Švýcarsko

Petr Čermák
Petr Čermák
18 báječných výletů
Objevte Švýcarsko
pěšky a vlakem. Nádherná alpská země
s desítkami čtyřtisícových vrcholů je
protkaná pavučinou
tisíců kilometrů kolejí, jež leckde vedou
dokonce výš než silnice. Nechat auto
doma se vyplatí i proto, že do řady alpských stře­disek motoristé nesmí: zákaz vjezdu platí třeba
do Zermattu na úpatí Matterhornu či do Wengenu pod horou Jungfrau. Díky obdivuhodně husté síti ve­řejné dopravy to však není problém. A pokud
někam nemůžou vlaky, zaskočí autobusy, lanovky či lodě. Švýcarsko s desítkami tisíc kilometrů značených pěších stezek představuje jedinečnou
arénu výletů opravdu pro každého, od rodin s malými dětmi až po vitální
seniory. Sotva najdete jinde ve světě tak divoce rozmanitou, a zá­roveň
tak skvěle dostupnou kraji­nu. Tato
knížka nabízí detailní
popisy 18 poutavých
túr ve švýcarských
Alpách i pod nimi
včetně orientačních
map, výškových profilů,
autentických
fotografií a užitečných
webových odkazů.
Švýcarsko
pěšky
a vlakem
18 báječných výletů
Svetové
dedictví
UNESCO
ˇ
ˇ
Bernina Express
Více než sto let stará železniční trať přes
Albulu a Berninu je, co se týče stavební
techniky, jedinečný mistrovský výkon
vytvořený v době, kdy železnice stála
teprve na počátku svého vývoje. Čeká
Vás mimořádný technický zážitek harmonicky zasazený do přírody. Od června
2008 patří tratě Rhétské dráhy Albula/
Bernina ke světovému dědictví UNESCO.
Tratě Albula a Bernina Rhétské dráhy patří k jedněm
z nejimpozantnějších přejezdů Alp. Panoramatická
jízda Bernina Expressem
z Churu – okolo ledovců až
dolů k palmám do Tirana. 55
tunelů, 196 mostů a stoupání 70 promile zvládá vlak
s lehkostí.
ˇ techniky
– mistrovské dílo železnicní
Rhätische Bahn
Bahnhofstrasse 25
CH-7002 Chur
Tel.: +41 (0)81 288 65 65
[email protected]
www.rhb.ch
www.MojeSvycarsko.com/rhb
Ledovcový expres
Nejpomalejší expres světa
spojuje elegantní Sv. Mořic
s Zermattem, domovem Matterhornu. Pojedete i švýcarským Grand Canyonem a po
trati zapsané na UNESCO.
Švýcarsko pěšky a vlakem
Rhétská dráha
wallis
Audience
u krále alpských ledovců
Aletschský ledovec se plazí švýcarskými Alpami
v délce 23 kilometrů. Zabírá plochu 120 kilometrů čtverečních, je široký až 1,5 kilometru a tlustý
stovky metrů. Kdosi spočítal, že jsou tu v pevném
skupenství uložena 4 % evropských zásob pitné
vody. Větší kus ledu na našem kontinentu nenajdete. A cennější asi taky ne, přinejmenším od roku
2001, kdy byl Aletsch zapsán na seznam UNESCO.
90
Pohled na ledovec Aletsch z trasy popsané v této kapitole
obtížnost
panorama
DOSTUPNOST
Foto: www.aletscharena.ch
91
Foto: www.aletscharena.ch
Trasa pochodu vede po skalním hřbetě náročným terénem s obrovskými balvany
Foto: Petr Čermák
wallis
Zařazení ke světovému dědictví naštěstí neznamená izolaci krále alpských ledovců, ba právě naopak. Okolí Aletsche je prošpikováno
spoustou pěších stezek, z nichž ta královská vede po hřebeni mezi vrcholy Bettmerhorn a Eggishorn. Žádnou obtížnější trasu v této knížce nenajdete. Tahle zčásti modře značená (čili extrémní alpinistická)
štreka je bez nadsázky na hraně možností běžného turisty.
Stačí letmý srovnávací pohled do mapy a na ukazatel u startu. Zatímco mapa ukazuje vzdálenost od lanovky pod Bettmerhornem k Eggishornu slabé 3 kilometry, rozcestník udává 3 hodiny pochodu. Sedí to.
Dílem kvůli značné nadmořské výšce bezmála 3 000 metrů, dílem kvůli
krkolomnému, místy takřka horolezeckému terénu.
Ale jestliže netrpíte závratí a troufnete si sem, za odměnu na vás nahoře čekají letecké vyhlídky, aniž byste se odlepili od země. Na jedné straně v dáli nad hlubokým údolím řeky Rhôny Walliské Alpy a ikonický
Matterhorn, na druhé pod hradbou čtyřtisícovek Bernských Alp v mělčím údolí zdánlivě nekonečný jazyk ledovce Aletsch. Na ten si nakonec možná i sáhnete.
92
Rozcestník u Märjelensee na okraji ledovce
Foto: switzerland tourism
Túru nad ledovcem Aletsch zpestřují takovéto „horolezecké“ úseky
Král ledovců z výšky
Foto: switzerland tourism
Po vyhlídkové jízdě lanovkou na Bettmergrat do výšky 2 647 metrů začíná pochod pořádně zostra: všudypřítomná ocelová lana jistí strmý
půlhodinový výstup o dalších 200 metrů výš. Vrcholovou kótu Bettmerhornu 2 858 metrů nad mořem značí nepřehlédnutelný kříž. Vedou k ní křivolaké cestičky a schůdky, mnohde přitisknuté k hrozivému skalnímu srázu. Bez lan si to tady snad ani nejde představit.
Ale je to ještě pohodlná pouť ve srovnání s tím, co přijde v příštích
90 minutách. Po hřebeni totiž ve skutečnosti žádná cesta nevede. Rozhodně ne v tom smyslu, jak si cestu zpravidla představujeme. Jít a zároveň se rozhlížet zde prostě nejde. Kvůli kochání musíte bezpodmínečně zastavit. Pohyb po hřebeni připomíná spíš mimořádně obezřetný slalom mezi obrovskými balvany, místy doplněný o balancování na
skalních římsách, od jedné modré značky k další. Jejich hledání v kamenném moři se tu stává hlavním úkolem.
Hra značek na schovávanou skončí teprve prudkým sestupem k sedlu
Elsenlücke (2 722 metrů nad mořem), odkud už vede celkem slušná pě-
Takto vypadá ledovec Aletsch zblízka, takřka na dotek
93
šina. Třebaže se blíží nejvyšší bod celé túry Eggishorn (2 926 metrů), razantní změnu podmínek k lepšímu dokládá i značení, jež se za Elsenlücke mění z nebezpečné modré na běžnou červenou horskou trasu.
Ačkoli na Eggishorn už zbývá jen kilometr, vzhledem k dvousetmetrovému převýšení vás v řídkém alpském vzduchu čeká ještě zhruba 40
minut výstupu.
Král ledovců zblízka
wallis
Na Eggishornu nechybí horská restaurace. Je to vítaná šance doplnit po třech hodinách náročného pochodu energii, užít si královský
výhled a posléze se místo cesty lanovkou rovnou do údolí, jež tady
s bolavýma nohama ztělesňuje ďábelské pokušení, vydat na další víc
než tříhodinovou štreku. Existuje hned několik dobrých důvodů, proč
svodům pohodlnosti okamžitě nepodlehnout: dál půjdete prakticky
už jen z kopce, k lanovce dojdete tak jako tak, ale hlavně vás čeká osobní audience u krále ledovců. A můžete si na něj sáhnout!
Jak na to? Vydejte se z Eggishornu ve směru Märjelensee, kde už pocítíte i v parném létě pořádný závan chladu. Jako byste otevřeli nějaký
gigantický mrazák. Od jezírka pak sestoupíte až k okraji ledové masy.
Snažte se přitom vyvarovat situace, kdy byste stáli dole pod ledem. Bude-li to jen trochu možné, pokuste se přiblížit z boku či ještě lépe shora. Mějte na paměti, že ledovec je neustále v pohybu, byť to lidské
oko málokdy zaznamená, ale pakliže nastane pohyb zřetelný i pro vaše
oko, budete-li stát pod masou ledu, jež se odloupne a odpadne, mohl
by to být taky poslední vjem ve vašem životě.
Jakmile se s ledovcem pomazlíte, vrátíte se k Märjelensee, projdete
kolem horské restaurace Gletscherstube zkratkou osvětleným tunelem
pod hřebenem Tälli na jižní svah a zbytek cesty k Fiescheralpu už dora-
94
Pohled na startovní stanici lanovky Bettmergrat s hřebenem, po němž vede túra
Foto: switzerland tourism
zíte pohodlnou cestou po vrstevnici. Tam nakonec po bonusových 12
kilometrech cesty z Eggishornu nasednete na lanovku zpátky k vlaku,
do údolí mléčně kalné řeky Rhôny, jíž dodává svaly nejeden tající alpský
ledovec. Král Aletsch není výjimkou – poblíž Brigu ji vydatně zásobuje
vodou i on skrze přítok zvaný Massa, jehož 80 metrů hlubokou soutěsku těsně pod ledovcem přetíná od léta 2008 velkolepý, 124 metrů
dlouhý lanový most. Přes ten vede jiná pozoruhodná aletschská túra:
pětihodinový marš z Riederalpu na Belalp.
Túry po ledovci jsou lákavé, ale zrádné
Smrtelně nebezpečná
ledová krása
Je ohromně lákavé osahat si ledovec
zblízka, zvlášť když v oblasti Eggishornu
a Bettmerhornu není problém dostat se
až přímo k němu. Nikdy však nevstupujte
na ledovou masu bez zkušeného
horského vůdce!!! Trhliny v ledu často
nejsou pod sněhem vidět a jelikož zmrzlá
masa je místy až kilometr mocná, pád
do hlubiny by byl téměř jistě fatální.
Horalové vyrážejí vyzbrojeni mačkami
a cepíny, klienty vodí ve skupinkách
navázané na laně, a tak pokud
někdo šlápne na špatné místo, lze ho
zachránit. Lokální znalce si lze najmout
například ve sportcentru ve Fieschi
(www.bergsteigerzentrum.ch).
Foto: www.aletscharena.ch
95
Brig
Sierre/Siders
trasa
St-Maurice
Sion
Visp
Martigny
wallis
Zermatt
profil
m n. m.
2926
2850
2800
2750
2700
2650
2600
2550
2500
2450
2400
2350
2300
2250
2200
1361
eggishorn
vordersee
bettmergrat
fiescheralp
märjelensee
tälligrattunnel
0
2,5
5
7,5
10
12,5
14,3  km
Kdy vyrazit
Sezona pro hřebenovou túru nad Aletschským ledovcem mezi Eggishornem a Bettmerhornem je velmi krátká, chodit se tu dá bezpečně jen během kalendářního léta čili od konce
června do konce září. A i tehdy je třeba pamatovat na nevyzpytatelnost alpského počasí ve
výškách atakujících 3 000 metrů nad mořem. Vybavte se tak, aby vás ani v létě nezaskočilo náhlé sněžení.
Jak se tam dostat
Vlaky úzkokolejky Matterhorn Gotthard Bahn vyjíždějí každou hodinu z Brigu (2 hodiny cesty z Curychu) k údolním stanicím lanovek v Bettenu pod Bettmerhornem (20 minut z Brigu) a Fieschi pod Eggishornem (40 minut z Brigu). Lanovky mají půlhodinový interval a nejedou na vrcholy rovnou, cestou jsou nutné přestupy. Ve Fiescheralpu mezi Fieschem a Eggishornem je to hračka, jelikož lanovky tam sousedí, zatímco v Bettmeralpu při jízdě z Bettenu
přestup znamená projít k další lanovce na Bettmergrat (vrcholovou stanici pod Bettmerhornem) celou vesnicí. I tak se dostanete od železnice až nahoru během půl hodiny. Na vlak platí
Swiss Pass, s nímž dostanete denní turistický lístek (wanderpass) na všechny lanovky v oblasti Aletschareny za 25 CHF, normálně stojí 40 CHF.
96
Kde se dobře vyspat
Ve Fieschi nabízí dobrou cenu (dvoulůžkový pokoj za 120 CHF) na skvělém místě kousek
od lanovky na Eggishorn hotel Kristall (www.kristall-fiesch.ch). Výhodným tipem zejména pro rodiny s dětmi je místní hostel (www.youthhostel.ch/fiesch). Najdete ho na okraji
obce poblíž železniční zastávky Sport- und Feriencenter. Ubytovna v objektu bývalé vojenské
nemocnice účtuje za postel v prosté čtyřlůžkové ložnici od 36 CHF včetně snídaně, bazénu
a minigolfu, kola půjčují za 15 CHF na půl dne. Oblíbeným hotelovým resortem bez autoprovozu ve dvoutisícové výšce je Bettmeralp (přestupní stanice lanovky z Bettenu na Bettmergrat) a jelikož je to spíš zimní středisko, v létě zdejší tříhvězdičkové hotely nabízejí zajímavé
slevy (katalog ubytování v oblasti viz www.bettmeralp.ch). V Brigu lze nocovat od 160 CHF
přímo naproti nádraží v hotelu Victoria (www.victoria-brig.ch).
Kde hledat aktuality
www.aletscharena.ch
www.fiesch.ch
www.bettmeralp.ch
Kde se dobře najíst
Klasické walliské dobroty jako sušené maso či místní sýry nabízejí na trase túry vyhlídkové restaurace u stanic lanovek. V Brigu je skvělým tipem kousek od nádraží, takřka naproti hotelu
Victoria, výtečná Walliser Weinstube na Bahnhofstrasse 9. Chcete-li ochutnat walliské víno
a zdejší vyhlášené sýrové speciality fondue či raclette, lepší lokál ve městě nenajdete.
Kam se vypravit v okolí
Relax v teplých
koupelích Leukerbadu
Foto: www.swiss-image.ch
Termální lázně Leukerbad
Už Římané (a po nich také třeba Goethe, Twain či Maupassant) přišli na to, kde si v Alpách nejlépe odpočinout. To
místo se jmenuje Leukerbad, leží 1 400 metrů nad mořem
a je plné hotelů i termálních lázní, které nabízejí celkem 22
sirnatých a vápenatých koupelí, jak krytých, tak pod otevřeným nebem s vyhlídkou na alpské štíty nad městečkem.
Až vás omrzí koupání, můžete se do hor i vydat – do průsmyku Gemmi (2 300 metrů) nad Leukerbadem jezdí z lázní
lanovka a shora se otevírá náramný rozhled. Cesta z Brigu do
Leukerbadu zabere hodinu: nejprve vlakem do stanice Leuk
a pak autobusem.
Tip Švýcarského dopravního systému
Párou po staré trati Ledovcového expresu
Parní železnice Furka (www.furka-bergstrecke.ch) nabízí výlet do pionýrských časů Ledovcového expresu. Když se slavný vlak vydal v roce 1930 poprvé na celodenní pouť mezi Zermattem
a Svatým Mořicem, vedla úzkokolejka i přes průsmyk Furka s nádražím ve výšce 2 160 metrů.
Jenže přes zimu se tu jezdit nedalo, kvůli hrozbě lavin byl součástí trati skládací viadukt Steffenbach, který se vždy na podzim musel rozebrat. Toto omezení trvá dodnes, takže historický vlak
přes Furku kolem Rhônského ledovce jezdí pouze od konce června do konce září, tak jako kdysi
jezdíval Ledovcový expres, než byl v roce
1982 proražen tunel pod průsmykem
Vlak parní železnice Furka u Rhônského
Furka mezi stanicemi Oberwald (40 minut
ledovce
od Fiesche) a Realp. Jízda horskou parní
zubačkou v tomto úseku trvá něco přes
dvě hodiny a jedna cesta stojí 73 CHF (na
Swiss Pass je 20% sleva), návrat tunelem
s Matterhorn Gotthard Bahn (www.
mgbahn.ch) po současné trati LedovcoFoto: www.furka-bergstrecke.ch
vého expresu je se Swiss Passem zdarma.
97
wallis
jak si bezpečně užít
Matterhorn
Ta skála je omamně nádherná. A zároveň nesmlouvavě krutá. Hned první úspěšný výstup
na Matterhorn byl zároveň tragický, jelikož
ze sedmičlenné průkopnické skupiny Angličana
Edwarda Whympera, jež stanula na vrcholu 14.
července 1865, se živi vrátili jen tři muži (Whymper s místními průvodci otcem a synem Taugwalderovými) čili méně než polovina výpravy. Ostatní se zřítili ze severní stěny.
98
Špička Matterhornu se zrcadlí v hladině Grindjisee
obtížnost
panorama
DOSTUPNOST
Foto: Kurt Müller, wallis tourism
99
foto: petr čermák
wallis
Když se rozfouká vítr, vytvoří kolem špičky Matterhornu sněhový obláček
Foto: Petr Čermák
Na svazích Matterhornu od té doby zahynulo přes 500 horolezců a ještě teď v 21. století si hora každoročně vezme okolo 10 lidských životů.
Někdy i víc. Se svými 4 478 metry je to sice „až“ desátý nejvyšší vrchol
Švýcarska, osázeného celkem 48 čtyřtisícovkami, zato jasně kraluje žebříčku nebezpečnosti. Stovkami obětí mnohonásobně předčí i Eiger se
smrtící severní stěnou,
která svou strašidelností většinu nezkušených
dobrodruhů spolehlivě
odradí předem, zatímco vražedný půvab
Matterhornu nadšené
amatéry neodolatelně
přitahuje. Leckteří jsou
pak pohřbeni na hřbitůvku u zermattského
kostelíku.
Přitom Matterhorn
si lze užít i docela bezpečně. V okolí Zermattu najdete spoustu túr,
jimž přirozeně dominuje impozantní dračí
zub nad údolím. Za
šlágr platí vysokohorská
Sníh leží na trase túry často ještě zkraje léta
trasa z Riffelalpu podél
100
alpských jezírek, v jejichž hladině se skalní ikona celého Švýcarska zrcadlí. K úspěchu jsou zapotřebí jen dvě maličkosti: jasné nebe a bezvětří. Proto je dobré vyrazit hned ráno, jelikož s postupujícím dnem
špička Matterhornu zpravidla přitáhne oblaka a zrcadlová jezírka zčeří
vzdušné poryvy.
Troufnete si na alpskou koupel?
Foto: Petr Čermák
Desetikilometrový tříhodinový pochod je navzdory víc než dvoutisícové nadmořské výšce docela snadný. Jednak je trasa skvěle dostupná
po kolejích, navíc vede i ve velehorách často po překvapivě komfortních cestách (za ty vděčíme nejspíš lyžařům) a hlavně – vzhledem
k lepším výhledům na Matterhorn po cestě – je lepší nechat se nahoru vyvézt a pak jít dolů: od zastávky gornergratské zubačky Riffelalp
(2 211 metrů nad mořem) do Zermattu (1 620 metrů).
Nejprve se však musíte krátce vydat směrem vzhůru. Jakmile vystoupíte na Riffelalpu z vlaku, přejděte koleje (a to pouze ve vyznačených
místech, jinak z budky vyskočí nekompromisní železničář a nažene vás
do správných míst). U rozcestníku se pak vydejte nikoli doleva z kopce
nejkratší cestou k Zermattu, nýbrž doprava ve směru Grünsee. Není
to žádný krpál, stezka mírně stoupá převážně lesem k hladině ve výšce
2 300 metrů. Jezero i takhle vysoko v parných letních dnech vybízí ke
koupání, poblíž bývá v sezoně otevřená výletní restaurace a nedaleko
můžete narazit na roztomilé rodinky svišťů, pískajících na vetřelce a vrtících chundelatými ocasy, zatímco se utíkají skrýt do svých nor.
Pohled na Matterhorn přes potok vytékající z ledovce Findel
101
Foto: Petr Čermák
wallis
Leisee, koupací jezírko s přímým výhledem na Matterhorn, je eldorádem žab
Další na řadě je Grindjisee, ve skutečnosti spíš louže a ještě ke všemu ukrytá trochu stranou cesty za stromy. Proto neopomeňte vyhlížet
směrovku s názvem jezera. Ke koupání sice není ani trochu, přesto by
byla ohromná škoda je minout. Právě odtud totiž pocházejí oblíbené
pohlednice se zrcadlovým odrazem Matterhornu ve vodní hladině mezi
stromy. Dojdete sem velkým obloukem, který musíte vykroužit cestou
od Grünsee, abyste překročili ledovcové údolí pod Findelgletscherem.
Led tady však neuvidíte, dávno ustoupil vysoko do hor, zbyly jen morény.
Mimochodem pokud lze na nějakém místě této trasy hovořit o nebezpečí, je to právě zde. Ve strmých suťových polích nad Grindjisee
rádi korzují kamzíci a občas se pod nimi utrhne pár balvanů. Naštěstí
se lze na břehu jezírka skrýt před kamennými lavinami za pořádný kus
skály, od níž je navíc báječný výhled na Matterhorn.
Matterhorn jako na dlani
Ten vás pak už bude doprovázet takřka po celý zbytek túry. Jak si majestátně trůní vysoko nad údolím lze po pár kilometrech pozorovat
dokonce i z vody – slunné jezírko Leisee ve svahu pod horní stanicí
102
foto: petr čermák
podzemní kolejové lanovky Sunnegga nestíní žádné stromy, a tak
se tu naskýtá unikátní
možnost spojit slunění
i koupání v překvapivě
prohřáté vodě – tedy
nevadí-li vám všudypřítomné žáby – se scenérií
Matterhornu na obzoru.
Třebaže
„alpským
metrem“ Sunnegga lze
od Leisee sjet dolů do
Zermattu za pár minut,
zkuste to raději pěšky.
Jde se už jen z kopce.
Zprvu projdete alpskou
samotou Findeln, která
je plná dřevěných domků s typickými lokálními
střechami z kamenných
placáků, a zároveň v ní
Kamzík ve stráni nad Grindjisee
sídlí populární výletnická hospoda, která je vyhlášenou zastávkou zermattské gurmánské
stezky. Pak už trasa zmizí v lese, jen občas problikne mezi stromy v dáli
Matterhorn a pod ním vysokánský viadukt gornergratské zubačky, překračující údolí Findelbachu. Pěšina se kroutí v serpentinách až na okraj
Zermattu, cíl je v obytné čtvrti Winkelmatten.
A pokud byste ještě neměli Matterhornu dost, skočte si nakonec do
zermattského muzea nesoucího jméno mystické skály, kde se dozvíte
o jejím dobývání snad úplně všechno. S turistickým lístkem Swiss Pass
je vstup zdarma, jinak za 10 CHF. Expozice najdete v moderním podzemním objektu skrytém pod skleněnou kupolí přímo v centru obce,
hned vedle kostela obsypaného hroby části obětí hory, včetně hrdinů
prvovýstupu. K vidění je i přetržené lano, které v červenci 1865 zmařilo životy čtyř ze sedmi průkopníků.
Velehorský luxus
Bydlet se dá nejen v Zermattu, ale také ve svazích vysoko nad obcí. Zubačku na Gornergrat lemuje hned několik hotelů. Ovšem nečekejte skromné alpinistické boudy za laciný peníz. Právě naopak. Na dvoulůžkový pokoj v pětihvězdičkovém resortu Riffelalp ve výšce 2 222 metrů poblíž startu
této túry si připravte aspoň 1 000 CHF. Třebaže v ceníku najdete i pokoje
za polovic, je nutné koupit nejméně dvě noci. Na vrcholové stanici Gornergrat (3 100 metrů) vás ubytují klidně na jednu noc, ale i tak dáte za dvě osoby nejméně 300 CHF (s polopenzí). Někdejší horská ubytovna se sprchami na chodbách byla před časem přestavěna na designový hotel, jehož pokoje dekorují kameny donesené z okolních čtyřtisícovek. Nejlevnější velehorský luxus skýtá hotel Riffelberg (2 582 metrů) u stejnojmenné zastávky
gornergratské zubačky, ale i tak stojí noc pro dva s polopenzí od 260 CHF.
103
Brig
Sierre/Siders
trasa
St-Maurice
Visp
Sion
Martigny
Zermatt
wallis
profil
2396
2350
2300
2250
2200
2150
2100
2050
2000
1950
1900
1850
1800
1750
1700
1650
1610
m n. m.
leisee
findeln
Grindjisee
grünsee
riffelalp
zermatt
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
10,9  km
Kdy vyrazit
Vzhledem k tomu, že velká část trasy vede ve výšce přes 2 000 metrů nad mořem lyžařskými
terény a sníh se místy drží do hodně pozdního jara a hned zkraje podzimu často padá čerstvý, zbývají na pěší túry jen tři letní měsíce od půlky června do půlky září. V červnu navíc bývá
terén místy značně rozbahněný od tajícího sněhu.
Jak se tam dostat
Výhradně vlakem! Do Zermattu platí přísný zákaz vjezdu motorových vozidel, který narušuje leda
výjimečně mimo sezonu stavební technika a celoročně (naštěstí většinou brzy zrána) už jen popeláři. Místní dopravu zajišťují elektromobily. Cesta vlakem z Curychu zabere 3 hodiny 20 minut s přestupem ve Vispu, startovní bod popsané túry Riffelalp je z Zermattu vzdálený 20 minut zubačkou.
Swiss Pass platí na vlak až do Zermattu, na Riffelalp umožňuje zlevněné jízdné 9 CHF.
Kde se dobře najíst
V restauraci Stockhorn v budově stejnojmenného hotýlku podávají výtečné walliské sýrové speciality: několik druhů fondue a samozřejmě raclette. Není třeba se obávat ani polopenze, kterou nabízí drtivá většina zdejších hotelů a dokonce i hostel. Snídaně i večeře jsou
nejen štědré, ale i pestré. Čtyř- až pětichodové večerní menu (předkrm, čerstvý salátový
bufet, polévka, jídlo a navrch zákusek) se mění každý den.
104
Kde hledat aktuality
www.zermatt.ch
Kde se dobře vyspat
Zermatt, to je dovolenkový ráj, takže tu budete o hotely doslova zakopávat. Ke špičce v poměru kvalita/cena patří zdejší pobočka sítě Sunstar nedaleko nádraží (zermatt.sunstar.ch)
– za dvoulůžkový designový pokoj se snídaní, minibarem a lázněmi v ceně dáte v létě od 300
CHF. Když popojdete od nádraží 10 až 15 minut pěšky směrem ke čtvrti Winkelmatten, najdete dva výjimečně výhodné tipy. Rozkošný hotýlek Stockhorn (www.hotelstockhorn.ch)
s pouhými čtyřmi pokoji nabízí 2 lůžka se snídaní od 125 CHF. Moderní hostel
(www.youthhostel.ch/zermatt) se 170 místy leží ještě o kus dál na okraji vesnice a prodává lůžko s výtečnou polopenzí (večeře má 4 chody!) od 55 CHF v hromadné ložnici a od
70 CHF ve dvoulůžkovém pokoji, přičemž jako bonus můžete s trochou štěstí dostat výhled
na Matterhorn, za nějž většina hotelů účtuje příplatky.
Kam se vypravit v okolí
foto: petr čermák
Ledové léto na Malém Matterhornu
Tyčí se do výšky 3 883 metrů nad mořem, přesto je Malý Matterhorn překvapivě snadno přístupný. A to díky nejvýše položené lanovce celé Evropy: stačí v Zermattu nasednout a za pár desítek minut (+ 98 CHF za zpáteční lístek / se Swiss Passem 49 CHF)
jste na vrcholu. Mějte však na
paměti, že nahoře oceníte i uprostřed léta zimní oblečení. Ledový
vítr o rychlosti kolem 100 km/h
přitom není jedinou potíží při
návštěvě Malého Matterhornu.
Velmi nepříjemný je též řídký vysokohorský vzduch, nadechnout
se dá velkou práci a pronikavá
bolest hlavy znepříjemní výlet
mnoha návštěvníkům. Kromě vyhlídky je lákadlem letní lyžování
na ledovci, v jehož útrobách lze
Výhled z Malého Matterhornu
navštívit ledovou jeskyni.
Tip Švýcarského dopravního systému
foto: Matterhorn Gotthard Bahn
Nádherné zermattské železnice
Vydat se vlakem do Zermattu je vzhledem k zákazu vjezdu automobilů (těm slouží obří parkovací dům na nádraží Täsch vzdáleném 10 minut) nejen nutnost, ale zároveň radost. Víc než hodinová pouť úzkokolejkou ze stanice spolkových drah ve Vispu, ležícího v údolí řeky Rhôny, o tisíc
metrů výš do Zermattu (www.matterhorngotthardbahn.ch) patří díky vyhlídkám na velehory i divoké strže k nejkrásnějším
úsekům světoznámého Ledovcového expresu. A v Zermattu to zdaleka nekončí – z výšky 1 620 metrů
odtud startuje zubačka na třítisícový
Gornergrat (www.gornergrat.ch)
s omamnými panoramaty Matterhornu nejen na vrcholu, ale takřka
po celou dobu jízdy a z různých úhlů.
Na vlak z Vispu do Zermattu platí
turistická předplatní jízdenka Swiss
Pass, jež zároveň umožňuje poloviční
Gornergratská zubačka s Matterhornem
slevu pro cestu na Gornergrat – zpáv pozadí
teční lístek tak vyjde na 39 CHF.
105
wallis
Za
staletými
vodovody slunného
Wallisu
Suonen, to je
staletá švýcarská záhada.
V kronikách kantonu Wallis se už ve 12. století
psalo o „rozvinuté síti vodního vedení“, jež nahánělo vodu z tajících ledovců v Alpách pomocí terénních příkopů, skalních záseků, dřevěných
žlabů a důmyslných vodních „výhybek“ do nádherně slunných, leč pekelně vyprahlých jižních
walliských svahů, aby se tu dalo hospodařit. Ale
kdy a jak tyhle vodovody vznikly?
106
Překrásný viadukt Luogelkin stojí na konci horské stezky popsané v této kapitole
obtížnost
panorama
DOSTUPNOST
Foto: Petr Čermák
107
Foto: Petr Čermák
Suonen přivádějí do údolí vodu z ledovců i dřevěnými žlaby…
wallis
Doma měli Římané sofistikované akvadukty, a když přitáhli do
švýcarského kantonu Wallis, postavili je tu také. To je jen jedna
z mnoha legend pokoušejících se o vysvětlení zrodu stovek kilometrů horských vodovodů zvaných suonen. Jiná teorie považuje obdivuhodný systém walliských zavlažovacích kanálů za staletý důkaz, že globální oteplování není pro lidstvo žádnou novinkou, jelikož stavbu vodovodů si vynutilo náhlé oteplení už v raném středověku, kdy v údolí zavládlo sucho, zatímco nad ním divoce tály ledovce a voda z nich bez užitku odtékala.
Pravdu o zrodu tohoto projektu dnes ve skutečnosti nikdo nezná, zato lze díky dávnému nápadu zblízka obdivovat v nepřístupném, prudce svažitém terénu namísto úhoru šťavnaté pastviny, úrodná políčka a plodné vinice. Systém středověkých suonen, během staletí mnohonásobně rozšířený a zdokonalený,
úspěšně pomáhá zemědělcům ve Wallisu dodnes.
Chcete-li ho obhlédnout, není už ani nutné drápat se do nepřístupných svahů, jelikož zkraje 20. století přivedli Švýcaři do
jedné z nejhustěji zavlažovaných oblastí železnici – Lötschberskou dráhu spojující Bern s Itálií skrze tunel Lötschberg a navazující pohraniční Simplon. Horská trať sice v 21. století kvůli
stavbě nového expresního tunelu na úpatí hor pozbyla významu,
ale nikoli půvabu. A pěší stezka podél kolejí se stala malým turistickým pokladem: Je výtečně dostupná, a přitom to není žádný davový cíl.
Tropenhaus Frutigen
Pozoruhodným způsobem se využívá voda nejen v zavlažovacích kanálech suonen ve Wallisu, ale také na opačné straně Alp. Tam během stavby
nového Lötschberského tunelu řešili, jak naložit s nepřirozeně teplou odpadní vodou, jelikož 20 stupňů Celsia by ublížilo pstruhům ve zdejší řece
Kander. Než by vodu nákladně ochlazovali, našli pro ni využití: ve Frutigenu kousek od nádraží postavili Tropický dům se skleníky pro pěstování
banánů, manga či papáje a s bazény, v nichž chovají jesetery na maso i exkluzivní alpský kaviár. A to vše vyhřívá právě geotermální energie z odpadních vod z expresního tunelu. Tropický dům je veřejně přístupný za 20 CHF.
108
Foto: Petr Čermák
… ale voda z hor nejčastěji přitéká umělými terénními zářezy
Slunečný den mezi kolejemi a kanály
Foto: Petr Čermák
Na 15 kilometrů pochodu mezi stanicemi Hohtenn (1 077 metrů)
a Eggerberg (852 metrů) si rezervujte nejméně 5 hodin času. Není
to nijak náročná túra, leckde dokonce vede prakticky po rovině
díky využití trasy někdejší servisní železnice i se zachovanými tunely
a skalními galeriemi. Cestou je však často co obdivovat: ať už to
budou velkolepé stavby ohromujících železničních viaduktů, nebo
mnohdy docela nenápadné konstrukce zavlažovacích kanálů.
První viadukt, 127 metrů dlouhý Luogelkin, vítá poutníky kousek
pod startovním nádražím Hohtenn. Jeho kamenné oblouky se tyčí
do výšky až 50 metrů nad terénem a obejdete jej rovinným půlkruhem po skalním úbočí. Za mostem trať bezpečně překročíte mimo
koleje, jelikož ty zmizí v jednom z mnoha tunelů, a dál půjdete
převážně po vrstevnici vysoko ve svahu nad údolím řeky Rhôny. Dole později zahlédnete dva souběžné mosty šikmo křižující její tok
– to se napojuje expresní železniční tunel od Bernu na trať v údolí,
spojující Ženevu s Brigem (a italským Milánem). Nahoře se mezitím přiblížíte k dalšímu krásnému viaduktu Lötschberské dráhy
– ocelová konstrukce o délce
136 metrů, již drží pohromadě
125 000 nýtů, překračuje údolí
potoka Bietsch mezi dvěma tunely jediným rozmáchlým obloukem. A vy si můžete na rozcestí u milé výletní restaurace
Rarnerchumma (www.rarnerchumma.ch) s neodolatelnou
nabídkou lokálních lahůdek
včetně domácího piva dokonce vybrat, kudy údolí Bietsch
překročíte: vydáte-li se vlevo
do kopce, obejdete ho zvysoka
a pak zezadu, zatímco dáte-li
se vpravo, navede vás rovinatá
trasa dřívější servisní dráhy skrPohled na ústí nového expresního tunelu
ze řadu tunelů přímo na ochoz
Lötschberg u řeky Rhôny poblíž Raronu
železného viaduktu.
109
Foto: Petr Čermák
wallis
Výhled do údolí řeky Rhôny z trasy stezky
Za ním začíná vodní svět neboli přehlídka kanálů suonen v okolí nekonečného Ausserbergu. Přeruší je sice zdlouhavý pochod úhlednými
asfaltovými silničkami nekonečné obce, vycíděnými jako kdyby je denně
někdo drhnul kartáčem, ale pak, během závěrečného sestupu k cílovému Eggerbergu, půjdete dlouho podél staletých vodovodů úzkými pěšinami, sloužícími po mnoho staletí jejich údržbářům. Umělé bystřiny, jimiž se valí čerstvá ledová voda, dodávají povznášející pocit, že tady člověk žízní nezahyne. Což je obzvlášť dobré vědět za horkého letního dne,
jichž mají v tomhle vyprahlém koutě Alp prý nejvíc z celého Švýcarska.
110
Údolí potoka Bietsch překračuje Lötschberská železnice po nádherném viaduktu, spojeném 125 tisíci nýty
y
Foto: BLS
Pochod lemují tabule se zajímavostmi z historie zdejší železnice
P. S. – Pokud se vám ve vodním ráji zalíbí, můžete jako bonus podniknout třeba ještě výšlap z Eggerbergu (852 metrů) divokým údolím
Baltschieder podél dramatické suone zvané Gorperi až k samotě Ze
Steinu (1 287 metrů). Výstup po záludně úzkých chodníčcích, kde se
bez jistícího lana často balancuje nad propastí, zabere 2 hodiny. Zpátky se lze vrátit po protější straně údolí 1 500 metrů dlouhou zavlažovací štolou s názvem Niwärch (svítilnu s sebou!). Ale tohle už je tip spíš
pro dobrodruhy, kteří nebudou trpět závratí ani klaustrofobií uvnitř
stísněného vodního tunelu.
Foto: Petr Čermák
111
Brig
Sierre/Siders
trasa
St-Maurice
Sion
Visp
Martigny
Zermatt
wallis
profil
1090
1075
m n. m.
1050
ausserberg
hohtenn
1025
1000
975
950
925
900
875
850
eggerberg
0
2,5
5
7,5
10
12,5
14,7  km
Kdy vyrazit
Vzhledem k výjimečně teplému mikroklimatu walliského údolí řeky Rhôny s více než 300 slunečnými dny v roce je nejlepší se sem vydat zjara či na podzim. V létě může být pochodování na jižních svazích pod žhnoucím sluncem dost náročné. V zimě to na túry příliš není, přece jen horní úsek pochodu leží okolo 1 000 metrů nad mořem.
Jak se tam dostat
Vlakem vyjedete z Brigu (ten je vzdálen 2 hodiny 10 minut od Curychu) během 20 minut na
start pochodu do Hohtennu, na téže trati leží i zastávky Ausserberg, Eggerberg (ty obsluhuje zároveň poštovní autobus z Vispu) a Lalden. Veřejná doprava je na trase dostupná nejdéle
po třech hodinách chůze. Na vše platí Swiss Pass.
Kde se dobře vyspat
V centru Brigu stojí zhruba 5 minut pěšky od nádraží velký turistický hotel Good Night Inn
(www.brig-wallis.com) za skvělou cenu: dvoulůžkový pokoj se snídaní je za 110 CHF. Hledáte-li něco útulnějšího, zkuste nedaleký rodinný hotýlek Du Pont (www.hoteldupont.ch)
– pokoj stojí 170 CHF. Na trase pochodu nabízí dvě lůžka okolo 150 CHF za noc nádražní hotel v Ausserbergu (www.hotel-bahnhof.com) či hotel Bergsonne v Eggerbergu
(www.hotel-bergsonne.ch).
112
Kde hledat aktuality
www.sonnige-halden.ch
www.loetschberger.ch
Kde se dobře najíst
Překvapivě dobré a zároveň laciné jídlo lze pořídit v samoobslužné restauraci obchodního
centra Migros naproti nádraží v Brigu: Vyjdete ze stanice, přejdete úzkokolejku před nádražím, dáte se doleva a po pár metrech vpravo narazíte na obchodní dům. Výtečnou, třebaže
dražší walliskou kuchyní, se pyšní hotel Du Pont: z nádraží dojdete po Bahnhofstrasse za
5 minut přímo k němu.
Kam se vypravit v okolí
Nejvýše položené vinice Evropy
K fondue a raclette, švýcarským lahůdkám z rozehřátého sýra, se nejčastěji doporučují dvě bílá vína: Fendant a Heida. To první je běžnější (čili levnější), to
druhé exkluzivní – pěstuje se totiž na nejvýše položených vinicích Evropy Visperterminen mezi 650 a 1 150 metry nad mořem. Poštovním autobusem tam
dojedete za slabou půlhodinu z Vispu, což je rušné průmyslové město sousedící s poklidným historickým Brigem na úpatí Simplonského průsmyku. Z Vispu
vede do Visperterminenu také tříhodinová pěší vinařská naučná stezka. Heidu
(a také jiná, i červená vína z nejvýše položených vinic kontinentu) lze koupit ve
většině walliských obchodů: za lahev moku s mimořádně jemným oříškovomedovým buketem a lehkou příchutí exotického ovoce dáte 20 až 30 CHF.
Tip Švýcarského dopravního systému
Foto: Petr Čermák
Turistický vlak Lötschberger
Pro Švýcary jsou železnice takřka posvátnou záležitostí. A tak se lze svézt po staré horské trati, navíc novým turistickým vlakem Lötschberger, každou hodinu i poté, co byl v těchto místech otevřen v roce 2007 nový expresní tunel. Cesta z Bernu do kantonu Wallis je přes hory
sice o pár desítek minut delší, ale zároveň plná atrakcí. Nejenže je díky staré trati pohodlně
přístupná pěší túra za staletými vodovody slunného Wallisu, ale i z okna vlaku je na co se dívat. Nejprve na bernské straně hor při stoupání k severnímu portálu koleje krouží pod Alpami kolem hradních zřícenin, posléze po výjezdu ze starého tunelu na jižní walliské straně se
pod tratí otevírá „letecké“ panorama údolí řeky Rhôny. Lötschbergerem lze s jízdenkou Swiss
Pass cestovat zdarma, jen pozor chcete-li na trase nastoupit či vystoupit – mnohé zastávky
jsou na znamení, ve vagonu i na peroně je nutné stisknout tlačítko.
Turistický vlak Lötschberger na trati poblíž Laldenu
113
© Petr Čermák
Švýcarsko pěšky a vlakem
– 18 báječných výletů
grafika: Petr Antoníček, Michal Šindler
jazyková korektura: Kateřina Sochová
odborná korektura: Alena Koukalová
mapy: Tomáš Roba – SKI-MAP.NET
Vydalo nakladatelství SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, 130 00
Praha 3 ve spolupráci s agenturou Switzerland Tourism.
Foto na obálce: www.jungfrau.ch, www.gornergrat.ch
Tisk: Tiskárna Macík, Sedlčany
Náklad: 3 000 výtisků, počet stran: 168
Vydání: první, 2012
ISBN 978-80-260-1967-1