Dalek´a cesta za domovem

Richard Adams: Daleká cesta za domovem
1
Richard Adams
Daleká cesta za domovem
Mladá fronta, Praha, 1996
preklad: Jitka Minařı́ková
• 17
(. . .) Primitivnı́m národům (. . .) trvá mnohdy celé dny, než se za nějakým účelem shromáždı́, a pak dalšı́ dny, než
s činnostı́ začnou. Aby se takovı́ lidé dokázali do něčeho společně pustit, musı́ napřed navázat jakýsi telepatický kontakt, a ten musı́ dozrát až k okamžiku, kdy všichni vědı́, že nadešel čas. Kdokoli někdy pozoroval jiřičky a vlaštovky,
jak se v zářı́ shlukujı́ na telegrafnı́ch drátech, švitořı́, jednotlivě i v malých skupinkách poletujı́ nad holými strništi,
znovu se vracejı́ a usedajı́ ve stále delšı́ch a delšı́ch řadách nad žloutnoucı́mi okraji cest, jak se stovky ptačı́ch jedinců
v rostoucı́m vzrušenı́ shromažd’ujı́ a spojujı́ do shluků a tyto shluky pak volně a neuspořádaně splývajı́, až vytvořı́
obrovské neorganizované hejno, husté u středu a rozptýlené při okrajı́ch, hejno, které se ustavičně trhá a znovu formuje jako mračna na obloze či vlny na moři až do okamžiku, kdy převážná část ptáků (nikoli však všichni) vı́, že
nadešla chvı́le k odletu: a pak vyrazı́ na svůj každoročnı́ tah k jihu, daleký let, který mnozı́ z nich nepřežijı́; kdokoli
tohle někdy pozoroval, viděl v činnosti proud, jenž propojuje tvory, kteřı́ o sobě uvažujı́ na prvém mı́stě jako o součásti
celku a teprve druhotně, pokud vůbec, jako o jednotlivcı́ch, který je spojuje a pohánı́ k činnosti bez vědoméjio záměru
či vůle (. . .) .
• 24
Kdysi se prý El-hréran potřeboval dostat domů přes řeku, v nı́ž žila obrovská a velmi hladová štika. Česal se tedy tak
dlouho, dokud si nevyčesal tolik chlupů, aby jimi mohl obalit hliněného králı́ka, kterého pak strčil do vody. Štika se
na hliněného králı́ka vrhla, zakousla se do něho a znechuceně ho pustila. Po nějaké chvı́li ho voda přinesla zpět ke
břehu, El-hréran ho vytáhl, chvilku počkal, a pak ho znovu strčil do vody. Tohle opakoval celou hodinu, až si štika
konečně hliněného králı́ka přestala všı́mat, a když o něj neprojevila zájem už popáté, přeplaval El-hréran řeku sám
a odebral se domů.
• 54
Francis Bacon: O podezı́ravosti
• Nic neprobouzı́ v člověku tolikerá podezřenı́ jako nedostatek znalostı́.
• 195
Když skupina jakýchkoli tvorů – at’ lidı́ nebo zvı́řat – po společném úsilı́ překoná něco, co klade odpor, a konečně
dosáhne cı́le, následuje zpravidla přestávka – jakoby na počest protivnı́kovi, který tak dlouho vzdoroval. Veliký strom
se kácı́, láme se, praská, letı́ i se svým listı́m, až nakonec s ohlušujı́cı́m úderem dopadne na zem. Dřevorubci se odmlčı́
a chviličku zůstanou stát. Po řadě hodin se konečně podařı́ proházet hlubokou závěj a nákladnı́ auto stojı́ pohotově,
aby přepravilo promrzlé muže domů do tepla. Ti však ještě chvı́li postávajı́, opı́rajı́ se o lopaty a bez úsměvu pokyvujı́
řidičům, kteřı́ projı́ždějı́ kolem a mávajı́ jim na znamenı́ dı́ků.
• 215
Zvı́řata se nechovajı́ jako lidé. Když musı́ bojovat, bojujı́; a když musı́ zabı́jet, zabı́jejı́. Ale nelámou si hlavu vymýšlenı́m, jak jiným život ztı́žit a jak jim ublı́žit. Zachovávajı́ si vždy svou důstojnost a zvı́řeckost.
• 243
Richard Adams: Daleká cesta za domovem
2
Jak všichni vı́te, Černý králı́k z Inlé je strach a věčná temnota. Je to králı́k, ale zároveň je to také onen chladný zlý sen,
ochranu před nı́mž můžeme jen prosit Pána Frixe dnes i nazı́třı́. Když je někde nastražené oko, Černý králı́k vı́, kde
je zabodnut kolı́k, a když lasička tančı́, je Černý králı́k pokaždé nablı́zku. Všichni vı́te o králı́cı́ch, kteřı́ lehkomyslně,
zdánlivědocela nesmyslně, zahodili svůj život; ve skutečnosti však to byl Černý králı́k, jenž přivodil jejich bezstarostnost, nebot’ z jeho vůle neucı́tili pach psa a nezahlédli pušku. Černý králı́k na nás také sesı́lá nemoci. Jindy zase vyjde
do noci a zavolá některého králı́ka jménem: a ten, jehož se to týká, za nı́m musı́ jı́t, třeba i byl dost mladý a silný na to,
aby se dokázal uchránit před jakýmkoli jiným nebezpečı́m. Odejde s Černým králı́kem a nezůstane po něm ani stopy.
Někdo řı́ká, že nás Černý králı́k nenávidı́ a chce nás zničit. Ale ve skutečnosti (. . .) i on sloužı́ Pánu Frixovi a nedělá
nic než to, co se musı́ stát.
• 263
Nic člověku nepřipomene tak přesně jeho skutečné rozměry jako to, když se octne na neznámém nádherném mı́stě,
kde se nikdo nepozastavı́ ani nad tı́m, jak užasle se rozhlı́žı́ kolem sebe.
• 412
Mnozı́ lidé tvrdı́, že majı́ zimu rádi, ve skutečnosti však nemajı́ rádi zimu, ale vědomı́, že jsou před nı́ chráněni. Neznajı́
problém, jak sehnat v zimě potravu. Majı́ oheň a teplé oblečenı́. Zima jim nemůže ublı́žit a tı́m v nich posiluje pocit,
že si dovedou se všı́m poradit a nic se jim nemůže stát.
Stano Krajči, 1. 1.–4. 3. 2011
typeset by LATEX