Hlasatel 17 - Společnost Richarda Wagnera Praha

Hlasatel
Občasník Společnosti Richarda Wagnera v Praze
Sedmnácté číslo
Duben 2007
www.richardwagner.cz
Vážení,
Společnost Richarda Wagnera Vás letos poprvé zdraví prostřednictvím Hlasatele. A jak jste si
jistě povšimli, opět v barevném provedení.
13. února proběhlo každoroční výroční shromáždění spolku, které mimo splnění obvyklých
povinností nastolilo otázky dalšího směrování a dalších aktivit SRW. A to zejména ve vztahu ke dvěma
budoucím událostem – volebnímu shromáždění v roce 2008 a možnému spolupořádání Kongresu
RWVI v Praze, o čemž se zmiňujeme uvnitř listu.
První viditelnou změnou mimo barevné formy Hlasatele by měl být program kulatých stolů.
Z dosud nijak neorganizované, nevázané zábavy, by se měla skládat pouze část těchto setkání, a to
část úvodní a závěrečná. Část prostřední, kdy je přítomna většina účastníků, by měla mít svůj daný
program, trvající cca 60 minut. Zde by měly zaznít zajímavé ukázky, proběhnout debaty na určená
témata, některé termíny budou vyhrazeny besedám s umělci.Věřím, že tato iniciativa, která vzešla
zejména od mladších členů spolku, bude mít příznivý ohlas a přivede na tato setkání větší počet
účastníků!
Luděk Patrák
Z Adlerova archivu – Lohengrin
Lohengrin - Bayreuth 1989
Foto : Adlerův archiv
V jednom z minulých čísel Hlasatele jsme vás informovali o archivu fotografií a materiálů
s wagnerovskou tematikou, který naší společnosti věnoval pan Eric Adler z Velké Británie. Rozhodli
jsme se, že podle možností budeme v každém čísle otiskovat fotografie z tohoto archivu, pokud možno
vždy věnované konkrétnímu opernímu dramatu. Zde přinášíme několik snímků z inscenací Lohengrina.
Naděžda Kniplová
nové CD SRW
Po
úspěchu
wagnerovského
profilu Pana A. Švorce, vydaného
Společností R. Wagnera v loňském
roce, se zanedlouho objeví druhý
výsledek naší edice nabídkových,
nekomerčních CD.
Bude to portrét našeho dalšího
čestného člena, paní Naděždy
Kniplové, připravený u příležitosti
jejího životního jubilea.
Jediným tématem je samozřejmě
Wagnerova hudba. Vedle titulů,
známých z gramofonových desek,
jako jsou Wesendonck – Lieder a tři
ukázky ze Swarowského Ringu,
zaujme závěrečný zpěv Isoldy,
který nikdy na žádném médiu
nevyšel.
V krátké době tak budeme mít
možnost zaposlouchat se opět do
mistrovské interpretace Wagnerova
díla v podání českého umělce.
Role Naděždy Kniplové na scénách ND
Smetana: Libuše (premiéra v sezóně 1953/1954) – Libuše
Janáček: Její pastorkyňa (premiéra v sezóně1954/1955) - Kostelnička Buryjovka
Wagner: Bludný Holanďan (premiéra v sezóně 1958/1959) - Senta
Dvořák: Rusalka (premiéra v sezóně 1959/1960) - Cizí kněžna
Smetana: Dalibor (premiéra v sezóně 1960/1961) - Milada
Cikker: Vzkříšení (premiéra v sezóně1961/1962) - Marie Ivanovna
Beethoven: Fidelio (premiéra v sezóně 1964/1965) - Leonora
Šostakovič: Katěrina Izmajlova (premiéra v sezóně 1964/1965) - Katěrina
Wagner: Lohengrin (premiéra v sezóně 1964/1965) - Ortruda
Britten: Albert Herring (premiéra v sezóně 1965/1966) - Lady Billowsová
Janáček: Věc Makropulos (premiéra v sezóně 1965/1966) - Emilia Marty
Martinů: Řecké pašije (premiéra v sezóně 1966/1967) - Vdova Kateřina
Puccini: Turandot (premiéra v sezóně 1966/1967) - Princezna Turandot
Musorgskij: Boris Godunov (premiéra v sezóně1967/1968) - Marina Mníšková
Beethoven: Fidelio (premiéra v sezóně 1968/1969) - Leonora
Janáček: Její pastorkyňa (premiéra v sezóně 1968/1969) - Kostelnička Buryjovka
Smetana: Libuše (premiéra v sezóně 1968/1969) - Libuše
Fibich: Šárka (premiéra v sezóně 1970/1971) - Šárka
Wagner: Valkýra (premiéra v sezóně 1971/1972) - Brünhilda
Matiné k poctě národního umělce Otakara Jeremiáše (sezóna 1972/1973) - sólové vystoupení
Janáček: Káťa Kabanová (premiéra v sezóně1973/1974) - Marfa Ignatěvna Kabanová
Musorgskij: Boris Godunov (premiéra v sezóně1975/1976) - Marina Mníšková
Beethoven: Fidelio (premiéra v sezóně1975/1976) - Leonora
Janáček: Její pastorkyňa (premiéra v sezóně1975/1976) - Kostelnička Buryjovka
Janáček: Věc Makropulos (premiéra v sezóně 1976/1977) - Emilia Marty
Verdi: Macbeth (premiéra v sezóně 1977/1978) - Lady Macbeth
Puccini: Tosca (premiéra v sezóně 1980/1981) - Floria Tosca
Bartók: Modrovousův hrad (premiéra v sezóně 1981/1982) - Judit
Dvořák: Čert a Káča (premiéra v sezóně 1982/1983) - Kněžna
Janáček: Její pastorkyňa (premiéra v sezóně 1983/1984) - Kostelnička Buryjovka
Smetana: Libuše (premiéra v sezóně 1983/1984) - Libuše
Martinů: Řecké pašije (premiéra v sezóně 1983/1984) - Vdova Kateřina
Wagner: Bludný Holanďan (premiéra v sezóně 1985/1986) - Senta
Janáček: Káťa Kabanova (premiéra v sezóně 1985/1986) - Marfa Ignatěvna Kabanova
Janáček: Káťa Kabanova (premiéra v sezóně 1991/1992) - Marfa Ignatěvna Kabanova
2
Sestavil : Vít Dvořák
SRW Aktuálně:
Příští kulatý stůl namísto prvního pondělí v květnu proběhne již ve středu, 25.4. od 18. hodin ve
Školské ulici v Therapy. Tématem bude setkání s p. prof. Kniplovou u příležitosti prezentace
jejího CD.
Internetová stránka SRW – www.richardwagner.cz - byla po delším čase v základních věcech
zaktualizována. V současné době se chystají další úpravy a doplňky.
V rámci Pražského jara 2007 provede 30. května John Fiore ve Smetanově síni „Prsten beze
slov“. Repríza se připravuje na festival v Litomyšli.
Šaldovo divadlo v Liberci chystá na 21.9.2007 premiéru Bludného Holanďana. V titulní roli by se
měl objevit D. Hůlka.
Wagnerova málo hraná opera Rienzi se objeví na podzim v Lipsku. SRW Praha tam nebude
chybět, máme zájem o představení 18.11.2007. Zájemci nechť se neprodleně ozvou!
Staatsoper Dresden připravuje na říjen novou inscenaci Mistrů pěvců. Premiéra 14.10.2007.
Po deseti letech se objeví Wagnerovo dílo i ve Státní opeře Praha! Na 29.5.2008 byl ohlášen (co
jiného) Bludný Holanďan.
Národní divadlo Brno předběžně uvažuje o nastudování Lohengrina v roce 2008.
Národní divadlo Praha má v dramaturgickém plánu na rok 2009 Tannhäusera. Zanedlouho by
mělo vydat na CD Wagnerův kompletní Ring z pražského provedení v roce 2005.
Mezinárodní společnost R. Wagnera se obrátila na SRW Praha s návrhem na uspořádání
každoročního wagnerovského kongresu v roce 2011 v Praze. Otázka termínu i dalších
náležitostí je v jednání.
Gottfried Wagner: Kdo nevyje s vlkem
Autobiografické záznamy Wagnerova pravnuka
Na sklonku roku 2006 se k českým čtenářům dostala autobiografická
kniha Gottfrieda Wagnera věnovaná, spíše než Wagnerově hudbě,
neslavné historii rodiny Wagnerů v období nacismu. Kniha se tak zabývá
především fenoménem Bayreuth, o operu a hudbu v ní jde spíše
okrajově. Autor podle svých slov reaguje sepsáním vlastních vzpomínek a
zkušeností na oficiální autobiografii Wolfganga Wagnera. Gottfried
Wagner věří, že jeho rodina se může vypořádat s minulostí pouze, když o
ní nebude vytrvale lhát. Stal se „černou ovcí“ rodiny, zatímco u
židovského společenství se těší na Wagnera neslýchané oblibě. Jak sám
o sobě říká, jeho kompasem je Osvětim. Od toho se odvozuje i vztah
čtenáře k této knize. Pokud je vaším kompasem také Osvětim, jistě Gottfriedovu snahu oceníte.
Pokud sympatizujete spíše s Wolfgangem a jeho establishmentem, může vás pohoršit praní
špinavého prádla na veřejnosti. A pokud vás zajímá především Wagnerovo hudebně dramatické
dílo, pravděpodobně si u této knihy znovu oddychnete, jaké je to štěstí, že velký a kontroverzní
skladatel zemřel dlouho před nástupem nacismu a byl tak ušetřen nutnosti se vůči zločinnému
režimu nějak osobně vymezit.
Jan Rausch
3
Tristan und Isolde – 3. 1. 2007 Semperoper, Drážďany
Martin Nejedlý
Dirigent
Peter Schneider
Inszenace a výprava
Marco Arturo Marelli
Kostýmy
Dagmar Niefind-Marelli
Tristan
Alfons Eberz
Kurwenal
Jukka Rasilainen
Isolde
Waltraud Meier
Brangäne
Lioba Braun
König Marke
Georg Zeppenfeld
Staatsopernchor
Sächsische Staatskapelle Dresden
Jak lépe by mohl wagnerián zahájit nový rok, než představením jednoho z nejzralejších
Mistrových děl... A navíc na scéně jednoho z prestižních evropských operních domů, od kterého
nás Pražany dělí nějakých 150 km.
Po páté hodině odpolední se pod citlivým vedením zkušeného dirigenta Schneidera sálem
rozezněl Tristanovský akord předehry hudebního dramatu. Díky exkluzivním místům jsme měli
možnost si vychutnat každičký tón, každičkou nuanci. Opona se rozevírá a nechává spatřit
nenápadnou scénu s tlumenými barvami. Uprostřed na lavičce sedí zády Isolda Meier. Po úvodním
dialogu s Branganou Waltraud rozjíždí svou úchvatnou, inspirativní a ojedinělou interpretaci titulní
ženské role. Díky jejímu podání přecházíme z jedné emoce do druhé, od letargie přes zoufalství
k hněvu a touze po pomstě. Eberz se od Siegfrieda ještě bude muset k promyšlenému podání
Tristana dále propracovat. Jeho hlas však zněl s náležitou intenzitou, i když někdy ne zcela
v harmonii k Isoldě. Scéna vypití elixíru byla provedena zajímavě, oba milenci pili zároveň
z jednoho širokého poháru. Hudební závěr jednání byl strhující.
Druhé jednání bylo zcela v režii Waltraud Meier. Nutno poznamenat, že se režie opět
ukázala - svět milenců měl symbolizovat lajntuch spuštěný ze stropu (nic převratného), který však
pěvcům znesnadňoval výhled na dirigenta, což zejména pro méně zkušeného Eberze chvílemi
představovalo značná muka. Přes „duet“ jsme se zdárně dostali ke vstupu krále Marka na scénu.
Následovalo jedno z nejpříjemnějších překvapení večera: Zeppenfeld. V jeho podání nemůžeme
než s Markem soucítit. Krásná barva hlasu, citlivý přednes, působivý jevištní vzhled.
4
Na konci jednání jsme si s Alfonsem Eberzem společně oddychli. Abychom však tomuto
pěvci nekřivdili, po pádu onoho nadměrného kusu bílého plátna se jeho výkon výrazně zlepšil.
Ve třetím jednání se Eberz skutečně vzchopil a jeho výkon byl vzhledem k náročnosti role
téměř bezvadný, dokonce ani nebylo v jeho hlase cítit výraznější únavu. Když se pak na scéně
objevila Isolda, uvědomili jsme si, že se náš novoroční hudební svátek chýlí ke konci, a proto jsme
se soustředili na každé Isoldino slůvko. Režisér nám však tentokrát opět nevyšel vstříc (a my
pochopili neradostný výraz Frau Meier při děkovačkách), protože Isoldu umístil do prostoru v zadní
části jeviště. Výsledek si každý domyslí. Jímavá závěrečná árie v podání v současnosti nejlepší
představitelky Isoldy utopená ve zvuku orchestru... Po doznění posledního tónu dramatu propukl
v hledišti exaltovaný aplaus, hlavní představitelé byli bezpočetkrát vyvoláváni a ovacemi byl
samozřejmě zahrnut i dirigent. Ti z nás, co minulý rok absolvovali Tristana v Lipsku, si nemohli
nevzpomenout na tamní klasické nastudování tohoto hudebního dramatu, které i při slabších
hlasech zanechá v divákovi jistě hlubší celkový prožitek. Ale coby, i tak příště pojedeme zas!
Lohengrin, Baden-Baden 2006, 3. dějství (k článku na straně 6)
5
Lohengrin – recenze DVD
Ivan Cafourek
Richard WAGNER (1813-1883)
Lohengrin (1850)
Klaus Florian Vogt (tenor) - Lohengrin;
Solveig Kringelborn (soprano) - Elsa;
Hans-Peter König (bass) - Heinrich;
Waltraud Meier (mezzo) - Ortrud;
Tom Fox (baritone) - Friedrich von Telramund;
Roman Trekel (baritone) - Herald
EuropaChorAkademie, Mainz; Chorus of the
Opéra National de Lyon
Deutsches Symphonie-Orchester Berlin
Dirigent - Kent Nagano.
Režie Nikolaus Lehnhoff
Režie TV záznamu Thomas Grimm
živá nahrávka, Festspielhaus Baden-Baden, 1.,
3., 5. června 2006. DDD
OPUS ARTE OA 0964 D
[279:00]
Čím může dnes zaujmout Lohengrin? A související otázka: jak ho inscenovat? Jde to,
sehnat výborné zpěváky a namarkýrovat nikoho neurážející scénu a kostýmy, prostě, spolehnout
na hudbu a pěvecké výkony a rezignovat na hledání nových významů? Opera žije a proto se
dostává do nekonečného klinče se stále se měnícím světem, chodí na ni nové generace
s vlastními životními zkušenostmi a zážitky, inscenují ji noví tvůrci. Tak i Lohengrin, jedna z těch
nejkrásnějších, se může stát jevištní veteší, obvyklou vizuálně nevýraznou potěchou výhradně pro
ucho anebo naopak zapůsobit objevností, invencí, aktuálním kouzlem.
A od toho jsou tu režiséři, proklínaní, zatracovaní, velebení, oslavovaní, obvykle vše jedním
dechem. Pojďme na Lohengrina: jdeme na Meierovou, Vogta, Königa? Jdeme se opájet magií
Naganových rukou? Jdeme čistě a jen na Wagnera? Nikoli, jdeme na režiséra. V době, kdy tu není
žádný Pavarotti nebo Karajan vybavený velikostí popové ikony, je tu režisér, ten, kdo na sebe strhl
pozornost a stal se – v dobrém či špatném - pravou hvězdou představení. A tak stalo se módou
sezóny do režisérů tepat, při děkovačce se až ostentativně přehání vděčnost zpěvákům,
dirigentovi a orchestru, jen aby se mohlo pěkně od podlahy zabučet na režiséra. Opera žije
rozdělena na konzervativce a odvážlivce, ale i proto – žije.
Oblíbenou „obětí“ režisérů je také Richard Wagner, přičemž každé dnešní inscenační
pojetí vychází z Chereaua – ať ho vykládá, rozvíjí nebo popírá; snad kromě MET, která je
spolehlivou baštou někdy velmi příjemného konzervativismu.
6
Loňský Lohengrin je už třetí spoluprací Nikolause Lehnhoffa a Kenta Nagana v posledních
třech letech, z toho druhou wagnerovskou (Parsifal, Baden-Baden 2004, Schrekerovi Die
Gezeichneten, Salzburg 2005, a nyní Lohengrin, opět Baden-Baden, červen 2006, s dalším
určením La Scala a Lyon). Lehnhoffa, který začínal už v roce 1972 Straussovou Die Frau ohne
Schatten v Paříži, bych při své současné znalosti jeho díla nazval režisérem „psychoindustriálním“. Nenajdete u něho nikdy totální aktualizaci, žádné manažerské obleky a kostýmky,
žádné mobily, ledničky nebo plechovky s Coca-Colou. Lehnhoff pojímá své inscenace jako
rozehrává na poli ibsenovsko-strindbergovskopsychodrama, které v případě Lohengrina
bergmannovském, které je obecně dobře známé a jako symbol vhodným ukotvením – střet Dobra
a Zla, Ctižádostivosti, Povinnosti, Řádu, Vášně, Lásky i Touhy po moci nepotřebuje středověkou
kulisu, která by pro diváka tohoto tisíciletí příběhu nejspíš deklasovala na neškodnou pohádku
s krásnou hudbou.
Psychodrama nemusí být nutně komorní, aby vynikly charaktery: scéna Lohengrina je doslova
Kolosální s velkým „K“, má prostor a čistotu, nikde se nepovalují žádné zbytečnosti, monumentální
schodiště, na němž vynikne sbor i osamocenost každého z lohengrinovských běžců, vše
podtrženo a zdůrazněno jedinečnou prací se světlem. V jeho ostrém pruhu stojí především Elsa,
andělská bytost, žádný outsider, ale kontroverzní střed i hybatel děje. Solveig Kringelborn jí
propůjčila zjev i hlas, tohle je Elsa krásná, romantická i emancipovaná a svéhlavá. Přesto ne
vítězná: s objevením se Lohengrina, kdy se zdá, že vyhrála na celé čáře, zároveň musí tušit
prohru. Přichází stvoření z jiných sfér, z jiného světa, zoufale se nehodící do pozemsky
přízemních, banálních záležitostí, jako kdo má vládnout, kdo má pravdu, kdo má ostřejší meč.
Klaus Florian Vogt je pro tuto kresbu vybaven dokonale, hlasem i kostýmem – vysoký tenor a
obleček jako z gay kabaretu. Především hlasem je to úplně odlišný Lohengrin od všech
předchozích, a pro vyprávěný příběh dokonale logický. Podle doprovodné brožurky k DVD popsal
Wagner v Lohengrinovi, možná podvědomě, sám sebe: umělec má právo žádat od svého okolí
všechno a to bez dalších podmínek. Totéž Lohengrin – Elsa může brát co je jí nabídnuto, ale
nesmí se zeptat, nesmí žádat víc. Lohengrin stejně jako Wagner neskládají účty nikomu. Kruciální
druhá scéna třetího dějství: Lohengrin jako Wagner u klavíru, jeho dialog s Elsou není ničím jiným
než dvěma monology, které se míjejí.
Waltraud Meier jako Ortrud a Tom Fox jako Telramund
7
Telramund je voják a šlechtic celou duší. Je loajální ke svému panovníkovi, ke svému meči
a hlavně ke své manželce, a není to žádný inteligent. Možná by to celé bylo drama o
Telramundovi, kdyby se jím byl už Wagner nechtěl zabývat a nenechal ho narychlo zapíchnout.
Smysl pro povinnost, touha po moci a fanatická manželka, která vám vemluví díru do hlavy – to je
smrtící kombinace. Lehnhoff nechává Telramunda vyniknout jako dosud nikdo jiný a barytonista
Tom Fox jeho výzvu naplnil stoprocentně.
Waltraud Meier je ideální Ortrud, ztělesněné Zlo. Postava Ortrud vyžaduje pěveckou
vyzrálost a současně hereckou schopnost vykreslit lítici, která vám zvedne každý chloupek na těle,
ale nikdy se nesmí překlopit do karikatury. Meierová předvádí dominantní bestii, jednostrunnou, od
začátku do konce jasnou postavu. Telramunda spolkne jako přesnídávku, Elsa proti ní nemá šanci,
obzvlášť, když si sama svým dorážením na Lohengrina ohledně jeho původu podřezává větev. Ale
- tahle Ortrud že by padla už jen při pohledu na mladého vévodu?
Hans-Peter König, miláček Prahy, jako Král Jindřich ani Roman Trekel jako Hlasatel nemají
chybu, sbor je radost poslouchat, a tak jako často ve vrcholných wagnerovských inscenacích je to
orchestr, který na sebe nezřídka strhává pozornost. Nagano vede svůj Deutsches SymphonieOrchester Berlin k průzračnému, třpytivému tónu, jímavému a vášnivému, který se ale podle
potřeby dokáže změnit v bouři: předehra ke III.jednání věru není žádná promenádní selanka.
„Kromě“ toho, že Lehnhoffův Lohengrin je hra pro všechny smysly, dobře se na něj dívá a
krásně se poslouchá, je to taky Lohengrin hodně zajímavě promyšlený; je to vlastně právě
Lohengrin, kdo je ve své egocentričnosti původcem všeho zla a jako takový je největším
padouchem celého příběhu.
8
Lohengrin – III. dějství - druhá část árie Lohengrina
Luděk Patrák
Nun höret noch wie ich zu euch gekommen.
Ein klagend’Tönen trug die Luft daher;
daraus im Tempel wir sogleich vernommen,
dass fern wo eine Magd in Drangsal wär’;
als wir den Gral zu fragen nun beschickten,
wohin ein Ritter zu entsenden sei?
Da auf der Flut wir einen Schwan erblicken,
zu uns zog einen Nachen er herbei:
mein Vater, der erkannt’des Schwanes
Wesen,
nahmt ihn in Dienst nach des Grales Spruch:
denn wer ein Jahr nur seinen Dienst erlesen,
dem weicht von dann ab jedes Zaubers Fluch.
Zunächst nun sollt’er mich dahin geleiten,
woher zu uns der Hilfe Rufen kam;
denn durch den Gral war ich erwählt zu
streiten,
darum ich mutig von ihm Abschied nahm.
Durch Flüsse und durch wilde Meereswogen
hat mich der treue Schwan dem Ziel genaht,
bis er zu euch daher ans Ufer mich gezogen,
wo ihr in Gott mich alle landen saht.
Ilustrace: Adlerův Archiv
Teď slyšte jaká k Vám mne vedla cesta.
Žalobné tóny zanes’ vánek sem;
my v chrámu možnost měli jsme hned seznat,
že v dáli kdes’je děva zoufalá;
když Grál byl námi o věci té zpraven;
kam jinam rytíř vyslán být by měl?
Tu spatřili jsme labuť plouti proudem,
jež táhla loďku přímo vstříci nám:
Můj otec, jenž seznal labutě bytí,
Grálu k službě kázal nám ji vzít:
kdo pouhý rok svou službu koná věrně,
mu ustoupí pak každé kletby tíž.
Nejdříve tam povinnost mne vede,
odkud hlas o pomoc přijde k nám;
neboť já Grálem vyvolen byl k boji,
bych statečně s ním rozloučit se znal.
Skrz řeky a skrz divé mořské vlny
jsem s věrnou labutí sem k cíli spěl,
až sem k Vám na břeh přitáhla mne pevně,
kde v Boží vůli vidíte mne stát.
9
Mistři pěvci z Metropolitní opery na Vltavě 10. 3. 2007
Jan Rausch
Český rozhlas 3 Vltava vysílal večer 10. března přímý přenos odpoledního představení
Mistrů pěvců z Metropolitní opery v New Yorku. V hlavních rolích vystoupili James Morris (Sachs),
Johan Botha (Walther), Hei-Kyung Hong (Eva), Hans-Joachim Ketelsen (Beckmesser), Jevgenij
Nikitin (Pogner). Dirigoval James Levine.
Levinovo nastudování Mistrů pěvců se neslo v pro tohoto dirigenta typickém pomalejším
tempu. Orchestr hrál nicméně jemně a měkce i v poněkud hlučnější scéně lidové veselice ve třetím
dějství. Ze zpěváků zaujala především Hei-Kyung Hong, jejíž hlas zněl jasně, mladě a naprosto
lehce. Nikitinův hlas je ušlechtilý a vřelý a byl skvělým Pognerem. V prvním dějství jsem měl trochu
obavy o Bothu a Morrise, jejichž hlasy příliš nevynikaly, především Morrisův hlas zněl již velmi
staře. Nicméně ve druhém dějství bylo všechno jinak a Morris se ctí odzpíval celý zbytek opery. Je
nicméně otázkou, zda Morris není už spíše živoucí legendou než ideálním představitelem Sachse.
I Botha se vzchopil a zazpíval vítěznou píseň ve všech jejích variacích. Ketelsenův Beckmesser
byl přiměřeně neurotický bez nadbytečného pitvoření. Nejslabším místem přenosu byly sborové
scény a ansámbly, především na koncích 1. a 2. dějství, kde se v obou případech ztrácely hlavní
melodie (Waltherova respektive Beckmesserova píseň) v nesrozumitelné změti hlasů. To ovšem
mohlo být i rozestavením mikrofonů. Kvintet ve třetím dějství vyšel naštěstí skvěle především díky
výborné představitelce Evy.
Víc takových odpoledních Wagnerů! I když trochu mladší hlasy by v některých rolích
potěšily.
Lohengrin, Bayreuth 1999
10
Foto: Adlerův archiv
Lohengrin, Bayreuth 1999
Foto: Adlerův archiv
Výsledek hospodaření SRW v roce 2006
Příjmy:
Výdaje:
Členské příspěvky . . . . . . . . . . . .10 200 Kč
Internet. stránka . . . . . . . . . . . . . 1 840,90 Kč
Náklady na CD . . . . . . . . . . . . . . 2 320,00 Kč
Náklady na vstupenky . . . . . . . . . 31 375,68 Kč
Poštovné, občerstvení, květiny materiál atd.
. . . . . . . . . . . . . .1 729,00 Kč
Bankovní poplatky . . . . . . . . . . . 800,14 Kč
. . . . . . . . . . . . . 38 065,72 Kč
Příjmy za vstupenky . . . . . . . . . . 32 000 Kč
(Erfurt, Lipsko, Drážďany)
Ostatní příjmy (úroky atd.) . . . . . . 5, 58 Kč
C E L K E M : . . . . . . . . . . . . . . . .42 205,58 Kč
Hospodářský výsledek : + 4 139,86 Kč
Hospodářský výsledek za rok 2006 je dán zejména zvýšením členských příspěvků a omezením výdajů, které
mimo běžné položky (bankovní poplatky, internetová strana SRW, poštovné, květiny atd.) byly realizovány
pouze v souvislosti s vydáním CD. Spolu ze zůstatkem z minulých let činí finanční majetek SRW k 1.1.2007
na bankovním účtu a v hotovosti částku 7 571,53 Kč.
Mimoto zůstává na edičním fondu SRW částka ve výši 3 000 Kč.
Ediční fond SRW Praha
Za účelem vydávání nekomerčních nabídkových vzorků CD, mapujících wagnerovské pěvecké výkony
čestných členů SRW Praha p.p. A. Švorce, N. Kniplové a L. Dvořákové, byl založen tzv. Ediční fond SRW.
Jeho přispívateli se stali členové spolku p.p. Antoš, Cafourek, Fürstová, Lesňáková, Nejedlý, Patrák, Jan
Švorc a Vejnar. Celková vybraná částka činila 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že náklady na vydání prvního
CD bylo možno z větší části uhradit z běžných prostředků SRW a pouze částka 1 000 Kč byla použita
z těchto prostředků, zůstává v edičním fondu k dispozici částka 3 000 Kč na další projekty.
11
Lohengrin - Baden Baden 2006
__________________________________________________________________________________________
Hlasatel - vydává Společnost Richarda Wagnera výhradně pro svoji potřebu. Vychází zpravidla
4x ročně
pro členy, kteří mají zaplaceny členské příspěvky. Starší čísla k dispozici na adrese www.richardwagner.cz.
Redakce: Jan Rausch, Luděk Patrák, Martin Nejedlý, Vít Dvořák
Adresa: Dominínská 115, 154 00 Praha 5 / Tel.: 224972528 (Po-Pá) nebo 602832588 / e-mail: [email protected]
__________________________________________________________________________________________