Moravské kroje

Moravské kroje
Pavlína Poláčková 4.A
Na úvod
n
n
n
Moravské kroje patří k lidové tradici.
Bohatství a úroda krajiny se odrazily na výzdobě krojů.
Například na jižní Moravě jsou kroje mnohem zdobenější než
třeba v okolí Jihlavy, kde už začíná pahorkatina.
Každá vesnice nebo město na Moravě, kde se ještě tento zvyk
dodržuje, má své jedinečné kroje. Základní prvky jsou shodné,
ale podle barevnosti, materiálu nebo odlišné části se pozná,
odkud kroj pochází (Strážnice, Vlčnov…).
Troubsko
n
n
Troubsko je vesnice nedaleko Brna směrem na jihozápad.
Nachází se v nadmořské výšce 300 m n. m. První písemná
zmínka pochází z roku 1237.
Dodržují se zde lidové tradice v podobě krojů, tanců a slavností
(hodů).
Troubský znak – vinařský srp,
vinařský nůž a vinná réva
Troubské kroje – jednotlivé
části
Popis částí kroje
n
4 až 6 naškrobených bílých sukní (+ tzv. „jelita“)
„Bílák“
n
„Bílák“ je svrchní bílá plátěná sukně zakončena krajkou. Bývá
ozdobena červenou výšivkou. Sukně jsou dlouhé přibližně do půl
lýtek.
Zástěra
n
Zástěra bývá z plátna a červená výšivka prochází kolem okrajů.
Celý okraj je lemován bílou krajkou. Konce tkalounů bývají
rovněž ozdobeny červenou výšivkou. Stárky nosívají zástěru z
barevného brokátu.
Rukávce („baňke“)
n
Rukávce neboli „baňke“ z bílého plátna jsou červeně vyšity a
jsou ukončeny krajkou, staženy k ruce a v tom místě se uvazují
červené pentle pomocí gumičky. Šířka pentle je asi 3 cm.
Kordulka
n
Kordulka, dnes většinou z brokátu, je zdobena krepinkami a
taftovou stuhou na přednicích. Bývá šněrována červenou stuhou
od spodu. Kordulka se navléká na rukávce před oblékáním.
Půlka
n
Půlka je bíle vyšitá a váže se přes kordulku. Překládá se vpředu
a vzadu a svazuje se tak, aby její cípy splývaly na vrchní sukni.
Vídeňský šátek
n
Na hlavu se vyvazuje červený vídeňský šátek, tzv. „vídeňák“,
pod který se dává malý třírohý šátek svazující všechny vlasy.
Kapesník
n
n
Kapesník je barevně na okrajích vyšívaný (červená, modrá a
nepatrně žlutá) a po okrajích je lemován krajkou. Může však být
vyšívaný pouze červeně.
Kroj doplňují červené punčochy a černé boty.
Tentýž kroj před 10-ti
lety a dnes
Další zajímavosti
n
n
Oblékání kroje a vázání šátku má svá specifická pravidla, stejně
jako praní, žehlení a ukládání kroje. Je to velmi pracné.
V Troubsku během 19. století došlo k úpadku tradičních tanců,
zvyků a krojů. Přibližně před sto lety Lucie Bakešová, Konstantin
Sojka či Metoděj Kocman zachraňovali staré zvyky a obyčeje,
sbírali původní písně, obnovovali kroje do původních podob.
Troubské svatodušní slavnosti
neboli „Svaté Duch“ či hody
Troubské královničky
n
n
n
Královničky jsou jeden z nejbohatších zvyků. Jedná se původně
o předkřesťanský tanec související s uctíváním slunce. S
nástupem křesťanství se tímto tancem uctívá Svatý Duch.
Tance královniček byly kdysi rozšířené po celé Moravě, ale
začaly upadat v zapomnění již na začátku 18. století. V roce
1894 se ještě našlo 9 pamětnic, které králenské tance
předváděly a podle jejich tvrzení tančily královničky naposled v
letech 1850-1860.
Původní tance královniček začínaly každý rok tři týdny před
svatodušním pondělím. Družina mladých dívek – královniček –
procházela vesnicí, tančila a zpívala. Jedna dívka představovala
krále a šla v čele průvodu s nazdobeným májíčkem. Děvče v roli
královny šlo uprostřed průvodu s baldachýnem nad hlavou.
Průvod se různě zastavoval a král a královna tančili pod
baldachýnem.
Troubské královničky
Troubská jízda králů
n
n
n
Původ tohoto obřadu není úplně jasný, ale předpokládá se, že se jedná
o pozůstatek jakéhosi veřejného soudu z předkřesťanské doby. Mladý
chlapec byl zvolen za krále s úkolem rozsoudit obyvatele ve sporech.
Nyní tento zvyk nabyl žertovný ráz. Na Svatodušní pondělí chlapec
vystrojený za krále projížděl se svou družinou po vesnici na
opentlených koních. Šerha, nebo-li vyvolávač, jel v čele průvodu a
vykřikoval o vesničanech různé zprávy, někdy lichotivé, většinou však
ani trochu. Jednotlivé vesnice pak mezi sebou soutěžily o nejlepší jízdu
králů a tak docházelo k zajmutí krále cizí družinou. Od toho se tento
obřad nazývá také "Honění krále".
V Troubsku se takto prováděla Jízda králů naposledy r.1880. V roce
1894 byl tento zvyk obnoven a upraven pro národopisnou slavnost a v
této podobě je prováděn dodnes, jen s menším počtem koní.
Stínání berana
n
n
n
Stínání berana je součástí obsáhlejšího zvyku. Mladí vesničané
se zejména v noci na 1. máj dopouštěli různých žertů (někdy
hraničících s přestupky). Vina se svalila na beránka a jeho
odsouzením a stětím se chasa symbolicky omluvila za prohřešky.
Kořeny tohoto zvyku nejsou známé. Kdysi bylo stínání berana
známé na celém Brněnsku, ale do současné doby se dochovalo
jenom v Troubsku. Od roku 1894 (kdy se začínaly troubské
zvyky obnovovat) prošel zvyk mnoha úpravami a vývojem. Dříve
se beran (někdy i dva) skutečně stínal, nyní beran vždy dostane
milost a stínání je pouze symbolické.
Stínání v Troubsku předcházel obřadný mečový tanec Uherská.
Troubské hody 2008 - další
fotky
Tance
Malá děcka v krojích
Svatební kroj
Nevěsta Kateřina Absolínová
- svatba v roce 1901
Vlčnov
Ostrožská Nová Ves
Kroje z jiných vesnic
Děkuji za pozornost