Poslední slovo - SaM!ne | SaMfiction

Poslední slovo
1. kapitola: O Ba’alovi a o Vale
Okolní lampy házely odlesky na unaveného řidiče auta, které jelo krokem ztichlou vilkovou coloradskou čtvrtí. Jack byl unavený
a roztěkaný, ale přesto ho pohled na upravené rodinné domy uklidňoval; věděl, že je doma.
Zaparkoval auto a motor s tichým zapředením ztichl. Jack se opřel do sedadla a protáhl si ztuhlá záda, zadek ho bolel. Vystoupil
z auta, vytáhl kufr a pomalu se šoural domů, ještě před schůdky hledajíc v kapse klíče od domu. Než je ale našel, dveře se otevřely
a Jack se usmál.
„Ahoj,“ šeptl a Sam ustoupila, aby mohl vejít. Zavřela za ním dveře a potom mu omotala ruce okolo krku, aby ho políbila na
přivítanou. Pohladila ho po tváři. „Je pozdě,“ zašeptala. Jack se lehce otřel svými rty o její a povzdechl si.
„Co děti?“ zeptal se.
„Spí, ty běž taky,“ odvětila a prohrábla mu vlasy. Jack sklonil hlavu a opřel ji o její rameno.
„Mrzí mě to, nemohl jsem dřív,“ zašeptal.
„Já vím, Jacku,“ ujistila ho a políbila ho na čelo, když zvedal hlavu. „Nic jsi nepropásl, děti ti to nevyčítají. Ani já ne.“ Jack se na
ni vděčně usmál, provinilost z jeho tváře ale nezmizela.
Zahrnul Sam pramínek vlasů za ucho a sledoval, jak se na její tváři odráží barevné žárovičky, jimiž byl posetý velký vánoční
stromeček v obýváku. Opřel svoje čelo o její.
„Ten stromek jsme měli zdobit spolu a stavět toho sněhuláka venku. A pak jsme měli pít kakao a potají se muchlovat na gauči.“
„Hej, někam se zítra zase chystáš?“ pousmála se Sam nad jeho sentimentalitou. Jack se taktéž usmál.
„Nevím o tom,“ ujistil ji a lehce políbil na rty. „Jdi si lehnout, osprchuji se a půjdu taky.“ Sam kývla a polibek mu oplatila, načež
se bosá vrátila po schodech do ložnice.
***
„Takže co je tak důležitého, že to nepočkalo do rána?“ Mitchell zívl a posadil se do jednoho z křesel v zasedačce.
„Tady je důležité všechno,“ utřela ho Vala a zaplula do křesla naproti unaveného podplukovníka. Daniel mlaskl, protože mu právě
elegantně zasedla oblíbené křeslo, ale sedl si vedle ní a upřel pohled na Landryho, který stál v čele stolu a nevypadal vůbec dobře,
právě naopak. Jeho obličej ukazoval, že se stalo něco vážného a velice, velice neočekávaného.
Teal’c, jež se postavil před průzor do místnosti s Bránou, vypadal stejně. A jeho výraz děsil Daniela mnohem víc než ten
Landryho.
„Takže… co se děje?“ začal Daniel a zůstal sedět tak, aby viděl jak na Teal’ca, tak na Landryho.
„Jeden z týmů našel něco, co nikdo neočekával, že najde,“ začal Landry.
„A něco, co jsme ani nehledali, že?“ skočila mu do řeči Vala, čímž si od Daniela zasloužila nehezký pohled, kterého si ale
nevšímala a dál se vytrvale culila na generála. Ten lehce kývl.
„Takže o co jde?“ položil znovu věcný dotaz Mitchell, nervózní z faktu, že stále ještě neví, co se děje.
„SG-2 před hodinou přivedla Ba’ala.“
„Nemožné,“ vyhrkl Daniel, sotva Teal’c promluvil. Samotný netušil, proč mu ta slova obrátila vnitřnosti a tolik ho vyděsila.
„Také jsem si to myslel, Danieli Jacksone,“ pokývl Teal’c.
„Ať je to uvěřitelné, nebo ne, pravdou zůstává, že je tady,“ zažádal Landry opět o profesionální pozornost.
„Já nevím, ale neříkali jste mi, že generál O’Neill zabil Ba’ala téměř holýma rukama a jeho mrtvola a všechno okolo vylétlo do
vzduchu?“
„Tok’raové to tehdy potvrdili, nezůstalo tam ani smítko, krom toho kráteru v zemi.“ Daniel si promnul oči, přičemž si trochu
nadzvedl brýle.
„A přesto je tady. Doktorka Fraiser vyloučila, že by šlo o někoho jiného,“ oponoval Teal’c.
„Jak to doktorka Fraiser poznala?“ ozvala se do ticha Vala. „Chci říct, máte v databázi všechny Goa’uldy široko daleko nebo co?“
upřesnila otázku a mrkla na nejistého Landryho a poté na Mitchella, který byl zjevně stejně zaskočen jako ona a teď hleděl na
svého velitele. Landry sledoval Teal’ca a Daniela, jakoby to nechával na nich.
„Podle DNA Aieshy,“ odpověděl Teal’c, jež nerad chodil okolo horké kaše. Vala se zamračila, příliš jí nepomohl, ale než stačila
něco namítnout, ozval se Mitchell.
„Aieshy O’Neill? Adoptovaná dcera generála a Carter? Co má společného s Ba’alem?“
„Aieshy je Ba’alova biologická dcera, takže mohla Janet porovnat její vzorky, které má, protože je její doktorka, a Ba’alovy a
dozvědět se, jestli jsou spolu v přízni.“
„Moment, O’Neill adoptoval Ba’alovo dítě?“
„Moment, kdo je O’Neill a Aieshy?“ ozvala se Vala, která dosud zoufale těkala očima z jednoho muže na druhého a beznadějně
se ztrácela. Jedno jméno jí něco říkalo, ale naprosto nezvládala souvislosti a překvapení v Mitchellově hlase. Daniel si hlasitě a
rezignovaně povzdechl.
„Je to složitější, necháme to být.“
„Podstatné je, že tu máme skutečného Ba’ala, o kterém si naprosto všichni dosud byli jistí, že je po smrti,“ podpořil ho Teal’c.
„Je možné, že mohl z pevnosti tehdy utéct?“ Daniel směřoval tu otázku k Teal’covi, ale nepodíval se na něj a složil hlavu do dlaní.
„Ba’al byl vždycky mazaný,“ odvětila Vala, která si otázku vztáhla na sebe. Daniel sundal ruce z obličeje a pozvedl obočí.
„Qetesh s ním měla pletky, takže kdybyste něco potřebovali…“
„Děkujeme za kulturní vložku, Valo, ale byl bych rád, kdybys odteď přispívala jen mlčením,“ utřel ji Daniel a Vala jen obrátila
oči v sloup.
„Teoreticky ano, než ho naše jednotky našly, chvíli to trvalo, ale potom, jako by nám vběhl do náruče,“ vrátil se Teal’c k původní
otázce a bylo poznat, že odpověď dobře zvážil a sám nad tou otázkou přemýšlel.
„Což nevysvětluje fakt, že ho Jack zabil a on je tu,“ vložil se do jejich hovoru Landry, jemuž přesné okolnosti událostí před rokem
nebyly známy, ale stále toho věděl víc, než Mitchell a Vala. Rozhostilo se ticho.
„Pokud ovšem ten, kdo zemřel, byl Ba’al,“ řekl nakonec Teal’c. Daniel otevřel ústa, aby něco namítl, ale potom se zarazil, vždyť
Teal’c měl pravdu – pokud Ba’al měl technologii, která umožnila růst Aieshy a přitom nedošlo k žádné deformaci, nebylo
vyloučeno, že neměl i klonovací technologii.
Landry těkal z jednoho na druhého a očekával vysvětlení, Mitchell seděl s hlavou podepřenou a tiše doufal, že ho do toho třeba
někdo zasvětí a Vala se pohodlně opírala v křesle a zklamaně si opět držela svou roli pátého kola u vozu. Daniel si odkašlal.
„Ba’al získal nějakou antickou technologii, takže je pravděpodobné, že jeden nebo druhý – buď ten, který je zde, nebo ten, koho
Jack zabil – byl klon.“ Do debaty se vložil Mitchell.
„Dobře – omluvte mě, pokud kváknu nějakou blbost, ale proč nám Ba’al lezl do cesty, popřípadě proč hned, jakmile se mu
podařilo utéct, znovu nepřevzal svoje území?“
„Planetu tehdy neopustila žádná loď dost velká, kterou by zachytily naše senzory, takže mu mohlo trvat déle, než se dostal mimo
ohrožení.“
„A víme, jak dokáží být Goa’uldi rychlí, pokud jde o to, utrhnout si největší kus území,“ doplnil Teal’ca Daniel.
„Takže Ba’al bezdomovec? Můžu ho jít vyslechnout, pane? Tohle by mě bavilo,“ otočil se Mitchell škodolibě na Landryho. Ten
zakroutil hlavou.
„Ne, podplukovníku. Pochybuji, že s vámi bud chtít mluvit, ani se mnou nechce. Myslím ale, že doktor Jackson by mohl uspět, ke
staré SG-1 má Ba’al přece jen ‚lepší vztahy‘.“ Landry upřel pohled na Daniela a Mitchell pokrčil rameny, navenek přecházeje
narážku na fakt, že z SG-1 je teď jen jakási slepenina.
***
Jacka pošimraly na tváři něčí vlasy, což ho probralo z neklidného spánku. Zvedl ruku a odhrnul je, přetáčeje se na bok a pevněji
objal Sam. A pak si uvědomil, že pokud ji objímá a ona klidně leží a spí po jeho boku, tak to nebudou její vlasy, které ho zase
šimrají. Otevřel oči a hleděl přes závoj havraních vlasů do velkých modrých kukadel nad sebou. Usmál se.
„Ahoj, tati,“ špitla Aieshy. Jack znovu zvedl ruku a zahrnul vlasy Aieshy za ucho.
„Ahoj, princezno. Rozhodla ses, že mě nenecháš vyspat?“ zeptal se. Aieshy našpulila pusu.
„Čekala jsem na tebe, dlouho. Nepřišel jsi,“ odvětila vyčítavě. Jack netušil jak, ale té malé stačilo vždycky jen pár slov, aby se
cítil dokonale provinile.
„Já vím, promiň. Nešlo to, ale teď jsem doma a budu tu ještě, až se vrátíte od strejdy Marka, slibuju,“ ujistil ji. Aieshy se sklonila
a dala mu pusu na tvář.
„Dobře, budu ti věřit. Ale přijď brzy, Santa Claus nám něco nechal pod stromečkem,“ prohlásila, slezla z postele a vyběhla
z ložnice, nechávajíc za sebou dveře přivřené, aby Jacka ujistila, že to myslí vážně.
„Má tě omotaného okolo prstu,“ poznamenala Sam a slastně se protáhla.
„Nejspíš na to máte tajný rodinný recept,“ oplatil jí Jack a spustil nohy na podlahu. „No tak, vstávej, byl tu Santa Claus,“
popohnal Sam. Ta se jen převalila na břicho a objala polštář.
„Za chvilku, jen si to s nimi užij. A dělej tak, ať jste na večeři všichni čilí.“ Jack se ušklíbl, plácl ji po zadku a vyšoural se
z postele. Cítil se snad ještě unavenější, než když včera v noci dorazil. Něco se dělo, cítil to. Ten nepříjemný pocit se ho držel jako
klíště a nedovoloval jeho cvičeným instinktům oddechnout.
***
Daniel vešel do zadržovací místnosti. Ba’al seděl u stolu v šedé kombinéze, kterou měl rozepnutou na hrudi, a vykukovalo z ní
bílé tričko. Ruce měl klidně položené na stole, nebyly spoutané.
Spolu s egyptologem vešli do místnosti další dva strážní, aby ho jistili. Ba’al celé tohle procesí sledoval klidnýma očima, zjevně
potěšen tím, jak se ho obávají, ačkoliv už nebyl zjevný důvod. Jediné, co měl, byl jeho hostitel.
Daniel se zastavil ve středu místnosti, dál od stolu, u kterého bývalý Vládce soustavy seděl, a spustil ruce do kapes. „Co chceš?“
vyslovil otázku a až chvíli poté se podíval Ba’alovi do očí, jako by mu chtěl naznačit, jak jím pohrdá. Ba’alovy oči se usmály,
ačkoliv koutky úst se ani nepohnuly.
„Azyl,“ odpověděl jednoduše. Daniel se usmál.
„Oh,“ poznamenal výsměšným tónem, „a za co? Víš, jak to u nás dopadlo s Apophisem? Poslali jsme jej prvnímu, kdo si o něj
řekl.“ Daniel si vychutnával pocit, jak z Ba’alova obličeje vymizely všechny emoce, které tam dosud byly. Čekal, že Ba’al využije
faktu, jak z nich vlastně Sokar tehdy Apophisovo tělo vyrazil, ale Ba’al to neudělal.
„Za informace. Vím, co kterému Vladci soustavy chybí, kdo má moje území a jaké jsou jeho slabé stránky. Vím, kde se všichni
Goa’uldi koncentrují a co chystají. A tohle všechno vám mohu říct.“ Daniel se kousl do rtu. S takovými informacemi by mohli
vyhladit Goa’uldy jednou pro vždy, anebo je aspoň natolik oslabit, aby nebyli nebezpečnější, než kdejaký primitivní kmen na
planetě v samotném koutu galaxie.
Díval se Ba’alovi do očí a chtěl požádat o důkaz, aby to předložil Landrymu, ale něco ho zarazilo. Ba’al nestál o azyl, ne.
„To není všechno, co chceš, že ne? Má to ale, máš podmínku.“ Daniel pomalu přešel až k Ba’alovi a opřel se pažemi o stůl, jako
by mu snad chtěl nahnat strach. Ve skutečnosti mu však šlo o to, aby Ba’al nechal všechny vytáčky. Ba’al pochopil.
„Tohle všechno řeknu jen jediné osobě.“ V Danielovi hrklo, dobře věděl, kam tím míří. Pokusil se na sobě nedat nic znát, ale
přesto zamrkal a jeho hlas neměl tak neutrální tón, jak by chtěl.
„Generálu O’Neillovi?“ opáčil a doufal, že řekne ano, ačkoliv už viděl Jacka, jak bude ochotný o čemkoliv s Ba’alem vyjednávat.
„Ne, ale jste velice blízko, doktore Jacksone. Řeknu to jen své Samanthě – buď jí anebo nikomu.“ Daniel cítil, jak se v něm
všechno vzpouzí a zuby nehty se bránil tomu, co mu nebylo dopřáno udělat dříve, ale co by mu hodně pomohlo – přerazit tomu
bastardovi nejmíň nos. Ba’al spatřil výraz v jeho obličeji a tentokrát se i usmál.
„Nejsi v pozici, aby sis mohl klást požadavky,“ zavrčel Daniel.
„Ano? A co mi uděláte? Mučit mě nebudete, vaše morálka vám to nedovolí. Můžete mě jen věznit anebo poslat jinému
Goa’uldovi, který mě bude také věznit a možná něco málo víc. Řeknu Samanthě Carter všechno, co vím, nebo si to vezmu do cely
či do hrobu. Jiná možnost není, doktore. Měl byste vyjednávat, ale s O’Neillem, protože já neslevím.“
Daniel stiskl rty pevně k sobě, neřekl ani slovo a vztekle opustil celu, spolu s ním vojáci, kteří jej doprovázeli. A Ba’alovi
nezbylo, než čekat.
„Danieli Jacksone?“ oslovil Daniela Teal’c, jakmile se Daniel vrátil do zasedačky. Egyptolog zuřil, vřel v něm vztek a bezmoc.
Jen, co ho viděl, vzpomněl si na všechno. Na krutou Sam, zničeného Jacka, na jeho utrápený obličej celých šest měsíců, další
vztek a strach, když se vrátila do jeho života a jeho vítězoslavný pohled, když Ba’ala zabil. Na štěstí Jacka a Sam po tom všem. A
Ba’al mohl zase všechno zničit. Proč se to největší zlo vždycky vrátí?
„Doktore Jacksone?“ oslovil Daniela tentokrát Landry a trochu důrazněji. Daniel zamrkal a rozhlédl se po zasedačce; kromě
Mitchella, Valy, Teal’ca a Landryho tu byla i Janet, zřejmě zvědavá, jak se to dál vyvíjí. Věděl, že ani jednoho z nich nepotěší a
z Landryho měl trochu obavy. On i Teal’c byli zaujatí a někde v hloubi duše si uvědomoval, že tohle je velká příležitost, jak
Goa’uldy definitivně srazit na kolena, ale byl přesvědčen, že Landry to hned poběží naprášit Jackovi a to nechtěl. Jenže musel
mluvit pravdu.
„Uhm…“ začal, když se Landry nadechoval, aby ho znovu popohnal. „Nabízí nám informace ohledně sil Vládců soustavy a jejich
plánů, strategii,“ odpověděl pomalu. Landry pohlédl na Teal’ca.
„Může tohle vědět?“ ujistil se. Teal’c kývl a znovu pohlédl na Daniela.
„Co za to chce?“ vyslovil tu otázku, které se Daniel obával.
„Azyl?“ ozval se Mitchell, aby mu napověděl.
„Jo, azyl. Přesně to,“ přitakal Daniel. Dobře věděl, že musí s celou pravdou ven, ale podvědomě se to snažil co nejvíc oddálit.
„A?“ vyslovila Vala. Daniel se zašklebil, jako by jí tím snad chtěl poděkovat. Teal’c zachytil jeho výraz a jeho tělo strnulo,
protože pochopil, koho se bude Ba’alova další žádost týkat.
„Takže co všechno chce, doktore Jacksone?“ otázal se důrazně Landry, tón jeho hlasu jasně říkal, jak málo už má trpělivosti.
„Řekl, že nám tohle všechno řekne, když mu poskytneme azyl a že to řekne jen… jen Sam,“ odpověděl konečně.
„Samozřejmě,“ zavrčela Janet a promnula si oči.
„Měli jsme to očekávat,“ odvětil Teal’c.
„Proč Carter? Ani už tu nepracuje,“ vložil se znovu do debaty nic nechápající Mitchell.
„Ba’al moc dobře ví, že už tu nepracuje,“ namítl neochotně Daniel.
„A proč je s tím takový problém? Prostě přijde, vyslechne ho a zase odejde,“ rozhodila rukama Vala. Nebavily už ji ty Danielovy
povýšené pohledy, kdy ona nic nevěděla a chovala se hrubě. Doufala, že už by jí to někdo mohl konečně vysvětlit.
Pravda byla taková, že se na to nikdo neobtěžoval odpovědět. Jen doktorka Fraiser se na ni shovívavě usmála – stejným způsobem
jako Daniel. Vala jen pohodila hlavou, složila ruce na stůl a opřela o ně bradu.
„Zavolám Jackovi.“ Landry se po pár minutách zvedl, když nikdo další nic neříkal.
„Ne!“ Danielův výkřik prořízl ticho. Landry se otočil a přísně na něj pohlédl, držením těla egyptologovi jasně říkajíc, že pro tohle
bude muset mít dobré vysvětlení. „Generále, se vší úctou… vy nevíte, co se dělo. Jestli se Jack dozví, že Ba’al žije a je na Zemi,
bude opravdu zuřit,“ začal vysvětlovat poněkud chabě. Teal’c jej podpořil.
„O’Neill nebude chtít ani slyšet o tom, aby Ba’alovi Samantha vyhověla, a bude se ve Washingtonu DC zasazovat o Ba’alův
velice rychlý konec.“
„Co navrhujete?“ zeptal se Landry po krátkém uvažování.
„Dejte nám dva dny, zkusíme… zkusíme na to jít opatrně. Prosím, jsou Vánoce,“ vyřkl Daniel poté, co krátce pohlédl na Teal’ca.
Landry na ně hleděl, přemýšlel.
„Ale ani o hodinu víc, doktore. Nemůžu tu mít Goa’ulda a dlouho to před těmi nahoře zatloukat, takže dělejte, co můžete.“
Daniel přikývl, Landry oznámil rozchod a zavřel se ve své kanceláři. Daniel si sundal brýle, promnul si oči a zaklonil hlavu, jako
by se tím gestem pokoušel vymazat nastalou situaci.
„Dobře…“ protáhla Janet. „Je mi jedno, jakou tu má kdo hodnost a slovo, ale přísahám, že pokud s tím někdo začne dnes večer,
naplánuji mu tolik očkování, že si bude přát, aby zbytek života mlčel, jasné? Chci mít klidné Vánoce.“
Nemluvila ani tak k Danielovi, věděla, že ten se do tohoto sebevražedného úkolu nepožene stejně, jako Teal’c, takže sjela
hrůzným pohledem hlavně Valu a Mitchella, které Sam pozvala na slavností večeři s myšlenkou, že se tak nový tým stmelí.
Mitchell poslušně, leč lehce neochotně kývl a Vala jen pozvedla obočí, zvedla se a beze slova odešla, což si Janet vyložila jako
souhlas. Kývla na zbývající tři muže a šla si po své práci.
Mitchell pohlédl na Daniela a Teal’ca, nevěděl ani proč – nečekal, že by mu něco řekli – a potom se zvedl a odešel také. Daniel si
povzdechl a mrkl na svého jaffského přítele, který ho odměnil stejně bezmocným výrazem. Šťastné a veselé.
***
Vala a Mitchell postávali za Danielem a Teal’cem čekajíce, jestli někdo už na třetí zazvonění konečně otevře.
„Jsou určitě doma?“ zeptala se váhavě Vala.
„Jo, slyším je…“ zamumlal Daniel a poslouchal dál výskot a křik za dveřmi. „Ale oni asi neslyší nás.“
„Aieshy!“ vykřikl Teal’c mocně, až ostatní tři nadskočili.
„Teal’cu, nekřič, jsou svá – “ Než Daniel stačil dopovědět, dveře se prudce otevřely dokořán a stanula v nich Aieshy v červeném
modýlku, který ostře kontrastoval s černí jejích vlasů a modří jejích očí.
„Teal’cu!“ výskla, vyběhla ze dveří a skočila na obrovitého přítele.
„Velice jsem se na tebe těšil, vznešená Aieshy,“ odvětil Teal’c. Aieshy se zakřenila a objala ho okolo krku.
„Děkuji ti, můj milý,“ nechala se slyšet blahosklonně a přitulila se k němu. „Ahoj, Danny,“ pozdravila.
„Nazdar slečno. Tohle je Cameron Mitchell a Vala Mal Doran.“ Mitchell lehce mávl a Vala se usmála, Aieshy se na ni ale
zamračila.
„Ty jsi Qetesh, byla jsi u… něj,“ řekla tiše.
„Ne, nejsem,“ ohradila se rychle Vala, „byla jsem, ale ta doba už je pryč a opravdu nerada na ni vzpomínám,“ opravila Aieshy, ta
z ní však nespouštěla zamračený pohled.
„Hej, budete tam dlouho větrat?!“ ozval se z domu Jack.
„Tobě taky dobrý den, Jacku!“ zavolal nazpátek Daniel, nicméně následoval Teal’ca, který šel do domu se svou ‚fanynkou‘ jako
první. Další šel Mitchell a potom Vala, dost nejistě, čím dál víc se začínala cítit jako vetřelec. Teal’c a Daniel patřili do rodiny a
Mitchell… ten byl pozemšťan. Jen ona tu neměla nikoho, a i když byla uznána vrchností členem týmu, i když jí Teal’c dokázal
svou náklonnost a Daniel důvěru, pořád byla ta ‚nová‘.
Nakonec vešla, svlékla se v předsíni a zula botky od sněhu, jako všichni ostatní, kterých tu byla zjevně celá řádka, a vešla do
krocanem provoněného obrovského obývacího pokoje, který byl zároveň jídelnou a kuchyní, oddělenou od zbytku jen pultem se
stoličkami a sloupy.
Místnost byla plná lidí. Teal’c postával s postarším mužem u pultíku, v rukou stále Aieshy; Daniel postával u dveří, jako by na ni
čekal, a v rukou držel malého chlapce s blond vlásky a velkýma modrýma očima; stejnýma, jako měla Aieshy.
„Luke, tohle je moje kamarádka Vala; Valo, tohle je můj malý přítel Luke O’Neill,“ představil je s úsměvem a Vala se zasmála,
ten její hloupý pocit byl na chvilku potlačen, když se na ni Luke usmál bezelstným dětským úsměvem.
„Společnosti!“ zvolal potom Daniel. „Tohle je Cameron Mitchell a Vala Mal Doran,“ představil dva nově příchozí, když mu
ostatní věnovali náležitou pozornost.
„Podplukovníku?“ Jack si s Mitchellem potřásl rukou a plácl ho po rameni v přátelském gestu. „Valo?“ přešel potom
k černovlásce. „Hodně jsem o vás slyšel.“
„Vážně?“ podivila se nejistě Vala. „Já o vás taky, věřte mi. Všichni o vás neustále mluví.“
„Takže vás nudím už předem, chápu.“ uculil se Jack. „Ale vy se mi líbíte. Ta pasáž, jak jste Danielovi málem zlomila nos a potom
ho sejmula čelem…“
„Hej, hej, hej. Zmlkni,“ doporučil Daniel Jackovi, který se na něj jen zašklebil, usmál se na Valu a zamířil pryč.
„Valo? Těší mě.“ Vala nestačila ruku stáhnout, a už se jí držela ta slavná Samantha Carter. Pozorně se na ni zahleděla, zkoumajíc,
proč o ni Ba’al tak stojí. Velké modré oči, blond vlasy po ramena, světlounká pleť, perfektní štíhlá postava a něco zvláštního,
něco, co v sobě měla a co na Valu působilo silně, když se usmívala.
Překryla Valinu ruku svou druhou a Vala si všimla dvou prstenů na jejím levém prsteníčku; oba byly z bílého zlata, jeden
s drobnou perlou, která byla v místě spoje s kroužkem ozdobena dvěma drobounkým průsvitným kamínky, druhý byl jednoduchý
kroužek, po stranách s jemným vzorkem a ona si uvědomila, že když jí stejným způsobem třásl rukou Jack, všimla si stejného
prstenu u něj. Jako bývalá zlodějka na to měla cvičený zrak, nemohla si pomoct.
„Mě taky,“ odvětila rychle, protože si uvědomila, že se zapomněla. „Vážně to tu máte moc fajn,“ řekla, aby zamluvila trapnou
pomlku.
„Díky. Půjdete nám pomoct?“ Sam nečekala na to, co Vala odpoví, a vyšla směrem ke kuchyňskému koutu, takže Vala šla za ní.
„Ahoj, Valo,“ houkla na ni mladá zrzka v červené, co skládala na ozdobnou mísu nějaké jednohubky. „Já jsem Cassandra
Marshall.“ Natáhla se přes stůl a podala jí ruku. Vala ji stiskla.
„Můžu s něčím pomoct?“ zeptala se. Janet jí přisunula mísu, ve které něco míchala.
„Můžete to pořádně promíchat.“ Vala se chopila nádoby a vařečky a Janet se k něčemu otočila u pultu.
„Co to bude?“ zeptala se, zamračeně hledíc na až příliš tmavé těsto.
„Dort pro Jacka,“ odpověděla s úsměvem Cassie. „Jeden jsem upekla už včera večer, aby byl tak, jak má, ale Josh mi ho snědl.“
„Koho mi jen připomíná?“ pozvedla obočí Sam a Janet s Cassie se zasmály.
„Ale, měly jste vidět jeho výraz, když jsem mu řekla, že byl pro Jacka. Napřed zbledl, potom zezelenal a nakonec začal hledat
recept,“ popisovala se smíchem Cassie. „Měl strach sem i jít, takže jsem mu musela slíbit, že udělám nový, i když to mělo být
vlastně překvapení a Jack o ničem nevěděl.“
„Myslím, že to bude akorát,“ pokynula Janet Vale, ta jí podala místu a Janet ji vyprázdnila do formy, kterou dala do trouby, ze
které Sam vytáhla krůtu.
„Jdu jim říct, ať se přesměrují do jídelny.“ Cassie prošla okolo Valy, ale než stačila zavolat, že už jídlo bude, přiběhla Aieshy.
„Hej, Ai, jdeš mi přímo do rány. Svolej tu smečku do jídelny, ano?“ pohladila ji po hlavě. Aieshy, která se zarazila, když spatřila
v kuchyni Valu, se zamračila, nespouštějíc z ní zrak.
„Fajn,“ řekla a odešla. Cassie zmateně pohlédla na Sam, ale ta jen lehce zakroutila hlavou.
„Janet, Cass, běžte je prosím rozsadit,“ otočila se na matku a dceru a na Janet významně povytáhla obočí. Doktorka se pousmála
na Valu a potom i s Cassie odešly, aby pomohly hromadnému odsunu.
„Já jsem jí nic…“ začala Vala a myslela tím Aieshy, ale Sam ji nenechala domluvit.
„Byla jste hostitel, správně? Aieshy z vás cítí naquadah a tak vám nevěří. Ale přejde ji to, nebojte se. Je jen poslední dobou nějaká
náladová, asi na ni leze puberta,“ utloukla ji argumenty. Vala napřed chtěla namítnout, že ji jako Goa’ulda nejspíš malá i poznala,
ale nakonec si to rozmyslela, jen se na Sam usmála.
„Nebuďte tak nejistá, Valo.“ Sam jí stiskla ruku a pak ukázala na jednu mísu. „Vezměte tohle. Poprvé, co slavíte Vánoce?“
***
Jack si dobře všímal, jak se Aieshy chová. Jak je nejistá a podrážděná v přítomnosti Valy, která z jejího chování byla zjevně
nešťastná. Chápal ji, Aeishy byla všudypřítomná a velice výrazná osůbka, všechny přítomné měla omotané kolem prstu dávno a
Mitchell se nechal lapit na její dětskou nevinnost poměrně snadno.
Vala se proto musela cítit strašně, když ji jeho mladá slečna tak odstrkovala a házela na ni významné pohledy. Několikrát se ji
pokusil pohledem usměrnit, ale ona příliš chytře dělala, že nerozumí, co po ní táta chce a raději se mu vyhýbala, aby jí to nemohl
říct do očí a nemusela ho poslechnout. Byla po čertech mazaná.
Ale Jack věděl, proč se Aieshy tak chová. Nechal Sam přitom, že z Valy cítí bývalou přítomnost jejího Goa’ulda Qetesh, ale on
pochopil, že Aieshy nejspíš Valu poznala, pokud věděl – čerpal z toho, co se k němu doneslo ohledně Valy, když ji přijímali
k jednotkám SGC – byla Qetesh Ba’alovi velmi blízká. Teal’c mu pověděl, co se odehrálo hned mezi dveřmi, a Jack věděl, že
bude muset zasáhnout.
Teď se Aieshy zdála zabraná do her s Cassie, takže nedělala dusno. Jack ale tušil, že se něco vyostří, že něco tuhle klidnou idylu
zkazí. „Hej, kam sis vyšel, frajere?“ Jack podrbal po hlavičce syna, jež statečně přelézal nohy a přidržoval se stolu, v dětské
tvářičce zarputilý výraz, jak se snažil dostat ke svému cíli. Ani fakt, že je teď zvědavě pozorován ostatními, ho nevyvedl z míry,
takže se konečně se soustředěným funěním dostal až k Vale, načež k ní natáhl ruce, prohlásil ‚ahoj‘ a když stále zjevně nechápala,
o co jde, vykulil na ni očka a našpulil pusu, načež Vala zatoužila to roztomilé a nevinné dítě obejmout a vytáhla si ho k sobě na
klín. „Oh, právě vás dokonale dostal, Valo,“ poznamenal Jack, na tváři velký úsměv, jako ostatní, když pochopili, o co Lukeovi
jde.
„Má zjevně patent na holky už odmalička,“ poznamenala Vala a jen sledovala, jak se k ní Luke tulí, teď spokojený jako málokteré
dítě.
„Jistě, to má po otci,“ poznamenala Sam, načež se na ni Jack jen ušklíbl.
„Jenže ty nevinné velké škemrající oči a našpulenou pusu má po tobě, víš, lásko? Vy Carterové se nejspíš rodíte s tímhle binárním
kódem v hlavě a pak jen podle pohlaví a prostředí rozšiřujete jeho užití,“ začal gestikulovat. Sam ho plácla po stehnu.
„Tak tohle říkáš jen proto, že ses nenaučil mu vzdorovat,“ usadila ho.
„Uhm… jo,“ přiznal bez mučení Jack a políbil ji na spánek.
„Luke, pojď se mnou.“ Aieshy chytila bratra za ruce a začala ho tahat z Valiny náruče.
„Počkej, já ho položím,“ nabídla se jí Vala, ale Aieshy vůbec nehodlala vnímat její vstřícné gesto. Luke starší sestru praštil po
rukou a začal fňukat, chytil Valu za tričko.
„Nech!“ bránil se.
„Aieshy, nech ho, kam ho chceš táhnout?“ zasáhla Sam zamračeně.
„Nechci, aby ho držela!“ vykřikla Aieshy a pokusila se odstranit Valiny ruce. Vala byla zmatená a vyděšená, jak jen mohla být,
když na ni útočilo devítileté vztekající se děvče. „Pusť ho!“ pokračovala Aieshy.
„Tak a dost!“ zahřměl Jack. Aieshy strnula a ustoupila, veškerá pozornost se obrátila na Jacka a Mitchell se přistihl, jak nadskočil,
když generál zvýšil hlas. „Myslíš, že je nepřítel?“ Jack bral ohledy na fakt, že tu sedí i Josh, ale Aieshy ho zjevně pochopila.
Pronikavě na ni hleděl, ona vzdorovitě špulila pusu a vystrkovala bradu, jako její matka.
„Ne, není, ale byla,“ odsekla Aieshy.
„A je to snad její chyba?“ pokračoval Jack. Aieshy sklopila zrak k zemi, neodpovídala. „Odpověz.“ Jackův hlas znovu prořízl
ticho.
„Ne,“ zavrčela a zvedla k němu oči.
„Takže se jí teď omluvíš a potom si o tom popřemýšlíš ve svém pokoji, dobře?“ Aieshy vytřeštila oči.
„Poslyšte, já nechci dělat problémy, já chápu, že tu asi nejsem – “ Jack Valu jediným pohledem přerušil a když zmlkla, obrátil
pozornost znovu k dceři.
„Tak?“ vyzval ji znovu.
„Ale – “ posmrkla Aieshy. Jack poznal, že ta malá intrikánka začala natahovat a dělat velké oči, tentokrát ho to ale neobměkčilo,
takže ji přerušil.
„Řekl jsem,“ ukončil její protesty mrazivě. Aieshy se prudce otočila na Valu, až jí lokýnky kolem hlavy poskočily a vzdorovitě
našpulila pusu.
„Promiňte, Valo,“ pokusila se o nejupřímnější tón, ovšem zašklebila se u toho takovým stylem, že Vala pochopila, že Aieshy dělá
přesně to, co si otec vynutil – nic víc, nic míň. Potom se otočila na patě a rozběhla se po schodech do svého a Lukeova pokoje.
V půli cesty se ještě otočila. „Nemáš mě vůbec rád tak, jako Lukea!“ zakřičela na něj a vydupala nahoru, vše podtrhla prásknutím
dveřmi. Rozhostilo se ticho.
„Podívejte, já jsem vážně nechtěla dělat problémy,“ začala nejistě Vala.
„Ne, je to v pořádku, už jsem to říkala,“ ozvala se Sam, která byla až doteď tiše. „Nešlo to vůbec o vás, v podstatě,“ dodala, stiskla
Jackovi koleno a zvedla se, aby si vzala od Valy Lukea. Luke Valu řádně opusinkoval, než se nechal matkou odnést a celá
společnost mu popřála dobrou noc, načež Sam zmizela v patře.
„Whoa… Možná jsi… uhm…“ Jack Daniela sjel mrazivým pohledem.
„Myslí si, že ji prostě nemám rád jako Lukea, protože není moje a on je, takže dělá všechno, aby vyzkoušela, jak moc ji mám rád.
Tyhle scény jsou tu teď na denním pořádku,“ povzdechl si a opřel se. „Vyklopte to,“ otočil se potom na Daniela a Teal’ca.
„Co myslíš? Já… nic říct nechtěl,“ namítl Daniel rychle. Jack v rychlém sledu zachytil výrazy Teal’ca a Janet, jejichž tváře dobře
znal, takže poznal silné znepokojení.
„Je to ve vzduchu, vyklopte to hned a přestaňte na mě tak zírat,“ zavrčel skrz zaťaté zuby. Teal’c otevřel ústa, aby něco řekl, ale
Mitchell byl rychlejší.
„Přijďte zítra v sedm ráno na velitelství, pane. Je tu něco, co byste měl vědět.“ Jack pozvedl obočí, vyzývají podplukovníka, aby
to rozvedl, ale Mitchell sklopil oči a hleděl do země, protože na něj Daniel hodil velice výhružný a znepokojující pohled.
Generál chtěl ještě něco říct, ale dveře v patře cvakly a Sam se přes jídelnu vracela k nim. Posadila se znovu vedle Jacka.
„Co se děje?“ zeptala se.
„Jack vysvětloval, proč se Aieshy chová, jak chová,“ řekla rychle Janet. „Cassie, nechtěla ses pochlubit…?“ Janet schválně
vynechala předmět a Cassie s Joshem, jež byli až doteď na vedlejší koleji – hlavně Josh, protože se ve všech těch řečech o
nedobrovolném nepříteli a velitelstvích ztrácel – ožili.
Cassie začala vyprávět o tom, jakou má příležitost odjet pomáhat dětem do Afriky a zaučit se jako doktorka s takovým nadšením,
že Jack jen hleděl. Zato Josh se moc nadšeně netvářil a Jack ho chápal.
2. kapitola: O Jackovi a Sam
Když Daniel a Vala vešli do zasedačky, ostatní už na ně čekali. Landry seděl u stolu a otočil se po zvuku jejich kroků; Mitchell
seděl pohodlně usazen v křesle a něco si čmáral do zápisků. Teal’c seděl naproti něj, ruce položené na stole a prsty proplené. Jack
postával u okna dolů do místnosti s Bránou a zamyšleně hleděl na Bránu.
„Dobrý den ve spolek?“ pozdravila Vala a zaplula vedle Mitchella. Daniel se posadil vedle Teal’ca.
„Fajn… o co jde?“ Jack se na ně otočil a přešel do druhého čela stolu, ale nesedl si. Opřel se rukama o naleštěnou desku a
předehnul se. Daniel věděl, že je nervózní a nemá stání už teď – nechtěl vědět, co se stane, až kápnou božskou.
„Uh…“ Egyptolog se rozhlédl po ostatních, aby zjistil, že je to na něm. Váhavě pohlédl na Jacka, který mu visel očima na rtech.
„No tak, Danny, vím, že se něco děje. Když se na mě vy dva,“ Jack pohodil hlavou k Danielovi a Teal’covi, „takhle díváte, nikdy
to není nic dobrého a nebude se mi to líbit, já vím. Jenže tohle se mi taky nelíbí, tak to vyklop.“
„Jde o to, že – “ začal rozvláčně Daniel, ale Vala ho rázně přerušila.
„Ba’al žije a je tady, na základně.“
Obávané bylo venku. Jack se posadil a na chvíli zavřel oči snad, aby nabral rovnováhu. Daniel čekal, že začne vyvádět, hádat se,
že je to nemožné. Ale Jack nic takového neudělal; choval se, jako by to čekal.
„Jak?“ zeptal se nakonec tiše a otevřel oči.
„Doktorka Fraiser porovnala Aieshyinu DNA a jeho a je – “
„Jak?“ zopakoval Jack svou otázku o něco méně trpělivě a tím přerušil Mitchella; vypadal naprosto lhostejný tomu, co se mu
podplukovník snažil sdělit.
„Pravděpodobně byl ten, cos ho zabil, Ba’alův klon, nebyl to ani pravý Ba’al. Měl k dispozici antickou technologii, takže je
možné, že něco takového klidně udělat mohl,“ odpověděl na Jackovu otázku Daniel.
„Co tu chce?“ pokračoval ve stručných otázkách Jack.
„Azyl,“ odvětil stejně stručně Landry. „Výměnou za informace, které nám může poskytnout. Včera se nám díky jeho informacím
podařilo osvobodit jeden svět a významně oslabit jednoho z Goa’uldů, kteří zesílili jeho pádem. Jeho jméno – “
„To ale není všechno, že?“ přerušil Hanka Jack, nejspíš ani neposlouchal, co mu Landry sděluje. Nebylo to pro něj podstatné.
Znovu se rozhostilo ticho, tentokrát se ale do odpovědi nikdo nehnal. Jack měřil očima všechny shromážděné; Landry opět
všechno nechával na Danielovi či Teal’covi, na Mitchellovi bylo vidět, jak rád by to vše řekl, ale neodvážil se, totéž dokonce i
Vala. Daniel se tvářil příšerně ztrápeně a Teal’c smrtelně vážně.
A tehdy Jack pochopil, že to nejspíš skutečně bylo to, na co nechtěl ani pomyslet, ale co přesně mohl od Ba’ala čekat. Sevřel
čelisti pevně k sobě ve snaze ovládnout náhlý příval vzteku. „Co od ní chce?“ zavrčel nakonec.
Daniel si všiml potlačované zloby v jeho hlase a zhluboka se nadechl. „Řekl, že to všechno řekne jen jí. To, o čem mluvil generál,
nám dal jen jako důkaz, že mluví pravdu,“ odpověděl popravdě.
„Samozřejmě, že ano,“ ušklíbl se Jack. „Víš, že tohle nedovolím,“ pohlédl na Daniela. Ten kývl a významně pohodil hlavou
k Landrymu a Mitchellovi.
„Já i Teal’c to víme.“ Čímž právě ukončil svůj a Teal’cův part. Generál Landry pochopil, že teď je to na něm, musí se toho ujmout
sám. Ačkoliv je to v nejlepším zájmu Země, doktor Jackson i Teal’c od toho dávají ruce pryč z osobních důvodů. Už ani nechtěl
vědět, co tak vážného se tam stalo, že to přimělo chovat se nejen tak skvělého vojáka, jakým byl Jack O’Neill, ale i Teal’ca a
doktora Jacksona, jež byli po těch letech profesionály, tak strašně zaujatě.
„Jacku, on nám říká pravdu. Bez nátlaku a se všemi detaily můžeme mít to, po čem jsme my, i Tok’raové a spousta dalších národů
tak dlouho prahli. Je to velká věc a vběhla nám přímo do náruče.“
„Podívej, Hanku, ať už má cokoliv, není to dost, abych za to byl ochoten vyměnit svou ženu. Nedovolím mu, aby se na ni třeba
jen podíval.“ Jack zuřil; snažil se, aby to ostatní nepoznali, ale přesto se to v jeho hlase promítlo. Výraz ve tváři měl kamenný, oči
černé a Daniel věděl, že někde uvnitř něj tikají hodiny a odpočítávají vteřiny do výbuchu. Generál O’Neill o tom nehodlal
diskutovat a jen ho rozzuřilo, když to ostatní nechtěli pochopit.
Mitchell si odkašlal. „Neměla by mít možnost rozhodnout se sama, pane?“ Sotva to dořekl, měl podplukovník pocit, že by měl
utéct a stačil jen zachytit Danielovo pozvednuté obočí, čímž mu egyptolog vzdával úctu za tu odvahu, než Mitchellovi vojenská
čest a poslušnost zavelela znovu věnovat plnou pozornost generálovi.
„Není důstojník amerického letectva, ani civilní zaměstnanec, každá její spolupráce s SGC je pečlivě ošetřená. Moje žena je
civilistka a není důvod, proč ji do toho tahat,“ odpověděl Mitchellovi, jakoby mluvil na tříleté dítě – pomalu, trpělivě odsekávaje
každé slovo.
„Vy víte, že ten důvod je, jen se schováváte za tyhle blbý kecy,“ ozvala se Vala. Daniel vytřeštil oči, i Teal’c pozvedl obočí a
Mitchell musel uznat, že zcela zahanbila jeho trapný pokus. Čekal, až jí generál O’Neill setne hlavu, ale ten se jen díval Vale do
očí. A ona do těch jeho, neustoupila.
„Možná,“ připustil protáhle. „Jen bráním, co je moje, co jsem si vybojoval,“ řekl nakonec.
„Měli bychom to aspoň – “ začal zase Landry, ale Jack ho nekompromisně přerušil.
„Nebude se nic zkoušet a nikdo jí nic neřekne, i kdybych ji měl odvést na druhou stranu galaxie, tečka, domluvil jsem. Zítra
odjíždím do DC a začnu orodovat za to, aby byl Ba’al nejméně vyhoštěn a to co nejdříve. To vám dává asi den a dostaňte si z něj
ty nesmírně důležité informace, jak chcete.“ Zvedl se, celý rozhovor pro něj právě skončil. Ne tak pro Landryho.
„Zneužíváš své pozice, zesměšňuješ význam důležitých informací a kladeš svůj zájem nad zájmy Země. Té samé planety, za
kterou jsi několikrát málem položil život!“ Landry vstal; oba rozčílení generálové teď stáli naproti sobě, ani jeden se nesnažil
pochopit stanovisko svého druhého.
„Možná je čas, abych se začal chovat trochu sobecky, když jsem za vaše zadky několikrát málem přišel o ten svůj, co říkáš?“
odvětil tiše Jack. Landry se nadechl, ale Daniel zasáhl.
„Dej nám trochu víc času, Jacku,“ vyhrkl rychle. Jack se na něj otočil.
„Cože?“ zamrkal.
„Dej nám víc času. Ty ho znáš, víš, že se toho, co chce, jen tak nevzdá. Dej nám čas vymyslet, jak na něj, abychom se vyhnuli
všem nepříjemnostem.“
„Jo, znám ho. Tak mi teda řekni, jak to chceš udělat? Co chceš nabídnout proti Sam?“ zaujal Jack skeptický postoj. Daniel
vydechl a začal očima za brýlemi těkat okolo, jak se snažil na něco přijít, ale Teal’c ho předběhl s mnohem prostší odpovědí.
„Tebe, O’Neille,“ řekl. Znovu se rozhostilo ticho, nikdo si nebyl jistý, jak bude Jack reagovat a ani, jak se k tomu postaví oni, či
Ba’al. Jako první promluvil Jack.
„To beru,“ kývl, přesně tak, jak Teal’c předpokládal.
„Dej nám tři dny a uděláme, co je v našich silách,“ přidal se Daniel rychle, dokud byl Jack přístupný. Jack přitakal, i když třídenní
ultimáta nenáviděl. Tehdy tři dny stačily na to, aby úplně rozprášily všechno, čemu věřil a co miloval.
„Snažte se, hoši,“ mrkl na Daniela a Teal’ca; Landryho, Valu a Mitchella pozdravil jen strohým kývnutím hlavy.
„Spolehni se,“ ujistil ho Teal’c a Jack opustil zasedačku.
„No, to šlo jako po másle,“ ušklíbl se Mitchell po chvíli.
„Měli bychom si s ním promluvit znovu, až se uklidní,“ navázal Landry.
„Jack už klidnější nebude,“ ujistil Daniel všechny okolo, „tohle je maximum, co povolí.“
„Takže ho musíme rovnou obejít,“ konstatovala Vala, co měla na jazyku ještě, než promluvil Daniel.
„Vyber si hudbu na pohřeb,“ reagoval Daniel.
„Přece není možné, aby se choval tak neprofesionálně. Jack O’Neill!“ Landry se zamračil. Daniel pochopil, že na Jacka právě
nejspíš pomýšlí jako na starého blázna, který se zoufale bojí o svou atraktivní ženu.
„Pane… věřte mi, že víme, co Ba’al dokáže, potom, co se tam tehdy stalo,“ řekl jemně a opatrně.
„Ano,“ rozhodil Landry rukama, „vím, že Carter se pod vlivem nějaké drogy chovala špatně, ale byla omámená. A nebylo to
poprvé, co Ba’al Jacka mučil, takže nechá – “
„Se vší úctou k vám, generále Landry, nevíte vlastně vůbec nic,“ skočil mu nezdvořile do řeči Teal’c. Landry na něj zůstal
podrážděně zírat a žádal vysvětlení, kterého se ujal Daniel.
„Jack tehdy celé hlášení za pomoci Janet trochu upravil, aby Sam nešla před vojenský soud, ačkoli to bylo to, co si nejspíš
zasloužila,“ odvětil nepřímo.
„Víte co? Možná by nám konečně mohl někdo říct, jak to celé bylo, než jen mlaskat, kroutit hlavou, zvedat obočí a chovat se
nesmírně uvědoměle,“ vybuchl konečně Mitchell. Už ho nebavilo, jak šlo všechno okolo něj.
„Ba’al to stejně vytáhne a možná bude lepší, když už budeme vědět, jak to tehdy skutečně bylo a budeme připraveni,“ přidala se o
něco smířlivěji Vala, stejně zvědavá, jako dopálený podplukovník.
Daniel váhavě pohlédl na Teal’ca a Jaffa pomalu kývl. „Mají pravdu, Danieli Jacksone. Musí to ale zůstat jen mezi námi, jen
v této místnosti.“ S druhou větou se otočil na generála, podplukovníka a Valu. Ti svorně přikývli.
„Tak ven s tím,“ popohnala je Vala a dychtivě se nahnula dopředu.
„Sam tehdy… uh, byla v těžké situaci, nebyla na tom psychicky dobře a Jack k tomu svým způsobem přispěl. Hodně ho za to
vinila, takže odešla k Ba’alovi vyléčit Aieshy, jako akt jakési pomsty. Jenže se to ošklivě zvrtlo, stalo se něco, s čím nepočítala ani
sama Sam. Spala s ním a… Prostě, každý máme svého pana Hydea a Sam ten její úplně ovládl. Ona byla jako Goa’uld, jen to byla
ona… Nebyla pod žádným vlivem.“ Daniel se zarazil a podíval se na své spojené prsty, přemýšlel, jak složit další část příběhu,
aby tak upravil Landryho verzi a zároveň vynechal detaily. Teal’c pokračoval místo něj.
„Byla to ona, kdo tehdy O’Neilla mučil a zabil a nebyl to jediný z jejích špatných činů. O’Neill se tehdy zařekl, že unikneme, ale
bez ní. Chtěl ji nechat osudu, který si zvolila. Aieshy naštěstí tehdy zasáhla a vynutila si O‘Neillovu přísahu, že její matku
nezanecháme u Ba’ala.“
„To jsme už věděli, že je Aieshy Ba’alova a Samina biologická dcera,“ vložil do toho Daniel podstatný fakt. Vala pochopila, proč
proti ní Aieshy brojila – nejspíš ji znala osobně jako Qetesh, možná se setkaly u Ba’ala.
„Ta jizva na Samině ruce, tu nezpůsobil Ba’al, Sam si ublížila sama. Mysleli jsme si, že se zbláznila a nebýt tehdy Aieshy a
později Lukea, nejspíš by tu už nebyla. Jakmile jsme se dostali domů, Jack s Janet hlášení upravili, ale Sam nemohla zůstat pod
Jackem sloužit, takže složila funkci a odstěhovala se.“
„A Ba’al se tehdy vrátil, protože…?“ Mitchell rozhodil rukama a čekal na vysvětlení.
„Protože Luke, kterého tehdy Sam čekala, mohl být klidně jeho. A i kdyby byl Jackův, což je, dávalo mu to opět výhodu, dostal se
zase k původnímu záměru – zničit Jacka.“
Daniel sledoval, jak jsou ostatní zaražení a jak se mění výrazy jejich obličejů. Mitchell si právě rovnal, co slyšel a nějak se mu to
neslučovala se Samanthou Carter – vojákem, kterého znával. Vala si jen promítala tu blond ženu s velkýma modrýma očima, tak
srdečnou a normální, a těžko tomu věřila. Daniel si uvědomil, že ji nejspíš odsuzují a to ani neznají všechny podrobnosti. Cítil, že
musí zasáhnout.
„Podívejte, co se stalo, stalo se. Sam v podstatě ublížila jen Jackovi a sama sobě a my nemáme důvod se na ni dívat přes prsty,
takže to nedějte. Ona už si svoje odpykala.“
„Ale překonali to, ať se ve skutečnosti stalo, co se stalo. Neviděl jsem zamilovanějšího chlápka, než je generál, i po tom všem si ji
vzal. Neznamená to, že by jí mohl trochu důvěřovat?“ namítl znovu Mitchell.
„Jack se bojí. Všechny ty události ho stály tolik bolesti. Ba’al netušil, jak moc se trefil, když si Sam vybral jako způsob své
pomsty. Nedivím se Jackovi, že reagoval, jak reagoval.“ Daniel se odmlčel; už neměl, co by řekl a přesto měl pocit, že to ostatní
stále dobře nechápou.
„Já i Daniel Jackson jsme těmto událostem byli přítomni a míra utrpení O’Neilla a Samanthy nás zasáhla. Není schopna čelit
Ba’alovi znovu,“ ujal se slova Teal’c, když nikdo další nepromluvil.
„Jen by s ním mluvila. Výslechová místnost je na čtyřech kamerách, kdyby se k ní jen přiblížil, zasáhneme,“ namítal dál Mitchell.
Danielovi docházela trpělivost.
„Nechápete to,“ konstatoval, co bylo zjevné. „Stačil by jeden pohled na něj, nebo jen vědomí, že Ba’al žije, a Sam by se zhroutila.
Bývala skvělý pilot, ale nepodívá se z okna z třetího patra, aniž by se nerozklepala. Bývala skvělý voják, ale odmítá držet zbraň
v ruce, dokonce se dlouho štítila i obyčejného nože. To všechno kvůli němu, tehdy dokonce málem přišla i o Lukea. Sam už není
voják, Camerone, je teď matka a manželka – člověk, který odmítá mít s SGC cokoliv společného,“ vysvětlil a doufal, že už
naposledy.
„Vskutku. Jediné přijatelné řešení je to, co již bylo řečeno – navést Ba’ala na O’Neillovu stopu.“
„Víte, nechci malovat čerta na zeď… Já prostě nevěřím, že se nám to povede. Znám Ba’ala,“ promluvila po dlouhé době znovu
Vala.
„A já zase nechci řezat do starých jizev,“ odsekl Daniel.
„Pokusíme se o to a s plným nasazením,“ uzavřel věc Landry, otáčeje se na Teal’ca, aby bylo jasné, k čemu se vyjadřuje. Potom
pohlédl na Mitchella, jež se netvářil příliš nadšeně. „Po těch osmi letech jim to dlužíme.“
Tím porada skončila.
***
Jack dorazil domů a odložil klíčky od auta na komodu u dveří. Zaposlouchal se do ticha domu a uvědomil si, že děti jsou už
nejspíš pryč. Ani se s nimi nerozloučil a týden je neuvidí – to vzhledem k té včerejší hádce s Aieshy nebylo pro jejich vztah vůbec
dobré.
Útěchou mu ale bylo, že to děti u Marka v San Diegu milují a on bude mít celý týden jen pro sebe a Sam – tedy tak si to maloval,
když se dozvěděl, že Mark si chce děti vzít tak brzy. Chtěl se svou Sam celou tu dobu promilovat, teď se ale jen chtěl stulit do její
náruče a celou tuhle zatracenou situaci zaspat.
Shora, z ložnice, se ozval slabý šramot; zpozorněl. Předpokládal, že Sam je v práci, takže ho něčí přítomnost silně znervóznila.
Jeho zbraň byla zamčená v šuplíku v nočním stolku – úzkostlivě dbal o to, aby se k ní Aieshy ani Luke nepřiblížili, dokonce i
vytahoval zásobník – takže neměl, jak se bránit.
Tiše vystoupal po schodech, přešel pomalu k pootevřeným dveřím a prsty do nich strčil. Dveře vrzly, otevřely se a ukázaly Sam
sedící na posteli. Před sebou měla notebook a na sobě jen jeho velké vytahané tričko, pod ním asi jen kalhotky – to, co si oblékala,
když byla úplně sama doma. Špulila pusu; jako vždycky, když se na něco soustředila, a pramínky jejích vlasů byly místy ještě
vlhké od sprchování.
Všimla si ho, až když odhodil svetr na křeslo, nicméně pozvedla jen obočí. „Kde jsi byl?“ zeptala se bez pozdravu a bez zjevného
zájmu. „Aieshy je hodně smutná.“
Už druhá výčitka během těch pár vteřin, co byl v místnosti – výborně. Sam znovu sklonila oči k práci, jako by ji odpověď ani
nezajímala.
„Byl jsem v SGC a trochu se tam zapomněl… omlouvám se. Zavolám jí, slibuju.“ Sedl si na okraj postele. „Myslel jsem, že budeš
v práci.“ Posadil se za ni, obtáčeje jí ruce okolo pasu. Neopřela se o něj, jak to dělávala, a její chlad mu byl teď nepříjemnější než
kdy dřív. Potřeboval ji pevně objímat, přestat se cítit tak ohrožen.
„Byla jsem, ale Mark mi volal, že si pro děti přijede sám, takže jsem se vrátila. Chvíli tu pobyl, Aieshy chtěla počkat na tebe.“
Znovu si vyčítavě rýpla. Jack si povzdechl. „Co tak důležitého jsi vůbec měl v SGC, že jsi mi ani nestihl říct, kam jdeš?“ Jack
opřel čelo o její rameno; nepamatoval jsi, kdy naposledy byla Sam tak naštvaná.
„Nic, co by bylo pro mě stejně důležité, jako pro ně. Ale je to moje povinnost,“ odpověděl vyhýbavě a nebezpečně lhal.
Pohyboval se na příliš tenkém ledě, ale pravda byla pro něj stále nebezpečnější.
„Aha,“ přikývla Sam vědoucně, ale její naštvání ani trochu nepolevilo. Jack se posadil tak, aby ji měl mezi nohama, přitiskl se
k jejím zádům celým tělem, líbaje ji na ucho. „Jacku, já se opravdu zlobím,“ prohlásila a uhnula. Potlačil sarkastickou poznámku,
nechtěl riskovat.
„Já vím a mrzí mě to,“ odpověděl. Cítila jeho dech na uchu, když mluvil a potom jí nosem odhrnul vlasy z šíje, přejel přes krční
páteř co nejníže, až mezi lopatky, a potom se stejnou cestou vrátil. Cítila jeho dech na kůži a ve vlasech a přivírala oči, když jí
prsty volné ruky jemně projížděl vlasy a lehounce tahal za vlhké pramínky, zatímco druhou, obtočenou okolo jejího pasu, ji pevně
tiskl k sobě.
„Tohle nedělej,“ zašeptala, znělo to spíš jako ztrácející se vzdech. Spustila ruce z klávesnice, našla jeho okolo svého pasu a
propletla s ní prsty, druhou mu ovinula okolo krku a nechala ji na zátylku, aby si ho k sobě přitiskla blíž, když začal zasypávat její
krk něžným polibky. Cítil vůni nedávného sprchování a tváří odhrnoval látku z ramen.
Její tělo se konečně uvolněně opřelo o jeho a on se na chvíli upokojil, než si uvědomil, že tohle potěšení chce Ba’al výměnou za
všechny svoje informace. Přešel si sem jen pro Jackovu ženu.
Sam překvapeně vzdychla, když Jack v pár následujících vteřinách odstranil notebook z postele a položil ji pod sebe. Vzal její tvář
do dlaní, prsty ji hladil na zátylku a palci jí přejížděl přes rty. „Miluju tě, víš to?“ zašeptal. Ta naléhavost v jeho očích ji
překvapila, chtěla něco říct, ale palce jí přitiskl na rty. „A nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo. Kdyby ses ke mně znovu otočila
zády, nedokázal bych znovu odpustit.“
Její oči byly náhle větší, na chvíli v nich viděl bolest. Sklonil se a políbil ji; okamžitě pro něj otevřela ústa, její ruce se obtočily
okolo jeho krku a pevně ho k sobě přitiskla. Sjel rty za její ucho, přes krk dolů. Škádlil rty a jazykem taková místa, o kterých
věděl, že Sam donutí prohnout se a zavzdychat. Vjela mu rukou do vlasů, rty přibližujíc k jeho uchu.
„Co se děje?“ zašeptala. Místo odpovědi oddálil její nohy od sebe, lehajíc si mezi ně a po odstranění nezbytných překážek začal
škádlit její nejcitlivější místečko. Prohnula se jako luk a zasténala, nicméně ani tohle nemohlo vytěsnit z její mysli fakt, že se něco
děje. Něco hodně vážného, když s ní Jack nechce mluvit a tak zoufale – a neúmyslně okatě – se snaží, aby na něm nic nepoznala.
Oddala se mu a přizpůsobila se nezvyklé něžnosti a intenzitě, s jakou se s ní Jack miloval. Pevně ho objímala, líbala všude, kam
dosáhla a popravdě mu šeptala do ucha, že on pro ni znamená právě to samé, jako ona pro něj.
***
Rytmicky jí přejížděl po zádech, psal tam prsty zamyšleně vlnky a oblouky, hlavu měl na jejích zádech a cítila jeho klidný dech na
lopatce. Druhou rukou ji znovu jemně laskal v teď už dost zacuchaných vlasech a Sam se nelíbilo, že jeho mysl je úplně někde
jinde, než s ní.
Něco ho zevnitř ničilo a Sam jeho stav bolel. Neviděla mu do tváře, ale dokázala si představit ten nepřítomným pohled.
„Jacku?“ zašeptala.
„Hm?“ odpověděl a přestal ji hladit. Nadechla se, aby se zeptala, co se děje, ale potom si to rozmyslela, nebude na něj tlačit. Když
bude chtít, řekne jí to sám.
„Možná bychom měli vstát. Budou skoro čtyři,“ navrhla nesměle.
„Ne,“ odpověděl podle předpokladu, pohladil ji po rameni a přetočil se na záda. Také se otočila, přitiskla se k němu a položila mu
hlavu na rameno, nohu přehazujíc přes jeho nohy a rukou ho chvíli hladila po hrudi, než položila dlaň tak, aby mohla cítit jeho
srdce.
Věděla, že Jack to miluje. Rád se válel v posteli, jen tak ležel, tulil se k ní a vnímal její přítomnost. Pokaždé, když se vrátil z DC,
byl schopný se hladově milovat celou noc – tak dlouho, dokud jeden druhému vyčerpaně neleželi v náručí. A taky věděla, jak se
těšil na tyhle svátky. Jakmile se dozvěděl, že děti budou pryč a oni budou sami, zklamání velmi rychle zahnal a ona měla přímo do
kanceláře z DC velice nemravný telefonát. Byla si téměř jistá, že Jackova sekretářka se na něj musí dívat s velkým ostychem,
pokud slyšela jen něco z toho, o čem do telefonu mluvil.
A po každém jejich milování takhle strašně rád ležel, napůl dřímal a užíval si ten pocit její přítomnosti, i když ona už dávno spala.
Možná díky tomu její noční můry odezněly – věděla, že střeží její spánek.
Usnul. Celou noc se převaloval, byla si jistá, že skoro nespal, takže teď byla ráda, že pravidelně oddechuje. Zvedla se, políbila ho
na čelo a na rty, ujišťujíc se, že skutečně tvrdě spí. Vstala, vzala z křesla jiné tričko, volné kalhoty a ze skříně vytáhla spodní
prádlo, mizejíc na čtvrt hodiny v koupelně. Vyšla ven, po cestě svázala vlhké vlasy do culíku, a posbírala na zemi rozházené
oblečení, aby je uklidnila.
Nakonec si sedla na kraj postele; Jack se mezitím přetočil na břicho, půl tváře měl zabořené v polštáři a Sam si uvědomila, jako
pokaždé, když sledovala, jak spí, jak je vlastně zranitelný.
V takových chvílích toužila položit si jeho hlavu na hruď, hladit ho po tváři a líbat do vlasů, hlídat jeho spánek tak, jako on hlídal
její. Spal klidně – jen díky únavě – a stále stejně tvrdě.
Sklonila se a políbila manžela na spánek, jemně ho hladíc přes krátce střižené vlasy.
Ani se nepohnul, takže se zvedla, nechtěla tu zůstat – musela by přemýšlet, co před ní tají a to by nebylo dobré. Vzala si svůj
notebook a potichu za sebou zavřela dveře, když odcházela.
***
„Ale ne, tak brzy jsem vás nečekal,“ ušklíbl se Ba’al na příchozího Mitchella, Teal’ca a Valu.
„Ale vyhlížel jsi nás docela netrpělivě, že?“ nadhodila Vala a klidně se posadila na židli naproti něj. Ba’al se usmál.
„Vidím, že absenci osobního kouzla a zdvořilosti pochytila Qetesh od tebe,“ odvětil přezíravě. „To jste takovou dobu vyjednávali
s O’Neillem?“ pokračoval lehce výsměšně.
„Ne, mluvili jsme s ústavem,“ odvětil Mitchell. Ba’al pozvedl obočí; buďto nechápal, nebo chtěl, aby to řekli.
„Mluvili jsme s psychologem, v jehož péči je Samantha Carter,“ pokračoval Teal’c.
„Říkal, že není ve stavu, aby s tebou mohla mluvit. Vlastně, není ve stavu, aby mohla mluvit s kýmkoliv. Většinu času je pod
sedativy,“ osvětlil Mitchell.
„Opravdu?“ otázal se Ba’al, napůl pobaveně, napůl nevěřícně.
„Vskutku. Její dítě zemřelo. Musela přivést na svět jeho mrtvé tělo, O’Neill ji zcela odvrhl a ona zešílela.“ Teal’cova tvář byla
naprosto neprostupná.
„Koukám, zase jeden povedený plán. Škoda, že ti nevyšel přesně tak, jak bys chtěl,“ ozvala se znovu Vala.
„Proč mi to doktor Jackson neřekl už při našem prvním rozhovoru?“ reagoval Ba’al pomalu.
„Jak jistě chápeš, velice neradi o tom mluvíme,“ ozval se Mitchell. Ba’alovy rty se roztáhly do širokého, vítězoslavného úsměvu.
„Chápu, že o tom velice nerad mluví doktor Jackson, ale co vy s tím máte společného? A navíc – jestliže o tom nerad mluví
doktor Jackson tak, že mi nijak nevymlouval dedukci, že Samantha žije s O’Neillem, pak by mě opravdu zajímalo, proč zrovna
vy, Teal’cu,“ otočil se na Jaffu, „jste mi všechno tak ochotně vysvětlil i s detaily.“
Teal’c neodpověděl, pochopil, že jejich lest nevyšla. Měl trvat na tom, že půjde sám, bez podplukovníka Mitchella a Valy Mal
Doran. „Hezký pokus, ačkoliv měl pár chyb. Ovšem, dalo by se předpokládat, že už jste s O’Neillem mluvili a on nechce ani
slyšet o tom, že by měl podstoupit svou ženu vyšším zájmům. Já mám – naštěstí pro vás – tolik času, jako vaše planeta… oh,
myšleno samozřejmě v pravém slova smyslu jen na podplukovníka Mitchella a Teal’ca, pokud mám být shovívavý.“
Mitchell se kousl do rtu; tohle bylo totální fiasko, pokud to měl říct jemně. „Aspoň jsme to zkusili,“ pokrčil rameny a zvedl se.
„Pokud můžu doporučit, neztrácejte čas s přemýšlením, jak změnit moje rozhodnutí. Už neřeknu vůbec nic, nikomu jinému, než
své Samanthě, jak jsem řekl.“ Mrkl na Teal’ca; dobře věděl, jak to velkého ochránce jeho někdejší milenky dráždí. „Je to jediná
cesta k informacím, které chcete. Víte přece, že mám velice vysoký práh bolesti a proti vašemu séru pravdy jsem zcela imunní.“
Vala se zvedla a rychle opustila místnost. Dělalo se jí špatně z toho, jak Ba’al mluví, jak se tváří a že má pravdu. Ve všem. Tohle,
stejně jako ta spousta dalších, není její planeta. Nepatří sem a je to na ní vidět dokonce tak, že Ba’al si rýpl pravděpodobně kvůli
tomu. Bylo jí do pláče. Na co jsou jí insignie SG-1 na rameni, když nic neznamenají? Ne ve skutečnosti…
Došla oklikou do zasedací místnosti, aby měla čas znovu nasadit neprostupnou masku chladné a sebevědomé potvory, takže
Teal’c a Mitchell už tam byli.
Landry kývl, když byli všichni, a nadechl se. „Mluvil jsem s prezidentem. S tímto vývojem se nedalo už déle čekat a nemohl jsem
tak zcela brát v úvahu Jackovy rozkazy… Nařídil kontaktovat Samanthu Carter. Říct jí o tom a požádat ji o pomoc.“ Daniel složil
hlavu do dlaní s hlubokým povzdechem, Teal’c jen sklonil hlavu. Mitchell pokrčil rameny ve stylu ‚jako bych to neříkal‘. A Vala
spráskla ruce.
„Takže ho obejít,“ shrnula.
„Chci, abyste tam šli všichni, SG-1. Ne, že bych vám nevěřil, doktore Jacksone a Teal’cu, ale mám strach, že nebudete zcela
objektivní. Ještě dnes.“ Daniel i Teal’c srozuměně kývli, chápali to. „Rozchod,“ zavelel Landry a zmizel v kanceláři. Daniel zíral
na ty tmavé dveře a vzpomínal, jak tam tehdy mizel Hammond, po něm Jack. Ale nikdy se tu necítil méně cize než od té doby, co
tu velel Landry, i když to nebyla jeho chyba.
Potřásl hlavou; takové myšlenky byly špatné. Teď šlo o zcela jinou věc. O to, jak to říct Sam… A utéct před Jackovým hněvem.
Na ten nemá nikdo dost dlouhé nohy.
***
Sam se zamračila, když se ozval domovní zvonek. Mrkla na hodiny, které ukazovaly půl osmé večer. Kdo to byl? Touhle dobou
už se návštěvy moc nekonají, vyjma večeří. Ale oni žádnou nepořádali.
Odložila notebook, který měla na stehnech, a ztlumila televizi, ve které bez povšimnutí běželi Simpsonovi. Přešla ke dveřím,
cestou se zasakrováním zakopla o botu – Kde jsou ty časy, kdy je Jack aspoň kopal ke zdi? Tohle se naučil od Aieshy. – takže
málem spadla, a otevřela dveře poněkud prudčeji, než původně plánovala. Pozvedla obočí, když spatřila to procesí za dveřmi.
„Whoa, co tu všichni děláte?“ zeptala se.
„Uhm… nerušíme?“ reagoval Daniel.
„Ne.“ Sam se zamračila, ale ustoupila ode dveří, aby je vpustila dovnitř. „Dáte si něco k pití? Myslím, že je tu i pivo,“ nabídla a
ukázala jim, že si mají sednout. Daniel a Mitchell pivo přijali a Vala si řekla jen o vodu, Teal’c s díky odmítl. Posedali si do
obýváku, Sam jim rozdala, o co si řekli, a zavřela notebook, když si sedala.
„Je tu nějak ticho,“ poznamenal Daniel a Mitchell si pomyslel, že trefil do černého. Když viděl Aieshy, měl pocit, že tady snad
nikdy nebude ticho.
„Děti jsou u Marka v San Diegu,“ odvětila Sam. „A Jack spí,“ dodala. Daniel se kousl do rtu. Skvělé, takže ne neuvěřitelně
vytočený Jack, ale neuvěřitelně vytočený, právě probuzený Jack. Už to nemůže být lepší.
„Jack spí?“ řekl přesto a ukázal na televizi. Sam se neusmála, jak si myslel, ale vypadala ustaraně.
„Hm. Takže co se tam u vás děje?“
„Huh?“ reagoval Daniel. Sam si povzdechla.
„Všichni čtyři jste sem přišli, tváříte se jako kdybyste tu opravdu být nechtěli a Jack včera celou noc nespal a když se vrátil
z SGC, byl… divný. Jestli jste tu proto, abyste mi řekli, co se děje, tak to udělejte.“
Daniel pohlédl na Valu, jestli se toho ujme stejně, jako u Jacka, ale ta byla duchem nepřítomná. „Oh, dobře, takže… Jack se
opravdu stavěl proti tomu, aby ses to dozvěděla, chtěl to vyřešit jakkoliv jinak, ale když vyjednávání nepřineslo ovoce, nestihli
jsme nic lepšího a tak prezident nařídil…“
„Danieli?“ Sam zněla nejistě a lehce vyděšeně; začínalo jí to pomalu docházet. Jackova nejistota v posledních dnech, jeho chování
dnes, vyhýbavá odpověď, způsob, jakým ji objímal, líbal, miloval se s ní – majetnickost, to byla ta poslední věc, kterou z jeho
objetí cítila.
Je jen jediná věc, před kterou by byl tak nejistý, jen jediná věc, která by donutila Daniela i Teal’ca k takovým vytáčkám – jiné
vysvětlení pro to, proč je Aieshy taková, jaká je. „Víš, napadá mě jediné vysvětlení a…“ zadrhla se, oči náhle strašně nejisté.
Rukou si mimoděk přejela přes hrdlo a druhou si objala břicho, vstala a roztěkaně přešla k oknu. „…ani trochu se mi to nelíbí.“
„Sam…“ šeptl Daniel a pohlédl na Teal’ca, tohle nezvládl.
„I pro nás je to velký šok a je to téměř nemožné, ale…“
„Jack ho zastřelil,“ skočila Sam Teal’covi do řeči a otočila se na ně, rty pootevřené, oči lesklé a prosila je, aby to popřeli.
„To jsme si mysleli všichni,“ řekl tiše Mitchell. Když viděl tu zoufalost v její tváři, ani to nezkoušel sám vysvětlovat.
„To není možné, vždyť… nezůstalo po něm nic, co by se dalo oživit v sarkofágu, Jack ho zastřelil. Zabil ho, byl mrtvý. Jak je
tohle možné?“ Začala nervózně přecházet po místnosti a zvyšovat hlas. Daniel se kousl do rtu – jestli to měli Sam vysvětlit,
nepotřebovali, aby se Jack vzbudil. Vstal a chytil ji za ramena.
„Poslouchej,“ zašeptal naléhavě, „mě to taky netěší a taky mám z toho všeho husí kůži – kdyby bylo na mně, taky bych ti to
nejradši neřekl. Ba’al nás tehdy oblafl, teď je tady na Zemi, ale je pod zámkem a absolutně bez prostředků. Máme nejvyšší
bezpečnostní opatření, nemá, jak by utekl. A jediný důvod, proč jsme ho ještě nevykopli je, že učinil zajímavou nabídku,“ zahltil
ji rychle fakty. Sam zamrkala a opatrně se mu vymanila, aby se znovu posadila, obličej schovávajíc do dlaní.
„Jakou?“ šeptla roztřeseným hlasem.
„Dlouho se pohyboval mezi ostatními Goa’uldy a mohl hodně vypozorovat, než vběhl do náruče našemu týmu. Má spoustu,
velkou spoustu informací, které nám mohou pomoct skončit tuhle válku jednou provždy a říká pravdu,“ začal vysvětlovat
Mitchell.
„Oh, to jistě,“ ušklíbla se hořce Sam.
„Už nám nějaké informace poskytl a fungují. Sam, tohle není komplot. Nemá už na Vládce soustavy vůbec žádný vliv, po svém
zničení čekal moc dlouho na to, aby znovu povstal. Jediné, co má, jsou tyhle informace.“ Daniel natáhl ruku a sevřel tu Saminu.
„Jak do toho zapadám já?“ zeptala se Sam, stále nijak důvěřivě.
„Řekl, že to řekne jen tobě,“ vyslovil Teal’c tu nejobávanější část. Saminy oči teď vyjadřovaly naprostý děs.
„Ne,“ vydechla. „Tohle celé je absurdní, to je hodně špatný vtip. Já… proč já?“ Roztržitě si hřbetem ruky otřela slzy, které se jí
spustily z očí; cítila, jak se jí ztrácí půda pod nohama.
Shora se ozval šramot a po schodech dolů seběhl Jack. Vlasy rozcuchané, na sobě tričko a vytahané tepláky a v rozespalém
pohledu vepsanou smrt. „Co to sakra děláte?“ zavrčel.
„Řekni, že je tohle lež. Tys ho přece zastřelil!“ Sam se k němu otočila, celé tělo schoulené a v očích slzy. Tohle už nechtěl nikdy
vidět. Rychlými kroky se přemístil k ní, sedl a chytil ji pevně za ruce.
„Nemůžu,“ zašeptal. Chvíli na něj nevěřícně hleděla, vzlykla nahlas.
„Věděl jsi to a nic jsi mi neřekl,“ hlesla. Jack věděl, že přišla chvíle, kdy se mu jeho lži vymstí.
„Doufal jsem, že to nebude nutné.“ Zakroutila hlavou a pak mu vyškubla své ruce a utekla nahoru. Jack na chvilku zavřel oči.
„Proč?“ štěkl, když je otevřel.
„Zkoušeli jsme, co se dalo, ale prezident se rozhodl přistoupit na jeho podmínky, Jacku. Mrzí mě to,“ řekl rychle Daniel.
„Jo, to mě taky.“ Jack vstal a rychle přešel ke dveřím ven, aby je otevřel a pohlédl na ně. „Pozdravujte,“ prohlásil a pokynul ven.
„Pane, se vší úctou, nedala nám svou odpověď!“ bránil se Mitchell, ačkoliv Daniel, Vala i Teal’c už byli na cestě pryč.
„Teď vám ji ani nedá, podplukovníku. A řekl bych, že stejně kladná nebude. Sbohem,“ vyprovodil ho Jack ostře, a jakmile byl
venku všichni, práskl dveřmi.
Chvíli zůstal stát nejistě na místě, cítil, jak mu hučí v hlavě. Před sebou měl stále její obraz s očima zalitýma slzami. Opatrně se
otočil, aby se za ní vydal do ložnice, ale ona seděla nahoře na schodech, pažemi si objímajíc tělo. Chvíli na ni hleděl, uvědomuje
si, jak blízko byl pravdy. Jakou z ní jen to vědomí, že ten bastard žije, udělalo trosku, a pak se rychle přemístil k ní. Sedl si,
obtočil jí ruce okolo těla a přitiskl ji k sobě, opírajíc bradu o její hlavu. Cítil, jak vzlykla a opřela se čelem o jeho krk.
„Proč se to zase vrátilo?“ zaštkala. Jack zakroutil hlavou.
„Zapomeň na to. Když řekneš ne, nemůžou tě nutit. Sbalíme se, vyzvedneme děti a pojedeme do Minnesoty. Je tam touhle dobou
zima, já vím, ale zatopím, a…“ zarazil se, když se odtáhla a pohlédla na něj. Ten pohled se mu nelíbil. „Ne, Sam,“ řekl krátce a
ostře, oči mu ztmavly vztekem a strachem a viděla, jak pevně svírá čelisti.
„Ty mi nevěříš, že? Bojíš se, že tě zase zradím,“ zašeptala. Uhnul pohledem.
„Tak to není.“ Sam se ironicky pousmála, pochopila. Cítila, jak jí bodlo u srdce.
„Zase mi lžeš,“ zašeptala. Jack na chviličku zavřel oči a potom stočil pohled zase k ní.
„Nedělej to, prosím. Prostě počkáme, až se to přežene, najdou způsob, jak to z něj dostat i bez tebe.“ Opřel svoje čelo o její, na
chvíli zadoufal, že ho přece jen poslechne, ale když se její oči zalily dalšími slzami, pochopil, že prohrává.
„Já musím, Jacku,“ zašeptala. Vzal její tvář do dlaní, naléhavě se jí zahleděl do očí.
„Nemusíš, Sam. Poradí si jinak, nemusíš se kvůli tomu nechat zničit!“ Položila své dlaně přes jeho.
„Promiň,“ zamumlala. Pustil ji; držení jeho těla prozrazovalo porážku.
„Jak myslíš,“ vydechl a otočil pohled jinam. „Ale já jedu do Minnesoty. Nebudu se na to dívat.“ Vstal, obešel ji a zamířil do
ložnice, kde sebou praštil zpátky do postele. Pomalu se postavila a došla mezi dveře od ložnice. Na chviličku zavřela oči, jen, aby
jí zpod víček vyklouzly další slzy.
„Tolik mi nedůvěřuješ?“ zeptala se roztřeseně. Neodpovídal. „Jacku?“ zopakovala a pohlédla na něj. Ležel na břiše a mlčky hleděl
skulinou mezi zataženými závěsy ven. „Chápu,“ šeptla.
„Promiň,“ reagoval on a nechal ji odejít.
3. kapitola: O Ba’alovi a Sam
Danielovi se svíralo srdce, když Sam pozoroval. Jak tam stojí, ruce křečovitě založené na prsou, vlasy stažené v nervózně
uhlazeném uzlu. Bez make-upu, v černém roláku s dlouhým rukávem až přes prsty, tak strašně neveselá a bez života, jakou si ji
Daniel pamatoval, když tehdy odjížděla z Colorada, zatím netušíc, že nosí pod srdcem Lukea a jak moc se jí její činy vymstí.
Právě teď vypadala, že nad tím přemýšlí, když zírá na obrazovku z výslechové místnosti.
Sam se dívala na tvář Goa’ulda, který tam klidně seděl, s rukama spojenýma na stole, a čekal na ni. Na chvíli zavřela oči; vrásek jí
náhle přibylo a hlavu jí zaplavily vzpomínky – vzpomínky na jeho hrubé chování; na slova, kterými ji ničil.
***
Ležela stočená v klubíčku, nahá v jeho posteli, stehna i podbřišek zamazané od krve smíchané s jeho semenem. Bezmocná,
rozbolavělá, zničená a se zoufalým přáním, aby dítě, které nosila pod srdcem, stále žilo. Její naděje se ale vytrácela tak rychle a
ona nemohla dělat nic, aby si ji udržela. Bylo jí, jako by uvnitř umírala.
Ba’al přidřepl k ní a pohladil ji po tváři v tak neupřímném gestu, že slzy, které se pokoušela zadržet, aby je neviděl - ačkoliv to
bylo zbytečné – se jí začaly koulet po tváři mnohem intenzivněji. Zvedla k němu oči. „Proč jsi to udělal?“ zašeptala otázku beze
smyslu.
„Protože jsem to chtěl od doby, cos mi utekla. 0emám rád, když mi moje hračky utíkají. Také protože si nic lepšího nezasloužíš,
nikdy sis nezasloužila a protože chci, abys věděla, že ať se stane cokoliv, vždycky budeš moje. Kamkoliv se hneš, ať budeš ležet
v číkoliv posteli, ať si budeš říkat Tau‘ri jak chceš – už nikdy nebudeš nic víc než moje malá kurva.“ Usmál se. „0etrap se. Jestli
nebylo moje, stejně si nezasloužilo žít.“
***
Znovu se jí udělalo špatně. Promítla si velké nevinné oči svého syna, jeho velkou chuť žít a smát se – nejspíš toužil žít už tehdy –
a uvědomila si, že on se ho pokusil zabít. On se pokusil sáhnout na život jejímu dítěti.
Najednou neměla tolik síly, jako když vycházela z domu. Nechtěla se mu postavit, chtěla utéct a schovat se do Jackovy náruče.
Děsily ji vzpomínky na jeho výraz a vzpomněla si, co jí řekl včera večer. Jak moc se toho bál. Měla na něj vztek, ale teď si
uvědomovala, jak moc měl její manžel pravdu. Byla slabá a bála se, že ho ztratí. A jen tahle slabina už Ba’alovi dávala silnou
převahu, ačkoliv o ní nevěděl.
Jenže už nemohla couvnout. Jakkoliv se ho bála, musela jít vpřed a čelit tomu. Její rozhodnutí už ublížilo Jackovi i jí, a pokud
couvne, ublíží si znovu a nejen to. Dokáže být zase ta sama podplukovník Samantha Carter, kterou bývala. Může to udělat, může
být zase tak silná. Pokud se dostane přes Ba’ala.
„Na co se mám ptát?“ zeptala se do ticha zasedačky. Netušila, jak dlouho byla zamyšlená a ve vzpomínkách, jen za sebou cítila
Danielovu přítomnost.
„Řekl nám polohu a rozmístění jednotek a plány Goa’ulda jménem Juno, jako ochutnávku, řekněme. Ptejte se na adresu jeho
domovské planety – pokud vyřadíme Juno, její další tři silní spojenci zazmatkují a Tok’raové vyřadí je,“ odpověděl Landry.
„Třetina goa’uldské síly bude v tahu, pokud to z něj dostanete,“ přidal se Mitchell.
Daniel nespokojeně mlaskl, přešel k Sam a položil jí ruku na rameno. „Sam, jestli se na to necítíš, můžeme počkat. Nebo na to
zapomeň, my si pora – “
„Díky,“ přerušila Daniela Sam stroze, „ale není to třeba, zvládnu to. Je to jen rozhovor, ne?“ Lehce se pousmála, snad se snažila
vypadat uvolněně a Daniel svou ruku sundal. „Můžeme?“ otočila se na Landryho. Ten kývl, trochu překvapen její rozhodností.
„Teal’c vás doprovodí a zůstane přítomen,“ pokynul generál rukou a Jaffa naklonil hlavu na stranu jako souhlas.
„Teal’cova přítomnost se mu nebude líbit,“ zakroutila Sam lehce hlavou.
„Copak děláme to, co se mu líbí?“ namítl podrážděně Mitchell. Sam se lehce ironicky usmála.
„Samozřejmě, že děláte. Přivedli jste mě, znepokojili Jacka – tohle chce. Ale neví, že jsem tady, takže pokud mu dáme všechno
hned, budeme mít na chvilku navrch,“ odvětila.
„Tohle zní jako plán,“ pousmál se Daniel a Sam k němu zalétla pohledem. Zachytila i Teal’cův, jelikož ten stál za egyptologem a
na chvilku ucítili to známé domácké teplo – záblesk starých časů.
„Nebo toho sprostě využije a něco vám udělá,“ přerušila je Vala.
„Když to bude chtít udělat, Teal’c mu v tom nestihne zabránit. Nemusí se mě ani dotknout, aby mi hodně ublížil,“ smetla její
námitky ze stolu Sam.
„Jak si tím můžete být tak jistá? Je to Goa’uld, proboha.“ Mitchell rozhodil rukama, tohle se mu vůbec nelíbilo – mají v rukou
nejcennější zdroj informací a má tu velet žena, která nebyla víc, než dva roky v akci a téměř zradila Zemi?
„Znám Goa’uldy; skoro deset let jsem proti nim bojovala. A Ba’ala znám tak dobře, že mi jeho Jaffové říkali ‚má královno‘. Vím,
co dělám.“ Pevně se mu dívala do očí, vůbec neuhnula. A Mitchell měl pocit, že se znovu dívá do očí podplukovníka Carter,
veliteli SG-1. Ne manželce generála O’Neilla, kterou doteď znal.
„Budeme za dveřmi, Sam. Stačí jen zakřičet,“ řekl nakonec. Sam se lehce usmála.
„Díky, Camerone,“ odvětila ona a s hlubokým nádechem pohlédla na Teal’ca. Ten kývl a pokynul jí ke dveřím, Sam vyšla a
společně, bok po boku, zamířili k výslechové místnosti.
Daniel lehce zakroutil hlavou s naprostou nedůvěrou k jejímu chování a posadil se, aby stejně, jako Landry, Vala a nakonec i
Mitchell, přilepil oči na monitor.
Sam se ohlédla na Teal’ca, aby zkontrolovala, že zůstal stát u dveří a nechystá se ji následovat. Lehce souhlasně a zároveň
děkovně kývla a na chviličku ještě zavřela oči; napůl se přesvědčovala, že tohle není skutečné a napůl ujišťovala, že je, aby ji to
tolik neochromilo, až vkročí dovnitř.
Nakonec to udělala. Vešla dovnitř do zadržovací místnosti a voják, který ji dovnitř vpustil, se poslušně, leč nejistě stáhl. Dveře
zapadly a Saminy oči našly Ba’ala.
Vstal, trochu překvapeně na ni zíral, rty pootevírajíc v údivu. Sam poznala, že odhadovala vše správně – nečekal, že by přišla tak
rychle a naprosto bez dozoru. Stála vzpřímeně, ruce volně podél těla, a s kamennou tváří mu pevně hleděla do očí doufajíc, že mu
neprozrazuje, jak velký strach se teď usadil v každičké buňce jejího těla.
On svoje emoce neskrýval, ukázal jí, jak je uchvácen. Podnikl už tolik kroků, aby tu děvku zničil, ale přesto, když ji teď znovu
viděl, nedokázal se na ni vynadívat. Pořád pro něj měla víc kouzla, než kterákoliv mladší a krásnější. A nebojácně se mu dívala do
očí.
Ba’al se usmál a olízl si rty; ona bojovala, aby neuhnula pohledem a on téměř slyšel, jak jí maska spadla z obličeje a roztříštila se
o betonovou podlahu. Znovu cítil, jak mu vhání adrenalin do těla, znovu se utápěl v pocitu, že je jí posedlý a nedokáže přestat.
Prohlédl si ji od hlavy až patě, přes tmavé úzké kalhoty, její stále perfektně tvarované boky, štíhlounký pas až na prsa, které
přiléhavý rolák, který ho měl zřejmě odradit, zvýrazňoval. Jak jí přejížděl po těle, střídavě zvedal oči k její tváři, aby jí
nezapomněl pohledem sdělit, co by teď o moc radši dělal. Tlačil na ni tím pohledem tak, že ji donutil nadechnout se ústy.
„Musím říct, že jsem překvapen,“ promluvil a lehce se pousmál. „Tak rád tě zase vidím, Samantho. Nevím, jestli se mám z faktu,
že jsi živá a zdravá radovat, nebo být zarmoucen.“
„Záleží na tobě, jak k tomu přistoupíš. A pravděpodobně nic nezmění, když ti řeknu, že já mám zcela jasno v tom, že mě velice
mrzí, že stále žiješ.“ Obdivovala sama sebe za tak souvislou mluvu. Ba’alovu tvář zachvátil předstíraný žal.
„Oh,“ pronesl procítěně, „mé srdce krvácí.“ Ušklíbl se. „Smůla je, že to ti situaci nijak neulehčuje.“
„Možná by ulehčilo, kdyby skutečně krvácelo,“ odsekla. Potěšeně se usmál.
„Co ti brání? Vždyť se toho nebojíš,“ kontroval. Obešel stůl a udělal pár kroků k ní. Založila ruce na prsou, aby neviděl, jak si ryje
nehty do dlaní. „Oh, nebo se zdráháš, protože mé srdce k tobě nezahořelo láskou? Nebyla by to taková zábava, viď?“
„Nemáš srdce, Ba’ale. Aspoň ne to, o kterém tu mluvíš.“ Sama sebe překvapila, jak chladně zněla. Na Ba’ala to mělo ale jediný
účinek v tom, že nereagoval. „Domovská planeta Juno,“ řekla proto.
Ba’al pozvedl obočí. „Junony,“ opravil ji, „je to ona. Víš, že Juno byla královna bohů a měla schopnost vrhat blesky? Jak velká
škoda, že nejsi její hostitelkou, skvěle byste se doplňovaly – ona má povahu, ty barvu vlasů a pleti hodné bohyně.“ Dramaticky se
povzdechl. „A obě jste stejně pružných mravních zásad,“ dokončil. Chvíli na ni jen hleděl. „Co za to dostanu?“
„Nedostaneš víc, než co už jsi dostal,“ odpověděla a nakrčila nos ve znechucení.
„Oh, ano, já vím. Řekl jsem, že to řeknu jen tobě, ale už jsem neřekl, co pro to budeš muset udělat.“ Saminy oči se rozšířily
vztekem, který nahradil dokonce i strach.
„Ty jeden poděl – “
„Ale nebuď hrubá,“ zarazil ji se smíchem. „Neříkal jsem, že jste si podobné? Královnou bohů jsi být mohla a sršet blesky umíš
pořád stejně dobře.“ Přestal se smát. „Ta adresa – za jeden polibek je tvoje.“
„Já se neprodávám,“ zavrčela Sam.
„Tohle je šokující novinka,“ utřel ji Ba’al. „Pro život své dcery ses prodala mnohem víc, dokonce jsi mě přeplatila, a pro život
všech lidí na téhle planetě bys mi nedala ani jeden nevinný polibek? Vždyť to není nic, co bys neznala.“
Sam si neustále musela opakovat, že nesmí utéct. Jestli uteče, on vyhraje a při další návštěvě to bude ještě těžší. Sakra, co si
myslela? Že jí všechno vysype hned? A co si myslí on? Copak teď opravdu čeká, že na to snad přistoupí? Že se mu podvolí? Ne,
nehnula se z místa a mlčela.
„Já neustoupím,“ řekl po chvíli ticha Ba’al, aby ji donutil k nějaké reakci.
„Ani já,“ odvětila relativně klidně.
„Pak máte asi problém,“ povzdechl si dramaticky Ba’al a pokrčil rameny.
„Opravdu si myslíš, že tímhle vydíráním něco získáš, Ba’ale?“ zasyčela a mimoděk si znovu uvědomila, jak je jí nepříjemně jen,
když jeho jméno vysloví. On se jen zazubil.
„Jen to, co chci,“ ujistil ji, vstal a přešel až k ní. Pevně stiskla čelist, nesmí couvnout, nesmí. Byl u ní tak blízko, že slyšela jeho
dech a tak tak se držela, aby nevolala Teal’ca. „Vím, na co myslíš,“ řekl po chvilce tiše.
„Ano?“ zeptala se ironicky, ale slyšela, jak nepřirozeně a přiškrceně zní. Podle zlověstného lesku v jeho očích si toho všiml.
„Jistě. Stejně jako ty víš, že žádné pozemské způsoby mučení mi nezpůsobí takovou bolest, abych promluvil, aniž by mě dřív
zabily,“ řekl tiše a nízko posazeným hlasem. „Oh, samozřejmě, nezapomínám na naquadah v tvé horké krvi, drahá. I kdybys
chtěla, sebrala na to odvahu, nikdy ti nedovolí mučit mě goa’uldskou technologií. Jsi tak labilní, tak strašně mě nenávidíš, že bys
mě zabila.
Vím, že si teď představuješ ten odpor, který klade moje tělo smrtící energii, cítíš ho v dlani. Víš, že chceš vidět tu bolest v mých
očích. Miluješ tu moc máchnutím ruky ničit životy, tak jako tenkrát. Je to v tobě, narodila ses s tím,“ odmlčel se, na chvíli pevně
stiskl čelist a ona otevřela ústa, aby se začala aspoň nějak, jakkoliv chabě bránit. Předběhl ji, a když znovu promluvil, jeho hlas
zněl podivně tlumeně. „A s tím taky zemřeš.“
Zneužil blízkosti, jakou mu dovolila, a jejích pootevřených úst; jeho ruka prudce dopadla na její zátylek a on ji políbil, prudce a
násilně, jeho jazyk se mrštně prosmýkl do jejích úst, jako by chtěl zkontrolovat, jestli chutná pořád stejně. V první vlně šoku ho
tvrdě praštila pěstmi do hrudi, okamžitě si vybavujíc okamžik, když na ní ležel a stejně násilně jí způsoboval bolest a ponížení.
Přes paniku v jejích pohybech se protlačila racionalita a zasáhla ho hranou ruky do ohryzku, což jí stačilo k tomu, aby ho od sebe
odstrčila. Rychle zacouvala a zaznamenala, jak se dovnitř dostal Teal’c, který ustupujícího Ba’ala přišpendlil ke stěně. Ten měl
ale ve tváři stejně vítězoslavný výraz, zatímco ta její se zaplnila ponížením a zděšením. V ústech měla podivnou pachuť a
nemohla se zbavit pocitu, že ji stále líbá, ačkoliv si pevně tiskla dlaň k puse.
Ba’alův obličej začal rudnout, když mu Teal’c zatlačil na hrdlo a donutil ho podívat se na něj. „Tu adresu!“ vyštěkl vztekle. Ba’al
se jen usmál, takže ho Teal’c pustil a dal signál oběma strážným, kteří se podle rozkazu stáli náhle po Samině boku a mířili
Ba’alovi na hruď. Ba’al si promnul krk a významně si odkašlal.
„Na stole,“ řekl potom jednoduše. Sam si až teď všimla bloku na desce stolu, položeného přední stranou dolů. Teal’c přešel ke
stolu a blok otočil, aby on i Sam spatřili adresu, napsanou černým fixem, který ležel hned vedle.
Sam cítila, jak jí vyhrkly slzy do očí, když viděla, jak se na ni vítězoslavně a vědoucně ten zatracený bastard usmál – jako tehdy,
když ji donutil svléct se v zimě a před jeho očima, když to mohla udělat v teple a soukromí. A pak si znovu uvědomila, že ji sem
zase pravděpodobně dohnala jen vlastní hrdost a strach.
Otočila se a rychle se vzdálila, téměř utekla, obratně se vyhýbajíc Danielovi, který jí vyběhl vstříc.
***
„Nemůžeme na tu planetu poslat MALP, varovali bychom je,“ hádal Mitchell. „A jejich Brána bude určitě střežená, takže…“
„…se spojíme s Tok’ray. Stejně to musíme udělat, takže bude lepší, když s nějakou taktikou nejprve vyrukují oni,“ uzavřel
Landry.
„Jo, jenomže co když půjdou na sólovou akci?“ namítal Mitchell.
„My budeme mít menší ztráty a víc času,“ usekl ho Landry a otočil se na Daniela. „Jak je jí?“
„Nevím, vlastně Janet trvalo půl hodiny, než ji přemluvila, aby ji za sebou pustila. Můžete mi říct, proč jste mě nenechali dát
signál hned, jak se k ní přiblížil?“ odvětil nevrle Daniel.
„Ona nedala signál nám,“ zakroutil hlavou Mitchell.
„Pointa je v tom, že jsme jí slíbili, že se jí nic nestane,“ štěkl Daniel. Mitchell obrátil oči v sloup a rozhodil rukama, ale Vala ho
předběhla.
„Měli jsme to udělat,“ řekla jen, dosud hledíc mimo. Potom vstala a odešla.
„Jestli bude chtít Samantha pokračovat, řekne nám to,“ řekl potom Teal’c.
„Nebudeme na ni tlačit,“ ujistil je Landry. „Mluvil někdo s Jackem?“
„Zkoušel jsem mu volat, ale doma to nikdo nebere, ani v bytě v DC, ani v kanceláři,“ přiznal Daniel. „Myslím, že jel do
Minnesoty,“ řekl po chvilce uvažování. „Je to jediné místo, kam si nebere telefon, protože kdyby ho s sebou měl, zvedl by ho,
v téhle situaci.“
„Když je ona tady?“ nechápal Mitchell. „Neměl by být spíš s ní a…“
„Jack spoustu bolestivých věcí řeší prostě tím, že od nich uteče,“ pokrčil Daniel rameny, bylo vidět, že s tím nesouhlasí, ale
zároveň je zcela rezignovaný. Vstal, kývl na pozdrav a spolu s Teal’cem někam odešli.
***
„Proč jsem to dovolila, řekni mi proč?!“ Sam vztekle praštila pěstmi do stolu a pramínky vlasů jí vlétly do obličeje, mokrého od
slz, takže se tam přilepily.
„Byl jsi skvělá, Sam, silná, opravdu. Udělal to jen proto, že cítí, že s tebou nemůže manipulovat.“ Janet vstala, přešla k ní, chytila
ji za ramena a otočila k sobě. „Sam, nic se nestalo. Nenech se znovu zatáhnout do jeho hry, způsobí ti bolest jen, když to dovolíš.
Adresu jsi dostala a nic se nestalo. Opakuj si to, dobře? Nic se nestalo.“ Janet jí pevně stiskla ramena. „No tak…“
„Máš pravdu, já vím,“ Sam posmrkla, otřela si tváře a zahrnula vlasy za uši. „Budu v pohodě, jen jsem trochu unavená. Prospím
se.“
„To je fajn, protože se musím vrátit na ošetřovnu.“ Ještě jednou jí stiskla paže a zamířila ke dveřím, u kterých se ještě otočila.
„Jsem v pořádku, Janet,“ usmála se na ni Sam neupřímněji, jak dovedla, a Janet za sebou zavřela dveře.
Sam se několikrát trhaně nadechla. Vůbec nebyla v pohodě. Nemohla se zbavit pocitu jeho jazyka v jejích ústech, jak znovu tiskne
svoje rty na její. Jen díky tomu, že ho k sobě pustila tak blízko.
Nechtěla vědět, co se stane, až se to Jack dozví. Řekl jí přece, že když se znovu otočí zády, on už jí neodpustí. Nebylo tohle, co
udělala? Znovu mu dovolila, aby ji líbal.
Cítila, jak se jí do očí derou další slzy, když náhle ticho pokoje prořízlo sebejisté a energické zaklepání. Napřed chtěla dělat, že tu
není, nechtěla nikoho vidět, ale potom si uvědomila, že ji možná Janet zkouší, takže přešla ke dveřím a otevřela je. Za nimi ale
stála Vala.
„Ahoj,“ řekla. Sam zamrkala.
„Ahoj,“ odpověděla a chtěla pokračovat, ale Vala ji předběhla.
„Já vím, jak se cítíte a to moc dobře,“ řekla rychle. Těch pár slov mělo na Sam obrovský vliv. Ve Valiných očích byla vepsaná
pravda, což bylo v naprostém rozporu s tím, co o ní Sam slyšela.
Poodstoupila ode dveří a pustila ji do VIP místnosti. „Wow, rady jsem ještě nebyla,“ poznamenala, jak vešla dovnitř. Sam se
pousmála.
„Jo, je to tu fajn,“ přiznala.
„Není to divné? Myslím… když tu teď jste a víte, že na dveřích pokoje už není vaše jmenovka a vaše laboratoř už není vaše
laboratoř,“ pokračovala. Sam si sedla na okraj postele.
„Zatraceně divné, najednou si přijdu docela prázdná,“ přitakala.
„Uh, nechtěla jsem vás… vlastně jsem vás chtěla trochu povzbudit, ale asi se mi to moc…“
„Jak jste se dostala k Ba’alovi vy?“ přerušila ji Sam. Vala se váhavě posadila na kraj postele a Sam se posunula, aby si návštěva
mohla udělat pohodlí, takže se Vala vděčně usmála a sedla si do tureckého sedu. Podívala se na své spojené ruce.
„Qetesh s ním spolupracovala, teda vlastně… ona chtěla, potom mu spíš sloužila. Vykořisťovat někoho je Ba’alova silná stránka.
Byla jsem tam… docela dlouho, ať Qetesh utekla kamkoliv, vždycky si ji nechal předvést, takže je možné, že mě tam tvoje – chci
říct, vaše dcera…“
„V pořádku,“ přerušila ji na chvíli Sam a natáhla ruku. „Jsem Sam.“
Vala ji vděčně stiskla. „Vala,“ řekla celkem zbytečně. „Je možné, že mě tam tvoje dcera viděla. Bavil se tím, že vždycky, když
Qetesh vesničané dopřáli odpočinek – jakmile ji svrhli, tak ji mučili – si ji přenesl a vysmíval se jí. Až teprve, když Qetesh padla a
Tok’raové mě vzali pryč, tak se mi dařilo schovávat. A pak jsem se dostala sem, po tom, co jsem tak trochu prokřižovala galaxii
a… pokusila se vám ukrást Promethea.“ Vala pokrčila rameny.
„A tady? Jsi spokojená? V SG-1?“ zeptala se Sam. Potřebovala slyšet něco jiného, než to, co se okolo ní točilo.
„Myslela jsem, že se tu budu cítit jako doma, ale… pořád mám pocit, že sem nepatřím. Daniel říká, že to není mnou, že je to SG1… že jemu a Teal’covi chybí váš starý tým a tak… ale je to celé strašně divné,“ svěřila se Vala popravdě.
„Pamatuji si, že jsem se cítila podobně, ohledně SG-1. Tehdy, když se Jack stal velitelem SGC, svěřil mi důvěru velet SG-1, takže
jsme vyráželi ve třech, ale všechno bylo tak… byl to jeden z těch momentů, kdy si člověk uvědomí, že nic netrvá věčně. A věděla
jsem, že kdyby SG-1 nebyla tím, čím byla, nikdy bych se tomu O’Neillovi nevyrovnala,“ pokusila se Sam vysvětlit, že ji chápe.
„Srovná se to; Daniel i Teal’c se srovnají a bude to fajn. Všechno nějaký čas trvá… a pak přijde něco, co vás stmelí. Nikdy
nebudete takoví, jací jsme byli my – budete jiní, ale ne horší,“ dodala povzbudivě.
„Já jen… Daniel a Teal’c nám něco řekli o tvé a Ba’alově historii, dávali si pozor, aby vynechávali detaily a… Prostě stále
nechápu, proč na tobě tak lpí? Proč se sem pořád vrací?“ kroutila hlavou Vala. „Nejde mu o Aieshy, tak o co?“ mračila se. Sam
pokrčila rameny a cítila, jak se jí do očí znovu nahrnuly slzy.
„Asi bych si potřebovala…“ Vala rychle přikývla.
„Jasně, omlouvám se…“
„Ne, je to v pořádku, díky, Valo. Jen jsem unavená.“ Vala s malým úsměvem naklonila hlavu na stranu a Sam se také usmála,
když v tom našla pokus o napodobení Teal’ca, načež černovláska opustila místnost.
Sam vstala, zamkla a vrátila se znovu k posteli, aby se na ni váhavě položila. Nohy jí stále visely nad podlahou a polštář si
podsunula pod hlavu, jako by chtěla být stále ve střehu. Cítila, že je skutečně unavená, oči se jí začaly zavírat hned, jak se
položila. Potřebovala cítit Jackovu náruč kolem sebe, jak se k ní tiskne a líbá ji do vlasů.
Škubla sebou, když jí bylo, jako by ji skutečně někdo objímal, jako by cítila něčí dech na krku. Znovu váhavě zavřela oči. Spánek
ji začal pohlcovat. Cítila něčí ruku na stehně a dál, na podbřišku… Vyletěla do sedu, když jí vklouzla do klína.
Začaly se jí zase z očí kutálet slzy a očima začala těkat po pokoji. „Jsi paranoidní, jsi paranoidní…“ šeptala si pro sebe a snažila
zklidnit dech i srdce. Znovu se uložila do postele, v hlavě další zoufalá myšlenka, jak moc by potřebovala, aby jí Jack kryl záda.
***
Místnost ozařovalo jen světlo krbu a závěsy byl zatažené. Jack to tak míval rád, byla to chvíle, kdy odložil pivo a dal si kvalitní
whisky, co si schovával. „Jacku?“ zašeptala a sundala si kabát. 0evěděla, jak se k ní bude chovat.
0atočil se v křesle tak, aby ni viděl a přesto, že se v jeho očích odrážely teplé plamínky z krbu, zůstávaly přísně chladné. Pomalu
přistoupila k němu. „Je pryč,“ řekla tiše. „On je pryč a my máme to, co jsme chtěli. Jsem v pořádku,“ šeptala naléhavě. Jack se
pousmál, ale byl to úsměv tak strašně neupřímný a spíš smutný, než cokoliv jiného.
„Zase jsi to udělala,“ promluvil ochraptělým hlasem.
„Co?“ šeptla zoufale, cítila, jak jí srdce poskočilo.
„Zase sis o mě otřela boty jen, abys s ním mohla hrát ty jeho zvrhlý hry.“
„0e!“ bránila se zoufale. Odložil skleničku a sevřel její paže, až bolestí vyjekla.
„Takže tě nelíbal před kamerami, před celou SG-1, že? Vůbec jsi mu nedovolila, aby se tě dotkl, viď?“ Znovu si uvědomovala, jak
krutý a zlý dokáže Jack být.
„0emohla jsem tomu zabránit,“ zaštkala.
„Jistě, že nemohla. A teď mi zase lžeš do očí. Řekl jsem ti,“ hlas se mu ztratil, jak se v sobě snažil tlumit vztek, „že jestli to uděláš
znovu, skončila jsi pro mě. Jsi pro mě mrtvá. 0eznám tě a nechci tě znát a nedovolím, abys vychovávala Lukea.“
„Jacku, prosím…“ Zoufale na něj hleděla, snažila se svírat jeho ruku z pozice na zemi, kam přepadla, když její ruce pustil a ona
ztratila oporu. Vytrhl jí ruku s tak krutým pohledem v očích, že cítila, jak v ní všechno umírá, když se na ni dívá. „S Aieshy si
dělej, co chceš…“ řekl ještě.
„0e!“ vykřikla Sam a přestala se všemi pokusy, aby ho znovu chytila a zastavila. Zasáhl ji blesk poznání. „Tohle není pravda,“
zašeptala, rychle se vyškrábala na nohy. „Tohle bys nikdy neřekl.“ Hleděla na Jackovu postavu, která se zastavila při odchodu,
otočila se na ni a místo krutého neprostupného výrazu ji nahradil ironický úšklebek.
Vykřikla zoufalým, ztrácejícím se hlasem, když se Jack proměnil v Ba’ala a rychlými kroky se přiblížil k ní. Pokusila se mu
uniknout, ale stáhl ji k sobě do náruče, přesně tak, jak ji držel, než ji znásilnil. „0o tak, o co se zase snažíš, Samantho? Ty víš, že
to nikdy neskončí, že? 0ajdu si tě kdekoliv, kdykoliv…“ Ta slova jí rezonovala v uších. „A ty se mi nakonec poddáš, odevzdáš se
svému osudu, o kterém jsem už dávno rozhodl. Vždyť víš, že nic nemáš. Víš, jak snadno O’0eill věří bludům a že ti klidně sebere
syna jen, aby ho ochránil. A víš, že jeho city k naší dceři nejsou tak silné, jak by sis přála. Víš, jak snadno tě zatratí, jakmile se
dozví, že jsem tě znovu líbal, že jsi mi to dovolila. A ty mu to sama řekneš…“
***
„Ne!“ Sam cítila, jak se její tělo prudce pohnulo dopředu, snažila se očima zaostřit, než si uvědomila, že to jsou slzy, přes co
nevidí. Rychle se zády přitiskla k čelu postele s jistotou, že za ní je jen zeď a ona má celou místnost pod kontrolou. Nic se nikde
nehnulo, klíč v zámku byl stále stejně otočený, jen postel byla trochu rozházenější, než když uléhala. Otřela si hřbetem slzy ruky,
cítila, jak strašně je unavená, přitom když vyháněla Valu, tak moc unavená se necítila.
Posunula se ke kraji postele a sundala kozačky, nohy vsunula pod přikrývku a lehla si na záda do středu postele, pod hlavu si dala
tolik, aby viděla na všechny strany. Její srdce se odmítalo uklidnit a stejně tak dech, přesto znovu zavřela oči, nucená neznámou
silou, a ponořila se do spánku.
***
0eklidně se převalovala; byla v polospánku, ze kterého se nemohla probudit, byla příliš unavená. Úplně ale usnout také nemohla,
měla velký strach.
0ěkdo otevřel dveře, vešel a zase je zavřel. Pomalými kroky došel k posteli a matrace se prohnula, když příchozí vklouzl k ní pod
přikrývku. 0áhle ji pevně objímal a horko jeho těla bylo všude okolo ní, jeho dech jí vířil vlasy. Celá ztuhla, nepoznala, kdo to je.
Velká dlaň ji hladila po břiše; váhavě přes ni přejela svou, dotýkala se dlouhých, štíhlých prstů a cítila vystouplé žíly pod jemnou
kůží.
Druhou ruku ucítila na čele, bříšky prstů po něm jemně přejel a vjel jí do vlasů. Byl to tak uklidňující něžný pohyb, že si ani
neuvědomila, jak jsou ty prsty jemné – jako by se v životě nedotkly práce, neprošly se zbraní v ruce žádnou bitvou. Uvolnila se,
opřela se o něj a nechala se přivinout tak těsně, jak to jen šlo.
„Jacku…“ šeptla. 0epřála si nic jiného, než cítit jeho pevnou náruč. 0eodpověděl, místo toho si při jeho pohybu dobře uvědomila
jeho vzrušení. Znejistěla; tolik se na ni zlobí, že do toho šla? Tolik, že ignoruje její rozpoložení, jen se chce ujistit, že je stále jeho?
0a krku ucítila jeho horké rty a… vousy. Celá se napjala, jak ji pomyslná ledová pěst udeřila do žaludku, chtěla vykřiknout, ale
výkřik zadusila ruka, kterou jí přitiskl pevně ke rtům. 0ěkolikrát s sebou zaškubala, než si uvědomila, že je to zbytečné. Sotva se
pohnula a navíc cítila, jak malátní.
„Je až neuvěřitelné, jak mě pořád přitahuješ.“ Rychle pohnul rukou, kterou jí nedržel ústa a dostal se tak pod vytahané tričko, ve
kterém spala. Její ruce nebyly tak rychlé, aby ho zastavily, vlastně se téměř nepohnuly, ať chtěla sebevíc. Obracel se jí žaludek,
když se znovu dotýkal jejího břicha, prsou, přejížděl jí přes kůži. Zamrazilo ji a cítila, jak jí naskákala husí kůže, když sjel rukou
do jejího klína. Začínaly ji pálit oči, když doteky neustávaly, vtáhl do úst její ušní lalůček a neustále se k ní pevně tiskl.
0etušila, jak se sem dostal, ani proč není schopná se mu bránit. „Věděla jsi, že se vrátím, že jsi navždycky moje. Víš, že jsem
mluvil pravdu, že jsem byl k tobě vždy upřímný.“ Rozbrečela se, třásla se a zachvacovala ji zoufalost, když se nemohla pohnout.
Chtěla ho praštit, odstrčit ho od sebe a utéct, ale tělo ji neposlouchalo. „Můžeš slibovat lásku, věrnost nebo oddanost komu chceš,
klidně mu dej i dítě, ale víš, že když na to přijde, vždycky pro mě roztáhneš nohy, jako teď.“
Zavřela oči; jak to udělal, že je naprosto ochromená? Sundal jí ruku z úst, okamžitě chtěla začít křičet, ale z hrdla jí nevycházel
žádný zvuk. Otočil ji k sobě, vysmíval se jí do ubrečené tváře. Její ruce roztáhl, aby mu nepřekážely přes její tělo a dal jí pod
hlavu ještě jeden polštář, aby dobře viděla, jak jí leží mezi stehny a jeho erekci. Zavřela oči, pevně tiskla víčka k sobě a pootevřela
ústa, aby se nadechla. Znovu zkusila zakřičet o pomoc, ale ozval se jen sotva slyšitelný přerývavý vzlyk.
„0esnaž se, děláš jen to, co chci. Vždycky jsi to dělala; přišla jsi poprvé a zlomila O’0eillovi srdce,“ výsměšně se dramaticky
odmlčel a pokrčil jí nohy, „dala jsi mi všechno, co jsem chtěl, aniž bych si o to řekl a dostala O’0eilla na kolena. A potom ses
vrátila, znovu jsi ho ke mně přilákala a znovu udělala všechno, co jsem chtěl.“ Otevřela ústa, aby se ohradila proti těm lžím, ale
hlasivky ji opět zradily. Po tváři se jí kutálely další a další slzy. „Skutečně sis myslela, že se mě tak rychle zbavíš?“
Proč si vybral ji? Čím pro něj byla tak zajímavá, tak důležitá, proč se neustále vracel? 0echápala, proč je její tělo vzrušené, ona
by v životě nebyla. 0echápala vůbec nic. Cítila, jak do ní proniká a bylo jí na zvracení z té rozkoše, pod kterou se její tělo
prohýbalo. Tohle nebyla ona…
„Otevři oči,“ šeptl jí do ucha a ona ho poslechla, ačkoliv nechtěla. Její tělo neposlouchalo ji, ale jeho. 0edobrovolně sledovala,
jak do ní proniká, protože to přesně chtěl, to jí šeptal do ucha. Donutil ji zvednout pohled k jeho tváři a Sam netušila, co bylo
lepší. „Víš, že jsi mi i chyběla? Tak strašně mě bavíš… nevěřil jsem, že tolik podlehnu Tau‘ri, ale jsi stále tak krásná. Ze všech
věcí, které jsem ztratil, jsem nejvíc litoval toho, že ty jsi opět utekla. Protože… máš stále tu neúžasnější přednost a to O’0eillovo
srdce.
Ještě nikdo ode mě nikdy neodešel nezlomený – až na něj. Utekl mi a ještě mě přelstil a od té doby jediné, co chci, je mučit a ničit
ho. A ten největší paradox na tom je, že kdybych se ti dostal mezi nohy hned tenkrát, nemusel jsem si dávat práci s tou komedií
s Aieshy.“ Usmíval se, Sam semkla rty k sobě a přes slzy nic neviděla, ztrácela sílu. Útočila na ni nechuť k sobě samé, nenávist
k Ba’alovi a rozkoš, kterou jí jeho počínání způsobovalo, ačkoliv se tomu sebevíc bránila.
Pochopila, že je to zbytečné – že se ocitla v nějaké zvrácené hře, kde má hlavní slovo on. Zvedl jí bradu a využil chvíle, kdy
pootevřela rty, aby se nadechla a jeho jazyk mrštně vklouzl dovnitř, aby její rozedraná duše vykřikla v tom polibku, který z ní
vysával poslední zbytky života.
***
„Dala jsem jí sedativa, vypadá to, že se uklidnila.“ Janet s tváří staženou starostmi hleděla k lůžku, na kterém ležela Sam. „Vzala
jsem jí krev, ale výsledky nebudou hned; horečku nemá, ani nic dalšího.“
„Je možné, že se nervově zhroutila?“ zeptal se Mitchell.
„Tomu nevěřím,“ zakroutila hlavou Vala a poněkud znejistěla, když se na ni všechny pohledy otočily. „Byla jsem za ní, povídaly
jsme si a vypadala v pořádku, jen trochu unavená a ztrápená, ale ne jako těsně před zhroucením,“ vysvětlila.
„Vy jste si povídaly?“ zeptal se pomalu Daniel a pozvedl obočí v údivu.
„Jo,“ otočila se na něj Vala a taktéž pozvedla obočí; v tom pohledu Daniel viděl její kanadu namířenou na svůj zadek, takže se
radši stáhl.
„Nevím, co to je, zatím může jen doufat, že se vyspí a bude dobrá,“ uzavřela to Janet, kývla na ně a šla si po své další práci.
„Možná, že bychom měli projít nahrávky z toho výslechu,“ navrhl Mitchell.
„Jasně, možná se Ba’alovi zase povedla nějaká levárna,“ přitakala Vala a Mitchell jen obrátil oči v sloup.
„Dobrý nápad,“ souhlasil Landry. „Dovolal se už někdo Jackovi?“ zeptal se potom tiše, hledíc na nehybnou generálovu manželku.
Na tváři měla škrábanec a tvářila se smrtelně vážně, byla rozcuchaná a v té nemocniční zelené spolu s voskovou pletí nevypadala
moc dobře.
Daniel zakroutil hlavou. „Jsem si téměř jistý, že je v Minnesotě, tam se mu nikdo nedovolá. Ještě jsem chtěl zkusit zavolat Saminu
bratrovi,“ odpověděl, co zjistil.
„Zatracenej paličák. Kdyby tu byl, možná by tu neležela,“ poznamenal Landry. Teal’c kývl hlavou.
„Přivezu O’Neilla,“ řekl. Všichni se na něj otočili.
„Kdyby tu chtěl být, tak tu bude, ne?“ zamračil se Mitchell.
„Jack neví, co se děje, nemůže to vědět, nemá sebou telefon. Minnesota znamená bez spojení. Teal’cu, myslím, že je to dobrý
nápad,“ souhlasil Daniel.
„Co kdybyste to nechali na ní a na mně, huh?“ ozval se ode dveří poněkud podrážděný tón. Všichni se překvapeně otočili a Daniel
několikrát zamrkal na právě příchozího Jacka.
„Nejsi v Minnesotě?“ podivil se. Jack obrátil oči v sloup.
„Vlastně jsem, teď se vám zdám,“ poznamenal kousavě a byl rád, že skupina lidí zakrývá Saminu postel. Slyšel až Landryho slova
o tom, že by tu Sam nemusela ležet a děsil se, co uvidí. „Chtěl jsem tam jet, ale než jsem stačil být mimo dosah, díky výjimečné
situaci, která tu nastala, jsem tvrdl na dalších dvaceti poradách v DC s předmětem ‚Ba’al‘, takže vám všem chci předem
poděkovat za krásný Vánoce. A Danieli, nikam nevolej, nechci, aby se tohle dostalo k dětem, dobře?“ skončil. Povzdechl si,
v rukou točil čepici k uniformě, kterou měl na sobě a pokynul hlavou k posteli Sam. „Takže… co se děje?“
„Ty jsi byl ve Washingtonu od toho, co Sam je tady? To jsou skoro dva dny, proč jsi nezvedal telefony?“ nechápal Daniel.
„Protože, Danny, jsem měl porady, to zaprvé,“ vrčel Jack, „a za druhé, Sam věděla, s čím sem jde a já rozhodně nepotřeboval
poslouchat tvoje telefonáty o tom, jak jste pokročili nebo jaký jsem bastard, že tu s ní teď nejsem.“ Chvíli počkal, jestli Daniel
bude mít nějaké další připomínky, ale zdálo se, že ten, ve tváři se stále nesouhlasným výrazem, rezignoval. „Co se tu stalo?“
zopakoval znovu.
„Měla první rozhovor s Ba’alem a neprobíhal zrovna dobře, takže šla k sobě, mluvila s ní doktorka i Vala, potom asi šla spát a
spala tak dlouho, že nám to začalo být podezřelé. Šli jsme k jejímu pokoji a slyšeli jsme křik,“ začal pomalu Mitchell.
„Byla tam sama, ale měla noční můru a odmítala se probudit. Byla sama sobě nebezpečná, takže jsme ji dali pod sedativa a čekali,
až se probudí. Jak to ale přestalo působit, začalo to nanovo, takže jí je dala Janet znovu a udělala nějaká vyšetření, zatím nic
nevíme,“ dopověděl Daniel.
„Co jí udělal?“ zeptal se Jack, ve tváři nečitelný výraz.
„Je to naše chyba, nereagovali jsme včas a…“ vyhrkl Mitchell, ale Jack ho zastavil jen pozvednutím obočí.
„Pustila ho k sobě příliš blízko a došlo k fyzickému kontaktu,“ odpověděl vyhýbavě Teal’c. Jack vypadal, jako by se chvíli snažil
ovládnout vlnu vzteku a šoku, potom se zašklebil.
„Oh, jistě, je to naprosto bezpečné, nic se jí nestane, jen ho vyslechne,“ opakoval ironicky.
„Nedala nám signál,“ bránil se Mitchell.
„Protože je příliš hrdá,“ utrousil Jack, obešel je a přešel k Samině posteli. Jeden pohled na její ruce, připoutané řemínky, a znovu
cítil, jak se mu žene krev do hlavy. Vypadala tak klidně, tak zranitelně a zraněně… A oni ji připoutají. Odložil čepici na stolek u
její postele a potom ji pohladil po ruce, načež odepnul popruhy.
„Jsi si jistý, že tohle je dobrý nápad?“ zeptal se opatrně Landry.
„Měli byste si hledět svého Ba’ala,“ odsekl Jack a natáhl se, aby uvolnil i druhou Samanthinu ruku. Jemně jí odstranil vlasy
z tváře a pohladil ji přes ten škrábanec. Pevně sevřel čelist k sobě a ještě, než si přitáhl židli, aby si sedl k ní, políbil ji na spánek a
pošeptal jí do ucha, že je s ní. Chytil její ruku do své a posadil se.
Věděl, že ostatní odešli a to bylo dobře, víc od nich taky nechtěl. Nechtěl vědět, jak se Ba’al Sam dotkl, ne ta jeho racionální část.
Chtěl jen, aby mu někdo řekl, že je konečně konec.
***
„Jacku?“ Janet jemně zatřásla s jeho ramenem. Jack se trhnutím probudil a otevřel oči, několikrát mrkaje, aby si zvykl na světlo,
které vniklo do kóje, když Daniel rozhrnul závěsy.
Jack nejprve pohlédl napravo, aby zjistil, že Sam klidně spí, její výraz se vrátil do normálu a ležela na boku, jejich ruce stále
spojené. Potom se znovu otočil k Danielovi a Teal’covi, kteří čekali v bezpečné vzdálenosti. Daniel mu na usmířenou podal hrnek
horkého kafe a Jack ho s díky přijal. Janet se k nim přidala, pozdravila a zkontrolovala Samin puls a teplotu.
„Kde máte zbytek SG-1?“ zeptal se obou přátel, než mu doktorka začne sdělovat tu nepříjemnou zprávu, kterou podle výrazu ve
tváři zjevně měla.
„Uh, Mitchell zase něco zkouší dostat z Ba’ala a Valu jsem dnes neviděl,“ odvětil Daniel.
„Vala Mal Doran hned po snídani zamířila zpět do svého pokoje,“ posloužil lépe Teal’c, ačkoliv stejně jako Daniel věděl, že
Jackova otázka byla spíše řečnická.
„Už mám rozbory krve,“ ozvala se teď Janet. Podívali se na ni tázavým pohledem a vyzvali ji, aby promluvila. Janet se do toho
rozhodně nechtělo. „Našla jsem v její krvi něco, co tam rozhodně nepatří. Nanity,“ řekla popravdě. Daniel vykulil oči, ale Janet
rychle zakroutila hlavou a pokračovala. „Myslím, že je to naprosto něco jiného než co vás tehdy potkalo, generále,“ otočila se na
Jacka, „řekla bych, že to ani není to samo, co měla Merrin, ale nevím to jistě, nejsem na to odborník. Tohle nebude nakažlivé,
přizpůsobilo se to její genetické stavbě a nejsem si jistá, budu muset udělat nějaká vyšetření, ale myslím, že v krvi je jen zbytek,
většinu už bude mít v mozku. Dala jsem je laboratoře, třeba přijdou na to, k čemu to je,“ informovala je.
„Ale jak se do ní…“ Jack se zarazil a prudce se nadechl. Janet nejistě pokračovala.
„Nepřišla jsem na to při prohlídce a je mi to líto, ale Ba’al měl nejspíš falešný zub. Vala a Mitchell na pásce z výslechů zachytili,
že silně stiskl čelist, než došlo ke konfrontaci. Nechala jsem mu udělat testy hned, jak jsem dostala Saminy výsledky a má v krvi
to samé. U něj už jistě vím, že to má v mozku, takže se dá předpokládat, že většinu tam má i Sam.“
„Takže ji líbal, nebojte se to říct,“ zavrčel Jack tiše. Jen ta představa, že se jí dotkl a on tu nebyl, aby ho přišpendlil ke zdi, že měl
Ba’al znovu jazyk v její puse…
„Mrzí nás to, Jacku,“ omluvil se znovu Daniel, ale Jack mávl rukou.
„Otázka zní; jak to z ní dostaneme? Odpověď ‚nevím‘ neberu,“ obrátil se na Janet.
„Jinou odpověď bohužel zatím nemám, pane,“ odvětila Janet a zkontrolovala Sam, načež zase odešla.
„Měl bych se Ba’ala zeptat, k čemu to je,“ usoudil Teal’c a otočil se k odchodu.
„Jo a pro jistotu odstraň zbytek zubů,“ doporučil mu Jack vztekle, jeho zloba znovu rostla.
„Bude mi potěšením,“ kývl Teal’c a opustil je.
„Neprobudila se?“ zeptal se Daniel a pokynul k Sam. Jack zakroutil hlavou a palcem jí přejel přes klouby na ruce.
„Ne, ale zdá se, že klidně spí. Záchvat neměla,“ odpověděl Jack a povzdechl si. „Noční můry jí zmizely teprve před čtvrt rokem.
Ze začátku se skoro jednu noc nevyspala v klidu, Danieli, plakala ze spaní, křičela, a když se probudila, skoro nemohla dýchat.
Dlouho jsme na tom pracovali, než spala naprosto klidně a já zůstával v DC beze strachu, že se mi žena doma udusí. A teď je
všechno v háji.“ Daniel sledoval, jak Jack něžně hladí Sam ve vlasech. „Okey, myslím, že ji zkusím probudit.“
„Nebude lepší počkat, až zase začne záchvat?“ zeptal se Daniel.
„To jsem udělal, Danny,“ odpověděl Jack a ukázal na Saminu ruku, na které vystupovaly žíly, jak tiskla v intervalech tu Jackovu,
obočí se jí svraštilo a rty neslyšně pohybovaly. „Myslel jsem, že tohle už nikdy nezažiju,“ zašeptal Jack. „Danieli, vím, že se
budeš cítit jako křen, ale zůstaň tu prosím, čím víc nás tu uvidí, tím lépe. Myslím, že nebude vědět, co je sen a co skutečnost.“
Daniel kývl a Jack se na něj usmál, odsunul židli a naklonil se nad Sam, pevně jí svíraje ruku.
„Sam, zlato, probuď se,“ zašeptal jí do ucha. Sam se zavrtěla a rozhodila rukama, víčka pevně semknutá k sobě a pokusila se
vykroutit svou ruku. „Sam, probuď se, hej,“ pokračoval Jack uklidňujícím hlasem.
„Znovu ne!“ vykřikla Sam, otevřela oči a zamrkala, po tvářích se jí začaly koulet slzy a hruď se jí začala prudce zvedat. Oči
třeštila, vzlykala a znovu opakovala, co křičela před chvílí. V očích měla ale tak nepřítomný výraz, že oba muži věděli, že je stále
mimo realitu.
„Sam, no tak, vnímej mě, slyšíš? Dívej se na mě, pojď za mnou.“ Snažila se od něj odstrčit, dostala se i do sedu jen, aby se s ním
poprala. Zasazovala mu celkem tvrdé rány, kterým se Jack vyhýbal jen tak, aby ji nezranil. Zajíkala se, začínala dýchat už moc
nepravidelně. Janet, která zahlédla, co se tu děje, přiběhla s připravenou injekcí, ale Daniel ji zastavil.
Jack Sam zvedl, posadil se vedle ní a chytil její ruku, mačkaje si ji na srdce, aby cítila jeho tlukot. Chytil ji a přitiskl k sobě. „Sam,
vnímej mě, poslouchej, cítíš, jak tluče? Jsem tady s tebou, jsem to já a objímám tě. Dýchej, pojď se mnou,“ pokračoval Jack,
jemný šepot se změnil v autoritativní hlas. Sam se jeho objetí pořád bránila, prosila, aby ji nechal na pokoji a Landry, který
přikráčel spolu s Valou, se teď nechápavě dívali na Janet.
„Pojď, Carter, no tak,“ křikl Jack. Teď už to byl rozkaz a zdálo se, že na Sam zabral. Jack zhluboka dýchal, aby jí ukázal, jak a
ona se přestala bránit, ta její ruka, kterou si Jack nedržel na hrudi, volně visela podél jejího těla a tiše plakala, zatímco se snažila
poslušně dýchat tak, jak chtěl. „Tak je to správně, zlato, dýchej. Jsem tu s tebou, okey? Teď je to skutečné.“ Samina ruka se
ztěžka zvedla a objala ho okolo krku.
„Jacku?“ vzlykla.
„Jo, to je moje holka,“ pousmál se Jack. „Jsem tady, lásko.“ Jemně ji hladil po zádech a Samin pláč se změnil z hysterie na tichý,
vystrašený, ale přinášející úlevu.
„Děti?“ zaštkala. Jack ji políbil na spánek.
„Luke je naprosto v pořádku, víš, že to u Marka miluje, a Aieshy dělala uraženou, ale slíbil jsem jí obrovskou zmrzlinu před
večeří a odpustila mi,“ odvětil Jack. Věděl dobře, že musel odpovídat na všechno, na co se zeptala, aby se tak ujistila o
skutečnosti.
„Máš ji rád?“ ptala se Sam dál. Jack si povzdechl, ale vzal její hlavu do dlaní a podíval se jí do očí.
„Dal bych za ni život stejně jako za tebe, nebo Lukea,“ odpověděl a na Samině uslzené tváři se objevil úsměv.
„Jsi skutečný,“ zašeptala a znovu se k němu přitiskla.
„Všichni jsme, už jsi vzhůru. V pořádku, Sam.“ Znovu ji pevně objal, Sam se s hlavou na jeho hrudi rozhlédla po ostatních a
potom otočila hlavu na druhou stranu, stydíc se za ten hysterický záchvat. Jack ji objal ještě pevněji a otočil se na ně s lehkým
kývnutím hlavy.
Landry mu kývnutí oplatil a naznačil, že jak to bude možné, rád by s Jackem mluvil. Jack pochopil. Chvíli ještě seděl,
v uklidňujícím tempu se kýval a hladil ji, než přestala i plakat. „V pořádku?“ zeptal se jí a Sam přitakala, pevně tisknouc jeho
ruku.
Jack pokynul Danielovi, aby šel za Sam, ten si sedl na židli, na které Jack nocoval a chytil Sam, která si zase lehla, pevně za ruku,
povzbudivě se na ni usmívaje. Sam mu ruku sevřela pevněji; Daniel se v těch nočních můrách nevyskytoval, věděla aspoň, že je
tohle skutečnost.
Jack s Landrym a Valou ustoupili do pozadí. „Teal’c vyslechl Ba’ala,“ začala Vala, ale Landry ji zpražil pohledem, protože mluvit
měl on. Vala se jen zašklebila.
„Teal’c si promluvil s naším hostem,“ Landry se ušklíbl, aby změnil ironii toho označení na sarkasmus, „a zjistil, proč to Ba’al
udělal. Ty nanity v něm a v Sam vytváří určité spojení; řekl, že je pánem jejích snů,“ zamračil se generál. Jack na chvilku zavřel
oči s tichým ‚panebože‘ na rtech. „Naši technici potvrzují, že ty věci mají jakousi komunikační funkci, ty potvory se prý i samy
množí,“ dodal.
„Ba’al je umí ovládat, byla jsem u toho – tedy, Qetesh byla – když tu technologii našel. Ovládnout mysl druhého je ale těžké i tak,
co vím, tak to nikdy nezvládl úplně.“
„Takže to dělá jen, když Sam spí a její mozek se tak nebrání,“ pochopil Jack a Vala kývla.
„Myslím, že těmi sedativy jsme ji tam uvěznili,“ řekla truchlivě.
„Je to jen moje chyba,“ zakroutil hlavou Jack. „Už někdo přišel na to, jak to z ní dostat ven?“ zeptal se na pro něj momentálně
nejdůležitější věc.
„Nepřišli na to, neví ani, jak je vyřadit z provozu,“ odvětil rychle Landry, aby Valu předběhl. Ta jen obrátila oči v sloup.
„Je taková technologie,“ namítla, „bohužel ale nemám tušení, kde ji hledat. Pokud ji někdo získal po Ba’alovi, ať už Juno, nebo ti
ostatní, pochybuju, že nám ji dají. Jedině, že by…“
„…to měli Tok’raové,“ dokončil Landry. „Dám to do balíčku s těmi informacemi, co už nám Sam získala. I přes to, jak se to
zvrtlo, bylo to k něčemu, Jacku.“
Jack netrpělivě kývl; tohle ho nejspíš momentálně vůbec nezajímalo. „Chtěj mluvit s Jacobem, vyhádá to pro Sam,“ řekl
Landrymu a Hank kývl, poplácal Jacka po rameni a odešel.
Jack se otočil zpátky a hleděl na Daniela se Sam. „Nemůžu se ho zbavit, Danieli…“ svěřovala se Sam. „Je všude, pokaždé tam je,
když zavřu oči. Pořád mi připomíná, jaká jsem zrůda. Bude mě pronásledovat až do smrti…“ V očích se jí zatřpytily slzy a Jack si
všiml, jak Daniel její ruku pevně svírá, aby ji uklidnil.
„Nepodléhej tomu, Sam. Jsi jedna z nejsilnějších lidí, které jsem kdy poznal. Nenech se zničit, nevzdávej to,“ mluvil zapáleně a
přesvědčeně, ale Sam zakroutila hlavou.
„Nemůžu vyhrát boj, když není místo, kde bych se na chvilku mohla schovat a vydechnout,“ zaštkala a Daniel mlčel, jen pohlédl
na Jacka.
„Ale ty to místo máš, Sam,“ namítl potom. Jack přešel k nim a znovu si sedl na okraj postele. Daniel vstal, omluvil se, že se musí
připravit na nadcházející misi a vykráčel ven z ošetřovny s Valou, která na něj k jeho předstírané smůle čekala, v patách.
Jack Sam pohladil po tváři a ona odvrátila hlavu na stranu, bála se mu podívat do očí. „Řekneš mi, co se to děje?“ zeptala se ho
slabě a nejistě.
„Až se pořádně uklidníš,“ odpověděl vyhýbavě.
„Vím, že se zlobíš, je mi to líto… já… chtěla jsem jen, abys věděl, že jsem silná a že to dokážu.“ Znovu začala plakat a to právě
Jack nechtěl. Rychle jí otřel slzy.
„Já vím, neplač, je to moje chyba.“ Nevěděl, jestli utěšuje ji, nebo sebe. Povzdechl si a pevně ji objal, vynahrazujíc si tak touhu do
něčeho si pořádně kopnout. Nebo někoho umlátit k smrti.
4. kapitola: O Jackovi a o Ba‘alovi
Sam tiše seděla u stolu s lokty na stole a tvář měla v dlaních. Cítila se unavená, k smrti unavená a styděla se teď ještě víc, než před
tím. Jackova ruka se usadila nízko na jejich zádech, přejela k rameni a potom se pomalu vrátila zase zpátky, aby jí vyjádřil
podporu.
„Je tu nějaký způsob, jak to ze mě dostat ven?“ zamumlala tiše. Jackova ruka se zastavila a ona okamžitě věděla, že to pro ni
nevypadá moc dobře.
„Existuje na to technologie, Sam. Spojili jsme se s Tok’ray, mohli by tu technologii mít. Ještě jsme od nich ale nedostali žádnou
odpověď,“ odvětil Daniel.
„Kdybychom cokoliv mohli udělat…“ začal Mitchell. Až teď, po tom všem, co vyslechl od doktorky a Valy, až teď si začal
uvědomovat, jak moc Ba’ala podcenili. A když viděl Sam, jak sedí v křesle schoulená, obličej v dlaních, pochopil důsledky.
„Budu potřebovat spoustu kafe,“ zamumlala Sam a sundala ruce s pokusem usmát se na ostatní.
„Doktorka Fraiser a doktor Lee spolu s ostatními dělají, co mohou, Samantho. Pokud nepomůžou Tok’raové, pomůžeme si sami,“
pokusil se ji povzbudit Landry. Sam se na něj vděčně usmála.
„Takže… na co se nám ptát teď?“ řekla nakonec. U stolu zavládlo ticho.
„Uh, jestli si zahrajeme šachy nebo dámu, než to z tebe dostaneme?“ reagoval důrazně Jack a pohlédl na ni.
Sam mu vrátila pohled a lehce zakroutila hlavou. „Co mi může ještě udělat?“ zeptala se a znovu otočila hlavu k Landrymu,
dávajíc tak manželovi najevo, že to byla zcela řečnická otázka. Jack si dramaticky povzdechl a znovu se zahleděl na tmavý
monitor; kamera ve výslechové místnosti byla momentálně vypnutá. „Takže na co se mám ptát?“
„Na další rozložení sil,“ ozval se Daniel. „Myslím, že tohle potřebujeme vědět pro další postup,“ rozhlédl se kolem, aby požádal o
podporu.
Landry kývl. „Tohle bychom potřebovali,“ souhlasil.
„Tak ho předveďte,“ řekla jednoduše Sam.
„Nemyslíš si, že si tě užil už dost?“ zavrčel Jack. Daniel věděl, že to přijde, že to v sobě O’Neill už nedokáže déle dusit.
Sam ta slova zabolela, cítila, jak se jí krev nahrnula do tváří. „Jacku, prosím…“ řekla tiše na svou obranu.
„Nechci, abys tak riskovala,“ odvětil Jack, jeho vztek trochu ochromen jejím zlomeným hlasem, jeho oči ale nezměkly.
„Co můžu ztratit?“ zeptala se hořce a otočila se na něj. Neodpověděl, ale navázal s ní pevný oční kontakt. Sam to nevydržela
dlouho, odvrátila hlavu a potom se zvedla, načež odešla, míříc do zadržovací místnosti. Chvilku poté se obrazovka rozsvítila, jak
se kamera ve výslechové místnosti sepnula a Ba’al se podíval přímo do ní.
Daniel sledoval Jackovu a Saminu neverbální komunikaci s nelibostí, a ještě víc pohled, který Jack věnoval muži na obrazovce.
***
„Slyšel jsem, že ti nebylo dobře,“ poznamenal Ba’al, jakmile Sam vešla do výslechové místnosti.
„Udělalo se mi nevolno z tvé náhlé blízkosti.“
„Zvláštní, jak si vy lidé potrpíte na napravené hříšníky. Najednou je všechno, co bylo, nechutné a vůbec se vás netýká. Význam
pokrytectví ve vaší společnosti je až směšně velký, vzhledem k tomu, jak si potrpíte na čest a hrdost,“ ušklíbl se. Nechala ho, aby
dokončil svůj proslov, ve kterém sama cítila nepříjemnou pravdu.
„Chtěl jsi za adresu jeden polibek a dostal jsi mnohem víc. Něco mi dlužíš,“ změnila téma.
„Chceš vědět, jak mé malé přátele dostat ze sebe ven? Je mi líto, ale tahle informace podléhá utajení. Nechci se připravit o tvoje
sny.“ Řekl to tak chladně, že Sam přejel mráz po zádech a zároveň v tom bylo něco, co nedokázala poznat. Zakroutila hlavou.
„Nepotřebuji tě, abych se toho zbavila.“ Zatvářil se zraněně; v jeho očích se ale zračila zvědavost.
„Takže se O’Neill smířil s tím, že tě v posteli nemá už jen pro sebe? Tedy… pokud samozřejmě podlehl pocitu, že někdy měl,“
ušklíbl se. Tentokrát mu věnovala povýšený úsměv ona, zakládajíc ruce na prsou. Ba’alovy oči mimoděk sklouzly k jejímu
levému prsteníčku, ale rychle se vrátily znovu k tváři.
„Proto jsem nepřišla. Chci vědět, jak jsou rozloženy síly Vládců soustavy a o co dalšího, kromě Juno a jejích spojenců, se opírají,“
změnila téma.
„Ah, pochopil jsem. Díky mému malému dárku teď máme něco jako převod z účtu na účet. Z tvé hlavy do mé. Takže ses přece
jen rozhodla prodávat?“
Mlčela a výraz v jejích očích Ba’ala uspokojil. Cítil, že její vztek roste a toužil vědět, kam to povede. „Jak víš, že ti něco dlužím,
když nikdo nestanovil cenu?“
„Jak víš, že jsem ti dala dost, když nikdo nestanovil cenu?“ odsekla.
„Teď ji stanovím,“ reagoval.
„Příliš pozdě.“
Na chvíli se znovu ozval ten příšerný pocit, že ho doběhla, ale potom se usmál. Hraje s ním ty staré známé hry a to se mu líbilo.
***
Jack sledoval obrazovku a to, co Ba’al říkal, mu šlo jedním uchem tam a druhým ven. Sledoval jeho gesta; jeho kradmý pohled na
její levou ruku, tón, s jakým mluvil a vyslovoval určitá slova, jak Sam a on hráli tu jeho hru.
Jack sledoval svou ženu, díval se na ni a nevěřil tomu, jak je před Ba’alem náhle silná. Viděl na ní tu únavu, to přemáhání a měl o
ni stále větší strach.
Až Sam znovu usne, bude patřit Ba’alovi a on s tím nebude moct nic udělat. Je jedno, jak dlouho zůstane vzhůru, jak ji bude
objímat a hladit po vlasech, nebude moci zabránit tomu, aby jí Ba’al znovu ublížil. Tok’raové by se měli ozvat, a to rychle.
„Myslím, že teď jsme vyrovnaní,“ řekl Ba’al a usmál se přes stůl na Sam širokým úsměvem. Ona se okamžitě zvedla a otočila
k odchodu. Byla už mezi dveřmi, když znovu promluvil. „Jsi velice unavená, Samantho. 0emůžeš se spánku bránit věčně.“
Zmrzla mezi dveřmi, ale neotočila se na něj a odešla.
Jackovy oči opustily obrazovku a rysy ztvrdly; Landry na něm okamžitě poznal náhlé rozhodnutí. Pochopil, že to není dobré –
Jack byl sice skvělý taktik a dokázal chladně kalkulovat, ale ne, když šlo o něco, co bylo jeho. A Landry se děsil toho, co Jacka
napadne, aby svou ženu uchránil.
Jack ale nevypadal, že se chystá něco říct, dokonce chvilková změna jeho výrazu teď vypadala jen jako chvilková reakce na
Ba’alova poslední slova.
Sam vešla do zasedačky a posadila se vedle Jacka. „Velmi dobrá práce, tyhle informace nám hodně pomohou,“ pochválil ji
Landry. Sam se usmála, ale nevypadala tak pyšně a spokojeně jako pokaždé, když ji kdysi dávno jako vojáka chválil Jack nebo
Hammond.
A Jack věděl, kolik každým rozhovorem s Ba’alem jeho Sam ztrácí. Našel pod stolem její ruce, co měla v klíně, a pevně je sevřel.
Byly studené a chvěly se, jak odpověď okamžitě jeho ruku stiskla.
„Kdy vůbec dorazí Tok’raové?“ promluvil Jack, v očích měl vepsanou netrpělivost. Dostalo se mu jen neurčitého pokrčení ramen.
„Snad co nejdřív,“ reagoval Mitchell. Když nikdo další nic neřekl, Landry si pro sebe kývl.
„Rozchod,“ zavelel a zvedl se. „Jacku, můžeš?“ pronesl řečnicky, potom se otočil a odešel k sobě, nechávaje dveře otevřené. Jack
kývl, stiskl Sam naposledy ruku a následoval Landryho, zavíraje za sebou dveře.
„Mám hlad, jde někdo se mnou?“ promluvila do ticha nakonec Sam. Vala kývla a vyskočila na nohy, Daniel se usmál a
neverbálně souhlasil také, Teal’c už následoval Valu, jen Mitchell zakroutil hlavou.
„Já mám ještě nějakou práci,“ vymluvil se.
„Vážně? Jedno kafe vás nezabije, ani příliš nezdrží,“ nadhodila Sam s malým úsměvem.
„Vlastně ne,“ kývl nakonec a také se usmál, načež opustili zasedačku.
***
„Takže to necháváme na Tok’raech?“ vzhlédl Jack k Landrymu. Ten kývl.
„Myslím, že ty jsi vždycky nejlíp odhadl naše spojenectví, Jacku. Tok’raové byli vždycky uražení, že se jim do války s Goa’uldy
pleteme, takže je necháme, ať si to vyhrají sami. Generál Carter slíbil, že dorazí, jak to bude možné, ale informace, které jsme jim
sdělili, mají zatím prioritu. Je to velká věc, Jacku. Nicméně,“ Landry zvedl ruku, aby zarazil Jackovu uštěpačnou poznámku dřív,
než ji O’Neill stačil vyslovit, „pro nás je to jen dobře. My už jsme proto udělali dost, jak řekl i prezident. A věřím, že otec tvé
ženy ji nenechá v průšvihu,“ dokončil, co chtěl.
„Jenomže může být příliš pozdě. Víš, Sam mi občas připadá jako porcelánová panenka… a už teď je slepovaná potom, co si ji
půjčil Ba’al. A nic nemůžeš slepovat do nekonečna.“ Landryho nezaskočilo, že jindy přímočarý Jack použil metaforu; jen přikývl.
Jackovi život provedl spoustu podrazů a Landry se cítil provinile, že mu nemohl ani trochu odlehčit. Každý si své štěstí musí
vybojovat, ale nikdo by se o něj neměl rvát každou minutou.
„Co máš v plánu?“ řekl nakonec, vzpomínaje na Jackův výraz v zasedačce. Čekal, že Jack si teď začne hrát na extrémně
nechápavého, snad až slabomyslného, jako to měl ve zvyku, ale nic takového se nestalo. Generál na něj pohlédl vážně svýma
čokoládovýma očima, náhle zcela bez výrazu.
„Jen to, co bude třeba, Hanku. Ale napřed musím zkusit ještě něco jiného. Musím s někým promluvit.“ Landry okamžitě poznal,
kam jeho starý přítel míří. Ani trochu se mu to nelíbilo, a to nevěděl v podstatě nic.
„Pustím tě k němu, když mi slíbíš, že se budeš chovat rozumně,“ řekl generál nakonec. Jack obrátil oči v sloup, pomyslel si o něco
o tom, zda to v téhle situaci vůbec jde, a kývl.
„Máš moje slovo.“
***
Seděl naproti Ba‘ala a tiše ho pozoroval. Začal to podezření, které až dosud odmítal respektovat, brát na vědomí. Koho volal
umírající Apophis? Svou Amonet. Proč ten idiot na Netu pomohl utéct Jolinar? Protože se do ní zamiloval.
Proč se Ba’al neustále vracel do Samina života a volal ji k sobě, chtěl s ní být v kontaktu? Protože se zamiloval. Jistě, když dá
Jack stranou, že by něco tak ušlechtilého mohl ten had cítit, je divné, že podlehl pozemšťance. Ovšem… zase tak divné to nebylo;
vždyť jeho nevinné, vědou posedlé Samanthě, jež vypadala jako anděl z porcelánu – na první pohled ničím nevýrazný a obyčejný,
ale jakmile se podíváš podruhé, jsi ztracen – propadl Tollánec, Tok’ra, Antik i Replikátor. Proč ne Goa’uld?
Náhle, ačkoliv to před tím Jacka nenapadlo, nevěřil, že by ji měl Ba’al ve své posteli, sobě zcela oddanou a nakloněnou, a
nezamiloval se do ní. Ano, tohle byl ten pravý důvod celé téhle komedie. Proto sem přišel – naposledy ji vidět, mluvit s ní a
pomstít se jí za to, že nikdy nebyla upřímně, celým srdcem a duší jeho královnou.
Vždyť v tomhle si byli Jack i Ba’al tak podobní, ačkoliv se tomu generál zoufale bránil; oba ji svého času chtěli trestat, že jej
zradila. Jack proto, že ji tak moc miloval, odvrátil se od ní, aby věděla, jak trpěl on. A Ba’al ji trestal, teď i před tím, když ji unesl
z Cassiiny svatby, protože si příliš pozdě uvědomil, že se do své hračky, do nástroje pomsty Jackovi, zamiloval. Jenže Sam se
k němu nechtěla otočit zpět – místo toho ji osud znovu zavál k Jackovi. Už navždycky, i s jejich dcerou.
A s tím Ba’al zemřít nechtěl. Odmítal si přiznat, že je konec, i když se stal figurkou ve své vlastní šachové partii a někdo mu
vyfoukl královnu.
Jack si uvědomil, že teď vůbec neposlouchal, co se děje kolem. Znovu se pokusil soustředit na to, co Ba’al říká. Ani už nevěděl,
na co se ho ptal, bylo to nepodstatné.
„…protože jsi trpěl. Díky ní. A tvoje utrpení mě tolik těšilo.“ Ba’al hleděl Jackovi do očí. Nejspíš chtěl zjistit, jak moc generála
bolí, když slyší jasně a zřetelně, že jeho milovaná Samantha trpěla jen kvůli němu. Že na ní vůbec nesešlo, byla jen loutkou.
A Jack věděl, že teď přišla jeho chvíle – chvíle na jeho pomstu. „Kdy?“ zeptal se krátce a zřetelně. Ba’al se zarazil; zřejmě
nevěděl, kam tím Jack míří.
„Kdy co?“ zeptal se opatrně.
„Kdy ses do ní zamiloval? Kdy ti došlo, že ti vlastně už ani moc nejde o svou pomstu? Bylo to, když ses jí poprvé dotkl? Když
jsme ti s ní poprvé utekli? Když ses s ní znovu setkal a ona byla krásnější, než dřív?“
Ba’al mlčel, zdálo se, že je tímto přímým útokem zaskočen. Jack se usmíval, věděl, že trefil do černého. „Použil jsi ji jako zbraň,
ale nečekal jsi, že má takový zpětný ráz, že? Vypadá tak nevinně, zranitelně, jenomže se jí nejde dotýkat, líbat ji, spát s ní, aniž by
tě nepřipravila o rozum.“
„Jsi směšný, O’Neille,“ odsekl Ba’al.
„Jaké to bylo utrpení, vědět, že nechce žít po tvém boku, že čeká jen na mě? Takové, jaké jsi způsobil jí? Znásilnil jsi ji, protože tě
posedl běs, vztek, šílená touha dokázat jí, že je tak tvoje, jak si jen přeješ? Proto jsi za sebe poslal klon, utekl jsi. Plán se ti zvrtl,
zapletl ses do své vlastní hry.“ Jack viděl nepříteli na očích, jak jeho neklid roste.
„I kdyby ta tvoje báchorka byla jen trochu pravdivá,“ řekl nakonec věda, že teď není, kam utéct, „co ty z toho máš?“
„Vítězství. Protože ona je tělem, duší i srdcem jen moje a tvá dcera mě miluje a respektuje jako svého otce. Už chápu, jak
příjemné je utrpení nepřítele.“
Ba’alův pohled byl naprosto nepřístupný. Nepovolil svoje hrdé držení těla, ani neukázal ve tváři či v očích, jak na něj Jackova
slova působí. Ale Jack věděl, jak moc se trefil. Spokojeně se zvedl, nepřerušuje oční kontakt s Goa’uldem, a potom se otočil na
patě a klidně vykráčel z výslechové místnosti.
***
Daniel se usmál, ačkoliv konec Mitchellova vtipu pořádně nevnímal. Všiml si, že do kantýny vešel Jack, a výraz na tváři svého
přítele nedokázal Daniel přečíst. Jack pátral očima, a když je konečně našel, vyrazil k nim.
Teď už si ho všimla i Sam a potom i ostatní. Jakmile Jack dorazil ke stolu, Mitchell ho oslovil. „Pane? Dáte si kávu?“ nabídl mu.
Jack zakroutil hlavou.
„Ne, díky, podplukovníku,“ odmítl Jack a z jeho hlasu bylo patrné, že jeho vztek povolil.
„Nějaké zprávy?“ zeptal se Daniel.
„Jop. Tok’raové se ozvou, až vyřídí Goa’uldy a teprve potom třeba zkusí pomoct,“ odvětil trochu hořce. Sam na chviličku zavřela
oči, ale nebylo jisté, jestli kvůli Jackově pohrdavému tónu, kterým vyslovoval ‚Tok’ra‘, nebo kvůli tomu, co bylo obsahem jeho
sdělení.
„Určitě se nám budou snažit pomoct co nejdřív, Jacob nás v tom nenechá,“ reagoval Daniel. Sam k Jackovi vzhlédla, aby věděla,
jak zareaguje.
„Jacobovi věřím,“ ujistil je Jack a chytil Sam za ruku. „Můžeš?“ zeptal se jí. Sam kývla a zvedla se; její únava byla už tak
zřetelná, až se Jack bál, že každou chvíli usne. Ona to potvrdila tím, že zavrávorala. Jack ji podepřel a rychle odcházeli.
Daniel si ztrápeně povzdechl. „Nešlo o život. Měli jsme od Tok’raů chtít pomoc výměnou za informace,“ řekla Vala. Daniel se na
ni pousmál.
„Vskutku,“ ozval se Teal’c a Mitchell se jen mlčky napil.
„Kde jsi byl? Nemluvil jsi jen s Landrym, že?“ zeptala se Sam a snažila se zahlédnout Jackův obličej. Vedl ji chodbou k VIP
místnostem, jejich ruce spojené a prsty propletené. Všimla si, že se na ni průchozí vojáci a mariňáci podivně koukají, ale
nevěděla, jestli je to kvůli tomu, že se drží za ruce, nebo se tak dívají na ni.
„Ne,“ odpověděl Jack a zastavil se u dveří do jejího pokoje, které otevřel. Prošla kolem něj dovnitř a on za nimi dveře zavřel.
„Byl jsi u něj, že?“ řekla potom. Jack si povzdechl dost hlasitě, aby jí naznačil, že ho tyhle otázky obtěžují, ale odpověděl.
„Ano.“
Sedla si na kraj postele a otevřela ústa, vzápětí je ale zavřela. Nevěděla, co by dál řekla.
„Na něco jsem přišel,“ promluvil nakonec on.
Pohlédla na něj a pozvedla obočí. „Na co?“ zeptala se tiše.
„Přišel jsem na to, proč se pořád vrací. Proč ti nedá pokoj,“ odvětil.
„Protože je to Ba’al,“ zamračila se Sam s největší samozřejmostí. „Viděla jsem jeho oči, když… dělá mu radost někoho
ponižovat, ničit, mučit ho… nepotřebuje k tomu speci – “
„Miluje tě.“ Zůstala na něj zírat s očima doširoka rozevřenýma a pak lehce zakroutila hlavou.
„Tohle ti řekl?“ odvětila, posunula se dál a pokrčila nohu, ruce spojila na špičce boty a tvář opřela o koleno. Dělala to, když byla
z něčeho unavená, ale lehnout si nemohla. Když neměla řešení pro nějakou situaci.
„Neřekl, bránil se tomu. Ale mám pravdu, dělá to, protože tě miluje,“ odpověděl Jack trochu uražený, že o něm smýšlí jako o
idiotovi.
„A jak nám to pomůže?“ reagovala unaveně.
„Vzepři se mu,“ odvětil Jack. Zvedla hlavu a shovívavě se usmála.
„Zavádí mě do představ, kde… Jacku, já nemám na nic sílu, já…“
„Podle vědců jsou ta zařízení na stejné úrovni; ty tvoje, i ty jeho. Můžeš to ovládat stejně jako on, jen to nevzdávej!“
„Proč mi to říkáš?“ Dívala se na něj zraněnýma modrýma očima. „Řekl jsi, že to nějak zvládneme, než přijde táta a…“
„Sam, lásko, musíme být připravení na všechno,“ přerušil ji znovu, natáhl ruku a pohladil ji po tváři. Neodpověděla, jen se otočila
dopředu a zahleděla se do prázdna. Jack věděl, že bude možná lepší na tohle téma už nemluvit. Přisunul se k ní a obtočil okolo ní
ruku. „Mluvil jsem s dětmi,“ řekl tiše a opřel se bradou o její rameno. Otočila obličej k němu.
„Jak se mají?“ odvětila. Jack se pousmál.
„Milují Marka, takže skvěle. Začínám trochu žárlit.“ Znovu se usmála, ale ne tak od srdce, jak by si přál.
„Nemáš proč.“ Zvedla ruku a objala ho okolo krku, prsty si pohrávajíc s krátkými vlasy na jeho zátylku. „Moc tě miluji, Jacku.
Kdyby se cokoliv…“
„Oh, no tak. Ani to nezkoušej vzdát,“ utnul ji Jack a prudce ji objal. „Buď statečná,“ šeptal jí do vlasů.
Sam vnímala tlukot jeho srdce, jeho dech a pevné sevření jeho paží. Cítila, jak jí to přináší tolik potřebný vnitřní klid a cítila svou
únavu. Usnula.
***
„Je se mnou spojená, i když nespím. Stále je moje,“ usmál se Ba’al na Jacka.
„Ale když jsi vzhůru, nemůžeš jí nutit své představy a to je přesně to, o co mi jde,“ opáčil Jack, sedící naproti něj.
„Ona se už mučí sama, má – chudinka – tak černé svědomí…“ mlaskl spokojeně. „A stejně nenajdete způsob, jak zabránit tomu,
aby konečně propadla hrdlem. Má už příliš málo času.“
„Nebuď si tím tak jistý,“ doporučil mu Jack. „Napřed bych se jí musel vzdát,“ dodal s pozvednutým obočím, aby svá slova
zdůraznil. Ba’al jej stále pozoroval klidnýma očima.
„Vždyť už jsi ji jednou opustil, nemůže to být tak těžké znovu.“
„Dlouho jsem to nevydržel,“ namítl Jack.
„Protože jsem ti ji zase vzal, byla to jen a jen majetnickost,“ argumentoval Ba’al.
„Setkali jsme se dřív, než ses sem dostal a nepřivedl jsi mě k ní ty, ale náš syn. Nedělej si iluze, nedovolím, abys ji dál trestal
proto, že ses zamiloval,“ udeřil Jack pod pás. Ba’al nenávistně svraštil čelo.
„Byla velice inteligentní a byla tvůj prvořadý zájem, to byl důvod, proč vznikla Aieshy, proč byla Samantha můj špeh. Nevěřil
jsem, že tvůj cit je skutečně tak silný, aby tě její chování zranilo, ale překvapila mě stejně, jako tebe. Jenže byla příliš slabá, a
proto tu teď sedíme. Překazila mi plány a podvedla mě víc, než jednou. To je důvod, proč se vracím – ne, kvůli tobě, ne z lásky…
Já ji nenávidím,“ objasnil Ba’al. Jack se zašklebil.
„Nechtěl by ses tolik mstít, kdyby ti nezlomila srdce. Tolik nenávidět můžeš jen, když jsi miloval.“
Ba’al zakroutil hlavou nad směšností toho výroku. „Dáváte té vaší lásce příliš velkou váhu,“ usoudil. „Ale ať si myslíš cokoliv, je
mi to jedno. Ať doufáš v cokoliv, je mi to jedno. Od chvíle, co se stala mou Samanthou, měla jen dvě možnosti; buďto se stát mou
královnou, nebo zemřít. Vybrala si.“
„A k čemu ti to bude? Utéct se ti stejně nepodaří, a i kdyby, já si tě najdu.“ Ba‘al se nad tím slibem jen usmál.
„Protože způsobila můj pád a půjde se mnou,“ odpověděl jednoduše. Jack se jen ironicky zachechtal, už neměl, co by řekl. Dělalo
se mu z Ba‘ala pomalu špatně a ničil ho fakt, že je teď skutečně napůl bezmocný.
„Motáme se pořád dokola,“ poznamenal a zvedal se. Pak se ale zarazil, ještě na něco se chtěl zeptat, i když odpověď – jako ty
ostatní – mu zřejmě nic nového nepřinese. „Proč jsi ji unesl, proč jsi ji nutil házet mi drobky a pak mě nechal, abych ji našel v
takovém stavu, v jakém jsi ji zanechal? Proč jsi to udělal, když už ti o mě nešlo? Proč jsi to chtěl udělat tak moc, že ses nechal
zničit?“ Ba‘al se napřímil, jakoby všechny otázky třídil.
„Starý zvyk mučit tě – ty sis užil s mou otrokyní a já s tvou. A donutit ji stydět se za sebe tak, aby se sama sprovodila ze světa, ale
je zjevně příliš nestydatá. Nechtěl jsem se zničit, ujišťuji tě, že ne. Byli jste tam prostě příliš rychle, bylo vás víc, než jsem čekal, a
ona byla snad ochotná riskovat i toho spratka, jen aby tě neuvedla v nebezpečí,“ povzdechl si se stejnou teatrálností, jako mluvil.
„Byla tak tvrdohlavá a neposlušná… Ale stejně mi to stálo za to.“ Trochu se naklonil, jakoby chtěl být Jackovi blíž. „Jak křičela,
plakala… jak se směšně bránila a prosila. Jak moc se bála, že ve tvých očích klesne ještě hlouběji. Ten strach v jejích očích
pokaždé, když jsem ohrozil její dítě…“ odmlčel se.
Jack se obdivuhodně držel. Výraz jeho tváře ale byl neprostupný, jeho oči chladné a rysy tvrdé, nepohnul se jediný mimický sval.
Kdysi se naučil enormnímu sebeovládání a v posledních letech to používal čím dál častěji. Cítil každičkou buňkou svého těla, jak
moc chce Ba‘ala zabít. Jak moc chce vlastníma rukama způsobit, že jeho oči vyhasnou, jak moc chce mít ruce celé špinavé od
jeho krve. Ale nemohl. Teď ještě ne.
„Budeš tu se mnou stále, abych neusnul?“ ozval se Ba‘al, který se snažil pochopit, co bude teď. Jack věděl, že nastal čas na jeho
plán. „Nemůžeš mi v tom zabránit, už teď jsem velice unavený. Usnu a půjdu za ní. A ona mi bude zase sloužit, zase bude dělat,
co chci – vždyť víš, jak vždycky byla poslušná. A nebude trvat dlouho, než už sama nebude chtít žít. Nemůžeš nic dělat.“
Jack na něj tiše hleděl a pak se náhle jeho výraz změnil. Jemně zvedl koutky úst ve zlověstném úsměvu. „Myslíš?“ povytáhl obočí
a odešel.
Ba‘al pochopil, kam O'Neill míří a taky věděl, že stojí proti silnému protivníkovi. Jeho jedinou nadějí teď bylo zničit Samanthu a
mimoděk ji donutit, aby zraňovala i jeho. Jen tak může nad O‘Neillem konečně vyhrát.
Jen tak je může konečně zničit oba.
***
„Cože chceš udělat?“ Daniel měl opět pocit, že špatně slyší. Nevěřícně hleděl na Jacka. „Takhle jí nepomůžeš.“
„Nepomůžu?“ štekl Jack. „Janet, jak jí je?“ otočil se na doktorku. Janet ustaraně svraštila obočí, nerada Jackovi do pusy vkládala
argument na obranu té šílenosti, kterou se chystal provést. Jenže lhát nemohla.
„Její životní funkce klesají a…“ Jack ji ani nenechal domluvit, tohle mu stačilo. Ukázal na doktorku prstem a vítězoslavně pohlédl
na Daniela, jako by tohle bylo plné oprávnění pro jeho čin.
„Vidíš? Ona to nezvládá, nemůžu tu stát a čekat, jestli se nám Tok‘raové uráčí pomoct a nechat ho, aby ji zničil. Je to jako ta
pitomá hra, která tehdy chytila Teal’ca,“ argumentoval dál. Daniel se nadechl, aby znovu protestoval, ale byl předběhnut.
„Potom půjdu s tebou,“ usoudil Teal‘c, který dosud jen tiše nesouhlasil. Jack zakroutil hlavou, otočil se k němu a stiskl mu
rameno.
„Promiň, T, ale tohle je můj a Samin boj. Navíc toho nemáme dost.“
„Ty tam chceš jít prostě proto, že žárlíš a štve tě, že je tam s Ba‘alem sama, jdeš pomoct sobě, ne jí!“ znovu se vložil do debaty
Daniel. Jack semkl rty k sobě.
„Možná,“ zavrčel.
„Ty víš, že tohle by Sam nechtěla,“ namítal dál, i když věděl, že tančí na tenkém ledě.
„Nemluv o ní, jako by tu už nebyla,“ doporučil mu ostře Jack. „Kdyby tam místo Sam ležela Sha‘re a tys byl na mém místě, co
bys udělal?“ Daniel si promnul kořen nosu, uvědomuje si, že by asi jednal stejně, jako Jack. Nic dalšího neřekl a Jack jen kývl
hlavou.
„Janet, uděláš to pro mě?“ otočil se k doktorce. Janet s rezignovaným povzdechem kývla, ještě jednou hodila pohled na Daniela a
Teal‘ca, ale oni dva už se nechystali zasáhnout. Bylo zbytečné to Jackovi rozmlouvat.
Otočila se tedy a šla připravit dávku ze stále funkčních nanitů, které odebrali Sam a Ba‘alovi, aby je napumpovala do Jackovy
krve.
„Co se to tu děje?“ Landry vešel na ošetřovnu a rozhlížel se. Rázem pochopil, že to, co viděl v Jackových očích, se jeho přítel
právě rozhodl uvést v realitu. Nadechl se a Jack pozvedl ruku, aby ho umlčel, Landry ho ale neposlechl.
„Jacku, Tok‘raové dorazí ještě během dneška, nechceš si to…“
„Ne,“ skočil mu Jack do řeči s ráznou odpovědí. Landry si jen povzdechl, mávl rukou a chystal se odejít. Předtím ale pohlédl
Jackovi do očí a proběhla mezi nimi krátká konverzace beze slov. Potom generál ošetřovnu opustil.
Daniel s Teal‘cem nakonec taky došli k závěru, že bude lepší u toho nebýt. S Jackem si vyměnili jen letmý úsměv, v Teal‘cově
případě pokývnutí hlavy, a nechali ho samotného.
Jack si lehl na jednu z postelí, vyhrnul si pro Janet rukáv a pohled otočil ke své manželce, napojené na přístroje, které hlídaly její
životní funkce. Cítil, jak mu tenká jehla projela kůží a začalo do něj proudit to svinstvo, díky kterému měl Ba‘al opět šanci Sam
ubližovat. Požádal Janet, aby mu přidala i sedativa, aby rychleji usnul. Janet odešla a zatáhla závěs tak, aby Jack viděl na Sam.
Aby jí, než usne, mohl očima sdělit, že už v tom není sama.
***
V pokoji bylo měkké přítmí. Byla to jejich ložnice, Jack to dobře poznával. Ten bastard hraje na jeho poli. Rozhlédl se; uprostřed
jejich velké postele ležela Sam, jednu ruku za hlavou, druhou na břiše. Mrtvolnýma očima hleděla do prázdna a po spáncích se jí
koulely slzy. To a pomalu se zvedající hruď byl jediný projev života, který na ní Jack viděl.
Přistoupil k ní blíž, aby jí té laxnosti a odevzdanosti zbavil, ale jakmile udělal krok, všiml si toho, čeho prve ne. Její zápěstí zdobil
těžký okov, který byl řetězen připevněn k posteli. Byla vězněm tam, kde se ráda schovávala, když se necítila dobře. Otevřel ústa,
aby ji oslovil, upozornil na svou přítomnost, ale nemohl vydat ani hlásku. Pohyboval rty, ale nevyslovil jediné slovo.
A v rohu pokoje stál Ba‘al, na tváři připravený svůj typický úsměv vítěze za každé situace. Byl zjevně naprosto spokojený. Sam si
Goa‘ulda všimla a schoulila se. Jacka okamžitě zajala zvědavost, co jí provedl tentokrát, a nedokázal ji rychle ovládnout,
minimalizovat. 0edokázal ji před Ba‘alem skrýt, protože on byl v jeho hlavě. A velice rád mu dal onu představu, která Sam
zlomila.
…Ticho prořízl výkřik; zoufalý a bolestný, výkřik matky, jež právě ztratila to nejcennější, co měla – své dítě. Sam rychle padla na
kolena k Lukeovu malému tělíčku, hledajíc jediný pohyb, který by nasvědčoval, že syn ještě žije. Tenká rudá rýha na krku a
množství krve pod jeho tělem ale jasně naznačovaly, že Luke už je dávno na druhé straně a to nějakou dobu.
Přejela mu přes ránu prsty a zajíkla se; k prudkému dýchaní se přidaly slzy jako hrachy, které se jí koulely po tvářích. V hlubokém
šoku k sobě přitáhla chladné tělo a prsty přejela přes voskovou pleť. Modré oči měl vyvrácené do hlavy. Projela mu rukou vlásky,
stále ještě nevěřícně třeštíc oči, a špičky jejích prstů zanechaly na jeho čele tlápoty tuhnoucí krve.
Až vědomí, že se nechala Ba‘alem vylákat z domu, aby on mohl udělat tohle, ji probralo z šoku. Z jejího hrdla se konečně ozval
zvuk; bolestně vzlykla a přitiskla si synovo tělo k sobě, obličej tisknouc k jeho malému ramenu…
„Sam…“ zachraptěl Jack. Ta představa ho téměř srazila na kolena. Jen vidět Lukovo tělo, vědět, že znovu selhal, cítit svou a její
bolest ho ničilo, a celá ta myšlenka znovu vyvolala vzpomínky na Charlieho smrt. Oslabilo ho to natolik, že nepřemýšlel nad tím, o
co to tu jde, jen se uchýlil k vlastní bolesti.
A Ba‘al toho využil, aby přilil olej do ohně.
…Sam seděla schoulená v posteli, na sobě jen krátkou košilku. Oči měla zarudlé a prázdné, usedavě plakala, snad už jen ze
setrvačnosti. V obličeji byly už jen zbytky emocí, které mizely s každou slzou. Zůstávala z ní živoucí troska, hledící do prázdna.
Ba‘al si k ní přisedl a pohladil ji po hlavě. „0eplač, drahá. Lidé nejsou jako bohové; přicházejí a odcházejí. Můžu tomu spratkovi
pomoct zpátky do života, ty víš, že můžu. A víš, co proto musíš udělat.“ Se zalíbením jí zahrnul vlasy za ucho a sjel špičkami prstů
po paži, shrnujíc ramínko košilky. Vzlykla a schovala před ním tvář, snažíc se uniknout doteku, jako vystrašená panna.
„0o tak, není to tak velká cena za život tvého dítěte. 0echci po tobě, aby ses moc snažila. Chci jen, abys byla hodná.“ Sam znovu
stočila pohled do prázdna a nechala ho, aby stáhl i druhé ramínko a položil ji na záda. Stále očima visela na tom jednom bodu a
mrkla jen, když Ba‘al znovu promluvil. „Všechno, co od tebe chci je, aby ses vzdala. Chci, abys zemřela.“…
Dívala se přímo na něj. Ačkoliv to nebyla pravda, ta myšlenka, Ba‘alem stvořená fikce, ho plně ovládala. Cítil, jak mu vztek
proudí žilami. Dívala se přímo na něj a nechala ho dělat, aby dělal to, co dělal.
Se zajíknutím si uvědomil, že obrací svůj vztek tím směrem, kterým si to Ba‘al přál, ale ne tím směrem, kterým to bylo správné. 0ic
z toho se nestalo, Sam rezignovala a dovolila mu to, protože Jack tu nebyl, aby ji uchránil před těmi představami. Sklonil hlavu,
aby nabral rovnováhu a odrazil další představy, které mu Ba‘al vnucoval.
Dost.
Udělal krok, ačkoliv to bylo těžké. Bylo to jako chodit ve spoustě vrstev oblečení ve vodě, ale dokázal to.
Ba'al vystoupil ze stínu tuše, že ztrácí své pozice. Tato jeho reakce dala naději Sam, otočila pohled, hledajíc příčinu, a když
spatřila Jacka, pootevřela rty v překvapení. Její pohled se ale hned změnil, vzlykla a odvrátila hlavu, odmítajíc uvěřit, že to není
jen další Ba‘alova iluze.
Ten si sedl na okraj postele a začal hladit Sam po vlasech s výrazem, kterým Jackovi jasně prozradil, kam míří. Chce, aby Jack
jen přihlížel, jak ji znovu znásilní. Chce jí zasadit poslední ránu, ponížení, místo kterého by raději zemřela. I přes Ba’alův odpor
se Jack posadil stejně, jako on, na kraj postele, takže Sam teď ležela mezi nimi. Zmateně těkala očima sem a tam. O co jde
Ba’alovi teď?
Jackova ruka našla tu její a stiskl ji, Sam k němu otočila tázavý pohled. Vzápětí její pozornost zaujala Ba’alova ruka, která se
usídlila na jejím koleni a pomalu mířila výš. Chtěla zabránit tomu, aby ji tak hladil, nechtěla, aby to dělal před Jackem, a trhla
rukou, aby mu v tom zabránila, ale okov na zápěstí ji zastavil. Druhou ruku držel Jack a ona začala propadat beznaději. Otočila
k němu znovu tvář a prosila pohledem, aby nebyl jen Ba’alův manipulační tah a pomohl jí.
Jack se na ni ale nedíval, pevně sledoval Ba’alovu ruku, duše v sobě všechny emoce, které by ho znovu mohly oslabit.
Ba’alova ruka se zase a znovu vracela do jejího klína, ale v půli pohybu se zastavila. Sam sledovala, jak pod hladkou snědou kůží
vystoupily žíly, jak zaťal prsty do její kůže, jako by ho něco nutilo opustit pozici, kterou dobyl. Jack hleděl Ba’alovi pevně do
obličeje sleduje, jak se soupeř snaží mu odolat. Pozice se vyměnily a Jack se rozhodně nehodlal vzdát té kontroly nad sebou. Ba’al
se postavil a ucouvl o pár kroků od postele, Sam jeho ústup sledovala rozšířenýma očima a poprvé opravdu ověřila, že Jack je
skutečný.
Otočila se k Jackovi a cítila, jak se okov na její ruce uvolňuje. Vytáhla se do sedu a pevně se k němu přivinula, schovávajíc hlavu
k jeho hrudi. Pevně ji objal a sklonil ústa k jejímu uchu. „Sam, poslouchej, tohle není skutečné, vnímáš mě?“
„Ty nejsi skutečný?“ vykníkla, ale odmítala se na něj podívat, nebo změnit svoji polohu.
„Já jsem, i on bohužel je, ale tohle, co se děje, není skutečné. Luke žije, je v bezpečí, Aieshy taky. Je to všechno jeho představa,
nepodléhej tomu. 0enech se zlomit.“
Jack se soustředil na Sam a Ba’al znovu zesílil. Sam se přestala schovávat a otočila svůj pohled k tomu, kdo z ní udělal zrůdu a
kdo se stále vracel, aby ji mučil. Cítila Jackovu podporu a ta jí dávala sílu, sílu vzdorovat mu. „Buď statečná, lásko. Pro Aieshy,
pro Luka… Pro mě.“
Poslechla Jackova slova a Ba’al ohromeně sledoval, jak se jeho sen mění na její. 0oční košilka se změnila na černé kalhoty a
rolák – to, co měla na sobě, když se teď setkali. Převzala nad sebou kontrolu a Ba’al věděl, že jednoho z nich musí zneškodnit,
jinak nevyhraje.
Jack Sam stiskl ještě pevněji a ona se o něj opřela. Jen takový zlomek slabosti, kdy se soustředili na své city, Ba’alovi stačil, aby
rychle vykalkuloval jednoduchý plán. Sam koutkem oka spatřila zlověstný lesk ozbrojené ruky a chytila se čela postele.
Instinktivně uhnula stranou a doufala, že Jack pochopí.
0epochopil.
***
„Fibriluje!“ křikla Janet a okamžitě se dala do své práce. „Adrenalin! Nabýt na dvě stě!“
Daniel sledoval, jak Janet oživuje Jacka, a nervózně přešlápl z nohy na nohu cítě, jak mu srdce tluče jako o život. „Vážně
nemůžete nic udělat?“ otočil se na Jacoba. Ten jemně zakroutil hlavou, ve tváři vepsané starosti.
„Ty nanity vysílají do hlavy elektrické impulsy, proto reagují, jak reagují. Pokud je zneškodníme, aniž budou hostitelské osoby při
vědomí, je málo pravděpodobné, že to přežijí. Musíme čekat,“ vysvětlil.
Než stihl Daniel odpovědět, dveře na ošetřovnu se rozrazily a vojáci dovnitř donesli Ba’ala, taktéž v bezvědomí. Sestra je
okamžitě nasměrovala na postel po levé straně od Saminy a jakmile Jackovi znovu naskočil puls, Janet začala rozdávat rozkazy
ohledně Ba’alových životních funkcí. Daniel chtěl říct, že snad ani není nutné toho hada zachraňovat, ale mlčel, protože věděl, že
on je teď Janetin pacient a není dobré ji dráždit.
Takže jen tiše doufal, že bývalý Vládce soustavy bude ten jediný, kdo tohle nepřežije.
***
Jackovo tělo se zaduněním tvrdě narazilo do zdi a sesunulo se bezvládně dolů. Sam přidušeně vyjekla a otočila se zpět právě včas,
aby viděla, jak Ba‘al namířil ozbrojenou ruku i proti ní.
„Měla jsi mě poslouchat,“ zavrčel. Sam ho ale nenechala, aby nad ní znovu převzal kontrolu, nevzdala se bez boje. Rudý kamen
v jeho zbrani zažhnul, ale místo, aby ji úder energie zbavil života, kámen vybuchl a poranil mu ruku. Rychle zbytek zbraně setřásl
z ruky. Zíral na Sam a ona něj.
A přesto nemohla dalšímu útoku zabránit. Skočil pro ní, jeho koleno ji tvrdě zasáhlo do žaludku a na chvíli ji to paralyzovalo.
Přišpendlil ji zády k matraci, sedl si na její stehna, kolena jí zarývajíc do pasu, a jeho dlouhé prsty se okamžitě ovinuly okolo
jejího hrdla. Zaryla nehty do jeho paží, jakmile stiskl, a zběsile ho škrábala.
Užíval si, jak se pod ním její tělo zmítá, jak se mu vzpírá a snaží se zachránit. Ten vztek, odhodlanost žít a bolest, které
prozařovaly její modré oči, teď ostře kontrastující s rudým obličejem a blond rozcuchanými vlasy, způsobilo, že zabít ji mu dělalo
mnohem větší radost. Jak ho mohlo napadnout, že ji donutí, aby se zabila sama? 0e, tohle se mu líbí mnohem víc.
Její odpor pomalu chabnul. Sklonil se k ní, až cítila jeho dech. „Už bude konec, neboj se,“ zašeptal. Sam se začaly dělat mžitky
před očima a cítila znovu své slzy. Ale věděla, že jestli povolí ona, Ba’al zabije i Jacka a to dovolit nesmí.
Využila blízkosti jeho obličeje a zaútočila na něj nehty. Bylo to laciné, ale zabralo to. Ba’al zaúpěl a uvolnil stisk, takže měla čas
ho ze sebe skopnout. Zalapala po dechu a rychle na něj nalehla, obtáčejíc teď své prsty okolo jeho hrdla.
Začal se chechtat a chytil ji za boky, díky čemuž si uvědomila, že ho jen baví. Že jsou v posteli a ona sedí na jeho klíně. Přestala
ho škrtit, což pro něj stejně nebylo nijak hrozné, jen se jí vysmíval. Chvíli mu zírala pevně do očí, a potom ho rychle chytila za
bradu a zátylek, načež překvapenému Goa’uldovi trhla vazem.
Jeho oči vyhasly a zůstal pod ní bezvládně ležet, jeho ruce se sesunuly z jejího těla. Zírala do jeho tváře a doširoka rozevřených
mrtvých očí. 0atáhla roztřesenou ruku a dotkla se jeho krku, aby našla tep, přesvědčená, že si s ní zase jen hraje. Ale byl skutečně
mrtvý. Její noční můra je u konce, zabila ho. Holýma rukama.
Radost, kterou očekávala, stále nepřicházela – jako by tu bylo ještě něco, proč se radovat nemohla. Stočila svůj pohled
k manželovu nehybnému tělu a srdce se jí sevřelo.
***
Jacob sebou překvapeně trhl, když se Daniel prudce pohnul a rozběhl se k Samině posteli. Pohlédl na svou dceru a poskočilo mu
srdce, když spatřil její doširoka rozevřené oči. Daniel už stál nad ní a tiskl její ruku.
Rozhlédla se po místnosti a pohlédla na Jacka, kterému se k překvapení všech přítomných také začaly chvět víčka. Před chvílí
málem zemřel na srdeční zástavu a teď se jeho oči otevřely.
Janet si jich nevšímala, opakovaně křičela povely a pouštěla proud do Ba’alova nehybného těla. Sam otočila hlavu na postel úplně
v rohu, obestavěnou přístroji na podporu života, a dobře slyšela, jak Janet konstatuje exitus a nakonec překrývá Ba’alův obličej
bílou plachtou.
A Sam si byla téměř jistá, že ten bastard zemřel s úsměvem. Zůstala na nejasný obrys těla pod plachtou zírat ještě nějakou dobu,
než ji z přemýšlení vytrhl Jackův hlas.
„Jacobe?“ zahuhňal Jack vyprahlými ústy.
„Ano?“ Jacob se od dcery přesunul k němu. Jack jen ztěžka polkl a zvedl ruku, kterou měl stejně jako ostatní končetiny jako
z olova, a ukázal na svou hlavu. „Dej to pryč,“ zachraptěl. Jacob se jen pousmál a přivolal Tok’rau, který ho doprovázel.
„Je po něm, Sam,“ řekl měkce Daniel, který dobře věděl, kam její pohled směřoval. Sam se pousmála.
„Já vím,“ zašeptala unaveně. Daniel i Teal’c kývli a ona pohlédla znovu na mrtvé tělo, na důkaz, že její noční můra skončila. Že ji
sprovodila ze světa vlastníma rukama.
Za jak dlouho bude zase schopná žít normálně?
5. kapitola: O koncích a o začátcích
„Určitě si to nechcete rozmyslet? Myslím… Chicago je docela daleko.“ Jack s měkkým úsměvem zakroutil hlavou.
„Vezmeš prosím tu krabici?“ zeptal se Daniela. Daniel s povzdechem kývl a sklonil se k bedně, na kterou Jack, balancující sám se
dvěma krabicemi mezi dveřmi, loktem nejistě ukázal.
Jackovo a Samino rozhodnutí odstěhovat se do Chicaga bylo naprosto jednoznačné. Sam chtěla prostě pryč, zase moci dýchat, a
Jack se tam chtěl stejně na stará kolena vrátit. Rozhodl se odejít konečně do důchodu a přestat se o to starat, nechat to mladším,
jeho jediný zájem teď byl obnovit zpřetrhaný vztah s Aieshy.
Všichni tři potřebovali začít někde, kde nikdo nevěděl, kdo jsou. Začít žít jako každý jiný na této planetě. Daniela to bolelo, cítil
se jako tehdy, když Sam odjížděla i s Aieshy poprvé pryč, ale teď ho aspoň uklidňovalo vědomí, že O’Neillové jsou a budou
šťastní. Věděl ale, že mu budou všichni strašně chybět.
Položil krabici do stěhovacího vozu a otočil se k Sam, která o něčem mluvila s Valou a Mitchellem. Když si všimla, že je Daniel
volný, rychle Valu objala, něco jí šeptajíc do ucha, Mitchellovi potřásla rukou a vydala se k Danielovi.
Mlčky se objali. „Budeme si navzájem chybět, to víme všichni, ale ty a Teal’c to potřebujete stejně jako my. Je to tlustá čára za
minulostí, Danieli,“ zašeptala mu do ucha. Daniel kývl a odtáhl se od ní.
„Opatrujte se,“ řekl tiše. Sam se od srdce zasmála.
„Nám už teď nic nehrozí,“ řekla a znovu cítila tu upřímnou úlevu, „ale vy se opatrujte.“ Daniel kývl a Sam ho políbila na čelo. Šla
se rozloučit s Teal’cem.
Jack přešel k Danielovi. Chvíli jen stáli naproti sobě, pak mlčky přistoupili blíž a objali se. A tím objetím bylo řečeno všechno.
Přesto, když se od sebe odtáhli, Daniel otevřel pusu.
„Hodně jsi mě naučil, Jacku,“ řekl. Jack se ušklíbl.
„Tohle si nech na můj pohřeb, Spaceymonkey,“ doporučil mu. Daniel jen s úsměvem zakroutil hlavou, Jack ho plácl po zádech a
potom i se Sam nastoupili do auta.
SG-1 přistoupila blíž k sobě a hleděli za odjíždějícím vozem. Lukeova malá ručka jim mávala, doprovázená chlapcovým širokým
úsměvem, jenž zdědil po své matce, a Aieshy se natáhla a přisála ústa na sklo, aby jim ještě nakonec poslala mlaskavou pusu a
potom zatahala za své dva culíky, aby je Vala dobře viděla. Byl to její způsob omluvy.
Vala zatahala za ty svoje a poslala jí vzdušnou pusu. Potom auto i s ostatními zmizelo v zatáčce. Daniel se zhluboka nadechl a
otočil se na Teal’ca, ten lehce uklonil hlavu. Oba dobře pochopili, co Sam říkala.
Byl čas začít znovu. A možná lépe.