VITAMIN D3 A SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ PRO OPTIMÁLNÍ ZDRAVÍ

VITAMIN D3 A SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ PRO OPTIMÁLNÍ ZDRAVÍ

Dr. Marc Sorenson
VITAMIN D3 A SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ
PRO OP TIMÁLNÍ ZDRAVÍ
Tato kniha nemá sloužit jako náhrada konzultace u kvalifikovaného zdravotníka, ani není
určena k diagnostikování nebo předpisování léčby jakékoli nemoci. Nesprávné využívání
slunečního světla nebo vystavování se jinému zdroji ultrafialového světla může mít za
následek různé typy rakoviny kůže, jakož i stárnutí kůže. Někteří lidé mohou mít rovněž takový typ kůže nebo typ potíží, které znemožňují vystavování se slunečnímu světlu
nebo jinému ultrafialovému světlu, a možná trpí určitými chorobami, jež mohou též být
na překážku vystavování se ultrafialovým paprskům. Jiní lidé zase mohou být citliví na
vitamin D přijímaný formou vitaminových doplňků nebo potravou. Čtenářům se doporučuje, aby se před jakýmikoli změnami týkajícími se pobytu na slunci nebo užívání
vitaminových doplňků obsahujících vitamin D poradili s kvalifikovaným zdravotníkem.
Dr. Marc Sorenson
Vitamin D3 a sluneční záření pro optimální zdraví
Vitamin D3 and Solar Power for Optimal Health
© 2008 by Marc Sorenson, EdD. Revised and updated 2008.
Překlad Monika Kittová.
All rights reserved.
Vydalo nakladatelství Alternativa, spol. s r. o.
Zbraslavské náměstí 461
Tel.: 257 922 331
e-mail: [email protected]
www.alternativa.cz
ISBN 978-80-86936-33-8
Věnování
Tuto knihu věnuji milionům lidí, jejichž zdraví trpí kvůli nedostatku slunečního světla a vitaminu D, což je stav způsobený pochybenou taktikou vládních úřadů, organizovaným zdravotnictvím a farmaceutickým průmyslem.
Zvláště je určena lidem s tmavou pletí, u nichž mimořádně vysoký výskyt
rakoviny, srdečních onemocnění a vysokého tlaku lze vysvětlit do značné
míry právě nedostatkem slunečního světla v případě, že žijí v severních zeměpisných šířkách. Mým záměrem je podílet se na úsilí zvrátit současný
trend, jenž se projevuje fobií ze slunce a neodůvodněnou posedlostí opalovacími krémy s UV filtrem, a vyvést lidi ze stínu zpátky na slunce, aby se
jim zlepšilo zdraví i kvalita života.
Knihu věnuji také Dr. Zanu Kimovi, jehož první práce a texty na téma
slunečního světla mne podnítily ke zkoumání fantastických léčivých účinků
slunečního světla. Kvůli předčasné smrti Dr. Kima při horolezecké nehodě jsme ztratili jednoho ze skvělých obhájců myšlenky, že kvůli zachování
zdraví je nutné se vystavovat slunečnímu světlu.
5
Obsah
Předmluva Williama B. Granta, Ph.D.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Autorova předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
1. ČÁST
Výchozí materiál. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Kapitola
1. Sluneční světlo, vitamin D a zdraví: historie a funkce. . . . . . . . . . 21
2. Roční doba a sluneční světlo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
3. Volné radikály a antioxidanty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
4. Sluneční záření, tuk obsažený ve stravě a rakovina kůže. . . . . . . . 62
5. Sluneční záření a melanom: spálili jste se díky UV filtrům?. . . . . 70
2. ČÁST
Sluneční záření a prevence smrtelných druhů rakoviny . . . . . . . . . . . . . 87
Kapitola
6. Jak sluneční záření brání vzniku rakoviny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
7. Sluneční záření, rakovina prsu a další typy rakoviny
postihující ženy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
8. Sluneční světlo, vitamin D a rakovina prostaty. . . . . . . . . . . . . . 103
9. Sluneční záření, rakovina tlustého střeva a další typy
rakoviny vnitřních orgánů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
3. ČÁST
Sluneční záření a další častá onemocnění a zdravotní problémy . . . . . 123
Kapitola
10. Zpevněme si kosti: sluneční záření, osteoporóza, pády,
artritida a bolesti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
11. Sluneční světlo snižuje nebezpečí vzniku roztroušené
sklerózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149
12. Sluneční záření, cukrovka a další autoimunitní
onemocnění. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158
7
13. Sluneční záření, srdeční onemocnění a vysoký krevní tlak . . . . . 168
14. Sluneční záření a nejrůznější zdravotní potíže . . . . . . . . . . . . . . 178
15. Sluneční záření potírá deprese a další duševní poruchy. . . . . . . . 202
16. Sluneční záření a Afroameričané . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213
17. Solária jako zdravotní pomůcky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215
18. Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218
Doslov. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222
Doporučená literatura a další zdroje. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223
Slovo na závěr o významu slunečního záření. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226
Odkazy na literaturu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228
Slovníček. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271
Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279
Hold Williamu Grantovi, Ph.D.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287
O autorovi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290
8
„Budiž světlo!“
„Nejdražší bratři, drazí přátelé, zde ve Francii je třináct set dvacet tisíc
venkovských domků, které mají pouze tři otvory; dále je tu osmnáct set
sedmnáct tisíc, které mají otvory dva – dveře a jedno okno, a konečně tu
máme tři sta čtyřicet šest tisíc chatrčí s pouhým jedním otvorem – dveřmi.
A to je stav vzniklý následkem toho, co se nazývá spotřební daní ze dveří
a oken. Jak je v těchto chudých rodinách, u starých žen a malých dětí, jež
bydlí v těchto chýších, asi častá horečka a nemoc? Běda! Bůh dává lidem
světlo – a zákon ho prodává. Neobviňuji zákon, nýbrž chválím Boha…“
– Z Bídníků Victora Huga
9
Předmluva
Williama B. Granta, Ph.D.,
Středisko pro výzkum slunečního světla, výživy a zdraví (SUNARC)
Lidstvo žilo až do nedávné doby v harmonii se sluncem, a to bez ohledu na
rasu nebo zeměpisné území, které obývali. Na afrických rovinách je třeba
mít hodně pigmentu, aby se kůže ochránila před poškozením. Na jasném
tropickém slunci proniká kůží dostatek slunečních ultrafialových paprsků
B (UVB), takže se vyprodukuje adekvátní množství vitaminu D. V Asii
a Evropě umožňuje zase kůže s menší pigmentací, aby se vytvořilo více vitaminu D i při menším množství UVB, a přitom skýtá dostatečnou ochranu proti škodlivým účinkům slunečních UV paprsků. Až do současné doby,
kdy proběhla masová migrace lidí do Nového světa a Austrálie, žil člověk
obvykle tam, kde byla jeho kůže dobře uzpůsobená obvyklému ozařování
UV paprsky s výjimkou vysokých zeměpisných šířek, kde vzhledem k tomu,
že není možné si vytvořit vitamin D v zimě, je obyvatelstvo odkázáno na
stravu, jež obsahuje mnoho ryb, jež tento deficit vyrovnávají.
Před příchodem průmyslové éry člověk trávil mnoho času venku, mimo
budovy, protože se věnoval lovu, sběru nebo práci v zemědělství a žil v harmonii se sluncem. Ale když se v 17. a 18. století zvětšil blahobyt, stala se
neopálená pokožka v severní Evropě známkou příslušnosti k vyšší společenské třídě (k vlastní škodě lidí) a vzhledem k tomu, že nyní lidé trávili více
času v budovách, začaly se též množit nemoci související s nedostatkem vitaminu D. V 19. století se začal předepisovat pobyt na slunci jako prevence
nebo způsob léčení křivice (rachitidy) a počátkem 20. století i tuberkulózy,
přestože byl vitamin D izolován a identifikován až letech 1919–1924. Poté
začalo být díky Coco Chanel, která trávila léto na plachetnici u Azurového
pobřeží, opálení v módě, což trvalo až do počátku 80. let, kdy začali dermatologové radit lidem, aby na sebe aplikovali prostředky, jež by zabránily
ozáření kůže UV paprsky, a tak snížili nebezpečí onemocnění rakovinou
kůže a melanomem.
Na přínosnou roli vitaminu D při vstřebávání vápníku a mineralizace
kostí se přišlo v 60. letech 20. století. Hypotézu o jeho roli při snížení nebezpečí rakoviny předložili v roce 1980 bratři Cedric a Frank Garlandovi
a ta se potvrdila o 26 let později, kdy se při náhodně kontrolovaném testu
zjistilo 77procentní snížení výskytu všech druhů rakoviny. Role vitaminu D
při zlepšování vrozeného imunitního systému prostřednictvím dodání lidského katelicidinu LL-37 je známa teprve od počátku 90. let. Nyní se zdá,
11
že LL-37 poskytuje uspokojivou ochranu před některými druhy bakteriální a virové infekce, včetně sezónní chřipky, periodontálního onemocnění
a septikémie (otravy krve). Role vitaminu D při snižování autoimunitních
onemocnění, jako například roztroušené sklerózy, byla doložena v 90. letech
20. století a zdá se, že souvisí s působením vitaminu D na vrozený imunitní systém. V posledních letech se objevily zprávy o prospěšnosti vitaminu
D i v oblasti snižování nebezpečí vzniku kardiovaskulárních onemocnění
a poruch metabolismu. V současném okamžiku existují důkazy o blahodárných účincích UVB a vitaminu D na širokou škálu nemocí, které jsou dosti
přesvědčivé. Vyplývá z nich, že pro optimální zdraví je v séru třeba přinejmenším hladiny 40 ng/ml (100 nmol/l) 25-hydroxykalciferolu (čili kalcidiolu, metabolitu vitaminu D). V případě nedostatečné expozice UV světlu
je nutné, aby člověk s průměrnou tělesnou hmotností užíval přibližně 4 000
mezinárodních jednotek (iu) vitaminu D3 denně, aby dosáhl této úrovně.
Rovněž se doporučuje, aby si lidé nechávali vyšetřit hladinu kalcidiolu v séru.
Proč byl dosud vitamin D tolik podceňován? Nejspíše ze tří hlavních
příčin. Jednou z nich je, že prosazování myšlenky, že každý by měl mít vyšší
hladinu 25-hydroxyvitaminu D v séru, nepřináší právě velký zisk; užívání
4 000 m.j. vitaminu D denně stojí za rok asi 40 dolarů. Druhou příčinou
je, že ozáření UV paprsky se také dává do souvislosti s rakovinou kůže, melanomem a předčasným stárnutím kůže. A třetí příčinou je, že vitaminu D
se celkově projevuje nedostatečná pozornost při onemocněních s dlouhou
latencí, jako je osteoporóza, rakovina a autoimunitní onemocnění, takže
je obecně málo přímých zpráv o tom, že hladina vitaminu D je při těchto
onemocněních nízká.
Vzhledem k této situaci mi udělalo radost, když mi Marc Sorenson zaslal
svůj rukopis, abych jej jako jeho kolega pročetl a okomentoval. Tato kniha
naplňuje významnou potřebu obsažného zdroje informací o blahodárných
účincích slunečního UVB a vitaminu D na lidské zdraví, jakož i o nebezpečných faktorech vedoucích k rakovině kůže a melanomu, přičemž zároveň poskytuje rozsáhlý odkazový aparát pro ty, kdo si chtějí přečíst původní zprávy. Pro tento úkol Dr. Sorensena ideálně vyzbrojila jeho profese.
Jako vlastník a provozovatel vysoce oceňovaného centra zdraví přesvědčivě
vzdělává veřejnost a jako absolvent oboru anglická literatura píše s vědeckou přesností a zaujetím. Vypracoval dobře i svůj domácí úkol: shromáždil
důležitou literaturu ke každému uvedenému předmětu. Tato kniha bude
znamenat důležitý krok, kterým se dostane téma UVB a vitaminu D zase
o něco dopředu. Jestliže bych sám psal nějakou knihu o UVB a vitaminu
D, byla by to tato.
12
Poděkování
Rád bych vyjádřil vděčnost své manželce Vicki (která do mého života stále vnáší sluneční světlo) za její podporu, návrhy a zkorigování tohoto textu. Rovněž Toddovi a Colleen Cummingsovým, Robbiemu Howardovi,
Dr. Gordonu Ainsleighovi a Dr. Johnu Clarkovi děkuji za pomoc při pročítání textu. Velice si také vážím pečlivého a profesionálního redigování Jima
Catana. Díky práci zmíněných lidí je text jasnější a pádnější, čehož docílit
by jinak bylo těžké. Též můj ilustrátor William Bagnol odvedl vynikající
práci, jejímž prostřednictvím pomohl osvětlit souvislosti mezi slunečním
světlem a ročním obdobím.
Dr. Cedric Garland a Dr. Frank Garland si zaslouží poděkování za jejich revoluční výzkum na poli vztahu mezi slunečním světlem a rakovinou
tlustého střeva. Právě oni zažehli jiskru, která vedla k explozi zájmu o sluneční světlo a zdraví. Děkuji i jejich blízké spolupracovnici Carol Baggerlyové, jejíž práce a nadšení pomohlo posunout agendu vitaminu D vpřed.
Pamele Asquithové, knihovnici v Dixie Regional Medical Center, jsem
nesmírně vděčný za spousty lékařských studií a zpráv, které mi v úplnosti obstarala – a jež byly v některých případech nové a v jiných zase až sto let staré.
Uznání si zaslouží i Dr. William Grant, původně vědec spolupracující
s NASA a nyní jeden z nejuznávanějších výzkumníků v oblasti slunečního
světla a vitaminu D. Je zakladatelem Sunlight, Nutrition and Health Research Center (SUNARC, Centra pro výzkum slunečního záření, výživy
a zdraví) a badatelem na plný úvazek a v neposlední řadě rovněž příkladem zdravě uvažujícího vědce a úžasného člověka. Ještě než mne poznal
osobně, reagoval na mé e-maily a nabídl mi bezvýhradnou pomoc. Svolil,
že si přečte text, dodá návrhy a doporučení a poskytne vědecké studie, které výzkum podepírají.
Rovněž chci zmínit Dr. Michaela Holicka, dermatologa a badatele na
Boston University Medical School, který napsal svou vlastní knihu o slunečním světle nazvanou The UV Advantage (Přednosti UV paprsků) a který mi odpověděl na mé dotazy, což mi velice pomohlo. Podobně bych rád
vyslovil díky Dr. Brucu Hollisovi a Dr. Oliverovi Gilliemu, který na dané
téma napsal mnoho pojednání a recenzí, jež jsou ve Sluneční síle uvedeny,
a který obratem odpovídal na mé žádosti o objasnění a informace. A děkuji i Dr. Johnu Cannellovi, Dr. Gordonu Ainsleighovi a Dr. Philipu Mil­
lerovi za návrhy a doporučení, které přispěly k vylepšení textu. Newsletter
o vitaminu D, který rozesílá Dr. Cannell, byl také rohem hojnosti cenných
13
informací, jenž mi otevřel dveře k mnoha výzkumným zprávám. Dr. Can­
nell a já spolu v současné době píšeme další knihu a musím dodat, že se
s ním spolupracuje báječně.
A nakonec zdravím doktory Reinholda Vietha, Edwarda Giovannuc­
ciho, Roberta Heaneyho, Hoan Lappeovou, Bruce Hollise a další vědce,
kteří se namáhali, aby se dobrali pravdy. Jsou to hrdinové, kteří se zasazují
o opětovné zdůraznění důležitosti slunečního světla na lidské zdraví. Bez
jejich úsilí by možná neexistoval žádný výzkum, jehož výsledky bych mohl
citovat, a žádné poznatky, jež by bylo možno šířit.
14
SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ
Autorova předmluva
Zde je několik titulků, které jste možná přehlédli:
Je možné, že Afroameričany zabíjí nízká hladina vitaminu D a nedostatek slunečního světla: nastal už čas, aby ve státní politice došlo ohledně vystavování
se slunečnímu světlu ke změně?
Nebezpečí onemocnění rakovinou prostaty lze snížit až o 80 % pravidelným
sluněním.
Nebezpečí onemocnění rakovinou prsu lze snížit až o 65 % pobytem na slunci.
Vitamin D může být nejlepší formou chemoterapie rakoviny.
Nízké hladiny vitaminu D v krvi úzce souvisí s obezitou.
Dodáváním vitaminu D lze předejít téměř 100 % propuknutí zimní chřipky.
Sluneční světlo je „nechemické“ antidepresivum. Deprese se léčbou slunečním světlem a světlem podstatně redukuje.
Chození do solárií podstatně zvyšuje hladinu vitaminu D a posiluje kosti.
Pobyt na slunci může snížit hladinu cholesterolu a předcházet srdečnímu infarktu
a mrtvici – cožpak to není lepší než léky s obsahem statinu?
Rakovina vaječníků je mnohem rozšířenější v severských státech než v jižních.
Bylo by řešením pobývat víc na slunci a užívat vitamin D?
Roztroušená skleróza se u obyvatel žijících kolem rovníku prakticky nevyskytuje.
Představuje snad sluneční světlo ochranný faktor?
Předzvěstí rakoviny tlustého střeva bývá značně nízká sluneční expozice.
Historie rakoviny kůže má souvislost s nižším rizikem vzniku mnoha závažných onemocnění.
Je dost možné, že krémy obsahující UV filtry způsobují melanom; když se zvýšilo používání těchto krémů o 1 800 %, nebezpečí vzniku melanomu se ztrojnásobilo.
Krémy obsahující UV filtry nechrání proti UVA světlu; výrobci čelí žalobám, že
propagují své produkty lživými tvrzeními.
15
Osmdesáti procentům diabetu 1. typu u dětí lze předejít užíváním vitaminu
D. Pravidelné vystavování se slunečnímu světlu vede ke snížení nebezpečí
vzniku lymfomu.
Výrazné vystavování se slunečnímu světlu snižuje nebezpečí onemocnění 18–20
nejzávažnějšími druhy rakoviny.
Pět lidí vstalo z invalidního vozíčku po šesti týdnech léčbou vitaminem D.
Vystavování se slunečnímu světlu a ultrafialovému světlu v soláriích může snížit chronickou bolest a zvětšit sílu svalů.
Zatížení ekonomiky USA způsobené nedostatečným pobytem na slunci, jakož i nedostatkem příjmu vitaminu D, se odhaduje na 200 miliard dolarů v přímých
nákladech a dalších 400 miliard dolarů v nákladech nepřímých.
Melanom přežijí spíše ti lidé, kteří nejvíce pobývají na slunci.
Sluneční světlo může být nejlepší ochranou před mykózami, může být nejlepším
antibiotikem i antiseptikem.
Fungování imunitního systému se může zásadním způsobem zlepšit léčbou vitaminem D.
Jak je možné, že vám tyto novinové titulky unikly? Možná proto, že nebyly
nikdy napsané, a to i přesto, že o výzkumu, z něhož každý z těchto „titulků“ vychází, se psalo v běžně dostupných vědeckých časopisech. Jestliže by
šlo o dobrou zprávu týkající se komerčního léku, zdobil by nadpis takového
článku titulní stránku novin, vysílaly by se o něm zprávy v televizi i v rozhlasu
a informace o něm by zaujímaly význačné místo v populárních magazínech.
Není pochyb, že existují lidé, kteří nechtějí, aby se tyto informace dostaly
na veřejnost; vydělávají totiž na ubohé propagandě zaměřené proti slunci
a vyvolávání strachu z něj. Tento strach se jim podařilo lidem vnutit a v současné době převládá. Nicméně pravda ještě zazní. Vyžaduje ji už mnoho
vědců a potvrdí ji celá řada nových výzkumných zpráv. Sluneční světlo, které se používá správně, je pro člověka nejen vhodné, nýbrž JE PRO JEHO
ZDRAVÍ ZCELA NEZBYTNÉ. Sluneční světlo tu není proto, aby nám
způsobilo rakovinu kůže – navíc většině případů rakoviny kůže lze předejít
náležitou stravou. Čtete dál; dozvíte se podrobnosti o tom, jak SLUNEČNÍ
ZÁŘENÍ – totiž síla slunce a síla vitaminu D – může snížit výskyt deprese,
rakoviny, srdečních onemocnění, osteoporózy, diabetu, nespavosti, svalové
slabosti, roztroušené sklerózy, chronické bolesti a mnoha dalších chorob.
16
Úvod
„Neočekávejte potíže ani si nedělejte starosti ohledně něčeho,
co se nikdy nemusí stát. Udržujte si v sobě sluneční světlo.“
Benjamin Franklin
Asi nakonec bude něco nového pod sluncem – totiž rozpoznání skutečnosti,
že sluneční světlo je jednou z nejúčinnějších zbraní v arzenálu proti nejrůznějším nemocem, od rakoviny či deprese až po běžné nachlazení. Sluneční světlo a jeho přímý důsledek, vitamin D, tvoří sluneční sílu, která může
zlepšit lidské zdraví víc než jakýkoli jiný faktor, snad kromě přírodní výživy
bohaté na živiny a také pravidelného cvičení. Již v pradávných kulturách
se vysoko cenila hodnota slunečního světla a mnohde bylo slunce uctíváno
jako Bůh. Pomocí vystavování se slunečnímu světlu se léčily v celých dějinách nemoci až do doby, kdy se objevila antibiotika. Dnes víme, že Slunce
je rozhodující pro průběh počasí, umožňuje růst rostlin a udržuje Zemi na
její oběžné dráze. Bez Slunce by na Zemi nemohl existovat život.
Avšak představa slunečního světla jako dárce života a zdraví se bohužel
změnila. Sluneční světlo prohlásil za „veřejného nepřítele číslo jedna“ průmysl s mnohamilionovým obratem zaměřený na výrobu krémů s UV filtry
ve spolupráci s pomýlenými zdravotníky. Tento nesmysl má za výsledek
současnou fobii ze slunce a vybírá si nevyčíslitelnou daň na lidském zdraví.
Zlozvyk vyhýbat se slunečnímu světlu způsobuje obrovské citové a fyzické
utrpení, zkracuje lidský život, snižuje produktivitu a zvětšuje hospodářské
břemeno doléhající na jednotlivce i společnost kvůli takzvané péči o zdraví.
Oněm profesionálním zdravotníkům, kteří papouškují oficiální doktrínu
výrobců krémů s UV filtry, a každému, kdo byl oklamán protisluneční propagandou, se moje pro-sluneční tvrzení budou jevit jako kacířství. Avšak
tato kniha stojí na tom nejkvalitnějším vědeckém výzkumu týkajícím se slunečního světla, vitaminu D a nemocí. Přesvědčí čtenáře bez předsudků, že
veřejnost je uváděna v omyl a že protisluneční skupiny, jak říká Dr. Michael
Holick, „odhánějí denní světlo od lidí, aby odehnaly lidi od denního světla“.
Iracionální rady, abychom se vyhýbali slunci, sice možná u někoho zabrání vzniku nezhoubné rakoviny kůže, avšak zvýšené zdravotní zatížení,
které způsobují, stojí stovky miliard dolarů po celém světě a podstatným
způsobem zvyšují úmrtnost na rakovinu vnitřních orgánů. Protisluneční
propaganda je odpovědná za další miliony úmrtí a postižení, jako je roztroušená skleróza, artritida, osteomalacie, osteoporóza, srdeční onemocnění,
17
chronická bolest, chřipka, zubní onemocnění a další. A tato tvrzení nejsou
pouze mými názory, nýbrž je dokládá vědecký výzkum zveřejňovaný v nejlepších vědeckých časopisech. Uvidíte, že téměř u každého takového tvrzení
v této knize je uvedena jedna nebo dvě poznámky, v nichž je uveden odkaz
na vědeckou literaturu, která je potvrzuje. Pokud by taková dokumentace neexistovala, byla by tato kniha pouze souborem nedoložených názorů
týkajících se zdraví a přiřadila by se k jiným nedoloženým přesvědčením.
Jak se tedy stalo, že jsem se začal zajímat o sluneční světlo jako základní
předpoklad lidského zdraví?
Až do svých pětatřiceti let jsem až příliš mnoho sil věnoval boji proti
svým chřipkám a nachlazením. První chřipku provázenou bolestmi hlavy
jsem pokaždé dostal na podzim, zhruba v polovině listopadu, a musel jsem
zůstat dva tři dny v posteli. Nemoc však úplně odezněla teprve po několika
týdnech. Potom jsem chytil chřipku, která právě „řádila“ mezi lidmi. Tato
onemocnění se podepisovala na mé práci ve škole i společenském životě. Mé
kamarády postihlo pouze jedno nachlazení za rok; já „měl to štěstí“, že jsem
jich prodělal až šest. Zima pro mne nebyla právě příznivým obdobím a snil
jsem o tom, že uteču před chladným počasím ve střední Nevadě a u hranic
s Utahem a přestěhuji se do teplejších krajin. Moje zimní zkušenosti mne
přesvědčily, že nachlazení a chřipka způsobuje počasí. To ale pochopitelně
nebyla pravda – ovšem to jsem až do doby o mnoho let později nevěděl.
Nakonec pokaždé nastalo léto. Slunce žhnulo od svítání do soumraku
a já ho žíznivě nasával do sebe. Práce na našem ranči byla velmi intenzivní
a dny byly dlouhé; ráno se začínalo krmením zvířat, poté se zalévalo, hrabalo
seno a vykonávaly další úkoly, které patřily k životu na ranči. Nicméně jsem
miloval slunce a kvůli němu mi námaha za to stála. Kdykoli to bylo možné,
svlékl jsem si košili. Kvůli tmavému opálení mi kamarádi říkali „hnědoch“.
To byly blažené časy, i když bych byl dával přednost méně náročné práci.
Přesto jsem byl šťastný a zdravý a měl jsem energii, která mi v zimě chyběla.
Jídla bylo na ranči hodně, bylo velmi chutné – a nezdravé: k snídani vejce
na slanině, steaky nebo jehněčí kotlety k snídani s nezpracovaným plnotučným mlékem, bramboráčky pečené na sádle a pečivo s máslem a marmeládou. Oběd vypadal přibližně stejně, pouze jsme si ho doplňovali trochou
čerstvé zeleniny a ovoce. K večeři jsme mívali klasickou rančerskou stravu:
šťouchané brambory hojně polévané výpekem z masa, po nichž následovaly dezerty mé matky. V naší stravě byla spousta tuku, cukru a cholesterolu,
ale nemocný jsem byl pouze v zimě. V době, kdy jsem byl pravidelně na
slunci, jsem nikdy neonemocněl. To mne dovedlo k závěru, že léto je má
„zdravá roční doba“.
18
Později během studia, když jsem se připravoval na svou profesi majitele centra zdraví, jsem začal odebírat lékařské časopisy a časopisy zaměřené
na výživu. Na základě toho jsem došel k názoru, že když budu pokračovat v takovém způsobu stravování, kterou jsem právě popsal, nakonec mne
to zabije. Po přečtení působivých knih od Nathana Pritikina a Dr. Johna
McDougalla jsem přešel na celozrnnou, rostlinnou stravu – a co se nestalo!
Chřipku jsem nyní měl pouze jednou dvakrát do roka, a navíc mi ani nebránila v práci. Později, když jsem začal jíst barevnou zeleninu a ovoce, jsem za
rok dostal maximálně dvakrát rýmu. Ale neopouštěla mne jedna myšlenka:
navzdory předchozí hrozné stravě jsem nikdy neonemocněl, když jsem pobýval na slunci. Zdálo se, jako by slunce neutralizovalo škodlivé účinky nevhodného stravování, přinejmenším co se týče onemocnění dýchacích cest.
Kolem roku 1980 jsem jednou jel autem a přepínal jsem rozhlasové stanice, abych si poslechl nějakou hudbu podle svého gusta, a šťastným řízením osudu jsem narazil na rozhovor s kalifornským lékařem Zanem Kimem. Přesvědčivě vysvětloval, že sluneční světlo je pro zdraví zcela zásadní
a že rada, abychom se slunci vyhýbali, je velmi nebezpečná. Okamžitě jsem
sjel ze silnice, abych si mohl napsat název jeho knihy: Sunlight Could Save
your Life (Slunce by vám mohlo zachránit život). Od té doby, co jsem si ji
přečetl, se již slunce nebojím. Byla to jedna z oněch šťastných náhod, které se občas stanou a zcela nám změní život, a já jsem vděčný Dr. Kimovi
a dalším, kdo razí tento trend a provedli výzkum prokazující, že slunce je
pro zdraví nezbytné.
Cílem této knihy je předložit pozitivní stránku příběhu o slunečním světle – stránku, která je skrytá pod lavinou negativních zpráv v tisku a dravé
dezinformační kampaně. Kvůli podvodným zprávám týkajícím se slunečního
světla je kvalita života mnoha jedinců zhoršená a lidé s tmavou pokožkou
jsou doslova zabíjeni těmi, kteří takové lži šíří.
Čtenář si povšimne, že často zabrousím do oblasti týkající se stravy a cvičení, které jdou ruku v ruce s dobrým návykem pobývat hodně na slunci
a dopřávat si dostatek vitaminu D. Informace týkající se výživy, uvedené
v několika kapitolách, se mohou jevit jako nadbytečné. Důvodem, proč je
opakovaně zmiňuji, je však skutečnost, že někteří lidé si možná nepřečtou kapitoly, které přímo nesouvisí s jejich konkrétním předmětem zájmu, a mohli by podcenit důležitost výživy a cvičení, jestliže by o nich nebyly v každé kapitole zmínky. Nejlepší samozřejmě bude přečíst si knihu
od začátku do konce.
Moje žena Vicki a já si pravidelně dopřáváme slunečních prázdnin v zimě
a chodíme na pěší výlety v zimě a opalujeme se v létě. Dbáme na to, abychom
19
se nespálili, a radíme všem, kdo budou číst tuto knihu, aby byli při opalování nebo kdykoli při pobytu na slunci opatrní.
A nyní se ponořme do světa slunečního záření, vitaminu D a lidského
zdraví. Kéž pro vás četba znamená skutečné osvícení!
20
4. kapitola
Sluneční záření, tuk obsažený ve stravě
a rakovina kůže
Většině typů rakoviny kůže lze předejít, a to i při pravidelném pobytu na slunci.
Ale před tím, než demaskujeme lži provázející rakovinu kůže, seznámíme
se s několika pojmy, jež jsou důležité pro tuto a následující kapitoly.
Typy rakoviny kůže a jejich prekurzory:
1. Běžná rakovina kůže, rovněž označovaná jako nemelanomová rakovina kůže (NMSC, z anglického „non-melanoma skin cancer“), je nejběžnějším, nicméně nejméně závažným typem rakoviny kůže, který
lze snadno odstranit. Běžná rakovina kůže má dvě formy: karcinom
bazálních buněk a spinocelulární karcinom.
2. Karcinom bazálních buněk (BSC, z anglického „basosquamos carcinoma“) se vyskytuje v nižších vrstvách epidermu, což je svrchní vrstva kůže. Nešíří se rychle a nepovažuje se za nebezpečnou s výjimkou osob s oslabenou obranyschopností. Jsou pro něj typické světlé,
voskově šedé bulky nebo výrazné, červené šupinaté skvrnky.
3. Spinocelulární karcinom (SCC) se vyskytuje ve vrchních vrstvách epidermu a je pro něj typické, že se vytvářejí místa s hrubou a loupající
se kůží. Vyskytuje se méně často než karcinom bazálních buněk, ale
roste rychleji a je též pravděpodobnější, že se bude šířit.
4. Maligní melanom (MM či CMM) je nebezpečná rakovina, která napadá kožní buňky vytvářející pigment (melanin). Obvykle vypadá
jako hnědá skvrnka s nepravidelnými okraji. Melanom se léčí snadno, když se zachytí včas, ale může se stát smrtelným onemocněním,
jestliže se nechá rozrůstat, protože se snadno šíří na jiné části těla.
5.Aktinická keratóza (AK) je mírně vyvýšené šupinaté místo, které se
vytváří na povrchu kůže. AK je považována za prekurzor některých
druhů rakoviny kůže. Když se neléčí, mohou některé případy AK
přejít ve spinocelulární karcinom.
62
Různé oleje (tuky, lipidy), které mají vliv na rakovinu kůže:
1. Polynenasycené mastné kyseliny (PUFA), již dříve zmiňované, představují kategorii tuků, které jsou při pokojové teplotě v tekutém stavu
a jsou obsaženy především v kukuřičném, sójovém, saflorovém (ze
světlice barvířské), ořechovém a lněném oleji a v rybím tuku. Nazývají se esenciální mastné kyseliny, protože tvoří nedílnou součást každé buněčné stěny, pomáhají chránit nervy a vytvářejí hormony prostaglandiny. Snadno však oxidují. Při zpracování a používání k vaření
při vysokých teplotách, nebo když jsou vystaveny slunečnímu záření,
mění se ve škodlivé lipidové peroxidy. S výjimkou rybího tuku a lněného oleje může jejich zvýšená konzumace vést k výraznému zvýšení
výskytu rakoviny kůže. Zajímají nás především dva typy olejů: omega-6 a omega-3.
2. Mastné kyseliny omega-6 představují typ používaný obvykle ke smažení. Vedou ke vzniku zánětlivých prostaglandinů. Konzumace tuků
omega-6 v malém množství je velmi důležitá, ale když se konzumují
jako olej použitý k vaření, mohou být nesmírně nebezpečné.
3.Nasycené mastné kyseliny jsou při pokojové teplotě v pevném skupenství a pocházejí především ze živočišných zdrojů. Snadno oxidují
a mohou přispívat k výraznému zvýšení výskytu rakoviny kůže.
4.Mononenasycené mastné kyseliny se nacházejí především v olivovém
oleji, mandlích, arašídech, avokádu a kanolovém oleji. Jsou mnohem
stabilnější než PUFA nebo nasycené tuky a je méně pravděpodobné,
že při vaření a smažení zoxidují.
Běžná rakovina kůže: nezpůsobuje ji pouze sluneční světlo!
Každoročně se objeví přes milion nových případů rakoviny bazálních buněk a spinocelulárního karcinomu![1] Tyto druhy rakoviny označované jako
běžné druhy rakoviny kůže či nemelanomové typy rakoviny kůže (NMSC,
z anglického „non-melanoma skin cancers“) jsou z velké části vyléčitelné
a úmrtnost na jejich následky je velice nízká. Nicméně souvisejí se stárnutím
kůže. Jednoduché změny ve stravování mohou zabránit většině těchto druhů
rakoviny a rozumnou životosprávou lze předejít většině ostatních. Rada chránit se před sluncem kvůli tomu, abychom předešli rakovině, jíž lze předejít
jinak, je velmi zavádějící a každý rok stojí tisíce lidí život, protože se tak
zvýší výskyt smrtelných druhů rakoviny vnitřních orgánů, jakož i onemocnění srdce, osteoporózy, roztroušené sklerózy a dalších chorob.
63
Sotva lze pochybovat, že pobyt na slunci zvyšuje pravděpodobnost vzniku
běžné rakoviny kůže a že se urychlují procesy způsobující stárnutí kůže –
a všechno ostatní je pak lhostejné.[2] Všechno ostatní ale nemusí být lhostejné!
Sluneční světlo má určitou souvislost s běžnou rakovinou kůže a zcela
jinou k melanomu, což je někdy smrtelný typ rakoviny kůže, která se může
rozšířit i na jiné části těla. O melanomu budeme hovořit v 5. kapitole. Nyní
se zaměříme pouze na běžné typy rakoviny kůže (NMSC) – typy rakoviny,
jež mají mnoho příčin.
Zásadní vliv tuků
Kvůli fobii ze slunce, která zachvátila svět v posledních několika desetiletích, byl přehlížen cenný výzkum týkající se dalších faktorů přispívajících
ke vzniku rakoviny kůže. V roce 1930 vědci prokázali, že konzumace másla
výrazně zrychlila rozvoj rakoviny kůže u myší, kterým byl podáván kancerogenní dehet.[3] Zvířata, jejichž krmivo obsahovalo vysoký podíl tuků, měla
srst popisovanou jako „rovnou a mastnou“ a jejich vzhled působil dojmem, „jako
by byly ponořeny do tuku.“[3–4] Je zřejmé, že některé oleje se vstřebávají do
kůže, kde podléhají lipidové peroxidaci (viz předchozí kapitolu). Vidíme
tak, že tuky ve stravě mají na kůži kancerogenní účinky – přinejmenším
u potkanů. Výzkumní pracovníci vyjádřili domněnku, že tuky slouží jako
prostředek, pomocí kterého se kancerogeny dostávají do kůže. To je nejspíš
pravda, ale je rovněž možné, že jak tuky, tak kancerogeny způsobují ohromné poškození volnými radikály, jež vede k rakovině. Mohlo by tedy jít o to,
že strava s obsahem přílišného množství nevhodných druhů tuku působí
společně se slunečním světlem tak, že se poškozuje kůže?
Další výzkum zaměřený na souvislost tuku ve stravě a rakoviny kůže
byl proveden v roce 1939.[5] Výzkumníci vystavili pět skupin myší albínů
působení intenzivního záření ultrafialového světla na jednu hodinu denně a každé skupině podávali jinou stravu. U skupiny, která dostávala vysoký
podíl hydrogenovaných tuků, se rakovinové nádory vyvíjely nejrychleji. Tyto
tuky, dnes v jídle všudypřítomné, se používají ke zpomalení kažení potravin.
Mohly by být jedním z příčin prudkého nárůstu výskytu rakoviny kůže –
nárůstu, k němuž dochází i navzdory zvýšenému používání UV filtrů? Věděli
jste vy nebo váš doktor, že existuje celá řada příčin rakoviny kůže? Mysleli
jste si, že ji způsobuje pouze expozice slunečnímu světlu?
Dlouho po výzkumu, který proběhl roce 1939, provedli Dr. Homer Black
a jeho spolupracovníci na Baylorově univerzitě řadu experimentů se zvířaty.
64
Použili ultrafialové světlo (UV), aby u zvířat navodili rakovinové změny,
a poté jim podávali buď stravu chudou na tuky, nebo stravu bohatou na
tuky. Výsledky: „Vysoký podíl tuku ve stravě výrazně zkrátil dobu mezi
ozářením UV paprsky a vznikem nádorů a zvýšil se počet nádorů, které se
objevily.“[6–7] Výzkumní pracovníci rovněž zaznamenali, že „změna stravy
s vysokým obsahem tuků na stravu s nízkým obsahem tuků po ozařování iniciační dávkou UV paprsků zrušil zhoršení způsobené příjmem velkého množství tuků.“ Jinak řečeno, určité množství UV paprsků postačilo, aby u zvířat
konzumujících potravu s vysokým obsahem tuků vyvolalo rakovinu. Ale stejné množství paprsků UV nevyvolalo rakovinu v případě, že zvířata přešla na
nízkotučnou stravu bezprostředně po expozici UV paprskům. Jestliže by stejných výsledků bylo možné dosáhnout i u lidí, vyplývaly by z toho pro zdraví ohromné věci. Slunící se lidé, kteří by se živili stravou s nízkým podílem
tuků, by nemuseli vůbec dostat rakovinu.
Tuto hypotézu Dr. Black testoval. Dvě studie prováděné v průběhu dvou
let, o nichž byly podány zprávy v roce 1995 a 1998, ukázaly následující: prosté opatření, jež představovalo podávání subjektům stravy s obsahem 21 %
kilokalorií z tuku snížilo výskyt aktinické keratózy (AK) o 73 % v porovnání s těmi, kdo se živili stravou typickou pro USA (37 % kilokalorií z tuku).
[7–8] AK jsou prekurzory lézí, které se objevují před vznikem rakoviny
kůže. Ještě působivější ale bylo, že u lidí „na nízkotučné stravě“ se o 94 % snížila
pravděpodobnost vzniku rakoviny kůže celkově. Kladu si v souvislosti s tím
otázku, zda by skutečně nízkotučná strava s pouze 10 % kilokalorií získaných z tuku mohla znamenat ještě větší prevenci AK a běžné rakoviny kůže.
Blahodárné účinky má rovněž snížení celkového množství kilokalorií.
Proto se vyskytla domněnka, že snížení podílu tuků ve stravě (koncentrovaného zdroje kilokalorií) nebylo vlastně nic jiného než snížení celkového množství kilokalorií a že skutečným faktorem snížení výskytu rakoviny
kůže bylo právě snížené množství kilokalorií. Ale badatelé si povšimli, že
experimenty přesvědčivě prokázaly, že samotný tuk je faktorem, jenž vedl ke
zvýšenému výskytu rakoviny kůže. Mezi příjmem kilokalorií nebo tělesnou
váhou subjektů, které konzumovaly stravu s nízkým podílem tuků a které konzumovaly stravu s vysokým podílem tuků, bylo však snížení výskytu rakoviny
u skupiny s nízkotučnou stravou mimořádné.
Všechny tuky si nejsou rovny
Důležitý je rovněž typ tuku. Zdá se, že nejrakovinotvornější jsou tuky omega-6, jako například kukuřičný olej a další komerční rostlinné oleje, kdežto
65
tuky omega-3, jako například ty, jež jsou obsažené v rybách, lněném oleji a vlašských ořeších, brání tvorbě rakoviny kůže.[9–11] Naše společnost
konzumuje příliš mnoho tuků omega-6 ve srovnání s tuky omega-3.[12]
Zdraví nejvíce prospívá, když je poměr omega-3 k omega-6 1:2; a tento
poměr by neměl přesahovat 1:5. Bohužel, v západních společnostech činí
tento poměr 1:16.[12] Nejlepší způsob, jak ho zlepšit, je vůbec do stravy
nezařazovat takovou „ohavnost“, jako jsou tuky omega-6, a zároveň snížit
podíl kilokalorií získaných z tuků ve stravě na 21 % nebo na ještě méně.
Strava obsahující tmavozelenou zeleninu a barevné ovoce vede ke snížení
příjmu tuků a zároveň dodává tak potřebné antioxidanty.
Nevhodný poměr tuků omega-3 a omega-3 v naší stravě, tak typický
pro naši populaci, škodí sám o sobě, ale je pravděpodobné, že zdroj většiny tuků omega-6 v západní stravě je ještě nezdravější. Vzpomenete si ze
3. kapitoly, že k lipidové peroxidaci dochází během ohřívání a zpracování
olejů, což vede k tvorbě kvadrilionů atomů volných radikálů. Tyto odporné
malé atomy pustoší DNA a jsou prekurzory mnoha druhů rakoviny. Můžete si představit, jakou škodu nadělá konzumace rostlinných olejů opakovaně zahřívaných ve fritézách, v nichž se připravují hranolky? Cigaretám
se začalo oprávněně říkat „rakovinové tyčinky“ a stejné označení by měly
dostat i vražedné hranolky. Vedle toho, že tyto oleje ucpávají cévy, dostávají se do kůže, kde je dále ničí sluneční světlo. Není divu, že ve výzkumu
Dr. Blacka vedlo snížení obsahu tuku ve stravě na 21 % kilokalorií také
ke snížení výskytu rakoviny kůže o celých 94 %.[7–8] Vystavování se slunečnímu světlu se stává nebezpečným tehdy, když je ve stravě příliš mnoho
tuku a příliš málo antioxidantů.
Jestliže někdo chce jíst přes to všechno toxické tuky, pak sluneční světlo poškodí
jeho kůži! Sluneční světlo mocně posiluje celkové zdraví člověka, ale vede
k běžné rakovině kůže (NMSC) v případě, že se konzumuje špatná strava.
Úmrtnost na NMSC se v USA odhaduje na přibližně 1 500 lidí ročně z milionu nebo více těch, kdo touto chorobou onemocní.[13] To je
méně než 1/2 všech úmrtí na rakovinu, přestože tyto druhy rakoviny tvoří přes polovinu všech typů rakoviny. Lidé, kteří zemřeli na NMSC, byli
obvykle ti, kdo se nezačali léčit včas a někdy byl oslaben jejich imunitní systém podáváním imunosupresiv po transplantaci orgánů.[13] Když
se konzumuje strava s maximálním obsahem 21 % kilokalorií pocházejících z tuků a když se okamžitě léčí léze, lze předejít téměř všem úmrtím na NMSC. Důvod, proč státní agentury a zdravotníci radí, abychom
se vyhýbali se slunci, vychází z předpokladu, že sluneční světlo způsobuje
66
rakovinu bez ohledu na způsob životosprávy. Tento předpoklad je očividně
chybný!
Skupina Dr. Blacka rovněž prokázala, že antioxidanty ochránily před rakovinou kůže potkany krmené velkým množstvím kukuřičného a sójového
oleje, ale ne ty, kteří byli krmeni nízkým množstvím.[14] Primárním dietetickým opatřením vedoucím k zabránění vzniku rakoviny kůže je snížit podíl
toxických tuků ve stravě. Je zřejmé, že je-li podíl tuku nízký, potřeba antioxidantů je nižší, protože nedochází k takovému poškození, jemuž je třeba zabránit. Z výzkumu též vyplývá, že lipidová peroxidace způsobená tím,
že se sluneční světlo dostalo do styku s PUFA v kožní tkáni, je obrovská,
což výrazně zvyšuje potřebu antioxidantů v kůži. Při pokusech Dr. Blacka
s potkany, kdy se zkoumala souvislost mezi tuky a rakovinou, byly použity PUFA. Je možné, že by výsledek mohl být odlišný, jestliže by se použily
mononenasycené tuky, které při užívají méně podléhají oxidaci?
Možná si kladete otázku: „Proč se prostě raději nevzdat slunečního světla než tuku?“ Odpověď zní, že expozice slunečnímu světlu prospívá zdraví
v bezpočtu ohledech. Když se budete vyhýbat slunečnímu světlu, můžete
tak sice předejít snadno odstranitelným typům NMSC, ale za jakou cenu?
Nedostatek slunečního světla zvyšuje pravděpodobnost vzniku rakoviny
prostaty, prsu, vaječníků a tlustého střeva, jakož i vysokého tlaku, onemocnění srdce, cukrovky, roztroušené sklerózy a dalších nemocí. Ke všem těmto
nemocem přispívají toxické tuky, ale slunce ne.
Před sto lety byl pro většinu obyvatel pobyt na slunci při práci venku
součástí každodenního života. Postupně jsme se přesunuli do budov a výrazně se zvýšil výskyt rakoviny kůže. Jak by potom mohlo sluneční světlo být primární příčinou vzniku rakoviny kůže? Aby se mohlo racionálně
tvrdit, že nějaký faktor (vystavování se slunečnímu světlu) způsobil zvýšení
výskytu onemocnění (rakoviny kůže) během určitého časového období, pak
je nutné, aby se také zvýšilo působení tohoto faktoru (slunečního světla)
během téhož období. Jestliže vystavování se slunečnímu světlu způsobilo
zvýšený výskyt rakoviny kůže, musel se rovněž zvýšit pobyt na slunečním
světle spolu se zvýšeným výskytem rakoviny kůže. Ale to se nedělo. Dřív
než kdokoli začne ze zvýšeného výskytu rakoviny kůže obviňovat pobyt na
slunečním světle, měl by si odpovědět na otázku: Proč se zvýšil výskyt rakoviny kůže, když se lidé začali méně pohybovat na slunci? Expozice slunečnímu světlu určitě představuje možnou příčinu nebo podpůrný vliv, ale není
jediným faktorem ani faktorem nejvýznamnějším. Sluneční světlo bylo nevinným přihlížejícím. Sluneční světlo způsobuje lipidovou peroxidaci v kůži,
když dojde ke kontaktu s PUFA, a jestliže člověk zvýší konzumaci PUFA,
67
dojde tím k ještě většímu poškození následkem oxidace. Obviňovat z toho
sluneční světlo je směšné.
A naopak, když se sníží množství živin chránících organismus před rakovinou kůže (jako například antioxidantů a tuků omega-3), lze očekávat
zvýšený výskyt rakoviny kůže. Z výzkumu, o němž podali zprávy Dr. Hughes a jeho kolegové v International Journal of Cancer (Mezinárodním časopise
o rakovině), vyplývá, že z lidí, u nichž se v minulosti vyskytoval přinejmenším jeden spinocelulární karcinom (SCC), bylo u těch, kteří zároveň přijímali
v potravě nejvíce zelené listové zeleniny, pouze 25procentní nebezpečí vzniku
dalšího karcinomu.[15] Dále, u těch, kdo vykazovali nejvyšší příjem mléčných
výrobků ve stravě, bylo nebezpečí nového výskytu 2,5krát vyšší.
Zde jsou faktory, které podle očekávání vedou ke zvýšenému výskytu
rakoviny kůže. Všechny představují možné faktory přispívající k tomuto
onemocnění.
1. Prudký nárůst používání PUFA při přípravě jídel, zvláště pak smažených.
2. Snížení konzumace zeleniny a ovoce a snížení konzumace protirakovinotvorným antioxidantům, které obsahují.
3. Snížení tuků omega-3 a zároveň zvýšení tuků omega-6.
Rada nechodit na slunce stojí ročně stovky tisíc životů následkem zvýšeného výskytu rakoviny, osteoporózy, cukrovky, srdečních onemocnění, roztroušené sklerózy a spousty dalších chorob. Jestliže se zredukováním obsahu
tuku ve stravě na 20 % kilokalorií přijímaných ze všeho jídla anulují téměř
všechny škodlivé účinky mírného vystavování se slunečnímu světla, pak je
rada přistupovat ke slunci jako k nepříteli zcela beze smyslu. Přesto se v publikaci vydané Americkou společností pro rakovinu nazvané Fakta a čísla
o rakovině, rok 2005, tvrdí, že „mnohým z více než jednoho milionu případů
onemocnění rakovinou kůže se mohlo předejít ochranou před slunečními
paprsky“.[16] Ve světle výzkumu, který je těmto „expertům“ již k dispozici,
by správně měli říci: „Většině z milionu případů onemocnění rakovinou kůže,
které budou diagnostikované tento rok, by se dalo zabránit stravou s nízkým
podílem tuků a vysokým podílem tmavozelené zeleniny a barevného ovoce.“
Následující kapitola překvapí mnohé laické čtenáře a šokuje mnoho profesionálů pracujících ve zdravotnictví, kteří nám radí, abychom se vyhýbali
slunci. Prozkoumáme důkazy, že pravidelný pobyt na slunci vede ke snížení
nebezpečí onemocnění rakovinou kůže, jež se nazývá melanom, a může zvýšit
šanci na přežití i poté, co člověk touto nemocí onemocní. Ukázali jsme si,
že běžným typům rakoviny kůže lze předejít rozumnou úpravou jídelníčku.
68
Mohlo by to platit rovněž o melanomu? Musíme se vyhýbat slunci, abychom neriskovali smrt následkem rakoviny, která snadno metastázuje (šíří
se) do dalších částí těla? 5. kapitola pojednává o melanomu a jeho souvislosti se slunečním světlem a vitaminu D.
Co jsme se dozvěděli?
1. Sluneční světlo je pouze jedním z faktorů, které mohou vést ke vzniku běžné rakoviny kůže.
2.Vypuštění škodlivých tuků ze stravy je mnohem důležitější než vyhýbat se slunečnímu světlu; je nepravděpodobné, že bez těchto tuků
ve stravě by běžná rakovina kůže vůbec vznikla.
3. Jak průmyslově zpracované polynenasycené tuky, tak živočišné tuky
s výjimkou rybího tuku by se měly výrazně omezit nebo zcela vyloučit kvůli ochraně před rakovinou kůže.
4. Člověk by se měl snažit ve stravě snížit podíl tuků omega-6 a zvýšit
podíl tuků omega-3.
5. V průběhu let se pobyt na slunci u obyvatel USA snížil, ale výskyt rakoviny kůže se zvýšil. Proto sluneční světlo nemůže být hlavní příčinou rakoviny kůže.
6. Sluneční světlo nás chrání před mnoha smrtelnými nemocemi.
7. Běžné typy rakoviny kůže (NMSC) jsou zřídka fatální a lze je snadno
odstranit. Proto není rozumné vyhýbat se slunci a riskovat tak smrt
následkem nemocí, které jsou mnohem nebezpečnější než rakovina
kůže.
8. Barevná zelenina a ovoce nás zásobují antioxidanty, které chrání kůži
před NMSC.
69
12. kapitola
Sluneční záření, cukrovka a další autoimunitní
onemocnění
„Dejte mi přenádherné tiché slunce se všemi jeho oslňujícími paprsky!“
Walt Witman
Sluneční záření a cukrovka
Cukrovka neboli diabetes je stav chronicky vysoké hladiny cukru, který může
vést k oslepnutí, poškození nervů, srdečním onemocněním a řadě dalších
chorob. Existují dva typy diabetu: 1. typ, v němž beta-buňky slinivky nevytvářejí inzulin (hormon, který přenáší cukr do buněk), a 2. typ, při kterém
je celkově dostatek inzulinu, ale hladina cukru zůstává vysoká, protože tělo
je vůči němu rezistentní. 1. typ se obvykle označuje za „juvenilní“ diabetes
a 2. typem je cukrovka vznikající v dospělosti.
U diabetu 1. typu jsou nutné inzulinové injekce, aby se diabetik udržel
naživu. U diabetu 2. typu je také někdy nutné dodat inzulin a v některých
případech postačují „hypoglykemizující léky“, jejichž pomocí se udržuje
v potřebné výši hladina cukru v séru. Přestože následek chronicky vysokého
tlaku u diabetiků a s ním souvisejících nemocí je u obou typů tentýž, jejich
příčiny jsou naprosto odlišné. 1. typ je obvykle autoimunitním onemocněním; imunitní systém těla napadá beta-buňky slinivky a slinivka přestane
vytvářet inzulin. Takové ataky se podobají těm, které způsobují revmatoidní
artritidu a roztroušenou sklerózu. Podívejme se nejprve na cukrovku 2. typu,
protože ta postihuje 90 % všech případů onemocnění diabetem.
Diabetes 2. typu: jeho příčiny a jeho vyléčení
Diabetes 2. typu je ta nejzbytečnější ze všech degenerativních nemocí, a přesto se její výskyt prudce zvyšuje, protože rychle vzrůstá i počet obézních lidí.
Tyto dvě poruchy – obezita a diabetes – kráčí takřka ruku v ruce. V průběhu 90. let se výskyt obezity zvýšil o 61 % a diabet 2. typu o 49 %.[1] V roce
2007 stála zdravotní péče a ztráta produktivity způsobená diabetem 174
miliard dolarů, což je oproti roku 2006 nárůst o 42 miliard dolarů.[44]
Náklady související s cukrovkou se nyní blíží nákladům na rakovinu, které
v roce 2006 činily 206,3 miliardy dolarů.[45]
158
Diabetes 2. typu je zapříčiněn nesprávným způsobem stravování a nedostatkem cvičení, což jsou přesně i příčiny obezity. Ve studii publikované v časopise Diabetes Care se zkoumalo 40 diabetiků 2. typu, kterým byla
předepsána strava s nízkým obsahem tuku a složitými uhlohydráty a pravidelné procházky.[2] Dvacet tři pacientů užívalo léky a 17 bylo na inzulinu.
Na konci 26denního programu všichni kromě dvou z těch, kdo užívali léky, byli
schopni přestat brát všechny léky. Ze sedmnácti diabetiků užívajících inzulin
ho 13 už vůbec nepotřebovalo a dva snížili dávky na polovinu. Nový způsob
stravování představoval zhruba 10 % celkového počtu kilokalorií pocházejících z tuku, 70 % ze složitých uhlohydrátů (celozrnné obilniny, zelenina,
ovoce atd.) a 20 % z bílkovin.
V našem centru zdraví jsme použili stejný plán, avšak s větším důrazem
na cvičení a naši hosté dosáhli šokujících výsledků. Dvě třetiny diabetiků
průměrně po dvou týdnech již nepotřebovaly žádné léky ani inzulin a mnozí ze zbývajících obvykle potřebovali ještě asi dva týdny na to, aby se mohli
obejít bez léků. Někteří, kteří si museli původně aplikovat až 70–180 jednotek inzulinu denně, již za týden nemuseli užívat žádný inzulin.
Člověk obvykle potřebuje pouze přestat jíst tuky, cukr a bílou mouku
a zvýšit příjem průmyslově nezpracovaných výrobků – zvláště pak zeleniny, ovoce a celých zrn – a každý den ujít alespoň tři kilometry, aby se
tak zbavil diabetu 2. typu. Někteří „experti“ tvrdí, že cukrovka je způsobena uhlohydráty, ale zapomínají rozlišovat mezi rafinovanými výrobky
(bílou moukou, ovocnými džusy a bílým cukrem) a nebroušenou hnědou
rýží, čerstvým ovocem a celozrnnou pšenicí). Všechny uhlohydráty nejsou
stejné!
V roce 1927 byla jako primární příčina cukrovky rozpoznána nadměrná konzumace tuku. V té době napsal Dr. E. P. Joslin z Bostonu v Annals
of Clinical Medicine: „Přílišným množstvím tuku diabetes začíná a následkem přílišné konzumace tuku diabetici také umírají, v dřívějších dobách
na koma a v této době na aterosklerózu.“[3] Téhož roku experimentoval Dr. J. S. Sweeney s reakcemi krevního cukru na různé diety a sdělil:
„V křivkách subjektů konzumujících uhlohydráty je patrný nevýznamný
nárůst krevního cukru … všichni v uhlohydrátové skupině se nápadně pohybují v normálních mezích … ale u těch, kterým byla předepsána tučná
strava, a také u těch, kteří hladověli, došlo definitivně k poklesu tolerance
cukru.“[34] V roce 1930 k tomu dodal Dr. I. M. Rabinowich: „Potenciální diabetik se může proměnit v úplného diabetika tím, že si bude dopřávat tradiční pokrmy, v nichž budou chybět uhlohydráty, ale naopak budou
bohaté na maso a tuk.“[5] Tito vědci věděli přesně, co způsobuje diabetes
159
2. typu, ale naslouchal jim jen málokdo, přestože jejich zjištění potvrdilo
mnoho následně uskutečněných studií.
Jestliže tato informace byla k dispozici již tolik desítek let, proč se nám
o nich neřeklo? Protože (1) většina lékařů nemá představu, že tyto informace existují, a (2) takové informace by zlikvidovaly obchod s inzulinem
a hypoglykemizujícími léky. Farmaceutické firmy nebudou podporovat nic,
co by jim snížilo zisky.
Mějte na paměti, že zdravé jsou pouze průmyslově nezpracované uhlohydráty, dále, že tuky, které pocházejí z nezpracovaných ořechů, lnu a avokáda
nejsou ani zdaleka tak nebezpečné jako jiné tuky a že některé tuky omega-3
jsou pro zdraví naprosto nezbytné. Je politováníhodné, že téměř všechny
tuky konzumované v západních společnostech vyvolávají nemoci: živočišné tuky a rafinované, zpracované polynenasycené mastné kyseliny (PUFA).
Pro zdůrazňování důležitosti stravy při diabetu je velmi dobrý důvod.
Pracoval jsem s diabetiky třicet let a viděl jsem podstatné zlepšení na základě změny ve stravování. Přestože je tato kniha zaměřena na sluneční světlo a vitamin D, je důležité si uvědomit, že nejsou všelékem. Všechny naše
nemoci nelze vyléčit jednou dávkou vitaminu D.
Sluneční světlo a diabetes 2. typu
Existují pouze dvě studie, z nichž plyne, že na diabetes 2. typu má vliv sluneční světlo. Jedna prokazuje, že hladina cukru v krvi je nižší během léta,[6]
a druhá, že expozice UVB zvyšuje vylučování inzulinu.[7]
Vitamin D a diabetes 2. typu
Na základě výzkumu se objasňuje, že vitamin D úzce souvisí s citlivostí na
inzulin; čím vyšší je hladina vitaminu D, tím je tělo receptivnější vůči inzulinu, což vede k tomu, že uhlohydráty snáze procházejí látkovou přeměnou.[8] Tatáž studie ukazuje, že čím vyšší je hladina vitaminu D, tím nižší
je hladina cukru v krvi. V dalším výzkumu se zjistilo, že u mužů s nejvyšší hladinou vitaminu D bylo o 30 % nižší riziko vzniku diabetu 2. typu.[42]
Slinivkové beta-buňky (buňky produkující inzulin) mají receptory vitaminu D[9] a fungují mnohem efektivněji, když je hladina vitaminu D vyšší.
[10] Vitamin D stimuluje tyto receptory a poté i beta-buňky, aby účinněji
vykonávaly svou úlohu, již představuje sekrece inzulinu. Užívání vitaminu D rovněž zvyšuje vylučování inzulinu u lidí[11] i zvířat[12–13], což je
160
pravděpodobně důvod nepřímé úměrnosti mezi hladinou vitaminu D a hladinou krevního cukru.[46]
Další zpráva informuje o studii zaměřené na dospělé s narušenou tolerancí cukru a s inzulinovou rezistencí (což jsou v obojím případě rizikové
faktory vedoucí k cukrovce). Po dobu tří let jich polovina užívala placebo
a druhá polovina vitamin D a vápník. Zvýšení hladiny cukru bylo patnáctkrát vyšší u skupiny s placebem a nárůst jejich inzulinové rezistence byl osmnáctkrát vyšší.[48]
Dr. Anastassios Pittas a jeho spolupracovníci na Tufts University prokázali, že kombinace 800 nebo více m. j. vitaminu D a vysokého příjmu vápníku po dobu delší než 20 let vede k tomu, že se o 33 % sníží riziko vzniku
diabetu 2. typu,[14] sníží se s věkem související nárůst hladiny cukru v krvi
a sníží se též inzulinová rezistence.[48] U subjektů s vysokou hladinou vitaminu D byla pouze asi třetinová pravděpodobnost vzniku diabetu v porovnání s těmi, kdo měli nízkou hladinu vitaminu D.[49]
Výskyt diabetu 2. typu se liší v přímé závislosti na hladině vitaminu D
v krvi u bělochů i mexických Američanů, avšak nikoli u Afroameričanů.[15]
Mexičtí Američané, jejichž hladina vitaminu D byla nejvyšší, byli pouze
ze 17 % ohroženi diabetem oproti těm, jejichž hladina byla nejnižší. Mezi
bělochy bylo riziko o 25 % nižší u jedinců s vysokou hladinou vitaminu D
v porovnání s těmi, kteří měli hladinu nízkou. Z dalšího výzkumu zaměřeného na ženy diabetičky vyplynulo, že užívání 1 332 m. j. denně po dobu jednoho měsíce souvisí s poklesem inzulinové rezistence o 21,4 % a zvýšením tvorby
inzulinu o 34,3 %.[41] Ačkoli diabetes 2. typu je onemocnění způsobené
špatnou stravou a nedostatkem cvičení, diabetikům může velmi prospět vitamin D. Platí totéž pro 1. typ?
Vitamin D a diabetická neuropatie
Před lety nám jeden z našich hostů v centru zdraví sdělil, že trpí velmi
bolestivou diabetickou neuropatií, což je onemocnění poškozených nervů
způsobené chronicky vysokou hladinu cukru související s cukrovkou. Zůstal
u nás několik měsíců a na konci této doby již žádnou bolestí netrpěl. Měl
jsem dojem, že toto zlepšení způsobila naše strava především rostlinného
původu s nízkým obsahem tuku, a není pochyb o tom, že k němu skutečně
přispěla. Nedávný výzkum mne však přesvědčil o tom, že vitamin D získávaný z pobytu na jihoutažském slunci sehrál také mimořádně důležitou
roli: 51 pacientů s diabetem 2. typu a neuropatickou bolestí mělo hladinu
161
vitaminu D v séru v průměru pouze 18 ng/ml. Po třech měsících užívání
vitaminu D3 se bolestivost zmenšila o 40–50 %.[56]
Strava a diabetes 1. typu: je jeho příčinou kravské mléko?
Diabetes 1. typu je jednou z nejtragičtějších dětských nemocí a vyžaduje
užívání kapek nebo injekcí po celý život. Ještě smutnější je, že vzniku této
choroby se dalo předejít správnou výživou během kojeneckého věku. Přestože hlavní mechanismus diabetu 1. typu se liší od diabetu 2. typu, hraje při
jeho vzniku stejně významnou roli strava. Rozdíl spočívá v tom, že potravinou způsobující potíže zde není tuk, nýbrž mléčná bílkovina. Rozeberme si
vztah mezi stravou a vznikem této nemoci.
Diabetes 1. typu u dětí úzce souvisí s konzumací kravského mléka. Kravské mléko zvyšuje průchodnost střev dětí,[17] což může vést k tomu, že se
mléčné bílkoviny dostanou do krve ještě dřív, než se rozloží na aminokyseliny. Podle jedné teorie se tak velké bílkovinové molekuly dostanou do
krve, kde jsou mylně považovány za cizí vetřelce.[18] Kravské mléko obsahuje řetězce tvořené sedmnácti aminokyselinami, které se podobají bílkovinovým řetězcům beta-buněk slinivky. Imunitní systém vytvoří proti
těmto bílkovinám miliardy protilátek a ty napadnou a ničí také beta-buňky,
následkem čehož se dítě stane diabetikem 1. typu. Je to zkrátka záležitost
chybné identifikace. Čím déle je dítě kojeno, než se mu podá kravské mléko, tím menší je nebezpečí vzniku diabetu 1. typu.[19] Můj přítel, neurochirurg John Clark, MD, který se jako dobrovolník podílel na lékařském
osvětovém programu v Etiopii, říká, že 98 % všech tamních novorozenců,
kteří nejsou kojeni, do roka umírá. Mateřské mléko obsahuje ty správné
protilátky, které dítě potřebuje.
Ve zprávě uveřejněné v New England Journal of Medicine se uvádí, že všechny děti s diabetem 1. typu mají velice zvýšené protilátky na bílkovinu z kravského mléka.[18] Z dalšího výzkumu vyplývá, že u dětí, které pijí kravské mléko
před třetím rokem věku, je 11krát vyšší pravděpodobnost vzniku diabetu oproti
dětem, které žádné nepijí.[20] Přestože článek v Journalu byl napsán v roce
1992, také novější studie z roku 2006 dokládají, že konzumace kravského
mléka může být faktorem vedoucím ke vzniku diabetu 1. typu.[21] Ačkoli americká Národní rada pro mléčné výrobky s těmito tvrzeními nesouhlasí, platnost této teorie dále potvrzuje i epidemiologická studie, ve které
se srovnávala konzumace mléka u dětí z dvanácti zemí s výskytem diabetu
1. typu.[22] Byla doložena velice úzká souvislost. Když se zvýší spotřeba
mléka, vzroste téměř okamžitě i výskyt diabetu 1. typu. Ve skutečnosti je
162
96procentní korelace téměř dokonalá. Na obrázku 1 představuje bod vlevo
dole Japonsko a bod vpravo nahoře Finsko.[22] Výskyt diabetu ve Finsku
byl v této studii 11krát vyšší než v Japonsku. V dalších studiích byl výskyt
diabetu 1. typu ve Finsku 35krát vyšší než v Japonsku.[23]
Výzkumy prováděné se zvířaty ukazují, že mléčné výrobky jsou příčinou
diabetu 1. typu; kravské mléko ji spouští u potkanů a myší.[16]
Obrázek 1 Souvislost mezi spotřebou mléka
a diabetem 1. typu u dětí ve 12 zemích
Spotřeba mléka v litrech na osobu za rok
40
30
fin
swe
20
usa
10
can
fra
0
gb
nor
den
nz
nl
ISR
jap
0
20
40
60
80
100 120 140 160 180 200 220 240
Výskyt 1. typu na 100 000 dětí ročně
Vitamin D a diabetes 1. typu
Vitamin D skýtá silnou ochranu před diabetem 1. typu. Výzkumní pracovníci v Norsku zjistili, že když budoucí matky užívaly tuk z tresčích jater
(tuk s vysokým obsahem vitaminu D), riziko se snížilo podstatnou měrou.
[24] U dětí těchto matek byl pouze 30procentní výskyt diabetu v porovnání
s dětmi, jejichž matky rybí tuk neužívaly. Rybí tuk však není právě nejlepší formou dodávání vitaminu D. Obsah vitaminu A v něm je příliš vysoký
a příliš mnoho vitaminu A oslabuje kosti.[50]
Finští výzkumníci porovnávali výskyt diabetu u dětí, které užívaly vitamin D, s výskytem u těch, které ho užívaly méně, a došly k závěru, že děti
163
s jeho menším příjmem byly až pětkrát častěji postižené diabetem 1. typu než
děti, které dostávaly 2 000 m. j. denně.[25] Níže uvedené schéma zdůrazňuje
rozdíl mezi těmito dvěma skupinami.
Snížení výskytu diabetu 1. typu při příjmu vitaminu D
Relativní riziko
onemocnění diabetem
1,2
1
0,8
0,6
0,4
0,2
0
2,000 m. j.
<2,000 m. j.
Příjem vitaminu D za den
Děti, které neužívaly vitamin D, byly diabetem ohroženy více než osmkrát. Finové patří k největším konzumentům mléčných výrobků na světě a u jejich dětí je nejvyšší výskyt diabetu 1. typu.[26] Jestliže ke vzniku
onemocnění přispívá nízká hladina vitaminu D, bylo by pravděpodobné,
že děti s cukrovkou mají pravděpodobně nízkou hladinu tohoto vitaminu – což se i potvrdilo.[27–28] Dobrá zpráva zní, že vitamin D může působit jako účinný protijed proti kravskému mléku. Autoprotilátky (autoimunitní buňky, které ničí beta-buňky) jsou zjistitelné dlouho před tím,
než se u dítěte objeví nějaké příznaky,[29] a přítomnost protilátek u dětí
je nepřímo úměrná s příjmem vitaminu D u jejich matek během těhotenství: čím vyšší byl tento příjem, tím nižší je riziko onemocnění diabetem
u dětí. Je rovněž zajímavé si všimnout, že nově diagnostikovaní diabetici
1. typu mají v průměru významně nižší hladinu vitaminu D v séru než ti,
kdo diabetes nemají.[47] Výzkum prováděný na myších to potvrzuje. Když
se ve vysokých dávkách podával „protijed“, tj. aktivní vitamin D, myším, které by jinak onemocněly diabetem, zcela to zabránilo tomu, aby tato nemoc vůbec vznikla.[30]
Souvislost mezi slunečním světlem a diabetem 1. typu
Australský výzkum ukazuje, že výskyt 1. typu úzce souvisí se zeměpisnou
šířkou. V nejjižnější části země je asi třikrát vyšší výskyt než v nejsevernější.
164
[31] A v kanadském Newfoundlandu existuje mimořádně silná nepřímá
úměrnost mezi expozicí UVB a výskytem.[55]
Nyní se podívejme na další autoimunitní onemocnění, při nichž může hrát
vitamin D ochrannou roli.
Systémový lupus erythematosus (SLE)
„Lupus“ neboli SLE může napadnout téměř každý systém v těle a je typické, že pacienti se SLE mají nízkou hladinu vitaminu D.[32–34,] Vzhledem
k tomu, že SLE často způsobuje přecitlivělost na sluneční světlo, může být
nutné doplnit vitamin D na optimální hladinu podáváním vitaminového
doplňku. Zde jsou některé další indicie, že nedostatek vitaminu D může
způsobovat náchylnost vůči SLE: (1) Hispánci a Afroameričané jsou mnohem náchylnější k SLE a lupus je u nich mnohem akutnější a nebezpečnější
než u bělochů.[51] Afroameričané jsou třikrát více ohroženi touto nemocí,
a to i když mají stejnou zdravotní péči jako běloši.[51] U Afroameričanů je
mnohem vyšší pravděpodobnost, že budou trpět nedostatkem vitaminu D,
takže teorie, že je SLE vyvolán částečně nedostatkem vitaminu D, podporuje vyšší výskyt SLE u lidí s tmavou pletí. Tento rozdíl není dán geneticky,
protože u Západoafričanů (většina Afroameričanů totiž pochází ze Západní Afriky) není vysoký výskyt SLE.[52] (2) Analog vitaminu D podávaný
myším se SLE jim významnou měrou prodloužil život.[59]
Zánětlivé onemocnění střev (IBD)
Pro zánětlivé onemocnění střev (IBD, z anglického „inflamatory bowel disease“) je typický zánět tenkého střeva (kolitida a chronický průjem). Když se
IBD vyvolá u myší, podávání vitaminu D a vápníku nemoc výrazně zmírní.
[65] V jiném výzkumu prováděném na myších, jimž chyběl receptor vitaminu D (VDR), se IBD a kolitida ho provázející značně zhoršily. Všechny
myši bez VDR pošly během osmi týdnů na IBD; ty, které měly VDR, se
během osmi týdnů uzdravily.[36]
U dětí, které trpí IBD, je vysoce rozšířen nedostatek vitaminu D a k faktorům svědčícím o náchylnosti k této nemoci patří tmavá pleť, zimní období a nedostatečný příjem vitaminu D.
165
Crohnova nemoc
Crohnova nemoc, která je dalším zánětlivým autoimunitním onemocněním
střev, způsobuje bolest břicha, záněty a přibývání vláknité tkáně. Crohnova
nemoc úzce souvisí s nedostatkem vitaminu D a k jejímu zmírnění se doporučuje přiměřená sluneční expozice společně s podáváním vitaminu D
v zimě.[37] Padesát procent pacientů s Crohnovou nemocí trpí nedostatkem vitaminu D v zimě a 19 % v létě. Ale „nedostatek“ se zde definoval
jako hladina vitaminu D pod 20 ng/ml, což je již kriticky málo. Jestliže se
vyjde z toho, že cílem je 40 ng/ml, je pravděpodobné, že se ukáže, že nedostatkem tohoto vitaminu trpí všichni pacienti.
Vitamin D a Parkinsonova nemoc
„Parkinson“ je progresivní nemoc nervů v mozku a/nebo v páteři, pro kterou je typická slabost, neschopnost ovládat některé svalové pohyby, nezvyklé
držení těla, částečné ochrnutí tváře a třes a která má nakonec smrtelné následky. Parkinson může, ale nemusí být autoimunitním onemocněním, ale
vitamin D každopádně pomáhá jeho prevenci. Dva experimenty prováděné na krysách ukázaly, že vyvolaná Parkinsonova nemoc se může utlumit
pomocí kalcitriolu.[38–39] Z další studie vyplývá, že abnormální lokomoci
(pohyby) u krys s navozeným poškozením podobným Parkinsonově nemoci
bylo možné zabránit podáváním kalcitriolu.[39]
Jedinci s abnormálním VDR v mozku a páteři jsou rovněž více ohroženi vznikem Parkinsonovy nemoci.[40] Je jisté, že pobyt na slunci a vyšší
hladina vitaminu D v séru, která následuje, by pro pacienty s Parkinsonem
byly velmi ku prospěchu.
166
O autorovi
Dr. Marc Sorenson a jeho žena Vicki založili a provozovali jedno ze špičkových center zdraví, Národní
fitness institut (National Institute od Fitness, NIF),
v němž se jejich klienti zbavili sto deseti tun tuku.
Dvě třetiny hostů s cukrovkou po necelých dvou týdnech pobytu v centru už nepotřebovaly dál užívat léky
a mnoho dalších se jich uzdravilo z vysokého krevního tlaku, vysoké hladiny cholesterolu, lupusu, artritidy, migrén a alergií.
Dr. Sorenson získal doktorát v oboru vzdělávání a zdravotnického vzdělávání na Univerzitě Brighama Younga, kde absolvoval s vyznamenáním
jako člen čestné společnosti Phi Kappa Phi. Jeho kniha Megahealth patřila
v výběrovým titulům Literary Guild, Doubleday Book Club a Doubleday
Health Book Club. U nakladatelství Doubleday Health Book Club to byla
kniha měsíce. Dr. Sorenson hovořil o tématu zdraví v mnoha státech USA
a v mnoha městech v Kanadě i Japonsku. Kentucký guvernér mu udělil
hodnost honorárního plukovníka.
Jako populární řečník na poli zdravotní prevence vystupuje v rozhlasových
i televizních pořadech. Na počest jeho přispění ke zdraví a fyzické kondici
občanů USA zavlála vlajka nad budovou Senátu Spojených států amerických. Získal cenu Money School of Boston za autorství knih na téma výživy a je jediným člověkem, který byl takto školou oceněn.
K oblíbeným činnostem Dr. Sorensena patří čas trávený s rodinou, čtení
lékařských časopisů a časopisů zaměřených na výživu, konverzace ve španělštině a túry s manželkou Vicki v horách nedaleko jejich nevadského ranče. Marc a Vicki rovněž rádi poslouchají vážnou hudbu, chodí na koncerty
a do divadla a cestují do Mexika a Evropy. On a jeho kolegové se chystají založit nový institut zdraví. Informace o těchto a dalších projektech lze
obdržet na emailové adrese [email protected].
290