Zeměpisná jména kolem nás

Zeměpisná jména kolem nás
Mgr. Marek Bohuš, Ph.D.
Katedra německého jazyka
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Pokračování úspěšné přednášky o vlastních jménech osob se tentokrát zaměřuje na
názvy států, obcí, měst a jejich ulic, ale také hor, řek apod.
Budeme se věnovat oficiálním a neoficiálním názvům, českým zažitým označením pro cizí
země a města (endonyma a exonyma), tzn. překládání názvů, změnám názvů a jak nám
zeměpisná jména mohou být užitečná.
Posluchači si osvěží nebo se naučí slovní zásobu cizích jazyků, která se ve jménech
objevuje (AJ, NJ, FJ, slovanské jazyky). Budou překvapeni, co znamenají zeměpisná
jména, která znají a běžně používají. Etymologie mnohých názvů se dobře hodí pro
vysvětlení historických souvislostí a zeměpisného obsahu. Prezentace je postavena na
kombinaci obrazu, textu a map.
Konečně – zájemci se dozvědí o literatuře, kde si o tématu mohou přečíst více.
Zeměpisná jména představují vedle jmen osobních (jména rodná, příjmení, přezdívky, krycí jména,
pseudonymy a umělecká jména) podstatnou část všech vlastních jmen, která každý jazyk vedle jiné slovní
zásoby používá. Jejich důležitost plně doceníme ve chvíli, kdy si zkusíme představit, že bychom se bez
nich museli obejít. Nedokázali bychom sdělit, kde jsme doma, kam nám má přicházet pošta nebo kam má
přijet záchranná služba, kam chodíme do práce nebo do školy, kde se sejdeme s přáteli, kde jsme byli na
prázdninách apod. Pro tu představu se dobře hodí situace, kdy se ocitnete v zemi, jejíž písmo ani jazyk
neovládáme (Japonsko, Saudská Arábie).
Podobně jako u jmen osobních, zahrnují i zeměpisná jména řadu kategorií, od jmen globálních (planeta
Země, Evropa, Indický oceán, Sibiř, Rýn, Andy) přes menší celky (Morava, Haná, řeka Hlučela, rybník
Nebesář) a sídla (Prostějov, Rakodavy, samota Ovčín) až po označení nejmenších objektů v krajině (Horní
náměstí, Ztracená ul., Krajinská lékárna, Chrám sv. Mořice, hostinec U Černého orla, Žižkův dub).
Rozlišujeme jména hor (oronyma), pohoří, údolí, průsmyků, sopek; jména vod (hydronyma), tzn. moří,
jezer, rybníků, přehrad, řek, potoků, mokřadů, rašelinišť; jména cest (hodonyma), tzn. železničních tratí,
dálnic, historických stezek, turistických tras, ulic; traťové názvy tzn. pole, louky, vinice, chmelnice, lesy
aj.
Rozdělení na místní názvy (oikonyma) a pomístní názvy (anoikonyma) znamená, že prvně jmenovaná
jsou trvale obydlena lidmi (řec. oikos znamená „obydlí“, odtud ekologie), zatímco druhá nikoliv. Jedná se
např. o cesty, pole, louky, pastviny, lesy, školky, hory, vodstvo…
V rámci jazykovědné disciplíny, která se vlastním jménům věnuje (onomastika), se vyčleňuje
toponomastika jako obor zkoumající zeměpisné názvy (toponyma). Řecké slovo topos znamená místo
a známe jej např. z pojmu topografie (doslova kreslení míst – pro mapy).
Toponomastika je obor, který stojí na pomezí jazykovědy, geografie a historie. Neobejde se bez znalosti
žádné z těch disciplín. Můžeme si to demonstrovat na hojném zeměpisném názvu Lhota. Jak si jej
vysvětlit?
1
Bohemista řekne: jméno Lhota vzešlo ze staročeského slova lhuota, což dnešní čeština zná jako lhůta. Ale
jaká lhůta? Proč se tolik vesnic jmenuje právě lhůta?
Geograf řekne: Když vyhledáme na mapě všechny Lhoty a Lhotky, ukáže se, že se vyskytují ve vyšší
nadmořské výšce. Proč je nenajdeme například v údolích velkých řek?
Historik řekne: Horské oblasti byly osídlovány relativně pozdě, protože přírodní podmínky pro
zemědělství tam byly nepříznivé. Bylo třeba vykácet les a půdu zúrodnit. Aby k tomu nové osadníky
motivovali, poskytli jim lhůtu, během které nemuseli odvádět dávky. Dnes bychom řekli, že měli daňové
prázdniny. Lhoty patří ke jménům zvaným mytební, od slovesa mýtit (les), mýtina. Jsou to jména jako
Žďár, Paseka, Světlá, Prosek apod.
Oborů, pro které je toponomastika zajímavá, je však ještě více (archeologie, antropologie, etnografie,
demografie), protože vědeckým rozborem dochovaných jmen lze odhalit cenné poznatky o zaniklých
kmenech a národech (jejich rozšíření, směr migrace, pravlast).
Jiným dokladem interdisciplinárního pojetí (musí se spojit znalosti více oborů) je skutečnost, že toponyma
uchovávají informaci o mnoha historických vrstvách osídlení. Objekty, které označují, mají totiž (na
rozdíl od osob) trvalý charakter. Řeka teče krajinou tisíce let a spolu s horami důležitými pro orientaci se
její jméno neztrácí. Po tu dobu se v jejím povodí vystřídají různé populace a kultury, říše a státní útvary.
Prostor střední Evropy, kde jsme doma, obývali Keltové, po nich Germáni, později Slované a každé
etnikum v toponymii krajiny (zeměpisných jménech) zanechalo svou stopu. Zkoumáme-li proto naše
toponyma, musíme zjišťovat, z jaké doby a jazyka pocházejí.
V jazykovědě mluvíme u některých jazyků (např. angličtině, ruštině) o substrátu a superstrátu. Je to jako
při zahradničení: ze substrátu – spodní vrstvy vyrůstá rostlina (slovní zásoba jazyka, struktura), byť je
překryta vrstvou horní (superstrátem). Stejně jako najdeme v angličtině prvky germánských jazyků
(anglosasové) i románské prvky (Normané), najdeme v toponymii názvy praevropské, které existují
a vyvíjí se ještě z dob před vznikem kmenů a národů.
Na území České republiky patří k praevropské vrstvě jména některých našich větších vodních toků (Labe,
Vltava, Jizera, Morava, Opava) a horstev (Krkonoše, Beskydy aj.). Pomístní jména v oblasti Karpat mají
částečně balkánský původ (Beskydy, Grůň). Nejvíce našich cizojazyčných jmen je z němčiny v důsledku
dlouhého intenzivního kontaktu (Perky od Berg/hora, Štampach od Steinbach/kamenitý potok, Bruntál od
Freuden|thal/údolí, Žandov od Sand|au/písčitá niva, Frýdlant od -land/země aj.). Okrajově se u nás
projevily neslovanské přenesené názvy i z jiných jazyků: Brandýs (z ital. Brindisi), Benátky (z ital.
Venezia, slovin. Benetke), Beroun (z ital. Verona).
Výše zmíněná Jizera má jakožto praevropské jméno svůj protějšek v pravostranném přítoku Dunaje Isar
a řece v Savojských Alpách Isére.
Při rozkrývání etymologie (původu, významu) toponym se hledají nejstarší záznamy o jméně a vychází se
ze známých hláskových změn v jazyce, které proběhly ve všech jeho slovech.
Liberec doložen roku 1352 jako Reychinberch (am ríchen berge/u bohaté hory), nářečně se zkracovalo na
Ríberk, z čehož si Češi v 18. stol. vytvořili podobu Liberk a to disimilací (rozrůzněním) dvou „r“ na „L-r“
(malé děti mají také problém s těmito hláskami a přehazují je). Podle českých jmen Kostelec, Hradec
přibyla přípona -ec.
Lidé mají přirozenou potřebu rozumět slovům a jménům, která používají a hledají někdy intuitivně jejich
etymologii, což je nesprávný postup vedoucí k lidové etymologii, která nemá oporu v jazykovém ani
historickém vývoji. Například město Beroun je vysvětlováno slovesem bráti, Brno prý vzešlo ze dvou
citoslovcí „brr“ a „no“. Ve skutečnosti se jednalo o vlhké, bažinaté místo končící podle vzoru Vrbno,
Lipno.
2
Jsou-li jména měst Amsterdam a Rotterdam odvozena od hrází (damm), pak by i Postsdam mohlo
vzniknout z hráze? Omyl, jde o slovanské jméno (substrát) v dnešním Německu. Staré doklady ukazují na
postupné přizpůsobování němčině – superstrátu (roku 952 Pozdupimi, 993 Poztupimi, 1304 Postamp).
Také při kontaktu osadníků s indiány se původní jména vlivem lidové etymologie měnila. Např. stát USA
známý jako Connecticut vznikl z názvu řeky Quinetucquet (dlouhá řeka), ve kterém Angličani slyšeli
sloveso connect, „spojit“, a to si do názvu dosadili.
Mezi kategoriemi vlastních jmen dochází k přesunům. Člověk dostane příjmení podle města nebo vesnice
odkud se přistěhoval (Limberský, Prager), nebo podle místa, kdy bydleli jeho předci (Zárybnický,
Brückner), nebo podle kraje, který jeho předkům patřil (Lichtenštejn, Schwarzenberg). Naopak jména ulic,
náměstí, škol, výzkumných ústavů, nemocnic dostávají jména podle významných osobností. Jindy se
jméno regionu či města stane jménem výrobku (značkou), které později zobecní v běžné slovo
(jazykovědci říkají apelativum). Kraj Champagne dal vzniknout šampaňskému, místo a lord Sandwich
údajně sendviči, město Janov (Genua) džínám, Manchester menčestru, městečko Rotweil rotvajlerovi
apod. Řekne-li se majlant, tzn. spousta peněz, říkáme vlastně blahobytné Miláno, jenže německy Mailand
(to nemá nic společného se slovem land/země, ale je keltského původu; Mediolanon znamená město
uprostřed pláně, roviny). Vánoční betlém je rekonstrukcí biblické scény v palestinském Betlehemu.
Zvolání „sodom a gomora“ je přeneseno ze jmen měst atd.
Zeměpisná jména se v zásadě nepřekládají, ale existují výjimky. Jsou to země a města, pro která má
čeština své upravené pojmenování. Hovoříme pak o exonymech, tzn. o jménech v jiných, vnějších
jazycích, než kterým se mluví v daném městě či regionu (srovnej s exotikou, exodem).
Některá jsou snadno rozpoznatelná, protože se neliší příliš a často se užívají:
Dresden – Drážďany
London – Londýn
Paris – Paříž
Wien – Vídeň
Jiné se odlišují více, či jsou již zastaralé:
Austerlitz – Slavkov
Tubinky – Tübingen
Kostnice – Konstanz
Kamenice – Chemnitz
Kreščak – Crécy-en-Ponthieu
Z důvodu lepšího dorozumění se doporučuje používat endonyma, tj. názvy vnitřní, obvyklé v místě, kde
město leží (srovnej endoskopie, endokrinologie). Zároveň je však třeba respektovat tradici mateřského
jazyka, který si vytvořil pro některé objekty vlastní jména (Brixen pro Bresanone, Řezno pro Regensburg,
Řím pro Roma, Kodaň pro København, Mohuč pro Mainz a Mohan pro Main. Naše exonyma totiž vešla do
českých dějin a mytologie, kdy např. rytíř Bruncvík na Karlově mostě dostal jméno podle města
Braunschweig v Německu.
Znalost zeměpisných jmen nám může být užitečná i jinak. Když se učíme cizí jazyky, využijeme
jména/slova známá ze zeměpisu a naše slovní zásoba je hned širší. Sáhneme do paměti pro slova, kterými
lidé krajinu pojmenovávali. Podívejme se nejprve na klasické jazyky.
3
Řecká jména Peloponés a Polynésie v sobě obsahují ostrov (nésos), africká Eritrea je země u Rudého
moře a sama se jmenuje „červená“ (erythros). Tripolis v Libyi i Libanonu znamená „trojměstí“ (treis
poleis). Neapol řecky Neapolis je nové město.
Latina se užívala k pojmenování ještě relativně nedávno:
Austrálie (Terra australis = jižní země)
Hibernia (Irsko) chápáno (mylně) jako chladná země; srovnej palác U Hybernů v Praze (u irských
mnichů).
Kaledonie (teplá země, teplá jen relativně působením Golfského proudu na Britské ostrovy)
Natal jihoafrický region, objevený během Vánoc tj. narození Páně (srovnej natalita, Renata)
Piemont (kraj na úpatí hor)
Providence (prozřetelnost), Philadelphia (bratrská láska) – do Ameriky (Nového světa) se uchylovaly
pronásledované náboženské menšiny (také např. Čeští bratři) a jejich víra se projevila v tamní toponymii.
Transvaal (země za řekou Vaal); Transylvánie (kraj za lesnatými horami)
Pro románské jazyky, zvláště španělštinu a portugalštinu, jsou velkým zdrojem toponyma především
Jižní a střední Ameriky, z jejichž sáhodlouhých jmen do dneška zůstaly jen útržky:
Asunción (šp. nanebevzetí Panny Marie, původně Nestra Seňora de la Asunción)
Buenos Aires (dobré větry pro mořeplavce, Ciudad de la Sanktissima Trinidad y Puerto de nuestra Seňora
la Virgen Maria de los Buenos Aires)
Concepción (šp. neposkvrněné početí P. Marie)
Ecuador (šp. rovník)
Puerto Rico (bohaté pobřeží)
Kapverdy (port. Cabo Verde – zelený mys)
Trinidad (šp. sv. Trojice)
Sacramento (šp. svátost oltářní)
Salvador (šp. salvator – Spasitel)
Santiago (sv. Jakub), San Francisco (sv. František)
Francouzština se objevuje v bývalých koloniích v Africe, ale také ve Francii samotné:
Côte d’Ivoire (Pobřeží slonoviny), Côte d’Azur (Azurové pobřeží), podobně anglické Gold Cost
(Zlatonosné pobřeží), dnes Ghana.
Vermont (vert mont – zelená hora)
Při takovémto překládání, které je vlastně hledáním etymologie, zjistíme, že se v názvech různých jazyků
opakují stejné pojmy:
Most, německy die Brücke, nalezneme ve jménech Innsbruck, Saarbrücken nebo německé verzi města
Mostu ─ Brüx.
4
Ústí, německy die Mündung, nalezneme ve jménech Warnemünde (ústí řeky Warny), Gmünd, Gmunden.
V Angličtině ve jméně Plymouth. Italské město Pisa se vysvětluje z etruštiny také jako ústí.
Brod, německy die Furt, nalezneme ve jménech Frankfurt, Schweinfurt. V angličtině ve jméně Oxford,
Stratford, Ilford…
Pole, německy das Feld, nalezneme ve jménech Seefeld, Krefeld. V angličtině ve jméně Springfield,
Chesterfield.
Hrad, německy die Burg, Ausburg (Aušpurk), Strassburg, St. Petěrburg. V Británii jako Leicester,
Manchester podle slova „castrum“, v maďarštině jako Temešvár (varos), jinde jako Cařihrad, Bělehrad.
Jihomoravský Lanžhot je místem, kde se hlídala země (Land hüten) a takto nazvaných měst je v Evropě
více. Jmenujme alespoň bavorský Landshut a polský Łańcut. Podobně bránil zemi při hranici Kynžvart,
kde „vartoval král“ (Königswart).
Stejně jako je časté příjmení Novák, i sídla vznikala nově a dostávala podle toho jméno (viz Neapol výše).
Novgorod, Neustadt, Villeneuve, Newton, Nové Město na Moravě jsou všechno nově založená města.
Jednou z důležitých funkcí jmen je identifikace. Existují-li stovky Lhot a mnoho Starých Měst, Nových
Měst, Ústí, Brodů aj., je třeba je rozlišit. Dlouho to nebylo nezbytně nutné, protože lidé se dříve
nevzdalovali ze svého bydliště. Nejpozději se zavedením železnice bylo však nutné přísně rozlišit všechny
stanice v dopravní síti.
I pro češtinu mohou být cizí zeměpisná jména užitečná. Když někdo studuje hispanistiku nebo
lusitanistiku, co vlastně studuje? Španělskou kulturu a jazyk podle latinského označení Hispania nebo
portugalštinu podle označení Lusitania. Jeden z ostrovů Velkých Antil nazval Kolumbus Hispaniola,
tzn. malé Španělsko.
Dny v týdnu se na principu metonymie stejně jako u příjmení projevují ve jménech měst, kde se v ty dny
pořádaly trhy (Úterý, Dunajská Streda, Spišský Čtvrtok, Rimavská Sobota) nebo byly v ten den objeveny
(Santo Domingo = neděle).
Motivů pojmenování je celá řada: Podle zakladatele (Vítkovice, tzn. Vítkovici – poddaní Vítkovi), podle
řemesla, které se ve vsi pěstovalo (Štítary, Bečváry), podle vlastností obyvatel (Poděbrady – oholili si
vousy), podle ironických přezdívek obyvatelům (Kotopeky, Hrdlořezy), podle etnika (Kréta podle kmene
Kreténů – nesouvisí to s psychiatrickou diagnózou), podle charakteru krajiny (Kypr podle cypřišů; podle
ostrova byla později nazvána měď – cuprum, která se zde těžila); podle božstev (tibet. Čomolungma,
božská matka hor, nepál. Sagarmatha, matka hor – Mt. Everest je nazvaný podle topografa) atd. Také
přenesením názvu odjinud (New York, Köln – Kolín) atd.
Toponyma se projevují ve rčeních a idiomech, jejichž význam se bez znalosti slovního spojení nedá
odhadnout: Těšínská jablíčka (plané sliby, marné naděje), Nosit sovy do Atén (dělat zbytečnou věc), Je to
pro mě španělská vesnice (Němci říkají böhmische Dörfer, české vesnice, a znamená to: vůbec se v něčem
nevyznat), Tady je Rhodos, tady skákej! (Neříkej, co jsi kde dokázal, a předveď to tady a teď), Vystoupat
na Parnas (stát se slavným umělcem).
Stejně jako dochází k nedorozuměním a komickým situacím při zacházení se slovy, stává se to i se
jmény. V tisku se např. objevila zpráva o turistce, která si koupila zájezd do španělského města Granady
a až v letadle zjistila, že ji omylem poslali na ostrov Grenada.
Jeden historik psal žádost do archivu v rakouském městě Braunau, ale nedostal odpověď. Teprve po letech
zjistil, že měl správně psát do Broumova v Čechách, který se nazýval německy také Braunau.
Pošta do bavorského města Bayreuth, kousek od českých hranic, občas dorazí se zpožděním. Na obálce má
obvykle razítka z města Beyrouth v Libanonu na Blízkém Východě.
5
Češka na návštěvě u příbuzných v rakouském Linci se velmi divila, že chtějí přivolat její příbuznou až
z britského Walesu kvůli maličkosti. Nevěděla, že Wells je městečko u Lince.
V médiích dochází občas k záměně podobně znějících zeměpisných jmen. Tak Čečensko bylo v USA
zaměňováno za Česko; Slovinsko si evropský politik spletl se Slovenskem, Australia a Austria (Rakousko)
také mohou být zaměněny.
Evropští mořeplavci, kteří dopluli k pobřeží Ameriky, se těžko dorozumívali s domorodci. Ti na jejich
dotazy odpovídali: „nerozumíme ti“. Evropané pak ta slova považovali za jméno kmene, nebo kraje. Tak
vznikl např. název Yucatan nebo Texas, který v řeči domorodých obyvatel znamená „přátelé“.
Úkol 1.: Která naše města, sídla či hrady končí na německé slovo Bach/-pach, tzn. potok; Burg/burk, tzn. hrad; Berg/-berk, tzn. hora; Stein/-štejn, tzn. kámen?
Úkol 2.: Co může mít Ital na mysli, když řekne Monaco? (viz exonyma)
Úkol 3.: Prostuduj si mapu nejbližšího města. Dají se názvy ulic rozdělit do kategorií podle svého
vzniku?
Úkol 4.: Hledej ve slovnících, jak znějí jména států Nizozemsko, Španělsko, Německo a další
v různých evropských jazycích.
Úkol 5.: Jaké zeměpisné názvy se objevují ve filmech a literatuře? Existují taková místa, nebo jsou
smyšlená? Vyvolávají v divákovi/čtenáři nějaké asociace?
Řešení úkolů:
Úkol 1.: Adršpach, Štampach, Žampach, Krompachy; Nymburk, Rumburk, Rýzmburk; Brušperk, Kašperk,
Kružberk, Kyšperk, Štramberk, Šumperk, Vamberk, Vimperk, Vamberk; Helfštýn, Landštejn, Potštejn,
Pernštejn.
Úkol 2.: Monaco znamená vedle evropského knížectví v překladu také Mnichov, München. Všechna jména
vycházejí z označení mnicha.
Úkol 3.: Ulice mohou být pojmenovány podle svých vlastností (Dlouhá, Křivá), podle města či místa, kam vedou
(Lipenská, Ke hřbitovu), podle řemesla, které se v nich převážně provozovalo (Celetná, Platnéřská), podle objektu,
který v nich stojí (U vodojemu), podle významných osobností (Roháče z Dubé) nebo podle významných událostí
(ul. 28. října).
Úkol 4.: Např. Německo – Germany – Allemagne – Deutschland,
Úkol 5.: Používají se reálná i smyšlená jména s cílem charakterizovat místo. Kocourkov je město s hloupými
radními i obyvateli. V knize „Tajemný hrad v Karpatech“ evokují toponyma Vyšné Vlkodlaky a Salašáry kraj
Karpat s pověstí kraje upírů. Třeskoprsky v dětském komiksu Čtyřlístek jsou vymyšlené a připomínají vědecké
experimenty, exploze, akci.
Literatura:
Lutterer, I. – Kropáček, L. – Huňáček, V.: Původ zeměpisných jmen. Praha: Mladá Fronta, 1976.
Lutterer, I. – Šrámek, R.: Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod: Tobiáš,
1997.
Urmes, D.: Handbuch der geographischen Namen. Wiesbaden: Marixverlag, 2004.
Index českých exonym. Praha: Český úřad zeměměřičský a katastrální, 2006.
David, J.: Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice. Kapitoly z české moderní toponymie. Praha:
Academia, 2011.
Janáč, M. – Tumlíř, P. – Harvalík, M.: Divnopis : proč se to tak jmenuje? Praha: Radioservis ve spolupráci
s Českým rozhlasem, 2006.
6