234 problémů z mechaniky, elektřiny a - Katedra fyziky FEL-ČVUT

Transkript

234 problémů z mechaniky, elektřiny a - Katedra fyziky FEL-ČVUT
234 problémů z mechaniky,
elektřiny a magnetismu
Milan Červenka, 11. února 2011
Obsah
1 Rozměrová analýza
1.1
Matematické kyvadlo . . . .
1.2
Přesýpací hodiny . . . . . .
1.3
Tlak v nitru Země a Slunce .
1.4
Planckova soustava jednotek
1.5
Struna . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2 Kinematika
2.1
Autobusy na Strahov . . . . . . . . . . . . . . . .
2.2
Automobil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3
Srážka vlaků? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.4
Bezpečně z Řevnic na Skalku a zpět . . . . . . . .
2.5
Klikový mechanismus . . . . . . . . . . . . . . . .
2.6
Jak doběhnout pošťáka . . . . . . . . . . . . . . .
2.7
Ferda Mravenec a Beruška . . . . . . . . . . . . .
2.8
Časová závislost vzdálenosti dvou těles . . . . . .
2.9
Nejrychlejší cesta . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.10 Na nádraží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.11 Pohyb s proměnným zrychlením 1 . . . . . . . . .
2.12 Pohyb s proměnným zrychlením 2 . . . . . . . . .
2.13 Elipsa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.14 Šroubovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.15 Kamínek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.16 Úloha z roku 1639 . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.17 Na zámku Zbiroh . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.18 Volný pád 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.19 Volný pád 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.20 Volný pád 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.21 Tečné a normálové zrychlení při vodorovném vrhu
2.22 Opice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.23 Bombardér . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.24 Jak daleko, tak vysoko . . . . . . . . . . . . . . .
2.25 Nebezpečná zóna . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.26 Piráti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.27 Šikmý vrh na nakloněnou rovinu . . . . . . . . . .
2.28 Rumpál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.29 Rotující bod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.30 Setrvačník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.31 Rakety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
8
8
8
8
8
8
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
9
9
9
9
9
9
10
10
10
10
10
10
11
11
11
11
11
12
12
12
12
12
13
13
13
13
13
13
14
14
14
14
3 Dynamika hmotného bodu
15
3.1
Jak zavěsit závaží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
3.2
Jednoduchá kladka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
3.3
Dvojitá kladka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
2
3.4
3.5
3.6
3.7
3.8
3.9
3.10
3.11
3.12
3.13
3.14
3.15
3.16
3.17
3.18
3.19
3.20
3.21
3.22
3.23
3.24
3.25
3.26
3.27
3.28
3.29
3.30
3.31
3.32
3.33
Kladka a nakloněná rovina . . . . . . . . . . . .
Rovnoměrný pohyb po nakloněné rovině . . . .
Průjezd klopenou zatáčkou . . . . . . . . . . . .
Časově proměnná síla . . . . . . . . . . . . . . .
Odstředivka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Lano na stole . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Parašutista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kulička v oleji . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Brzdění silou přímo úměrnou rychlosti . . . . .
Brzdění silou úměrnou druhé mocnině rychlosti
Kulička na kouli . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nebezpečný kousek . . . . . . . . . . . . . . . .
Houpačka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pružinový kanón . . . . . . . . . . . . . . . . .
Sáňky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Je řidič vinen? . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Střela . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kabel visící ze střechy domu . . . . . . . . . . .
Provázek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výstřel z děla . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Úder kladivem . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Špatný zpěvák . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pád z výšky na rotující Zemi . . . . . . . . . . .
Řeka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Závaží na horizontálně kmitající desce . . . . . .
Závaží na vertikálně kmitající desce . . . . . . .
Těleso zavěšené na pružině . . . . . . . . . . . .
Jedno závaží na dvou pružinách . . . . . . . . .
Bungee jump . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4 Lagrangeovy rovnice II. druhu
4.1
Dvojité kyvadlo . . . . . . . .
4.2
Kyvadlo na rotujícím kotouči .
4.3
Závaží na pružině . . . . . . .
4.4
Násada od koštěte . . . . . . .
4.5
Kyvadlo na vozíku . . . . . .
4.6
Částice na nakloněné rovině .
4.7
Korálek na drátě . . . . . . .
4.8
Kuličky spojené provázkem . .
4.9
Cykloidální kyvadlo . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
15
15
16
16
16
16
16
17
17
17
17
18
18
18
18
18
18
18
19
19
19
19
19
19
19
20
20
20
20
20
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
21
21
21
21
21
21
22
22
22
22
5 Dynamika soustavy hmotných bodů
5.1
Železniční vagón v dešti . . . . . .
5.2
Jednoduchý rázostroj . . . . . . .
5.3
Urychlovač . . . . . . . . . . . . .
5.4
Dvě částice . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
23
23
23
23
23
.
.
.
.
.
.
.
.
.
3
5.5
5.6
5.7
5.8
5.9
5.10
5.11
5.12
5.13
Balistické kyvadlo . . .
Střela v krabici . . . .
Pružná srážka částic .
Nepružná srážka částic
Pašeráci . . . . . . . .
Chůze na lodi . . . . .
Nezabrzděné dělo . . .
Dva vozíky na pružině
Dvě závaží na pružině .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
6 Mechanika tuhého tělesa
6.1
Visutá lávka . . . . . . . . .
6.2
Auto v zatáčce . . . . . . .
6.3
Jízda smrti . . . . . . . . . .
6.4
Žebřík . . . . . . . . . . . .
6.5
Lahváče . . . . . . . . . . .
6.6
Těžiště kužele . . . . . . . .
6.7
Těžiště polokoule . . . . . .
6.8
Těžiště rovinných objektů .
6.9
Půlkruhový stůl . . . . . . .
6.10 Ohnutý drát . . . . . . . . .
6.11 Moment setrvačnosti tyče . .
6.12 Moment setrvačnosti válce 1
6.13 Moment setrvačnosti válce 2
6.14 Moment setrvačnosti koule .
6.15 Moment setrvačnosti míče .
6.16 Moment setrvačnosti krychle
6.17 Závod koule a válce . . . . .
6.18 Úder tágem do koule . . . .
6.19 Různá kyvadla . . . . . . . .
6.20 Minimální perioda . . . . . .
6.21 Rumpál ještě jednou . . . .
6.22 Tovární komín . . . . . . . .
6.23 Výstřel na tyč . . . . . . . .
6.24 Úder do volně ležící tyčky .
6.25 Jak přemístit bednu . . . . .
6.26 Jak pootočit kosmickou lodí
6.27 Na kolotoči . . . . . . . . .
6.28 Kulička na stole . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
24
24
24
24
24
24
25
25
25
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
26
26
26
26
26
26
26
27
27
27
27
27
27
27
27
28
28
28
28
28
28
29
29
29
29
29
29
30
30
7 Deformace tuhého tělesa
7.1
Tržná délka drátu . . . . . . .
7.2
Jak zavěsit břemeno . . . . . .
7.3
Šplh po pružném laně . . . . .
7.4
Komolý kužel . . . . . . . . .
7.5
Prodloužení tyče vlastní vahou
7.6
Pilíř . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
31
31
31
31
31
31
31
4
8 Gravitační pole
8.1
Geostacionární družice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8.2
Lano visící z nebe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8.3
Potenciální energie gravitačního a tíhového pole . . . . . . . . . .
8.4
Nejmenší rychlost družice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8.5
Doba oběhu družice kolem planety . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8.6
Hmotnost Slunce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8.7
Hmotnost Jupiteru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8.8
Svislý vrh do velké výšky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8.9
III. kosmická rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8.10 Nulová gravitace mezi Měsícem a Zemí . . . . . . . . . . . . . . .
8.11 Pokusy na Zemi a Měsíci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8.12 Skok do nekonečna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8.13 Vlak poháněný gravitací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8.14 Stejná gravitace nad i pod povrchem Země . . . . . . . . . . . . .
8.15 Volný pád na Slunce (matematicky náročnější) . . . . . . . . . . .
8.16 Potenciál a intenzita gravitačního pole v okolí tyče (obecně) . . .
8.17 Potenciál a intenzita gravitačního pole v ose tyče . . . . . . . . .
8.18 Potenciál a intenzita gravitačního pole kolmo na osu tyče . . . . .
8.19 Potenciál a intenzita gravitačního pole v okolí hmotné přímky . .
8.20 Potenciál a intenzita gravitačního pole v ose kruhové desky . . . .
8.21 Potenciál a intenzita gravitačního pole uvnitř a vně kulové slupky
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
32
32
32
32
32
32
32
32
33
33
33
33
33
33
34
34
34
34
34
34
34
35
9 Speciální teorie relativity
9.1
Nadsvětelná rychlost? . . . . . . . . . . .
9.2
Mion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.3
Raketa . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.4
Dvě rakety . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.5
Světelné záblesky z rakety . . . . . . . .
9.6
Relativistický pirát silnic . . . . . . . . .
9.7
Hustota . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.8
Nabitá částice v elektrickém poli . . . . .
9.9
Kinetická energie podle Einsteina a podle
9.10 Kinetická energie rovná klidové . . . . .
9.11 Průlet galaxií . . . . . . . . . . . . . . .
9.12 Jaderná fúze . . . . . . . . . . . . . . . .
9.13 Rozpad pionu . . . . . . . . . . . . . . .
9.14 Srážka částic 1 . . . . . . . . . . . . . . .
9.15 Srážka částic 2 . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
Newtona
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
36
36
36
36
36
36
36
37
37
37
37
37
37
37
38
38
10 Mechanika kapalin
10.1 Ledovec ve sklenici vody .
10.2 Plovoucí mosazná koule . .
10.3 Válec plovoucí v kapalině .
10.4 Archimedes . . . . . . . .
10.5 Vážení na rovnoramenných
10.6 Dvě kapaliny v u-trubici .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
39
39
39
39
39
39
39
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
vahách
. . . .
5
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
10.7
10.8
10.9
10.10
10.11
10.12
10.13
10.14
10.15
10.16
10.17
10.18
10.19
Kmity kapaliny v u-trubici . . . . . . . .
Zkumavka . . . . . . . . . . . . . . . . .
Rotující nádoba . . . . . . . . . . . . . .
Přehradní hráz . . . . . . . . . . . . . .
Stavidlo . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vodovod . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Venturiho trubice . . . . . . . . . . . . .
Za jak dlouho vyteče kapalina z nádoby?
Vodní hodiny . . . . . . . . . . . . . . .
Injekční stříkačka . . . . . . . . . . . . .
Výška hladiny . . . . . . . . . . . . . . .
Z jaké výšky dostříkne kapalina nejdále?
Do stejné vzdálenosti . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
11 Elektrostatické pole
11.1 Kdo je silnější, Coulomb nebo Newton? . . . . . . .
11.2 Nabité kuličky na provázku . . . . . . . . . . . . . .
11.3 Tři náboje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.4 Pět nábojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.5 Potenciál a intenzita elektrického pole v ose kruhové
11.6 Potenciál a intenzita elektrického pole v ose kruhové
11.7 Potenciál a intenzita elektrického pole v okolí nabité
11.8 Dvě nabité niti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.9 Nevodivá nabitá koule . . . . . . . . . . . . . . . .
11.10 Vodivá nabitá koule . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.11 Kapky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.12 Deskový kondenzátor 1 . . . . . . . . . . . . . . . .
11.13 Deskový kondenzátor 2 . . . . . . . . . . . . . . . .
11.14 Kulový kondenzátor . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.15 Kapacita Zeměkoule . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.16 Válcový kondenzátor . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.17 Kapacita dvojlinky . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.18 Krychle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.19 Poloměr elektronu . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.20 Deskový kondenzátor s a bez dielektrické výplně . .
11.21 Síla, jíž se přitahují desky deskového kondenzátoru .
11.22 Dipólový moment atomu v elektrostatickém poli . .
11.23 Vakuová dioda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12 Stacionární elektrický proud
12.1 Rychlost elektronů ve vodiči . . . .
12.2 Hybnost elektrického proudu . . . .
12.3 Krokové napětí . . . . . . . . . . .
12.4 Kulový rezistor . . . . . . . . . . .
12.5 Válcový rezistor . . . . . . . . . . .
12.6 Kondenzátor se svodovým odporem
12.7 Nekonečná odporová síť . . . . . . .
6
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
smyčky
desky .
niti . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
40
40
40
40
40
40
41
41
41
41
41
41
42
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
43
43
43
43
43
43
44
44
44
44
44
44
44
45
45
45
45
45
46
46
46
46
46
46
.
.
.
.
.
.
.
47
47
47
47
47
47
47
48
12.8
12.9
12.10
12.11
Transfigurace . . .
Odporová „krychleÿ
Maximální výkon .
Topná spirála . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
13 Magnetostatické pole
13.1 Magnetické pole v okolí přímého proudovodiče . . . . . . . .
13.2 Magnetické pole v ose kruhové smyčky . . . . . . . . . . . .
13.3 Helmholtzovy cívky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.4 Magnetické pole ve středu čtvercové smyčky . . . . . . . . .
13.5 Magnetické pole v ose nabitého rotujícího disku . . . . . . .
13.6 Magnetické pole v ose rotující nabité koule . . . . . . . . . .
13.7 Magnetické pole uvnitř a vně přímého proudovodiče . . . . .
13.8 Magnetické pole uvnitř a vně solenoidu . . . . . . . . . . . .
13.9 Magnetické pole v ose solenoidu . . . . . . . . . . . . . . . .
13.10 Toroidální cívka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.11 Síla působící na proudovodič . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.12 Dvě nabité niti, tentokráte v pohybu . . . . . . . . . . . . .
13.13 Nabitá částice v homogenním magnetickém poli . . . . . . .
13.14 Nabitá částice ve zkříženém elektrickém a magnetickém poli
14 Pár příkladů z vektorové
14.1 Gradient . . . . . . .
14.2 Kopec . . . . . . . .
14.3 Divergence . . . . . .
14.4 Rotace . . . . . . . .
14.5 Potenciál . . . . . . .
14.6 Křivkový integrál . .
analýzy
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
48
48
48
48
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
49
49
49
49
49
49
49
49
50
50
50
50
50
50
51
.
.
.
.
.
.
52
52
52
52
52
52
53
15 Výsledky
54
16 Reference
92
7
1. Rozměrová analýza
Příklad 1.1: Matematické kyvadlo
Matematické kyvadlo je hmotný bod o hmotnosti m zavěšený na nehmotném
závěsu o délce l. Pomocí rozměrové analýzy odhadněte závislost doby kmitu
T matematického kyvadla na jeho hmotnosti, délce a tíhovém zrychlení g.
l
m
Příklad 1.2: Přesýpací hodiny
Přesýpací hodiny odměřují čas pomocí doby, kterou se sype jemný písek úzkým hrdlem
o ploše S z horní do dolní nádobky. Experimentálně můžeme zjistit, že rychlost sypání
∆m/∆t (hmotnost přesypaná za jednotku času) závisí na průřezu otvoru S mezi nádobami, hustotě zrnek písku ρ a (zřejmě) na tíhovém zrychlení g. Naopak, nezávisí na
velikosti zrnek a množství písku. Pomocí rozměrové analýzy odhadněte vztah pro určení
rychlosti sypání ∆m/∆t písku v hodinách.
Příklad 1.3: Tlak v nitru Země a Slunce
Nemáme-li k dispozici další bližší informace, odhadujeme, že tlak v nitru hvězdy (planety)
může záviset na její hmotnosti M, poloměru R, a jelikož jistě souvisí s gravitačními účinky
hmoty, i na gravitační konstantě κ = 6, 672×10−11 N m2 kg−2 Newtonova gravitačního zákona. Pomocí rozměrové analýzy odhadněte vzorec pro výpočet tlaku v nitru hvězdy (planety) a odhadněte konkrétní hodnotu pro Slunce (MS = 1, 99 × 1030 kg, RS = 696 000 km)
a Zemi (MZ = 5, 97 × 1024 kg, RZ = 6 378 km).
Příklad 1.4: Planckova soustava jednotek
Německý fyzik Max Planck navrhl soustavu jednotek, která je založena na základních
přírodních konstantách: rychlosti světla ve vakuu c = 3 × 108 m s−1 , gravitační konstantě
κ = 6, 672×10−11 N m2 kg−2 a Planckově konstantě ~ = 1, 05×10−34 J s. Kombinací těchto
konstant můžeme nalézt veličinu rozměru času (Planckův čas tp ), veličinu rozměru délky
(Planckovu délku lp ) a veličinu rozměru hmotnosti (Planckovu hmotnost mp ). Úvahy o
kvantové gravitaci vedou k závěru, že v rozměrech řádově odpovídajících těmto jednotkám
se zásadně mění charakter fyzikálních zákonů - Planckova délka a Planckův čas jsou
možná nejmenšími, dále nedělitelnými kvanty prostoru a času. Pomocí rozměrové analýzy
nalezněte velikost Planckových jednotek tp , lp a mp .
Příklad 1.5: Struna
Asi každý, kdo viděl strunný hudební nástroj ví (nebo tuší), že frekvence, na které struna
zní, nějak souvisí s její délkou l, silou F , kterou je struna natažena a její „tloušťkouÿ,
kterou můžeme vyjádřit pomocí hmotnosti vztažené na jednotku délky µ. Najděte pomocí
rozměrové analýzy vzorec pro frekvenci struny s využitím veličin l, F a µ.
8
2. Kinematika
Příklad 2.1: Autobusy na Strahov
Student se po přednášce z fyziky vrací pěšky z Dejvic na kolej Strahov a přitom si všimne,
že autobus číslo 143 jej v protisměru míjí s intervalem Tp = 10 min 48 s, autobus jedoucí
ve směru chůze s intervalem Tv = 13 min 30 s. Když dojde na kolej, spočítá interval T ve
kterém autobus jezdí (za předpokladu, že v obou směrech je stejný) a poměr rychlosti své
chůze ku rychlosti autobusu. Co mu vyjde?
Příklad 2.2: Automobil
Automobil rovnoměrně zpomaleným pohybem na dráze délky lb = 100 m změní svou
rychlost z v1 = 60 km h−1 na v2 = 40 km h−1 . Jaké má při tomto manévru zrychlení?
Příklad 2.3: Srážka vlaků?
Strojvůdce rychlíku jedoucího rychlostí vr = 30 m s−1 spatří před sebou na téže koleji
nákladní vlak jedoucí stejným směrem rychlostí vn = 10 m s−1 . V okamžiku kdy jej spatřil,
byla vzdálenost posledního vagónu nákladního vlaku a lokomotivy rychlíku s0 = 200 m.
Strojvůdce velmi duchaplně začal okamžitě brzdit, čímž rychlík uvedl do rovnoměrně
zpomaleného pohybu se zpomalením a = 1 m s−2 . Dojde ke srážce vlaků? Pokud ano, tak
v jaké vzdálenosti (od rychlíku v okamžiku registrace) a jakou mají v okamžiku srážky
vlaky vzájemnou rychlost?
Příklad 2.4: Bezpečně z Řevnic na Skalku a zpět
Kopec z Řevnic na Skalku je dlouhý. Cyklista se rozhodne, že cestu tam a zpět projede
průměrnou rychlostí v = 20 km h−1 . Cestu nahoru projede průměrnou rychlostí v1 =
12 km h−1 . Jakou průměrnou rychlostí v 2 musí sjet zpět, aby uskutečnil své předsevzetí?
Byl by schopen splnit své předsevzetí, když by cestu nahoru projel průměrnou rychlostí
v ′1 = 10 km h−1 ?
Příklad 2.5: Klikový mechanismus
A
R
l
ωt
B
Klikový mechanismus z obrázku je zařízení pro převod rotačního pohybu na pox hyb translační. Určete polohu x(t) koncového
bodu táhla délky l, jestliže je spojeno s kolem
o poloměru R otáčejícím se úhlovou rychlostí
ω.
9
2. Kinematika
tsPříklad 2.6: Jak doběhnout pošťáka
Člověk stojící ve vzdálenosti h = 50 m od silnice
v1
P
S
silnice
vidí pošťáka, který po ní jede na kole rychlostí v1 =
10 m s−1 (viz obrázek). V okamžiku kdy jej spatří,
je jejich vzdálenost s = 200 m. Pod jakým úhlem α
s
h musí běžet k silnici rychlostí v2 = 3 m s−1 , aby se
s ním setkal a předal mu dopis? Jakou minimální
v2
α
rychlostí musí běžet, aby pošťáka doběhl?
C
Příklad 2.7: Ferda Mravenec a Beruška
Beruška sedí ve středu kartézských souřadnic, Ferda Mravenec ve
y
vzdálenosti lF na ose x. V čase t = 0 začne Beruška lézt rychlostí vB
v kladném směru osy y a Ferda rychlostí vF v záporném směru osy
vB
vF
x. Najděte vzájemnou vzdálenost lFB (t) jakožto funkci času, čas tn
x
kdy si jsou nejblíže a jejich nejmenší vzdálenost ln .
lF
0
Příklad 2.8: Časová závislost vzdálenosti dvou těles
Dvě tělesa se ve stejný okamžik začala rovnoměrně přímočaře pohybovat ze stejného bodu,
přičemž jejich vektory rychlostí svírají úhel α. Jaká je časová závislost jejich vzájemné
vzdálenosti l(t), pokud jedno z těles se pohybuje rychlostí o velikosti v a druhé rychlostí
o velikosti 2v?
Příklad 2.9: Nejrychlejší cesta
x
A
silnice
pole
h
B
d
Cyklista na horském kole se potřebuje dostat
z bodu A do bodu B, viz obrázek, kde d = 2 km
a h = 1 km. Po silnici jede rychlostí c = 30 km/h,
po zoraném poli rychlostí v = c/3. Jak dlouho pojede z bodu A do B nejkratší cestou (tj. po poli)?
V jaké vzdálenosti x od bodu A musí uhnout ze
silnice na pole, aby se dostal do bodu B nejrychleji? Jak dlouho pojede touto cestou?
Příklad 2.10: Na nádraží
Výpravčí stojí na peróně na začátku prvního vagónu stojícího vlaku. Vlak se dá do rovnoměrně zrychleného pohybu takovým způsobem, že první vagón míjí výpravčího po dobu
∆t1 . Jakou dobu ∆tn míjí výpravčího n-tý vagón?
Příklad 2.11: Pohyb s proměnným zrychlením 1
Hmotný bod se pohybuje podél osy x tak, že pro jeho zrychlení platí
a = a0 1 − e −kt ,
10
2. Kinematika
kde a0 > 0, k > 0 jsou konstanty a t je čas. Vypočítejte rychlost v a polohu x bodu jako
funkci času za předpokladu, že v čase t = 0 platí v = 0, x = 0.
Příklad 2.12: Pohyb s proměnným zrychlením 2
Hmotný bod se pohybuje přímočaře se zrychlením, které rovnoměrně klesá z hodnoty
a0 = 10 m s−2 v čase t = 0 na nulovou hodnotu v čase t = τ = 20 s. Určete jeho rychlost
a polohu v čase τ , víte-li, že pro t = 0 je v = 0 a x = 0.
Příklad 2.13: Elipsa
Hmotný bod se pohybuje v rovině xy po trajektorii zadané parametrickými rovnicemi
y
B
0
x = A cos ωt,
x
A
y = B sin ωt,
kde A > B > 0. Ukažte, že tato trajektorie je elipsa.
Vypočítejte složky a velikost vektoru rychlosti. Jaká je
maximální a minimální rychlost? Vypočítejte složky a
r
velikost vektoru zrychlení.
Příklad 2.14: Šroubovice
Nabitá částice v homogenním magnetickém poli se pohybuje po šroubovici, která je popsána parametrickými rovnicemi
x = A cos ωt,
y = A sin ωt,
z = Bt,
kde A > 0, B a ω jsou konstanty. Vypočítejte složky a velikost vektoru rychlosti, složky
a velikost vektoru zrychlení, vektor zrychlení rozložte na tečnou a normálovou složku a
vypočtěte poloměr křivosti trajektorie.
Příklad 2.15: Kamínek
Automobil se pohybuje rovnoměrně přímočaře rychlostí
u = (u, 0, 0). Po jaké trajektorii se pohybuje kamínek
uvízlý ve vzorku pneumatiky, jestliže její poloměr je R?
Jaké jsou složky a velikost vektoru rychlosti kamínku?
Jaká je nejmenší a největší velikost rychlosti kamínku?
Jaké jsou složky a velikost vektoru zrychlení kamínku?
z
u
0
R
u
α
x
Příklad 2.16: Úloha z roku 1639
První český fyzik, Jan Marek Marci z Lanškrouna (1595-1667), ve své knize „O úměrnosti
pohybuÿ řešil tuto úlohu.
11
2. Kinematika
Malá kulička se může v tíhovém poli volně pohybovat ve
žlábku, jehož směr svírá s vertikálou úhel α a prochází kruhem o poloměru R. Jak závisí doba průchodu kuličky žlábkem
tp na velikosti úhlu α?
g
l
α
R
Příklad 2.17: Na zámku Zbiroh
Turista na zámku Zbiroh se naklání nad studnu, přičemž mu do ní z náprsní kapsy košile
vypadne mobilní telefon. Duchaplně ihned zapne stopky a změří, že žuchnutí telefonu
o dno uslyší za čas t = 6, 24 s po vypadnutí telefonu. Jak hluboká je studna na zámku
Zbiroh, jestliže tíhové zrychlení g = 9, 81 m s−2 a rychlost zvuku ve studni c = 340 m s−1 ?
Příklad 2.18: Volný pád 1
Těleso padá volným pádem z výšky h. Rozdělte tuto výšku na n úseků tak, aby doba
pádu v každém úseku byla stejná, najděte vzorec pro délku i-tého úseku.
Příklad 2.19: Volný pád 2
Těleso padá volným pádem z výšky h. Rozdělte tuto výšku na n stejných úseků. Jaká
bude doba pádu ti v i-tém úseku?
Příklad 2.20: Volný pád 3
Předmět spadl volným pádem z neznámé výšky H na zem. Pozorovatel změřil, že posledních h metrů předmět padal τ sekund. Z jaké výšky předmět spadl?
Příklad 2.21: Tečné a normálové zrychlení při vodorovném vrhu
Těleso bylo vrženo vodorovně z výšky h počáteční rychlostí o velikosti v0 . Jaká je v průběhu letu tělesa velikost jeho zrychlení celkového, tečného a normálového? Odpor vzduchu
zanedbejte.
12
2. Kinematika
Příklad 2.22: Opice
z
h
v0
α
0
Lovec v Africe chce střelit opici1 , která se pohupuje na
větvi stromu. Vodorovná vzdálenost mezi hlavní pušky a
O
opicí je d, svislá h (viz obrázek). Lovec ví, že v okamžiku
kdy opice zahlédne záblesk výstřelu (což je vzhledem
k rychlosti světla prakticky okamžitě) se pustí a padá
volným pádem k zemi. Pod jakým úhlem α musí lovec
x vystřelit, aby opici zasáhl? Velikost počáteční rychlosti
d
střely je v0 .
Příklad 2.23: Bombardér
Bombardér letí vodorovně ve výšce h konstantní rychlostí o velikosti v0 směrem k cíli.
V jaké vzdálenosti d od cíle musí být bomba vypuštěna, aby zasáhla místo určení? Jakou
rychlostí bomba dopadne na zem? Odpor vzduchu zanedbejte.
Příklad 2.24: Jak daleko, tak vysoko
Pod jakým elevačním úhlem α musíme hodit předmětem, aby vzdálenost, do které dopadne, byla rovna maximální výšce, do které vystoupí?
Příklad 2.25: Nebezpečná zóna
Najděte vztah popisující hranici nebezpečné zóny, pod
z
(x, z)
kterou hrozí sestřelení letadla dělem, jehož střely mají
konstantní velikost počáteční rychlosti v0 a je možné
pouze měnit jejich směr.
v0
α
x
Příklad 2.26: Piráti
z
v0
α
h
Na strmém útesu o výšce h = 100 m je ve vzdálenosti d = 1 km od moře pevnost s dělem bránící pobřeží. Do jaké vzdálenosti xm od břehu
jsou piráti chráněni útesem před dělovými koux lemi? Velikost počáteční rychlosti dělových koulí
je v0 = 120 m s−1 .
0
d
Příklad 2.27: Šikmý vrh na nakloněnou rovinu
Pod jakým úhlem α musíme šikmo vrhnout předmět na nakloněnou rovinu se sklonem β
tak, abychom dohodili nejdále?
1
Uspávací šipkou, opice skončí v ZOO, kde se jí bude docela líbit.
13
2. Kinematika
Příklad 2.28: Rumpál
M
R
Kbelík zavěšený na provázku omotaném kolem rumpálu o poloměru R
padá do studny. přičemž jeho dráha je dána vztahem
1
s = kt2 .
2
Jaká je velikost zrychlení mouchy sedící na rumpálu?
Příklad 2.29: Rotující bod
Hmotný bod se pohybuje po kružnici o poloměru r = 0,1 m, přičemž jeho úhlová souřadnice (v radiánech) je dána funkčním předpisem
ϕ = 2 + 4t3 ,
kde t je čas v sekundách. Jaká je velikost tečného zrychlení at a normálového zrychlení an
tohoto bodu v čase t = 2 s? Jakou úhlovou souřadnici ϕα má bod v okamžiku, kdy vektor
jeho zrychlení svírá s průvodičem úhel α = 45◦ ?
Příklad 2.30: Setrvačník
Setrvačník se otáčí s frekvencí f0 = 1 500 ot min−1 . Brzděním přejde do rovnoměrně zpomaleného pohybu a v čase τ = 30 s od počátku brzdění se zastaví. Jaké je jeho úhlové
zrychlení ε a kolik otoček N v průběhu brzdění vykoná?
Příklad 2.31: Rakety
Čtyři samonaváděcí rakety jsou umístěny v rozích pomyslného čtverce
4
3 o straně a. Jejich konstrukce je taková, že se pohybují rychlostí konstantní velikosti v a to tak, že raketa 1 vždy míří přímo na raketu 2,
a raketa 2 vždy míří přímo na raketu 3, ta vždy míří na raketu 4 a ta
na raketu 1. V čase t = 0 jsou rakety odpáleny. Vypočítejte za jak
dlouho se srazí a po jakých trajektoriích se pohybují.
1
2
a
14
3. Dynamika hmotného bodu
Příklad 3.1: Jak zavěsit závaží
Na dva stejné řetízky je třeba zavěsit závaží o hmotnosti m, viz
2a
obrázek, přičemž hřebíky, ke kterým se řetízky připevní, jsou
umístěny vodorovně ve vzdálenosti 2a. Jakou délku l > 2a musí
l
řetízky mít, pakliže je nelze zatížit silou o velikosti větší než Fp ?
Hmotnost řetízků můžeme zanedbat.
m
Příklad 3.2: Jednoduchá kladka
Na kladku z obrázku jsou pomocí pevného vlákna zavěšena závaží o hmotnostech m1 a m2 . S jakým zrychlením se tato závaží pohybují, pokud můžeme
hmotnost vlákna i volně se otáčející kladky zanedbat? Jakou silou je vlákno
napínáno?
m1
m2
Příklad 3.3: Dvojitá kladka
Závaží o hmotnostech m1 a m2 jsou zavěšena na systému kladek
z obrázku. Obě kladky se mohou volně otáčet, jejich hmotnost
je natolik malá, že ji můžeme společně s hmotností vlákna zanedbat. S jakým zrychlením se pohybují jednotlivá závaží a jaká
je velikost síly napínající vlákno?
m1
m2
Příklad 3.4: Kladka a nakloněná rovina
Závaží o hmotnostech m1 a m2 jsou přes kladku
propojena pevným vláknem, přičemž první visí na
m2
vlákně a druhé je umístěno na nakloněné rovině s
úhlem sklonu α, viz obrázek. Vypočítejte zrychlení
m1
α
závaží a velikost síly napínající vlákno, víte-li, že
koeficient smykového tření mezi nakloněnou rovinou a závažím je µ a že hmotnost vlákna i kladky můžete zanedbat.
Nápověda: Zamyslete se nad směrem třecí síly!
Příklad 3.5: Rovnoměrný pohyb po nakloněné rovině
Po nakloněné rovině s úhlem sklonu α se smýká směrem dolů předmět tak, že jeho rychlost
je konstantní. Jakou velikost má koeficient smykového tření mezi předmětem a nakloněnou
rovinou?
15
3. Dynamika hmotného bodu
Příklad 3.6: Průjezd klopenou zatáčkou
Jakou maximální rychlostí vmax může automobil projet zatáčkou o poloměru R, aby nedostal smyk, jestliže koeficient smykového tření mezi pneumatikami a vozovkou je µ a
zatáčka je sklopena dovnitř oblouku pod úhlem α? Vypočtěte konkrétní hodnoty maximální rychlosti pro R = 200 m, µ = 0, 6 a dva případy: α1 = 0◦ , α2 = 30◦ .
Příklad 3.7: Časově proměnná síla
Na hmotný bod o hmotnosti m, který je v klidu v počátku kartézských souřadnic, začne
v čase t = 0 působit proměnná síla F = (Fx , 0, 0), kde
Fx = F0 sin ωt.
spočtěte jeho zrychlení, okamžitou, maximální, minimální a průměrnou rychlost a polohu
hmotného bodu.
Příklad 3.8: Odstředivka
Odstředivka (viz obrázek) má tvar duté koule o poloměru R a otáčí
ω
se kolem své osy úhlovou rychlostí ω. V jaké výšce h se ustálí malá
kulička a jakou silou působí na stěnu odstředivky?
R
h
Příklad 3.9: Lano na stole
Dokonale ohebné lano délky l a hmotnosti m leží na
desce stolu, přičemž jeho část délky l0 visí přes okraj
dolů. Nalezněte časovou závislost polohy konce lana a
jeho rychlosti za předpokladu, že lano po stole může
klouzat bez tření a jeho rychlost v čase t = 0 je nulová. Omezte se na situaci, kdy část lana ještě spočívá na stole a lano se ještě nedotýká
podlahy.
Příklad 3.10: Parašutista
Vypočítejte rychlost, kterou dopadne parašutista z velké výšky s nulovou počáteční rychlostí na zem za předpokladu, že se mu padák otevře a neotevře. Vypočítejte, z jaké výšky
by musel vyskočit, aby stejnou rychlostí dopadl na zem, kdybychom mohli odpor vzduchu
zanedbat. Vypočítejte závislost rychlosti parašutisty na čase.
Víme že síla, kterou působí tekutina na rychle se pohybující těleso, se dá vyjádřit
Newtonovým vzorcem
1
Fo = − CρS|v|v,
2
16
3. Dynamika hmotného bodu
kde S je čelní průřez obtékaného tělesa, v je jeho rychlost, ρ je hustota tekutiny (pro
vzduch ρ = 1, 2 kg m−3 ) a C je koeficient závisející na tvaru tělesa. Pro otevřený padák
budeme předpokládat Co = 1, 33, So = 50 m2 , pro parašutistu s neotevřeným padákem
Cn ≈ 1, Sn ≈ 1 m2 . Hmotnost parašutisty i s výstrojí je m = 80 kg.
Příklad 3.11: Kulička v oleji
Vhodíme-li malou kuličku (brok) do vazké kapaliny, např. oleje,bude její pohyb brzdit třecí
(Stokesova) síla FS , jejíž velikost je úměrná rychlosti pohybu a kterou můžeme vyjádřit
vzorcem
FS = −kv,
k > 0.
Vypočítejte závislost rychlosti kuličky o hmotnosti m na čase, pokud pro t = 0 je její
rychlost nulová a můžeme-li zanedbat vztlak kapaliny.
Příklad 3.12: Brzdění silou přímo úměrnou rychlosti
Na jaké dráze se zastaví kulička o hmotnosti m, která se pohybuje po dokonale hladké
vodorovné ploše, působí na ni pouze síla
FS = −kv,
k>0
a v určitém čase je velikost její rychlosti v0 ?
Příklad 3.13: Brzdění silou úměrnou druhé mocnině rychlosti
Na jaké dráze se zastaví kulička o hmotnosti m, která se pohybuje po dokonale hladké
vodorovné ploše, působí na ni pouze síla
FS = −k|v|v,
k>0
a v určitém čase je velikost její rychlosti v0 ?
Příklad 3.14: Kulička na kouli
Na vrcholku velké dokonale hladké koule o poloměru r je umísh těna malá kulička, jejíž poloměr můžeme oproti poloměru velké
α
koule zcela zanedbat. Malá kulička se díky labilní rovnováze dá
r
do pohybu a klouže po povrchu velké koule. Určete vertikální
vzdálenost h, ve které se od povrchu velké koule odlepí, a vypočítejte jakou dráhu po povrchu koule urazí.
17
3. Dynamika hmotného bodu
Příklad 3.15: Nebezpečný kousek
Artista na cirkusovém představení předvádí následující nebezpečný kousek, viz obrázek. Z výšky h se na koloběžce spustí
r
na kruhovou dráhu o poloměru r. Jaká musí minimálně tato
h
výška být, aby po celou dobu jízdy byl v kontaktu s dráhou?
Přitom předpokládejte, že počáteční rychlost je nulová.
Příklad 3.16: Houpačka
Houpačka, kterou můžeme zjednodušeně popsat jako hmotný bod o hmotnosti m zavěšený
na nehmotném závěsu o délce l, byla vychýlena do úhlu ϕ0 a puštěna. Vypočítejte závislost
velikosti rychlosti houpačky na okamžité výchylce ϕ a její maximální hodnotu. Vypočítejte
velikost síly napínající závěs houpačky v závislosti na výchylce a její maximální hodnotu.
Příklad 3.17: Prak
Prak si můžeme vyrobit tak, že mezi dvě ramena vidlice s roztečí a připevníme gumové vlákno délky l > a a tuhosti k. Jakou
počáteční rychlostí v0 vymrští tento prak kámen o hmotnosti
a m, pokud gumové vlákno natáhneme na délku l′ = αl, α > 1
a pokud jeho hmotnost oproti hmotnosti kamene můžeme zanedbat?
m
l
αl
Příklad 3.18: Pružinový kanón
Pokud na svisle postavenou pružinu umístíme kuličku o hmotnosti m = 0, 1 kg, stlačí se
o vzdálenost ∆s = 2 mm. Do jaké výšky pružina kuličku kolmo vzhůru vystřelí, pokud ji
dále stlačíme o s1 = 15 cm a náhle pustíme? Hmotnost pružiny můžeme zanedbat.
Příklad 3.19: Sáňky
sk
α
sr
Sáňky sjedou s kopce délky sk a sklonem α a po vodorovné rovině ujedou ještě vzdálenost sr . Vypočítejte koeficient smykového
tření µ mezi sněhem a sáňkami za předpokladu, že velikost rychlosti ve zlomu mezi kopcem a rovinou se nezmění.
Příklad 3.20: Je řidič vinen?
V obci, kde je povolená maximální rychlost vmax = 50 km h−1 přejelo auto slepici. Na
silnici jsou vidět stopy po brzdění smykem, které mají délku l = 39 m. Policista vyšetřující
nehodu ví, že koeficient smykového tření mezi vozovkou a pneumatikami je µ = 0, 5. Jakou
jel automobil rychlostí v okamžiku, než začal brzdit? Dostane řidič pokutu?
Příklad 3.21: Střela
Střela letící rychlostí v = 400 m s−1 narazí do dřevěného kvádru a zasekne se v něm v
hloubce h = 30 cm. Jakou rychlostí v ′ by vylétla tato střela z kvádru ze stejného materiálu
18
3. Dynamika hmotného bodu
o tloušťce h′ = 15 cm? Předpokládejte přitom, že odporová síla, kterou dřevo střelu brzdí,
je konstantní.
Příklad 3.22: Kabel visící ze střechy domu
Jakou práci je třeba vykonat na vytažení kabelu, který volně visí ze střechy domu, má
délku l = 20 m a hmotnost m = 30 kg?
Příklad 3.23: Provázek
Provázek délky l a hmotnosti m leží natažený na stole. Jakou délkou x musí viset přes
okraj stolu, aby se právě dal vlastní vahou do pohybu, jestliže koeficient smykového tření
mezi ním a stolem je µ? Jakou práci vykoná tíhová síla při stažení provázku ze stolu?
Příklad 3.24: Výstřel z děla
Dělová koule o hmotnosti m = 24 kg opustila hlaveň rychlostí o velikosti v = 500 m s−1
v čase τ = 0, 008 s po zapálení roznětky. Jak velká síla na kouli působila, jestliže předpokládáme rovnoměrně zrychlený pohyb koule v hlavni? Jak velká práce byla vykonána na
urychlení koule a jak dlouhá je hlaveň?
Příklad 3.25: Úder kladivem
Kladivo udeřilo do předmětu o hmotnosti m = 0, 5 kg, přičemž mu udělilo rychlost
v = 0, 3 m s−1 . Vypočítejte maximální velikost síly, jíž kladivo na předmět působilo za
předpokladu, že velikost síly lineárně narůstala a pak klesala a úder trval τ = 1 ms.
Příklad 3.26: Špatný zpěvák
Zpěvák stojí na pódiu a diváci na něj hází rajčata. Na jeho nebohé tělo dopadají kolmo
rychlostí o velikosti v = 10 m s−1 v průměru 10 rajčat o hmotnosti m = 100 g za jednu
sekundu. Jaká průměrná síla nutí zpěváka opustit hlediště?
Příklad 3.27: Pád z výšky na rotující Zemi
Z věže výšky h stojící na místě o zeměpisné šířce ϕ byla na zem upuštěna malá kulička.
Vypočítejte, jakým směrem a v jaké vzdálenosti od vertikály dopadne na zem působením
Coriolisovy síly. Vliv tření o vzduch zanedbejte. Jaké výchylky můžeme očekávat v případě
mrakodrapu Tchaj-pej 101, Eiffelovy věže či Petřínské rozhledny?
Nápověda: Vliv Coriolisovy síly v tomto případě bude velice malý a v prvním přiblížení
můžeme uvažovat, že se kulička ve vertikálním směru pohybuje volným pádem.
Příklad 3.28: Řeka
Na severní zeměpisné šířce ϕ = 45◦ teče od severu k jihu řeka široká d = 1 km rychlostí
v = 5 km h−1 . Vypočítejte, jaké převýšení vodní hladiny mezi pravým a levým břehem
∆h způsobí Coriolisova síla.
19
3. Dynamika hmotného bodu
Nápověda: Vodní hladina je kolmá k výslednici působících sil.
Příklad 3.29: Závaží na horizontálně kmitající desce
Vodorovná deska koná kmitavý pohyb v horizontálním směru s periodou T = 5 s. Závaží
ležící na desce se začne smýkat v okamžiku, kdy amplituda kmitů dosáhne velikosti x0 =
0, 5 m. Jaký je koeficient smykového tření µ mezi závažím a deskou?
Příklad 3.30: Závaží na vertikálně kmitající desce
Závaží o hmotnosti m = 2 kg leží na vertikálně kmitající desce, jejíž amplituda výchylky
z0 = 3 cm a perioda T = 0, 5 s, Jaká maximální síla působí na závaží? Pro jakou maximální
amplitudu kmitů zm bude při stejné periodě závaží na desce ještě v klidu ležet?
Příklad 3.31: Těleso zavěšené na pružině
Zavěsíme-li těleso o hmotnosti m = 200 g na pružinu, prodlouží se pružina o ∆y0 = 3, 9 cm.
Poté pružinu s tělesem prodloužíme o ∆y = 2 cm ve vertikálním směru a pustíme. S jakou
periodou bude těleso kmitat? Jaká bude jeho maximální rychlost a zrychlení?
Příklad 3.32: Jedno závaží na dvou pružinách
Máme dvě pružiny stejné délky s různými tuhostmi k1 a k2 . Zavěsíme-li těleso neznámé
hmotnosti na pružinu s tuhostí k1 , kmitá na ní s periodou T1 . Na pružině s tuhostí k2 kmitá
toto těleso s periodou T2 . Vypočítejte, s jakou periodou Ts a Tp bude těleso kmitat, když
jej a) zavěsíme na obě pružiny zapojené pod sebe (sériově) a b) vedle sebe (paralelně).
Příklad 3.33: Bungee jump
Odvážlivec o hmotnosti m se vrhne střemhlav z mostu zavěšen na pružném laně, které má
nezatížené délku l0 a tuhost k. Vypočítejte, na jakou délku se lano maximálně natáhne,
pokud zanedbáte odpor vzduchu, hmotnost lana a pokud budete předpokládat, že lano
se řídí Hookovým zákonem (velikost vratné síly je přímo úměrná prodloužení).
20
4. Lagrangeovy rovnice II. druhu
Příklad 4.1: Dvojité kyvadlo
Matematické kyvadlo o délce závěsu l2 a hmotnosti m2 je zavěšeno
na matematické kyvadlo o délce závěsu l1 a hmotnosti m1 . Najděte
ϕ1
pohybové rovnice pro takovéto dvojité kyvadlo za předpokladu,
l1
že obě kyvadla se mohou pohybovat pouze v jedné rovině.
m1
l2
ϕ2
m2
Příklad 4.2: Kyvadlo na rotujícím kotouči
Matematické kyvadlo o hmotnosti m a délce závěsu l je volně uchyy
ceno ve vzdálenosti r od osy kotouče, který rotuje úhlovou rychlostí ω, přičemž osy otáčení kotouče a kyvadla jsou rovnoběžné.
ω
r
x
Najděte pohybovou rovnici popisující pohyb kyvadla.
ϕ
l
m
Příklad 4.3: Závaží na pružině
Na pružinu délky l0 o tuhosti k zavěsíme závaží (hmotný bod) o hmotnosti m. Najděte pohybové rovnice závaží zavěšeného na této pružině
l
za předpokladu, že se pružina může volně otáčet v jedné rovině a že její
ϕ
hmotnost můžeme vzhledem k hmotnosti závaží zanedbat.
m
Příklad 4.4: Násada od koštěte
Násada od koštěte (homogenní tenká tyč) hmotnosti m a délky l je opřena
na jedné straně o dokonale hladkou stěnu a o dokonale hladkou podlahu
na straně druhé. Po uvolnění začne klouzat k zemi. Najděte pohybovou
l
rovnici pro zobecněnou souřadnici α za předpokladu, že je pohyb rovinný.
α
Příklad 4.5: Kyvadlo na vozíku
Na vozíku o hmotnosti M, který se může volně vodorovně pohybovat, je umístěno matematické kyvadlo o hmotnosti m a délce závěsu
ϕ l
l. Najděte pohybové rovnice vozíku a kyvadla, jestliže rovina kmitů
m kyvadla je rovnoběžná s přímkou, podél níž se může vozík pohybovat.
M
21
4. Lagrangeovy rovnice II. druhu
Příklad 4.6: Částice na nakloněné rovině
Nakloněná rovina s úhlem sklonu α (viz obrázek) se pohybuje podél
s
vodorovné přímky rovnoměrně zrychleně tak, že pro polohu jejího nejg vyššího bodu platí xn = at2 /2. Najděte pohybovou rovnici částice o
m
a
α
hmotnosti m, která může po nakloněné rovině volně bez tření klouzat.
Pro jaký úhel a může setrvávat částice na nakloněné rovině v klidu?
Příklad 4.7: Korálek na drátě
Korálek o hmotnosti m je navléknutý na kruhové drátěné smyčce o
ω
poloměru R, po které může volně klouzat. Drátěná smyčka se otáčí
kolem svislé osy procházející jejím středem úhlovou rychlostí ω. Najděte
pohybovou rovnici korálku.
ϑ
R
m
Příklad 4.8: Kuličky spojené provázkem
Dvě malé kuličky o hmotnostech m a M jsou spom
jeny provázkem délky l, jehož hmotnost můžeme
r
zanedbat, provlečeným otvorem ve stole. Kulička o
ϕ
hmotnosti m klouže bez tření po vodorovné, dokonale hladké desce stolu. Najděte pohybové rovnice
kuliček.
M
Příklad 4.9: Cykloidální kyvadlo
Malá kulička o hmotnosti m se může pohybovat volně bez tření po
y
g
trajektorii popsané parametrickými rovnicemi cykloidy
x
x = R(ϕ + sin ϕ), y = R(1 − cos ϕ),
kde R > 0 a ϕ ∈ < −π, π >. Ukažte, že pokud kuličku vychýlíme z rovnovážné polohy, nebude perioda jejích kmitů záviset na velikosti výchylky. Spočítejte tuto periodu.
Nápověda: Za zobecněnou souřadnici zvolte q = sin (ϕ/2).
22
5. Dynamika soustavy hmotných bodů
Příklad 5.1: Železniční vagón v dešti
Prázdný železniční vagón o hmotnosti m0 se pohybuje bez tření
po vodorovných kolejích rychlostí o velikosti v0 . V čase t =
v
0 do něj začne pršet, přičemž přírůstek hmotnosti vagónu za
jednotku času díky dešťové vodě je
∆m
= α.
∆t
Jek se bude s časem měnit rychlost vagónu dokud nedojde k jeho naplnění? Jak se
bude s časem měnit jeho rychlost od okamžiku, kdy se celý naplní vodou a ta z něj začne
vytékat? Nechť má vagón v tomto okamžiku t1 hmotnost m1 a rychlost o velikosti v1 .
Příklad 5.2: Jednoduchý rázostroj
Kuličku o hmotnosti m1 na jednoduchém rázostroji vychýlíme do
výšky h, pustíme, a necháme srazit s kuličkou o hmotnosti m2 . Vyšetřete do jaké výšky h1 a h2 se kuličky vychýlí po srážce za předpokladu,
l
že se jedná o srážku dokonale pružnou. Obě kuličky jsou zavěšeny na
závěsech délky l, jejichž hmotnost můžeme zanedbat. Jakými směry
h
se odráží kuličky v závislosti na poměru hmotností m1 a m2 ?
m1
m2
Příklad 5.3: Urychlovač
m1 Dva míčky o hmotnostech m1 a m2 , kde m1 < m2 umístěné nad sebou tak, že
m2 lehčí je nad těžším, pustíme na zem z výšky h. Vypočítejte výšky h1 a h2 , do
kterých míčky po odrazu od země vyskočí. Pro jaký poměr hmotností vyskočí
h
lehčí míček nejvýše a jaká je tato výška? Předpokládejte přitom, že všechny
rázy jsou dokonale pružné, že rozměry míčků můžeme oproti výškám h, h1 a
h2 zanedbat a že jejich pohyb před a po odrazu probíhá podél přímky.
Příklad 5.4: Dvě částice
Částice o hmotnosti m1 je umístěna v počátku souřadné soustavy,
y
m1 F −F m2 x částice o hmotnosti m2 ve vzdálenosti l na ose x. Vypočítejte, v jakém čase, na jakém místě a jakou vzájemnou rychlostí se částice
0
l
srazí, pokud se vzájemně přitahují silou konstantní velikosti F .
23
5. Dynamika soustavy hmotných bodů
tsPříklad 5.5: Balistické kyvadlo
Balistické kyvadlo, viz obrázek, je zařízení, pomocí něhož lze
zjistit rychlost projektilu (střely). Střela o hmotnosti m je vypálena
rychlostí neznámé velikosti v do terčové části balistického
ϕ
l
kyvadla, která má hmotnost M ≫ m a v níž se zasekne. Najděte vztah pro velikost rychlosti střely v závislosti na výchylce
m v
M
h kyvadla. Vzdálenost terčové části od osy otáčení je l, hmotnost
závěsu můžeme zanedbat. Jaká část kinetické energie střely se
využije na vychýlení kyvadla?
Příklad 5.6: Střela v krabici
Střela o hmotnosti m = 10 g byla vypálena do krabice s pískem o hmotnosti M = 2 kg ležící
na vodorovné podložce a zasekla se v ní, přičemž ji posunula o vzdálenost l = 25 cm. Víteli, že koeficient smykového tření mezi krabicí a podložkou µ = 0, 2, vypočítejte rychlost
střely a dobu pohybu krabice.
Příklad 5.7: Pružná srážka částic
Částice A o hmotnosti mA a kinetické energii E se dokonale pružně srazí s částicí B o
hmotnosti mB , která je v klidu. Jaký musí byt poměr hmotností obou částic, aby částice
B získala od částice A co nejvíce energie? Čemu se tato energie rovná? Srážka probíhá po
přímce.
Příklad 5.8: Nepružná srážka částic
Dvě částice stejné hmotnosti se srazí takovým způsobem, že po srážce zůstanou spojené.
Jaká energie Es se spotřebuje při srážce, jestliže a) jedna částice byla před srážkou v klidu
a druhá měla kinetickou energii E a b) jestliže částice měly před srážkou stejnou kinetickou
energii E a opačné rychlosti? Srážka v obou případech probíhá po přímce.
Příklad 5.9: Pašeráci
Dvě pašerácké lodě o hmotnostech m1 = 500 kg a m2 = 1000 kg se pohybují proti
sobě. V okamžiku kdy se míjí, předají si posádky navzájem pytle se zbožím o hmotnosti m = 50 kg. Následkem výměny se první loď zastaví a druhá pokračuje původním
směrem rychlostí v2′ = 8, 5 m s−1 . Jaké byly rychlosti v1 a v2 loděk před výměnou zboží?
Příklad 5.10: Chůze na lodi
Člověk o hmotnosti m = 75 kg stojí na loďce o délce l = 2 m a hmotnosti M = 25 kg.
O jakou vzdálenost se posune vzhledem ke břehu, když přejde z jednoho konce lodě na
druhý? Předpokládejte přitom, že odpor vody je možné zanedbat.
24
5. Dynamika soustavy hmotných bodů
Příklad 5.11: Nezabrzděné dělo
Z děla o hmotnosti M, které se může volně pohybovat po vodorovné zemi byl vystřelen
projektil o hmotnosti m. Vypočítejte směr (elevační úhel α′ ) počáteční rychlosti projektilu, jestliže nastavený elevační úhel děla byl α.
Příklad 5.12: Dva vozíky na pružině
Dva vozíky o hmotnostech m1 a m2 , které se mohou pohym2
m1
bovat bez tření podél vodorovné přímky a které jsou opatřené pružinovými nárazníky, jsou spojeny pevným vláknem
tak, že pružiny tuhosti k jsou dohromady stlačeny o vzdálenost ∆x. Jakými rychlostmi se budou vozíky pohybovat po přestřižení vlákna, pokud
byly původně v klidu?
Příklad 5.13: Dvě závaží na pružině
m2 Dvě závaží o hmotnostech m1 a m2 jsou spojena pružinou o tuhosti
m1
k
k. Vypočítejte periodu kmitů tohoto systému za předpokladu, že
na něj nepůsobí vnější síly a že pohyb je jednorozměrný.
25
6. Mechanika tuhého tělesa
Příklad 6.1: Visutá lávka
Na visuté lávce o délce l a hmotnosti M stojí ve vzdálenosti d
člověk o hmotnosti m. Vypočítejte, jakými silami jsou napínány
T1
T2 závěsy držící lávku. Hmotnost závěsů zanedbejte.
d
Příklad 6.2: Auto v zatáčce
Automobil o hmotnosti m = 800 kg projíždí neklopenou zatáčkou
o poloměru křivosti r = 180 m rychlostí v = 108 km h−1 . Vypočítejte, jaké síly Fl , Fp působí na levá a pravá kola, pokud je střed
h
křivosti zatáčky nalevo od automobilu. Těžiště automobilu leží
ve výšce h = 0, 5 m nad zemí uprostřed mezi koly vzdálenými
d
d
2d = 2 m. Jakou maximální rychlostí vm může automobil projet
zatáčkou po čtyřech kolech?
Příklad 6.3: Jízda smrti
Jednou z cirkusových atrakcí je jízda na motocyklu po dráze tvořené vnitřní stěnou válce
stojícího na své podstavě. Jakou nejmenší rychlostí musí motocyklista ve vodorovném
směru jet, aby se na svislé stěně udržel? Jaký úhel α při této rychlosti svírá motocyklista
vzhledem ke kolmici na stěnu? Poloměr dráhy r = 10 m, koeficient smykového tření mezi
stěnou a pneumatikou µ = 0, 4 a vzdálenost hmotného středu motocyklu i s jezdcem
h = 1 m od bodu dotyku pneumatiky a stěny.
Příklad 6.4: Žebřík
b)
a)
l
l
d
α
α
O stěnu domu stojí opřený žebřík délky l. Koeficient
smykového tření mezi žebříkem a zemí je µ, tření mezi
žebříkem a stěnou můžeme zanedbat. Vypočítejte a)
jaký nejmenší může být úhel αmin , aby žebřík nesklouzl.
Zjistěte b) co se stane, když po žebříku opřeném pod
úhlem αmin vystoupí člověk do vzdálenosti d.
Příklad 6.5: Lahváče
Následující úlohu lze vyřešit snadno i experimentálně, nicméně bychom to
měli zvládnout i teoreticky. Tři lahve od piva postavíme na sebe jako malou
pyramidu na skleněnou podložku. Udrží se pyramida, nebo se lahve rozjedou?
Příklad 6.6: Těžiště kužele
Určete polohu těžiště homogenního kužele o výšce h a poloměru základny a.
26
6. Mechanika tuhého tělesa
Příklad 6.7: Těžiště polokoule
Určete polohu těžiště homogenní polokoule o poloměru a.
Příklad 6.8: Těžiště rovinných objektů
Najděte polohy těžiště rovinných objektů, které získáme
y
y
a) vyříznutím čtverce, b) vyříznutím trojúhelníka z hox
x mogenního čtverce o délce strany a.
a)
a
b)
a
Příklad 6.9: Půlkruhový stůl
Do jakého místě je nejlepší umístit nohu ke stolu s půlkruhovou homogenní deskou o
poloměru R?
Příklad 6.10: Ohnutý drát
Homogenní tenký drát konstantního průřezu byl ohnut do pravého úhle tak,
že jeho ramena mají délku a a b. Poté byl volně zavěšen ke stropu. Vypočítejte,
pod jakým úhlem α od vertikály je odkloněno rameno, za které drát visí.
a
α
b
Příklad 6.11: Moment setrvačnosti tyče
Vypočítejte moment setrvačnosti dlouhé a tenké homogenní
tyče konstantního průřezu délky l a hmotnosti m, pokud je
osa rotace kolmá na osu tyče a prochází a) středem tyče a b)
okrajem tyče.
l
Příklad 6.12: Moment setrvačnosti válce 1
Vypočítejte moment setrvačnosti homogenního válce o poloměru R a hmotnosti m vzhledem k jeho geometrické ose.
Příklad 6.13: Moment setrvačnosti válce 2
Vypočítejte moment setrvačnosti homogenního válce o hmotnosti m, poloměru R a výšce
h vzhledem k ose, jež je kolmá k jeho geometrické ose a prochází středem válce.
Příklad 6.14: Moment setrvačnosti koule
Vypočítejte moment setrvačnosti homogenní koule o hmotnosti m a poloměru R vzhledem
k ose procházející jejím středem.
27
6. Mechanika tuhého tělesa
Příklad 6.15: Moment setrvačnosti míče
Vypočítejte moment setrvačnosti míče o hmotnosti m a poloměru R pro osu rotace procházející středem míče. Míč si lze představit jako homogenní kulovou slupku zanedbatelné
tloušťky (s ohledem na poloměr R).
Příklad 6.16: Moment setrvačnosti krychle
Vypočítejte moment setrvačnosti homogenní krychle o šířce strany a a hmotnosti m vzhledem k ose procházející středy dvou protilehlých stěn.
Příklad 6.17: Závod koule a válce
Na nakloněnou rovinu s úhlem sklonu α položíme homogenní kouli a válec. Oba objekty
se začnou bez smýkání kutálet dolů. S jakým zrychlením se budou pohybovat? Který
z objektů se bude kutálet rychleji?
Příklad 6.18: Úder tágem do koule
Tágo bouchne do středu kulečníkové koule, takže se tato začne po
v0
stole smýkat rychlostí o počáteční velikosti v0 . Koeficient smykového tření mezi plátnem stolu a koulí je µ. Díky tření se koule
postupně roztáčí, až se začne pohybovat čistě valivým pohybem
(kutálet). Jakou konečnou rychlostí se bude koule kutálet?
Příklad 6.19: Různá kyvadla
Máme čtyři objekty, které jsou zavěšeny tak, aby mohly
kývat kolem pevné osy: a) matematické kyvadlo (hmotný
bod zavěšený na nehmotném závěsu délky L), b) tenkou
tyčku délky l, c) obruč o poloměru ro a d) kruhová deska o
poloměru rd . Určete, jaké rozměry musí mít tyčka, obruč
a) b)
c)
d)
a kruhová deska, aby kývaly stejně jako matematické kyvadlo. Tlumení kyvadel zanedbejte.
Příklad 6.20: Minimální perioda
V jaké vzdálenosti od středu homogenní kruhové desky o poloměru R musí být osa otáčení
(rovnoběžná s osou desky), aby perioda takto vytvořeného kyvadla byla minimální?
28
6. Mechanika tuhého tělesa
Příklad 6.21: Rumpál ještě jednou
r Na rumpálu o poloměru r a momentu setrvačnosti J je na namotaném laně
zavěšen kbelík o hmotnosti m. S jakým zrychlením padá kbelík do studně,
pokud se může rumpál volně otáčet a hmotnost lana můžeme zanedbat?
m
Příklad 6.22: Tovární komín
Starý tovární komín výšky h tvaru dutého válce byl u základny podkopán a spadl. Jakou
rychlostí dopadl na zem jeho nejvyšší bod? Bod v jaké výšce z dopadl na zem stejnou
rychlostí, jako kdyby padal volným pádem?
Příklad 6.23: Výstřel na tyč
Homogenní dřevěná tyč délky l = 1 m a hmotnosti M = 2 kg se může
v
volně otáčet kolem osy, která prochází kolmo jejím těžištěm. Byla do
m
ní vypálena střela kolmo k ose rotace i tyči, která se zasekla na jejím
konci. Velikost rychlostí střely v = 200 m s−1 , její hmotnost m = 10 g.
Jakou úhlovou rychlostí se tyč se zaseknutou střelou roztočila?
Příklad 6.24: Úder do volně ležící tyčky
Tyčka délky l = 1, 2 m a hmotnosti m = 0, 1 kg leží na dokonale hladké vodorovné rovině.
Na jeden konec tyčky bylo kolmo vodorovně udeřeno, přičemž velikost impulsu úderu
byla I = 10−2 Ns. Vypočtěte, jakou rychlostí vs se pohybuje hmotný střed tyčky po
úderu. Vypočtěte, jakou úhlovou rychlostí ω se tyčka po úderu otáčí. Vypočtěte, jakou
vzdálenost L tyčka urazí, než vykoná jednu otočku.
Příklad 6.25: Jak přemístit bednu
Bednu tvaru krychle je třeba přemístit do určité vzdálenosti, která se rovná celočíselnému
násobku délky její hrany. Jednou ji táhneme po zemi, podruhé převracíme přes hranu.
Koeficient smykového tření mezi bednou a zemí je µ. Pro jaké µ je práce vykonaná v obou
případech přepravy stejná?
Příklad 6.26: Jak pootočit kosmickou lodí
V ose kosmické lodi je umístěn elektromotor, moment setrvačnosti jehož rotoru vzhledem
k ose otáčení je Js = 2 × 10−3 kg m2 . Kolikrát se musí rotor vzhledem k palubě kosmické
lodi otočit, má-li se tato pootočit o úhel ϕl = 30◦ ? Moment setrvačnosti celé lodi vzhledem
k ose otáčení je Jl = 12 kg m2 .
29
6. Mechanika tuhého tělesa
Příklad 6.27: Na kolotoči
Člověk o hmotnosti m = 80 kg stojí na okraji vodorovné kruhové desky o poloměru
r = 5 m, která se může volně (bez tření) otáčet kolem své osy. Vypočítejte, jakou úhlovou
rychlostí a jakým směrem se bude deska, která byla původně v klidu otáčet, pokud člověk
po jejím obvodu začne kráčet rychlostí v = 1, 5 m s−1 . Moment setrvačnosti desky je
Jd = 4000 kg m2 , rozměry člověka (vzhledem k desce) zanedbejte.
Příklad 6.28: Kulička na stole
Na vodorovném, dokonale hladkém stole rotuje na provázku malá kulička po kruhové trajektorii s poloměr0
rem r0 . Provázek, jehož hmotnost můžeme zanedbat, je
provlečen otvorem skrz desku stolu. Vypočítejte, jakou
práci musíme vykonat, abychom zatáhnutím za provázek zmenšili poloměr trajektorie kuličky na polovinu,
jestliže byla původně její kinetická energie Ek0 .
30
7. Deformace tuhého tělesa
Příklad 7.1: Tržná délka drátu
Jakou délku l musí mít měděný drát zavěšený za jeden konec, aby se přetrhl vlastní vahou?
Pro hustotu mědi a mez pevnosti platí ρ = 8930 kg m−3 , σp = 200 MPa.
Příklad 7.2: Jak zavěsit břemeno
Najděte vzdálenost x, do které je na nosník zaned
dbatelné hmotnosti třeba zavěsit břemeno hmotl0 , E2 , S2 nosti m, aby a) mechanické napětí v obou závěl0 , E1 , S1 x
sech bylo stejné a b) prodloužení obou závěsů bylo
stejné.
m
Délka obou závěsů l0 bez zatížení je stejná, průřezy a moduly pružnosti závěsů jsou různé (S1 , E1 , S2 , E2 ).
Příklad 7.3: Šplh po pružném laně
Lano délky l0 volně visí zavěšené za jeden konec. Jakou práci musí vykonat člověk hmotnosti m, aby vyšplhal po celé délce lana a) za předpokladu, že lano je tuhé a b) za
předpokladu, že jeho modul pružnosti je E, průřez S a hmotnost lana můžeme zanedbat?
Příklad 7.4: Komolý kužel
Komolý kužel o poloměrech základen r1 , r2 a výšce h je stlačen silou o velikosti F ve
směru své osy. O jakou vzdálenost ∆h se zmenší jeho výška, jestliže zatížení je rovnoměrné
v každém průřezu kolmém k ose a modul pružnosti materiálu kužele je E?
Příklad 7.5: Prodloužení tyče vlastní vahou
O jakou délku ∆l se prodlouží vlastní vahou tyč délky l a průřezu S zavěšená za jeden
konec, jestliže její materiál má hustotu ρ a Youngův modul pružnosti E?
Příklad 7.6: Pilíř
Nosný pilíř z materiálu o hustotě ρ kruhového průřezu má podepírat
G
břemeno tíhy G. Jaká musí být závislost poloměru pilíře r(x) na vzdálenosti od břemene, aby normálové napětí σ0 bylo po celé jeho délce
konstantní?
x
r(x)
31
8. Gravitační pole
Příklad 8.1: Geostacionární družice
Vypočítejte, do jaké výšky h nad povrch Země je třeba umístit umělou družici a jakou
rychlost jí je třeba udělit, aby byla geostacionární, tj. její poloha vzhledem k Zemi byla
neproměnná.
Příklad 8.2: Lano visící z nebe
Do jaké minimální vzdálenosti od Země by muselo dosahovat dokonale pevné lano, aby
mohlo být uchyceno někde na rovníku a sloužilo k výtahové dopravě na geostacionární
dráhu?
Příklad 8.3: Potenciální energie gravitačního a tíhového pole
Ukažte jak vyplývá vzorec pro potenciální energii v homogenním tíhovém poli Země EpT =
mgh z Newtonova gravitačního zákona.
Příklad 8.4: Nejmenší rychlost družice
Ve vzdálenosti R0 od středu Země je vodorovně vystřelena určitou
v
rychlostí umělá družice. Jaká musí být velikost této rychlosti vkr ,
aby se pohybovala po kruhové trajektorii? Jaká musí být minimální
velikost rychlosti vmin , aby tato družice nedopadla na Zemi?
R0
Nápověda: Vzdálenost perigea eliptické trajektorie musí být právě
rovna poloměru Země RZ .
R
Z
Příklad 8.5: Doba oběhu družice kolem planety
Jak souvisí perioda družice obíhající planetu v její těsné blízkosti po kruhové trajektorii
s průměrnou hustotou planety?
Příklad 8.6: Hmotnost Slunce
Vypočítejte hmotnost Slunce MS z doby oběhu Země TZ a z poloměru její dráhy RZS =
149, 5 × 106 km o níž se předpokládá, že je kruhová. Jaká je oběžná rychlost Země kolem
Slunce?
Příklad 8.7: Hmotnost Jupiteru
Měsíc obíhá kolem Země po eliptické trajektorii s velkou poloosou aM = 384 400 km s periodou3 TM = 27, 32 dne. Největší měsíc Jupiteru (a současně celé sluneční soustavy)
3
Jedná se o tzv. siderickou periodu, tedy vzhledem ke hvězdám. Synodická perioda (od novu k novu)
trvá 29,53 dne.
32
8. Gravitační pole
Ganymed se pohybuje po trajektorii s velkou poloosou aG = 1070 000 km s periodou
TG = 7, 15 dne. Kolikrát větší je hmotnost Jupiteru oproti Zemi?
Příklad 8.8: Svislý vrh do velké výšky
Do jaké výšky h vystoupí těleso vrhnuté svisle vzhůru z povrchu Země rychlostí o velikosti
v0 ? Jaká musí být tato rychlost, aby těleso již nedopadlo zpět? Odpor vzduchu zanedbejte.
Příklad 8.9: III. kosmická rychlost
Vypočítejte nejmenší rychlost, kterou je třeba udělit projektilu na povrchu Země, aby se
mohl vymanit z gravitačního pole Slunce4 . Vliv atmosféry Země zanedbejte.
Nápověda: Projektil je třeba vystřelit ve směru vektoru okamžité oběžné rychlosti Země
kolem Slunce.
Příklad 8.10: Nulová gravitace mezi Měsícem a Zemí
V jaké vzdálenosti od středu Země je na spojnici Země-Měsíc velikost gravitační síly
působící na těleso o hmotnosti m nulová? Vzdálenost Země-Měsíc je d, pro hmotnost
měsíce použijte MM = MZ /81.
Příklad 8.11: Pokusy na Zemi a Měsíci
Vypočítejte, kolikrát výše vyskočíte na Měsíci oproti Zemi za předpokladu, že na obou
tělesech jste schopni vyvinout stejný impuls síly. Vypočítejte, kolikrát rychleji jdou kyvadlové hodiny na Měsíci oproti stejným hodinám na Zemi.
Příklad 8.12: Skok do nekonečna
Řekněme, že průměrně zdatný člověk vyskočí na povrchu Země do výšky h = 1 m. Představme si dále, že tento člověk stojí na povrchu planetky, jejíž hustota je stejná, jako je
průměrná hustota Země. Jaký poloměr by planetka musela mít, aby se tento člověk výskokem vzhůru vymanil z jejího gravitačního vlivu? Předpokládejme přitom, že na Zemi i
planetce je schopen při výskoku vyvinout stejný impuls síly.
Příklad 8.13: Vlak poháněný gravitací
Doprava na velké vzdálenosti by v budoucnu mohla být vyřešena následujícím způsobem. Mezi vzdálenými místy na Zemi vykopeme přímý tunel,
umístíme do něj vlak a jeho pohon svěříme gravitaci. Pokud bychom mohli
Fg
zanedbat tření a odpor prostředí, jak dlouho by trvala cesta od jednoho
konce tunelu ke druhému? Uvažujte, že Země je homogenní.
Nápověda: Při řešení využijte skutečnosti, že na vlak bude gravitačně
působit pouze hmota v myšlené kouli o poloměru rovném vzdálenosti vlaku od středu
Země.
4
Neuvažujte možnost gravitační asistence dalších planet.
33
8. Gravitační pole
Příklad 8.14: Stejná gravitace nad i pod povrchem Země
Najděte takovou vzdálenost h od povrchu Země, ve které je velikost intenzity gravitačního
pole nad i pod zemským povrchem stejná. Předpokládejte přitom, že je Země homogenní.
Příklad 8.15: Volný pád na Slunce (matematicky náročnější)
Kosmická loď se nachází ve vzdálenosti R =RZS = 149, 5 × 106 km od Slunce, je vzhledem k němu v klidu a kosmonauti provádí fyzikální experiment. Přitom omylem vypustí
do volného prostoru veškeré palivo pro pohon lodi. Vypočítejte, jak dlouho bude padat
kosmická loď na Slunce. Poloměr Slunce je RS = 696 000 km.
Příklad 8.16: Potenciál a intenzita gravitačního pole v okolí tyče (obecně)
Vypočítejte potenciál a intenzitu gravitačního pole
y
ϕ(x, y)
v okolí tenké homogenní tyče délky 2l a hmotnosti
M.
r
x
−l
0
x′
l
Příklad 8.17: Potenciál a intenzita gravitačního pole v ose tyče
Vypočítejte potenciál a intenzitu gravitačního pole v ose tenké tyče délky 2l a hmotnosti
M ve vzdálenosti x > l od jejího středu.
Příklad 8.18: Potenciál a intenzita gravitačního pole kolmo na osu tyče
Vypočítejte potenciál a intenzitu gravitačního pole ve vzdálenosti y > 0 od středu tenké
tyče kolmo na její osu. Tyč má délku 2l a hmotnosti M.
Příklad 8.19: Potenciál a intenzita gravitačního pole v okolí hmotné přímky
Vypočítejte potenciál a intenzitu gravitačního pole ve vzdálenosti y > 0 od (nekonečně
dlouhé) přímky o délkové hustotě (= hmotnosti vztažené na jednotku délky) µ.
Příklad 8.20: Potenciál a intenzita gravitačního pole v ose kruhové desky
Vypočítejte potenciál a intenzitu gravitačního pole ve vzdálenosti
x > 0 v ose homogenní tenké kruhové desky o poloměru a a hmota
nosti M.
x
0
34
8. Gravitační pole
Příklad 8.21: Potenciál a intenzita gravitačního pole uvnitř a vně kulové slupky
Vypočítejte potenciál a intenzitu gravitačního
pole ve vzdálenosti x od středu homogenní kur
lové slupky o poloměru a a hmotnosti M.
a
R
dϑ
ϑ
0
x
35
9. Speciální teorie relativity
Příklad 9.1: Nadsvětelná rychlost?
Hvězda se pohybuje rychlostí o velikosti v pod úhlem α vzhledem k pozorovateli
v
na Zemi. Jaká je zdánlivá rychlost pohybu hvězdy po obloze? Pod jakým úhlem
α
by se hvězda musela pohybovat, aby tato rychlost byla největší? Jakou rychlostí
by se pod tímto úhlem musela pohybovat, aby se pozorovateli zdánlivá rychlost
hvězdy po obloze jevila jako nadsvětelná?
Země
Příklad 9.2: Mion
Miony5 na Zemi vznikají interakcí kosmického záření s molekulami vrchní vrstvy atmosféry. Střední doba života mionu ve vztažné soustavě spojené s ním je τ = 2, 2 µs. Vypočítejte, jakou minimální rychlostí se mion pohybuje, jestliže jej jsme schopni detekovat na
zemském povrchu.
Příklad 9.3: Raketa
Raketa se od Země vzdaluje rychlostí v = 0, 5 c směrem ke vzdálenému cíli. Nedočkavá
posádka vystřelí směrem k cíli menší průzkumné plavidlo rychlostí u′ = 0, 5 c (vzhledem
k raketě). Jakou rychlostí u se pohybuje průzkumné plavidlo vzhledem k Zemi?
Příklad 9.4: Dvě rakety
K Zemi se blíží od Proximy Centauri raketa A rychlostí u1 = 0, 9 c, z opačného směru pak
raketa B rychlostí u2 = 0, 8 c. Jakou rychlostí u se pohybují obě rakety vůči sobě?
Příklad 9.5: Světelné záblesky z rakety
Raketa se vzdaluje od Země rychlostí v = 0, 866 c. Posádka vyšle zpět k Zemi dva světelné
záblesky s časovým odstupem ∆t′ = 4 s (měřeno hodinami v raketě). S jakým časovým
odstupem ∆τ tyto signály zachytí v řídícím středisku na Zemi (měřeno hodinami na
Zemi)?
Příklad 9.6: Relativistický pirát silnic
Drzý řidič projel křižovatkou na červenou. Policistovi, který jej zastavil, tvrdí, že prostě
jel „trochu rychlejiÿ a červenou barvu semaforu tedy viděl jako zelenou. Jakou rychlostí
by musel jet, aby červené světlo o vlnové délce λč = 700 nm viděl jako světlo zelené o
vlnové délce λz = 550 nm?
Nápověda: Vlnová délka je vzdálenost, kterou vlna (v našem případě světlo) urazí během
jedné periody.
5
Mion patří do rodiny leptonů, je to částice podobná elektronu, má oproti němu 207× větší hmotnost.
36
9. Speciální teorie relativity
Příklad 9.7: Hustota
Jakou rychlostí se musí vůči pozorovateli pohybovat těleso, aby jeho hustota byla dvojnásobná oproti hustotě klidové?
Příklad 9.8: Nabitá částice v elektrickém poli
Na částici s nábojem q působí v elektrickém poli o intenzitě E síla, pro kterou platí
F = qE. Vypočítejte časovou závislost rychlosti a polohy částice o klidové hmotnosti
m0 , umístěné v elektrickém poli o intenzitě E = (E, 0, 0), jestliže v čase t = 0 jsou její
polohový vektor a rychlost nulové. Výpočet proveďte nerelativisticky i relativisticky a
výsledky porovnejte.
Příklad 9.9: Kinetická energie podle Einsteina a podle Newtona
Z relativistického vztahu pro kinetickou energii odvoďte vzorec pro kinetickou energii,
který znáte z newtonovské mechaniky.
Příklad 9.10: Kinetická energie rovná klidové
Jakou rychlostí se musí pohybovat v dané vztažné soustavě částice, aby její kinetická
energie a energie klidová si byly navzájem rovny?
Příklad 9.11: Průlet galaxií
Vypočítejte, jakou dobu trvá průlet protonu kosmického záření naší Galaxií vzhledem ke
vztažné soustavě spojené s galaxií a vzhledem ke vztažné soustavě spojené s protonem,
jestliže jeho energie E = 1010 GeV. Klidová energie protonu E0 = 938 MeV, průměr
Galaxie d = 100 000 světelných let.
Příklad 9.12: Jaderná fúze
V roce 1970 spotřebovalo lidstvo energii ve výši E = 5, 5 × 1013 kWh. Fúzní reaktor
v budoucnu může produkovat energii slučováním jader deuteria na jádra hélia
2
D + 2 D → 4 He + energie.
Vypočítejte, kolik kilogramů deuteria je potřeba na pokrytí roční potřeby energie z roku
1970, jestliže pro klidové hmotnosti deuteria a hélia platí m0D = 2, 01363 amu, m0He =
4, 00260 amu, kde pro atomovou hmotnostní jednotku platí 1 amu = 1, 6605402×10−27 kg.
Příklad 9.13: Rozpad pionu
Pion8 π − nacházející se v klidu se rozpadl na mion µ− a mionové antineutrino ν µ .
Vypočítejte energii mionu a neutrina, jestliže pro klidové energie pionu a mionu platí
8
Pion π − (π-mezon) je částice skládající se z kvarku d a antikvarku u. Z kvarků jsou složeny i nám
důvěrně známě baryony jako proton (kvarky udu) a neutron (kvarky dud). Střední doba života pionu π −
je τ = 2, 6 × 10−8 s.
37
9. Speciální teorie relativity
Eπ0 = 139, 6 MeV, Eµ0 = 105, 7 MeV a klidovou hmotnost antineutrina můžeme zanedbat.
Vypočítejte rychlost mionu.
Příklad 9.14: Srážka částic 1
Dvě částice o stejných klidových hmotnostech m0 se pohybují po přímce proti sobě tak,
že pro velikost rychlosti každé z nich platí v = 3c/5. Jejich srážkou vznikne nová částice.
Jaká je její klidová hmotnost M0 ?
Příklad 9.15: Srážka částic 2
Částice o klidové hmotnosti m0 , pohybující se rychlostí v = 4c/5, se srazí s částicí o stejné
hmotnosti m0 , která je v klidu tak, že vznikne nová částice. Jakou klidovou hmotnost M0
má nově vzniklá částice? Jakou rychlostí u se pohybuje?
38
10. Mechanika kapalin
Příklad 10.1: Ledovec ve sklenici vody
Ve sklenici tvaru válce o poloměru R = 2 cm plave ve vodě kostka ledu o objemu V =
1 cm3 . Vypočítejte, jaká část objemu ledu je nad hladinou a jaká pod hladinou. Určete
dále, o kolik se zvedne hladina vody ve sklenici, jestliže led roztaje. Pro hustotu vody a
ledu platí ρv = 1 000 kg m−3 , ρl = 920 kg m−3 .
Příklad 10.2: Plovoucí mosazná koule
Jakou tloušťku stěny h musí mít mosazná koule o poloměru R = 10 cm, aby plavala na
hladině vody? Pro hustotu mosazi a vody platí ρm = 8 500 kg m−3 , ρv = 1 000 kg m−3 .
Příklad 10.3: Válec plovoucí v kapalině
V kapalině hustoty ρ plave ve svislé poloze válec poloměru r výšky h tak, že je ze 4/5
své výšky pomořen pod hladinou. Jakou práci musíme vykonat, abychom jej vytáhli nad
hladinu?
Příklad 10.4: Archimedes
Bronzová9 krychle má tíhu Fg = 6 300 N, pokud ji ponoříme do vody, tak její tíha je
Fgv = 5 540 N. Vypočítejte, kolik procent její hmotnosti je tvořeno mědí a kolik cínem,
víte-li, že pro hustotu vody, mědi a cínu platí ρv = 1 000 kg m−3, ρm = 8 800 kg m−3,
ρc = 7 300 kg m−3. Vztlak vzduchu zanedbejte.
Příklad 10.5: Vážení na rovnoramenných vahách
Předmět hustoty ρ byl vyvážen na rovnoramenných vahách závažím o hmotnosti mz a
hustotě ρz . Jaká je hmotnost předmětu m, pokud hustota vzduchu v okamžiku a místě
měření byla ρv ?
Příklad 10.6: Dvě kapaliny v u-trubici
V u-trubici jsou nality dvě kapaliny, které se navzájem nemísí. Vypočítejte poměr jejich hustot z poměru výšek hladin h1 a h2 .
ρ
1
h1
h2
ρ2
9
Bronz je slitina mědi a cínu.
39
10. Mechanika kapalin
Příklad 10.7: Kmity kapaliny v u-trubici
Do svisle postavené u-trubice poloměru r je nalita ideální kapalina, délka
jejíhož sloupce (viz obrázek) je l0 a platí l0 ≫ r. Díky poklesu tlaku v levém rameni v něm vystoupí hladina kapaliny do výšky h0 oproti rovnovážné
h0
hodnotě a poté se tlaky v obou ramenech opět vyrovnají. Jaká bude perioda
l0
kmitů kapaliny v u-trubici?
Příklad 10.8: Zkumavka
V ideální kapalině o hustotě ρ plave zkumavka hmotnosti m, která má prům
řez S. Jaká bude perioda kmitů zkumavky, pokud ji vertikálně vychýlíme
ρ
z
rovnovážné polohy a pustíme?
S
Příklad 10.9: Rotující nádoba
ω Nádoba naplněná kapalinou rotuje kolem své svislé osy úhlovou rychlostí ω.
Vypočítejte, podle jaké funkce z = z(r) se vytvaruje hladina kapaliny po
dosažení
ustáleného stavu.
z
r
Příklad 10.10: Přehradní hráz
U přehradní hráze délky l tvaru lichoběžníkového hranolu
s úhlem sklonu stěn α sahá voda do výšky h. Vypočítejte, jakou
h silou působí voda na přehradní hráz.
α
Příklad 10.11: Stavidlo
Stavidlo vodní nádrže je tvořeno deskou výšky h a šířky l, přičemž
voda dosahuje až k jeho horní hraně. Vypočítejte, jakým momentem
h
z0
síly se snaží voda stavidlem pootočit, pokud je upevněno v ose ležící
ve výšce z0 = h/2. V jaké výšce by muselo být stavidlo upevněno,
aby na něj voda působila nulovým momentem síly?
Příklad 10.12: Vodovod
Z vodovodu vytéká kruhovým otvorem o poloměru R voda počáteční rychR lostí o velikosti v0 . Vypočítejte, jaká je závislost poloměru vodního proudu
na vzdálenosti x od vodovodu. Vodu považujte za nestlačitelnou kapalinu se
r(x)
zanedbatelnou viskozitou.
v
x
40
10. Mechanika kapalin
Příklad 10.13: Venturiho trubice
Venturiho trubice, viz obrázek, je zařízení, pomocí něhož lze
určit objemový průtok Q kapaliny z rozdílu výšek hladin H
H
v trubicích připojených k úsekům potrubí s různými průřezy
(S1 a S2 ). Najděte vzorec pro výpočet objemového průtoku
Q
Q = Q(H). Kapalinu považujte za ideální.
S2
S1
Příklad 10.14: Za jak dlouho vyteče kapalina z nádoby?
S1 Nádoba konstantního průřezu S1 je naplněná ideální kapalinou do výšky H.
Za jak dlouho vyteče kapalina malým otvorem o průřezu S2 vyvrtaným ve
dně nádoby? Přitom platí, že S1 ≫ S2 .
H
S2
Příklad 10.15: Vodní hodiny
Vodní hodiny se používaly v Egyptě již před více než 3 700 lety. Jedná se o
z
osově symetrickou nádobu naplněnou vodou, která z ní vytéká malým otvorem ve dně. Nádoba musí mít takový tvar, aby hladina klesala rovnoměrně
r (konstantní rychlostí), z její výšky se odečítá čas. Najděte závislost poloměru této nádoby na výšce ode dna r(z). Předpokládejte přitom, že plocha
v
výpustního otvoru S je výrazně menší než plocha hladiny a vodu považujte
za ideální kapalinu.
Příklad 10.16: Injekční stříkačka
Injekční stříkačka o vnitřním průměru ds = 10 mm je zakončena jehlou o vnitřním průměru
dj = 1 mm. Jakou silou musíme působit na píst stříkačky, abychom kapalinu hustoty
ρ = 1200 kg m−3 a objemu ∆V = 10 ml vytlačili za čas ∆t = 1 s? Kapalinu považujte za
ideální.
Příklad 10.17: Výška hladiny
Do válcové nádoby poloměru r = 5 cm a výšky H = 20 cm stojící na podstavě přitéká
z vodovodu voda s objemovým průtokem Q = 140 cm3 s−1 . V jaké výšce h se ustálí hladina,
pokud ve dně nádoby je otvor o ploše S = 1 cm2 ? Vodu považujte za ideální kapalinu.
Příklad 10.18: Z jaké výšky dostříkne kapalina nejdále?
Nádoba je naplněna ideální kapalinou až do výšky H. Do jaké
výšky z ode dna nádoby musíme vyvrtat ve svislé stěně malý otvor,
H
aby kapalina dostříkla nejdále? Jaká je tato maximální vzdálenost?
Předpokládejte, že Otvor je tak malý, že jeho plochu můžeme oproti
ploše hladiny zcela zanedbat.
z
x
41
10. Mechanika kapalin
Příklad 10.19: Do stejné vzdálenosti
Do svislé stěny nádoby jsou vyvrtány dva malé otvory ve výšz2
kách z1 a z2 ode dna. V jaké výšce H musí být hladina ideální
kapaliny, aby tato z obou otvorů dostříkla do stejné vzdálenosti?
z
1
H
Jaká je tato vzdálenost?
X
42
11. Elektrostatické pole
Příklad 11.1: Kdo je silnější, Coulomb nebo Newton?
Vypočítejte poměr velikosti gravitační a elektrostatické síly, kterou na sebe působí dva
elektrony.
Příklad 11.2: Nabité kuličky na provázku
Dvě malé stejně nabité kuličky o stejných hmotnostech m = 0,5 g jsou zavěšeny ve vzduchu v jednom bodě na nehmotných vláknech délky l = 1 m. Jaký
je jejich náboj q, jestliže pro jejich vzdálenost zapříčiněnou elektrostatickým
l
odpuzováním platí d = 5 cm?
m, q
d
Příklad 11.3: Tři náboje
−q
−q V jakém poměru musí být velikosti bodových nábojů q a Q opač+Q
ného znaménka, volně umístěných symetricky v jedné přímce, aby
tato konfigurace byla v rovnováze? Je tato rovnováha stabilní, nebo
l
l
labilní?
Nápověda: Stabilitu vyšetříte tak, že posunete jeden z nábojů z rovnovážné polohy
doleva nebo doprava o malou vzdálenost ∆x a zjistíte, zda má výsledná síla tendenci tuto
vzdálenost zvětšovat (labilní rovnováha), nebo zmenšovat (stabilní rovnováha).
Příklad 11.4: Pět nábojů
−q Čtyři bodové náboje o velikosti q jsou volně umístěny ve vrcholech
−q
čtverce o straně a. Jakou velikost Q musí mít náboj opačného
znaménka umístěný ve středu čtverce, aby celá konfigurace byla
v rovnováze?
+Q
a
−q
a
−q
Příklad 11.5: Potenciál a intenzita elektrického pole v ose kruhové smyčky
Vypočítejte potenciál a intenzitu elektrického pole v ose kruhové
Q
smyčky o poloměru a. V jaké vzdálenosti je na ose smyčky velia
kost intenzity elektrického pole maximální? Smyčka je rovnoměrně
z
0
nabita nábojem Q a je umístěna ve vzduchu.
43
11. Elektrostatické pole
Příklad 11.6: Potenciál a intenzita elektrického pole v ose kruhové desky
Vypočítejte potenciál a intenzitu elektrického pole v ose tenké
Q
kruhové desky o poloměru a, jestliže plošná hustota náboje desky
a
σ je konstantní. Jak závisí intenzita elektrického pole na vzdález
0
nosti od desky pro z ≪ a?
Příklad 11.7: Potenciál a intenzita elektrického pole v okolí nabité niti
Vypočítejte potenciál a intenzitu elektrického pole ve vzdálenosti a od nekonečně dlouhé
niti rovnoměrně nabité nábojem o lineární hustotě τ . Permitivita prostředí ε = ε0 .
Příklad 11.8: Dvě nabité niti
Vypočítejte, jakou silou na sebe působí dvě velmi dlouhé rovnoběžné niti nabité s lineárními hustotami náboje τ1 a τ2 , jejichž vzájemná vzdálenost je h.
Příklad 11.9: Nevodivá nabitá koule
Vypočítejte intenzitu a potenciál elektrického pole uvnitř a vně nevodivé nabité koule
o poloměru R, která je rovnoměrně nabita nábojem Q (objemová hustota náboje ρ je
konstantní). Pro permitivitu koule i jejího okolí platí ε = ε0 .
Příklad 11.10: Vodivá nabitá koule
Vypočítejte intenzitu a potenciál elektrického pole uvnitř a vně vodivé koule o poloměru
R, která je nabita nábojem Q. Pro permitivitu koule i jejího okolí platí ε = ε0 .
Příklad 11.11: Kapky
Vodní kapka vznikla spojením N = 6 stejných kapiček, z nichž každá měla (oproti nekonečnu) potenciál ϕ1 = 1 kV. Jaký má potenciál ϕN (oproti nekonečnu) nově vzniklá
kapka?
Příklad 11.12: Deskový kondenzátor 1
Plocha polepů deskového kondenzátoru S = 200 cm2 . Mezi polepy
je sklo tloušťky d2 = 1 mm s permitivitou ε2 = 7ε0 . Každá ze
stěn skleněné výplně je opatřena parafinovou vrstvou o tloušťce
d1 = 0, 2 mm s permitivitou ε1 = 2ε0 . Jaká je kapacita tohoto
ε1 ε2 ε1
kondenzátoru?
d1 d2 d1
44
11. Elektrostatické pole
Příklad 11.13: Deskový kondenzátor 2
Deskový kondenzátor má elektrody plochy S, jejichž vzájemná vzdálenost je d. Část plochy Sd mezi elektrodami je vyplněna dielektrikem
s relativní premitivitou εr . Jaká je kapacita tohoto kondenzátoru?
εr
Příklad 11.14: Kulový kondenzátor
Kulový kondenzátor je tvořen dvěma elektrodami tvaru soustředných
−Q
kulových ploch o poloměrech r1 a r2 , mezi nimiž je výplň z materiálu
+Q
s permitivitou ε. Vypočítejte kapacitu tohoto kondenzátoru.
ε
r1
r2
Příklad 11.15: Kapacita Zeměkoule
Jakou kapacitu má Zeměkoule, jestliže ji můžeme pokládat za vodivou kouli o poloměru
RZ = 6 378 km?
Příklad 11.16: Válcový kondenzátor
Válcový kondenzátor je tvořen dvěma souosými elektrodami
ε
tvaru pláště válce o poloměrech r1 , r2 a délce l. Prostor mezi
elektrodami je vyplněn materiálem o permitivitě ε. Vypočítejte
kapacitu
tohoto kondenzátoru.
r1
r2
l
Příklad 11.17: Kapacita dvojlinky
Vypočítejte kapacitu dvou rovnoběžných vodičů poloměru r a délky l, pro vzdálenost jejichž os platí a ≫ r
r
a l ≫ a.
l
a
45
11. Elektrostatické pole
Příklad 11.18: Krychle
Jak velkou práci je třeba vynaložit na umístění 8 stejných nábojů q do rohů
myšlené krychle o hraně a? Předpokládejte, že náboje je třeba přemístit
z velké vzdálenosti a prostředí má permitivitu ε0 .
a
a
a
Příklad 11.19: Poloměr elektronu
Víme, že pro hmotnost elektronu platí me = 9,11 × 10−31 kg a pro jeho náboj qe =
−1,602 × 10−19 C. Předpokládejte, že elektron je kulička s veškerým nábojem rovnoměrně
rozmístěným na jejím povrchu s nulovou „mechanickouÿ hmotností. Jaký poloměr by
tato kulička musela mít, aby energie pole vytvářeného elektronem měla hmotnost rovnou
hmotnosti me ?
Příklad 11.20: Deskový kondenzátor s a bez dielektrické výplně
Deskový kondenzátor má elektrody s plochou S = 100 cm2 vzdálené d = 1 mm, mezi
nimiž je umístěna dielektrická výplň s relativní permitivitou εr = 5. Mezi elektrodami
kondenzátoru, který není zapojen do žádného obvodu, je napětí U0 = 1000 V. Jak se změní
toto napětí, když dielektrikum vytáhneme z kondenzátoru ven? Jakou práci musíme na
vytažení dielektrika vynaložit?
Příklad 11.21: Síla, jíž se přitahují desky deskového kondenzátoru
Deskový kondenzátor má elektrody s plochou S = 100 cm2 , mezi nimiž je vzduchová vrstva
tloušťky d = 1 mm. Jak velkou silou se desky přitahují, jestliže je kondenzátor nabit na
rozdíl potenciálů U = 1000 V?
Příklad 11.22: Dipólový moment atomu v elektrostatickém poli
−q Předpokládejme jednoduchý model atomu, kde kladný bodový náboj +q je
obklopen záporným nábojem −q spojitě rovnoměrně rozloženým v kouli o
+q
poloměru R. Vypočítejte dipólový moment takovéhoto „atomuÿ, jestliže se
R
ocitne v homogenním elektrostatickém poli s intenzitou E0 .
Příklad 11.23: Vakuová dioda
Vakuová dioda (elektronka) má elektrody tvaru souosých válců, přičemž vnitřní (katoda)
má poloměr a = 0, 5 mm a vnější (anoda) má poloměr b = 4, 5 mm. Mezi elektrodami je
potenciálový rozdíl U = 300 V. Z katody je emitován elektron, jehož počáteční rychlost
může být považována za nulovou. Jakou rychlost má elektron v polovině dráhy k anodě
a při dopadu na ni? Pro hmotnost elektronu platí me = 9,11 × 10−31 kg.
46
12. Stacionární elektrický proud
Příklad 12.1: Rychlost elektronů ve vodiči
Měděným drátem o průřezu S = 10 mm−2 protéká proud I = 1 A. Jaká je střední
uspořádaná rychlost elektronů, jestliže pro koncentraci volných elektronů v mědi platí
n = 8, 5 × 1028 m−3 ? Pro náboj elektronu platí qe = −1,602 × 10−19 C.
Příklad 12.2: Hybnost elektrického proudu
Kabelem o délce l = 100 km protéká proud I = 400 A. Jakou hybnost mají elektrony
v tomto kabelu? Pro náboj elektronu platí qe = −1,602 × 10−19 C, pro jeho hmotnost
me = 9,11 × 10−31 kg.
Příklad 12.3: Krokové napětí
Na zem spadlým drátem protéká do země s konstantní reI
zistivitou ̺ elektrický proud I. Vypočítejte krokové napětí
∆U = UB − UA mezi nohama odvážlivce, který stojí jednou nohou ve vzdálenosti rA od drátu a druhou nohou ve
vzdálenosti rB .
UA UB
Příklad 12.4: Kulový rezistor
Kulový rezistor je tvořen dvěma soustřednými elektrodami o polomě̺
rech r1 a r2 , mezi nimiž je materiál s konstantní rezistivitou ̺. Vypočítejte elektrický odpor takovéhoto rezistoru. Jestliže má prostředí
r1
rezistoru permitivitu ε, čemu se rovná součin odporu a kapacity této
r2
součástky? Viz příklad 11.14.
Příklad 12.5: Válcový rezistor
Válcový rezistor je tvořen dvěma souosými elektrodami tvaru
̺
pláště válce o poloměrech r1 , r2 a délce l. Prostor mezi elektrodami je vyplněn materiálem o rezistivitě ̺. Vypočítejte elektrický odpor tohoto rezistoru. Jestliže má prostředí rezistoru
r1
r2
permitivitu ε, čemu se rovná součin jeho odporu a kapacity?
l
Viz příklad 11.16.
Příklad 12.6: Kondenzátor se svodovým odporem
Kondenzátor, který má kapacitu C a svodový odpor R je nabit na napětí U0 . Za jaký čas
toto napětí poklesne p-krát?
47
12. Stacionární elektrický proud
Příklad 12.7: Nekonečná odporová síť
Vypočítejte vstupní odpor Ri nekonečné odpoR1
R1
R1
rové sítě z obrázku.
Ri
R2
R2
R2
Příklad 12.8: Transfigurace
Z
R1
X
Rc
R3
R2
Rezistory R1 , R2 a R3 jsou zapojeny „do trojúhelníkuÿ. Najděte odpory rezistorů Ra , Rb a Rc
náhradního obvodu „do hvězdyÿ tak, aby mezi
svorkami XY, YZ a XZ byly stejné elektrické odpory.
Z
Ra
Y
X
Rb
Y
Příklad 12.9: Odporová „krychleÿ
Vypočítejte elektrický odpor Rk „krychlovéhoÿ zapojení reR
zistorů z obrázku, jestliže odpor každého z nich je R.
Příklad 12.10: Maximální výkon
Zdroj napětí má vnitřní odpor Ri . Jaký zatěžovací odpor Rz musíme k tomuto zdroji
připojit, abychom do něj dodali maximální výkon?
Příklad 12.11: Topná spirála
Máte k dispozici zdroj napětí U = 12 V a drát z konstantanu o průměru d = 0,5 mm a
rezistivitě ̺ = 5 × 10−7 Ωm. Jakou délku tohoto drátu potřebujete na zhotovení topné
spirály o výkonu P = 10 W?
48
13. Magnetostatické pole
Příklad 13.1: Magnetické pole v okolí přímého proudovodiče
Vypočítejte magnetickou indukci ve vzdálenosti a od nekonečně dlouhého přímého vodiče
protékaného proudem I.
Příklad 13.2: Magnetické pole v ose kruhové smyčky
Vypočítejte magnetickou indukci v ose kruhové smyčky o poloměru a, kterou protéká
proud I.
Příklad 13.3: Helmholtzovy cívky
V jaké vzdálenosti d od sebe musí být dvě souosé kruhové
smyčky stejného poloměru a protékané stejným směrem
a
stejným
proudem I, aby magnetická indukce na ose mezi
z
cívkami byla téměř konstantní? Jaká je velikost této in0
dukce?
−d/2
d/2
Nápověda: Pro velikost vektoru magnetické indukce
uprostřed mezi cívkami musí platit d2 B/dz 2 = 0.
Příklad 13.4: Magnetické pole ve středu čtvercové smyčky
Vypočtěte magnetickou indukci uprostřed čtvercové smyčky o straně a
protékané proudem I.
P
I
a
Příklad 13.5: Magnetické pole v ose nabitého rotujícího disku
Vypočítejte magnetickou indukci v ose tenkého dielektrického disku o poloměru a, rovnoměrně nabitého plošnou hustotou náboje σ, který se kolem své osy otáčí úhlovou rychlostí ω.
Příklad 13.6: Magnetické pole v ose rotující nabité koule
Vodivá koule o poloměru a nabitá nábojem Q rotuje kolem své osy úhlovou rychlostí
ω. Vypočítejte magnetickou indukci v ose rotace ve vzdálenosti z > 0 od středu koule,
jestliže pro permeabilitu prostředí uvnitř i vně koule platí µ = µ0 .
Příklad 13.7: Magnetické pole uvnitř a vně přímého proudovodiče
Vypočítejte magnetickou indukci uvnitř a vně nekonečně dlouhého přímého proudovodiče
kruhového průřezu o poloměru R, protékaného proudem I. Předpokládejte přitom, že
proudová hustota uvnitř vodiče je konstantní a pro permeabilitu vodiče platí µ = µ0 .
49
13. Magnetostatické pole
Příklad 13.8: Magnetické pole uvnitř a vně solenoidu
Pomocí Ampérova zákona vypočítejte magnetickou inR
dukci uvnitř a vně velmi (nekonečně) dlouhého a hustě
vinutého solenoidu o poloměru R protékaného proudem
I
I. Předpokládejte, že vinutí je tak husté, že jednotlivé
závity můžeme považovat za kruhové smyčky a na jednotku délky solenoidu připadá n
závitů.
Příklad 13.9: Magnetické pole v ose solenoidu
Pomocí Biotova-Savartova zákona vypočítejte magnetickou indukci v ose solenoidu délky l
a poloměru R protékaného proudem I, a to jak v jeho středu, tak na okraji. Předpokládejte
přitom, že vinutí je tak husté, že jednotlivé závity lze považovat za kruhové smyčky a pro
počet závitů na jednotku délky platí n = N/l, kde N je celkový počet závitů.
Nápověda: Využijte řešení příkladu 13.2, příspěvky od jednotlivých smyček „sečtěteÿ
pomocí určitého integrálu.
Příklad 13.10: Toroidální cívka
r2 Na prstenci obdélníkového průřezu s vnitřním poloměrem r1 a vnějším
poloměrem r2 vyrobeném z materiálu o permeabilitě µ = µ0 je velmi
r1
hustě navinuto N závitů vinutí, jež je protékáno proudem I. Vinutí je
tak husté, že jednotlivé závity můžeme považovat za kruhové smyčky.
Použitím Ampérova zákona vypočítejte magnetickou indukci uvnitř této
cívky.
Příklad 13.11: Síla působící na proudovodič
Dva velmi dlouhé rovnoběžné vodiče jsou protékány proudy I1 a I2 . Vypočítejte sílu,
kterou na sebe vzájemně působí, jestliže jejich vzdálenost je h a pro permeabilitu prostředí
platí µ = µ0 .
Příklad 13.12: Dvě nabité niti, tentokráte v pohybu
Dvě velmi dlouhé niti nabité s lineární hustotou náboje τ , jev
τ
jichž vzájemná vzdálenost je h, se vzhledem k pozorovateli P
pohybují ve směru svých os rychlostí o velikosti v. Jakou silou
v
h
τ na sebe tyto niti vzhledem k pozorovateli P působí, jestliže pro
permitivitu a permeabilitu prostředí platí ε = ε0 , µ = µ0 ?
Příklad 13.13: Nabitá částice v homogenním magnetickém poli
Najděte trajektorii částice o hmotnosti m a náboji q, která se pohybuje v homogenním
magnetickém poli, pro jehož magnetickou indukci platí B = (0, 0, B0 ). Pro vektor rychlosti
částice v čase t = 0 platí v = v0 = (v0x , v0y , v0z ).
50
13. Magnetostatické pole
Příklad 13.14: Nabitá částice ve zkříženém elektrickém a magnetickém poli
Najděte časovou závislost polohového vektoru a rychlosti částice o hmotnosti m a náboji
q ve zkříženém homogenním elektrickém a magnetickém poli s magnetickou indukcí B =
(0, 0, B0) a intenzitou elektrického pole E = (E0 , 0, 0), jestliže v čase t = 0 platí v = v0 =
0 a r = r0 = 0.
51
14. Pár příkladů z vektorové analýzy
Příklad 14.1: Gradient
Nechť R = (x − x0 , y − y0 , z − z0 ), kde x0 , y0, z0 jsou konstanty. Vypočítejte
1. ∇|R|,
2. ∇ (1/|R|).
Příklad 14.2: Kopec
Výšku jistého nejmenovaného kopečku můžeme v jistých souřadnicích popsat pomocí následující funkce
h(x, y) = 10(2xy − 3x2 − 4y 2 − 18x + 28y + 12),
kde h, x, y jsou výška a souřadnice v rovině udávané v metrech. Na jaké souřadnici se
nachází vrchol kopce a jaká je jeho výška? Nacházíme-li se v místě o souřadnicích A =
[1, 1], jakým směrem se musíme vydat, abychom postupovali do největšího kopce? Jakým
směrem bychom se měli vydat, abychom postupovali po vrstevnici?
Příklad 14.3: Divergence
Nechť r = (x, y, z). Vypočítejte
1. ∇ · r,
2. ∇ · (r/|r|3 ), r 6= 0,
3. ∇ · E, kde E = E0 exp[i(ωt − k0 · r)], E0 , k0 jsou konstantní vektory.
Příklad 14.4: Rotace
Vypočítejte ∇ × F, kde
1. F = (−ωy, ωx, 0),
2. F = αr/|r|3 , kde r = (x, y, z) 6= 0.
3. F = F0 exp[i(ωt − k0 · r)], F0 , k0 jsou konstantní vektory a r = (x, y, z).
Příklad 14.5: Potenciál
Jisté silové pole lze popsat pomocí funkčního předpisu pro jeho intenzitu
K = (2xy + z 3 , x2 + 2y, 3xz 2 − 2).
Je toto pole potenciální? Pokud ano, najděte jeho potenciál ϕ, pro který platí K = −∇ϕ.
52
14. Pár příkladů z vektorové analýzy
Příklad 14.6: Křivkový integrál
Vektorové pole je dáno předpisem F = (x + y, y − x, 0). Vypočítejte integrál
Z rB
A=
F · dr
rA ,L
z bodu rA = (−1, 1, 0) do bodu rB = (1, 1, 0) po trajektorii
L1 : r = (t, 1, 0), t ∈< −1, 1 >
a
L2 : r = (t, t2 , 0), t ∈< −1, 1 > .
Vypočítejte dále ∇ × F. Jak spolu výsledky souvisí?
53
15. Výsledky
1. Rozměrová analýza
p
[ 1.1 ] Rozměrovou analýzou určíme periodu T = k l/g, kde k je bezrozměrná konstanta, jejíž hodnotu rozměrovou analýzou nelze určit. Řešením pohybové rovnice matematického kyvadla bychom zjistili, že k = 2π. Již z rozměrové analýzy plyne, že perioda
matematického kyvadla nezávisí na jeho hmotnosti.
[ 1.2 ] Pro rychlost sypání písku v přesýpacích hodinách platí
∆m
= kρg 1/2 S 5/4 ,
∆t
kde k je bezrozměrný koeficient, který pomocí rozměrové analýzy určit nejde.
[ 1.3 ] Pro tlak uvnitř hvězdy (planety) dostaneme
M2
p∝κ 4,
R
konkrétně pro Slunce pS ≈ 1015 Pa, pro Zemi pZ ≈ 1012 Pa. Současné odhady tlaku v nitru
Slunce a Země jsou pS = 2×107 GPa, pZ = 3, 5×105 MPa, odkud je vidět, že odhad pomocí
rozměrové analýzy není špatný.
[ 1.4 ] Pro Planckův čas, Planckovu délku a Planckovu hmotnost postupně dostaneme
r
r
r
κ~
κ~
c~
≈ 10−43 s, lp = ctp =
≈ 10−35 m, mp =
≈ 10−8 kg.
tp =
5
3
c
c
κ
[ 1.5 ] Vzorec pro frekvenci struny má tvar
f=
k
l
s
F
,
µ
kde k je bezrozměrná konstanta. Vzorec odpovídá zkušenosti, že silnější („těžšíÿ) a delší
struny zní na nižší frekvenci a naopak, s rostoucím napětím frekvence struny stoupá.
Řešením pohybové rovnice struny (parciální diferenciální rovnice) bychom zjistili, že k =
n/2, kde n = 1, 2, 3, ... (základní frekvence a vyšší harmonické).
2. Kinematika
[ 2.1 ] Pro poměr rychlosti jízdy autobusu c a chůze studenta v dostaneme
c
Tv + Tp
=
= 9,
v
Tv − Tp
54
15. Výsledky
pro interval T autobusů potom
T =
2Tv Tp
= 12 minut.
Tv + Tp
[ 2.2 ] Automobil se v průběhu brzdění pohyboval se zrychlením
v22 − v12
= −0, 77 m s−2 .
a=
2lb
[ 2.3 ] Srážka nastane v čase
ts =
vr − vn ±
p
(vr − vn )2 − 2as0
= 20 s
a
od okamžiku, kdy strojvůdce spatří nákladní vlak. Stane se tak ve vzdálenosti
1
xs = − at2s + vr ts = 400 m
2
od místa kde strojvůdce nákladní vlak spatřil, relativní rychlost vlaků při srážce je
vs = −ats + vr − vn = 0 m s−1 .
[ 2.4 ] Pro hledanou rychlost v 2 platí
v2 =
v1v
= 60 km h−1 .
2v1 − v
Aby mohlo být dosaženo požadované průměrné rychlosti, musí platit v 1 > v/2. Pro v ′1 =
10 km h−1 již není možné dosáhnout plánované průměrné rychlosti v = 20 km h−1 .
[ 2.5 ] Polohu koncového bodu táhla lze vyjádřit vztahem
p
x = R cos ωt + l2 − R2 sin2 ωt ≈ l + R cos ωt (pro l ≫ R).
[ 2.6 ] Člověk s dopisem pošťáka doběhne pokud poběží pod úhlem
56◦ 26′ 34′′ ≤ α ≤ 123◦ 33′ 26′′ ,
kde maximální a minimální úhel jsou řešeními rovnice
sin α =
55
v1 h
.
v2 s
15. Výsledky
Minimální rychlost, kterou lze pošťáka ještě doběhnout je
v2 min =
v1 h
= 2, 5 m s−1 .
s
[ 2.7 ] Vzájemnou vzdálenost lFB (t), okamžik největšího přiblížení tn a nejmenší vzájemnou vzdálenost ln dostaneme jako
q
lF vF
lF vB
lFB (t) = (lF − vF t)2 + vB2 t2 , tn = 2
.
, ln = p 2
2
vB + vF
vB + vF2
[ 2.8 ] Pro vzájemnou vzdálenost těles platí
√
l(t) = vt 5 − 4 cos α.
[ 2.9 ] Nejkratší cesta přímo po poli trvá
√
3 d2 + h2
lp
= 13 m 25 s.
tp = =
v
c
Cesta bude cyklistovi trvat nejkratší dobu, když po silnici urazí vzdálenost
vh
x=d− q
c 1−
v2
c2
= 1 646 m
a dále bude pokračovat přímo k bodu B. Doba trvání cesty bude tsp = 9 m 39 s, časová
úspora tedy ∆t = 3 m 46 s.
[ 2.10 ] Výpravčího bude n-tý vagón míjet po dobu
√
√
∆tn = ∆t1 ( n − n − 1).
[ 2.11 ] Pro rychlost v a polohu x bodu platí
v = a0 t −
a0
1 − e −kt ,
k
1
a0
a0
x = a0 t2 − t + 2 1 − e −kt .
2
k
k
[ 2.12 ] Zrychlení hmotného bodu je dáno funkcí
t
a = a0 1 −
.
τ
56
15. Výsledky
Pro rychlost a polohu v čase τ platí
vτ =
a0 τ
= 100 m s−1 ,
2
xτ =
a0 τ 2
= 1 333, 3 m.
3
[ 2.13 ] Pro složky vektoru rychlosti platí
vx = −ωA sin ωt,
vy = ωB cos ωt,
velikost tohoto vektoru je
v = |ω|B
r
1+
A2 − B 2
sin2 ωt,
B2
|ω|B ≤ v ≤ |ω|A.
Pro složky a velikost vektoru zrychlení dostaneme
ax = −ω 2 A cos ωt,
ay = −ω 2 B sin ωt,
a = ω 2B
r
1+
A2 − B 2
cos2 ωt.
B2
[ 2.14 ] Pro složky a velikost vektoru rychlosti nabité částice platí
√
vx = −ωA sin ωt, vy = ωA cos ωt, vz = B, v = ω 2 A2 + B 2 .
Vektor zrychlení má složky a velikost
ax = −ω 2 A cos ωt,
ay = −ω 2 A sin ωt,
az = 0,
a = ω 2A.
Pro tečné a normálové zrychlení dostaneme at = 0, an = a, pro poloměr křivosti trajektorie potom
B2
R = A + 2 > A.
ω A
[ 2.15 ] Polohový vektor kamínku má složky
x = R (ωt − sin ωt) ,
z = R (1 − cos ωt) ,
kde ω = u/R je úhlová rychlost otáčení kola. Pro složky vektoru rychlosti dostaneme
vx = ωR (1 − cos ωt) = u (1 − cos ωt) ,
vz = ωR sin ωt = u sin ωt,
pro velikost vektoru rychlosti potom
p
v = |u| 2(1 − cos ωt).
Maximální rychlost vmax = 2|u| (když je kamínek nejvýše), minimální rychlost vmin = 0
(když se dotýká země). Pro složky a velikost vektoru zrychlení platí
ax = ω 2 R sin ωt,
az = ω 2 R cos ωt,
57
a = ω2R =
u2
.
R
15. Výsledky
[ 2.16 ] Doba průchodu kuličky žlábkem tp je dána vztahem
s
R
tp = 2
(nezávisí na úhlu α).
g
[ 2.17 ] Pro hloubku studny platí


s 2
c
1 t
h = c t + − c2
− t2  = 162, 8 m.
+
g
g c
[ 2.18 ] Pro délku i-tého úseku volného pádu platí
xi =
[ 2.19 ] Doba pádu v i-tém úseku je
s
ti =
2i − 1
h.
n2
√
2h √
i− i−1 .
ng
[ 2.20 ] Předmět spadl z výšky
2
(2h + gτ 2 )
.
H=
8gτ 2
[ 2.21 ] Pro velikost celkového, tečného a normálového zrychlení platí
a = g,
2
g t
,
at = p
v02 + g 2t2
v0 g
an = p
.
v02 + g 2t2
[ 2.22 ] Lovec musí vystřelit přímo na opici pod úhlem
h
α = arctan .
d
58
t∈
* s
0,
2h
g
+
.
15. Výsledky
[ 2.23 ] Bomba musí být vypuštěna ve vzdálenosti
s
2h
d = v0
g
od cíle, na který dopadne rychlostí
q
vd = v02 + 2gh.
[ 2.24 ] Předmětem musíme mrštit pod elevačním úhlem α = arctan 4 ≈ 75◦ 57′ 50′′ .
[ 2.25 ] Nebezpečnou zónu ohraničuje rotační paraboloid, který dostaneme rotací funkce
z=
v02
gx2
− 2
2g 2v0
kolem osy z
[ 2.26 ] Minimální vzdálenost od útesu, kam ještě může dopadnout dělová koule (maximální vzdálenost, kde je pirátská loď ještě v bezpečí) je tedy
v
s
u
u
2
2
d
d
h2 v04
hv
xm = − + t + 0 −
− h2 d2 = 37, 9 m.
2
4
g
g2
[ 2.27 ] Maximální vzdálenosti na nakloněné rovině dosáhneme při šikmém vrhu pod
úhlem
β π
α= + .
2
4
[ 2.28 ] Pro velikost zrychlení mouchy platí
r
a=
k2 +
k 4 t4
.
R2
[ 2.29 ] Pro velikost tečného a normálového zrychlení v čase t = 2 s dostaneme
at == 24rt = 4, 8 m s−2 ,
an = 144rt4 = 230, 4 m s−2 .
Vektor zrychlení svírá s průvodičem úhel α = 45◦ v okamžiku, kdy má hmotný bod
úhlovou souřadnici ϕα = 8/3 rad.
59
15. Výsledky
[ 2.30 ] Pro zrychlení setrvačníku v průběhu brzdění platí
ε=−
vykoná při tom
N=
5
2πf0
= − π s−2 ,
τ
3
f0 τ
= 375 otoček.
2
[ 2.31 ] Polohu raket nejlépe vyjádříme v polárních souřadnicích. Vzdálenost raket r od
středu (místa srážky) a úhly jednotlivých raket ϕi jsou
√ !
1
2r
a
r = √ (a − vt), ϕi = ϕ0i + ln
⇒ ϕi = ϕ0i − ln
,
a − vt
a
2
kde ϕ0i jsou jejich počáteční úhly. Okamžik srážky nastane v čase ts = a/v.
3. Dynamika hmotného bodu
[ 3.1 ] Pro délku řetízků l musí platit
2Fp a
.
l≥p 2
4Fp − m2 g 2
[ 3.2 ] Závaží se pohybují se zrychleními
a1 = −a2 =
m1 − m2
g,
m1 + m2
pro velikost síly napínající vlákno platí
T =
2m1 m2
g.
m1 + m2
[ 3.3 ] Závaží se pohybují se zrychleními
a1 = −2a2 =
4m1 − 2m2
g,
4m1 + m2
pro velikost síly napínající vlákno platí
T =
3m1 m2
g.
4m1 + m2
[ 3.4 ] Pro zrychlení závaží platí
60
15. Výsledky
m1 − m2 [sin α ± µ cos α]
g,
m1 + m2
kde znaménko + volíme v případě, že se druhé závaží pohybuje po nakloněné rovině
nahoru, záporné znaménko v případě opačném. Pro velikost síly napínající vlákno platí
a=
T =
m1 m2 [1 + sin α ± µ cos α]
g,
m1 + m2
pro výběr znaménka platí totéž.
[ 3.5 ] Předmět se po nakloněné rovině bude smýkat konstantní rychlostí, pokud pro
koeficient smykového tření bude platit
µ = tan α.
[ 3.6 ] Zatáčkou lze beze smyku projet maximální rychlostí
s
gR(µ + tan α)
vmax =
.
1 − µ tan α
Pro neklopenou zatáčkou (α1 = 0◦ ) je vmax1 = 123, 5 km h−1 , pro zatáčku s úhlem sklonu
α2 = 30◦ pak vmax2 = 214 km h−1 .
[ 3.7 ] Pro y-ové a z−ové složky hledaných veličin platí
ay = az = 0,
vy = vz = 0,
y = z = 0.
Pro x-ovou složku zrychlení a rychlosti hmotného bodu platí
ax =
F0
sin ωt,
m
vx =
F0
(1 − cos ωt).
ωm
Maximální, minimální a průměrná rychlost nabývají hodnot
vxmax =
2F0
,
ωm
vxmin = 0,
vx =
F0
.
ωm
Pro x-ovou složku polohového vektoru potom platí
x=
[ 3.8 ] Pro ω >
dostaneme
p
F0
(ωt − sin ωt) .
ω2m
g/R pro výšku h a velikost síly Fs působící na stěnu odstředivky
h=R−
g
,
ω2
Fs = mω 2 R,
61
15. Výsledky
pro ω ≤
p
g/R potom
h = 0,
Fs = mg,
[ 3.9 ] Polohu konce lana a jeho rychlost lze popsat pomocí vztahů
r
r
r
g
g
g
x(t) = l0 cosh
t,
v(t) = l0
sinh
t.
l
l
l
[ 3.10 ] Rychlost dopadu parašutisty na zem je
r
2mg
,
vmax =
CρS
tato rychlost se číselně rovná: při otevřeném padáku vo = 4, 4 m s−1 a při neotevřeném
padáku pak vn = 36 m s−1 . Těmto rychlostem odpovídají (při zanedbání odporu vzduchu)
výšky ho = 1 m, hn = 67 m. Závislost rychlosti parašutisty na čase lze vyjádřit vzorcem
r
r
2mg
CρSg
v=
tanh
t.
CρS
2m
[ 3.11 ] Pro rychlost kuličky platí
v=
k
mg 1 − e−mt .
k
[ 3.12 ] Kulička se zastaví na dráze
s=
mv0
.
k
[ 3.13 ] Kulička se zastaví v čase t = ∞ a urazí do té doby nekonečnou vzdálenost.
[ 3.14 ] Malá kulička se od povrchu velké koule odlepí ve vertikální vzdálenosti od vršku
r
h= ,
3
po povrchy koule přitom urazí vzdálenost
2
s = r arccos .
3
62
15. Výsledky
[ 3.15 ] Artista se musí spustit z výšky
5
h ≥ r.
2
[ 3.16 ] Pro velikost rychlosti houpačky v závislosti na úhlu vychýlení platí
p
v = 2gl(cos ϕ − cos ϕ0 ),
maximální hodnota je dosažena pří ϕ = 0 a činí
p
p ϕ0 vmax = 2gl(1 − cos ϕ0 ) = 2 gl sin .
2
Pro velikost síly napínající závěs a její maximální hodnotu (opět pro ϕ = 0) platí
T = mg(3 cos ϕ − 2 cos ϕ0 ),
Tmax = mg(3 − 2 cos ϕ0 ).
[ 3.17 ] Prak vymrští kámen s počáteční rychlostí o velikosti
r
k
(α − 1)l.
v0 =
2m
[ 3.18 ] Po uvolnění pružiny bude kulička vystřelena do výšky
h=
1 s21
= 5, 62 m.
2 ∆s
[ 3.19 ] Koeficient smykového tření mezi sáňkami a sněhem je
µ=
sk sin α
.
sr + sk cos α
[ 3.20 ] Řidič asi pokutu dostane, neboť jel rychlostí
p
v = 2µgl = 70, 4 km h−1 .
[ 3.21 ] Střela z kvádru vyletí rychlostí
r
v′ = v
1−
h′
= 282, 8 m s−1 .
h
63
15. Výsledky
[ 3.22 ] Na vytažení kabelu na střechu je třeba vykonat práci
A=
mgl
= 2943 J.
2
[ 3.23 ] Aby se provázek dal právě do pohybu, musí ze stolu viset jeho část délky
x=
µl
,
1+µ
při jeho stažení ze stolu vykoná tíhová síla práci
µmgl
.
2(1 + µ)2
A=
[ 3.24 ] Pro délku hlavně l, velikost působící síly F a vykonanou práci platí
1
l = vτ = 2 m,
2
F =m
1
A = mv 2 = 3 × 106 J.
2
v
= 1, 5 × 106 N,
τ
[ 3.25 ] Pro velikost maximální síly působící během úderu na předmět platí
Fmax =
2mv
= 300 N.
τ
[ 3.26 ] Na zpěváka působí síla o velikosti
F =
0, 1 · 10
mv
=
= 10 N.
∆t
0, 1
[ 3.27 ] Kulička se vychýlí na východ o vzdálenost
1
xd = ωg
3
2h
g
3/2
cos ϕ.
Číselné hodnoty:
budova
h
mrakodrap Tchaj-pej 101 508 m
Eiffelova věž
300 m
Petřínská rozhledna
60 m
64
ϕ
25◦
48◦
50◦
xd
22,7 cm
7,6 cm
6,5 mm
15. Výsledky
[ 3.28 ] U pravého břehu bude hladina oproti levému převýšena o
∆h = d tan β =
2vωd sin ϕ
≈ 15 mm.
g
[ 3.29 ] Pro koeficient smykového tření mezi deskou a závažím platí
µ=
4π 2 x0
= 0, 08.
gT 2
[ 3.30 ] Na závaží působí maximální síla o velikosti
Fmax =
4π 2 mz0
+ mg = 29, 1 N.
T2
Na desce bude v klidu ležet, dokud amplituda kmitů nedosáhne hodnoty
zm =
gT 2
= 6, 2 cm.
4π 2
[ 3.31 ] Těleso zavěšené na pružině bude vykonávat harmonické kmity, pro jejichž periodu, amplitudu rychlosti a zrychlení platí
s
r
∆y
∆y0
g
= 0, 317 m s−1 , a0 = g
= 5, 03 m s−2 .
= 0, 396 s, v0 = ∆y
T = 2π
g
∆y0
∆y0
[ 3.32 ] Pro periodu Ts s pružinami zapojenými za sebe a Tp s pružinami zapojenými
vedle sebe platí
q
T1 T2
.
Tp = p 2
Ts = T12 + T22 ,
T1 + T22
[ 3.33 ] Pružné lano má maximální délku
mg
l = l0 +
k
1+
4. Lagrangeovy rovnice II. druhu
65
s
2kl0
1+
mg
!
.
15. Výsledky
[ 4.1 ] Pohybové rovnice dvojitého kyvadla můžeme napsat ve tvaru
µ
µ
2
ϕ̈2 cos(ϕ1 − ϕ2 ) + ϕ̇22 sin(ϕ1 − ϕ2 ) + ω01
sin ϕ1 = 0,
k
k
2
ϕ̈2 + k ϕ̈1 cos(ϕ1 − ϕ2 ) − k ϕ̇21 sin(ϕ1 − ϕ2 ) + ω02
sin ϕ2 = 0,
ϕ̈1 +
kde
m2
µ=
,
m1 + m2
l1
k= ,
l2
ω01 =
r
ω02 =
r
kde ω0 =
r
g
,
l1
g
.
l2
[ 4.2 ] Pohybová rovnice má tvar
ϕ̈ +
ω02
sin ϕ = ω
2r
l
cos(ϕ − ωt),
g
.
l
[ 4.3 ] Pohybové rovnice závaží na pružině mají tvar
ϕ̈ +
g
2
sin ϕ = − l˙ϕ̇,
l
l
k
k
¨l + l =
l0 + lϕ̇2 + g cos ϕ.
m
m
[ 4.4 ] Pohybová rovnice má tvar
α̈ +
3g
cos α = 0.
2l
[ 4.5 ] Pohybové rovnice vozíku s kyvadlem mají tvar
ẍ + µϕ̈ cos ϕ − µϕ̇2 sin ϕ = 0,
1
ϕ̈ + ẍ cos ϕ + ω02 sin ϕ = 0,
l
kde x reprezentuje polohu vozíku a µ = ml/(m + M) a ω0 =
[ 4.6 ] Pohybová rovnice má tvar
p
g/l.
s̈ = g sin α − a cos α,
částice může setrvávat v klidu, jestliže platí a = g tan α.
[ 4.7 ] Pohybovou rovnici můžeme psát ve tvaru
ϑ̈ +
ω02
2
− ω cos ϑ sin ϑ = 0,
66
kde
ω0 =
r
g
.
R
15. Výsledky
[ 4.8 ] Pohybové rovnice můžeme psát ve tvaru
2
ϕ̈ + ṙ ϕ̇ = 0,
r
r̈ −
m
Mg
r ϕ̇2 +
= 0.
M +m
M +m
nebo se zavedením úhlové rychlosti ω = ϕ̇
r̈ −
Mg
r04 ω02 m 1
+
= 0,
3
M +m r
M +m
ω=
r02
ω0 ,
r2
kde r0 a ω0 jsou vzdálenost a úhlová rychlost horní kuličky v nějakém okamžiku.
[ 4.9 ] Perioda kmitů kuličky nezávisí na amplitudě výchylky, neboť pohybová rovnice je
rovnicí lineárního harmonického oscilátoru a má tvar
g
q̈ +
q = 0,
4R
takže pro periodu kmitů platí
T = 2π
s
4R
.
g
5. Dynamika soustavy hmotných bodů
[ 5.1 ] Rychlost vagónu se před jeho naplněním s časem mění podle předpisu
v=
po naplnění potom
v = v1 e
m0 v0
,
m0 + αt
− mα (t−t1 )
1
,
t ≥ t1 .
[ 5.2 ] Výšky, do kterých kuličky po srážce vystoupí jsou
2
4m21
m1 − m2
h.
h,
h2 =
h1 =
m1 + m2
(m1 + m2 )2
Druhá kulička po srážce pokračuje vždy směrem první kuličky před srážkou. Jestliže
m1 > m2 , první kulička po srážce nemění směr. Jestliže m1 < m2 , první kulička po srážce
změní směr. Pokud m1 = m2 , první kulička se po srážce zastaví a druhá se pohybuje její
rychlostí.
[ 5.3 ] Kuličky po srážce vyskočí do výšek
2
3m2 − m1
h,
h1 =
m1 + m2
h2 =
m2 − 3m1
m1 + m2
2
h,
lehčí kulička vyskočí do maximální výšky h1 max = 9h, pokud hmotnost m1 bude zanedbatelně malá oproti hmotnosti m2 .
67
15. Výsledky
[ 5.4 ] Částice se srazí v čase ts , na místě o souřadnici xs a vzájemnou rychlostí vs , pro
které platí
s
s
2lm1 m2
2(m1 + m2 )F l
m2 l
ts =
,
xs =
,
vs =
.
F (m1 + m2 )
m1 + m2
m1 m2
[ 5.5 ] Vztah mezi rychlostí střely a výchylkou kyvadla je
m+Mp
m + M p ϕ v=
2gl(1 − cos ϕ) = 2
gl sin ,
m
m
2
poměr kinetické energie kyvadla Ekk těsně po zaseknutí střely a kinetické energie střely
Eks těsně před jejím zaseknutím je
Ekk
m
=
≪ 1,
Eks
m+M
tedy pouze malá část kinetické energie střely využije na urychlení kyvadla.
[ 5.6 ] Pro velikost rychlosti střely před srážkou v a dobu pohybu krabice tp se zaseknutou
střelou platí
s
p
2l
m+M
2µgl = 199 m s−1 ,
tp =
v=
= 0, 505 s.
m
µg
[ 5.7 ] Pokud platí mB = mA , získá částice B od částice A pružnou srážkou veškerou
kinetickou energii.
[ 5.8 ] Pokud je a) před srážkou jedna částice v klidu, srážkou se spotřebuje energie
Es = E/2, část energie zůstává ve formě kinetické energie spojených částic. V případě
b), kdy se obě částice před srážkou pohybovaly proti sobě, platí Es = 2E, neboť spojená
částice má nulovou kinetickou energii.
[ 5.9 ] Rychlosti loděk před výměnou pytlů jsou
v1 = −
m2 m
v′ ,
m1 m2 − m1 m − m2 m 2
v2 =
(m1 − m)m2
v′ .
m1 m2 − m1 m − m2 m 2
označíme-li směr v2′ za kladný, dostaneme číselně v1 = −1 m s−1 , v2 = 9 m s−1 .
[ 5.10 ] Člověk se vzhledem ke břehu posune o vzdálenost
l′ =
M
l = 0, 5 m.
m+M
68
15. Výsledky
[ 5.11 ] Dělo vystřelilo pod úhlem α′ , pro který platí
m
tan α.
tan α′ = 1 +
M
[ 5.12 ] Pro velikosti rychlostí vozíků platí
s
m1 k
v2 =
∆x,
m2 (m1 + m2 )
s
v1 = −
m2 k
∆x,
m1 (m1 + m2 )
vozíky se pohybují opačnými směry.
[ 5.13 ] Závaží budou na pružině kmitat s periodou
r
m1 m2
2π
=
.
T =
ω0
(m1 + m2 )k
6. Mechanika tuhého tělesa
[ 6.1 ] Pro síly napínající lana visuté lávky platí
l−d
M
d
M
+
m g,
T2 =
+ m g.
T1 =
2
l
2
l
[ 6.2 ] Pro velikost sil působících na levá a pravá kola platí
1
1
hv 2
hv 2
Fl = mg 1 −
= 2034 N,
Fp = mg 1 +
= 4924 N.
2
drg
2
drg
Automobil může po čtyřech kolech projet zatáčkou maximální rychlostí o velikosti
r
drg
= 214 km h−1 .
vm =
h
[ 6.3 ] Pro minimální potřebnou rychlost platí
s
g(r − h cos α)
v=
,
µ
kde α = arctan µ je úhel sklonu jezdce vzhledem k vodorovné rovině. Dosazením číselných
hodnot dostaneme α = 21◦ 48′ , v = 53, 7 km h−1 .
69
15. Výsledky
[ 6.4 ] Pro minimální úhel, pod kterým je žebřík opřený o stěnu ještě stabilní platí
1
αmin = arctan
.
2µ
Pro minimální úhel žebříku s na něm stojícím člověkem platí
"
!#
2d
F
+
F
1
gč
gž
l
αmin ž+č = arctan
.
2µ
Fgč + Fgž
Pokud je tedy žebřík opřený pod úhlem αmin , žebřík se zřítí až v okamžiku, kdy člověk
vystoupí do poloviční výšky!
[ 6.5 ] Pro minimální koeficient smykového tření nutný k zajištění stability pyramidy z
lahví platí
sin (π/6)
= 0, 268.
µ=
1 + cos (π/6)
[ 6.6 ] Těžiště homogenního kužele leží na jeho ose ve vzdálenosti
z∗ =
h
4
od podstavy směrem k vrcholu.
[ 6.7 ] Těžiště homogenní polokoule leží na ose symetrie ve vzdálenosti
3
z∗ = a
8
od základny směrem k vrcholu.
[ 6.8 ] Souřadnice těžiště objektu z obrázku a) jsou
a
a
∗
r =
,
,−
12 12
pro objekt z obrázku b) dostaneme
r∗ =
a
9
,0 ,
[ 6.9 ] Nohu nejlépe umístímě do těžiště desky, které se nachází v ose desky ve vzdálenosti
4R
y∗ =
3π
od rovné hrany.
70
15. Výsledky
[ 6.10 ] Pro úhel sklonu ramene, za který drát visí, platí
b2
α = arctan
.
a2 + 2ab
[ 6.11 ] Pro moment setrvačnosti Jst vzhledem k ose procházející středem tyče a Jokr
vzhledem k ose procházející okrajem platí
Jstř =
1
ml2 ,
12
1
Jokr = ml2 .
3
[ 6.12 ] Pro moment setrvačnosti válce vzhledem k jeho geometrické ose platí
1
J = mR2 .
2
[ 6.13 ] Pro moment setrvačnosti platí
1
1
J = mR2 + mh2 ,
4
12
za předpokladu, že R ≪ h, výsledek přejde do tvaru
J≈
1
mh2 ,
12
viz příklad (6.11).
[ 6.14 ] Pro moment setrvačnosti koule vzhledem k ose rotace procházející jejím středem
platí
2
J = mR2 .
5
[ 6.15 ] Pro moment setrvačnosti míče můžeme psát
2
2
1 − (r/R)5
2
J = mR2
3 ≈ mR ,
5
3
1 − (r/R)
kde r je vnitřní poloměr jeho stěny[ 6.16 ] Pro moment setrvačnosti krychle vzhledem k ose procházející středy protilehlých
stěn platí
1
J = ma2 .
6
71
15. Výsledky
[ 6.17 ] Pro zrychlení koule a válce na nakloněné rovině platí
akoule =
5
15
g sin α =
g sin α,
7
21
aválec =
2
14
g sin α =
g sin α,
3
21
koule se tedy kutálí rychleji než válec.
[ 6.18 ] Koule se po stole bude po vymizení smýkavého pohybu valit konečnou rychlostí
o velikosti
5
v = v0 .
7
[ 6.19 ] Aby tyčka o délce lt , obruč o poloměru ro a kruhová deska o poloměru rd kývaly
se stejnou periodou jako matematické kyvadlo o délce L, musí pro jejich rozměry platit
3
lt = L,
2
1
ro = L,
2
2
rd = L.
3
[ 6.20 ] Aby byla perioda kyvadla minimální, musí osa rotace procházet ve vzdálenosti
R
x= √
2
od středu.
[ 6.21 ] Kbelík do studny padá se zrychlením o velikosti
a=
g
.
1 + J/(mr 2 )
[ 6.22 ] Vrchol komínu dopadl na zem rychlostí
p
v = 3gh.
Tato rychlost je větší, než kdyby padal ze stejné výšky volným pádem! Bod, jenž na zem
dopadne rychlostí kterou by ze stejné výšky padal volným pádem leží ve výšce
2
z = h.
3
[ 6.23 ] Tyč se bude po zaseknutí střely otáčet úhlovou rychlostí
ω=
6mv
= 5, 91 s−1 .
(M + 3m)l
72
15. Výsledky
[ 6.24 ] Hmotný střed (střed) tyčky se bude pohybovat směrem úderu rychlostí o velikosti
vs =
I
= 0, 1 m s−1 .
m
Úhlová rychlost otáčení tyčky po úderu bude
ω=
6I
= 0, 5 rad s−1 .
ml
Střed tyčky za dobu trvání jedné otočky urazí vzdálenost
L=
πl
= 1, 26 m.
3
[ 6.25 ] Pokud pro koeficient smykového tření bude platit vztah
√
2−1
,
µ=
2
vykonáme při posouvání i překlápění bedny stejnou práci.
[ 6.26 ] Aby se loď pootočila o úhel ϕl = 30◦ , musí rotor vzhledem k ní vykonat
1 Jl
ϕl = 500 otáček.
2π Jr
n=
[ 6.27 ] Kruhová deska se bude otáčet úhlovou rychlostí
ωdz =
mrv
= 0,1 s−1
Jd + mr 2
v opačném směru chůze člověka.
[ 6.28 ] Pro vykonanou práci platí
A = 3Ek0 .
7. Deformace tuhého tělesa
[ 7.1 ] Aby se měděný drát přetrhl vlastní vahou, musí pro jeho délku platit
l>
σp
= 2, 28 km.
ρg
73
15. Výsledky
[ 7.2 ] Aby mechanické napětí v obou závěsech bylo stejné musí platit
x=
d
.
1 + S1 /S2
Aby prodloužení obou závěsů bylo stejné, musí platit
x=
d
.
1 + E1 S1 /E2 S2
[ 7.3 ] Na vyšplhání po tuhém laně je třeba vykonat práci Aa = mgl0 , pokud je lano
pružné, pak pro tuto práci platí
mg Ab = mgl0 1 +
.
SE
[ 7.4 ] Komolý kužel se zatížením silou F zkrátí o vzdálenost
∆h =
hF
.
πEr1 r2
[ 7.5 ] Tyč se vlastní vahou prodlouží o délku
∆l =
ρgl2
.
2E
[ 7.6 ] Poloměr pilíře musí narůstat exponenciálně se vzdáleností od břemene podle předpisu
r
G
ρg
r(x) =
exp
x .
πσ0
2σ0
8. Gravitační pole
[ 8.1 ] Umělou družici je třeba umístit do výšky
r
2
3 κMZ TZ
− RZ = 35 833 km
h=
4π 2
nad povrch Země a udělit jí rychlost o velikosti
r
2πκMZ
v= 3
= 3 071 m s−1
TZ
ve směru tečny k rovníku v zeměpisné délce, na níž se nad rovníkem družice nachází.
74
15. Výsledky
[ 8.2 ] Konec lana musí být ve vzdálenosti (od středu Země) minimálně
q
Z
− RZ
RZ2 + 8κM
ω 2 RZ
x=
.
2
Dosazením číselných hodnot získáme x ≈ 151 000 km, což je zhruba 39% vzdálenosti mezi
Zemí a Měsícem.
[ 8.3 ] Vzorec pro potenciální energii EpT = mgh dostaneme linearizací vzorce pro potenciální energii gravitačního pole Země ve vzdálenosti r = RZ od středu Země.
[ 8.4 ] Aby se družice pohybovala po kruhové trajektorii, musí být vystřelena rychlostí
r
κMZ
,
vkr =
R0
aby nedopadla na Zemi, musela by být vystřelena alespoň rychlostí
s
r
2κMZ RZ
2RZ
vmin =
= vkr
.
R0 (R0 + RZ )
R0 + RZ
[ 8.5 ] Oběžná doba družice T je nepřímo úměrná odmocnině průměrné hustoty planety
r
3π
konst.
T =
= √
κρ
ρ
[ 8.6 ] Hmotnost Slunce vypočteme ze vztahu
3
4π 2 RZS
= 1, 99 × 1030 kg.
κTZ2
MS =
Pro oběžnou rychlost Země kolem Slunce platí
v=
2πRZS
= 29, 8 km s−1 .
TZ
[ 8.7 ] Pro poměr mezi hmotnostmi Jupiteru a Země platí
2 3
aG
TM
MJ
≈ 314.
=
MZ
TG
aM
[ 8.8 ] Těleso vystoupá do výšky
h=
v02 RZ2
.
2κMZ − v02 RZ
75
15. Výsledky
Aby nedopadlo zpět na Zemi, je třeba udělit mu druhou kosmickou rychlost
r
2κMZ
≈ 11, 2 km s−1 .
vII =
RZ
[ 8.9 ] Pro III. kosmickou rychlost platí
r
√
2κMZ
κMS
vIII =
+ ( 2 − 1)2
= 16, 7 km/s,
RZ
RZS
[ 8.10 ] Na hmotné těleso působí nulová gravitační síla ve vzdálenosti
r=
9
d
10
od středu Země směrem k Měsíci.
[ 8.11 ] Pro poměr výšek výskoku na Měsíci a Zemi platí
hM
gZ
=
≈ 6,
hZ
gM
na Měsíci tedy oproti Zemi vyskočíte zhruba 6× výše.
Pro poměr period kyvadlových hodin na Měsíci a na Zemi platí
r
TM
gZ
=
= 2, 45;
TZ
gM
kukačky jdou tedy na Měsíci oproti Zemi 2, 45× pomaleji.
[ 8.12 ] Bude-li mít planetka poloměr menší, nežli je hodnota
p
Rp = hRZ = 2, 53 km,
kde RZ je poloměr Země, bude se moci experimentátor výskokem vymanit z jejího gravitačního pole.
[ 8.13 ] Jízda tunelem z jedné strany na druhou by trvala
s
RZ3
= 42 m 15 s.
τ =π
κMZ
[ 8.14 ] Pro vzdálenost h, ve které je velikost intenzity gravitačního pole nad i pod
povrchem Země stejná, platí
!
√
5−1
h = RZ
≈ 0, 618RZ ,
2
76
15. Výsledky
√
kde číslo ( 5 − 1)/2 ≈ 0, 618 reprezentuje tzv. zlatý řez.
[ 8.15 ] Pro dobu pádu kosmické lodi na Slunce bude platit
s
r
R3
RS
π
1
− β + sin 2β , kde β = arctan
.
tp =
2κMS 2
2
R − RS
Po dosazení číselných hodnot zjistíme, že kosmonauti mají čas tp = 64 dní, 19 hodin a 20
minut na přemýšlení, kde udělali chybu.
[ 8.16 ] Pro potenciál a složky intenzity gravitačního pole platí
x−l
x+l
κM
argsinh
,
− argsinh
ϕ =
2l
y
y
Kx
κM
= −
2l
Ky =
κM
2yl
!
1
1
p
,
−p
y 2 + (x − l)2
y 2 + (x + l)2
!
x−l
x+l
p
.
−p
y 2 + (x − l)2
y 2 + (x + l)2
[ 8.17 ] Pro potenciál a složky vektoru intenzity gravitačního pole v ose tyče platí
κM
x−l
κM
+ C,
Kx = − 2
ln
,
Ky = 0.
ϕ(x) =
2l
x+l
x − l2
[ 8.18 ] Pro potenciál a složky vektoru intenzity gravitačního pole můžeme psát
ϕ=−
κM
l
argsinh + C,
l
y
Kx = 0,
κM
.
Ky = − p
y y 2 + l2
[ 8.19 ] Pro potenciál a složky intenzity gravitačního pole platí
ϕ = 2κµ ln y + C,
Kx = 0,
Ky = −
[ 8.20 ] Pro potenciál a intenzitu gravitačního pole platí
2κM √ 2
2 −x ,
a
+
x
a2 2κM
x
√
−1 .
=
a2
a2 + x2
ϕ = −
Kx
77
2κµ
.
y
15. Výsledky
[ 8.21 ] Pro potenciál a intenzitu gravitačního pole platí
−κM/a pro x < a,
ϕ =
−κM/x pro x ≥ a,
0
pro x < a,
Kx =
2
−κM/x pro x > a.
Na hmotnou částici kdekoliv uvnitř homogenní kulové slupky působí nulová síla, vně míří
síla radiálně do středu kulové slupky a je shodná se silou, kterou by na částici působil
hmotný bod o hmotnosti M umístěný na pozici středu kulové slupky.
9. Speciální teorie relativity
[ 9.1 ] Pro zdánlivou rychlost hvězdy na obloze platí
u=
v sin α
.
1 − vc cos α
Tato rychlost je maximální, pokud cos α = v/c, a platí pro ni
v
umax = q
1−
v2
c2
.
√
Pro v > c/ 2 se tato rychlost bude pozorovateli jevit jako nadsvětelná.
[ 9.2 ] Mion se musí pohybovat minimálně rychlostí
v=p
c
= 0, 99976 c.
1 + c2 τ 2 /h2
[ 9.3 ] Průzkumné plavidlo se vzhledem k Zemi pohybuje rychlostí
u=
u′ + v
= 0, 8 c.
1 + u′v/c2
[ 9.4 ] Rakety se k sobě navzájem přibližují rychlostí o velikosti
u=
u1 + u2
= 0, 988 c.
1 + u1 u2 /c2
[ 9.5 ] Záblesky budou na Zemi registrovány s časovým odstupem
r
c+v ′
∆τ =
∆t = 14, 9 s.
c−v
78
15. Výsledky
[ 9.6 ] Aby řidič viděl červenou barvu jako zelenou, musel by jet rychlostí
λ2č − λ2z
c = 0, 24 c,
v= 2
λč + λ2z
takže pokutu asi dostane za rychlou jízdu.
[ 9.7 ] Jelikož pro hustotu pohybujícího se objektu platí
ρ=
ρ0
,
1 − v 2 /c2
√
musí se pro její zdvojnásobení pohybovat rychlostí v = c/ 2.
[ 9.8 ] Nerelativisticky:
v=
qE
t,
m0
x=
qE 2
t.
2m0
Relativisticky:
v=p
qEct
m20 c2 + q 2 E 2 t2
,
m0 c2
x=
qE
s
!
q 2 E 2 t2
1+
−1 .
m20 c2
Z nerelativistického vzorce pro rychlost vyplývá, že částice se v konečném čase bude pohybovat nadsvětelnou rychlostí (což je špatně), relativistická verze vede k výsledku, že
rychlosti světla bude dosaženo limitně až v nekonečném čase (což je v pořádku). Nerelativistické vzorce dostaneme z relativistických Taylorovým rozvojem.
[ 9.9 ] Nerelativistický vzorec dostaneme z relativistického ponecháním pouze prvního
členu Taylorova rozvoje podle rychlosti.
[ 9.10 ] Částice se musí pohybovat rychlostí
√
3
c.
v=
2
[ 9.11 ] Pro dobu průletu ∆tG vzhledem ke vztažné soustavě spojené s Galaxií a vzhledem
ke vztažné soustavě spojené s protonem (∆tp ) platí
∆tG =
d
= 100 000 let,
c
∆tp =
79
d F0
= 4, 98 minuty.
cE
15. Výsledky
[ 9.12 ] K vyprodukování potřebné energie je třeba
m=
2m0D E
≈ 360 tun deuteria.
(2m0D − m0He )c2
[ 9.13 ] Pro energii mionu a antineutrina platí
2
2
(Eπ0
+ Eµ0
)
Eµ =
= 109, 8 MeV,
2Eπ0
2
2
Eπ0
− Eµ0
Eν =
= 29, 8 MeV.
2Eπ0
Mion se pohybuje rychlostí
v=
s
1−
2
Eµ0
c = 0, 27 c.
Eµ2
[ 9.14 ] Pro klidovou hmotnost nově vzniklé částice platí
M0 = p
2m0
5
= m0 ,
2
1 − v 2 /c2
tato hmotnost je tedy větší, než součet klidových hmotností částic před srážkou.
[ 9.15 ] Pro klidovou hmotnost nově vzniklé částice platí
s
√
1
4
M0 = m0 2 1 + p
= √ m0 ,
2
2
3
1 − v /c
tato částice se pohybuje rychlostí
u=
v
c
p
= .
2
1 + 1 − v 2 /c2
10. Mechanika kapalin
[ 10.1 ] Pro objem části pod hladinou Vp a nad hladinou Vn platí
Vp =
ρl
V = 0, 92 V,
ρv
Vn =
ρv − ρl
V = 0, 08 V.
ρv
Hladina ve sklenici se roztáním ledu nijak nezvýší.
[ 10.2 ] Aby koule na vodě plavala, musí pro její tloušťku stěny platit
r
ρm − ρv
3
h<R 1−
= 4, 09 mm.
ρm
80
15. Výsledky
[ 10.3 ] Pro vytažení válce z kapaliny je třeba vykonat práci
A=
8
πρgr 2h2 .
25
[ 10.4 ] Hustotu krychle určíme jako
ρ=
Fg
ρv = 8 290 kg m−3 ,
Fg − Fgv
dále pak hmotnostní podíl mědi
pm =
ρ − ρc ρm
= 0, 7.
ρm − ρc ρ
Odtud tedy vyplývá, že hmotnost krychle je tvořena ze 70% mědí a z 30% cínem. Heuréka!
[ 10.5 ] Pro hmotnost předmětu platí
m = mz
1−
1−
ρv
ρz
ρv
ρ
= mz
1 + ρv
1
ρ
−
1−
1
ρz
ρv
ρ
!
.
Z výsledku je patrné, že zejména při vážení objektů s malou hustotou je třeba při určování hmotnosti provádět příslušnou korekci, neboť jejich skutečná hmotnost je větší, než
hmotnost závaží mz .
[ 10.6 ] Pro poměr hustot kapalin platí
ρ1
h2
= .
ρ2
h1
[ 10.7 ] Pro periodu harmonických kmitů kapaliny v u-trubici platí
s
l0
.
T = 2π
2g
[ 10.8 ] Zkumavka bude po vychýlení vykonávat harmonické kmity s periodou
r
ρSg
2π
m
2
ω0 =
⇒
T =
= 2π
.
m
ω0
ρSg
81
15. Výsledky
[ 10.9 ] Hladina je zakřivena podle funkce
ω2 2
r ,
2g
z=
má tedy tvar rotačního paraboloidu. Toho se využívá například v astronomii, kdy takto
zakřivená hladina se používá jako primární zrcadlo dalekohledu, který ovšem může pozorovat pouze objekty v zenitu.
[ 10.10 ] Voda působí na přehradní hráz silou o velikosti
F =
ρgh2 l
,
2 sin α
kde ρ je hustota vody.
[ 10.11 ] Pro velikost momentu síly platí
1
M = ρglh2 |h − 3z0 |,
6
takže pro z0 = h/2 dostaneme
M=
1
ρglh3 .
12
Moment síly je nulový, pokud z0 = h/3.
[ 10.12 ] Proud vody se zužuje podle předpisu
r(x) = p
4
R
1 + 2gx/v02
.
[ 10.13 ] Vzorec pro výpočet objemového průtoku kapaliny má tvar
s
2gHS12S22
.
Q=
S12 − S22
[ 10.14 ] Pro dobu výtoku kapaliny z nádoby platí
s
S1 2H
T =
.
S2
g
[ 10.15 ] Aby hladina klesala konstantní rychlostí, musí platit
√
r(z) ∝ 4 z.
82
15. Výsledky
[ 10.16 ] Na píst stříkačky je třeba působit silou
2
2ρ d4s − d4j
∆V
F =
= 7, 64 N.
π
d2s d4j
∆t
[ 10.17 ] Hladina se ustálí ve výšce
h=
Q2
= 10 cm
2gS 2
ode dna nádoby.
[ 10.18 ] Kapalina dolétne do maximální vzdálenosti xmax = H, pokud bude otvor umístěn ve výšce z = H/2.
[ 10.19 ] Aby kapalina z obou otvorů dolétla do stejné vzdálenosti x, musí platit
H = z1 + z2 ,
přičemž
√
x = 2 z1 z2 .
11. Elektrostatické pole
[ 11.1 ] Elektrostatická síla je o 42 řádů silnější, platíFC
1 qe2
≈ 1042 ,
=
2
FG
4πε0κ me
kde qe a me jsou hmotnost a náboj elektronu.
[ 11.2 ] Nabité kuličky mají stejné náboje o velikostech
s
4πε0 mgd3
q= √
= 5,84 × 10−9 C.
2
2
4l − d
[ 11.3 ] Konfigurace je rovnovážná, jestliže q = 4Q. Tato rovnováha je však labilní, neboť
posuneme-li jeden z krajních nábojů o malou vzdálenost ∆x doleva nebo doprava, začne
na něj působit síla, která má směr výchylky a velikost
Q2
∆x.
F ≈
πε0 l3
83
15. Výsledky
[ 11.4 ] Náboje budou v rovnováze, pokud bude platit
√ q
Q = (1 + 2 2) .
4
[ 11.5 ] Pro potenciál a intenzitu elektrického pole v ose kruhové smyčky platí
z
Q
Q
√
0, 0, 2
.
,
E=
ϕ=
4πε0
(a + z 2 )3/2
4πε0 a2 + z 2
√
Velikost intenzity elektrického pole je maximální pro z = ±a/ 2.
[ 11.6 ] Pro potenciál v ose nabité kruhové desky platí
σ √ 2
( a + z 2 − |z|).
ϕ=
2ε0
Pro složky vektoru intenzity elektrického pole platí
z
σ
sign(z) − √
Ex = 0, Ey = 0, Ez =
.
2ε0
a2 + z 2
Pro |z| ≪ a můžeme psát
Ez ≈
σ
sign(z).
2ε0
[ 11.7 ] Pro vektor intenzity elektrického pole můžeme psát
E=
τ
n0 ,
2πε0 a
kde n0 je normálový jednotkový vektor k nabité niti. Pro elektrický potenciál platí
ϕ=−
τ
ln a + K,
2πε0
kde K je libovolná konstanta.
[ 11.8 ] Pro velikost síly, kterou na sebe navzájem působí úseky nití délky l platí
F =
τ1 τ2 l
.
2πε0h
Jestliže τ1 τ2 > 0, síla je odpudivá, v opačném případě je přitažlivá.
[ 11.9 ] Pro intenzitu elektrického pole platí
Q
r, pro r < R,
4πε0 R3
E=
Q
r, pro r ≥ R.
4πε0 r 3
84
15. Výsledky
Pro potenciál můžeme psát
− 8πεQ0 R3 r 2 +
ϕ=
Q
,
4πε0 r
3Q
,
8πε0 R
pro r < R,
pro r ≥ R.
Symbol r zde značí polohový vektor bodu, v němž veličiny E a ϕ určujeme vzhledem ke
středu nabité koule.
[ 11.10 ] Pro vektor intenzity elektrického pole platí
0,
pro r < R,
E=
Q
r, pro r ≥ R.
4πε0 r 3
pro potenciál můžeme psát
ϕ=
Q
,
4πε0 R
Q
,
4πε0 r
pro r < R,
pro r ≥ R.
[ 11.11 ] Nově vzniklá kapka má oproti nekonečnu potenciál
√
3
ϕN = N 2 ϕ1 = 3,3 kV.
[ 11.12 ] Pro kapacitu kondenzátoru platí
C=
1
,
1/C2 + 2/C1
kde C1 =
ε1 S
d1
a C2 =
ε2 S
.
d2
Po dosazení číselných hodnot dostaneme C = 516 pF.
[ 11.13 ] Pro kapacitu kondenzátoru platí
S − Sd
Sd
Sd
S
C = ε0
1 + (εr − 1)
.
+ ε0 εr
= ε0
d
d
d
S
[ 11.14 ] Pro kapacitu kulového kondenzátoru platí
C=
4πεr1 r2
.
r2 − r1
[ 11.15 ] Pro kapacitu Zeměkoule platí
C = 4πε0 RZ = 709 µF.
85
15. Výsledky
[ 11.16 ] Pro kapacitu válcového kondenzátoru platí
C=
2πεl
.
ln rr21
[ 11.17 ] Pro kapacitu dvojlinky můžeme psát
C=
πε0 l
.
ln a−r
r
[ 11.18 ] Na umístění nábojů do rohů krychle je třeba vykonat práci
3
q2
1
3+ √ + √ .
A=
πε0 a
2
3
[ 11.19 ] Za uvedených předpokladů by pro poloměr elektronu muselo platit
re =
qe2
= 1, 4 × 10−15 m.
8πε0 c2 me
[ 11.20 ] Po vytažení dielektrika se napětí na kondenzátoru zvětší na hodnotu U =
εr U0 = 5000 V. Na vytažení dielektrika je třeba vynaložit práci
ε0 εr SU02
A=
(εr − 1) = 8, 85 × 10−4 J.
2d
[ 11.21 ] Desky kondenzátoru se přitahují silou o velikosti
ε0 SU 2
= 44, 3 mN.
F =
2d2
[ 11.22 ] Pro dipólový moment tohoto „atomuÿ platí
p = 4πε0R3 E0 ,
dipólový moment má tedy směr intenzity elektrického pole a velikost momentu je přímo
úměrná velikosti intenzity elektrického pole.
[ 11.23 ] Pro rychlost elektronu uprostřed mezi elektrodami a při dopadu na anodu platí
s
r
2qe U ln[(a + b)/2a]
2qe U
6
−1
v1/2 =
= 8, 8 × 10 m s ,
va =
= 10, 3 × 106 m s−1 .
me ln(b/a)
me
86
15. Výsledky
12. Stacionární elektrický proud
[ 12.1 ] Elektrony se v drátu pohybují rychlostí
v=
I
= 7, 34 µm s−1 .
nqe S
[ 12.2 ] Pro celkovou hybnost všech elektronů v kabelu platí
p=
me Il
= 2, 27 × 10−4 kg m s−1 .
qe
[ 12.3 ] Pro krokové napětí platí
∆U =
̺I rB − rA
.
2π rA rB
Z výsledku je patrné, že pokud se dostaneme do blízkosti spadlého drátu (člen rA rB ve
jmenovateli je malý), musíme snižovat velikost krokového napětí tím, že budeme dělat
malé kroky (zmenšovat |rB − rA |).
[ 12.4 ] Pro odpor kulového rezistoru platí
̺ r2 − r1
4π r1 r2
R=
a RC = ̺ε.
[ 12.5 ] Pro elektrický odpor válcového rezistoru platí
R=
r2
̺
ln
2πl r1
a RC = ̺ε.
[ 12.6 ] Napětí na kondenzátoru poklesne p-krát za čas
τ = RC ln p.
[ 12.7 ] Pro vstupní odpor nekonečného obvodu platí
R1
Ri =
2
1+
4R2
1+
R1
r
87
!
.
15. Výsledky
[ 12.8 ] Aby odpory mezi svorkami byly stejné, pro rezistory Ra , Rb a Rc musí platit
Ra =
R1 R2
,
R1 + R2 + R3
Rb =
R2 R3
,
R1 + R2 + R3
Rc =
R1 R3
.
R1 + R2 + R3
[ 12.9 ] Pro elektrický odpor„krychleÿ platí
5
Rk = R.
6
[ 12.10 ] Do zátěže bude dodáván maximální výkon, pokud bude platit Rz = Ri .
[ 12.11 ] Ke zhotovení topné spirály je zapotřebí drát délky
l=
πd2 U 2
= 1,67 m.
4̺P
13. Magnetostatické pole
[ 13.1 ] Pro velikost vektoru magnetické indukce platí
B=
µ0 I
,
2πa
směr určíme pravidlem pravé ruky.
[ 13.2 ] Vektor magnetické indukce v ose kruhové smyčky má axiální směr a pro jeho
velikost platí
µ0 Ia2
.
B=
2(a2 + z 2 )3/2
[ 13.3 ] Magnetická indukce v ose uprostřed mezi smyčkami bude zhruba konstantní,
pokud jejich vzdálenost bude rovna poloměru, pro velikost indukce pak platí
8 µ0 I
.
B≈ √
5 5 a
[ 13.4 ] Pro velikost vektoru magnetické indukce platí
√
2 2µ0 I
B=
.
πa
88
15. Výsledky
[ 13.5 ] Pro σ > 0 má magnetická indukce ve vzdálenosti z v ose rotace směr vektoru
úhlové rychlosti a pro její velikost platí
µ0 σω a2 + 2z 2
√
− 2z .
B=
2
a2 + z 2
[ 13.6 ] Magnetická indukce má na ose rotace směr této osy a platí pro ni
µ0 ωQ
,
pro z ≤ a
6πa
B=
.
µ0 ωa2 Q
, pro z > a
6πz 3
[ 13.7 ] Pro velikost vektoru magnetické indukce platí
Bo =
µ0 I
,
2πr
pro r > R,
Bi =
µ0 I
r,
2πR2
pro r ≤ R.
[ 13.8 ] Vektor magnetické indukce vně solenoidu je nulový. Uvnitř má směr osy solenoidu
a pro jeho velikost platí
B = µ0 nI,
přičemž tato velikost nezávisí na vzdálenosti od osy.
[ 13.9 ] Pro velikost vektoru magnetické indukce uprostřed solenoidu platí
µ0 nI
≈ µ0 nI
B=p
1 + (2R/l)2
pro R ≪ l,
pro indukci na okraji solenoidu platí
B=
µ0 nI
1
p
.
2
1 + (R/l)2
[ 13.10 ] Vektor magnetické indukce má azimutální směr, vně toroidu je nulový a pro
jeho velikost uvnitř plat
µ0 NI
B=
,
2πr
orientaci určíme pravidlem pravé ruky.
[ 13.11 ] Na úsek proudovodiče délky l působí síla o velikosti
F =
µ0 I1 I2 l
.
2πh
Jestliže proudy mají stejný směr, vodiče jsou navzájem přitahovány, v opačném případě
jsou odpuzovány.
89
15. Výsledky
[ 13.12 ] Protilehlé úseky nití délky l na sebe působí přitažlivou silou o velikosti
1
τ 2l
2
− µ0 v .
F =
2πh ε0
Velikost této síly se blíží k nule pro
v→√
1
=c
ε0 µ0
(rychlost světla ve vakuu).
[ 13.13 ] Nabitá částice se pohybuje podél silokřivek magnetického pole po šroubovici s
parametrickými rovnicemi
x = rc sin (ωc t − ϕ0 ) + cx ,
y = rc cos (ωc t − ϕ0 ) + cy ,
z = v0z t + cz ,
kde
q cx , cy , cz jsou integrační konstanty závislé na počátečním polohovém vektoru, rc =
2
2
+ v0y
/(qB0 ) je poloměr šroubovice, ωc = qB0 /m je tzv. cyklotronová frekvence a
m v0x
tan ϕ0 = v0y /v0x .
[ 13.14 ] Vektor rychlosti nabité částice má složky
E0
qB0
qB0
E0
vx =
cos
sin
t,
vy =
t−1 ,
B0
m
B0
m
vz = 0.
Vektor rychlosti má střední hodnotu v = (0, −E0 /B0 , 0) což znamená, že částice se posouvá (driftuje) kolmo na oba vektory E a B a velikost této driftové rychlosti nezávisí na
hmotnosti a náboji částice!
Pro polohový vektor částice můžeme psát
x=
β
(1 − cos αt),
α2
y=
β
(sin αt − αt),
α2
z = 0,
kde α = qB0 /m a β = qE0 /m. Trajektorií částice je tedy cykloida.
14. Pár příkladů z vektorové analýzy
[ 14.1 ]
1.
∇|R| =
2.
∇
1
|R|
R
= R0 ,
R
=−
90
R
R0
= − 2.
3
R
R
15. Výsledky
[ 14.2 ] Vrchol kopce se nachází v bodě V = [−2, 3] ve výšce hmax = √
720 m. Pro jednotkový vektor ve směru největšího stoupání v bodě
√ A platí t0 = (−1, 1)/
√ 2, pro jednotkové
vektory ve směru vrstevnice platí k01 = (1, 1)/ 2 a k02 = (−1, −1)/ 2.
[ 14.3 ]
1.
∇ · r = 3,
2.
∇·
r
|r|3
= 0 pro r 6= 0.
3.
∇ · E = −ik0 · E.
[ 14.4 ]
1.
∇ × F = (0, 0, 2ω),
2.
∇ × F = 0,
3.
∇ × F = −ik0 × F.
[ 14.5 ] Pole je potenciální a pro jeho potenciál platí
ϕ = −x2 y − xz 3 − y 2 + 2z + c,
kde c je libovolná konstanta.
[ 14.6 ] Pro trajektorii L1 dostaneme A1 = 2, pro trajektorii L2 potom A2 = −2/3. Pro
rotaci platá ∇ × F = (0, 0, −2). Pomocí křivkového integrálu jsme počítali „práciÿ na
trajektoriích L1 a L2 . To, že výsledek je závislý na trajektorii je ve shodě se skutečností,
že ∇ × F 6= 0, vektorové pole není potenciální.
91
16. Reference
[1] Vladimír Hajko, Fyzika v príkladoch, Alfa, Bratislava, 1983.
[2] Antonín Syrový, Sbírka příkladů z fyziky, SNTL, Praha, 1971.
[3] Jiří Bajer, Mechanika 1, VUP Olomouc, Olomouc, 2004.
[4] Jiří Bajer, Mechanika 2, VUP Olomouc, Olomouc, 2004.
[5] Ivan Štoll, Mechanika, ČVUT, Praha, 1995.
[6] Ivan Štoll, Elektřina a magnetismus, ČVUT, Praha, 1998.
[7] Jaroslava Drchalová, FYZIKA - Příklady, ČVUT, Praha, 1997.
[8] Walter Greiner, Classical Mechanics: Point Particles and Relativity (Classical Theoretical Physics), Springer-Verlag, New York, 2004.
[9] Walter Greiner, Classical Mechanics: Systems of Particles and Hamiltonian Dynamics
(Classical Theoretical Physics), Springer-Verlag, New York, 2003.
[10] Walter Greiner, Classical Mechanics: Point Particles and Relativity (Classical Theoretical Physics), Springer-Verlag, New York, 2004.
[11] Filip Uhlík, Zuzana Limpouchová, Eduard Vavřinec, Sbírka příkladů z mechaniky,
Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2000.
[12] Karel Rektorys, Co je a k čemu je vyšší matematika, ACADEMIA, Praha, 2001.
[13] David J. Griffiths, Introduction to Electrodynamics, Prentice Hall, New Yersey, 1999.
[14] Martin Libra a kol., Fyzika v příkladech pro studenty technických univerzit, Nakladatelství R. Hájek, 2003.
92

Podobné dokumenty

195 - Katedra fyziky FEL-ČVUT

195 - Katedra fyziky FEL-ČVUT 2.17 Volný pád 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.18 Volný pád 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.19 Volný pád 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.20 Tečné a normálo...

Více

a smrti mystérium života - Lectorium Rosicrucianum

a smrti mystérium života - Lectorium Rosicrucianum a nalézáme v ní magnetický systém, síť magnetických bodů. Aurická bytost obsahuje i jádro atomu a systém magnetických bodů tak tvoří více či méně vědomou jednotu. Abychom tuto vědomou jednotu nazn...

Více

Gravitace

Gravitace Huygense. Bohužel, popsaný model není skutečným mechanismem gravitace. Nesprávně totiž předpokládá, že gravitační síla nezávisí na hmotnostech, ale jen na geometrických rozměrech těles. Z ...

Více

pdf - Kvaternion - Vysoké učení technické v Brně

pdf - Kvaternion - Vysoké učení technické v Brně vypovídá o něčem možná ještě důležitějším. Totiž, že se nejedná o pouhou formální či nostalgickou vzpomínku na významného vědce. Autorem hned tří odborných příspěvků je právě profesor Ženíšek, kter...

Více