rstab 6 - Dlubal

Transkript

rstab 6 - Dlubal

Vydání
březen 2008
Program
RSTAB 6
Statika obecných prutových konstrukcí
Popis
programu
Všechna práva včetně práv k překladu vyhrazena.
Bez výslovného souhlasu společnosti Ing. Software Dlubal s.r.o. není
povoleno tento popis programu ani jeho jednotlivé části jakýmkoli způsobem dále šířit.
© Ing. Software Dlubal s.r.o.
Anglická 28, 120 00 Praha 2
Tel.:
Fax:
E-mail:
Web:
+420 222 518 568
+420 222 519 218
[email protected]
www.dlubal.cz
Program RSTAB © Ing. Software Dlubal
Obsah
Obsah
Strana
Obsah
Strana
1.
Úvod
7
3.7
Výsledky
43
1.1
Novinky v programu RSTAB 6
7
3.7.1
Grafické zobrazení výsledků
43
1.2
Kapacita programu
8
3.7.2
Tabulky výsledků
45
1.3
Profil firmy
8
3.8
Dokumentace
46
1.4
Tým pro vývoj programu RSTAB
9
3.8.1
Vytvoření výstupního protokolu
46
1.5
Poznámka k příručce
10
3.8.2
Úprava výstupního protokolu
46
2.
Instalace
11
3.8.3
Včlenění obrázků do protokolu
48
2.1
Požadavky na výpočetní systém
11
3.9
Na závěr
51
2.2
Postup instalace
11
4.
Uživatelské prostředí
52
2.2.1
Instalace z CD
12
4.1
Přehled
52
2.2.2
Instalace ze sítě
12
4.2
Používané pojmy
52
2.2.3
Instalace updatů a nových modulů
12
4.3
Specifické pojmy RSTABu
58
2.2.4
Paralelní instalace programů RSTAB 6
a RSTAB 5
4.4
Uživatelské prostředí RSTABu
59
13
4.4.1
Hlavní nabídka
59
3.
Úvodní příklad
14
4.4.2
Panely nástrojů
59
3.1
Konstrukce a zatížení
14
4.4.3
Navigátor
61
3.2
Spuštění RSTABu a založení úlohy
16
4.4.4
Tabulky
63
3.3
Zadání údajů o konstrukci
17
4.4.5
Stavový řádek
64
3.3.1
Nastavení pracovního okna a rastru
17
4.4.6
Řídicí panel
66
3.3.2
Zadání prutů
18
4.4.7
Standardní tlačítka
70
3.3.2.1
Zadání sloupů
18
4.4.8
Klávesové zkratky
71
3.3.2.2
Zadání příčlí
22
4.4.9
Místní nabídky
72
3.3.2.3
Zadání sad prutů
25
4.5
Správa úloh
72
3.3.3
Zadání uzlových podpor
26
4.5.1
Správce projektů
72
3.3.4
Úprava číslování
27
4.5.1.1
Založení nového projektu
74
3.3.5
Kontrola zadání
28
4.5.1.2
Připojení stávající složky
75
3.4
Zadání údajů o zatížení
29
4.5.1.3
Odpojení složky
75
3.4.1
Zatěžovací stav 1: vlastní tíha
29
4.5.1.4
Smazání projektu
76
3.4.2
Zatěžovací stav 2: sníh
30
4.5.1.5
Úprava popisu projektu
76
3.4.3
Zatěžovací stav 3: vítr zleva
32
4.5.1.6
Otevření úlohy
77
3.4.4
Zatěžovací stav 4: imperfekce
33
4.5.1.7
Zkopírování nebo přesun úlohy
78
3.5
Kombinace účinků
36
4.5.1.8
Přejmenování úlohy
78
3.5.1
Zadání skupin zatěžovacích stavů
36
4.5.1.9
Smazání úlohy
78
3.5.2
Zadání kombinací zatěžovacích stavů
39
4.5.1.10
Prohlížení historie
79
3.6
Výpočet
42
4.5.1.11
Komprimace (archivace) dat
80
3.6.1
Kontrola správnosti
42
4.5.1.12
Dekomprimace dat
81
3.6.2
Výpočet konstrukce
42
4.5.1.13
Detailní nastavení
81
3
Obsah
Obsah
4
Strana
Obsah
Strana
4.5.2
Založení nové úlohy
83
9.1
Souhrn
194
4.5.3
Správa v síti
85
9.2
Pruty – vnitřní síly
195
4.5.4
Katalog bloků
86
9.3
Sady prutů – vnitřní síly
198
4.5.4.1
Vytvoření bloku
87
9.4
Průřezy – vnitřní síly
199
4.5.4.2
Import bloku
88
9.5
Uzly - reakce
199
4.5.4.3
Smazání bloku
89
9.6
Pruty – kontaktní síly
202
5.
Údaje o konstrukci
90
9.7
Uzly - deformace
204
5.1
Uzly
92
9.8
Pruty - deformace
205
5.2
Materiál
95
9.9
Vyhodnocení výsledků
207
5.3
Průřezy
100
9.9.1
Existující výsledky
207
5.4
Klouby na koncích prutu
107
9.9.2
Deformace, vnitřní síly, reakce
208
5.5
Excentricity prutu
116
9.9.3
Zobrazení výsledků
209
5.6
Dělení prutu
119
9.9.4
Průběhy výsledků na prutech
210
5.7
Pruty
120
9.9.5
Zobrazení výsledků ve více oknech
213
5.8
Uzlové podpory
128
9.9.6
Filtrování výsledků
213
5.9
Podloží prutu
135
9.9.7
Animace deformací
219
5.10
Nelinearity prutu
137
10.
Výstup
220
5.11
Sady prutů
143
10.1
Výstupní protokol
220
6.
Zatěžovací stavy a jejich kombinace
146
10.1.1
6.1
Zatěžovací stavy
146
Vytvoření nebo otevření výstupního
protokolu
220
10.1.2
Práce s výstupním protokolem
222
10.1.3
Zadání obsahu protokolu
224
10.1.3.1
Výběr údajů o konstrukci
225
10.1.3.2
Výběr údajů o zatížení
226
10.1.3.3
Výběr výsledků
227
10.1.3.4
Výběr dat přídavných modulů
230
10.1.4
Úprava hlavičky
231
10.1.5
Vložení zobrazení z RSTABu
233
10.1.6
Vložení jiných zobrazení a textů
234
10.1.6.1
Vložení zobrazení
235
10.1.6.2
Vložení textu
235
10.1.6.3
Vložení textu z textového souboru
236
10.1.6.4
Vložení textu ze souboru RTF
236
10.1.7
Předloha protokolu
237
10.1.7.1
Vytvoření nové předlohy
237
10.1.7.2
Použití předlohy
238
10.1.7.3
Správa předloh
239
10.1.8
Úpravy uspořádání protokolu
240
6.2
Skupiny zatěžovacích stavů
152
6.3
Kombinace zatěžovacích stavů
156
6.4
Superkombinace
161
7.
Zatížení
164
7.1
Zatížení na uzel
166
7.2
Zatížení na prut
168
7.3
Vynucené deformace uzlů
174
7.4
Imperfekce
175
8.
Výpočet
180
8.1
Kontrola vstupních dat
180
8.1.1
180
8.1.2
Kontrola modelu
181
8.1.3
Regenerace konstrukce
183
8.1.4
Smazání nepoužitých zatížení
183
8.2
Parametry výpočtu
184
8.3
Spuštění výpočtu
192
9.
Výsledky
194
Obsah
Obsah
Strana
Obsah
Strana
10.1.9
Vytvoření titulní stránky
240
11.3
Funkce pro zadávání dat v tabulkách 289
10.1.10
Tisk protokolu
242
11.3.1
Editační funkce
289
10.1.11
Export protokolu
242
11.3.2
Blokové operace
292
10.1.12
Nastavení jazyka
244
11.3.3
Funkce pro zobrazení
295
10.2
Přímý výtisk grafiky
247
11.3.4
Nastavení tabulek
297
10.2.1
Záložka Obecné
247
11.3.5
Funkce pro filtrování
297
10.2.2
Záložka Možnosti
250
11.3.6
Import a export tabulek
299
10.2.3
Záložka Stupnice barev
252
11.4
Parametrické zadávání
301
11.
Nástroje
253
11.4.1
Koncept
301
11.1
Úpravy objektů
253
11.4.2
Seznam parametrů
301
11.1.1
Grafický výběr
253
11.4.3
Editor vzorců
304
11.1.2
Podrobný výběr
254
11.4.4
Vzorce v tabulkách a dialozích
307
11.1.3
Posun a kopie
255
11.5
Generátory konstrukce a zatížení
308
11.1.4
Rotace
258
11.5.1
Generátory konstrukce
308
11.1.5
Zrcadlení
259
11.5.2
Generátory zatížení
319
11.1.6
Promítání
260
11.6
Obecné funkce
329
11.1.7
Zvětšení
262
11.6.1
Nastavení zobrazení
329
11.1.8
Zkosení
263
11.6.2
Jednotky a desetinná místa
331
11.2
Funkce CAD
265
11.6.3
Komentáře
332
11.2.1
Pracovní roviny
265
11.6.4
Měření
334
11.2.2
Rastr
267
11.6.5
Hledání
335
11.2.3
Uchopení objektu
268
12.
Rozhraní
336
11.2.4
Souřadné systémy
272
12.1
Programy firmy Dlubal
337
11.2.5
Dělení prutů
274
12.1.1
RSTAB 5.xx - formát *.rst
337
11.2.6
Spojení prutů
276
12.1.2
RSTAB 4.xx - formát *.000
338
11.2.7
Prodloužení prutu
277
12.2
Externí programy
339
11.2.8
Napojení prutů
278
12.2.1
DSTV - formát *.stp
339
11.2.9
Kóty
278
12.2.2
ASCII - formát *.dxf
340
11.2.10
Komentáře
280
12.2.3
MS Excel - formát *.xls
341
11.2.11
Vodicí linie
281
12.2.4
SDNF - formát *.dat
343
11.2.12
DXF hladiny
285
12.2.5
IFC - formát *.ifc
343
11.2.13
Změna číslování
287
5
1.1 Novinky v programu RSTAB 6
1.
Úvod
1.1
Novinky v programu RSTAB 6
Vážení zákazníci,
RSTAB si získal v průběhu let pověst vysoce výkonného a uživatelsky přívětivého programu.
Po ukončení vývoje programů DOS před 8 lety se RSTAB 5 prosadil jako program, který udává krok v oblasti výpočtů prutových konstrukcí.
Nové požadavky a v neposlední řadě i neustálá zpětná vazba s uživateli přispěly ke vzniku
našeho dalšího vyzráleho programu RSTAB 6. Upgrade přináší řadu užitečných doplňkových
funkcí a voleb, na které již mnozí naši zákazníci čekali. Na tomto místě bychom Vám zákazníkům proto rádi poděkovali za Vaše cenné podněty z praxe.
Podstatné novinky v RSTABu 6:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Navigátor složený ze tří částí pro přehlednou manipulaci s daty a detailní
zobrazování
Zcela přepracované výpočetní jádro s novou kapacitou (např. pro nelineární
výpočet) a s vyšším výkonem
Rozšíření nelineárních vlastností prutů, kloubů, podpor a uložení
Podstatně vyšší počet možných zatěžovacích stavů, skupin a kombinací
zatěžovacích stavů
Přiřazování typu výpočtu jako vlastnosti zatěžovacích stavů a skupin zatěžovacích
stavů
Rozšíření databáze materiálů a filtrů pro vyhledávání
Skupiny prutů
Vodicí linie a DXF hladiny
Uchopení objektu přes tečnu, kolmici, střed prutu, rozteč apod.
Parametrizovatelné zadávání pomocí editoru vzorců
Obnovení konstrukce s cílem odstranit nepřesnosti při modelování
Zatížení a imperfekce na sledech prutů nezávisle na číslování prutů
Vnitřní síly vztažené na přetvořenou či nepřetvořenou konstrukci
Výpočet reakcí podpor v globálním a lokálním směru
3D renderování pro fotorealistické zobrazení deformací
Úprava barevného zobrazení průběhů vnitřních sil
Filtrování v tabulkách výsledků
Tabulky výsledků s barevným pozadím podle referenční stupnice
Ukládání všech napěťových bodů v modulu SHAPE-THIN přímo do souboru RSTAB
Videosekvence grafických animací deformace
Ukotvení navigátoru, tabulky a panelu pro zobrazení ve více oknech
Znázornění deaktivovaných objektů při výřezech nebo seskupování
Možnost upravovat panely nástrojů
Správa všech jednotek v centrálním dialogu
Uživatelsky nastavitelná konfigurace obrazovky a tiskárny
Několikajazyčný výstupní protokol s možností dalšího rozšiřování jazykových verzí
Možnost upravovat číslování pro tisk pomocí předpon
Správce projektů umožňující přístup k datům ve všech programech od naší
společnosti
Podprojekty, historie změn a koš ve správci projektů
Přímá výměna dat s aplikací Excel
Rozšířená rozhraní pro IFC import a SDNF import a export
Na webových stránkách www.dlubal.cz Vám přinášíme podrobný seznam všech nových
zlepšení. Přejeme Vám mnoho zábavy a úspěchů při práci s naším programem RSTAB 6.
Vaše společnost ING. SOFTWARE DLUBAL S.R.O.
7
1.2 Kapacita programu
1.2
Kapacita programu
Následující omezení představují horní hranici v datové struktuře programu RSTAB. Je třeba
vzít v úvahu, že hranice pro efektivní práci s RSTABem je podstatně nižší a závisí
v neposlední řadě na výkonnosti používaného hardwaru.
Údaje o konstrukci
99 999 objektů v každé kategorii (uzly, pruty, průřezy atd.)
Údaje o zatížení
99 999 objektů u každého typu zatížení v jednom zatěžovacím stavu
Zatěžovací stavy a kombinace
Zatěžovací stavy
9 999
Skupiny zatěž. stavů
9 999
Kombinace zatěž. stavů
9 999
Superkombinace
9 999
Tabulka 1.1: Omezení programu RSTAB
1.3
Profil firmy
Společnost Ing. Software DLUBAL se zabývá vývojem uživatelsky přívětivých a výkonných
programů pro statické i dynamické výpočty a dimenzování stavebních konstrukcí. Společnost byla založena v Německu roku 1987. V roce 1990 přesídlila do Tiefenbachu ve východním Bavorsku a založila pobočku v Praze.
Naše práce nás baví, což je na vyvíjeném softwaru dobře znát. Programy se snažíme neustále obohacovat o nové nápady. Při práci se řídíme naším firemním krédem, které stručně zní
"přívětivost pro uživatele". Náš přístup k práci je spolu s vysokou odborností základem rostoucího úspěchu firmy DLUBAL.
Software je snadno zvládnutelný a je koncipován tak, že i uživatel, který má pouze základní
počítačové znalosti a dovednosti, je schopen ve velmi krátké době s našimi programy samostatně pracovat. Dnes se tak můžeme pochlubit více než 6500 spokojenými uživateli ve 46
zemích po celém světě, mezi něž patří projektové a stavební firmy působící v různých odvětvích a také řada odborných vysokých škol a univerzit. V současnosti společnost Ing. Software DLUBAL zaměstnává celkem přes 80 pracovníků, z toho přibližně 60 v pražské kanceláři - programátorů a odborníků na statiku, dynamiku a navrhování stavebních konstrukcí.
Kromě toho spolupracuje společnost s řadou dalších expertů jak v České a Slovenské republice, tak i v zahraničí. V případě potřeby se naši zákazníci mohou obrátit na naši bezplatnou
kvalifikovanou hotline podporu, která jim rychle a ochotně zodpoví případné dotazy anebo
pomůže s vyřešením problému.
Vynikající poměr ceny a kvality softwaru ve spojení se službami, které firma Dlubal poskytuje, činí z našich programů nepostradatelný nástroj pro každého, kdo působí v oblasti statiky,
dynamiky a dimenzování staveb.
8
1.4 Tým pro vývoj programu RSTAB
1.4
Tým pro vývoj programu RSTAB
Na vývoji programu RSTAB 6 se podíleli:
Koordinátoři programu
Dipl.-Ing. Georg Dlubal
Dipl.-Ing. (FH) Walter Rustler
Ing. Pavel Bartoš
Ing. Tomáš Jiruška
Programátoři
Dr.-Ing. Jaroslav Lain
RNDr. Miroslav Šejna, CSc
Ing. Radek Brettschneider
Jan Brnušák
Ing. Martin Budáč
Peter Fedorko
Jan Fenár
Ing. Richard Hrutkai
Ing. Pavel Huml
Ing. Zdeněk Kosáček
Petr Lamberský
Ing. Michal Liška
Ing. Jan Miléř
Ing. Daniel Molnár
Ing. Petr Novák
Mgr. Petr Oulehle
Mgr. Petr Pitka
Ing. Jan Rybín, Ph.D.
David Schweiner
Ing. Roman Svoboda
RNDr. Stanislav Škovran
Dis. Jiří Šmerák
Lukáš Tůma
DiS. Vladislav Vajc
RNDr. Miroslav Valeček
Michal Zelenka
Jana Ždárská
Design programu, dialogů a ikon
Ing. Tomáš Jiruška
MgA. Robert Kolouch
Zdeněk Ballák
Ing. Jan Miléř
Testování
Kamila Horová
Ing. Igor Hudák
Karel Kolář
Ing. František Knobloch
Petr Pražák
Ing. Zuzana Šulcová
Bc. Tibor Tóth
Ing. Martin Vasek
Dipl.-Ing. (FH) Michael Bausch
Dipl.-Ing. (BA), M.Eng. Frank Böhme
Dipl.-Ing. Rafael Ceglarek
Dipl.-Ing. (FH) Matthias Entenmann
Dipl.-Ing. Frank Faulstich
Dipl.-Ing. (FH) Peter Konrad
Dipl.-Ing. David Röseler
Dipl.-Ing. Christian Röthel
Dipl.-Ing. (FH) Walter Rustler
Dipl.-Ing. Mariusz Sajka
Dipl.-Ing. (FH) Robert Vogl
Manuály, dokumentace a překlady
Dipl.-Ing. (FH) Robert Vogl
Ing. Dmitry Bystrov
Ing. Ladislav Kábrt
Ing. Petr Míchal
Mgr. Florian Nadge
Mgr. Petra Pokorná
9
1.5 Poznámka k příručce
1.5
Poznámka k příručce
Mnoho cest vede k cíli – tato zásada platí i pro práci s RSTABem. Uživatel si může vybrat
z několika rovnocenných postupů; k dispozici má interaktivní grafiku, tabulky a navigátor
dat. Pro přehlednost se v příručce řídíme pořadím a strukturou tabulek s údaji o konstrukcích, zatíženích a výsledcích. V následujících kapitolách popisujeme jednotlivé tabulky sloupec za sloupcem. Přednost dáváme prakticky orientovanému návodu pro práci s RSTABem
před obecným popisem funkcí systému Windows.
Pokud s naším programem dosud nemáte žádné zkušenosti, bude pro Vás užitečné zkusit si
sami krok za krokem zadat do programu úvodní příklad z kapitoly 3. Tak se jistě nejrychleji
seznámíte s nejdůležitějšími funkcemi RSTABu.
V příručce uvádíme popisované ikony (tlačítka) v hranatých závorkách, např. [OK]. Tlačítka
jsou zároveň zobrazena na levém okraji. Názvy dialogů, tabulek a jednotlivých menu jsou
pak v textu vyznačeny kurzivou, aby bylo snadné vyhledat je v programu.
Nově zařazujeme do této příručky také index pro rychlé vyhledání určitých termínů. Pokud
však ani tak nenaleznete to, co potřebujete, pak se Vám na našich webových stránkách
www.dlubal.cz nabízí vyhledávač, pomocí kterého můžete dle zadaných kritérií listovat
v rozsáhlém seznamu Otázky a odpovědi.
10
2.1 Požadavky na výpočetní systém
2.
Instalace
2.1
Požadavky na výpočetní systém
Předpokladem pro použití RSTABu je tato minimální konfigurace:
•
•
•
•
•
•
Operační systém Windows 2000 / XP / Vista
X86 procesor 1 GHz
512 MB RAM
CD-ROM a 3,5” disketová jednotka pro instalaci (instalaci lze provést i ze sítě)
10 GByte volného místa na pevném disku, z toho asi 500 MB pro instalaci
Grafická karta s rozlišením 1024 x 768 pixelů
RSTAB 6 neběží pod Windows 95/98/Me.
S výjimkou operačního systému Vám úmyslně nechceme doporučovat žádné konkrétní produkty, protože RSTAB i jeho přídavné moduly běží v zásadě na všech systémech, které splňují uvedené požadavky. Kdo chce však RSTAB používat intenzivně a efektivně, pak samozřejmě platí „čím více, tím lépe “.
Při výpočtu rozsáhlých konstrukcí se zpracovávají velké objemy dat. Pokud kapacita vnitřní
paměti není dostatečná, ukládají se data na pevný disk. To značně zpomaluje výpočet. Rozšíření vnitřní paměti počítače zkrátí dobu výpočtu většinou spolehlivěji než rychlejší procesor. Při výběru motherboardu je proto dobré vzít v úvahu, zda bude možné kapacitu vnitřní
paměti počítače dále dostatečně rozšiřovat.
Výhody SMP systémů program RSTAB téměř nevyužívá. Procesory SMT a HT nijak neurychlují
práci s RSTABem: RSTAB je 32bitový program a nepoužívá žádná 64bitová rozšíření jako
EM64T nebo AMD64.
2.2
Postup instalace
Programový komplet RSTAB se dodává na CD. Toto CD obsahuje nejen hlavní program RSTAB, nýbrž i všechny přídavné moduly, které patří do skupiny RSTAB, např. RS-STEEL,
RS-DYNAM atd. Na CD jsou tak k dispozici všechny moduly, které souvisejí s RSTABem.
K neomezenému běhu programu v plné verzi je dále zapotřebí příslušný hardlock a autorizační soubor AUTHOR.INI, který se dodává na disketě nebo je uložený na instalačním CD.
V tomto souboru jsou zakódovány informace o zpřístupněných programech a přídavných
modulech vždy pro konkrétní hardlock. Hardlock je zařízení, které se umisťuje na USB rozhraní počítače nebo paralelní port pro tiskárnu. Na hardlock určený pro paralelní port může
být samozřejmě připojen kabel tiskárny. Hardlock přitom nemá žádný vliv na práci tiskárny.
USB není podporováno operačním systémem Windows NT4.
V případě multilicence jsou informace o licencích pro všechny hardlocky uloženy v jednom
autorizačním souboru, který je zapotřebí při instalaci na všech pracovních stanicích. Autorizační soubor lze libovolně kopírovat. Pokud však bude jeho obsah jakkoli změněn, nebude
možné ho již k autorizaci použít. Při koupi updatu programu lze původní autorizační soubor
zpravidla dále používat. Pokud si však zakoupíte nové přídavné moduly k programu, obdržíte spolu s nimi také nový autorizační soubor. Starý soubor nebude již možné použít.
Před zahájením instalace programu ukončete všechny aplikace běžící na Vašem počítači
a připojte dodaný hardlock na USB rozhraní počítače, popř. na port pro tiskárnu.
11
2.2 Postup instalace
Pro instalaci je nutné přihlásit se jako administrátor, resp. mít administrátorská práva. Pro
běžnou práci s RSTABem již plně postačují uživatelská práva.
2.2.1
Instalace z CD
Přečtěte si nejprve pozorně informace na obalu CD s dodaným programem. Na zadní straně
naleznete kompletní návod k instalaci.
•
•
•
•
Vložte CD s programem RSTAB do Vašeho CD-ROM zařízení
Instalační program se automaticky spustí
Klikněte ve vstupním okně na [Instalovat RSTAB]
Řiďte se dále pokyny set-up asistenta
Pokud se instalační program sám nespustí, pak je pravděpodobně u Vašeho CD-ROM zařízení deaktivována funkce Autoplay. V takovém případě nejprve klikněte dvakrát levým tlačítkem myši na ikonu [Tento počítač] na pracovní ploše a poté v seznamu vyberte symbol
Vašeho CD-ROM zařízení, který by po vložení CD s naším programem měl mít vzhled loga
RSTABu. Po otevření adresáře CD-ROM zařízení klikněte dvakrát na [setup.exe].
CD obsahuje také kompletní příručku RSTABu ve formátu PDF. K jejímu prohlížení potřebujete program Acrobat Reader. Pokud jste ho dosud na Vašem počítači nenainstalovali, pak
můžete jeho instalaci spustit kliknutím na ikonu [Instalovat Acrobat Reader]. Jakmile kliknete na ikonu [Příručka RSTAB], příručka se otevře v programu Acrobat Reader a lze ji prohlížet
nebo tisknout.
Pro snadnější zapracování do programu RSTAB máte na CD k dispozici i několik videosekvencí. K jejich přehrávání je třeba mít na počítači nainstalován např. Windows Media Player
nebo Real Player.
Ikona [Softwarové informace] slouží k otevření dokumentu PDF s nejnovějšími informacemi
o programech společnosti DLUBAL.
2.2.2
Instalace ze sítě
Instalaci lze spustit také z libovolného disku nebo i z jiného počítače připojeného přes síť.
Zkopírujte obsah CD a případně i autorizační soubor z diskety do libovolného adresáře. Z cílového počítače pak spusťte soubor [setup.exe] v tomto adresáři. Dále se již postup neliší od
průběhu při instalaci z CD.
2.2.3
Instalace updatů a nových modulů
Jak jsme již zmínili, CD obsahuje kompletní programový balík včetně všech přídavných modulů. Při zakoupení nového přídavného modulu neobdržíte vždy nutně nové CD, každopádně Vám však dodáme nový autorizační soubor. K instalaci je pak od tohoto okamžiku nezbytné používat tento nový autorizační soubor.
Zvláště pokud později obdržíte v rámci firemního servisu nové CD s RSTABem, pak je třeba
dávat pozor, aby při další instalaci byl vždy použit aktuální autorizační soubor.
Pokud pracujete s uživatelsky definovanými tiskovými hlavičkami, doporučujeme je před instalací updatu zálohovat. Hlavičky se ukládají do souboru DlubalProtocolConfig.cfg
v kmenovém adresáři (obvykle C:\Program Files\Dlubal\Stammdat). Ačkoli by tento soubor
neměl být při instalaci přepsán, vytvořte pro všechny případy před instalací záložní soubor.
Používáte-li vzorové protokoly, pak byste měli před instalací updatu zálohovat soubor RstabProtocolConfig.cfg. Soubor se nachází v kmenovém adresáři programu RSTAB 6 (obvykle C:\Program Files\Dlubal\RSTAB6\Stammdat).
12
2.2 Postup instalace
Projekty nacházející se ve správci projektů se spravují v ASCII souboru PRO.DLP v adresáři
..\Dlubal\ProMan. Pokud si přejete kompletně deinstalovat RSTAB 6 před novou instalací,
pak by měl být i tento soubor předem zálohován.
2.2.4
Paralelní instalace programů RSTAB 6 a RSTAB 5
Aplikace RSTAB 6 a RSTAB 5 lze paralelně provozovat na jednom počítači, protože programové soubory se nacházejí v různých adresářích. Standardní adresáře jsou pro
• RSTAB 5:
C:\Program Files\Dlubal\RSTAB,
• RSTAB 6:
C:\Program Files\Dlubal\RSTAB6.
Všechny úlohy vytvořené v předchozí verzi programu RSTAB 5 lze otevřít a dále upravovat
v RSTABu 6. Soubory úloh jsou dopředně, nikoli však zpětně kompatibilní: úlohy vytvořené
v RSTABu 6 nelze v programu RSTAB 5 otevřít, neboť v nových souborech existují objekty,
které v RSTABu 5 nejsou k dispozici.
K tomu, aby nedošlo při ukládání v RSTABu 6 k přepsání úloh, používají se pro soubory
těchto dvou verzí programu RSTAB odlišné koncovky: RSTAB 5 ukládá soubory úloh ve formátu *.rst, zatímco RSTAB 6 ve formátu *.rs6.
V kapitole 12.1.1 na straně 337 najdete podrobný návod, jak lze nejjednodušeji převzít Vaše
stávající projekty do správce projektů RSTABu 6. Po jejich integraci bude v RSTABu 6 možné
pracovat s jednotlivými konstrukcemi.
13
3.1 Konstrukce a zatížení
3.
Úvodní příklad
V následující kapitole si na jednoduchém příkladu předvedeme základní funkce RSTABu.
Program RSTAB připouští různé postupy, z nichž si uživatel může v té které situaci podle
uvážení vybrat. Na tomto příkladu si můžete sami nejlépe vyzkoušet jednotlivé možnosti.
Jako dobrý příklad nám poslouží rovinný dvoukloubový rám. Jeho výpočet provedeme podle
teorie II. řádu a zohlední se při něm zatěžovací stavy vlastní tíha, sníh, vítr zleva
a imperfekce.
Soubor Demo-6.rs6 s tímto příkladem naleznete také v DEMO projektu, který se automaticky uloží při instalaci. Pokud se však chystáte podniknout první kroky v programu RSTAB, pak
Vám doporučujeme, abyste si projekt zkusili sami vytvořit.
3.1
Konstrukce a zatížení
ZS2: s = 3,4
kN/m
2
2
3
3
4
l
1
ZS4 ϕ0 = 20 , 0 30
:
w 0
= 0
1
2,40
10,0
Z
Obr. 3.1: Konstrukce a zatížení
Materiál a profily
Zvolili jsme běžný materiál Ocel S 235.
Průřezy jsou z válcovaných profilů řady IPE.
5
5
7
6
X
1
14
4
5,7
°
6
10,0
ZS3: S = 1,25
w
kN/m
1,0
5,0
0
0
ZS3:
w
D
= 2,0
kN/m
ZS1: q = 1,5
kN/m
3.1 Konstrukce a zatížení
Výpočet zatížení
Zatížení je dáno vlastní tíhou konstrukce (profilů) a dále střešní konstrukcí budovy. Předpokládejme, že vlastní tíha střešní konstrukce je 30 kg/m.́ Je-li vzdálenost sousedních rámů
5 m, pak platí:
q = 0,30 kN/m´* 5 m = 1,5 kN/m
Vztažná délka zatížení zde odpovídá skutečné délce prutu ve směru osy Z. Vlastní tíhu konstrukce není třeba uvádět, protože RSTAB je schopen ji na základě použitých profilů
a materiálů sám vypočítat. Vycházíme z toho, že případné zatížení stěn není přenášeno
sloupy.
Stanovme si, že konstrukce leží ve sněhové oblasti 2, pro kterou platí charakteristická hodnota 0.85 kN/m2. Při zohlednění součinitele tvaru se pak zatížení sněhem vypočítá následovně:
s = 0,8 * 0,85 kN/m´* 5 m = 3,4 kN/m
Zatížení sněhem působí na průmět plochy ve směru osy Z.
Zatížení konstrukce větrem ve větrné oblasti 1 se vypočítá pro návětrnou stranu takto:
wD = 0,8 * 0,5 kN/m´* 5 m = 2,0 kN/m
Pro závětrnou stranu:
wS = 0,5 * 0,5 kN/m´* 5 m = 1,25 kN/m
Zatížení větrem působí pro zjednodušení pouze na oba sloupy.
Zohlednění imperfekcí podle EN 1993-1-1 umožňuje při výpočtu podle teorie II. řádu posoudit současně s napětím i vybočení v rovině rámu. Imperfekce jsou nahlíženy jako zvláštní
zatěžovací stav proto, aby při vytváření skupin zatěžovacích stavů mohly být imperfekcím
samostatně přiřazeny dílčí součinitele spolehlivosti.
Jak jsme již uvedli, použít se mají IPE profily. V případě vybočení kolmo k silné ose pro ně
platí křivka vzpěrné pevnosti a podle tabulky 6.1 EN 1993-1-1, část 2. Zjednodušeně platí:
Pootočení
ϕ0 = 1/200
Zakřivení
w0 (e0/L) = l/300
Přesnější hodnoty lze spočítat podle EN 1993-1-1 části 5.3. Směr působení se řídí nejnižším
tvarem vybočení celé nebo dílčí konstrukce. V úvahu je přitom vždy třeba vzít také nejméně
příznivý směr.
15
3.2 Spuštění RSTABu a založení úlohy
3.2
Spuštění RSTABu a založení úlohy
RSTAB lze spustit příkazem z nabídky
Start → Programy → Dlubal → RSTAB 6
nebo kliknutím na ikonu Dlubal RSTAB 6.xx na pracovní ploše.
Otevře se pracovní okno. Systém Vás v dialogu vyzve k zadání základních údajů pro novou
úlohu.
Obr. 3.2: Dialog Nová úloha – základní údaje
Ve vstupním poli Úloha zadejte Rám, v poli Popis uveďte Příklad z manuálu. Pole Úloha je
vždy třeba vyplnit, neboť tento údaj bude sloužit jako název souboru. Vstupní pole Popis
může zůstat prázdné.
Ve vstupním poli Projekt vyberte ze seznamu projekt Demo, pokud již není přednastaven.
Popis projektu a Složka, v níž se uvádí cesta k souboru, se pak zobrazí automaticky.
V části dialogu Typ konstrukce vyberte možnost 2D v XZ. Model tak bude zjednodušen
a bude pouze dvourozměrný. Změnit ho na prostorovou konstrukci lze kdykoli tak, že se
upraví zadání v Základních údajích. Orientaci osy Z ponechte Dolů.
Údaje v sekci Výchozí pracovní oblast na obrazovce převezměte beze změny. V poli Komentář lze uvést doplňující poznámku.
Dialog ukončíte kliknutím na [OK]. Na disku se vytvoří soubor úlohy. Nyní se nám zobrazí
prázdná pracovní plocha.
16
3.3 Zadání údajů o konstrukci
3.3
Zadání údajů o konstrukci
3.3.1
Nastavení pracovního okna a rastru
Na pracovní ploše se nachází střed souřadnic s vyznačenými osami X a Z.
Polohu středu souřadnic na obrazovce lze měnit. Slouží k tomu ikona [Zapnout posun]
v panelu nástrojů. Kurzor se změní na symbol ručičky. Tahem při současném stisknutí levého
tlačítka, popř. kolečka myši lze pak pracovní plochu libovolně posunovat.
Obdobně lze ručičkou pohled také otáčet nebo zvětšovat/zmenšovat:
• Otočení: táhneme pravým tlačítkem nebo kolečkem myši a držíme přitom klávesu
[Ctrl]
• Zvětšení/zmenšení: táhneme pravým tlačítkem nebo kolečkem myši a držíme přitom
klávesu [Shift]; stejného účinku lze dosáhnout i rolováním kolečka myši
Pracovní rovina je rastrovaná. Vzdálenost bodů rastru lze nastavit v dialogu Pracovní rovina,
rastr... .
Obr. 3.3: Dialog Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu a vodicí linie
Tento dialog se vyvolá kliknutím na ikonu [Pracovní rovina] v panelu nástrojů.
Pro pozdější zadání v rastrových bodech je důležité, aby byla ve stavovém řádku aktivována
tlačítka ÚCHOP a RASTR. Rastr tak bude v pracovní rovině viditelný a jednotlivé body bude
možné kliknutím na rastr uchopit.
Pracovní rovina je nastavena na XZ. To znamená, že všechny graficky zadané objekty budou
vloženy do této roviny. Při zadání v dialogu nebo tabulce nehraje pracovní rovina žádnou
roli.
Přednastavení je pro náš příklad vyhovující, proto ukončíme tento dialog kliknutím na [OK]
a nyní již můžeme začít se zadáním konstrukce.
17
3.3.2
Zadání prutů
Uživatel může nejdříve definovat všechny uzly v tabulce a následně vložit pruty. Další možností je zadat pruty přímo v grafickém okně. Příslušné uzly se pak vytvoří automaticky.
3.3.2.1
Zadání sloupů
V hlavní nabídce vyberte Vložit → Konstrukce → Pruty → Graficky → Jednotlivě ... nebo
jednoduše klikněte na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Zobrazí se dialog Nový prut.
Obr. 3.4: Dialog Nový prut
Přednastaven je již Prut č. 1 a také Typ prutu Nosník (informace k typům prutu v kapitole
5.7 Pruty). K zadání prutu je třeba dále přiřadit průřez. V sekci Průřez proto klikneme u Počátku prutu na ikonu [Nový].
Otevře se dialog Nový průřez.
Obr. 3.5: Dialog Nový průřez
18
Pro náš příklad použijeme válcované průřezy. Vyvoláme je vpravo nahoře kliknutím na ikonu
[Převzít průřez z databáze] nebo přímo na [IPE].
Obr. 3.6: Databáze průřezů
Po kliknutí na symbol [I] pro I průřezy se zobrazí všechny řady válcovaných I průřezů.
Obr. 3.7: Válcované průřezy, I průřezy
Pro sloupy vyberte průřez IPE 450. K prohlížení hodnot průřezu IPE 450 v databázi klikněte
na ikonu [Průřezové charakteristiky].
Po kliknutí na [OK] budou průřezové hodnoty převzaty do dialogu Nový průřez.
19
Jako Materiál je již nastavena Ocel S 235. Pokud bychom chtěli materiál změnit, stačilo by
kliknout na ikonu vpravo [Převzít materiál z databáze materiálů]. Jako Komentář k tomuto
průřezu lze uvést například Sloupy.
Ukončete dialog stisknutím tlačítka [OK]. Znovu se Vám otevře výchozí dialog Nový prut.
Po zkontrolování vstupních polí potvrďte zadání tlačítkem [OK]. Nyní již lze začít s grafickým
zadáváním prutů.
20
Obr. 3.10: Zadání prutů v plovoucím dialogu Nový prut
Kliknutím vyberte postupně požadované rastrové body či uzly. Pokud se počáteční
a koncový bod prutu nenachází v nastaveném rastru, pak lze příslušné souřadnice zadat
přesně v plovoucím dialogu Nový prut v polích Souřadnice X a Z. Dávejte si však pozor na
to, abyste při ručním zadání souřadnic již nehýbali myší vně dialogového okna, a tím znovu
zadání nepřepsali. Mezi vstupními poli lze přepínat pomocí tlačítka [Tab], tlačítko [Použít]
k zavedení uzlů lze alternativně nahradit stisknutím kláves [Alt+A].
Při grafickém zadání se rastrové body nebo příslušné uzly stanoví kliknutím myší. Tento
postup doporučujeme také v našem případě:
Zaveďte prut 1 tak, že kliknete na počátek (souřadnice X;Z = 0,000;0,000) a bod rastru
(0,000;-5,000). Poté myší popojeďte a zadejte prut 2 kliknutím na body rastru
(20,000;0,000) a (20,000;-5,000).
Jakmile máte pruty zavedeny, ukončete zadávací režim stisknutím klávesy [Esc] nebo pravého tlačítka myši.
Číslování uzlů a prutů lze nejrychleji aktivovat tak, že klikneme pravým tlačítkem myši do
prázdné plochy v pracovním okně a vybereme příslušný příkaz v místní nabídce, která se
nám otevřela.
Okno 3.11: Místní nabídka po kliknutí pravým tlačítkem myši do pracovního okna
21
V záložce Zobrazit v navigátoru se nám nabízejí další detailní možnosti nastavení.
Obr. 3.12: Záložka Zobrazit v navigátoru projektu
3.3.2.2
Zadání příčlí
Pruty příčlí na sebe navazují. Vzhledem k tomu, že v obecném smyslu tvoří polygonální linii,
vyberte v hlavní nabídce Vložit → Konstrukce → Pruty → Graficky → Polygonálně… nebo
klikněte na odpovídající ikonu v panelu nástrojů.
Znovu se objeví dialog Nový prut. Výše popsaným způsobem vyberte opět průřez
z databáze. V našem případě jako průřez č. 2 zvolíme IPE 360. Po výběru průřezu vypadá
dialog Nový prut následovně:
Stejně jako v předešlém kroku zadejte po potvrzení dialogu kliknutím na [OK] rámovou příčel graficky. Vyjděte přitom z již definovaného uzlu 2 (0,000;-5,000) a konec prutu zadejte
22
na bodu rastru (souřadnice X;Z =10,000;-6,000), který poslouží jako styčný bod. Nakonec
stanovte uzel 4 (20,000;-5,000).
Kliknutím na tyto tři body jste zadali oba nové pruty č. 3 a 4:
Obr. 3.14: Nové pruty č. 3 a 4 jako polygonální sled
Jak jste si jistě všimli, zadání ještě plně neodpovídá vzorové konstrukci. Dosud chybí rámové
rohy s náběhem.
Obě příčle budou nejdříve rozděleny. Pravým tlačítkem myši klikněte na levou rámovou příčel a v místní nabídce vyberte položku Dělit prut → Vzdálenost... .
Obr. 3.15: Dělení prutu příkazem z místní nabídky
V dialogu Rozdělit prut podle vzdálenosti stanovte nejdříve vztažný směr vzdálenosti
k počátečnímu nebo koncovému uzlu. Vyberte Průmět v X a následně zadejte ve vstupním
poli Vzdálenost nového uzlu od počátku prutu hodnotu 2,400 m. Vzdálenost ke koncovému
uzlu se vypočítá automaticky.
23
Obr. 3.16: Dialog Rozdělit prut podle vzdálenosti
Po kliknutí na [OK] se levá příčel automaticky rozdělí novým uzlem č. 6, a vznikne tak prut č.
5.
Stejně postupujte při dělení pravé rámové příčle – s tím rozdílem, že hodnotu 2,400 m nastavíte jako Vzdálenost nového uzlu od konce prutu.
Nyní je třeba ještě zadat zesílený průřez na stranách sloupů. Pro zadání prutů s náběhem
vyvoláte dvojím kliknutím na prut 3 dialog Upravit prut.
Obr. 3.17: Dialog Upravit prut s výběrovým seznamem
V sekci dialogu Průřez nastavte jako Počátek prutu pro náběh na sloup profil sloupu
s průřezem 1 - IPE 450. Vyberte tento průřez ze seznamu kliknutím na [T]. Pro Konec prutu
zadejte stejným způsobem běžný příčlový průřez 2 - IPE 360.
Pokud uživatel použije stejně jako v tomto případě již nadefinované průřezy, lze je jednoduše vybrat z výběrového seznamu. Jinak uživatel může na tomto místě samozřejmě zadat nový průřez.
24
Potvrďte změny v dialogu Upravit prut kliknutím na [OK]. Nyní klikněte dvakrát na prut 6,
abyste i na něm zadali náběh. Náběh na straně sloupu bude v místě Konce prutu zaveden
s průřezem 1 - IPE 450. Na Začátku prutu se zadá příčlový průřez 2 - IPE 360.
Po potvrzení [OK] klikněte levým tlačítkem myši do prázdného prostoru v pracovní ploše.
Ukončíte tak výběr prutu 6.
3.3.2.3
Zadání sad prutů
Pruty mohou být spojeny do takzvaných sad prutů. RSTAB rozlišuje dva typy sad prutů, tzv.
sledy prutů, v nichž pruty jeden na druhý průběžně navazují, a tzv. skupiny prutů
s libovolným uspořádáním prutů.
Na každé straně střechy je třeba definovat příčle jako sled prutů. Vyberte v hlavní nabídce
Vložit → Konstrukce → Sady prutů → Dialog... . Vyvoláte tak následující dialog.
Obr. 3.18: Dialog Nová sada prutů
Vyplňte Označení Příčel vlevo a zadejte Typ Sled prutů. Klikněte na ikonu [Vybrat]. V grafickém pracovním okně tak bude možné vybrat postupně oba pruty 3 a 5 dané příčle kliknutím myší. Po stisknutí tlačítka [OK] vypadá dialog tak, jak je znázorněn na výše uvedeném
obrázku. Opětným kliknutím na [OK] ukončíme zadání sledu prutů. Klikněte znovu levým
tlačítkem myši do prázdné pracovní plochy, a tak ukončete výběr.
Pravou příčel si nadefinujeme jako sled prutů graficky. Použijeme k tomu ikonu vlevo (pátou
zleva v druhé řadě panelu nástrojů). Otevře se malé okno s výzvou Vybrat pruty.
Obr. 3.19: Sada prutů Vybrat pruty
Klikněte postupně na oba pruty 4 a 6 pravé příčle. Po stisknutí tlačítka [OK] se objeví nám již
známý dialog Nová sada prutů. V poli Typ zadejte Sled prutů a jako Označení uveďte Příčel
vpravo. Kliknutím na [OK] ukončíme zadání druhého sledu prutů.
25
3.3.3
Zadání uzlových podpor
Chceme-li zadat podpory, vybereme pro další úpravu nejdříve uzly 1 a 3 na patkách sloupů.
Výběr provedeme oknem pomocí levého tlačítka myši.
Obr. 3.20: Výběr podporových uzlů přes výběrové okno
Zpravidla se výběr provádí „alternativně“: při kliknutí na určitý objekt (uzel, prut, zatížení) se
zruší výběr dříve zvoleného objektu a označí se nový objekt. Pokud však chceme objekt připojit již ke stávajícímu výběru, pak při kliknutí na něj držíme klávesu [Shift] nebo [Ctrl].
Vybrané objekty – v našem případě jsou to uzly 1 a 3 – jsou znázorněny odlišnou barvou.
Dávejte pozor, abyste již neklikli do pracovní plochy ani na jiný objekt, jinak výběr znovu
zrušíte.
K zadání podpor vyberte v hlavní nabídce Vložit → Konstrukce → Uzlové podpory → Graficky... nebo klikněte na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Objeví se dialog Nová uzlová
podpora.
Čísla uzlů 1 a 3 a také Typ podpory Kloub jsou již přednastaveny. Pomocí ikony [Nový] lze
definovat libovolný nový typ podpory.
Obr. 3.21: Dialog Nová uzlová podpora
V našem případě můžeme převzít přednastavené kloubové podepření s pevným uložením ve
směru osy X a Z. Tři písmena AA N (Ano pro pevné uložení ve směru osy X a Z, Ne pro vetknutí k ose Y) nám poskytují rychlý přehled o zadání.
Kliknutím na [OK] ukončíme zadání údajů o konstrukci.
26
3.3.4
Úprava číslování
Rozdělením prutů nastal určitý nepořádek v číslování konstrukce. Na výpočet to sice žádný
vliv nemá a mezery v číslování prutů a uzlů se tolerují, nicméně číslování v přehledném pořadí usnadňuje zadávání údajů a jejich vyhodnocování.
RSTAB dokáže nepravidelné číslování automaticky opravit. Vyberte pomocí levého tlačítka
myši celou konstrukci oknem.
Vyvolejte z hlavní nabídky Nástroje → Změnit číslování → Uzly/pruty automaticky... následující dialog, v němž zadáte priority pro směr číslování:
Obr. 3.22: Dialog Změnit číslování – uzly/pruty automaticky
Nejdříve budou očíslovány uzly a pruty podle souřadnice X, a to vzestupně. Proto v sekci
Směr zaškrtneme Kladný.
Osa Y nemá pro náš příklad význam. Prioritu 2 má proto osa Z. Zde změníme nastavený
směr z kladného na záporný. Tak docílíme toho, že nejdříve budou očíslovány podporové
uzly a teprve poté uzly nad nimi, které leží ve směru –Z. Po kliknutí na [OK] se přečíslování
provede.
27
3.3.5
Kontrola zadání
Zadání konstrukce proběhlo v renderovacím (fotorealistickém) 3D režimu, který sám o sobě
zaručuje dobrou vizuální kontrolu zadání. Zobrazit konstrukci na celé obrazovce lze výběrem
z hlavní nabídky Zobrazit → Zobrazit vše, případně kliknutím na příslušnou ikonu nebo
stisknutím klávesy [F8].
Kromě fotorealistického znázornění je k dispozici např. i model omezený na těžišťové osy.
Mezi oběma variantami zobrazení lze přepínat v hlavní nabídce Zobrazit → Normální zobrazení / drátěný model nebo pomocí příslušné ikony. V případě rozsáhlejších konstrukcí
přispívá drátěný model k větší přehlednosti.
Jak již bylo řečeno, RSTAB nabízí více možností, jak do programu zadávat údaje o konstrukci. Grafické zadání, které jsme si předvedli, se zaznamenalo do zcela rovnocenných vstupních tabulek. Proto se nyní letmo podíváme na údaje v tabulkách. Tabulky se standardně
zobrazí pod pracovním oknem. Můžete je aktivovat či deaktivovat z hlavní nabídky Tabulky
→ Zobrazit nebo pomocí příslušné ikony.
Různé objekty konstrukce mají samostatné tabulky, mezi nimiž se lze pohybovat pomocí záložek dole. Pokud například hledáme určitý prut v tabulce, pak otevřeme tabulku 1.7 Pruty a
v grafickém okně myší vybereme daný prut. Řádek, který se podbarví žlutě, se pak vztahuje
k vybranému prutu.
Obr. 3.23: Tabulka 1.7 Pruty s vybraným prutem
Zadání konstrukce jsme tímto dokončili. Z hlavní nabídky Soubor → Uložit nebo pomocí
příslušné ikony uložte údaje.
28
3.4 Zadání údajů o zatížení
3.4
Zadání údajů o zatížení
3.4.1
Jako první účinek zavedeme zatěžovací stav vlastní tíha. Vyvolejte z hlavní nabídky Vložit →
Zatížení → Zatížení na prut → Graficky... . Otevře se dialog, v němž nejdříve zadáme nový
zatěžovací stav.
Obr. 3.24: Dialog Nový zatěžovací stav – základní údaje
V poli Označení zatěžovacího stavu uveďte Vlastní tíha nebo vyberte příslušnou položku ze
seznamu. RSTAB nastaví u zatěžovacího stavu č. 1 standardně Charakter zatížení na Stálé.
Vlastní tíha prutové konstrukce bude automaticky zohledněna ve směru osy Z, pokud zde
ponecháme hodnotu přednastavenou na 1,00.
Potvrďte zadání tlačítkem [OK]. Objeví se dialog Nové zatížení na prut.
Obr. 3.25: Dialog Nové zatížení na prut
29
Vlastní tíha střešní konstrukce působí jako zatížení typu Síla, Průběh zatížení je Konstantní.
Ponechte toto přednastavení stejně jako Směr zatížení Globální Z a Vztažnou délku
určenou jako Skutečná délka prutu.
V Parametrech zatížení na prut uveďte ve vstupním poli pro p hodnotu 1,500 kN/m (viz Výpočet zatížení, str.15) a klikněte na [OK] pro potvrzení zadání.
Dialog se zavře a zatížení lze graficky přiřadit určitým prutům. Kurzor myši se zobrazí
s malým symbolem zatížení, který zmizí, jakmile se přiblížíme k některému prutu. Klikneme
postupně na pruty 2, 3, 4 a 5, a tak vložíme zatížení střechou na příčel.
Obr. 3.26: Grafické zadání zatížení
Klávesou [Esc] nebo stisknutím pravého tlačítka myši ukončíme zadání.
Další možností je také vybrat nejdříve pruty, které mají být zatíženy, a teprve pak vyvolat dialog, v němž se zadá zatížení.
Grafické zobrazení zatížení lze vypínat a zapínat pomocí ikony [Zobrazit zatížení
s hodnotami] v panelu nástrojů.
3.4.2
K zadání dalšího účinku vytvoříme nový zatěžovací stav. V hlavní nabídce klikneme na Vložit
→ Zatížení → Nový zatěžovací stav... nebo na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.
Obr. 3.27: Dialog Nový zatěžovací stav - základní údaje
30
V poli Označení zatěžovacího stavu uveďte Sníh, Charakter zatížení je již přednastaven na
Proměnné. Tento údaj má význam při vytváření skupin nebo kombinací zatěžovacích stavů.
Dílčí součinitele spolehlivosti se při zadání zatížení neuvádějí, berou se v úvahu až při výpočtu skupin nebo kombinací zatěžovacích stavů. Ponechte proto v poli Součinitel ZS přednastavenou hodnotu a klikněte na [OK] pro potvrzení zadání.
V pracovní ploše si nyní zkusíme zadat zatížení na prut jinou metodou. Vyberte celou rámovou příčel (pruty 2 až 5) oknem. Poté pomocí ikony [Nové zatížení na prut] vyvoláte již známý dialog.
Na rozdíl od obr. 3.25 jsou zde již čísla prutů zadána ve vstupním poli Na prutech č.. Zatížení sněhem působí rovněž jako zatížení typu Síla, Průběh zatížení je i v tomto případě Konstantní a Směr zatížení Globální Z. Vztažná délka však musí být pro zatížení sněhem změněna na Průmět v Z.
V Parametrech zatížení na prut uveďte ve vstupním poli pro p hodnotu 3,400 kN/m (viz Výpočet zatížení, str.15) a potvrďte zadání tlačítkem [OK].
Obr. 3.29: Zatěžovací stav 2 Sníh
31
3.4.3
Stejným způsobem zadáme třetí účinek - zatížení větrem. K vytvoření nového zatěžovacího
stavu však v tomto případě použijeme navigátor dat. Klikněte pravým tlačítkem myši na položku Zatěžovací stavy, a otevřete tak místní nabídku.
Obr. 3.30: Místní nabídka Zatěžovací stavy
Příkazem Nový zatěžovací stav... otevřete dialog Nový zatěžovací stav – základní údaje. V
poli Označení zatěžovacího stavu vyberte ze seznamu Vítr v +X. Ponechte Charakter zatížení Proměnné a zavřete dialog kliknutím na [OK].
Vyberte oba sloupy 1 a 6 tak, že na ně postupně kliknete myší a přitom držíte klávesu
[Shift]. Pomocí ikony [Nové zatížení na prut] vyvoláte již známý dialog.
32
Zatížení větrem působí jako zatížení typu Síla s konstantním průběhem zatížení, přičemž
Směr zatížení je Globální X. Vztažnou délku změňte na Průmět v X.
V Parametrech zatížení na prut uveďte ve vstupním poli pro p hodnotu 2,000 kN/m (viz Výpočet zatížení, str. 15) a klikněte na [OK] pro potvrzení zadání.
Vědomě bylo zadáno příliš velké zatížení větrem na pravý sloup. Chceme-li změnit hodnotu
zatížení (na závětrné straně), dvakrát klikneme v grafickém okně na toto zatížení. Otevře se
dialog Upravit zatížení na prut, v němž lze změnit hodnotu zatížení:
Obr. 3.32: Oprava zatížení na pravý sloup v zatěžovacím stavu 3 Vítr
Změňte Parametr zatížení na prut p na 1,250 kN/m a potvrďte zadání kliknutím na [OK].
Složku zatížení větrem působící na střechu v našem případě ponecháme stranou.
3.4.4
Nakonec zadáme imperfekci jako zatěžovací stav. Klikneme na ikonu [Nový zatěžovací stav].
Obr. 3.33: Dialog Nový zatěžovací stav – základní údaje
33
V poli Označení zatěžovacího stavu vyberte v seznamu Imperfekce v +X a změňte Charakter zatížení na Imperfekce. Později při definování skupin či kombinací zatěžovacích stavů se
tak přiřadí automaticky správný dílčí součinitel spolehlivosti.
Ukončete dialog kliknutím na [OK] a vyvolejte pomocí ikony [Nová imperfekce] v panelu nástrojů následující vstupní dialog:
Obr. 3.34: Dialog Nová imperfekce
Zde jsou již přednastaveny obvyklé hodnoty pootočení a zakřivení, které vyhovují i našim
požadavkům (viz Výpočet zatížení, str. 15). V sekci Parametry upravte pouze charakteristickou hodnotu ε0 na 1,60. Tato hodnota odpovídá mezní hodnotě stanovené v EN 1993-1-1,
od níž je třeba zakřivení zohledňovat.
Vzhledem k tomu, že od okamžiku, kdy jsme upravovali zatížení v předchozím zatěžovacím
stavu, je stále vybrán prut 6, zobrazí se jeho číslo v poli Na prutech č.. Levý sloup přidáme
nejsnáze stisknutím tlačítka [Vybrat pruty] a následným kliknutím na prut 1 v grafickém okně. Poté, co uzavřeme okénko Imperfekce – vybrat pruty kliknutím na [OK], měl by dialog
vypadat tak, jak je znázorněno na obrázku výše. Tlačítkem [OK] ukončíme zadání imperfekcí
na sloupech.
Obr. 3.35: Pootočení a zakřivení obou sloupů
V případě příčlí je třeba zadat „průběžnou“ imperfekci vždy na dva pruty. Přepněte pomocí
ikony v panelu nástrojů z normálního zobrazení na drátěný model (ikona je znázorněna na
levém okraji). Následně vyberte sled prutů č. 1 (Příčel vlevo) tak, že kliknete na tečkovanou
linii příslušného sledu prutů. Pak stisknutím ikony [Nová imperfekce] vyvoláte dialog pro zadání imperfekcí.
34
Obr. 3.36: Dialog Nová imperfekce pro sadu prutů 1
Nastavené hodnoty ponechejte. Zkontrolujte pouze, zda je v sekci Vztáhnout na označena
možnost Sady prutů a zda je v poli Na sadách prutů č. uvedeno číslo 1.
Stejně postupujte v případě sledu prutů č. 2 (příčel vpravo), pouze u pootočení a zakřivení
uveďte opačné znaménko.
Obr. 3.37: Dialog Nová imperfekce pro sadu prutů 2 se záporným znaménkem
Tímto jsme ukončili zadání všech zatěžovacích stavů.
V rychlosti můžeme jednotlivé zatěžovací stavy ještě jednou zkontrolovat v grafickém okně.
Listovat zatěžovacími stavy lze pomocí tlačítek [W] a [X] v panelu nástrojů (tlačítka pro
předchozí resp. následující zatěžovací stav).
35
3.5 Kombinace účinků
Obr. 3.38: Rychlá grafická kontrola jednotlivých zatěžovacích stavů
3.5
Kombinace účinků
3.5.1
Zadání skupin zatěžovacích stavů
Před spuštěním výpočtu rámu podle teorie II. řádu je třeba vytvořit kombinace účinků. Vytvoříme proto skupinu zatěžovacích stavů podle EN 1993-1-1 s dílčími součiniteli spolehlivosti.
Klikněte pravým tlačítkem myši na položku v navigátoru Skupiny zatěžovacích stavů a
v místní nabídce otevřete dialog Nová skupina zatěžovacích stavů.
Obr. 3.39: Vytvoření skupiny zatěžovacích stavů příkazem z místní nabídky
36
Obr. 3.40: Dialog Nová skupina zatěžovacích stavů
V poli SZS č. se objeví automaticky číslo 1 a globální Součinitel SZS je přednastaven na 1,00.
V poli Označení SZS uveďte Charakteristické hodnoty nebo převezměte tento pojem ze seznamu.
Jako Normu pro kombinační schéma vybereme Eurokód. Skupina zatěžovacích stavů by měla obsahovat všechny čtyři účinky a měla by být definována následovně:
1,35 * ZS1 + 1,35 * ZS2 + 1,35 * ZS3 + 1,00 * ZS4
V seznamu Existující zatěžovací stavy vyberte všechny čtyři zatěžovací stavy tak, že na ně postupně kliknete a přitom držíte klávesu [Ctrl].
Pomocí tlačítka [Přidat do SZS] se vytvoří skupina zatěžovacích stavů.
Obr. 3.41: Dialog Nová skupina zatěžovacích stavů
37
Standardní funkce ve Windows umožňuje i vícenásobný výběr zatěžovacích stavů pomocí
stisknuté klávesy [Shift]. Zatěžovací stavy, které přidáme do skupiny ZS nedopatřením, lze ze
skupiny opět odstranit pomocí šipky [←].
Klikněte na [OK] pro potvrzení zadání. Stejným způsobem vytvoříme další dvě skupiny zatěžovacích stavů.
Skupina zatěžovacích stavů 2 bude obsahovat účinky Vlastní tíha, Sníh a Imperfekce:
1,35 * ZS1 + 1,5 * ZS2 + 1,00 * ZS4
Založte novou skupinu zatěžovacích stavů. Její vstupní údaje budou vypadat následovně:
Obr. 3.42: Skupina zatěžovacích stavů 2
Skupina zatěžovacích stavů 3 bude obsahovat účinky Vlastní tíha, Vítr a Imperfekce:
1,35 * ZS1 + 1,50 * ZS3 + 1,00 * ZS4
Vytvořte novou skupinu. Definována bude takto:
Obr. 3.43: Skupina zatěžovacích stavů 3
38
Uživatel může libovolně zadávat další skupiny zatěžovacích stavů. Je však třeba dbát na to,
aby u vybraných zatěžovacích stavů byly vždy uvedeny příslušné dílčí součinitele spolehlivosti. Pro výpočet charakteristických hodnot podle teorie II. řádu bez dílčích součinitelů spolehlivosti (např. reakce) by musely být ještě vytvořeny další skupiny, jejichž zatěžovací stavy mají dílčí součinitele spolehlivosti 1,00.
3.5.2
Zadání kombinací zatěžovacích stavů
Jak vidíte, v našem příkladu se bude posuzovat několik skupin zatěžovacích stavů. Není však
bezpodmínečně nutné vyhodnocovat výsledky všech skupin zatěžovacích stavů, nýbrž pouze
extrémní hodnoty vždy té rozhodující skupiny zatěžovacích stavů na různých místech konstrukce. Proto nyní ještě vytvoříme kombinaci zatěžovacích stavů, která porovná výsledky
skupin ZS a ukáže nám pouze „obálku“ rozhodujících hodnot.
Kombinace zatěžovacích stavů vždy pouze vyhodnotí již existující zatěžovací stavy, skupiny
nebo kombinace zatěžovacích stavů. To znamená, že neproběhne zcela samostatný výpočet.
Výsledkem jsou vždy maxima a minima, tedy dvě hodnoty pro každé místo.
Klikněte na položku v navigátoru Kombinace zatěžovacích stavů a vyvolejte z místní nabídky
dialog Nová kombinace zatěžovacích stavů.
Obr. 3.44: Vytvoření nové kombinace zatěžovacích stavů příkazem z místní nabídky
39
Obr. 3.45: Dialog Nová kombinace zatěžovacích stavů
Tento dialog je podobně uspořádán jako dialog pro zadání nové skupiny zatěžovacích stavů.
Do kombinace zatěžovacích stavů lze zařadit kromě zatěžovacích stavů i skupiny nebo jiné
kombinace zatěžovacích stavů.
Uživateli se v tomto dialogu nabízí možnost vytvářet kombinace „Nebo“. Po kliknutí na tlačítko [Přidat s 'nebo'] se výsledky ze zatěžovacích stavů nebo skupin ZS nepřičtou, ale alternativně posoudí a do kombinace se převezmou vždy maximální a minimální hodnoty.
V poli Označení pro KZS č. 1 uveďte Rozhodující kombinace zatěžovacích stavů nebo vyberte tento název ze seznamu. V sekci Existující ZS, SZS a KZS vyberte skupiny ZS č. 1, 2 a 3
tak, že na ně postupně kliknete a při tom držíte klávesu [Ctrl].
V sekci Převzít do kombinace ZS změňte součinitel na 1,00, aby výsledky SZS nebyly násobeny větším součinitelem. Výsledky budou navíc označeny jako Stálé, protože některá
z daných tří skupin ZS má působit stále.
Následně převezměte kliknutím na tlačítko [Přidat s 'nebo' →] všechny tři skupiny ZS najednou do kombinace ZS a na potvrzení stiskněte tlačítko [OK].
V další kombinaci ZS bude třeba vyhodnotit zatěžovací stavy podle teorie I. řádu, např. pro
reakce nebo deformace. Výše popsaným způsobem založte novou kombinaci ZS a definujte
ji následovně:
40
Obr. 3.46: Kombinace zatěžovacích stavů 2
Použijeme pouze zatěžovací stavy 1 až 3, protože imperfekce se při výpočtu podle teorie I.
řádu nezohledňují. V sekci Norma zvolíme Použitelnost, a součinitel se tak automaticky nastaví na 1,00. Vybereme příslušné zatěžovací stavy a klikneme na [Přidat s „+“ →].
Nyní máme zadány všechny potřebné údaje pro výpočet. Výborný přehled o vložených údajích o konstrukci a zatíženích nám poskytuje navigátor dat v levé části obrazovky. Kliknemeli dvakrát na určitou položku ve stromové struktuře, okamžitě se otevře příslušný dialog pro
úpravu údajů. Pokud je před položkou uvedeno [+], pak jsou stejně jako v Exploreru v položce další podpoložky.
Obr. 3.47: Navigátor dat
41
3.6 Výpočet
3.6
Výpočet
3.6.1
Před spuštěním výpočtu ještě provedeme kontrolu, zda ve vstupních datech nejsou chyby.
Z hlavní nabídky Nástroje → Kontrola správnosti vyvoláme dialog Kontrola správnosti a
v něm nastavíme:
Obr. 3.48: Dialog Kontrola správnosti
Klikneme na [OK]. Pokud nebudou odhaleny žádné nesrovnalosti, objeví se příslušné hlášení
a bilance.
Obr. 3.49: Výsledek kontroly správnosti
3.6.2
Výpočet konstrukce
Výpočet lze nyní spustit z hlavní nabídky Výpočet → Spočítat vše.
Obr. 3.50: Výpočet výsledků
42
3.7 Výsledky
3.7
Výsledky
3.7.1
Grafické zobrazení výsledků
Po výpočtu se v grafickém okně zobrazí deformace aktuálního zatěžovacího stavu.
Obr. 3.51: Grafické zobrazení deformace (zatěžovací stav 2)
Pomocí tlačítek [W] a [X] v panelu nástrojů (vpravo vedle seznamu zatěžovacích stavů) lze
přepínat mezi výsledky jednotlivých zatěžovacích stavů a skupin ZS, stejně jako jsme
v předchozím kroku kontrolovali zadání zatěžovacích stavů. Výběr lze samozřejmě provést i
v seznamu.
Obr. 3.52: Panel nástrojů Zatížení a výsledky
Jednotlivé typy výsledků jsou přehledně zobrazeny ve vlastním navigátoru. Pokud má být
navigátor výsledků přístupný, je třeba aktivovat zobrazení výsledků. Výsledky lze zapínat
a vypínat v záložce Zobrazit v navigátoru nebo pomocí ikony [Zapnout/vypnout výsledky]
v panelu nástrojů.
43
3.7 Výsledky
Obr. 3.53: Navigátor výsledků
Před kategoriemi výsledků (deformace, pruty, reakce) se nacházejí zaškrtávací políčka. Pokud některé z nich aktivujeme, zobrazí se příslušné výsledky. Před položkami v rámci těchto
kategorií jsou další políčka, pomocí nichž lze přesně nastavit, jaký typ výsledků si přejeme
zobrazit. Prolistujte si jednotlivé zatěžovací stavy a zkontrolujte příslušné deformace, vnitřní
síly nebo reakce.
Program také umožňuje zobrazit různé výsledky současně. Nastavte nejdříve v seznamu zatěžovacích stavů SZS 1. Následně vyberte z hlavní nabídky Výsledky → Uspořádat okno
výsledků... nebo klikněte na ikonu znázorněnou vlevo. Vyvoláte tak následující dialog:
Obr. 3.54: Dialog Zobrazit výsledky ve více oknech
Nastavte typy výsledků podle obrázku. Jakmile kliknete na [OK], přehledně se Vám zobrazí
nejdůležitější průběhy výsledků.
44
3.7 Výsledky
Obr. 3.55: Vnitřní síly a deformace skupiny zatěžovacích stavů 1
3.7.2
Tabulky výsledků
Výsledky se zobrazí také číselně v tabulkách.
Stejně jako v případě číselných vstupů jsou i jednotlivé typy výsledků uspořádány
v oddělených tabulkách, mezi nimiž se lze pohybovat pomocí záložek dole. Pokud například
v tabulce hledáme výsledky určitého prutu, otevřeme tabulku 3.1 Pruty – vnitřní síly
a klikneme na příslušný prut myší v grafickém okně. V tabulce výsledků se okamžitě vyhledají vnitřní síly vybraného prutu.
Obr. 3.56: Tabulka výsledků 3.1 Pruty – vnitřní síly
Nejen v grafickém okně, ale i v tabulkách lze pomocí tlačítek [W] a [X] listovat jednotlivými
zatěžovacími stavy nebo lze ve výběrovém seznamu zvolit zatěžovací stav, jehož výsledky si
chceme prohlédnout.
45
3.8 Dokumentace
3.8
Dokumentace
3.8.1
Vytvoření výstupního protokolu
Výsledky z programu RSTAB se obvykle neposílají přímo na tiskárnu. Ze vstupních
a výsledných dat se vytvoří náhled pro tisk, takzvaný výstupní protokol. Po shlédnutí tohoto
náhledu může uživatel rozhodnout, které údaje se vytisknou. Do protokolu lze zařadit i obrázky, komentáře a dokonce výsledky z jiných programů.
Výstupní protokol otevřete z hlavní nabídky Soubor → Otevřít protokol... nebo kliknutím
na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Nejdříve se zobrazí dialog, v němž lze zadat označení
nového výstupního protokolu.
Obr. 3.57: Dialog Nový protokol
Protokol lze převzít z již nastavené předlohy. Ponechte tento dialog beze změny (Předloha 3
- Všechna data), potvrďte ho a vytvoří se náhled pro tisk.
Obr. 3.58: Náhled pro tisk výstupního protokolu
3.8.2
Úprava výstupního protokolu
Po levé straně se zobrazí navigátor se všemi kapitolami protokolu. Pokud chceme otevřít
určitou kapitolu, stačí kliknout na příslušnou položku v navigátoru. Ke každé kapitole lze
pravým tlačítkem myši vyvolat místní nabídku. Příkazem z této nabídky lze například danou
kapitolu odstranit z protokolu nebo lze upravit její detaily.
46
3.8 Dokumentace
Klikněte v kapitole Výsledky – zatěžovací stavy, skupiny ZS pravým tlačítkem myši na
položku Pruty – vnitřní síly a v místní nabídce zvolte Výběr....
Obr. 3.59: Místní nabídka Pruty – vnitřní síly
Otevře se dialog s detailními možnostmi pro výběr vnitřních sil.
Obr. 3.60: Dialog Výběr protokolu
Deaktivujte zobrazení vnitřních sil pro Všechny pruty. Tím se zpřístupní pole vpravo Výběr
čísel. V tomto poli uveďte číslo prutu 2.
Následně klikněte ve sloupci Tabulka na položku 3.1 Pruty – vnitřní síly. Zapne se tak tlačítko
[...] na konci vstupního pole, které slouží k vyvolání dialogu Detaily. Deaktivujte zobrazení
hodnot v uzlech a hodnot dělení prutu tak, jak je znázorněno na obr. 3.60. Výběr pro tisk
omezte na extrémní hodnoty normálových sil N a ohybových momentů My.
47
3.8 Dokumentace
Nyní postupně zavřete oba dialogy tlačítkem [OK] a v sekci vnitřních sil prutů se zobrazí pro
tisk pouze extrémní hodnoty prutu 2.
Obr. 3.61: Pouze extrémní hodnoty prutu 2 ve výstupním protokolu
Maximální a minimální hodnoty jsou vždy označeny hvězdičkou (*).
Stejným způsobem lze pro tisk upravovat jakoukoli kapitolu. Pokud chceme změnit polohu
kapitoly v dokumentu, stačí ji myší přesunout na požadované místo.
3.8.3
Včlenění obrázků do protokolu
Zpravidla se pro názornost zařazují do dokumentace grafická zobrazení. Nejdříve zavřete
protokol kliknutím na [x] nebo výběrem z hlavní nabídky Soubor → Ukončit. Program se
Vás dotáže, zda se mají uložit změny. Pro potvrzení stiskněte [Ano].
Opět se nám zobrazí čtyři okna výsledků, která jsme si nastavili. Toto zobrazení zařadíme do
protokolu. Vyberte z hlavní nabídky Soubor → Tisk... nebo klikněte na příslušnou ikonu
v panelu nástrojů, která slouží k vyvolání dialogu Tisk grafiky.
Obr. 3.62: Dialog Tisk grafiky
Nastavte parametry pro tisk tak, jak vidíte na obr. 3.62.
48
3.8 Dokumentace
V sekci Okna si všimněte, že vedle přepínače Vše je aktivována ikona, pomocí níž lze
detailně nastavit uspořádání oken. Po kliknutí na ikonu se otevře následující dialog:
Obr. 3.63: Dialog Uspořádání oken
V sekci Uspořádání obrázků na stránce vyberte možnost Na celou stránku.
Uzavřete postupně oba dialogy stisknutím tlačítka [OK]. Grafické zobrazení se poté odešle
do protokolu. Obrázek se objeví na celé straně na konci kapitoly Výsledky - zatěžovací stavy,
skupiny ZS.
Obr. 3.64: Výstupní protokol s obrázkem
49
3.8 Dokumentace
Nakonec si ještě vytiskneme detailní zobrazení průběhu momentu v KZS 1 pro pravou část
rámové příčle (sled prutů 2).
Maximalizujte okno se znázorněním průběhu ohybového momentu My a zapněte pomocí
ikony [Zobrazit vše] zobrazení v celém okně. Poté vyberte sled prutů 2 tak, že myší kliknete
na tečkovanou linii. Pokud nyní zvolíte v hlavní nabídce Výsledky → Průběhy výsledků na
vybraných prutech nebo kliknete na ikonu znázorněnou vlevo, otevře se následující okno:
Obr. 3.65: Průběhy výsledků na sledu prutů 2
V seznamu zatěžovacích stavů vlevo nahoře nastavte KZS 1. Pomocí kurzoru myši můžete
číst jednotlivé hodnoty výsledků z obálek pro daný sled prutů a v navigátoru vlevo lze zapnout či vypnout různé výsledky vnitřních sil a deformací. Aktivujte pro tisk pouze vnitřní síly M-y.
Kliknutím na ikonu [Tisk] v panelu nástrojů v tomto okně vyvoláte dialog Tisk grafiky. Nastavte v něm Velikost okna obrázku Přes celou šířku stránky a Výšku 30 % stránky. Po kliknutí na [OK] se vytvoří výstupní protokol.
Obr. 3.66: Výstupní protokol s průběhy výsledků
50
3.9 Na závěr
Do dokumentace k posouzení použitelnosti by bylo třeba ještě doplnit grafická zobrazení
deformací a reakcí. Příslušné obrázky lze obdobným způsobem zařadit do protokolu
a v něm přesunout na vhodné místo.
Jakmile je protokol hotov, můžeme ho odeslat na tiskárnu.
3.9
Na závěr
Příklad jsme tak kompletně dokončili. Doufáme, že Vám tento krátký úvod do programu
pomůže snáze si osvojit práci s RSTABem a také že jsme ve Vás probudili zvědavost, jaké
další, dosud neznámé funkce Vám náš program nabízí. Podrobný popis programu Vám
předkládáme v následujících kapitolách.
V online nápovědě programu RSTAB, kterou vyvoláte z hlavní nabídky Nápověda nebo
stisknutím klávesy [F1], můžete vyhledávat různé pojmy tak, jak je běžné v každé nápovědě
OS Windows. Nápověda vychází z příručky, bývá však aktuálnější než tištěná verze.
S dotazy se samozřejmě můžete obracet i na naši bezplatnou hotline podporu prostřednictvím emailu nebo faxu. Další možností je podívat se na našich webových stránkách
www.dlubal.cz do rubriky FAQ nebo navštívit naše uživatelské fórum.
51
4.1 Přehled
4.
Uživatelské prostředí
4.1
Přehled
Pokud po spuštění programu RSTAB otevřete některý z dodaných příkladů DEMO, otevře se
Vám obrazovka v podobě znázorněné na obr. 4.1. Uživatelské prostředí odpovídá konvencím OS Windows.
Na následujícím obrázku jsou vyznačeny hlavní části uživatelského prostředí.
Obr. 4.1: Uživatelské prostředí RSTABu
4.2
Používané pojmy
V této kapitole budou vysvětleny pojmy, které v příručce používáme k pojmenování prvků
uživatelského prostředí OS Windows.
Pro jednotlivé prvky uživatelského prostředí se objevují nejrůznější pojmy. V této příručce
jsme se rozhodli používat české termíny, pokud existují. Některé pojmy označujeme souhrnným termínem, jestliže nevykazují mezi sebou rozdíly podstatné pro obsluhu programu RSTAB. V následující tabulce jsou stručně objasněny nejpoužívanější pojmy.
52
4.2 Používané pojmy
Pojem
Obrázek
Synonymum
Význam
Hlavní nabídka
Pulldown
menu
Příkazy a funkce,
které se nacházejí
pod hlavní lištou
okna RSTABu
Místní nabídka
Popup
menu
Otevře se kliknutím na určitý objekt pravým tlačítkem myši.
Obsahuje důležité
příkazy a funkce
k danému objektu.
Panel
nástrojů
Dialog
Nástrojová lišta,
toolbar
Sada tlačítek pod
hlavní nabídkou
Okno k zadání
údajů, které se
otevře v hlavním
okně
53
Záložka
Karta
Velké dialogy jsou
rozčleněny do
několika záložek.
Kliknutím na záložku se otevře
příslušná karta.
54
Sekce
Skupina
Prvky v dialogu,
které spolu
obsahově souvisí.
Ikona
Tlačítko
Kliknutím na ikonu se spustí určitá
činnost, např. se
otevře nový dialog
nebo provede
změna.
Vstupní
pole
Textové
pole,
vstupní
řádek
Pole, v němž lze
zadat text nebo
číselné hodnoty.
Číselník
Spinner
Dvě malá tlačítka
vedle vstupního
pole, která umožňují postupně
zvyšovat nebo
snižovat číselnou
hodnotu v poli.
Seznam
Listbox,
combobox, roletka
Výběr možností
pro vstupní pole.
Jen v některých
případech může
uživatel doplnit i
vlastní údaje.
55
56
Zaškrtávací
políčko
Checkbox, Volba ano/ne zakontrolní škrtnutím nebo
odškrtnutím popolíčko
líčka
Přepínač
Radio
Button
Strom
Tree
Uspořádání dat ve
Diagramm stromové
struktuře
odpovídající
Windows
Exploreru
Volba z několika
alternativ. Vždy
lze vybrat pouze
jednu možnost
Jezdec
Možnost
„plynule“ nastavit
určité hodnoty
Tabulka 4.1: Pojmy z uživatelského prostředí
57
4.3 Specifické pojmy RSTABu
4.3
Specifické pojmy RSTABu
V této kapitole uvádíme některé specifické pojmy používané v programu RSTAB.
Pojem
Význam
Uzel
V trojrozměrném modelu je uzel definován souřadnicemi (X;Y;Z). Na
základě uzlů je popsána geometrie konstrukce.
Prut
Prut představuje lineární spojení dvou uzlů. Prutu se přiřadí tuhost tak,
že se definuje materiál a průřezové charakteristiky.
Sada prutů
Pruty lze spojovat do sad prutů. RSTAB rozlišuje dva typy sad prutů,
tzv. sledy prutů, v nichž pruty jeden na druhý průběžně navazují,
a tzv. skupiny prutů, kdy lze k jednomu uzlu připojit více než dva
pruty.
Uzlová podpora
Odebírá uzlu stupně volnosti a/nebo definuje uzlové nelinearity.
Zatížení na uzel
Uzel je zatížen silou nebo momentem.
Zatížení na prut
Na prut může působit spojité zatížení nebo osamělé břemeno. Průběh
zatížení může být konstantní, lineárně proměnný nebo parabolický.
Prut lze zatížit silami, momenty nebo také teplotou, protažením,
podélným přemístěním, zakřivením či předpětím.
Imperfekce
Na prutu se definují počáteční geometrické imperfekce jako zakřivení
a pootočení.
Zatěžovací stav
ZS
Všechna zatížení v důsledku téhož účinku se uloží v jednom
zatěžovacím stavu, např. vlastní tíha nebo sníh.
Zatížení by měla být zadána bez součinitele. Dílčí součinitele
spolehlivosti se berou v úvahu až při výpočtu skupin nebo kombinací
zatěžovacích stavů.
Zatěžovací stav se zpravidla počítá podle teorie I. řádu. Lze však
provést i výpočet podle teorie II. nebo III. řádu nebo postkritickou
analýzu.
Skupina
zatěžovacích
stavů
SZS
Skupina zatěžovacích stavů je superpozicí zatěžovacích stavů - skládá
zatížení z několika zatěžovacích stavů.
Kombinace
zatěžovacích
stavů
KZS
Kombinace zatěžovacích stavů slouží také ke skládání ZS. Na rozdíl od
SZS se tu však nekombinují zatížení, nýbrž výsledky příslušných
Skupina zatěžovacích stavů se zpravidla počítá podle teorie II. nebo III.
řádu. Lze však provést i výpočet podle teorie I. řádu nebo postkritickou
analýzu.
Pomocí „NEBO“ kombinace lze z různých zatěžovacích stavů a skupin
nebo kombinací ZS určit i extrémní vnitřní síly, deformace a reakce.
Princip superpozice však neplatí pro skládání výsledků, které byly
vypočítány podle teorie II. řádu.
Superkombinace
SK
Superkombinace slouží ke skládání výsledků zatěžovacích stavů,
skupin nebo kombinací zatěžovacích stavů z různých úloh v RSTABu.
Lze tak posoudit různé stavy konstrukce.
Tabulka 4.2: RSTAB-specifické pojmy
58
4.4 Uživatelské prostředí RSTABu
4.4
Uživatelské prostředí RSTABu
V této kapitole popisujeme jednotlivé obslužné prvky RSTABu (viz obr. 4.1, str. 52). Program
vychází ze všeobecných standardů pro aplikace v operačním systému Windows.
4.4.1
Hlavní nabídka
Pod hlavní lištou v okně RSTABu se nachází hlavní nabídka. Nabízí nám přístup ke všem
funkcím programu RSTAB. Je uspořádána do logických bloků.
Hlavní nabídku lze otevřít kliknutím myší nebo z klávesnice kombinací tlačítek [Alt]
a podtrženého písmene v názvu hlavní nabídky. Hlavní nabídka se následně rozbalí
a nabídne nám jednotlivé funkce. Každá funkce v nabídce má rovněž jedno písmeno podtržené. Konkrétní položku lze vybrat i v tomto případě přímo kliknutím myší nebo stisknutím
podtrženého písmene na klávesnici. Požadovanou funkci lze také navolit pomocí kláves [↑]
a [↓] a poté spustit klávesou [↵].
Pokud rozbalíme jednu z nabídek, můžeme dále mezi nabídkami přepínat pomocí kláves
[→] a [←].
Vedle některých položek v nabídce je uvedena kombinace kláves. Tyto takzvané Hot Keys
vycházejí z velké části ze standardů Windows. Kombinace kláves [Ctrl]+[S] tak například
slouží k ukládání dat.
4.4.2
Panely nástrojů
Pod hlavní nabídkou se nacházejí panely nástrojů s rozsáhlou řadou ikon. Pouhým kliknutím
myší na ikony (tlačítka) lze spustit nejdůležitější příkazy. Pokud na chvíli zůstaneme stát kurzorem myši na některé ikoně, zobrazí se nám stručná informace o její funkci (Tooltip).
Panely nástrojů lze snadno přemisťovat. Stačí je v přední části „uchopit“ myší a přetáhnout
na požadované místo.
Obr. 4.2: Ukotvený panel nástrojů Zobrazit
Pokud panel nástrojů přeneseme na pracovní plochu, změní se v „plovoucí“ panel nástrojů
nad grafickým oknem.
Obr. 4.3: Plovoucí panel nástrojů Zobrazit
Plovoucí panel nástrojů lze znovu ukotvit na okraj okna tak, že ho na dané místo přesuneme myší nebo dvakrát klikneme na jeho název.
Příkazem Zobrazit → Upravit panely nástrojů v hlavní nabídce vyvoláme dialog, který
umožňuje měnit uspořádání a obsah panelů nástrojů.
59
Obr. 4.4: Dialog Panely nástrojů
Zobrazí se seznam všech dostupných panelů nástrojů. Panely nástrojů, které uvidíme na obrazovce pod hlavní nabídkou, mají zaškrtnuté kontrolní políčko. Pokud chceme celý panel
nástrojů deaktivovat, kliknutím myší příslušné políčko odškrtneme.
Ikona ve spodní části dialogu [Nový panel nástrojů] slouží k vytváření nových panelů nástrojů.
Obr. 4.5: Založení nového panelu nástrojů
Otevře se dialog, v němž zadáme název nového panelu nástrojů. Poté se otevře dialog Přizpůsobit panely nástrojů, v jehož druhé záložce Příkazy přiřadíme k panelu nástrojů tlačítka.
Označení panelu nástrojů, který zavedl uživatel, lze změnit v poli Název panelu nástrojů.
Kliknutím na tlačítko [Standard] lze obnovit základní nastavení. Pokud v seznamu vlevo
označíme některý námi definovaný panel nástrojů, bude odstraněn. Přednastavené panely
nástrojů v programu RSTAB nemohou být odstraněny, pouze deaktivovány.
Zaškrtávací políčka v sekci Možnosti slouží k nastavení vzhledu a vlastností tlačítek.
Zobrazit rychlý tip
Pokud zůstaneme na chvíli stát kurzorem myši na ikoně, zobrazí
se krátké vysvětlení její funkce.
Plochá tlačítka
Ikona vystoupí jen v případě, že na ni umístíme kurzor myši.
Velká tlačítka
Zobrazí se zvětšená tlačítka.
Tabulka 4.3: Možnosti zobrazování tlačítek
60
Obr. 4.6: Dialog Přizpůsobit panely nástrojů, záložka Příkazy
Záložka Příkazy v dialogu Přizpůsobit panely nástrojů se zpřístupní, pokud zakládáme nový
panel nástrojů nebo pokud klikneme na ikonu [Upravit panel nástrojů]. V této druhé záložce
dialogu lze upravovat obsah jednotlivých panelů nástrojů. Všechny příkazy z programu
RSTAB jsou zde seřazeny do kategorií. Pokud v seznamu Kategorie označíme některou
položku, zobrazí se vpravo tlačítka všech zahrnutých příkazů. Jestliže klikneme na některé
tlačítko, zobrazí se v sekci Vysvětlivka informace o jeho funkci. Každé tlačítko lze uchopit
a přetáhnout do vybraného panelu nástrojů.
Chceme-li tlačítko naopak z panelu nástrojů odstranit, stiskneme klávesu [Alt] a myší přetáhneme tlačítko z panelu nástrojů na pracovní plochu.
4.4.3
Navigátor
Navigátor se zobrazuje na levé straně pracovního okna. Lze ho zapnout či naopak vypnout
tak, že vybereme v hlavní nabídce Zobrazit → Navigátor nebo klikneme na příslušnou ikonu.
Obr. 4.7: Ikona Zapnout /vypnout navigátor v panelu nástrojů Standard
S navigátorem lze pracovat jako s panelem nástrojů. Můžeme ho například myší "uchopit"
na horním okraji a přesunout ho na pracovní plochu. Dvojím kliknutím na titulní lištu
navigátoru nebo jeho uchopením na okraji a přesunutím zpátky ho lze opět ukotvit na okraji okna.
Pokud navigátor nechceme na okraji ukotvit, lze zvolit odpovídající příkaz v místní nabídce
navigátoru.
61
Obr. 4.8: Zrušení zaškrtnutí příkazu Umožnit ukotvení navigátoru
Veškeré údaje každé úlohy jsou přehledně uspořádány ve stromové struktuře. Kliknutím na
[+] rozbalíme jednotlivé větve stromu, naopak kliknutím na [-] je opět zabalíme. Totéž lze
provést i dvojím kliknutím na název větve v navigátoru.
Na spodním okraji navigátoru se nacházejí tři záložky. Lze jimi přepínat mezi navigátorem
Data, Zobrazit a Výsledky.
Obr. 4.9: Navigátor Data, Zobrazit a Výsledky
Navigátor Data
Tento navigátor obsahuje všechny údaje zadané do programu a veškeré dostupné výsledky.
Dvojitým kliknutím na podpoložku („list“ stromu) vyvoláme dialog, v němž lze položku
měnit. Jedním kliknutím pravým tlačítkem myši na položku otevřeme její specifickou místní
nabídku s užitečnými funkcemi.
Chybně definované objekty se zobrazí červeně.
62
Navigátor Zobrazit
V navigátoru Zobrazit lze ovlivnit grafické zobrazení v pracovním okně. Pokud některá
položka v navigátoru bude mít zaškrtávací políčko prázdné, příslušný prvek se v grafickém
okně neobjeví.
Navigátor Výsledky
V tomto navigátoru se nastavuje grafické zobrazení výsledků. Jeho obsah závisí na tom, zda
zobrazujeme výsledky z programu RSTAB nebo některého přídavného modulu.
4.4.4
Tabulky
V dolní části okna RSTABu se nacházejí tabulky. Zapnout resp. vypnout je lze z hlavní
nabídky Tabulky → Zobrazit nebo pomocí příslušné ikony.
Obr. 4.10: Ikona Zapnout/vypnout tabulku v panelu nástrojů Standard
Program nám nabízí tři skupiny tabulek. Mezi těmito skupinami tabulek lze přepínat pomocí
tří prvních tlačítek na panelu nástrojů v okně Tabulky nebo z hlavní nabídky Tabulky → Jdi
na.
Tabulky pro zadání údajů
o konstrukci
Hlavní nabídka Tabulky → Jdi na → Konstrukce
Tabulky pro zadání údajů
o zatížení
Hlavní nabídka Tabulky → Jdi na → Zatížení
Tabulky výsledků
Hlavní nabídka Tabulky → Jdi na → Výsledky
Tabulka 4.4: Ikony tabulek Konstrukce, Zatížení a Výsledky
Do tabulek lze zadat veškeré údaje o konstrukci a zatížení v číselné podobě. K velmi efektivnímu zadání dat v tabulkách slouží celá řada účelných funkcí, které podrobněji popisujeme
v kapitole 11.3 (viz strana 289).
63
Postupné vyplnění tabulky po tabulce nám navíc dává jistotu, že budou zadána skutečně
všechna data. Tabulky odrážejí vnitřní datovou strukturu programu RSTAB. Také popis
vstupů a výstupů RSTABu v této příručce (kapitoly 5, 6 a 9) vychází ze struktury tabulek.
S tabulkami můžeme hýbat stejně jako s panely nástrojů. "Uchopíme" je myší na jejich horním okraji a přetáhneme na pracovní plochu. Dvojím kliknutím na titulní lištu tabulky nebo
jejím uchopením a přesunutím na okraj okna lze tabulky opět ukotvit.
Pokud je v tabulce označen některý řádek, pak se příslušný objekt zvýrazní v grafickém zobrazení žlutě. A naopak - jestliže vybereme některý objekt v grafickém okně, tak se nalistuje
odpovídající řádek v tabulce a žlutě se podbarví. Tuto synchronizaci lze nastavit z hlavní nabídky Tabulky → Nastavení nebo pomocí vlevo znázorněných tlačítek.
4.4.5
Stavový řádek
Zcela dole v okně RSTABu vidíme stavový řádek. Zapnout resp. vypnout ho lze příkazem
z hlavní nabídky Zobrazit→ Stavový řádek.
Stavový řádek je rozdělen do tří částí.
Levá část
Obr. 4.11: Levá část stavového řádku
Text, který se zobrazuje v levé části stavového řádku, se mění v závislosti na právě aktivované programové funkci. Pokud je kurzor myši umístěn v grafickém okně, zobrazí se v této
části stavového řádku informace o objektu, na němž se kurzor myši právě nachází.
Hlavně zpočátku je užitečné tuto část obrazovky sledovat. Dovíme se tak bližší informace o
jednotlivých tlačítkách z panelů nástrojů nebo o dialozích.
Střední část
Obr. 4.12: Střední část stavového řádku
Tato část stavového řádku funguje podobně jako panel nástrojů. Lze v ní ovlivnit nastavení
pracovní roviny a grafické zobrazení v pracovním okně.
ÚCHOP
Toto tlačítko slouží k vypnutí resp. zapnutí uchopovací funkce rastru. Z místní nabídky tohoto tlačítka lze vyvolat dialog k detailnímu nastavení rastru (podrobněji v kapitole 11.2.2, str.
267).
Obr. 4.13: ÚCHOP Místní nabídka
64
Obr. 4.14: Dialog Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu a vodicí linie
RASTR
Pomocí tohoto tlačítka lze zapínat resp. vypínat rastr. Příkazem z místní nabídky lze také vyvolat dialog, který vidíte na obr. 4.14. V místní nabídce můžete dále zvětšovat nebo zmenšovat vzdálenost bodů rastru.
Obr. 4.15: RASTR Místní nabídka
KARTEZ / POLAR / ORTO
Toto tlačítko slouží k přepínání mezi kartézským, polárním a ortogonálním rastrem. Z místní
nabídky lze opět vyvolat dialog znázorněný na obr. 4.14 nebo zmenšit či zvětšit vzdálenost
bodů rastru.
Obr. 4.16: KARTEZ / POLAR / ORTO Místní nabídka
OÚCHOP
Tímto tlačítkem lze vypnout resp. zapnout uchopování objektů. Bližší informace o této
funkci najdete v kapitole 11.2.3 na straně 268.
VLINIE
Kliknutím na toto tlačítko vypneme nebo zapneme vodicí linie. Vodicí linie jsou popsány
v kapitole 11.2.11 na straně 281.
DXF
Tímto tlačítkem se ovládá zobrazování DXF hladin (viz kapitola 11.2.12, strana 285).
65
Pravá část
Obr. 4.17: Pravá část stavového řádku
V pravé části stavového řádku se zobrazí informace ke grafickému oknu:
• Souřadný systém
• Pracovní rovina
• Aktuální souřadnice kurzoru myši
4.4.6
Řídicí panel
Pro zobrazení vnitřních sil a deformací v grafickém okně lze nastavit různé parametry
v takzvaném řídicím panelu. Panel lze zapnout resp. vypnout z hlavní nabídky Zobrazit →
Řídicí panel.
Řídicí panel je rozdělen do několika záložek.
Stupnice barev
Obr. 4.18: Řídicí panel, záložka Stupnice barev s aktivním tlačítkem [Možnosti]
Pokud jsme zvolili vícebarevné zobrazení výsledků na prutech, pak se v této záložce zobrazí
stupnice barev, v níž jsou hodnoty zařazeny do určitých barevných pásem. Standardní stupnice hodnot má 11 stupňů, do nichž je ve stejných intervalech rozdělen celý rozsah mezi extrémními hodnotami.
Stupnici barev lze upravovat. Stačí na některou barvu dvakrát kliknout. Další možností je
stisknout tlačítko [Možnosti] vpravo dole a pak v dialogu Možnosti vybrat přepínač
Uživatelské (viz obr. 4.18). Klikneme-li na tlačítko [Upravit stupnice barev a hodnot],
zobrazí se následující dialog:
66
Obr. 4.19: Dialog Upravit stupnici barev a stupnici hodnot pro izoplochy
Pomocí dvou jezdců nacházejících se vpravo vedle hodnot lze z obou stran upravovat počet
stupňů barev. Barvy lze měnit tak, že dvakrát klikneme na příslušné barevné políčko.
Hodnoty lze ve stupnici upravovat ručně. Je však třeba důsledně dodržovat vzestupné nebo
sestupné pořadí. Tlačítka v sekci Stupnice hodnot mají následující funkce:
Tlačítko
Funkce
Standard
Standardně se nastaví 11 oblastí barev.
Vyčistit
Všechny hodnoty ve vstupních polích se smažou.
Vyplnit
V závislosti na počtu oblastí barev bude provedena interpolace hodnot
ve stejných intervalech mezi maximem a minimem.
Vyplnit max/min
V redukované stupnici hodnot se mezihodnoty vypočítají vzhledem
k absolutním, popř. ručně zadaným extrémním hodnotám.
Uložit
Uloží se aktuální nastavení stupnice hodnot. Toto nastavení lze použít i
v jiné úloze.
Tabulka 4.5: Tlačítka v sekci Stupnice hodnot
Pokud je tlačítko [Možnosti] aktivováno jako na obr. 4.18, pak se nám v malém dialogu
nabídnou další možnosti nastavení.
67
Obr. 4.20: Dialog Možnosti, volba Mezní hodnoty +/-
Volba Mezní hodnoty slouží k detailnímu vyhodnocení v rámci definovaného intervalu.
Hodnoty mimo uvedený interval se znázorní odlišnou barvou. Na obrázku výše jsou například jemně odstupňovány pouze ohybové momenty v rozsahu ± 20 kNm. Zadání v obou polích je třeba potvrdit klávesou [Enter].
Pokud ve výše uvedeném dialogu bude zaškrtnuto políčko Plynulý přechod barev, zmizí vyznačené hranice mezi jednotlivými oblastmi. Volba plynulého přechodu barev je nezávislá
na tom, zda jsou výsledné hodnoty vztaženy k max / min hodnotám, uživatelským nebo
mezním hodnotám.
Faktory zobrazení
Obr. 4.21: Řídicí panel, záložka Faktory zobrazení
68
V této záložce se nastavuje faktor převýšení pro grafické zobrazení. Nachází se tu políčka
pro zadání faktorů zobrazení deformací, vnitřních sil a reakcí, která jsou přístupná
v závislosti na aktuálním grafickém zobrazení.
Filtry
Obr. 4.22: Řídicí panel, záložka Filtry
První záložka Stupnice barev umožňuje filtrovat výsledné hodnoty obecně. Oproti tomu
v záložce Filtry lze nastavit zobrazení výsledků pro určité pruty.
Ve vstupním poli Zobrazit průběhy na prutech č. lze zadat čísla relevantních prutů. Čísla
prutů lze rovněž převzít z grafiky: označte nejdříve v grafickém okně pruty (vícenásobný výběr se stisknutou klávesou [Ctrl]) a poté klikněte na tlačítko [Načíst z výběru].
69
4.4.7
Určité ikony se objevují v mnoha dialozích. Pokud na chvíli zastavíte kurzorem myši na
některém tlačítku, zobrazí se Vám krátká informace o jeho funkci.
V následujícím přehledu najdete stručný popis standardních tlačítek a případně odkaz na
příslušnou kapitolu.
Tlačítko
Název
Funkce
Nový
Otevření dialogu k zadání nového objektu
Upravit
Otevření dialogu k úpravám objektu
Vybrat
Možnost graficky vybrat objekt
Převzít
Převzetí z aktuálního výběru
Databáze
Otevření databáze uložených hodnot
Nápověda
Vyvolání nápovědy
Použít
Provedení změn bez ukončení dialogu
Nastavit
Otevření dialogu pro detailní nastavení
Komentáře
Možnost přístupu k předpřipraveným komentářům
kapitola 11.6.3, strana 332
Jednotky a desetinná
místa
Možnosti nastavení jednotek a desetinných míst
kapitola 11.6.2, strana 331
Standard
Obnovení standardního nastavení dialogu
Nastavit jako standard
Uložení aktuálního nastavení jako standardu
Písmo
Možnost nastavení typu a velikosti písma
Info
Zobrazení informací k objektu
Převzít výběr
Převzetí vybraných položek do jiného seznamu
Převzít vše
Převzetí všech položek do jiného seznamu
Uložit
Uložení dat zadaných uživatelem
Načíst
Import uložených dat
Výběr
Možnost vybrat některé, popř. všechny objekty
Zrušit výběr
Smazat, popř. zrušit výběr všech položek
Tabulka 4.6: Standardní tlačítka
70
4.4.8
Klávesové zkratky
V uživatelském prostředí lze často používané funkce rychle vyvolat z klávesnice. Zde je seznam klávesových zkratek:
[F1]
Nápověda
[F2]
Následující tabulka
[F3]
Předchozí tabulka
[F4]
Kontrola správnosti v aktuální tabulce
[F5]
Kontrola správnosti všech tabulek
[F7]
Výběr v tabulkách
[F8]
Zobrazení celé konstrukce na obrazovce – Zobrazit vše
[F9]
Kalkulačka
[F10]
Aktivace hlavní nabídky
[F12]
Uložení konstrukce pod novým názvem
[Alt]
Aktivace hlavní nabídky
[Ctrl+2]
Zkopírování řádku v tabulce do následujícího řádku
[Ctrl+A]
Opakovat (Redo)
[Ctrl+C]
Kopírování do schránky
[Ctrl+F]
Hledání v tabulce
[Ctrl+G]
Generování v tabulce
[Ctrl+H]
Náhrada v tabulce
[Ctrl+I]
Vložení řádku do tabulky
[Ctrl+L]
Skok v tabulce na řádek se zadaným číslem
[Ctrl+N]
[Ctrl+O]
Otevření uložené úlohy
[Ctrl+P]
[Ctrl+R]
Nastavení grafického výstupu (na tiskárnu, do tiskového protokolu,
d
há k )
Smazání řádků v tabulce
[Ctrl+S]
Uložení dat
[Ctrl+U]
Zrušení výběru v tabulce
[Ctrl+V]
Vložení dat ze schránky
[Ctrl+X]
Vyjmutí z tabulky
[Ctrl+Y]
Vyprázdnění obsahu aktuálního řádku v tabulce
[Ctrl+Z]
Zpět (Undo)
[+] [-] Num.
klávesnice
Zvětšení, zmenšení v grafickém okně
Tabulka 4.7: Klávesové zkratky
71
4.5 Správa úloh
4.4.9
Místní nabídky
Klikneme-li na objekt pravým tlačítkem myši, vyvoláme jeho místní nabídku. Místní nabídka
obsahuje příkazy a funkce, které jsou pro daný objekt velmi užitečné.
Místní nabídky jsou k dispozici v grafickém okně, tabulkách i v navigátoru.
Obr. 4.23: Prut - místní nabídka v navigátoru dat
4.5
Správa úloh
Při statických výpočtech je projekt většinou rozdělen do několika úloh. Interní programový
správce projektů Vám značně usnadní organizaci dat z našich aplikací.
Na rozdíl od RSTABu 5 lze správce programů spustit jako samostatný program na pozadí,
zatímco budete pracovat v RSTABu.
4.5.1
Správce projektů
Správce projektů otevřete z hlavní nabídky Soubor → Správce projektů nebo pomocí příslušné ikony v panelu nástrojů.
Obr. 4.24: Ikona Správce projektů v panelu nástrojů
Správce projektů je přístupný rovněž z dialogu Základní údaje každé úlohy.
72
4.5 Správa úloh
Obr. 4.25: Ikona Správce projektů v dialogu Nová úloha - základní údaje
Po vyvolání správce projektů se zobrazí okno rozdělené do tří částí. Toto okno má vlastní
hlavní nabídku i panel nástrojů.
Obr. 4.26: Správce projektů
Navigátor projektů
Vlevo se zobrazí navigátor se seznamem všech existujících projektů. Aktuální projekt je
zvýrazněn tučně. Nastavit jiný projekt jako aktuální lze tak, že na dotyčný projekt dvakrát
klikneme nebo ho vybereme v seznamu Aktuální projekt v panelu nástrojů. Na pravé straně
jsou v tabulce vypsány všechny úlohy, které vybraný projekt obsahuje.
73
4.5 Správa úloh
Tabulka úloh
Úlohy jsou řazeny v různých záložkách podle jednotlivých aplikací firmy Dlubal. Všechny
úlohy vybraného projektu vytvořené v RSTABu se načtou v záložce RSTAB. Kromě Názvu
úlohy a Popisu je tu vždy standardně uvedeno, kdo kdy úlohu založil a naposledy změnil.
Sloupce, které si přejeme zobrazit, lze nastavit z hlavní nabídky Zobrazit → Nastavení
sloupců nebo pomocí příslušné ikony v panelu nástrojů (viz strana 81).
Obrázky úloh
Pod tabulkou se seznamem úloh se nachází grafický přehled úloh daného projektu. Obrázky
jsou se seznamem interaktivní.
4.5.1.1
Založení nového projektu
Nový projekt se vytváří
• z hlavní nabídky Projekt → Nový
• pomocí ikony [Nový projekt] v panelu nástrojů.
Obr. 4.27: Ikona Nový projekt
Otevře se dialog, v němž je třeba vyplnit pole Název projektu a Složka. K nastavení složky
použijte tlačítko [Procházet]. Volitelně může uživatel uvést krátký popis projektu v poli Popis.
Program nabízí možnost vytvářet ve správci projektů podprojekty. Pokud v seznamu Umístit
projekt pod vybereme některý již založený projekt, bude nový projekt veden v navigátoru
jako podprojekt. V opačném případě je třeba zvolit v seznamu nadřazenou položku Projekty.
Obr. 4.28: Dialog Vytvořit nový projekt
Po kliknutí na [OK] se vytvoří nová složka s názvem projektu na pevném nebo síťovém disku.
Popis projektu se zobrazí ve výstupním protokolu v hlavičce dokumentu. Žádné jiné využití
nemá.
74
4.5 Správa úloh
4.5.1.2
Připojení stávající složky
Složku, která již obsahuje konstrukce vytvořené v programu RSTAB, lze připojit jako projekt
• z hlavní nabídky Projekt → Připojit složku
• pomocí ikony [Připojit stávající složku jako nový projekt] v panelu nástrojů.
Obr. 4.29: ikona Připojit stávající složku jako nový projekt
Není podstatné, v jaké složce na pevném nebo síťovém disku se daný projekt nachází. Projekt se převezme do interního programového správce, dále však zůstane na svém místě –
podobně jako při odeslání souboru na plochu. Informace se uloží v souboru PRO.DLP ve
složce ..\Dlubal\ProMan.
Uveďte Název a Popis projektu a nastavte pomocí tlačítka [Procházet] cestu ke složce. Toto
tlačítko je přístupné, pokud ve vstupním poli Umístit projekt pod uvedeme nadřazenou
položku Projekty. Pokud je zde uveden určitý projekt, musí být složka zařazena do adresáře
uvedeného projektu. Bude pak spravován jako podprojekt. Pokud má však složka figurovat
ve správci projektů jako samostatný projekt, pak je třeba vybrat v seznamu Umístit projekt
pod nadřazenou položku Projekty.
4.5.1.3
Odpojení složky
Připojení složky do správce projektů se opět zruší
• z hlavní nabídky Projekt → Odpojit (je třeba předem vybrat některý projekt)
• z místní nabídky projektu v navigátoru.
Obr. 4.30: Místní nabídka Projekt
Projekt bude odstraněn z vnitřního systému správce projektů, složka nicméně zůstane beze
změny zachována na pevném disku.
75
4.5 Správa úloh
4.5.1.4
Smazání projektu
Projekt lze smazat
• z hlavní nabídky Projekt → Smazat (v seznamu je třeba předem vybrat některý projekt)
• pomocí ikony [Smazat] v panelu nástrojů
• z místní nabídky daného projektu v navigátoru.
Obr. 4.31: Ikona Smazat
Obsah složky na pevném disku bude smazán.
Pokud se však ve složce nacházejí i soubory z jiných programů, pak se smažou pouze soubory vytvořené v aplikacích firmy Dlubal a složka zůstane zachována.
Úlohy a projekty, které budou smazány nedopatřením, lze obnovit z hlavní nabídky
Upravit → Obnovit z koše.
Zobrazí se dialog, ve kterém můžete vybrat příslušné úlohy.
Obr. 4.32: Dialog Obnovit úlohy z Dlubal koše
4.5.1.5
Úprava popisu projektu
Popis projektu lze dodatečně změnit
• z hlavní nabídky Projekt → Vlastnosti… (projekt je třeba předem vybrat)
• z místní nabídky projektu v navigátoru.
76
4.5 Správa úloh
Obr. 4.33: Místní nabídka projektu
Otevře se dialog, v němž lze upravovat Název a Popis projektu. V poli Složka se zobrazí místo uložení projektu na pevném disku.
Obr. 4.34: Dialog Vlastnosti projektu
4.5.1.6
Otevření úlohy
Úlohu lze ve správci projektů otevřít
• dvojím kliknutím na příslušnou úlohu
• z hlavní nabídky Úloha → Otevřít (je třeba předem vybrat některou úlohu)
• z místní nabídky úlohy
Obr. 4.35: Místní nabídka Úlohy
77
4.5 Správa úloh
4.5.1.7
Zkopírování nebo přesun úlohy
Úlohu lze zkopírovat nebo přesunout do jiného projektu
• příkazem z hlavní nabídky Úloha → Kopírovat… (úloha musí být předem vybrána)
• z místní nabídky úlohy
• pomocí funkce Drag & Drop.
Obr. 4.36: Dialog Kopírování úlohy
V dialogu uveďte cílový projekt a také název kopie úlohy a její popis.
4.5.1.8
Úlohu lze přejmenovat
• z hlavní nabídky Úloha → Vlastnosti… (úlohu je třeba předem vybrat)
• z místní nabídky úlohy.
Obr. 4.37: Dialog Vlastnosti úlohy
V dialogu znázorněném na obrázku 4.37 lze změnit Název i Popis úlohy. V poli Název souboru je uvedena cesta ke složce, v níž je úloha uložena.
4.5.1.9
Smazání úlohy
Úlohu lze smazat
• z hlavní nabídky Upravit → Smazat (úlohu je třeba předem vybrat)
• kliknutím na ikonu [Smazat] v panelu nástrojů
• z místní nabídky úlohy.
78
4.5 Správa úloh
Obr. 4.38: Místní nabídka úlohy
Úlohy, které budou smazány nedopatřením, lze obnovit z hlavní nabídky
Upravit → Obnovit z koše.
Zobrazí se dialog, v němž můžeme vybrat příslušné úlohy (viz obr. 4.32, strana 76).
4.5.1.10
Prohlížení historie
Průběh zpracování konstrukce lze prohlížet
• z hlavní nabídky Úloha → Zobrazit historii (úlohu je třeba vybrat předem)
• po vybrání funkce Historie... v místní nabídce příslušné úlohy.
Obr. 4.39: Okno Historie úlohy
79
4.5 Správa úloh
Otevře se okno, v němž je zaznamenáno, kdo kdy konstrukci vytvořil, otevřel nebo změnil.
Ve sloupci Komentář se zobrazí poznámky, které se načtou ze základních údajů úlohy (srov.
obr. 4.48, strana 85).
4.5.1.11
Komprimace (archivace) dat
Vybrané úlohy nebo celou projektovou složku lze uložit v komprimovaném archivním
souboru. Původní úlohy zůstanou zachovány.
Komprimaci spustíte
• z hlavní nabídky Archivovat data → Archivovat (je třeba předem vybrat úlohu, popř.
projekt)
• z místní nabídky projektu nebo úlohy.
Obr. 4.40: Dialog Archivace
Před tím, než spustíte archivaci dat, rozhodněte, zda mají být archivovány i výsledky nebo
tiskové protokoly. Zvolit lze i případnou archivaci všech podprojektů a souborů z jiných
programů, které jsou ve složce uloženy. Po uvedení Názvu a Složky pro komprimovaný
soubor se vygeneruje příslušný soubor ve formátu ZIP.
80
4.5 Správa úloh
4.5.1.12
Dekomprimace dat
Komprimovaný archivní soubor lze znovu rozbalit
• z hlavní nabídky Archivovat data → Extrahovat úlohu (příp. projekt) z archivu…
Po výběru příslušného archivního souboru ve formátu ZIP se zobrazí jeho obsah.
Obr. 4.41: Dialog Rozbalit projekt s úlohami z archivu
V sekci Vybrat úlohy pro rozbalení zvolte konstrukce, které si přejete znovu načíst. Úlohy lze
rozbalit do aktuálního nebo původního projektu. Můžete však vybrat i libovolný jiný projekt
ze seznamu, popřípadě lze složku navolit pomocí tlačítka [Procházet].
4.5.1.13
Detailní nastavení
Uživatel může seznam úloh v projektu upravovat. Stejně jako v jiných aplikacích v OS Windows lze kliknutím na názvy sloupců seřadit položky seznamu vzestupně nebo sestupně.
Uživatel dále může rozšířit nebo naopak omezit počet zobrazených sloupců a také může zapnout doplňkové okno s detailními údaji o úloze.
Úprava sloupců
Uživatel má možnost podle vlastních požadavků uspořádat sloupce
• z hlavní nabídky Zobrazit → Nastavení sloupců…
• kliknutím na ikonu [Upravit nastavení sloupců] v panelu nástrojů
81
4.5 Správa úloh
Obr. 4.42: Dialog Uspořádání sloupců v tabulce
Otevře se dialog, v jehož levé části nejdříve stanovíme, v jaké záložce se budou sloupce
upravovat (např. RSTAB). Ze seznamu Sloupce k dispozici nyní můžeme vybírat jednotlivé
položky a zařazovat je na seznam Zobrazit sloupce. K výběru položek slouží tlačítka [X]. Vybrat je lze však i tak, že na ně dvakrát klikneme levým tlačítkem myši. Pomocí tlačítek [W] lze
naopak některé nebo i všechny vybrané kategorie ze seznamu opět odstranit.
Pořadí sloupců v tabulce úloh lze ovlivnit tlačítky [S] a [T]. Jejich pomocí lze položku přesouvat nahoru nebo dolů.
Po zvolení příkazu v hlavní nabídce Zobrazit → Seřadit automaticky nebo kliknutí na příslušnou ikonu v panelu nástrojů bude optimalizována šířka sloupců v tabulce úloh.
Zobrazení detailů
Místo grafického přehledu všech úloh daného projektu lze zobrazit detailní informace o určité úloze. Stačí vybrat v hlavní nabídce Zobrazit → Detaily aktuální úlohy nebo kliknout
na příslušnou ikonu.
Obr. 4.43: Správce projektů s detaily vybrané úlohy
Okno pod seznamem úloh se rozdělí do dvou částí. Vlevo se zobrazí detailní informace o
konstrukci, vpravo její obrázek.
Příkazem z hlavní nabídky Zobrazit → Náhled obrázků všech úloh se znovu objeví přehled
obrázků konstrukcí v daném projektu.
82
4.5 Správa úloh
4.5.2
Novou konstrukci lze založit
• z hlavní nabídky Soubor → Nový
• pomocí ikony [Nová úloha] v panelu nástrojů
• z hlavní nabídky ve správci projektů Úloha → Nová pomocí → RSTAB 6.
Obr. 4.44: Ikona Nová úloha
Otevře se dialog Nová úloha – základní údaje.
Obr. 4.45: Dialog Nová úloha – základní údaje
Pokud později budeme chtít základní údaje ke konstrukci upravit, otevřeme
• v hlavní nabídce Úpravy → Konstrukce → Základní údaje...
• nebo v navigátoru dat v místní nabídce dané úlohy Základní údaje... .
Obr. 4.46: Místní nabídka úlohy
83
4.5 Správa úloh
Sekce Úloha
V poli Úloha zadáme název konstrukce, který se bude současně používat i jako název
souboru. V poli Popis lze uvést bližší popis úlohy. Tento popis se zobrazí ve výstupním
protokolu, další využití však nemá.
Obr. 4.47: Popis úlohy ve výstupním protokolu
Sekce Projekt
V seznamu Projekt lze vybrat složku, do které bude úloha uložena. Přednastaven je vždy
aktuální projekt. Aktuální projekt můžete změnit ve správci projektů (viz kapitola 4.5.1,
strana 72), který lze otevřít přímo z této sekce dialogu kliknutím na ikonu vpravo.
Pro informaci se dále uvádí Popis projektu a cesta k němu v poli Složka.
Sekce Typ konstrukce
V této sekci lze omezit počet dimenzí. Typ 1D v X odpovídá spojitému nosníku, typ 2D v XZ
rovinné nosné konstrukci a typ 2D v XY nosníkovému roštu.
Volba vhodného typu konstrukce usnadňuje její zadání. Typ lze kdykoli dodatečně změnit.
Je však třeba počítat s tím, že změna může způsobit ztrátu části dat (např. změna 3D
konstrukce na 2D konstrukci).
Sekce Osa Z
V této sekci stanovíme směr globální osy Z.
Pokud je směr osy Z nahoru a v základních údajích zatěžovacího stavu je vlastní tíha zadána
se součinitelem 1.0 ve směru Z, pak vlastní tíha působí směrem nahoru. Pokud chceme, aby
působila směrem dolů, je třeba zadat součinitel -1,0.
Orientaci osy Z nelze dodatečně měnit!
Sekce Výchozí pracovní oblast na obrazovce
V této sekci se stanoví oblast, v které se zobrazí rastrové body. Rozsah rastru lze kdykoli
upravit.
Sekce Komentář
Pro doplnění základních údajů můžeme v poli Komentář vložit vlastní krátkou poznámku
nebo vybrat komentář ze seznamu. Komentář se zobrazí i ve výstupním protokolu.
Tlačítko
Název
Vysvětlení
Převzít komentář
t Kapitola 11.6.3, strana 332
Jednotky a desetinná místa
t Kapitola 11.6.2, strana 331
Zobrazit historii úlohy
t Kapitola 4.5.1.10, strana 79
Tabulka 4.8: Dialog Základní údaje, standardní tlačítka
84
4.5 Správa úloh
Pomocí tlačítka [Zobrazit historii úlohy] lze ke každé fázi zpracování úlohy připojit komentář. Otevře se nový dialog:
Obr. 4.48: Dialog Historie úlohy
V poli Komentář lze uvést poznámku, která se při příštím uložení úlohy zobrazí v historii ve
správci projektů.
4.5.3
Správa v síti
Pokud pracuje několik uživatelů na stejných projektech, lze ke správě úloh využít také správce projektů. Předpokladem je, že konstrukce byly uloženy ve sdílené složce.
Připojte síťovou složku do vnitřního systému správce projektů podle návodu v kapitole
4.5.1.2 na straně 75. Ze správce projektů je pak přímý přístup k úlohám v dané složce, tzn.
lze je otvírat a upravovat, prohlížet si jednotlivé fáze zpracování konstrukce nebo lze úlohy
zabezpečit proti zápisu.
Pokud některý kolega právě pracuje s úlohou, kterou si přejete otevřít, systém Vás na to
upozorní. Úlohu pak můžete otevřít v kopii.
Obr. 4.49: Dialog Otevřít úlohu
Automatické porovnání změn není možné.
85
4.5 Správa úloh
Informace o projektech ve správci projektů se ukládají v souboru PRO.DLP. Jedná se o soubor ASCII, který se standardně nachází ve složce ..\Program Files\Dlubal\ProMan .
Pokud nechceme připojovat projektové soubory jednotlivě, stačí zkopírovat soubor PRO.DLP
do jiného počítače. Soubor lze také zpracovávat v editoru. Zvlášť při nové instalaci
a zařazování všech důležitých projektových složek do vnitřního systému správce projektů je
to výhodné.
Před kopírováním souboru PRO.DLP - stejně jako před odinstalováním našich aplikací – by
měl být soubor zálohován.
4.5.4
Katalog bloků
Katalog bloků umožňuje používat typické konstrukční prvky v různých projektech. Objekty
může uživatel ukládat do katalogu bloků a z něj je pak načítat v jiných úlohách. V katalogu
bloků najdeme také řadu již předem definovaných standardních prvků.
Katalog bloků otevřeme příkazem z hlavní nabídky Soubor → Katalog bloků… nebo kliknutím na příslušné tlačítko v panelu nástrojů.
Obr. 4.50: Tlačítko Katalog bloků v panelu nástrojů
Zobrazí se okno katalogu bloků rozdělené do tří částí. Stejně jako správce projektů má i katalog bloků vlastní hlavní nabídku a panel nástrojů.
Obr. 4.51: Katalog bloků
86
4.5 Správa úloh
Navigátor v katalogu bloků
Po levé straně se zobrazí navigátor s katalogem všech kategorií bloků. Aktuální kategorie se
zvýrazní. Pokud chceme vybrat jinou kategorii, můžeme na ni dvakrát kliknout přímo v navigátoru nebo ji můžeme nastavit v panelu nástrojů v seznamu Aktuální kategorie. Na pravé
straně se v záložce Bloky objeví seznam všech objektů zařazených do katalogu v dané kategorii.
Katalog bloků je společný pro programy RFEM i RSTAB. Bloky, které jsou určeny pouze pro
RFEM a které program RSTAB nepodporuje, nelze v RSTABu otevřít.
Bloky
Bloky jsou seřazeny v řadě za sebou. Vedle Názvu bloku a Popisu se vždy zobrazí důležité
informace o daném objektu. Upravit výběr sloupců, které se mají zobrazit, lze příkazem z
hlavní nabídky Zobrazit → Nastavení sloupců... nebo kliknutím na příslušné tlačítko v
panelu nástrojů (viz strana 81).
Obrázky bloků
Pod seznamem bloků se zobrazí náhled obrázků všech bloků, které patří do aktuálně
vybrané kategorie. Tento náhled je se seznamem interaktivní.
4.5.4.1
Vytvoření bloku
Pokud chceme z objektů v aktuální konstrukci v programu RSTAB vytvořit nový blok, musíme příslušné objekty nejdříve vybrat v pracovní ploše RSTABu. Několikanásobný výběr lze
provést oknem nebo kliknutím na několik prvků se stisknutou klávesou [Ctrl].
Nový blok pak vytvoříme příkazem z hlavní nabídky
Soubor → Uložit jako blok….
Otevře se následující dialog:
Obr. 4.52: Dialog Uložit jako blok
V tomto dialogu je třeba stanovit Název bloku a Název kategorie, do které bude blok uložen. Kategorii můžeme nastavit v seznamu. K bloku můžeme uvést i krátký Popis.
Cesta k uloženému bloku se zobrazí v poli Složka.
87
4.5 Správa úloh
Pomocí tlačítka [Nová kategorie] lze založit novou kategorii:
Obr. 4.53: Dialog Vytvořit novou kategorii
Při vytváření nové kategorie se postupuje stejně jako při zakládání nového projektu ve
Správci projektů (viz kapitola 4.5.1.1, strana 74).
4.5.4.2
Import bloku
Pokud chceme načíst některý blok do aktuální konstrukce v RSTABu, je třeba nejdříve otevřít
katalog bloků (viz Obr. 4.50, strana 86). V katalogu zvolíme příslušnou kategorii a v záložce
Bloky vybereme myší požadovaný blok.
Import bloku pak můžeme spustit
• z hlavní nabídky Blok → Importovat blok…
• z místní nabídky bloku.
Obr. 4.54: Místní nabídka bloku
88
4.5 Správa úloh
Obr. 4.55: Dialog Importovat blok
V tomto dialogu lze určit vztažný uzel bloku („uchopovací bod“ bloku) a jeho polohu v modelu v RSTABu.
Geometrické parametry lze upravovat, stejně jako materiály a průřezy. Pokud klikneme do
příslušného vstupního pole, zpřístupní se tlačítka pro výběr, popř. pro otevření databáze.
4.5.4.3
Smazání bloku
Blok smažeme v katalogu bloků
• příkazem z hlavní nabídky Blok → Smazat (blok již musí být vybrán)
• pomocí tlačítka [Smazat] v panelu nástrojů
• z místní nabídky bloku.
Obr. 4.56:Tlačítko Smazat blok
Po kontrolním dotazu programu bude blok přesunut do koše.
89
4.5 Správa úloh
5. Údaje o konstrukci
Zadávat údaje o konstrukci lze až po vytvoření úlohy, popř. jejím otevření. Bližší informace
najdete v kapitole 4.5.2 na straně 83.
RSTAB nabízí uživateli několik možností, jak údaje do programu zadat. Uživatel může definovat objekty v dialogu, tabulce nebo často také přímo v grafickém okně.
Dialogy a grafické zadání lze obecně vyvolat
•
•
•
•
z podpoložek v hlavní nabídce Vložit → Konstrukce
pomocí skupiny tlačítek Vložit v panelu nástrojů
z místních nabídek údajů o konstrukci – objektů v navigátoru dat
z místních nabídek u čísel řádků v tabulce nebo dvojím kliknutím na ně.
Obr. 5.1: Zadání příkazem z hlavní nabídky, z panelu nástrojů a příkazem z místní nabídky v navigátoru i tabulce
Upravit již zadaný objekt lze rovněž v dialogu nebo tabulce.
Dialogy pro úpravu dat lze obecně vyvolat
•
•
•
•
90
z podpoložek v hlavní nabídce Úpravy → Konstrukce
příkazem z místní nabídky objektů v grafickém okně nebo dvojím kliknutím na ně
příkazem z místní nabídky objektů v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím na ně
příkazem z místní nabídky u čísel řádků v tabulce nebo dvojím kliknutím na ně.
4.5 Správa úloh
Obr. 5.2: Vyvolání dialogů k úpravám příkazem z hlavní nabídky a z místních nabídek
Vstupy a změny provedené v grafickém prostředí se ihned projeví v tabulkách a naopak. Tabulky s daty o konstrukci se zpřístupní po kliknutí na příslušnou ikonu (viz obrázek níže)
v panelu nástrojů v okně tabulek.
Obr. 5.3: Ikona [Tabulky Konstrukce]
Zadání dat v tabulkách má svoje výhody. Pokud údaje vyplňujeme postupně v jednotlivých
záložkách tak, jak jdou za sebou, máme jistotu, že zadání bude úplné. Tabulka nám kromě
toho nabízí výborný přehled o datech. Údaje v tabulkách lze také rychle upravovat nebo importovat.
Ve všech dialozích i tabulkách lze k objektu pro bližší popis připojit komentář. Použít přitom
lze i předpřipravené komentáře (viz kapitola 11.6.3, strana 332).
91
5.1 Uzly
5.1
Uzly
Obecný popis
Uzly slouží v programu RSTAB k popisu geometrie konstrukce. Jsou předpokladem pro vytvoření prutů. Každý uzel je v prostoru obecně definován souřadnicemi (X;Y;Z). Souřadnice
se obvykle vztahují k počátku globálního souřadného systému, lze je však definovat i ve
vztahu k jinému uzlu.
Obr. 5.4: Dialog Nový uzel
Obr. 5.5: Tabulka 1.1 Uzly
Číslo uzlu se v dialogu Nový uzel vyplní automaticky, lze ho však kdykoli změnit. Pořadí čísel
uzlů nehraje žádnou roli, není třeba je zadávat postupně.
Příkazem z hlavní nabídky Nástroje → Změnit číslování lze dodatečně upravovat číslování
uzlů (viz kapitola 11.2.13, strana 287).
Vztažný uzel
Souřadnice uzlu se zpravidla vztahují k počátku globálního souřadného systému. Uzel
(0;0;0) není třeba v tomto případě zvlášť definovat, RSTAB rozpozná počátek globálního
souřadného systému automaticky.
Jako vztažný uzel však může sloužit i každý jiný uzel, dokonce i uzel s vyšším číslem, než má
zadávaný uzel. Vztáhnout uzel k jinému uzlu má například smysl, pokud chceme zadat nový
uzel v jisté vzdálenosti od určitého známého místa.
Vztažný uzel lze zadat přímo v dialogu Nový uzel, můžeme ho ale také vybrat ze seznamu
nebo ho určit kliknutím myši v grafickém okně.
92
5.1 Uzly
Souřadný systém
Souřadnice uzlu se vždy vztahují k určitému souřadnému systému, který popisuje polohu uzlu v prostoru. Program nabízí několik typů souřadných systémů.
Kartézský
V tomto souřadném systému se umisťuje uzel zadáním hodnot souřadnic X, Y, Z od počátku
souřadného systému nebo vztažného uzlu.
Uzly se většinou definují právě v tomto souřadném systému.
Obr. 5.6: Kartézský souřadný systém
X cylindrický
Podélnou osou je osa X. Poloměr R udává vzdálenost uzlu od osy X. Úhel Θ popisuje natočení okolo osy X z výchozí nulové pozice.
Tento souřadný systém se používá například pro popis trubkových konstrukcí, jejichž střednicí je osa X.
Obr. 5.7: X cylindrický souřadný systém
Y cylindrický
Na rozdíl od X cylindrického souřadného systému je podélnou osou osa Y.
Obr. 5.8: Y cylindrický souřadný systém
Z cylindrický
Na rozdíl od X cylindrického souřadného systému je podélnou osou osa Z.
Obr. 5.9: Z cylindrický souřadný systém
93
5.1 Uzly
Polární
V tomto kulovém souřadném systému se popisuje poloha uzlu pomocí průvodiče, který
udává vzdálenost uzlu od počátku, a pomocí úhlů Θ a Φ.
Obr. 5.10: Polární souřadný systém
Všechny uvedené souřadné systémy jsou pravotočivé.
Konstrukce by měla být pokud možno zadána ve vztahu ke globálnímu souřadnému systému tak, aby se osy X, Y i Z shodovaly s hlavními směry nosné konstrukce. Tím se znatelně
usnadní zadání souřadnic, okrajových podmínek i zatížení.
Pokud vyvoláme grafické zadávání uzlů, lze uzly zadat přímo v pracovní ploše pomocí kurzoru myši. Uzly se zpravidla uchycují na bodech rastru uspořádaných v aktuálním souřadném
systému, který definoval uživatel, nebo v globálním souřadném systému.
Obr. 5.11: Plovoucí dialog Nový uzel
Informace k práci s uživatelsky definovanými souřadnými systémy najdete v kapitole 11.2.4
na straně 272.
V případě dodatečné změny souřadného systému je program schopen souřadnice uzlu automaticky přepočítat na nový systém.
Souřadnice uzlu
Souřadnice uzlu zadá uživatel do zvoleného souřadného systému. V 3D konstrukci je uzel
jednoznačně určen hodnotami souřadnic X, Y, Z, popř. průvodičem nebo úhlem.
Pokud bude typ konstrukce změněn v základních údajích z 3D konstrukce na 2D nebo 1D
konstrukci, pak v tabulce ani v dialogu pro zadání uzlů nebudou přístupná všechna tři
vstupní pole pro definování souřadnic uzlu.
Úpravy délek nebo úhlů můžeme provést v dialogu, který lze vyvolat z hlavní nabídky Úpravy → Jednotky a desetinná místa, nebo kliknutím na příslušné tlačítko v dialogu pro zadání uzlu.
Program umožňuje uživateli vybrat několik uzlů najednou a poté hromadně upravovat jejich
vlastnosti. Na vybrané uzly dvakrát klikneme a otevře se dialog Upravit uzel. V dialogu se
94
5.2 Materiál
vyplní vstupní pole souřadnic, jejichž hodnoty jsou u všech vybraných uzlů totožné. Uživateli
se tak nabízí možnost rychle zkontrolovat odchylky nebo všem uzlům přiřadit jednotné souřadnice.
Souřadnice uzlu lze převzít také z Excelu (viz kapitola 11.3.6, strana 299) nebo je nechat vypočítat v RSTABu. Uživatel má k dispozici různé generátory, které usnadňují zadání souřadnic uzlů (viz kapitola 11.5.1, strana 308).
Vlevo znázorněná funkce Plná přesnost v dialogu Nový uzel umožňuje zadávat přesné, nezaokrouhlené souřadnice. Zobrazí se následující dialog:
Obrázek 5.12: Dialog Plná přesnost
5.2
Materiál
Obecný popis
Materiál je třeba definovat při zadávání průřezů. Vlastnosti materiálu a průřezu ovlivňují tuhost prutů.
Obr. 5.13: Dialog Nový materiál
Obr. 5.14: Tabulka 1.2 Materiály
95
5.2 Materiál
Označení materiálu
Uživatel může zvolit pro materiál libovolné Označení. Pokud se uvedený název shoduje
s některou položkou v databázi materiálů, načte RSTAB všechny nezbytné hodnoty.
Převzetí materiálů z databáze popisujeme níže.
Modul pružnosti E
Modul pružnosti v tahu nebo tlaku (E) udává poměr mezi normálovým napětím a osovým
přetvořením.
Úpravy jednotek materiálu lze provést příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Jednotky
a desetinná místa nebo pomocí příslušného tlačítka.
Modul pružnosti G
Modul pružnosti ve smyku (G) udává poměr smykového napětí a zkosení v příslušné rovině.
Mezi modulem E a G a Poissonovým číslem μ jsou dány tyto vztahy:
E = 2 G (1 + μ)
Rovnice 5.1
G=
E
2(μ + 1)
Rovnice 5.2
μ=
E
−1
2⋅G
Rovnice 5.3
Objemová tíha γ
Objemová tíha γ udává tíhu materiálu na objemovou jednotku.
Tento údaj má význam především pro zatěžovací stav ‚Vlastní tíha’. Automaticky zohledněné vlastní zatížení konstrukce se spočítá na základě objemové tíhy a průřezových ploch použitých prutů.
Součinitel teplotní roztažnosti α
Tento součinitel popisuje lineární vztah mezi změnami teplot a délky materiálu (protažení
při zahřátí, zkrácení při ochlazení).
Součinitel teplotní roztažnosti má význam pro typy zatížení ‚Rovnoměrná teplota’
a ‚Nerovnoměrná teplota’.
Součinitel bezpečnosti γM
Tento součinitel popisuje únavovou pevnost materiálu. Součinitelem bezpečnosti γM lze také
volitelně redukovat tuhost při výpočtu podle teorie II. a III. řádu.
Součinitel γM se nesmí zaměňovat s faktory spolehlivosti, které se zohledňují při výpočtu návrhových vnitřních sil. K dílčím součinitelům spolehlivosti γ se přihlíží při skládání zatěžovacích stavů do skupin nebo kombinací.
96
5.2 Materiál
Databáze materiálů
V databázi je uložena rozsáhlá řada materiálů.
Otevření databáze
Databázi materiálů vyvoláte v dialogu Nový materiál tak, že kliknete na tlačítko [Databáze
materiálů]. Databáze je přístupná i z tabulky 1.2 Materiál. Umístěte kurzor myši do sloupce
A a následně klikněte na tlačítko [...] nebo stiskněte klávesu [F7].
Obr. 5.15: Dialog Databáze materiálů
V seznamu Převzít materiál můžete vybrat požadovaný materiál a poté ve spodní části dialogu zkontrolovat jeho parametry. Po kliknutí na [OK] nebo [↵] se materiál převezme do
předchozího dialogu.
Filtrování databáze
Databáze materiálů je velmi rozsáhlá, proto má uživatel k dispozici různé filtry. Nabídku materiálů můžete v seznamu redukovat pomocí kritérií Kategorie materiálu, Skupina norem
a Norma.
Určení oblíbených materiálů
Často se stává, že uživatel používá jen několik materiálů. V programu je lze uložit jako oblíbené materiály. Když pak zaškrtneme v dialogu Databáze materiálů možnost Zobrazit pouze
oblíbené, načtou se pouze tyto materiály. Dialog, v němž můžeme založit oblíbené materiály, vyvoláme kliknutím na ikonu [Upravit oblíbené materiály a jejich pořadí].
97
5.2 Materiál
Obr. 5.16: Dialog Stanovit oblíbené materiály a jejich pořadí
V tomto dialogu máme po levé straně k dispozici stejné filtry jako v předchozím dialogu.
Často používané materiály můžeme označit jako oblíbené zaškrtnutím čtverečku
v posledním sloupci v seznamu materiálů. Pořadí materiálů lze měnit pomocí tlačítek [S]
a [T].
Jakmile jsme do programu uložili oblíbené materiály a v dialogu Databáze materiálů aktivujeme zaškrtávací políčko Zobrazit pouze oblíbené, bude seznam materiálů mnohem přehlednější.
Obr. 5.17: Databáze materiálů: Zobrazit pouze oblíbené
98
5.2 Materiál
Výběr oblíbených materiálů se projeví i v automatickém přednastavení materiálů při zakládání nové úlohy v programu RSTAB. Standardně je nastavena Ocel S 235 a Beton C30/37.
Pokud však definujeme oblíbené materiály, budou se v přednastavení objevovat dva první
materiály z našeho seznamu oblíbených materiálů.
Rozšiřování databáze
Databázi materiálů lze rozšiřovat. Jakmile do ní přidáme nový materiál, lze ho následně použít pro jakoukoli konstrukci v programu RSTAB.
Ikona [Vytvořit nový materiál] se nachází pod seznamem materiálů v sekci Převzít materiál.
Kliknutím na ni vyvoláme dialog Nový materiál. Parametry, které jsou v něm přednastaveny,
se vztahují k aktuálně vybrané položce v seznamu Převzít materiál. Pokud tedy před založením nového materiálu vybereme v seznamu materiál s podobnými vlastnostmi, usnadníme
si práci.
Obr. 5.18: Dialog Nový materiál
V dialogu Nový materiál uveďte Označení materiálu, definujte Parametry materiálu
a zařaďte materiál do příslušných kategorií, podle nichž se filtruje v databázi.
Kategorie lze upravovat a také lze vytvářet kategorie nové.
Obr. 5.19: Dialog Upravit kategorii materiálů
Pořadí položek lze měnit pomocí tlačítek [S] a [T].
99
5.3 Průřezy
5.3
Průřezy
Obecný popis
V RSTABu se nejdříve definují typy průřezů, které se posléze přiřazují konkrétním prutům.
Ne každý definovaný průřez musí být použit. Přečíslování průřezů se v programu neprovádí.
Nosník s náběhy uživatel namodeluje tak, že definuje rozdílný průřez na počátku a na konci
prutu. RSTAB pak automaticky spočítá proměnnou tuhost po celé délce prutu.
Průřezové charakteristiky lze zadat ručně, k dispozici je však i rozsáhlá databáze průřezů.
Průřezy lze do programu i importovat.
Obr. 5.21: Tabulka 1.3 Průřezy
Označení průřezu
Uživatel může zvolit pro průřez libovolné Označení. Pokud se vyplněný název shoduje
s některou položkou v databázi průřezů, načte RSTAB všechny potřebné parametry průřezu.
Hodnoty momentů setrvačnosti a osové A plochy průřezu nelze v tomto případě upravovat.
Pokud však uživatel zadá dosud neznámé označení průřezu, může v těchto polích hodnoty
definovat.
Průřezové charakteristiky se automaticky přebírají i v případě parametrických profilů. Pokud
zadáte např. „Obdélník 30/40“, průřezové charakteristiky budou spočteny a vloženy do příslušných textových polí.
Výběr průřezů z databáze popisujeme níže.
100
5.3 Průřezy
Zvláštnosti
V případě 2D konstrukcí lze zvolit úhel natočení prutu a průřezu pouze 0° nebo 180°. Přesto
však můžeme v rovinných konstrukcích používat průřezy, které jsou pootočeny o 90°: připojte k označení průřezu „y“ (např. HE-A 240y nebo Obdélník 30/50y). Tím se zamění momenty setrvačnosti os y a z. Tato možnost platí pro všechny průřezy v databázi s výjimkou
průřezů SHAPE-THIN.
Nezávisle na typu prutu Tuhé spojení (který za jistých okolností může způsobit při výpočtu
problémy kvůli velkým rozdílům v tuhosti) lze použít „dummy rigid“, u něhož se spočítá tuhost stejně jako v případě tuhého spojovacího prutu. V poli pro označení průřezu uveďte
Dummy Rigid, a pak již nemusíte definovat žádné hodnoty. Lze tak používat pruty s vyšší
tuhostí a přitom zohlednit klouby a jiné vlastnosti prutu. Výhodou tuhých fiktivních prutů
je, že se vypočítají i vnitřní síly. Provést lze také posouzení v přídavných modulech. S výpočtem nebývají problémy, protože tuhost tuhých fiktivních prutů je přizpůsobena konstrukci.
Číslo materiálu
Ze seznamu již definovaných materiálů může uživatel vybrat některou položku.
V dialogu Nový průřez se vpravo vedle seznamu materiálů nacházejí tři tlačítka. Slouží
k přístupu do databáze materiálů, vytvoření nového materiálu a úpravám již zadaných materiálů.
V kapitole 5.2 na straně 95 najdete podrobnější informace k materiálům.
Momenty setrvačnosti
Tuhost průřezu je definována momenty setrvačnosti. Moment setrvačnosti v kroucení IT
udává tuhost při kroucení okolo podélné osy, plošné momenty 2. stupně Iy a Iz tuhost při
ohybu okolo lokálních os y a z. Osa y je chápána jako „silná” osa. V grafickém okně
v dialogu Nový průřez jsou znázorněny lokální osy průřezu.
Plochy průřezu
V této sekci parametrů průřezu se uvádějí následující plochy průřezu: osová A, smyková Ay
a smyková Az.
Smyková plocha Ay souvisí s momentem setrvačnosti Iz, smyková plocha Az s momentem
setrvačnosti Iy. Vztah mezi smykovými plochami Ay a Az a celkovou plochou A lze pomocí
korekčního faktoru κ vyjádřit následovně:
Ay =
A
κy
Rovnice 5.4
Az =
A
κz
Rovnice 5.5
κy/z =
A
2
Iz / y
⋅ ∫∫
A
S 2z / y( x )
t (2x )
dA
Rovnice 5.6
kdy
A
celková plocha průřezu
Iz/y
momenty setrvačnosti průřezu
Sz/y(x)
průřezové statické momenty v daném řezu
t(x)
šířka průřezu v daném řezu
101
5.3 Průřezy
Smykové plochy Ay a Az mají vliv na smykové přetvoření, které je třeba zohlednit především
v případě krátkých, masivních průřezů. Pokud se smykové plochy nastaví na nulovou hodnotu, k vlivu smyku se nepřihlíží. Uvedeme-li u smykových ploch velmi malé hodnoty, můžou
při výpočtu nastat problémy, protože smykové plochy jsou obsaženy ve jmenovateli
příslušných rovnic.
Hodnoty průřezových ploch je třeba zvolit realisticky. Při extrémních rozdílech v průřezových
plochách vznikají velké rozdíly v tuhosti, které mohou způsobit problémy při řešení soustavy
rovnic.
Sklon hlavní osy α
Sklon hlavní osy udává úhel, o který jsou natočeny profily všech prutů s daným průřezem.
Jedná se o globální úhel natočení průřezu. Každý prut zvlášť pak může být natočen o úhel β.
Pokud přebíráte průřez z databáze průřezů nebo z modulu SHAPE-THIN, nemusíte se o úhel
α starat. RSTAB načte tento úhel spolu s ostatními průřezovými hodnotami automaticky.
Pouze v případě uživatelsky definovaných průřezů musí uživatel úhel hlavní osy vypočítat
sám a ručně zadat do programu.
Databáze průřezů
Databáze obsahuje značný počet průřezů.
Vyvolání databáze
Vpravo v horní části dialogu Nový průřez i v tabulce 1.3 Průřezy se nacházejí tlačítka, která
slouží k přímému přístupu k často používaným řadám průřezů.
Obr. 5.22: Ikony často používaných řad průřezů
Celou databázi průřezů vyvoláte v dialogu Nový průřez kliknutím na tlačítko [Převzít průřez
z databáze...]. Tato databáze je samozřejmě přístupná i z tabulky 1.3.: umístěte kurzor myši
do sloupce A a následně klikněte na tlačítko [...] nebo stiskněte klávesu [F7].
Obr. 5.23: Databáze průřezů
Databáze průřezů je rozdělena do několika částí.
102
5.3 Průřezy
Válcované průřezy
Tabelované hodnoty válcovaných průřezů jsou uloženy v databázi.
Kliknutím na některou z devíti ikon vybereme typ průřezu. Otevře se okno, v jehož levé části
stanovíme Řadu průřezů a ve střední části zvolíme vhodný Profil.
Obr. 5.24: Výběr válcovaného průřezu
Složené průřezy
Několik válcovaných profilů lze spojit příslušným nastavením parametrů.
Obr. 5.25: Vstupní dialog složeného průřezu
Kliknutím na tlačítko [Uložit vytvořený průřez] lze spojený průřez uložit se zadaným názvem
(na obrázku výše je uložen jako „2IK IPE 300\IPE 360“). Průřez se uloží do sekce Vlastní průřezy, z které ho lze později načíst.
103
5.3 Průřezy
Svařované průřezy
U svařovaných průřezů lze parametry ve vstupních polích zadávat libovolně. Průřezové hodnoty se vypočítají podle teorie pro tenkostěnné průřezy. Platí to ovšem pouze u průřezů, jejichž jednotlivé prvky vykazují podstatně menší tloušťku než délku. V opačném případě by
měl být průřez definován jako masivní (viz níže).
Parametr a udává rozměr kořene svaru.
Obr. 5.26: Vstupní dialog svařovaného průřezu
Pomocí tlačítka vlevo lze převzít parametry určitého válcovaného průřezu a poté případně
některé údaje upravit.
Kliknutím na ikonu [Uložit] se svařovaný průřez uloží pod zadaným názvem (na obrázku výše
se uloží jako „IS 340/137/20/18.3/0“). Kliknutím na tlačítko [Načíst] ho lze znovu načíst.
Masivní průřezy
Ve vstupních polích pro zadání masivních průřezů lze definovat libovolné parametry. Hodnoty těchto betonových a dřevěných průřezů se spočítají podle teorie pro tlustostěnné profily.
Obr. 5.27: Vstupní dialog masivního průřezu
104
5.3 Průřezy
Vlastní průřezy
Načtení uložených průřezů
Po kliknutí na tlačítko [Načíst uložený průřez...] se otevře dialog, v němž se zobrazí všechny
uživatelsky definované průřezy uložené do vlastní databáze.
Obr. 5.28: Dialog Průřezové charakteristiky vlastního průřezu
Zadání vlastního průřezu
Po kliknutí na tlačítko [Zadat vlastní průřez...] se otevře dialog, v němž lze libovolně definovat průřezové hodnoty.
Obr. 5.29: Dialog Zadat vlastní průřez
Nejdříve zadáme Název řady, do které bude průřez náležet, a ve vstupním poli Název průřezu příp. č. uvedeme označení průřezu. Následně v příslušných vstupních polích stanovíme
průřezové parametry.
Import řady průřezů ze souboru ASCII
Program umožňuje importovat kompletní řady průřezů ze souborů ASCII. Soubor však musí
být ve formátu CSV. Jedná se o textový soubor, v němž jsou jednotlivé sloupce tabulky odděleny středníkem (;). Každý soubor Excel může být uložen v tomto formátu. Důležité ovšem
je, aby se syntax řady v souboru ASCII shodovala se zadáním příslušné řady průřezů v RSTABu.
105
5.3 Průřezy
•
Příklad:
Chceme importovat dvouose symetrické průřezy I.
V RSTABu jsou tyto průřezy spravovány jako řada IS.
Obr. 5.30: Dialog Svařované průřezy - Symetrický I průřez
Pro IS průřezy je potřeba zadat tyto parametry: h, b, s, t, a
Tabulka v souboru Excel tedy musí vypadat takto:
Obr. 5.31: Tabulka Excel s průřezovými parametry
V dialogu pro import průřezů nejdříve uvedeme složku souboru CSV. Poté vybereme
v seznamu řadu průřezů, do které budou importované průřezy zařazeny.
Obr. 5.32: Dialog Importovat průřezy ze souboru ASCII
Pro importované průřezy se následně spočítají průřezové hodnoty a napěťové body. Bude
tak možné provádět i posouzení napětí na průřezech.
Průřezy z programů
Průřezy lze importovat i z externích programů SHAPE-THIN a SHAPE-THICK.
Před načtením průřezových hodnot musejí být průřezy v programu SHAPE-THIN nebo SHAPE-THICK spočteny a uloženy.
106
5.4 Klouby na koncích prutu
5.4
Obecný popis
Koncové klouby prutů omezují vnitřní síly, které se přenášejí z prutu na okolní části konstrukce. Tyto klouby se přiřazují pouze na konce (koncové uzly) prutů čili nelze je přiřadit na
jiná místa jako např. na střed prutu.
Klouby jsou nezřídka příčinou stabilitních problémů: v každém uzlu musí končit alespoň jeden prut, jehož stupeň volnosti není dán kloubem. Všechny pruty nelze tedy připojit do uzlu
kloubově, nýbrž alespoň jeden prut musí mít ohybově tuhé spojení (jako nosník). Pokud
všechny ostatní pruty budou připojeny kloubově, momenty se přesto nebudou přenášet.
Tento princip platí i pro definici podpor. U podepřených uzlů nesmějí vzniknout dvojité
klouby.
Některé typy prutů jsou již vnitřně opatřeny klouby. Příhradový prut například nepřenáší
žádné momenty, lanový prut nepřenáší ani momenty ani posouvající síly. Při zadání prutů to
znamená, že prutům tohoto typu již nelze přiřazovat klouby. Konstrukce, které by sestávaly
pouze z příhradových prutů, by tak nebylo možné spočítat. RSTAB proto v takových
případech interně provede korekci vstupních údajů, a Vy se tak výjimečně nemusíte starat o
stupně volnosti uzlů.
Obr. 5.33: Dialog Nový kloub
Obr. 5.34: Tabulka 1.4 Klouby na koncích prutu
107
Vztažný systém
Koncový kloub prutu lze vztáhnout na některý z následujících osových systémů:
• Lokální osový systém prutu x,y,z
• Globální souřadný systém X,Y,Z
• Globální natočený souřadný systém X’,Y’,Z’
Zobrazení lokálních os prutu a jejich popis můžete zapnout z navigátoru Zobrazit tak, že
aktivujete Konstrukce → Pruty → Osové systémy prutu x,y,z a také
Číslování → Pruty → Osové systémy prutu x,y,z.
Obr. 5.35: Lokální definice kloubu
Detailní informace k uspořádání lokálních os prutu x,y,z vzhledem ke globálnímu souřadnému systému XYZ najdete v kapitole 5.7 na straně 120.
Zpravidla jsou koncové klouby prutu vztaženy k lokálnímu osovému systému prutu x,y,z.
Přenášené vnitřní síly lze ovšem vztáhnout i na globální souřadný systém X,Y,Z nebo natočený globální souřadný systém X’,Y’,Z’. Posledně jmenovaný systém lze zadat pomocí tlačítka [Upravit natočení vztažného systému] v dialogu nebo popř. tlačítka [...] v tabulce.
Obr. 5.36: Dialog Pootočení os
V grafickém okně v tomto dialogu se okamžitě zobrazí úhel natočení zadaný v sekci Natočení okolo.
Nůžkové klouby je třeba vztáhnout na globální souřadný systém, zatímco konstanty tuhosti
a nelinearity na lokální osový systém prutu.
Posuvný kloub
Kloub pro normálovou nebo posouvající sílu zadáme v dialogu nebo tabulce zaškrtnutím
příslušné volby. Zaškrtnutí přitom znamená, že daná vnitřní síla na konci prutu se nebude
přenášet, protože tu bude umístěn kloub. V dialozích Nový kloub a Upravit kloub se v poli
vpravo vedle zaškrtnutého políčka uvede nula pro konstantu tuhosti.
Konstantu tuhosti lze kdykoli upravit pro modelování pružného přípoje. V tabulce se konstanta vyplní přímo v příslušném sloupci.
Nelinearity jsou podrobně popsány na konci této kapitoly.
108
Momentový kloub
Klouby pro kroutící nebo ohybové momenty se zadávají podobně. I v tomto případě zaškrtnutí políčka znamená, že příslušná vnitřní síla nebude přenášena.
U kloubů v lokálním vztažném osovém systému je možné definovat konstanty tuhosti pro
modelování pružných přípojů. V tabulce se konstanta uvede přímo do příslušného sloupce.
Neměly by se používat extrémní hodnoty tuhosti, aby později při výpočtu nenastaly problémy. Místo extrémně velkých či malých konstant tuhosti se doporučuje zadat tuhá spojení
(políčko se nezaškrtne) nebo klouby (políčko se zaškrtne).
Nelineární vlastnosti kloubu se popisují na konci této kapitoly.
Příklady
X
Y
Z
1
2
1
2
Obr. 5.37: Nosník s momentovým kloubem v poli
Na obrázku výše vidíme zadání kloubu v rovinné konstrukci. Směr os lokálního souřadného
systému (x,y,z) se shoduje se směrem os globálního systému (X,Y,Z). Proto není důležité, zda
vybereme jako vztažný systém globální nebo lokální souřadný systém.
Kloub pak přiřadíme prutu 1 (jeho koncovému uzlu) nebo prutu 2 (jeho počátečnímu uzlu),
viz obr. 5.37.
109
3
X
2
Y
3
4
2
5
Z
1
1
4
5
Obr. 5.39: Krokvová střecha
Obr. 5.40: Tabulka 1.4 Klouby na koncích prutu
I v tomto případě zde máme rovinnou konstrukci. Kloub lze přiřadit následovně:
Obr. 5.41: Grafické zobrazení
Obr. 5.42: Tabulka 1.7 Pruty
110
Obr. 5.43: Průběh vnitřních sil My v zatěžovacím stavu ‚Vlastní tíha’
Nůžkové klouby
Nůžkové klouby představují zvláštní případ, který slouží k modelování křížených nosníků: do
jednoho uzlu jsou připojeny čtyři pruty, z nichž vždy dva přenášejí například momenty ve
svém směru, ale nepřenášejí žádné momenty na druhou dvojici prutů.
Na následujícím příkladu si předvedeme modelování připojení nůžkovým kloubem. V uzlu se
plně přenášejí pouze normálové a posouvající síly.
3
2
1
4
Obr. 5.44: Křížení nosníků
Kloub pak přiřadíme buď prutům 1 a 2 nebo prutům 3 a 4. Druhý sled prutů bude navržen
s ohybově tuhým spojením bez kloubu.
111
Obr. 5.46: Přiřazení nůžkového kloubu
Grafické zadání kloubů
Koncové klouby lze přiřadit prutům také přímo v grafickém okně. Vyberte v hlavní nabídce
Vložit → Konstrukce → Klouby → Přiřadit prutům graficky... popř.
Úpravy → Konstrukce → Klouby → Přiřadit prutům graficky... .
Vyberte nejdříve ze seznamu určitý kloub nebo definujte nový typ kloubu.
Po kliknutí na tlačítko [OK] se zobrazí pruty rozdělené graficky na třetiny. Nyní můžete kurzorem myši kliknout na tu stranu prutu, na níž má být umístěn kloub. Pokud klikneme na
prut v jeho střední části, přiřadí se zvolený kloub k oběma koncovým uzlům prutu.
Obr. 5.47: Grafické umístění koncových kloubů prutu
Nelinearity
Pro koncové klouby prutu může uživatel nadefinovat nelineární vlastnosti, a tím ovlivnit
přenášení vnitřních sil. V dialogu pro zadání nebo úpravu kloubu lze v sekci Nelinearita vybírat v seznamu z následujících možností:
•
•
•
•
•
112
Pouze je-li vnitřní síla kladná
Pouze je-li vnitřní síla záporná
Částečná účinnost
Pracovní diagram
Diagram tuhosti
Obr. 5.48: Vyvolání nelineárních vlastností v dialogu (nahoře) a v tabulce (dole)
Kloub pouze je-li vnitřní síla kladná resp. záporná
Zvolením jedné z uvedených dvou možností lze nejsnáze určit, zda mají být na konci prutu
přenášeny výlučně kladné, popř. záporné vnitřní síly.
Ostatní položky v seznamu Nelinearita nabízí velmi detailní možnosti pro modelování vlastností kloubu. Zvolíme-li některou z těchto položek, lze detailní možnosti nastavení vyvolat
kliknutím na tlačítko vpravo [Upravit nelinearitu].
Částečná účinnost
Obr. 5.49: Dialog Nelinearita – částečný účinek
113
Působení kloubu je třeba definovat samostatně pro kladnou a zápornou oblast. Kromě plně
účinného nebo naopak neúčinného působení lze definovat ztrátu účinku kloubu od určitého
posunu nebo pootočení. Kloub pak působí jako pevné či tuhé spojení. Dále se nabízí možnost definovat Kolaps (při překročení určité hodnoty se již nebudou přenášet žádné vnitřní
síly) nebo Tečení (při deformacích se budou vnitřní síly přenášet také jen do určité hodnoty)
v kombinaci s prokluzem.
Ve vstupních polích ve spodní části dialogu lze zadat různá omezení. Diagram účinnosti,
který se zobrazí vpravo v grafickém okně, poskytuje dobrou vizuální kontrolu vlastností
kloubu.
Pracovní diagram
Obr. 5.50: Dialog Nelinearita – pracovní diagram
Působení kloubu lze definovat zvlášť pro kladnou a zápornou oblast. Určete nejdříve Počet
kroků (tzn. bodů zadání) pracovního diagramu a následně zadejte vpravo v seznamu úsečky
posunů, popř. pootočení s přiřazenými vnitřními silami.
Pro definování Průběhu po posledním kroku existuje několik možností: Přetržení pro
neúčinnost kloubu (nepřenáší se již žádná vnitřní síla), Tečení pro vymezení maximální
přenášené vnitřní síly, Průběžně pro průběh jako v posledním kroku nebo Zastavení pro
vymezení maximálního přípustného posunu nebo pootočení, od kterého bude kloub
působit jako pevné či tuhé spojení.
Ke kontrole vlastností kloubu slouží dynamické zobrazení v grafickém okně Pracovní
diagram.
114
Diagram tuhosti
Obr. 5.51: Dialog Nelinearita - diagram tuhosti
Diagramy tuhosti lze definovat pro přenos momentů v závislosti na normálových
a posouvajících silách. Působení kloubu lze zadat zvlášť pro kladnou a zápornou oblast.
V sekci Tuhost je závislá na nejdříve určete, ke které vnitřní síle (normálové nebo
posouvající) se budou parametry pootočení vztahovat. Následně zadejte Počet kroků (tzn.
bodů zadání) a vpravo v seznamu uveďte síly s přiřazenou torzní tuhostí.
neúčinnost kloubu (nepřenáší se již žádný moment), Konstantní pro vymezení maximální
hodnoty torzní tuhosti nebo Průběžně pro průběh jako v posledním kroku.
I zde slouží ke kontrole zadaných vlastností kloubu dynamické zobrazení v grafickém okně
Diagram tuhosti.
V tabulce je typ koncového kloubu s nelineárními vlastnostmi vyznačen modře.
115
5.5 Excentricity prutu
5.5
Excentricity prutu
Obecný popis
Délka prutu odpovídá v programu RSTAB vzdálenosti mezi uzly, kterými je prut definován. U
některých přípojů, např. rámových rohů, odpovídá tento model skutečnosti pouze zhruba,
protože vznikají přesahy. RSTAB tak nabízí možnost definovat tuhé koncové úseky prutu,
a tím zkrátit pružnou délku prutu. Vyjádřeno jinými slovy: délka prutu s excentrickými
přípoji se vypočítá ze součtu tuhých konců a pružné délky prutu.
Zatížení na prut i spočítané vnitřní síly a posuny prutu se vztahují k pružné délce prutu.
Zatížení na uzel a z nich vyplývající vnitřní síly a posuny se oproti tomu vztahují na okrajové
uzly, kterými je prut definován.
Fotorealistické zobrazení při 3D renderování poskytuje výbornou kontrolu zadaných excentricit.
Obr. 5.52: Dialog Nová excentricita prutu
Obr. 5.53: Tabulka 1.5 Excentricity prutu
Vztažný systém
Excentricity lze vztáhnout na některý z následujících osových systémů:
• Lokální osový systém prutu x,y,z
• Globální souřadný systém X,Y,Z
116
Lokální osy prutu lze zapnout v navigátoru Zobrazit:
Obr. 5.54: Zobrazit lokální osy prutu s číslováním
Excentricity počátku / konce prutu
V dialogu v sekci Excentricita prutu nebo v tabulce se zadávají excentricity pro počátek
a konec prutu.
V dialogu lze pomocí tlačítek [X] a [W] převzít hodnotu excentricity.
Grafické zadání excentricit
Excentricity lze prutu přiřadit i přímo v grafickém okně. Vyberte v hlavní nabídce
Vložit → Konstrukce → Excentricity prutů → Přiřadit prutům graficky ... popř.
Úpravy → Konstrukce → Excentricity prutů → Přiřadit prutům graficky ... .
Určete nejdříve vztažný systém a definujte excentricitu prutu. V sekci Stav zaškrtněte
Vytvořit a poté klikněte na [OK].
Pruty se graficky rozdělí na třetiny. Nyní můžete kliknout kurzorem myši na ty strany prutů,
kterým má být daná excentricita přiřazena. Pokud klikneme na prostřední část prutu, pak
budou excentrické přípoje přiřazeny oběma koncům prutu.
Příklad
Excentrické přípoje se často používají v případě profilů s velkou stojinou. Lze tak zohlednit
výšku profilu stejně jako přídavné momenty v důsledku excentrického zatížení. Redukcí
pružné délky prutu se lze navíc vyhnout extrémním hodnotám momentů. Na následujících
obrázcích je znázorněn příklad rámu:
0,2
0,2
0,1
0,1
2
2
1
3
3
1
X
4
Z
Obr. 5.55: Excentrický přípoj rámu
117
Obr. 5.56: Dialog Nová excentricita prutu
Excentricita bude přiřazena příčli (prutu 2). Důsledkem je redukovaná hodnota momentu na
okraji:
Pbrázek 5.57: Průběh momentu My
118
5.6 Dělení prutu
5.6
Dělení prutu
Obecný popis
Pomocí dělení prutu lze na pruty vložit mezilehlé body, jejichž vnitřní síly a deformace se
zobrazí v tabulkách výsledků a číselných výstupech. Dělení prutu se neodrazí ve výpočtu extrémních hodnot ani v grafickém znázornění průběhu výsledků (RSTAB v tomto případě
používá interně jemnější dělení). Většinou proto není nutné dělení prutu zadávat.
Obr. 5.58: Dialog Nové dělení prutu
Obr. 5.59: Tabulka 1.6 Dělení prutu
Počet vnitřních uzlů
Maximálně lze na prut vložit 99 vnitřních uzlů. Po zadání uzlů se prut rovnoměrně rozdělí
podle požadovaného počtu vnitřních uzlů.
Relativní vzdálenost od počátku prutu
RSTAB zobrazí vzdálenosti mezi prvními devíti vnitřními uzly. Jedná se o relativní souřadnice
v intervalu od 0,000 (počátek prutu) do 1,000 (konec prutu).
Těchto devět uzlů může být na prutu umístěno v nepravidelných rozestupech, stačí upravit
hodnoty vzdáleností. Dbejte přitom na pořadí intervalů, neboť platí: x1 < x2 < x3 ...
Graficky lze vyhodnotit libovolné místo v prutu, a tak není ve většině případů nutné přistupovat k výpočtu relativních vzdáleností.
119
5.7 Pruty
5.7
Pruty
Obecný popis
Prut je definován geometricky počátečním a koncovým uzlem. Pevně lze pruty na sebe napojit pouze v uzlu. To znamená, že RSTAB nevyhodnotí zkřížení prutů bez společného uzlu
jako spojení, a v daném bodě tak nejsou přenášeny žádné vnitřní síly.
Prut je určen specifickými charakteristikami (průřez s materiálem, typ prutu, kloub atd.), které popisují jeho tuhost a vlastnosti ve statickém modelu.
Obr. 5.60: Dialog Nový prut, záložka Obecné
Obr. 5.61: Dialog Nový prut, záložka Možnosti
120
5.7 Pruty
Obr. 5.62: Tabulka 1.7 Pruty
Typ prutu
Typ prutu určuje, jakým způsobem se mohou přenášet vnitřní síly a jaké vlastnosti se pro
prut předpokládají.
Zde je seznam možných typů prutu:
Typ prutu
Krátký popis
Nosník
Ohybově tuhý prut, který je schopen přenášet všechny vnitřní
síly.
Příhradový prut
Nosník s momentovými klouby na obou koncích.
Příhradový prut (pouze N) Prut, který má pouze osovou tuhost.
Tahový prut
Příhradový prut, který je neúčinný v tlaku.
Tlakový prut
Příhradový prut, který je neúčinný v tahu.
Vzpěrný prut
Příhradový prut, který je neúčinný v tlaku pro N > Ncr.
Lanový prut
Prut, který přenáší pouze tahové síly. Výpočet probíhá podle
teorie velkých deformací (III. řád).
Vazba vetknutí-vetknutí
Tuhé spojení s ohybově tuhým připojením na obou koncích.
Vazba vetknutí-kloub
Tuhé spojení s ohybově tuhým připojením na počátku
a kloubovým přípojením na konci prutu.
Vazba kloub-kloub
Tuhé spojení s kloubovým připojením na obou koncích.
Vazba kloub-vetknutí
Tuhé spojení s kloubovým připojením na počátku a s ohybově
tuhým přípojením na konci prutu.
Nulový prut
Prut, který se při výpočtu neuvažuje.
Tabulka 5.1: Typy prutu
Pérové pruty jsou v RSTABu 6 zařazeny do nelinearit prutu. Pro pružinu nejdříve definujte
nosník. Nelineární vlastnosti pak můžete definovat v druhé záložce dialogu Možnosti, popř.
v tabulce 1.10 Nelinearity prutu (viz kapitola 5.10, strana 137).
Na následujících řádcích uvádíme bližší informace k jednotlivým typům prutu.
Nosník
Nosník nemá na koncích klouby. Navazují-li na sebe dva nosníky, pak je jejich připojení ohybově tuhé, pokud nebyl v bodě připojení výslovně definován kloub. Nosník lze zatížit všemi
typy zatížení.
Příhradový prut
Tento typ prutu přenáší pouze normálové a posouvající síly (N a V).
121
5.7 Pruty
Příhradový prut (pouze N)
Tento typ příhradového prutu přenáší pouze normálové síly. Interně jsou příhradové pruty
definovány jako pruty s momentovými klouby na obou koncích. Proto již program uživateli
nedovolí zadat kloub na konci tohoto typu prutu. Do okolní prutové konstrukce se přenášejí
pouze vnitřní síly uzlu. Na samotném prutu můžeme sledovat lineární průběh vnitřních sil
(výjimkou je osamělé břemeno na prutu). V důsledku vlastní tíhy nebo spojitého zatížení tak
nelze pozorovat žádný průběh momentů. Síly v uzlu se nicméně spočítají ze zatížení na prut.
Důvod pro zvláštní zpracování tohoto typu prutu je, že v konstrukci zpravidla přenáší příhradový prut pouze normálové síly. Momenty zde nemají význam. Proto se úmyslně nevykazují a nejsou brány v potaz ani při posouzení. Pokud se přesto momenty na příhradových
prutech v důsledku zatížení na prut objeví, pak použijte typ Příhradový prut.
Tahový prut / Tlakový prut
Tahový prut je schopen přenášet pouze tahové síly, zatímco tlakový prut pouze síly tlakové.
Výpočet prutové konstrukce složené z těchto typů prutu probíhá iteračně: v prvním iteračním kroku se spočítají vnitřní síly všech prutů. Pokud je výsledkem záporná normálová síla
(tlak) u tahových prutů, popř. kladná normálová síla (tah) u tlakových prutů, spustí se další
iterační krok, při němž se již podíly těchto prutů na tuhosti nezohledňují - tyto pruty
z výpočtu vypadnou. V závislosti na modelu a zatížení se může určitá konstrukce stát
v důsledku neúčinnosti tahových či tlakových prutů nestabilní.
Vypadlý tahový, popř. tlakový prut lze znovu zohlednit v matici tuhosti, pokud při některém
dalším iteračním kroku nabyde opět účinnosti po redistribuci v dané konstrukci. Z hlavní
nabídky Výpočet → Parametry výpočtu lze otevřít dialog, v jehož záložce Možnosti lze
provést Zvláštní úpravy nastavení pro vypadlé pruty. Popis příslušných funkcí najdete
v kapitole 8.2 na straně 184.
Přerušení výpočtu v důsledku vypadlých prutů (objeví se hlášení „Konstrukce je nestabilní
v prutu ...“) lze předejít následujícími možnostmi:
•
U všech tahových prutů (například v zatěžovacím stavu ‚Vlastní tíha’) se definuje předpětí, kterým budou kompenzovány tlakové síly. Tato možnost odpovídá v mnoha případech praxi, kdy se diagonální výztuhy předpínají napínacími zámky.
•
Ve výše zmíněných Zvláštních úpravách nastavení pro vypadlé pruty v dialogu Parametry
výpočtu lze zaškrnout možnost odstraňovat vypadlé pruty jednotlivě v po sobě jdoucích
iteracích. Tím se většinou dosáhne lepší konvergence. Uživatel by měl v tomto případě
zadat dostatečně vysoký počet možných iterací.
•
Tahové pruty jsou definovány jako ‚vzpěrné pruty’ (viz níže). Tak budou přenášeny i malé
tlakové síly až do dosažení kritického zatížení (vybočení). Tuto možnost doporučujeme
například v případě výztuží z L profilů.
Vzpěrný prut
Vzpěrný prut neomezeně přenáší tahové síly, zatímco tlakové síly přenáší pouze do dosažení
kritického Eulerova zatížení.
N cr =
π2 ⋅E⋅I
s k2
Rovnice 5.7
Tímto typem prutu lze předejít ztrátě stability konstrukcí, ke které může dojít při výpočtu
podle teorie II. nebo III. řádu v důsledku vybočení příhradových prutů. Pokud příhradové
pruty nahradíme vzpěrnými pruty, jak se často uvažuje v praxi, pak se v mnoha případech
zvýší kritické zatížení.
122
5.7 Pruty
Lanový prut
Lano lze namáhat pouze tahem. Při iteračním výpočtu podle teorie velkých deformací (teorie
III. řádu, srov. kapitola 8.2 na straně 184) lze zohlednit lanové řetězce s podélnými
a příčnými silami. K tomu je nezbytné definovat celé lano jako řetězec složený z několika lanových prutů. Řetězce lze rychle vytvářet z hlavní nabídky Nástroje → Generovat konstrukci → Obecný oblouk (viz kapitola 11.5.1, strana 308). Čím přesněji odpovídá výchozí
tvar řetězce skutečnému lanu, tím je výpočet stabilnější a rychlejší.
Doporučujeme lanové pruty předpínat, aby nevznikly žádné tlakové síly, které by vedly
k vypadnutí prutu. Lana by se měla používat také pouze v případě, kdy mají deformace podstatný podíl na změnách vnitřních sil, tzn. pokud mohou nastat velké deformace. Při jednoduchém přímkovém ukotvení jako například u visuté střechy jsou tahové pruty plně dostačující.
Při vyhodnocení tvaru deformace lanových prutů by měl být faktor zvětšení v řídicím panelu
nastaven na „1“, aby napínací účinky působily realisticky.
Vazba
Vazební prut je virtuální prut, u něhož lze definovat tuhé nebo kloubové vlastnosti. K dispozici jsou čtyři možná napojení počátečních a koncových uzlů s různými stupni volnosti.
Normálové a posouvající síly, případně momenty se přenášejí přímo z uzlu na uzel. Pomocí
vazeb lze modelovat například tuhé desky nebo speciální kloubová připojení.
Nulový prut
Nulový prut ani jeho zatížení se při výpočtu neuvažují. Nulové pruty například umožňují posoudit, jak se změní chování zatížené konstrukce, pokud určité pruty ztratí svou účinnost.
Pruty není třeba mazat, zatížení zůstávají rovněž zachována.
Uzly na počátku a konci prutu
Každý prut je geometricky definován svým počátečním a koncovým uzlem. Jimi je dán i
směr prutu, který ovlivňuje polohu lokálního souřadného systému prutu (viz následující oddíl „natočení prutu“). Uzly lze zadávat ručně nebo graficky pomocí kurzoru myši.
Směr prutu je možné snadno graficky změnit: klikněte pravým tlačítkem myši na prut a
v místní nabídce vyberte příkaz Otočit směr prutu. Čísla počátečního a koncového prutu se
tak prohodí.
Bližší informace k uzlům najdete v kapitole 5.1 na straně 92.
Natočení prutu
Souřadný systém prutu xyz je pravoúhlý a pravotočivý. Lokální osa x se vždy shoduje
s těžišťovou osou prutu a spojuje počáteční uzel s koncovým uzlem (kladný směr). Lokální
osy y a z představují hlavní osy prutu.
Obr. 5.63: Natočení prutu a lokální osy prutu x,y,z (obecná poloha v prostoru)
Polohu os y a z nejdříve automaticky určí program RSTAB. Osa z se přitom v prostoru umístí
tak, že složka z’ vždy leží ve směru kladné globální osy Z. Poloha osy y se pak řídí pravidlem
pravé ruky.
123
5.7 Pruty
Orientaci lokálních os prutu lze zkontrolovat při 3D renderování zaškrtnutím příslušné volby
v navigátoru Zobrazit. V navigátoru zaškrtněte v položce Konstrukce a také v položce
Číslování Osové systémy prutu x, y, z tak, jak je znázorněno na následujícím obrázku.
Obr. 5.64: Zapnutí lokálních osových systémů prutu v navigátoru Zobrazit
Z údaje ve sloupci M v tabulce lze vyčíst, s kterou globální osou je prut rovnoběžný nebo
v které rovině vzhledem ke globálním osám leží. Pokud zde není uveden žádný údaj, pak se
prut nachází v obecné poloze v prostoru.
Je-li prut rovnoběžný s globální osou Z a je tudíž svislý, jeho lokální osa z není rovnoběžná
s globální osou Z. V takovém případě platí následující uspořádání: lokální osa y je rovnoběžná s globální osou Y. Osa z se pak řídí pravidlem pravé ruky.
Obr. 5.65: Svislá poloha prutu u prutů s různou orientací (β = 0°)
Pokud se prut ve sloupu složeném ze sledu prutů nenachází ve zcela svislé poloze (např.
v důsledku minimálních odchylek souřadnic X nebo Y), mohou se osy prutu „stočit“. Poloha
odchylujícího se prutu pak bude klasifikována jako obecná. Z hlavní nabídky Nástroje →
Regenerovat konstrukci lze ovšem i takové pruty zařadit mezi svislé (viz kapitola 8.1.3,
strana 183).
124
5.7 Pruty
Prut lze natočit dvěma způsoby:
Natočení prutu o úhel β
Uživatel může definovat pevný úhel β, o který se prut pootočí. Při zadání kladného úhlu natočení β se osy y a z natočí okolo podélné osy prutu x pravotočivě.
Je třeba brát v úvahu, že úhel natočení prutu β a globální úhel natočení průřezu α se sčítají.
Natočení prutu pomocí uzlu
Další možností je vztáhnout osový systém prutu k pevně danému uzlu. Nejdříve stanovíme,
která osa (y nebo z) bude určena pomocným uzlem. K pomocnému uzlu tak bude vztažena
buď rovina xy nebo xz prutu. Následně zadáme příslušný pomocný uzel: vybereme ho
v grafickém okně nebo zadáme zcela nový uzel.
V následujícím příkladu jsou sloupy vztaženy ke středu.
Obr. 5.66: Natočení prutu pomocí uzlu
Určení lokálního osového systému prutu má vliv také na znaménko vnitřních sil.
Obr. 5.67: Zadání kladných vnitřních sil
125
5.7 Pruty
Ohybový moment My je kladný, pokud na kladné straně prutu (tj. ve směru osy z) vznikají
tahová napětí. Mz je kladný, pokud na kladné straně prutu (tzn. ve směru osy y) vznikají tlaková napětí. Znaménka kroutících momentů a normálových a posouvajících sil se řídí běžnou konvencí: vnitřní síly jsou kladné, pokud působí na kladné straně řezu v kladném směru.
V konstrukcích 2D lze prut natočit pouze o úhel 0° nebo 180°. Přesto však můžete
v rovinných konstrukcích používat pruty natočené o 90°: stačí k označení průřezu připojit
„y“ (např. HE-A 240y nebo Obdélník 30/50y). Tím se zamění momenty setrvačnosti os y
a z, aniž by se změnila poloha těchto os.
Průřez na počátku a konci prutu
V těchto vstupních polích v dialogu nebo sloupcích v tabulce se zadávají průřezy pro
počátek a konec prutu. Čísla průřezů se vztahují k položkám v tabulce 1.3 Průřezy (viz
kapitola 5.3, strana 100).
Pokud zavedeme pro průřez na počátku a konec prutu rozdílná čísla, pak se vytvoří náběh.
V RSTABu proběhne interpolace rozdílných tuhostí podél prutu pomocí polynomů vyššího
stupně. Připouští se přitom jakékoli, i nesmyslné zadání, např. „náběh“ z profilu IPE
a kruhové oceli. V takovém případě se při výpočtu a při 3D renderování budou uvažovat
vlastnosti příslušných průřezů do středu prutu.
Interní výpočet průřezových charakteristik náběhu lze blíže nastavit v záložce Možnosti
v sekci Nárůst náběhu nebo v odpovídajícím sloupci v tabulce (viz níže).
Kloub na počátku a konci prutu
V těchto dvou vstupních polích v dialogu nebo ve sloupcích v tabulce lze zadat klouby, které
ovlivňují přenos vnitřních sil na uzel. Čísla kloubů se vztahují k položkám v tabulce 1.4
Klouby na koncích prutu (viz kapitola 5.4, strana 107).
V případě některých typů prutu nelze klouby zadávat, protože již obsahují vnitřní klouby.
Excentricita
V tomto sloupci v tabulce, popř. ve vstupním poli v dialogu v záložce Možnosti lze prutu
přiřadit excentrické připojení. Čísla excentricit se vztahují k položkám v tabulce 1.5 Excentricity prutu (viz kapitola 5.5, strana 116). Typ excentrického připojení lze zadat na počátku i
konci prutu.
Dělení
V tomto sloupci v tabulce, popř. ve vstupním poli v dialogu v záložce Možnosti lze zadat
dělící body na prutu, které ovlivní výstupní číselné hodnoty vnitřních sil a deformací podél
prutu. Čísla dělení se vztahují k položkám v tabulce 1.6 Dělení prutu (viz kapitola 5.6, strana
119).
Toto dělení prutu nemá vliv ani na výpočet extrémních hodnot ani na grafické znázornění
průběhu výsledků (RSTAB zde používá interně jemnější dělení). Většinou proto stačí ponechat pro dělení prutu přednastavenou hodnotu ‚0’ (žádné dělení prutu).
126
5.7 Pruty
Délka prutu
V tomto sloupci v tabulce se uvádí celková délka prutu od počátečního ke koncovému uzlu.
V grafickém okně se délka prutu zobrazí, pokud kurzorem myši na chvíli zastavíme na prutu.
V tom okamžiku se i ve stavovém řádku objeví informace o délce vybraného prutu.
Poloha prutu
Ve sloupci M v tabulce se uvádějí informace o poloze prutu v prostoru: s kterou globální
osou je prut rovnoběžný nebo v které rovině vzhledem ke globálním osám leží. Pokud zde
není uveden žádný údaj, pak se prut nachází v obecné poloze v prostoru.
Poloha prutu má také vliv na orientaci os prutu y a z. Například ve sledu prutů u zdánlivě
svislého prutu, který je v důsledku drobné odchylky souřadnic X nebo Y klasifikován jako
prut v obecné poloze, lze osy prutu „stočit“. Z hlavní nabídky Nástroje → Regenerovat
konstrukci lze ovšem i takové pruty zařadit mezi svislé (viz kapitola 8.1.3, strana 183).
Podloží prutu
V tomto vstupním poli v záložce Možnosti lze prutu přiřadit podloží. Čísla podloží jsou uvedena v tabulce 1.9 Podloží prutu (viz kapitola 5.9, strana 135).
Nelinearita prutu
V tomto vstupním poli v dialogu v záložce Možnosti lze prutu přiřadit nelineární vlastnosti.
Čísla nelinearit jsou uvedena v tabulce 1.9 Nelinearity prutu (viz kapitola 5.10, strana 137).
Nárůst náběhu
Pokud uživatel zadal rozdílné průřezy na počátku a konci prutu, pak může v tomto sloupci
v tabulce, popř. ve vstupním poli v dialogu v záložce Možnosti vybrat buď lineární nebo
kvadratický průběh náběhu. Zvolenou geometrií náběhu se pak bude řídit interpolace průřezových hodnot.
Ve většině případů se volí lineární průběh náběhu, tzn. průřez prutu se rovnoměrně snižuje /
zvyšuje nebo zužuje / rozšiřuje. Pokud se průřez prutu zároveň snižuje a zužuje nebo zvyšuje
a rozšiřuje, je nutné zadat kvadratický typ náběhu.
127
5.8 Uzlové podpory
5.8
Uzlové podpory
Obecný popis
Z každé nosné konstrukce se zatížení přenášejí přes podpory do základů. Bez zadání podpory by byly všechny uzly volné a neomezené v posunu a otáčení. Pokud má určitý uzel působit jako podpora, musí se mu odebrat alespoň jeden stupeň volnosti. Je třeba ho omezit
pružinou nebo mu nadefinovat vynucené deformace. Dále musí být do daného uzlu připojen alespoň jeden prut. Je třeba dbát na okrajové podmínky prutů, a zabránit tak vzniku
dvojitých kloubů na podepřených uzlech, kdy uzlová síla v určitém směru není přenášena
ani na jeden z připojených prutů.
Podporové uzly mohou mít nelineární vlastnosti, tzn. mohou být neúčinné v tlaku nebo tahu, a lze je definovat pomocí pracovních diagramů nebo diagramů tuhosti.
Z hlavní nabídky Vložit → Konstrukce → Uzlové podpory → Graficky... nebo kliknutím na
příslušnou ikonu v panelu nástrojů vyvoláme následující dialog:
Typy podpor Kloub (AAA NNA) a Vetknutí (AAA AAA) jsou již předdefinovány. Po zvolení
typu podpory v seznamu a kliknutí na tlačítko [OK] se podpora graficky přiřadí k vybraným
uzlům.
Pomocí tlačítka [Nový typ uzlové podpory] může uživatel vytvářet další typy podpor.
128
5.8 Uzlové podpory
Obr. 5.70: Tabulka 1.9 Uzlové podpory
Na uzlech č.
Podpory lze zadat pouze na uzlech. Číslo příslušného uzlu se vloží do sloupce Na uzlech č.
v tabulce nebo do vstupního pole se stejným názvem v dialogu, popř. uzel lze vybrat i graficky.
Natočení podpory
Každá podpora má lokální souřadný systém, jehož osy jsou obvykle souběžné s globálními
osami X,Y a Z. Nicméně je možné lokální souřadný systém podpory natočit. Nejdříve vyberte
pořadí pro natáčení lokálních os podpory X’, Y’ a Z’ a následně zadejte ve vstupních polích
v sekci Natočení okolo úhly natočení okolo globálních os X, Y a Z.
V pravé části dialogu Nová uzlová podpora se natočení podpory zobrazí i graficky.
Obr. 5.71: Natočení podpory
Po výpočtu lze reakce natočené uzlové podpory vztáhnout jak ke globálnímu tak
k lokálnímu souřadnému systému.
Podepření resp. pružina
Podepření se zadá v dialogu nebo v tabulce zaškrtnutím příslušné volby. Zaškrtnutí políčka
znamená, že daný stupeň volnosti je omezen a posun uzlu v příslušném směru není možný.
Pokud se nejedná o podepření, pak zaškrtávací políčko zůstane prázdné. V dialogu Uzlová
podpora se v poli pro konstantu tuhosti v posunu uvede nula. Konstantu tuhosti lze kdykoli
změnit. Lze tak modelovat pružné podepření uzlu. V tabulce se konstanta tuhosti uvede
přímo do příslušného sloupce.
Možnost zadání nelinearit je popsána níže.
Vetknutí resp. pružina
Vetknutí se zadávají obdobně. Zaškrtnutí políčka znamená, že daný stupeň volnosti je
omezen a natočení uzlu okolo příslušné osy není možné. Po zrušení zaškrtnutí kontrolního
políčka lze zadat konstantu rotační tuhosti. V tabulce se konstanta tuhosti uvede přímo do
příslušného sloupce.
129
5.8 Uzlové podpory
Nelinearity
U uzlových podpor lze zadávat nelineární vlastnosti. Přenos vnitřních sil lze přitom velmi
detailně nastavit. V seznamu nelinearit lze vybírat z následujících možností:
•
•
•
•
•
Neúčinnost, je-li síla (nebo moment) záporná
Neúčinnost, je-li síla (nebo moment) kladná
Částečný účinek
Pracovní diagram
Diagram tuhosti
Obr. 5.72: Vyvolání nelineárních vlastností v dialogu (nahoře) a v tabulce (dole)
Neúčinnost, je-li síla (nebo moment) záporná resp. kladná
Zvolením některé z těchto dvou možností lze pro každou reakci snadno určit, zda se mají na
podepřeném uzlu přenášet výlučně kladné, popř. záporné síly nebo momenty.
Kladný resp. záporný směr se určuje u sil či momentů přenášených do uzlové podpory (tzn.
nikoli reakcí ze strany podpory) vzhledem k příslušným osám. Znaménka tak vyplývají ze
směru globálních os. Pokud směřuje globální osa Z dolů, pak například v důsledku zatěžovacího stavu ‚Vlastní tíha’ vzniká kladná podporová síla PZ.
Ostatní položky v seznamu Nelinearita nabízí velmi detailní možnosti pro modelování
vlastností podpory. Zvolíme-li některou z těchto položek, lze detailní možnosti nastavení
vyvolat kliknutím na tlačítko vpravo [Upravit nelinearitu].
130
5.8 Uzlové podpory
Obr. 5.73: Dialog Nelinearita - částečný účinek
Působení podpory lze definovat samostatně pro kladnou a zápornou oblast. Pravidla pro
stanovení znaménka jsou popsána v předcházejícím oddílu. Kromě plně účinného nebo naopak zcela neúčinného působení lze definovat pevnou podporu resp. vetknutí od určitého
posunu nebo pootočení. V tom případě je třeba zadat tuhost. Dále se nabízí možnost definovat Přetržení (neúčinnost podpory při překročení určité hodnoty síly nebo momentu) nebo Tečení (účinnost pouze do určité hodnoty síly nebo momentu) v kombinaci s prokluzem.
Ve vstupních polích ve spodní části dialogu lze zadat různá omezení a parametry. Dynamický Diagram účinnosti, který se zobrazí vpravo v grafickém okně, poskytuje dobrou vizuální
kontrolu zadaných vlastností podpor.
Pracovní diagram
Obr. 5.74: Dialog Nelinearita - pracovní diagram
131
5.8 Uzlové podpory
Působení uzlové podpory lze definovat zvlášť pro kladnou a zápornou oblast. Určete
nejdříve Počet kroků (tzn. bodů zadání) pracovního diagramu a následně zadejte vpravo
v seznamu úsečky posunů, popř. pootočení s přiřazenými podporovými silami nebo
momenty.
neúčinnost podpory po překročení určité hodnoty, Tečení pro vymezení maximální
podporové síly resp. momentu, Průběžně pro průběh jako v posledním kroku nebo
Zastavení pro vymezení maximálního přípustného posunu nebo pootočení, od kterého bude
podpora působit jako pevné podepření resp. vetknutí.
Ke kontrole vlastností podpory slouží dynamické grafické zobrazení v okně Pracovní
diagram.
Diagram tuhosti
Obr. 5.75: Dialog Nelinearita - diagram tuhosti
Diagramy tuhosti lze definovat pro pootočení uzlu v závislosti na podporových reakcích.
Působení podpory lze zadat zvlášť pro kladnou a zápornou oblast.
Určete nejdříve v sekci Tuhost je závislá na, ke které reakci se parametry pootočení vztahují.
Následně zadejte Počet kroků (tzn. bodů zadání) a vpravo v seznamu uveďte síly
s přiřazenou torzní tuhostí.
neúčinnost podpory po překročení určité hodnoty, Konstantní pro vymezení maximální
hodnoty torzní tuhosti nebo Průběžně pro průběh jako v posledním kroku.
132
5.8 Uzlové podpory
I zde slouží ke kontrole zadaných vlastností podpory dynamické grafické zobrazení v okně
Diagram tuhosti.
V tabulce je složka podpory s nelineárními vlastnostmi vyznačena modře.
Příklad: rám s šikmou uzlovou podporou a prokluzem
Obr. 5.76: 2D konstrukce: uzlová podpora s prokluzem
Podpora vpravo je natočena o 30°, podepření má být účinné teprve po posunu podpory
o 20 mm. Podpora dále nemůže přenášet žádné odlehčující síly.
V dialogu Uzlová podpora definujeme natočení podpory okolo osy Y’ o 30°, podepření platí
pouze pro uZ’ . Ze seznamu nelineárních vlastností vybereme možnost ‚Částečný účinek’.
133
5.8 Uzlové podpory
Kliknutím na tlačítko [Upravit nelinearitu] vyvoláme dialog Nelinearita - částečný účinek.
Podpora je v kladné oblasti plně účinná (tzn. mohou být přenášeny síly ve směru kladné osy
Z’), ovšem až od určitého posunu uzlu, od prokluzu uS+ = 20 mm. Vzhledem k tomu, že
podpora nepřenáší odlehčující síly, je pro zápornou oblast definována neúčinnost podpory.
Obr. 5.78: Dialog Nelinearita - částečný účinek
134
5.9 Podloží prutu
5.9
Podloží prutu
Obecný popis
Prutu lze přiřadit pružné uložení. Jeho vliv se tak zohlední při modelování prutu. Zadat lze i
nelineární působení, pokud je podloží neúčinné v tahu nebo tlaku.
Obr. 5.79: Dialog Nové podloží prutu
Obr. 5.80: Tabulka 1.9 Podloží prutu
Na prutech č.
Podloží lze definovat pouze pro typ prutu Nosník. Číslo prutu se zadá v tabulce do sloupce
Na prutech č., popř. do stejnojmenného vstupního pole v dialogu nebo se vybere graficky.
Konstanty tuhosti podloží
Translační tuhost
Hodnoty translační tuhosti podloží se zadávají zvlášť ve směru lokálních os prutu x, y a z.
Při zadávání hodnot se lze orientačně řídit následujícími moduly tuhosti ES pro jednotlivé
typy zemin:
135
5.9 Podloží prutu
ES (statické zatížení)
[N/mm´]
ES (dynamické zatížení)
[N/mm´]
Písek, hutný
40 – 100
200 – 500
Štěrkopísek, hutný
80 – 150
300 – 800
Hlína/jíl, polopevný až pevný
8 – 30
120 – 250
Hlína/jíl, s vysokou plasticitou
5 – 20
70 – 150
20 – 100
200 – 600
Typ půdy
Smíšená zemina, polopevná
až pevná
Tabulka 5.2: Moduly tuhosti vybraných typů půd
Tyto hodnoty se vztahují k ploše. U prutů s podložím, které se například používají
k modelování základových pásů, se tyto hodnoty musejí ještě vynásobit šířkou prutu.
Výsledek je pak třeba zadat jako translační tuhost C1,z (v případě prutů ve vodorovné poloze
směřuje lokální osa z zpravidla dolů).
Zobrazení lokálních os prutu lze zapnout v navigátoru Zobrazit.
Obr. 5.81: Zobrazení lokálních os prutu s číslováním
Smyková tuhost
Smyková tuhost udává smykovou únosnost podloží. Konstanty tuhosti C2 se vypočítají ze
součinu ν * C1,z , přičemž Poissonovo číslo ν pro písčité a štěrkovité zeminy leží v rozmezí
0,125 a 0,5 a pro jílovité zeminy mezi 0,2 a 0,4.
Rotační tuhost
V tomto vstupním poli v dialogu, resp. sloupci v tabulce se uvádí konstanta rotační tuhosti,
která brání rotaci prutu okolo jeho podélné osy.
136
5.10 Nelinearity prutu
Neúčinnost podloží
Určitému podloží lze přiřadit nelineární vlastnost - kritérium neúčinnosti. Neúčinnost
podloží v tahu nebo tlaku se vztahuje k lokální ose z, nikoli tedy k lokálním osám x nebo y.
„Neúčinnost v tahu“ tedy znamená: podloží je neúčinné, pokud se prut pohybuje proti
směru lokální osy z.
Pokud zadáváme kritérium neúčinnosti, měli bychom zkontrolovat polohu a orientaci lokální
osy z tak, jak je znázorněno na obr. 5.81, a v případě potřeby prut otočit. Dále je třeba si
uvědomit, že neúčinnost v tahu a v tlaku nelze kombinovat.
Interní dělení prutů s pružným uložením lze nastavit v záložce Možnosti v dialogu Parametry
výpočtu (viz kapitola 8.2, strana 184).
Obecný popis
Nelinearity prutu odrážejí nelineární vztahy mezi silou (či momentem) a protažením
v prutech.
Již při zadání typu prutu lze definovat řadu nelineárních vlastností. Tak například tahový
prut je příhradový prut, u kterého protažení lineárně roste s tahovou silou, zatímco v tlaku
prut nepůsobí.
Nelinearity lze v zásadě přiřadit jakémukoli typu prutu, je však třeba postupovat
s rozmyslem. Pokud tlakovému prutu zadáme kritérium „Neúčinnost v tlaku“, pak nastanou
při výpočtu nevyhnutelně problémy.
Obr. 5.82: Dialog Nová nelinearita prutu
Obr. 5.83: Tabulka 1.10 Nelinearity prutu
137
Nelinearita
138
Diagram
Popis
Neúčinnost
při tahu
Prut nepřenáší tahovou sílu.
Neúčinnost
při tlaku
Prut nepřenáší tlakovou sílu.
Neúčinnost
při tahu
s prokluzem
Prut nepřenáší tahovou sílu. Tlakovou sílu
přenáší až po překonání prokluzu ux.
Neúčinnost
při tlaku
s prokluzem
Prut nepřenáší tlakovou sílu. Tahovou sílu
přenáší až po překonání prokluzu ux.
Prokluz
Prut přenáší normálovou sílu až po protažení
nebo stlačení ux.
Kolaps při
tahu
Prut přenáší tlakové síly neomezeně, je však
neúčinný v tahu větším než Ndo.
Tečení při
tahu
Prut přenáší tlakové síly neomezeně, tahovou
sílu maximálně do Ndo. Při větším protažení
zůstává tahová síla v prutu konstantní.
Kolaps při
tlaku
Prut přenáší tahové síly neomezeně, je však
neúčinný v tlaku větším než Nod.
139
Tečení při
tlaku
Prut přenáší tahové síly neomezeně, tlakovou
sílu maximálně do Nod. Při větším protažení
zůstává tlaková síla v prutu konstantní.
Kolaps
Prut je neúčinný při dosažení tlakové síly Nod
nebo tahové síly Ndo.
Tečení
Prut začíná téct při dosažení tlakové síly Nod
nebo tahové síly Ndo: při větším protažení se
síla nezvětšuje.
Plastický
kloub
Pokud na určitém místě v prutu bude dosažena některá z hodnot plastické únosnosti, vytvoří se v tomto místě plastický kloub s touto
plastickou únosností.
Hodnoty únosnosti je třeba zadat kladné.
Pro složky vnitřních sil, které nevedou
k plastifikaci, zadáváme velmi vysoké hodnoty.
140
Pérový prut
Prut představuje pružnou dílčí konstrukci, jehož charakteristiky se samostatně definují ve
zvláštním dialogu (viz níže).
Tabulka 5.3: Nelinearity prutu
Pérový prut
Pokud vybereme nelinearitu „Pérový prut“, kliknutím na ikonu [Upravit nelinearitu prutu typu 'Pérový prut'] v dialogu nebo kliknutím na tlačítko [...] v tabulce vyvoláme zvláštní dialog.
Obr. 5.84: Dialog Upravit nelinearitu prutu typu 'Pérový prut'
Pružnost
Konstanta tuhosti Cpodél udává tuhost prutu ve směru jeho lokální osy x, zatímco konstanta
Cpříč tuhost ve směru jeho osy z. Tuhost prutu lze vyjádřit následujícím vztahem:
C=
E⋅ A
l
Rovnice 5.8
Tuhost v příčném směru se vztahuje k lokální ose z prutu. Příčná pružina je účinná jen
v případě, že součinitel tření je větší než nula.
Tření
Součinitel tření ϕ a koheze c určují maximální sílu Fpříč, kterou je schopna příčná pružina
přenášet. Mezi Fpříč a podélnou silou Fpodél existuje následující vztah:
Fpříč = (ϕ * Fpodél ) + c
Rovnice 5.9
Při překročení dané hodnoty Fpříč je pružina neúčinná.
141
Působení
Ve vstupních polích Pod a Pdo se zadává rozmezí působení sil, které je pružina schopna přenášet. V této oblasti působení se stanoví lineární charakteristická křivka tuhosti. Pokud bude
smyková síla pružiny ležet vně stanovených mezí, vypadne pružina v následujícím kroku výpočtu.
Působení pružiny
Působení Pod [kN]
Působení Pdo [kN]
Pružina přenáší pouze tlakové síly.
-9999
0
Pružina přenáší pouze tahové síly.
0
9999
-10
10
Pružina je účinná v tahu a tlaku, jen pokud je
síla v rozmezí ±10 kN.
Tabulka 5.4: Příklad oblastí působení v závislosti na síle
Vůle
Geometrická oblast působení pružiny je určena vůlí. Ve vstupním poli Δod se zadává dolní
hranice, v poli Δdo horní hranice přípustné deformace pružiny. Pokud je deformace větší nebo naopak menší, než je stanovená hranice, pak je pružina neúčinná.
Vůle je tak přesně opakem „prokluzu“ – i když oba pojmy se běžně používají jako synonyma.
Působení pružiny
Pružina je účinná při každé deformaci.
Pružina je účinná pouze v omezené oblasti stlačení
(oblasti tlaku) od 0 mm do 50 mm.
Pružina je účinná pouze v omezené oblasti protažení
(oblasti tahu) od 0 mm do 100 mm.
Tabulka 5.5: Příklad oblastí působení závislých na dráze (vůli)
142
Vůle Δod [mm]
Vůle Δdo [mm]
0
0
-50
0
0
100
5.11 Sady prutů
5.11 Sady prutů
Obecný popis
Na některých místech v konstrukci je v určitých případech výhodné, když několik prutů
vystupuje jako jeden prut (např. při posouzení prostorového vzpěru, posouzení betonových
spojitých nosníků nebo při zadávání zatížení). Pruty se pak spojují do takzvaných sad prutů.
RSTAB rozlišuje dva typy sad prutů, tzv. sledy prutů, v nichž pruty jeden na druhý průběžně
navazují, a tzv. skupiny prutů s libovolným uspořádáním prutů.
Obr. 5.85: Sled prutů s lichoběžníkovým zatížením
Na obrázku výše vidíme příklad sledu prutů zatíženého lichoběžníkovým zatížením. Mezihodnoty spočítá program automaticky.
Obr. 5.86: Dialog Nová sada prutů
143
5.11 Sady prutů
Obr. 5.87: Tabulka 1.11 Sady prutů
Označení
Pro sadu prutů lze v poli Označení uvést libovolný název. Uživatel může také vybrat některé
označení ze seznamu. Ručně zadané názvy se uloží do seznamu a dále již budou k dispozici
pro výběr.
Typ
RSTAB 6 rozlišuje dva různé typy sad prutů:
• Sledy prutů
• Skupiny prutů
Sledy prutů jsou tvořeny několika pruty, které na sebe průběžně navazují a nevětví se. Lze je
nakreslit souvislou čárou.
Obr. 5.88: Sled prutů
Skupiny prutů jsou tvořeny několika navazujícími pruty, které se mohou větvit.
144
5.11 Sady prutů
Obr. 5.89: Skupina prutů
Pruty č.
V tomto vstupním poli v dialogu, popř. příslušném sloupci v tabulce se zadávají čísla prutů,
které budou součástí sady prutů. Po kliknutí na tlačítko [Vybrat pruty] lze příslušné pruty
vybírat i v grafickém okně. Tlačítko [Otočit orientaci prutů] slouží ke změně pořadí čísel
prutů.
Sadu prutů lze nejrychleji definovat následovně: pruty, které mají tvořit sadu prutů,
vybereme oknem nebo provedeme několikanásobný výběr pomocí stisknuté klávesy [Ctrl].
Na některý z vybraných prutů následně klikneme pravým tlačítkem myši. Vyvoláme tak
místní nabídku, v níž zvolíme příkaz Prut → Nová sada prutů. Čísla prutů v dialogu tak již
budou přednastavena.
Délka sady prutů
V tabulce najdeme sloupec pro údaj délky sady prutů. Celková délka sady prutů se vypočítá
součtem délek jednotlivých prutů.
145
6.1 Zatěžovací stavy
6. Zatěžovací stavy a jejich
kombinace
Zatížení působící na konstrukci se v programu spravují v různých zatěžovacích stavech (ZS).
Zatěžovací stavy lze dále skládat do skupin (SZS) nebo kombinací (KZS).
K definování zatížení je třeba nejdříve vytvořit zatěžovací stav (srov. kapitola 7).
6.1
Zatěžovací stavy
Obecný popis
Všechna zatížení ze stejného účinku se uloží do jednoho zatěžovacího stavu. Zatěžovacími
stavy mohou být například vlastní tíha, sníh nebo užitné zatížení.
Zatížení jsou v zatěžovacích stavech definována svými charakteristickými hodnotami, tedy
bez dílčího součinitele spolehlivosti. Dílčí součinitele spolehlivosti se zohledňují až při
skládání zatěžovacích stavů do skupin nebo kombinací.
Pro každý zatěžovací stav zvlášť může uživatel určit, zda výpočet proběhne podle teorie I., II.
nebo III. řádu.
Vytvoření nového zatěžovacího stavu
Uživatel může vyvolat dialog k založení nového zatěžovacího stavu třemi způsoby:
• z hlavní nabídky Vložit → Zatížení → Nový zatěžovací stav
• kliknutím na ikonu [Nový zatěžovací stav] v panelu nástrojů
Obr. 6.1: Ikona Nový zatěžovací stav v panelu nástrojů
• z místní nabídky položky Zatěžovací stavy v navigátoru.
Obr. 6.2: Místní nabídka položky Zatěžovací stavy v navigátoru dat
146
Zobrazí se dialog Nový zatěžovací stav - základní údaje.
Obr. 6.3: Dialog Nový zatěžovací stav - základní údaje, záložka Obecné
Číslo zatěžovacího stavu se vyplní automaticky v poli ZS č.. Toto číslo může uživatel nahradit
jiným číslem. Pokud již bylo použito, objeví se upozornění a dialog nelze ukončit. Tlačítko
[Seznam existujících ZS] ve spodní části dialogu slouží k zobrazení přehledu již vytvořených
I když lze zatěžovací stavy v RSTABu dodatečně přečíslovat, doporučujeme postupovat při
vytváření zatěžovacích stavů s rozmyslem. V číslování lze i některá čísla přeskočit a později
doplnit příslušné zatěžovací stavy.
V poli Označení zatěžovacího stavu lze zadat libovolný název pro zatěžovací stav. Uživatel
ho může buď vyplnit ručně nebo vybrat některé označení ze seznamu.
V poli Součinitel ZS je uveden součinitel, kterým se násobí všechna zatížení v daném zatěžovacím stavu. Součinitel lze také zadat ručně nebo ho lze vybrat ze seznamu. Doporučujeme
na tomto místě ponechat nastavenou hodnotu 1,00 a uvést dílčí součinitele spolehlivosti až
později při vytváření skupin nebo kombinací zatěžovacích stavů. V zásadě lze zadávat i záporné součinitele.
Záložka Obecné
V sekci Charakter zatížení se stanoví typ účinku. Podle vybraného typu se později při vytváření skupin a kombinací zatěžovacích stavů přiřadí k zatížení automaticky dílčí součinitel
spolehlivosti.
Pokud chceme vlastní tíhu konstrukce zohlednit jako zatížení, pak zaškrtneme kontrolní políčko v sekci Vlastní tíha. Součinitel pro vlastní tíhu lze nastavit v jednom ze tří políček pro
určitý směr působení. Přednastavena je hodnota 1,00 ve směru osy Z (popř. –1.00, pokud
osa Z směřuje nahoru).
147
Záložka Parametry výpočtu
Obr. 6.4: Dialog Nový zatěžovací stav – základní údaje, záložka Parametry výpočtu
V sekci Teorie výpočtu může uživatel vybrat, zda výpočet zatěžovacího stavu proběhne podle teorie I., II. nebo III. řádu. Pokud označí volbu Postkritická analýza, pak bude provedena
postkritická analýza celé nosné konstrukce. Přednastaven je lineární výpočet zatěžovacího
stavu podle teorie I. řádu. Pokud model konstrukce obsahuje lanové pruty, bude navržen
výpočet podle teorie III. řádu.
Jestliže výpočet nemá proběhnout podle teorie I. řádu, v sekci Možnosti pro teorii II., resp.
III. řádu lze provést detailní nastavení.
Zohlednit příznivé účinky tahových sil
Tahové síly příznivě působí na deformovanou konstrukci. Jejich vlivem se deformace zmenší
a konstrukce je stabilnější.
Na zohlednění příznivých účinků tahových sil jsou různé názory. Eurokódy obsahují ustanovení, podle nichž je třeba příznivé účinky násobit menším dílčím součinitelem spolehlivosti
než nepříznivé.
Zohlednění rozdílných dílčích součinitelů spolehlivosti je na úrovni výpočetního jádra stěží
proveditelné, pokud nechceme nadměrně prodloužit čas výpočtu. RSTAB tak nabízí možnost
nastavit tahové síly obecně na nulu. Je to jistější řešení. Pokud chceme tuto možnost využít,
je třeba deaktivovat kontrolní políčko.
Na druhé straně lze namítat, že v normách se hovoří o účincích zatížení a nikoli vnitřních sil.
Z toho vyplývá, že by měl uživatel pouze rozhodnout, zda má celý zatěžovací stav příznivý
nebo nepříznivý účinek. Příznivé působení nepříznivého zatěžovacího stavu v určitých oblastech konstrukce lze zohlednit. Normálové síly uvažované při výpočtu se nemění. V tomto
případě je třeba kontrolní políčko zaškrtnout.
Zpětné dělení výsledků součinitelem ZS
Podle některých norem je nezbytné vynásobit zatížení součinitelem, a tím zvýšit jejich účinky
pro posouzení stability podle teorie II. řádu. Dimenzování konstrukce však má proběhnout
se zatíženími bez dílčích součinitelů spolehlivosti. Oba požadavky lze splnit, pokud bude zadán součinitel ZS větší než 1,00 a pokud zaškrtneme toto kontrolní políčko.
148
Redukce tuhosti součinitelem bezpečnosti γM
Pokud zaškrtneme toto políčko, vydělí se tuhost (E*I), popř. (E*A) součinitelem γM. Součinitel
bezpečnosti materiálu γM se stanoví pro každý materiál jednotlivě (viz kapitola 5.2, strana
95).
Spočítat součinitel kritického zatížení
Výpočet součinitele kritického zatížení zatěžovacího stavu probíhá iteračně podle teorie II.
řádu. Po kliknutí na tlačítko [Nastavení pro stanovení součinitele kritického zatížení…] lze
nastavit parametry pro výpočet.
Obr. 6.5: Dialog Parametry výpočtu kritického faktoru zatížení
Výchozím bodem je počáteční faktor zatížení, od něhož se zatížení neustále zvyšuje podle
zadaného přírůstku zatížení, dokud konstrukce neztratí svou stabilitu. Je třeba dávat pozor
na to, aby počáteční faktor zatížení nebyl příliš vysoký a hodnota zadaná pro přírůstek zatížení příliš hrubá, a nedošlo tak k přeskočení prvního vlastního tvaru. Také je třeba nastavit
dostatečně vysoký počet možných iterací (z hlavní nabídky Výpočet → Parametry výpočtu,
záložka Možnosti).
Úprava základních údajů zadaného zatěžovacího stavu
Otevřít dialog pro úpravu základních údajů již existujícího zatěžovacího stavu lze čtyřmi
způsoby:
• z hlavní nabídky Úpravy → Zatížení → Základní údaje ZS... (aktuální zatěžovací stav)
• z hlavní nabídky Úpravy → Zatížení → Zatěžovací stavy... (výběr ze všech zatěžovacích stavů)
Otevře se dialog, v němž můžeme vybrat určitý zatěžovací stav a po kliknutí na ikonu
[Upravit zatěžovací stav...] pozměnit jeho vlastnosti:
Obr. 6.6: Dialog Zatěžovací stavy
149
• z místní nabídky zatěžovacího stavu v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím na daný
zatěžovací stav
Obr. 6.7: Místní nabídka zatěžovacího stavu
• kliknutím na ikonu [Základní údaje zatěžovacího stavu] v panelu nástrojů v tabulkách
zatížení (otevře se dialog s údaji aktuálního zatěžovacího stavu)
Obr. 6.8: Ikona [Základní údaje zatěžovacího stavu] v panelu nástrojů v tabulkách zatížení
Kopírování a sčítání zatěžovacích stavů
Nové zatěžovací stavy se vytvářejí snadněji, pokud se uživatel může opřít o již zadané zatěžovací stavy. Funkce kopírování je k dispozici v dialogu, který se otevře z hlavní nabídky
Soubor → Údaje o úloze.
Obr. 6.9: Dialog Údaje o konstrukci
150
Kopírování zatěžovacího stavu
Vyberte zatěžovací stav, který si přejete zkopírovat. Po kliknutí na tlačítko [Vytvořit nový zatěžovací stav kopírováním...] se otevře další dialog, v němž lze zadat číslo a označení nového zatěžovacího stavu. Zatížení se převedou do nového zatěžovacího stavu a následně je lze
upravovat.
Obr. 6.10: Dialog Kopírovat zatěžovací stav
Sčítání zatížení
Na rozdíl od čistého kopírování zatěžovacích stavů slouží tato funkce k přičítání zatížení vybraného zatěžovacího stavu k již existujícímu zatěžovacímu stavu. Možné je i sloučit zatížení
několika zatěžovacích stavů do nového zatěžovacího stavu.
Vyberte zatěžovací stavy, příp. několik zatěžovacích stavů, jejichž zatížení si přejete přičíst
k jinému zatěžovacímu stavu. Klikněte na tlačítko [Sečíst vybrané zatěžovací stavy...]. Otevře
se tak nový dialog, v němž zadáte, zda se zatížení mají přičíst k novému zatěžovacímu stavu
nebo k již existujícímu zatěžovacímu stavu. Pokud zvolíme druhou možnost, zpřístupní se
seznam Existující ZS, v němž můžete vybrat cílový zatěžovací stav.
Obr. 6.11: Dialog Sčítání zatěžovacích stavů
Několik zatěžovacích stavů, jejichž zatížení se mají sečíst do nového zatěžovacího stavu, lze
vybrat v dialogu Údaje o konstrukci (srov. obr. 6.9) i vícenásobným výběrem (např. pomocí
stisknuté klávesy [Ctrl]).
151
6.2 Skupiny zatěžovacích stavů
6.2
Obecný popis
Skupiny zatěžovacích stavů (SZS) představují jednu z možností, jak spolu skládat jednotlivé
zatěžovací stavy. Druhou možností je tvoření kombinací zatěžovacích stavů (viz následující
Skupina zatěžovacích stavů vzniká součtem vybraných zatěžovacích stavů, vynásobených
příslušnými dílčími součiniteli spolehlivosti. Vytvoří se tak jeden „velký zatěžovací stav“
a spočítají se jeho účinky na konstrukci.
Naproti tomu v případě kombinace zatěžovacích stavů se nejdříve spočítají účinky jednotlivých zatěžovacích stavů. Výsledky se pak skládají do kombinací s uvážením dílčích součinitelů spolehlivosti.
Pokud má proběhnout superpozice několika zatěžovacích stavů podle teorie II. nebo III. řádu nebo pokud konstrukce obsahuje nelineární prvky, lze tvořit výlučně skupiny zatěžovacích stavů. Důvod nám ozřejmí následující příklad:
Základový nosník je zatížen dvěma zatěžovacími stavy: v prvním zatěžovacím stavu působí
zatížení na celý prut, v druhém zatěžovacím stavu pouze na část prutu. Pružné uložení nosníku je neúčinné v tahu, tzn. nepřenáší žádné odlehčující síly.
Obr. 6.12: Zatížení a deformace v ZS 1
Uložení v prvním zatěžovacím stavu je účinné po celé délce prutu.
Obr. 6.13: Zatížení a deformace v ZS 2
152
V druhém zatěžovacím stavu působí uložení pouze v levé části prutu, pravá část prutu je
odlehčena.
Pokud oba zatěžovací stavy složíme do kombinace, zobrazí se v RSTABu varovná hláška.
Tato superpozice není přípustná. Důvodem jsou nelinearity, které plynou ze skutečnosti, že
se vnitřní síly z obou zatěžovacích stavů počítají pro rozdílné statické konstrukce. Správným
řešením je tak vytvoření skupiny ZS.
Obr. 6.14: Zatížení a deformace ve skupině zatěžovacích stavů
Z obrázku je zřejmé, že uložení je účinné pro celé zatížení z obou zatěžovacích stavů. V
případě kombinace zatěžovacích stavů by bylo možné pozorovat odlehčení v pravé části
prutu ze ZS2.
V RSTABu 5 se skupiny zatěžovacích stavů počítaly zásadně podle teorie II. řádu. V RSTABu 6
lze u každé skupiny zatěžovacích stavů samostatně určit, zda má výpočet proběhnout podle
teorie I., II. nebo III. řádu.
Vytvoření nové skupiny zatěžovacích stavů
Uživatel může vyvolat dialog k vytvoření nové skupiny zatěžovacích stavů třemi různými
způsoby:
• z hlavní nabídky Vložit → Skupina zatěžovacích stavů…
• kliknutím na ikonu [Nová skupina zatěžovacích stavů] v panelu nástrojů
Obr. 6.15: Ikona Nová skupina zatěžovacích stavů v panelu nástrojů
• z místní nabídky položky Skupiny zatěžovacích stavů v navigátoru dat.
153
Obr. 6.16: Místní nabídka položky Skupiny zatěžovacích stavů v navigátoru dat
Zobrazí se dialog Nová skupina zatěžovacích stavů.
Obr. 6.17: Dialog Nová skupina zatěžovacích stavů, záložka Obecné
V poli SZS č. se automaticky vyplní číslo, které může uživatel kdykoli změnit. Tlačítko [Seznam existujících skupin ZS…] v dolní části dialogu slouží k zobrazení přehledu všech dosud
založených skupin zatěžovacích stavů.
V poli Označení SZS lze uvést libovolný název pro skupinu zatěžovacích stavů. Uživatel může
vyplnit název ručně nebo může vybrat některé označení ze seznamu.
V poli Součinitel SZS je nastaven součinitel, kterým se násobí všechna zatížení z dané skupiny zatěžovacích stavů.
Záložka Obecné
V poli Složení skupiny lze sčítat nebo odčítat zatěžovací stavy vynásobené libovolnými dílčími součiniteli spolehlivosti. Vnořování není přípustné.
•
154
Příklad:
ZS1 + 0.5*ZS3
K jednoduchému zatížení ze zatěžovacího stavu 1 se přičte polovina zatížení ze zatěžovacího stavu 3.
Tlačítkem [Převzít do tabulky] se ručně zadané hodnoty i se součiniteli převedou do tabulky
v sekci Vybrané do skupiny ZS.
Zatěžovací stavy lze skládat do skupiny také pomocí výběru myší. V tabulce v sekci Existující
ZS označíme požadované zatěžovací stavy. Pro výběr několika zatěžovacích stavů najednou
držíme při klikání na jednotlivé zatěžovací stavy klávesu [Ctrl]. Po kliknutí na tlačítko [Přidat
do SZS →] se zatěžovací stavy i s dílčími součiniteli spolehlivosti převezmou do tabulky Vybrané do skupiny ZS.
Součinitele převzatých zatěžovacích stavů lze kdykoli měnit: označte v tabulce napravo určitý zatěžovací stav, v poli uprostřed pod tabulkami nastavte požadovaný součinitel, popř.
vyberte některou hodnotu ze seznamu a klikněte na tlačítko [X].
Dílčí součinitele spolehlivosti se nastaví podle předpisu vybraného ze seznamu v sekci Norma. Kromě běžných norem je v seznamu obsažena i ‚Použitelnost’, v jejímž případě se
všechny dílčí součinitele spolehlivosti nastaví na 1,00.
Tlačítko [Upravit parametry normy…] umožňuje měnit nastavení norem ze seznamu, tlačítko [Vytvořit novou normu…] pak slouží k definování součinitelů nové normy.
Obr. 6.18: Dialog Upravit normu
Obr. 6.19: Dialog Nová skupina zatěžovacích stavů, záložka Parametry výpočtu
Tato záložka je popsána v kapitole 6.1 na straně 146.
155
6.3 Kombinace zatěžovacích stavů
Úprava základních údajů skupiny zatěžovacích stavů
Základní údaje již zadaných skupin zatěžovacích stavů lze změnit
• z hlavní nabídky Úpravy → Skupiny zatěžovacích stavů
Otevře se dialog, v němž můžeme vybrat určitou skupinu zatěžovacích stavů a upravit
její vlastnosti po kliknutí na tlačítko [Upravit vybranou skupinu ZS…].
• z místní nabídky skupiny zatěžovacích stavů v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím
na vybranou skupinu
Obr. 6.20: Místní nabídka skupiny zatěžovacích stavů
6.3
Kombinace zatěžovacích stavů
Obecný popis
Kombinace zatěžovacích stavů (KZS) představují jednu z možností, jak spolu skládat jednotlivé zatěžovací stavy. Druhou možností je tvoření skupin zatěžovacích stavů (viz předchozí
V případě kombinace zatěžovacích stavů se nejdříve spočítají účinky jednotlivých zatěžovacích stavů. Výsledky se pak skládají do kombinací s uvážením dílčích součinitelů spolehlivosti.
Naproti tomu skupina zatěžovacích stavů vzniká součtem vybraných zatěžovacích stavů, vynásobených příslušnými dílčími součiniteli spolehlivosti. Vytvoří se tak jeden „velký zatěžovací stav“ a spočítají se jeho účinky na konstrukci.
Kombinace zatěžovacích stavů nejsou vhodné pro nelineární výpočty, neboť mohou vést
k nesprávným výsledkům. K výpadku nelineárních prvků dochází v jednotlivých zatěžovacích
stavech většinou odlišně. Vnitřní síly těchto prvků tak nelze správně kombinovat. Navíc
dochází v celém modelu k redistribuci sil.
Do kombinace zatěžovacích stavů lze skládat výsledky zatěžovacích stavů, skupin a také
jiných kombinací zatěžovacích stavů.
Obvykle se vnitřní síly sčítají, nicméně v zásadě je možné je i odečítat. Je však třeba si
uvědomit, že se při tom obrátí znaménka, takže např. tahové síly se změní v tlakové síly. V
případě odečítání vnitřních sil tak doporučujeme zkopírovat příslušný zatěžovací stav (viz
kapitola 6.1) a v kopii zatěžovacího stavu nastavit součinitel ZS na –1,00. Tento zatěžovací
stav se následně přičte do kombinace zatěžovacích stavů.
156
Vytvoření nové kombinace zatěžovacích stavů
Dialog k vytvoření nové kombinace zatěžovacích stavů lze vyvolat následujícími způsoby:
• z hlavní nabídky Vložit → Kombinace zatěžovacích stavů…
• kliknutím na ikonu [Nová kombinace zatěžovacích stavů] v panelu nástrojů
Obr. 6.21: Ikona Nová kombinace zatěžovacích stavů v panelu nástrojů
• z místní nabídky položky Kombinace zatěžovacích stavů v navigátoru dat
Obr. 6.22: Místní nabídka položky Kombinace zatěžovacích stavů v navigátoru dat
Otevře se dialog Nová kombinace zatěžovacích stavů.
Obr. 6.23: Dialog Nová kombinace zatěžovacích stavů, záložka Obecné
157
V poli KZS č. se automaticky vyplní číslo, které lze kdykoli změnit. Tlačítko [Seznam existujících kombinací ZS…] v dolní části dialogu slouží k zobrazení přehledu všech dosud založených kombinací zatěžovacích stavů.
V poli Označení KZS lze uvést libovolný název pro kombinaci zatěžovacích stavů. Uživatel
může vyplnit název ručně nebo může vybrat některé označení ze seznamu.
Záložka Obecné
U zatěžovacích stavů, skupin nebo jiných kombinací zatěžovacích stavů, které mají být do
vytvářené kombinace zatěžovacích stavů zahrnuty, se zohlední charakter zatížení. Nastavit
lze následující možnosti:
Stálé
Pokud má být zatížení stálou nebo bezpodmínečně nutnou složkou kombinace, uvede se
u něho v sekci Složení kombinace „/s“ nebo „/stálé“. Při zadávání myší vybereme přepínač
[Stálé] a následně klikneme na tlačítko [X].
Proměnné
Proměnné zatížení vstupuje do kombinace pouze v případě, že jeho vnitřní síly nepříznivě
ovlivní výsledek.
Buď/nebo
Pokud mezi zatížení v kombinaci místo výrazu „+“ vložíme „nebo“, pak se tato zatížení nesčítají, ale navzájem se vylučují. Do výsledku se zahrnou pouze vnitřní síly zatížení
s největšími nepříznivými účinky. Zatížení v takovém vztahu musejí být jednotně označena
jako ‚stálá’ nebo ‚proměnná’ (nepřípustné je tak například „ZS1/s nebo ZS2“).
V poli Složení kombinace lze sčítat, odečítat, popř. spojovat výrazem „nebo“ zatěžovací stavy, skupiny nebo kombinace zatěžovacích stavů vynásobené libovolnými dílčími součiniteli
spolehlivosti. Vnořování není přípustné.
Níže uvádíme několik příkladů kombinování zatěžovacích stavů:
•
ZS1/s + ZS2/s + ZS3
Zatěžovací stavy 1 a 2 vstupují do kombinace jako stálé, zatímco zatěžovací stav 3
jako proměnný.
•
ZS1/s + SZS2 + ZS3 nebo ZS4 nebo ZS5
Zatěžovací stav 1 je stálou složkou kombinace, skupina zatěžovacích stavů 2 proměnnou. Nepříznivé účinky zatěžovacích stavů 3, 4 a 5 jsou také proměnné, přičemž do
kombinace se zahrne působení pouze jednoho z nich.
•
1,2*SZS1/s + 0,2*KZS1 nebo -0,2*KZS1
Skupina zatěžovacích stavů 1 vynásobená součinitelem 1,2 je stálou složkou kombinace. Sečte se s kombinací zatěžovacích stavů 1 vynásobenou buď kladným nebo záporným součinitelem 0,2. Rozhodující přitom je, který z těchto dvou účinků je méně
příznivý.
•
KZS1/s nebo KZS2/s nebo KZS3/s
Kombinace zatěžovacích stavů 1 až 3 jsou stálé a budou se porovnávat mezi sebou.
Výsledkem výpočtu bude nejméně příznivá obálka hodnot.
Pomocí tlačítka [Převzít do tabulky] lze ručně zadané položky převést do tabulky v sekci
Převzít do kombinace ZS.
Kombinace zatěžovacích stavů lze skládat i pomocí myši. V tabulce v sekci Existující ZS, SZS
a KZS označíme příslušná zatížení. Chceme-li označit několik zatížení najednou, při klikání
na jednotlivá zatížení držíme klávesu [Ctrl]. Pomocí tlačítka [Přidat s ‚+’ →] se zatížení
převedou automaticky i s příslušnými dílčími součiniteli spolehlivosti do tabulky v sekci
Převzít do kombinace ZS. Pomocí tlačítka [Přidat s ‚nebo’ →] se zatížení převedou jako
navzájem neslučitelná a ve sloupci Skupina se objeví stejný znak.
158
Součinitele převedených zatěžovacích stavů lze kdykoli měnit: označte v tabulce vpravo příslušné zatížení, v poli pod tabulkou Převzít do kombinace ZS nastavte požadovaný součinitel,
popř. vyberte některou hodnotu ze seznamu a klikněte na tlačítko [X].
Dílčí součinitele spolehlivosti se automaticky nastaví podle předpisu vybraného ze seznamu
v sekci Norma. Kromě běžných norem je v seznamu obsažena i ‚Použitelnost’, v jejímž
případě se všechny dílčí součinitele spolehlivosti nastaví na 1,00.
Tlačítko [Upravit parametry normy…] umožňuje měnit nastavené parametry norem ze
seznamu, tlačítko [Vytvořit novou normu…] pak slouží k definování součinitelů nové normy.
Obr. 6.24: Dialog Normové součinitele zatížení pro zatěžovací stavy při zadávání nové normy
Obr. 6.25: Dialog Nová kombinace zatěžovacích stavů, záložka Parametry výpočtu
159
V této záložce lze aktivovat takzvanou kvadratickou superpozici. Místo obvyklého součtu
vnitřních sil podle rovnice
B = A 1 + A 2 + ... + A n
Rovnice 6.1
se při kvadratické superpozici provádí pythagorejský součet:
B = A 12 + A 22 + ... + A n2
Rovnice 6.2
Kvadratická superpozice vnitřních sil má význam v případě dynamických posouzení, například při skládání kombinací zatížení v důsledku odstředivých sil.
Úprava základních údajů kombinací zatěžovacích stavů
Měnit základní údaje již založených kombinací zatěžovacích stavů lze následujícími způsoby:
• z hlavní nabídky Úpravy → Kombinace zatěžovacích stavů…
Otevře se dialog, v němž můžeme vybrat určitou kombinaci zatěžovacích stavů
a upravit její vlastnosti po kliknutí na tlačítko [Upravit vybrané kombinace ZS…].
• z místní nabídky kombinace zatěžovacích stavů v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím na příslušnou kombinaci
Obr. 6.26: Místní nabídka kombinace zatěžovacích stavů
160
6.4 Superkombinace
6.4
Superkombinace
Obecný popis
Superkombinace SK má podobné vlastnosti jako kombinace zatěžovacích stavů (viz předchozí kapitola 6.3). Do superkombinace lze ovšem skládat i zatížení z různých konstrukcí,
což umožňuje postihnout proměnlivé stavy a zatížení konstrukce obvyklé například
v mostním stavitelství.
Při modelování nejdříve vytvoříme výchozí konstrukci. Tato konstrukce se bude měnit
v závislosti na vývoji stavby a nový stav se pokaždé uloží v kopii do stejné projektové složky.
Přitom je třeba důsledně číslovat uzly a pruty, aby při výpočtu superkombinace nedošlo
k záměně vnitřních sil. Užitečné je, pokud uživatel používá již ve výchozí konstrukci nulové
nebo dělené pruty.
Skládat do superkombinací lze pouze výsledky úloh uložených do stejné projektové složky.
Pokud pro některé úlohy dosud nemáme k dispozici výsledky, program je před složením
kombinace automaticky spočítá. Do superkombinace mohou vstoupit i výsledné hodnoty jiné superkombinace.
Superkombinace může uživatel vytvářet, pokud vlastní licenci k přídavnému modulu SUPERLC.
Vnitřní síly ze superkombinací lze dále zpracovávat v přídavných modulech programu RSTAB, stejně jako jakékoliv jiné výsledky.
Vytvoření nové superkombinace
Dialog pro vytvoření nové superkombinace lze otevřít následujícími způsoby:
• z hlavní nabídky Vložit → Superkombinace zatěž. stavů…
• kliknutím na ikonu [Nová superkombinace…] v panelu nástrojů
Obr. 6.27: Ikona Nová superkombinace v panelu nástrojů
• z místní nabídky superkombinace v navigátoru dat.
Obr. 6.28: Místní nabídka položky Superkombinace zatěžovacích stavů v navigátoru dat
161
6.4 Superkombinace
Otevře se dialog Nová superkombinace.
Obr. 6.29: Dialog Nová superkombinace
V poli SK č. se automaticky vyplní číslo, které lze kdykoli změnit. V poli Označení superkombinace lze uvést libovolný název pro superkombinaci. Uživatel může vyplnit název ručně nebo může vybrat některé označení ze seznamu.
U zatěžovacích stavů, skupin a kombinací zatěžovacích stavů nebo jiných superkombinací,
které mají být zahrnuty do dané superkombinace, se zohledňuje charakter zatížení. Nastavit
lze stejné možnosti jako při skládání kombinací zatěžovacích stavů:
Stálé
Pokud má být zatížení stálou složkou superkombinace, uvede se u něho v sekci Složení superkombinace „/stálé“ nebo „/s“.
Proměnné
Proměnné zatížení vstupuje do superkombinace pouze v případě, že jeho vnitřní síly nepříznivě ovlivní výsledek.
Buď/nebo
Pokud mezi zatížení v superkombinaci vložíme výraz „nebo“, pak se tato zatížení nesčítají,
ale navzájem se vylučují. Do výsledku se zahrnou pouze vnitřní síly zatížení s největšími nepříznivými účinky. Zatížení v takovém vztahu je třeba jednotně označit jako ‚stálá’ nebo
‚proměnná’.
V poli Složení superkombinace lze sčítat, odečítat, popř. spojovat výrazem „nebo“ zatěžovací stavy, skupiny a kombinace zatěžovacích stavů nebo jiné superkombinace vynásobené
libovolnými dílčími součiniteli spolehlivosti. Název úlohy se přitom vždy uvede v hranatých
závorkách. Vzhledem k tomu, že ruční zadání je tu složitější a uživatel se při něm může
snadno dopustit chyb, doporučujeme skládat superkombinaci pomocí myši.
Níže uvádíme dva příklady superkombinací:
162
•
KZS4[ÚLA]/s nebo KZS4[ÚLB]/s
Kombinace zatěžovacích stavů 4 ze dvou různých konstrukcí, označené jako stálé, se
navzájem porovnají. Výsledkem výpočtu bude nejméně příznivá obálka hodnot.
•
1.35*ZS1[B2]/s + 1.50*ZS2[B2] + 1.35*ZS1[B3]/s + KZS6[B1] + KZS7[B1]
Zatěžovací stavy 1 úloh B2 a B3 jsou stálou složkou superkombinace a násobí se součinitelem 1,35. Zatěžovací stav 2 úlohy B2 vstupuje do superkombinace jako
proměnná složka, vynásobená součinitelem 1,50. Kombinace zatěžovacích stavů 6 a 7
6.4 Superkombinace
úlohy B1 bez dílčího součinitele spolehlivosti jsou také pouze proměnnou složkou superkombinace.
Označte nejdříve v tabulce Úlohy aktuálního projektu úlohu, která má být zahrnuta do superkombinace, a následně vyberte příslušná zatížení v tabulce vlevo Existující ZS, SZS a KZS.
Pokud chcete označit několik položek najednou, držte při klikání na položky klávesu [Ctrl].
Pomocí tlačítka [Přidat s ‚+’ →] se zatížení převedou do tabulky Převzít do superkombinace
i s dílčími součiniteli spolehlivosti, nastavenými podle předpisu vybraného v sekci Norma.
Pomocí tlačítka [Přidat s ‚NEBO’ →] se zatížení převedou jako navzájem neslučitelná. Pokud
jsme všechna příslušná zatížení dané úlohy převedli do superkombinace, vybereme v tabulce
Úlohy aktuálního projektu další úlohu a stejným způsobem z ní převedeme vybraná zatížení.
Součinitele převedených zatěžovacích stavů lze kdykoli měnit: označte v tabulce vpravo příslušné zatížení, v poli Faktor pod tabulkami nastavte požadovaný součinitel, popř. vyberte
některou hodnotu ze seznamu a klikněte na tlačítko [X].
Dílčí součinitele spolehlivosti se nastaví podle předpisu vybraného ze seznamu v sekci
Norma. Kromě běžných norem je v seznamu obsažena i ‚Použitelnost’, v jejímž případě se
všechny dílčí součinitele spolehlivosti nastaví na 1,00.
Tlačítko [Upravit …] umožňuje měnit nastavené parametry norem ze seznamu, tlačítko
[Nový…] pak slouží k definování součinitelů nové normy.
Stejně jako v případě kombinací zatěžovacích stavů lze aktivovat kvadratickou superpozici
výsledků (pod polem Složení superkombinace). Místo obvyklého součtu vnitřních sil se při
kvadratické superpozici provádí pythagorejský součet:
B = A 12 + A 22 + ... + A n2
Rovnice 6.3
Úpravy základních údajů superkombinací
Dialog pro úpravu základních údajů superkombinací lze vyvolat následujícími způsoby:
• z hlavní nabídky Úpravy → Superkombinace zatěž. stavů…
Otevře se dialog, v němž můžeme vybrat určitou superkombinaci a upravit její vlastnosti po kliknutí na tlačítko [Upravit vybranou superkombinaci…].
• z místní nabídky superkombinace v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím na příslušnou superkombinaci.
Obr. 6.30: Místní nabídka superkombinace zatěžovacích stavů
163
6.4 Superkombinace
7.
Zatížení
Stejně jako v případě zadávání dat o konstrukci nabízí RSTAB i pro definování zatížení několik možností. Zatížení tak lze zadávat v dialogu, v tabulce a často také přímo v grafickém
okně.
Zadání v dialogu a grafickém okně lze vyvolat
• z podpoložek v hlavní nabídce Vložit → Zatížení
• kliknutím na některou ikonu ze skupiny Vložit v panelu nástrojů
• z místních nabídek podpoložek Zatížení v navigátoru dat.
Obr. 7.1: Možnosti zadání zatížení z hlavní nabídky, místní nabídky a pomocí tlačítka v panelu nástrojů
Již zadané zatížení lze upravovat v dialogu nebo v tabulce.
Dialog pro úpravu zatížení lze vyvolat
• z podpoložek v hlavní nabídce Úpravy → Zatížení
• z místních nabídek zatížení v grafickém okně nebo dvojím kliknutím na vybrané zatížení
• z místních nabídek zatížení v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím na vybrané zatížení.
164
6.4 Superkombinace
Obr. 7.2: Vyvolání dialogu pro úpravu zatížení z hlavní nabídky a z místních nabídek
Data zadaná v grafickém okně nebo jejich změny lze ihned sledovat i v tabulkách a naopak.
Tabulky zatížení otevřeme pomocí příslušného tlačítka v panelu nástrojů tabulek (viz obrázek níže).
Obr. 7.3: Tlačítko [Tabulky zatížení]
Tabulky poskytují výborný přehled o zadaných údajích. Data v tabulkách lze navíc rychle
upravovat nebo také importovat.
V dialogu i v tabulkách lze k údajům o zatížení připojit Komentář. Uživatel může přitom používat již předpřipravené komentáře (viz kapitola 11.6.3, strana 332).
165
7.1 Zatížení na uzel
7.1
Zatížení na uzel
Obecný popis
Uzel může být zatížen sílami a momenty (viz kapitola 5.1, strana 92).
Před zadáním zatížení na uzel je třeba definovat uzel.
Obr. 7.4: Dialog Nové zatížení na uzel
Obr. 7.5: Tabulka 2.1 Zatížení na uzel
Číslo zatížení na uzel se v dialogu Nové zatížení na uzel vyplní automaticky. Uživatel ho však
může kdykoli změnit. Pořadí čísel zatížení nehraje žádnou roli.
Na uzlech č.
V tomto poli se zadají čísla uzlů, na které má zatížení působit. V dialogu Nové zatížení na
uzel lze po kliknutí na tlačítko [Vybrat uzel/-y] zadávat čísla i grafickým výběrem uzlů.
Pokud jsme zvolili grafické zadání, vyplníme nejdříve údaje o zatížení. Po kliknutí na tlačítko
[OK] následně vybereme myší příslušné uzly v grafickém okně.
166
7.1 Zatížení na uzel
Síla PX / PY / PZ
Síly v uzlu jsou jako vektory vztaženy ke globálnímu souřadnému systému. Pokud určitá síla
nepůsobí rovnoběžně s některou globální osou, je třeba spočítat její složky X, Y a Z
a následně je zadat do příslušných polí.
Pokud jsme v základních údajích konstrukce zvolili pouze 2D nebo 1D konstrukci, nejsou
přístupná všechna políčka v dialogu, resp. sloupce v tabulce pro zadání síly.
Moment MX / MY / MZ
Momenty v uzlu jsou také vztaženy ke globálnímu souřadnému systému XYZ. Pokud některý
moment působí v šikmém směru, musejí být rovněž vypočítány jeho složky X, Y a Z a zadány
do příslušných polí.
Kladný moment působí pravotočivě okolo kladné globální osy. V grafickém okně lze názorně vidět zadané údaje. Kromě vektorového zobrazení může uživatel zvolit i obloukové zobrazení
z hlavní nabídky Nastavení → Nastavení zobrazení → Upravit….
Obr. 7.6: Dialog Nastavení zobrazení: Momenty na uzlu v obloukovém zobrazení
V dialogu Nastavení zobrazení klikněte vlevo v sekci Kategorie na Zatížení → Zatížení na
uzel → Momenty na uzlu a v pravé části dialogu pak v sekci Typ zobrazení zaškrtněte Oblouk.
Zatížení na uzly lze také importovat ze souboru Excel (viz kapitola 12.2.3, strana 341).
167
7.2 Zatížení na prut
7.2
Zatížení na prut
Obecný popis
Prut lze zatížit silami, momenty, teplotními účinky, předpětím nebo vynucenými deformacemi.
Před zadáním zatížení na prut je třeba definovat prut.
Obr. 7.8: Tabulka 2.2 Zatížení na prut
Číslo zatížení se v dialogu Nové zatížení na prut vyplní automaticky, uživatel ho však může
kdykoli změnit. Pořadí čísel nehraje žádnou roli.
Vztáhnout na
V této sekci může uživatel vybrat, na které prvky konstrukce má zatížení působit. Volit lze
mezi následujícími možnostmi:
Pruty
Zatížení působí na prut nebo na několik prutů jednotlivě.
Seznam prutů
Zatížení vztažené na seznam prutů působí na celou skupinu prutů, které jsou uvedeny
v seznamu vpravo. Rozdíl oproti první možnosti je pak v případě lichoběžníkového, čtyřúhelníkového a parabolického zatížení značný, protože parametry zatížení se neuvažují
168
u každého jednotlivého prutu zvlášť, nýbrž u všech prutů ze seznamu jako celku (pro celkovou délku). Lichoběžníkové zatížení vztažené na pruty a na seznam prutu lze porovnat na
obr. 7.9.
Možnost vztáhnout zatížení na seznam prutů dovoluje uživateli zadat zatížení přesahující
jeden prut, aniž by bylo třeba definovat nový sled prutů. Zatížení lze pak snadno změnit na
zatížení působící na jednotlivé pruty v tabulce 2.2 Zatížení na prut.
Sady prutů
Zatížení působí na určitou sadu prutů nebo na několik sad prutů. I v tomto případě se parametry zatížení budou uvažovat u prutů z dané sady jako celku.
Rozlišujeme dva druhy sad prutů: takzvané sledy prutů a skupiny prutů (viz kapitola 5.11,
strana 143). Zatímco zatížení lze ke sledům prutů vztahovat neomezeně, v případě skupin
prutů by měl uživatel postupovat opatrně. Lichoběžníková, čtyřúhelníková nebo parabolická
zatížení lze ke skupinám prutů vztáhnout stěží.
Obr. 7.9: Lichoběžníkové zatížení vztažené na pruty (vlevo) a na seznam prutů (vpravo)
Na prutech č.
V tomto poli se uvedou čísla prutů, popř. sad prutů, na které má zatížení působit. V dialogu
Nové zatížení na prut po kliknutí na tlačítko [Vybrat pruty] nebo na tlačítko [Vybrat sady
prutů] lze zadávat čísla i grafickým výběrem prutů nebo sad prutů.
Pokud jsme zvolili grafické zadání, vyplníme nejdříve údaje o zatížení. Po kliknutí na tlačítko
[OK] následně vybereme myší příslušné pruty nebo sady prutů v grafickém okně.
V případě lichoběžníkového nebo parabolického zatížení vztaženého k seznamu prutů lze
v dialogu upravit pořadí čísel prutů pomocí tlačítka [Otočit orientaci prutů].
169
Typ zatížení
V této sekci určíme, o jaký typ zatížení se jedná. V závislosti na označené volbě se mohou
deaktivovat určité části dialogu, popř. sloupce v tabulce. Uživatel může vybrat některý
z následujících typů zatížení:
Typ zatížení
Krátký popis
Síla
Osamělá síla, konstantní, lichoběžníkové, čtyřúhelníkové nebo parabolické zatížení silou
Moment
Osamělý moment, konstantní, lichoběžníkové, čtyřúhelníkové nebo
parabolické zatížení momentem
Rovnoměrná teplota
Zatížení teplotou rovnoměrně rozložené po celém průřezu prutu.
Zatížení může mít po délce prutu konstantní, lichoběžníkový, čtyřúhelníkový nebo parabolický průběh.
Kladná hodnota zatížení znamená, že se prut zahřívá.
Nerovnoměrná teplota
Teplotní rozdíl mezi horní a dolní stranou prutu. Výška prutu se
zadává v poli Výška průřezu H v sekci Parametry zatížení na prut.
Kladná hodnota zatížení znamená, že se horní strana prutu zahřívá.
Protažení
Vynucené protažení nebo zkrácení prutu ε. Kladná hodnota zatížení
znamená, že se prut prodlužuje.
Podélný posun
Protažení prutu posunem koncového uzlu o Δl
Zakřivení
Vynucené zakřivení prutu
Předpětí
Předpínací síla na prutu. Kladná hodnota zatížení znamená, že se
prut prodlužuje.
Tabulka 7.1: Typy zatížení
Díky zobrazení v grafickém okně v dialogu vpravo nahoře si uživatel ihned lépe představí
zvolený typ zatížení a také vliv znamének sil a protažení.
170
Průběh zatížení
V sekci Průběh zatížení lze vybírat z několika různých možností. Také průběh zatížení se
v dialogu graficky znázorní v okně vpravo nahoře.
Diagram
Osamělé
Popis
Osamělé (bodové) zatížení, osamělý moment
V sekci Parametry zatížení na prut se určí velikost
osamělého zatížení, popř. momentu a vzdálenost
bodu, v němž zatížení působí, od počátku prutu.
Osamělé n x P
Několikanásobná osamělá zatížení, popř. momenty
Seznam nabízí různé možnosti: dvojice zatížení
nebo několikanásobná osamělá zatížení (např.
zatížení nápravou).
Volba znázorněná vlevo je vhodná pro stejně velké osamělé síly. Vzdálenost mezi místy jejich působení je neměnná. V sekci Parametry zatížení na
prut se určí velikost osamělého zatížení, vzdálenost prvního zatížení od počátku prutu
a vzdálenost mezi zatíženími.
Konstantní
Konstantní spojité zatížení
V sekci Parametry zatížení na prut se určí velikost
spojitého zatížení.
Lichoběžníkové
Lichoběžníkové zatížení
Pro lineárně proměnný průběh zatížení se v sekci
Parametry zatížení na prut určí obě velikosti zatížení a vzdálenosti (viz grafické znázornění
v dialogu). Vytvořit lze i trojúhelníková zatížení,
pokud jednu velikost zatížení nastavíme na nulu.
Vzdálenosti lze zadat i v poměru k délce prutu
zaškrtnutím políčka Poměrná vzdálenost v %.
Čtyřúhelníkové
Trojúhelníkové lichoběžníkové zatížení
Pro lineárně proměnný průběh zatížení
v jednotlivých úsecích se v sekci Parametry zatížení na prut určí velikosti zatížení a vzdálenosti
podle obrázku vpravo nahoře.
Parabolické
Parabolické zatížení
Zatížení působí na celý prut parabolicky. V sekci
Parametry zatížení na prut se určí velikosti zatížení na počátku, na konci a také ve středu prutu.
Tabulka 7.2: Průběhy zatížení
171
Směr zatížení
Zatížení může působit ve směru globálních os X, Y, Z nebo lokálních os prutu x, y, z. Na samotný výpočet nemá vliv, zda je zatížení definováno lokálně nebo globálně.
Pokud jsme v základních údajích konstrukce vybrali 2D nebo 1D konstrukci, nezpřístupní se
všech šest směrů zatížení.
Lokální
Orientaci os prutu je věnován oddíl Natočení prutu v kapitole 5.7. Osa x je vždy podélnou
osou prutu. Osa y představuje takzvanou „silnou“ osu, osa z pak „slabou“ osu průřezu prutu.
Příkladem lokálně definovaných zatížení je zatížení střešní konstrukce větrem, zatížení teplotou nebo předpětí.
Globální
Pokud zatížení působí ve směru některé osy globálního souřadného systému XYZ, nemusíme
se již zajímat o orientaci lokálních os prutu.
Příkladem globálně definovaných zatížení je přidané stálé zatížení nebo zatížení střešní konstrukce sněhem či zatížení stěn nebo štítu větrem.
Vztažná délka
Pokud je zatížení definováno v globálním souřadném systému a nepůsobí kolmo na prut,
má v této sekci uživatel na výběr několik možností, k nimž může vztáhnout působení zatížení.
Skutečná délka prutu
Zatížení bude působit na celkovou, skutečnou délku prutu.
Průmět v X / Y / Z
Zatížení působí na průmět prutu ve směru příslušné osy globálního souřadného systému.
Tato volba se zaškrtne například při působení zatížení sněhem na průmět půdorysné plochy
střechy.
Parametry zatížení na prut
V této sekci dialogu resp. v příslušných sloupcích v tabulce se určují velikosti zatížení
a případně další parametry. Pole jsou přístupná v závislosti na předešlém nastavení.
Zatížení p / p2
V těchto polích se zadávají velikosti zatížení. Znaménka se řídí orientací vzhledem k osám
globálního, popř. lokálního souřadného systému. V případě předpětí a změny teploty nebo
délky znamená kladná hodnota zatížení, že se prut prodlužuje.
V případě lichoběžníkového, čtyřúhelníkového nebo parabolického zatížení je třeba zadat
několik hodnot zatížení. V grafickém okně v dialogu vpravo nahoře jsou příslušné parametry
zatížení dobře znázorněny.
Vzdálenost A / B
V případě osamělých nebo lichoběžníkových zatížení lze v těchto polích zadávat vzdálenosti
míst působení zatížení od počátku prutu. Vzdálenosti lze zadat i poměrně k délce prutu zaškrtnutím políčka Poměrná vzdálenost v %.
I v tomto případě je pro uživatele velmi užitečné znázornění vzdáleností v grafickém okně
vpravo nahoře.
172
Poměrná vzdálenost v %
Pokud je toto políčko aktivováno, stanoví se vzdálenosti osamělých nebo lichoběžníkových
zatížení poměrně k délce prutu. V opačném případě se zadají absolutní hodnoty v polích
pro vzdálenost A a B.
Zatížení přes celou délku prutu
Toto pole lze aktivovat pouze v případě lichoběžníkových zatížení. Lineárně proměnné zatížení pak působí od počátku po konec prutu. Pole A a B v sekci Parametry zatížení na prut
nemají v tomto případě význam, a proto nejsou přístupná.
Výška průřezu H
Výška průřezu H má význam při zadávání zatížení typu Nerovnoměrná teplota. V tomto poli
se zadává účinná výška průřezu.
Níže uvádíme příklad zatížení na prut v příhradové konstrukci:
Obr. 7.10: Příhradová konstrukce se spojitým zatížením na horním pásu a osamélým zatížením na diagonálách
Jak vidíme, pro zadání osamělých břemen není třeba dělit pruty vnitřními uzly.
173
7.3 Vynucené deformace uzlů
7.3
Obecný popis
Vynucená deformace uzlu je posun nebo rotace podepřeného uzlu, ke kterému dochází
např. při poklesu podpory.
Vynucené deformace lze použít pouze u těch uzlů, které mají odebrány stupně volnosti odpovídající dané vynucené deformaci.
Obr. 7.11: Dialog Nová vynucená deformace uzlu
Obr. 7.12: Tabulka 2.3 Vynucené deformace uzlu
Číslo zatížení se v dialogu Nová vynucená deformace uzlu vyplní automaticky, uživatel ho
však může změnit. Pořadí čísel nehraje žádnou roli.
Na uzlech č.
V tomto poli se uvede seznam uzlů, na které má vynucená deformace působit. V dialogu
Nová vynucená deformace uzlu lze uzly vybrat i graficky po kliknutí na tlačítko [Vybrat uzel/ly].
Pokud jsme zvolili grafické zadání, vyplníme nejdříve údaje o vynucené deformaci a po
kliknutí na tlačítko [OK] vybereme v grafickém okně postupně příslušné uzly.
Vynucený posun uX’ / uY’ / uZ’
Vynucený posun je vztažen ke globálnímu souřadnému systému XYZ. Pokud posun
podepřeného uzlu neprobíhá rovnoběžně s některou osou globálního souřadného systému,
je třeba vypočítat složky X, Y a Z a uvést je do příslušných polí v dialogu nebo v tabulce.
V případě, že jsme v základních údajích vybrali konstrukci 2D nebo 1D, nejsou přístupná
všechna pole ani sloupce.
174
7.4 Imperfekce
Vynucené pootočení ϕX’ / ϕY’ / ϕZ’
Momenty v uzlech jsou rovněž vztaženy ke globálnímu souřadnému systému XYZ. Pokud
vynucené pootočení působí v šikmém směru, pak je třeba působení rozložit do složek X, Y
a Z a hodnoty uvést v příslušných polích nebo sloupcích.
Kladné vynucené pootočení působí ve směru hodinových ručiček kolem kladné globální osy.
Grafické zobrazení v pravé části dialogu poskytuje názornou představu pro zadání
znamének.
7.4
Imperfekce
Obecný popis
Imperfekce představují výrobně technické odchylky v geometrii konstrukce a ve vlastnostech
materiálu. Podle EN 1993-1-1, čl. 5.3 lze imperfekce definovat jako počáteční zakřivení
(prohnutí) nebo pootočení (naklonění). Imperfekce se přitom zohledňují ekvivalentním
náhradním zatížením.
Obr. 7.13: Geometrické náhradní imperfekce podle EN 1993-1-1 (čl. 5.3)
V programu RSTAB 5 se imperfekce uvažovaly při výpočtu podle teorie II. nebo III. řádu.
V RSTABu 6 je možné náhradní zatížení zohlednit i při výpočtu podle teorie I. řádu. Přitom je
třeba si uvědomit, že imperfekce sama o sobě nevyvolává žádné vnitřní síly. Proto musí na
konstrukci přídatně působit „skutečné“ zatížení, v jehož důsledku v prutu vzniká normálová
síla.
Zatížení a imperfekce doporučujeme definovat v samostatných zatěžovacích stavech.
Vhodně kombinovat je následně lze ve skupinách zatěžovacích stavů.
Definovaná náhradní zatížení jsou afinní k prvnímu tvaru vybočení v nejméně příznivém
směru.
Imperfekce je možné zadávat i v přídavném modulu RS-IMP. V tomto modulu lze
imperfekce generovat automaticky nebo alternativně vytvářet přetvořené náhradní
konstrukce.
175
7.4 Imperfekce
Obr. 7.14: Dialog Nová imperfekce
Obr. 7.15: Tabulka 2.4 Imperfekce
Číslo imperfekce se v dialogu Nová imperfekce vyplní automaticky, uživatel ho však může
kdykoli změnit. Pořadí čísel nehraje žádnou roli.
Vztáhnout na
V této sekci může uživatel vybrat, na jaké prvky konstrukce má imperfekce působit. Zaškrtnout lze některou z následujících možností:
Pruty
Imperfekce působí na prut nebo na několik prutů jednotlivě.
Seznam prutů
Imperfekce vztažená na seznam prutů působí na celou skupinu prutů, které jsou uvedeny
v seznamu vpravo. Rozdíl oproti první možnosti je značný. Imperfekce se totiž neuvažuje u
každého jednotlivého prutu zvlášť, nýbrž u všech prutů ze seznamu jako celku a vztahuje se
tak na celkovou délku. Působení imperfekce na jednotlivé pruty a na seznam prutů lze porovnat na obr. 7.16.
Možnost vztáhnout imperfekci na seznam prutů dovoluje uživateli zadat imperfekci přesahující jeden prut, aniž by bylo třeba definovat nový sled prutů. Imperfekci lze pak snadno
změnit na imperfekci působící na jednotlivé pruty.
Pokud průběžně definovaná imperfekce graficky změní směr u některého prutu ze seznamu,
důvodem je opačná orientace prutu. Klikněte na daný prut pravým tlačítkem myši a v místní
nabídce vyberte příkaz Otočit směr prutu.
Sady prutů
Imperfekce působí na určitou sadu prutů nebo na několik sad prutů. I v tomto případě se
parametry imperfekce budou uvažovat u prutů z dané sady jako celku.
176
7.4 Imperfekce
Rozlišujeme dva druhy sad prutů: takzvané sledy prutů a skupiny prutů (viz kapitola 5.11,
strana 143). Zatímco imperfekce lze ke sledům prutů vztahovat neomezeně, v případě skupin prutů je nelze použít.
Obr. 7.16: Imperfekce vztažená na Pruty (vlevo) a na Seznam prutů (vpravo)
Na prutech č.
V tomto poli se uvede seznam prutů, popř. sad prutů, na které má imperfekce působit. V
dialogu Nová imperfekce lze pruty zadat i graficky po kliknutí na tlačítko [Vybrat prut / -y]
nebo [Vybrat sadu prutů].
Pokud jsme zvolili grafické zadání, vyplníme nejdříve všechny údaje o imperfekci. Po kliknutí
na [OK] postupně vybereme příslušné pruty nebo sady prutů v grafickém okně.
V případě imperfekcí vztažených na seznam prutů lze v dialogu upravit pořadí čísel prutů
pomocí tlačítka [Otočit orientaci prutů]. Tím se změní i pootočení v grafickém zobrazení. Na
výpočet tato změna nemá vliv, protože náhradní zatížení jsou stejná.
Směr
Imperfekce lze definovat pouze ve směru lokálních os y nebo z. Počáteční zakřivení nebo
pootočení v globálním směru je vyloučeno.
Orientace os prutu se popisuje v kapitole 5.7, v oddílu Natočení prutu. Zpravidla představuje
osa y takzvanou „silnou“a osa z „slabou“ osu průřezu prutu.
Pokud jsme v základních údajích vybrali konstrukci typu 2D nebo 1D, je přístupný pouze
směr z.
Pootočení 1/ϕ0
ϕ0 udává míru pootočení (naklonění), srov. EN 1993-1-1, čl. 5.3. V tomto poli v dialogu,
popř. sloupci v tabulce je třeba zadat převrácenou hodnotu ϕ0.
Po kliknutí na tlačítko [Spočítat pootočení podle normy a načíst hodnotu...] se otevře dialog
Stanovení pootočení prutu, v němž lze dopočítat parametry imperfektního zatížení podle
vybrané normy.
177
7.4 Imperfekce
Obr. 7. 17: Dialog Stanovení pootočení prutu
Zakřivení l/w0
Zakřivení w0 (resp. e0 podle EN 1993-1-1) stanoví míru prohnutí. Zakřivení závisí na křivce
vzpěrné pevnosti průřezu a zadává se ve vztahu k délce prutu l.
Zohlednit zakřivení od ε0
Pootočení a zakřivení se zohledňují současně, pokud je charakteristická hodnota prutu ε větší než hodnota zadaná v tomto poli. Ve většině případů se stanoví hodnota ε > 1.6, od které je třeba kromě pootočení uvážit i zakřivení.
Příklady imperfekcí
•
Na levém sloupu můžeme pozorovat pootočení i zakřivení, na pravém sloupu pouze
pootočení.
Obr. 7.18: Pootočení a zakřivení rovinného rámu
178
7.4 Imperfekce
•
V uzlu, v němž se spojují 4 pruty, bylo definováno zakřivení l/200.
Obr. 7.19: Zakřivení zkřížených prutů
179
8.1 Kontrola vstupních dat
8.
Výpočet
8.1
Kontrola vstupních dat
Před spuštěním výpočtu doporučujeme provést kontrolu údajů o konstrukci a zatížení
a navrženého modelu. Při kontrole se ověří, zda nechybí některé nezbytné údaje o jednotlivých prvcích konstrukce a zatížení a zda jsou vztahy mezi daty definovány smysluplně.
Zjištěné chyby lze rychle opravit, protože problematický řádek lze přímo vyvolat v tabulce.
8.1.1
V programu RSTAB lze ověřit správnost zadaných dat o konstrukci i zatížení. Kontrolu
správnosti spustíme z hlavní nabídky
Nástroje → Kontrola správnosti…
nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Otevře se následující dialog:
Obr. 8.1: Dialog Kontrola správnosti
V tomto dialogu stanovíme, která vstupní data budou překontrolována.
V sekci Druh kontroly můžeme vybrat jednu ze tří možností:
•
Normální
Jedná se o standardní kontrolu, při které se prověří úplnost zadaných parametrů a správnost
nadefinovaných vztahů.
•
S varováním
Po zaškrtnutí této volby se provede důkladná kontrola, při níž program hledá také uzly se
stejnými souřadnicemi nebo nespojené pruty.
Pokud program narazí na nesrovnalost, zobrazí se hlášení s přesnými údaji. Uživatel může
kontrolu přerušit a ihned problém odstranit.
Obr. 8.2: Kontrola správnosti s varováním
•
Pouze statistika
Tato funkce slouží k zobrazení bilance zadaných dat, například rozměrů konstrukce, celkové
tíhy, počtu zadaných uzlů, prutů, zatížení na prut nebo imperfekcí apod.
180
Bilance vstupních dat se zobrazí vždy po úspěšném ukončení všech tří druhů kontroly
správnosti.
Obr. 8.3: Výsledek kontroly správnosti, záložka Údaje o konstrukci
8.1.2
Kontrola modelu
Kromě obecné kontroly správnosti, kterou popisujeme výše, lze provést důslednou kontrolu
modelu, při které program vyhledává v modelu určité chyby. Kontrolu spustíme z hlavní nabídky
Nástroje → Kontrola modelu.
Uživatel tu může zvolit jednu ze čtyř možností:
Identické uzly
Program vyhledá uzly se stejnými souřadnicemi při zadané toleranci a zobrazí jejich
seznam. Uzly jsou v něm rozděleny do skupin.
Obr. 8.4: Výsledek kontroly identických uzlů v modelu
181
V sekci Co provést s identickými uzly? určíme, jak má program zpracovat stejné uzly. V sekci
Operaci použít na zvolíme, zda má program danou operaci provést u všech skupin uzlů zobrazených v seznamu nahoře nebo pouze u aktuálně vybrané skupiny.
V sekci Tolerance lze přesně nastavit rozmezí, kdy budou souřadnice vyhodnoceny jako
identické. Tato funkce je užitečná především při importu konstrukcí z aplikací CAD, které se
často vyznačují velmi krátkými pruty, neboť uzly jsou zadány těsně vedle sebe. Pokud se při
vhodně zvolené toleranci takové uzly vyfiltrují a sloučí, vyhneme se případným problémům
při výpočtu.
Překrývající se pruty
Pokud uživatel vybere tuto funkci, vyhledá program všechny pruty, které se částečně nebo
po celé délce překrývají, a zobrazí jejich seznam. Pruty jsou v něm zařazeny do skupin. Po
kliknutí na [OK] bude vybraná skupina označena v grafickém zobrazení a uživatel ji může
opravit.
Křízení nespojených prutů
Při kontrole se vyhledají pruty, které se kříží, ale v průsečíku nejsou spojeny uzlem.
Obr. 8.5: Výsledek kontroly křížících se prutů v modelu
V sekci Skupiny křížících se nespojených prutů se zobrazí výsledek kontroly. Zkřížené pruty
jsou zde rozděleny do skupin. Aktuálně vybraná skupina se v grafickém zobrazení označí
šipkou.
V sekci Co chcete provést s křížícími se nespojenými pruty? uživatel určí, zda se mají nalezené pruty spojit. Volba Spojit pruty se použije pouze pro přenos vnitřních sil, nikoli však například pro běžné diagonální vyztužení tahovými pruty.
Nezávislé systémy
Při této kontrole program vyhledá případné dílčí konstrukce, které nejsou k celkové konstrukci připojeny žádným prutem.
Dílčí konstrukce, aktuálně vybraná v seznamu Skupiny nezávislých systémů, se v grafickém
zobrazení barevně vyznačí. Případné problémové oblasti se tak lokalizují a model je možné
opravit.
182
8.1.3
Program RSTAB může případné drobné nesrovnalosti, které vznikly při importu dat
z aplikace CAD nebo v průběhu modelování konstrukce, automaticky opravit. Příslušnou
funkci vyvoláme z hlavní nabídky
Nástroje → Regenerovat konstrukci….
Obr. 8.6: Dialog Regenerace konstrukce
V sekci Sloučit blízko ležící uzly se stanoví mez pro vzdálenost mezi uzly. Pokud bude vzdálenost mezi uzly menší, než je hodnota zadaná v poli Tolerance, budou uzly vyhodnoceny
jako identické a sloučeny v jediný uzel. Nadbytečné uzly se smažou a provede se přečíslování
uzlů.
V sekci Pruty jsou považovány za svislé se upravuje poloha lokálního osového systému. U
prutů ve „svislé“ poloze je orientace os jiná než u prutů v „obecné“ (mimoběžné) poloze (viz
kapitola 5.7, strana 120). V poli Tolerance lze zadat hodnotu pro délku průmětu do roviny
XY. Pokud nebude tato hodnota překročena, budou se pruty považovat za svislé. Osy prutu
se tak „nestočí“, což je výhodné pro zadání zatížení i pro výsledné vnitřní síly.
8.1.4
Smazání nepoužitých zatížení
Zatížení lze zadat pouze na prvcích, které již v konstrukci existují. V průběhu modelování se
může stát, že uživatel z konstrukce odstraní pruty nebo uzly, kterým byla přiřazena zatížení.
Zpravidla se zatížení smažou automaticky spolu s těmito prvky. Pokud se však přesto stane,
že se při kontrole správnosti odhalí podobná chyba, lze zatížení na již neexistujících prvcích
snadno smazat z hlavní nabídky
Nástroje → Smazat nepoužitá zatížení.
183
8.2 Parametry výpočtu
8.2
Parametry výpočtu
Koncepce výpočtu v programu RSTAB 6 se oproti výpočtu v RSTABu 5 změnila. V RSTABu 6
lze výpočetní parametry přiřazovat jednotlivě každému zatěžovacímu stavu a každé skupině
nebo kombinaci zatěžovacích stavů. Parametry se přiřazují v záložce Parametry výpočtu
v dialogu pro zadání zatěžovacího stavu nebo skupiny ZS (viz obr. 6.4, strana 148).
Kromě toho nabízí program celkový přehled, z něhož má uživatel přístup k výpočetním parametrům všech zatěžovacích stavů, jejich skupin a kombinací. Dialog se otevře z hlavní nabídky
Výpočet → Parametry výpočtu…
nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.
Obr. 8.7: Ikona [Parametry výpočtu]
Dialog je rozdělen do čtyř záložek. V prvních třech záložkách lze nastavit parametry pro
výpočet jednotlivých zatěžovacích stavů, resp. jejich skupin nebo kombinací. Společné
parametry se stanoví ve čtvrté záložce Možnosti.
Záložka Zatěžovací stavy
Obr. 8.8: Dialog Parametry výpočtu, záložka Zatěžovací stavy
V levé části dialogu v sekci Seznam se zobrazí všechny dosud zadané zatěžovací stavy.
Vlastnosti zatěžovacího stavu, aktuálně vybraného v seznamu, může uživatel upravovat
v sekcích vpravo. Pokud je zatěžovací stav označen hvězdičkou, nebyla mu přiřazena žádná
zatížení nebo obsahuje výlučně imperfekce.
184
Vícenásobný výběr položek v seznamu lze provést pomocí stisknuté klávesy [Ctrl]. V tabulce
níže uvádíme funkce jednotlivých tlačítek v záložce Zatěžovací stavy dialogu Parametry výpočtu:
Slouží k úpravám základních údajů vybraného zatěžovacího stavu.
Slouží k výběru všech zatěžovacích stavů. Vlastnosti lze pak stanovit jednotně pro
všechny zatěžovací stavy.
Slouží ke zrušení výběru položky ze seznamu.
Slouží ke smazání vybraných zatěžovacích stavů.
Tabulka 8.1: Tlačítka v záložce Zatěžovací stavy
Sekce Označení zatěžovacího stavu, Součinitel ZS, Charakter zatížení a Vlastní tíha jsou popsány v kapitole 6.1 na straně 146.
Sekce Teorie výpočtu
V sekci Teorie výpočtu může uživatel vybrat, zda výpočet zatěžovacího stavu proběhne podle teorie I., II. nebo III. řádu. Pokud označí volbu Postkritická analýza, pak bude provedena
postkritická analýza kompletní nosné konstrukce. Přednastaven je lineární výpočet zatěžovacího stavu podle teorie I. řádu. Pokud model konstrukce obsahuje lanové pruty, bude navržen výpočet podle teorie III. řádu. Lanové pruty se počítají vždy podle teorie III. řádu, ostatní
pruty podle zvolené teorie výpočtu.
Jestliže výpočet nemá proběhnout podle teorie I. řádu, v sekci Možnosti pro teorii II. resp.
III. řádu lze provést detailní nastavení.
Zohlednit příznivé účinky tahových sil
Tahové síly příznivě působí na přetvořenou konstrukci. Jejich vlivem se přetvoření zmenší
a konstrukce je stabilnější.
Na zohlednění příznivých účinků tahových sil jsou různé názory. Eurokódy obsahují ustanovení, podle nichž je třeba příznivé účinky násobit menším dílčím součinitelem spolehlivosti
než nepříznivé.
Zohlednění rozdílných dílčích součinitelů spolehlivosti u jednotlivých prutů je na úrovni výpočetního jádra stěží proveditelné, pokud nechceme nadměrně prodloužit čas výpočtu. RSTAB tak nabízí možnost nastavit tahové síly obecně na nulu. Je to jistější řešení. Pokud
chceme tuto možnost využít, je třeba deaktivovat kontrolní políčko.
Na druhé straně lze namítat, že v normách se hovoří o účincích zatížení a nikoli vnitřních sil.
Z toho vyplývá, že by měl uživatel pouze rozhodnout, zda má celý zatěžovací stav příznivý
nebo nepříznivý účinek. Příznivé působení nepříznivého zatěžovacího stavu v určitých oblastech konstrukce lze zohlednit. Normálové síly uvažované při výpočtu se nemění. V tomto
případě je třeba kontrolní políčko zaškrtnout.
Zpětné dělení výsledků součinitelem ZS
Podle některých norem je nezbytné vynásobit zatížení součinitelem, a tím zvýšit jejich účinky
pro posouzení stability podle teorie II. řádu. Dimenzování konstrukce však má proběhnout
se zatíženími bez dílčích součinitelů spolehlivosti. Oba požadavky lze splnit, pokud bude zadán součinitel ZS větší než 1,00 a pokud zaškrtneme toto kontrolní políčko.
Redukce tuhosti součinitelem bezpečnosti γM
Pokud zaškrtneme toto políčko, vydělí se tuhost (E*I), popř. (E*A) součinitelem γM. Součinitel
bezpečnosti materiálu γM se stanoví pro každý materiál zvlášť (viz kapitola 5.2, strana 95).
185
Spočítat součinitel kritického zatížení
Výpočet součinitele kritického zatížení zatěžovacího stavu probíhá iteračně podle teorie II.
řádu. Po kliknutí na tlačítko [Nastavení pro stanovení součinitele kritického zatížení…] lze
nastavit parametry pro výpočet. Výchozím bodem je počáteční faktor zatížení, od něhož se
zatížení neustále zvyšuje podle zadaného přírůstku zatížení, dokud konstrukce neztratí svou
stabilitu.
Při této metodě je třeba dávat pozor na to, aby počáteční faktor zatížení nebyl příliš vysoký
a hodnota zadaná pro přírůstek zatížení příliš hrubá, a nedošlo tak k přeskočení prvního
vlastního tvaru. Také je třeba nastavit dostatečně vysoký počet možných iterací v záložce
Možnosti.
Záložka Skupiny zatěžovacích stavů
Obr. 8.9: Dialog Parametry výpočtu, záložka Skupiny zatěžovacích stavů
Základní informace ke skládání zatěžovacích stavů do skupin najdete v kapitole 6.2 na straně 152.
V levé části dialogu se v sekci Seznam zobrazí všechny dosud založené skupiny zatěžovacích
stavů. Vlastnosti skupin aktuálně vybraných v seznamu lze upravovat v sekcích vpravo. Vícenásobný výběr položek lze provádět pomocí stisknuté klávesy [Ctrl].
Sekce Označení SZS, Součinitel SZS a ZS zahrnuté do skupiny stavů jsou popsány v kapitole
6.2 na straně 152.
Teorie výpočtu
V sekci Teorie výpočtu může uživatel rozhodnout, zda výpočet skupiny zatěžovacích stavů
proběhne podle teorie I., II. nebo III. řádu. Přednastaven je nelineární výpočet skupiny zatěžovacích stavů podle teorie II. řádu. Pokud model konstrukce obsahuje lanové pruty, bude
navržen výpočet podle teorie III. řádu. Lanové pruty se počítají vždy podle teorie III. řádu,
ostatní pruty podle zvolené teorie výpočtu. Pokud uživatel označí volbu Postkritická analýza,
pak bude provedena postkritická analýza kompletní nosné konstrukce.
186
Teorie II. řádu
Při výpočtu podle teorie II. řádu se zjišťuje rovnováha na přetvořené konstrukci při malých
deformacích. Normálové síly v konstrukci vyvolávají větší ohybové momenty. Výpočet podle
teorie II. řádu je tak vhodný pouze v případě, kdy je normálová síla podstatně větší než
posouvající síla. Přídavný ohybový moment ΔM je dán podélnou silou N a ramenem eel.
ΔM = N ⋅ e el
Rovnice 8.1
U prutů namáhaných tlakem vzniká superlineární vztah mezi namáháním a vnitřními silami.
Proto je třeba zpravidla nutné počítat s γ-násobnými zatíženími.
Rovnice podle teorie II. řádu vychází z trigonometrických funkcí. RSTAB používá analytické
řešení diferenciální rovnice pro posun prutu se zohledněním normálové síly. Interakce mezi
ohybem a kroucením se neuvažuje. Pokud má výpočet proběhnout podle ohybově-torzní
teorie II. řádu, je třeba použít přídavný modul FE-LTB.
RSTAB prověřuje charakteristickou hodnotu prutu ε:
ε =L⋅
N
E⋅I
Rovnice 8.2
V případě, že je charakteristická hodnota prutu příliš malá, vypočítá RSTAB rovnici pomocí
řad.
Jako kritérium přerušení výpočtu podle teorie II. řádu se používá rozdíl v normálové síle
v jednotlivých iteracích. Normálová síla, která ovlivňuje tuhost a je pro výpočet podle teorie
II. řádu rozhodující, se uvažuje jako konstantní po celé délce prutu. Pokud se u všech prutových prvků překročí hranice stanovená pro rozdíl v normálové síle, bude výpočet ukončen.
Poměrnou mez lze stanovit v záložce Možnosti v poli Tolerance kritérií konvergence u nelineárního výpočtu.
Vychází se z předpokladů teorie pružnosti I. řádu a těchto doplňujících podmínek:
•
•
•
Nedochází k žádným plastickým deformacím.
Nemění se směr vnějších sil.
Není-li podélná síla v prutu konstantní, použije se pro výpočet ε nejméně příznivá
hodnota normálové síly N.
Teorie III. řádu (Newton-Raphson)
Teorie III. řádu, označovaná také jako teorie velkých deformací, zohledňuje při analýze
vnitřních sil podélné i příčné síly. Pokud vybereme výpočet podle teorie III. řádu, pak se podle ní počítají všechny typy prutů. V RSTABu 5 se podle teorie III. řádu počítaly pouze lanové
pruty.
Při výpočtu se přitom uplatňuje metoda Newtona-Raphsona. Nelineární soustava rovnic se
řeší iterační numerickou metodou tečen. V záložce Možnosti lze konvergenci ovlivnit
nastavením počtu přírůstků zatížení.
Při výpočtu podle teorie III. řádu se matice tuhosti vytvoří pro přetvořenou konstrukci po
každém iteračním kroku.Pokud se v konstrukci nacházejí pruty typu Lanové pruty, budou se
vždy počítat podle teorie III. řádu. Ostatní pruty se spočítají podle zvolené teorie výpočtu.
Postkritická analýza
Po zvolení tohoto druhu výpočtu se provede postkritická analýza celé nosné konstrukce. Vliv
normálových sil se uvažuje pro stanovení změn smykové a ohybové tuhosti nosníků
a příhradových prutů. Při tomto výpočtu se v každém iteračním kroku uloží tečná matice
tuhosti. V případě singularit (nestability) se matice tuhosti předchozího iteračního kroku
187
použije pro nové geometrické přírůstkové iterace, dokud je tečná matice tuhosti aktuálního
uspořádání regulární (stabilní).
Možnosti pro teorii II., resp. III. řádu
Volby Zohlednit příznivé účinky tahových sil, Zpětné dělení výsledků součinitelem ZS,
Redukce tuhosti součinitelem bezpečnosti γM a Spočítat součinitel kritického zatížení jsou
popsány na straně 185.
Záložka Kombinace zatěžovacích stavů
Obr. 8.10: Dialog Parametry výpočtu, záložka Kombinace zatěžovacích stavů
Základní informace ke skládání zatěžovacích stavů do kombinací najdete v kapitole 6.3 na
straně 156.
V levé části dialogu se v sekci Seznam zobrazí všechny dosud založené kombinace zatěžovacích stavů. Vlastnosti kombinací aktuálně vybraných v seznamu lze upravovat v sekcích
vpravo. Vícenásobný výběr kombinací lze provádět pomocí stisknuté klávesy [Ctrl].
Sekce Označení KZS, Složení kombinace a ZS/SZS/KZS zahrnuté do kombinace stavů jsou
popsány v kapitole 6.3 Kombinace zatěžovacích stavů na straně 158.
Možnosti
Ve spodní části dialogu v sekci Možnosti lze aktivovat volbu Kvadratická superpozice. Místo
obvyklého součtu vnitřních sil podle rovnice
B = A 1 + A 2 + ... + A n
Rovnice 8.3
se při kvadratické superpozici provádí pythagorejský součet:
B = A 12 + A 22 + ... + A n2
Rovnice 8.4
188
Záložka Možnosti
Obr. 8.11: Dialog Parametry výpočtu, záložka Možnosti
Nelineární účinky
Pokud jsou v konstrukci použity nelineární prvky (např. tahové pruty, podpory s kritériem
neúčinnosti), lze jejich nelinearity aktivovat v této sekci. Tato možnost by měla být ovšem
využívána pouze k testování konstrukce. Nesprávně definované neúčinné prvky jsou častou
příčinou nestability. Volby v této sekci jsou velmi užitečné při hledání chyb tohoto charakteru.
Reaktivace vypadlých prutů
Toto nastavení má význam, pokud konstrukce obsahuje pruty, které mohou být v určitých
případech neúčinné, např. tahové a tlakové pruty s nelineárními vlastnostmi. Pomocí této
volby lze řešit případné stabilitní problémy.
Jako příklad nám poslouží konstrukce, která je stabilizována pomocí tahových prutů. V prvním výpočetním cyklu budou všechny tyto pruty zatíženy malými tlakovými silami, a proto
budou z konstrukce odstraněny. V druhé iteraci bude konstrukce bez těchto prutů nestabilní.
Zkontrolovat deformaci vypadlých prutů a popř. je reaktivovat
Pokud je toto zaškrtávací políčko aktivováno, v každé iteraci se zkontroluje deformace neúčinných prutů. Pokud se např. koncové uzly tahového prutu od sebe vzdálí, bude prut reaktivován.
Maximální počet reaktivací
V mnoha případech se může opětovné zařazování prvku do konstrukce projevit nepříznivě:
může se stát, že určitý prut bude po první iteraci odstraněn, po druhé iteraci znovu zahrnut,
po třetí opět odstraněn atd. Výpočet pokračuje bez konvergence v této smyčce, dokud není
189
dosažen maximální počet iterací. Předejít lze tomu tak, že v uvedeném poli nastavíme počet
možných reaktivací prutu, než bude prut definitivně odstraněn z matice tuhosti.
Pokud uživatel aktivuje políčko Zvláštní úpravy nastavení, zpřístupní se mu další dvě volby
pro zpracování vypadlých prutů. Tyto volby lze kombinovat s výše popsanou reaktivací prutů.
Vypadlé pruty odstraňovat jednotlivě v po sobě jdoucích iteracích
Pokud označíme tuto volbu, neodstraní se po první iteraci např. všechny tahové pruty zatížené tlakem najednou, nýbrž pouze tahový prut zatížený největším tlakem. Při druhé iteraci
tak chybí v matici tuhosti pouze jeden prut. Po druhé iteraci bude opět odstraněn pouze tahový prut, na který působí největší tlak. Zpravidla vede tento postup k lepší konvergenci
v důsledku redistribuce v konstrukci.
Tato metoda výpočtu je časově náročnější, protože musí proběhnout větší počet iterací.
Přitom je třeba dávat pozor na to, aby v dolní části dialogu v sekci Ostatní nastavení byl
zvolen dostatečný počet možných iterací.
Vypadlým prutů přiřadit menší tuhost
Pokud aktivujeme tuto volbu, neúčinné pruty nebudou odstraněny z matice tuhosti, ale
přiřadí se jim velmi malá tuhost. Tuhost můžeme určit v poli Redukční součinitel tuhosti.
Pokud například vybereme součinitel 1000, bude tuhost zmenšena na 1/1000 původní
hodnoty.
Jestliže zvolíme tuto metodu výpočtu, je třeba si uvědomit, že na prutu vzniknou minimální
vnitřní síly, které prut v důsledku svých definovaných vlastností vlastně nepřenáší.
Ostatní nastavení
Maximální počet iterací
Pokud se provádí výpočet podle teorie II. či III. řádu nebo postkritická analýza nebo pokud
konstrukce obsahuje nelineární prvky, je třeba provést iterační výpočet. Maximální možný
počet cyklů opakování lze nastavit v tomto poli.
Pokud bude vyčerpán stanovený maximální počet iterací bez dosažení rovnováhy na
konstrukci, objeví se po skončení výpočtu varovné hlášení. Výsledky výpočtu se přesto
zobrazí.
Počet přírůstků zatížení
Údaj v tomto poli má význam pouze v případě, že se provádí výpočet podle teorie II. či III.
řádu nebo postkritická analýza. Při zohlednění velkých deformací je často obtížné
dosáhnout rovnováhy. Nestabilitě se lze vyhnout postupným navyšováním zatížení
v několika krocích.
Pokud například v tomto poli zadáme 2 přírůstky zatížení, zatíží se konstrukce v prvním
kroku pouze poloviční hodnotou zatížení. Následně proběhne iterační výpočet až do
dosažení rovnováhy. V druhém kroku se na již přetvořenou konstrukci vloží druhá polovina
zatížení a znovu se provede iterační výpočet až do dosažení rovnováhy.
Z popisu je zřejmé, že zadání přírůstků zatížení značně prodlužuje dobu výpočtu. Proto je
v tomto poli přednastavena hodnota 1 (tzn. výpočet bez postupného navyšování zatížení).
190
Počet dílů prutu pro zobrazení výsledků na prutu
Údaj v tomto poli má vliv na grafické zobrazení výsledků na prutu. Pokud v tomto poli
nastavíme např. číslo 9, vydělí se délka nejdelšího prutu v konstrukci devíti. Na základě
výsledné délky se pak určí v každém prutu mezilehlé body, pro které se zobrazí grafický
průběh výsledků.
Počet dílů prutu pro zobrazení výsledků na prutech s pružným podložím, příp. náběhy
Na rozdíl od předchozí volby se v tomto případě provádí skutečné dělení prutů s pružným
podložím nebo náběhy pomocí vnitřních uzlů. Tento údaj má vliv i na nosníky, pokud je
aktivováno kontrolní políčko níže.
Aktivovat vnitřní dělení prutů pro analýzu velkých deformací
Tato volba slouží k dělení nosníků pomocí vnitřních uzlů s cílem zohlednit správně tyto
pruty při výpočtu podle teorie III. řádu.
Výpočet vnitřních sil na přetvořené konstrukci (u nelineárního výpočtu)
Pro výpočet podle teorie II. řádu lze vnitřní síly Vy a Vz (v případě výpočtu podle teorie III.
řádu všechny vnitřní síly) převést do přetvořených lokálních osových systémů prutu.
Zohlednit smykovou tuhost prutů (Ay, Az)
Smyková tuhost, pokud se uvažuje, má vliv na větší přetvoření. U válcovaných a svařovaných
profilů při normální délce prutu se téměř neprojeví, a proto je v přednastavení toto
kontrolní políčko neaktivní. U masivních průřezů nebo velmi krátkých prutů ovšem
doporučujeme smykovou tuhost při výpočtu zohlednit.
Tolerance kritérií konvergence u nelineárního výpočtu
Volbou Tolerance kritérií konvergence u nelineárního výpočtu lze ovlivnit výpočet, pokud
konstrukce obsahuje nelineární prvky nebo pokud se provádí analýza podle teorie II. či III.
řádu, popř. postkritická analýza.
Změna normálových sil v posledních dvou iteracích bude porovnána u jednotlivých prutů.
Jakmile změna dosáhne určitého zlomku maximální normálové síly, bude výpočet ukončen.
V průběhu iterací se však může stát, že se normálové síly jednoho nebo několika prutů stále
pohybují mezi dvěma hodnotami, místo aby došlo ke konvergenci. V tomto poli lze nastavit
poměrnou citlivost, čímž lze předejít tomuto kolísání.
Přednastaven je součinitel 1,0. Minimální přípustná hodnota daného součinitele je 0,1,
maximální hodnota 10,0. Čím větší je nastavená hodnota, tím menší je citlivost.
Tento součinitel má vliv i na kritérium konvergence v případě změn deformace při výpočtu
podle teorie III. řádu, který zohledňuje geometrické nelinearity.
191
8.3 Spuštění výpočtu
8.3
Spustit výpočet lze několika způsoby. Předtím však doporučujeme provést rychlou kontrolu
správnosti zadaných dat (srov. kapitola 8.1.1, strana 180).
Spočítat vše
Tuto funkci spustíme z hlavní nabídky
Výpočet → Spočítat vše
Obr. 8.12: Ikona [Spočítat vše]
Tímto příkazem se spustí výpočet všech zatěžovacích stavů, skupin, kombinací zatěžovacích
stavů i superkombinací aktuální úlohy i všech přídavných modulů, pokud v nich jsou zadána
příslušná data.
Tuto funkci je třeba používat uvážlivě. Mnoho zatěžovacích stavů se nemůže vyskytovat
samostatně. Například zatížení větrem vždy působí společně s vlastní tíhou. Konstrukce,
které mají například uložení neúčinná v tahu, ztrácejí zpravidla při postupném výpočtu
jednotlivých zatěžovacích stavů stabilitu.
Neuvážené spuštění funkce Spočítat vše může navíc vést ke zbytečnému prodloužení doby
výpočtu.
Spočítat vybrané zatěžovací stavy
Tuto funkci lze vyvolat z hlavní nabídky
Výpočet → Vybrat pro výpočet...
Objeví se následující dialog:
Obr. 8.13: Dialog Vybrat pro výpočet
192
8.3 Spuštění výpočtu
V levé části dialogu se nachází seznam všech zatěžovacích stavů, skupin, kombinací zatěžovacích stavů a superkombinací aktuální úlohy i všech případů z přídavných modulů, pro které dosud nemáme výsledky. Pomocí tlačítka [X] se úlohy vybrané v seznamu vlevo převedou
do seznamu Vybrané pro výpočet v pravé části dialogu. Jednotlivé případy lze vybrat i tak,
že na ně dvakrát klikneme. Tlačítko [XX] slouží k převedení celého seznamu do tabulky
vpravo.
Pokud vybereme kombinace zatěžovacích stavů nebo případy z přídavných modulů, při jejichž výpočtu se vychází z výsledků určitých zatěžovacích stavů, pak se tyto zatěžovací stavy
automaticky spočítají.
Jsou-li zatěžovací stavy označeny hvězdičkou (*), jako například zatěžovací stavy 8 až 10 na
obr. 8.13, nelze je spočítat. Buď pro ně nejsou definována žádná zatížení nebo se jedná o
imperfekce.
Pokud v seznamu Dosud nevypočítané chybějí případy z přídavných modulů, je třeba aktivovat kontrolní políčko Zobrazit přídavné moduly.
Kliknutím na tlačítko, které vidíte na levém okraji, se otevře dialog Parametry výpočtu (viz
Spočítat aktuální zatěžovací stav
Pokud potřebujeme pouze výsledky určitého zatěžovacího stavu nebo skupiny stavů, lze jejich výpočet spustit přímo. Nastavte daný zatěžovací stav v seznamu v panelu nástrojů a následně klikněte na ikonu [Zapnout/vypnout výsledky].
Obr. 8.14: Přímý výpočet aktuálního zatěžovacího stavu kliknutím na ikonu [Zapnout/vypnout výsledky]
Pokud se zobrazí hlášení, že dosud nejsou k dispozici žádné výsledky, může být výpočet
proveden.
Obr. 8.15: Kontrolní dotaz před výpočtem
RSTAB6 dále uživateli umožňuje po zvolení příslušného příkazu v hlavní nabídce Výpočet
spočítat pouze výsledky RSTABu či pouze výsledky modulů nebo také spočítat všechny výsledky všech otevřených úloh, resp. spočítat pouze výsledky RSTABu nebo naopak pouze výsledky modulů u všech otevřených úloh.
193
9.1 Souhrn
9.
Výsledky
Po výpočtu se zobrazí navigátor Výsledky (viz kapitola 4.4.3, strana 62) a tabulky s číselnými
výsledky (viz kapitola 4.4.4, strana 63).
Číslování jednotlivých oddílů v této kapitole vychází z číslování tabulek výsledků. Uživatel tak
bude moct snáze najít jednotlivé záložky v programu.
9.1
Souhrn
Tabulka 3.0 Souhrn podává přehled o průběhu výpočtu jednotlivých zatěžovacích stavů
a jejich skupin.
Obr. 9.1: Tabulka 3.0 Souhrn
V přehledu se porovnávají kontrolní součty zatížení a podporových reakcí. Procentuální odchylka by měla být v každém směru menší než 1 %. V opačném případě vznikají nesrovnalosti v důsledku velkých rozdílů v tuhosti. Může nastat i případ, kdy konstrukce není dostatečně stabilní nebo kdy byl při výpočtu dosažen maximální počet iterací, aniž by proběhla
konvergence.
V tomto přehledu se dále zobrazí maximální posuny a pootočení vzhledem ke globálním
osám X, Y a Z a také největší celková deformace.
V souhrnu výsledků pro jednotlivé zatěžovací stavy se vždy uvedou i použité výpočetní parametry. Důležitý je například údaj o počtu iterací, který byl zapotřebí k výpočtu příslušných
výsledků.
Tabulku uzavírá celkový přehled vybraných a obecně platných parametrů výpočetního jádra
(srov. záložka Možnosti v dialogu Parametry výpočtu).
194
9.2 Pruty – vnitřní síly
9.2
Pruty – vnitřní síly
Vnitřní síly prutů lze graficky zobrazit kliknutím na příslušnou podpoložku v položce Pruty
v navigátoru Výsledky. V tabulce jsou uvedeny číselné hodnoty vnitřních sil.
Obr. 9.2: Navigátor Výsledky: Pruty → Vnitřní síly
Obr. 9.3: Tabulka 3.1 Pruty – Vnitřní síly
Zatěžovací stav, jehož vnitřní síly chceme zobrazit, můžeme nastavit v seznamu v panelu nástrojů v horní části obrazovky nebo v panelu nástrojů v okně tabulek.
195
Řez x
V tomto přehledu se zobrazí vnitřní síly jednotlivých prutů pro:
• počáteční a koncový uzel
• vnitřní uzly podle zadaného dělení prutu (srov. kapitola 5.6, strana 119)
• extrémní hodnoty (Max/Min) vnitřních sil N, Vz a My
Toto přednastavení lze změnit z hlavní nabídky
Tabulky → Zobrazit → Filtr výsledků…
nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek. Otevře se následující
dialog:
Obr. 9.4: Dialog Filtr výsledků - Pruty
Druh a rozsah zobrazených výsledků lze nastavit zaškrtnutím příslušných políček.
Síly / momenty
V následující tabulce uvádíme přehled jednotlivých vnitřních sil v prutu:
N
Normálová síla
Vy
Posouvající síla ve směru lokální osy y
Vz
Posouvající síla ve směru lokální osy z
MT
Kroutící moment
My
Ohybový moment okolo osy y
Mz
Ohybový moment okolo osy z
Tabulka 9.1: Vnitřní síly na prutu
Lokální osy prutu y a z jsou hlavními osami průřezu. Osa y přitom představuje takzvanou
„silnou“ osu, zatímco osa z „slabou “ osu (srov. kapitola 5.7, strana 120).
Vnitřní síly lze u nelineárního výpočtu vztáhnout i k přetvořeným osovým systémům prutu.
Tuto volbu může uživatel nastavit v záložce Možnosti v dialogu Parametry výpočtu (srov.
196
Polohu prutu lze zkontrolovat při 3D renderování nebo zaškrtnutím volby Osové systémy
prutu x,y,z v položkách Konstrukce a Číslování v podpoložce Pruty v navigátoru Zobrazit:
Obr. 9.5: Aktivace lokálních osových systémů prutu v navigátoru Zobrazit
Lokální osový systém prutu má vliv i na znaménka vnitřních sil.
Obr. 9.6: Kladné zadání vnitřních sil
Ohybový moment My je kladný, pokud na kladné straně prutu (ve směru osy z) vznikají tahová napětí. Ohybový moment Mz je kladný, pokud na kladné straně prutu (ve směru osy y)
vznikají tlaková napětí. Znaménka kroutících momentů i normálových a posouvajících sil se
řídí běžnou konvencí: tyto vnitřní síly jsou kladné, pokud působí v kladném směru na kladné
straně řezu.
Sloupce, v nichž jsou uvedeny vnitřní síly, jsou částečně podbarveny červeně a modře. Barevné pruhy graficky znázorňují příslušné výsledné hodnoty. Záporné vnitřní síly jsou vyznačeny červeným pruhem, kladné pruhem modrým. Šířka barevného pruhu se řídí hodnotou
vnitřní síly vzhledem k maximální, resp. minimální hodnotě u všech prutů. Takto může uživatel snadno vizuálně zhodnotit i číselné výsledky v tabulce.
Barevné zobrazení hodnot lze zapnout, resp. vypnout z hlavní nabídky
Tabulky → Zobrazit → Barevné znázornění hodnot
nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek.
V prvním sloupci tabulky je na konci seznamu hodnot každého prutu uvedena největší kladná (Max) a nejmenší záporná (Min) hodnota jednotlivých vnitřních sil, které v prutu vznikají.
Extrémní hodnoty jsou vyznačeny tučně. V ostatních sloupcích daného řádku s extrémní
hodnotou jsou uvedeny odpovídající hodnoty ostatních vnitřních sil.
197
9.3 Sady prutů – vnitřní síly
Pokud jsme v základních údajích vybrali konstrukci typu 2D nebo 1D, zobrazí se pouze některé sloupce s vnitřními silami.
Příslušející zatěžovací stavy
Tento poslední sloupec v tabulce se zobrazí pouze u výsledků kombinací zatěžovacích stavů.
Kromě toho se zde objeví nový třetí sloupec.
Poslední sloupec obsahuje zatěžovací stavy nebo jejich kombinace uvažované při výpočtu
maximální nebo minimální síly, která je uvedena v příslušném řádku. Stálé zatěžovací stavy
se uvádějí vždy, proměnné zatěžovací stavy pouze v případě, že nepříznivě ovlivňují výsledek
(srov. kapitola 6.3 Kombinace zatěžovacích stavů, strana 156).
V třetím sloupci jsou pro každý prut uvedeny největší kladné (Max) a nejmenší záporné
(Min) vnitřní síly jednotlivých typů, které v prutu vznikají.
Pomocí zvláštního filtru pro kombinace zatěžovacích stavů lze v dialogu Filtr výsledků - Pruty omezit rozsah dat kombinací ZS zobrazených v tabulkách výsledků, viz obr. 9.4 výše. Tento dialog otevřeme z hlavní nabídky
9.3
Sady prutů – vnitřní síly
V této tabulce výsledků jsou uvedeny vnitřní síly pro jednotlivé sady prutů.
Obr. 9.7: Tabulka 3.2 Sady prutů – vnitřní síly
Tato tabulka téměř odpovídá tabulce 3.1 Pruty – vnitřní síly, která je popsána v předcházející
kapitole 9.2. Výsledky jsou však navíc seřazeny podle sledů a skupin prutů, které jsou vždy
uvedeny na prvním řádku. Tím je zajištěna přehlednost dat při prohlížení tabulky.
Tabulka předkládá výsledky pro jednotlivé pruty, které jsou součástí dané sady prutů. Seznam hodnot každé sady prutů je zakončen růžově podbarvenými řádky, v nichž jsou uvedeny celkové extrémní hodnoty MAX a MIN jednotlivých vnitřních sil v příslušné sadě prutů.
Extrémní hodnoty jsou vyznačeny tučně. V ostatních sloupcích daného řádku jsou uvedeny
odpovídající hodnoty ostatních vnitřních sil.
V kapitole 5.11 Sady prutů na straně 143 najdete informace o sledech a skupinách prutů.
198
9.4 Průřezy – vnitřní síly
9.4
Průřezy – vnitřní síly
V této tabulce výsledků jsou uvedeny vnitřní síly pro jednotlivé průřezy.
Obr. 9.8: Tabulka 3.3 Průřezy – vnitřní síly
Tato tabulka také víceméně odpovídá tabulce 3.1 Pruty – vnitřní síly. Výsledky tu jsou však
navíc seřazeny podle jednotlivých průřezů, které jsou vždy uvedeny na prvním řádku. Tím je
zajištěna přehlednost dat při prohlížení tabulky.
Pro každý průřez se uvádějí výsledky všech prutů s daným průřezem. Seznam hodnot pro
každý průřez je zakončen růžově podbarveným blokem, který obsahuje celkové extrémní
hodnoty MAX a MIN jednotlivých vnitřních sil pro daný průřez. Extrémní hodnoty jsou vyznačeny tučně. V ostatních sloupcích daného řádku jsou uvedeny odpovídající hodnoty
ostatních vnitřních sil.
9.5
Uzly - reakce
Grafické zobrazení reakcí na podporových uzlech se nastavuje v navigátoru Výsledky
v položce Reakce. Číselné výsledky podporových sil a momentů lze prohlížet v tabulce 3.4.
Obr. 9.9: Navigátor Výsledky: Reakce
199
9.5 Uzly - reakce
Obr. 9.10: Tabulka 3.4 Uzly - reakce
Zatěžovací stav, jehož podporové síly a momenty se mají zobrazit, nastavíme v seznamu
v panelu nástrojů v horní části obrazovky nebo v panelu nástrojů v okně tabulek.
Reakce - síly PX / PY / PZ
V těchto třech sloupcích se zobrazí podporové síly seřazené podle jednotlivých uzlů. Síly se
vztahují zpravidla k osám X, Y a Z globálního souřadného systému.
V tabulce jsou uvedeny síly, které podpora přenáší. Co se týče znamének, nejedná se tedy o
reakce ze strany podpory. Znaménka se řídí směrem globálních os. Pokud směřuje globální
osa Z dolů, pak například zatěžovací stav vlastní tíha vyvolává kladnou podporovou sílu PZ
a zatížení větrem proti směru globální osy X zápornou podporovou sílu PX. Podporové síly
uvedené v tabulce tak vlastně odpovídají zatížením na konstrukci.
V případě natočení podpory jsou síly vztaženy k pootočeným osám X’, Y’ a Z’.
Zelené vektory v grafickém zobrazení naopak představují reakce ze strany podpor. Z velikosti a směru vektorů můžeme vysledovat jednotlivé složky reakcí. Tak jak vidíme na obr. 9.9,
lze reakce podpor vztáhnout globálně na osový systém XYZ nebo lokálně na osový systém
X’Y’Z’ natočené uzlové podpory.
V RSTABu 6 lze v grafickém okně zobrazit reakce podpor včetně znamének. Tato volba je
přístupná v navigátoru Zobrazit z položky Výsledky.
Obr. 9.11: Navigátor Zobrazit: Výsledky → Reakce → Se znaménkem
200
9.5 Uzly - reakce
Znaménka v grafickém okně se vztahují ke globálnímu osovému systému XYZ, popř. natočenému lokálnímu osovému systému X’Y’Z’. Kladná reakce podpory probíhá ve směru příslušné kladné osy. Zatížení větrem proti směru globální osy X tak například vyvolává kladnou reakci podpory PX.
Tato znaménka je vhodné zapínat pouze ke kontrolním účelům. Vektory jsou totiž již opatřeny znaménky, a mohlo by tak docházet k mylným výkladům. Znaménka v grafickém okně
je třeba chápat jako doplnění vektorového zobrazení. Udávají směr sil ve vztahu ke globálním či lokálním osám.
Reakce - momenty MX / MY / MZ
V těchto třech sloupcích se zobrazí podporové momenty seřazené podle jednotlivých uzlů.
Momenty se vztahují zpravidla k osám X, Y a Z globálního souřadného systému.
V tabulce jsou uvedeny momenty, které podpora přenáší. Co se týče znamének, nejedná se
stejně jako v případě podporových sil o reakce ze strany podpory. Znaménka se řídí směrem
globálních os. Podporové momenty uvedené v tabulce tak vlastně odpovídají zatížením na
konstrukci.
V případě natočení podpory jsou podporové momenty vztaženy k pootočeným osám X’, Y’
a Z’.
V grafickém zobrazení jsou naopak znázorněny momentové reakce ze strany podpor. Složky
reakcí lze vztáhnout globálně na osový systém XYZ nebo lokálně na osový systém X’Y’Z’ natočené uzlové podpory.
Také podporové momenty lze v grafickém okně zobrazit včetně znamének (viz obr. 9.11).
Kladný podporový moment působí pravotočivě okolo příslušné kladné globální osy. Stejně
jako v případě podporových sil tu platí, že vektory jsou již opatřeny znaménky, a hodnoty je
proto třeba posuzovat nezávisle na nich. Znaménka udávají směr momentů ve vztahu ke
globálním či lokálním osám.
Kromě vektorového znázornění lze zapnout obloukové zobrazení z hlavní nabídky
Nastavení → Nastavení zobrazení → Upravit....
Obr. 9.12: Dialog Nastavení zobrazení: Momenty na uzlu v obloukovém zobrazení
V levé části dialogu klikněte v sekci Kategorie na Výsledky → Reakce → Momenty na uzlu
a následně v pravé horní části dialogu v sekci Typ zobrazení vyberte Oblouk.
201
9.6 Pruty – kontaktní síly
Stejně jako v tabulkách vnitřních sil jsou sloupce s výslednými hodnotami silových
a momentových reakcí částečně podbarveny červeně nebo modře. Barevné pruhy graficky
znázorňují příslušné výsledné hodnoty. Záporné reakce jsou vyznačeny červeným pruhem,
kladné pruhem modrým. Šířka barevného pruhu se řídí hodnotou reakce vzhledem
k extrémním hodnotám u všech uzlových podpor.
Pokud jsme v základních údajích vybrali konstrukci typu 2D nebo 1D, zobrazí se pouze některé sloupce s podporovými silami a momenty.
V případě výsledků zatěžovacích stavů a jejich skupin je tento sloupec prázdný. Pokud je uzlová podpora natočena, je v tomto sloupci uveden úhel natočení. Podporové síly a momenty
v příslušném řádku se pak vztahují k natočenému osovému systému X’Y’Z’.
V případě výsledků kombinací zatěžovacích stavů tento sloupec obsahuje zatěžovací stavy
nebo skupiny zatěžovacích stavů, které byly zohledněny při výpočtu maximální či minimální
podporové síly nebo momentu uvedeného v příslušném řádku.
Extrémní hodnoty jsou vyznačeny tučně. V ostatních sloupcích daného řádku s extrémní
hodnotou jsou uvedeny odpovídající hodnoty ostatních podporových sil a momentů.
Na konci tabulky jsou zařazeny kontrolní součty zatížení a podporových reakcí. Pokud model
obsahuje pruty s pružným uložením, můžeme počítat s určitými odchylkami. Při celkové bilanci je v takovém případě třeba uvážit i součty zatížení a podpor v tabulce 3.5 Pruty - kontaktní síly.
9.6
Pruty – kontaktní síly
Pokud konstrukce obsahuje pruty s pružným uložením (srov. kapitola 5.9, strana 135), zobrazí se v tabulce výsledků 3.5 příslušné kontaktní síly a momenty. Jejich grafické zobrazení
lze zapnout v navigátoru Výsledky z položky Pruty.
Obr. 9.13: Navigátor Výsledky: Pruty → Kontaktní síly
202
9.6 Pruty – kontaktní síly
Obr. 9.14: Tabulka 3.5 Pruty - Kontaktní síly
Uzel č.
V tomto sloupci se pro každý prut s pružným podložím uvádějí čísla počátečního
a koncového uzlu. Následuje údaj, o který typ extrémní hodnoty kontaktní síly nebo momentu se jedná.
Přednastavené zobrazení extrémních hodnot lze změnit z hlavní nabídky
Tabulky → Zobrazit → Filtr výsledků...
Řez x
U každého prutu se zobrazí výsledky pro:
• extrémní hodnoty (Max/Min) kontaktních sil a momentů.
Kontaktní síly px / py / pz
Kontaktní síly ve směru lokálních os prutu x, y a z se vztahují k jednotkové délce.
Polohu lokálních os lze zkontrolovat po zaškrtnutí volby Osové systémy prutu x,y,z
v navigátoru Zobrazit v položkách Konstrukce a Číslování v podpoložce Pruty. Znaménka se
řídí běžnou konvencí, která je popsána v kapitole 9.2 na straně 195 u vnitřních sil prutu.
Chceme-li zjistit napětí v základové spáře, je třeba zde uvedené výsledky ještě vydělit šířkou
základu.
Kontaktní momenty mx / my / mz
Kontaktní momenty působící okolo lokálních os prutu x, y a z se také vztahují k jednotkové
délce.
Rotační tuhost Cϕ má vliv na kontaktní moment mx okolo podélné osy prutu x. Na smykové
tuhosti C2,z závisí kontaktní moment my a smyková tuhost C2,y ovlivňuje kontaktní moment
mz.
Pokud jsme v základních údajích vybrali konstrukci typu 2D nebo 1D, zobrazí se pouze
některé sloupce s vnitřními silami.
203
9.7 Uzly - deformace
Na konci tabulky jsou zařazeny kontrolní součty zatížení a podporových reakcí u prutů
s pružným podložím. Při celkové bilanci je však třeba uvážit i součty zatížení a podpor
v tabulce 3.4 Pruty - reakce.
9.7
Uzly - deformace
Deformace lze graficky zobrazit kliknutím na položku Deformace v navigátoru Výsledky. V
tabulce 3.6 se zobrazí číselné hodnoty deformací uzlů.
Obr. 9.15: Navigátor Výsledky: Deformace
Obr. 9.16: Tabulka 3.6 Uzly - deformace
Hodnoty posunů a pootočení se v seznamu zobrazí pro jednotlivé uzly.
204
9.8 Pruty - deformace
Posuny / Pootočení
V tabulce níže uvádíme seznam jednotlivých deformací:
⎜u⎜
Celkový posun (nezobrazí se v případě kombinací zatěžovacích stavů)
uX
Posun ve směru globální osy X
uY
Posun ve směru globální osy Y
uZ
Posun ve směru globální osy Z
ϕX
Pootočení okolo globální osy X
ϕY
Pootočení okolo globální osy Y
ϕZ
Pootočení okolo globální osy Z
Tabulka 9.2: Deformace uzlů
Stejně jako v případě vnitřních sil jsou sloupce s výslednými hodnotami částečně
podbarveny červeně nebo modře. Barevné pruhy graficky znázorňují příslušné výsledné
hodnoty. Záporné deformace jsou vyznačeny červeným pruhem, kladné pruhem modrým.
Šířka barevného pruhu se řídí hodnotou deformace vzhledem k extrémním hodnotám u
všech uzlů.
Pokud jsme v základních údajích vybrali konstrukci typu 2D nebo 1D, zobrazí se pouze
některé sloupce s deformacemi.
9.8
Pruty - deformace
Deformace prutů lze graficky zobrazit z podpoložky Pruty v navigátoru Výsledky. V tabulce
3.7 se zobrazí číselné výsledky deformací prutů.
Obr. 9.17: Navigátor Výsledky: Pruty → Deformace
205
9.8 Pruty - deformace
Obr. 9.18: Tabulka 3.7 Pruty - deformace
Zatěžovací stav, jehož deformace chceme zobrazit, nastavíme v seznamu v panelu nástrojů
v horní části obrazovky nebo v panelu nástrojů v okně tabulek.
Uzel č.
V tomto sloupci se pro každý prut zobrazí čísla počátečního a koncového uzlu. Následuje
údaj, o který typ extrémní hodnoty deformace se jedná.
Řez x
U každého prutu se zobrazí deformace pro:
• extrémní hodnoty (Max/Min) posunů uv a uz.
Toto přednastavení lze změnit z hlavní nabídky
nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek. Otevře se následující
dialog:
Obr. 9.19: Dialog Filtr výsledků - Pruty
Druh a rozsah zobrazených výsledků lze nastavit zaškrtnutím příslušných políček.
206
9.9 Vyhodnocení výsledků
Posuny / Pootočení
V tabulce níže uvádíme seznam jednotlivých deformací prutu:
⎜u⎜
Absolutní celkový posun (nezobrazí se v případě kombinací zatěžovacích stavů)
ux
Posun prutu ve směru jeho podélné osy
uy
Posun prutu ve směru lokální osy y
uz
Posun prutu ve směru lokální osy z
ϕx
Pootočení prutu okolo jeho podélné osy
ϕy
Pootočení prutu okolo osy y
ϕz
Pootočení prutu okolo osy z
Tabulka 9.3: Deformace prutu
Polohu lokálních os lze zkontrolovat po zaškrtnutí volby Osové systémy prutu x,y,z
v navigátoru Zobrazit v položkách Konstrukce a Číslování v podpoložce Pruty.
Lokální osový systém prutu má vliv i na znaménka deformací. Kladný posun probíhá ve
směru kladné lokální osy, kladné pootočení působí pravotočivě okolo kladné osy prutu.
Sloupce s výsledky jsou částečně podbarveny červeně nebo modře. Barevné pruhy graficky
znázorňují příslušné výsledné hodnoty. Záporné deformace jsou vyznačeny červeným
pruhem, kladné pruhem modrým. Šířka barevného pruhu se řídí hodnotou deformace
vzhledem k maximální, resp. minimální hodnotě všech prutových deformací.
Deformace prutu lze zobrazit v grafickém okně také jako animaci celkového průběhu
deformace, kterou můžeme nahrát a uložit v souboru jako video (srov. kapitola 9.9.7, strana
219).
V RSTABu 6 lze deformace prohlížet navíc i v renderovacím režimu. Bližší informace najdete
v následující kapitole 9.9 Vyhodnocení výsledků.
9.9
9.9.1
Existující výsledky
Po výpočtu má uživatel k dispozici celou řadu možností pro vyhodnocení výsledků. Z hlavní
nabídky
Výsledky → Existující výsledky…
lze otevřít dialog, v němž se načtou všechny spočítané zatěžovací stavy i jejich skupiny,
kombinace a superkombinace.
207
Obr. 9.20: Dialog Existující výsledky - nastavení
Seznam, který se nám zobrazí, podává přehled o tom, zda byly spočítány všechny požadované zatěžovací účinky. Ve sloupci Chyby výpočtu se vypíšou příčiny případných přerušení
výpočtu. Blíže se s nimi může uživatel seznámit po kliknutí na tlačítko [Detaily k chybám výpočtu…] vybraného zatěžovacího stavu.
V dialogu Existující výsledky – nastavení lze vybrat určitý výsledek a graficky ho zobrazit po
kliknutí na tlačítko [Zobrazit vybrané výsledky] nebo dvojím kliknutí na příslušný výsledek.
Uživatel může výsledky, které nepotřebuje, smazat pomocí tlačítka [X].
Další možností, jak zobrazit výsledky určitého zatěžovacího stavu resp. skupiny či kombinace
zatěžovacích stavů, je nastavit příslušný stav v seznamu v panelu nástrojů v horní části obrazovky nebo v panelu nástrojů v okně tabulek s výsledky. Grafické zobrazení i tabulky se
automaticky aktualizují.
9.9.2
Deformace, vnitřní síly, reakce
V navigátoru Výsledky může uživatel nastavit, zda se mají zobrazit deformace, vnitřní síly
nebo reakce.
Obr. 9.21: Navigátor Výsledky
Další možností je vybrat výsledky k zobrazení pomocí skupiny tlačítek Výsledky v panelu nástrojů.
208
Obr. 9.22: Tlačítka Výsledky v panelu nástrojů
Ikona [Zapnout/vypnout výsledky] slouží k vypnutí nebo zapnutí grafického zobrazení výsledků, ikona napravo [Zobrazit výsledky s hodnotami] umožňuje zobrazit výsledky
v grafickém okně i s číselnými hodnotami.
Při zobrazení výsledků kombinace zatěžovacích stavů nabízí navigátor Výsledky další položku.
Obr. 9.23: Navigátor Výsledky v případě kombinace zatěžovacích stavů
Položka Kombinace ZS obsahuje tři možnosti pro zobrazení jak deformací, tak vnitřních sil i
reakcí. Zobrazit lze odděleně obálky maximálních hodnot nebo minimálních hodnot. Volba
Max a Min slouží k zobrazení obou obálek extrémních hodnot zároveň.
9.9.3
Zobrazení výsledků se nastavuje v navigátoru Zobrazit.
Obr. 9.24: Navigátor Zobrazit: Výsledky
209
Standardně se vnitřní síly prutu zobrazí dvoubarevně. Kladné vnitřní síly se zobrazí jako světle modré linie, záporné vnitřní síly jako červené. Deformace se zobrazí standardně jako jednobarevné linie.
Údaj v poli Počet dílů prutu pro zobrazení výsledků na prutu v dialogu Parametry výpočtu
v záložce Možnosti má vliv na grafické zobrazení výsledků na prutu. Pokud v tomto poli nastavíme číslo 9, vydělí se délka nejdelšího prutu v konstrukci devíti. Na základě výsledné délky se pak určí v každém prutu mezilehlé body, pro které se zobrazí grafický průběh výsledků.
Pokud se mají vnitřní síly prutu zobrazit vícebarevně, přiřadí se liniím barvy podle stupnice
barev v řídicím panelu. V kapitole 4.4.6 na straně 66 naleznete návod, jak lze tuto stupnici
barev upravovat.
Vnitřní síly lze zobrazit na prutu i v renderovacím režimu 3D po označení položky Prut. Otevře se fotorealistické zobrazení prutů, průběhy vnitřních sil jsou přitom barevně rozlišeny.
Podobně lze zobrazit i deformace průřezů (3D renderování tvaru deformace) buď standardně anebo vícebarevně po zaškrtnutí volby Průřezy barevně (barevně rozlišené renderování
tvaru deformace).
Obr. 9.25: Převýšení deformací prutu při 3D renderování
V řídicím panelu v záložce Faktory zobrazení lze stupňovat zobrazené deformace i vnitřní
síly. Záložka Filtry v tomto panelu slouží k cílenému výběru prutů, jejichž výsledky se mají
zobrazit. Popis těchto funkcí najdete v kapitole 4.4.6 na straně 68.
9.9.4
Průběhy výsledků na prutech
Pokud si chce uživatel prohlédnout detailní výsledky určitého prutu, nabízí mu program
diagram výsledků. Vyberte nejdříve v grafickém okně daný prut, popř. pruty a vyvolejte
následně funkci z hlavní nabídky
Výsledky → Průběhy výsledků na vybraných prutech…
nebo klikněte na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.
Otevře se nové okno, v němž jsou zobrazeny průběhy výsledků na zvolených prutech.
210
Obr. 9.26: Diagram Průběhy výsledků na prutu
V navigátoru v levé části okna určíme deformaci nebo vnitřní sílu, jejíž výsledný diagram si
chceme prohlédnout. V seznamu v panelu nástrojů lze přepínat mezi jednotlivými zatěžovacími stavy, skupinami a kombinacemi zatěžovacích stavů, popř. superkombinacemi.
Vpravo nahoře se v tomto okně v poli Pruty č. zobrazí čísla vybraných prutů. V tomto poli
lze zadávat čísla prutů i ručně, a výběr tak lze dodatečně rozšířit, zúžit nebo zcela změnit.
Pokud v diagramu výsledků pohybujeme myší podél prutu, zobrazují se nám postupně výsledné hodnoty pro jednotlivá místa x na prutu. O jaké místo na prutu se jedná, vidíme
vpravo nahoře v poli x. V tomto poli lze zadat určité místo i ručně. Pokud zaškrtneme políčko Pevný, kurzor myši znehybníme na stanoveném místě x.
V pravé části okna se zobrazí číselné výsledné hodnoty. Jedná se o výsledky na okrajových
uzlech, místech s extrémními hodnotami a na dělících bodech. Poslední z nich odpovídají
rozdělení prutu, které uživatel nastavil v dialogu Parametry výpočtu v záložce Možnosti.
K práci s výsledky má uživatel k dispozici skupinu tlačítek Akce v panelu nástrojů.
Obr. 9.27: Plovoucí panel nástrojů Akce
211
Funkce jednotlivých tlačítek:
Tlačítko Funkce
Průběhy výsledků se vytisknou.
Všechny zobrazené průběhy výsledků se odstraní.
Průběhy výsledků se zvětší.
Průběhy výsledků se zmenší.
Vyvolají se parametry pro nastavení průběhů výsledků (viz obr. 9.28).
Uloží se vyhlazené průběhy výsledků.
Otočí se orientace osy x prutu.
Zapnou se, resp. vypnou svislé souřadné osy s maximálními hodnotami.
Zapne se, resp. vypne zobrazení průměrných hodnot.
Vyvolá se dialog s různými možnostmi pro nastavení vyhlazení průběhu výsledků.
Zapne se, resp. vypne zobrazení oblastí vyhlazení.
Tabulka 9.4: Skupina tlačítek Akce v panelu nástrojů
Tlačítko [Nastavení průběhů výsledků] slouží k vyvolání následujícího dialogu, který nabízí
různé možnosti pro nastavení diagramu výsledků.
Obr. 9.28: Dialog Nastavení průběhů výsledků
212
9.9.5
Zobrazení výsledků ve více oknech
Na obrazovce lze současně zobrazit několik oken s různými deformacemi nebo vnitřními silami. Tuto volbu vybereme v hlavní nabídce
Výsledky → Uspořádat okno výsledků…
nebo kliknutím na ikonu Zobrazit výsledky ve více oknech v panelu nástrojů.
Otevře se dialog se stromovou strukturou, v které lze zaškrtnout požadované typy výsledků.
Obr. 9.29: Dialog Zobrazit výsledky ve více oknech
Zobrazení výsledků v několika oknech lze použít pro tisk výsledků (viz kapitola 10.2, strana
247).
9.9.6
Filtrování výsledků
Pokud při vyhodnocování výsledků rozsáhlých konstrukcí chceme zachovat přehlednost dat,
můžeme využít řadu funkcí pro filtrování údajů, které nám program nabízí. Tyto funkce jsou
k dispozici i při následném zpracování dokumentace výsledků.
Výřezy
Výřezy nám umožňují rozdělit konstrukci na části. Lze tak například ve výřezu samostatně
zobrazit všechny pruty v určité rovině nebo všechny sloupy ve vybraném podlaží.
Tuto funkci vyvoláme z hlavní nabídky
Zobrazit → Výřez
nebo pomocí příslušných tlačítek v panelu nástrojů.
213
Obr. 9.30: Hlavní nabídka Zobrazit→ Výřez
Vytvořit pojmenovaný výřez
Pokud jsme vybrali určité objekty, můžeme je uložit jako výřez.
Obr. 9.31: Dialog Vytvořit pojmenovaný výřez
V tomto dialogu je před uložením skupiny objektů ve výřezu třeba zadat Název výřezu.
Pro výběr objektů je velmi užitečné použít funkci v hlavní nabídce Úpravy → Vybrat → Podrobně…. Otevře se dialog, v němž lze detailně nastavit výběr objektů (viz kapitola 11.1.2,
strana 254).
214
Obr. 9.32: Dialog Podrobný výběr
Zvolit výřez
Otevře se nám dialog se seznamem všech zadaných výřezů. RSTAB automaticky seřadí výřezy
podle průřezů, typů prutu a sad prutů.
Obr. 9.33: Dialog Zvolit výřez
Výřez oknem
Výřez můžeme vytvořit také oknem pomocí levého tlačítka myši.
Pokud vytváříme výřez oknem zleva doprava, bude výřez obsahovat pouze objekty, které se
zcela v tomto okně nacházejí. Pokud ho vytváříme zprava doleva, budou do výřezu zahrnuty
i objekty, které leží v okně pouze částečně.
215
Výřez číslem
Otevře se dialog, v němž zadáme čísla uzlů nebo prutů, které mají být ve výřezu obsaženy.
Obr. 9.34: Dialog Výřez pomocí čísla
Zrušit režim výřezu
Pokud vybereme tento příkaz, zobrazí se znovu všechny objekty.
U všech typů výřezu je možné znázornit neaktivní objekty slaběji na pozadí. Tato volba se
zapíná, resp. vypíná v navigátoru Zobrazit.
Obr. 9.35: Navigátor Zobrazit: Volba Obecně → Zobrazit skryté části konstrukce v pozadí
Sady prutů
V programu rozlišujeme dva typy sad prutů: sledy prutů a skupiny prutů. Rozdíl mezi nimi
a jejich definice jsou uvedeny v kapitole 5.11 na straně 143.
Zobrazení po sledech nebo skupinách prutů také usnadňuje vyhodnocení výsledků. Sady
prutů vlastně samy odpovídají výše popisovanému „výřezu“. Sledy a skupiny prutů jsou proto obsaženy v seznamu výřezů v dialogu Zvolit výřez.
216
Obr. 9.36: Výsledky skupiny prutů Příhradové vazníky
Funkce pro filtrování
Výše uvedené možnosti filtrování se týkají objektů konstrukce. Další možností je stanovit
jako výběrové kritérium vnitřní síly a deformace.
Filtrování vnitřních sil
Pokud chceme filtrovat vnitřní síly v určité konstrukci, je třeba zobrazit takzvaný řídicí panel.
Pokud není aktivovaný, můžeme ho zapnout z hlavní nabídky
Zobrazit → Řídicí panel.
Tento panel je podrobněji popsán v kapitole 4.4.6 na straně 66. Kritéria pro filtrování výsledků se nastavují v záložce Stupnice barev. Vzhledem k tomu, že tato záložka není
k dispozici v případě dvoubarevného zobrazení vnitřních sil, je třeba v navigátoru Zobrazit
přepnout na volbu Vícebarevně nebo na volbu Prut. Jinak nelze filtrování provést.
Obr. 9.37: Navigátor Zobrazit: Výsledky → Pruty → Vícebarevně
V případě vícebarevného zobrazení výsledků lze v panelu například nastavit jemně odstupňované znázornění pouze tahových sil větších než +100 kN nebo ohybových momentů
v rozsahu ±20 kNm (viz obr. 4.20 na straně 68).
V následujícím příkladu se zobrazí pouze tlakové síly v rozmezí od -240 kN do -320 kN.
Stupnice barev je přitom nastavena tak, že jedna barevná oblast pokrývá vždy 10 kN. Při
217
tomto nastavení se nezobrazí žádné výsledky na prutech, které nesplňují zadané podmínky.
Nevyhovující průběhy vnitřních sil se zobrazí přerušovanou čarou, pokud v navigátoru Zobrazit zaškrtneme volbu Průběhy mimo stupnici.
Bild 9.38: Filtrování vnitřních sil s upravenou stupnicí barev
Filtrování prutů
V záložce Filtry řídicího panelu lze zadat čísla prutů, jejichž průběhy výsledků si přejeme
zobrazit v grafickém okně. Tato funkce je popsána v kapitole 4.4.6 na straně 69.
Na rozdíl od funkce výřezu se přitom zobrazí kompletní konstrukce jako drátěný nebo plný
model. Na následujícím obrázku jsou znázorněny ohybové momenty ve sloupech dané
konstrukce. Příčle se v modelu také zobrazí, ovšem bez vnitřních sil.
Obr. 9.39: Filtrování prutů: ohybové momenty ve sloupech
218
9.9.7
Animace deformací
Zobrazit lze nejen konečný stav deformací. Program umožňuje znázornit celý průběh deformace v pohybu. Platí to jak pro drátěný model tak pro plný, fotorealistický model.
Tuto funkci lze spustit z hlavní nabídky
Výsledky → Animace
nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Tímto tlačítkem lze animované zobrazení také ukončit, popř. lze k ukončení použít i tlačítko [Esc].
Detailně lze průběh animace nastavit v dialogu Možnosti programu v záložce Grafika. Tento
dialog otevřeme z hlavní nabídky
Nastavení → Možnosti programu….
Animaci deformace můžeme uložit ve zvláštním souboru jako video. Uspořádáme podle
svých představ animaci grafického zobrazení na obrazovce a následně vybereme v hlavní
nabídce
Nástroje → Vytvořit soubor videa….
Předtím, než se otevře dialog znázorněný na obrázku níže, může se objevit pokyn pro
nastavení OpenGL.
Obr. 9.40: Dialog Vytvořit soubor videa
V tomto dialogu lze provést nastavení pro vytvoření souboru videa ve formátu *.avi.
Pokud jsme zadali místo uložení pro soubor videa v prvním vstupním poli, můžeme spustit
nahrávání kliknutím na červené tlačítko [Nahrávat]. Modrým tlačítkem [Stop] nahrávání
souboru ukončíme.
219
10.1 Výstupní protokol
10. Výstup
Vstupní a výstupní údaje se v RSTABu nezasílají přímo na tiskárnu. Nejdříve se vytvoří
takzvaný „výstupní protokol“, do něhož může uživatel vkládat grafická zobrazení, vlastní
vysvětlivky, naskenované obrázky apod. Ve výstupním protokolu lze také vybrat, které údaje
se vytisknou.
Pro každou úlohu lze vytvořit několik výstupních protokolů. Zvláště v případě rozsáhlých
konstrukcí doporučujeme místo jednoho objemného protokolu vytvořit několik menších
protokolů. Lze tak například vytvořit samostatný protokol pro vstupní data, další protokol
pro reakce, jiný pro výsledky průřezů atd. Pokud data rozdělíme, zkrátí se i doba zpracování
protokolů.
V zásadě je pro úlohu v RSTABu také možné vytvořit několik rozdílných protokolů. Stačí
zvolit potřebná data a sestavit například protokol pro úřady a jiný, podrobnější pro
projektanty.
Výstupní protokol lze otevřít jen tehdy, pokud je ve Windows připojena standardní tiskárna.
Ovladač tiskárny se používá pro zobrazení náhledu výstupního protokolu.
10.1.1 Vytvoření nebo otevření výstupního protokolu
Nový výstupní protokol vytvoříme z hlavní nabídky
Soubor → Otevřít protokol…
nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů, popř. z místní nabídky položky
Existující protokoly v navigátoru Data.
Obr. 10.1: Ikona v panelu nástrojů a příkaz Nový protokol… v místní nabídce
220
Obr. 10.2: Dialog Nový protokol
Číslo nového protokolu se vyplní automaticky, uživatel ho však může v poli Č. ručně změnit.
V poli Označení lze zadat název protokolu. Podle názvu bude pak možné protokol
v seznamech snáze najít. Toto označení se neobjeví ve vytištěném dokumentu.
V seznamu Převzít nastavení z předlohy lze vybrat určitý vzorový protokol jako předlohu.
Vzorové protokoly jsou popsány v kapitole 10.1.7 na straně 237.
Tlačítka v tomto dialogu mají následující funkce:
Vytvoří nový vzorový protokol.
Slouží k úpravě výběru protokolu (t kapitola 10.1.3, strana 224).
Tabulka 10.1: Tlačítka v dialogu Nový protokol
Pokud jsme již vytvořili aspoň jeden protokol, otevře se po zvolení příkazu v hlavní nabídce
Soubor → Otevřít protokol…
následující dialog:
Obr. 10.3: Dialog Otevřít protokol
V seznamu v tomto dialogu vybereme požadovaný protokol. Tlačítka, která tu vidíme, mají
následující funkce:
Vytvoří nový výstupní protokol.
Slouží k úpravě výběru protokolu (t kapitola 10.1.3, strana 224).
Tabulka 10.2: Tlačítka v dialogu Otevřít protokol
221
10.1.2 Práce s výstupním protokolem
Obr. 10.4: Výstupní protokol s místní nabídkou
Po vytvoření protokolu se v levé části okna zobrazí navigátor protokolu, vpravo náhled stránek protokolu tak, jak by měly vypadat v tištěném dokumentu.
Jednotlivé kapitoly protokolu lze libovolně přesouvat v navigátoru protokolu pomocí funkce
Drag & Drop.
Místní nabídka, kterou otevřeme kliknutím pravým tlačítkem myši, obsahuje další funkce pro
úpravu protokolu. Jak je ve Windows běžné, lze provést vícenásobný výběr pomocí tlačítek
[Ctrl] a [⇑].
Smazat z protokolu
Označená kapitola se z protokolu odstraní. Pokud ji budeme chtít do protokolu opět zařadit, upravíme výběr z hlavní nabídky Úpravy → Výběr… .
Začít novou stránkou
Označená kapitola se zobrazí na nové stránce. V navigátoru se daná kapitola označí
červenou šipkou.
Výběr
Otevře se dialog pro celkový výběr dat v protokolu (viz následující stránky). Vybraná kapitola
je tu již přednastavena k úpravám.
Vlastnosti
Otevře se dialog pro úpravu obecných vlastností kapitoly.
222
Obr. 10.5: Dialog Vlastnosti
V tomto dialogu můžeme změnit Nadpis kapitoly a vložit Doplňkové informace, které se
v protokolu zobrazí na levém okraji stránky. Tyto informace lze stejně jako případné grafické
schéma (nákres průřezu, znázornění směrů zatížení) zařazené do určité kapitoly aktivovat
nebo deaktivovat. Po zaškrtnutí políčka Zobrazit seznam se i v případě omezeného počtu
kapitol zobrazí seznam čísel v navigátoru a v obsahu na začátku dokumentu.
Hledání ve výstupním protokolu
Nejjednodušším způsobem, jak nalistovat určitou stránku ve výstupním protokolu, je kliknout na příslušnou kapitolu v navigátoru. V hlavní nabídce Zobrazit pak máme k dispozici
další funkce, které lze vyvolat i kliknutím na příslušná tlačítka v panelu nástrojů.
V náhledu zobrazí předchozí stránku.
V náhledu zobrazí následující stránku.
V náhledu zobrazí první stránku.
V náhledu zobrazí poslední stránku.
Otevře dialog, v němž se zadá číslo stránky, která se má v náhledu zobrazit.
Přepíná mezi jedno- a dvoustránkovým zobrazením náhledu.
Zvětší zobrazení náhledu.
Zmenší zobrazení náhledu.
Editační režim: kliknutím myši lze vybrat určitou kapitolu a zpracovat ji.
Režim zvětšení/zmenšení: kliknutím myši zvětšíme/zmenšíme zobrazení příslušné
kapitoly.
Tabulka 10.3: Tlačítka pro vyhledávání v panelu nástrojů výstupního protokolu
223
10.1.3 Zadání obsahu protokolu
V celkovém výběru lze určit, které kapitoly budou zařazeny do výstupního protokolu. Příslušnou funkci vyvoláme z hlavní nabídky
Upravit → Výběr…,
kliknutím na ikonu v panelu nástrojů, kterou vidíme na levém okraji, nebo z místní nabídky
položky Obsah v navigátoru.
Obr. 10.6: Vyvolání dialogu pro výběr obsahu protokolu z místní nabídky položky Obsah v navigátoru
Otevře se následující dialog.
Obr. 10.7: Dialog Výběr protokolu, záložka Hlavní výběr
V sekci Program / Moduly je uveden seznam všech modulů, v nichž byly zadány vstupní údaje. Pokud v něm vybereme určitý modul, můžeme v pravé části dialogu v jednotlivých záložkách zaškrtnout kapitoly, které si přejeme vytisknout.
224
V záložce Hlavní výběr jsou uvedeny hlavní kapitoly protokolu. Pokud některou z nich deaktivujeme, zmizí i příslušná záložka s detailním výběrem jejích podkapitol.
10.1.3.1
Výběr údajů o konstrukci
Obr. 10.8: Dialog Výběr protokolu, záložka Údaje o konstrukci
V sloupci Zobrazit v sekci Zobrazit tabulky lze určit, které kapitoly se v protokolu objeví. Pokud se kurzor myši nachází v poli 1.3 Průřezy ve sloupci Tabulka a klikneme na tlačítko [...],
otevře se dialog Výběr pro protokol – detaily průřezu. V něm můžeme stanovit průřezy, jejichž detaily se ve výstupním protokolu zobrazí. Pokud pak v tomto dialogu klikneme na tlačítko [Informace o vybraném průřezu…], zobrazí se dialog Tisknout detaily průřezu, v němž
lze podrobně nastavit údaje průřezu pro tisk.
Obr. 10.9: Dialog Výběr pro protokol – detaily průřezu
225
Výstupní protokol vychází z tabulek se vstupními údaji, které jsou popsány v kapitole 5. Pokud v záložce Údaje o konstrukci ve třetím sloupci Všechny zaškrtneme políčko na některém
řádku, převezmou se do výstupního protokolu všechny řádky tabulky dané položky. Pokud
toto políčko odškrtneme, můžeme v posledním sloupci Výběr čísel vyplnit čísla řádků tabulky, které se mají vytisknout.
Pro zadání výběru v posledním sloupci doporučujeme použít opět tlačítko [...] na konci
vstupního pole: uzly, pruty a sady prutů pak můžeme vybrat v grafickém okně v RSTABu. U
ostatních objektů se po kliknutí na toto tlačítko zobrazí seznam všech řádku tabulky.
V sekci Zobrazit obrázky konstrukce v dolní části dialogu můžeme do protokolu zařadit
standardní grafická zobrazení. K dispozici máme sedm pohledů na konstrukci. Ke každému
z nich můžeme dále zapnout prostorovou perspektivu.
Nezávisle na tomto nastavení lze do výstupního protokolu vkládat ručně jiné obrázky (srov.
kapitola 10.1.5, strana 233).
10.1.3.2
Výběr údajů o zatížení
Obr. 10.10: Dialog Výběr protokolu, záložka Zatížení
Výběr údajů o zatížení z tabulek probíhá podobně jako výběr údajů o konstrukci, který jsme
popsali výše.
V této záložce se nám nabízejí další dvě možnosti pro výběr dat. V sekci Zobrazit zatěžovací
stavy - tabulky můžeme určit, zda se vytisknou vstupní údaje všech nebo pouze některých
zatěžovacích stavů. Pokud zaškrtneme volbu Vybrané…, aktivuje se nám tlačítko [Vybrat zatěžovací stavy...]. Po kliknutí na něj se otevře dialog, v němž vybereme požadované zatěžovací stavy.
226
Obr. 10.11: Výběr zatěžovacích stavů
Stejným způsobem lze vybírat i standardní grafická zobrazení určitých zatěžovacích stavů
v levé dolní části dialogu v sekci Zobrazit zatěžovací stavy - obrázky.
10.1.3.3
Výběr výsledků
Obr. 10.12: Dialog Výběr protokolu, záložka Výsledky ZS/SZS
227
Výběr poněkud objemnějších výsledných dat do protokolu se provádí ve dvou záložkách.
V záložce Výsledky ZS/SZS můžeme vybrat výsledky zatěžovacích stavů a skupin zatěžovacích
stavů. V záložce Výsledky KZS určíme výsledky kombinací zatěžovacích stavů
a superkombinací, které se zařadí do protokolu.
Výsledky se vybírají do protokolu podobně jako údaje o zatížení. Pokud chceme vytisknout
výsledky pouze některých zatěžovacích stavů nebo skupin ZS, označíme volbu Vybrané…
v sekci Zobrazit ZS/SZS - tabulky. V sekci Zobrazit tabulky se vybírají tabulky nebo jednotlivé
řádky tabulek tak, jak je popsáno výše u výběru údajů o konstrukci. Ve sloupci Výběr čísel
můžeme ve většině případů zadat čísla i grafickým výběrem po kliknutí na tlačítko [...].
Na konci některých řádků ve sloupci Tabulka vidíme tři tečky, které odkazují na tlačítko [...].
Po kliknutí na příslušný řádek se tlačítko zpřístupní. Slouží k otevření dialogu pro detailní
nastavení výběrových kritérií.
Obr. 10.13: Dialog Detaily – Vnitřní síly po prutech
Výsledky lze u každého prutu načíst pro:
• vnitřní uzly podle zadaného dělení prutu (viz kapitola 5.6, strana 119)
• extrémní hodnoty (Max/Min) výsledků (srov. kapitola 9.2, strana 195)
Omezením výsledků v tomto dialogu lze podstatně redukovat objem dat ve výstupním protokolu.
V dialogu Výběr protokolu (obr. 10.12) lze u výsledků stejně jako v případě údajů o konstrukci a zatížení zařadit do výstupního protokolu standardní grafiky. Výběr je tu nicméně
komplexnější. V sekci Zobrazit skupiny obrázků je uveden seznam uložených standardních
grafických zobrazení. Po zaškrtnutí políčka ve sloupci Zobrazit se v protokolu objeví
příslušná skupina obrázků.
Některé skupiny obrázků jsou již předdefinovány. K nim lze přidávat další skupiny obrázků.
Tlačítka v sekci Zobrazit skupiny obrázků mají následující funkce:
Založí novou skupinu obrázků. Ta se okamžitě zobrazí na konci seznamu. Lze ji
přejmenovat a upravit po kliknutí na tlačítko [...] v řádku s jejím názvem.
Vytvoří kopii skupiny obrázků vybrané v seznamu.
Smaže skupinu obrázků vybranou v seznamu.
Tabulka 10.4: Tlačítka v sekci Zobrazit skupiny obrázků
228
Po kliknutí na tlačítko [...] ve sloupci Skupina obrázků se otevře dialog, v němž lze změnit
zadání vybrané skupiny.
Obr. 10.14: Dialog Upravit skupinu obrázků výsledků
V poli Popis obrázku se vyplní nadpis pro obrázek v protokolu. Kromě libovolného pevného
textu může nadpis obsahovat i dynamické prvky. Prvkem #3 se například vloží do nadpisu
název zatěžovacího stavu.
V sekci Pohled na konstrukci s výsledky určíme grafický pohled na konstrukci.
V seznamu Zobrazit výsledky vybereme ve stromové struktuře deformace, vnitřní síly či
reakce, které chceme znázornit.
Pokud se mají v protokolu objevit obrázky, měli bychom vždy zkontrolovat v dialogu Výběr
protokolu poslední sloupec Počet obrázků. Malá chyba při výběru může mít za následek
zařazení příliš velkého počtu obrázku do protokolu, který značně zpomalí vytvoření
protokolu.
Skupiny obrázků, které uživatel definoval, nejsou k dispozici pouze pro konkrétní úlohu, ale
jsou okamžitě k dispozici i pro všechny ostatní úlohy v RSTABu.
229
10.1.3.4
Výběr dat přídavných modulů
Do výstupního protokolu pro tisk lze zařadit kromě dat z RSTABu i údaje z přídavných
modulů. Lze je zpracovat v jednom výstupním protokolu společně s daty z RSTABu nebo
v samostatných protokolech. U rozsáhlých konstrukcí se značným počtem návrhových stavů
lze rozdělením dat do několika výstupních protokolů docílit přehlednosti a rychlejšího
zpracování.
Obr. 10.15: Dialog Výběr protokolu, záložka Hlavní výběr přídavného modulu DEFORM
V seznamu v sekci Program / Moduly jsou obsaženy všechny moduly, v nichž byla zadána
data. Pokud v tomto seznamu označíme určitý modul, lze v pravé části dialogu
v jednotlivých záložkách vybrat kapitoly pro tisk.
V záložce Hlavní výběr vidíme seznam hlavních kapitol, do nichž jsou rozděleny údaje
v daném přídavném modulu. Pokud odškrtneme určitou položku, zmizí současně příslušná
záložka pro detailní nastavení kapitoly.
V sekci Zobrazit případy v modulu je přednastavena volba Zobrazit všechny případy. Pokud
chceme do výstupního protokolu zařadit pouze některé návrhové stavy, je třeba zrušit zaškrtnutí tohoto kontrolního políčka. Pak můžeme případy, které se v protokolu nemají objevit, přesunout ze seznamu Zobrazit případy do seznamu Existující případy.
Výběr dat v záložkách Vstupní data a Výsledky probíhá podobně jako výběr údajů
o konstrukci a výběr výsledků RSTABu, které jsme popsali v předchozích kapitolách (viz kap.
10.1.3.1 a 10.1.3.3).
230
10.1.4 Úprava hlavičky
Již při instalaci se přednastaví tisková hlavička z dat zákazníka. Tyto údaje lze ve výstupním
protokolu upravit z hlavní nabídky
Nastavení → Hlavička…
nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů ve výstupním protokolu.
Obr. 10.16: Ikona Zobrazit záhlaví
Otevře se dialog, v němž lze hlavičku nastavit.
Obr. 10.17: Dialog Záhlaví a zápatí
V sekci Zobrazit určíme, jaké prvky se obecně v hlavičce ve výstupním protokolu objeví
a s jakým datem.
Volba Info řádek pod hlavičkou firmy se týká údajů o projektu, úloze a kalendářním datu.
Popis projektu se nastavuje ve správci projektů v základních údajích projektu a můžeme ho
zde případně upravit (viz kapitola 4.5.1.5, strana 76). Popis úlohy lze změnit v základních
údajích úlohy (viz kapitola 4.5.2, strana 84).
231
V sekci Číslování stran a oddílů lze upravovat číslování. Pokud pro stránku i oddíl nastavíme
stejný začátek číslování, klikneme na tlačítko [Nastavení číslování…]a následně pro číslování
stran i oddílů zaškrtneme volbu Automaticky rostoucí, nebude v číslování stran a oddílů
žádný rozdíl. Pokud však například chceme, aby jeden oddíl zahrnoval všechny stránky, zrušíme zaškrtnutí automaticky rostoucího číslování u oddílu.
V dialogu Číslování stran a oddílů, který se zobrazí po kliknutí na tlačítko [Nastavení číslování…], lze provést i další nastavení.
Obr. 10.18: Dialog Číslování stran a oddílů
Uživatel v tomto dialogu například může nastavit číslování stran s předčíslím. Může se
jednat o zkratku, která se objeví před číslem všech stran s určitými údaji (např. zkratka „RE“
pro všechny strany s výsledky). Předčíslí lze zadat pro jednotlivé kapitoly ve sloupci
Předpona v levé části dialogu v sekci Obsah. V tomto dialogu lze také určit, zda se
v číslování bude objevovat i číslo poslední strany. Pokud zaškrtneme volbu Koncové číslo,
bude například číslování dvacetistránkového protokolu vypadat následovně: strana: 3/20.
Po zaškrtnutí políčka Automaticky rostoucí bude číslování průběžné. U číslování stran i
oddílů lze vždy zadat první číslo. Výsledek zadání číslování se dynamicky zobrazí v levé části
dialogu ve sloupci Výsledek.
V sekci Hlavička firmy v dialogu Záhlaví a zápatí (obr. 10.17) vidíme údaje načtené z dat
zákazníka, které tu lze případně upravit. K dispozici máme tři vstupní pole, která odpovídají
jednotlivým řádkům hlavičky. Pomocí tlačítka [A] lze pro každý řádek nastavit typ písma. V
sekci Uspořádání lze samostatně u každého řádku nastavit i jeho zarovnání.
K hlavičce lze připojit logo firmy. Logo je třeba vytvořit jako bitmapu. Například v programu
MS Paint lze každý obrázek uložit ve formátu *.bmp.
Pokud chceme uložit upravenou tiskovou hlavičku, klikneme v poslední sekci Výchozí
nastavení záhlaví a zápatí na tlačítko [Nastavit záhlaví a zápatí jako standard]. Otevře se
dialog Název záhlaví a zápatí, v němž vyplníme název hlavičky. Tato hlavička se pak
v seznamu objeví jako výchozí.
232
Tlačítko [Databáze záhlaví a zápatí...] je v tomto dialogu pro případ, že chceme uložit
a spravovat různé hlavičky. Po kliknutí na toto tlačítko se otevře následující dialog:
Obr. 10.19: Dialog Databáze záhlaví a zápatí
V tomto dialogu lze vytvářet, upravovat a mazat vzory hlavičky. Tlačítka, která tu vidíme,
mají následující funkce:
Slouží k vytvoření nové hlavičky. Otevře se dialog, v němž lze nastavit záhlaví.
Umožňuje upravovat vlastnosti vybrané hlavičky.
Slouží ke smazání hlavičky vybrané v seznamu.
Tabulka 10.5: Tlačítka v dialogu Databáze záhlaví a zápatí
Pokud je v databázi uloženo několik hlaviček, lze v dialogu Záhlaví a zápatí některou z nich
vybrat v seznamu v sekci Výchozí nastavení záhlaví a zápatí a kliknutím na tlačítko [Nastavit
záhlaví a zápatí jako standard] ji určit jako výchozí hlavičku i pro všechny ostatní úlohy
v RSTABu.
Hlavičky se ukládají do souboru DlubalProtocolConfig.cfg v kmenovém adresáři programů
DLUBAL (obvykle C:\Program Files\Dlubal\Stammdat). Ačkoli by tento soubor neměl být při
instalaci přepsán, doporučujeme pro všechny případy před instalací vytvořit záložní soubor.
10.1.5 Vložení zobrazení z RSTABu
Každé zobrazení v grafickém okně v RSTABu lze začlenit do výstupního protokolu. Do protokolu lze převzít i průběhy výsledků na prutech a detaily průřezů kliknutím na tlačítko [Tisk]
v daném okně.
Aktuální grafické zobrazení v RSTABu lze vytisknout příkazem z hlavní nabídky
Soubor → Tisk…
Obr. 10.20: Ikona Tisknout v panelu nástrojů v hlavním okně
233
Obr. 10.21: Ikona Tisk v panelu nástrojů v okně s průběhy výsledků
Obr. 10.22: Dialog Tisk grafiky, záložka Obecné
V sekci Okno obrázku je třeba označit volbu Tisk do protokolu. Pokud je k dispozici několik
výstupních protokolů, vybereme v seznamu vedle přepínače číslo cílového protokolu.
Obvykle se vytvoří dynamické grafiky. To znamená, že pokud se změní konstrukce nebo výsledky, automaticky se upraví i grafická zobrazení ve výstupním protokolu. Pokud se však
chceme vyhnout případným problémům, které by mohly při zpracování vzniknout v případě
vysokého počtu obrázků ve výstupním protokolu, můžeme zaškrtnout v sekci Možnosti políčko Zamknout obrázek (bez aktualizace), a tím zabránit dynamické aktualizaci. Tato volba
je k dispozici pro souhrn všech obrázků zařazených do protokolu i později v hlavní nabídce
protokolu Upravit → Správa obrázků.
Po ukončení dialogu kliknutím na [OK] se obvykle otevře výstupní protokol. To však může
být v některých případech na závadu, zvláště pokud například chceme do protokolu včlenit
několik grafik po sobě. Vyvolání protokolu zabráníme tak, že v sekci Možnosti zrušíme zaškrtnutí políčka Po stisknutí [OK] zobrazit protokol.
Ostatní funkce v tomto dialogu jsou popsány v kapitole 10.2 na straně 247.
10.1.6 Vložení jiných zobrazení a textů
Do výstupního protokolu programu RSTAB lze zařadit i jiná libovolná zobrazení a texty. Uživatel má k dispozici několik funkcí.
234
10.1.6.1
Pokud do protokolu chceme zařadit obrázek, který nebyl vytvořen jako grafika v programu
RSTAB, je třeba nejdříve otevřít daný soubor s obrázkem v některém grafickém programu
(např. MS Paint). Grafika se v tomto programu zkopíruje pomocí kláves [Ctrl]+[C] do
schránky.
Zobrazení lze pak následně vložit do výstupního protokolu příkazem z hlavní nabídky
Vložit → Grafika ze schránky….
Otevře se dialog Vložit obrázek ze schránky, v němž vyplníme nadpis obrázku.
Obr. 10.23: Dialog Vložit obrázek ze schránky
Grafika bude následně zařazena do výstupního protokolu jako samostatná kapitola.
10.1.6.2
Vložení textu
Uživatel může do výstupního protokolu doplnit i vlastní krátké poznámky. Tuto funkci vyvoláme z hlavní nabídky
Vložit → Text….
Obr. 10.24: Dialog Vložit text
V tomto dialogu vyplníme Nadpis a Text. Pomocí klávesy [Enter] lze v tomto textu ručně
zalomit řádek.
Po kliknutí na [OK] se kapitola zařadí na konec výstupního protokolu. Pomocí funkce Drag &
Drop ji pak můžeme přesunout na požadované místo.
V editačním režimu (srov. tabulka 10.3, strana 223) lze text upravovat, pokud na něj v okně
dvakrát klikneme myší. Další možností je kliknout v navigátoru na nadpis kapitoly a v místní
nabídce pak vybrat položku Vlastnosti….
235
10.1.6.3
Vložení textu z textového souboru
Uživatel má dále možnost zařadit do protokolu libovolné textové soubory. Opakující se texty
lze uložit do souboru a pomocí této funkce snadno vkládat do protokolu.
Tato funkce umožnuje včlenit do výstupního protokolu i posouzení z jiných programů, pokud máme příslušné výstupy k dispozici v souboru ASCII.
Textové soubory lze do protokolu vložit z hlavní nabídky protokolu
Vložit → Soubor ASCII….
Zobrazí se standardní dialog Windows Otevřít, v němž vyhledáme příslušný soubor. Předtím,
než se obsah souboru vloží do protokolu, se otevře další dialog:
Obr. 10.25: Dialog Vložit text
V tomto dialogu lze text ještě upravovat a doplnit k němu nadpis.
Po kliknutí na tlačítko [OK] se text zařadí jako nová kapitola na konec protokolu. Pomocí
funkce Drag & Drop ji pak můžeme přesunout na požadované místo.
V editačním režimu (srov. tabulka 10.3) lze text upravovat, pokud na něj v okně dvakrát
klikneme myší.
10.1.6.4 Vložení textu ze souboru RTF
Funkce, která se popisuje v kapitole 10.1.6.3, je vhodná pro vkládání opakujících se textů do
výstupního protokolu. Soubory ASCII jsou ovšem neformátované texty.
Import souborů RTF umožňuje včlenit do protokolu formátované texty včetně do nich vložených obrázků. Tuto funkci vyvoláme z hlavní nabídky protokolu
Vložit → Soubor RTF....
Zobrazí se standardní dialog Windows Otevřít, v němž vyhledáme příslušný soubor. Předtím,
než se obsah souboru vloží do protokolu, se otevře další dialog, v němž zadáme název kapitoly.
Po kliknutí na tlačítko [OK] se text zařadí jako nová kapitola na konec protokolu. Pomocí
funkce Drag & Drop ji pak můžeme přesunout na požadované místo.
236
Obr. 10.26: Soubor RTF vložený do protokolu
10.1.7 Předloha protokolu
Výběr obsahu protokolu popsaný v kapitole 10.1.3 je poměrně zdlouhavý. Jednou sestavený
protokol je však možné uložit včetně obrázků jako předlohu a později ho znovu použít i pro
jiné úlohy. Předlohy umožňují podstatně zracionalizovat tvorbu výstupních protokolů.
Také již sestavený protokol lze později upravit podle určité předlohy.
10.1.7.1
Vytvoření nové předlohy
Nové předlohy se vytvářejí z hlavní nabídky protokolu:
Nastavení → Předloha protokolu → Nová…
Nastavení → Předloha protokolu → Nová z aktuálního protokolu….
Nová
Nejdříve se otevře dialog pro výběr obsahu protokolu, který je popsán v kapitole 10.1.3.
237
Obr. 10.27: Dialog Výběr protokolu: Nová předloha protokolu
V jednotlivých záložkách vybereme kapitoly, které chceme vytisknout. Po ukončení dialogu
kliknutím na [OK] se otevře dialog Nová předloha protokolu, v němž vyplníme Označení nové předlohy.
Obr. 10.28: Dialog Nová předloha protokolu
Nová z aktuálního protokolu
Nová předloha se vytvoří na základě aktuálně sestaveného protokolu. Je třeba pouze zadat
Označení nové předlohy v dialogu Nová předloha protokolu, který se po vyvolání příslušného příkazu z hlavní nabídky otevře.
10.1.7.2
Použití předlohy
V aktuálním otevřeném protokolu lze převzít zadání z určité předlohy. V hlavní nabídce
v okně protokolu vybereme
Nastavení → Předloha protokolu → Vybrat....
Otevře se dialog se seznamem Existující předlohy protokolu, z něhož vybereme určitou
předlohu.
238
Obr. 10.29: Dialog Předloha protokolu
Po potvrzení kontrolního dotazu se osnova v aktuálním protokolu přepíše osnovou
z předlohy.
Pokud vytváříme nový protokol, lze v seznamu Převzít nastavení z předlohy v dialogu Nový
protokol vybrat předlohu, podle které bude sestaven obsah nového protokolu.
Obr. 10.30: Dialog Nový protokol se seznamem předloh
10.1.7.3
Správa předloh
Předlohy se spravují v dialogu Předloha protokolu. Tento dialog vyvoláme příkazem z hlavní
nabídky v okně protokolu
Nastavení → Předloha protokolu → Vybrat....
Obr. 10.31: Dialog Předloha protokolu
239
V následující tabulce uvádíme funkce tlačítek v tomto dialogu:
Slouží k přejmenování vybrané předlohy.
Smaže vybranou předlohu.
Tabulka 10.6: Tlačítka v dialogu Předloha protokolu
Tyto funkce lze použít pouze u předloh, které definoval sám uživatel.
Před instalací updatu je vhodné předlohy protokolů zálohovat. Předlohy se ukládají do souboru RstabProtocolConfig.cfg v kmenovém adresáři programu RSTAB 6 (obvykle
C:\Program Files\Dlubal\RSTAB6\Stammdat). Ačkoli by tento soubor neměl být při instalaci
přepsán, doporučujeme pro všechny případy před instalací vytvořit záložní soubor.
10.1.8 Úpravy uspořádání protokolu
Ve výstupním protokolu lze upravovat druh a barvu písma, nastavení okrajů stránky i vzhled
tabulek.
Příslušný dialog vyvoláme příkazem z hlavní nabídky protokolu
Upravit → Uspořádání stránky….
Obr. 10.32: Dialog Nastavení stránky
Pro nadpisy v textu a ve sloupcích je nastavena poměrně malá velikost písma - Arial 7.
Pokud chceme toto přednastavení změnit, měli bychom postupovat opatrně. Mohlo by se
totiž stát, že po zvolení většího písma se položky do příslušných sloupců nevejdou
a nezobrazí se celé.
Nastavení uspořádání stránky platí i pro výstupní protokoly z přídavných modulů programu
RSTAB.
10.1.9 Vytvoření titulní stránky
K výstupnímu protokolu lze připojit titulní stránku. Dialog pro zadání titulní stránky
otevřeme z hlavní nabídky v okně protokolu
Upravit → Zobrazit titulní stranu.
240
Obr. 10.33: Dialog Titulní stránka
V tomto dialogu zadáme všechny potřebné údaje, klikneme na [OK] a titulní strana protokolu se vytvoří.
Obr. 10.34: Titulní stránka ve výstupním protokolu
241
Obsah titulní stránky lze později upravovat v editačním režimu (srov. tabulka 10.3, strana
223), pokud na ni dvakrát klikneme v okně. Další možností je kliknout v navigátoru na položku Tit. stránka a v místní nabídce pak vybrat položku Vlastnosti….
10.1.10 Tisk protokolu
Vlastní proces tisku spustíme příkazem z hlavní nabídky
Soubor → Tisk…
nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů protokolu.
Obr. 10.35: Ikona Tisknout protokol
Otevře se standardní dialog systému Windows pro tisk. V něm vybereme tiskárnu, na kterou
se protokol odešle, a zadáme stránky, které si přejeme vytisknout.
Obr. 10.36: Dialog Tisk
Pokud v tomto dialogu nevybereme standardní tiskárnu, použitou v základním nastavení,
může se stát, že stránky budou jinak zalomeny, a počet vytištěných stránek tak bude jiný
než v náhledu v RSTABu.
Pokud zaškrtneme volbu Tisk do souboru, vytvoří se tiskový soubor ve formátu PRN. Příkazem kopírovat ho pak můžeme odeslat na tiskárnu.
10.1.11 Export protokolu
RSTAB nabízí možnost exportovat protokol jako soubor RTF. Protokol lze také exportovat
přímo do programu BauText.
S exportem protokolu do souboru ASCII již RSTAB 6 nepočítá. Pokud potřebujete mít data
v tomto formátu, lze jako náhradu použít funkci Export do MS Excel ve vstupních
a výstupních tabulkách (viz kapitola 11.3.6, strana 299).
242
Export do souboru RTF
Soubory ve formátu RTF lze načíst ve všech běžných textových procesorech. Prokol se
exportuje i se všemi grafickými zobrazeními.
Export protokolu do souboru RTF spustíme příkazem z hlavní nabídky v okně protokolu
Soubor → Export do souboru RTF resp. BAUTEXT….
Obr. 10.37: Dialog Exportovat protokol ve formátu RTF
V tomto dialogu je třeba zadat složku pro uložení souboru RTF a název souboru. Pokud aktivujeme políčko Exportovat pouze vybraná data, pak nebude exportován celý protokol, ale
pouze kapitoly, které jsme vybrali v navigátoru.
Export do programu BauText
BauText je textový procesor se zvláštním rozšířením pro statické výpočty od firmy Veit Christoph.
Přímý export do programu BauText spustíme příkazem z hlavní nabídky v okně protokolu
Soubor → Export do souboru RTF resp. BAUTEXT…
nebo kliknutím na ikonu [Export do BauTextu] v panelu nástrojů.
Obr. 10.38: Ikona Export do BauText
Otevře se dialog, který vidíme na obr. 10.37 výše.
V tomto poli je třeba zaškrtnout políčko Přímý export do programu BauText. Není nutné zadávat název souboru, program BauText by však měl již běžet na pozadí. Po kliknutí na [OK]
se spustí modul pro import dat programu BauText.
Export do souboru PDF
Přímý export protokolu do dokumentu ve formátu PDF není možný. Pokud jsme ovšem
v počítači nainstalovali Acrobat Distiller nebo podobný produkt, objeví se v seznamu tiskáren v dialogu Tisk virtuální tiskárna, na které lze dokument PDF vytvořit.
K vytváření souborů PDF najdeme na internetu mnoho bezplatných nástrojů jako např.
Ghostscript nebo Win2PDF. Musíme mít však nainstalovánu tiskárnu, která umí tisknout
PostScript, např. HP Color LaserJet 5/5M PS. Pokud pak tuto tiskárnu nastavíme pro tisk do
souboru, lze z každého protokolu vytvořit soubor PostScript, který může být pomocí programu Ghostscript převeden do souboru PDF.
243
10.1.12 Nastavení jazyka
Nastavení jazyka v protokolu je nezávislé na jazyku nastaveném v uživatelském prostředí
RSTABu. Lze tak například v německé verzi programu RSTAB vytisknout protokol
v angličtině.
Změna nastavení jazyka pro tisk
Jazyk protokolu lze změnit příkazem z hlavní nabídky v okně protokolu
Nastavení → Jazyk….
Otevře se dialog, v kterém můžeme ze seznamu vybrat požadovaný jazyk.
Obr. 10.39: Dialog Jazyky
Rozšíření nabídky jazyků
Pojmy z protokolu jsou uloženy ve stringách (znakových řetězcích). Proto je relativně snadné
doplnit do protokolu další jazyky.
Nejdříve vyvoláme dialog Jazyky příkazem z hlavní nabídky
Nastavení → Jazyk….
Zpřístupní se tak tlačítka, která vidíme na obrázku níže.
Vytvoření nového jazyka
Obr. 10.40: Dialog Jazyky, tlačítko Vytvořit nový jazyk
Po kliknutí na tlačítko [Vytvořit nový jazyk…] se otevře dialog, v kterém je třeba zadat Název
nového jazyka. Dále je třeba vybrat ze seznamu skupinu jazyků, aby byla správně interpretována znaková sada.
244
Obr. 10.41: Dialog Vytvořit nový jazyk
Po kliknutí na [OK] se v seznamu nabízených jazyků objeví i nový jazyk.
Obr. 10.42: Dialog Jazyky, tlačítko Upravit vybraný jazyk…
Tlačítkem [Upravit vybraný jazyk] otevřeme dialog, v němž lze definovat stringy pro nový jazyk.
Obr. 10.43: Dialog Upravit texty protokolu
Upravovat lze pouze jazyky, které zadal sám uživatel.
245
Kopírování jazyka
Obr. 10.44: Dialog Jazyky, tlačítko Vytvořit nový jazyk kopírováním
Tato funkce je podobná předchozí funkci pro vytvoření nového jazyka. Jediným rozdílem je,
že pole pro nový jazyk nejsou prázdná (viz obr. 10.43), ale vyplní se do nich textové řetězce
vybraného jazyka.
Přejmenování jazyka
Obr. 10.45: Dialog Jazyky, tlačítko Přejmenovat vybraný jazyk
Po kliknutí na tlačítko [Přejmenovat vybraný jazyk …] se otevře dialog, v kterém můžeme u
uživatelsky definovaného jazyka změnit název a skupinu jazyků.
Smazání jazyka
Obr. 10.46: Dialog Jazyky, tlačítko Smazat veškerý text vybraného jazyka
Touto funkcí lze smazat jazyky zadané uživatelem.
246
10.2 Přímý výtisk grafiky
Každý obrázek, který se zobrazí v grafickém okně RSTABu, je možné okamžitě vytisknout.
Obrázek tak není třeba převádět do protokolu (srov. kapitola 10.1.5, strana 233). Totéž platí
pro průběhy výsledků a detaily průřezů. Pomocí tlačítka [Tisknout] v daném okně je lze přímo odeslat na tiskárnu.
Aktuální zobrazení lze vytisknout příkazem z hlavní nabídky
Soubor → Tisk…
Obr. 10.47: Tlačítko Tisknout v panelu nástrojů v hlavním okně
Obr. 10.48: Tlačítko Tisk v panelu nástrojů v okně s průběhy výsledků
Otevře se dialog, který je rozdělen do dvou, popř. tří záložek. Jednotlivé záložky popisujeme
v následujících kapitolách.
10.2.1 Záložka Obecné
Obr. 10.49: Dialog Tisk grafiky, záložka Obecné
Okno obrázku
Uživatel může vybrat jeden ze tří možných grafických výstupů:
• přímý tisk
• tisk do protokolu (viz kapitola 10.1.5, strana 233)
• kopírovat do schránky.
247
Po zkopírování obrázku do schránky bude obrázek k dispozici i v jiných programech.
Zobrazení pak lze v těchto programech zpravidla použít pomocí příkazu z hlavní nabídky
Úpravy → Vložit.
Chceme-li obrázek přímo vytisknout, označíme první volbu. V tomto případě se zpřístupní
tlačítko [Upravit…], které slouží k otevření dialogu Záhlaví a zápatí. V tomto dialogu můžeme upravit hlavičku dokumentu. Podrobnější informace k dialogu Záhlaví a zápatí najdete
Tisknout okno
V programu RSTAB lze otevřít několik grafických oken najednou.
Obr. 10.50: Zobrazení dvou podoken
V této sekci lze nastavit tisk v případě zobrazení ve více oknech. Pokud označíme volbu Pouze aktivní, vytiskne se pouze obrázek ve zvýrazněném okně (na obr. 10.50 je to okno vlevo).
Při zaškrtnutí volby Vše se aktivuje tlačítko, pomocí něhož lze detailně nastavit uspořádání
oken v tištěném dokumentu. Po kliknutí na ikonu se otevře následující dialog:
Obr. 10.51: Dialog Uspořádání oken
248
Při vybrání možnosti Jako na obrazovce budou okna uspořádána tak, jak je vidíme na monitoru. Zpravidla je pak celý obrázek na vytištěné stránce stejně jako na obrazovce širší než
vyšší. Chceme-li využít celou velikost stránky pro tisk okna, označíme volbu Na celou stránku.
Velikost obrázku
V této sekci nastavíme měřítko zobrazení grafiky na papíře.
Pokud má být měřítko zobrazení stejné jako na monitoru, vybereme možnost Jako na obrazovce. Lze tak například vytisknout zvětšené oblasti konstrukce nebo zvláštní náhledy.
Při výběru možnosti Celé okno obrázku se na papír vytiskne celá grafika. Konstrukce se vytiskne v nastaveném úhlu pohledu.
Třetí volba V měřítku umožňuje vytisknout zobrazení v libovolném měřítku. Konstrukce na
obrázku se vytiskne v nastaveném úhlu pohledu. Tento typ tisku není vhodný v případě zapnutí prostorové perspektivy.
Velikost okna obrázku
V této sekci se nastavuje velikost obrázku na papíru.
Pokud aktivujeme políčko Přes celou šířku stránky, vytiskne se obrázek na celé šířce stránky
včetně jindy volného pruhu na levém okraji.
Obr. 10.52: Tisk grafiky podélně: výsledek po zaškrtnutí voleb Vše a Přes celou šířku stránky
Pokud se má obrázek vytisknout přes celou stránku ve svislém směru, zaškrtneme následující
volbu Přes celou výšku stránky. V opačném případě tuto volbu nezaškrtneme a nastavíme
procentuální poměr výšky zobrazení k výšce stránky.
V poli Natočení může uživatel zadat úhel natočení grafického zobrazení pro tisk.
Možnosti
V případě přímého výtisku průběhů hodnot bude v této sekci přístupné pouze políčko Vytisknout hodnotu výsledků v požadované vzdálenosti x. Lze tak nastavit tisk výsledných
hodnot v místě, kde se nachází kurzor myši.
249
Nadpis obrázku
Po otevření dialogu Tisk grafiky je v tomto poli již navržen nadpis pro grafické zobrazení.
Uživatel ho však může změnit.
10.2.2 Záložka Možnosti
Obr. 10.53: Dialog Tisk grafiky, záložka Možnosti
Písmo / Symboly
Měnit přednastavení v těchto dvou sekcích je nutné jen v ojedinělých případech – například
při tisku na velkoformátových zařízeních.
Velikost písma a grafických symbolů (pro uzly, podpory, linie atd.) je závislá na ovladači tiskárny. Pokud nejsme s výtiskem spokojeni, můžeme tu nastavit zvlášť měřítka pro zobrazení
písma a symbolů.
Orámování
Grafické zobrazení lze volitelně vytisknout s orámováním.
Dále lze grafický výstup opatřit popiskou. Po zaškrtnutí této volby a kliknutí na tlačítko
[Upravit nastavení popisky…] se zobrazí dialog Nastavení popisky, v němž můžeme určit
vzhled a obsah popisky.
250
Obr. 10.54: Dialog Nastavení popisky
Ve spodní části dialogu se zobrazí aktuální náhled na popisku.
Kvalita tisku
I v této sekci je potřeba změnit nastavení pouze ve výjimečných případech. Obrázek se
tiskne jako bitmapa o velikosti do 5000 x 5000 pixelů. Při barevné hloubce 32 bitů je
velikost přenášených dat přibližně 100 MB. Některým ovladačům tiskáren to může působit
potíže. V takovém případě můžeme snížit rozlišení, a zmenšit tak objem přenášených dat.
Barva tisku
Pokud tiskneme na černobílé tiskárně, lze pro lepší čitelnost označit volbu Linie a písmo
černě. Jinak bude spektrum barev zobrazení převedeno do různých odstínů šedi.
Barevné zobrazení průběhů hodnot se převádí do stupnice šedi v ovladači tiskárny,
v RSTABu tento převod nastavit nelze.
251
10.2.3 Záložka Stupnice barev
Obr. 10.55: Dialog Tisk grafiky, záložka Stupnice barev
Tato záložka se zobrazí pouze v případě, že jsme nastavili vícebarevné zobrazení vnitřních sil
či deformací (viz kapitola 9.9.3, strana 209).
Poloha
Stupnice barev z řídicího panelu se vytiskne standardně spolu se zobrazením. Pokud stupnici
barev nechceme vytisknout, musíme aktivovat políčko Bez stupnice barev.
Pokud zaškrtneme volbu Uvnitř obrázku, bude stupnice barev překrývat část obrázku. Jestliže zvolíme možnost Mimo obrázek, vyčlení se v grafickém okně pruh pro stupnici barev. V
tomto případě můžeme ve spodní části této sekce zadat šířku stupnice.
Pokud se stupnice barev nachází přímo v obrázku, lze v této sekci určit přesnou polohu
stupnice. Stupnici lze umístit do některého rohu obrázku nebo její polohu může definovat
uživatel.
Velikost
Velikost stupnice barev lze v této sekci zadat v absolutních hodnotách nebo v poměru
k velikosti stránky.
Možnosti
Přiřazení barev k hodnotám v grafickém zobrazení v RSTABu může nadefinovat sám uživatel
(viz kapitola 4.4.6, strana 67).
V této sekci lze rozhodnout, zda se vytiskne standardní stupnice barev ve vztahu
k maximálním a minimálním hodnotám nebo zda se použije stupnice barev definovaná uživatelem. Dynamická aktualizace však v případě uživatelsky nastavené stupnice neprobíhá.
252
11.1 Úpravy objektů
11. Nástroje
V této kapitole budou popsány jednotlivé funkce pro grafické a tabulkové zadávání údajů:
funkce pro zpracování vybraných objektů, funkce CAD k vytvoření nových konstrukčních
prvků, operace v tabulkách a možnosti parametrického zadávání dat. Kapitola je nakonec
doplněna krátkým seznamem interních generátorů konstrukčních prvků a zatížení
v programu.
Pomocí funkcí pro úpravu objektů lze zpracovávat objekty vybrané v grafickém okně. Objekty lze
•
•
•
•
•
•
•
přesouvat
kopírovat
otáčet
zrcadlit
promítat
zvětšovat
kosit.
Naproti tomu při použití funkcí CAD, které popisujeme v kapitole 11.2, není třeba žádný výběr provádět. Jedná se o podpůrné funkce při vytváření nových prvků.
11.1.1 Grafický výběr
Výběrem jsou označeny objekty, které chceme následně upravovat. Mohou to být například
uzly, pruty, podpory nebo sady prutů.
Objekty se vybírají kliknutím myší. V grafickém zobrazení se vybraný objekt vyznačí žlutě.
Výběr se vztahuje pouze na objekt, na který jsme klikli naposledy. Pokud chceme vybrat několik objektů najednou, je třeba při klikání držet klávesu [Ctrl].
Mnoho objektů v jediném kroku lze označit při výběru oknem. Levým tlačítkem myši vyznačíme pohybem pravoúhlou oblast, v které leží příslušné objekty. Pokud vytváříme okno zleva
doprava, vyberou se všechny objekty, které zcela leží v daném okně. Pokud vytváříme okno
zprava doleva, budou vybrány i objekty, které v okně leží jen částečně.
V izometrickém zobrazení není často snadné výběr pravoúhlým oknem provést. Pro takový
případ má uživatel k dispozici funkci Výběr pomocí kosodélníku, kterou vyvolá příkazem
z hlavní nabídky
Úpravy → Vybrat → Kosodélníkem
Obr. 11.1: Ikona Výběr pomocí kosodélníku
253
Obr. 11.2: Výběr pomocí kosodélníku
11.1.2 Podrobný výběr
Tato funkce slouží k výběru objektů podle určitých kritérií. Objekty lze i přidat ke stávajícímu
výběru nebo je naopak z výběru odstranit.
Funkci pro podrobný výběr vyvoláme příkazem z hlavní nabídky
Úpravy → Vybrat → Podrobně…
254
V levé části dialogu ve sloupci Kategorie vidíme seznam všech typů objektů. V závislosti na
vybrané položce v tomto sloupci se mění pravá část dialogu. V ní určíme výběrové kritérium
a zpravidla doplníme přesné požadavky pro výběr.
Příklad:
Vybrat se mají všechny sloupy, které jsou rovnoběžné s prutem 1.
Obr. 11.4: Dialog Podrobný výběr: výběr rovnoběžných prutů
V tomto dialogu lze vzorový prut vybrat i graficky pomocí tlačítka [Vybrat prut].
Po kliknutí na [OK] se všechny vyhovující pruty v grafickém zobrazení vyberou.
11.1.3 Posun a kopie
Vybrané objekty lze přesunovat a kopírovat příkazem z hlavní nabídky
Úpravy → Posun/Kopie…
Obr. 11.5: Ikona Posun resp. kopie
255
Obr. 11.6: Dialog Posun resp. kopie
Pokud v poli Počet kopií nastavíme nulu, vybrané objekty se přesunou. Jinak se vytvoří příslušný počet kopií.
Vektor posunu lze určit pomocí souřadnic dX, dY a dZ nebo ho můžeme zadat pomocí funkce [Vybrat] v grafickém okně. Při grafickém zadání je třeba kliknout postupně na dva body
rastru nebo uzly. Vektor se pak převezme do dialogu, kde ho můžeme případně upravit.
Při kopírování objektů lze zadat Přírůstek číslování, a tak ovlivnit číslování nových uzlů
a prutů.
Pokud klikneme na tlačítko [Nastavení dalších detailů], otevře se dialog s dalšími užitečnými
možnostmi nastavení.
Nastavení detailů
Obr. 11.7: Dialog Nastavení detailů pro posun, rotaci a zrcadlení
Spojení
Mezi vybranými uzly a jejich kopiemi lze vytvořit nové pruty.
256
Obr. 11.8: Kopie se spojovacími pruty
Pokud uvedeme Vzorový prut, použijí se jeho vlastnosti pro spojovací pruty.
Dialog Nastavení detailů je k dispozici i při rotaci a zrcadlení objektů.
Přizpůsobit lokální souřadný systém
V této sekci lze ovlivnit lokální souřadný systém prutu při rotaci nebo zrcadlení.
Automatické nastavení os prutu se zpravidla používá při zrcadlení. Tato funkce je užitečná i
při rotaci svislého prutu, kdy se osa y prutu nastaví rovnoběžně s globální osou Y (srov. kapitola 5.7, strana 123).
Pomocí této funkce lze přizpůsobit i excentrické přípoje, které jsou zadány ve směru globálních os X, Y a Z.
Zatěžovací stavy
Pokud zaškrtneme políčko Kopírovat včetně zatížení, přenesou se na kopie zatížení působící
na původní objekty. Převzata budou zatížení všech zatěžovacích stavů, tedy nikoli pouze aktuálního zatěžovacího stavu.
Zatížení na uzel je možné definovat pouze ve směru globálních os XYZ. Pomocí volby Vyrovnat při rotaci nebo zrcadlení zatížení uzlů však lze při práci s pruty upravit směr zatížení.
Pokud toto políčko zaškrtneme, přepočítá RSTAB zatížení jako lokální osamělá břemena na
novou polohu prutu (srov. obr. 11.9). Pokud políčko neaktivujeme, zůstane globální směr
zatížení při rotaci nebo zrcadlení zachován.
Obr. 11.9: Vyrovnaná zatížení uzlů při dvojité rotaci o 45°
257
11.1.4 Rotace
Vybrané objekty lze otáčet okolo libovolné osy příkazem z hlavní nabídky
Úpravy → Rotace…
Obr. 11.10: Ikona Rotace
Obr. 11.11: Dialog Rotace
Pokud vyplníme nulu do políčka pro počet kopií, pak budou vybrané objekty pootočeny. Jinak se vytvoří odpovídající počet kopií.
V sekci Rotace zadáme úhel rotace. Úhel rotace se vztahuje k pravotočivému souřadnému
systému.
Osu rotace lze definovat dvěma způsoby:
•
Osa rotace je rovnoběžná s některou osou globálního souřadného systému XYZ. V
tomto případě můžeme zaškrtnout první políčko a vybrat ze seznamu příslušnou osu. V
sekci Souřadnice osy rotace pak definujeme bod, kterým osa rotace probíhá.
•
Osa rotace leží v obecné poloze v prostoru. V tomto případě je třeba zaškrtnout druhou
volbu Dvěma body. V sekci Souřadnice osy rotace pak definujeme dva body, které leží
na ose rotace.
a prutů.
Pokud klikneme na tlačítko [Nastavení dalších detailů…], otevře se dialog s dalšími
užitečnými možnostmi nastavení. Tento dialog je popsán v kapitole 11.1.3 na straně 256.
258
11.1.5 Zrcadlení
Vybrané objekty lze zrcadlit vzhledem k určité rovině příkazem z hlavní nabídky
Úpravy → Zrcadlení…
Obr. 11.12: Ikona Zrcadlení
Obr. 11.13: Dialog Zrcadlení
Pokud chceme zachovat původní objekt, je třeba zaškrtnout políčko Vytvořit kopii.
259
Rovinu symetrie lze zadat dvěma způsoby:
•
Rovina symetrie je rovnoběžná s jednou z rovin globálního souřadného systému. V takovém případě zaškrtneme první volbu Bodem a rovinou rovnoběžnou s a vybereme ze
seznamu příslušnou rovinu. V sekci Rovina symetrie pak definujeme bod, který leží
v dané rovině symetrie.
•
Rovina symetrie leží v obecné poloze v prostoru. V tomto případě je třeba aktivovat
druhou volbu Třemi body. V sekci Rovina symetrie pak zadáme tři body, kterými bude
rovina definována.
a prutů.
11.1.6 Promítání
Tato funkce umožňuje promítat vybrané objekty do určité roviny.
Příklad:
Prut chceme promítnout ve směru osy X do roviny YZ.
Obr. 11.14: Původní prut a jeho kopie promítnutá do roviny YZ
260
Dialog, v kterém se zadávají parametry promítání, otevřeme příkazem z hlavní nabídky
Úpravy → Promítání…
Obr. 11.15: Dialog 3D promítání
Pokud chceme zachovat původní objekt, je třeba zaškrtnout políčko Vytvořit kopii.
V sekci Směr promítání určíme, zda se objekty promítnou ve směru některé globální osy (X,
Y resp. Z) nebo kolmo na libovolnou cílovou rovinu.
Cílovou rovinu lze zadat třemi způsoby:
•
Cílová rovina je rovnoběžná s jednou z rovin globálního souřadného systému. V takovém případě je třeba označit v sekci Zadání cílové roviny první možnost a vybrat ze seznamu příslušnou rovinu. V sekci Souřadnice bodů cílové roviny pak definujeme bod,
který v dané rovině leží.
•
Cílová rovina je rovnoběžná s jednou z rovin globálního souřadného systému, natočenou o určitý úhel okolo definiční osy. V tomto případě je třeba aktivovat druhou volbu.
V seznamu pak vybereme příslušnou rovinu a zadáme definiční osu a úhel natočení. V
sekci Souřadnice bodů cílové roviny pak definujeme bod, který v dané rovině leží.
•
Cílová rovina leží v obecné poloze v prostoru. V takovém případě je třeba označit třetí
volbu. V sekci Souřadnice bodů cílové roviny pak zadáme tři body, kterými bude rovina
definována.
a prutů.
261
11.1.7 Zvětšení
Tato funkce slouží ke zvětšování vybraných objektů rovnoměrně ve směru všech tří os
z určitého bodu.
Příklad:
Prut chceme zvětšit faktorem 2 ve všech třech směrech z daného výchozího
bodu.
Obr. 11.16: Původní prut a zvětšená kopie
Dialog, v kterém se zadávají parametry zvětšení, vyvoláme příkazem z hlavní nabídky
Úpravy → Zvětšení....
Obr. 11.17: Dialog Zvětšení
Pokud v poli počet kopií nastavíme nulu, budou vybrané objekty zvětšeny. Jinak se vytvoří
příslušný počet kopií.
V sekci Parametry zadáme faktor zvětšení.
262
Směr zvětšení určíme vpravo v sekci Směr. Vybrat můžeme jednu ze tří možností:
Stejnoměrně v X,Y,Z
Všechny souřadnice (tj. X, Y i Z) vybraných objektů se zvětší
vzhledem k výchozímu bodu, který je definován v sekci
Souřadnice.
Ve směru: X / Y / Z
Je třeba zvolit jednu z globálních os. Pouze ve směru této
osy se pak zvětší souřadnice vybraných objektů vzhledem
k výchozímu bodu definovanému v sekci Souřadnice.
Ve směru zadaném dvěma
body
V sekci Souřadnice bude definován dvěma body vektor,
v jehož směru bude zvětšení provedeno.
Tabulka 11.1: Sekce Směr v dialogu Zvětšení
a prutů.
11.1.8 Zkosení
Tato funkce slouží k otáčení objektů okolo zadané osy. Přitom se mění pouze souřadnice
v jednom směru. Tato funkce je velmi praktická při navrhování střešních konstrukcí, kdy se
sklon střechy dodatečně upravuje.
Příklad:
Sklon příhradové pásnice ležící v rovině XZ se má zvýšit o 15°. Provedeme
zkosení okolo osy Y ve směru osy Z. Změní se tak pouze souřadnice Z
jednotlivých uzlů pásnice, zatímco souřadnice X zůstává stejná (na rozdíl od
rotace).
Obr. 11.18: Původní objekt (vlevo) a zkosený objekt (vpravo)
V daném příkladu je třeba kromě prutů vybrat i příslušné uzly.
263
Dialog, v kterém lze zadat parametry pro zkosení, otevřeme příkazem z hlavní nabídky
Úpravy → Zkosení….
Obr. 11.19: Dialog 3D zkosení
Nejdříve zadáme v sekci Úkos úhel natočení v [°] nebo [%].
Parametry v sekci Zkosení lze definovat dvěma způsoby:
264
•
Osa rotace je rovnoběžná s některou osou globálního souřadného systému. V takovém
případě je třeba označit volbu Okolo osy a vybrat ze seznamu požadovanou osu. V seznamu Ve směru následně určíme globální osu, v jejímž směru se změní souřadnice uzlů. V sekci Výchozí rovina je třeba dále definovat bod osy rotace.
•
Osa rotace leží v obecné poloze v prostoru. V tomto případě je třeba v sekci Zkosení
označit druhou volbu. V sekci Výchozí rovina je pak třeba zadat dva body na ose rotace
a další bod, který spolu s oběma předchozími body definuje výchozí rovinu. Body lze
zadat i v grafickém okně pomocí funkce [Vybrat].
11.2 Funkce CAD
11.2 Funkce CAD
Funkce CAD slouží jako podpůrné nástroje při grafickém zadávání objektů. Jedná se
například o pracovní roviny, uchopovací funkce, vodicí linie a vlastní definované souřadné
systémy. V této kapitole popisujeme i další, obecné funkce: dělení prutů, vkládání
komentářů či úpravy číslování.
11.2.1 Pracovní roviny
I prostorovou konstrukci lze na obrazovce znázornit pouze dvourozměrně. Jedna souřadnice
pak musí být vždy „pevně daná“. Pracovní rovina definuje, do které roviny se body ukládají
při jejich zadávání v grafickém okně.
Aktuální pracovní rovina je graficky vyznačena dvěma v prostoru pravoúhlými tyrkysovými
čarami. Jejich průsečík se označuje jako „Počátek pracovní roviny“.
Obr. 11.20: Zobrazení pracovní roviny v grafickém okně
Pracovní rovina je obvykle rovnoběžná s rovinou XY, YZ nebo XZ globálního souřadného systému. Pokud chceme použít pracovní rovinu o jiném sklonu, je třeba nejdříve definovat
vlastní souřadný systém (viz kapitola 11.2.4, strana 272).
Pracovní rovina se zadává v dialogu, který otevřeme příkazem z hlavní nabídky
Nástroje → Pracovní rovina, rastr, uchopení objektu, vodicí linie…
Obr. 11.21: Tlačítko Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu a vodicí linie
265
11.2 Funkce CAD
Pracovní rovina může být rovnoběžná s některou z těchto globálních rovin:
Rovina
Výběr v dialogu
Výběr v panelu nástrojů
XY
YZ
XZ
Tabulka 11.2: Výběr pracovní roviny
V dialogu lze nastavit i počátek pracovní roviny. Po kliknutí na tlačítko [Vybrat uzel nebo
bod pro určení nulového bodu rastru] v sekci Nulový bod rastru lze vybrat požadovaný uzel
v grafickém okně. Pokud chceme definovat nový uzel, klikneme na tlačítko [Vytvořit nový
uzel, který se stane nulovým bodem rastru…].
Obr. 11.22: Dialog Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie, sekce Pracovní rovina-Nulový bod rastru
Počátek pracovní roviny lze zadat i pomocí ikony Nastavit počátek rastru pracovní roviny
v panelu nástrojů.
Obr. 11.23: Ikona Nastavit počátek rastru pracovní roviny
266
11.2 Funkce CAD
11.2.2 Rastr
V pracovní rovině lze zobrazit rastrové body, které uživateli usnadní zadávání uzlů. Při grafickém zadání se uzly uchytí na příslušných bodech rastru.
Také vlastnosti rastrových bodů lze definovat v dialogu, který vyvoláme příkazem z hlavní
nabídky
nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů (viz obr. 11.21, strana 265).
Obr. 11.24: Dialog Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie
Vlastnosti rastru se nastavují v záložce Rastr/Úchop.
Zobrazit
Pokud zaškrtneme políčko Rastr v sekci Zobrazit, zapneme zobrazení rastru v grafickém
okně. Úchopovou funkci lze aktivovat samostatně pomocí kontrolního políčka Úchop. To
znamená, že i když se rastr nezobrazí, lze body rastru uchopit.
Obě tyto funkce lze rychle zapnout, popř. vypnout pomocí tlačítek [RASTR] a [ÚCHOP] ve
stavovém řádku.
Typ
Body rastru lze uspořádat v kartézském nebo polárním souřadném systému. V závislosti na
vybraném typu se mění obsah následujících sekcí.
Typ rastru lze také vybrat pomocí tlačítka [KARTEZ / POLAR / ORTO] ve stavovém řádku.
Počet bodů rastru
V případě kartézského rastru lze zadat počet bodů rastru zvlášť pro oba směry.
Pokud jsme vybrali polární rastr, zadává se počet soustředných kružnic rastru.
267
11.2 Funkce CAD
Při zaškrtnutí volby Přizpůsobit rastr velikosti konstrukce se počet bodů rastru automaticky
nastaví podle rozměrů konstrukce. Okolo konstrukce je pak vždy k dispozici dostatečný
počet rastrových bodů. Po každém novém zadání se však požadovaný počet bodů rastru
znovu přepočítá, a tím se celý proces, zvláště je-li konstrukce rozsáhlá, může prodloužit.
Vzdálenost bodů rastru
V případě kartézského rastru lze zadat vzdálenost bodů rastru ve směru 1 a 2 zvlášť.
U polárního rastru se definuje radiální vzdálenost R soustředných kružnic rastru. Úhel α
udává vzdálenost rastrových bodů na kružnicích.
Kartézský i polární rastr lze volitelně natočit o úhel β.
11.2.3 Uchopení objektu
Uchopení objektu usnadňuje zadávání prutů při projektování CAD. Kromě koncových uzlů
lze na prutu aktivovat řadu dalších prvků, které lze následně uchopit.
Nastavení lze provést v dialogu, který vyvoláme příkazem z hlavní nabídky
nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů (viz obr. 11.21, strana 265).
Obr. 11.25: Dialog Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie
Jednotlivé funkce pro uchopení objektů se nastavují v záložce Uchopení objektu.
Ve stavovém řádku je pro spuštění této funkce třeba aktivovat tlačítko [OUCHOP].
268
11.2 Funkce CAD
Uzel
Obr. 11.26: Uchopení uzlu
Při zadání nového prutu budou uchopeny příslušné uzly. Uchopené body se označí čtverečkem.
Kolmice
Obr. 11.27: Připojení prutu po kolmici
Pokud se kurzor myši při zadávání prutu přiblíží k bodu dotyku kolmice, na místě se zafixuje.
Bod uchopení se označí symbolem kolmice.
Střed
Obr. 11.28: Připojení prutu ve střednici prutu
Pokud se kurzor myši přiblíží ke středu prutu, na místě se zafixuje. Bod uchopení se označí
symbolem střednice.
269
11.2 Funkce CAD
Průsečík
Obr. 11.29: Uchopení prutů v jejich průsečíku
Kurzor myši se zafixuje v bodě průsečíku dvou zkřížených prutů, které nemají žádný společný uzel. V bodě uchopení se zobrazí symbol průsečíku.
Průsečík vodicích linií
Obr. 11.30: Uchopení vodicích linií v průsečíku
Pokud se kurzor myši přiblíží k bodu průsečíku dvou vodicích linií (srov. kapitola 11.2.11,
strana 281), na místě se zafixuje. V bodě uchopení se objeví symbol pro průsečík.
Rovnoběžně
Obr. 11.31: Uchopení rovnoběžného prutu
270
11.2 Funkce CAD
Tato funkce umožňuje zadávat rovnoběžné pruty. Vytvořte počáteční uzel nového prutu
a pohybujte myší podél vzorového prutu. Jakmile se kurzor myši přiblíží k bodu koncového
uzlu nového prutu tak, že nový prut leží rovnoběžně se vzorovým, objeví se na obou prutech symbol pro paralelní pruty.
Dělicí body
Obr. 11.32: Uchopení prutu v dělicím bodě (v tomto případě: ve 2/3 prutu)
V záložce Uchopení objektu v dialogu Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí
linie lze nastavit počet dělicích bodů prutu n. Pokud se kurzor myši bude pohybovat po prutu, zafixuje se v dělicích bodech. V daném bodě se zobrazí zlomek jako symbol pro dělicí
bod.
Vzdálenost
Obr. 11.33: Připojit prut v definované vzdálenosti
V záložce Uchopení objektu lze nastavit vzdálenost d dělicího bodu od počátku (konce)
prutu. Pokud se kurzor myši pohybuje po prutu, zafixuje se v určené vzdálenosti od počátku
nebo konce prutu. Bod uchopení bude vyznačen symbolem pro vzdálenost.
271
11.2 Funkce CAD
11.2.4 Souřadné systémy
Souřadné systémy popsané v této kapitole usnadňují zadání šikmých částí konstrukce. S
lokálními osovými systémy prutů nijak nesouvisejí.
Dialog pro výběr nebo zadání souřadného systému otevřeme příkazem z hlavní nabídky
Nástroje → Souřadný systém…
Obr. 11.34: Ikona Souřadný systém
Obr. 11.35: Dialog Souřadný systém
Jako výchozí je v tomto dialogu nastaven standardní souřadný systém XYZ.
Vytvoření nového souřadného systému
Po kliknutí na tlačítko [Vytvořit nový uživatelský souřadný systém…], které vidíme na obr.
11.35, se otevře následující dialog:
Obr. 11.36: Dialog Zadat nový souřadný systém
272
11.2 Funkce CAD
V tomto dialogu vyplníme Název a Označení nového souřadného systému. V sekci Zadání
uživatelského souřadného systému následně definujeme libovolnou rovinu třemi body. Tyto
body lze nastavit přímo v dialogu nebo je lze vybrat v grafickém okně pomocí tlačítek [Vybrat].
V políčkách pro počátek SS definujeme počátek nového souřadného systému. Spolu
s bodem na ose +X určuje počátek SS první osu, kterou v uživatelském souřadném systému
budeme označovat jako osu U. Rovina pak bude definována touto osou a bodem v kladné
rovině XZ, který určuje polohu os V a W.
Úprava nebo smazání souřadného systému
Upravit nebo smazat lze pouze souřadné systémy, které definoval sám uživatel. V dialogu
Souřadný systém k tomu slouží následující tlačítka:
Otevře dialog pro úpravu souřadného systému.
Smaže vybraný souřadný systém.
Tabulka 11.3: Tlačítka v dialogu Souřadný systém
Příklad:
Pro rámový roh chceme definovat nový souřadný systém, který je vztažen
k diagonále v rovině střechy. Počátek bude stanoven v rohovém uzlu 1. Jako bod
na ose + X zvolíme koncový uzel 8 na diagonálním prutu. Jako bod v kladné rovině XZ zadáme uzel v patce sloupu 2.
Obr. 11.37: Uživatelský souřadný systém UVW v rámovém rohu
Rastr se pak vztahuje k pracovním rovinám UV, VW a UW, v nichž můžeme definovat nové
objekty (viz. kapitola 11.2.1, strana 265).
273
11.2 Funkce CAD
11.2.5 Dělení prutů
Pruty poměrně jednoduše rozdělíme, pokud na ně klikneme pravým tlačítkem myši
a následně v místní nabídce vybereme příkaz Dělit prut.
Obr. 11.38: Místní nabídka Dělit prut
Prut můžeme rozdělit třemi způsoby:
Graficky
Obr. 11.39: Dialog Dělit pruty
Jestliže vybereme grafické dělení prutů, otevře se dialog Dělit pruty. Pokud se kurzor myši
pohybuje po prutu, zastaví se vždy na dělicích bodech podle nastavené délky kroku. Dělicí
bod pak jednoduše zadáme v grafickém okně kliknutím myši. Rozestupy mezi dělicími body
lze nastavit v absolutních hodnotách nebo v poměru k celkové délce prutu.
Vzdálenost dělicích uzlů lze zadat i přímo v dialogu. V takovém případě vyplníme v poli Prut
č. číslo prutu, který rozdělíme, a v poli Nové č. číslo nového prutu. Pokud chceme vzdálenost dělicích bodů vztáhnout ke konci prutu, zaškrtneme políčko Otočit orientaci.
274
11.2 Funkce CAD
n vnitřních uzlů
Obr. 11.40: Dialog Rozdělit prut pomocí n vnitřních uzlů
Tato funkce slouží k rovnoměrnému rozdělení prutu do několika prutů. V sekci Počet můžeme nastavit počet vnitřních uzlů, kterými bude prut rozdělen.
V sekci Začít s číslováním od lze zadat číslování nových uzlů a prutů.
Vzdálenost
Obr. 11.41: Dialog Dělit prut podle vzdálenosti
Touto funkcí vytvoříme dělicí uzel na určitém místě v prutu.
V sekci Vzdálenost vztáhnout na určíme, k čemu bude vztažena zadaná vzdálenost dělicího
bodu. Vzdálenost může být definována vzhledem k celkové délce prutu (což je obvyklý
případ) nebo může být vztažena na průmět.
Vzdálenost nového uzlu lze zadat od počátečního nebo koncového uzlu prutu. Vzdálenost
lze definovat v absolutních hodnotách i poměrně v [%]. Všechna čtyři zadávací políčka
v této sekci jsou interaktivní, tzn. že po zadání hodnoty v jednom políčku se automaticky
spočítají hodnoty v ostatních polích.
Při zadávání vzdálenosti dělicího uzlu je důležité znát orientaci prutu (srov. obr. 11.39).
Zobrazení orientace prutu lze zapnout v navigátoru Zobrazit.
275
11.2 Funkce CAD
Obr. 11.42: Zobrazení orientace prutu
V sekci Začít s číslováním od lze zadat číslování nových uzlů a prutů.
11.2.6 Spojení prutů
Tato funkce slouží ke spojení zkřížených prutů, které nemají žádný společný uzel.
Obr. 11.43: Původní stav: zkřížené, nespojené pruty
Obr. 11.44: Výsledný stav: spojené pruty
Tuto funkci vyvoláme příkazem z hlavní nabídky
Nástroje → Spojit pruty
Obr. 11.45: Ikona Spojit pruty
V grafickém okně následně stačí vybrat oknem pruty, které chceme spojit.
276
11.2 Funkce CAD
11.2.7 Prodloužení prutu
Tato funkce slouží k obecným úpravám délky prutu nebo k jeho prodloužení až k jiném
prutu.
Funkci vyvoláme z místní nabídky prutu. Vybrán musí být vždy pouze jeden prut.
Obr. 11.46: Místní nabídka Prodloužit prut
Otevře se dialog Prodloužit prut.
Obr. 11.47: Dialog Prodloužit prut
Sekce Typ prodloužení nabízí tři možnosti. Volbou Prodloužit na L změníme celkovou délku
prutu na hodnotu zadanou ve vstupním poli vpravo. Pokud vybereme možnost Prodloužit o
Δ, prodlouží se prut na jedné nebo obou stranách o určitou hodnotu (popř. se zkrátí, jestliže
ve vstupním poli vpravo zadáme zápornou hodnotu). Po označení volby K dalšímu prutu
resp. linii se prut prodlouží k nejblíže položenému prutu, který má průsečík s přímkou prutu.
Oba pruty však přitom nejsou automaticky spojeny.
V sekci Směr prodloužení určíme výchozí bod prodloužení. Vybereme-li možnost Z obou
stran, prut se prodlouží na obou stranách: celková délka bude přitom vztažena ke středu
prutu nebo bude prut na obou stranách prodloužen o určitou hodnotu, popř. se protáhne
k sousedícím prutům. Pokud chceme délku prutu upravit pouze z jedné strany, označíme
volbu Od počátku prutu i nebo Od konce prutu j.
Zobrazení orientace prutu lze zapnout v navigátoru Zobrazit, viz obr. 11.42 na straně 276.
277
11.2 Funkce CAD
11.2.8 Napojení prutů
Na rozdíl od spojování prutů není v tomto případě třeba, aby se pruty v některém bodě
protínaly. K uzlům vybraného prutu lze napojit i vzdálené pruty. Pokud má při napojení dojít
k prodloužení prutu, doporučujeme použít funkci Prodloužit prut (viz kapitola 11.2.7, strana
277).
Funkci pro napojení prutů vyvoláme příkazem z hlavní nabídky
Nástroje → Napojit pruty….
Obr. 11.48: Dialog Napojit pruty
V sekci Nastavení uvedeme číslo prutu, k jehož uzlům mají být volně ležící pruty připojeny.
Prut lze vybrat i graficky. Ve vstupním poli Ve vzdálenosti nastavíme okruh, v němž budou
vyhledány volné konce prutů. Pokud zaškrtneme políčko Vybrat také ostatní navazující
pruty, budou do výběru zahrnuty i všechny pruty, které jsou již s některým vybraným
prutem spojeny.
V sekci Typ napojení volných konců prutů lze nastavit způsob připojení volných konců prutu
na vybrané pruty. Vybrat lze jednu ze dvou možností: jejich přemístění k uzlům vybraných
prutů nebo excentrické připojení.
11.2.9 Kóty
Konstrukce může být doplněna kótovacími čarami. Kóty lze vztáhnout pouze na uzly.
Tuto funkci vyvoláme příkazem z hlavní nabídky
Vložit → Kóty…
Obr. 11.49: Ikona Nová kóta
278
11.2 Funkce CAD
Otevře se dialog Nová kóta.
Obr. 11.50: Dialog Nová kóta
Kurzorem myši klikneme postupně na oba uzly, které budou představovat referenční body
kótovací čáry. V dialogu v sekci Typ zvolíme, zda se kóta bude vztahovat ke skutečné délce
nebo průmětu ve směru některé globální osy.
V sekci Rovina stanovíme, v jakém pohledu se kóty zobrazí. Pokud v grafickém okně pohybujeme kurzorem myši, je vliv všech tří přepínačů z této sekce znatelný.
V sekci Odsazení kótovací čáry se nastavuje vzdálenost kóty od prvního vybraného uzlu. Odsazení kóty lze zadat také graficky pomocí kurzoru myši. Kliknutím myši ji pak zafixujeme na
požadovaném místě.
Zobrazení kót lze zapnout v navigátoru Zobrazit nebo v obecné místní nabídce v pracovním
okně.
Obr. 11.51: Navigátor Zobrazit: Pomocné objekty → Kóty
Pokud provedeme změny v geometrii konstrukce, automaticky se upraví i kóty.
Dvojím kliknutím na kótu vyvoláme dialog Upravit kótu.
Obr. 11.52: Dialog Upravit kótu
279
11.2 Funkce CAD
V sekci Bod kótovací čáry lze upravit odsazení kóty.
Pokud ovšem chceme kótovací čáru vztáhnout k jiným uzlům, je třeba stávající kótu smazat
a zadat novou.
11.2.10
Komentáře
V programu rozlišujeme dva typy komentářů: textové poznámky, které lze vkládat do grafického zobrazení, a komentáře, které se vyplňují do polí určených pro komentář v dialozích
a tabulkách (viz kapitola 11.6.3, strana 332). V této kapitole popíšeme vkládání komentářů
v grafickém pracovním okně.
Komentáře lze vztáhnout v grafickém okně k uzlům nebo střednicím prutů pomocí uchopovací funkce nebo je lze umístit do libovolného bodu v aktuální pracovní rovině.
Toto funkci vyvoláme příkazem z hlavní nabídky
Vložit → Komentáře…
Obr. 11.53: Ikona Nový komentář
Otevře se dialog Nový komentář.
Obr. 11.54: Dialog Nový komentář
V sekci Text vyplníme text komentáře. Vzhled komentáře lze ovlivnit v sekci Možnosti: můžeme tu nastavit barvu a také typ a velikost písma. Pokud zaškrtneme políčko Orámované,
bude komentář opatřen rámečkem.
Pokud v sekci Odsazení aktivujeme políčko Odsadit, bude komentář vložen do grafického
zobrazení v určité vzdálenosti od vybraného objektu. Odsazení komentáře od objektu lze
zadat i graficky v pracovním okně: nejdříve klikneme na objekt, ke kterému chceme připojit
komentář, a následně kliknutím myši určíme vzdálenost komentáře.
Zobrazení komentářů lze zapnout v navigátoru Zobrazit nebo v obecné místní nabídce
v pracovním okně.
280
11.2 Funkce CAD
Obr. 11.55: Navigátor Zobrazit (Pomocné objekty → Komentáře) a obecná místní nabídka
Pokud provedeme změny v geometrii konstrukce, upraví se automaticky i komentáře.
Již vložený text komentáře lze upravovat, pokud na něj dvakrát klikneme. Pokud si přejeme
změnit vzdálenost komentáře od objektu, je třeba komentář znovu definovat.
11.2.11
Vodicí linie
Vodicí linie umožňují vytvořit rastr os a čar v grafickém pracovním okně. Průsečíky vodicích
linií pak slouží k uchopení při grafickém zadávání konstrukce. Předtím je však nezbytné aktivovat v dialogu Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie v záložce Uchopení objektu možnost Průsečík vodicích linií (viz kapitola 11.2.3).
Vodicí linie nemusejí být vodorovné s osami XYZ globálního souřadného systému. Mohou
být zadány v libovolném úhlu nebo také v polárním uspořádání. Rozestupy mezi vodicími liniemi nemusejí být rovnoměrné.
Obr. 11.56: Rastr z vodicích linií
Vytvoření vodicích linií
Zadání v dialogu
Dialog pro vytvoření nové vodicí linie vyvoláme příkazem z hlavní nabídky
Vložit → Vodicí linie → Dialog…
nebo z místní nabídky v navigátoru Data.
281
11.2 Funkce CAD
Obr. 11.57: Místní nabídka podpoložky Vodicí linie v navigátoru Data
Obr. 11.58: Dialog Nová vodicí linie
Číslo vodicí linie se vyplní v poli Č. automaticky. Vodicí linii lze definovat různými způsoby
v sekci Typ.
Typ
Vysvětlení
II s x, popř. s y („Rovnoběžná
s osou pracovní roviny“)
Vzdálenost y1 od osy y, popř. x1 od osy x nastavíme v sekci
Parametry.
Šikmá zadaná 2 body
V sekci Parametry je třeba zadat souřadnice dvou bodů,
které definují vodicí linii.
Šikmá pomocí úhlu a bodu
V sekci Parametry je třeba zadat souřadnice jednoho bodu
a úhel natočení, kterými bude definována vodicí linie.
Kruhová
V sekci Parametry je třeba zadat středový bod a poloměr
kruhové vodicí linie.
Tabulka 11.4: Typy vodicích linií
Pokud zaškrtneme políčko S označením, můžeme ve vstupním poli uvést popis vodicí linie
nebo ho vybrat ze seznamu.
282
11.2 Funkce CAD
Grafické zadání
Graficky lze vodicí linii zadat
• příkazem z hlavní nabídky Vložit → Vodicí linie → Graficky…,
• kliknutím na ikonu [Nová vodicí linie graficky], kterou vidíme vlevo,
• posunem osy v rovnoběžném směru v pracovní rovině pomocí myši (v dialogu
Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie v záložce Vodicí linie je
třeba nejdříve zrušit zaškrtnutí políčka Zamknout).
Bild 11.59: Vytvoření vodicí linie graficky
Pohybem myši v grafickém okně se v závislosti na zvoleném Typu vodicí linie nastavují parametry v dialogu Nová vodicí linie, který je popsán výše.
Úprava a smazání vodicích linií
Dialog pro úpravu vodicí linie otevřeme tak, že dvakrát klikneme na danou vodicí linii
v grafickém okně. Dialog lze také otevřít dvojím kliknutím na příslušnou položku
v navigátoru Data.
Pokud vodicí linii nelze v grafickém okně vybrat, je uzamčena (viz níže). Uzamčení vodicí
linie lze rychle zrušit tak, že pravým tlačítkem myši klikneme do prázdné plochy
v pracovním okně a v obecné místní nabídce odemkneme vodicí linie. Odemknout vodicí
linie lze i v dialogu Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie v záložce
Vodicí linie odškrtnutím políčka Zamknout.
Smazat vodicí linii lze v grafickém okně nebo v navigátoru Data tak, že na ni klikneme
pravým tlačítkem myši. Otevře se místní nabídka, v níž vybereme příkaz Smazat.
Zamknutí vodicích linií
Pokud vodicí linie zamkneme, nelze je vybrat, upravovat ani posouvat. Vodicí linie pak
nenarušují grafické zadávání objektů. Funkce pro uchopení průsečíků vodicích linií však
zůstává aktivní.
Všechny vodicí linie lze najednou uzamknout, resp. odemknout
• kliknutím na vodicí linii pravým tlačítkem myši a vybráním funkce v místní nabídce
Zamknout/odemknout vodicí linie,
• příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Vodicí linie → Zamknout nebo
283
11.2 Funkce CAD
• kliknutím pravým tlačítkem myši na Vodicí linie v navigátoru Data a vybráním funkce
Zamknout vodicí linie v místní nabídce.
Obr. 11.60: Místní nabídka položky Vodicí linie v navigátoru Data
Kopírování a posun vodicích linií
Vodicí linie jsou normální grafické objekty, a proto lze s nimi provádět běžné operace jako
kopírování nebo posun.
Pro posun nebo kopírování je třeba vodicí linii nejprve vybrat. Následně lze provést příslušnou funkci, která se popisuje v kapitole 11.1.3 na straně 255.
Zobrazení vodicích linií
Zobrazení vodicích linií lze nastavit v navigátoru Zobrazit.
Obr. 11.61: Zobrazení vodicích linií z navigátoru Zobrazit
284
11.2 Funkce CAD
11.2.12 DXF hladiny
Modelování usnadňují hladiny DXF, které lze vytvořit v pracovním okně pro grafické zadávání objektů. Na rozdíl od importu DXF (kapitola 12.2.2, strana 340), který převede kompletní
model již na uzly a pruty, představují hladiny DXF určitý typ vrstev pro cílené modelování.
Při vytváření konstrukce lze použít několik hladin DXF.
Vytvoření hladiny DXF
Dialog pro vytvoření nové hladiny DXF otevřeme příkazem z hlavní nabídky
Vložit → DXF hladiny…
nebo z místní nabídky v navigátoru Data.
Obr. 11.62: Místní nabídka položky DXF hladiny v navigátoru Data
Otevře se standardní dialog Windows Otevřít, v němž zadáme název a složku souboru DXF.
Obr. 11.63: Dialog Otevřít
Následně klikneme na tlačítko [Otevřít]. Otevře se dialog DXF hladina.
Obr. 11.64: Dialog DXF hladina
285
11.2 Funkce CAD
Číslo DXF hladiny se vyplní automaticky v poli Č. V sekci Označení DXF hladiny lze zadat libovolný název.
Pokud klikneme na tlačítko [Nastavení pro import DXF hladin…], otevře se dialog, který nabízí detailní možnosti nastavení pro import DXF. Obrázek dialogu a jeho popis najdete na
straně 340.
Po kliknutí na [OK] se hladina DXF importuje a vyznačí se šedě v grafickém okně. V daném
drátěném modelu lze zadávat pouze uzly a pruty.
Obr. 11.65: Zadání prutů v případě použití DXF hladiny
Pokud chceme objekty umísťovat na bodech DXF hladiny, je třeba aktivovat funkci pro
uchopení DXF hladin. Tuto funkci nejrychleji zapneme kliknutím levým tlačítkem myši na tlačítko [DXF] uprostřed stavového řádku. Aktivovat uchopení DXF hladiny lze také výběrem
položky Zapnout uchopování DXF hladiny v místní nabídce, kterou otevřeme kliknutím pravým tlačítkem na tlačítko [DXF] ve stavovém řádku, nebo zaškrtnutím políčka Uchopit
v dialogu Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie v záložce DXF hladiny.
Obr. 11.66: Místní nabídka tlačítka [DXF] ve stavovém řádku
Úprava a smazání DXF hladiny
Dialog pro úpravu DXF hladiny otevřeme dvojím kliknutím na příslušnou položku
v navigátoru Data (viz obr. 11.62, strana 285). V tomto dialogu lze změnit Označení DXF
hladiny.
Smazat lze DXF hladinu také z navigátoru Data. Na danou položku klikneme pravým
tlačítkem myši a v místní nabídce následně vybereme funkci Smazat.
Pokud chceme DXF hladinu posunout nebo kopírovat, nejprve ji musíme vybrat. Poté lze
provést příslušnou funkci, která se popisuje v kapitole 11.1.3 na straně 255.
286
11.2 Funkce CAD
Zobrazení DXF hladin
Zobrazení DXF hladin lze zapnout, popř. vypnout v navigátoru Zobrazit.
Obr. 11.67: Zobrazení DXF hladin z navigátoru Zobrazit
11.2.13 Změna číslování
Pravidelné a logické číslování je velmi užitečné při modelování konstrukce i jejím vyhodnocení. Grafické zadávání objektů a dodatečné úpravy můžou vnést do číslování uzlů a prutů
určitý nepořádek.
RSTAB nabízí tři možnosti, jak dodatečně číslování upravit. Funkce najdete v hlavní nabídce
Nástroje → Změnit číslování.
Při přečíslování uzlů a prutů není nutné starat se o zatížení. Přiřazená zatížení se při změně
čísel uzlů a prutů automaticky převedou.
Jednotlivě
Obr. 11.68: Dialog Změnit číslování - jednotlivě
V sekci Nové číslo určíme, zda se mají přečíslovat uzly, pruty nebo jiné objekty, které vybereme ze seznamu. Počáteční číslo nového číslování a přírůstek zadáme v sekci Přečíslování.
Po kliknutí na tlačítko [Zavřít] vybereme postupně příslušné objekty v grafickém okně. Je
třeba si uvědomit, že jednotlivým objektům je přitom možné přiřadit pouze dosud volná,
neobsazená čísla.
287
11.2 Funkce CAD
Uzly/pruty automaticky
Nejdříve je třeba vybrat uzly a pruty (viz kapitola 11.1.1, strana 253), jejichž čísla chceme
změnit. Poté otevřeme následující dialog:
Obr. 11.69: Dialog Změna číslování – uzly / pruty automaticky
V tomto dialogu určíme, jakou prioritu budou mít při přečíslování jednotlivé globální směry
X, Y a Z. Také rozhodneme, zda se budou čísla přidělovat postupně ve směru kladné nebo
záporné osy.
V příkladu výše (viz obr. 11.69) se nová čísla přiřadí nejdříve uzlům (a prutům) s nejmenší
souřadnicí X. Uzly se pak budou číslovat vzestupně ve směru kladné osy X. V případě, že dva
uzly mají stejnou souřadnici X, rozhoduje 2. priorita: nižší číslo tak dostane uzel s menší
souřadnicí Y. Pokud je stejná i souřadnice Y, pak se číslování řídí 3. prioritou.
V sekcích Číslování uzlů a Číslování prutů určíme, které objekty budou přečíslovány,
a zadáme počáteční čísla a přírůstky nového číslování. Již obsazená čísla nelze přiřadit. RSTAB však umožňuje použít čísla, která před novým číslováním sice byla zadaná, přečíslováním se ale uvolní.
Posunout
Nejdříve je třeba vybrat objekty, jejichž čísla chceme změnit. Poté otevřeme následující dialog:
Obr. 11.70: Dialog Změnit číslování - posun
288
11.3 Funkce pro zadávání dat v tabulkách
V sekci Vybrané objekty konstrukce určíme, zda se má posunout číslování u uzlů, prutů nebo jiných objektů, které vybereme v seznamu. Ve sloupci Přírůstek zadáme, o kolik se zvýší
čísla příslušných objektů. Pokud zadáme záporný přírůstek, lze čísla i snížit. Je však třeba dát
pozor, aby nevznikla čísla menší než 1.
V sekci Objekty se zatížením rozhodneme, zda se má upravit číslování zatěžovacích stavů,
skupin ZS nebo kombinací ZS. Pak zadáme čísla příslušných zatěžovacích stavů, jejich skupin
nebo kombinací v polích Od č. a Do č. Ve sloupci Přírůstek nastavíme, o kolik se zvýší, popř.
sníží čísla vybraných položek.
Po kliknutí na [OK] se přečíslování provede. Přitom je třeba si uvědomit, že jednotlivým
objektům konstrukce i zatížením lze přiřazovat pouze dosud neobsazená čísla.
11.3.1 Editační funkce
Editační funkce jsou nástroje, které usnadňují zadávání dat v tabulkách. Na rozdíl od
blokových operací, které se popisují v následující kapitole 11.3.2, není třeba předem vybírat
příslušné řádky. Editace proběhne pouze v buňce, v níž je umístěn kurzor.
Vyvolání editačních funkcí
Pokud chceme provést editaci v tabulce, musí se kurzor nacházet v některé její buňce.
Funkce pak vyvoláme z hlavní nabídky
Tabulky → Úpravy.
Některé editační funkce najdete i v panelu nástrojů v okně tabulky.
Obr. 11.71: Ikony některých editačních funkcí v panelu nástrojů v okně tabulky
Funkce lze také vyvolat z místní nabídky buněk v tabulce.
Obr. 11.72: Editační funkce v místní nabídce
289
Funkce a řídící příkazy
Funkce
Význam
Vyjmout [Ctrl+X]
Obsah buňky se odstraní a uloží do schránky.
Kopírovat [Ctrl+C]
Obsah buňky se zkopíruje do schránky.
Vložit [Ctrl+V]
Obsah uložený ve schránce se vloží do buňky.
Pokud je obsah ve schránce větší než vybraná buňka, přepíšou se
i buňky následujících sloupců a řádků. Předtím se však objeví
varovná hláška.
Kopírovat řádek [Ctrl+2]
Následující řádek se přepíše obsahem aktuálně vybraného řádku.
Smazat řádek [Ctrl+Y]
Obsah řádku se smaže, řádek přitom zůstane zachován.
Vložit řádek [Ctrl+I]
Do tabulky se vloží nový, prázdný řádek. Následující řádky se
posunou dolů.
Odstranit řádek [Ctrl+R]
Aktuální řádek se smaže. Následující řádky se posunou nahoru.
Hledat [Ctrl+F]
V tabulce proběhne hledání určitého čísla nebo znakového řetězce.
Nahradit [Ctrl+H]
V tabulce se vyhledá určité číslo nebo znakový řetězec a nahradí
jiným.
Smazat tabulku
Obsah aktuální tabulky se kompletně smaže bez varovné hlášky.
Smazat všechny tabulky
Obsah všech tabulek se smaže.
Vybrat [F7]
V buňce se rozbalí celý seznam položek k výběru.
Aktualizovat zobrazení
Změny provedené v tabulce budou převzaty do grafického zobrazení.
Upravit pomocí dialogu
Otevře se dialog, v němž lze upravit údaje aktuálního řádku.
Tabulka 11.5: Editační funkce
Příklady
Kopírovat řádek
Funkci vyvoláme z místní nabídky řádku 3.
Obr. 11.73: Kopírovat řádek 3 příkazem z místní nabídky
Řádek 4 se přepíše.
290
Obr. 11.74: Výsledek
Vložit řádek
Funkci vyvoláme z místní nabídky řádku 3.
Obr. 11.75: Vložit řádek příkazem z místní nabídky
Do řádku 3 se vloží nový, prázdný řádek. Všechny následující řádky se posunou dolů.
Nahradit
Funkci vyvoláme v řádku 1. Otevře se následující dialog:
Obr. 11.77: Dialog Najít a nahradit
Obsah aktuální buňky (v tomto případě 0,000) se automaticky vyplní ve vstupním poli Najít,
tento údaj lze ovšem změnit. V druhém poli Nahradit zadáme, čím má být vyhledané číslo
nebo text v tabulce nahrazen.
Kliknutím na tlačítko [Nahradit] se hodnota buňky změní. Tlačítkem [Najít další] lze najít
další buňku s hledaným obsahem (zde 0,000).
291
11.3.2 Blokové operace
Blokové operace jsou nástroje, které usnadňují zadávání dat v tabulkách. Na rozdíl od editačních funkcí, které jsou popsány v předchozí kapitole 11.3.1, je třeba nejdříve vybrat několik sousedících buněk – takzvaný blok.
Obr. 11.78: Výběr bloku
Není důležité, zda jsou buňky prázdné nebo vyplněné. Blokové operace se provedou ve
všech vybraných buňkách najednou.
Vyvolání blokových funkcí
V tabulce musíme nejdříve vybrat určitý blok buněk. Blok vybereme pohybem myši přes několik řádků se stisknutým levým tlačítkem. Pokud klikneme na záhlaví sloupce (A, B, C ...),
vybere se celý sloupec; kliknutím na číslo řádku v tabulce vybereme celý řádek.
Blokové funkce vyvoláme z hlavní nabídky
Tabulky → Blok.
Některé blokové funkce najdeme i v panelu nástrojů v okně tabulek.
Obr. 11.79: Ikony některých blokových operací v panelu nástrojů v okně tabulky
Blokové funkce lze vyvolat i z místní nabídky bloku v tabulce.
Obr. 11.80: Blokové funkce v místní nabídce
292
Funkce a řídící příkazy
Funkce
Význam
Zrušit výběr [Ctrl+D] Výběr řádku nebo sloupce se zruší.
Vyjmout [Ctrl+X]
Blok se odstraní a uloží do schránky.
Kopírovat [Ctrl+C]
Obsah bloku se zkopíruje do schránky.
Vložit [Ctrl+V]
Obsah uložený ve schránce se vloží do tabulky.
Tato funkce je k dispozici pouze v případě, že ve schránce jsou
uloženy vhodné údaje (např. z Excelu).
Smazat [Ctrl+Del]
Obsah všech vybraných buněk se smaže.
Přičítat
K číselným hodnotám ve vybraných buňkách se přičte zadaná hodnota, popř. se od nich odečte.
Násobit
Číselné hodnoty ve vybraných buňkách se vynásobí zadaným číslem.
Dělit
Číselné hodnoty ve vybraných buňkách se vydělí zadaným číslem.
Dosadit
Všem buňkám v bloku se přiřadí hodnota z nejvyšší vybrané buňky.
Generovat [Ctrl+G]
Do buněk s číselnou hodnotou mezi prvním a posledním řádkem ve
vybraném bloku se vloží hodnoty interpolované mezi hodnotou
v první a poslední buňce.
Uložit
Vybraný blok se uloží jako soubor.
Načíst blok
Načte se blok uložený do souboru.
Tabulka 11.6: Blokové operace
Příklady
Přičítat
Vybereme blok buněk s číselnými hodnotami a v místní nabídce zvolíme příkaz Přičítat.
Program se nás následně zeptá na hodnotu, kterou si přejeme k hodnotám ve vybraných
buňkách přičíst.
293
Obr. 11.82: Dialog Operace úpravy - sčítání
Hodnota ve všech buňkách v bloku se zvyší o 2. Prázdné řádky zůstávají i po této operaci
prázdné.
Dosadit
Tato funkce umožňuje velmi rychle vyplnit do značného počtu buněk stejnou hodnotu. Ve
vybraném bloku musí být v první buňce obsažena počáteční hodnota, např. 5,000.
Po provedení operace mají všechny buňky v daném bloku stejnou hodnotu jako první buňka.
Tato bloková funkce není omezena na buňky s číselnými hodnotami.
Generovat
Tato funkce slouží k rychlému vyplnění buněk. Mezihodnoty se stanoví na základě lineární
interpolace z počáteční hodnoty v nejvyšší buňce (např. 5,000) a konečné hodnoty
v poslední buňce (např. 30,000).
294
Po skončení operace obsahují buňky mezi první a poslední buňkou daného bloku interpolované hodnoty.
11.3.3 Funkce pro zobrazení
Pomocí těchto funkcí lze ovlivnit zobrazení dat v tabulkách. Lze tak dosáhnout větší přehlednosti.
Vyvolání funkcí pro zobrazení
Všechny zobrazovací funkce jsou obsaženy v hlavní nabídce
Tabulky → Zobrazit.
Některé zobrazovací funkce najdeme i v panelu nástrojů v okně tabulek.
Obr. 11.88: Ikony některých zobrazovacích funkcí v panelu nástrojů v okně tabulek
Funkce
Funkce
Pouze neprázdné řádky
Pouze označené řádky
Pouze vybrané objekty
Filtr výsledků
Informace o průřezu
Průběhy výsledků
na vybraných prutech
Význam
Prázdné řádky v tabulce se nezobrazí.
Zobrazí se pouze označené řádky.
Zobrazí se pouze objekty vybrané v grafickém okně.
Zobrazí se pouze určité typy výsledků (srov. kapitola 11.3.5,
strana 297).
Zobrazí se charakteristické hodnoty aktuálního průřezu.
Výsledky vybraného prutu se zobrazí v novém grafickém okně
(srov. kapitola 9.9.4, strana 210).
Barevné znázornění hodnot Po aktivaci funkce se záporné hodnoty v tabulce podbarví červeně, kladné modře.
Záhlaví tabulky
Po aktivaci funkce se zobrazí nadpisy tabulek.
Panel nástrojů
Po aktivaci funkce se zobrazí panel nástrojů v okně tabulek.
Záhlaví sloupců
Po aktivaci funkce se zobrazí záhlaví sloupců (A, B, C ...).
Stavový řádek
Po aktivaci funkce se zobrazí stavový řádek v okně tabulek.
Tabulka 11.7: Funkce pro zobrazení
295
Příklad
Pouze neprázdné řádky
Tabulka obsahuje prázdné řádky, které mohou snižovat přehlednost dat.
Obr. 11.89: Tabulka s prázdnými řádky
Po výběru funkce Pouze neprázdné řádky se prázdné řádky nezobrazí.
Obr. 11.90: Tabulka bez prázdných řádků
296
11.3.4 Nastavení tabulek
Těmito funkcemi lze upravovat písmo a barevný vzhled tabulek. Nastavit lze také zobrazení
dat v tabulkách podle aktuálního výběru v grafickém okně.
Vyvolání nastavení tabulky
Všechny možnosti nastavení vzhledu tabulek lze vyvolat z hlavní nabídky
Tabulky → Nastavení.
Některé tyto funkce najdeme i v panelu nástrojů v okně tabulek.
Obr. 11.91: Ikony [Synchronizace výběru]
Funkce
Funkce
Význam
Barvy
Slouží k otevření dialogu Barvy, v němž lze nastavit
barvu jednotlivých prvků v tabulkách.
Typ písma
Slouží k otevření dialogu Písmo, v kterém lze nastavit typ, řez a velikost písma v tabulkách.
Vybrat aktuální objekt v grafice
Při aktivaci této funkce (funkce je zapnuta již ve
výchozím nastavení) se v grafickém okně vyberou
objekty, které právě zpracováváme v tabulkách.
Zobrazit vybraný objekt v tabulkách
Při aktivaci této funkce (funkce je zapnuta již ve
výchozím nastavení) se v tabulkách barevně vyznačí
objekty aktuálně vybrané v grafickém okně.
Tabulka 11.8: Nastavení tabulek
11.3.5 Funkce pro filtrování
V tabulkách výsledků na prutech jsou k dispozici funkce pro filtrování vnitřních
a kontaktních sil i deformací, které umožňují cílené vyhodnocení dat.
Vyvolání filtrů
Funkce pro filtrování výsledků lze vyvolat z hlavní nabídky
Obr. 11.92: Ikona [Filtr výsledků]
297
Obr. 11.93: Dialog Filtr výsledků – Pruty
V jednotlivých záložkách lze nastavit, které hodnoty se zobrazí v příslušných tabulkách výsledků.
Zvlášť pro zatěžovací stavy a skupiny ZS a pro Kombinace ZS určíme, zda mají tabulky obsahovat hodnoty v uzlech (na počátku a konci prutu), hodnoty v dělicích bodech (podle dělení
prutu definovaného uživatelem, srov. kapitola 5.6) nebo extrémní hodnoty pro jednotlivé
pruty.
Pro filtrování vnitřních sil je k dispozici šest kontrolních políček, z nichž alespoň jedno je třeba aktivovat. Výsledky vybraných vnitřních sil se pak zobrazí pro zvolená místa na prutech. V
případě kombinací zatěžovacích stavů se zobrazí minimální a maximální hodnoty vybraných
vnitřních sil pro zvolená místa na prutech.
Příklad
Prut 44 jsme ručně rozdělili třemi vnitřními body. Po nastavení filtrů pro výsledky kombinací
zatěžovacích stavů podle obr. 11.93 (viz výše), bude tabulka výsledků 3.1 Pruty – vnitřní síly
vypadat následovně:
Obr. 11.94: Výsledky filtrované podle hodnot v uzlech, dělicích bodech a podle extrémních hodnot My
Tučně se zobrazí vždy maximální a minimální ohybové momenty My na uzlech, dělicích bodech a místech s absolutními extrémními hodnotami. Absolutní extrémní hodnoty se zobrazí na konci seznamu hodnot pro daný prut s velkým počátečním písmenem Max My a Min My
(na obrázku výše jsou tyto hodnoty vyznačeny).
298
11.3.6 Import a export tabulek
Tabulku ve formátu MS Excel lze importovat přímo do aktuální tabulky v RSTABu nebo naopak celou aktuální tabulku z RSTABu, popř. její část lze uložit do tabulky v Excelu. Excel musí
přitom běžet na pozadí.
Vyvolání funkce pro import a export
Tuto funkci vyvoláme kliknutím na tlačítko [Export/import MS Excel] v panelu nástrojů
v okně tabulek.
Obr. 11.95: Ikona Export/import MS Excel v panelu nástrojů v okně tabulek
V závislosti na tom, zda máme otevřenou tabulku se vstupními nebo výslednými údaji, se
otevře jeden z následujících dialogů:
Obr. 11.96: Dialog Import z MS Excel
Obr. 11.97: Dialog Export do MS Excel
299
Import tabulek
Před importem je třeba otevřít pracovní sešit Excel. Pokud mají listy nadpisy, aktivujeme políčko Tabulka má záhlaví. Do RSTABu se pak převede pouze tabulka bez záhlaví.
V sekci Nastavení lze určit, zda se načte celý aktivní sešit Excel nebo pouze aktivní list. Při
importu celého sešitu musí pořadí a uspořádání listů zcela odpovídat tabulkám v RSTABu.
Import spustíme kliknutím na tlačítko [OK].
Pokud chceme importovat pouze část listu Excel, označíme daný blok v tabulce
a zkopírujeme ho do schránky pomocí kláves [Ctrl]+[C]. Následně umístíme kurzor do příslušného řádku v tabulce v RSTABu a stisknutím kláves [Ctrl]+[V] vložíme obsah ze schránky.
Export tabulek
Při exportu tabulek z RSTABu nemusí být aplikace Excel otevřena na pozadí.
V sekci Nastavení tabulek lze určit, zda se má tabulka exportovat i se záhlavím. Pokud políčko Export záhlaví zaškrtneme, bude výsledek exportu do Excelu vypadat následovně:
Obr. 11.98: Tabulka Excel s exportovaným záhlavím
Pokud toto políčko neoznačíme, bude do Excelu převeden pouze obsah tabulky.
Obr. 11.99: Tabulka Excel bez záhlaví
Políčko Pouze vybrané řádky se zpřístupní jen v případě, že jsme předem vybrali v tabulce
určitý blok. Pokud toto políčko aktivujeme, neexportuje se do souboru Excel celá tabulka,
ale pouze vybraný blok.
V sekci Nastavení lze určit, zda se má tabulka exportovat do aktuálního sešitu (pokud máme
Excel právě otevřen). Jestliže toto políčko nezaškrtneme, vytvoří se nový sešit. Totéž platí pro
volbu Export tabulek do aktivního listu MS Excel: pokud políčko zaškrtneme, uloží se tabulka do aktuálního listu. V opačném případě se vytvoří nový list.
300
11.4 Parametrické zadávání
Pokud aktivujeme políčko Přepsat existující tabulky, vyhledá program v pracovním sešitu tabulku se stejným názvem jako v RSTABu a tu přepíše.
Export aktuálně otevřené tabulky v RSTABu spustíme kliknutím na tlačítko [OK]. Pokud
chceme do Excelu převést několik tabulek najednou, doporučujeme vybrat v hlavní nabídce
příkaz Soubor → Exportovat (viz kapitola 12.2.3, strana 341) a cíleně vybrat tabulky pro
export.
11.4.1 Koncept
Parametrické zadávání umožňuje definovat údaje o konstrukci a zatížení v závislosti na určitých proměnných hodnotách. Tyto proměnné (např. délka, šířka, normové zatížení atd.)
označujeme jako „parametry“. Ukládají se do seznamu parametrů.
Parametry lze použít ve vzorcích pro výpočet konečných hodnot. Vzorce zpracovává editor
vzorců.
Pokud bude v seznamu parametrů změněn některý parametr, upraví se i výsledek všech
vzorců, které daný parametr obsahují.
Parametrické zadávání je velmi výhodné, pokud očekáváme, že v projektu nastane řada
změn. Uložené vzorce, které lze snadno překontrolovat, zajišťují lepší přehlednost i
v případě rozsáhlých konstrukcí. Parametrické zadávání lze samozřejmě doporučit i při
opakovaném zpracování velmi podobných konstrukcí. V takovém případě stačí načíst
vzorovou úlohu a upravit parametry.
11.4.2 Seznam parametrů
Všechny parametry se ukládají do seznamu parametrů.
Vyvolání seznamu parametrů
Seznam parametrů otevřeme kliknutím na tlačítko
•
v panelu nástrojů v okně tabulek nebo
Obr. 11.100: Ikona Parametry pro editor vzorců v panelu nástrojů v okně tabulek
•
v editoru vzorců.
Obr. 11.101: Ikona Upravit parametry editoru vzorců v dialogu Editor vzorců
301
Popis
Bild 11.102: Dialog Parametry editoru vzorců
V každém řádku tabulky se definuje jeden parametr. Ve sloupci A lze zadat libovolný název
parametru, v kterém ovšem nesmí být obsažena mezera. Podle názvu se pak parametry vyhledávají ve vzorcích. Každý název můžeme zadat pouze jednou.
V sloupci B se určí Typ jednotky, tzn. zda se jedná o parametr délky, zatížení, hustoty apod.
Typy jednotek jsou již pevně definované. Jejich seznam otevřeme kliknutím na tlačítko [T]
na konci vstupních polí v tomto sloupci nebo stisknutím klávesy [F7].
Ve sloupci C zadáme číselnou hodnotu parametru.
Jednotku uvedeme ve sloupci D. Seznam jednotek otevřeme kliknutím na tlačítko [T] na
konci vstupních polí v tomto sloupci nebo stisknutím klávesy [F7].
Ve sloupci E lze pro každý parametr zadat vzorec. Kromě běžných matematických operací
lze použít i pravděpodobnostní definice pomocí If a také funkce max/min.
Příklady
if(A<B;10;B)
Pokud je parametr A menší než parametr B, dosadí se hodnota 10. V
opačném případě se použije parametr B.
max(A;B)
Z parametrů A a B se použije větší hodnota.
min(max(A;B);C)
Z parametrů A a B se vybere větší hodnota. Tato hodnota bude
následně porovnána s hodnotou parametru C. Menší hodnota se pak
použije.
Ve sloupci F lze uvést libovolný komentář.
302
Funkce pro zadávání
Parametry lze zadávat jednotlivě. K racionálnímu zadávání má uživatel k dispozici různé
nástroje, které lze vyvolat kliknutím pravým tlačítkem myši na buňku v tabulce.
Obr. 11.103: Místní nabídka buňky v seznamu parametrů
Podrobněji jsou tyto editační funkce popsány v kapitole 11.3.1 na straně 289.
Pokud jsme vybrali několik buněk jako blok, otevře se následující místní nabídka:
Obr. 11.104: Místní nabídka bloku v seznamu parametrů
Informace k blokovým funkcím najdete v kapitole 11.3.2 na straně 292.
Tlačítka
Standardní tlačítka v dialogu Parametry editoru vzorců mají tyto funkce:
Tlačítko
Popis
Vyvolá nápovědu k tomuto dialogu.
Použít: změny se zohlední a dialog přitom zůstane otevřený.
Seznam parametrů se uloží do souboru.
Uložený seznam parametrů se načte.
Vyvolá se kalkulačka a výsledná hodnota se převezme do aktuální buňky.
Celý obsah dialogu Parametry editoru vzorců se smaže.
Tabulka 11.9: Dialog Parametry editoru vzorců: tlačítka
303
11.4.3 Editor vzorců
V editoru vzorců lze zapisovat rovnice pro parametrické zadávání hodnot.
Vyvolání editoru vzorců
Editor vzorců lze vyvolat
•
kliknutím na ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek,
Obr. 11.105: Ikona Úprava vzorců v panelu nástrojů v okně tabulek
•
kliknutím na žlutý nebo červený roh v buňce tabulky (červený roh poukazuje na chybu ve
vzorci) nebo
Obr. 11.106: Vyznačené rohy buněk v tabulce
•
kliknutím na tlačítka vedle vstupních polí v dialozích.
Obr. 11.107: Tlačítka s místní nabídkou v dialogu
304
Popis
Obr. 11.108: Dialog Editor vzorců
V poli Vzorec lze ručně zadat libovolný vzorec. Pokud použijeme kalkulačku, výsledek se
automaticky převezme.
Obr. 11.109: Vzorec v editoru vzorců
Vzorec může obsahovat konstantní číselné hodnoty, parametry nebo funkce. Výsledek
rovnice se okamžitě zobrazí v poli Výsledek. Pomocí tlačítka [T] na konci vstupního pole
Vzorec otevřeme seznam všech dosud zadaných vzorců. Některý z nich můžeme vybrat
a opětovně použít.
Kliknutím na tlačítko s modrým háčkem [Převzít vzorec] lze vzorec převzít do buňky
v tabulce nebo vstupního pole v dialogu. Tlačítko s červeným křížkem [Vyčistit pole vzorce]
slouží ke smazání vzorce ve vstupním poli. Pokud je vzorec zadán chybně, vyznačí se
červeně.
Do vzorců lze zahrnout i hodnoty v jiných buňkách.
Obr. 11.110: Vzorec s odkazem na jinou buňku
Odkaz na jinou buňku začíná vykřičníkem, referenční buňka je vložena do závorky. Na obrázku výše vidíme příklad, kdy hodnota buňky C2 odpovídá dvojnásobku hodnoty v buňce
C1.
305
Kalkulačka v editoru vzorců nabízí následující funkce:
Funkce
Popis
Sinus
Kosinus
Tangens
Kotangens
Odmocnina
Mocnina
Přirozený logaritmus
Dekadický logaritmus
Absolutní hodnota
Celá část, např. int(5,638) = 5
Smazání vzorce ve vstupním poli
Inverzní funkce, např. inv sqrt(5) nahradí 5´
Hyperbolická funkce
Tabulka 11.10: Funkce kalkulačky
Sekce Seznam parametrů v editoru vzorců obsahuje všechny parametry s aktuálními hodnotami. Do pole se vzorcem lze určitý parametr převzít tak, že na něj dvakrát klikneme nebo
ho vybereme a klikneme na tlačítko [Převzít vybraný parametr do vzorce].
Tlačítkem [Upravit parametry editoru vzorců] lze vyvolat seznam parametrů (viz kapitola
11.4.2, strana 301).
Kalkulačku a sekci Seznam parametrů lze skrýt nebo naopak zobrazit pomocí tlačítek, které
jsou uvedeny na levém okraji.
Tlačítka
Standardní tlačítka v tomto dialogu mají následující funkce:
Tlačítko
Popis
Vzorec se převezme do buňky v tabulce nebo vstupního pole v dialogu.
Vzorec ve vstupním poli se smaže.
Obsah editoru vzorců se uloží jako soubor.
Uložený soubor se načte.
Kalkulačka a seznam parametrů se skryje nebo zobrazí.
Tabulka 11.11: Dialog Editor vzorců: tlačítka
306
11.4.4 Vzorce v tabulkách a dialozích
Rovnice zapsané do editoru vzorců lze ihned převzít do buněk v tabulce nebo také do příslušných vstupních polí v dialozích. Vzhledem k interakci mezi tabulkami a dialogy jsou
vzorce přístupné v obou zadávacích režimech.
Vzorce v tabulkách
Pokud mají buňky v levém horním rohu žlutý nebo červený trojúhelník, je hodnota buňky
dána vzorcem. Kliknutím na tento trojúhelník otevřeme editor vzorců.
Obr. 11.111: Buńky obsahující vzorce
Pokud chceme vzorec zadat do nové buňky, umístíme kurzor do této buňky a kliknutím na
příslušnou ikonu v panelu nástrojů vyvoláme editor vzorců.
Obr. 11.112: Ikona Úprava vzorců v panelu nástrojů v okně tabulek
Pokud je trojúhelník červený, znamená to, že ve vzorci je chyba. V takovém případě je třeba
vzorec opravit.
Vzorce v dialozích
Parametrické zadání je v první řadě určeno pro zadávání hodnot v tabulkách. Vzorce lze
ovšem použít i při zadávání v dialozích.
Pokud lze hodnotu ve vstupním poli v dialogu zadat pomocí vzorce, nachází se vpravo vedle
vstupního pole příslušné funkční tlačítko.
Obr. 11.113: Tlačítko k vyvolání editoru vzorců v dialogu
307
11.5 Generátory konstrukce a zatížení
Pokud je již ve vstupním poli vzorec uložen, je toto pole označeno stejně jako buňka
v tabulce žlutým nebo červeným trojúhelníkem.
Kliknutím na tlačítko se šipkou se otevře místní nabídka (viz obr. 11.107 na straně 304),
z které lze vyvolat editor vzorců.
RSTAB nabízí různé nástroje pro rychlé generování konstrukcí nebo jejich částí. Další skupina
generátorů usnadňuje zadání plošných zatížení a zatížení pláštěm.
V této kapitole nebudeme podrobně popisovat sekce jednotlivých dialogů pro generování
konstrukce. Názornou představu o významu jednotlivých parametrů poskytují obrázky
v daných dialozích.
11.5.1 Generátory konstrukce
Dialogy, které slouží k vytváření objektů konstrukce, lze vyvolat příkazem z hlavní nabídky
Nástroje → Generovat konstrukci.
Každé zadání v dialogu lze uložit jako předlohu. Tuto předlohu lze pak později znovu načíst.
Tlačítka, která vidíme na levém okraji, slouží k ukládání a načítání dat.
Nyní krátce popíšeme jednotlivé generátory podle pořadí v hlavní nabídce.
Spojitý nosník
Obr. 11.114: Dialog Generovat spojitý nosník
V tomto dialogu lze vytvořit spojitý nosník s podporami a nepravidelnými poli. Volitelně lze
pro nosník vygenerovat i zatěžovací stavy a kombinace zatěžovacích stavů.
308
2D rám
Obr. 11.115: Dialog Generovat 2D rám
Před zadáním dat o konstrukci je třeba vybrat Typ rámu. V tomto dialogu se také definuje
podepření rovinného rámu.
2D rám s náběhy
Obr. 11.116: Dialog Generovat 2D rám s náběhy
Při zadání rovinného rámu definujeme geometrii haly. Zadat lze náběh, konzolu jeřábové
dráhy či excentrické přípoje. Vytvořit můžeme dále i zatížení. Přepínače v sekci Umístění
rámu ovlivňují výpočet zatížení.
309
2D příhradová konstrukce
Obr. 11.117: Dialog Generovat příhradový vazník
V dialogu nejdříve vybereme Typ vazníku a uspořádání diagonál. Následně definujeme
ostatní parametry.
Nosníkový rošt
Obr. 11.118: Dialog Generovat nosníkový rošt
310
Tento generátor umožňuje vytvářet konstrukce s pravidelnou mřížkou (například nosníkové
rošty). Tyto objekty nemusejí být vždy pravoúhlé jako na obrázku. Zadat lze libovolné čtyřhranné prostorové konstrukce se 4 rohovými body. Pokud chceme vytvořit „pravý“ nosníkový rošt, musíme v základních údajích úlohy nastavit typ konstrukce na 2D v XY.
Pomocí tlačítka [Upravit pokročilé nastavení…] lze generovat i nepravidelné rošty.
Sloup
Obr. 11.119: Dialog Generovat sloup
V sekci Typ sloupu nejdříve určíme, zda se jedná o středový nebo rohový sloup. Volitelně lze
generovat i zatížení. V tom případě je třeba zadat spolupůsobící šířky a korekční faktory.
Rozpětí a je nezbytné definovat např. u štítové stojky pro oblast působení v podélném
směru haly. Faktory f1 a f2 lze ovlivnit geometrické šířky b1 a b2 pro statický model nebo je
lze použít pro splnění speciálních norem (např. faktory přírůstků zatížení pro jednotlivá
posouzení).
311
Střecha → Hambalková střecha
Obr. 11.120: Dialog Generovat hambalkovou střechu
Položka Střecha v hlavní nabídce nabízí tři podpoložky pro generování střech, které umožňují vytvářet rovinné střešní konstrukce včetně zatížení.
Střecha → Krokvová střecha
Obr. 11.121: Dialog Generovat krokvovou střechu
312
Střecha → Vaznicová střecha
Obr. 11.122: Dialog Generovat vaznicovou střechu
Poloparabolický nosník
Obr. 11.123: Dialog Generovat nosník proměnného průřezu
313
K vygenerování poloparabolického nosníku, který se používá především u dřevostaveb, lze
v sekci Typ průřezu vybrat ze seznamu obdélníkový průřez nebo ITS průřez (symetrické I
nosníky).
3D rám
Obr. 11.124: Dialog Generovat 3D rám
Tento generátor umožňuje vytvářet pravidelné rámové konstrukce. V tomto dialogu lze
zadat i uložení.
3D hala
Obr. 11.125: Dialog Vygenerovat 3D halu
Tento rozsáhlý generátor umožňuje vytvořit celou halu i se zatíženími. Dialog se skládá ze
čtyř záložek: v záložce Vzdálenosti / podpory se zadává geometrie konstrukce, v záložce Dělení / ztužení nepravidelné vzdálenosti mezi rastrovými prvky a uspořádání ztužidel. V posledních dvou záložkách se definují průřezy a typy prutů a zatížení.
314
3D příhradová konstrukce
Obr. 11.126: Dialog Generovat 3D příhradovou konstrukci
Tento generátor umožňuje vytvořit prostorovou příhradovou konstrukci podle Bernauerova
systému (www.raumtragwerke.de).
3D buňka
Obr. 11.127: Dialog Generovat 3D buňku
315
Tento generátor vytvoří prostorovou buňku složenou z několika polí. Tlačítkem [Upravit šířky
polí a otvory] otevřeme dialog, v němž lze zadat otvory a uspořádání rastru při nepravidelných vzdálenostech mezi poli.
Přímé schodiště
Obr. 11.128: Dialog Generovat přímé schodiště
Nejdříve vybereme z rozsáhlého seznamu Typ schodiště a následně zadáme ostatní parametry.
Točité schodiště
Obr. 11.129: Dialog Generovat točité schodiště
316
Linie
Obr. 11.130: Dialog Generovat přímou linii
Tato funkce umožňuje vygenerovat přímé linie na základě nových nebo stávajících uzlů. Vytvořit lze také pouze uzly, které pak leží na imaginární linii.
Obecný oblouk
Obr. 11.131: Dialog Generovat oblouk
Nejdříve je třeba určit typ oblouku: kruh, parabolu, hyperbolu nebo řetězovku. Body A a B
představují okrajové uzly oblouku. Průvěs nebo vzepětí se nastaví v poli vzepětí s. Pokud
jsme vybrali řetězovku, udává parametr L její délku. Pole pro výšku h1, h2 a h3 jsou interaktivní. Parametr udává konstantu a na základě následující rovnice pro řetězovku:
⎛ x − vx ⎞
y( x ) = a ⋅ cosh⎜
⎟ + vy
⎝ a ⎠
kdy vx resp. vy :
Posuny v x resp. y
Rovnice 11.1
317
Čím větší bude počet prutů, tím přesněji bude oblouk modelován jako polygonový pořad.
Koule
Obr. 11.132: Dialog Generovat kouli
Čím větší bude zvolený počet rovin a poledníků, tím bude výsledný objekt kulatější. Tvaru
koule se přiblížíme prostřednictvím polygonových pořadů, kdy každý segment bude odpovídat jednomu prutu.
Ztužení v buňkách
Obr. 11.133: Dialog Generovat ztužení v buňkách
Buňky jsou oblasti se čtyřmi rohovými uzly, které leží v určité rovině a jsou ze všech stran
ohraničené pruty. V tomto dialogu zadáme pruty pro vyztužení a příslušné buňky, popř. je
pomocí funkce [Vybrat] vybereme v grafickém okně kliknutím myši.
318
11.5.2 Generátory zatížení
Program RSTAB umí převést plošná zatížení působící na konstrukci (např. sněhem nebo větrem) nebo také zatížení pláštěm v důsledku námrazy na zatížení na prut.
Dialogy pro generování zatížení na prut vyvoláme z hlavní nabídky
Nástroje → Generovat zatížení.
Generovat zatížení z plošného zatížení prostřednictvím roviny
Obr. 11.134: Dialog Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin
V sekci Směr zatížení na plochu určíme, zda zatížení působí kolmo k rovině nebo je globálně
vztaženo na skutečnou plochu, popř. průmět plochy. Dynamické zobrazení ve spodní části
dialogu vpravo je pro zadání směru zatížení velmi užitečné.
Pokud zatížení působí rovnoměrně na plochu, nastavíme v příslušném poli konstantní velikost zatížení p. V případě zatížení větrem, která jsou závislá na výšce nad zemí, je třeba aktivovat políčko Proměnné v Z. Zpřístupní se tak tlačítko [Upravit proměnná zatížení v Z], kterým otevřeme další dialog pro nastavení parametrů plošného zatížení v závislosti na výšce.
Ohraničení roviny zatížení plochy definujeme rohovými uzly roviny. Nejsnáze rohové uzly
vybereme jeden po druhém pomocí funkce [Vybrat] v grafickém okně. Pokud je rovina kompletně zadaná, vyznačí se modrozeleně. Každou rovinu je třeba definovat alespoň třemi uzly. Plocha nemusí být ze všech stran ohraničena pruty.
Zadat můžeme i několik rovin. Roviny se pak objeví v seznamu v poli Rohové uzly.
V sekci Odstranit vliv z lze určit pruty, které zatížení nebudou přenášet (např. vaznice nebo
ztužidla). Vybrat lze tyto pruty jednotlivě nebo můžeme zadat vzorový prut, který je
rovnoběžný s nezatíženými pruty. I v tomto případě doporučujeme použít funkci [Vybrat]
pro výběr prutů v grafickém okně.
319
Pokud tento dialog otevřeme několikrát za sebou, může se stát, že se roviny zadané jako
poslední zobrazí ve výchozím nastavení v seznamu Rohové uzly. Nechtěně pak mohou být
tyto roviny zatíženy dvakrát. Podobnému nedopatření lze předejít tak, že seznam vymažeme
pomocí tlačítka [Vymazat všechny roviny plošného zatížení].
V sekci Plocha aplikace zatížení lze vybrat jednu ze dvou možností. Pokud v rovině plošného
zatížení existuje mezi pruty rovina (např. plocha stěny nebo střechy), která není znázorněna
v modelu v programu RSTAB, pak bychom měli zaškrtnout volbu Na uzavřenou rovinu.
Plošné zatížení působící na celou rovinu se pak přepočítá na podíly zatížení působící na
jednotlivé pruty. Pokud naopak konstrukce sestává výhradně z prutů (např. příhradový
stožár), je třeba zvolit druhou možnost Pouze na pruty. Tím se zatíží skutečná plocha, popř.
průmět plochy prutů. Zatíženy budou plochy v závislosti na poloze prutů.
V sekci Typ průběhu zatížení určíme způsob, jakým se plošné zatížení rozdělí na zatížení na
jednotlivé pruty. Metodu Osy úhlů lze použít v případě mnohoúhelníků, které nemají žádný
vypuklý úhel. Průsečíky os úhlů se spojí tak, jak je znázorněno na obrázku vlevo. Vzniknou
tak dílčí plochy, k nimž může být vždy přiřazen jeden prut, který bude přenášet zatížení
působící na danou plochu.
Tuto metodu však nelze použít u rovin s vypuklým úhlem. V takovým případech lze vybrat
volbu Konstantní, kdy je celkové plošné zatížení rozděleno rovnoměrně na vybranou plochu.
Pokud vybereme volbu Kombinovaný, budou stanoveny v případě možnosti metodou os
úhlů dílčí plochy pro troj-, čtyř- a mnohoúhelníky. Není-li to možné, rozdělení zatížení bude
automaticky konstantní. Kombinovanou metodu lze doporučit tam, kde se uživatel nemusí
starat o vhodnou metodu rozdělení zatížení.
Tlačítko [Nastavení pro generování zatížení...] slouží k vyvolání dialogu Nastavení pro
generování zatížení (viz strana 328). V tomto dialogu lze nastavit toleranci pro integraci
uzlů do roviny zatížení nebo provést korekci generovaných zatížení.
Po skončení procesu generování se zobrazí přehled s informacemi k jednotlivým buňkám
a zatížením.
Obr. 11.135: Dialog Informace o konverzi plošného zatížení na rovinách na zatížení na pruty
Pokud jsou některé buňky nepřípustné, nelze zatížení jednoznačně přiřadit. Tlačítko [Zobrazit aktuální nepřípustnou buňku] zvýrazní buňku v grafickém okně, tlačítko [Informace o
nepřípustných buňkách] slouží k načtení veškerých informací o příčinách vzniku nepřípustných buněk. Nepřípustné buňky se často objeví v důsledku odstraněných hran buňky (tzn.
zrušení přenosu zatížení u okrajových prutů) nebo v důsledku zkřížených, nespojených prutů.
V sekci Celkový moment k počátku se nabízí možnost vyrovnat zatížení na pruty s plošným
zatížením. Pokud tuto volbu vybereme, porovnávají se síly a ověřuje rovnováha momentů.
V případě drobných odchylek lze provést korekci generovaných zatížení z hlavní nabídky
Nástroje → Generovat zatížen → Nastavení - tolerance pro rovinu. Tuto funkci vyvoláme
320
také kliknutím na tlačítko [Nastavení pro generování zatížení...] v předešlém dialogu
Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty.
Tlačítka, která se nacházejí v levé dolní části informačního okna, mají následující funkce:
Tlačítko
Popis
Otevře se předcházející dialog Konvertovat plošná zatížení na zatížení na
pruty, v němž lze upravit parametry pro generování zatížení.
Otevře se grafické okno, v němž lze změnit náhled.
Režim pohybu je již aktivní. Zpět do informačního okna se vrátíme tak, že
klikneme pravým tlačítkem myši do grafického okna nebo stiskneme klávesu
[Esc].
Tabulka 11.12: Tlačítka v dialogu Informace o konverzi plošného zatížení na rovinách na zatížení na pruty
Generovat zatížení z plošného zatížení prostřednictvím buněk
Obr. 11.136: Dialog Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí buněk
Struktura tohoto dialogu je obdobná jako u výše popsaného dialogu Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin. Pokud ovšem vyvoláme tento dialog, RSTAB prověří, zda v modelu existují buňky a vyznačí je případně v grafickém okně. Buňky jsou oblasti se
čtyřmi rohovými body, které leží v určité rovině a jsou ohraničené pruty ze všech stran. Z toho vyplývá, že například v případě zatížení větrem působícím na halovou stěnu se sloupy
program buňky nenajde, protože pruty mezi patkami chybějí. V takovém případě můžeme
graficky zadat takzvané fiktivní linie kliknutím na počáteční a koncový uzel. Buňky se tak
uměle uzavřou a generátor je rozpozná.
321
Buňky se zatížením na plochu lze jednu po druhé vybrat pomocí funkce [Vybrat]
v grafickém okně. Po ukončení procesu generování se zobrazí přehled s informacemi o
buňkách a zatíženích.
Tlačítko [Nastavení pro generování zatížení...] slouží k vyvolání dialogu Nastavení pro
generování zatížení (viz strana 328). V tomto dialogu lze nastavit toleranci pro integraci
uzlů do roviny zatížení nebo provést korekci generovaných zatížení.
Generovat zatížení ze zatížení větrem u svislých stěn (podle DIN 1055-4 nebo
EN 1991-1-4)
Obr. 11.137: Dialog Generovat zatížení větrem podle EN 1991-1-4 pro svislé stěny (konstrukce se sedlovou/korýtkovou
střechou)
Zatížení větrem lze generovat ve dvou zvláštních dialozích buď podle EN 1991-1-4 nebo
podle DIN 1055-4.
V sekci Dynamický tlak můžeme vybrat buď zjednodušenou nebo obvyklou metodu. Pokud
se rozhodneme pro zjednodušenou metodu, automaticky se použije pro výpočet dynamického tlaku nejvyšší bod budovy - výška konstrukce h. S mezistupni se nepočítá. Pokud vybereme normální případ, stanoví se dynamický tlak v závislosti na výšce. Oblast větru vybereme ze seznamu.
Následně zadáme geometrii základny (uzly I až L ) a geometrii střechy (uzly A až D, popř. i E
a F). V případě přesahu střechy je třeba zadat horní uzly dané stěny, nikoli střešní uzly.
Z dialogu je zřejmé, že generovat lze zatížení větrem podle EN 1991 a DIN 1055-4 u konstrukcí uzavřených ze všech stran, které mají čtverhrannou základnu. Při zadání geometrie je
třeba dát pozor na to, aby počáteční uzly I a A ležely nad sebou a ostatní uzly byly u základny i střechy zadávány postupně ve stejném směru.
Geometrii základny a střechy lze zadat pomocí funkce [Vybrat] v grafickém okně. Uzly A a B
by přitom měly udávat směr proudění větru: tlak větru by měl působit kolmo na přímku A-B
(viz obrázek v dialogu). Orientace lokálních os prutu v tomto případě nehraje žádnou roli.
322
V sekci K vytvořenému ZS uvedeme číslo příslušného zatěžovacího stavu. Sekce Typ průběhu
zatížení a Odstranit vliv z jsme vysvětlili výše při popisu dialogu Konvertovat plošná zatížení
na zatížení na pruty pomocí rovin na straně 319.
Tlačítkem [Nastavení pro generování zatížení...] otevřeme dialog Nastavení pro generování
zatížení (viz strana 328).
Výsledky generování zatížení větrem se po kliknutí na [OK] zobrazí v souhrnném přehledu.
Tlačítkem [Zpět] se lze z přehledu vrátit do dialogu a případně upravit parametry zatížení.
Generovat zatížení ze zatížení větrem u ploché střechy (podle DIN 1055-4 nebo EN 1991-1-4)
Obr. 11.138: Dialog Generovat zatížení větrem podle EN 1991-1-4 pro plochou střechu
Výpočet zatížení větrem probíhá v souladu s EN 1991-1-4 nebo DIN 1055-4. Za plochou
střechu lze považovat střechu se sklonem α < 5°.
Sekce Dynamický tlak je popsána v předcházejícím oddílu „Zatížení na prut ze zatížení větrem u svislých stěn“. Výška konstrukce h se přitom automaticky nenačte z grafického zobrazení, ale je ji třeba ručně zadat v tomto vstupním poli.
Geometrii střechy lze definovat pomocí funkce [Vybrat]. Uzly A a B by přitom měly udávat
směr proudění větru: tlak větru by měl vždy působit kolmo na přímku A-B (viz obrázek
v tomto dialogu).
V případě ploché střechy v závislosti na jejím sklonu je třeba uvažovat většinou dva zatěžovací stavy. V prvním zatěžovacím stavu ZS w+ se spočítají zatížení tlakem, v druhém zatěžovacím stavu LF w- zatížení tahem.
Sekce Typ okapu je propojena s názornými grafikami v pravé části dialogu. Sekce Typ průběhu zatížení a Odstranit vliv z jsme vysvětlili výše při popisu dialogu Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin na straně 319.
323
Výsledky generování zatížení větrem se pro oba zatěžovací stavy zobrazí v přehledu po kliknutí na [OK]. Tento přehled nabízí možnost kontroly před definitivním uložením výsledků
konverze. Pro jednotlivé oblasti se zobrazí i uvažovaný součinitel vnějšího tlaku cp a vnější
tlak w. Zatížení větrem lze rovněž zkontrolovat tak, že se porovnají působící plošná zatížení
a přepočítaná zatížení na pruty.
Generovat zatížení ze zatížení větrem u pultové střechy (podle DIN 1055-4
nebo EN 1991-1-4)
Obr. 11.139: Dialog Generovat zatížení větrem podle EN 1991-1-4 pro pultovou střechu
Výpočet zatížení větrem probíhá v souladu s EN 1991-1-4 nebo DIN 1055-4.
V sekci Dynamický tlak můžeme vybrat buď zjednodušenou nebo obvyklou metodu. Pokud
se rozhodneme pro zjednodušenou metodu, automaticky se použije pro výpočet dynamického tlaku nejvyšší bod budovy - výška konstrukce h. S mezistupni se nepočítá. Pokud vybereme normální případ, stanoví se dynamický tlak v závislosti na výšce. Oblast větru vybereme ze seznamu.
Výška konstrukce h se přitom automaticky nenačte z grafického zobrazení, ale je ji třeba
ručně nastavit v tomto vstupním poli.
Geometrii střechy lze zadat pomocí funkce [Vybrat]. Uzly A a B by přitom měly udávat směr
proudění větru: tlak větru by měl vždy působit kolmo na přímku A-B (viz obrázek v tomto
dialogu). Směr větru Θ je spolu se sklonem střechy α uveden v parametrech pultové střechy.
Zatížení větrem lze zkontrolovat tak, že se porovnají působící plošná zatížení a přepočítaná
zatížení na pruty. Tlačítkem [Zpět] se lze z přehledu vrátit do dialogu a případně upravit parametry zatížení.
324
Generovat zatížení ze zatížení větrem u sedlové / korýtkové střechy (podle
DIN 1055-4 nebo EN 1991-1-4)
Obr. 11.140: Dialog Generovat zatížení větrem podle EN 1991-1-4 pro sedlovou / korýtkovou střechu
Zatížení větrem lze generovat ve dvou zvláštních dialozích buď podle EN 1991-1-4 nebo
podle DIN 1055-4.
Sekce Dynamický tlak je popsána v předcházejícím oddílu „Zatížení na prut ze zatížení větrem u svislých stěn“.
Geometrii střechy definujeme šesti uzly A až E. Plochu střechy získáme propojením těchto
rohových uzlů. I v tomto případě určují uzly A a B směr větru: vítr působí kolmo na přímku
A-B. V sekci Parametry sedlové střechy se uvádí sklon střechy αl a αr a směr větru Θ.
V sekci K vytvořeným ZS se zadají zatěžovací stavy, které se budou generovat: ZS w+ obsahuje zatížení tlakem a ZS w- zatížení tahem. Sekce Typ průběhu zatížení a Odstranit vliv
z jsme vysvětlili výše při popisu dialogu Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty
pomocí rovin na straně 319.
Zatížení větrem lze zkontrolovat tak, že se porovnají působící plošná zatížení a přepočítaná
zatížení na pruty. Pokud chceme upravit parametry pro generování zatížení, tlačítkem [Zpět]
se vrátíme do dialogu.
325
Generovat zatížení ze zatížení sněhem u ploché / pultové střechy (podle DIN
1055-5 nebo EN 1991-1-3)
Obr. 11.141: Dialog Generovat zatížení sněhem podle EN 1991-1-3 pro plochou / pultovou střechu
Zatížení sněhem pro ploché a pultové střechy lze generovat ve dvou zvláštních dialozích.
Tvarové součinitele pro ploché střechy a střechy s jednostranným sklonem se uvažují buď
podle EN 1991-1-3 nebo DIN 1055-5.
V sekci Oblast zatížení sněhem a nadmořská výška se stanoví oblast zatížení sněhem a dále
nadmořská výška Hs. Na základě těchto údajů se vypočítá charakteristická hodnota zatížení
sněhem na zemi sk.
Geometrii střechy lze zadat pomocí funkce [Vybrat] postupným klikáním na rohové uzly
ploché, popř. pultové střechy v grafickém okně. Rovina se přitom barevně vyznačí,
kompletně zadaná střecha se zobrazí modrozeleně. Plocha střechy nemusí být ze všech
stran ohraničena liniemi či pruty.
V sekci Přídavná zatížení sněhem lze určit, zda se při výpočtu budou uvažovat přídavná
zatížení sněhem. K dispozici jsou tři volby:
• Sněhové návěje
• Sněhové převisy u okrajů střech
• Zatížení sněhem u zábran
V případě, že vzniká přídavné zatížení sněhem u zábran na střeše, vygeneruje se toto
zatížení v určité vzdálenosti od okraje střechy. Příslušná vzdálenost se zadá po kliknutí na
tlačítko [Upravit].
Poloha sněhové návěje se definuje na základě okrajových uzlů střešní plochy.
V sekcích K vytvořenému ZS a ZS pro sněhovou návěj zadáme čísla příslušných zatěžovacích
stavů.
Sekce Typ průběhu zatížení a Odstranit vliv z jsme vysvětlili výše při popisu dialogu
Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin na straně 319.
326
Výsledky generování zatížení sněhem se po kliknutí na [OK] zobrazí v souhrnném přehledu.
Zatížení sněhem lze zkontrolovat tak, že se porovnají působící plošná zatížení a přepočítaná
zatížení na pruty. Pokud chceme upravit parametry pro generovaná zatížení, tlačítkem
[Zpět] se vrátíme do dialogu.
Generovat zatížení ze zatížení sněhem u sedlové střechy (podle DIN 1055-5
nebo EN 1991-1-3)
Obr. 11.142: Dialog Generovat zatížení sněhem podle EN 1991-1-3 pro sedlovou střechu
Zatížení sněhem pro sedlové střechy lze generovat ve dvou zvláštních dialozích buď podle
EN 1991-1-3 nebo DIN 1055-5.
V sekci Oblast zatížení a nadmořská výška se stanoví oblast zatížení sněhem a dále nadmořská výška Hs.
Geometrii střechy lze zadat pomocí funkce [Vybrat] postupným klikáním na rohové uzly
střešní plochy v grafickém okně.
V sekci Přídavná zatížení sněhem lze určit, zda se při výpočtu budou uvažovat přídavná zatížení sněhem. K dispozici jsou tři volby:
• Sněhové návěje
• Sněhové převisy u okrajů střech
• Zatížení sněhem u zábran
Vzdálenost zábrany od okraje střechy lze definovat po kliknutí na tlačítko [Upravit].
Poloha sněhové návěje se definuje na základě okrajových uzlů střešní plochy.
V sekcích K vytvořenému ZS a ZS pro sněhovou návěj zadáme čísla příslušných zatěžovacích
stavů. Alternativní zatěžovací stavy vzniknou, pokud mají být zohledněna přídavná zatížení
sněhem.
327
Sekce Typ průběhu zatížení a Odstranit vliv z jsme vysvětlili výše při popisu dialogu Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin na straně 319.
Výsledky generování se po kliknutí na [OK] zobrazí v souhrnném přehledu. Pokud chceme
upravit parametry pro generovaná zatížení, tlačítkem [Zpět] se vrátíme do dialogu.
Generovat zatížení ze zatížení pláštěm průřezu
Obr. 11.143: Dialog Generovat zatížení na prutech z opláštění průřezu
Pruty se zatížením opláštění zadáme v dialogu nebo vybereme pomocí funkce [Vybrat]
v grafickém okně. V sekci Opláštění se uvede tloušťka a objemová tíha opláštění.
Pokud klikneme na tlačítko [Informace o průřezech a jejich plochách pláště], můžeme zkontrolovat u vybraných průřezů plochy opláštění, které se zohledňují při výpočtu zatížení námrazou. Vztaženy jsou ke střednicím průřezu (viz obrázek v dialogu), což umožňuje správně
vypočítat zatížení i u malých profilů s mnoha hranami.
Nastavení - tolerance pro rovinu
Obr. 11.144: Dialog Nastavení pro generování zatížení
Nastavení v tomto dialogu jsou platná pro všechny generátory zatížení na pruty. V sekci
Tolerance pro uzly v rovině stanovíme kritérium tolerance pro zahrnutí uzlů do určité roviny,
kterým je buď úhel nebo vzdálenost.
328
11.6 Obecné funkce
Korekce generovaných zatížení nabízí možnost porovnat spočítaná zatížení na prutech se
stávajícími plošnými zatíženími. Kontrolní součty se zobrazí před definitivním převedením
plošného zatížení na zatížení na pruty po ukončení procesu generování (srov. obr. 11.135,
strana 320). Při této kontrole se porovnávají síly a ověřuje rovnováha momentů. V případě
drobných odchylek lze provést korekci generovaných zatížení. Rovnováha momentů se
zjišťuje v nulovém bodě konstrukce.
11.6 Obecné funkce
V této kapitole se popisují běžně používané funkce, které jsou k dispozici v mnoha dialozích.
11.6.1 Nastavení zobrazení
Tato funkce umožňuje nastavit zobrazení grafického objektu na obrazovce i v tiskovém
výstupu. V navigátoru Zobrazit lze určit, zda se objekt vůbec zobrazí (viz kapitola 4.4.3,
strana 62).
Dialog pro úpravy grafického zobrazení vyvoláme z hlavní nabídky
Nastavení → Nastavení zobrazení → Upravit….
Další možností je kliknout na objekt v grafice pravým tlačítkem myši. Otevře se místní
nabídka s položkou Nastavení zobrazení…, kterou lze přímo vyvolat parametry zobrazení
daného objektu. Velikost symbolů pro podpory a zatížení lze také upravit přímo z místní
nabídky.
Obr. 11.145: Místní nabídka uzlové podpory
Obr. 11.146: Dialog Nastavení zobrazení (uzlové podpory)
329
11.6 Obecné funkce
Zobrazení na obrazovce a v tiskovém výstupu lze nastavit zvlášť. V sekci Upravit nastavení
vybereme ze seznamu konfiguraci, jejíž nastavení chceme upravit. Pomocí tlačítka [Upravit
konfiguraci] se otevře dialog, v němž lze vytvářet nové konfigurace a načítat, upravovat,
popř. mazat stávající konfigurace nastavení.
Pro každou tiskárnu tak například lze vytvořit odlišnou konfiguraci nastavení.
Ve spodní části dialogu v sekci Aktuální konfigurace pro určíme, která konfigurace se má
použít pro zobrazení na obrazovce a pro tiskový výstup.
V sekci Kategorie ve střední části dialogu se ve stromové struktuře načtou všechny grafické
objekty. Po výběru určitého prvku lze v pravé části dialogu upravit jeho parametry zobrazení
(barva, zobrazení čar, velikost objektu v grafickém okně, typ číslování, velikost vektoru zatížení atd.).
U některých objektů máme dále k dispozici tlačítko pro detailní nastavení, které vidíme na
levém okraji.
Obr. 11.147: Dialog Velikost
Kliknutím na toto tlačítko se otevře dialog, v němž lze upravit velikost a vzdálenost objektu
v grafickém zobrazení vzhledem k rozměrům celé konstrukce.
330
11.6 Obecné funkce
11.6.2 Jednotky a desetinná místa
Jednotky a desetinná místa se pro RSTAB i všechny jeho přídavné moduly nastavují centrálně.
Úpravy jednotek a desetinných míst
Jednotky a desetinná místa lze v mnoha dialozích nastavit přímo po kliknutí na tlačítko,
které vidíme na levém okraji. Další možností je vybrat v hlavní nabídce položku
Úpravy → Jednotky a desetinná místa….
Obr. 11.148: Dialog Jednotky a desetinná místa
Nastavení jednotek a desetinných míst lze změnit kdykoli při práci na některé úloze. Všechny
číselné hodnoty se následně přepočítají a upraví.
V sekci Program nejdříve vybereme ze seznamu program nebo modul, v němž chceme
jednotky nebo desetinná místa upravit. Pravá část dialogu se mění v závislosti na výběru
položky v seznamu.
U některých modulů je pravá část dialogu rozdělena do několika záložek. Požadované
jednotky a desetinná místa lze vždy nastavit zvlášť v příslušných seznamech.
Pokud tento dialog otevřeme z jiného dialogu, pak se příslušné jednotky a desetinná místa
vyznačí červeným trojúhelníkem.
Jednotky uložit a načíst jako uživatelský profil
Nastavení v dialogu Jednotky a desetinná místa lze uložit jako soubor s určitým názvem
a později ho použít pro jiné úlohy. Lze tak například nastavit a používat odlišný profil
jednotek u ocelových a betonových konstrukcí.
Kliknutím na tlačítko znázorněné na levém okraji se otevře nový dialog, v němž zadáme
název vytvořeného profilu.
331
11.6 Obecné funkce
Obr. 11.149: Dialog Uložit profil
Pokud se má tento profil objevit ve výchozím nastavení pro nové úlohy, zaškrtneme políčko
Nastavit profil jako standard.
Uživatelsky definovaný profil lze znovu načíst kliknutím na tlačítko [Načíst uložený profil].
Otevře se dialog se seznamem profilů, v kterém vybereme požadovaný profil. Přednastaveny
jsou již v tomto dialogu metrický a imperiální profil jednotek.
11.6.3 Komentáře
V této kapitole se popisují komentáře, které lze vkládat do příslušných polí v dialozích
a tabulkách. O komentářích, které můžeme připojit do grafického zobrazení, se pojednává
Použití komentářů
Do polí určených pro komentář lze vkládat libovolné texty. Pokud klikneme na tlačítko
[Převzít komentář] můžeme použít i předpřipravené komentáře. Předdefinované komentáře
jsou k dispozici pro všechny úlohy.
Po kliknutí na výše uvedené tlačítko se otevře dialog, který obsahuje dosud uložené
komentáře.
Obr. 11.150: Dialog Převzít komentář
V seznamu Výchozí komentáře k výběru jsou uvedeny všechny komentáře, které lze použít
pro danou kategorii. Tlačítkem [Převzít] se vybraný komentář vloží do příslušného pole
v dialogu, kde ho lze případně upravit. Pokud již pole obsahuje text, bude tento text přepsán.
332
11.6 Obecné funkce
V případě, že chceme určitý komentář ze seznamu připojit k textu již obsaženému v poli pro
komentář, je třeba použít tlačítko [Převzít komentář a připojit ke stávajícím].
Vytváření a úprava komentářů
Pokud chceme vytvořit nový komentář, klikneme v dialogu Převzít komentář na tlačítko, které vidíme na levém okraji. Další možností je otevřít záložku Komentáře v dialogu Možnosti
programu, kde se spravují všechny komentáře. Dialog vyvoláme příkazem z hlavní nabídky
Nastavení → Možnosti programu…
Obr. 11.151: Dialog Možnosti programu
V sekci Kategorie vybereme skupinu, do níž má být komentář zařazen. V sekci Výchozí
komentáře jsou k dispozici čtyři tlačítka, která mají následující funkce:
Tlačítko
Popis
Vytvoří se nový komentář a připojí do seznamu.
Komentář vybraný ze seznamu se smaže.
Vybraný komentář se posune v seznamu nahoru.
Vybraný komentář se posune dolů.
Tabulka 11.13: Tlačítka v dialogu Možnosti programu
V podrobném výběru (viz kapitola 11.1.2, strana 254) lze filtrovat data i podle uživatelsky
definovaných komentářů.
333
11.6 Obecné funkce
11.6.4 Měření
Pro kontrolu zadání nám program nabízí možnost změřit vzdálenosti a úhly. Příslušnou
funkci vyvoláme příkazem z hlavní nabídky
Nástroje → Měření.
K dispozici jsou tři možnosti. Změřit lze:
• Vzdálenost mezi 2 uzly
• Úhel mezi 3 uzly
• Úhel mezi 2 pruty
Objekty, mezi nimiž chceme vzdálenost nebo úhel změřit, postupně vybereme myší
v grafickém okně. Výsledek se poté zobrazí se všemi detaily.
Obr. 11.153: Dialog Vzdálenost mezi dvěma uzly
334
11.6 Obecné funkce
11.6.5 Hledání
Pokud chceme v grafickém okně vyhledat určité objekty, lze použít tabulky. Jestliže kurzor
umístíme do příslušného řádku v tabulce, daný objekt se v grafickém okně zvýrazní žlutě.
Předpokladem je aktivování synchronizace výběru (viz kapitola 11.3.4, strana 297). Tato metoda umožňuje u menších konstrukcí rychle vyhledat objekty v grafickém zobrazení.
V RSTABu je ovšem k dispozici i cílená vyhledávací funkce, kterou doporučujeme v případě
rozsáhlejších modelů. Funkci vyvoláme příkazem z hlavní nabídky
Úpravy → Najít pomocí čísla….
Zobrazí se následující dialog:
Obr. 11.154: Dialog Najít objekt podle čísla
V sekci Objekt určíme, zda se má vyhledat uzel nebo prut. Jeho číslo pak zadáme buď ručně
do příslušného pole nebo ho vybereme ze seznamu.
Po kliknutí na [OK] se objekt vyhledá a vyznačí v grafickém okně žlutou šipkou. Šipka u objektu zůstává i při zvětšování/zmenšování objektu nebo při jeho otáčení. Teprve pokud klikneme myší do pracovní plochy, šipka zmizí.
335
11.6 Obecné funkce
12. Rozhraní
Datová výměna mezi RSTABem a externími programy je možná. V RSTABu tak lze používat
CAD předlohy z jiných aplikací a naopak výsledky statických výpočtů lze využít v programech
pro projektování a návrh konstrukcí.
Rozhraní má RSTAB 6 samozřejmě také k jiným programům z naší dílny. Do RSTABu 6 lze
bez problému načíst údaje z předešlých verzí RSTAB 4 a RSTAB 5. Soubory z RSTABu lze
zase přímo otevírat v programu RFEM pro výpočty metodou konečných prvků, v němž lze
do konstrukcí doplnit plošné prvky nebo tělesa.
Soubory typu *.stp, *.dxf, *.dat nebo *.ifc vytvořené v externích programech můžeme
v RSTABu použít jako předlohu. RSTAB pak nabízí výstupy dat také ve formátu *.stp, *.dxf
nebo *.dat pro další zpracování v jiných programech.
Export výstupního protokolu ve formátu RTF a export do BauTextu se popisuje v kapitole
10.1.11 na straně 242.
K RSTABu se dále nabízí programovatelné rozhraní založené na technologii COM (např.
Visual Basic). Přídavný modul RS-COM (který lze přikoupit k RSTABu) umožňuje uživateli
naprogramovat si na míru vstupní makra a postprocesory.
Import souboru spustíme příkazem z hlavní nabídky
Soubor → Importovat….
Obr. 12.1: Dialog Importovat
Pokud chceme exportovat soubor z programu RSTAB, vybereme v hlavní nabídce příkaz
Soubor → Exportovat….
Obr. 12.2: Dialog Exportovat
336
12.1 Programy firmy Dlubal
12.1.1 RSTAB 5.xx - formát *.rst
Jak se projekty z RSTABu 5
zobrazí ve správci projektů?
RSTAB 5 a RSTAB 6 lze mít nainstalované současně na jednom počítači (srov. kapitola 2.2.4,
strana 13). Projekty vytvořené ve správci projektů v RSTABu 5 se nenačtou automaticky ve
správci projektů programu RSTAB6, protože nový správce projektů je zcela jinak koncipován.
Úlohy vytvořené v předcházející verzi programu však lze relativně snadno použít v RSTABu 6
(viz níže).
RSTAB 5 ukládá úlohy ve formátu *.rst, RSTAB 6 ve formátu *.rs6. Soubory s úlohami jsou
dopředně kompatibilní, tzn. každý soubor *.rst lze otevřít v RSTABu 6. Zpětná kompatibilita
však neexistuje. Rozšířená funkcionalita RSTABu 6 je důvodem, proč v programu RSTAB 5
nelze načíst soubory *.rs6. V novém programu jsou k dispozici objekty, které RSTAB 5 nenabízí.
Soubor vytvořený v programu RSTAB 5 můžeme v RSTABu 6 otevřít přímo z hlavní nabídky
Soubor → Otevřít….
Otevře se standardní dialog Windows Otevřít, v kterém vybereme danou složku a soubor.
Soubor lze otevřít také ze správce projektů. Nejdříve je ovšem nezbytné připojit složky se
staršími projekty do nového správce projektů. Popis této funkce najdete v kapitole 4.5.1.2
na straně 75.
Projekty z RSTABu 5 nelze připojit všechny najednou. Pokud si přejete převzít do správce
projektů RSTABu 6 několik starších projektů, doporučujeme následující postup:
Otevřete libovolnou úlohu z daného projektu příkazem v hlavní nabídce Soubor → Otevřít…. Objeví se následující dotaz:
Obr. 12.3: Dotaz Přejete si vytvořit nový projekt pro tuto složku?
Klikněte na [Ano] a zobrazí se dialog pro připojení složky.
Obr. 12.4: Dialog Připojit složku a vytvořit nový projekt
337
Složka je tu již přednastavena. Uveďte název a popis projektu a potvrďte zadání tlačítkem
[OK].
Nyní se ve správci projektů zobrazí všechny úlohy z RSTABu 5, které daná složka obsahuje.
Ve sloupci Název úlohy jsou označeny ikonou programu RSTAB 5.
Obr. 12.5: Správce projektů s úlohami z programu RSTAB 5
Další projekt z RSTABu 5 pak připojíte stejným způsobem: otevřete příkazem z hlavní nabídky Soubor→ Otevřít… libovolnou úlohu ze starého projektu a ve správci projektů v RSTABu
6 založíte nový projekt.
Soubor vytvořený v RSTABu 5 se v programu RSTAB 6 automaticky uloží ve formátu *.rs6.
Starý soubor nebude přepsán, a proto ho lze dále otevřít i v RSTABu 5. V případě, že
v RSTABu 6 již existuje soubor se stejným názvem, bude správce projektů obsahovat dva
stejnojmenné soubory. Rozlišit je můžeme na základě ikony ve sloupci Název úlohy.
12.1.2 RSTAB 4.xx - formát *.000
Soubory z programu RSTAB, které jsou k dispozici v DOS formátu *.000, lze importovat příkazem z hlavní nabídky
Soubor → Importovat....
Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.1 na straně 336. Zaškrtněte políčko RSTAB
3.xx/4.xx. Po kliknutí na [OK] se otevře standardní dialog Otevřít, v kterém vyberete
příslušnou složku a název DOS souboru.
338
12.2 Externí programy
Obr. 12.6: Dialog Otevřít se seznamem DOS souborů
V RSTABu 4 se vstupní data ukládají do adresáře INP dané projektové složky. V dialogu se
načtou stávající soubory s údaji o konstrukci ‚Název úlohy’.000.
Po kliknutí na [Otevřít] se zobrazí dialog Nová úloha – základní údaje. Přednastaven je starý
název úlohy. Úloha se automaticky zařadí do aktuálního projektu, pokud nevyberete jiný
projekt v sekci Projekt.
Pokud máme DOS úlohy k dispozici jako komprimované soubory RSBACKUP, nelze je
rozbalit přímo v RSTABu 6. Tyto soubory musíme nejdříve překonvertovat ve správci
projektů programu RSTAB 5 do formátu *.rst.
S exportem úloh z RSTABu 6 do formátu DOS se již nepočítá.
12.2.1 DSTV - formát *.stp
Soubory, jejichž výměna probíhá přes produktové rozhraní německého svazu pro ocelové
konstrukce DSTV, nejsou omezeny pouze na drátěné modely, ale obsahují veškeré údaje o
konstrukci a zatíženích potřebné pro další zpracování. Mnozí výrobci softwaru, mezi nimi i
společnost Dlubal, pracují společně na vývoji tohoto produktového rozhraní, přes které
může probíhat datová výměna např. s Tekla Structures, ProSteel 3D, FrameWorks, Advance
Steel, cadwork nebo bocad.
Rozhraní přenáší obecně statické údaje i CAD data. RSTAB podporuje pouze statický formát
s určitými „entitami“ (bližší informace lze najít ve formátu PDF na adrese
http://www.deutscherstahlbau.de/asp/biblioaussdet.asp?auss=7).
Rozhraní může přenášet údaje o uzlech, prutech, průřezech včetně excentricit prutu
a natočení průřezu. Dále se přes rozhraní předávají informace o uzlových podporách,
zatěžovacích stavech, skupinách a kombinacích ZS se zatíženími na uzly, pruty
a imperfekcemi. Do výměnného souboru lze uložit i výsledky výpočtu.
Soubory, které máme k dispozici v DSTV formátu *.stp, lze do programu importovat
příkazem z hlavní nabídky
Export aktuálního souboru RSTAB spustíme z hlavní nabídky
Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.1, popř. obr. 12.2 na straně 336. V dialogu
zaškrtneme políčko DSTV formát. Tlačítkem [OK] vyvoláme standardní dialog Otevřít, resp.
Uložit a v něm zadáme složku a název souboru *.stp.
339
V dialozích Importovat i Exportovat je k dispozici tlačítko [Nastavení detailů…], kterým
otevřeme dialog pro detailní nastavení výměny dat.
Obr. 12.7: Dialog Nastavení detailů pro export
12.2.2 ASCII - formát *.dxf
Ve formátu DXF se předávají pouze obecné informace o liniích v modelu konstrukce. RSTAB
dokáže načíst liniový model např. z AutoCADu a také vytvořit soubor DXF z aktuální úlohy.
Každý průřez se přitom uloží do samostatné vrstvy. Uzlové podpory, zatížení atd. se
nepředávají.
Soubory, které máme k dispozici v ASCII formátu *.dxf, lze do programu importovat
příkazem z hlavní nabídky
Export konstrukce z RSTABu jako liniového modelu lze spustit z hlavní nabídky
zaškrtneme políčko ASCII formát. Tlačítkem [OK] vyvoláme standardní dialog Otevřít, resp.
Uložit a v něm zadáme složku a název souboru *.dxf.
V dialozích Importovat i Exportovat je k dispozici tlačítko [Nastavení detailů…], kterým
otevřeme dialog pro detailní nastavení výměny dat. Zvláště před importem dat je třeba
zkontrolovat některé parametry.
Obr. 12.8: Dialog Detailní nastavení pro import
340
Na rozdíl od RSTABu směřuje osa Z ve většině programů CAD nahoru. Pokud při importu
zaškrtneme políčko Globální osa Z bude směřovat dolů, budou v RSTABu hodnoty zatížení
vlastní tíhou kladné.
RSTAB nezná oblouky, pouze polygonové pořady. Při importu se oblouky CAD rozdělí na
úsečky, jejichž počet a délku zadáme v příslušných políčkách.
Dále doporučujeme zkontrolovat Jednotky délky v šabloně DXF. Volitelně lze zadat
odsazení, o které se posune konstrukce načítaná do RSTABu.
Pokud chceme importovat data z určité hladiny, zaškrtneme příslušné políčko a klikneme na
tlačítko [Otevřít].
12.2.3 MS Excel - formát *.xls
V RSTABu lze načítat a také vytvářet tabulky ve formátu *.xls. Datovou výměnu s aplikací MS
Excel jsme již popsali v kapitole 11.3.6 na straně 299, týkala se ovšem výlučně aktuální
tabulky v RSTABu. Níže popsaná funkce umožňuje exportovat nebo importovat všechny
údaje určité úlohy najednou. Použít lze přitom vlastní generátory dat o konstrukcích
a zatížení.
Import
Pokud chceme importovat soubor XLS, musí aplikace MS Excel běžet na pozadí. Import
spustíme příkazem z hlavní nabídky
Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.1 na straně 336. V dialogu zaškrtneme políčko MS
Excel. Tlačítkem [OK] vyvoláme následující dialog:
Obr. 12.9: Dialog Import z MS Excel
V tomto dialogu vybereme, který sešit a listy budou importovány. Pokud se data mají
bezchybně importovat do tabulek v RSTABu, označení, pořadí a uspořádání listů v Excelu
a RSTABu musejí zcela souhlasit. Jestliže si nejsme úplně jisti, můžeme nejdříve pro kontrolu
vytvořit soubor XLS z aktuálního souboru RSTAB.
V záložce Možnosti zadáme, zda mají být importovány tabulky i se záhlavím, popř. vzorce
v tabulkách.
341
Export
Excel v tomto případě nemusí běžet na pozadí, před exportem se automaticky spustí.
Exportovat konstrukci z RSTABu do tabulkového formátu XLS lze příkazem z hlavní nabídky
Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.2 na straně 336. V dialogu zaškrtneme políčko MS
Excel. Tlačítkem [OK] vyvoláme následující dialog:
Obr. 12.10: Dialog Export do MS EXCEL - nastavení
V sekci Export tabulek vybereme, které tabulky se mají exportovat. Pokud zaškrtneme
políčko Pouze určené tabulky, zpřístupní se tlačítko [Vybrat tabulky pro export]. Otevře se
dialog pro detailní nastavení exportu.
Obr. 12.11: Dialog Tabulky pro export - výsledky
342
12.2.4 SDNF - formát *.dat
Formát SDNF (Steel Detailing Neutral Format) je určen pro výměnu geometrických dat konstrukce (uzly, průřezy, pruty apod.) s aplikací Intergraph.
Soubory, které máme k dispozici v SDNF formátu *.dat, lze importovat příkazem z hlavní
nabídky
Export konstrukce z RSTABu jako SDNF modelu lze spustit z hlavní nabídky
zaškrtneme políčko SDNF formát. Tlačítkem [OK] vyvoláme standardní dialog Otevřít, resp.
Uložit a v něm zadáme složku a název souboru *.dat.
12.2.5 IFC - formát *.ifc
Industry Foundation Classes (IFC), mezinárodně platný formát pro datovou výměnu při
modelování stavebních konstrukcí, vyvíjí mezinárodní aliance interoperability IAI. IFC jsou
rozděleny do několika oblastí (architektura, konstrukce, statika, elektrotechnika atd.).
Software naší společnosti podporuje oblast statiky IFC. Přenášet lze statické údaje jako uzly,
pruty, podpory, zatěžovací stavy a zatížení. IFC jsou dosud ve výstavbě.
Popis rozhraní najdete na adrese www.buildingsmart.de.
Soubory, které máme k dispozici ve formátu *.ifc, lze importovat příkazem z hlavní nabídky
Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.1 na straně 336. V dialogu zaškrtneme políčko
Industry Foundation Classes. Tlačítkem [OK] vyvoláme standardní dialog Otevřít a v něm
zadáme složku a název souboru *.ifc.
S exportem souboru RSTAB do formátu IFC se v současnosti nepočítá.
343
Index
.
Index
A
Aktuální projekt
73
Animace
207, 219
Aplikace zatížení
320
Archivace
80
B
Barevné znázornění hodnot
207
197, 202, 205,
Barva tisku
251
BauText
243, 336
Blok
87, 88, 292, 293, 303
210
Dílčí součinitele spolehlivosti
146
Doplňkové informace
223
DOS úlohy
339
Drag & Drop
222
DSTV formát
339
Dummy Rigid
101
Dvojité klouby
107
DXF hladiny
285, 286
E
Editor vzorců
304, 306, 307
Blokové operace
292
Excel
Bod rastru
267
Excentricity prutu
Buňky
321
Export
C
299, 300, 341, 342
Částečná účinnost kloubu
113
F
131
Faktor převýšení
Celkový moment k počátku
320
Faktor zvětšení
Charakter zatížení
147
Filtry
178, 187
Chyby výpočtu
208
Cílová rovina
261
Číslo uzlu
92
Číslování
232, 287, 289
Číslování stránek
232
COM rozhraní
336
Cylindrický souřadný systém
93
D
Databáze materiálů
97
Databáze průřezů
102
Deformace prutů
205
Deformace uzlů
204
Deformace vícebarevně
210
Dělení prutu
119, 126, 191, 210, 274
Dělicí body
271
Dělicí uzel
275
Dělit
293
Délka prutu
127
Desetinná místa
331
Diagram tuhosti kloubu
115
Diagram tuhosti uzlové podpory
132
116
300, 336
Extrémní hodnoty
Charakteristická hodnota prutu
344
Diagram výsledků
196, 198, 202, 206, 209
69, 210
262
69, 196, 206, 210, 213, 217, 297
Firemní hlavička
231
G
Generátory
308
Generátory konstrukce
308
Generátory zatížení
319
Grafické zadání
90, 164
H
Hala
314
Hambalková střecha
312
Historie
79, 85
Hladina
341
Hlavička
248
Hlavička firmy
232
Hledání
335
Hledat
290
Hyperbola
317
I
Identické uzly
181
IFC formát
343
Ikona
Imperfekce
54
175
Index
Import
Import řady průřezů
Instalace
300, 336
105
11
Kvalita tisku
251
L
Lanový prut
121, 123, 187
Intergraph
343
Lichoběžníkové zatížení
171
Iterace
190
Linie
317
Logo
232
J
Jednotky
331
K
Kalkulačka
M
Masivní průřezy
306
104
Materiál
95
KARTEZ
65, 267
Měření
334
Kartézský souřadný systém
93, 267
Měření úhlu
334
334
Katalog bloků
86
Měření vzdálenosti
Kategorie
88
Mezní hodnoty
68
Klávesové zkratky
71
Místní nabídka
53, 72, 222, 290, 292, 329
107
Modul pružnosti v tahu nebo tlaku
96
Koheze
141
Modul pružnosti ve smyku
96
Kolaps
139, 140
Modul tuhosti ES
135
Kolmice
269
Moment
Kombinace Buď/nebo
158
Momentový kloub
109
Kombinace zatěžovacích stavů 156, 198, 209
Momenty setrvačnosti
101
Komentář
N
85, 280, 332
167, 170
Kompatibilní
337
Náběh
100, 126, 309
Konfigurace
330
Nadpis
223
Konstantní spojité zatížení
171
Náhled
223
Kontaktní momenty
203
Nahradit
290
Kontaktní síly
202
Náhradní zatížení
175
Kontrola modelu
181
Najít
335
180
Napojení prutu
278
56
Nárůst náběhu
127
Násobit
293
244
Kontrolní políčko
Kontrolní součet
194, 202, 204
Konvergence
190
Nastavení jazyka
Kopírování
255
Nastavení tabulek
Kopírování úlohy
78
Nastavení zobrazení
295, 297
329
Kopírování zatěžovacího stavu
151
Natočení podpory
Kopírovat
290
Natočení prutu
Korekce rozdělení zatížení
329
Navigátor
61
Kosodélník
253
Navigátor Data
62
Kóta
129, 200, 202
123, 125
278, 279
Navigátor Výsledky
63, 208
Koule
318
Navigátor Zobrazit
63, 209, 217, 279
Křížící se pruty
182
Nelinearity kloubu
112
Krokvová střecha
312
Nelinearity podpory
130
Kruh
317
Nelinearity prutu
137
160, 188
Nelineární účinky
189
Kvadratická superpozice
345
Index
Nerovnoměrná teplota
170
Plastický kloub
140
Neúčinnost podloží
137
Plochy průřezu
101
Neúčinnost podpory
130
Plošné zatížení
319, 321
Nezávislé systémy
182
Plynulý přechod barev
Počáteční faktor zatížení
149, 186
121
Počátek
266, 273
Nosníkový rošt
311
Počet reaktivací
189
Nová stránka
222
Podélný posun
170
Podepření
129
Podloží prutu
135
Podporové momenty
201
Norma
155, 159, 163
Nosník
Nulový prut
121, 123
Nůžkový kloub
111
O
Obálky
209
Podpory
128
Obecná poloha
124
Podrobný výběr
254
Objemová tíha
96
Poissonovo číslo
96
Oblíbené materiály
97
Pokles podpory
174
Oblouk
317
Obloukové zobrazení
167, 201
Odpojení složky
75
Odsazení
Orientace os prutu
Polární souřadný systém
Poloparabolický nosník
313
124
Polygonový pořad
318
125
Osa rotace
258, 264
Pootočení
84, 341
171
123, 172, 207, 257
Otáčení
Otevření úlohy
127, 197
279
Pomocný uzel
Osy prutu
332
Poloha prutu
275, 277
Osamělé zatížení
94, 267
Pole pro komentář
Orientace prutu
Osa Z
263
77
177, 205, 207
Popis projektu
74, 76, 231
Popis úlohy
84, 231
Popiska výkresu
Posun
250
205, 207, 255
Posuvný kloub
108
Otvor
316
Poznámky
280
OUCHOP
268
Pracovní diagram kloubu
114
OÚCHOP
65
Pracovní diagram uzlové podpory
131
96
Pracovní rovina
265
Označení materiálu
Označení průřezu
100
P
Panel nástrojů
59, 61
Parabola
317
Parabolické zatížení
171
Paralelní instalace
13
Parametrické zadávání
301
Parametry výpočtu
184
Parametry zatížení na prut
172
Parametry zobrazení
330
Pérový prut
Písmo
346
68
121, 141
240
Přečíslování
287, 288
Předčíslí
232
Předloha
239
Předloha protokolu
237, 240
Předpětí
170
Předpřipravený komentář
332
78
Překrývající se pruty
182
Přepínač
56
Přičítat
293
Příčná pružina
141
Příhradová konstrukce
107, 310, 315
Index
Příhradový prut
Příhradový prut (pouze N)
Připojení složky
Připojit projektovou složku
Přírůstek zatížení
121
121, 122
75
337
149, 186, 190
Řízení znamének
126
Rošt
310
Rotace
Rovina symetrie
260
Rovnoběžný prut
270
170
198, 202
Rovnoměrná teplota
Příznivé účinky tahových sil
148, 185
Rozbalení z archivu
Prodloužení prutu
Projekty v síti
Prokluz
277
85
138, 139
257, 258
81
Rozdíly v tuhosti
102
Rozhraní
336
Rozšiřování databáze
99
Proměnné zatížení v kombinaci
158
RSTAB 5
Promítání
260
RTF soubor
Prostorová buňka
315
S
Protažení
170
Sada prutů
Protokol
244
Schéma
223
Průběh deformace
219
Schodiště
316
171
Schránka
247
Průběhy mimo stupnici
218
Sčítání zatěžovacích stavů
151
SDNF formát
343
Průběhy výsledků
210, 249
13, 337, 338
336
58, 143, 169, 176, 216
Průmět
172
Sekce
Průřezy
100
Seznam
Průřezy SHAPE-THICK
106
Seznam parametrů
Průřezy SHAPE-THIN
106
Seznam prutů
168, 176
Průsečík
270
Síla
167, 170
Pruty
120
Sklon hlavní osy
Pruty s podložím
136, 191
Skupina prutů
54
55, 223
301, 303, 306
102
144, 216
Pruty s pružným uložením
202
Skupiny obrázků
228
Pružnost
141
152
Působení pružiny
142
Skutečná délka prutu
R
Řádek
Sled prutů
290
Rám
309, 314
Rastr
65, 267
Reakce
199, 200
172
144, 216
Sloučení uzlů
183
Sloup
311
Složené průřezy
103
Smazání projektu
76
78
Reaktivace
189
Smazání úlohy
Reaktivace prutů
189
Smazání zatížení
183
Redukční součinitel
190
Směr prutu
123
183
Směr zatížení
172
Smyková únosnost podloží
136
Smykové plochy
101
Renderování
Renderování deformací
Renderování vnitřních sil
Řetězovka
Řídicí panel
207, 210
210
210, 217
317
66, 217, 252
Smykové přetvoření
Soubor ASCII
Soubor DXF
102
105, 236, 242, 340
340
347
Index
Tisková hlavička
231
236, 242
Tiskový soubor
242
96, 149, 185
Titulní stránka
240
Soubor PDF
243
Soubor RTF
Součinitel bezpečnosti γM
Součinitel kritického zatížení
149, 186
Součinitel teplotní roztažnosti
96
316
328
141
Tolerance
Souhrn výsledků
194
Tooltip
273
Trojúhelníkové zatížení
Souřadnice uzlu
94
Souřadný systém
93, 257, 272
121, 122
Točité schodiště
Součinitel tření
Souřadné systémy
Tuhé spojení
59
171
121, 123
Tuhost
120
Spočítat přídavné moduly
193
Typ konstrukce
Spojení prutů
276
Typ podpory
128
Spojitý nosník
308
Typ půdy
136
Typ rastru
267
Typ rozdělení zatížení
320
Typ vodicí linie
282
Typ zatížení
170
Správce projektů
72, 337
192
Stabilitní problémy
189, 190
Stálé zatížení v kombinaci
158
Standardní grafiky
226, 228
U
Standardní tiskárna
220, 242
Úchop
70
Stanovení znamének
197, 207
Uchopení objektu
180
Úhel natočení průřezu
Stavební stavy
161
Úhel natočení prutu
Stavový řádek
64
Stupnice barev
269
66, 217, 252, 295
Stupnice hodnot
67
84
64, 267
Uchopení
Statistika
Střed
286
268, 281
102
101, 126
Uložit průřez
104
Updaty
12
Úprava kombinace zatěžovacích stavů
160
Úprava skupiny zatěžovacích stavů
156
Stupnice šedi
251
Úprava zatěžovacího stavu
149
Superkombinace
161
Uspořádání
240
Svařované průřezy
104
Uzamčení vodicích linií
283
Uživatelský profil
331
Uzlové podpory
128
Svislá poloha
124, 183
Systémové požadavky
11
T
Uzly
Tabulky
164, 295
Tabulky o konstrukci
348
Tlakový prut
91
92
V
Válcované průřezy
103
Tahový prut
121, 122
Vazba
Tečení
139, 140
Vaznicová střecha
313
Vektor posunu
256
121, 123
Teorie II. řádu
152, 175, 186, 187, 190
Teorie III. řádu
187, 190
Velikost obrázku
249
Teorie výpočtu
185
Vetknutí
129
Tisk
242
Video
219
Tisk grafiky
247
Vlastní průřezy
105
Tisk zobrazení
233
Vlastní tíha
147
Index
Vložení textového souboru
236
Vložení textu
235, 236
Vzpěrný prut
Vztažná délka
234
Vztažný uzel
Vložit
290
Z
Vnitřní síly
195
Zadání v dialogu
Vnitřní síly vícebarevně
121, 122
172
92
90, 164
210, 217
Zadávání v tabulkách
Vnitřní uzly
119, 275
Záhlaví a zápatí
232
Vodicí linie
270, 281, 283
Základní údaje
83
285
Základové pásy
136
Vrstva
Vstupní pole
55
Vůle pružiny
142
Výběr
Výběr oknem
Výběr protokolu
214, 253
253
Zakřivení
289, 292
170, 178
Založení projektu
74
Založení úlohy
83
Záložka
54
228, 230
Zatěžovací stavy
Výběr výstupního protokolu
224
Zatížení na prut
168
Vybrat podrobně
333
Zatížení na uzel
166, 257
Výchozí pracovní oblast
84
146, 257
Zatížení námrazou
328
212
Zatížení pláštěm
328
207
Zatížení ploché stěny větrem
323
Vyjmout
290
Zatížení ploché/pultové střechy sněhem
326
174
Zatížení pultové střechy větrem
324
Vynucené pootočení
175
Zatížení sedlové střechy sněhem
327
Vynucený posun
174
Zatížení sedlové střechy větrem
325
Vypadlé pruty
190
Vyhlazení
Zatížení stěn větrem
322
Výřez
213, 215
Zkosení
263
Výsledky
194, 209
Zkřížené pruty
Výsledné hodnoty
209, 211
Znaménka reakcí
Výstupní protokol
220, 226
Znaménko vnitřních sil
125
Vytvoření kombinace zatěžovacích stavů 157
Zobrazení
330
Vytvoření skupiny zatěžovacích stavů
153
Zobrazení ve více oknech
Vytvoření zatěžovacího stavu
146
Vzdálenost
271, 280
Zrcadlení
276
200, 201
213, 248
209
257, 259
Vzdálenost dělicích uzlů
274
Ztužení
318
Vzor hlavičky
233
Zvětšení
262
Vzorový protokol
221
Zvláštní úpravy nastavení
190
349

rstab 6 - Dlubal

Transkript

Podobné dokumenty

Dokument PDF k projektu

rstab 8 - Dlubal

deform - Dlubal

RSTAB 8 - Dlubal Software s.r.o.

Manuál TIMBER Pro

Dokument PDF k projektu

PDF soubor ke stažení

DOPRAVNÍ A MANIPULAČNÍ ZAŘÍZENÍ I.

Železniční stanice v Canary Wharf v Londýně

Sport v životní dráze člověka s tělesným postižením

Manuál STEEL

Dokument PDF k projektu

Nové zastřešení nad branami výstaviště ve Frankfurtu

Centrum Franse Masereela Kasterlee, Belgie

Manuál RX-TIMBER

RF-HSS - Dlubal

3 - Oventrop

plate- buckling

Manuál TOWER

Chrám Bahá`í v jižní Americe

steel ec3

Manuál fyzikální kroužek