Vlčice z Wall Street

18
Portrét
č. 14, pátek 8. 4. 2016
Vlčice z Wall Street
Dívali se na ni jako
na zjevení z východní
Evropy, když v roce
1995 nastoupila
do londýnské pobočky
banky JPMorgan. Ale to
jí nestačilo a povýšila
na Wall Street. Kateřina
Zychová říká, že New
York je velmi agresivní
město a tohle byla
opravdu rychlá jízda.
Aneta Štefánková
N
Tomáš Nosil
a zdi zasedačky společnosti Verdi
Capital visí koláž sestavená ze za‑
žloutlých obálek s razítky z celého
světa. Připomíná, že zakladatelka Kateřina
Zychová má obchodování v genech. Její pra‑
dědeček totiž za první republiky založil firmu
Karel Schneider, která vyráběla pozinkované
a cínové nádoby a vyvážela je do mnoha
zemí – od Izraele přes Jihoafrickou republiku
až po Austrálii.
„Obraz visel u prarodičů v obývacím poko‑
ji. Vzpomínali, že tohle jediné jim z firmy zů‑
stalo. Komplikovaná restituce po revoluci se
totiž úplně nezdařila,“ říká štíhlá hnědovlasá
žena v tmavém kostýmku. Když se neusmívá,
má ve tváři přísný, až zarputilý výraz. Během
let v nejlepších bankách světa se musela na‑
učit mít ostré lokty. K práci v cizině ji ostatně
inspirovali právě prarodiče.
→
Portrét
19
20
Portrét
č. 14, pátek 8. 4. 2016
napsal profesionální prezentaci nebo dopis
adresovaný řediteli nadnárodní společnosti,
jsou úplně jiné. Naučila jsem se to jen tím, že
jsem dopisy musela opravovat tak dlouho,
dokud nebyly dokonalé,“ popisuje a dodává, že
jazykové schopnosti Čechů se podle její zku‑
šenosti příliš nezlepšily. „Když dnes hledám
mladé lidi do své firmy, zjišťuji, že sice anglic‑
ky umí, ale s velmi limitovaným slovníkem.
Nejsou schopní v jazyce přemýšlet. K tomu je
potřeba delší pobyt v anglicky mluvících ze‑
mích, čtení zpráv a knih v originále, sledování
filmů v původním znění a podobně.“
Překonat velký zápřah jí pomohly dvě věci –
duše sportovkyně, odmala se totiž věnovala
atletice, tenisu a volejbalu, a peníze. „Investič‑
ní bankovnictví je pověstné vysokými bonusy.
investory, aby půjčili do České republiky.“
Na Wall Street pracovala nejen u JPMorgan,
ale také pro Credit Suisse.
Když do odvětví investičního bankovnictví
nastupovala, šlo o výrazně mužský svět. Po‑
měr ženy‑muži byl podle ní asi dvě ku osmi,
postupně se ale zvyšoval. „Banky se dívají,
kam se svět vyvíjí. Pracovní prostředí je dale‑
ko efektivnější, když se v něm potkávají muži
i ženy. Nemá to nic společného s propagací
feminismu, ale ženy mají zkrátka jiné schop‑
nosti než muži. Nemají tak nafouklé ego, jsou
daleko empatičtější, což může pomoci v růz‑
ných situacích, třeba v dojednávání obchodů
či najímání a řízení lidí.“
V současné době se podle ní v Americe
poměr ustálil, řeší se však jiný problém. Všímá
To prostředí bylo plné testosteronu –
kohoutů, kteří na sebe na trading flooru
řvali, aby si vymezili teritorium. Kdo měl
silnější hlas, ten byl víc cool.
Foto: Shutterstock
Máš to zapotřebí?
„Bývalý účetní z rodinné firmy pozval
babičku a dědečka do Chicaga, aby pro
něj pracovali. Uvažovali tehdy o emigraci,
ale babička to psychicky neunesla. Měla
v Československu dva syny a malá vnouča‑
ta. Po roce a půl se vrátili. A děda jí to nikdy
neodpustil,“ vzpomíná Zychová, která celé
dětství slýchala, že musí odjet do Ameriky.
Už na gymnáziu uvažovala, že emigruje.
Po maturitě však nastala sametová revoluce,
což situaci výrazně zjednodušilo. Několik
semestrů na vysoké škole strávila v Němec‑
ku, kde se zdokonalila v němčině a vedle
toho studovala i angličtinu.
„Začátkem 90. let, v době raného kapi‑
talismu, byly jiné podmínky a požadavky
pro dosažení úspěchu než dnes. V Česku
měl šanci uspět v podstatě každý, kdo byl
průbojný a uměl jazyky. Jako čerstvá absol‑
ventka jsem se přihlásila na stáž do české
kanceláře investiční banky JPMorgan, kde si
mě pod křídla vzal sám ředitel a zakladatel
české pobočky Karl‑Heinz Kranich. Ten mě
později doporučil do Londýna.“
No co, přišly odměny
Vzpomíná, jak se na ni v britské metropoli
v roce 1995 dívali jako na zjevení z východní
Evropy. Česko ale podle ní mělo v JPMorgan
dobrou pověst, především kvůli úspěšné
privatizaci Českého Telecomu. „Najímali
talenty z celé Evropy, které měly do velkého
kotle přispět tím, co v něm chybělo. Z na‑
šeho regionu jsem tam byla jen já a jeden
Polák,“ popisuje Zychová, kterou v Londýně
čekalo vyčerpávající pracovní nasazení.
„Nároky byly obrovské, neustále mi
někdo na stůl pokládal další a další úkoly.
Na množství práce bylo minimum lidí,
domů jsem chodila pozdě a občas spala
třeba jen dvě hodiny. Stávalo se, že mi
zavolali ve tři ráno, ať přijdu, že našli chybu
v prezentaci. Stačilo by to opravit až ráno,
ale podle mě tím trénovali juniory, aby
ukázali, jak jsou tvrdí.“
Mezery pociťovala i v jazyce, přestože si my‑
slela, že angličtinu ovládá slušně. „Jenže mým
šéfem byl americký právník, který mě za ni
neustále tepal. Požadavky na to, aby člověk
↑ Newyorská Wall Street –
ikonické místo velkého byznysu
Učíme lidi,
že stejně jako
si nechávají
opravit
auto nebo
počítač, musí
se s někým
poradit,
do čeho
investovat.
Po roce v londýnské JPMorgan požádala
Kateřina Zychová o přeložení do pobočky
v New Yorku. Zaprvé už tam žil její partner,
zadruhé chtěla oblast fúzí a akvizic vyměnit
za finanční trhy. „Nejsem rozený analy‑
tik, v Londýně jsem se trápila. Jsem spíš
impulzivnější obchodník, vydávání bondů
a akcií mi vyhovovalo mnohem víc,“ říká
žena, která se rázem dostala na trading floor,
tedy ikonické místo s mnoha obrazovkami
a nervózními tradery, kde se uzavírají klíčové
obchody.
„New York sám o sobě je velmi agresivní
město, a povýšíte‑li na Wall Street, je to
opravdu rychlá jízda. Když se za mnou přijel
podívat kamarád, který dělal v JPMorgan
v Praze, a viděl mě tam vystresovanou
a unavenou, tak se mě zeptal: Máš tohle
zapotřebí? Vrať se, uděláme pár dealů,
vyděláš si. A hlavně budeš v klidu. Ale mně
se to tenkrát líbilo. Byla to výzva, když jsem
jako pětadvacetiletá holka tradovala miliardy
a pracovala s lidmi z té nejvyšší ligy. Platila
tam hodně plochá hierarchie, takže jsem se
bavila i s šéfem celé banky, tenkrát Johnem
Hancockem.“
Za zajímavé obchody své kariéry považuje
Kateřina Zychová ty, které se dotýkaly Česka.
Se vstupem na newyorskou burzu pomáhala
například ČEZ nebo Komerční bance. „Bylo
úžasné, že jsme tenkrát přesvědčili americké
si toho, že jakmile se ženy dostanou na vrcho‑
lovou pozici, často se jí vzdají a rozhodnou se
pro klidnější způsob života. „Ne každá zvládá
náročnou péči o rodinu a stres s tím, že na ni
pořád někdo tlačí, aby vygenerovala x milionů
dolarů za rok. Ze seniorních pozic je zkrátka
mnohem větší odliv žen než mužů.“
V Česku, kde mají muži ve vedoucích
pozicích stále převahu, by zavedla kvóty.
„Máme dost schopných žen, které si ale
na vyšší pozice netroufají. Je to podobně
jako se zákazem kouření. Dokud to Čechům
nikdo nedá příkazem, nebudou ho dodržovat.
Když jsme potřebovali v Americe zvýšit počet
žen, vyráželi jsme na univerzity s prezenta‑
cemi pro studentky. Ukazovali jsme jim, že
se mohou dostat do elitní banky a přitom
zvládat rodinu, nabízeli jsme jim flexibilní
práci po porodu, benefity. To je podle mě také
správná cesta.“
Věci, o kterých se nemluví
Na kolegy z Wall Street, kteří pocházeli z ce‑
lého světa, dnes vzpomíná s úsměvem. „Bylo
to prostředí plné testosteronu. Kohouti, kteří
na sebe na trading flooru řvali, aby si získali
autoritu a vymezili teritorium. Kdo měl
silnější hlas, ten byl víc cool. V první řadě jim
šlo ale samozřejmě o finanční bonusy.“
Po práci však dokázali hodit šarvátky
za hlavu a vyráželi společně na pivo, tedy
spíše na Long Island Ice Tea. Bohatým so­
ciálním životem podle ní bankéři kompenzují
pracovní vypětí. „Kdo paří, je v partě. Když
nejdete ven, jste považovaná za podivína.
O drogách nic nevím. Mezi tradery ale možná
probíhaly věci, o kterých se nemluví…“
říká Zychová a přiznává, že aby v mužském
kolektivu vydržela, musela se mu v lecčems →
KATALOG
JARO 20
LÉTO 16
Inzerce
Pamatuji, jak jsem si, to už bylo později
v Americe, šla vybrat peníze do bankomatu
a měla jsem na kontě o 100 000 dolarů víc.
Na běžném účtu. Zůstala jsem zírat a můj
přítel, který se pohyboval ve stejné oblasti, mi
jen suše řekl: No co, přišly ti odměny.“
katalog jaro/léto 2016 najdete na
www.hudy.cz
EG000000
Portrét
Kateřina Zychová (45)
Celkově jsem zvolnila, začala jsem dělat
detox. Každý rok ho opakuji na thajském
ostrově Ko Samui, kde týden piju jen
vodu a kokosové mléko, které má z ovoce
nejvíce minerálů. Stravu jsem obecně
změnila, jím více zeleniny a hodně vita‑
minů obsahujících antioxidanty.”
Foto: Tomáš Nosil, produkce: Symona Půhonná
Investorka. Pracovala v největších
investičních bankách světa
JPMorgan, Credit Suisse
a Goldman Sachs v Londýně
a v New Yorku. Pochází z Ostravy,
vystudovala ekonomii na Obchodně
podnikatelské fakultě Slezské
univerzity v Opavě a později
získala titul MBA na americkém
Rochester Institute of Technology.
V současnosti vede vlastní
investiční firmu Verdi Capital. Baví
ji jízda na horském kole, lyžování
a skialpinismus, tenis, cestování
do exotických zemí a studium
jazyků.
Byla to výzva,
když jsem jako
pětadvacetiletá
holka tradovala
miliardy
a pracovala
s lidmi z té
nejvyšší ligy.
Platila tam
hodně plochá
hierarchie,
takže jsem se
bavila i s šéfem
celé banky,
tenkrát Johnem
Hancockem.“
Portrét
č. 14, pátek 8. 4. 2016
Adrenalin v zemi nikoho
přizpůsobit. „Začala jsem mluvit americkým
akcentem a chovat se podobně jako oni. Jejich
mluva je vlastně docela omezená. Můj přítel
mi říkal: Co se s tebou děje? S tebou se nedá
bavit. Vždyť za chvíli ze sebe budeš házet jen
slabiky.“
Svoji ženskost si udržovala alespoň tím, že
nosila sukně. V New Yorku, který je městem
módy, chodila nakupovat s kolegyní z Fran‑
cie. „I když jsme vydělávaly velmi pěkné
peníze, držely jsme se v rámci rozpočtu. Ob‑
čas jsme ale vyrazily do luxusních obchodů
na Páté avenue. Jedny krásné plesové šaty
od Armaniho mi vydržely patnáct let.“
Tvrdá práce, ač odměněná pohádkovou
mzdou, se však podepsala na jejím zdraví.
Před dvanácti lety jí lékaři diagnostikovali
rakovinu prsu. „Je možné, že se všechen
ten stres podepsal na tom, že jsem takhle
onemocněla,“ uvažuje Zychová, kterou ale
ani vážná nemoc neodradila od náročné
práce. „Bankovnictvím žiju, o jiné oblasti
jsem neuvažovala. Jen jsem tehdy změnila
zaměstnavatele a vzala si čtvrt roku volno.
Z Wall Street odešla po sedmi letech
zpět do Londýna. Svou roli v tom hrál
rozchod s přítelem, ale také lákavější
pracovní nabídka. V New Yorku působila
v oddělení pro Latinskou Ameriku, kde
se vypracovala až na viceprezidentku.
Další povýšení záleželo na tom, kolik
přinese byznysu. Sama sobě pokládala
otázku: Mám běhat po Mexiku nebo
Brazílii a shánět klienty? Svoji kariéru
proto završila odchodem do britské Gol‑
dman Sachs, kde se podílela na rozjezdu
oddělení rozvíjejících se trhů. Věnovala
se byznysu ve střední a východní Evropě,
Česko nevyjímaje.
Stále více ale přemýšlela o tom, zda si
nezaložit vlastní firmu a být soběstačná.
Život v investičních bankách, který se
odehrává podle toho, jak se daří trhům,
už ji přestával bavit. Navíc přicházela
finanční krize. Výpověď v Goldman
Sachs podala pouhý měsíc před tím, než
padla banka Lehman Brothers, která je
s příčinou globální ekonomické recese
spojovaná. „Můj šéf odešel asi půl roku
přede mnou. To jsem hned věděla, že je
zle. Managementy bank vždy tuší, že se
k něčemu schyluje. I o Lehmanu se vě‑
dělo nejméně dva roky dopředu, jak je to
mimochodem skvěle ztvárněné ve filmu
Big Short.“
V Praze si tedy založila vlastní spo‑
lečnost Verdi Capital, která nabízí kromě
jiného správu soukromého majetku. Češi
se k této službě podle ní zatím staví spíš
skepticky. „Když má někdo peníze, myslí
si, že je dokáže investovat sám, nebo
ten úkol svěří bankám. Naše komerční
banky na to ale nestačí. Učíme lidi, že
stejně jako si nechávají opravit auto
nebo počítač, musí se s někým poradit,
do čeho investovat. Jak mohou například
vědět, že se v Londýně nabízejí fondy
alternativních investic či hedgeové fondy
s atraktivními výnosy a návratností více
než 15 procent? Ta informace se k lidem
nedostane. A my jsme tu od toho, aby‑
chom jim to řekli.“
Firma vytvořila i fond privátního kapi‑
tálu, ze kterého investuje do dvou oblastí.
Za prvé do českých středních firem, jimž
chce pomoct v růstu, za druhé do obno‑
vitelných zdrojů. Jejími klienty jsou jak
movití Češi, tak cizinci, většinou Britové.
„Peněz máme dost, ale dobrých nápadů,
do kterých je vložit, málo. Hledáme proto
talentované lidi s chytrými projekty, které
bychom mohli zafinancovat,“ potvrzuje
situaci, na které se shoduje většina investič‑
ních firem.
Podobně jako v práci si dopřává adrenalin
i ve volném čase. Před pár lety propadla he‑
liskiingu, tedy lyžování ve volném terénu, kam
se dopraví helikoptérou. Vyzkoušela si ho už
v Kanadě a ve Švédsku. „Je to úžasné, v malé
skupince projíždíte krajinou nikoho. Náročné
je to spíš finančně než fyzicky. Zvládnete to,
když máte dobrou techniku a nebojíte se lavin.
I pro ten případ si s sebou ale vozíme lopatu
jako lavinovou výbavu.“
23
Fyzičku si udržuje cvičením v posilovně,
jízdou na kole, kvůli problémům se zády a se‑
davému zaměstnání se věnuje i józe a pilates.
A každý den začíná sérií dvaceti kliků.
Pomáhá také dětským domovům, a to nejen
finančními dary, ale sama do těchto zařízení
jezdí. Jejím snem je vytvořit program na vý‑
uku jazyků, který by dětem pomáhal najít
lepší uplatnění. Sama cizí řeči ve svém volnu
studuje, teď je na řadě čínština. „Jsem na sebe
náročná. Myslím, že člověk má neustále po‑
souvat své hranice.“ Inzerce
EG000647
22
Zdarma Zákaznická karta nabitá slevami
Naše obrovské výhody Vám neuletí, držíme je pro Vás.
www.ppas.cz
840 555 333