Dlouhodobá podniková odpovědnost a etika v manažerském

Transkript

Dlouhodobá podniková odpovědnost a etika
v manažerském vzdělávání
Východiska projektu
Pracovní verze podkladů pro konferenci
dne 17. 09. 2015 na VŠE v Praze
Mathias Schüz, Ivan Nový, Dušan Kučera
ZHAW-SML, Winterthur/ 24.08.2015
©
VŠE v Praze, FPH
Dlouhodobá podniková zodpovědnost a etika v manažerském vzdělávání
OBSAH
A Východiska projektu
1. Důvody pro doplnění výuky a výzkumu .................................. ... 4
1.1. Globální východiska .......................................................................... 4
1.2. Výzva pro ekonomické univerzity a vysoké školy (Business
Schools)……………… ....................................................................... 5
1.3. Principy pro zodpovědné manažerské vzdělávání (UNPRME) ......... 5
1.4. Situace na českých vysokých školách ............................................... 6
2.
Vize projektu .......................................................................... ….7
3.
4.
5.
6.
7.
Cíl přenosu know-how ......................................................... …. 7
Cílové skupiny ........................................................................... 8
Metodika práce .......................................................................... 8
Důvody spolupráce SML-ZHAW s VŠE v Praze........................... 8
Důvody pro žádost o finanční podporu Fondu partnerství………..9
8.
Využití projektu ....................................................................... .11
8.1. Využití pro zapojené zájmové skupiny ............................................. 11
8.2. Využití pro českého partnera ......................................................... 122
8.3. Využití pro švýcarského partnera .................................................. 123
B. Východiska české perspektivy
1. Výchozí situace

Neúspěch socialistického modelu podnikového hospodaření …………. 14

Hospodářské prostředí po roce 1989…………………………………….. 14

Hledání myšlenkových kořenů zodpovědného podnikání…………….….14

Porevoluční podnikatelská společnost v Čechách a Východní Evropě ..15

Absence filozofického podhoubí podnikatelství…………………………...16

Oslabení odpovědné linie podnikatelského myšlení v západních
ekonomikách…………………………………………………………………. 17

Krize kapitalismu…………………………………………………………….. 17

Krize podnikatelů a manažerů……………………………………………… 17

Hledání zdroje odpovědnosti v hospodářské společnosti……………….. 18

Volání po „novém duchu kapitalismu“…………………………………….. 19

Paradigmata odpovědného managementu budoucnosti …………………18

Přirozená skepse vůči etice v podnikání a management…………………20

Záblesk naděje mezi firmami………………………………………………...20

Záblesk naděje na vysokých školách……………………………………….20
2. Myšlenkový rámec …………………………………………… 21

Význam celkového pojetí antropologie ……………………………………22

Význam celkového pojetí života a práce …………………………………. 23

Význam celkového pojetí ekonomie ………………………………………25
3. Pedagogický rámec ……….………………………………………..28

Odpovědná ekonomie v kontextu společenských oborů ………………...28

Využití původního významu pojmu „ekonomie“…………………………...29
1

Model celkového pojetí ekonomie…………………………………………..29

Domácí odborná reflexe ……………………………………………………. 31

Příspěvek podnikatelské psychologie ……………………………………...31

Lektorský přístup ……………………………………………………………..33
Literatura …………………………………………………………………..……35
2
Předmluva
Dosavadní spolupráce české Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE) se
švýcarskou Zurich University of Applied Sciences (ZHAW) se osvědčila v
prvním společném projektu v roce 2012 „Transfer know-how týkající se
vzdělávacího systému na vysokých školách se zaměřením na praktickou
aplikaci“. V tomto smyslu švýcarská škola nabídla své zkušenosti s firmami
českému partnerovi v Praze. Výsledek první spolupráce byl podán jednak v
závěrečné zprávě projektu, jednak v závěrečné konferenci „Vzdělávání
manažerů a podnikatelů v dlouhodobé perspektivě“, která se konala dne 12.
září 2012 na VŠE v Praze. Konference prokázala potřebu VŠE v Praze a
dalších českých vysokých škol propojit své teoretické působení s výzkumem
a řešením praktických úkolů ve firmách. Přirozeným důsledkem dané
spolupráce byl návrh pro systematické zpracování nového tématu:
„Dlouhodobá odpovědnost a etika v manažerském vzdělávání“.
Vysoká škola ekonomická v Praze proto připravila pro česko-švýcarský
Fond partnerství podklady nového projektu, s jehož přidělenými finančními
prostředky pro údobí září 2014 – září 2015 se obě partnerské univerzity
pustily do řešení nového úkolu. VŠE v Praze opět požádala School of
Management and Law na ZHAW ve Winterthuru, aby se ujala základní
přípravy a dodání potřebného know-how. Ve dvou třídenních workshopech
byly v týmu složeném z obou škol k danému tématu vytvořeny obsahové,
didaktické a metodologické podklady, které mají sloužit jako základ pro
výuku a výzkum v oblasti „Dlouhodobá podniková odpovědnost a etika”. Na
konferenci 17. září 2015 budou představeny vybrané výsledky společné
roční práce. Mezi pozvanými účastníky konference budou zástupci
vysokých škol, učitelů a studentů, zástupci firemních managementů a
případně i státní správy. Všem budou předneseny základní cíle a výstupy
projektu, které budou předloženy ke společné diskuzi.
Předložený manuskript dokládá první výsledky spolupráce partnerských
škol a pracovní podklady pro zmíněnou konferenci 17. září 2015 na VŠE v
Praze. Výstupy z konference a předložené kapitoly budou základem pro
pozdější kompletní vydání skripta (samostatné knižní publikace) s výhledem
do konce roku 2015.
Předložený manuskript obsahuje nejprve popis projektu a jeho cíle, poté
dává nahlédnout do východisek týmu VŠE v Praze, a nakonec v jednotlivých
kapitolách představuje celkový model k dlouhodobé podnikové
odpovědnosti, ve kterém jsou integrovány rovněž nejdůležitější přístupy k
podnikatelské etice. Autoři budou rádi, když skripta poslouží učitelům i
studentům v lepším pochopení možných východisek a dopadů podnikové
odpovědnost, které lze začlenit do struktury vysokoškolské výuky.
Winterthur/ Praha, 24. 08. 2015
3
Prof. Dr. Mathias Schüz
Prof. Ing. Ivan Novy, CSc.
Mgr. Dušan Kučera, Ph.D., MBA
Dlouhodobá podniková odpovědnost a etika ve
vzdělávacích programech
na českých vysokých školách
A Východiska projektu
Důvody pro doplnění výuky a výzkumu
Důvody pro doplnění výuky a výzkumu na českých vysokých školách nebo
dalších vzdělávacích institucích v oblasti dlouhodobé podnikové
odpovědnosti s důrazem na podnikatelskou etiku jsou komplexní. Základní
důvod je samozřejmě podmíněn historickým vývojem.
Po prolomení „želené opony“ bylo v západní společnosti populární neoliberální ekonomické myšlení. Je tedy přirozené, že tento kurz byl nabídnut
přívržencům, poradcům, odborníkům i investorům jako východisko pro
založení a další rozvoj tržního hospodářství ve východoevropských zemích.
Téměř jako jediná zodpovědnost podniku byla více méně vyžadovaná
maximalizace zisku a sledování především vlastních firemních a
vlastnických zájmů. Tento přístup byl v podstatě také vyžadován od
firemního managementu. Přirozeně, že v této perspektivě byla zanedbána
hlediska odpovědnosti vůči zaměstnancům, společnosti a ekologii.
Především v prvních privatizačních letech a během rychlého rozvoje
českého hospodářství byl kladen důraz na optimalizaci výrobních a
obchodních procesů za účelem větší efektivity, kterou vyžadovaly jak
domácí tak hlavně zahraniční mateřské společnosti. Tomuto trendu se
přizpůsobily také studijní a výzkumné plány univerzit a obchodních nebo
ekonomických vysokých škol. Zohledňování závažných sociálních a
ekologických krátkodobých i dlouhodobých vedlejších důsledků a zpětných
dopadů zůstalo na okraji úzkých ekonomických zájmů. Proto se následující
kapitoly budou věnovat právě tomuto nedostatku.
Globální východiska
Světové hospodářství se již celá desetiletí potýká s výskytem nejrůznějších
krizí. Ty největší krize souvisí s propady akcií na burzách. Proto také stále
vice sílí obecný zájem o „dlouhodobou strategii firem“ (Sustainability) a
„Podnikovou odpovědnost“ (Corporate Responsibility). Už od chvíle
odhalení účetních a auditorských podvodů ve firmách jako např. Enron a
Worldcom v roce 2002 vyžaduje americký zákonodárce ve svém „Sarbanes
Oxley Act“ od vrcholových manažerů burzovních společností větší
individuální a podnikatelskou odpovědnost za transparentnost všech
kapitálových toků jakož i za zákonné chování všech jejich zaměstnanců.
4
Kromě uvedených skutečností se podniky ocitly po přísnějším dohledem
nejrůznějších organizací a hnutí, musí splňovat rostoucí očekávání všech
zájmových skupin, a přitom jsou konfrontováni omezenými zdroji. Katastrofy
ropných společností v Mexickém zálivu a atomových elektráren např. ve
Fukušimě jsou jen těmi nejznámějšími příklady. Některé firmy a společnosti
ztratili svou reputaci, protože bud na svém místě nebo v celé branži byli příliš
jednostranně orientovány. Přitom celosvětové průzkumy prováděné firmami
KPMG, Accenture nebo PWC prokazují, že většina vrcholových manažerů
dbá na svou zodpovědnost vůči „dlouhodobému vývoji“ (sustainable
development) a také na svou sociální a ekologickou zodpovědnost, kterou
chápou jakou jeden z rozhodujících pilířů svého podnikatelského úspěchu.
Rovněž se prokázalo, že většina spotřebitelů dává přednost výrobkům, které
odpovídají podpoře zdraví, společenské stabilitě a přírodním podmínkám.
Sociologové toto sociální hnutí označili slovem LOHAS (= Lifestyle of Health
and Sustainability). V celosvětovém měřítku reprezentují trh s obratem ve
výši mnoha miliard dolarů.
Aby se firmy na trhu mohly dobře umístit a dlouhodobě udržet jako úspěšní
hráči ve své branži, jsou, ač chtějí nebo ne, nuceny přebírat stále více
dlouhodobé zodpovědnosti (sustainable corporate responsibility). Přitom se
musí také hlouběji zabývat otázkou, co tyto výzvy pro ně konkrétně
znamenají. Mezi odpověďmi najdeme mnoho různých, a zčásti i
protikladných, důrazů na to, jak vlastně máme rozumět výzvě k “podnikové
odpovědnosti” a “dlouhodobosti”.
Na jedné straně se mnoho firem rozhodlo dodržovat určité standardy jako
např. deset principů společnosti UN Global Compact (dodržování lidských
práv, dodržování směrnic společnosti International Labor Organsation,
minimalizace ekologických škod, boj proti korupci), jenže stejně zůstává
otevřeno, jak se daná firma pak bude chovat v konkrétním případě. Na druhé
straně mnozí manažeři firem vůbec nejsou školeni v tom, proč a jak plnit
zásady dlouhodobého podnikání a komplexní zodpovědnosti. Proto si stále
vice firem klade otázku, zda a do jaké míry jsou vůbec schopni odpovědně
reagovat na globální výzvy.
Výzva pro ekonomické univerzity a obchodní školy
V minulých desetiletích uvedené otázky většina univerzit a obchodních škol
dlouhodobě zanedbávaly, ačkoliv právě jejich ekonomické a finanční
programy nebo programy MBA absolvovala většina dnešních manažerů.
Stále vice studentů si proto ztěžují, že mnohé školy a jejich odborné
vzdělávací programy vyučují stále ještě zastaralé podnikatelské modely,
které sledují “tržní efektivitu” založenou jednostranně na perspektivě
akcionářů a ceny akcií (Shareholder-Value). Tento model sleduje
samozřejmě hlavně maximalizaci zisku, ačkoliv je podle dnešních poznatků
a minulých zkušeností omezený a v mnohých ohledech selhává.
Principy pro zodpovědné manažerské vzdělávání (UN PRME)
Sdělili jsme si důvody, proč se Spojené národy rozhodly zaštítit různé školy
a organizace základními šesti „Principů pro zodpovědné manažerské
vzdělávání“ (Principles for Responsible Management Education“ - UNPRME, www.unprme.org). Univerzity a vysoké školy, které se k těmto
principům přihlásily, se dobrovolně zavazují k následujícím bodům:
5

podporovat svou výukou a výzkumem schopnosti svých studentů,
aby podporovali dlouhodobé hodnotově orientované podnikání a
hospodaření;
 seznamovat své studenty s hodnotami UN-Global Compact a vést je
k jejich implementaci v podnikatelské praxi;
 předávat svých studentům praktické zkušenosti týkající se
odpovědného řízení firem;
 aktivně vyhledávat a pěstovat dialog s různými zájmovými skupinami
(Stakeholders – jako např. s učiteli, podnikateli, politiky, zástupci
neziskových organizací) ohledně náročných situací v rámci
dlouhodobé odpovědnosti podniků;
 vést rozhovor s podnikateli a manažery o potenciálech i limitech
dlouhodobé podnikatelské odpovědnosti v praxi;
 angažovat se ve výzkumu možných příčin a dopadů dlouhodobé
podnikové odpovědnosti, a to ve trojí dimenzi: ekonomické, sociální
a ekologické.
Důsledné zavádění těchto směrnic se má ve vzdělávacích institucích
obecně stát určitým příkladem pro všechny své studenty, jak konkrétně
může firma pracovat v rámci své dlouhodobé odpovědnosti. Každopádně je
známo, že již v 80 zemích světa tyto směrnice podepsalo na 500 škol. A
jejich počet postupně roste (mimochodem patří mezi ně i partnerská School
of Management and Law na ZHAW a VŠE v Praze jako teprve druhá vysoká
škola v ČR). Jistě, nějaká důsledná a přísná kontrola všech škol, jak se ke
svým závazkům stavějí, asi není možná, zatím ani nebyla hlavním cílem
organizace, presto je to vědomý krok každé školy k implementaci daných
zásad. Záleží na odpovědnosti každé vzdělávací instituce, která se tímto
přihlášením se k zásadám PRME pouští na cestu do nového prostředí, ve
kterém ještě nemáme dost příkladů pro velká hodnocení, máme však
prvních 500 rozhodnutých nováčků.
Situace na českých vysokých školách
Jak už jsme zmínili výše, je celá řada důvodů, proč téma „dlouhodobá
podniková odpovědnost“ nebylo na českých vysokých školách v centru
zájmu ani výzkumu ani výuky. Ani na VŠE se svými 15 000 studenty neměla
dlouhá léta povinný předmět týkající se dlouhodobé odpovědnosti,
manažerské zodpovědnosti nebo podnikatelské etiky. V celé České
republice jen snad jen pár škol, které vůbec mají svůj etický kodex.
Především kromě medicíny a několika pracovišť na Karlově univerzitě
schází na vysokých školách předmět vztahující se k etice. Proto si
dovolujeme vypracovat následná doporučení, která umožní zavedení
vzdělávání v oblasti dlouhodobé zodpovědnosti lidského rozhodování a
jednání. Pro státní administrativu, obchodní a ekonomické nebo finanční
školy tak nabízí VŠE v Praze určitý příklad, východiska, osnovy a metodiku.
Máme za to, že dříve, než se české vysoké školy pustí do předmětu
dlouhodobá podniková (nebo instituční) odpovědnost, bude smysluplné toto
téma zapracovat do kontextu českého hospodářství a státní správy. V tomto
kontextu bude potřeba také vést výuku a výzkum. Tento vývoj je také zatím
brzděn nedostatkem vhodných odborníků etického a hodnotového myšlení
v hospodářské nebo jiné oblasti.
6
Vize projektu
Ve spolupráci se ZHAW se VŠE v Praze rozhodla podílet se na zásadním
příspěvku k dlouhodobému myšlení a praktické odpovědnosti podniků v
České republice. Myslíme tím konkrétní příspěvek cestou základního
výzkumu a prakticky orientované výuky, abychom získali první aplikované
příklady i pro další školy a univerzity. Touto cestou by měla ze škol odcházet
nová generace budoucích manažerů a podnikatelů, kteří si budou vědomi
své ekonomické, sociální a ekologické odpovědnosti vůči budoucím
generacím a zároveň toto přesvědčení budou důsledně realizovat ve svých
podnikatelských aktivitách pro obecné dobro lidí a veškerého života. Touto
cestou věříme, že poskytneme určitý příklad a podstatný příspěvek k
dlouhodobému zdravému vývoji naších zemí a Evropě. Vypracování
aplikačních příkladů podnikové etiky a manažerské odpovědnosti by mělo
pokračovat v jednotlivých oborech, jako např.:
- Zodpovědnost a etika podnikatele
- Zodpovědnost a etika podnikového managementu
- Zodpovědnost ve výrobě
- Zodpovědnost a etika v prodeji a marketingu
- Zodpovědnost a etika v účetnictví a auditu
- Zodpovědnost pro finanční a kapitálové trhy, banky, pojišťovny
- Role etického kodexu podniku a jeho aplikace
- Význam a metody manažerského vzdělávání v oblasti odpovědnosti
a etiky.
Cíl přenosu know-how
1. Vzhledem k naléhavým problémům, s kterými se potýká ekonomické
prostředí obecně a hospodářské prostředí v České republice konkrétně,
stojí české vysoké školy před úkolem, aby připravovaly své absolventy
s větším vědomím osobní zodpovědnosti. Oni budou pravděpodobně
těmi, kteří budou ovládat “výhybky” budoucího vývoje české společnosti
a českých podniků tak, aby se vyvíjely směrem k dlouhodobé prosperitě,
lepší kvalitě života a práce, a ne k jejímu zhoršování. VŠE se přihlásila
k zavedení předmětu do své výuky. Pro přípravu získává potřebné
informace a znalosti k dlouhodobé perspektivě podnikové
zodpovědnosti ve spolupráci s renomovanou švýcarskou vysokou
školou, která se orientuje na spolupráci s praxí. Poskytnuté know-how
bude zapracováno do výzkumu a výuky napříč celé VŠE v Praze, takže
všichni absolventi budou mít možnost získat potřebnou přípravu pro své
budoucí manažerské pozice, ve kterých budou moci aktivně podporovat
dlouhodobou zodpovědnost ve vývoji českého hospodářství.
2. Pomocí vhodné aplikace obsahu projektu budou absolventi vysokých
škol vedeni k tomu, aby nesledovali jen své či podnikové egoistické a
krátkodobé zájmy, nýbrž dlouhodobé zájmy všech zúčastněných stran
hospodářské společnosti. Vycházíme z toho, že ten, kdo sleduje
dlouhodobé zájmy podniku a společnosti, bude odměněn také
dlouhodobými příjmy – tedy důvěrou svých zaměstnanců a zákazníků
7
nebo dalších zájmových skupin (Stakeholders). To znamená, že tyto
skupiny nebude dlouhodobě poškozovat, ale bude jim nabízet kvalitní
produkty nebo služby za vhodnou cenu, která mu vrátí vložené investice.
Vypracování dlouhodobé podnikové zodpovědnosti, které proběhne ve
spolupráci se ZHAW v několika krocích. Patří k nim společné workshopy,
sympozia, vstupy do výuky a publikace.
Mezi další cíle patří:
 Získání etablovaných a prakticky ověřených vědomostí o tom, jak mohou
podniky pracovat s co nejkomplexnějším rozměrem své zodpovědnosti;
 Získání know-how o tom, jak dané vědění z workshopů, seminářů a
přednášek dál přenášet na studenty;

Příprava publikací o daném zpracovaném tématu pro širší vědecké
prostředí České republiky.
 Spolupůsobení na členství VŠE v Praze v UN-PRME, kde je SML již
několik let aktivní součástí organizace.
Cílové skupiny
Mezi cílové skupiny tohoto sub-projektu patří primárně členové projektového
týmu VŠE v Praze, sekundárně další kolegové vysoké školy a samotní
studenti, terciárně učitelé a lektoři dalších vysokých škol v České republice.
V neposlední řadě budou prostřednictvím konferencí a připravovaných
publikací osloveni manažeři různých podniků a institucí nebo zástupci
neziskových organizací.
Metodika práce
Vypracování dlouhodobé podnikové zodpovědnosti proběhne ve spolupráci
se ZHAW v několika krocích. Patří k nim společné workshopy, sympozia,
vstupy do výuky a publikace. Touto cestou se český projektový tým seznámí
s filozofií, vědeckými základy, pedagogickými nástroji, metodami, modely a
různými teoriemi “dlouhodobé podnikové odpovědnosti a etiky“, jak byly
vyvinuty na ZHAW, jak budou prodiskutovány a navrženy pro smysluplný a
vhodný přenos do českého prostředí vysokých škol a postupně i do
jednotlivých podniků.
Principiálně díky tomuto projektu VŠE v Praze získá ve spolupráci se School
of Management and Law“ (SML) na „Zurich University of Applied Sciences“
(ZHAW) veškeré potřebné informace a znalosti o komplexních souvislostech
dlouhodobé odpovědnosti podnikového úspěchu. Touto cestou získá kvalita
vzdělání na českých vysokých školách zcela nový potenciál v dané oblasti
a jejich absolventi zcela nové kompetence. Předpokládáme, že takto
připravení absolventi získají díky svému odbornému a osobnostnímu profilu
u svých zaměstnavatelů dlouhodobější uplatnění.
Důvody SML-ZHAW pro spolupráci s VŠE v Praze
Hlavní důvody pro pokračování spolupráce mezi oběma vysokými školami
je následující:
1. Vysoká kvalita a profesionalita vzdělávacích programů ZHAW.
8






Silná orientace na praxi ZHAW, která nabízí pomoc v dané oblasti i
českým vysokým školám.
Vybraní odborníci SML ZHAW, kteří pracují na tématu dlouhodobá
podniková odpovědnost- Zpracované základy jsou již léta součástí
jejich výuky.
Ověřená spolupráce s některými odborníky SML v prvním
společném projektu zaručuje potřebnou kontinuitu v předávání
zkušeností mezi oběma školiami
Pedagogické zkušenosti učitelů SML v oblasti didaktiky a metodiky
jakož i četné případové studie jsou podstatnou částí přenosu
kompetencí do prostředí českých vysokých škol.
Díky vzájemné spolupráci mohou být na VŠE v Praze lépe
realizovatelné zmíněné směrnice UN PRME v oblasti vzdělávání
managementu k dlouhodobé zodpovědnosti.
Samotné zahájení spolupráce odborníků ZHAW s partnery pro dané
téma na VŠE v Praze bylo možné díky tomu, že vedení Fakulty
podnikohospodářské bylo otevřeno záměru projektu a připraveno se
mu odborně věnovat. Projekt se stal nadějným, protože velmi rychle
byl sestaven pražský pracovní tým pod vedením Prof. Ing. Ivana
Nového, CSc. Zdárný rozvoj projektu byl zajištěn aktivním příslibem
jak spolupráce na přípravě učebních textů s koordinační podporou
Dr. Mgr. Dušana Kučery, tak rozhodnutím aplikovat perspektivu
dlouhodobé odpovědnosti a podnikatelské etiky do výuky.
Důvody pro žádost o finanční podporu Fondu
partnerství
Aby bylo možné provést smysluplný přenos vědomostí a zkušeností ze
ZHAW na VŠE v Praze, byla nutná pro českou vysokou školu určitá finanční
podpora. Bez ní by nebylo možné zajistit osobní zapojení odborníků ZHAW
pro realizaci projektu. Prakticky vlastně platí, že učitelé ani nemají povolení
být aktivní mimo svou univerzitu bez pokrytí jejich nákladů třetí osobou.
Nakonec jsou zde následné zásadní důvody pro pokračování spolupráce
mezi VŠE v Praze a SML na ZHAW s podporou fondu partnerství:
1. Spolupráce se švýcarskou univerzitou v oblasti „Dlouhodobé podnikové
odpovědnosti“ se nabízí předně díky tomu, že Švýcarsko jako neutrální
země je historicky průkopníkem v dlouhodobém rozvoji a ve světě patří
v tomto směru ke špičce.
2. Vysoká škola ZHAW a speciálně její fakulta SML se angažuje v tématu
dlouhodobost v podnikatelství již celá léta. Příkladem je hlavní podíl
školy na organizaci Expa 2012 v jihokorejském Yeosu, kde se v tomto
roce angažovala jako jediný univerzitní partner švýcarské vlády na
vytvoření rámcového programu k tématu „globální dlouhodobý vývoj“.
Fakulta SML při této příležitosti zorganizovala spolu se svým
renomovaným univerzitním partnerem Sungkyunkwan v Soulu dvě
sympozia (jedno v Jižní Koreji a jedno ve Švýcarsku). Na těchto
sympoziích byly představeny a diskutovány důsledky dlouhodobého
vývoje politické strategie, hospodářství a vzdělávání. Při této příležitosti
byla zorganizována ideová soutěž, během které mohly jak švýcarští tak
jihokorejští studenti předložit své návrhy řešení ke konkrétním
problémům dlouhodobé orientace řízení. Někteří vědci se dokonce
angažovali v oblasti dlouhodobého plánu získávání energie.
9
3. Fakulta SML disponuje odborníky, kteří se osvědčili ve výzkumu a výuce
v oblasti „dlouhodobé podnikové odpovědnosti“ a s danou tématikou
vydali také zásadní publikace. Své jméno si udělali rovněž úspěšnými
pedagogickými projekty jak pro studenty, tak pro manažery vybraných
podniků.
4. Jedním z odborníků je autor následného skripta – promovaný filozof a
fyzik, který vedl léta „Akademii pro výzkum rizika“ spolu s curyšskou
pojišťovací společností. Pod jeho vedením byly také konkrétní projekty
týkající se dlouhodobosti v daném pojišťovacím koncernu iniciovány a
implementován, a to v době, kdy tuto perspektivu dlouhodobosti a
podnikatelské etiky sledovalo jen několik málo podniků. Autor vyvinul
celkový model „dlouhodobé podnikatelské zodpovědnosti“, který byl také
ve své podstatě představen v odborné veřejnosti v časopisu VŠE v
Praze s názvem „Central Europe Business Review“. Pomoci daného
modelu je možné srozumitelně pracovat ve výuce a představit kritické
hodnocení podnikové zodpovědnosti pomocí tří dimenzi – ekonomické,
sociální a ekologické včetně určitého časového pohledu, který určuje
ještě další dimenzi – onu dlouhodobost. Model umožňuje srovnání s
jinými podniky a ulehčuje identifikaci tzv. „best-practising“ podniku v
rámci sledované branže. Za tímto modelem stojí zcela nově popsaná
filozofie hospodaření, kterou švýcarský profesor, Dr. Mathias Schüz
rozvinul ve své knize „Werte – Risiko – Verantwortung. Dimensionen des
Value Managements“ (Hodnoty - riziko - zodpovědnost. Dimenze
hodnotového řízení) už v roce 1999 (München, Gerling Akademie).
Popsaná východiska se stala základem pro partnery na VŠE v Praze,
kteří začali ve své vědecké práci popsaný trojdimenzionální model
využívat.
5. Fakulta SML vede zároveň tzv. „Zentrum für Didaktik und Methodik“, ve
kterém pracuje řada odborníků, kteří tématiku dlouhodobosti a
podnikové etiky popř. podnikové odpovědnosti už úspěšně integrovali
do výuky. Rovněž v tomto směru došlo k vydání mezinárodní studie na
základě uvedených předpokladů ve stejnojmenném mezinárodním
časopisu (von Prof. Dr. Markus Prandini, Petronella Vervoort, Dr. Petra
Barthelmess a Dr. Dušan Kučera).
6. Dalším členem odborného týmu SML na ZHAW je biolog Herbert
Winistörfer, který v renomovaném nakladatelství Springer-Verlag vydal
knihu „Management der sozialen Verantwortung – Ein Leitfaden“
(Management sociální odpovědnosti – Příručka). Jeho kniha obsahuje
celou řadu praktických vyhodnocovacích dotazníků a pomocných
schémat, které mohou být pomocí konkrétních podnikových procesů
využity pro dlouhodobé a odpovědné využití. Autor zároveň vedl komisi
SML při vstupu do UNPRME.
7. Členem odborného týmu je také docent ZHAW Khaldoun Dia-Edine,
který je na fakultě SML st odborníkem pro procesy vyjednávání mezi
zájmovými skupinami (stakeholders).
8. Fakulta SML vede již několik let velmi úspěšné semináře, workshopy a
přednášky na téma dlouhodobá podniková odpovědnost a etika, popř.
program aplikované podnikové etiky a odpovědnosti. Podobně je na
ZHAW nastaven „International Executive MBA“, který začal na jaře 2012
a zabývá se právě podobnými problémy v podnicích. Corporate
Responsibility patří ke třem základním pilířům vzdělávacího programu,
na kterém je vybudován. To znamená, že každý podnik je konfrontován
s uvedenou trojí zodpovědností a zavazuje se zohledňovat při svém
10
podnikání rovněž ekologické a sociální důsledky, aniž by přitom
zanedbával svůj ekonomický závazek být ziskový a prosperovat.
Využití projektu
Využití pro partnery a zájmové skupiny
Jak již prokázal přenos know-how mezi ZHAW a VŠE v Praze v prvním,
projektu v letech 2011-2012, ukazuje se využití pro obě strany i v tomto
druhém společném projektu:
1. Výměna vědomostí mezi českými a švýcarskými odborníky na téma
dlouhodobé podnikové odpovědnost přinese užitek oběma stranám
především v oblasti zlepšení výuky a výzkumu. Čeští student získají
okamžitě přístup k vypracovaným podkladům. Jednak to bude vydaná
kniha a studijní materiály, které jim pomohou v budoucí praxi lépe
rozumět a schopni převzít větší podnikatelskou nebo manažerskou
odpovědnost v její celé šíři a dlouhodobosti.
2. Na druhé straně rádi využijí výsledků projektu také švýcarští odborníci
díky tomu, jak proběhne implementace daného know-how v cizí zemi s
jiným kulturním a historickým zázemím. Z této zkušenosti budou moci
prověřit svou praktickou schopnost aplikace svých teoretických modelů.
3. Přenos know-how uspokojuje potřebu mnoha studentů, kteří se již ať v
soukromí nebo přes internet a jiná média dozvěděli o nutnosti revidovat
podnikatelskou a manažerskou zodpovědnost, nicméně zatím o ní
nebyli spraveni systematicky strukturovanou výukou a návrhy, jak dané
modely aplikovat v podnikové praxi.
4. Tím, že VŠE v Praze začne měnit a doplňovat své vzdělávací programy
směrem k dlouhodobé perspektivě, stane se v určitém smyslu
průkopníkem v českém vysokém školství, a může motivovat další školy
k tomu, aby rovněž našly odvahu k inovaci své výuky a výzkumu.
Věříme, že předložené téma se díky své naléhavosti rychle rozšíří do
většiny českých ekonomických, finančních a obchodních škol.
5. Tím, že terciární vzdělávání v České republice integruje do svých
programů perspektivu dlouhodobosti, má šanci připravit pro české
podniky do budoucna takové inženýry a manažery, kteří budou schopni
pracovat na dlouhodobém hospodářském systému. Jak ukazují mnohé
výzkumy, je tato perspektiva základem pro globální konkurenční výhodu.
Doufáme tedy, že Česká republika celkově by mohla těžit z dlouhodobé
strategie podnikání a řízení hospodářské a politické sféry.
6. S rozpracovaným přenosem know-how dochází k vytvoření základů pro
konkrétní nový společný výzkum, který bude přesně analyzovat
podnikatelskou obec v České republice s hlediska toho, jak dalece
integruje dlouhodobou odpovědnost do svých firem, anebo naopak, jak
je vzdálena od mezinárodních standardů a praxe.
7. S představeným zadáním se mohou daleko rychleji vypořádat
především dceřiné společnosti zahraničních mateřských firem
působících v České republice. Vycházíme z toho, že právě mateřské
zahraniční (švýcarské) společnosti ve většině případů již léta integrují
dlouhodobou podnikovou zodpovědnost ve svém celkovém
dodavatelském řetězce (Supply Chain), a totéž očekávají od svých
dceřiných společnosti v Čechách. Celý tento mezinárodní proces
vyžaduje manažery, kteří tomuto způsobu myšlení a řízení rozumí.
11
Teprve tento přenos know-how umožňuje další vzdělávání vysoce
žádaných manažerských kompetencí.
Obecně vycházíme z toho, že VŠE v Praze pomocí tohoto partnerství nabízí
své jméno, reputaci a infrastrukturu, zatímco ZHAW ručí především za
kvalitu připravených projektových seminářů a workshopů, která je zaručena
jejich výběrem odborníků v dané oblasti, docentů i podnikových partnerů,
kteří představený přístup již implementovali do svého podnikání a řízení.
Využití pro českého partnera
Pro českého partnera – VŠE v Praze a další vysoké školy se nabízí
prostřednictvím projetu příležitost seznámit se se tzv. „Swissness“, knowhow aplikovaných věd díky úzké spolupráce s partnerskými firmami a
vybranými odborníky v oblasti dlouhodobé zodpovědnosti managementu.
Projekt inicioval šanci na speciálních seminářích a workshopech, které
nabídly získat nové znalosti a kompetence.
Během studia nového know-how k tématu dlouhodobá podniková a
manažerská zodpovědnost se nabízí nová šance i pro studenty a
absolventy, kteří tak budou moci být pozitivně ovlivněni směrem k
žádoucímu navýšení vlastní odpovědnosti v dlouhodobém sledování firemní
prosperity v souvislosti se sociální a ekologickou odpovědností. Může tak do
praxe odcházet nová generace manažerů, kteří nebudou úzkoprse
zaměřeni jen na finanční zisk, nýbrž budou umět pracovat ve společnosti s
vědomím potřeby sociálního a ekologického angažmá.
Nakonec se smíme domnívat, že projekt přispěje k hlubšímu pochopení
interdisciplinárního vztahu mezi ekonomií, filozofií, etikou, psychologií
řízení, sociálními a přírodními vědami.
Konkrétně došlo na VŠE v Praze již k následujícím aktivitám:



Už před 3 lety byla obnovena výuka na bakalářském programu:
„Úvod do podnikatelské etiky“ na Katedře managementu.
V roce 2015 byl akreditován nový magisterský předmět „Manažerská
odpovědnost a etika“ Jeho výuka je naplánována na dvou fakultách
VŠE v Praze – v češtině na Fakultě podnikohospodářské - Katedře
managementu, a v angličtině pro mezinárodním magisterském
programu na Fakultě financí a účetnictví.
Už v roce evropské reakreditace společností FIBAA (2014) byl
zaveden nový předmět „Business Ethics“ v mezinárodním
manažerském programu MBA na ISBM (International School of
Business and Management) na Fakultě podnikohospodářské v rámci
modulu “Corporate Governance”.
12







Byla přeložena publikace M. Schüze: Základy podnikatelské etiky
(Oeconomica, VŠE v Praze, 2015)
Vyšly speciální odborné články na dané téma od autorů VŠE v Praze
např. v CEBR 7-18, 2013; 7-15, 2012; Auditor, 9/2012., Politická
ekonomie 2/2015; Acta oeconomica Pragensia 4/2015).
Ukazují se nová témata pro disertace.
Nová zaměření výzkumu, analýz domácího i mezinárodního
podnikatelského prostředí a manažerské odpovědnosti.
Vědecké konference se zaměřením na téma projektu.
Otevřením diskuzního fóra na VŠE v Praze s Mezinárodním svazem
studentů.
Zavádění perspektivy zodpovědnosti managementu do výuky
vybraných předmětů s aktivní podporou členů týmu Fakulty
podnikohospodárřské (děkanem Prof. Ing. Ivanem Novým, CSc.;
prorektorem doc. Ing. Jiřím Hnilicou, Ph.D.; Mgr. Dušanem Kučerou,
Ph.D., MBA; zahraničním spolupracovníkem fakulty Dr. Tobiasem
Cramerem a dalšími pedagogy fakulty: Ing. Davidem Říhou, Ph.D.,
MBA; Ing. Radkem Tahalem, Ph.D. z Katedry marketingu a
doktorandkou Katedry managementu Ing. Kamilou Dědinovou).
Využití pro švýcarského partnera
Představený projekt dokládá příklady, jak mohou být švýcarské firmy
užitečné pro české podnikatelské prostředí. Projekt dokládá snahu
implementovat také v českém školství či podnicích sociální a ekologické
standardy švýcarského prostředí. Důraz mohou využít a těžit z něj
především ty české firmy, které jsou dceřinými společnostmi švýcarských
mateřských společnosti nebo které takovou spolupráci plánují.
13
B Východiska české perspektivy
Výchozí situace
Zpracování tématu vychází z několika konkrétních východisek hospodářské,
manažerské a školní reality českého prostředí:
 Neúspěch socialistického modelu podnikového hospodaření
Ač je to již událost stará 25 let, stále si potřebujeme uvědomovat, že není
možné se vracet k prvkům socialistické vize založené na zcela protichůdné
alternativě západního hospodářského modelu. Ten vychází z moderního
individualismu a osobní odpovědnosti, soukromého vlastnictví a starosti o
něj, a volného trhu. Především generace, která vyrostla v socialistickém
modelu, vystudovala a pracovala s myšlenkou, že největší odpovědnost za
nás převezme stát a že naše osobní odpovědnost je relativní, se
potřebovala konfrontovat s otázkami, které se týkají „konce jednoho
experimentu“. Byly vydané práce, které se snažily sepsat poučení ze
socialistického pojetí hospodářství a řízení - „Lessons from the failure of the
communist economic system“ (PULLMAN, 2011; PAVLÍK, 1999; RUSMICH
– SACHS, 2003). Je samozřejmé, že I po 25 letech stále pracujeme na
nejvhodnějších modelech pro zvýšení osobní odpovědnosti etické úrovně
jak vlastníků, podnikatelů, manažerů, tak samotných zaměstnanců.
 Hospodářské prostředí po roce 1989
Hospodářské prostředí Československa a samostatné České republiky se
ocitlo ve zcela nové situaci a nečekané výzvě. V nově nabyté svobodě se
objevila příležitost svobodně myslet, jednat, začít jinak spravovat zemi,
města, daný majetek a instituce nebo státní podniky. Nastal zcela nový
prostor pro využívání jednotlivých řemesel, podnikatelských záměrů a
nových forem služeb. Zároveň si však uvědomujeme, že nám zůstává živá
otázka, zda samotná politická a hospodářská svoboda země stačí pro
zaručený zdárný rozvoj, vysněné podnikatelské úspěchy, plánovaný
hospodářský růst, stabilitu a důvěru podnikatelského prostředí. Vedoucí
pracovníci se museli vypořádávat s řadou nových společenských,
hospodářských i zákonných změn, které dodnes nejsou stabilizované.
Manažeři stojí před stále originálními výzvami, na které nejsou vždy
dostatečně připraveni. Mnozí začali využívat nový podnikatelský prostor a
hospodářský potenciál jako jednotliví řemeslníci nebo podnikatelé v
nejrůznějších oborech a oblastech. O nelehkém průběhu a ambivalentních
důsledcích originálních českých podnikatelských a privatizačních
zkušeností existuje široké pole našich osobních zkušeností a nejrůznějších
zpráv a odborných studií (SKALICKÁ – ČEJKOVÁ, 2013; JEŽEK, 2007;
WEIGEL, KLAUS, TŘÍSKA, DYBA, JAKL, LOUŽEK, 2012; SCOTT MONDSCHEAN, 2000).
•
Hledání myšlenkových kořenů zodpovědného podnikání
Naši zásadní otázkou v této práci je, ze kterých myšlenkových kořenů tito
podnikatelé a manažeři v nové situaci mohli čerpat, čerpali, dodnes čerpají
či budou moci spolehlivě čerpat v budoucnu. Naše společnost byla celá
desetiletí živena marxismem v duchu sovětského výkladu – tedy specifickým
materialismem, deterministickým konceptem dějin, který ve zneužitém
politickém boji nedovoloval žádné osobní přístupy k zodpovědnosti, které by
14
mohly překonat totalitní rámec hospodářské politiky. Dodnes nebyl formálně
nahrazen původní model hospodaření systematickým způsobem, který by
se zodpovědně vnitřně vyrovnal s potřebnou novou filozofií, na základě které
bychom mohli stavět celkové pojetí osobní a podnikové odpovědnosti. Bez
představení nové filozofie podnikání a řízení, začala privatizace a další
navazující procesy. A přitom v originálním Marxově pojetí byly veškeré
osobní myšlenkové a kulturní hodnoty (také filozofie, umění, náboženství)
jakousi „nadstavbou“, která byla založena na „základně“ majetkových
ekonomických faktorů společnosti. To znamená, že celé naše zaměření v
následujících stránkách vycházející ze západní tradice toho, jaké
myšlenkové zdroje ovlivňují podnikatelské prostředí, bylo v marxistické
společnosti postaveno do třídně i dějinně nepřátelské perspektivy. Z mnoha
důvodů bylo a stále je těžké potkat politiky a manažery s promyšleným
konceptem celkové podnikatelské odpovědnosti. Rozvoj české
„kapitalistické společnosti“ byl totiž charakteristický známými téměř
fundamentálními neoliberálními ekonomickými důrazy, které vlastně
navázaly na původní marxistický koncept, že především ekonomický rozvoj
umožní rozvoj oné “nadstavby” – kultury, doladění práva, ekologické
citlivosti, školství, zdravotnictví a dlouhodobě odpovědné politické orientace.
O nedostatcích samotného čistě podnikatelského modelu založeném pouze
na zisku, je vedena diskuze na různých úrovních. Důležitá je předně ve
vztahu k otázkám kolem stále se měnícího znění patřičných zákonů.
Diskuze se, žel řídila spíše podněty z oblasti hospodářské kriminality.

Porevoluční podnikatelská společnost v Čechách a Východní
Evropě
Uvědomujeme si, že porevoluční hospodářská společnost přirozeně
pasivně navazovala na některé prvky socialistického myšlení oproštěného
od aktivní osobní odpovědnosti - za zaměstnance, životní prostředí,
společnost a budoucnost. Rovněž mezi státními úřadníky (také finančníky)
došlo díky množství spekulativních peněz k určitému „odcizení“ od smyslu
a účelu práce nebo konečného využívání peněžních prostředků. Myslíme,
že potřebujeme souvislou česká práci, která by se systematicky vypořádala
s náhlým politickým opuštěním marxistických premis politické ekonomie a
promyšleným přechodem na vyšší potřebu filozofických a antropologických
východisek pro nové podnikatelské a manažerské prostředí. Porevoluční
identifikace socialistického hospodaření jako hospodářského omylu
nedosáhla k hlubšímu promýšlení a vysvětlení myšlenkových deformací v
rozšířeném českém pojetí “tržního hospodářství” a “kapitalismu”, které
sledujeme jak mezi dospělými podnikateli a manažery, tak mezi student
ekonomie. Zde by bylo možné se snažit narovnávat pokřivené pochopení
Karla Marxe v některých momentech a vnášet do prostředí nově ovládnutém
neoliberalismem hlubší porozumění smyslu hospodářské společnosti a
celkové zodpovědnosti. Tímto směrem kontextuálního promýšlení se vydali
někteří autoři (FROMM, 2004; HORNUNG, 1978; SCHUMPETER, 2004;
HUDÍK, 2004), kteří připravili nové podmínky a východiska pro motivace
podnikatelů, manažerů i svých zaměstnanců. Ovšem, jak víme, na hlubší
etické úvahy o celkové a dlouhodobé odpovědnosti nebyl v převratných
dobách ani podnikatelský ani manažerský „čas“ ani politický či nutný
hospodářský podnět. Jiná možnost se nabízela v navázání na již osvědčené
myšlenkové kořeny a formy podnikání i manažerského řízení u našich
západních sousedů, kteří využívali klasické myšlenkové (ekonomickofilozofické) zdroje a tradiční kořeny západní demokracie a svobodného
15
podnikatelství, o kterých zde budeme níže pojednávat. Ale I tyto pokusy
neproběhly v celé šíři a hloubce našeho zaměření (viz KLAUS, 1989).
 Absence filozofického podhoubí podnikatelství
Za výchozí základ považujeme to, že ekonomické myšlení a jednání nese
od samých začátků civilizace společenské, a tedy filozofické kořeny.
Ekonomická věda je vědou společenskou, ne matematickou (přírodovědní).
Podnikatelovo zodpovědné rozhodování a etické jednání vyplývá z toho, jak
podnikatel či manažer rozumí sám sobě, své práci, jaký v ní vidí smysl či
hodnotový přínos, a jak rozumí svým zákazníkům, nakonec smyslu a
orientaci celé společnosti. Vedle dědictví marxismu v ekonomii nám zůstalo
rovněž zlidovělé pochopení darwinismu v nové hospodářské svobodě.
Jedná se o projevy naturálního pochopení volného trhu jako volné přírody,
kde silnější požírá slabšího. Pochopení kapitalismu jako zápasu o kořist
přitom není blízké jen východním zemím. Potřebné systematické
analyzování a promýšlení manažerského jednání bylo však většinou
vytlačeno velmi pragmatickými - utilitaristickými a každodenními potřebami,
které jsou přirozeně založeny na úzce ekonomicky pojatých měřítcích a
krátkodobých cílech, kterým odpovídají rovněž povrchnějšímu pojetí hodnot.
Úsilí ekonomických a politických architektů, např. během privatizační
koncepce, mělo pochopitelně za cíl co nejrychleji podpořit podnikatelský a
ekonomický rozvoj pomocí soukromého podnikání. Ještě větší netrpělivost
vykazovali jednotliví akcionáři. Naše otázka znovu vyvstává možná až jako
nepříjemná výčitka určité počáteční uspěchanosti a účelovosti „české cesty
privatizace“ či diskutovaného dluhu vůči promyšlené a dlouhodobé
obchodně-právní koncepčnosti v otázce interpretace liberální ekonomie.
Proto zní o to více otázka, na jakých myšlenkových základech mělo
otevřené podnikatelské prostředí od počátku stát, tedy na čem je možné
dále stavět manažerskou odpovědnost (HAYEK, 2001). Podobná otázka
zazněla těsně po revoluci i v souvislosti s etikou: Existuje hospodářská etika
v postkomunistické společnosti? (VANĚK, 1994)

Oslabení odpovědné linie podnikatelského myšlení v západních
ekonomikách.
Dokonce v samotných západních demokratických a kontinuálních tržních
hospodářských systémech došlo, žel, k postupnému oslabování a
relativizování původní myšlenkové a širší hodnotové linie podnikatelského
myšlení a manažerské odpovědnosti. Na její místo nastupovala
hospodářská každodennost a okolím vynucované krátkodobější projekty.
Svou roli jistě sehrávají typicky lidské slabosti zodpovědných manažerů a
bankéřů po celém světě. O to více bylo těžké čelit pragmatickým
hospodářským a politickým trendům v mladém českém či širším
východoevropském podnikatelském prostředí, které aktualizovalo starší
emočně a politicky dobarvenou výzvu co nejrychleji „dohnat a předehnat“
Západ. Heslo „catching up“ je známé rovněž z cílů Evropské unie.
Jestliže došlo i na Západě k oslabení původní filozofické linie podnikatelství,
je přirozené, že tím spíše docházelo v českém hospodářském prostředí k
podlehnutí pokušení zkratkovitého myšlení a úzce ekonomicky zaměřeného
pohledu na základě určitého opojení novými privatizačními podnikatelskými,
kapitálovými možnostmi a potenciálem veřejných prostředků – nakonec
evropských fondů. Tím spíše je potřeba se po více než dvaceti letech
16
svobodného řízení země a svobodného podnikání zamýšlet nad hlubšími
myšlenkovými kořeny podnikatelského a manažerského systému, který
můžeme navíc s odstupem času let lépe pochopit, hodnotit a rozvážněji
navrhovat jeho budoucí nasměrování (LOUŽEK, 2009; KUČERA, 2015).
Konkrétní výzvou pro naší práci je určité vyčerpání dosavadních
myšlenkových vzorců týkajících se podnikatelského a manažerského
prostředí v postkomunistických zemích. Ukázalo se, že nelze dál přemýšlet
o budoucnosti podnikání v tradičních dimenzích jako doposud, protože tolik
diskutovaná pomyslná etapa žití na úkor celé společnosti se provalila v plné
síle svých negativních důsledků (BUDEN, 2013; RUSMICH – SACHS,
2003).
 Krize kapitalismu.
Minulé a především současné západní krize se stávají soustem pro silná
pojmenování jako „Soumrak evroamerické tradice“, „Západ v mlze“, „Decline
of the West“ (COX, 2012; BÁRTA – KOVÁŘ, 2011; CÍLEK, 2012). Známou
ekonomickou krizi už nelze popisovat pouze jako krizi finanční či
ekonomickou, ale jako celkovou krizi západních hodnot, která se projevila v
konkrétním myšlení a jednání podnikatelů a manažerů mnoha velkých
společností a bank. Jeden z posledních výkřiků „Blíží se konec kapitalismu?“
(ONDRÁČEK, 2013) vychází z domněnky, že tuto nepříjemnou otázku nikdo
nechce ani slyšet, natož se jí vážně zabývat. S výhledem na pravděpodobné
budoucí globální krize máme před sebou další velký podnět pro hledání
východisek v tématu odpovědnosti a etiky manažerské průpravy a praxe,
která by měla mít schopnost současné krize překlenout (SCHARMER,
2012). Vycházíme zde z těch úvah, které nezdůvodňují současné jevy jen
anonymními hospodářskými silami (populárním pochopením tzv.
„neviditelné ruky trhu“), nýbrž konkrétními osobními rozhodnutími
zodpovědných podnikatelských a manažerských osobností, které vždy
vycházely z určitých myšlenkových (spirituálních) předpokladů. Pokud se
neosvědčily, je potřeba z toho vyvodit poučení. A to není úkol nějakých
neosobních institucí, nýbrž vždy konkrétních zodpovědných osob s jejich
myšlenkovými kořeny (KOHOUT, 2010; SOROS, 2013; LEWIS, 2011).
Samozřejmě známe i pozitivní zastánce budoucnosti západní (americké
filozofie) ekonomiky, kteří nesouhlasí s varováním před úpadkem
evroamerické civilizace díky nezodpovědnému jednání určitých bankovních
a jiných manažerů s dopadem na celé národní ekonomiky nebo Evropskou
unii. Typickým představitelem západního optimismu je Milton Friedman (u
nás Václav Klaus) který tvrdí až provokativně, že jsme teprve „na úsvitu
amerického věku“ – a tedy i na počátku individuálního kapitalismu, který
současný a budoucí manažeři jistě zvládnou díky svému novému a
poučenému přístupu (BÁRTA – KOVÁŘ, 2011, s. 585). Je zřejmé, že to
nebude možné bez hlubší myšlenkové základny, kterou zde chceme
rozevřít.
 Krize podnikatelů a manažerů
Filozofové i ekonomičtí sociologové si uvědomují jev osobního nasycení z
konzumního způsobu života, který neposkytuje hledaný smysl života a pocit
štěstí (MLČOCH, 2007). Jiné pohledy charakterizují naši společnost –
jednotlivé podnikatele, manažery a zákazníky s posteskem, že příliš
zdůrazňovali především ekonomickou roli své práce s dopadem až na
17
posuzování osobního a rodinného života. Došlo k jakési „ekonomizaci
společnosti“ a osobních životů. Dochází k tzv. „ekonomickému autismu“ ve
kterém se stává naše kultura „tržnicí“, v níž se dá téměř vše koupit, protože
téměř vše se stává „zbožím“ a je určeno ke „spotřebě“ (HOŠEK, 2012;
SANDEL, 2013). Jiný autor (SEGBERS, 2010) definuje současnou situaci
sledovaných jedinců uprostřed kapitalismu jako „znevážení jeho
věrohodnosti“, protože jeho selhání vyplývá z hlubších „základů
hospodářského systému společnosti“. Segbers odkrývá přímo „religiózní
fetišismus“ a obětní systém, kdo kterého lidé v našem kapitalismu
poháněném
finančními
trhy
spadli
(Opferreligion
des
finanzmarktgetriebenen Kapitalismus). Samotnou krizí procházejí samotní
podnikatelé, manažeři a zaměstnanci finančních institucí jako individua.
Setkáváme se s různými patologickými kategoriemi ( s workoholisme,
vyhořením, psychosociálním stresem, pocitem nedostatečnosti ve
společností orientované hlavně na výkon, s pocity viny, tlakem nekonečného
růstu konzumu, potlačené lidskosti v syrovém tržním hospodářství, sílícím
individuálnímu subjektivismu, hédonismu, ekonomickému utilitarismu,
chladné vypočítavosti apod.)
 Hledání zdroje odpovědnosti v hospodářské společnosti
Hledání nového potenciálu odpovědnosti a etiky v podnikatelském a
manažerském prostředí je velkým úkolem jak historickým tak filozofickým,
ovšem také ekonomickým a osobnostně či lokálně manažerským. Jak jsme
již nastínili výše, západní i česká společnost dospěla k momentu únavy nebo
přímo ke „krizi kapitalismu“, možná dokonce přímo k obavě z jeho „krachu“
a „konce kapitalismu“ (VALACH, 2008; PEHE, 2012; ŽÍŽEK, 2011;
HARVEY, 2012; HABERMAS, 2000; BRENNER – DAHN – HENGSBACH –
SASSEN, 2009; KING, 2012). Mnozí autoři se vlastně už od konce
sedmdesátých let minulého století odvažují kapitalismus (neoliberalismus)
deklarovat jako „krizový“ a někteří ho pojmenovávají jako „živou mrtvolou“
(HAUSER, 2012). Tento kritický hlas slyšíme přirozeně opět také z
levicových a neomarxistických filozofických a politických postojů
(BĚLOHRADSKÝ, 1991, 2007).
Současné projevy kapitalistické společnosti jsou opisovány jako
„příšerná duchovní mocnost“ (ungeheure Geistesmacht). Otázka zní, co
zbylo z oné vysněné „nejosudovější moci našeho moderního života“
(schicksalsvollste Macht unsres modernen Lebens)“, jak ji popisuje Max
Weber či Helmut Gollwitzer (GOLLWITZER, 1998). Bude pro budoucnost
stačit vycházet z pojetí „konzumního člověka bez srdce“ (Genussmenschen
ohne Herz), „odborníků bez ducha“ (Fachmenschen ohne Geist)? Podobné
stesky slyšíme rovněž ze strany kultury a umění: „Kapitalismus nám vzal
budoucnost“ (Bojana Kunst v rozhovoru s Lukášem Jiřičkou, 2013). Ptáme
se, kde zůstal onen proslulý „duch kapitalismu“, když sociologové
(OWAGNER – HESSINGER, 2008, s. 13) definují moderní projevy
kapitalismu jako „duchem opuštěný dům“ (Geistesverlassenes Gehäuse) a
ekonomové jako „soumrak analytiků, soumrak rozumu“ (KOHOUT, 2010).
Duch kapitalismu byl podle Kohouta nahrazen „vulgárním keynesianismem“,
který „stále zůstává největší hrozbou stability veřejných financí doma i v
zahraničí“ (str. 103). Tématem zpochybňujeme předem pozitivní odpověď
na otázku, zda je možné tyto jevy řešit čistě „ekonomickými prostředky“?
Mojmír Hampl z VŠE v Praze navádí k našemu tématu tím, že se podobně
domnívá, že „primární příčiny dlouhodobého úpadku a pádu společností
jsou většinou lidské, tedy pro společnost endogenní, nikoli exogenní. Jsou
18
dány povahou pravidel, motivací, rozhodování…“ (in BÁRTA – KOVÁŘ,
2011).
 Volání po „novém duchu kapitalismu“
V dějinách kapitalismu nemůžeme přehlédnout originální pojem a koncept
Maxe Webera - „duch kapitalismu“ a jeho charakteristiku, kterou je
označován podnikatelský zrod a myšlenková výživa odpovědného
podnikání a řízení firem. Po stoleté odborné diskuzi na dané téma se v
současnosti setkáváme dokonce s přímým voláním po „novém duchu
kapitalismu“ jako oživeném odpovědném systému (BOLTANSKI –
CHIAPELLO, 2003), který hledá na jedné straně příčiny negativních faktorů
způsobujících krize současné hospodářské společnosti, a na druhé straně
nové životodárné principiální hodnotové zdroje pro rozvoj stagnující
kapitalistické a podnikatelské společnosti, která má být také manažersky
zvládána. Někteří autoři volají překvapivě po obnově původních
podnikatelských
myšlenkových
(protestantských)
zdrojů
„ducha
kapitalismu“, a mají proto řadu pádných důvodů i návrhy na jejich
manažerskou aplikací do aktuální situace (DAHLENDORF, 2010). Na takto
konkrétně formulované téma vznikl nový okruh odborné diskuze zabývající
se „podstatou kapitalistické civilizace“ s dotírající otázkou po odpovědnosti,
proč někde kapitalistické podnikatelství přináší zemi prosperitu, a jinde
nikoliv (SOTO, 2007).
 Paradigmata odpovědného managementu budoucnosti
Poslední velmi konkrétní důraz na nová manažerská paradigmata vychází z
projevů světových „velkých duchů“ teorie managementu a podnikání
(GIBSON, 1998) a zabývají se překvapivě odpovědnosti vůči budoucnosti.
Autoři jsou chváleni jako „velmistři myšlení o budoucnosti“ a už před téměř
dvaceti lety upozorňovali na potřebu radikální změny, která ukončí dozvuky
průmyslové revoluce a připraví se na tzv. „future shock“. Gibson se v této
souvislosti otevřeně ptá manažerů a podnikatelů: „Má vůbec koncepce
kapitalismu jasnou budoucnost?“ Michal Albert (ALBERT, 2010) prosazuje
rovnou svou konkrétní novou teorii „participativní ekonomie“ ve své knize se
sebevědomým titulem: „Život po kapitalismu“. A pak známe ještě podnět
tzv. ekologicky – přírodně orientovaného „přirozeného kapitalismu“
(HAWKEN – LOVINS – LOVINSOVÁ, 2003).
Všechny tyto podněty ukazují na potřebu hlubší myšlenkové práce a
zamýšlení se nad novým, daleko komplexnějším modelem podnikatelského
managementu, který bude umět zohlednit jak ekonomické a technologické,
ovšem rovněž úzce související filozofické a „politické, kulturní a náboženské
šoky“ (GIBSON, 1998). Vstoupili jsme po rozpadu východních velmocí a
hospodářské krize západních velmocí na neznámé území, (terra incognita),
kde po posledních událostech ve světě i v Evropě nevíme, co nás čeká. Je
proto nanejvýš aktuální se zabývat hlubšími myšlenkovými zdroji
podnikatelské a manažerské odpovědnosti. Vyplývající důraz na spirituální
hledání je zřejmý ze všech podobných vyjádření, která si uvědomují, že
moderní technologické změny nesou pouze ty nejpovrchnější znaky.
Skutečné změny v manažerském a podnikatelském myšlení mohou nastat
jedině jako výsledek vnitřního „uvolnění obrovské lidské energie“ (Ibidem, s.
27). To, že se jedná o myšlenkovou (až spirituální) povahu změn
manažerských osobností, ukazuje rovněž Steven Covey (COVEY, 2005),
jehož knihy o leadershipu jsou světově známé s akcentem na „charakterové
19
principy“ a „osobnostní střed“ každé vůdčí podnikatelské či manažerské
osobnosti uprostřed hospodářské bouře.
Uvedené body shrnují základní premisy, které vedly k výběru tématu
předložené práce hledající zdroje odpovědnosti pro etickou reflexi
zmíněných jevů a hlubší zpracování podnikatelské a manažerské výzvy.
Ovšem i toto rozhraní v českém prostředí nese svá rizika.
 Přirozená skepse vůči etice v podnikání a management
Po mnoha zkušenostech z minulých let je česká manažerská společnost I
vysokoškolské prostředí vůči novému důrazu na odpovědnost a etiku v
podnikání přirozeně skeptická. Určitý odstup až cynismus se v celé západní
společnosti od Spojených států po Evropu téměř jako epidemie. Přirozeně
máme obavu z toho, zda se ještě dá něco změnit na praxi poznamenané
známostmi a propojeností hospodářského prostředí s politikou. Obáváme
se, zda budou nové hovory silnější než peníze. Podle provedených studií,
se skepse se nevyhýbá ani učitelům ani studentům (TREVINO, NELSON,
2014). Tzv. Edelmanům barometr důvěry (s. 10) prokazuje, že bankám a
velkým korporacím důvěřuje sotva třetina zákazníků. To také znamená, jak
studie ukazuje, že dvě třetiny zákazníků si od nedůvěryhodných společností
nic nepořizuje.
Podobná skepse patrně vládne i na vysokých školách, protože většina z nich
(soukromá téměř žádná) ani nepracuje se svým etickým kodexem, přestože
Rada rektorů vysokých škol takové doporučení dala již v roce 2011. Většina
škola také podnikatelskou etiku nevyužije. Jeden student se vyjádřil, proč se
nehlásí na daný kurz, který byl dokonce už vypsán na IES FSV UK: “Myslím,
že to ke své kariéře nebudu potřebovat”.
 Záblesk naděje mezi firmami
Přesto smíme konstatovat, že jak ve Spojených státech, tak v Evropě došlo
mezi podnikateli, manažery I studenty ekonomie k určitému posunu.
Srovnání mezi výstupy výzkumu z roku 2008 a 2012 ukazují mírné zlepšení.
Poté, co se mnohé firmy rozhodly změnit své počínání, začaly se angažovat
v SCR, zavedly etické kodexy, našly odvahu rozloučit se s nepoctivými
manažery, důvěra jejich zákazníků začala pomalu opět růst. Takové příklady
nové snahy najdeme mezi světovými korporacemi, a můžeme je najít I mezi
českými firmami (např. jsme byli v kontaktu s firmou IKEA, SIEMENS,
Mercedes Benz, HILITI, SKANSKA, LINET, ČEZ atd.) a mezi českými
studenty.
 Záblesk naděje na vysokých školách
Příklad nejedné firmy pomohl mnoha školám, aby se rovněž začaly zabývat
důrazy na manažerskou odpovědnost a podnikatelskou etiku. Samotná
Harvard Business School si v roce 2009 položila otázku, zda nese nějakou
odpovědnost za morální dopady hospodářského vývoje a poslední finanční
a bankovní katastrofu (The Economist, 12. 9. 2009). Odpověď vedení školy
byla: ano. Proto navrhla např. pro své studenty programu MBA tzv.
Studentský slib (MBA Oath, s. 13). V daném dokumentu, který podepisují
stovky studentů školy se absolventi zavazují k řadě postojů, o kterých se
doposud v MBA mnoho nemluvilo. Např. ke slibu patří následující hlediska:
- tvorba hodnot (creating value), nejen tvorba zisku
20
-
individuálním blaho jedinců
loajalita k firmě a společnosti před osobními zájmy
dodržování smluv a zákona
odmítání korupce
dodržování lidských práv a důstojnosti člověka (zaměstnance)
právo rozvoje pro budoucí generace
pravdivé vedení účetnictví a auditorských zpráv
osobní rozvoj členů management (viz www.mbaoath.org).
Snad tedy smíme věřit, že i následující skriptum a aktivity školy a podniků
nebudou marné, ale naopak najdou své učitele, studenty a manažery ve
firmách i státních institucích. Je to naděje, že celá naše společnost by mohla
prokázat nové a nové příklady snahy o hodnotnější život I práci.
Myšlenkový rámec
Projektový tým si během přípravy položili otázku, co nového může v oblasti
manažerské a podnikatelské odpovědnosti říci. Jak jinak lze uchopit celý
komplex souvisejících témat, než jak se o to již pokusili někteří naši
kolegové. Je přirozené, že první práce na téma podnikatelská etika cílily na
zodpovědnost, která bude komfortní se zněním zákona. Samozřejmě, to je
to první, na čem naše podnikání a řízení musí stát. Druhý důraz etických
úvah v hospodářském prostředí vidíme v souvislosti se sociální
odpovědností – SCR. Dané aktivity jsou určitými příklady, jak se může a má
firma orientovat. Základní díla v českém prostředí se dotýkají i dalších
hledisek, na které můžeme navazovat a prohlubovat je (DYTRT, 2006;
PUTNOVÁ – SEKNIČKA, 2007). Samotná VŠE v Praze se již dříve také
zabývala zodpovědností a etickými souvislostmi např. ve veřejné správě a
v soukromém podnikání (BOHATÁ, 2001). S danými tématy některé fakulty
VŠE začaly před několika lety rovněž ve výuce (doc. Ing. Marie Bohatá, CSc.
a doc. Ing. Lidmila Němcová, CSc). V této souvislosti patří zmínit založení
Společnosti pro etiku v ekonomice, která pracuje od roku 1994. Filozofických
podnětů pro etické vztahy v ekonomii se z českých autorů dotýkají více
patrně profesoři Jakub S. Trojan (2012) a Lubomír Mlčoch (2006)
s příznačným názvem: „Ekonomie důvěry a společného dobra“.
Náš přístup se odvažuje uchopit téma v aktuální podnikové situaci a jít ještě
dál a hlouběji. Chceme překročit snahu vyrovnat se s nároky zákona,
sociálních výzev společnosti a určitě dál, než vnímat dlouhodobou
zodpovědnost podniku jako přídavek ke svému podnikání, který bývá
využíván také v marketingové podpoře firmy. Náš přístup se soustřeďuje na
otázku, co musíme říci dnes v současné situaci, co je dobré principiálně, co
patří do podnikání automaticky, co přesahuje legální správnost a sociální
nebo psychologické momenty firemního chování – a co zároveň vede k
dlouhodobé prosperitě firmy v rámci celé společnosti. Chceme se pustit do
zásadní úvahy o základech odpovědnosti, ve které nám brání zaběhnutá
myšlenková východiska:
- soustředění se především na zisk
21
-
posuzování úspěšnosti firmy podle matematických, materiálních a
technologických úspěchů jako téměř jediného kritéria
cílení na subjektivní uspokojení podnikatele, manažera – popřípadě
zaměstnance a zákazníka
tedy nedostatek sociálního, ekologického, obecně platného dobra a
hodnot s ohledem na budoucí generace
potřeba připravit pedagogický a metodický koncept dané perspektivy
pro výuku na vysokých školách.
Samotné porozumění podnikatelství a manažerskému úkolu souvisí s
určitým filozofickým pojetím společenského řádu, ve kterém kapitalismus
jako podnikatelský systém působí. Je zřejmé, že pokud otevřeme téma
odpovědnost managementu, okamžitě se ocitáme v antropologické rovině a
v jejím kulturním, sociálním, psychologickém a etickém nebo dokonce
spirituálním kontextu. Když se zastavíme postupně u jednotlivých kontextů,
ukáží se nám další a další souvislosti, bez kterých dané téma nebudeme
moci spolehlivě uchopit.
Význam celkového pojetí antropologie
Abychom mohli mluvit o manažerské odpovědnosti, budeme muset
posunout náš běžný rozměr antropologie. Vedle lidského rozumu
(racionalismus) a podvědomí (Freud), vlivu okolí (sociologie) budeme muset
otevřít ještě téma svědomí (consciencia).
Lidská odpovědnost přece souvisí s našim svědomím – doslova: vědomím
s, vztahovým vědomím. Z antropologického hlediska bychom tedy měli
připomenout potřebu celkového obrazu člověka směrem k hodnotovému
rozměru. Prof. Pavel Říčan definuje svědomí jako „hledání smyslu, jednoty,
propojenosti, transcendence a nejvyššího lidského potenciálu“ (ŘÍČAN‚
2007, s. 44). Antropologický pohled tedy obsahuje několik rovin lidského
vnímání a pochopení (CORETH, 1986), které musíme v celkově pojaté
odpovědnosti a etickém chování zohlednit a nově zpracovat:
- Tělesnou (biologickou) rovinu, kterou zkoumá medicína. Lékař se
zde může vyjadřovat ke zdravotní stránce podnikatelské a
manažerské práce (např. význam vyvážené stravy, pohybu, problém
kouření, alkoholu, drog).
- Racionální rovinu chápeme jako logiku, zdůvodňování, porozumění,
plánování, reflexe pomocí měřitelných ukazatelů. Podnikatel a
manažer se dovolává racionality, protože sleduje např. pracovní
efektivitu, ekonomičnost, ale také účelnost. Tato oblast je
zastoupena na vysokých školách dostatečně silně.
- Sociální rovinou myslíme mezilidské vztahy - v rodině, ve
společnosti, pracovní vztahy ve firmě (nadřízený, podřízený, tým).
Zde je další oblast na zvážení.
- Psychická rovina obsahuje naše pocity, city, emoce, vnitřní
motivace, vášně, instinkty, inspirace, inovace, intence. V dnešní
době je právě tato rovina přeceněna v podobě individuálního
subjektivismu, a žel, hédonismu (snaha si hlavně “užívat”, “nevázat
se a odvázat se”), jak nás také nabádá reklamní průmysl.
22
Je zřejmé, že nemůžeme ustrnout na jedné z těchto rovin. Naopak. Pro
uchopení komplexní odpovědnosti a etiky management potřebujeme ještě
vyšší rovinu – rovinu svědomí (mohli bychom ji také nazvat jako rovinu
hodnotovou, spirituální). Je to rovina transcendence, nejvyšších hodnot,
sledování celkového propojení těla, rácia, psychiky, sociálních vztahů a
ekonomické prosperity. Právě v rovině svědomí (snad můžeme použít
termínu „spirituality“) se zaměřujeme na smysl, význam a hodnoty svého
podnikání a řízení. Tato rovina dokonce přesahuje všechny předešlé roviny,
a to tak, že nasměrovává, orientuje, ukotvuje jak rozum (matematické
hodnocení ekonomického efektu), tak pocity a společenské chování.
Samozřejmě, zde je základ, který budeme v kontextu manažerské
odpovědnosti muset vice rozvíjet a aplikovat pro ekonomické myšlení a
jednání, které bude zohledňovat celého člověka i jeho životní prostředí
Obr. č. 1. Grafické znázornění celkového antropologického pohledu.
Zdroj: vlastní.
TĚLO – sarx
OSOBNOST - soma
DUCH (DUŠE) – pneuma
PFYSIS – tělo, maso
ETHOS, NOMOS – řád,
smlouvy, společenské dohody
LOGOS, NÚS - myšlení
potenciál mysli a ducha
NATURA, KOSMOS
Danost světa
CULTURA
Péče o prostředí, člověka
Psychologie, sociologie, dějiny
SUPRANATURA, SUPRACULTURA
Péče o duši, kultura duše,
výchova, rozvoj, dynamika mysli.
Informace, znalosti
Přírodní vědy
Projevy, zvyky, řeč, pocity
Humánní vědy /duchovní
vědy
Smysl, hodnota, cíl, výsledek
Filosofie, spiritualita
Realita, smysly
(empirie), pudovost
Rozpoznání řádů
Reflexe v dějinách
Naděje, víra
Možnosti rozvoje a růstu
Forma života
pud, základní činnosti
a potřeby
Výsledek naší práce a snažení
Zjevení - vize, úcta, úžas,
touha po změně
Význam celkového pojetí života a práce
Komplementární pohled na člověka je velmi starý, např. jej známe už od
Aristotela. Jeho myšlení je pro nás podnětné proto, že jeho antropologické
analýzy vyúsťují rovněž do hospodářských souvislostí. Aristoteles ještě
neznal evoluční teorii o vývoji druhů, přesto vycházel ze smyslu života
(causa originalis). Vycházel z víry v konečný záměr a cíl vší existence a v
podíl veškeré lidské práce na nekonečnu, na věčnosti a absolutnu (causa
finalis). Jestliže nám přijde úsměvné, že Aristoteles viděl „psyché“ i v
rostlinách nebo zvířatech, dnes však je opět životně aktuální téma ekologie.
Aristoteles pracuje s pojmem „psyché“, které usiluje o nekonečno v člověku.
Usiluje o časovou kontinuitu - překonání minulosti, současnosti, o výhled do
budoucna – a také o tvorbu něčeho trvanlivého. Pro úplnost dodejme, že
proto měl termíny “causa materialis” a „causa efficiens”.
Pro podnikatelství a management to jsou důležité perspektivy, které si
musíme opět oživit a začlenit do manažerského myšlení. Kromě analýzy
23
hledá koncept i syntézu, kromě kvantifikace hledá i kvalitu. Jakýkoliv
redukcionismus je vlastně pro přírodu i člověka smrtelný. Analogicky je
ohrožována různými redukcionismy rovněž existence podniku. Právě tato
komplexní perspektiva zodpovědně sleduje celek, protože se pojí s
filozofickým přemýšlením nejen o tom, CO jest (deskriptivní tázání), ale také
PROČ (kausální tázání) – proč podnikatel podniká, jaký je SMYSL a význam
(valuační tázání) podnikatelské a manažerské činnosti.
Ptáme-li se po smyslu, účelu a hodnotách podnikatelské a manažerské
činnosti, ptáme se po vnitřním nasměrování našeho „povolání“ (až po pojetí
“vyššího povolání”), které využívá patřičné odbornosti. V tomto smyslu
tázání se dnes opět stáváme do jisté míry sami sobě problémem (CORETH,
1994). I podnikatel a manažer je přece člověkem, který se takto může, má
a musí neustále ptát. Jeho sebereflexivní tázání je jedinečné, protože je
originálně lidské. Tuto sebereflexi nedokážeme najít v rozšířeném
mechanickém pohledu na člověka jako na „stroj“ (l´homme machine - jak
např. navrhoval Lamettrie). Zde bychom polemizovali také s názory, že
člověk je jen jakýmsi „pytlem sobeckých genů“(jak tvrdil R. Dawkins) anebo
řečeno současným jazykem „vlhkým počítačem“ (wet computer) jak tvrdí
prof. Steven Pinker (2009). Podnikatelé i manažeři jsou v pozici, kdy
potřebují živě a dynamicky vnímat své postavení a komplexní úkoly, okolí
svého podnikání, své zaměstnance, tým spolupracovníků a komplexnost
dopadů svého rozhodování na přírodu a celou společnost až do budoucích
generací.
Sociologicky, psychologicky si uvědomujeme, že podnikatel a manažer je
ve svých problémech svým způsobem v osamělém postavení. A přitom je to
právě on, kdo má mít o všem přehled a rozumět celkovému rámci a
nasměrování svého podnikání. On má rozumět cele sobě, také svému týmu
a jejich postavení a úkolům (lépe, než často oni sami sobě). On má
rozhodovat o strategických otázkách a posuzovat je, nakonec nést určitou
odpovědnost. Oči lidí v podniku či oddělení jsou v klasickém stylu řízení
přirozeně upřeny na „vedoucího“ (šéfa, lídra). Ve své pozici je silný díky své
zodpovědné funkci. Jako osobnost a člověk je však zranitelný jako každý
jiný, protože svou zodpovědnost může vnímat jako příliš velkou, a díky
svému lidství a svým slabostem také těžko zvládnutelnou ve všech
souvislostech dnešní složité společnosti. Může udělat chybu, poškodit firmu,
projekt, spolupracovníky (jejich osobní životy a rodiny), partnery, okolí atd.
Jako člověk ve svém postavení a funkci je zapleten do určitého prostoru a
času. Je také „vpleten“ do mezilidských vztahů. Má se rozhodovat
zodpovědně, svobodně, někdy i nezávisle, dlouhodobě, komplexně, a
přitom je spolupodmíněn svým okolím, výchovou, vzdělání, kulturními
důrazy a nejbližšími dějinami. Žije a pracuje tedy přirozeně v určitých
dialektických vztazích, které musí zvládat a vědět jak. K tomu potřebuje
specifický myšlenkový základ a další nástroje, které by měly být součástí
manažerského vzdělání. Musí to být takový myšlenkový základ, který
překoná úzké pojetí racionalismu v ekonomii, spoléhání na názor okolí nebo
momentální psychické nálady.
Nebudeme zde zacházet hlouběji ani do filozofických úvah o postavení
člověka ve světě, které jsou ve filozofických spisech (E. Kanta, E. Husserla,
J. Patočky a dalších) podrobně vysvětlovány. Pro náš kontext je však
potřebné si nově uvědomit, že žádný člověk, ani podnikatel či manažer,
nežije ve světě se svým podnikání jako „čirá subjektivita“, kterou bychom
mohli čistě a spolehlivě „měřit“. Podnikatel a manažer je jednak odborníkem,
24
a jednak je odkazován ve své sebereflexi také za své prostředí (podnik,
společnost). Manažerská a podnikatelská práce přece nemá pevné a
neprodyšné hranice v konkrétním areálu své firmy, tvořena jejím plotem,
branou či dveřmi a konkrétním úzce pojatým předmětem podnikání či
samostatného oddělení. Také podnikatel a manažer (obchodník, ekonom
nebo finančník, podnikový právník, řemeslník) se setkávají s horizontem
reflexe své osoby a své práce, která přesahuje jejich každodenní
perspektivu činnosti, a oni si ji uvědomují. Otevírají se (mohou se otevírat)
celkovému pojetí „bytí“ (tázání po „absolutním, posledním a nepodmíněném
smyslu“ celého světa a jeho konkrétního postavení a činnosti v něm).
Tento rozměr, který se promítá do každodenní manažerské činnosti a
myšlení lze odhalovat a interpretovat jeho vliv na naše přemýšlení. Podle
Kanta bychom mohli rozlišovat nejprve rovinu spíše efektivního přemýšlení
(Racio, Intelectus, Vernunft) a spíše hodnotového „rozvažování“ (Verstand)
s určitým odstupem a sebereflexí. Toto rozvažování (hodnotového a
etického rázu) tvoří srozumitelné a podstatné podhoubí pro praktické
rozhodování a podnikatelské či manažerské jednání. Nebude jednoduché
v ekonomickém prostředí znovu začít přemýšlet o všech těchto rozměrech
a uplatňovat je v manažerské nebo podnikatelské odpovědnosti. Byli jsme
totiž vychování a vyučeni na bázi racionality a efektivního ekonomického
vzorce. Nyní stojíme před úkolem orientovat vzdělávací záměr k pojetí světa
a společnosti jako celku, do kterého spadá i ekonomie a tvoří v něm jen
jednu (jistě důležitou), avšak přece jen jednu část.
Význam celkového pojetí ekonomie
A nakonec zmíníme potřebu znovu promýšlet podstatu ekonomie. Dnes
máme různé ekonomické školy, které se liší svým důrazem na jednotlivé
komponenty, formy a podoby kapitalismu jako podnikatelského a
společenského systému tvoří různé ekonomické školy. Odlišují se od sebe
tím, že dávají důraz buď na „volný trh“ (jeho podnikatelskou poptávku a
nabídku, cenu za práci s co nejmenšími zásahy dalších společenských
hodnotových systému), anebo spíše na společenskou roli podnikatelství,
kterou naplňuje silnější či slabší role státu. Obecně naše ekonomické
prostředí chápeme jako kapitalistické. Pod pojmem „kapitalismus“ rozumíme
obojí: hospodářsko-společenský řád (v klasické německé literatuře:
Wirtschafts- und Gesellschaftsordnung), který je založen na soukromém
vlastnictví výrobních prostředků, s nimiž podnikatel volně podniká a které
manažer spravuje a řídí – a onen praktický projev „volného trhu“. Tento řád
se týká řízení výroby či poskytovaných služeb na trhu (ve společnosti).
Teprve jako další znaky „kapitalismu“ můžeme jmenovat kumulaci kapitálu,
kterou chápal např. Marx (díky němuž se prosadil pojem „kapitál“) jako
„jádro kapitalismu“ (Herzstück des Kapitalismus). Základním znakem
moderního kapitalismu ve spojení s podnikatelstvím je jeho snaha o
maximalizaci zisku. Ta je primárně zakotvena i v českém zákoníku pod
paragrafem „Podnikání“. Zisk z podnikání má ovšem podstatný a širší
význam v klasickém pojednání „ducha kapitalismu“ např. u Maxe Webera
(WEBER, 1988) jako „úsilí o zisk v kontinuálním, racionálním kapitalistickém
podniku“ (Streben nach Gewinn im kontinuierlichen, rationalen
kapitalistischen Betrieb). Historicky se tak stal kapitalismus významnou
epochou dějin ekonomie a je většinou takto i označován. Zatímco někteří
autoři mluví o „kapitalismu“, jiní používají také označení „tržní hospodářství“
25
(Marktwirtschaft, market economy). Každopádně je to fenomén, který si
zaslouží hlubší přístup, aby byl řízen odpovědně.
Pro nasměrování podnikatelství je v našem zpracování tématu důležitý zrod
klasické liberální ekonomie v díle Adama Smithe (1723-1790), který se ještě
před vydáním svého díla „Bohatství národů“, věnoval tématu „Teorie
morálních citů“ (Theory of moral sentiments). Činil tak v duchu anglického
empirického filozofa Davida Huma, jež hledal nějaký etický a hodnotový
společenský (v podstatě altruistický) základ překonávající egoistický
empirismus. Smith zakládá moderní ekonomickou vědu a podnikatelství
jako morální filozof, protože mu rozuměl tak, že ekonomické vztahy či
dokonce ekonomické zákonitosti jsou závislé na způsobu lidského myšlení
a vůli. Toto východisko později K. Marx rozvedl tak, že ony ekonomické
zákonitosti (např. soukromé vlastnictví) založené podle Smithe na
subjektivní lidské vůli, se mohou ve společnosti začít přeměňovat v určité
objektivní síly, která již nejsou dovozovány ze subjektivní lidské vůle.
Zároveň však Smith na rozdíl od Karla Marxe dodal druhý podstatný faktor
- vzájemný (mravní) vztah mezi účastníky ekonomických aktivit. Jeho
podstatná otázka je proto morálně etická a orientovaná na celkový
hodnotový přínos podnikání. Smith se přímo ptá, co je důležitější: obecné,
společenské štěstí, anebo osobní, individuální štěstí (happiness)? Jeho
odpověď je učebnicově známá: Individuální štěstí přispívá ke štěstí
společenskému. To znamená, že od samého začátku je kapitalistické
podnikání chápáno jako hledání „osobního štěstí“ – ovšem v rámci
společenského řádu (Smith, 2001). Individuální podnikatelské úsilí se má
podle zakladatele moderní liberální ekonomie dít v rámci „společenských
hranic“, které Smith nazývá na základě tzv. přirozených morálních
schopností „vnitřním soudcem“ (natural sense).
V tomto smyslu se lze hlouběji zabývat a rozumět i onomu dnes tak
populárnímu a často nepochopenému označení „neviditelná ruka“ (an
invisible hand). Zpětná reflexe tohoto tak populárního označení prokázala
že „neviditelná ruka trhu“ nemůže být neosobní a bezduchá, protože je
součástí aktuálního myšlenkového, společenského a dokonce spirituálního
rámce (SEDLÁČEK, 2010). Současný švýcarský ekonom Hans Christoph
Binswanger z University St. Gallen mluví ve vztahu k „neviditelné ruce“
přímo o „alles regelnde Vorsehung eines weisen, machtigen und gutigen
Gottes“, tedy o nejvyšší unviersální instanci. Jsou známé i jiné metaforické
interpretace neviditelné ruky jako „divine intervention“ (WIESER ROHRHUBER, 2006). Nemůžeme se zde podrobně zabývat myšlenkovým
navázáním moderních ekonomů na vrcholné středověké myšlení Tomáše
Akvinského, jen si musíme uvědomit, že Smith podobně jako středověcí
myslitelé vycházel z představy obecného účelu, který je možné prosadit
pomocí osobních řemeslnických a obchodnických aktivit. Příklad
„neviditelné ruky“ se také ve Smithově spisu týkal rozsahu řemeslné výroby
(sudů, košů apod.) a prodeje zemědělských a řemeslných komodit na
městském tržišti. Ačkoliv už tehdy existovaly manufaktury, trh byl relativně
přehledný. Tržní „moloch“ v současném až globálním pojetí hospodářského
prostoru, na nějž je vázáno současné (české) povrchní pojetí „neviditelné
ruky“, byl pro Smithe cizí, protože neznal současnou masovou výrobu a
distribuci.
Z dějin ekonomie (SOJKA, 2010) zároveň víme, že známý Smithův
společenský i spirituální hodnotový důraz podnikatelství vychází nejen z
26
touhy po bohatství, ale zároveň (někdy i primárně) ze zájmu o naplňování
potřeb druhých. Na tento sociální akcent navazují další neoklasičtí
ekonomové 18-19. st.: Thomas Robert Malthus (1766-1834) a John Stuart
Mill (1806-1873). Jejich perspektiva je zaměřena na osobní svobodu a
sociální odpovědnost podnikatele. Jistěže jsou známí i jejich opozičníci –
např. Smithův předchůdce Bernard Mandeville (1670-1733) známý jako
cynický relativizátor hodnot v ekonomii, který má své následovníky dodnes.
Nepřehlédnutelným autorem je však v naší linii myšlení opět Karel Marx
(1918-1983) se svým specifickým důrazem na nebezpečné přizpůsobování
právního řádu ve prospěch soukromého kapitálu, které se pak projevilo
„vykořisťováním“.
Obecně platné sociologické zákonitosti ekonomického vývoje ve společnosti
hledají rovněž zastánci tzv. historické školy v Německu od r. 1850: Wilhelm
Roscher se svou teorií národohospodářství (1817-1894). Další osobností
mezi národohospodáři s lineárním pojetím dějin na bází morálních principů
byl Bruno Hildebrand (1812-1878), který navazuje na zástupce klasické
ekonomie Davida Richarda (1722-1823). Do této skupiny patří i Gustav von
Schmoller (1838-1917) jako typický zastánce „Mladší historické školy“ a
sociálního a hodnotového kontextu v ekonomické teorii.
Stejně tak můžeme sledovat podobnou linii myšlení zaměřenou na
mimoekonomické faktory mezi zastánci tzv. „Rakouské školy“. Je to Ludwig
von Mises (1881-1973 a jeho komplexní pojednání o lidském jednání v
ekonomickém prostředí „Human Action“, které tak silně ovlivnilo nositele
Nobelovy ceny Friedricha von Hayeka (1899-1922). Hyekovo bohaté dílo o
liberální ekonomii, roli spontánního řádu a humanismu je rovněž postaveno
na morální filozofii. Specifickým pojmem „duch kapitalismu“ se
hodnotovému pojetí kapitalismu věnuje Max Weber, který ovšem stejně jako
A. Smith pocházel z puritánské rodiny ovlivněné myšlením švýcarského
reformátora Jana Kalvína. Určitou spojitost s načrtnutým směrem od dob
Adama Smithe rozpoznáváme v dějinách ekonomického myšlení ještě v
keynesianismu, protože John Maynard Keynes (1986-1946) se distancoval
od výlučného spoléhání se jen na „volný trh“. V dalších úvahách bychom
mohli a měli doplnit tuto linii ekonomického rozměru až do současné
odborné nebo politické diskuze např. v diskuzi s řeckou politickou
reprezentací a celosvětového vývoje (Paul Krugman, Joseph Stiglitz and
Jeffrey Sachs nebo také Niall, Ferguson a další).
Jestliže jsme si představili základní autory udávající směr podnikatelského
myšlení, které zvýrazňuje hodnotový systém a aktivní roli člověka jako
podnikatele s hlubokým myšlenkovým a duchovním zázemím, na druhé
straně víme, že existují i zcela opačné přístupy ekonomů ke „kapitalismu“.
Ty se také ubíraly např. směrem anarchokapitalistickým, tedy zásadně
nespirituálním. V současnosti myslíme na např. na syna Miltona Friedmana
Davida D. Friedmana, který se stal typickým představitelem relativizace
společenské role státu. Stát je u něj odstaven mimo ekonomický zájem, aby
nezatěžoval náročným společenským hodnotovým nárokem a nechal
naopak pro podnikatele volné pole. To znamená, že liberální ekonomie
odsouvá širší pojetí odpovědnosti z důvodu metodologického, protože se
soustřeďuje na projevy ekonomického chování množství subjektů, které lze
popsat jako hromadné jevy a tudíž lze uplatnit nástroje statistiky a
matematiky pro modelování ekonomických procesů. Liberální ekonom
vychází z relativně uzavřeného systému trhu a soustřeďuje se na procesy
uvnitř tohoto systému. Zde budeme s tímto pojetím „volného trhu“
27
polemizovat, a to nejen díky známým opozičním postojům např. z hlediska
pojetí ekonomie a obchodního práva (JEŽEK, 2001, 2007 in WEIGL KLAUS - TŘÍSKA - DYBA – JAKL – LOUŽEK, 2013), ale z principu
ekonomické vědy jako vědy společenské, a tím závislé na určité filozofii a
hodnotovém systému. Odpovědný přístup v rámci společenského rozměru
manažerské odpovědnosti totiž překonává úzký matematický pohled a
přeceňování statistických výzkumů. A s tímto napětím se budeme muset ve
školách stále a znovu zabývat v rámci nově předložených důrazů na
manažerskou odpovědnost a etiku.
Poslední kritická poznámka se týká tzv. “rozporuplnosti kapitalismu”
(contradictins of capitalism, BELL, 2008). Harvardský učitel si všímá potřeby
znovu propojit dvě základní podmínky – kapitalismus jako ekonomickokulturní systém (založený na svobodné výměně zboží) – a demokracii jako
socio-politický systém (založený na svobodě jedince). Oba systémy vznikaly
v západních zemích v úzkém vztahu a v ideálním vztahu se vzájemně
doplňují. Protože v obou systémech spoléháme na jedince, musíme se
zajímat o jeho motivy (ducha). To znamená, že jak na počátku, tak v
současnosti je také ekonomický systém závislý na určitém étosu. Jestliže
ovšem sledujeme opouštění původních myšlenkových kořenů kapitalismu,
je kapitalismus zásadně ohrožen. To ohrožení (viz rovněž DITZ, 1993)
spočívá v tom, že kapitalistická etika založena na protestantském étosu se
soustředila sama na sebe, světská askeze a pracovitost je nahrazována
konzumem a životem na dluh (peníze bez práce).
V současnosti sledujeme kapitalistický duch, který už neřeší přirozené
potřeby společnosti a jedince (ty jsou také biologicky omezené), nýbrž si
vytváří materiální konzum (hédonismus) a psychologickou podporu
osobních potřeb (eudaimonismus), které jsou v podstatě během života
nelimitované, a vytváření nekonečné kreditní nároky. Motiv podnikání se
zásadně změnil, protestantský étos se přirozeně vytratil, a to i jeho obecná
sekulární charakteristiky. Rovněž z časového hlediska byla dlouhodobost
nahrazena krátkodobými cíli. Konkrétně sledujeme příklady podnikatelů,
kteří sledují svůj soukromý zisk, ale potřebné náklady rádi přesouvají na stát
(kterému často ještě neplatí plnou výši daní, ale odvádí je do “daňových
rájů”). A to jsou podněty, které chceme zapracovat a rozpracovat.
Pedagogický rámec (IN doplní?)
Jak dané perspektivy promítnout do výuky na školách?
 Odpovědná ekonomie v kontextu společenských oborů
Základní relace ekonomie je vůči filozofii (economics and philosophy).
Formálně jsou i disertační práce na ekonomických univerzitách podkladem
pro získání titulu Ph.D. (philosopie doctor). Je zřejmé, že ani v oboru
ekonomie a management by nebylo možné rozvést naše téma bez použití
základů filozofického myšlení. V každé vědecké práci používáme skutečně
filozofické pojmy, filozofického nástroje logiky, strukturování, výběru
zaměření a vyhodnocování jednotlivých stanovisek. A protože podnikatel a
manažer jsou osobami – osobnostmi, musíme mít ve vzdělávacím systému
dostatek prostoru pro manažerskou psychologii a sociologii, která vychází z
určitého pojetí antropologie. Posledním východiskem je hodnotové myšlení
v ekonomii, která sahá až do osobních životů a domácností. K tomu
28
potřebujeme vytvořit základní teoretický rámec pro osvětlení hodnotového
systému podnikatelského a manažerského přemýšlení a jednání.
Ze základních učebnic ekonomie vyplývá - a většina neekonomů to tak i
chápe - že ekonomie jako vědecký obor sleduje především kvantitativní
prvky ekonomicky vyjádřitelného procesu a vývoje. A přitom od samého
zrodu moderní obor ekonomie (jako společenský obor) poukazuje na
celkový hodnotový proces lidského rozhodování a jednání v prostředí, které
je nevyvážené. Ekonomické myšlení se nachází v podmínkách, ve kterých
máme sice „neomezené lidské potřeby“ s dnešním akcentem na růst, ovšem
zároveň si uvědomujeme „omezené zdroje“. Klasickou poučkou je, že se v
ekonomii snažíme „porozumět procesu (produkce statků nebo služeb), při
němž dochází k alokaci vzácných zdrojů“.
Rozhodujícím činitelem
podnikatelského prostředí a podstatným nositelem ekonomického
rozhodování o „alokaci vzácných zdrojů“ je člověk jako jejich majitel,
podnikatel, manažer, představitel nebo reprezentant organizace a správce
(ať už jde o jednotlivce nebo zástupce firmy či státu). Od soukromého
hospodaření v domácnosti či ve firmě (zájem mikroekonomie) zohledňujeme
jednotlivé ekonomické celky obecného hospodářského dopadu na celou
společnost (zájem makroekonomie).
 Využití původního významu pojmu „ekonomie“
Původně starořecký pojem οiκονομία (je složen ze dvou slov: oikos + nomos
= domovní správa). S pojmem pracuje např. už Xenofón, Plató a Aristoteles,
kteří si kladou otázku, jak spravovat „dům“, obec městský stát (polis) či
současnou společnost (PRUKA – PRUKOVÁ, 2010). Staleté hledání
optimálních výstupů ze zemědělství, řemeslnictví a obchodu v 5. - 4. st. př.
n. l. bylo dáno filozoficko-náboženským rámcem a sociálními souvislostmi.
Pojmy s daným kořenem οἰκονομία nacházíme také v Novém zákoně, který
obsahuje několik pozoruhodných textů podporujících efektivní ekonomické
myšlení a jednání. Od známých počátků lidské civilizace v Mezopotámii
(Sumerové, Babyloňané, Egypťané) se setkáváme s hledáním řešení
problému, jak zajišťovat život a rozvoj společnosti pomocí disponibilních
statků. Nakonec velmi konkrétní postoje čteme v nejstarších židovských
spisech (např. Starého zákona), kde je od samého počátku hospodářská
činnost hluboce propojena s určitými (náboženskými) principy povolání a
odpovědnosti (jako odpovědi na osobní povolání).
 Model celkového pojetí ekonomie
Pokus o odpovědné zohlednění celkového potenciálu ekonomie se dotýká
podstaty oné ekonomické „vzácnosti“. K ní ovšem patří jistá hodnotová
kritéria, která používáme při podnikatelském – ekonomickém rozhodování,
plánování, stanovení cílů, výběr strategie, vize a jejích vyhodnocování.
Hodnotová kritéria našeho podnikání a ekonomické činnosti musí vycházet
předně ze smyslu podnikání. Ve strategickém managementu např. mluvíme
o „poslání firmy“ (mission and vision). V tomto smyslu usilujeme o ucelenější
pohled na ekonomii a podnikatelství, pomocí kterého se dostáváme k
samotnému jádru našeho hledání, jež je skutečně filozofické a hodnotové
(HAUSMANN, 2008). A protože známe hodnoty materiální (např. majetek,
zboží, peníze) i nemateriální (např. pověst firmy, důvěra zákazníků, tradice
firmy), smíme mluvit o základním spirituálním východisku v ekonomii.
Tématu sledující fenomén hodnot a jejich vztahu vůči hospodářské
společnosti se ujal mnichovský prof. Friedrich Hanssmann. Dochází k
29
závěru, že veškeré aktivity lidské společnosti se dají jen ztěží rozdělovat do
systémové oblasti ekonomika a politika (Wirtschaft und Politik) a do životní
oblasti člověka (Lebensbereich), která zahrnuje rodinu, kulturu a
náboženství (HANSSMANN, 2010). Cílem jeho práce bylo prokázat, že
vzájemné ovlivňování obou oblastí je daleko silnější, než se doposud v
odborných kruzích v příbuzných disciplínách připouštělo. Proto vidí za nutné
vtahovat do ekonomie ony doposud tak zanedbávané oblasti lidského
myšlení, motivace, chování a začít používat interdisciplinární systémovou
analýzu za účelem osvětlování dalších souvislostí hospodářské společnosti.
Vychází přitom z metodiky rakouského vědce Johanna Millendorfera, který
je označován za „badatele – proroka“ se spirituální vizí budoucnosti.
K Millendorferovým závěrům, které Hanssmann rozvádí, patří několik tezí
(Ibidem, s. 5):
• Ekonomický úspěch nelze přičítat pouze čistě ekonomickým faktorům. Je
prokázáno, že ekonomická činnost je závislá (dokonce v rostoucí míře)
rovněž na nemateriálních faktorech úspěchu – především na hodnotovém
(např. křesťanském) systému ekonomicky aktivního člověka.
• Životní oblast člověka je založena na síti vztahů mezi lidmi – věcmi – a
jejich smyslem.
• Poté, co byly do ekonomické teorie růstu zapojeny i nemateriální faktory,
byla formulována tzv. „brzdící teorie“ (Hemmtheorie), která popisuje faktory
vedoucí ke stagnaci růstu a vzniku hospodářských krizí.
• Na základě těchto rámcových východisek (viz obr. č. 29) se ukazují
principy pro prosperující vývoj budoucnosti ekonomiky a společnosti (tzv.
hodnoty budoucnosti).
J. Millendorfer pracoval více než 10 let na empirických výzkumech sledující
vztahy mezi dvěma načrtnutými a pojmenovanými subsystémy. Podle
tohoto modelu je nutno v dané perspektivě pracovat celostně,
interdisciplinárně a se snahou o konečné empirické potvrzení.
Životní oblast
(rodina,kultura, náboženství…)
Pracovní síla
irozený svět
Služby, zboží
síla irozený
svět
Systémová oblast
(ekonomika, politika…)
Přirozený svět
Obr. č.2. Jednoduchý systémový model. Zdroj: HANSSMANN, 2010, s. 6.
(Vlastní úprava).
30
Hledání hodnotových potenciálů se v ekonomickém kontextu dotýká jednak
hledání smyslu podnikání a ekonomické činnosti, jednak principiálních
filozofických otázek po hodnotových kritériích racionálního výběru smyslu a
hodnot (rational choice of value). Dale pak se týká hodnotového posouzení
čistě ekonomické efektivity podnikatelských výdajů a procesů (appraisal of
economic outcomes and processes). Nakonec se však v ekonomickém
rozhodování dotýkáme samotné ontologického fenoménu ekonomie
(ontology of economic phenomena) a filozofie ekonomie (otázek nad její
podstatou, metodikou a rozdělením na deskriptivní, pozitivní nebo
normativní). V rámci tzv. globální ekonomiky byl zaveden nový pojem
„externalita“. Označujeme jím vnější efekty na tržní prostředí, které
neumíme započítat do konkrétní nákladové položky, a přesto globální
ekonomiku znatelně ovlivňují (pozitivně i negativně). Mohou to být sociální,
politické nebo ekologické vlivy, které v ekonomii využíváme, ale
nedokážeme je ekonomicky vytvářet ani nahrazovat způsobené ztráty. V
praktické rovině ekonomického myšlení a práce, která se dotýká našeho
podnikatelského, a manažerského prostředí se setkáváme s celou řadou
konkrétních interdisciplinárních jevů, které jsou závislé na hodnotových
faktorech (WASSER, 1986, s. 182-218):
• používání modelů, typů, předpokladů, plánování, projektování, prognóz,
• volba priorit podle hodnotových důrazů,
• propojení socio-ekonomických faktorů založených na lidských kvalitách,
• využívání „moci ideje“ v prosazování růžných variant,
• širší zohledňování „nákladů“ (od individuálních a skupinových až ke
společenským a kulturním hlediskům či zohledňování tzv. „třetí strany“),
• využívání role víry, pocitů, tradice, historie, trendů, dlouhodobosti, apod.
 Domácí odborná reflexe
V této souvislosti se vracíme k F. A. Hayekovi a jeho teorii spontánního řádu,
na kterou navazovali mnozí ekonomové v konkrétních aplikacích české
transformace socialismu na podnikavý kapitalismus. Kolegové z domácí
VŠE upozornili na to, že někteří čeští ekonomové se odvolávali na Hyekovy
spisy, aby podpořili svůj úzce (liberálně) představený přístup k ekonomii.
Ján Pavlík vyčítá dezinterpretaci Hayekových textů v podání Václava Klause
a označuje jej za „pseudohayekovský“ (SCHWARZ, 2000, s. 73). Podobně
otevřeně mluví o „deformaci Hayekova liberalismu“ Miroslav Ševčík:
„…v rámci české ekonomické transformace došlo k aplikaci velmi okleštěné
a deformované verze liberalismu, v níž se z myšlenkového dědictví
klasického liberalismu uplatnilo jenom o několik povrchně a nekoherentně
pojatých floskulí a hesel, zatímco jeho podstatný obsah byl důsledně
ignorován… Ještě méně je oprávněné, je spojovat reálnou praxi české
ekonomické reformy se jménem F. A. Hayeka – přes neustálé omílání
dezinterpretovaných frází o spontánním vznikání pravidel a práva u jejich
vedoucích představitelů – nedošlo v jejím průběhu k aplikaci podstatné
Hayekovy teze, podle níž svoboda a zákon jsou neoddělitelné”(ibidem, s.
110).
V. Řezníček ve své studii Hayekova kritická reflexe hranic rozumu
(ŘEZNÍČEK, 2011, s. 17) uvádí v dané souvislosti další poznámku Pavlíka,
že v české praxi ekonomické transformace na soukromé podnikatelství se
uplatnila ne Hayekova nauka, ale „pokleslé hobbesovství“ (ibidem, s. 90).
31
Náš pokus na odhalení spirituálních faktorů a potenciálů můžeme v této
kapitole uzavřít ještě jedním odkazem Pavlíka o tom, jaké důsledky má
negace spirituality v ekonomii a prosazování svobody a volnosti bez
odpovědnosti:
„Když tedy schází moc a síla transcendentna a abstraktních ideologických
principů, které donucovaly kdysi jedince k tomu, aby respektovali pravidla
tržního řádu a utvářeli tak moderní civilizaci, zbývá již pouze jediné:
sekulární moc důsledného a přísného legálního sankcionování dodržování
oněch pravidel. Jenže ona čistá vnějšková legalita je, jak víme, jen nutnou,
nikoliv však dostatečnou podmínkou efektivního uplatňování pravidel. Musí
být k tomu přidána moralita, a to nejlépe v podobě morální autority
vedoucích politických osobností…“(Ibidem, s. 17-18).
 Příspěvek podnikatelské psychologie
Všechny výše uvedené schopnosti jsou typicky antropologické, úzce souvisí
s psychologickými faktory, ale zároveň je ještě přesahují. Čeští autoři
(JȔNGER – FIALOVÁ, 2004) se snaží podrobněji vysvětlit tzv. „podnikavé
smýšlení“ (etrepreneurial mindset) tak, že „představuje určitou strukturu
hodnot a postojů spojených s podnikavostí“. Autoři vycházejí z toho, že tento
„podnikatelský duch“ má „velký a orientační a regulační význam“ (JȔNGER
– FIALOVÁ, 2004, s. 14).
Pojem „podnikatelský duch“ má představovat určité hodnoty, ze kterých se
podnikatelské myšlení a jednání rodí. Podnikatel totiž vychází z toho, že
podnikání je to správné, co by měl dělat, protože pomocí podnikání bude
vytvářet další a další hodnoty. Víme, že při podnikání vznikají „hodnoty
individuální“ (ADLER, 1995), které slouží podnikateli samotnému (např.
výdělek, radost z práce, ale také jako naplnění smyslu života, svého
poslání).
Druhý rozměr hodnot, který podnikatel vytváří, je sociální. A tu začínají
autoři používat velmi zvláštní termín „sebezmocnění“, pomocí kterého se
snaží vyložit vyjádření učitelů z Harwardu (McGRATH - McMILLAN, 2000),
kteří tuto schopnost nazývají „self-empowerment“ „vášnivé hledání“
(passionate seeking) příležitostí. Nemyslí tím pochopitelně následování
jakéhosi „pudu sebezáchovy“, aby přežili. Myslí na onu tvorbu širších hodnot
(nejen záměr zbohatnout). Individualizovanou vlastnost pojmenovávají jako
„habitual entrepreneurs“. K „podnikatelskému duchu“ tedy patří jasný vnitřní
postoj, okamžité jednání („roughly right“). Především v krizové situaci se
ukazuje nejlépe, co je v člověku uvnitř skutečně, jaký je, (jakého je „ducha“),
aniž by se snažil hledat řešení zdlouhavým analyzování situace a běhat po
poradcích podnikání nebo se přihlásil na manažersko-podnikatelský kurz na
univerzitě. Tohoto „ducha“ nazývají jako „immense ammount of insight and
experience“.
V tomto smyslu nabízí spirituální perspektiva navázání, ovšem i prohloubení
psychologických studií domící fakulty provedených mezi podnikateli, které
prokazují důležitost jejich specifických i základních charakterových
vlastností (LUKEŠ – NOVÝ, 2005; LUKEŠ – LAGUNA, 2010, s. 37-42).
Autoři rozlišují charakterové vlastnosti podnikatele na obecné (broad
personality treats) a specifické (specific traits), které podporují již konkrétní
podnikatelské potřeby a jejich podnikavost. Psychologické studie ukazují, že
pozitivní vztah mají k podnikatelským osobním rysům vlastnosti obou skupin
vlastností. Uvědomujeme si přitom, že hodnotová perspektiva podnikatele
patří spíše do skupiny širších, celkových vlastností podnikatele a celkového
32
myšlenkového i spirituálního založení nebo orientace, které vytvářejí základ
pro efektivní uplatnění v konkrétním oboru. Mezi charakterové rysy, které
poskytují širší východisko pro podnikatelskou činnost podle psychologických
studií, patří:
• Neurotism – osobnostní rozdílnost a emoční stabilita.
• Extraversion – míra sebejistoty, rozhodnosti, aktivity, komunikativnosti a
nadšení (protiklad introvese).
• Openness to experience – intelektuální zvědavost a touha po nových
ideách i zkušenostech.
• Agreeableness – mezilidská orientace, projev důvěřivosti, ochota k
odpuštění, spolupráce a soucitu.
• Conscientiousness – ochota k tvrdé práci, motivace k důslednosti a
svědomitosti.
Dosavadní osvětlení hodnotový faktorů podporujících odpovědné řízení a
podnikání ukazuje, že tyto vlastnosti jsou zároveň podporovány
hodnotovými důrazy, a to v daleko větší hloubce a síle.
Lektorský přístup
Jak dané perspektivy promítnout do výuky na školách?
- Vyhnout se moralismu
- nesnažit se působit ideologicky ani moralistně
- porozumět příčinám manažerských selhání v českých a
zahraničních firmách (příklady)
- objasnit dlouhodobý význam osobní zodpovědnosti manažera a
podnikatele z pohledu hodnotové myšlení a etického rozhodování
- popsat postavení podnikatelské a manažerské etiky v rámci
ekonomických, finančních oborů jako společenských věd
- vysvětlit základní hodnotové a etické kategorie a perspektivy
managementu budující důvěru
- nabídnout širší škálu etických přístupů
- identifikovat etická dilemata, rozdíly mezi zodpovědným a
nezodpovědným jednáním při podnikatelském rozhodování a
manažerském řízení s ohledem na jeho dlouhodobou udržitelnost a
celospolečenský kontext
- vyhodnotit vizi, poslání a strategii firmy z pohledu etické dimenze,
- implementovat etické principy do etického kodexu firmy
- navrhnout a zdůvodnit vlastní stanovisko k základním etickým
dilematům v podnikatelské a manažerské praxi.
- otevřít diskuzi, vzniklé postoje nechat zdůvodňovat je pomocí
argumentace
- orientace v odborné literatuře na dané téma
- umět se samostatně orientovat v etických dilematech na konkrétních
případech – případové studie, seminární práce, diplomové práce.
Pomocnými kapitolami mohou být další prohlubující výklady:
- komplexní a vyvážený antropologický pohled (viz kap. výše)
33
-
hodnotová perspektiva přesahující tělesnost, racionalitu, pocit a
kulturu
hodnotová perspektiva jako pokračování přechodu z tvrdých na
měkké kompetence
identifikace určité „hodnotové (etické) inteligence“ přesahující IQ a
EQ
hledání smyslu a významu práce
překonání jevu odcizení člověka od práce a financí
překonání důrazu na současnost rozšířením perspektivy
budoucnosti
pokračovat v hledání motivačních zdrojů, vnitřní touhy a samotného
hledání nových (inovativních) a zároveň hodnotných řešení
orientace v právním myšlení a schopnost překonávat jeho etické
limity
multikulturní aspekty etického rozhodování
nebezpečí fundamentalismu a ideologizace (politizace) tématu
orientace v sociálních a kulturních trendech v propojení
s ekonomickým myšlením
-----
Text bude dopracován…
34
Literatura
BÁRTA, M, KOVÁŘ M. a kol. (2012): Kolaps a regenerace: cesty civilizací
a kultur. Minulost, současnost a budoucnost komplexních společností. 2.
vydání, Praha, Academia, 2012, ISBN 978-80-200-2036-9.
BĚLOHRADSKÝ, V. (1991): Krize přirozeného světa jako politický
problém. 1. vydání, Praha, Československý spisovatel, ISBN 80-202-0279X.
BĚLOHRADSKÝ, V. (2007): Společnost nevolnosti. Eseje z pozdější doby.
1. vydání, Praha, Slon, ISBN: 978-80-86429-80-9
BRENNER, R. P. – DAHN, D. – HENGSBACH, F. – SASSEN, S. u.a.
(2013): Kapitalismus am Ende?1. Auflage, Attac: Analysen und
Alternativen, VSA Hamburg, ISBN 978-3-89965-350-2.
BUDEN, B. (2013): Konec postkomunismu, Od společnosti k beznaději,
k naději bez společnosti. 1. vydání, Rybka Publishers, Praha 2013, ISBN:
978-80-87067-70-3.
CÍLEK. V.a kol. (2012): Tři svíce pro budoucnost. Návody a nápady, jak
přežít konec světa. 1. vydání, Novela Bohemica, 308 s., ISBN: 978-8087683-02-6.
COX, M. (2012): Power shifts, economic change and the decline of the west?
Foreign & Commonwealth Office, Research and analysis, Published 28
November 2012, London School of Economics and Political Science, [online
cit.
2014-05-04].
Dostupné
z
WWW:
https://www.gov.uk/government/publications/power-shifts-economicchange-and-the-decline-of-the-west/power-shifts-economic-change-andthe-decline-of-the-west
FROMM, E. (2004): Obraz člověka u Marxe, 1. vydání, Brno, L. Marek,
2004, ISBN 8086263533.
HABERMAS, J. (2000): Problém legitimity v pozdním kapitalismu. 1.
vydání, Praha, Filosofia, ISBN: 80-7007-130-3.
HARVEY, D. (2012): Záhada kapitalismu. Přežije kapitalismus svou
poslední krizi? 1. vydání, Praha, Rybka Publishers 2012, , ISBN 978-8087067-28-4.
HAUSER, M. (2012): Kapitalismus jako zombie, aneb proč žijeme ve světě
přízraků? 1. vydání, Praha, Rybka Publishers 2012, ISBN 978-80-87067-628.
35
HORNUNG, K. (1978): Der faszinierende Irrtum: Karl Marx und die
Folgen.1. Auflage, Herder, ISBN 3-451-07645-4.
HOŠEK, P. (2012): A bohové se vracejí. 1. vydání, Jihlava, Mlýn, 2012,
ISBN 978-80-86498-48-5.
HUDÍK, M. (2004): Schumpeter a budoucnost kapitalismu, Elogos, Electronic journal for philosophy, VŠE v Praze, ISSN 1211-0442.
[online
cit.
2012-12-20].
Dostupné
z
WWW:
http://elogos.vse.cz/index.php?article=50.
HAYEK, F. A. (2011): Právo, zákonodárství a svoboda. Praha. ISBN: 97880-7260-253-7.
KING, S. D. (2012): When the Money Runs Out. The End of Western
Affluence. 1. edition. Yale University Press, 304 p., ISBN 9 7803 0019 0526.
KLAUS, V. (1989): Je Schumpeterova vize konce kapitalismu stále
relevantní?
[online
cit.
2012-12-19].
Dostupné
z
WWW:
http://www.klaus.cz/clanky/1989.
KOHOUT, P. (2010): Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co
bude dál. 2. vydání. Praha, Grada Publishing, ISBN 978-80-247-3583-2.
KUČERA, D. (2015): Weberova teze „ducha kapitalismu“ jako východisko
pro hledání spirituálních potenciálů v podnikatelském a manažerském
prostředí. Vysoká škola ekonomická v Praze. Disertační práce.
LEWIS, M. (2011): Bumerang. Cesta kolem nového třetího světa. 1. vydání,
Praha Dokořán, ISBN 978-80-7363-418-6.
LOUŽEK, M. (2009): The Czech privatisation after 20 years. PostCommunist Economies. ISSN 1463-1377 print/ISSN 1465-3958 online q
2009 Taylor & Francis. Vol. 21, No. 3, September 2009, s. 345–359.
ISSN 1463-1377. [online cit. 2012-12-25]. Dostupné z WWW:
http://web.ebscohost.com.ezproxy.vse.cz/ehost/
MLČOCH, L. Ekonomie důvěry a společného dobra. (2006)
Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, Karolinum. ISBN: 80-246-11880.
MLČOCH, L. (2007): Ekonomie a štěstí: proč více někdy není lépe. Politická
ekonomie 2/2007, Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství
Oeconomica, str. 147-163, ISSN 0032-3233.
ONDRÁČEK, P. (2013): Blíží se konec kapitalismu? Publicistický portál
Skutečnosti, dne 9.9.20013: www.skutečnosti.cz. [online 2013-10.12].
Dostupné z WWW: http://skutecnosti.cz/blizi-se-konec-kapitalismu/
36
PAVLÍK, J. (1999): On Market Consequences of post-Communist
Immorality. E-Logos, Electronical Journal for philosophy, University of
Economics, Prague, 1999, stran. ISSN 1211-0442. [online 2013-12-24].
Dostupné na WWW: http://e-logos.vse.cz /index.php?article=97
PEHE, J. ed. (2012): Krize, nebo konec kapitalismu? 1. vydání, Praha,
Prostor 2012, 296 s., ISBN 978-80-7260-267-4.
PULLMAN, M. (2011): Konec experimentu. Přestavba a pád komunismu
v Československu, 1. Vydání, Scriptorium, Dolní Břežany – Spolek pro
nekomerční vydávání odborné literatury, 2001, 240 s., ISBN: 978-80-8727131-5.
PUTNOVÁ, A., SEKNIČKA, P. (2006). Etické řízení ve firmě, Grada
Publishing Praha, ISBN 978-80-247-1621-3.
RUSMICH, L. – SACHS, M. S. (2003) Lessons from the Failure of the
Communist Economic System. Lexington Books, Lanham, Maryland, ISBN
0-7391-0516-7.
SANDEL, J. M. (2013): Co si za peníze (ne)koupíte. Společnost vstupuje do
nové éry, vše je na prodej. Praha, Bizbooks,, EAN 9788026500605.
SCHUMPETER, A. Joseph. (2004): Kapitalismus, socialismus a
demokracie. 1. Vydání, Praha, CDK, ISBN 80-7325-044-6.
SCOTT, B. R. – MONDSCHEAN, T. S. (2000): Economic Reform in the
Czech Republic: Velvet Revolution or Velvet Blanket? Harward Business
Review, Harvard Business School, Publication Date: VI 19, 2000.
SEGBERS, Franz. (2010): Der Kapitalismus in der Glaubenskrise, in:
Ilsegret FINK - Cornellia HILDEBRANT: Kämpfer für eine solidarische
Welt. (Theologie der Befreiung und Demokratischer Sozialismus im Dialog),
Papers, Rosa Luxemburg Stiftung, Berlin, 2010, s. 90-101: dostupné z
WWW: http://www.rosalux.de/fileadmin/rls_uploads/pdfs/rls_papers/rlspaper_Solidarische Welt-inhalt.pdf
SCHARMER, Otto. (2012): Die zivilisatorisch-spirituelle Krise und der Weg
zu
einem
Kapitalismus
3.0“
Dostupné
z
WWW:
http://blog.kooptech.de/2010/03/die-zivilisatorisch-spirituelle-krise-undder-weg-zu-einem-kapitalismus-3-0/)
SKALICKÁ, J. – VAŠKOVÁ, ČEJKOVÁ, E. (2013): Úspěch měřím štěstím.
Co stojí úspěch a podnikání v Čechách. 1. vydání, Praha, Mladá Fronta,
ISBN: 978-80-204-2623-9.
SOROS, George (2013): Finanční turbulence v Evropě a Spojených státech.
1. vydání, BizBooks, 144 s., ISBN 978-80-2650-049-0.
37
VALACH, M. (2008): Krize kapitalismu, Britské listy 12. 11. 2008, ISSN
1213-1792 Dostupné z WWW: http://blisty.cz/art/43754.
VANĚK, J. (1994): Existuje hospodářská etika v postkomunistické
společnosti? E-Logos, Electronic Journal for philosophy /94, ISSN 12110442. Dostupné z WWW: http://nb.vse.cz/kfil/elogos/ethics/Vanek2-94.htm
WEIGL, J. - KLAUS, V. - TŘISKA, D. - DYBA, K. - JAKL, L. – LOUŽEK,
M. (2013): Dnešní polemika o včerejší privatizaci. 1. vydání. Sborník IVK
č. 3, Praha, ISBN 978-80-87806-005.
TREVINO, L. K. – NELSON, K. A. (2014) Managing business ethics :
straight talk about how to do it right. Hoboken: John Wiley & Sons, 2014.
ISBN 978-1-118-58267-1.
The Economist (September 24th. 2009): The pedagogy of the privileged” s
podtitulem: “Business schools have done too little to reform themselves in
the light of the credit crunch.”¨
ŽÍŽEK, S. (2011): Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. 1. vydání,
Praha, Rybka Publishers, 248 s., ISBN: 978-80-87067-25-3.
38

Dlouhodobá podniková odpovědnost a etika v manažerském

Transkript

Podobné dokumenty

inzerát SK,RPP - INEX Česká republika sro

Pokyny k použití

Stáhnout tiskovou zprávu v PDF

projevte svůj talent!

Alticor ocenenie 2005-11-09 120KB 17.2. 2010 11:37:42