Kamenoviny č. 15

str. 1
Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku
Číslo 15
září 2006
zdarma
Vydává Obecní úřad Kamenice u Jihlavy
Sponzoři novin:
Müller Luboš, Řehořov 72
GASTROMSERVIS Ferda Miloš, Kamenice 476
PEJCHAL s.r.o., Jaroslav Pejchal, Kamenice 33
VOTOP s.r.o. Znojemská 84, Jihlava
Jiří Vaněk, Kamenice 238
Keramika U slunečních hodin, Kamenice 28
Truhlářství Jiří Prukner, Kamenice 321
GAMA Kamenička, Ing. Miloš Mach a Marie Machová
Pekárna AGROSTAR, Kamenice 38
Řezník-uzenář, Josef Kratochvíl, Kamenice 220
Průmyslové zboží Novotný Jan, Kamenice 220
JEMKA, Ing. Karla Jelínková, Kamenice 18
Řezníček Jaroslav – Drobné zboží, textil
Potraviny, Bohumil Paul, Kamenice 442
Autoklempířství Stanislav Sedlák, Kamenice 463
STAVOSPOL, spol. s r.o.,
U Městského nádraží 10, Jihlava
Sdružení klempířů a pokrývačů, Jan Čermák,
Kamenice 472
Vysoušení EMZET, Miloš Žáček,
Kamenice č. 258 (Brodek)
Autodoprava Radek Krčál, Řehořov 76
Pohostinství TEMPO, Jan Kratochvíl,
Kamenice 34
Pohostinství Tomáš Hrdlička, Kamenice 493
Pohostinství Na Líchách, Jan Bourek, Kamenice
MUDr. Jan Kudrna, praktický lékař, Kamenice
Jan Kozák - finanční poradce, Kamenice 291
Astera G - Matky Boží 1, Jihlava
Jaroslav Dvořáček ml. , Kamenice 368
str.
2
Najdete nás v hostinci U Kratochvíla - Kamenice u Jihlavy 34.
Hostinec je otevřen denně a k příjemnému posezení slouží každý pátek a sobotu nově otevřený salónek s barem.
Tento salónek je možno využít pro 30 osob na objednání kterýkoliv den k různým příležitostem: např. oslavy, schůze,
školení, srazy i svatební hostiny.
Těšíme se na Vaši návštěvu a příjemné posezení! S pozdravem Jan Kratochvíl a kolektiv
str. 3
Ohlédnutí za uplynulými čtyřmi lety
Kamenice, Řehořov, Kamenička, Vržanov a Brodek obnoveny jsou záchody u tělocvičny a parkety
mají přibližně 1752 obyvatel. S potěšením konstatujeme, v tělocvičně, na sklonku loňského roku byla realizována
že nám občané pomalu přibývají.
1. etapa rekonstrukce školní kuchyně. Čekáme na
Počátečním úkolem nového zastupitelstva obce bylo vyřízení 2. etapy. V těchto dnech se připravuje malé hřiště
připravit územní plán a současně nastartovat výstavbu nad školkou, které může využívat škola i sportovně
rodinných domků.Nový územní plán je již v platnosti a založená mládež.
stal se závazným dokumentem obce.Aktuálně jsou
Žádost na inovaci školního hřiště je podána na
zpracovány manipulační řády na všechny obecní rybníky ministerstvu a rádi bychom , kdyby se dostala do státního
a zadán je nový lesní hospodářský plán, který se vždy rozpočtu 2007.Byl by to pěkný dárek škole ke 40. výročí
po 10 letech obnovuje.Byla vydána nová vyhláška o založení školy.
odpadech a umístěny nové kontejnery na třídění papíru a
Školu podporujeme i v ekologických aktivitách
skla.
v rámci mikroregionu.
Dvakrát ročně je firmou Služby města Jihlavy odvážen
Firmu BOSCH jsme požádali o příspěvek na nový
netříděný domovní odpad. Tato novinka roku 2003 se koberec do MŠ a vedení firmy nám vyhovělo. (Stejně
setkala s velkým zájmem. Není to záležitost levná, ale tak firma přispěla na tréninkové míče pro malé fotbalisty.)
máme jistotu, že odevzdaný materiál neskončí v blízkém Bylo vydlážděno venkovní sezení u MŠ. Malým dětem
lese, ale legálně na skládce v Henčově.
i jejich blízkým jsme předali dětské hřiště v hezkém místě
Od roku 2003 se prodalo 11 stavebních parcel, je Kamenice. Jednotlivé atrakce jsou bezpečné, v plánu
dokončeno 9 garáží.Dalších 5 připravených parcel se máme ještě další vybavení, hlavně pískoviště.
snažíme nabídnout. Na devíti pozemcích
soukromníků se staví, což nás také
těší.Další lokalitu pro přípravu parcel jsme
koupili. Samozřejmě, že inženýrské sítě se
postaví až po prodeji zbývajících
stavebních míst u školy.
V obci září novotou dvě budovy.
Modrý komplex výrobního družstva
Horizont, který stojí mezi zdravotním
střediskem a hasičovnou na pozemku,
který vlastnila obec. A zelená budova
ČOV, která již byla uvedena do trvalého
provozu.Zatím se nám nepodařilo sehnat
velké peníze na II. etapu kanalizace.
Každým rokem se mění pravidla, podle
nich se dělají projekty a stále slyšíme, že
Kamenice je příliš drahá. Nemůžeme za
to, že obec je dlouhá a členitá a že cena Nová dlažba
Oprava fasády věže kostela a příprava
branky
s DPH se bude pohybovat kolem 90 parkoviště za kostelem
miliónů korun. Dnes máme již na stole
hotové projekty pro stavební řízení, na které jsme z kraje
Budova domu s pečovatelskou službou je domovem
obdrželi dotaci 400.000,- Kč. Žádost je na Ministerstvu i pro radnici. V oknech všech bytů byly instalovány
zemědělství ČR a měla by být vyřízena v prvním čtvrtletí žaluzie a okna byla utěsněna, aby se zamezilo ztrátě tepla.
příštího roku. Mezi tím musíme dokončit stavební Zprovozněny byly domovní zvonky a bezpečnostní
povolení a veřejnou soutěží vybrat zhotovitele zavírání hlavních dveří. Za příspěvku OÚ byly vybaveny
stavby.Jsme optimisté, a proto přípravy této důležité klubovny. Když je potřeba, snažíme se vypomoci např.
stavby běží dál.
dovozem obědů. Při umisťování nových klientů zasedá
Ve škole, která je naší příspěvkovou organizací,jsou sociální komise obce. Spolupráce je na dobré úrovní. Tak
kompletně rekonstruovány dívčí a chlapecké toalety, by tomu u sousedů v jednom domě mělo být vždy!
str.
4
Ve zdravotním středisku bylo hned v roce 2003
vyměněno PVC v celém objektu. Rekonstrukcí prošlo i
sociální zázemí bytu, který je součástí zdravotního
střediska.
Další obecní budovou je hasičovna, kde je nová
průmyslová podlaha v garážích, všude je vymalováno,
členové jednotky JPO III mají nové zásahové oblečení.
Na počátku roku 2007 dostanou repasované hasičské
auto, které nahradí dosavadní již nevyhovující vozidlo.
Ke 130. výročí založení SDH v Kamenici jsme
přispěli částkou 30.000,- Kč na zhotovení
praporu.V podzimních měsících dojde k výměně linolea
v zasedací místnosti. V bytě, v budově hasičovny byla
vyměněna původní kuchyňská linka, která byla již
nevyhovující.
V ulici kolem hasičovny směrem ke škole, na
obnoveném chodníku k DPS i kolem kostela bylo
umístěno nové osvětlení, což zvýšilo bezpečnost obyvatel
v těchto místech.
Příprava místní komunikace v Cihelně a nový asfaltový koberec
V Kamenici a v místních částech bylo vyměněno a
doplněno dopravní značení místních komunikací.Jsou
dokončené silnice kolem Tomášů, u nové výstavby
v Cihelně, stejně jako u hostince.Z dotace mikroregionu
Loucko z projektu“ Cesty, které nás spojují“byly
zpevněny cesty kolem hřbitova na Kameničku a část cesty
ke Kolínu, kde bylo navíc upraveno odvodnění.Přibyly
chodníky pod kostelem, před provozovnou masny,
parkoviště před školou a park naproti Kozům. Zatím se
nám nepovedlo ze státu na obec převést chodníky a zelená
prostranství kolem Jednoty, které by také opravu
potřebovaly.Úřad pro zastupování státu ve věcech
majetkových však naší žádost řeší.
Naopak jsme byli velmi rádi, že jsme iniciovali
vyčištění potoka Kameničky, které zařizoval vlastníkLesy české republiky.
Podařilo se nám získat dotaci na bezplatné připojení
knihoven k internetu, příspěvek na tiskárnu a z grantového
programu „Knihovny 2005“ byl pořízen moderní nábytek
do všech tří zařízení, kde to voní knihami a časopisy.
Velmi jsme usilovali o napojení na značené trasy. To
se nám před rokem podařilo a zelená turistická značka
spojuje všechny místní části a výletníkům chce ukázat
naše významné památky.Věnovali jsme jim hodně
pozornosti.
Největší položkou byla úprava velkých schodů ke
kostelu. Každý schod měl jinou šířku a velmi těžko se po
nich šlo. Proto byla za částku 1.450.000,- Kč provedena
jejich celková rekonstrukce, kterou bylo vyřešeno
odvodnění a postaveno bezpečné zábradlí.
Malé schody ke kostelu a vstup byl zhotoven stejnou
firmou o rok později. Restaurovány byly boční dveře do
kostela.
Nasvícená věž kostela byla letos opravena za 200
tisícové podpory obce.Před dokončením je dlážděné
parkoviště v těsné blízkosti kostela a osazení zadní
branky.Ze svého neutěšeného stavu se nádherně vyloupla
kaplička Cyrila a Metoděje směrem na Brodek a kaplička
sv. Jana Nepomuckého u Kameničky.V renesanční tvrzi
je nové sociální zařízení, místnosti jsou nově vymalované,
okna natřena, ve vstupní síni jsou stylová svítidla.
Z grantového programu „Klenotnice Vysočiny“ jsme
získali příspěvek na vitríny a nástěnky do muzea, jehož
historická část byla o letošní pouti slavnostně otevřena.
Odborně očištěny jsou obě kašny, pomník věnovaný
obětem válek i křížek u kostela. Za přítomnosti veřejnosti
byl před rokem odhalen pomníček s pamětní deskou
v místech, kde se narodil významný hudební skladatel
František Vincent Kramář.
K historickým budovám patří i zdejší orlovna a
sokolovna. Z obecního rozpočtu jsme přispěli 15.000,Kč na nákup nových židlí.Je to vlastně kamenický KD,
a proto bychom chtěli organizaci OREL přispět také na
další opravy- hlavně sociálního zázemí.Estetické prostředí
by mělo být i před budovou.Konají se tu divadelní
představení, taneční žáků 9. tříd, setkání jubilantů, srazy
rodáků,podzimní posezení Sdružení pro pomoc mentálně
postiženým i soukromé oslavy. Před třemi lety jsme vážně
str. 5
uvažovali o zprovoznění kina v orlovně. Projekt
ZEMSKÁ KINA, který podávali mladí lidé z Telčestudenti filmových škol, tenkrát z formálních důvodů
nevyšel, ale nyní vidíme, že nemusíme litovat. Situace
s promítáním filmů není nikde růžová. Sály se zavírají,
protože provoz je prodělečný, návštěvnost je malá.Jinak
by tomu nebylo ani u nás.Po počátečním zájmu lidé radši
skončí u videa v teple svých domovů.
K osudu sokolovny se vrátíme v některém z příštích
vydání . Nyní jednáme intenzivně s nejvyšším vedením
župy plk. Švece a snažíme se společně najít cestu, jak
majetkově vyřešit vzniklou situaci, která je otevřená již
13 let. Všichni vidíme, že budova potřebuje opravit, ale
není naše.A investice do cizího majetku je vždy nejistá.
Věříme, že se najde cesta dohody a dočkáme se
kulturnějšího prostředí i zde.
Nezapomínáme ani na zeleň.V obecních lesích, které
máme na 11 místech a na rozloze 169 ha, se pokračovalo
ve výsadbě tisíců nových stromků. O ty se musí
pravidelně pečovat nátěry, postřiky a stále hlídat trávu,
která by stromek zadusila.Je potřeba také lesy čistit od
suchých jehličnatých a listnatých exemplářů. Pracovníci
v lese se snaží pokrýt poptávku po palivovém dřevě,
kterého je stále méně.
Zajistili jsme odbornou úpravu stromů v místních
částech i v Kamenici na městečku, u kapličky, naproti
faře, na hřbitově, ještě letos čekají na prořezání vzrostlé
stromy za ohradní zdí kostela.Ve dvou případech jsme
využili příspěvku z programu Péče o krajinu.
Zahradním architektem byl zpracován projekt na
probírku a následné vysazení stromů a keřů na hřbitově.
Se souhlasem majitele byl dotací 30.000,- Kč snížen
a zpevněn lihovarský komín, kde je dlouhodobě
postaveno čapí hnízdo.
Důležité byly také opravy vodáren, nátěry plotů a
označení uzávěrů vody v obcích.Přesto nás často zaskočí
poruchy, kterých jsme si za 4 roky užili opravdu
hodně.Mravenčí práce při hledání místa poruchy,
objednání techniky, nákup potřebného materiálu,
asistence většiny pracovníků úřadu, špatné počasí, v zimě
brzká tma - to jsou nepříjemné situace, které se týkají
našich občanů velmi úzce. Najednou neteče voda, kterou
tolik k životu potřebujeme. Jsme vám vděční za to, že se
moc nezlobíte a dáte nám čas na řešení vzniklého
problému.
Byla zakoupena cisterna na čerpání septiků, která se
hodně využila při napojování jednotlivých domácností
na čistírnu.Bezplatně nám z vyřazeného vojenského
materiálu byla převedena cisterna na pitnou vodu. Dále
jsme ještě obdrželi dvě nové polní kuchyně
s příslušenstvím, které již byly využity při různých větších
akcích .
Před rekonstrukcí je veřejný rozhlas, jež bude
bezdrátový a propojí Kamenici, Řehořov, Kameničku,
Vržanov i Brodek.
Do místních částí jde z plánovaného rozpočtu vždy
částka 2 mil korun, ta je rozpočítána podle počtu obyvatel.
Osadní výbory si vždy určí priority následujícího roku,
které se stávají součástí jejich rozpočtů. Proto se tu tolik
změnilo.Posuďte sami:
V Řehořově nejprve proběhly razantní úpravy
v budově bývalé školy. Po pečlivém zajištění proti
vlhkosti, novém rozvodu elektřiny, osazení stylových
oken, vydláždění chodby, zde vznikla krásná pošta,
ordinace lékaře a knihovna.Následně se začalo
KD Řehořov - nové barové pulty Jirky Dočekala
KD Řehořov - pokládka nové parketové podlahy
KD Řehořov - stále dobře naladěný parketář Sláva Čermák
str.
6
Otevření KD Řehořov po rekonstrukci
koly automobilů.Za
jejich krásný vztah
k přírodě jim patří náše
poděkování.
V Kameničce je
vyměněna krytina na
kulturním domě,
dokončuje se venkovní posezení vedle
KD a začne se tu
budovat obecní byt.
Zhodnoceno bylo i
KD Řehořov - hudební vystoupení dua vnitřní vybaveníkoupeny byly nové
Armagedon
židle, desky stolů,
sporák, nádobí, závěsy, moderní hudební aparatura,
kterou využíváme i pro další obecní akce mimo
Kameničku.
Upraveny byly některé komunikace, odtokové
kanálky, otočka autobusu a černá skládka nad obcí.Složitě
byla odbahněna hasičská nádrž, která slouží v zimě jako
kluziště.Vydlážděn byl park a redukovány přerostlé tuje..
S výměnou elektrických sloupů došlo k instalaci
nového veřejného osvětlení, což přispělo k estetickému
vzhledu obce.Pro nejmladší generaci je již rok v provozu
dětský koutek a vedle nové hřiště pro mládež.V letošním
roce byl zpracován plánek na výstavbu několika
rodinných domků, neboť mladí chtějí v jejich Kameničce
zůstat.
Ve Vržanově bylo nejprve vyměněno osvětlení, které
odstartovalo i další vylepšení obce. Odborně byly
ošetřeny stromy na návsi a následně prohlášeny za
památné.Asfaltových povrchů se dočkaly všechny místní
komunikace vytvořen byl barevný park s příjemným
s přístavbou společenského sálu a garáží pro hasiče za
necelé dva mil. korun. Zmodernizována byla i stávající
klubovna hasičů. Celou
budovu čeká příští rok
nátěr fasády a úprava
před vchodem. Vznikne
zde malé parkoviště a
zelené
zákoutí
s lavičkou. Nezapomeneme ani na dětské
hřiště a hřiště pro
hodnotné
využití
volného času.
Postavena
byla
zvonička s elektrickým
pohonem, kolem které
bude ještě letos upraven
park s chodníkem,
KD Řehořov - kolaudace Ing. Meran
cestičkami, lavičkou,
dalším mobiliářem a informační tabulí, která je již
postavena a návštěvníkům je od léta k
dispozici. Travnaté prostranství bude
rozděleno dřevinami.
Prodána byla obecní budova
bývalého zdravotního střediska.
K připravovaným parcelám byl položen
nový vodovodní řad. Za to jsme
darovací smlouvou od soukromého
vlastníka dostali jednu parcelu, která je
stále na prodej za 300,- Kč/m 2 .
Vyspraveny byly komunikace. Se
souhlasem obce bylo ochranáři umístěno
do hasičské nádrže přes léto zařízení,
které pomůže vzácným obojživelníkům
přežít a dostat se na pevninu. O žabky
se ve volném čase starají i mladí
ochránci ze školy. Vždy v jarních
měsících přenáší nad Kamenicí desítky
těchto zvířat, která by jistě skončila pod Kaplička u Kameničky - stav před opravou a po ní.
str. 7
posezením. Lidé se mohou nadále scházet v KD, který
má novou střechu, efektní dřevěné obložení sálu, moderní
WC. Zvonička je také obnovena a třikrát denně sama
vyzvání. Ke Dni dětí bylo letos předáno nové hřiště
s pískovým povrchem, plotem a brankami.Těší nás, že je
plně využívané a že přispělo ke zdravému životnímu stylu
místních i chalupářů .Zastávka v obci byla
opravena.Nahoře u silnice vyrostla nová dřevěná čekárna
za podpory kraje Vysočina, odtud vedou nové schody
jištěné zábradlím.
Brodek se poprvé v historii pyšní veřejným
osvětlením a má novou trafostanici, která vyřešila
problémy s kolísáním napětí. Cyklisté i pasažéři řídkých
autobusových spojů se mohou schovat do útulné dřevěné
čekárny, která tu vyrostla v loňském roce.
A teď ze soudku duchovního:
Čtyřikrát ročně vychází zdarma časopis Kamenoviny.
Děkujeme všem sponzorům!
Za finanční podpory kraje Vysočina – „EDICE
Vysočiny III“- byla vydána a 29. 7. 2006 slavnostně
pokřtěna kniha o kostele a tvrzi v Kamenici.Už teď
vidíme, že o knihu je velký zájem nejen mezi patrioty,
ale také mezi těmi, kteří se zajímají o historii.
Kamenice je prezentována v několika publikacích a
časopisech, podporujících cestovní ruch.
Vydána byla i nová pohlednice.
Těší nás, že funguje společenský život. Pravidelné
zábavy, bohatá plesová sezóna, divadelní představení
v Kamenici i Kameničce, koncerty, setkání rodáků i
jubilantů, tradiční běh „Kamenická patnáctka“, hasičská
soutěž „Memoriál MUDr. Arnošta Káby“, bohatý
pouťový program, dny mikroregionu Loucko, na kterých
se používá stan a sezení dotované z programu obnovy
venkova, fotbalové zápasy mužů, dorostu i žáků, dny
zdraví a Země, předvánoční zpívání koled. Programy při
otvírání hřišť, kulturních domů, výročí spolků, svěcení
kapličky, zvoničky, studánky- to vše jsou drahé kamínky
mozaiky života v obci. Jsme šťastni, když se lidé baví,
jsou v dobré náladě, jsou si blízcí. Naplňuje nás to dobrým
pocitem, že jsme k té pohodě přispěli i my. Jen si udělat
čas a být ve správný čas na správném místě! Ne vždy se
vše podařilo, ale to už tak bývá. Nesmíme se nechat
odradit, musíme být trpěliví, i když čas neúprosně běží a
někdy je proti nám. Jednáme s úřady, shromažďujeme
podklady, dokumentaci, vyjádření a v neposlední řadě
finance.Stohy papírů jsou jenom začátek dlouhé cesty
realizace.
Námětů a plánů je ještě mnoho.Každý týden se snad
přijde na něco, co by se mělo řešit. Něco se musí provést
ihned, jiný problém počká.Čtyři roky jsou velmi krátká
doba na uskutečnění všeho.
Musíme však říci, že minimum nápadů, které jsme
řešili na jednáních zastupitelstva, zůstalo nevyřízených.
Venkovní posezení u KD Kamenička a místostarosta Jan Zeman
při obhlídce stavby.
K dobré komunikaci mezi obcí a lidmi okolních vsí
přispěla i výjezdní zasedání zastupitelstva obce. Každý
rok jsme jednou navštívili útulné KD v Řehořově,
Kameničce a Vržanově a těšili se na návštěvu místních
obyvatel.
Teď je na Vás, na občanech, abyste naši práci posoudili
a zhodnotili. Těšíme se na Vaše nové podněty, které přináší
život a jeho všední dny.Děkujeme všem, kteří s námi
aktivně spolupracovali, všímali si života kolem a
upozorňovali na to, že není něco v pořádku.
Děkujeme pracovníkům Obecního úřadu v Kamenici,
zastupitelstvu a radě obce, členům výborů a komisí,
členkám sboru pro občanské záležitosti, knihovnicím,
kronikářkám, panu hrobníkovi,firmám i řemeslníkům,
kteří odvedli veliký kus poctivé práce, všem, kteří nás
v naší mnohdy nelehké práci podporovali.
Pochvalu si právem zaslouží i zaměstnanci školy, DPS,
zdravotnický personál, hasiči, sportovci, členové všech
místních spolků a všichni lidé, kteří jakkoliv přispěli
k lepšímu vzhledu a dobrému chodu našich obcí v období
2002 – 2006.
Přejeme Vám hlavně zdraví a sílu zdolávat všechno,
co přinese další den.
Eva Jelenová
Jan Zeman
str.
8
Letošní pouové události 28.7. – 30.7.
Začínáme nedělí, kdy se uskutečnily dvě mše
zasvěcené patronu našeho chrámu svatému Jakubu
Většímu, který je vlastně symbolem naší pouti.
Děti a dospívající mládež zaujaly lunaparkové atrakce
Jaroslava Fialy.
K pouťovému veselí neodmyslitelně také patří taneční
zábavy. V Kamenici tentokrát zahrály kapely Jordán
(pátek), Rockle (sobota) a skupina Hornet (ta hrála
v neděli), jejíž příbuznou část jsme si mohli už letos
poslechnout na plese SRPDŠ pod názvem Fontána. Když
tu mluvíme o hudebních skupinách, nesmíme
posluchačka konzervatoře v Brně houslistka Blanka
Pollaková a její kolegyně z pražské konzervatoře
violoncellistka Magdalena Grygarová V historické
budově tvrze mohli diváci zhlédnout tradiční stálou
expozici kamenických rodáků i aktuálních reprodukcí
fotografií ze současnosti naší obce v horním poschodí.
Dole se představili místní včelaři s výstavou, kde
neinformované zasvětili do tajemství a zajímavostí, které
se týkají chovu včel. Mohli jsme tady dokonce spatřit roj
Zuzana Řezníčková
zapomenout na pohlazení po duši od country seskupení živých včel s barevně označenou královnou. Výstavu pak
Druhej dech, které koncertovalo na Líchách.
v neděli obohatila Zuzana Řezníčková z Jihlavy. Ta nám
V orlovně náš pouťový program obohatila cimbálová předvedla, jak dokonale dokáže zdobit perníčky
muzika z Dolních Bojanovic pod jménem Zádruha, která z medového těsta.
v sobotu trochu konkurovala taneční zábavě pro mladé.
V malé místnůstce v přízemí Hrádku na nás čekala
Bouřka a krátká dešťová
přeháňka provázely slavnostní
otevření první části historické
expozice v naší tvrzi. Tato
událost byla spojena se křtem
nové knihy o dvou
nejvýznamnějších historických
budovách v Kamenici. Kromě
představitelů
obce
a
návštěvníků z řad obyvatel se
slavnosti zúčastnil i autor knihy
Jaroslav Sadílek a také
zaměstnanec jihlavského
muzea pan PhDr. Zdeněk
Jaroš.
Ke křtu patří i umělecké
vystoupení. To tentokrát
zajistili náš mladý nadějný
houslista
Jiří
Vaněk, Magdaléna Grygarová a Blanka Pollaková
Jiří Vaněk
str. 9
Jakub Tomáš a Kateřina z Valdštějna
ukryta ve výklenku Kateřina z Valdštejna, jejíž šaty
vyrobil Jakub Tomáš z Kameničky za pomoci svých
příbuzných a přátel. Paní Špernogová, Klimentová a
archív jihlavského muzea připravily základní vybavení
pamětní síně tvrze. Z dalších tvůrců připomenu pana
Zbyňka Zronka a Antonína Bínu.
Ve velké místnosti bývalé obecní knihovny vystavovali
své práce studenti Soukromé střední umělecké školy
grafické v Jihlavě. Obdivovali jsme například knihu
Josef Prukner, jednatel včelařů
vytvořenou z chlebového těsta nebo několik fotografií
dívky, která ze svých bohatých dlouhých vlasů dokázala
vytvořit prakticky všechna písmena naší abecedy.
Zasloužený obdiv sklidila i šestnáctiletá studentka
z Kamenice Andrea Čepová, která zde představila
několik svých děl z prvního ročníku. Zajímavé a pěkné
byly i ostatní výtvarné počiny, nashromážděné v této síni.
K pobavení diváků na hřišti přispělo též fotbalové
utkání ženatí proti svobodným, přestože „ženáče“ musili
posílit někteří mladíci, kteří zatím své „ano“ neřekli.
Celkově se závěr července vydařil a staří i mladí se již
určitě těší na příští rok.
str. 10
III. spolkový den
„Mikroregionu Loucko“
Po Kamenici a Velkém Beranově přivítaly občany
našeho mikroregionu Bítovčice. Setkání obyvatel
zúčastněných obcí se tentokrát uskutečnilo v termínu 24.
a 25. června 2006 převážně na fotbalovém hřišti a v jeho
nejbližším okolí.
Velkou a organizačně náročnou akcí byl turnaj
mladších žáků v kopané, na který bylo pozváno 10
družstev z blízkého okolí i vzdálenější míst.
K poslechu zde zahrála dechová hudba Mladá
Lučanka. Po 13 hodině v neděli byl spolkový den
oficiálně zahájen starostou Bítovčic panem Jaroslavem
kterého se spontánně zapojili i dva muži,strženi rytmem.
Na své si přišli i příznivci motocyklů a automobilů.
Byly tu vystaveny motorky – veteráni. Své umění
předvedla mužská část rodiny Bendovy a Ivo Kaštan,
šestinásobný účastník Rallye Paříž – Dakar. Obdivovali
jsme jejich umění v trucktrialových vozech na prudkém
Částkou. Poté se již rozjel program naplno.
Organizátorům se tentokrát poprvé podařilo zajistit účast
všech 6 výběrů pro turnaj v malé kopané. Ve finále
napínavého klání se utkali zástupci Luk a Kamenice.
Úspěšnější byli Loučtí.
Všechny diváky pobavila vystoupení sportovního
kroužku dětí z Bítovčic a cvičení žen – aerobiku, do
svahu. Při některých jejich akcích se až tajil dech. Ivo
Kaštan ukázal svůj motocykl a ochotně rozdával všem
zájemcům autogramy. Na zabavení dětí byly připraveny
různé soutěže.
Tradičně se spolkového dne zúčastnily i naše
keramičky od „Slunečních hodin“, které potěšily diváky
svými výtvory. Pro hudební fanoušky vystoupila country
skupina z Luk „Druhej dech“. Samozřejmě bylo zajištěno
pro všechny návštěvníky bohaté občerstvení všeho druhu.
Ke spokojenosti organizátorů přispělo i krásné počasí.
Opět byl využit velký stan našeho mikroregionu.
Nezbývá nám než se těšit na IV. spolkový den, o jehož
pořadateli se rozhodne později.
str. 11
str. 12
Činnost Charitní pečovatelské služby
Kamenice
Charitní pečovatelská služba nabízí seniorům a
zdravotně postiženým z Kamenice a okolí tyto služby:
• Dovoz obědů, nákupů, léků
• Úklid, praní prádla
• Pomoc při hygieně, pedikúru
• Zapůjčení kompenzačních pomůcek
• Poradenství v oblasti soc.dávek
• Společné aktivity – ruční práce, výlety apod.
Zájemci o některou z našich služeb nás mohou
kontaktovat buď osobně na Domově pokojného stáří
v Kamenici , nebo telefonicky na čísle 56 72 73 308.
v červnu. Kromě klientů a doprovodného personálu bylo
třeba naložit též invalidní vozíčky, aby se po ZOO lépe
„šlapalo“. Vše se podařilo, výlet se vyvedl, počasí bylo
krásné, všichni viděli vše, co chtěli. Byla to sice „fuška“
dostat vozíček až k výběhu medvědů, ale když se
chce….Na výletě nechyběla dobrá nálada ani občerstvení,
které v letním parnu přišlo opravdu k chuti a udělalo
sladkou tečku za tímto výletem.
Pečovatelská služba je poskytována každý všední den.
Kromě každodenní pravidelné péče nabízíme našim
klientů i doprovodné aktivity. Ty, které jsme zrealizovali
v uplynulé době, jsme krátce zapsali takto:
Společný výlet
V dubnu se klienti a pracovníci charitní pečovatelské
služby vydali na společný výlet do Dačic do Domovinky,
kde se konala velikonoční výstava. Zde jsme měli možnost
si prohlédnout nejen velikonoční kraslice, dekorace,
výšivky, ale i keramiku, hedvábí a jiné výrobky, které
zde byly k vidění a které vytvořili klienti charitních
zařízení či obyvatelé z Dačic. Po prohlídce výstavy nás
čekalo i malé občerstvení. Posilněni pěkným zážitkem a
dobrým moučníkem jsme se vydali na zpáteční cestu
s kratičkou zastávkou u pramene Dyje. Výlet se všem
moc líbil, všichni byli spokojení a již se těší na další výlet
na výstavu , která bude ( pokud nám počasí bude přát )
před Vánocemi.
Oslava Dne matek
I na Domově jsme oslavovali Den matek. Přišly děti
z mateřské školy v Kamenici, s paní učitelkou Hrubou,
aby našim obyvatelům nejen popřály, ale je i potěšily
pásmem písniček a říkanek o jaru a o maminkách. Dále
nás pak navštívily děti z Bítovčic, které si připravily pod
vedením paní Smejkalové taneční vystoupení. Z obou
těchto návštěv měli všichni přítomní radost.
Výlet do ZOO
Na našem domově se mohou scházet k nejrůznějším
aktivitám nejen senioři, ale i zdravotně postižení. Pro ně
byl také určen výlet do zoologické zahrady, který se konal
Oslava narozenin
V červenci se na domově konaly hned dvě velké
společné oslavy narozenin. Jednu z nich měla zdravotně
postižená mládež, která se zde schází pravidelně jedenkrát
týdně. Dva jubilanti slavili svá kulatá výročí a ostatní ta
„nekulatá“. Náladu nezkazila ani letní bouřka, která
znemožnila uspořádat slavnost venku pod slunečníky. V
druhé části vzpomněli svá jubilea obyvatelé domova, kteří
se narodili v červenci a srpnu. Jen pro zajímavost, v těchto
dvou měsících má narozeniny třetina obyvatel domova.
V červenci se nejen oslavovalo, ale i pilně pracovalo
v dílničce. Malovali jsme hedvábí, sklo, květináče,
batikovali jsme trička, pletli jsme košíky. Novým
výrobkem, vytvořeným našimi klienty jsou krásní
květináčoví panáčci a panenky, o něž je velký zájem a
kteří se u nás v dílničce dlouho nezdrží.
Po srpnovém volnu se vše opět rozbíhá naplno. Nejen
poskytovaní pečovatelské služby, ale i odpolední aktivity.
Klienti spolu s terapeutkou už vymýšlejí nové výrobky.
V říjnu se totiž bude charita opět prezentovat na
brněnském výstavišti na veletrhu Rehaprotex, jehož
součástí je výstava Pro váš úsměv, kde jsou představována
str. 13
odůvodněním, že více finančních prostředků v rozpočtu
kraje již není.
Tato situace trvá již několik let, každý rok se snažíme
využít co nejvíce možných dotačních zdrojů. Ale ani nový
zákon o sociálních službách, který bude platit od ledna
příštího roku, nám nezaručuje zlepšení, pouze nám
ukládá za povinnost býti stále kvalitnější, absolvovat
registraci, audit apod.
Jsme tedy velmi rádi za podporu, které se nám dostává
ze strany Obecního úřadu Kamenice, děkujeme i všem
dárcům, kteří nás podporují nejen finanční částkou, ale i
nákupem našich výrobků či drobnou výpomocí.
a prodávána díla klientů sociálních služeb z celé ČR.
O naše práce je velký zájem. Díky tomu, že své výrobky
zpeněžíme, získáme opět finance na nákup dalšího
potřebného materiálu na nové výtvory.
Velmi nás těší zájem o nabízené služby. Co nám ale
dělá vrásky na čele, je neustálý nedostatek finančních
prostředků. V sociálních službách, kterou Charitní
pečovatelská služba je, bývá stálý nedostatek financí. Je
to dáno tím, že sociální služby nejsou poskytovány za
tržní ceny, ale za částky nižší či bezplatně dle vyhlášky.
Všechny takové služby musí být dotovány i dalšími
subjekty a sponzorskými dary. (Těch není mnoho,
příspívat na služby pro seniory a zdravotně postižené v
malé obci není pro většinu sponzorů až tak zajímavé).
Bohužel ani zmíněné dotace nepokryjí celkový roční
rozpočet této služby.
V letošním roce nám sice Obecní úřad Kamenice
zvýšil dotaci, za což děkujeme, ale Krajský úřad Vysočina
dotaci naopak snížil. Ani po několika jednáních a
osobních intervencích nedošlo ke změně výše dotace s
A vás všechny ostatní zveme k nám do domova na
návštěvu. Každý všední den v době od 7 do 15,30 hodin
se můžete přijít podívat na výrobky našich klientů a
zakoupením některého z nich podpořit charitní
pečovatelskou službu.
Za pracovníky Charitní pečovatelské služby
Zdislava Součková
str. 14
Expedice „Sever 2006“
Již počtvrté se touto cestou s námi vydáváte do světa.
O smyslu našich školních expedic bylo dostatečně
pojednáno již v předchozích článcích, takže jen
připomenu, že jsou organizovány v rámci nadregionální
spolupráce s několika dalšími školami, které jsou stejně
jako ZŠ Kamenice zapojeny do mezinárodního projektu
GLOBE.
Čtenáři Kamenovin si určitě vzpomenou, že naše
první zahraniční cesta vedla do Skandinávie, konkrétně
do střední a jižní části Norska, kde jsme pobyt zakončili
v partnerské škole v Revetalu. Vzájemná spolupráce pak
dále pokračovala, v loňském roce jsme strávili pěkný den
se skupinou norských přátel v Kamenici a okolí při jejich
návštěvě v České republice (viz
Kamenoviny č.9, březen 2005).
Dobré vztahy je třeba
utužovat, a tak po dvou cestách,
z nichž jedna vedla do Litvy a druhá
do Maďarska, jsme letos opět vyrazili
směrem na sever. Cestu pro nás již
tradičně připravila cestovní kancelář
Kudrna Brno, konkrétně pan Michal
Stanovský - redaktor Severských
listů a vynikající znalec celé
Skandinávie, který s námi zároveň jel
jako průvodce. Po čtyřhodinové
cestě na trajektu ze Sassnitzu do
Trelleborgu nás naši zkušení a
spolehliví řidiči Honza a Renata
zavezli do nedalekého pobřežního
města Torekov. Zde jsme poprvé
„rozbili“ tábor (nocovali jsme ve stanech) a poté se vydali
na průzkum mořského pobřeží, kde nás přivítalo
slanomilné rostlinstvo – např.růže svrasklá, jitrocel
přímořský, trávnička přímořská, ječmenice písečná a další
druhy. Kromě této zvláštní květeny jsme obdivovali
kamenité pobřeží, kde někteří nadšenci neodolali a
vykoupali se v moři vyhřátém na příjemných 18 st. C.
K velké radosti naší „mládeže“ byl zdejší kemp vybaven
řadou atrakcí pro děti, takže volný čas navečer všichni
trávili střídavě na ohromné nafukovací trampolíně,
báječné otočné houpačce a dalších atrakcích. Dostatečně
vyřádění jsme pak spořádali první večeři od našeho
polního kuchaře Tondy. Úžasné kulinářské zážitky, které
nám tento vynikající bavič a originál od přírody po celou
dobu expedice připravoval, jsou slovy nepopsatelné a
patří k tomu nejlepšímu, co jsme cestou zažili.
Další den jsme se za veselého šumění pravého
skandinávského
deště
vydali
směrem
k Gőteborgu. Nejrozsáhlejší švédské rašeliniště Store
Mosse je pověstné zejména výskytem obrovského
množství druhů ptáků, např. jeřábů popelavých. Jenže
po výstupu na pozorovací věž se nám naskytl senzační
pohled na široširá močálovitá hnízdiště, která zela
dokonalou prázdnotou. Ukázalo se, že všichni ptáci mají
už milostné hrátky dávno za sebou, což se nakonec
vzhledem k roční době dalo očekávat. Švédští ochranáři
ale počítají i s turisty, kteří sem přijedou v opravdu
nevhodnou dobu, a tak jsme se o vzácných opeřencích
dozvěděli alespoň z informačních tabulí a v nedalekém
místním muzeu, kde byl vstup zdarma, stačilo vyzout boty
před vchodem. Tehdy došlo k nedorozumění, díky
kterému jsme byli jediní, kdo prošel po uzounké lávce
rašeliništěm.
Zatímco ostatní účastníci zájezdu
odhodili svoji propocenou obuv a šli
si užívat tlačenici do nevelkého
muzea, my jsme po zralé úvaze, že
chceme vidět přírodu raději živou,
vyšli ve směru k rašeliništi. Nikoho
přitom nenapadlo, že vzniknou
nějaké komplikace, vždyť bylo jasně
řečeno, že se sejdeme ve tři hodiny
u autobusu. Průchod rašeliništěm
stál opravdu za to. Úzká lávka se
táhla zdánlivě do nekonečna, místy
se lehce potápěla do rašeliny a ta se
vlnila a čvachtala. Okolo nás všude
číhaly masožravé rosnatky a my
jsme se kochali vegetací, která
dokázala na tomto nehostinném, ale
mimořádně krásném místě přežít.
Ve tři hodiny jsme byli u autobusu sami. Byli jsme
tam sami i o půl čtvrté, ve čtyři a teprve v půl páté se
mobilem ozval zoufalý Michal, že jsou ještě asi tři
kilometry od nás a ať nasedneme do autobusu a přijedeme
pro ně. Dnes už nikdo nezjistí, kdo přišel na nápad, že
„Kamenice šla okolo jezera (túra asi 15 km lesem, ze
kterého nebylo nikam vidět)“ a je tedy potřeba nás dohnat.
Každopádně všechno dobře dopadlo a po skvělé
Tondově houbové praženici bylo vše zapomenuto.
Mimochodem – houby se ve Skandinávii nehledají, tedy
nechodí se na houby, ale pro houby (asi jako když si u
nás skočíte do zahrádky pro pažitku). Večer nás uvítal
další krásný kemp, tentokrát na mořském pobřeží u
Göteborgu.
Východ slunce dalšího dne nás již zastihl v plné
aktivitě, jelikož jsme se vydali obhlédnout zdejší
ledovcem ohlazené skály. V balení stanů už jsme působili
jako zkušení profesionálové, takže odjezd autobusu nikdo
str. 15
nezdržoval. Před přejezdem do Norska nás ještě čekala
zastávka u švédského městečka Tanum. Tentokrát se
nejednalo o nijak náročnou túru, ani o přírodní krásy, které
jsou zde všudypřítomné. Užaslí jsme hleděli na placaté
skály pokryté roztodivnými skalními rytinami
prehistorického stáří. Mezi četnými zvířaty, pitoreskními
postavičkami a neurčitými ornamenty nás zaujaly zejména
postavy jakýchsi „mimozemšťanů“ (vypadalo to, jako by
měli na hlavách skafandry) a rytina pradávných milenců
ve vášnivém objetí. Plní prazvláštních pradojmů jsme ani
nevnímali, jak nás autobus převezl přes nový dálniční most
nad Svinesundskou úžinou – a už jsme byli v Norsku.
Plánovaná návštěva muzea polární lodi Fram
v Oslu nás všechny naplnila očekáváním nevšedních
zážitků, na které jsme si ale museli počkat, protože muzea
otevírala až v 10 hodin. Získaný čas jsme vyplnili ve
Vigelandově parku mezi sochami tohoto slavného
umělce. Popisovat pocity při procházení mezi stovkami
dokonalých studií obnažených lidských těl by bylo
marnotratným plýtváním časem. Je to tak trochu jiný svět,
který je třeba vidět a zažít.
Polárník Frijdtof Nansen je pro Nory daleko větším
pojmem než u nás známější Amundsen. Stejně velkým
pojmem a symbolem je také jeho polární loď Fram, kterou
Norové z úcty k tomuto člověku (poté co přestala sloužit
svému účelu) vytáhli na břeh a kolem ní postavili muzeum.
Krásné je, že celou loď si můžete doslova osahat, postavit
se ke kormidlu, prohlédnout si kajuty, lodní kuchyni,
strojovnu – prostě chcete-li, můžete se na chvíli vcítit do
role polárníka, který na přelomu 19. a 20. století stráví
dlouhých šest měsíců na zamrzlé lodi někde poblíž
severního pólu.
Nabitý program nás ještě tentýž den přivedl na okraj
pohoří Hardangervidda, kde jsme měli prožít zbytek
našeho naplánovaného času před příjezdem do Revetalu.
První procházka lesotundrou na nedaleký kopec
(1124 m.n.m.) všechny doslova uchvátila, takže nikomu
nevadilo přeskakování močálovitých tůněk, prodírání
porosty borůvek, či brodění zurčící říčkou s křišťálově
čistou vodou. V poklidném kempu uprostřed hor jsme si
pak do noci měli u hřejivého táboráku o čem povídat.
Noční teplota byla pravda pro nocování ve stanu mírně
nepříznivá (2 st.C), ale nikdo nezmrznul, ani neonemocněl
a ráno nás chlad donutil k neobyčejně rychlé aktivitě při
sklízení bagáže a stanů.
Při nejdelší a nejkrásnější túře horskou tundrou ve
zmiňované Hardangerviddě se naštvaní trolové opět
rozhodli nám cestu lehce znepříjemnit, a tak nám vlastně
nevědomky umožnili dospět k poznání, že Norsko je za
deště opravdu kouzelné. Po cestě do kempu poblíž Oddy
ještě obdivujeme hučící vodopády zvané Fossli – jeden
z nich má přes 300 a druhý okolo 600 metrů výšky a pak
už příjemně unavení usínáme v deštěm zmáčených
stanech.
Poslední balení stanů bylo pro všechny ulehčením
a už jsme netrpělivě očekávali příjezd do Bueru, odkud
jsme vzhlíželi do strmého svahu k ledovcovému splazu
Buerbreen. Cesta nahoru okolo burácející ledovcové řeky
vyplavila všem dostatek adrenalinu do krve, když jsme
přecházeli po lanových můstcích a přidržovali se
pomocných lan, abychom se dostali k ledovci co nejblíže.
Zážitek stál doopravdy za to, i když terén a momentální
pozice ledovce nám nedovolila si na něj „sáhnout“. Tonda
nás ještě naposledy nasytil vynikajícími mexickými
fazolemi a večer už jsme strávili v hostitelských rodinách
v Revetalu.
Program na pobřeží moře, který pro nás následující
den naši norští přátelé připravili, sestával z lovení krabů
a projížďky mezi skalisky na bachraté lodi. Zbytek dne
všichni vyplnili nejrůznějšími aktivitami, které obstarávaly
jednotlivé hostitelské rodiny. Loučení bylo veselé, vždyť
se určitě ještě někdy uvidíme!
Při zpáteční cestě bylo dost času na sdělování zážitků,
které jsme zakončili malou prezentací našich „vědeckých“
poznatků, jež jsme v průběhu expedice získali. Řečeno
slovy kuchaře Tondy: „Historie lidstva bude od této
expedice rozdělena na vše, co se stalo před expedicí a na
to, co bude po ní“ .
Na závěr bych chtěl vyjádřit naději, že nás čeká ještě
mnoho cest, a osobně doufám, že jejich průběh bude vždy
bezproblémový a programově nabitý jako v případě této
cesty na sever.
str. 16
Psí či lidské exkrementy
Všichni pejsci jsou v podstatě přítulná zvířátka. Trošku však
znejistíme, když na ulici či silnici potkáme osamocené zvíře
(někdy pěkně nevycválané), které nás trošku i hodně ohrožuje.
Nebo do toho šlápnem… Nevěříte, opravdu se to může stát,
když třeba bezstarostně jdete po chodníku a vytřeštěnými zraky
nerentgenujete v pološeru povrch před sebou a odvážně se bavíte
s osobou, která jde vedle vás. Matematicky vzato, je-li naše
chodidlo dlouhé asi 25 cm a náš krok měří tak 0,75 m , máme
šanci přesně 1:3, že se nám to skutečně podaří. Potom je zábavné
pozorovat rejdění podrážky po zeleném pažitu nebo rozpačité
přejíždění např. papírového kapesníčku na spodní části obuvi.
Čichové receptory vypnuty ! Tu malou stranu bychom psíkům
prominuli (i proto, že ji provádějí na vertikální úrovni), ale
tohle ne…
Co dělat ? Zkusíme to s papírovými sáčky, roztomilými
lopatičkami a speciálními psími koši. Zaměříme se na chodníky,
okolí obchodů, veřejných budov a místa, která slouží k hraní
dětem nebo k přesunu osob. Myslím, že každý je schopen
posoudit, kam pokroutku miláček usadí. Nebojte, nechceme
nikoho nutit, aby stopoval svého svěřence po loukách, lesích a
pustinách. Tam, kde jde o biologický koloběh, nás to nebolí.
Uvidí se, zda dokážeme tento typ čistoty trochu zlepšit.
Hovínka psů bychom tedy měli teoreticky vyřešena, ale co
my / lidé / ? Nepodezíráme vás, že by byl podobný problém i
s volně pobíhajícími jedinci homo sapiens. Tyto exkrementy
jsou poněkud jiné. Pozorovali jste někdy kuřáka třeba na
autobusové zastávce? Doběhne asi tak 3 minuty před odjezdem.
Protože koncentrace kyslíku v plicích po krátkém chvatu na
spoj překročila nebezpečné hodnoty, je třeba dodat nikotinovou
transfúzi z kouzelné papírové krabičky. Pochopitelně bus je
tu, co by dup… a teď následuje to kuřácky typické. 60% cigarety
pod názvem vajgl, nedopalek či špaček míří k zemi. Ti první
hodní ho zuřivě rozšlapou a požárníci je zvlášť za suchého léta
velmi pochválí. Estéti však pláčou. Ti druzí hodní nechají zbytek
lahůdky doutnat, kdyby si ji chtěl ještě někdo méně majetný
dokouřit. Co také jiného udělat s vajglem? Když ho hodím do
koše, začne jeho obsah klidně hořet a to je určitě horší než těch
pár tisíc ozdob, které neúnavní uklízeči po nás rádi odstraní.
Kdyby byly obce a města co k čemu, daly by na každou zastávku
plechový popelník a v historii oblíbené plivátko (taky chuťovka).
Jestli to ale nebude tím, že je kouření na těchto místech
zakázáno. A to máme ještě štěstí, že zmiňovaná cigaretka nebyla
poslední. To by třeba zmuchlaná krabička přispěchala za
nedopalkem, aby mu nebylo smutno (ale není, nebojte se, není
tu sám). Tato situace jednoduché řešení nemá. Vlastně ano…
Kouřit tam, kde k tomu jsou podmínky a nikoho svou zálibou
neobtěžuji.
A co naše dětičky? Koupí si nanuk, čokoládu nebo
brambůrky. Papají a papají, až jim v ruce zbude jen obal. A co
s ním, i když je či není nablízku koš? Správně, na zem s ním.
Mimochodem, viděli jste někdy dítě školou povinné, že by
hodilo odpadek tam, kam patří. Já jednou ano. To byl pěkný
vítr a desetiletý chlapec právě dojedl tatranku. Papírek jako
vždy uchopil pečlivě do dvou prstů a s rozkoší ho pustil živlu
napospas. Ve větru to není taková nuda, že to hned spadne na
zem, ale vznáší se to a doletí neznámo kam. Lepší než drak. A
představte si, že tentokrát se obal vznesl a spadl… Hádejte
kam…Neuhodli jste, do koše. Mladý muž byl tak překvapen,
že ho tam nechal. Já teda už od malička jsem byl vychováván
tak, že jsem nikdy ani malý papírek či jiný zbytek nehodil na
zem. A když mi snad ulítl, uháněl jsem za ním, dokud jsem ho
nepolapil.
Mám ale trochu másla na hlavě. Mohl za to však zase ten
protivný vítr. To jsem byl jednou s dětmi v tělocviku na hřišti.
Zapisoval jsem si výsledky do sešitu, který jsem potom nechal
pět minut ležet. Všechno hlavní jsem měl zapsáno, ale asi 30
pomocných papírů formátu A 4 bylo volně uvnitř. Zvedl se
uragánek a já překvapeně se svou třídou sledoval, jak zmiňované
zápisky velké jako tečky od berušky letí v půlkilometrové výšce.
Už jsem je nikdy nenašel (popravdě ani nehledal). Přísnost
s odpadky odkládám, týká-li se ohryzků, slupek nebo pecek.
Domnívám se, že tento organický materiál, pokud je dovedně
vhozen do křoví, kopřiv nebo nejlépe zahrabán do půdy, nemůže
životnímu prostředí ublížit.
Ale asi nejhorší jsou černé skládky. Přesto, že obec zajistí
likvidaci veškerého odpadu, mnohým lidem to vůbec nevadí.
Klidně napěchují modrý pytel starými botami a textilem,
červený starými hrnci a porcelánovými střepy a hurá k lesu.
Nedaleko krmelce pod modřínem pak najdou zvířátka i lidé
smutné dárky. O obrovské černé skládce nad Meránem by nám
více pověděli někdejší deváťáci, kteří se postarali o její likvidaci.
Všichni si určitě myslíme, že ideálně čistý stát
pravděpodobně na světě neexistuje. Ale mrkněte do Monaka,
do Monte Carla…. Tento stát – město je rozlohou jen o nepatrný
kousíček větší než Kamenice (asi 2 km2 ). Papírek nebo špaček,
o větších neřestech ani nemluvě, tam nikdo neviděl už několik
let. Nevím, jestli to bude tím, že je tam mnohem více uklizečů
nebo zda jsou lidé pořádnější, ale je to fakt.
Pojďme si všichni na toto letovisko v budoucnosti trošku
zahrát. Nemáme sice kasino, okruh formule 1, japonskou
zahradu nebo knížecí palác. Ale zato máme tvrz, kostel, krásné
ulice i parčíky… Na to, abychom knížectví v čistotě dohonili,
určitě máme. Jde jen o to, aby nám vždy přišlo divné, že někde
něco nepatřičného leží. Nesmíme svinstvo brát jako
samozřejmost, která k našemu životu neodmyslitelně patří.
str. 17
Černobílé cestování
- vzpomínky z prázdnin žáků 1. až 5. ročníku ZŠ Kamenice
str. 18
I o prázninách roste v lese tráva.
Poradili si s ní pracovníci
Obecního úřadu v Kamenici
Josef Böhm, Václav Kalina a
Alois Šimek
str. 19
Začal nový školní rok – rok 2006/07
V posledním čísle loňského roku jsem rodiče žáků i
ostatní veřejnost touto cestou informoval o předpokládaných změnách v našem školství, které se nevyhnou
ani naší škole. Jejich začátek se blíží a tím bude příští
školní rok. Nebude se jednat o změny vizuální, ale
především o změny ve výstupu našich žáků ze základní
školy, respektive ve změnách požadavků na jejich kvalitu
při výstupu. Informoval jsem vás o tom, že jsme se jako
škola přihlásili do hodnotícího procesu, který provádí
firma pověřená ministerstvem školství. Dokonce se nám
podařilo v uplynulém školním roce projít testy dvou na
sobě nezávislých firem. Jednou firmou byla testována 5.
a 9. třída a jednou 8. třída. Za výsledky ve srovnání se
stejně velkými a stejně situovanými školami se nemusíme
stydět. Umístili jsme se vždy v lepší polovině, což ale
neznamená, že jsme se tím uspokojili. Jsme si vědomi
oblastí, kde máme stále co zlepšovat. Jsem ale
přesvědčen, že kdyby naši žáci měli větší zkušenosti
v práci s testy, výsledky by mohly být ještě o něco lepší.
I to je jeden z důvodů proč jsme se přihlásili k pilotování
(ověřování kvality) při tvorbě testů. Pilotování sice nebude
tak dopodrobna vypovídat o kvalitě našich žáků a rozhodli
jsme se zapojit kompletně celým druhým stupněm školy
(tj. 6. až 9. třídou) do komplexního ověřování úrovně
vzdělávání na škole a ne jenom osmými třídami, jak tomu
bylo dosud. Je to však forma placená a tak by toto mělo
stát jednoho žáka asi 59,- Kč. Možná se to někomu zdá
mnoho, ale když to převedu na to, co děti „propijí“
v automatu, „prožvýkají“ ve žvýkačkách a bohužel mnozí
prokouří za „lihovarem“, pak je tato částka zanedbatelná.
Věřím, že všichni rodiče pochopí, že tato částka věnovaná
na vzdělávání je vynaložena vysoce efektivně.
Dále bych vás chtěl touto cestou částečně seznámit
s organizací tohoto školního roku. Bohužel i ten je
v trendu předchozích let spojen s úbytkem žáků, který
přináší méně finančních prostředků od státu na školu.
Z deváté třídy odešlo 33 žáků a do první třídy nastoupilo
pouze 11 žáků, přestože u zápisu jich bylo daleko více.
Ne všichni se při něm jevili na odklad školní docházky.
Nevím, co některé z rodičů k žádosti o odložení vedlo.
V jednotlivých třídách máme tyto počty: 1.tř. – 11; 2.tř. –
15; 3.tř. – 13; 4.tř. – 21; 5.tř. – 10; 6.tř. – 26; 7.A – 17;
7.B – 18; 8.tř. – 20; 9.tř. – 26. Celkem školu navštěvuje
177 dětí. I v letošním roce nabídneme dětem řadu
volnočasových aktivit, pokračovat budeme v dobré
spolupráci se „Školou umění – Měřín“, kde se nám jeví
možnost rozšíření nabídky.
Zvláštní pozornost bych chtěl věnovat spolupráci se
SRPDŠ, které od doby nového vedení paní Adamcovou
bylo skutečným partnerem školy a spolupráce byla velmi
dobrá a efektivní. Obdivoval jsem úzké vedení SRPDŠ,
s jakým elánem se do nelehkých úkolů a spolupráce
vrhlo. Jen jsem měl obavy, aby našli pochopení u celé
rodičovské veřejnosti. Bohužel moje obavy se naplnily a
zvláště pak, když paní Adamcová začala dálkově
studovat vysokou školu, nešlo asi tuto funkci zvládat tak
jako dosud a došlo k tomu, že z funkce odstoupila. Chtěl
bych jí ještě jednou touto cestou za činnost a spolupráci
poděkovat a jen si přeji, aby se našel nástupce se stejným
nadšením. Tak jak se nezdála spolupráce s rodiči na
odpovídající úrovni bývalému vedení SRPDŠ, tak i já
mám stejně neblahý pocit. Přestože jsem v minulém
vystoupení rodiče žádal, aby se o školu nezajímali jen
před klasifikačním hodnocením, ale aby cítili i svůj díl
spoluodpovědnosti za výsledky žáků školy a tím i svých
dětí, nestalo se tak. Naopak mám dojem, že někteří
docházku dětí do školy vysoce podceňují. V poslední
době jsou velmi časté projevy „jednodenních až
dvoudenních nevolnost“, ty jsou sice rodiči řádně
omluveny, ale spolužáci poukazují na to, že uvedený žák
je s nimi odpoledne je vždy venku. Poslední dobou vidím
i velký nešvar v „žádosti“ o uvolnění dětí z důvodu
rekreace či dovolené rodičů. Slovo žádost jsem dal do
úvozovek záměrně, protože jen velmi malá část rodičů
žádá. Většinou žádají den dva před nástupem na rekreaci
apod. Nejsem z těch, který by se nesnažil vyhovět, ale
přesto si myslím, že s některými rodiči by bylo nutné
žádost projednat. Zvláště s těmi, kteří žádají o týden
v zimě na lyže a v létě o další týden či dokonce o dva.
Stane se tak, že dítě na žádost rodičů ve škole schází dva
až tři týdny, nějakou dobu je nemocné a to se pak na
studijních výsledcích projevit musí. Rekreační pobyt tak
na druhé straně může způsobit stres ve škole při dohánění
zameškané výuky. Proto jsme se na pedagogické radě
dohodli povolovat jeden týden a ostatní opravdu po
individuálním projednání a zvážení. Jsem přesvědčen, že
tento, dle mého názoru, oprávněný požadavek celá
rodičovská veřejnost pochopí.
A na závěr bych chtěl ještě vyjádřit přesvědčení,
že se nám skutečně k 1.listopadu podaří spustit webové
stránky naší školy, v nichž o životě školy budete
pravidelně informováni.
Bohumil Lála – ředitel ZŠ
str. 20
Podivná výprava
Milan Jelen
V posledních letech podnikáme s manželkou a mladší
dcerou cesty podél českých a moravských řek. Začali
jsme českomoravskou řekou Sázavou. Asi na devětkrát
jsme se po toku dostali ze Žďáru n.Sázavou až do Davle
u Prahy. Potom přišla na řadu naše blízká Jihlava.
Z Jihlávky jsme došli přes Jihlavu, Třebíč až téměř
k Pálavě. Letos přišla ke slovu na našem území nejdelší
Vltava. Ta je přibližně dvakrát delší než obě dříve
jmenované, proto se nám letos podařilo dostat asi tak do
půlky. Z Kvildy do Písku. Raději vždy postupujeme od
pramene k ústí. Domníváme se totiž, že půjdeme z kopce.
Ne vždy je to pravda. Navíc ještě navštívíme mnohé
turistické zajímavosti, které jsou od dané řeky trochu dále.
Z letošní 211 km dlouhé nabídky jsem vybral cestu
36 km z Frymburku do Vyššího Brodu. Nevybrali jsme
si přímější cestu přes Lipno n. Vltavou a Loučovice na
levém břehu / kterou trochu známe / , ale delší na opačné
straně Lipna.
Protože naše základna byla tentokrát v Č. Budějovicích, nejdříve jsme se dostali do Černé v Pošumaví.
Zde jsme měli asi hodinu času, která byla využita
k návštěvě místního místostarosty původem z Kamenice
pana Pavla Moláka, strýce paní Řehořové. On letos
Kamenici navštívil. Proto jsme se tentokrát setkali na jeho
domácí půdě. Byli jsme bohatě pohoštěni a popovídali
jsme si o radostech i problémech obou obcí. Hodinka
rychle utekla a za chvíli nás už autobus vezl do známé
lipenské obce Frymburku. Přes naší největší nádrž sice
vedou asi 4 mosty, z toho 2 železniční, ale hlavní dopravu
obstarávají ponejvíce převozníci v Horní Plané, Dolní
Vltavici a Frymburku. Je to obvykle snadná volba. Jet
1-2 km na prámu nebo 15 – 50 km po silnici okolo
přehrady. Nevýhodou jsou hodinové přestávky mezi
jednotlivými jízdami. Když je však na obou březích
Přívoz odjíždí z Frymburku
„narváno“ jezdí přívoz stále sem a tam, dokud všechny
pěšáky, cyklisty i motoristy nepřepraví.
Když jsme se objevili na frymburském břehu tentokrát,
měli jsme trochu strach, zda budeme přepraveni včas,
neboť tu probíhalo velké setkání motorkářů a stovky
motocyklů se také se svými posádkami snažily dostat na
protější břeh. Obavy však byly zbytečné. Převozník
perfektně vykonával svoji službu a již na následující
plavbu jsme proklouzli a nabrali jsme zpoždění jen
5 minut.
První kroky z Frýdavy vedly trochu nelogicky proti
toku Vltavy na západ. Bylo to proto, že jsme chtěli
navštívit osadu Svatý Tomáš a hlavně zříceninu Vítkův
kámen. Cesty byly v těchto končinách poznamenány
nedávnými dešti i prací lesních dělníků. Chvílemi se nám
turistické značky ztrácely, ale do malé obce i ke zřícenině
jsme se dostali bez větších obtíží. Každému určitě
návštěvu tohoto místa doporučuji. Jedná se o zříceninu,
která je jednou z nejvyšších podle nadmořské výšky
(1035 m n.m.). A dojdete k ní mírně zvlněným terénem
bez vražedných „stoupáků“. Když vyšplháte na
krychlovou věž Vítkova Hrádku (jak zní jiný název této
památky), otevře se před vámi překrásné panorama téměř
celé Lipenské nádrže, srovnatelné s pohledem z letadla.
Pokochali jsme se nádhernou scenérií a fotograficky jsme
zvěčnili nejen zříceninu ze 13. století, ale i kostel
sv.Tomáše ve Svatém Tomáši…
Pak už následoval kus cesty do nižších nadmořských
výšek, do Přední Výtoně. Tam jsme skutečně za necelé
dvě hodinky dorazili. Byla to poslední výspa civilizace
na naší pouti a to nás ještě čekalo 15 – 20 km. Doplnili
jsme zásoby jídla a pití a pokračovali do okrajové části
Šumavy, kde vlaky i motory aut a autobusů slyšíte jen
z velké dálky.
Pokračovali jsme přes zaniklé osady Kapličky a
Krásná Pole po turistických značkách i lesních silničkách
na východ až k Mnichovicím. Cesta byla vcelku
příjemná, ale když nám zbývalo do odjezdu posledního
vlaku asi 45 minut, zjistili jsme, že nás čeká ještě asi
6 km. Asi jsem to tentokrát výjimečně špatně spočítal.
Zkusili jsme ještě trochu zrychlit tempo chůze, jak to jen
po 30 km ještě jde, ale stejně bychom potřebovali asi tak
půlhodinku. A to jsme ještě chtěli navštívit krásnou místní
kapličku Maria rast am Stein / Panna Marie odpočívající
na kameni /. To už bohužel nebylo možné. Když jsme
došli na okraj Vyššího Brodu, zbývalo do odjezdu
přibližně 6 minut a my se už smiřovali s hledáním noclehu
v místním hotelu nebo v krajním případě s využitím
taxislužby do několik desítek km vzdálených Č. Budě-
str. 21
Společenská kronika
Na návštěvě byly členky SPOZ u těchto jubilantů:
Květen:
Paní Jarmila Paulová z Vržanova
80 let
Červenec:
Paní Jitka Javorinová z Kamenice
Paní Růžena Jelínková z Kamenice
80 let
90 let
Srpen:
Paní Ludmila Kopečná z Kamenice
100 let
Září:
Pan František Maštera z Kameničky
Pan Václav Caha z Kameničky
Pan Václav Bečka z Kamenice
80 let
80 let
80 let
Přejeme
krásné slunné
podzimní dny!
jovic. Tu napadla moji ženu spásná myšlenka. Oslovila
jednoho pána, který cosi vykládal ze svého osobního
automobilu, zda by nebyl tak hodný a nedovezl by nás
k zastávce vlaku. On překvapivě ochotně souhlasil. Po
cestě nám řekl, že slyšel, že se na druhém vyšebrodském
nádraží stalo nějaké neštěstí. Na zastávku jsme dorazili
včas, řidičovi jsme moc poděkovali a dali mu na benzín.
Později se potvrdilo, že pán v autě měl správné informace.
Na předchozí stanici byl smrtelně zraněn posunovač a
veškerá železniční doprava mezi Lipnem a obcí Rybník
/ přestup na Č. Budějovice / byla na několik hodin
přerušena.
Na vlak zde čekalo několik málo lidí. Mobilními
telefony jsme komunikovali s nejbližšími železničními
stanicemi a dozvěděli jsme se, že bude zajištěna náhradní
doprava autobusem. Nevěděli jsme, zda do Rybníku či
do Českých Budějovic. Čekali jsme celkem asi hodinu,
než přijel autobus, kde jsme se dozvěděli radostnou
zprávu, že budeme dovezeni až do krajského města.
Zároveň nám však bylo líto průvodčího, který truchlil
nad smrtí kolegy, kterého znal.
Naše dojmy z červencového výletu tak nakonec byly
smíšené. Jednak v nás zůstaly vzpomínky na čarokrásnou
šumavskou krajinu a ověřili jsme si, že na světě jsou ještě
mnohem závažnější věci než nestihnout poslední večerní
vlak.
Z řad našich spoluobčanů odešli:
Ludmila Vybíralová
Bohumil Sobotka
Marie Dobrovolná
Ludmila Kopečná
Ludmila Kociánová
Antonín Vostal
Jiří Navrátil
František Kubišta
František Kuňas
Kamenice 98
Řehořov 70
Kamenice 219
Kamenice 431
Kamenice 481
Kamenice 115
Řehořov 66
Kamenička 15
Kamenice 246
29.5.2006
21.5.2006
1.8.2006
16.8.2006
16.8.2006
2.9.2006
3.9.2006
10.9.2006
15.9.2006
Vzpomeňte s námi!
Babička Ludmila Kopečná se dožila úctyhodných
sta let a osud tomu chtěl, že nás několik dnů po svém
významném jubileu opustila.
Do posledních dnů byla v příkladné péči svých
blízkých a její dobrá nálada jí neopouštěla. Odešla
v tichosti do nebeského království. Přejme ji bezbolestný klid a tiše vzpomínejte!
Do svazku manželského vstoupili dne 29. 7. 2006
slečna Šárka Nováková a pan David Štěpán
Na další cestu životem
vykročte šťastně!
Jan Kozák
- Finanční poradce
• Investiční životní
pojištění
• Neživotní pojištění
• Hypoteční úvěry
Kamenice 291
Tel.: +420 728 201 509
588 23
e-mail: [email protected]
str. 22
Pocházím z Kamenice a stále jsem ve spojení s rodiči, kteří zde žijí a s přáteli, mezi které patří i paní Zdeňka
Hrubá a její rodina. O prázdninách jsem s paní Hrubou navštívila její dceru Zdeňku Nohrovou a rodinu v Libanonu.
Co jsme tam zažily a jak jsme se s tím vyrovnaly jsem napsala do svého článku, který pomocí novin a internetu
obchází celý svět. Je to mé svědectví a poselství zároveň.
Zažila jsem bombardování Libanonu …
Ludmila Kružíková
Je brzké červencové ráno – 3 hodiny po půlnoci, když
mě vzbudil hlas:“Slyšíš??? Vstávej!!! Bomby!!!“
Vyděšený hlas maminky mé kamarádky, u které jsem
krátce v Libanonu pobývala, abych poznala zemi, ve
které už 24 let žije se svou rodinou, mi pomohl na nohy.
Bylo to jako ve zlém snu: zvuk letadel a krátce na to
obrovská rána, záblesk a ticho. Za chvíli znovu.
Bombardovali letiště v Beirutu. Nemohla jsem uvěřit
svým uším, měla jsem pocit, že oči mne po krátkém
spánku ještě klamou. Neklamaly. Byla to pravda. Žádnou
z nás, když jsme plánovaly tuhle cestu, ani ve snu
nenapadlo, že necelých 16 let po občanské válce, která v
Libanonu trvala plných15 let, přijde další bombardování,
další ničení země, která se ještě dnes vzpamatovává z té
hrůzy, co zažila. Viděla jsem v Národním muzeu
v Beirutu film, na kterém je vše zdokumentováno:
sarkofágy a další památky zalévali Libanonci do betonu,
aby je uchránili před zničením. Sloupoví před muzeem
bylo tak zničené od střel, že je až obdivuhodné, jak
dokonale je dokázali opravit. Od poslední války
Libanonci opravili a vystavěli mnoho nových domů, bytů,
nemocnic, hotelů, silnic a dálnic. Velmi prosperující stát,
který se v poměrně krátkém čase dokázal vzpamatovat
z hrozivého ničení, je dnes znovu terčem pro ostřelovače.
Na to ráno nezapomenu – sešli jsme se celá rodina u
televize a dokud šla elektřina, sledovali jsme, co se vlastně
děje. Přišli i sousedé. Ptali se nás: „Bojíte se?“ A já v tu
chvíli zavřela oči, vstoupila do krajiny své duše a tam se
rozprostíral božský klid. Odpověděla jsem: „Ne.“ A
přitom jsem cítila, jak velkou Boží ochranu dostáváme.
Bez stínu pochyb jsem v tu chvíli věděla, že každý náš
další krok bude chráněn.
A byl. K ránu bombardování ustalo a my jsme se s
důvěrou věnovaly plánovanému výletu. Cestou jsme
navštívily kostelík sv. Jiřího, ochránce Beirutu a do večera
jsme o válce nevěděly. Usoudily jsme však, že tu není
stoprocentně bezpečno a všichni, celá rodina, jsme odjeli
do hor – 45 km severně od Beirutu. Pro nás to bylo pár
příjemně strávených dní na úpatí krásných hor, ale na
jihu Libanonu se tvrdě bojovalo. Lidé, kteří tam žijí, začali
utíkat – autem, pěšky – kdo jak mohl. Všechny mosty
však byly zničené a tak se jen těžko dostávali na sever. A
kdo se dostal až do Beirutu, hledal útočiště u svých
příbuzných či známých a tak lidé spali po dvou na
postelích, aby se vešli, některé byty doslova „praskaly
ve švech“. Lidé si vzájemně pomáhali, jak mohli. I k nám
do malého bytu v horách přijeli příbuzní a spalo nás tam
11. V tu chvíli si člověk uvědomí, co je to pocit
sounáležitosti. Všichni jsou na tom stejně. Všichni mohou
přežít, ale všichni také mohou zemřít pod některou
z bomb – ostřelovány jsou letiště, přístavy, elektrárny,
vysílače, mosty i silnice vedoucí ven ze země do sousední
Sýrie. Nejedna bomba zabloudila i na obytné domy, kde
v troskách zemřelo mnoho lidí. Začíná boj o přežití –
dochází jídlo, benzín – nádrže hoří pod bombami. A
otcové rodin se musí nějak dostat do práce – je třeba
elektřiny, vody, chleba… život musí fungovat dál. Nikdo,
kdo nálet na vlastní kůži nezažil, si to neumí představit.
Já už dnes ano. Dodnes se mi o tom v noci zdá – moji
přátelé tam zůstali, mají tam rodinu a důležitou práci pro
svou zemi. Jsem s nimi ve spojení a snažím se je podpořit
alespoň psychicky.
S maminkou mojí kamarádky jsem odletěla zpět do
naší republiky 17.7.2006 díky naší vládě, která pro nás
poslala letadlo do Sýrie. Tam jsme se dostaly z Beirutu
autobusy – české velvyslanectví v Libanonu dalo vědět
všem stále žijícím Čechům v této zemi, že je pro ně
připravený armádní speciál k evakuaci. Někteří toho
str. 23
využili, jiní zůstali. A tak se na celodenní přesun na letiště
do syrského města Lázikíja dalo 94 Čechů a Slováků.
Cesta to byla velmi psychicky náročná – trvala 10 hodin
ve velkých vedrech, bombardován byl přístav v Beirutu
hned po našem odjezdu a těsně před hranicemi jsme se
dozvěděli o bombě, která nedaleko dopadla.
Nejnáročnější bylo asi šestihodinové čekání na hranicích,
kdy se do stojících autobusů dostávaly otevřenými dveřmi
výfukové plyny ze sousedních autobusů a uvnitř se tvořila
plynová komora. Druhou možností bylo jít ven do víc
než čtyřicetistupňového vedra. Klimatizace v autobusu
nezvládala… Ale i to strastiplné cestování autobusem
jsme zvládli a večer už nás čekala příjemná náruč letadla.
Celou cestu až na letiště se o nás starali naši velvyslanci,
měli jsme dostatek jídla i pití. Patří jim za to velký dík a
také naší vládě bych chtěla touto cestou poděkovat,
protože později bychom se během ostřelování z Libanonu
již nedostali.
A tak se moje turistická cesta za krásami a historií
Libanonu rázem změnila v evakuační. A jen díky technice
a mobilním telefonům jsem byla denně ve spojení se svou
rodinou v naší republice, která zažívala horké chvilky při
sledování televizních zpráv. Děkuji mému manželovi,
který mi důvěřoval a pomáhal mi na cestu se připravit a
všem blízkým, kteří mi přáli krásný pobyt a šťastný návrat.
Vše se mi splnilo – krásný pobyt (i když kratší, než měl
být) i šťastný návrat. A tak za všechno, co se mi v téhle
nádherné, přírodou a historií oplývající zemi přihodilo,
děkuji. Jsou to zkušenosti, které ovlivnily můj život. Jen
ta vzpomínka na bombardování mi kalí mysl a znovu a
znovu se vrací. Proč mají umírat desítky a stovky
nevinných lidí? Proč mají trpět rodiny bez otců, matek,
dětí? Proč má být zničeno to, co dokázali Libanonci
z prachu a popela vynést na povrch? Napadá mě věta:
„Jak bájný pták Fénix…“ Ano, Libanonci nejsou
původem Arabové, jak by si mnozí z nás mohli myslet.
Původní obyvatelé této země byli Féničané. Dokládají
to i muzejní sbírky. Historie této země je obdivuhodná –
kamenná města stará 7 tisíc let – Baalbek (Město Slunce),
Byblos - nejstarší trvale obydlené město na světě – bylo
založeno koncem 6.tisíciletí př.n.l. a je známo jako místo,
kde se zrodila abeceda. Přístav v Byblu vybudovali
Féničané již v 1.tisíciletí př.n.l. a dodnes se používá. Palác
Beit ed-Dine, palác Deir el-Qamar, město Aanjar, Sidon,
Tyre, Tripoli. Jeskyně Jeita – považovaná za největší
přírodní div Libanonu. Harissa je nejdůležitějším
křesťanským poutním místem v zemi - socha Panny Marie
shlíží na celé pobřeží města Jounieh, váží 15 tun a je to
dar od Francouzů. A v neposlední řadě cedry –
Libanonský cedr je pojem, známý po celém světě a s jeho
symbolem se setkáváme na státní vlajce Libanonu.
A právě proto, aby se zachovalo toto dědictví našim
potomkům a dalším generacím, je důležité, aby se válčení
v jakémkoli koutu naší planety ukončilo a to napořád.
Jak je toho možné docílit? Jen jedním jediným způsobem:
zatím, co „velké hlavy států“ rokují o tom, jak války
zastavit, my všichni zatím můžeme v klidu svých domovů
pracovat na transformaci energie na lásku. Nikdo jiný,
než člověk toho není vědomě schopen. Každý jsme při
svém zrození dostali do vínku určité množství energie.
Podle toho, jak s ní zacházíme, nám buď ubývá nebo
roste. Souvisí to s naším vztahem k přírodě, k ostatním
lidem a živým tvorům a v neposlední řadě sami k sobě.
Téhle energie je v našem světě dost a dost pro všechny,
záleží jen na nás, jak jí využíváme. A proto využijme ji
ve prospěch zastavení války, posílejme lásku do srdcí
všech vojáků, do srdcí všech vojenských velitelů, do srdcí
všech, kteří profitují ze zbrojení. Na lásku se nedá
odpovědět palbou, LÁSKA prostě JE a šíří se…
Vzpomeňte si na pohádky – v nich vždy dobro vítězí
nad zlem. A proč? Díky lásce! Jen ona dokáže „hory
přenášet“, „skály lámat“, „otevřít oči“ … a kolik dalších
přísloví by se v české mytologii našlo…
Pohodlně se posaďte, jestli chcete, zavřete oči a
s nádechem si představujte, že přijímáte životadárnou
energii do svého srdce a s výdechem si představujte, jak
z vašeho srdce proudí přímo k lidem LÁSKA – nádherný
růžový paprsek lásky.
Jedině obrovská vlna lásky může zastavit to ničení
lidí a naší planety, jen láska může přinést nám lidem a
celému životu na planetě Zemi klid a mír.
Přála bych si, aby se lidé probudili ze své dřímoty a
udělali něco pro druhé nebo alespoň pro sebe – tu energii
může každý využít kdykoli – pro své uzdravení, pro
pomoc druhým. Je to ten nejjednodušší způsob a funguje.
Učím to jednotlivce už několik let a cítím, že teď nastala
chvíle, kdy se to mají naučit všichni, kteří mají zájem.
Prosím, věnujte denně pár minut svého času posíláním
energie lásky a pomůžete změnit chod dějin.
Ludmila Kružíková (roz.Marková)
Brtnice
E-mail: [email protected]
str. 24
Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku.
KAMENOVINY vydává OÚ Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava
Tel.: 567 273 309, e-mail: [email protected]
Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415
Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 650 kusů.
Toto 15. číslo vyšlo v září 2006. Uzávěrka 21. 9. 2006
Tiskne ASTERA G, Matky Boží 1, Jihlava 586 01.
Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen.
Příspěvky přijímá Obecní úřad Kamenice.
Foto na titulní a na poslední straně Ivo Gilbert.