Postup pastoračního poradenství typu „příbuzný“

6.
POSTUP
PASTORAÈNÍHO PORADENSTVÍ
TYPU „PØÍBUZNݓ
Pastoraèní poradce, který porozumìl místu nových náboženských hnutí ve spoleènosti
a zákonitostem jejich vývoje (3. kapitola) a který zároveò porozumìl vývoji religiozity
èlovìka a okolnostem vzniku sektáøství (4. kapitola), má dostateèný teoretický základ
pro pastoraèní poradenství v oblasti sekt a sektáøství. 1 Tento teoretický základ ovšem
musejí doprovázet dovednosti ve vykonávání pastoraèní a poradenské práce. Cesta
k rozvíjení tìchto dovedností je naznaèena v následujících dvou kapitolách, pojednaných podle typu klientù.
Šestá kapitola se zabývá tìmi klienty pastoraèního poradenství v oblasti sekt
a sektáøství, jimž jsme ve 5. kapitole vložili do úst otázku: „Co mám dìlat?“. Nejèastìji
jsou to rodièe, manželé, sourozenci, popø. známí tìch dospìlých lidí, kteøí se pøipojili
k nìjaké ménì známé náboženské skupinì. Klienti proto vyhledávají pomoc poradce
s obavou (èasto s pevným pøesvìdèením), že se tito jejich pøíbuzní stali obìtí sekty
a sektáøství. Mají nadìji, že existují urèité sociální dovednosti, které mohou jejich
pøíbuzenské vztahy zlepšit, a stojí o pøedání tìchto dovedností.
Na zaèátku poradenského procesu je pozornost soustøedìna pøedevším ke klientovi
- k jeho formulaci problému a k jeho pøíbìhu. Pastoraèní poradce pøedevším naslouchá, poskytuje klientovi podporu a pøipravuje ho na rozhodnutí mezi nìkolika alternativami, jak ve své situaci bude nadále postupovat (6.1). V další fázi poradenského
procesu pøejímá poradce iniciativu a seznamuje klienta s možnými alternativami øešení
a vede ho k rozhodnutí o nich (6.2). Po klientovì rozhodnutí následuje závìreèná èást
poradenského procesu, která obsahuje osvojování a rozvoj dovedností, které klient
pro zvolenou alternativu potøebuje, další povzbuzování ze strany poradce, vybavení
klienta potøebnými faktickými znalostmi o pøedmìtné náboženské skupinì a prognózu
dalšího vývoje pøípadu (6.3).
6.1
Pøíprava k volbì
Døíve než dojde k prvnímu kontaktu pastoraèního poradce a jeho klienta (zpravidla po
klientovì telefonickém objednání), mìl by se poradce ujistit, zda ke klientovi nepøistupuje s pøedsudky, které by poradenský proces mohly ohrozit. Jedním
z obvyklých pøedsudkù vùèi pøíbuzným je pøedpoklad, že sektáøstvím jsou zasaženy
pøedevším nefungující rodiny, v nichž odchod do sekty znamená osvobození ze stálé
frustrace. Jiným èastým pøedsudkem je oèekávání, že odchod do sekty byl zpùsoben
159
hyperprotektivním rodinným nebo manželským prostøedím, a že tedy i v tomto pøípadì
se jedná o jakýsi radikální pokus o osvobození. Ani tyto dva ani žádné podobné
pøedpoklady se neopírají o relevantní výzkumy.
Pøesto mùže poradce oèekávat, že klienti budou mít urèité charakteristiky spoleèné.
Pøednì to patrnì budou lidé, kteøí se v souvislosti se svým pøípadem setkali
s nepochopením a možná i stigmatizací ze strany svého okolí. Možná svùj problém se
sektáøstvím mezi nejbližšími skrývají a stydí se za nìj. Vzhledem k relativní výjimeènosti
svého problému možná museli poradce dlouho hledat a na této cestì se u mnoha
odborníkù setkali s nepochopením.
Dále jsou pravdìpodobnì frustrováni nedostatkem informací o náboženské
skupinì, o niž se jim jedná. Ani ti, kdo poctivì pátrají po informacích, nebývají
uspokojeni, protože nová náboženská hnutí jsou èasto natolik mladá a mají natolik
efemérní charakter, že o nich neexistují žádné spolehlivé objektivní informace,
anebo jsou tyto informace pouze povrchní. Nìkterým z klientù je ovšem v pátrání
zabránìno døíve, než vùbec mohlo zaèít, protože nejsou schopni zjistit klíè (název
skupiny, jméno vedoucího, název posvátného spisu apod.), který by zaèátek pátrání
umožòoval.
Další frustrující skuteèností mùže být u klientù, o nìž se jedná v této kapitole,
nemožnost rozhovoru s jejich pøíbuzným o tématu jeho náboženství. Pøíbuzný mùže
být buï nepøítomný anebo mùže jakýkoli hovor na toto téma odmítat. Frustraci klientù
z tohoto stavu èasto znaènì zvyšuje vìdomí podílu na této neuspokojivé situaci v mnoha pøípadech to totiž byl právì klient, kdo nìjakou neuváženou reakcí tento
stav podnítil (anebo aspoò k nìmu poskytl záminku).
EXKURS: Muž (31 let, støedoškolské vzdìlání) lituje zkratového jednání,
jehož se dopustil v situaci, v níž nenacházel øešení pro své manželství se
ženou, která konvertovala do Náboženské spoleènosti Svìdkové Jehovovi.
Nìkteré okolnosti, které vedly k manželské krizi po devíti letech manželství
a v rodinì se ètyømi dìtmi, popisuje takto:2
„Pozdìji se mi žena pøiznala, že celé 4 roky chodila dùm od domu s èasopisy a s jejich ‘poselstvím’. Dala dìti k nìkomu na hlídání a šla do tzv.
služby. ...
Byl jsem èím dál tím víc zmaten. Poté jsem jí nabídl kompromis, že mùže
chodit na shromáždìní, ale dùm od domu že pøes své svìdomí nepøenesu.
Na to mi øekla, že bude chodit dále dùm od domu, a tak už jsem se neudržel
a dal jsem jí 4 facky. Uvìdomil jsem si, že pokud není ochotná ke kompromisu
po dobrém, musím to zkusit po zlém - jiná možnost už mì v té chvíli nenapadla.
... Bylo to maximálnì hnusné, dìti u toho naštìstí nebyly, nedovedu se s tím
sám vyrovnat, že biji vlastní ženu, kterou stále ještì miluji.“
Tìžkou vinu, ba dokonce totální selhání ve své roli, mohou pociovat ti rodièe,
pro nìž je extrémnì dùležité pøedání urèitých kulturních hodnot svým dìtem a kteøí
160
pociují zklamání, že tyto hodnoty jsou nyní odvrženy. Rodièovská oèekávání se
mohou týkat celé škály hodnot od péèe o rodinné vlastnictví pøes hodnotu akademického vzdìlání, spoleèenského uplatnìní až k hodnotám duchovním. Zvláštì
frustrující mùže být tato situace pro køesanské nebo židovské rodièe, kteøí mohou
pociovat tíhnutí svého dítìte k nìjaké netradièní náboženské skupinì za nesplnìní
svého úkolu, který jim spolu s dítìtem svìøil Bùh, a tedy za zklamání Božího oèekávání
a za selhání s vážnými náboženskými dùsledky.
Pocit odcizení, který jsme již zmínili výše, mùže mít klient i tehdy, když rozhovor
s jeho pøíbuzným je sice možný, ale z druhé strany pøicházejí pouze obecné fráze,
neurèité náznaky èi stereotypní výrazy, které neodpovídají døívìjšímu zpùsobu
uvažování a vyjadøování diskutujícího. Je obvyklé, když tento typ klientù charakterizuje svou situaci výrazem „komunikaèní zeï“ nebo výrazy podobného významu.
To mùže významnì zvýšit klientùv pocit bezmoci.
K odcizení a frustraci pøispívá i vìdomí, že klientùv pøíbuzný (o nìmž se dosud
domníval, že je mu velmi blízko) má jakýsi svùj vlastní prostor, kam za ním není možné
vkroèit. V tomto pro klienta neznámém a nedostupném prostoru je ovlivòován
neznámými a nedostupnými lidmi. Nìkteøí z klientù vyjadøují tuto frustraci metaforou
ukradení pøíbuzného (a prozrazují tím nevìdomky svou nezdravou posesivnost). Jiní
cítí, že o svého pøíbuzného ještì bojují, a vyjadøují tento pocit obrazem boje s nepøítelem ve tmì, v níž není možné odhadnout, odkud mohou oèekávat zásah. Manželé se
mohou cítit zaskoèeni a podvedeni tím, že do manželské smlouvy vstoupili jakoby
s jiným partnerem než s tím, který se jim nyní odcizuje.
EXKURS: Klientka støedního vìku líèí poslední tøi mìsíce života ve spoleèné
domácnosti se synem (22 let, vyuèen), který se v této dobì pravdìpodobnì
stal oddaným Krišny ve spoleèenství Hare Krišna, takto: „Vùbec si už nemáme
co øíct. Když s ním mluvím, má prázdné oèi a hledí kamsi za mne do dálky.
Mám dojem, že mi nerozumí anebo mne nevnímá. Pøijde domù, zavøe se do
pokoje... Já vùbec nevím, co tam poøád dìlá. Øíká, že si ète. To, co mu uvaøím,
nejí. Kupuje si k jídlu asi nìco vlastního a to si pak pøipravuje u sebe. Øíká,
že mu nic není a že nic po mnì nechce. Zpoèátku mu ještì sem tam zavolal
nìjaký kamarád. Bylo to ale stejné jako se mnou: klidnì a tiše jim vysvìtloval,
že s nimi nikam nepùjde. S nièím mi nepomùže, nic ho nezajímá. Jen ta jeho
víra.“
Všechny výše zmínìné (a jistì mnohé další) frustrující momenty mùže prožívat
klient dávno pøedtím, než poradce vyhledá. Poradce by mìl mít stále mysli rùzné typy
klientských reakcí. Tato typologie mu pomùže ve vedení klienta k dalšímu rozhodování,
jak se v jeho situaci zachovat. Britský sociolog James T. Beckford provedl výzkum
mezi rodièi èlenù a bývalých èlenù Církve sjednocení (munistù) ve Velké Británii. Na
základì tohoto výzkumu stanovil tøi typy rodièovských odpovìdí na pøíslušnost
jejich dìtí k tomuto kontroverznímu novému náboženskému hnutí.3
161
První typ je podle Beckforda charakterizován slovem „nepochopení“ a „zmatení“.
Rodièe „typicky pøiznávají svou neschopnost vysvìtlit, proè se jejich potomci pøipojili
k Církvi sjednocení. ... Jejich døívìjší vztah je obvykle charakterizován jako zdravý, ale
citovì ponìkud chladný. ... Typická odpovìï pøíbuzných v této kategorii byla lítost
nad faktem, že se èlen jejich rodiny pøipojil k novému náboženskému hnutí, ale
nevyjadøovali žádnou touhu ho ze skupiny odvést. Jeho afilace k náboženské skupinì
byla zjevnì považována za další událost v øadì tìch, které již oslabily rodinné
svazky...“4
Druhý typ reakce rodiny je v Beckfordovì výzkumu „nejlépe charakterizován jako
vše prostupující akutní hnìv, s nímž se nìkteøí pøíbuzní museli vyrovnávat po dlouhé
èasové období. Nejsilnìjším elementem jejich vyjádøení bylo pøesvìdèení, že konvertité
byli neèestnì zmanipulováni ve všech stádiích náboru a bìhem postupného
angažování se v aktivitách Církve sjednocení. Tato ’teorie opouzdøení‘ byla vyjádøena
v takových obvinìních jako ’vymytí mozku‘, ’øízení myšlení‘ nebo ’zotroèení‘. Dùkazem
na podporu tìchto obvinìní byly obvykle rychlé zmìny v konvertitovì poznávacím
procesu, emocionální rovnováze, ve vztahu k pøíbuzným a v zájmu o souèasné dìní...
Rodina byla typicky charakterizována jako navzájem blízká a citovì vøelá... K popisu
výchovných zpùsobù byly používány pojmy jako ’pevný‘ nebo ’poøádný‘ a zøídka
bylo zaznamenáno odmítnutí rodièovské autority. ... [Rodièe - pozn. Z. V.] nemohli
pochopit, ... jak jejich nejlepší úsilí vychovat dítì zpùsobem, který považovali za
pevný a èestný, mohlo pøinést výsledek ve zdánlivì náhlém a neèekaném zavržení
rodièovského domova a všeho, co reprezentoval... Pøíbuzní nemohli pøijít na žádné
okolnosti v jejich rodinì, které by dávaly konverzi smysl. Jedinou možnou alternativou
bylo hledat faktory mimo rodinu a mimo konvertitovu osobnost a jeho vlastnosti,
protože jedinì tak bylo možné hádanku vyøešit.“ 5
EXKURS: Manželská dvojice ve støedním vìku vyhledala poradce ve vìci
své dcery (vysokoškolaèky, 24 let), která se mimo vìdomí rodièù dostala do
kontaktu s Církví sjednocení (s tzv. munisty). Nìkolik dní pøed jejich
návštìvou neèekanì oznámila rodièùm, že se bude velmi brzy vdávat, a to
v cizí zemi a za muže, s nímž se doposud osobnì nesetkala. V rozhovoru
s rodièi vyznala svou novou náboženskou orientaci.
Reakce rodièù, zvláštì otce, byla velmi prudká. Rozhovor skonèil hádkou
a odchodem dcery do budovy církve. Další dny strávil otec - státní úøedník
v dobrém postavení - zjišováním možností, jak dceøi zabránit vycestovat
a v nástupu do letadla, jak docílit uzavøení èeské mise Církve sjednocení,
jaké jsou možnosti podání trestního oznámení na èeské pøedstavitele munistù,
jak docílit vydání pøedbìžného opatøení, které by zabránilo dceøi odjet, atd.
Otcovo spoleèenské postavení mu po celou dobu, která do odjezdu dcery
zbývala, umožnilo být velmi aktivním bojovníkem proti náboženské skupinì
své dcery. První návštìva poradce tak byla pouhou souèástí jeho hledání
možností, jak dceøi zabránit v odjezdu.
162
Toto jeho úsilí se ovšem nakonec ukázalo jako marné. Teprve po odletu
dcery byli manželé ochotni pøi další návštìvì skuteènì naslouchat poradci
a dospìt k rozumné alternativì, jak s dcerou nadále rozvíjet vztah. Tato
alternativa pøinesla urèité ovoce po asi dvou letech.
Tøetí rodièovská reakce, kterou Beckford popsal, byla ambivalentní. Tito rodièe
si nebyli jisti, jak pøíslušnost svého dospìlého dítìte k Církvi sjednocení hodnotit.
Zdáli se být lépe informováni a nepoužívali metaforu „vymývání mozku“ nebo
„kontrola myšlení“. „Namísto toho,“ pokraèuje Beckford, „jejich obraz konvertity byl
obrazem odpovìdného jedince, který sice nemìl štìstí a který dostal špatné rady, ale
jehož schopnost samostatného rozhodování nebyla zpochybnìna. ... [Rodièe - pozn.
Z. V.] vyjadøovali smutek z pocitu, že jsou vyøazeni z konvertitova novì nalezeného
života, že s ním nemohou sdílet jeho zájmy a hodnoty ... [V rodinných vztazích - pozn.
Z. V.] byl obvykle dán dùraz na volnou výmìnu myšlenek a pocitù v atmosféøe, která
byla povzbuzující pro nezávislost a experimentování ... Obvyklými odpovìïmi na
dilemata, v nichž se tito pøíbuzní nacházeli, byla neèinnost nebo nesnadná rezignace.
Za každou cenu se chtìli vyhnout nenapravitelným škodám ve vztahu, který si vìtšina z nich dosud s konvertitou do Církve sjednocení zachovala.“ 6
Aèkoli se Beckfordùv výzkum týkal rodièù, podobné typy reakcí bychom nalezli
i u ostatních klientù, kteøí vyhledali pastoraèního poradce kvùli svému pøíbuznému.
Je tøeba poèítat, že mezi tìmi, kdo se na poradce obrátí, je více zmatených a rozzlobených (èi nešastných) pøíbuzných Beckfordova prvního nebo druhého typu než rezignovaných, které Beckford popsal jako tøetí. To se patrnì ukáže brzy po zaèátku rozhovoru stejnì jako to, jakou výše zmínìnou frustraci asi prožívá klient nejintenzivnìji.
Tyto postoje, urèené ještì pøed zaèátkem rozhovoru, klienta pochopitelnì do jisté
míry pøedurèují k nìkteré z níže popsaných variant rozhodnutí.
Tato všechna možná klientova východiska by mìl mít poradce na zøeteli již v úvodní
èásti poradenského procesu, protože právì ta je velmi dùležitá pro vybudování dùvìry
mezi klientem a poradcem. Hlavní náplní úvodní èásti je klientova prezentace jeho
problému. Na stranì poradce se oèekává nejen naslouchání, ale i signály sympatií
a pochopení, projevy nadìje a optimismu a prozíravé rozpoznání úskalí, která by
mohla poradenský proces ohrozit. Vrcholem úvodní èásti je pak klientovo rozhodnutí
mezi nìkolika alternativami.
Pøi naslouchání by mìl poradce získat klientovu dùvìru a ujistit ho, že jeho situaci
rozumí a s náboženskou skupinou, o níž klient hovoøí, má zkušenosti. Zde poradci
pomohou faktické informace, které jsou o rùzných alternativních náboženských
skupinách k dispozici i v èeštinì. 7 Urèité informace o nich bývají také k dispozici na
síti Internet. Oba tyto zdroje je tøeba kriticky posuzovat. V poradenském procesu není
role faktických informací pøeceòována - vìtší dùraz je kladen na vztah s klientem a
pøedání dovedností, - pøesto mají fakta o pøedmìtné náboženské skupinì význam
hlavnì pro jistotu klienta a pak (jak je pøipomenuto ještì v 6.3) pro kvalifikovanou
prognózu.
163
Snad již v prùbìhu naslouchání, ale každopádnì døíve, než se klient rozhodne,
jak se svým problémem dále naložit, by se poradce mìl pokusit uvolnit atmosféru,
která mùže být stísnìna frustrujícími zážitky a pocity klienta, a umožnit mu rozhodnutí,
které bude tìmito negativními emocemi co nejménì urèováno. Tímto uvolòujícím
momentem mùže být poradcùv optimismus a nadìje. Je samozøejmì jen lépe, pokud
tato nadìje mùže být napájena i ze zdrojù víry. Ale i odborné analýzy 8 poskytují øadu
optimistických motivù (viz 3. a 4. kapitola). Navíc - „nezanedbatelný je také fakt, že
rodièovský optimismus dítì pravdìpodobnì vytuší a že sám tento optimismus uvolní
napìtí a napomùže pozitivnímu vývoji vztahù,“9 uvádíme ve starším èlánku o vztahu
rodièù k dìtem v sektì; totéž ovšem platí v každém vztahu blízkých osob.
V poradenském procesu se poradce mùže setkat s nìkolika nástrahami, na nìž by
mìl být pøipraven hned na jeho poèátku. Pøednì je zde nástraha nechat se vtáhnout
do klientovy racionalizace pøíèin tragické události. Pro nìkteré pøíbuzné je velmi tìžké
vyrovnat se s událostí, kterou vnímají jako tragickou, napø. se sebevraždou svého
dítìte, s radikálním odchodem životního partnera, s manželstvím svého dítìte
s cizincem a jeho odchodem do kulturnì odlišného prostøedí apod. Taková událost
mùže být pro klienta natolik nepochopitelná a tajemná, že pro ni hledá vysvìtlení
v oblasti sekt, tedy v oblasti, která je pro nìho stejnì nepochopitelná a tajemná. Pastí
pro poradce je pøistoupit na toto vysvìtlení a angažovat se v pøípadu, o nìmž se
nakonec ukáže, že nemìl s žádnou sektou ani podobnou skupinou nic spoleèného.
V mnoha pøípadech je pochopitelnì možné pátrat spolu s klienty na základì jejich
nìkdy velmi kusých informací. S touto nástrahou je ovšem tøeba vždy poèítat.
Další pastí pro poradce je nechat se vtáhnout do rodinných a manželských
problémù. Rodiè mùže napø. využít konverzi dítìte do podezøelé náboženské skupiny
k tomu, aby obvinil svého manželského partnera, a získal tak výhodu v dlouhodobém
manželském konfliktu. Konverze jednoho z manželù mùže být pro druhého záminkou
k rozchodu s ním, aèkoli rozchod mohl již dlouho plánovat. V takových pøípadech je
velmi dùležité poradcovo hodnocení náboženské skupiny, o níž se v tom kterém
pøípadu jedná, a její spoleèenské nebezpeènosti, protože toto hodnocení se mùže stát
argumentem nejen v manželském i jiném konfliktu, ale mùže být pøeneseno i do soudní
sínì v rozvodovém, opatrovnickém i jiném øízení. Pastoraèní poradenství v oblasti
sekt a sektáøství má zajisté velmi blízko k rodinnému a manželskému poradenství,
o to spíše je ale potøeba, aby se poradce držel toho problému, kvùli nìmuž byl kontaktován. Pro øešení rodinných a manželských krizí by mìl doporuèit jiného odborníka,
anebo alespoò vést obì agendy oddìlenì.
Také oèekávání, která vkládají klienti do možností a schopností poradce, se mohou
stát pøekážkou na cestì k jejich rozhodnutí, jaké øešení situace pøijmout. Psychiatr
David Halperin si na jednom místì povzdechl, že psychiatr je v nìkterých pøípadech
vidìn jako ten, kdo je schopen køísit mrtvé. Pak ale „je rodina èlena sekty zklamána,
když psychiatr ... necharismatickým zpùsobem zdùrazòuje udržení komunikace se
èlenem sekty“.10 Nìkteøí klienti oèekávají od poradce akci otevøené nebo skryté intervence v duchu známého a oblíbeného èeského vydání knihy výstupového poradce
164
Stevena Hassana11 a nìkteøí dokonce na základì zahranièní literatury vyžadují únos
a deprogramování svého blízkého. V takových situacích je velmi dobré (jak již bylo
øeèeno výše - 2.3), když poradce není za svùj výkon honorován klientem. To mu
umožní snáze se vyhnout roli nástroje v klientových rukou. Poradce pak mùže pøesmìrovat klientovu objednávku spíše, než aby musel pøizpùsobit svou nabídku a byl
vystaven tlaku jednat proti svým zásadám.
EXKURS: Klient (muž, pravdìpodobnì mladšího vìku) v rámci poradenského procesu prostøednictvím elektronické pošty nesmlouvavì žádal
o deprogramování mladé ženy, která se pøestìhovala do hlavního mìsta
a pøipojila se ke spoleèenství rosikruciánù. Na poradcova vysvìtlující
a zklidòující slova a na nabídku jiných alternativ, jak se k oné ženì zachovat,
reagoval - kromì jiného - touto vìtou: „Také jsem vás chtìl poprosit, abyste
si svoje ukolébavky nechal pro nešastnì zamilované chlapce, kteøí ještì
chodí na diskotéky.“ Další korespondence ovšem naznaèila, že pro klienta
je problémem spíše ukonèení vztahu ze strany oné mladé ženy než údajné
„vymytí jejího mozku“ rosikruciány. Poradenský proces nebyl úspìšnì
dokonèen.
Další korekce se týká pojmu „sekta“ a „sektáøství“. Zpùsob, jakým byly tyto
pojmy vysvìtleny a definovány ve 3., resp. ve 4. kapitole, umožòuje poradci
s pochopením pøijmout každé klientovo stanovisko, nebo všechny náboženské
skupiny mohly být v minulosti nebo mohou být v pøítomnosti chápány spoleèností
jako sekta a protože v psychickém a duchovním vývoji každého èlovìka jsou zajisté
období, která podporují sektáøskou závislost na vnìjší autoritì. Zároveò ale dynamický
moment v chápání, které je popsáno v tìchto kapitolách, poradci dovoluje vést klienta
k nadhledu ve vztahu k tìmto pejorativním pojmùm a hlavnì - umožòuje mu nikoli
lacinou, ale dobøe podloženou nadìji na postupné zlepšování jeho rodinné situace. Je
výborné, pokud tato nadìje mùže být podepøena i køesanským zvìstováním Boží
milosti, která se klene nad všemi omyly èlovìka, a se pro nì rozhodl bez cizího
pøispìní, nebo a byl do nich vmanipulován. Køesanská víra také samozøejmì pomáhá
pøekonat oèekávání klientù, která se týkají života jejich pøíbuzných, poukazem na
hodnoty, které pøekraèují hodnotu vzdìlání, dobrého zamìstnání, spoøádaného
rodinného života atd.
Pojmy „sekta“ a „sektáøství“ a poradcovo rozhodnutí, zda je možné pøedmìtnou
náboženskou skupinu považovat za sektu èi nikoli, mohou být pro klienta velmi
dùležité. Poradce tohoto klientova zájmu pochopitelnì mùže využít k tomu, aby jeho
(èasto velmi zjednodušené, statické vidìní) pøesmìroval k dynamickému chápání v tom
smyslu, jak je uvedeno výše. Pøesto dùležitìjší než znalost teorie je posílení klientových
dovedností, které mu umožní vyrovnat se pozitivnì se svou situací. A tyto dovednosti
nejsou diametrálnì odlišné, a se v jeho situaci jedná o nové náboženské hnutí, které
není vhodné nazvat sektou, o náboženskou skupinu, u níž je varovné oznaèení „sekta“
165
pochopitelné, o sektáøské spoleèenství uprostøed etablovaného náboženství, anebo
o sektáøskou dynamiku obchodní, politické nebo jakékoli jiné skupiny. Je tedy na
poradci, aby tento pøípadný klientùv zájem pokud možno pøesmìroval od emocionálnì
zatíženého pojmu „sekta“ k možnostem nápravy vztahù, usmíøení apod. mezi jeho
blízkými.
Jiné jemné pøesmìrování, které je v nìkterých pøípadech nutné provést ještì pøed
klientovým rozhodnutím, se týká rùzných teorií, jimiž si klienti mohou vysvìtlovat
pøíslušnost svého pøíbuzného k náboženské skupinì, jež je - podle nich - sektou.
Mohou se snažit svalit „vinu“ za tuto situaci na manželského partnera, rodièe, na jiné
blízké osoby, na samotného èlena sekty, na sebe anebo na sektu.
V otázce podílu èlena sekty na zpùsobu jeho konverze by poradce mìl klienta
pøesmìrovat od „koncepce pasivní obìti“ nebo naopak od „koncepce ryze samostatného rozhodnutí“ k vyváženìjšímu pohledu (v duchu 4. kapitoly), který poèítá se
silou skupiny i s úèinností psychické manipulace, ale ani první ani druhé nedémonizuje.
Vážnìjší situace ovšem nastává v tom pøípadì, kdy klient není ochoten vzdát se
svých konspiraèních teorií a pøedstav o sektì jako zloèinecké organizaci. Takový
klient mùže chtít „proti sektì bojovat“ rùznými zpùsoby: mobilizovat policii a tajné
služby, infiltrovat se do sekty, pøipravovat soudní procesy apod. Mùže také vyvíjet
na poradce znaèný tlak, aby ho v tìchto akcích podporoval. Takové klientské
konspiraèní teorii a její dùsledkùm musí poradce èelit ve dvojím smìru: jednak si musí
být vìdom, že klientova teorie mùže být pøíznakem jeho (tøeba poèínající) vážné duševní
choroby, jednak musí uèinit všechno pro to, aby se poradce sám - pokud možno nenechal do žádné akce na podporu takové konspiraèní teorie zatáhnout.
Jinou vážnou situaci mùže znamenat ta klientova teorie, která pøisuzuje vinu jemu
samému. Pocit tìžké viny pøed lidmi i Bohem (jak jsme se o nìm již zmínili výše) mùže
vyžadovat samostatnou pastýøskou nebo psychologickou pomoc.
Jak jsme vidìli, na zaèátku procesu pastoraèního poradenství v oblasti sekt
a sektáøství se poradce setkává s nìkolika dùležitými úkoly: pøednì je to podpora
klienta a ujištìní, že se nachází se svým problémem na správné adrese; dále pak
soustøedìné naslouchání a pøípadné doplòování faktù o pøedmìtné náboženské
skupinì do mozaiky klientových znalostí a zkušeností; na dalším místì mezi úkoly
stojí zprostøedkování nadìjného pohledu do budoucna; a nakonec pak - pøi vìdomí
výše naznaèených nástrah a pøekážek - vedení klienta k rozhodnutí, jakou alternativu
budoucího postupu si zvolí.
6.2
Vedení klienta k rozhodnutí
Otázkou poradenských alternativ se zabývá výstupový poradce Michael D. Langone.12
Rozlišuje pìt možností, mezi nimiž klienti výstupového poradenství mohou volit.
První možností je trpná akceptace faktu, že konverze pøíbuzného je dlouhodobá, pokud
ne dokonce celoživotní záležitost. Langone pøiznává, že tato možnost nebyla mezi
166
jeho klienty oblíbená, což naznaèuje, že výstupové poradenství vyhledávají pøedevším
rodièe, kteøí by nejlépe vyhovovali Beckfordovu druhému typu. O této variantì
Langone øíká, že se mùže ukázat nejmoudøejší, i když mùže být pro klienty velmi tìžké
snažit se pochopit životní styl svého pøíbuzného a respektovat jeho samostatnost.
Druhou možností pro klienta je podle Langona vyjadøovat nesouhlas se svým
pøíbuzným a zároveò jeho cestu tolerovat. I tato možnost mùže být velmi tìžká a volí
ji obvykle pøíbuzní, jimž jiná možnost nezbývá. Za tøetí možnost Langone považuje
toleranci ze strany klienta, ale zároveò jeho aktivní snahu o to, aby jeho pøíbuzný
svou pøíslušnost k náboženské skupinì pøehodnotil. Langone upozoròuje, že to pro
klienta znamená vytvoøit urèitou strategii, jak maximalizovat svùj vliv na pøíbuzného.
Zároveò takový klient musí podle Langona vytvoøit podpùrný a kontrolní systém,
který by dovoloval tuto strategii revidovat.
Jako ètvrtou možnost uvádí Langone „záchranu“;13 toto slovo má v uvozovkách.
„Záchranou“ myslí pøedevším deprogramování a píše, že „aèkoli mnoho bývalých
èlenù násilné deprogramování veøejnì podpoøilo jako nezbytný zpùsob osvobození
lidí z otroctví sekty, zùstává tento proces právnì a psychologicky riskantní. Jeho
selhání mùže nìkdy zpùsobit nenapravitelnou škodu vztahu mezi rodièi a dìtmi,
a mùže dokonce vyústit do soudního procesu.“ Dále Langone pøipomíná, že „rostoucí
porozumìní pro fenomén sekt pøináší vìtší ocenìní tìm metodám, které konvertitu
vedou dobrovolnì k tomu, aby svou afilaci k sektì pøehodnotil.“14 Zde Langone jistì
myslí na výstupové poradenství.
Koneènì poslední možností je pro Langona zavržení dítìte, uvádìné s otazníkem.
Langone tuto možnost komentuje slovy: „Zavržení dítìte je formou zbavení se nepøíjemné reality. Aèkoli se zdá, že mnoho osob je schopných bìžnì jednat, když
popøou èásti reality, hloubka a dùležitost svazku rodièe a dítìte nedává nadìji, že by
se tato možnost obešla bez vážných psychických následkù. A to dokonce ani tehdy,
když pøerušení stykù je ménì stresující než stálý, intenzivní a neøešitelný rodinný
konflikt. Z tohoto dùvodu by rodièe, kteøí tuto možnost zvažují, mìli vyhledat
profesionální pomoc“15 (zdùraznil Langone).
Langonových pìt možností16 vychází z koncepce výstupového poradenství. Na
základì východisek a cílù, které jsou odlišné od výstupového poradenství, doporuèujeme pouze tøi alternativy. Jednu z nich s Langonem plnì sdílíme - je jí Langonova
první alternativa akceptace (u nás druhá alternativa). Pøijímáme i pátou alternativu
(„zavržení“), která je pravdìpodobnì v našem pojetí podstatnì èastìjší než
u Langona, nebo v naší klientele jsou všichni pøíbuzní (nejen rodièe, ale i manželé,
dokonce i nesezdaní partneøi) pøíslušníka sekty, a tedy tato alternativa má také podobu
rozvodu v manželství nebo rozchodu v partnerství. Oproti Langonovi proto tuto
alternativu nazýváme „odlouèení“ a pojednáváme o ní na prvním místì.
Naše tøetí alternativa se v nìkterých momentech kryje s Langonovými dvìma
alternativami tolerance, doprovázené pasivním (Langonova druhá alternativa), nebo
aktivním (Langonova tøetí alternativa) vyjadøováním nesouhlasu. Narozdíl od Langona ale nepoèítáme s žádnou èinností, 17 která by se týkala pøíslušníka sekty (klientova
167
pøíbuzného) a veškeré poradenství zamìøujeme na klientovu pøípravu na situaci, kdy
jeho pøíbuzný sektu dobrovolnì a bez klientova úsilí opustí. Tuto (v našem pojetí
tøetí) alternativu proto nazýváme „pøíprava na návrat“. Langonovu ètvrtou alternativu („záchranu“, tj. deprogramování) klientovi nenabízíme ani o ní s ním neuvažujeme.
Pastoraèní poradce samozøejmì mùže pøed klienta pøedestøít alternativy, které bude
formulovat ponìkud odlišnì. Mìl by ale dbát na to, aby to byl v každém pøípadì
klient, kdo se rozhodne pro další kroky a aby si klient byl vìdom své odpovìdnosti za
toto rozhodnutí. Aèkoli každá alternativa naznaèuje rùznou míru dalšího poradcova
angažmá v daném pøípadì, mìly by alternativy být pøedloženy bez osobního zaujetí
a - pokud není vyžádáno nebo zøetelnì oèekáváno - i bez mravního hodnocení.
Klientovo rozhodování obsahuje dùležité motivy. Pøedevším pro nìho mùže být
povzbuzující, že opouští pasivní roli, do níž ho jeho pøíbuzný postavil, a že opìt
získává alespoò èásteènì podíl na vývoji situace. Dále pro nìho mùže být dùležité
a povzbuzující vìdomí, že ve stejné situaci se ocitlo již mnoho lidí pøed ním a že se
jedná o situaci, která má své již døíve „prošlapané“, standardní alternativy øešení.
Pokud se navíc rozhodne pro øešení, které poèítá s jeho aktivním pøístupem (tøetí, ale
èásteènì i druhá naše alternativa), mùže se samo rozhodnutí stát motivujícím faktorem.
První alternativou klienta, který vyhledá pastoraèní poradenství v oblasti sekt
a sektáøství v roli pøíbuzného, je odlouèení. Tato alternativa pøichází v úvahu nejèastìji
v pøípadì dosud nesezdaných párù (tyto pøípady zaøazujeme také do okruhu
pøíbuzných). Jedná se o situace, kdy buï jeden partner konvertuje do sektáøského
prostøedí, nebo se jeden z dvojice až po urèité dobì trvání známosti dozví o pøíslušnosti
svého partnera k nìkteré ze sektáøství podezøelé skupinì. Úkolem poradce v tìchto
pøípadech je seznámit klienta s možnými zvláštnostmi manželského a rodinného života,
které by kvùli této pøíslušnosti mohly nastat. Zvláštì dùležité jsou otázky výchovy a
náboženské výchovy pøípadných spoleèných dìtí. Klient by také mìl být upozornìn
na to, že náboženské otázky budou hrát v oblasti shody mezi manželi pravdìpodobnì
stále vìtší, ne-li prvoøadou roli. Je také tøeba, aby klient vzal v úvahu pravdìpodobnou dynamiku dané náboženské spoleènosti (více o tom ve 3. kapitole) a pravdìpodobnou dynamiku vývoje religiozity svého partnera (více o tom v 4. kapitole).
Nìkteré tyto otázky mohou hrát roli i v podobném pøípadì manželské dvojice. Pro
každý typ vztahù (v nesezdané dvojici, mezi manželi, ve vztahu dítìte k rodièi
i rodièe k dítìti) by poradce mìl na jedné stranì velmi jasnì klientovi sdìlit, že sektáøství
se v životì jeho blízkého pravdìpodobnì stane pouhou epizodou, zatímco odlouèení
(rozvod a jakýkoli rozchod) hrozí definitivností. Na druhé stranì by poradce mìl mít
na zøeteli skuteènost, že setrvání ve vztahu mùže být pro klienta velmi nároèné
a vzhledem k nìkterým okolnostem (napø. zdravotním) v nìkterých pøípadech
i nemožné. Rozhodnutí musí být pouze na nìm.
Další dvì alternativy (akceptace a pøíprava na návrat) nestojí v žádném pøípadì
proti sobì. Spíše je tøeba chápat je jako stupnì: i ti klienti, kteøí se rozhodnou pro
pøípravu na návrat, musejí projít stupnìm akceptace. Dùvodem je také to, že provádìní
168
alternativy pøípravy na návrat zdaleka nezáleží jen na samotných klientech, ale do
znaèné míry na tom, co jim okolnosti a jejich pøíbuzní „dovolí“. Je napø. možné, že
manžel ženy, která se stala pøíslušnicí sekty, odmítne alternativy odlouèení i akceptace
a rozhodne se pro nesnadný a dlouhý proces pøípravy na návrat. Nepøítomnost
manželky ho ovšem mùže odsoudit do alternativy akceptace, pøípadnì mùže k odlouèení dojít z jejího podnìtu.
Akceptace jako druhá alternativa a zároveò jako pøedstupeò tøetí alternativy znamená pro klienta pøiznat si „omezené možnosti, které rodiè vùèi dospìlému dítìti má,
a rozhodnout se akceptovat právo dospìlých dìtí na vlastní život. Je dobré také
zároveò v klidu zhodnotit rodinnou situaci a pokusit se odhalit její možné pøíèiny:
odchod do sekty mùže být následkem touhy emancipovat se vùèi pøílišné rodièovské
péèi, nebo naopak reakcí na náhlou ztrátu vazeb s blízkými lidmi, mùže být výsledkem
pøíliš autoritativní náboženské výchovy, nebo naopak dùsledkem její totální absence
apod. Výsledkem takového zhodnocení by nemìlo být obviòování žádného úèastníka
rodinného života, ale spíše pochopení motivù jednání každého z nich. Odchod dítìte
do sekty (a už toto pejorativní oznaèení užíváme právem èi ne) by tak mìl ztratit svou
nepochopitelnost a démoniènost.“ 18
Èlánek, z nìhož tento citát pochází, je zamìøen na vztah rodièù a dospìlých dìtí,
které se pøipojily k náboženské skupinì, již rodièe vnímají jako sektáøskou. Stejné
zásady ale platí i v dalších pøíbuzenských vztazích. Tak i v manželství je pøipojení
pouze jednoho partnera k radikální, pro druhého nepøijatelné náboženské skupinì
pravdìpodobnì dùsledkem déletrvající nespokojenosti. Ta nemusí být vùbec reflektována, a pøesto mùže být u jednoho z nich velmi intenzivnì prožívána. Typickým
pøíkladem takové situace je osamìlost, kterou navzdory „normálnímu“ manželskému
životu mohou pociovat manželky na mateøské dovolené (zvláštì s novorozeným
prvním dítìtem) nebo v domácnosti.
Novì zhodnocena by mìla být i oèekávání, která zùstala kvùli pøíslušnosti
pøíbuzného k sektì nesplnìna. Klienti by se mìli pokusit tato oèekávání týkající se
budoucnosti, rodinného života apod. opustit, protože nesplnìná oèekávání se mohou
stát pøekážkou vztahù.
Další souèástí alternativy akceptace je vìdomá rezignace na jakoukoli agresi a na
jakékoli jednání, které by mohlo být pøíbuzným jako agrese pociováno, jde tedy
nejen o fyzickou, ale slovní, a dokonce i citovou agresi. Takové jednání, „které je
dítìtem pociováno jako nátlakové, je zbyteèné z toho dùvodu, že rodièi nemùže
pøinést vítìzství. I když je to pro nì jistì trpké zjištìní, rodièe shledávají, že nejsou již
pro své dítì autoritou a že nìkdo jiný (sekta) má na nìj daleko vìtší vliv než oni sami.
Proti tomuto vlivu jsou bezmocní zvláštì v oblasti náboženské argumentace, protože
z pozice dítìte oni náboženství ’nerozumìjí‘, doktrínu ’nechápou‘ a nikdy nepocítili,
jak ’skvìlᑠje skupina, do níž chce jejich dítì patøit. Zvláštì je tøeba upozornit na to, že
toto jednání je zbyteèné, a jsou argumenty jakkoli pøesvìdèivé, zaruèenì pravdivé
apod. I to, co ze strany rodièù vypadá jako naprosto jasný dùkaz falešnosti doktríny,
zvrhlosti vùdce atd., nemá pro dítì žádnou pravdivostní hodnotu, když ji samo nechce
169
pøipustit.“19 Totéž platí i v ostatních vztazích, i když napø. autorita jednoho z manželù
nebo sourozence je jistì s rodièovskou autoritou nesrovnatelná.
Jak dále upozoròujeme ve starší práci, která se zabývá vztahem rodièù a dìtí, ale
která mùže být snadno aplikována i na další pøíbuzenské vztahy, „nátlakové, agresivní
jednání bývá ovšem nejen zbyteèné, ale i kontraproduktivní. Èím je totiž rodiè
úspìšnìjší ve vytváøení tlaku, tím spíše docílí destrukce svého vztahu s dítìtem. Èím
napjatìjší je atmosféra setkání s rodièi a èím více si dítì musí dávat pozor na to, odkud
pøijde další útok, tím více samozøejmì lne ke své skupinì, která ho zvláštì na zaèátku
dosyta zahrnuje pøátelskou pozorností a pocitem bezpeèí. Navíc - pokud si skupina
opravdu zaslouží oznaèení ’sekta‘, pokusí se vazbu svého nového èlena posílit
negativním hodnocením jeho dosavadního okolí. Rodièovská agrese tedy dítìti jen
potvrdí to, co negativního mu bylo o prostøedí jeho rodiny naznaèeno. Dodá navíc
dítìti vìdomí dùležitosti jeho ’boje‘, ochotu trpìt a pøinášet ’obìti‘, pocit ’pronásledování‘ a další pocity, které narušují vztah k rodièùm a posilují vazbu k sektì.“20
Patrnì proto se Langone domnívá, že klientova akceptace mùže být „nejmoudøejší“
alternativou (zmínili jsme to již v 6.1). Klient touto alternativou poskytuje pøíbuznému
èas dospìt èi pøekonat krizové období života, aniž by tento proces byl umìle urychlován nebo podporován. Tato alternativa mùže pøinést dobré výsledky pøedevším
v nových náboženských hnutích, na nichž je patrný rychlý vývoj a jejichž sektáøské
chování je možno pøisoudit spíše nadšenectví a nerozvážnosti než propracovaným
metodám manipulace. Na druhou stranu pøíslušník náboženské spoleènosti, která si
dlouhodobì zachovává radikalitu a brání denominalizaci (podle 3. kapitoly) a která
dlouhodobì brání svým pøíslušníkùm v duchovním a snad i dalším osobnostním
vývoji (podle 4. kapitoly), nebude zøejmì postojem akceptace nijak motivován pøekonat
manipulativní jednání „své“ skupiny a svou pøíslušnost k ní pøehodnotit. O to ovšem
øada klientù, kteøí si zvolí akceptaci, nemusí ani stát. Pøesto by tato teoretická úvaha,
která váží výhody a nevýhody akceptace vzhledem k oèekávanému vývoji té které
náboženské skupiny, mìla být souèástí poradcova rozhovoru s klientem døíve, než se
pro nìkterou alternativu rozhodne.
O cíli akceptace øíká již citovaný èlánek o rodièích a dìtech toto: „Reálným cílem
není napø. návrat dítìte do dìtských botièek - rodièe by se mìli vzdát pøedstavy
spoleèného života s dítìtem v jedné domácnosti, spoleèných dovolených apod. ...
cílem [akceptace - pozn. Z. V.] je možné nazvat úsilí rodièù, aby jejich dítì prožilo život,
který ono samo považuje za šastný, aby spolu mìli kontakt a pøátelské vztahy, aby
se mohli pøípadnì tìšit z vnouèat atp.21
Již poslední, tøetí alternativou, která mùže být nabídnuta klientovi pastoraèního
poradenství v oblasti sekt a sektáøství, je pøíprava na návrat. Tato pøíprava se týká jak již bylo øeèeno - pouze klienta popø. tìch, jež klient požádá o spolupráci. „Je
paradoxní a nìkdy i nepøíjemné,“ øíká již nìkolikrát citovaný èlánek v závìru, „že
rodièe [a další pøíbuzní - pozn. Z. V.] pøicházejí na konzultaci s pøáním, aby se zmìnily
jejich dìti, a odcházejí s návodem, co zmìnit na sobì a na svém okolí. Nezbývá ovšem
170
než jim pøipomenout starou pravdu: èasto se øíká, že nejt잚í je sektu opustit, ale ve
skuteènosti je ještì t잚í nalézt prostøedí, kam z ní lze odejít.“22
Toto prostøedí mùže být pøipraveno pouze dobrými vztahy. Je na klientovi, který si
zvolí alternativu pøípravy na návrat, aby je budoval. Øeèeno opìt slovy èlánku
o rodièích a dìtech, „právì vztah s dítìtem je fakticky to jediné, co rodiè má na své
stranì. Veškeré své úsilí by tedy mìl napnout k tomu, aby tento vztah udržoval
a posiloval. Záleží samozøejmì na konkrétní situaci, ale v každém pøípadì by mìl být
udržován alespoò minimální kontakt (pravidelnými) telefonáty èi dopisy. Je také dobré
více projevovat lásku drobnými pozornostmi a dárky a nenechat se vyvést z míry
(nìkdy okázalým) nezájmem èi odmítáním. Každopádnì je tøeba nalézt støední cestu
mezi respektem k životnímu postoji dítìte se vším, co k nìmu patøí (tedy tøeba
i dlouhým periodám bez odezvy) a stálým projevováním zájmu, lásky a pozornosti.
Osvìdèuje se, když rodiè vyjadøuje postoj, který beze slov sdìluje bezpodmíneènou lásku: máme tì rádi, i když s tebou nesouhlasíme, zùstávᚠnaším dítìtem, i když
sis zvolil cestu, kterou nepovažujeme za nejlepší, mᚠnaprostou svobodu, ale budeš
vždy bez výèitek vítán, možná dìláme chyby, ale nepøestáváme být rodièi a dìtmi.
Tento postoj ovšem nesmí mít rysy shovívavosti nebo trpitelství, ale naopak by mìl
vyjadøovat respekt dospìlých, na stejné úrovni stojících lidí.“ 23 Respekt k odlišné
náboženské orientaci a k jinému životnímu stylu mùže být snazší v pøípadì manželského
vztahu; na druhou stranu ale v tomto vztahu hrozí odcizení více než
u pokrevního pøíbuzenství.
O nutnosti jiného chování rodièù k dospìlým dìtem øíká Markowitz,24 že „rodièe
potøebují uèinit zmìnu od vychovávání dítìte (kdy rodièe èiní rozhodnutí, starají
se o vhodné prostøedí, poskytují stravu, ubytování, peníze, auto a další vybavení)
k vytvoøení dospìlého vztahu s ním. Odpovìdnost rodièù za finance jejich dìtí by
mìla klesnout kromì zvláštních pøíèin, jakými jsou nemoc, nezamìstnanost anebo
období bezprostøednì po odchodu ze sekty. Citová podpora rodièù a povzbuzení by
mìly být hlavní oporou vztahu s jejich mladým dospìlým synem nebo dcerou.“
„Zatìžkávací zkouškou vztahù,“ pokraèuje naše již nìkolikrát citovaná starší práce
(a bylo by možné doplnit, že nejenom vztahù rodièù a dìtí, ale i vztahù manželských),
„se èasto neèekanì brzy stanou finanèní záležitosti. Zkušenost ukazuje, že na jejich
uspoøádání velmi záleží. Rodièe by pøedevším mìli mít jasno v tom, že svými finanèními prostøedky jejich dospìlé dítì mùže nakládat podle svého. Mìli by se vzdát
intervence ve prospìch jeho penìz, ’ztracených‘ v sektì, i když se dùvodnì domnívají,
že dítì tuto ztrátu pozdìji palèivì pocítí. Stejnì dospìlé a respektující chování by mìli
oèekávat i od dítìte: pokud napø. kvùli sektì opustilo školu, mìlo by zaèít adekvátní
èástkou pøispívat rodièùm na byt a stravu. Pokud si vybralo život v sektì, mìlo by se
o sebe umìt postarat. Pravidelné masivní rodièovské podpory nejsou na místì. Ve
finanèní nouzi jsou lepší pùjèky, které dávají rodièùm možnost vést dítì k odpovìdnému a uspoøádanému jednání.“ 25 Stejnì jako u odstavce o respektu k odlišnému
životnímu zpùsobu blízkého èlovìka v sektì musíme i zde doplnit, že také dohoda
171
o finanèním uspoøádání bývá mezi manžely snazší, ale vytváøí zase snadnìji nebezpeèí úplného odcizení.
Budování vztahù mùže být u alternativy pøípravy na návrat doplnìno mobilizací
ostatních èlenù rodiny, pøíbuzných a pøátel. Klient je mùže (a dáváme opìt slovo
citovanému èlánku) „taktnì požádat, aby i oni rozvíjeli co nejvíce kontaktù a aby se
pokoušeli zprostøedkovat blízkému èlovìku i jiné zážitky, než jaké má v sektì. Dobré
postavení mají pro tento úkol zejména sourozenci, kteøí mohou nalézt dost námìtù ke
spoleèným akcím mimo sektu. Ovšem i zde je tøeba být pøipraven na odmítnutí. Vhodným nástrojem na stranì rodiny i pøátel se mohou stát spoleèné pøíjemné
vzpomínky (napø. díky rodinnému albu), které samy naznaèí, že mimo sektu nebylo
a není všechno tak beznadìjné a špatné, jak sekta nyní líèí.“26
Pøi návrhu na mobilizaci pøíbuzných se mùžeme setkat s obavami klientù, že vliv
sekty zasáhne i další pøíbuzenstvo. Zkušenost ovšem ukazuje, že pøípady, kdy
manipulující náboženská skupina pøitáhne další èleny rodiny, jsou øídké. Pokud skupina
skuteènì používá psychickou manipulaci, pak ti, kdo na ni hledí zvnìjšku, tuto
manipulaci vìtšinou lehce odhalí a - pokud se s ní dostanou do styku - dokáží jí èelit.
Budování vztahu je tìžko si pøedstavit bez klientova projevování zájmu o náboženskou skupinu svého pøíbuzného. Následující øádky je možné opìt snadno
vztáhnout i na manželské i jiné vztahy: „Pokud ... rodièe ... budou chtít ... vzdorovat ...
tlaku na nového èlena ze strany sekty a pokud v tom chtìjí být vìrohodní, budou
muset sami vyjít do urèité míry vstøíc pùsobení sekty. Mìli by každopádnì projevovat
o novou spoleènost svého dítìte zájem, neodmítat a priori literaturu sekty a snad
pøijmout i pozvání na nìkterou její akci. Každopádnì by své dítì mìli vždy vyslechnout,
pokud se jim snaží své postoje objasnit a vysvìtlit. Reakce na tento tlak by jistì
nemìla být pokrytecká a rodiè by se nikdy nemìl snížit k jakémukoli pøedstírání ve
snaze se dítìti zavdìèit.
Na druhou stranu by se ovšem mìl nauèit ocenit na jednotlivých pøíslušnících
sekty všechno, co s dobrým svìdomím ocenit mùže (napø. mravní zásady, obìtavost,
ochotu pùsobit ve prospìch svìta apod.) a zároveò nekonfrontaènì vyjádøit pochybnost nad tím, co není možné hodnotit pozitivnì. Postojem ‘Ano, ale…’ se mu
pravdìpodobnì podaøí rozmlžit ostré hranice mezi záležitostmi sekty a okolního svìta
a pøivést své dítì alespoò èásteènì ke kritickému rozvažování a k pohledu, který není
èernobílý. - Téma rozhovoru je dobré pokud možno vždy smìøovat spíše k vnitønímu
duchovnímu prožívání, k etickým otázkám èi všednímu praktickému životu. Problémùm
postavení vùdce, oprávnìnosti jeho nároku na autoritu a dogmatùm je naopak lépe
se vyhnout, nebo vždy hrozí ostrou konfrontací.“27
Tuto èást kapitoly mùžeme shrnout slovy psychiatra Halperina, která se vztahují
pøedevším na rodièe, kteøí mají své dìti v sektì, ale která je možné aplikovat i na jiné
pøípady i na jiné zpùsoby pomoci než psychiatrické: „Psychiatrova role v práci
s rodinami èlena sekty je velmi komplexní. Na zaèátku práce nebo v prvních stádiích
pøíslušnosti k sektì mùže psychiatrova podpora a vedení mobilizovat samu rodinu.
Když se díky úsilí ze strany rodiny podaøí zachovat otevøenou a neodsuzující
172
komunikaci se èlenem sekty, mùže to v prvních stádiích staèit k tomu, aby èlen sekty
svou pøíslušnost pøehodnotil. V pozdìjších stádiích pøíslušnosti k sektì mùže
psychiatrova podpora pomoci nastolit v rodinì rozumné vztahy k dìtem [které jsou
pøíslušníky sekty - pozn. Z. V.]. Otevøenost rodiny mùže urychlit proces dospívání,
který nakonec èlenu sekty dovolí pøehodnotit svou pøíslušnost nebo nastolit se
skupinou vztah, který by nebyl vykoøisující.“28 Nutno doplnit, že Halperin pokraèuje
doporuèením, jak se má psychiatr zachovat v ménì optimistických pøípadech, kdy
jsou dìti v sektách nebo jejich dìti zbaveny odpovídající lékaøské péèe nebo jsou
jiným zpùsobem zneužívány. Pøipomíná nám tím, že v oblasti sekt existují tìžké situace,
takže poradcùv optimismus nesmí být zjednodušující a laciný.
6.3
Závìreèná fáze poradenského procesu
Pokud se klient rozhodl pro jednu ze tøí variant, poradce tuto variantu s klientem
rozvíjí na základì klientovy konkrétní životní situace. V pøípadì první varianty
(odlouèení) mùže doporuèit jiného specialistu, nejspíše poradce (èi pastoraèního
poradce) v oblasti manželství a rodièovství, pøípadnì psychologa èi psychiatra. Pokud
to jeho kompetence dovolují, mùže nabídnout pomoc i v rámci své pastoraèní péèe.
Každopádnì se ale klientova objednávka nachází již za hranicemi oblasti sekt a sektáøství.
V pøípadì alternativ akceptace a pøípravy návratu mùže být toto rozvíjení
klientových dovedností a postupné zpøesòování jeho chápání vlastní situace rozloženo
do více návštìv pastoraèního poradce. Práce s klientem tak mùže být dlouhodobá
zvláštì tehdy, pokud nachází další oblasti, v nichž je možné pøipravit návrat (pokud
napø. mùže zapojit vlastní rodinu) nebo pokud se situace s klientovým pøíbuzným
rychle vyvíjí. Toto rozvíjení a zpøesòování je ze strany poradce podpíráno pøedáváním
dalších faktických znalostí o skupinì, o niž se jedná - o zpùsobu života jejích èlenù,
o jejich pohledu na manželství a výchovu dìtí, o stravovacích návycích, pravidelných
èinnostech apod. V tomto bodì již není možné se vyhnout rozhovoru o základních
prvcích víry dotyèné skupiny, protože její chování je samozøejmì podloženo sdílenou
vírou jejích èlenù. Poradce musí citlivì odmìøovat dávku tìchto faktických informací
a mít na pamìti, že pro klienta má vìtší hodnotu zaujmout správné postoje a osvojit si
správné mechanismy chování než získat vyèerpávající sumu informací. Pøi práci
s druhotnými zdroji informací je tøeba poèítat s jejich možnou nevyvážeností
a s možnou zaujatostí jejich autorù.
Na faktické informace navazuje v závìreèné fázi poradenského procesu prognóza
budoucího vývoje skupiny, jejího èlenstva i jednotlivce uprostøed ní. Jak bylo již
nìkolikrát zdùraznìno, velmi dùležitou souèástí poradenství je sdílení nadìje a spoleèné hledání zdrojù optimismu jak v zákonitostech vývoje sekt a sektáøství, tak
v duchovní oblasti. Klient by mìl být povzbuzen k tomu, aby byl trpìlivý, ochoten se
uèit a pøiznat chyby. Zkušenost ukazuje, že tìžká situace, v níž se klient nachází, mùže
173
znamenat i znaèný pøínos pro jeho vlastní život, bude-li ochoten ke zmìnì svých
priorit i návykù. Zmìna klientova oèekávání od jeho pøíbuzného již byla také nìkolikrát
zmínìna.
Podpora nadìje a optimismu je také úèelem mobilizace emocionálních zdrojù, k níž
by mìl poradce klienta vyzvat. Každá ze tøí alternativ, mezi nimiž se klient rozhodoval,
s sebou pøináší množství pochybností a citovì nároèných situací. Klient musí peèovat
sám o sebe a dìlit se o tyto nároèné situace s tìmi, kdo mu mohou poskytnout
citovou podporu. Jak øíkají ve své pøíruèce pro rodièe Rossová a Langone, „jedním
z nejcennìjších pøínosù v øešení problému je pøítel, od nìhož je možné získat jak poctivý
pohled z jiné strany, tak emocionální podporu.“29 V nìkterých pøípadech je péèe o
sebe (tøeba i terapeutická) dokonce prvním nutným klientovým krokem, který musí
pøedcházet zaèátku uskuteèòování zvolené alternativy.
Urèitou pomocí mùže být pro klienty kontakt s jinými lidmi, kteøí procházejí (anebo
snad již prošli) podobnou životní zkušeností. Pastoraèní poradce mùže tento kontakt
doporuèit èi zprostøedkovat, mìl by tak ale uèinit s rozvážností a opatrností. Výsledkem
kontaktu mùže být i podpora postojù a vzorcù chování, které by v zájmu pøíbuzného
mìly být spíše opuštìny. Není nám známo, že by v Èeské republice existovala napø.
nìjaká rodièovská podpùrná organizace, ale i pro jednotlivé kontakty platí varování,
které uèinil Opatrný: „Nevýhodou tìchto sdružení je, že jejich èlenové mají v podstatì
jeden spoleèný problém, a tedy pomìrnì zúžený úhel pohledu. Co rozhodnì není
dobré, ... je podporování rodièù v animozitì vùèi sektì. ... Spíš je tøeba je podporovat
ve velké výdrži.“30
V poslední fázi poradenského procesu by klient mìl být také upozornìn na možnost
neúspìchu pøi prosazování zvolené alternativy. Mìl by si být jist, že s poradcem mùže
alternativy diskutovat znovu a nacházet jiné možnosti. Otevøené dveøe pro další
klientovu návštìvu jsou samozøejmostí.
6.4
Shrnutí
Nejvýznamnìjší klientelou pastoraèního poradenství v otázkách sektáøství jsou lidé,
kteøí se obávají o své pøíbuzné (dìti, manžele, rodièe), nebo se tito pøipojili (nebo
hodlají pøipojit) k náboženské skupinì, jež je vìtšinovou spoleèností nebo klienty
samými oznaèována jako „sekta“. Pastoraèní poradce bere v úvahu možná pøedporozumìní, pøedsudky a subjektivní potíže tìchto klientù, které se vytvoøily ještì pøed
prvním kontaktem s poradcem. To mu pomáhá akceptovat klientovu verzi pøíbìhu
a s empatií mu poskytovat podporu, aèkoli jeho vlastní vidìní problému mùže být od
klientovy verze odlišné. Znalosti z oboru sociologie náboženství a vývojové psychologie, jejichž základy zde byly podány ve 3. a 4. kapitole, pak poradci v rozhovoru
s klientem umožòují jednak dokreslení a zpøesnìní klientova pøíbìhu, jednak prosvìtlení klientova obzoru nadìje, která z tìchto znalostí vyplývá.
174
V další èásti poradenského procesu poradce pøedestírá pøed klienta možnosti, jak
se s vylíèenou situací vyrovnat. Rozeznáváme tøi základní možnosti, nazvané
„odlouèení“, „akceptace“ a „pøíprava na návrat“. Pastoraèní poradce se samozøejmì
úèastní klientova rozhodovacího procesu, dbá ovšem na to, aby klientovo rozhodnutí
bylo svobodné, informované a - pokud možno - emocionálnì nezatížené. Za toto
rozhodnutí klient pøebírá plnou odpovìdnost.
Poslední fáze poradenského procesu se soustøedí na rozvíjení tìch klientových
znalostí a dovedností, které mu umožní jednat v souladu se zvolenou alternativou.
Poradenský rozhovor je stále nesen duchem nadìjného oèekávání, které se v praxi
osvìdèilo jako významný hojivý prvek jak pro klienta samého, tak pro jeho vztah
s pøíbuzným, kvùli nìmuž pastoraèní poradenství vyhledal.
Poznámky
1
2
3
4
5
6
7
Struènì je tento teoretický základ popsán
v VOJT͊EK, Z., Èo poradi príbuzným,
Rozmer 2005, 8 (1), str. 24-27.
Korespondence s klientem.
BECKFORD, J. T., A Typology of Family Responses to a New Religious Movement, in: KASLOW, F., SUSSMAN, M.
B. (eds.), Cults and the Family, Marriage
& Family Review 4 (3/4), The Faworth
Press, New York 1982, str. 42-50.
Tamtéž, str. 42-44.
Tamtéž, str. 44-47.
Tamtéž, str. 49-50.
Základní informace v èeštinì poskytnou
publikace: BARRETT, D. V., Sekty, kulty,
alternativní náboženství, pøeložil Dušan
Zbavitel, Nakladatelství Ivo Železný,
Praha 1998; ENROTH, R. (ed.), Prùvodce sektami a novými náboženstvími,
pøeložil Milan Koldinský, Návrat domù,
Praha 1994; HRABAL, F. R. (ed.), Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních spoleèností, CAD Press, Bratislava
1998; LUŽNÝ, D., Nová náboženská
hnutí, Masarykova univerzita, Brno
1997; VOJT͊EK, Z., Netradièní náboženství u nás, Ústav filosofie a spoleèenských vìd Pedagogické fakulty Vysoké
školy pedagogické a Gaudeamus, Hradec
Králové 1999; VOJT͊EK, Z., Encyklo-
8
9
10
11
12
pedie náboženských smìrù v Èeské
republice, Portál, Praha 2004.
Zajímavý je napø. Levinùv výzkum
radikálních odchodù (mezi nìž patøí
i odchody do alternativních náboženských skupin: „Pøes 90% tìchto odchodù
konèí návratem domù bìhem dvou let.
... [Ti, kdo odešli - pozn. Z. V.] jsou
schopni se vrátit do životních stylù, které
byly nadìjí jejich rodièù, a nalézt uspokojení a smysl ve støedostavovském
svìtì, který pøedtím totálnì zavrhli.
Krátce - jsou schopni využít svùj radikální odchod pro dosažení dospìlosti.“ LEVINE, S., Radical Departures. Desperate Detours to Growing Up. Harcourt
Brace Jovanovich, Inc., San Diego, London 1984, str. 15.
VOJT͊EK, Z., Zmìòte nejdøív sebe
(s rodièi o jejich dospìlých dìtech v sektách), Dingir 3 (2), str. 4.
HALPERIN, D. A., Families of Cult
Members: Consultation and Treatment,
in: GALANTER, M. (ed.), Cults and New
Religions, ... str. 117.
HASSAN, S., Jak èelit psychické
manipulaci zhoubných kultù. Pøeložil Jan
Èulík. Nakladatelství Tomáše Janeèka,
Brno 1994
LANGONE, M. D., Destructive Cultism.
Questions and Answers. The American
Family Foundation, 1982, citováno
175
13
14
15
16
17
176
podle: ANDRES, R., LANE, J. R., Cults
& Consequences. The Definitive Handbook, Jewish Federation Council of Greater Los Angeles 1988, str. 4-11 - 4-13.
Angl. „rescue“.
LANGONE, M. D., Destructive Cultism.
Questions and Answers...
Tamtéž.
V pozdìjší práci Langone spolu s Rossovou mají pìt, ponìkud odlišnì formulovaných „strategií“: (1) vzdálení (angl.
„distance“); (2) souhlas; (3) tolerance
s vyjádøením nesouhlasu; (4) záchrana deprogramování; (5) prosazování dobrovolného pøehodnocení. Této poslední
možnosti, která je podobná naší alternativì nazvané „pøíprava na návrat“, je
v knize vìnována samostatná kapitola.
- ROSS, J. C., LANGONE, M. D., Cults.
What Parents Should Know, ... str. 6268.
Stejnì jako poradenství v oblasti sekt
a sektáøství, jež je provozováno na pùdì
Spoleènosti pro studium sekt a nových
náboženských smìrù (2.3), nedoporuèujeme žádnou akci, která by se pøímo
týkala pøíslušníka sekty. Nedoporuèujeme usilovat o to, aby tomuto èlenu bylo
poskytnuto výstupové poradenství (pod-
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
le Langonova konceptu), ani usilovat
(podle Hassanova konceptu) o skrytou
intervenci.
VOJT͊EK, Z., Zmìòte nejdøív sebe, ...
str. 3.
Tamtéž, str. 4.
Tamtéž.
Tamtéž, str. 3.
Tamtéž.
Tamtéž, str. 4.
MARKOWITZ, A., Guidlines for Families, in: Langone (ed.), Recovery from
Cults,... str. 292.
VOJT͊EK, Z., Zmìòte nejdøív sebe, ...
str. 4.
Tamtéž.
Tamtéž.
HALPERIN, D. A., Families of Cult
Members: Consultation and Treatment,
in: GALANTER, M. (ed.), Cult and New
Religious Movements. A Report of the
American Psychiatric Association,
American Psychiatric Association,
Washington 1989, str. 125-126.
ROSS, J. C., LANGONE, M. D., Cults.
What Parents Should Know, ... str. 47.
OPATRNÝ, A., Sekty jako pastoraèní
problém i úkol, ... str. 14.