Farní Listy - Vánoce 2014

VÁN O CE
201 4
FARNÍ LISTY
OBČASNÍK FARNOSTI NOVÁ PAKA
Ročník X, rok 2014, číslo 3, dobrovolný příspěvek 5 Kč
Milí farníci,
v této chvíli už máme za sebou většinu příprav na nadcházející vánoční
svátky – úklid, nákupy, pečení cukroví…, osobně se obchodům v adventu
vyhýbám, nepeču, ale trochu jsem poklízel u sebe v bytě: zvláště knížky,
které už drahnou dobu ležely v
komínkách na sobě, bylo třeba
znovu zařadit do knihovny
podle autora, obsahu. A tak se
mně znovu dostala do ruky
knížečka pana profesora
dr. P. Petra Piťhy s názvem
Vánoce.
Útlá,
malého
formátu, v které pan
dr. Piťha v několika
úvahách zachytil podstatu či
podstatné prvky Vánoc.
V úvaze o dárcích
a dárečcích,
kterými
v těchto dnech žijeme
i my a všichni kolem nás,
připomíná, že štědrost,
která neodmyslitelně patří
k Vánocům, má svůj
počáteční impuls v Božím
obdarování
lidstva,
a upozorňuje, že Bůh
nedal lidem něco, ale že jim dal
sebe sama.
Kolik lidí shánělo i letos
pro děti, manžela, manželku,
rodiče, kamarády… něco k Vánocům?
I ten nejobyčejnější dárek by měl především nést kus našeho srdce, naší
lásky, vděčnosti, nás samých. To dělá dárek dárkem. Ne to, kolik stál, jaké má
parametry, kde jsme ho sehnali nebo jestli je „in“. Každý dar či dárek má
nést kus lidského srdce, má být znamením vztahu, lásky.
U betlémských jeslí znovu rozjímejme nad tím, jak nám Bůh dal v dítěti
Ježíši sebe sama, svou lásku, a učme se jí. Mít rád a být milován, to je největší
z darů, které můžeme dostat i dát.
Malý princ říká, že „správně vidíme jen srdcem“. Vánoce, to, jak je
prožijeme v rodinách, ve společenství blízkých, i to, co z nich zůstane
v našem srdci i v srdcích našich bližních, jsou na jednu stranu
„vysvědčením“ toho, jak jsme se celý rok učili vidět srdcem. Jsou však
i školou, ve které nás Bůh znovu učí vidět to, co je očím neviditelné,
a přitom tak důležité pro každého člověka.
Proto Vám přeji požehnané a v pokoji a radosti prožité vánoční svátky
a děkuji každému z Vás za všechno, čím jste se podle svých možností,
schopností a sil v uplynulém roce podíleli na životě naší farnosti.
P. Pavel
Z D IÁŘE FARN O STI
STALO SE
~ 7. září v kostele a na hřišti v Úbislavicích proběhl Farní den s jezuitou
P. Františkem Hylmarem.
~ V neděli 28. září byla pobožnost u sochy sv. Václava v Kumburské ulici.
~ Adventní duchovní obnova se S. M. Václavou, představenou Schönstattských
sester Mariiných, se uskutečnila 29. listopadu ve skautské klubovně za účasti asi
50 farníků.
~ 7. prosince navštívil naši farnost sv. Mikuláš, patron farnosti.
~ V době adventní byly opět v pondělí a pátek v 6:45 ve farním kostele v Nové
Pace rorátní mše svaté s možností snídaně na faře.
ZVEME
> 22. prosince po rorátní mši svaté je možné si odnést Betlémské světlo.
> 2. – 4. ledna proběhne Tříkrálová sbírka 2015, výtěžek půjde na projekty
Oblastní charity v Jičíně a Farní charity Studenec.
> Skautský ples se koná 17. ledna od 19:30 v P-Centru Militký v Nové Pace.
> 18. února začíná Popeleční středou doba postní.
> Konání postní duchovní obnovy farnosti bude uveřejněno v ohláškách.
> 28. března 2015 v sobotu před Květnou nedělí se v Hradci Králové uskuteční
diecézní setkání mládeže s biskupem Janem.
2
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
ZE ZÁPIS Ů PASTORAČ NÍ A EKON OMIC KÉ RADY
Pastorační rada farnosti se sešla 1 6. listopadu 201 4.
- zhodnotila Farní den 7. 9. v Úbislavicích, navrhla hosty na FD
v roce 2015 i to, aby se konání FD přesunulo na červnový
termín, místo konání FD se ještě upřesní;
- probrala organizaci adventní duchovní obnovy se sestrou
Václavou;
- přijala návrh na formu poděkování za dlouholetou varhanickou službu panu
Jiráskovi při příležitosti jeho 80. narozenin;
- projednala a odsouhlasila termíny vánočních bohoslužeb ve farnosti;
- vzala na vědomí rozdělení výnosu Tříkrálové sbírky 2015 a formu organizace
TS ve farnosti;
- projednala připomínku horší srozumitelnosti rozhlasu ve farním kostele;
- bude vytvořen rozpis na úklid sněhu u klášterního kostela;
- P. Kalita seznámil členy s průběhem restitucí; s oprávněnými osobami byly
podepsány zatím tři dohody, nicméně schválena nebyla dosud ani jedna;
- projednala úpravu (obnovu zeleně) okolo farního kostela z důvodu zamezení
destrukce obvodové zdi.
Ekonomická rada farnosti se sešla 11 . prosince 201 4 ,
P. Kalita informoval členy ERF:
- o aktuálním stavu finančních prostředků farnosti;
- o opravách, které už v r. 2014 proběhly nebo se dokončují, o jejich
finančním krytí a spoluúčasti farnosti. Ta je oproti předpokladům, především
při opravách klášterního kostela, vyšší, než se očekávalo;
- informoval o zamítnutí prodeje části pozemku 192/1 v k. ú. Stav ze strany
BiHK;
- o záměru ve spolupráci s OÚ v Úbislavicích opravit (tj. zhotovit nové) 7 ks
dožilých okenic úbislavického kostela;
- seznámil se změněnými podmínkami pojištění majetku, které budou vyžadovat
nemalé investice do spravovaných objektů, aby splňovaly požadovaná kritéria.
Investice se rozloží do 5 let;
- poděkoval přítomným členům za dvouletou spolupráci, protože mandát
současné ERF končí k 31. 12. 2014. Od 1. 1. 2015 bude jmenována nová ERF
na další dvouleté období.
Ze zápisů vybral PK
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014 3
NAŠE FARNOST NA POUTI K ZAKONČENÍ
JUBILEJNÍCH OSLAV 350 LET KRÁLOVÉHRADECKÉ
DIECÉZE A ROKU POVOLÁNÍ
Byla jsem mezi našimi farníky, kteří přijali pozvání
otce biskupa Jana Vokála na velkou pouť do katedrály
Svatého Ducha v Hradci Králové na pontifikální
bohoslužbu. Měli jsme štěstí. V katedrále jsme našli
ještě volná místa k sezení a mohli sledovat vše
„naživo“. Velká většina poutníků mohla sledovat
bohoslužbu na velkoplošných obrazovkách mimo
katedrálu. Když se rozezněly zvony na katedrále,
vcházel slavnostní průvod – v čele kříž a pak nespočet
ministrantů, jáhnů, kněží, desítky našich i zahraničních
biskupů, kardinálové – náš pražský arcibiskup Dominik Duka, emeritní
arcibiskup Miloslav Vlk i kardinál Meisner z Kolína nad Rýnem, také zástupci
řeckokatolické církve byli k nepřehlédnutí. Katedrála se zaplnila
do posledního místečka. Celý obřad měl neobyčejně slavnostní ráz.
Nádherné zpěvy, hudba, květiny i vůně kadidla, která brzy zaplnila celou
katedrálu, byla nezvyklá a slavnostní. Pontifikální mši svatou sloužil biskup
Jan Vokál. Nejprve všechny pozdravil a poděkoval za účast i všem
přítomným hostům politického, kulturního i společenského života. Byl to
nádherný pocit, vytvořili jsme pravé křesťanské společenství. V kázání otec
biskup mluvil o velké Boží lásce ke každému z nás, o volbě povolání
a vyslyšení Krista na jeho volání „Následuj mě“. Také děkoval Bohu
za ochranu naší diecéze. Na konci bohoslužby byla přednesena papežským
nunciem zdravice od papeže Františka a zazpívala se papežská hymna.
Všechny nás naplnila radost i dojetí. Po skončení bohoslužby se všichni sešli
na Velkém náměstí – kardinálové, biskupové, kněží, řádové sestry i všichni
poutníci. Byly rozdávány pohárky s vínem k slavnostnímu přípitku a také se
roznášelo malé občerstvení.
Tento den bylo chladné a větrné počasí, proto se brzy poutníci odebírali
na doprovodný program do Nového Adalbertina, biskupské rezidence nebo
do kostela Panny Marie. Dozvěděla jsem se, že mnozí naši farníci spolu
s P. Kalitou navštívili a prohlédli si biskupskou rezidenci. Já jsem měla radost,
když jsme spolu s manželem a naším Jendou a jeho ministranty mohli strávit
nějaký čas společně u vybraného programu. Rozhodli jsme se navštívit
katakomby v suterénu Adalbertina. Tam jsme se seznámili blíže s postavou
svatého Klimenta – patrona naší diecéze, a to formou stínového divadla. To
se nám moc líbilo. Potom jsme ještě stihli část přednášky o misiích
s promítáním filmových ukázek. Nakonec jsme měli to štěstí, že jsme se ocitli
4
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
ve vysílacím studiu Radia Proglas. Malá místnost s jakýmsi ovládacím pultem
a mikrofony. Právě ředitel radia P. Holík mluvil do rozhlasu a podával
nejnovější informace z proběhlých oslav. Sdělil, že se jich zúčastnilo na 1,5
tisíce poutníků. Tak jsme se ocitli v živém vysílání! Potom jsme už spěchali
zpět do katedrály, kde byla adorace před vystavenou Nejsvětější svátostí
a nakonec požehnání a zpěv Te Deum. To bylo zakončení poutě. Myslím si,
že nikdo nelitoval času stráveného v tak úžasné atmosféře, kde opravdu bylo
možno zažít Boží přítomnost. Plni nových zážitků a nadšení jsme se vraceli
domů.
VIKARIÁTKO J
15. listopadu uspořádala jičínská
mládež na místní faře dvojvikariátní
setkání jičínského a jilemnického
vikariátu. Z naší farnosti jsme se
přihlásili čtyři: já s Pájou, Štěpánka
a Pepa. Na takovémhle vícedenním
setkání jsem byla vlastně
poprvé, a tak jsem byla
zvědavá na všechno:
na počasí, prostředí, kde
se ubytujeme a hlavně
na
místní
kostely,
v jakém vše bude
stylu… Dorazili jsme
na
jičínskou
faru,
ubytovali se, následovalo několik her
na seznámení a pak přednáška P. Tobka
na téma Credo – Věřím. Ve 12 hodin
jsme se vydali do nedaleké restaurace
na oběd, potom byl volný program na
faře, možnost seznámit se a popovídat
si mezi sebou. Následoval odpolední
program. Bylo několik možností: výlet
na Zebín s prohlídkou kostela, koupání
v
místním
aquaparku,
sport
v tělocvičně nebo prohlídka muzea –
my jsme si vybrali výlet na Zebín.
Po svačině jsme měli možnost jít
Marie Barborková
ke svátosti smíření a pak byla
komentovaná prohlídka kostela sv.
Jakuba, následovala mše svatá, výborná
večeře, adorace v již zmiňovaném
kostele sv. Jakuba a nakonec večerka.
Z ostatních farností přijelo asi deset,
možná dvanáct lidí. Byli
fajn a hlavně byla s nimi
legrace. O věk tam nešlo.
Byla jsem sice nejmladší,
ale cítila jsem se tam
dobře :-). Jediné, co mi
úplně nevyhovovalo, že
jsme
neměli
moc
soukromí. Všichni jsme
zůstali v dolní místnosti až do večera
a pak teprve jsme si vybírali místo
na spaní. Jinak bylo ale všechno bezva.
Přednáška mě zaujala, i kostely, ale
hlavně lidi!!! J V neděli ráno po snídani
byla mše svatá, potom úklid fary
a odjezd domů. Všichni jsme si to tam
skvěle užili a určitě bych si podobné
setkání ráda zopakovala znovu.
Káťa Machková
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
5
6
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
VÁNOCE V AZYLOVÉM DOMĚ
(DOMOV PRO MATKY S DĚTMI)
V azylovém domě žijí přechodně
maminky s dětmi. Během roku je
poskytnut
azyl
zhruba
stovce
dospělých a dvojnásobnému počtu
dětí. Pro mnohé ubytované je tato
budova prvním skutečným domovem,
kde se cítí bezpečně, kde najdou
pochopení a pomoc. Jejich životní
příběhy nejsou vždycky radostné.
Mnozí prožili domácí násilí a prošli
různými
životními
peripetiemi.
Domov pro maminky s dětmi je místo,
kde mohou nabrat sílu, odpočinout si
a odkud do života znovu odcházejí
se sebevědomím. Jejich životní příběhy
jsou často spojeny s těžkými životními
zkouškami a nečekanými ranami
osudu. Do DMD se mohou dostat
ženy, do kterých by to nikdo neřekl. Je
proto
zcela
zásadní
snažit
se
k maminkám a jejich dětem přistupovat
individuálně a co nejvíce je podpořit
v těžké životní situaci. Častým
problémem zde bývají předešlé vztahy
s bližními.
Sem
tam
dochází
ke konfliktům, kterým je pomocí
nastavených
pravidel
maximálně
předcházeno. V období Vánoc je potom
kladen o to větší důraz na vytvoření
duchovní atmosféry a navození pocitu
klidu a pohody.
Vánoce tu začínají mikulášskou
besídkou, která je prvním krůčkem
k velkým svátečním přípravám. Maminky
jsou
co
nejvíce
zapojovány
do všemožných aktivit, jako je pečení
a zdobení perníčků, nácvik vánoční hry
a celkového úklidu. Pro děti je
organizována akce Strom splněných
přání, při které mají návštěvníci
obchodního centra příležitost dětem
splnit jejich nejtajnější přání a obdarovat
je. Právě vánoční období v lidech často
vzbuzuje pocit solidarity, a tak do DMD
přinášejí nejen hračky, ale i drobné
finanční
příspěvky.
Nejdůležitějším
úkolem DMD je vytvořit zázemí a pocit
bezpečí, který je klíčový především
v otázce výchovy děti.
Důležitou myšlenkou DMD není
poskytnout klientům pohodlí, ale
motivovat
je
k
osamostatnění
a k opětovné chuti budovat vlastní život.
Renáta Hylmarová
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
7
OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM 2014 VE FARNOSTI
Ohlížím-li se za uplynulým rokem, první, co mi vyvstává na mysli, je, že
byl rokem jubileí. Velkých, která jsme oslavili společně, ale i Vašich osobních,
která jste prožili v kruhu rodiny a přátel.
Spolu s diecézí jsme oslavili 350 let od jejího založení. Otec biskup toto
výročí mnohokrát připomínal. Spojil ho s rokem modliteb za duchovní
povolání v diecézi. Pravidelně se každý měsíc dopisem obracel na mladé lidi,
aby se nebáli odpovědět, když zaslechnou Boží hlas. Duchovní povolání
i opravdová a hluboká povolání k životu v manželství naše diecéze potřebuje,
má-li být i do budoucna živým společenstvím Božího lidu. Děkuji všem, kteří
hlasu otce biskupa Jana naslouchali a zúčastnili se některé z poutí k výročí
diecéze.
Druhým velkým jubileem, které nám Pán dopřál oslavit spolu s naším
panem proboštem Mons. Karlem Exnerem, bylo 70 let jeho kněžské služby.
Pán nám opravdu dopřál spolu s panem proboštem toto jeho výročí oslavit.
Myslím, že nepřeženu, pokud napíšu, že když vidíme pana probošta znovu
u oltáře v kostele, jsme svědky Boží moci, moudrosti a lásky. Díky všem, kdo
jste modlitbou, ale i konkrétní pomocí při péči o pana probošta v jeho
nemoci přispěli k tomu, že dnes je na tom tak, jak je. Zvláště chci poděkovat
paní Čermákové, která mu několik měsíců po jeho návratu z nemocnice
ve dne v noci posloužila ve všem, co potřeboval.
Vedle svátečních dní měl uplynulý rok i dny všední. Těch byla většina.
Pravidelné bohoslužby, setkání, výuka náboženství… Děkuji Vám všem,
bez kterých by to „běžné“, co patří k životu ve farnosti, nebylo, nebo by to
nebylo tak „samozřejmé.“ Děkuji všem kostelníkům, varhaníkům, zpěvákům,
ministrantům, ženám, které pravidelně uklízejí naše kostely a starají se
o jejich výzdobu a kostelní prádlo, za jejich obětavost a čas, který této službě
dávají. Jsou to hodiny a hodiny práce. Děkuji také všem, kteří pomáhají
s údržbou našich kostelů, chodí pomáhat při brigádách na severním křídle,
členům všech rad, pastorační asistentce… To, jak žije a čím žije naše farnost,
byť by toho mohlo být jistě mnohem víc nebo lépe, není samozřejmé. Je to
zásluha Vás všech, kdo přikládáte ruku ke společnému dílu (pravda je to stále
stejný okruh farníků a kdyby se přidali i další, bylo by to ještě lepší, nebojte
se J), Vás, kteří se modlíte a touto (ne bezvýznamnou!) formou a svými
finančními dary podporujete život farnosti.
Být živým společenstvím Božího lidu, které roste, které hlásá Krista, kde
se ostatní mohou setkat s živým Kristem, je neustálá výzva pro nás všechny!
Velikým povzbuzením v tomto pro mě bylo setkávání s účastníky loňského
Alfa kurzu, jak na jaře, tak nyní na podzim. Nebyly jich zástupy, ale přesto
8
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
jsou pro mě stále znovu a znovu svědky toho, že i když se o naší zemi říká,
že je ateistická, je mnoho lidí, kteří hledají Boha, chtějí poznávat cestu víry.
Jde jen o to, aby potkávali a ve farnostech nalézali společenství, která je
přijmou a na jejich cestě víry je budou s trpělivostí a láskou Kristovou
doprovázet. A to je „hozená rukavice“ pro nás všechny.
Poslední skutečností, kterou bych chtěl v tomto ohlédnutí také zmínit
a poděkovat za ni všem, kdo mně ji jako duchovnímu správci pomáháte nést,
je starost o opravy a údržbu našich kostelů, kláštera, fary. Když jsem
pro prosincové setkání ekonomické rady dával dohromady přehled
o finančních prostředcích, které byly vynaloženy v tomto roce na opravy,
zjistil jsem, že se opět pohybujeme v částce přes 1,2 mil. Kč. Bez dotací by
to nebylo možné. Činily 830 tis. Kč. Zbytek svědčí o Vaší štědrosti. Starostí
se správou a údržbou nemovitostí neubývá, spíše naopak. Jak narůstá
administrativa v naší zemi, tak se to dotýká i života farnosti a vyhlídky
na zlepšení se zatím neobjevují.
Co bych však nechtěl (a díky všem, kteří to vidí stejně), je, aby život
farnosti nebyl jen o opravách našich objektů, byť si někteří činnost církve
představují tak, že bude jen udržovat kulturní dědictví národa. Církev tj.
každá farnost, každá křesťanská rodina, má být na prvním místě živým
společenstvím Božího lidu, chrámem oživovaným Božím Duchem, kde se
všichni lidé setkají s živým Bohem, jeho Slovem, s jeho bezpodmínečnou
láskou. Proto Pánu svěřuji následující rok a prosím ho, aby nám všem svou
milostí a požehnáním pomohl lépe zprostředkovávat jeho dary všem lidem.
P. Pavel
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
9
K naší vánoční atmosféře patří jesličky a betlémy.
Kde se tato tradice vzala?
Zvyk stavění betlémů souvisí s úctou křesťanů k místu narození
Spasitele. Podle historiků sahají kořeny této úcty až ke sv. Jeronýmovi, který r. 385
odešel do Betléma, kde v blízkosti místa Kristova narození žil a předkládal Písmo
svaté do latiny. Císařovna sv. Helena přivezla ze svých cest po Svaté zemi jesle,
ve kterých měl spočinout narozený Spasitel. Sv. Jeroným vydává svědectví, že je
měli první křesťané ve veliké úctě. Tyto jesle (to, co se z nich dochovalo) byly
v roce 642 přeneseny do Říma, kde byly uchovávány v bazilice Santa Maria
Maggiore a vystavovány právě o Vánocích k úctě věřícím.
Nejvíce k tradici stavění betlémů přispěl bezpochyby sv. František z Assisi, který
na Vánoce r. 1223 zbudoval v lese poblíž Greccia jesličky, živé jesličky, protože
chtěl „na vlastní kůži prožít“ událost Kristova narození. Od té doby se vánoční
tradice stavění betlémů rozšířila i do dalšího křesťanského světa.
Lidová zbožnost dotvářela prostý obraz betlémské stáje přidáváním dalších
postav, jak přicházejí k betlému. Doplňovala stavby, panoramata ad. Zasazovala ji
do konkrétních krajin, měst a míst, aby vyjádřila, že Ježíš se narodil pro všechny
lidi.
Stavění betlémů je dnes často jen koloritem Vánoc. Kdybychom však chtěli, tak
jako sv. František, prožít událost Kristova narození „na vlastní kůži“, řekly by
betlémy i našim srdcím mnohem víc.
P. Pavel
10 FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014 11
PODZIMNÍ ALFA+ JE ZA NÁMI
A jaká byla? Se svolením autorky Ireny Tomášové jsme převzali její
text z https://www.signaly.cz/irenat/blog
Musím se s vámi podělit o radost. O radost, kterou jsem včera měla:-).
Včera jsem byla na prvním setkání pokračovacího kurzu Alfa, o němž jsem
přesně před týdnem s nadšením psala. Toto nadšení mi zůstalo. Pan farář byl tak
hodný a připravil pro nás cyklus osmi setkání pro absolventy kurzů Alfa s názvem
Jak plněji prožívat život z víry. Pro mě ohromně zajímavé. Setkání jsme měli
na faře, kde se nás sešlo kolem 25, všech věkových kategorií. Bylo to opravdu milé
a příjemné setkání lidí, kteří si mají co říct. Setkání při kávě či čaji a malém
pohoštění.
Začali jsme při kytaře písní Tvoje jméno vyznávám ze zpěvníku Koinonia.
Mimochodem, písně z něj přímo miluji:-). První přednáška se týkala svátostí, včera
o svátosti křtu. Následovala diskuze, názory některých z nás, kdy jsem pilně
naslouchala:-). Všechno toto mě hodně zajímá. Také pro mě bylo překvapením
setkání s jednou signálnicí:-).
Na konci nám pan farář navrhl, že bychom se mohli přesunout do kostela
k modlitbě. Byl to pro mě úžasný a neopakovatelný zážitek, být v tichu a tmě (jen
tři svíčky svítily) v kostele při modlitbě. Cítila jsem tam něco neopakovatelného,
něco, co mi zůstalo v srdci… Opravdovou sílu poznání, zklidnění, radost,
odevzdání se…Díky, Pane, za toto společenství a za setkání s TEBOU.
Prima víkend :-)).
Tak jako loni jsme v pátek odpoledne vyrazili
na Alfa+ víkend do Slavoňova u Nového Města
nad Metují. Jelo nás 19 čtyřmi auty. Cesta
z Nové Paky trvala téměř 1,5 hodiny.
V podvečer jsme dojeli na známé místo
ve Slavoňově – do Domu Mariina zahrada, který
patří Schönstattskému svazu žen a kde jsme byli
ubytováni. Již při vstupu do haly na nás dýchlo
něco, co nedokáži pojmenovat. Z člověka
spadnou všechny starosti a trápení, prostě nastává uvolnění a pohoda. Celá budova
je skromně zařízená, ale přitom to tam nepůsobí stroze a chladně, naopak se tam
musí snad každý cítit dobře.
Po příjezdu a zabydlení jsme měli v malé kapli mši svatou, pak byla večeře a pak
následovala 1. přednáška o historii bohoslužby. Přednášky vždy trvaly asi tak jednu
hodinu. Pan farář měl obavy, aby toho nebylo na nás moc :). Po přednášce
následovala diskuse o daném tématu a pak již popovídání u občerstvení. Sobotní
den jsme zahájili snídaní, pak byla přednáška o bohoslužbě slova, následovala
12 FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
přestávka a posilnění, pak další přednáška o bohoslužbě oběti. Všechny přednášky
byly hodně zajímavé, jak pro věřící, tak i pro hledající.
Po obědě, nezbytné kávě a odpoledním posezení jsme se přesunuli
do slavoňovského roubeného kostelíku, který je chráněnou národní památkou.
Ještě nikdy jsem neměla možnost takový kostelík navštívit. Při mši svaté nám Pája
hrála na kytaru písničky ze zpěvníku Koinonia. Z toho jsem měla velkou radost,
protože tyto písničky se mi hodně líbí a hodně mi říkají. Po svatém přijímání
zazněla píseň Dáváš mi lásku vzácnou, kterou mám moc ráda a vždy mě dojímá.
Po skončení mše nám místní pan farář něco málo povyprávěl o historii tohoto
kostelíku, který je hojně navštěvován i cizinci. Pak jsme se přesunuli zpět na večeři,
popovídání a v podvečer jsme se rozjeli do našich domovů. Myslím, že se nikomu
odtud nechtělo odjíždět.
Ráda bych tímto poděkovala našemu panu faráři P. Pavlu Kalitovi, který pro nás
připravil přednášky. Bohu díky za tento víkend a za naše společenství. Však také
při odjezdu jsme mnozí z nás měli slzy v očích. Tímto článkem se nedají vyjádřit
mé pocity a radost, takže prostě to bylo nádherný a vzpomínky zůstanou.
Dnes nám končí pokračovací kurz Alfa+.
Po 8 týdnů jsme se setkávali na faře, kde pro nás pan farář připravil přednášky
o jednotlivých svátostech. Všechny přednášky byly hodně zajímavé, obzvláště
pro mě, hodně mi osobně přinesly. Ale i tak se mám stále co učit :-). A dnes
končíme svátostí manželství. Bylo to moc milé a příjemné setkávání a bude mi to
vše hodně chybět. Nejen setkávání, ale i společenství nás všech (vždyť se nás
setkávalo někdy kolem 25), popovídání, večerní modlitby v tichu a přítmí našeho
kostela. Tímto bych chtěla poděkovat panu faráři, který nám věnoval tolik času,
a zároveň i ostatním, co připravovali pohoštění, které bylo vždy vynikající.
A poděkovat vlastně nám všem. Díky, Bože, za tyto dary, jimiž jsi nás obdařil!
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014 13
O CESTĚ PO BALKÁNU A SÍLE MODLITBY,
KDYŽ KONČÍ LÉTO.
I v letošním roce se nám
na konci léta podařilo vyjet
za krásami toho, co pro nás Bůh
stvořil a člověk se tam občas
podepsal…Cesta je dlouhá, bodů
programu mnoho, a tak vyrážíme
již ve čtvrtek odpoledne, ale
plánujeme se pouze přesunout
a zabivakovat blíž k Maďarsku, což
se nám daří v hloubi jižní Moravy.
Jen mě udivuje, že z dálky
neslyšíme zpívat třeba „Vínečko
bílé…“, ale brutální TUC-TUC nějaké technoakce. Druhý den v Maďarsku
doplňujeme výpravu na celkový počet deseti účastníků a pokračujeme
na Budapešť, kterou v podstatě jen projíždíme. Pokračujeme dál Maďarskem,
Chorvatskem, Bosnou i Hercegovinou a kocháme se krásou jejich městeček
a vesnic. Večer uhneme z naší cesty, abychom našli nocleh. Po pár kilometrech
navigátor začíná sýčkovat a podlamuje odhodlání ostatních najít nocleh zde. Je
ignorován, myje si ruce od zodpovědnosti a sýčkuje dál. Po dalších třech km cesty,
kdy jednu stranu cesty tvoří skála nahoru, druhou pak skála dolů, přijíždíme
do vesnice, jejíž obyvatelé se museli vyvinout zkřížením kamzíka a netopýra –
nikde rovné místo a sklon svahů tak min. 60˚. Dodávka přestává akceptovat sklon
cesty. Zastavujeme. Turisté zde asi nejsou běžnou atrakcí, protože se na nás
přicházejí podívat. Skoro všichni z okolí. Je skoro tma. Z minaretu o kousek výš
zní hlas muezzina. Jsme v kompletně muslimské vesnici. Vysíláme vyjednavače
výpravy, aby dojednal podmínky noclehu. Vrací se záhy s nabídkou jejich
pohostinství. Nakonec zde trávíme zajímavý večer ve společnosti domorodců
a při pravé bosenské kávě rozebíráme rozdíly i společné rysy našich kultur.
Po bezproblémové noci ráno pokračujeme do městečka Visoki, kde navštěvujeme
komplex Bosenských pyramid. Jen těžko se tu odděluje skutečnost od hypotéz
a různých představ, ale když přistoupíme na slova zdejších průvodců, tak se jedná
o setkání s civilizací mnohem starší, než je ta egyptská, a o pyramidy dost větší…
Odpoledne konečně přejíždíme hranice Černé Hory a projíždíme kaňonem řeky
14 FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
Piivy, silnice tu prochází více jak padesáti různými tunely vysekanými ve skále.
Nocujeme v Plužine. Když ráno zazní hlas zvonu, vyrážíme na nedělní
bohoslužbu. Kostel je zde jen jeden, dle odhadu pravoslavný, veliký tak, že ho naše
výprava vcelku zaplní. Zdejší pop připravuje bohoslužbu a vypadá to, že brzy
začne. Asi za hodinu a po několikerém dalším zvonění se tak skutečně stane.
Pokračujeme dál pohořím Durmitor a odpoledne vystupujeme na jeho nejvyšší
horu – Bobotov kuk (2523m n. m.). Cestou nahoru horskými stezkami potkáváme
domorodce, který nám při pohledu na zamračené nebe sděluje, že bude velká kyša,
což se nechá přeložit jako průtrž mračen. V tu chvíli se začínám obracet
v modlitbách k Bohu, aby to ještě chvíli vydrželo. Na druhé straně hor je vidět, že
slušně lije, ale my zdoláváme vrchol i zpáteční cestu suchou nohou. Boží chvíle
trvala až do pondělního rána. Při ranní modlitbě asi nikdo nepoprosil o sucho,
a tak začalo pršet a pršelo tři dni. Naštěstí bez nás. My prchli do Albánie. Cestou
v dešti navštěvujeme několik zdejších klášterů. Hory nejsou vidět. Druhý den je
v Albánii pěkně, ve městě Skadar zažíváme
zdejší trh i kuchyni, večer přejíždíme zpět
do Černé Hory.
V průběhu dalších dnů navštěvujeme
Ulcinj, Bar, národní park Lovćen,
Kotorský žebřík i samotné městečko
Kotor i chorvatský Dubrovník. Poslední,
co hodláme navštívit, je Mostar s jeho
typickou atmosférou. Je to sice zajížďka
více než 200 km, ale bude to pěkná tečka
za naší cestou. Problémy začínají
na chorvatsko-bosenské hranici. Při debatě s celníkem, zda nás pustí, či nepustí
do Bosny, začíná pršet. Po hodině dohadů se ptám v modlitbě, jestli to neznamená,
že tam nemáme jezdit. V tu chvíli přijíždí autobus chorvatských turistů, jejich
průvodkyně s celníkem prohodí pár vět a můžeme jet dál. Snad je ten déšť jen zde.
Nebyl. Po 80 km hustým deštěm se zase začínám modlit o počasí, za takovéhoto
lijavce přeci nemá cenu vylézat z auta. Zastavujeme na parkovišti nedaleko
známého mostarského Starého mostu, je zamračeno, ale v podstatě už neprší.
Pláštěnky bereme, ale prakticky už nepotřebujeme. Zažíváme krásný večer. Ještě
v noci se vracíme do Chorvatska. Druhý den trochu relaxujeme v moři a pomalu
se již vracíme domů. Cesta přes Balaton nám zabere ještě další den. Také se
dozvídám, že se nás zpravidla ve stejnou dobu samostatně modlilo za to počasí víc,
tak to musíme ještě doladit. Třeba příště to bude společně.
Martin Vitvar
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014 15
JÓZEF AUGUSTYN O ODPUŠTĚNÍ
Karmelitánské knihkupectví U Sv. Ignáce pro vás
v letošním roce připravilo několik setkání se zajímavými
autory: Lukášem Lhoťanem (konvertitou od islámu
ke křesťanství), Kateřinou Lachmanovou
(kniha
Karikatury Boha), RNDr. Jiřím Grygarem, CSc., Evou
Francovou (Kuchařka ze Svatojánu), P. Karlem Satoriou
(kniha Život je sacra zajímavej). Posledním naším
hostem byl kněz, jezuita a psycholog Józef Augustyn,
který přijel z polského Krakova. Je autorem asi třiceti
knih
věnovaných
různým
životním
situacím
a problémům v duchovním životě. V Jičíně se snažil
posluchačům přiblížit problém vzniklé křivdy a vyrovnání se s ní.
Ve své přednášce zdůraznil: Člověk je bytostí, která podléhá zranění, ale zároveň
je bytostí, která dokáže ublížit, zranit druhého, proto je život těžký. Mladí, když
vstupují do života, tak si musí osvojit určité umění, čelit zranění, které na nás
dopadá, ale i vyrovnávat se s ublížením, které můžeme způsobit druhému člověku.
Je to velmi podstatné pro celý náš život.
Pocit křivdy nelze vyřešit jednou provždy. Lidé snadno říkají, už jsem mu to
odpustila, ale takové jednorázové odpuštění neexistuje. Jednou mluvil se starším,
asi sedmdesátiletým člověkem, který žije hluboce víru a modlitbu. Říkal: „Kolikrát
si vzpomenu na tu těžkou situaci z dětství, z mládí, tolikrát se musím znovu
rozhodovat pro odpuštění.“ My bychom chtěli tento problém vyřešit jednou
provždycky jenom proto, abychom měli pohodlný život. Takové odpuštění bude
vypadat jako v anekdotě, kdy spolu mluví manžel s manželkou. Žena svému muži
připomíná nějaké staré hříšky. On pak uraženě zareaguje: „Vždyť už jsi mi to
odpustila!“ „No právě, připomínám ti to, abys nezapomněl, že už jsem ti to
odpustila!“ argumentuje žena. Tak vypadá to naše odpuštění! Jakmile nám ten
člověk nebo situace přijde znovu na oči, staré ublížení vypluje znovu na povrch.
Proto ten problém ublížení a ubližování je náš každodenní chleba, hořký chlebíček
slzavého údolí tady na zemi, se kterým musíme něco dělat! Všimněme si, že
v modlitbě Otčenáš je vedle prosby za chléb každodenní prosba o chléb pro duši
a srdce: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“
Svatá sestra Faustyna Kowalská říká: „Nejvíce se podobáme Bohu, když si
navzájem odpouštíme.“ My křehcí, zranitelní lidé vidíme podobnost s Bohem
právě v modlitbě Otčenáš. Všimněme si té síly našeho srdce! Bůh jde za námi,
následuje nás. To my jako první odpouštíme našim viníkům a Bůh následně
odpouští naše viny! Jeden z církevních otců varuje, pokud jsi neodpustil svému
bratru, a proto ty mně neodpouštěj! Modlitba Otčenáš se může obrátit proti nám
za předpokladu, že se nechopíme problému odpuštění.
16 FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
Problém odpuštění je nesmírně složitý a těžký. Dopouštíme se velké chyby, když
vztahujeme odpuštění pouze do našich emocí. Pán Ježíš říká, miluj Boha svého
celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí i svým tělem. Odpuštění je
projevem lásky. Musí se týkat naší vůle, našeho rozumu, našeho srdce, naší mysli,
naší lidské vůle. Naše odpuštění není akt, ale je to velice dlouhý dynamický a často
velmi bouřlivý proces. Při Eucharistii prosme o otevřené srdce, abychom byli
ochotni tohoto umění odpouštět! Vůbec nezáleží na tom, kolik nám je let.
Více se dočtete v knize P. Józefa Augustyna Bolest křivdy a radost odpuštění.
Chtěla bych poděkovat těm, kteří na naše přednášky přišli, i těm, kteří nás
podpořili nákupem. Moc vám přeji, aby se pro vás tato setkání se zajímavými
autory stala inspirací k hlubšímu a opravdovějšímu duchovnímu životu, a ke čtení
jejich knih!
Korbelářová Bohuslava
Z ČINNOSTI ČKA
Ve dnech 17. – 18. 10. 2014 pořádala v Brandýse nad Labem
u příležitosti 25. výročí sametové revoluce Česká křesťanská akademie
ve spolupráci s Konrad-Adenauer Stiftung XX. dny Josefa Zvěřiny
na téma „Zodpovědnost za demokracii“. Tato konference proběhla
v nádherném zámeckém prostředí a zúčastnili se jí také dva členové
z místní organizace v Nové Pace. Program byl velice zajímavý, v pátek: prof.
Tomáš Halík: „Víra a společenská odpovědnost“, kardinál Miloslav Vlk a generál
Jiří Šedivý: „Zodpovědnost za duše a životy lidí (rozhodování v životě duchovního
a vojáka)“. V sobotu: prof. Václav Bělohradský a doc. Petr Robejšek: „Jak
zacházíme s demokracií? (O politické kultuře u nás a v Evropě)“, JUDr. Petr
Pithart a JUDr. Lenka Bradáčová: „25 let svobody (O právní kultuře)“, prof.
Tomáš Halík, prof. Jakub Trojan, Mgr. Daniel Herman: „Demokracie a svoboda
(O duchovní kultuře)“. V sobotu se bohužel nedostavil JUDr. Petr Pithart.
Na konferenci byl dán prostor
pro dotazy, jež našim přednášejícím
pokládali členové místních skupin ČKA.
Vše se natáčelo na kameru, celý záznam
přednášek je možno shlédnout na YouTube
(v případě zájmu Vám odkaz rád přepošlu).
Měl jsem s přítomnými osobnosti ještě
několik neformálních setkání, o kterých
budu informovat v příštím čísle Farních
listů.
Miroslav Blažek (e-mail: [email protected])
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014 17
UNIVERSITNÍ KŘESŤANSKÉ HNUTÍ UK INICIOVALO
NÁVŠTĚVU JOHNA C.LENNOXE V PRAZE
John Lennox M.A., PhD., DPhil., DSC se narodil v Armagh (Severní Irsko).
Jeho rodiče ho odmala vedli ke křesťanské víře. Když se na univerzitě v Cambridge
dostal do akademického prostředí, musel svou víru vystavit kritice ostatních
akademiků. Zjistil, že čím více ji vystavuje kritice, tím silněji je přesvědčen, že pro víru v Boha
existují důkazy a racionální argumenty. Byl profesoremr matematiky na univerzitě v Cardiffu,
učil na univerzitě ve Würzburgu, Freiburgu a Vídni. Poté co hnutí Nových ateistů začalo kritizovat
vliv náboženství na člověka a historii, vystoupil jako mluvčí a obhájce křesťanství.
Profesor
John
Lennox,
který
v listopadu navštívil Prahu, aby tu mimo
jiné přednesl přednášku ve zcela
naplněné aule Filozofické fakulty
Univerzity Karlovy, je i podle vlastních
vyjádření v daném spektru zcela
jednoznačně zařaditelný, jedná se totiž
o vášnivého teistického/křesťanského
apologetu, který získal část věhlasu
v debatách se známým militantním
ateistou Richardem Dawkinsem. I přes
svou jasnou orientaci ale Lennox na svojí
pražské přednášce přinesl něco víc, než
jsou argumenty ve prospěch jedné strany
pro mnohé irelevantního kohoutího
zápasu. Jeho příspěvek byl prost
dogmatických
nebo
metafyzických
argumentů pro Boží existenci, ani se
nesnažil vnuknout diváctvu nějakou
životproměňující vizi (jak to druhá,
ateistická strana zjevně činí). Místo toho
se Lennox věnoval dekonstrukci
ateistických metod odůvodnění, která
měla – vzhledem k deklarovanému
zakotvení ateistů v postupech moderní
vědy, dominantního diskurzu v současné
společnosti – širší dosah, než jaký by si
křesťanská apologetika jinak mohla
nárokovat.
Jeho teze se častokrát odvolávaly
18 FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014
na výdobytky moderní filosofie, ovšem
bez jejích mysticistních prvků (snad
i díky tomu, že Lennox je svým hlavním
zaměřením čistý matematik), ať už
tehdy,
když
na
okraj
citoval
Wittgensteina, nebo když osobitým
a sugestivním způsobem odmítal
redukcionismy všeho druhu, především
pak ten praktikovaný naturalisticky
orientovanými mysliteli. V posledním
zmíněném pak také leží jádro pudla:
závěrem, ke kterému nitky Lennoxova
myšlenkového postupu vedly, byla totiž
neredukovatelnost fenoménu, který
Lennox teatrálně ilustroval citátem
z Janova evangelia (Na počátku bylo
Slovo), totiž jazyka. Ve faktu, že jazyk
není možné převést na fyzikální nebo
jinak vědecky polapitelnou entitu,
spatřuje Lennox volný prostor pro víru.
Co na tom, že mnozí z nás jsou
v tomto skoku opatrnější; tento volný
prostor je přitažlivý i filosoficky. Krom
příkladu, který se naturalistické redukci
vzpírá, ukázal Lennox i důvod, proč je
taková redukce sama rozporná, totiž
tehdy, když samu sebe interpretuje jako
kus hmoty a výsledek evolučního
procesu, a vylévá tak s vaničkou i dítě –
jak známo, nejjednodušší způsob, jak
vyvrátit nějakého autora, je ptát se
na status jeho tezí v rámci jeho vlastní
teorie.
Z Lennoxovy přednášky čišela
profesionalita. Kromě stěžejních tezí
do ní vložil i porci bonmotů,
staromódně akademických anekdot
a historických postřehů (mj. ten, že
pro Newtona a další průkopníky
moderní vědy nebyly jeho objevy
něčím, co by mělo dokázat či
zpochybnit – jak se to ovšem běžně
interpretuje – Boží existenci, ale naopak
že pro něj Bůh byl předcházející
podmínkou a garantem vědeckého
poznání). Jaksi mimochodem, ale
s filosofickou precizností od sebe odlišil
typy odůvodnění, potažmo příčinnosti,
se kterými operují ateisté na jedné
straně (eficientní/účinnou příčinnost)
a teisté na straně druhé (formální,
finální příčinnost). Ve svých větách byl
schopen odhalit fatální slabiny hlavních
dawkinsonovských argumentů. Pokusil
se posluchače ohromit zásadními
obecnými tvrzeními o povaze celého
jednoho typu myšlení („Víra je ve vědě
zásadním prvkem“).
Ačkoli je možné mnohé z toho, co
Lennox předestřel, problematizovat
nebo s tím nesouhlasit, hodnota jeho
vkladu je nezpochybnitelná. Stejně jako
politické debaty i debaty náboženské
nemají
nezřídkakdy
daleko
k roztříštěným půllitrům, ulomeným
nohám
od
židlí
a
co
hůř,
k rezignovanému tichu. Lennox přitom
zásadně přispívá ke kultivaci a větší
sofistikovanosti
takové
debaty
a k nenápadné proměně diskurzu. Jak se
zdá, s Lennoxovým náhledem debata
nekončí – díky němu se však utváří nové
pole, na němž může debata začít.
Kristýna Šulcová
FARNÍ LISTY - VÁNOCE 2014 19
KARM ELITÁN SKÉ NAKLAD
ATELSTVÍ
KNIHKUPECTVÍ U SV. IGNÁCE, CHELČICKÉHO 8, JIČÍN
Tel.: 493 721 967, E-mail: [email protected]
Vánoční knižní inspirace
Oldřich Selucký: VZPOURA V ASSISI
Poutavě napsaný příběh života svatého Františka z Assisi zaujme děti, ale jistě
i jejich rodiče.Ondřej Selucký se vydal do Assisi, aby nám přiblížil život svatého
Františka.
Iva Hothová, Andre le Blanc: KOMIKSOVÁ BIBLE
V období komunismu se k nám dostala v podobě Nového zákona ve žlutém
obalu a pro mnohé to bylo přiblížení biblických příběhů velmi zajímavým
způsobem. Teď máte možnost dětem věnovat celou bibli kreslených příběhů.
Miroslav Saniga: BOŽÍ STOPY V PŘÍRODĚ
Krátká zamyšlení oblíbeného popularizátora divů přírody.
Anselm Grün: LÉK NA ÚNAVU ZE ŽIVOTA
Známý autor ukazuje způsoby, jak se naučit zacházet s únavou a jak ji chápat
jako šanci začít žít jinak.
Nello Scavo: BERGOGLIŮV SEZNAM
Kniha přibližuje život papeže Františka ještě v období diktatury v Argentině.
Juraj Jordán Dovala: PANKÁČ V KOSTELE
Krátká zamyšlení hudebníka, básníka a teologa o toleranci, životě a víře.
Nezapomeňte, že dárek od nás potěší a zahřeje na duši!
Děkujeme, že svými nákupy u nás podporujete působení prodejny v naší oblasti!
Knihkupectví U sv. Ignáce, Chelčického 8, Jičín, tel.: 493 721 967,
https://www.facebook.com/DobreknihyJicin
Bohuslava Korbelářová
FARNÍ LISTY - občasník Římskokatolické farnosti Nová Paka
Redakční rada: P. Pavel Kalita, Martina Šulcová, Richard Juriga, Martin Vitvar, Miroslav
Blažek, Pavel Hylmar. Své náměty a příspěvky můžete nechat na faře v Nové Pace
duchovnímu správci nebo zaslat na adresu [email protected].