ob sah - Dukla

obsah
dukla sport
reportáže
rozhovory
z oddílů
z historie
osobnosti
aktuality
výsledky
uklasport
čtvrtletník
Armádního sportovního centra DUKLA,
Tělovýchovné jednoty Dukla Praha
a Unie armádních sportovních klubů České republiky
ročník 1 / číslo 2 / 2006
Vydavatel
Armádní sportovní centrum
DUKLA
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
IČ: 60162694
www.army.cz/sport
Adresa redakce
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
Telefon: 224 319 139
Fax: 224 310 910
Šéfredaktor
Jaroslav Priščák (telefon: 973 203 801)
E-mail: [email protected]
Redakční rada
František Macák
Pavel Nekola
Cyril Schejbal
Arnošt Šulc
Fotografové
Ivana Roháčková
Petr Schejbal
2
Skvělá
propagace země
5
Pozvánka
do Tróje
6
Pod záštitou
prezidenta
Grafická úprava a zlom
Jan Brádka (AVIS)
Korekce fotografií
Bořivoj Beránek (AVIS)
Jazyková úprava
Jana Košvancová
12
Stříbrnou mušku
měl Šafránek
22
Fotbalista
století
Tisková příprava a tisk
MO ČR-AVIS
(Agentura vojenských informací a služeb)
Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6
V jednotkách ozbrojených sil
rozšiřuje ASC DUKLA a AVIS.
Publikované materiály nelze rozšiřovat
bez souhlasu vydavatele.
Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí.
NEPRODEJNÉ
Na titulní straně:
prezident České republiky Václav Klaus
při zahájení Memoriálu Josefa Odložila
Foto: Jiří Hokův
obsah
Uzávěrka čísla: 13. 6. 2006
Číslo 2 / 2006 vyšlo: 21. 7. 2006
3
4
5
7
7
8
8
9
9
10
10
11
13
14
Editorial
Čekání na úspěch
Když je i pro vodáky vody příliš
Honba za limity
Pohárový smutek
Desetibojařské rozpaky
Primátorky uplavaly
Pod španělským nebem
Nedokončený závod v Lochenu
Návrat gymnastky – sláva i smůla
Dukla opět na stupních
Poslední závodní rok
Střelecká chlouba
Přijetí úspěšných olympioniků
15
16
18
20
21
24
25
26
26
26
27
27
28
Padesátiny Dukly Liberec
Kurz přežití
Úspěšná historie zavazuje
UNIASK ČR se představuje
Prague Handball Cup
Šetření fyzické zdatnosti
On-line diskuse
Kaleidoskop
Petr Urban
Přehled sportovních výsledků
Očekávané sportovní události
Tucet otázek pro Martina Lehockého
Olympismus
1
rozhovor
rozhovor
dukla sport
dukla sport
ptal se: Jaroslav Priščák
foto: Ivana Roháčková
Na otázky Jaroslava Priščáka odpovídá ministr obrany Karel Kühnl
Pane ministře, můžete nám říct, co pro vás znamená
sport?
„Sport pro mě znamená nejen relaxaci, ale i potěšení.
Nechci vůbec mluvit o zdraví, to bych ho musel dělat
pravidelněji, než ho dělám. Samozřejmě obecně sport
znamená zdraví, je relaxací pro každého kancelářského člověka. Protože jsem spíše typ soutěživý, dávám
přednost sportovním hrám, ale pokud daný druh
sportu vyžaduje nějaké sportovní pomůcky, třeba lyže
nebo kolo, tak to mě také baví. A potěšení proto, že já
jsem nadšený sportovní fanda. Na fotbalovou Duklu
jsem chodil celá léta a dnes, kdykoliv mám čas a v televizi je sport, tak se dívám.“
Závod míru. Byl to ohromný zážitek, pokud si dobře
pamatuji, bylo to v roce 1964. Zaujala mě olympiáda
v roce 1964, v paměti mi utkvěla jména atleta Josefa
Odložila nebo dráhového cyklisty Jiřího Dalera. Kolektivní sporty jsou samozřejmě spojené s fotbalovou
nebo hokejovou Duklou. Když jsem ve svých deseti
letech začal chodit na fotbal, to ještě hráli Masopust,
Novák, Pluskal, brankář Kouba. Přišla další generace:
Viktor, Geleta, Borovička, Brumovský a ještě později
Nehoda, Vízek, Gajdůšek, Rot, Samek, Macela, Netolička. Snad bych je dokázal vyjmenovat všechny. V hokeji
to byli bratři Holíkové, Klapáč, Suchý, Šmíd, později
Augusta. To jsou z Dukly jména, která mi nejvíce
V médiích se probírá myšlenka olympijských her
v Praze. Pane ministře co vy na to?
„Jako sportovní fanda bych byl nadšen, jako zodpovědně myslící osoba vidím víc problémů než hotových
věcí. Bylo by to ohromné sousto. Ještě jednou říkám,
že jako sportovní fanda bych to uvítal. Kdybych ale
měl být tím, kdo věcně a politicky takové věci rozhoduje, měl bych hodně husí kůži. V tuto chvíli ještě
nemám dostatek informací k tomu, abych byl sám pro
sebe schopen říct ano, podepsal bych se nebo ne? Ale
říkám, potěšilo by mě to.“
|Ministr obrany Karel Kühnl na raftu
rozhovor s ministrem
bojuje s „divokou vodou“
Jaké byly vaše sportovní začátky a v jakém druhu
sportu?
„To musím rozdělit na sporty rekreační a závodní.
Ve škole jsme hráli vybíjenou, pamatuji si, že naše
třída v tomto druhu sportu byla velmi úspěšná. Vyhrávali jsme snad obvodní i krajská kola. Dále to už byla
atletika: hod kriketovým míčkem, skok do dálky. Můj
trenér zdůrazňoval, že atlet musí být poloviční gymnasta. Snad teď rozumím, co tím myslel, když se dívám
na disciplíny, jako jsou skok o tyči nebo do výšky.
Začal jsem s trojskokem a trénoval jsem taky na desetiboj. Závodil jsem na žákovských a dorosteneckých
soutěžích. Skončil jsem v osmnácti letech, protože mi
zachutnaly jiné věci.“
A které sporty dnes aktivně provozujete?
„Rekreačně je to vodáctví, tenis, cyklistika, lyžování.
Tyto sporty dělám celý život.“
Kdy jste byl naposled na nějakém utkání nebo závodě, pane ministře?
„Co si vzpomínám, tak to bylo fotbalové utkání na Slavii, baráž s Norskem na Spartě, Memoriál Josefa Odložila na Julisce, hokejové Mistrovství světa ve Vídni.
Bohužel z časových důvodů jsem se nemohl zúčastnit
XX. ZOH v Turíně, což mi je opravdu moc líto.“
Česká republika má celou řadu vynikajících sportovních osobností. Které z těchto osobností se vám
zapsaly do vaší mysli?
„Jména, která mám v paměti, se odvíjejí od dětství
a raného mládí. Pamatuji si, když Jan Smolík vyhrál
2
utkvěla v paměti. Mimo Duklu to byli dva hráči, Nedomanský a Jiřík, v hokeji velké pojmy. Pamatuji si také
ještě dobu, když skákal Raška nebo Motejl. Z atletiky
musím vzpomenout Kratochvílovou a Fibingerovou.
To jsou jména mého aktivního mládí. Až později
přichází slavná éra atletiky: Železný, Změlík, Dvořák
a Šebrle. A nemůžu nevzpomenout na legendy, jakými byli Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jan Veselý,
které jsem osobně poznal, ale závodit jsem je už
neviděl.“
Náš rozhovor vyjde v časopisu DuklaSport. Můžete
se, pane ministře, více přiznat k fandovství fotbalové Dukly?
„O tom se nemluví lehce. Být před třiceti lety příznivcem Dukly nebylo populární. Fanoušků Sparty
a Slavie bylo mnohem, mnohem více. Já začal fandit
Dukle kvůli Masopustovi v roce 1962. Potom jsem
ho viděl hrát na vlastní oči a stal se jeho fandou.
A už jsem u toho zůstal. Jako kluk jsem se nezajímal
o pozadí založení Dukly. Byla to doba, kdy od deseti,
dvanácti let až snad do mých pětadvaceti jsem chodil
na všechny zápasy Dukly.“
Česká republika vybojovala na olympijských
hrách v Aténách osm medailí, z toho Dukla pět.
Na XX. ZOH v Turíně získali sportovci Dukly dvě
medaile ze čtyř. Jaká byla Vaše reakce?
„Hlavně doufám, že na to bude reagovat vnější svět,
že to přispěje k utvrzení vědomí, že armádní sport
dělá něco nejenom pro sport a pro armádu, ale pro
celou republiku. Prostě není lepší propagace jakékoliv
země, než jsou sportovní úspěchy. To je fakt, který je
obecně známý, není nový. Měřeno efektem propagace
České republiky se dá říci, že peníze, které vkládáme
do podpory sportu, konkrétně do armádního sportu,
jsou ty nejlépe investované peníze.“
V souvislosti s tím mě napadá otázka. U mnoha vojáků nebo občanských zaměstnanců může převládat
myšlenka o zbytečnosti zaměstnávat sportovce-vojáky a sportovce-občanské zaměstnance v armádě?
„Zbytečné to určitě není a výsledky nám to zcela jasně ukazují. Myslím si, že slušný stát, který si váží sám
sebe, to dělat musí. Pokud nebude podporovat sportovce prostřednictvím armády, bude to stejně muset
dělat nějak jinak. A armádní systém podpory sportu
je zaběhnutý organizačně, věcně i personálně a má
výsledky. Jinými slovy, já si těžko dokážu představit,
že se sport v armádě zruší a stát bude podporovat
výkonnostní nebo vrcholový sport jinými způsoby.
Tato cesta je sice možná, ale ztráty z přechodu na jiný
systém by byly příliš velké a nedává to žádný smysl.
A navíc si myslím, že sport k armádě patří. Vždyť
všichni vojáci v armádě musí každoročně podstoupit
testy fyzické zdatnosti.“
Dokážete odhadnout jaká je fyzická připravenost
vojáků v armádě?
„Vím, že jeden z druhů testů fyzické připravenosti je
udělat čtyři shyby, a vím, že velké procento nových
kandidátů hlásících se do armády je neudělá. Jsem
přesvědčen, že dvacetiletý nový adept na vojenskou
kariéru by čtyři shyby udělat měl.“
Major Jan Železný je členem MOV. V olympijském
hnutí patří mezi uznávané sportovní osobnosti.
Trojnásobný olympijský vítěz po skončení sportovní
dráhy chce v Dukle vychovávat talenty a pracovat
jako trenér. Měla by armáda dávat šanci k uplatnění
i těmto sportovcům?
„Jsem o tom pevně přesvědčen. Bylo by přece ostudou
nejenom Dukly, ale i státu, kdyby se nesnažil využít
schopností takových osobností. Jedná se o sportovce,
kteří díky svým úspěchům dosáhli propůjčení vysokých
důstojnických hodností. Není možné, aby ve chvíli, kdy
skončí s aktivní kariérou a začnou pracovat například
jako trenéři, najednou spadli z těchto propůjčených
hodností někam do poddůstojnického sboru. To prostě
považuji za vyloučené už řekněme z etických důvodů
i z důvodů lidských. Takový člověk musí mít důstojné
postavení v armádě. Cesty k dalšímu uplatnění vysloužilých úspěšných sportovců v armádě existují.“
Nemálo finančních prostředků z armády jde
i na opravu a rekonstrukci sportovišť a nejenom
Dukly, ale i sportovišť u útvarů armády ČR. Tady samozřejmě rozhoduje i šikovnost velitelů, aby financí
potřebných na opravy bylo dost. Nás pálí dlouhodobě
rekonstrukce budovy lázní na Julisce…
„Už povinnost pečovat o státní majetek znamená
sama o sobě, že se musíme starat, musíme investovat
do takovýchto sportovišť, zařízení a budov. Je pravda,
že prostředků není nikdy nazbyt, jsou vždycky omezené a my musíme zvážit, na co tyto peníze použít.
Je pravda, že některé věci musíme někdy rok od roku
odložit, počkat, to se nám stalo i s Juliskou. Dokonce
Během několika akcí, které jste s dukláky absolvoval, můžeme jmenovat Sportovec Dukly, 50. výročí
založení Dukly Liberec, přijetí úspěšných olympioniků, jsme já i zaměstnanci ASC DUKLA nabyli
dojmu, že jste náš. To se pozná. A protože jste náš,
objasněte nám problém, který nás trápí a možná
nejvíce mě. Všude v jiných lokalitách, kde Dukla
sídlí, v Liberci, Plzni, Prostějově, je vztah mezi
magistrátem a Duklou vynikající. Radnice se tím,
že ve svém obvodu mají sportovce Dukly, i náležitě
chlubí. Bohužel tomu tak není v Praze 6, kde Dukla
sídlí.
„Sám jsem navštívil starostu Prahy 6 pana Chalupu a musím říct, že spolupráce mezi Magistrátem
Prahy 6 a MO je obecně velmi dobrá. Zároveň platí,
že ve velkých městech vztah samosprávy ke sportu
je jiný než v menších městech. Když v Liberci Slovan
vyhraje ligu, tak je to pro město ohromná věc. Když
v Praze vyhraje ligu Sparta nebo Slavie je to velká
věc pro Spartu nebo Slavii, ne pro město. Tenhle
rozdíl existuje. Těžko si dokážu představit, že Praha 6
nám dá prostředky na to, aby nám pomohla opravit
Julisku, ale měli bychom najít cesty, aby pocit nesounáležitosti Prahy 6 s vojenským sportem, který máte,
zmizel.“
Pan náměstek Pavel Mašek, který kromě jiných
povinností velmi dobře řídí vrcholový armádní
sport, byl na rozdíl od vás svědkem vítězství Katky
Neumannové na XX. ZOH. Byl velmi rád, že poznal
trochu i zákulisí vrcholového sportu. Pane ministře,
který z armádních sportovců vám tuto zimu udělal
největší radost?
„Katka Neumannová. Nejenom proto, že vyhrála. Ona
dokonale splňuje krédo: I když nevyhraji, snažila jsem
se na 150 procent. To je na ní to, co je velké. To samozřejmě neznamená, že ostatní sportovci by měli být
umenšeni. Armádní sportovci zaznamenali v zimě i jiné úspěchy. Jakub Janda sice neuspěl na olympijských
hrách, ale vyhrál Světový pohár. Vyhrál turné čtyř
můstků, které ve skokanském světě znamená mnohem
víc než vítězství na olympiádě. Martina Sáblíková je
nastupující osobnost a doufám, že nám neuteče někam
do zahraničí. To by bylo smutné. Nerad bych na někoho
zapomněl. Každé umístění do desátého místa na olympijských hrách je vynikající, protože her se zúčastňuje
opravdu sportovní elita. Samozřejmě v současné době
nejvýznamnějším zimním sportovcem je Katka Neu-
mannová a jsem velmi rád, že se rozhodla pokračovat.
Pevně věřím, že se jí příští rok podaří vybojovat vítězství ve Světovém poháru, a strašně jí to přeji.“
Pane ministře, jménem všech dukláků vám chci
poděkovat za velmi sympatický přístup k armádnímu
vrcholovému sportu. Dovolte mi se zeptat: Máte
nějaké přání, které by vám mohl splnit náš sportovec
nebo trenér. Máme mistra světa ve sportovním lezení
Tomáše Mrázka, ten vás může zaučit v lezení. Naši
parašutisté patří mezi nejlepší na světě. Nechcete
si skočit? Nebo vodní slalomáři vás mohou vzít
do raftu…
„Po adrenalinu netoužím tolik, abych šel skákat, i když
se toho nezříkám. Není to ale myšlenka, s kterou
se probouzím. Na lezení po horách také moc nejsem.
Ale raft, to bych rád. I proto, že si myslím, že to trošku
ovládám. Dokonce si myslím, že jsme o tom se Štěpánkou Hilgertovou mluvili.“
A vaše závěrečné slovo…
„Slovo v této věci by vlastně nemělo být závěrečné.
Mělo by to být slovo do budoucna. Já bych si přál,
aby do budoucna armádní sport nejenom poskytoval
stejné podmínky armádním sportovcům, ať už vojákům, nebo občanským zaměstnancům, jako je tomu
doposud, ale také aby sportovci, zejména občanští
zaměstnanci, se na veřejnosti přihlásili k tomu, že jsou
armádními sportovci. Je to velmi důležité proto, aby si
vnější svět a nakonec i moji kolegové ve vládě uvědomili, že peníze, které vkládáme do sportu, ať už cestou
MO, nebo MŠMT, jsou opravdu výborně investované
peníze. Neexistuje lepší a efektivnější způsob propagace naší země.“ |
Pane ministře, děkuji za rozhovor.
Milí čtenáři,
byli jsme příjemně překvapeni, s jakým
ohlasem jste přivítali premiérové číslo
nového časopisu. Je to povzbuzení
pro redakci i pracovníky AVISu, prostě
všech, kteří se na přípravě časopisu
podílejí. V naší „dvojce“ sice nejsou
olympijské hry a zlatá Kateřina, a přece
bylo o čem psát. Český armádní sport
opět dosáhl řady úspěchů, které rádi
připomínáme. Věřím, že vás zaujmou
již upřímná slova našeho odstupujícího
ministra, který byl velkým příznivcem
sportu a oceňoval jeho význam při
propagaci České armády. Rovněž
v tomto čísle nemá místo jen vrcholový
sport, ale i sportovní akce pro mládež.
Dozvíte se také, co je to UNIASK,
a seznámíme vás s řadou osobností
nosících dres Dukly. Více vám jistě
napověděl obsah na první straně. Přeji
vám hezké počtení a těším se na vaše
ohlasy i náměty pro naši práci.
editorial
propagace země
ne jednou, pokud se nemýlím. Ale každé odkládání má
někde svůj konec a následovat musí rozhodnutí. Buď si
vezmeme na odpovědnost, že to lidově řečeno spadne,
nebo se rozhodneme, že se toho zbavíme, nebude to
patřit armádě, dáme to někomu jinému, nebo a to je ta
třetí možnost, musíme investovat. To platí pro všechny
armádní objekty i sportovní.“
Jaroslav Priščák, šéfredaktor |
3
Čekání na
Když je i
úspěch
pro vodáky
I když česká výprava, kde Dukla měla dominantní
zastoupení, odjížděla na mistrovství světa v dráhové
cyklistice ve francouzském Bordeaux s medailovými
ambicemi, domů se vrátila bez medailového úspěchu.
Rozhodně velké zklamání.
Letošní sezona nezačala pro vodní slalomáře
příliš dobře. Po dlouhé a na sníh bohaté zimě
přišla místo teplého jara velká voda. Oproti
jiným rokům postihla obě naše tréninkové
základny v Brandýse nad Labem a v Praze
na Štvanici, i když každou trochu jinak.
cyklistika
P
o velmi dlouhé době odjížděla výprava české
dráhové reprezentace do dějiště světového
šampionátu v počtu deseti závodníků, přičemž
někteří z nich se netajili medailovými ambicemi.
Nejen Lada Kozlíková, mistryně světa z roku 2002
ve scratchi, ale i dvojice Petr Lazar s Martinem Bláhou, vítězové Světového poháru a vicemistři Evropy
2005. Stejně tak i světový rekordman v hodinovce
a odchovanec z Julisky Ondřej Sosenka, působící
v současné době v italské profesionální stáji
Acqua e Sapone, který pro start na MS obdržel
od Mezinárodní cyklistické unie UCI divokou kartu.
Kvalitní výsledky ze čtyř závodů Světového poháru v Moskvě, Manchesteru, Los Angeles a Sydney
rozhodně dávaly naději. Realita v podobě měření sil
v Bordeaux však byla jiná. Jak si tedy vedli zástupci
z pražské Julisky? Asi nejblíže k medaili měla Lada
Kozlíková, která si v celém průběhu ženské bodovačky vedla velmi aktivně a společně s dalšími pěti
soupeřkami získala okruh náskoku. Jak se později
ukázalo, jednalo se o rozhodující únik a žádná z dalších závodnic již do bojů o přední umístění nezasáhla. Lada nakonec po velmi těsném bodovém souboji
obsadila velmi dobré 6. místo. Jen o příčku níže,
na 7. místě, pak skončila v neolympijské disciplíně
scratch. Naopak jako nevydařený šampionát lze
hodnotit start dvojice Lazar – Bláha, kteří po velmi
dobrém začátku, kdy se spolu s Němci pustili do slibně vypadajícího úniku. Po polovině závodu však byli
stiženi krizí a již nedokázali reagovat na útoky soupeřů. Bez bodového zisku a se ztrátou dvou okruhů
obsadili 13. příčku. To v porovnání s jejich loňským
6. místem nelze hodnotit jinak než jako neúspěch.
Podobně si Bláha vedl i v bodovacím závodě, když
dostal v nominaci přednost před kolegou Lazarem
i pátým mužem olympijského závodu z Atén Milanem
Kadlecem. Přestože postoupil z rozjížděk do finále,
zisk 3 bodů stačil pouze na 15. příčku.
Na svém prvním šampionátu v kategorii „elite“
startovaly dvě další mladé naděje z Julisky. Ve stíhacím závodě na 3 km Jarmila Machačová, která strávila předchozích osm měsíců přípravou ve Světovém
cyklistickém centru a na jejíž výkonnost měl tento
kemp jednoznačně pozitivní vliv. Teprve dvacetiletá
Machačová podala výkon na hranici svých současných možností a 16. místo i čas 3:48 min, kterým
si vytvořila osobní rekord jsou velmi solidní. Start
mladíka Jiřího Hochmanna v mužském scratchi
se naopak příliš nevyvedl a po úspěšném startu
na Světovém poháru v Los Angeles to pro něj znamenalo mírné řečeno vystřízlivění.
Ačkoli byla výprava početnější než obvykle,
výsledkově zůstala za očekáváním. O to větší úsilí
bude třeba vynaložit při nadcházejícím ME, kde bude
třeba napravit výsledkovou bilanci. |
4
text a foto: Jan Kopač
vodní slalom
dukla sport
dukla sport
vody příliš
text: Vlastimil Ouředník
foto: ASC DUKLA
|Lada Kozlíková
|Petr Lazar
|Martin Bláha
B
randýská loděnice tak velkou vodu nepamatuje
od svého vzniku v roce 1973. Zatímco poslední
záplavy v roce 1998 a 2002 k ní byly ještě milosrdné, letošní povodeň odhalila všechny její skryté
neduhy. Kromě toho, že původní dřevotřísková
konstrukce už dosluhuje a žádá si nutnou obnovu,
povolaný statik objevil mnohem vážnější problém
– voda postupně vyplavila původní písečné podloží
pod základy, a tak nyní hrozí sesednutí celé budovy.
To je stav, který si žádá radikální řešení.
Po jednání u ředitele ASC DUKLA, následné
kontrole u našeho oddílu a příznivém jednání
Pozvánka do
zástupců ASC DUKLA na územním odboru MěÚ
Brandýs nad Labem, je nejreálnějším řešením výstavba nové loděnice na pozemcích oddílu vodního
slalomu. Věříme proto, že nám zůstane nakloněn
i zmocněnec ministra obrany pro sportovní reprezentaci a pomůže s přípravou finančního krytí této
výstavby.
Zcela jiný problém jsme museli řešit v Praze
na Štvanici. Tam tentokrát díky silné regulaci průtoků vody zůstaly s rezervou uchráněny pronajaté
šatny, kanceláře i sklady lodí, ale újmu utrpěla
slalomová dráha pod štvanickým jezem. Velká voda
Tróje
nám silně poškodila dřevěné překážky z I. etapy
výstavby a odnesla nebo zničila přes 40 přenosných
umělohmotných panelů francouzské firmy Omniflots za střední části kanálu. Celkovou škodu jsme
vyčíslili na více než devět set tisíc korun.
A zase nás čeká dřina nejen na vodě mezi brankami… |
vodní slalom
cyklistika
text: Vlastimil Ouředník
foto: ASC DUKLA
Naposledy se u nás konalo mistrovství světa ve vodním slalomu v roce 1967 ještě na přírodní trati pod Lipenskou přehradou. Naši
reprezentanti tehdy vybojovali 3 zlaté, 1 stříbrnou a 2 bronzové medaile v individuálních soutěžích a přidali ještě jeden titul v hlídkách.
Č
as nezastavil ani vývoj vodního slalomu. Mistrovství světa se proto přestěhuje z kouzelné
přírody pod Lipenskou přehradou do moderního
kanálu vodních sportů v Praze v Tróji. Umělá
slalomová dráha je vybudována v bývalé vorové
propusti na trojském jezu mezi mostem Barikádníků
a trojským zámečkem. Český svaz kanoistů pověřil
uspořádáním mistrovství světa Univerzitní sportovní klub Praha.
Nad kanálem je již připravena nově upravená a dostavěná loděnice FTVS UK Praha, kde bude hlavní
|Jarmila Machačová
sídlo mistrovství světa. Trať závodu byla ještě před
pár týdny zaplavena velkou vodou, ale naštěstí
neutrpěla vážné škody. V současnosti se upravují
všechny příjezdové komunikace, takže na břehu
chybí už jen tribuny pro diváky.
A co slalomáři Dukly? Po velmi kvalitní zimní přípravě odjeli na své tradiční klimatické předsezonní
kempy do Austrálie, Jihoafrické republiky a Řecka.
Pak nám sice dlouhá zima a povodně znepříjemnily
domácí závěrečnou přípravu na nominaci, ale její
výsledek nakonec ukázal, že se dokážeme s pro-
blémy poprat. Po dvou velice obtížných závodech
na Trnávce v Želivi a dvou závodech na trati mistrovství v Tróji se můžeme těšit na to, že všichni naši
nominovaní – Štěpánka Hilgertová, Tomáš Indruch,
Jaroslav Volf, Ondřej Štěpánek, Ondřej Raab, Tomáš
Kobes a Lukáš Kubričan – předvedou všechno své
umění a budou bojovat o nejcennější medaile.
Přijďte se podívat na nejlepší vodní slalomáře
světa a podpořit české sportovce ve dnech
3. – 6. srpna 2006 na umělou slalomovou dráhu
do Prahy-Tróje! |
5
dukla sport
dukla sport
HONBA ZA LIMITY
Již 13. ročník největší atletické akce
v české metropoli letos ozdobila
řada olympijských vítězů, mistrů
světa i účast nejvyšších představitelů
naší politické reprezentace v čele
s prezidentem Václavem Klausem
a předsedou Senátu Parlamentu
ČR Přemyslem Sobotkou. Vyznavači
české atletiky se také radovali z ryze
atletické atmosféry, čtyř limitů pro
evropský šampionát v Göteborgu
a v hlavním programu i z jediného
vítězství českých barev – „dukláka“
Sváti Tona.
V Ostravě se při Zlaté tretře sešla velmi kvalitní konkurence, a přece bylo hlavní
událostí mítinku domácí loučení Jana Železného s velkou atletikou. Právě na jednoho
z nejslavnějších oštěpařů všech dob se přišlo podívat přes 10 000 diváků, právě jemu
uspořádali diváci ovace ve stoje. Stadionem
hřmělo: „Hóóónza Železný“.
|Jan Železný se letos loučí se závodními sektory
Zmrzlá tretra
„Chtěl jsem hodit dál,“ tvrdil Jan Železný po svém
třetím místě v Ostravě (83,52). Ale jeho přemožitelé
se museli hodně snažit. Železného přítel Makarov,
jeden z mnoha, kterým Jan vždy rád poradil, předvedl pokus hodný velké medaile (88,49) a vítězství
si zasloužil. Železný však jasně porazil talenty této
disciplíny, bývalého juniorského mistra světa Poláka Janise i Wenka, nového muže německého oštěpu.
|Svatoslav Ton potvrdil na Julisce pozici světové výškařské „1“
Radost na Julisku
Dukla mítink a Memoriál Josefa Odložila s kvalitní účastí, čtyřmi limity pro ME a
Pod záštitou prezidenta
J
en na chlad a nesplněné sliby mnoha manažerů
světových es mohli žehrat tisíce diváků, kteří
vydržely na Julisce až do rekordní tečky keňského
stýplaře Paula Kipsieleho Koecha. V úvodu ještě nemohu zapomenout, že na čestné tribuně byly i velké
osobnosti světových oštěpařských sektorů Dana
Zátopková, nosící kdysi dres ATK (předchůdce Dukly), a její soupeřka Erika Strasserová, dlouholetá
předsedkyně rakouské atletiky a dnes členka Rady
Evropské atletické asociace. „Oběma se nám mítink
moc líbil. Byl dobrou propagací atletiky. Juliska je
pro atletiku skvělý stadion s kontaktem diváků se
závodníky, jen ta zima všechny trápila,“ posteskla
si nejslavnější česká atletka.
Ve výškařském sektoru si to mezi plejádou závodníků s osobáky nad 230 cm v závěru rozdali
dva atleti Dukly. Úspěšnější byl Svatoslav Ton,
stříbrná příčka zůstala Tomáši Janků. Oba opět
zdolali limit pro ME 227 cm a na další výšce 230
útočili, byť neúspěšně, na rekord memoriálu.
Daleko v poli poražených skončili mistr světa Rus
Vjačeslav Voronin a Ukrajinec Andrej Sokolovskij
s osobákem 236 cm i skvělí polští výškaři. V chladu, rtuť teploměru spadla až na 8° C, potvrdilo
duo z Julisky, že s ním v Göteborgu musí zájemci
o medaile vážně počítat. Sváťa Ton se už v Hengelu zařadil výkonem 232 cm do čela letošního
pořadí světových výškařů.
tvrdší tyče. Závod vyhrál dvojnásobný japonský
mistr Daichi Savano (470).
Limity si z Julisky odvezli i Lucie Martincová
(100 m př. 13,27) a mladý sprinter Vojtěch Šulc
(100 m 10,50).
|Olympijský vítěz
Koji Murofuši vyhrál
posledním pokusem
atletika
|Štěpán Janáček splnil limit pro účast na ME
Vrcholy mítinku
Z pohledu světové atletiky orámovaly odpoledne
a večer na Julisce dvě nejkvalitnější disciplíny.
Na úvod svedli v kladivářské kleci dramatickou
bitvu dva největší favorité. Do poslední série vedl
Bělorus Vadim Děvjatovskij, loni stříbrný na MS
a vítěz univerziády. Poslední „rána“ však patřila
populárnímu Koji Murofušimu, pokusem 79,57
přehodil Bělorusa o jediný cm! Osmnáctinásobný
japonský rekordman, vítěz OH v Aténách, má atletiku v genech. Jeho otec byl pětinásobným asijským
rekordmanem v hodu kladivem a matka rumunskou
oštěpařskou reprezentantkou. Nás potěšilo třetí
místo Lukáše Melicha. Atlet z Julisky nejlepším českým výkonem roku 77,91 m znovu pokořil limit pro
ME a porazil mnohé osobnosti světového kladiva.
6
|Pavel Štefka, Karel Kühnl a Václav Klaus na Julisce
V posledním závodě memoriálu na 3 km překážek
si Keňan Paul Kipsiele Koech vynahradil smůlu
z Ostravy (finišoval vinou rozhodčích o kolo dříve)
a suverénně zdolal právě vítěze Zlaté tretry Rakušana Günthera Weidlingera. Vítěz na potvrzení
svých kvalit vytvořil časem 8:17,76 letošní nejlepší
světový výkon.
České limity
Po měsících zdravotních otazníků splnili göteborskou normu i dva tyčkaři Dukly – český rekordman
Adam Ptáček i jeho předchůdce v rekordní listině
Štěpán Janáček – oba zdolali 460 cm. Svěřenci
trenéra Boleslava Patery stále ještě používají
kratší, šestnáctikrokový rozběh. V plné formě si
na rozběhu přidají další dva kroky a mohou použít
|Barbora Špotáková
stavil rekordman Mužík a doběhl 6. v čase 51,41,
který nenapovídá, že by problémy s kolenem byly
zažehnané. V koulařském kruhu vládl obrovitý
Američan Taylor (20,98).
V ženských disciplínách byly dramatické běhy.
Osmistovku vyhrála až na cílové čáře Maročanka Ait
Hamouová (2:02,44) ve stejném čase jako Slovenka
Klocová. Čtvrtku překážek rozhodla na cílové šachovnici Britka Danversová-Smithová (55,79). Výškařský sektor ovládla olympijská vítězka a mistryně
světa Ruska Slesarenková (193). Tyčkařskou soutěž
vyhrála Britka Dennisonová (422) před atletkami
Dukly Baďurovou (412) a Ptáčníkovou (402). |
text: František Macák
foto: Petr Schejbal a Jiří Hokův
Z reprezentantů Dukly si v Ostravě připsaly evropské limity dvě tyčkařky. Pavla Hamáčková skočila
430 i 440 a Kateřině Baďurové stačil k letence
do Švédska výkon 430. Jen nepatrná podpora větru
nad povolenou mez (2,2 m/s) zesmutněla Stanislava Sajdoka. První pohled na čas 13,65 po finále
na 110 m př. byl víc než povzbudivý. Znovu však
dokázal, že limit 13,80 je v jeho silách. Mistrovský
limit opět snadno pokořila oštěpařka Barbora
Špotáková (63,77). Podlehla jen rekordmance Brejchové, která se po mateřství vrátila ve velkém stylu
a hodem 65,26 se zařadila v té době na druhé místo
světových tabulek právě za Báru Špotákovou.
„Obě holky se mi v Ostravě moc líbily. Jsem ráda,
že máme na ME naději bojovat o medaile ve dvojici.
To se českému oštěpu podařilo naposledy na olympiádě v Římě, kde já byla druhá a Vlasta Pešková
čtvrtá,“ zaradovala se Dana Zátopková. |
při jarním soustředění v Makarské
Úspěchy cizinců
Hlavní závod memoriálu běh na 1 500 m ovládli
Afričané. Prvenství patřilo Maročanu Iguiderovi
(3:43,91) před Keňanem Angenweiem. Na nejkratší
trati 100 m jediná setina rozhodla ve prospěch
Američana Conwighta (10,25) před Kanaďanem
Brownem. Čtvrtku překážek vyhrál Harris (50,24),
další běžec USA. Po dlouhé zdravotní pauze se před-
atletika
atletika
atletika
České celky na Pohár mistrů do Valencie
přece jen po svazových intervencích
u španělských organizátorů odletěly. Ale
návrat byl pro dukláky neslavný. Poprvé
v historii sestupují z nejvyšší soutěže. Dukla
opravdu neodcestovala v optimální sestavě
a při konečném účtování obsadila se 72,5 b.
sedmé místo o jediný bod za slovenským
mistrem Spartakem Dubnica.
Pohárový smutek
„Po prvním dnu to nevydalo špatně, byli jsme
čtvrtí, a to si ještě sprinteři při krátké štafetě
nepředali,“ vysvětloval Imrich Bugár, technický
vedoucí týmu a muž, který zažil i historické bělehradské vítězství Dukly v PMEZ. „Slováci se chytře
posilnili cizinci. Sehnali tři africké běžce, ti jim
udělali 22 bodů. Nám chyběli běžci. Na 800,
3 000 m i ve stýplu jsme byli poslední, tak jako
v trojskoku, kde je 14,84 pro reprezentanta Dukly
dost ostudných.“ V tom má Bugár pravdu. Kdysi
tým trojskokanských rekordmanů a reprezentantů, Nemšovského, Vyčichla, Fišera či Priščáka dnes
nemá lepšího trojskokana?
Zaslouží pochvalu
A přece všechno nebylo ve Valencii tak černé.
Michal Šneberger (3.) si na trati 1 500 m zajistil
časem 3:39,96 limit pro ME. Škoda, že se mu
potom nedařilo při GL v Oslo, kde byl 7. v čase
3:44,90. Za druhá místa zaslouží pochvalu výškař
Tomáš Janků (223), kladivář Lukáš Melich (76,09)
i překážkář Petr Svoboda, škoda, že jeho kvalitní
výkon 13,84 znehodnotil vítr (2,8 m/s).
|Tým Dukly ve Valencii propadl
Dukla pomohla USK
V Poháru mistryň pomohly celku USK k záchraně dvě
hostující závodnice Dukly Praha. Barbora Špotáková vyhrála oštěp v nejlepším světovém výkonu roku
65,28 a Jiřina Ptáčníková tyčku v „mládežnickém“
limitu pro ME 420 cm.
Na výkonech Báry Špotákové má svůj podíl
i trenér Dukly Rudolf Černý: „Největší radost mám
z toho, že Bára je zdravá. To jí pomohlo i ke zlepšení
kondice. Trochu jsme také zapracovali na technice.
Tady má Bára výborné základy od mých předchůdců,
bahamského trenéra z Bářina amerického studijního pobytu a od Jana Železného z kempu v JAR.“ |
text: František Macák
foto: ASC DUKLA, Rudolf Černý (1) a Radomil Skoumal (1)
7
desetiboj / veslování
dukla sport
dukla sport
parašutismus
Desetibojařské rozpaky
Představitelé naší neslavnější disciplíny mají v posledních letech více smůly než štěstí.
Mají právo stěžovat si na počasí i na tělesné schránky, které jim nedrží, jak by měly,
a někdy chybí i atletické štěstíčko.
V Mekce světových vícebojů Roman Šebrle před
pěti lety pokořil desetibojařský Everest – hranici
9 000 bodů. Letos však „výrobci“ počasí připravili
vícebojařům očistec. „Bylo to ještě horší než loni
v Helsinkách,“ prohlásil Tomáš Dvořák. Tomu se sice
nepodařilo dostat do čela rekordmanů v počtu
překonaných desetibojařských osmitisícovek
(s Plaziatem mají zatím 34 závodů nad tuto metu),
ale ziskem 7 873 bodů splnil limit pro ME. „A to sem
každý den něco zvrzal. V sobotu dálku se 679 cm
a v neděli disk se 42,44,“ posteskl si trojnásobný
mistr světa.
Pro Šebrleho byl Götzis martyrium. Začalo to už
na stovce. S bolestivou grimasou prokulhal cílem
za 11,22, při dálce si pro křeče nepřipsal ani jeden
pokus a soutěž zakončil koulařským pokusem
15,34. Potom už musel vzdát, poprvé za sedm let
od MS v Seville.
Primátorky
Arles
Hned po Götzisu si jel Roman pro limit do jihofrancouzského Arles. V době tradičního mítinku se však
Provence proháněl vítr o síle téměř 10 m/s. Již
po úvodní stovce, byť za 10,79, ale při větrné podpoře 8,0 m/s, bylo jasné, že je po nadějích na limit.
„Nevěř, že vítr jen pomáhal,“ svěřoval se po příletu
nasupený trenér Dalibor Kupka. „Při čtvrtce kluky
na protilehlé rovince vítr téměř zastavil. Teď věřím,
že ČAS uzná Romanovi limit z loňska,“dodal trenér.
Šebrle sice nasbíral v Arles 8 333 body, lepší jsou
letos jen Američane Clay a Hardee, ale oficiální
punc tento výsledek nemá. Josef Karas výkonem
7 849 zdolal limit, ale musí se o něj ještě pokusit
buď při Evropském poháru, nebo domácím mistrovství. |
Úspěch za Pyrenejemi
|Roman Šebrle bojuje
text a foto: František Macák
nejen se soupeři,
ale i se zdravotními problémy
uplavaly
Veslaři na Světovém poháru v Mnichově
Reportáž z Primátorek bohužel vzala velká voda. Podívejme
se proto podrobněji na I. kolo veslařského Světového poháru
v Mnichově, jednu z předpremiér letošního mistrovství světa.
Závodníci Dukly se v bavorské metropoli rozhodně neztratili.
text: Filip Koudela
foto: Jiří Koliš, ASC DUKLA
Pod
španělským
nebem
text: Jiří Blaška a Pavel Taršinský
foto: ASC DUKLA
Koncem dubna se zúčastnilo družstvo
prostějovské Dukly Otevřeného vojenského
mistrovství Španělska v přesnosti přistání
a skupinové akrobacii. Dějištěm závodů byla
vojenská základna v severošpanělském městě
Leone. Závodů se zúčastnilo 62 parašatistů.
Mezi zahraničními byli vedle našich také
sportovci z Litvy, Polska a Alžíru. V čele
domácích byl profesionální tým Papea,
obdoba naší Dukly.
Z
ávody měly dobrou organizaci a především
stálou podporu modrého nebe. Proto mohl být
naplněn celý závodní program: 10 kol v přesnosti
přistání a 6 kol skupinové akrobacie. Domácí odskákali také pět kol individuální akrobacie.
Naše družstvo bylo sestavené z příslušníků druhého týmu a nastoupilo v sestavě: Pavel Taršinský,
Jakub Pavlíček, Oldřich Šofr a zkušený Čestmír Zítka. První tým měl v tomto termínu plánované systematické přípravy na MS v chorvatské Rijece.
Přes Paříž do Leone
Krátkou přípravou na španělské mistrovství byl
trénink skupinové akrobacie v pařížském vzdušném
tunelu, odkud jsme odletěli přímo do Leone. Závažným handicapem dvou našich borců byl start na no-
vých padácích, které si otestovali asi jen deseti
seskoky. Pavlíček nastoupil po luxaci ramene a celé
družstvo startovalo jen ve čtveřici, nemohli jsme
tedy odepisovat nejhorší výsledky.
Nejvíc překvapil Čestmír Zítka. V závodě na přesnost přistání měl i na novém padáku výsledek
0,05 cm a v rozskoku o prvenství měl pevnější nervy
než další z Prostějovských Pavel Taršinský.
Ve skupinovém seskoku na přesnost přistání byli
Češi třetí se ztrátou pouhých 0,66 cm. Vyhráli Poláci
před celkem Alžíru.
Na další bronz jsme dosáhli ve skupinové akrobacii
ziskem 96 bodů ze šesti kol. Družstvo doplnil ještě
kameraman Tomáš Kosour. Zlato vybojovali Litevci
a stříbrný byl první tým Papey. Celkově jsme rozhodně nezklamali. |
Světovému poháru v Rakousku nepřálo počasí
veslování
|Ondra Synek nebude na Mnichov vzpomínat v dobrém
D
o Mnichova odjeli téměř všichni, kteří usilují o účast na letošním MS. Našim veslařům
se skvěle vydařila předsezonní soustředění
ve španělském a italském teple, která byla letos
dvojnásob dlouhá oproti letům minulým. Při naší
nechutné zimě bylo prodloužení opravdu na místě.
Po návratu nám bohužel uplaval distanční závod
v Hoříně a po dalších kontrolkách v Račicích přišel
Jakub Hanák o „slepák“. To narušilo plány trenéra
Sergeje Krutjakova. Ale podle pravidla všechno zlé
pro něco dobré jela párovka v sestavě Jirka, Chalupa, Karas, Doleček tak, že se soupeři nestačili
divit. Jejich vystoupení v Mnichově bylo suverénní. Otázkou však zůstává zda se podaří sestavit
8
kvalitní dvojskif. Je však naděje, že se Hanák brzo
zotaví a nadějný Michal Horváth udělá vše pro
zařazení mezi světovou elitu.
Lehké váhy odjely „svěťák“ v trojici. Dvojskif
Michal Vabroušek s Ondřejem Vetešníkem a Jan
Vetešník na skifu. V obrovské mnichovské konkurenci se dostali do finále, u Honzy bylo šesté
místo nevídaným úspěchem. Pro dvojskif však
šestá příčka není příjemná.
Nepárová skupina vedená Petrem Blechou šla
do soutěže s mladými závodníky, konkrétně
s Gruberem a Zofem, kteří zasedli k Neffemu
s Vitáskem do čtyřky bez. Osmým místem dali
najevo, že patří mezi tucet světových posádek,
se kterými se musí na MS počítat. Schindler s Ma-
kovičkou se osamostatnili a půjdou svojí cestou
na dvojce bez kormidelníka. Během postupových
bojů vyřadili několik světových posádek. S více
zkušenostmi mohli skončit ve finále lépe než
na šestém místě.
Síňa, tedy Ondra Synek, byl v přípravných závodech skvělý. V Mnichově semifinále absolvoval
zadrženě, ve finále se však soupeři na Ondru vrhli
a chtěli se před něj dostat alespoň na krátký čas.
Pak stačilo Síňovo několikeré zaváhání a bylo
z toho páté místo. Naštěstí Ondra není z těch,
kteří se zaleknou. Všichni už se těšíme na příští
„svěťáky“, kde to mnichovským přemožitelům
pořádně nandá. Všem borcům Dukly budeme držet
palce při dobývání veslařského světa. |
Nedokončený závod v Lochenu
Letos se konají dvě parašutistická mistrovství světa. Nejlepší armádní borci se sejdou
v červenci v ruské Rjazani a MS FAI bude o měsíc později také v ruském Stupinu. Proto trenéři
z ASO para Dukla Prostějov vybrali jako přípravu jen tři ze šesti závodů Evropského poháru.
Po nich bude upřesněna nominace pro obě MS.
Z
dravotní situace však zkomplikovala sestavu
již pro červnový EP v rakouském Lochenu, kam
přijelo 37 pětičlenných týmů z celé Evropy. Bohužel
hlavní slovo mělo počasí. Nepodařilo se uzavřít
čtyři kola, což je minimum pro uzavření celé soutěže. Byla to velká škoda pro náš „A“ tým, který
byl po třech kolech na vedoucí pozici. Dvakrát byl
součet jejich výsledků 1 cm! To je opravdu na světové úrovni. Kvalita výkonů prostějovských borců
naznačila, že jsou opět schopni rovnocenně bojovat
s nejlepšími celky světa, i když závodní dráhu neče-
kaně ukončil Miloš Jurča a všichni se strachujeme
o zdravotní stav Jindry Vedmocha.
Náladu si kluci spravili hned den po návratu při
zahájení Memoriálu Josefa Odložila. Seskok na Julisku je mezi reprezentanty velmi oblíbený, i když
svojí náročností a variabilitou podmínek hodně
složitý. Seskok v Praze je vždy velkou loterií. Kluci
letos připravili novinku. Přistání Libora Janouška
a Pavla Taršinského proti sobě bylo velmi efektní
a představuje vrchol parašutistického umění. |
9
parašutismus
desetiboj
Götzis
Návrat
gymnastika
gymnastky:
sláva
i smůla
text: Martin Hašek, redaktor deníku Sport
foto: Zdeňka Tcholaková
Konec gymnastické kariéry Jany Komrskové
se přes atletickou epizodu proměnil v nejlepší
jaro její kariéry. Třiadvacetiletá závodnice
nabrala novou sílu, zářila v soutěžích
Světového poháru a na mistrovství Evropy
ve Volosu jí těsně unikla bronzová medaile.
M
ěla z ní být nová Daniela Bártová. Z jedné
atletické sezony ale Janě Komrskové zbyly jen
vzpomínky, tělo osvěžené jiným druhem tréninku
a znovuprobuzená vášeň k jejímu původnímu sportu. Po olympijských hrách 2004 Komrsková opustila
gymnastiku kvůli skoku o tyči, kterému se začala
věnovat v Dukle Praha. Následky zranění lokte ji ale
nepustily dál.
„Nebyla jsem schopná udržet tyč. S trenérem Paterou jsme se domluvili, že to nemá smysl zkoušet,“
vysvětlila Komrsková. „Dohodli jsme se, že budu
skákat dálku. Ale to by mě nebavilo, chybělo mi tam
pět let techniky. Začala jsem trochu sama cvičit
a pak to šlo ráz na ráz.“
Komrsková dostala nabídku z gymnastického
klubu Sokol Brno I a začala trénovat s reprezentačním trenérem Stanislavem Vyzinou. Hned splnila
účastnická kritéria pro závod Světového poháru
ve Stuttgartu a hned postoupila do finále přeskoku!
„Trvalo to jen měsíc a půl a na přeskoku i kladině
jsem byla zpátky. Na prostných to trošku trvalo, ale
měla jsem čas. Jen na bradlech mi odešla síla v rukou,“ vyprávěla Komrsková, která se velmi rychle
vrátila mezi elitu.
Zářila v závodech Světového poháru, v Chotěbuzi
byla na přeskoku třetí, v Gentu pátá. Druhé místo
přivezla z moskevského závodu Světové hvězdy.
Na mistrovství Evropy v řeckém Volosu skončila
čtvrtá, těsně za bronzovou medailí. V závodě nastoupila se zatejpovaným kotníkem, který si poranila jen týden před soutěží.
„Hloupě jsem doskočila na kladině a natrhla jsem
si vaz v kotníku,“ líčila Komrsková. „Ale v závodě
jsem neměla pocit, že by mě to omezovalo. Stačily
trochu lepší skoky a třetí místo z toho bylo určitě.
V ten čas jsem byla zklamaná, ale jinak jsem strašně
moc spokojená. Mám za sebou velice úspěšný půlrok. Byly to asi nejlepší výsledky v mé kariéře.“ |
DUKLA opět na stupních
text a foto: Jana Senková
|Stříbrný tým Dukly
pětiboj
Starobylá litevská metropole Kaunas hostila ve dnech
24. – 30. května 2006 účastníky 38. mistrovství světa
CISM v moderním pětiboji. Padesát devět závodníků
a závodnic z 15 členských států CISM bojovalo
o medaile armádního mistra světa jednotlivců,
družstev a štafet.
P
ořadatelská země poprvé ve své historii pořádala tak významnou mezinárodní sportovní
akci CISM. Ke spolupráci si pozvala odborníky
z Lotyška, Polska a Maďarska. Jezdeckou disciplínu
kompletně zabezpečoval tým litevských jezdeckých
specialistů, kteří předvedli dvaadvacet jezdeckých
koní, z nichž však čtyři neodpovídali předepsaným
standardům. Tím byla znehodnocena soutěž štafet.
Na tuto skutečnost doplatila jak štafeta ČR, tak
i štafety Itálie a Polska, které patřily mezi medailové favority. Neovlivnilo to však soutěž jednotlivců,
kde bylo vybráno 16 nejlepších koní.
10
|Libor Capalini a David Svoboda
Naše družstvo ve složení Libor Capalini, Michal
Sedlecký, Martin Dvořák a junior David Svoboda
statečně bojovalo o postup do finálového závodu.
Všichni čtyři postoupili, ale bohužel rozhodnutím
pořadatele a sportovního výboru CISM nebylo
Martinu Dvořákovi povoleno startovat ve finále.
Finále probíhalo dle pravidel UIPM, závodníci
začínají střelbou ze vzduchové pistole. Z maximálního počtu 200 kruhů nastřílel David Svoboda 184,
Libor Capalini 180 a Michal Sedlecký 179 kruhů.
V šermířské disciplině se 32 závodníků utkalo každý
s každým na jeden zásah. Tuto disciplínu vyhrál
benjamínek družstva David Svoboda s 1 000 body,
Libor Capalini získal 860 a Michal Sedlecký 748 bodů. Plavecká dvoustovka probíhala v 25metrovém
bazénu, vítězný Libor Capalini dosáhl času 2:00,00,
David Svoboda 2:06,06 a Michal Sedlecký 2:08,02.
Po třech disciplínách vedl v soutěži David Svoboda.
lyžování
dukla sport
dukla sport
Olympijská vítězka hledá trenéra
a myslí na vítězství ve Světovém poháru
POSLEDNÍ závodní rok
Lyžařský svět se točil dál i na jaře. K důležitým změnám došlo ve vedení běžeckého
i sdruženářského úseku. Hlavní zpráva ale zní: Kateřina Neumannová bude ještě jednu
sezonu závodit. A její rozlučková sezona určitě nebude nudná. Bude si muset poradit bez
osvědčeného kouče Stanislava Frühaufa, přesto plánuje útok na triumf ve Světovém poháru!
N
ež Kateřina Neumannová skončí s kariérou,
uspořádá velkolepou rozlučkovou tour. Po víc
než měsíčním váhání koncem dubna potvrdila své
rozhodnutí pokračovat v závodění.
„Když to vezmu čistě rozumově, myslím, že jsem
měla skončit,“ podotkla Neumannová. „Lepší už nikdy nebudu a olympiádu už nevyhraju, mistrovství
světa je s velkým otazníkem. Budu lyžovat, protože
mám sport ráda. Rozum jsem úplně nezapojovala,
převážilo srdce.“
Pohárové ambice
Do posledního roku vstoupí Neumannová s novou
motivací. Poté, co v minulých dvou sezonách vyhrála
na mistrovství světa i olympijských hrách, se bude
chtít v rozlučkové zimě zaměřit na celkové vítězství ve Světovém poháru. Bude to pro ni znamenat
významnou změnu v programu sezony. Bude muset
závodit i ve sprintech, kterým se po narození dcery
před třemi lety důsledně vyhýbala. Za odměnu může
|Jana Komrsková
Jezdecké a běžecké soutěže probíhaly v překrásném prostředí parku poblíž historického centra
Kaunasu. Parkúr s 15 překážkami do 120 cm výšky
byl velice obtížný a nejlépe se umístil Libor Capalini. Z 1 200 možných bodů dosáhl 1 144 bodů,
což ho vyneslo na 5. místo. Michal Sedlecký získal
1 140 bodů, David Svoboda, který neměl štěstí při
losování, dosáhl 1 032 bodů a klesl na čtvrté místo.
V běhu vybíhali společně David s Liborem. Na
obtížné tříkilometrové trati nakonec doběhl Libor
na vynikajícím 2. místě, David skončil na 7. a Michal na 12. místě.
Od doby, kdy byl moderní pětiboj zařazen
do ASC DUKLA, stalo se již tradicí, že naši pětibojaři přivezli z každého armádního MS minimálně
jednu medaili. |
text: Martin Hašek, redaktor deníku Sport
foto: ČOV
Výsledky 38. MS CISM 2006
Jednotlivci muži:
1. Nikolaj Jaskov
2. Libor Capalini
3. Denis Čerkovskis
Družstva muži:
1. Lotyšsko
2. Česká republika
3. Ukrajina
Jednotlivci – ženy:
1. Viktoria Tereščuková
2. Laura Asadauskaiteová
3. Elena Rublevská
Štafety – muži :
1. Rusko
2. Litva
3. Ukrajina
RUS
CZE
LAT
UKR
LIT
LAT
|Jakub Janda
dostat jediný titul, který jí chybí. Zatím byla v celkovém hodnocení Světového poháru dvakrát druhá
a jednou třetí.
„Pokud bude dobrá letní příprava plus podzim,
možná se pokusím objet celý seriál a třeba se pokusím svěťák celkově vyhrát,“ líčila Neumannová. „Ale
nehodlám se tím stresovat. Uvidíme, jestli to půjde.
To, že nejsem celkovou vítězkou Světového poháru,
není nic, co by mě nervovalo.“
Úspěchu v poháru tentokrát Neumannová podřídí
i mistrovství světa v japonském Sapporu. Tam totiž
hrozí, že výsledky může ovlivnit zrádné počasí, a čeká se šampionát bez větší divácké kulisy.
„Sapporo je lyžařsky nudné,“ poznamenala Neumannová.
Trenérské změny
Přípravu na novou sezonu zahájila Neumannová sama.
Trenér Stanislav Frühauf, který s ní strávil zatím celou
kariéru, dodržel slovo a po turínských olympijských
hrách skončil. Lyžování se chce věnovat dál jen jako
trenér mládeže.
„Dosáhli jsme spolu vrcholu a je nejlepší čas odejít,“
prohlásil Frühauf.
O jeho nástupci zatím není jasno. Neumannová
chvíli uvažovala o Miroslavu Petráskovi, který už vede
mužskou reprezentaci, a jednala s bývalým šéftrenérem reprezentace Vladimírem Pavlatou. Do uzávěrky
rozhodnutí nepadlo.
Nové trenéry už získaly týmy skokanů na lyžích
a severské kombinace.
Dosavadní skokanský kouč Slovinec Vasja Bajc
se rozloučil hodnotící zprávou, v které ostře zkritizoval zdejší prostředí. „Tolik skokanských analfabetů
jsem nikde jinde neviděl,“ napsal Bajc.
Na jeho místo přišel Rakušan Richard Schallert, dosavadní asistent u tamního národního týmu. Do Česka
s sebou přivedl fyzioterapeuta Gernota Landerera.
Asistentem se stal Jakub Jiroutek.
Manažeři Jakuba Jandy se snaží dál vyjednávat
o získání některé z reklamních ploch. Skokanská valná
hromada však zavázala Radu úseku plochy reprezentantům neposkytovat. Jandova reprezentační smlouva vypršela koncem května, budoucnost je nejasná.
Předsedou sdruženářského úseku se stal Radek Cikl
a vzápětí byl oznámen i nový trenér reprezentace.
Je jím Bohuzlav Rázl, který už koncem šedesátých
let trénoval pozdějšího mistra světa Ladislava Rygla
staršího. Pak se proslavil bronzovými medailemi
z olympijských her 1988 a mistrovství světa 1989
s mužskými běžeckými štafetami. Asistentem bude
Ladislav Šmíd.
Změnilo se i vedení běžeckého úseku, jehož novým
předsedou je Petr Honzl. Nové věci zkouší i dva
významní závodníci. Lukáš Bauer od května trénuje
s německým týmem v Oberwiesenthalu, jako jediný
z týmu dál zůstává v klubu SKP Jablonec nad Nisou.
Martin Koukal naopak přestoupil do Dukly Liberec,
která sdružuje zbytek národního mužstva. |
|Vítězná Kateřina Neumannová
lyžování
gymnastika / pětiboj
11
sportovní střelba
Představujeme
Armádní střelecký
stadion
Dukla v Plzni
Na závodech CISM v Plzni se střelci Dukly neztratili. Kostelecký nejlepší z Čechů ve SP brokařů
Stříbrnou mušku
měl Šafránek
Střelecká
chlouba
Koncem dubna hostila plzeňská střelnice v Lobzích
mezinárodní závody armádních sportovců střelců pod
vlajkou CISM. Ty se střílejí v neolympijských disciplínách,
velkorážních zbraních, ale přesto se na palebné čáře objevují
borci, kteří mají ve vitrínách cenné kovy z velkých závodů.
sportovní střelba
text: Karel Felt
foto: Ivana Roháčková, archiv ASC DUKLA
P
lzeň hostila stovku borců ze čtrnácti evropských
zemí. Kromě našich i střelce z Rakouska, Belgie,
Dánsko, Finska, Francie, Německa, Maďarska, Lucemburska, Nizozemska, Norska, Polska, Slovenska
a Švýcarska. Kvalitních střelců nemá plzeňská Dukla
nazbyt, navíc někteří si plní povinnosti v olympijských disciplínách.
Osamocený pistolář
Mezi pistoláři startoval jen jeden český zástupce,
který ale vydal za celé družstvo – Pavel Šafránek
– dlouholetá česká jednička v neolympijských
disciplínách a jeden z nejlepších Evropanů ve velkorážních zbraních. Na palebnou čáru se postavil
v soutěžích jednotlivců i družstev, což pravidla
umožňují. Kdyby k sobě měl dva borce s výkonností
o něco vyšší než průměrnou, pak mohla být skromná sbírka medailí mnohem větší.
V soutěži družstev ve velkorážní pistoli na 30 + 30
ran nastřílel Pavel 579 bodů, což bylo absolutně
nejvíc ze všech. V soutěži jednotlivců ve stejné
disciplíně se ještě zlepšil na 581, vyhrál však Polák
Krzystof Zgórski nástřelem 585. I tak je Šafránkovo
stříbro velkým úspěchem.
Šafránek vládne rychlopalbě na 3 x 20 ran a v soutěži družstev dosáhl opět výkonu 579 bodů. Mezi
jednotlivci to znamenalo druhý nejlepší výkon, jen
Francouz Thierry Riedinger byl o bod lepší. V samostatné soutěži jednotlivců pak Francouz nastřílel
587 a Šafránek s 583 skončil opět na stříbrném
stupínku.
|Střelec Milan Mach
12
text: Pavel Bittner
foto: archiv ASC DUKLA
|Pavel Šafránek
Puškaři nezklamali
České medailové žně tím na tomto závodě CISM
skončily. Ani výkony puškařů však rozhodně nebyly
špatné a reprezentanti Dukly potvrdili, že velkorážná puška je zbraň, v níž patří k evropské špičce.
Tříčlenný tým táhl v závodě družstev na 3 x 20 ran
ostřílený medailista ze světových a evropských
šampionátů Milan Mach výkonem 575 bodů
(197 vleže, 186 vstoje, 192 v kleče), Václav Bečvář
dosáhl celkově 566 bodů (198, 179, 189), stejně
jako Michal Kalný (194, 189, 183). Dohromady to
dalo 1 707 bodů, což stačilo na čtvrté místo. K bronzu chybělo českému triu jen devět bodů, zlato získali čtyři Finové celkovým součtem 1 729 bodů.
I když pro střelce plzeňské Dukly nejsou neolympijské disciplíny hlavní náplní tréninku, přesto
v nich dosahují velmi dobrých výsledků a na mistrovství světa, které hostí na přelomu července
a srpna Záhřeb, by se rozhodně nemuseli ztratit.
Prvotním cílem bude uspět v olympijských disciplínách.
Velká cena
Na tradičně výborně obsazené Velké ceně osvobození Plzně na začátku května v běžícím terči opět
dominovali střelci Dukly. Malorážku na 50m vyhrál
Miroslav Januš s 596 body, třetí byl Luboš Račanský
589 a pátý Bedřich Jonáš s 585 b. Ve vzduchovce na-
Lobzy – tak se nazývá část Plzně, kde se areál střelnice armádního sportovního střediska nachází. Polohou velmi lukrativní místo při okraji
města je od centra pět minut městskou hromadnou dopravou. Z historie je známo, že toto místo sloužilo již ve 12. století jako cvičná střelnice
pro 35. pěší batalion. Dnešní, tedy situační podobu začal získávat areál pro sportovní střelbu až po roce 1961. To byly vybudovány samostatné
střelnice pro střelbu na 300, 50 a 25 metrů, včetně hlavní budovy a parkovacích ploch. Provoz byl slavnostně zahájen při akci „Spartakiáda
spřátelených armád“ v roce 1962. O rok později se střelci pražské Dukly přestěhovali do Plzně. Začátkem supermoderního pojetí střeleckého
zázemí je ale nutno označit rok 1996, kdy byla dokončena stavba univerzální střelecké haly. Tato hala čítá jak 50 stavů na vzduchovkovou střelbu
z pistolí i pušek, tak i střelnici pro střelbu na běžící terč.
Právě disciplína na běžící terč přinesla největší
úspěchy plzeňské Dukle a proslavila ji. Střelnice
na běžící terč svým elektronickým osazením patří
k jedinečným svého druhu a je pravda, že dodnes
je označována za nejlepší na světě. Má na to právo
i proto, že zde padlo mnoho rekordů světových
i evropských, často právě díky domácím střelcům.
Bylo proto pro nás všechny velkým zklamáním, když
v roce 2004 bylo rozhodnuto o vyškrtnutí disciplíny
běžící terč z programu olympijských her.
Fenomén doby
|Nástup k slavnostnímu zahájení
V soutěži jednotlivců zvítězil Fin Henri Häkkinen výkonem 582 bodů (195, 194, 193), nejlepší
z českých střelců Milan Mach obsadil pátou příčku
za 578 bodů (198, 190, 190) a k bronzu mu chyběl
jediný bod. Václav Bečvář skončil sedmý s 576
body (197, 186, 193), Michal Kalný v závodě jednotlivců nestřílel, jako jediný z českých puškařů
však startoval v rychlopalbě velkorážnou puškou
na 3 x 20 ran. Střílel se pouze jeden závod, v němž se sčítaly výsledky pro družstva. Těm vládli
Norové celkovým nástřelem 1 703 bodů a všechny
soupeře nechali daleko za sebou. Mezi jednotlivci
se všichni tři vešli do nejlepší šestice a zlato získal
Hans Bakken za 572 bodů (197, 185, 190). Michal
Kalný, jediný český zástupce na palebné čáře,
obsadil solidní třinácté místo nástřelem 551 bodů
(190, 176, 185).
sportovní střelba
dukla sport
dukla sport
opak kraloval věkem ještě junior Caknakis, který netradiční formou „duelového finále“ vyřadil všechny
své soupeře, včetně Švéda Andersona, který měl v základu o 7 bodů více. Překvapením je, že si nakonec
v závěrečném rozstřelu poradil i se zkušeným Janušem. Ve sportovní pistoli se pomalu dostává do formy
stříbrná medailistka z OH v Aténách Lenka Hyková,
která skončila čtvrtá za 781,1 b. (578 + 203,1).
Ze světa
Na světových pohárech se českým reprezentantům
zatím tolik nedaří. Nejlépe si vede brokař královéhradecké Dukly David Kostelecký v trapu. V čínském
Tung Kuangu v dubnu skončil šestý výkonem 141 b.
(122 + 19) a v květnu v Káhiře dokonce třetí za 141 b.
(119 + 22), když k vysněnému účastnickému místu
na OH 2008 mu chyběl jediný bod. Snad příště... |
Od roku 2003 má střelecký stadion vybudovanou
největší chloubu – finálovou střeleckou halu.
Je teprve šestou stavbou svého druhu na světě
a slouží k finálovým závodům pro všechny střelecké
disciplíny. Odpovídá současnému trendu sportovní
střelby přibližování střeleckých soutěží veřejnosti.
Po odstřílení základního závodu se postupuje
do finále, kde se střílí finálová desetiranná položka.
Přihlížející tak mají možnost sledovat po každé ráně
měnící se pořadí a zásah na desetinné místo přesně.
Hala je fenoménem své doby díky elektronickému
vybavení, prostorům pro novináře či vlastní telefonní ústředně. Z finálových závodů je možno díky
on-line studiu přenášet výsledky do celého světa
po každé ráně. Po dokončení této stavby se střelecký stadion v hodnocení světové střelecké federace
dostal v pořadí důležitosti na druhé místo v Evropě
a šesté na světě. Díky tomuto posunu se může areál
pyšnit pořádáním soutěží mistrovství Evropy či
evropských pohárů.
Po velkých povodních v roce 2002 se armádní
stadion musel z velké části významně zrekonstruovat a opravy se dočkala i 50metrová malorážková
střelnice. V současné době má tato střelnice 72
stavů a přímo navazuje na finálovou halu. V rámci
likvidace povodňových následků byly do nového
kabátu oblečeny i prostory služební střelnice. Tyto
části slouží pro střelecký výcvik vojenské policie
a zásahových jednotek. Rekonstrukce a moderniza-
ce se nezastavily. Po rozšíření 50m střelnice se dočkala i nejdelší 300m střelnice tohoto armádního
areálu.
Další plány
Letošní rok bude na střeleckém stadionu Dukly
Plzeň ve znamení kompromisů mezi plánovanými
akcemi a modernizací některých částí střelnic.
Všichni doufáme, že výstavba zasáhne co nejméně
do kalendáře letošního střeleckého roku.
Nejvážnější investici však připravuje armáda
do výstavby střelnice na 25 m. Tato stavba bude
rozdělena do tří etap tak, abychom mohli jednotlivé
dokončené celky využívat. Prvním celkem je výstavba zastřešeného zázemí pro diváky až po palebnou
čáru, čímž vznikne v Lobzích nová střelecká hala.
Další etapou bude výstavba jediného tunelu propojujícího tuto halu s terči. Právě kryté terče a pískové dopadiště by tvořily třetí etapu. Armáda má
na letošní rok připravenou i investici do další části
elektronických terčů SIUS ASCOR pro 25m střelnici.
Vzhledem k velké finanční náročnosti pořízení
těchto terčů se nedá zatím mluvit o plně elektronické střelnici. Důležitým momentem celé výstavby je,
že počet střeleckých míst se zvýší ze stávajících 40
stavů na 60, a to při zachování stejného prostoru
této střelnice. Po dobu výstavby je připraveno
provizorní řešení pro „pětadvacítku“ na nově vybudované služební střelnici, kde bude k dispozici 20
otočných stavů. Bohužel, celá stavba je provázena
množstvím legislativních problémů se spuštěním
celé akce. Doufejme, že další odvolávání se firem
nás neodsune do pozice věčných žadatelů.
Zde se podle předběžných projektů pohybuje investice okolo 20 milionů korun, a tak se bude muset
postupně výstavba rozdělit na jednotlivé etapy.
Věřím, že zázemí jedné z nejlepších střelnic Evropy se modernizací opět posune svými možnostmi
třeba k pořádání mistrovství Evropy či světa. |
Souboj s Úslavou
Do budoucna se již nyní uvažuje o celkové ochraně
střelnice před nevyzpytatelnou řekou Úslavou.
Škody způsobené velkou vodou, která zaplavila
střelnici v roce 2002, byly v konečné míře vyčísleny
v desítkách milionů. Záměrem je vybudovat protipovodňovou hráz na straně, která sousedí s řekou.
13
fotoreportáž
dukla sport
dukla sport
fotoreportáž
text: Petr Lakomý
foto: Cyril Schejbal
Přijetí úspěšných olympioniků
Přijetí úspěšných olympioniků z řad příslušníků ASC DUKLA ministrem obrany Karlem Kühnlem
za přítomnosti dalších čelních představitelů resortu se uskutečnilo v pondělí 27. března 2006. Důvod
tohoto setkání vyjádřil pan ministr: „Armádní sportovní reprezentace tvoří vždy největší část naší
sportovní reprezentace na všech olympijských hrách a většinou i na MS, pokud se nejedná o fotbal
nebo hokej, a proto si myslím, že je přínosné a správné, abychom se tady, na půdě MO sešli a abych vám
poté, co ZOH v Turíně skončily z hlediska armádního vrcholového sportu úspěchem, který staví armádní
sportovce opět na špičku celé sportovní reprezentace, upřímně poděkoval. Vám všem, stejně jako vašim
trenérům, vašim realizačním týmům, ale také vašim nejbližším, kteří to s vámi museli snášet, patří můj
dík a moje uznání“. Známé tváře našich olympioniků není třeba představovat. |
14
Padesátiny Dukly Liberec
Událost, související více s historií a tradicí armádního vrcholového sportu, byly oslavy 50. výročí
působení armádního vrcholového sportu v Libereckém regionu. 30. března letošního roku se v libereckém
Babylonu sešly všechny generace dukláků, které za půl století prošly Armádním sportovním střediskem
DUKLA nebo jeho předchůdci. Význam akce svou přítomností podtrhli čelní představitelé resortu
v čele s ministrem obrany Karlem Kühnlem. Přítomno bylo samozřejmě současné velení Armádního
sportovního centra DUKLA. V řadách účastníků oslav jsme poznali i zakládající členy libereckého
armádního sportovního střediska plk. Otto Janouška a plk. Bořivoje Dvorského. Npor. Pavlu Bencovi,
který byl do této hodnosti jmenován v průběhu oficiální části oslav ministrem obrany, chceme poděkovat
za organizaci slavnostního setkání. |
15
reportáž
dukla sport
dukla sport
reportáž
Druhý den
Kurz speciální přípravy pro krizové situace
|Nikola Sudová
v nezvyklé „sportovní ústroji“
Ojedinělý kurz, který píše svou historii již od roku 1994, získal mezi zasvěcenými zkrácený
název „kurz přežití”. Ve výcvikovém prostoru Dědice u Vyškova ho i letos pořádal Odbor
komunikačních strategií Ministerstva obrany ve spolupráci s Vojenskou akademií ve Vyškově.
Kurz je určen pro novináře a pracovníky humanitárních organizací, kteří se v rámci své profese
ocitají v oblastech válečných konfliktů.
K
dyž jsme dostali pozvání od Františka Heidekera, který celý kurz připravuje, neváhali jsme ani
minutu. Po dva květnové dny být zapojeni do fyzicky a psychicky náročného výcviku a vyzkoušet si,
co v nás je, byla lákavá výzva. Zážitky, které jsme si
pak odváželi, stály opravdu za to.
Nikola s Jirkou ukázali, co dokáží
Nikola Sudová (6. místo na ZOH v Turíně v akrobatickém lyžování, 2. místo z MS 2005) a Jiří Magál
(8. místo na ZOH v Turíně v běhu na lyžích – 50 km
klasicky) byli vybráni jako úspěšní sportovci Dukly,
kteří si měli zkusit něco, co ještě nezažili. Namísto
zimního sportovního oblečení dostali vojenský
stejnokroj vzor 95.
První den
Odvezli nás na výcvikovou dráhu o 33 překážkách.
Ačkoliv celý výcvik probíhal za stálé palby ostřelovačů, začalo to nenápadně. Ukrýváním v zákopech.
Vyběhnout a najít další úkryt v podobě hluboké
skruže se dalo zvládnout. Dokonce i plazení vodorovnou skruží proběhlo bez potíží. Další úkryt mezi
betonovými zdmi vypadal bezpečně, ale za rohem
se mohl skrývat nepřítel. Potom běh, kličkování,
nekonečné plazení v kamenitém terénu pod ostnantým drátem, krvavá předloktí a sedřená kolena.
Následuje vysoká betonová zeď. Obejít se nedá, ať
16
si ji každý zdolá, jak chce. Naštěstí pomoc druhých
je povolená. Pak kladina, seskokem zdolat velkou
výšku a rovnou do ohňové bariéry. Přichází únava, ale musíte přeběhnout ještě půl metru široký
dřevěný ponton, kývající se ze strany na stranu.
Při každém kroku se potápí, mokré dřevo klouže.
Zvládnout vodní plochu pomocí lana a kladky
vypadá bezpečněji, ale člověk má strach, že mu
dojdou síly a pustí se. To už ale čeká prudký kopec,
který je nutné co nejrychleji vyběhnout. Nemůžete
popadnout dech, svaly bolí, ale to už musíte ručkováním ve výšce udržet tíhu vlastního těla (stále
těžšího), poté čeká jakási dřevená bariéra v podobě
žebříku, nahoru, dolů, nahoru, dolů, unavené
nohy se na těch příčkách už ani nechtějí udržet.
Konec dráhy je na dohled, ale nemůžete se přece
nechat zastřelit, tak následuje běh, plazení, běh,
kličkování, ještě vydolavat něco z posledních sil
– konečně cíl – stejnokroj vzor 95 se dá ždímat,
tepová frekvence je na maximu. Pět minut oddech
a hned návrat zpět. Ne. Ještě ne. Ještě 20 kliků
pro nedisciplinovanost některých jednotlivců. Teď
jen „odpočinkově” dva a půl kilometru střídavě
klus a rychlý pochod na začátek tratě. To celé už
jen dvakrát a je to za námi. Naběháno, proplazeno,
překonáno přibližně 15 kilometrů. Mrštná Nikola
a vytrvalec Jirka přiznávají, že toho mají dost. Je
na nich ale vidět, že jsou šťastní a nadšení.
|Jiří Magál
se na výkon plně soutředil
Ohlasy
František Heideker: „Výkony sportovců byly skvělé,
je vidět, že jsou to trénovaní lidé. Na to, že přijeli
dnes ráno a viděli to poprvé, se dobře zapojili. Moc
mě překvapili a všechno absolvovali bez potíží a bez
řečí.”
Kurz přežití
Kurz přežití
Na programu byl lezecký trenažér „Jakub”. Z balkónu ubytovny, kde jsme bydleli, vypadal celkem
nenápadně. Po bližším seznámení už se nezdál tak
nenáročný, ale záludnosti měly teprve přijít. S lezeckými stěnami si Nikola s Jirkou poradili hravě.
Kolmá stěna, šikmá stěna, komín, slaňování, nic je
nazaskočilo. Byla to pro ně hračka, skoro jako kdyby
slézali skály denně. Nástraha čekala na Nikolu,
teprve když přišla na řadu simulace lezení po průčelí domu. Z jedné strany okap, který klouže, z druhé
strany hromosvod, který řeže do rukou a uprostřed
okenní otvor ve výšce asi 2,5 metru. Drobná, 162 cm
vysoká Nikola si vybrala okno. Když už se jí podařilo vyskočit do správné výšky, prsty skouzly a šlo
se znovu. „My malí lidi jsme prostě v nevýhodě”,
stěžuje si mezi neúspěšnými pokusy, kterých bylo
tolik, že už nikdo nedoufal v úspěch, ale nakonec
bylo okno zdoláno. Nikola je bojovník, a že ani při
jednom neúspěšném pokusu se nepřestala usmívat,
myslím už nikoho nepřekvapí.
Nejvíce adrenalinu vyvolávala následující disciplína. Na lano napnuté asi ve výšce 15 metrů si člověk
musí nalehnout trupem, čelem dolů a přetraverzovat ručkováním na druhou stranu. Ta hrozná hloubka pod vámi a pocit, že se tímto způsobem na laně
nemůžete udržet ani sekundu, je hodně, hodně
nepříjemná. Jirka to zvládl hravě. Zdolání každé
disciplíny bral jako otázku své vlastní cti, ale pak
přiznal: „Ani jednou jsem se nepodíval dolů.”
Dva dny rychle utekly a my jsme si domů odváželi
spoustu nezapomenutelných zážitků. Radkovi
Herotovi, trenérovi Nikoly, se výcvik pro válečné
a krizové oblasti líbil tolik, že odjížděl s velkým
přáním vyzkoušet si ho příště celý.
Naši dva sportovci byli milým oživením celé akce,
zanechali ten nejlepší dojem a ve Vyškově na ně
budou ještě dlouho vzpomínat. Navíc si vyzkoušeli,
že kurz přežití je možná stejně fyzicky i psychicky
náročný jako boj o medaile. To pro budoucí vojáky
z povolání určitě není k zahození.
Jirka Magál: „Já jsem si vzpomněl na dobu, když
jsem byl malej kluk. Jako sportovec jsem měl na vojně trochu jiný režim. Sice jsme se učili pochodovat,
měli jsme střelby, ale něco podobného jsem dnes
zažil poprvé. Výcvik v terénu je super a po fyzické
stránce to pro mě nebyl problém. Jen ten běh
s vestou vážící 5 kg bych si odpustil. Taky mi trochu
vadilo, že na nás stříleli a my jsme jim to nemohli
vrátit. Jsem rád, že jsem to tu mohl zažít. Už se
docela těším do uniformy.”
Nikola Sudová: „Vzhledem k tomu, že jsem po měsíční rehabilitaci odpočinutá, tak to docela šlo.
Nedokážu si představit, jak bych vypadala po absolvování celého desetidenního kurzu. Bylo to náročný. Navíc já jsem malá a ta vesta je na mě velká,
těžká, helma je taky velká, pořád mi padala do očí
a bolí mě z toho za krkem. Jinak to ale byla sranda,
moc mě to bavilo. Jsem ráda, že jsem si zkusila zase
něco jiného. Na zelený stejnokroj se docela těším,
jen ten výcvik by už nemusel být tak tvrdý.” |
text: Věra Černá
foto: Petr Schejbal
17
rozhovor
dukla sport
dukla sport
rozhovor
Úspěšná
historie zavazuje
Mužská házená má v Dukle Praha dlouholetou tradici a na velké úspěchy bohatou minulost.
V armádě se tento kolektivní sport začal rozvíjet již koncem roku 1948, a to ve všech třech v té
době provozovaných házenkářských sportech, tedy v české neboli národní házené, v házené
o jedenácti hráčích (tzv. handbalu) a v mezinárodní házené hrané s brankářem a se šesti
hráči v poli (tzv. sedmičkách). Až v první polovině 50. let došlo v Československu i v Dukle
k definitivní orientaci na dnes nejrozšířenější mezinárodní házenou. Házenkáři Dukly za téměř
šedesát let existence klubu dosáhli řady domácích i mezinárodních úspěchů. Celkem třicetkrát
dobyli domácí titul (28x v Československu, 2x v České republice), třikrát (v letech 1957, 1963
a 1984) se stali vítězi Poháru mistrů evropských zemí a řada z nich se velkou měrou podílela
i na velkých úspěších československé reprezentace včetně titulu mistrů světa z roku 1967.
ádný sportovní klub ale nemůže žít pouze z minulosti, musí se starat o přítomnost a především
o budoucnost. To dobře vědí i v Dukle, a proto
se klub v současnosti systematicky zaměřuje
na práci s mládeží. O rozhovor týkající se této
oblasti jsem požádal Pavla Faráře. Z minulosti
ho známe jako ligového házenkáře, který ovšem
současně se sportem zvládl i studium na Fakultě
tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Po skončení vrcholové sportovní kariéry se stal
trenérem a nyní působí zároveň jako hlavní trenér
Sportovního centra mládeže HC Dukla Praha, kde
navíc vykonává i funkci sekretáře klubu, a jako
asistent trenéra dorostenecké reprezentace.
Kdy v Dukle vzniklo házenkářské sportovní centrum mládeže?
„SCM házené zahájila svoji činnost v roce 2000
na základě projektu Ministerstva školství, mládeže
a tělovýchovy ČR, a to ve čtyřech klubech: pro
oblast severovýchodních Čech vzniklo SCM v HC
Dukla Praha, pro oblast jihozápadních Čech v TJ
Lokomotiva Plzeň, pro oblast severní Moravy v HC
Baník Karviná a pro oblast jižní Moravy v HC Zubří.
SCM v Dukle sdružuje starší a mladší dorostence a je
přiřazeno k HC.“
Ve výčtu mi chybí družstvo HC Dukla Praha SCM,
které letos úspěšně působilo ve 2. lize mužů pro
oblast severovýchodní Čechy.
„Na základě žádosti trenérů SCM zařadil Český svaz
házené od minulé sezony do každé ze čtyř skupin
2. ligy mužů po jednom týmu lokálně příslušného
SCM. Šlo o to, aby ti nejlepší starší dorostenci
a junioři mohli hrát kvalitní soutěž. Občas se totiž
přihodilo, že naši starší dorostenci vyhráli zápas
ve své 1. lize i s pětadvacetibrankovým rozdílem,
aniž by se museli nějak zvlášť snažit. To se teď už
nestává, protože proti družstvům SCM se druholigové týmy mužů vždy chtějí vytáhnout. Po dvou
letech trvání tohoto experimentu jej tedy hodnotíme velmi pozitivně. Byly sice hlasy, které tvrdily,
že dojde k mrzačení mladých hráčů a že dorostenci
nebudou náročnou soutěž zvládat, ale já si myslím,
že kluci na to fyzicky stačí a že jim tahle konkurence
jen prospívá. Hráče staršího ročníku té které věkové
kategorie posíláme hrát vždy soutěž o kategorii
výše, aby pro ně následný přechod nebyl tak prudký,
a to se nám vyplácí, protože je u nich patrný výkonnostní vzestup.“
Kolik mládežnických družstev a v jakých věkových
kategoriích v současné době v Dukle působí?
„Je jich dohromady osm. V žákovské kategorii jsou
to minižáci, mladší žáci a starší žáci, kteří mají kvůli
tomu, abychom obsáhli co největší území hlavního
města, vždy jedno družstvo na Praze 4 a jedno
na Praze 6, a v dorostenecké kategorii máme po jednom družstvu mladších a starších dorostenců.
Mládežnické kategorie jsou vždy dvouleté, takže
ve starším dorostu jsou letos hráči narození v letech
1987 a 1988 atd. Celkem od minižáků po dospělé je
v HC registrováno asi 150 hráčů.“
Jakým způsobem získáváte mládež?
„To je samozřejmě trochu problém, protože házená
v Česku nepatří mezi nejpopulárnější sporty. Povinnost sehnat si děti do svých družstev leží částečně
na trenérech mládeže, ale hlavní penzum téhle
velmi důležité práce pro nás odvádí pan Jaroslav
Chvalný starší. Obchází základní školy, objíždí
turnaje v míčových hrách a snaží se získat pro házenou ty nejmenší chlapce. Musím říci, že hlavně díky
jemu se nám daří naplňovat stavy mládežnických
družstev především v žákovských kategoriích.
U dorostu je už situace o něco jednodušší, protože
Jaký má Handball Club Dukla Praha statut a jaký je
jeho vztah k Armádě České republiky, respektive
k TJ Dukla Praha?
„HC Dukla Praha je od roku 1993 samostatnou
příspěvkovou organizací AČR a jejím zřizovatelem
je Ministerstvo obrany ČR. Klub sdružuje všechny
mužské věkové kategorie od minižáků po dospělé.
Muže a starší dorostence finančně spravuje HC,
mladší dorost a žactvo TJ, ovšem navenek HC vystupuje jako celek.“
18
Ve kterých soutěžích mládežnická družstva Dukly
startují?
„Minižáci a mladší a starší žáci hrají ve svých kategoriích Pražský přebor, tedy nejvyšší regionální
soutěž. Celostátní žákovská soutěž je organizována
pouze pro starší žáky, a to formou žákovské ligy,
která probíhá turnajově a již hrají družstva nominovaná jednotlivými oblastními svazy házené.
Dorostenci pak rovněž působí v nejvyšších soutěžích svých kategorií, jimiž jsou pro mladší dorostence 1. liga mladšího dorostu pro oblast Čechy
a pro starší dorostence celostátní 1. liga staršího
dorostu.“
jednak máme dvě žákovské větve, z nichž vždy
vznikne jedno družstvo mladšího dorostu, a jednak
do tohoto družstva přibíráme mladé talentované
házenkáře z jiných klubů naší spádové oblasti, jimž
můžeme nabídnout podmínky našeho SCM.“
Do systému výchovy mladých házenkářů patří
i sportovní třídy. Jaké s nimi máte v Dukle zkušenosti?
„MŠMT ČR zahájilo v roce 1999 projekt Intenzifikace
činnosti sportovních tříd s rozšířenou výukou TV,
z něhož ČSH vyšel a aplikoval jej do vlastního projektu. Dukla má sportovní třídy podle své spádové
oblasti v severovýchodních Čechách, konkrétně
v Lovosicích, Náchodě a ve Dvoře Králové. Zkoušeli
jsme je zavést i v Praze, ale nepodařilo se to, protože žádná námi oslovená škola nenašla v rozvrhu
hodin pro sportovní třídu dostatek prostoru. Sportovní třídy jsou totiž zřizovány v 6. až 9. ročníku
základní školy a od ostatních tříd se odlišují tím,
že mají doplňkový tělocvik v počtu dvou hodin týdně. V těchto hodinách se ovšem netrénuje házená,
ale rozvíjejí se obecné pohybové schopnosti dětí.
Každoročně pak probíhá testování sportovních
tříd, které mám jako hlavní trenér SCM na starosti.
Tímto způsobem si mohu vytipovat nadějné mladé
házenkáře, a když jsou v 9. třídě základní školy,
nabídnu těm nejlepším, aby přešli do našeho mladšího dorostu a třeba si už zároveň podali přihlášku
ke studiu na střední školu do Prahy. Tihle kluci
pak projdou celým systémem našeho SCM, a i když
pak u nás třeba nezůstanou a vrátí se do svého
mateřského klubu, jsou tam z nich většinou hvězdy,
protože mají proti svým vrstevníkům mnohem více
natrénováno.“
Kde mládežnická družstva Dukly trénují?
„Žáci z Prahy 4 mají svoji základnu v Braníku na sídlišti Novodvorská, kde spolupracují se Základní
školou Jílovská a využívají v létě její venkovní
hřiště s umělým povrchem a v zimě tělocvičnu. Žáci
z Prahy 6 mají k dispozici sportoviště na Julisce, kde
jsme donedávna měli dvě venkovní hřiště s umělým
povrchem na léto a v zimě nám sloužila místní
tělocvična. Od letoška je však na Julisce v provozu
nafukovací hala, takže naše tréninkové podmínky
se ohromně zlepšily už i proto, že jako házenkáři
máme přednostní právo k jejímu využívání. Dorostenci pak trénují společně s muži ve Středisku tělesné výchovy a sportu MO ČR v kasárnách 17. listopa-
du v Ruzyni, kde mají k dispozici jak venkovní hřiště,
tak i tělocvičnu, navíc několikrát týdně využíváme
i halu ve Sportovním centru ČVUT v Dejvicích.“
Jak vypadá tréninková příprava mladých házenkářů před sezonou, v jejím průběhu a po jejím
skončení?
„Dorostenecká sezona začíná v září a končí v květnu. Předsezonní přípravu rozjíždíme v srpnu zhruba
pět týdnů před prvním mistrovským zápasem.
Nejprve máme dva týdny hrubé přípravy pro nabrání
fyzické kondice, kterou absolvujeme na Julisce,
pak jezdíme na týden na soustředění, kde začínáme
s herní přípravou, a poslední dva týdny v ní pokračujeme v domácím prostředí. V zimní přestávce, která trvá asi dva měsíce, nejdříve opět vylepšujeme
fyzickou kondici, obvykle na zimním soustředění
na horách, a pak se stěhujeme zpět do haly na herní
přípravu. Po skončení sezony nastává přechodné
období trvající do konce června, během něhož zase
jednak trochu oživujeme fyzickou kondici a jednak
se věnujeme všem možným druhům sportů pro
zvýšení všestrannosti a obratnosti.“
se od 28. 7. do 5. 8. koná ME dorostenců v Estonsku
a od 10. do 18. 8. ME juniorů v Rakousku.
Oba naše reprezentační týmy na své šampionáty
již postoupily: dorostenci v červnové kvalifikaci, do
níž zasáhli tři naši hráči, přešli společně se Slovenskem přes Řecko a Bělorusko, junioři v kvalifikaci
hrané o Velikonocích, jíž se zúčastnili čtyři naši
hráči, zdolali společně s Německem Itálii a Island.
Mistrovství světa v obou kategoriích se budou
konat napřesrok a my doufáme, že se na ně rovněž
kvalifikujeme. |
text: Pavel Nekola
foto: Zdeněk Vaiz a archiv HC Dukla Praha
Mnoho českých házenkářů působí v současné době
v ligových soutěžích vyspělých západních zemí.
Nepotýkáte se i vy s problémem, že nejlepší dorostenci pošilhávají po zahraničním angažmá?
„Dukla s tímhle potíže nemá. Na pravidelné dojíždění někam kousek za hranice hrát nějakou nižší
soutěž je to z Prahy poměrně daleko a navíc tihle
kluci dobře vědí, že tam by si sice nárazově vydělali
trochu peněz, ale zároveň by ztratili nejdůležitější
roky své sportovní kariéry. V těchto mužstvech
se totiž téměř vůbec netrénuje, jen se hrají zápasy,
ale právě mladí házenkáři potřebují ke svému růstu
kvalitní tréninkový proces, bez něhož se nemohou
dále zlepšovat.“
Nejlepší dorostenci, mezi nimi i ti z Dukly, jsou
nominováni do reprezentace. V jakých kategoriích
jsou mláděžnické reprezentační družstva házenkářů tvořena a jaké hrají soutěže?
„V současné době máme reprezentační družstva
kadetů ve věku do 16 let, dorostenců do 18 let a juniorů do 20 let. Kadeti žádné mezinárodní soutěže
nehrají, dorostenci a junioři, v jejichž reprezentačních nominacích na tuto sezonu je pět, respektive
šest hráčů Dukly, mají střídavě ob jeden rok svá
mistrovství Evropy a mistrovství světa. Letos
19
házená
Ž
představujeme
dukla sport
dukla sport
představujeme
UNIASK ČR SE PŘEDSTAVUJE
text: František Dvořák
foto: archiv UNIASK
Unie armádních sportovních klubů České republiky (dále jen UNIASK ČR) vznikla v květnu 1994. Její vznik byl důsledkem ukončení
systémové podpory výkonnostního sportu Ministerstvem obrany.
Je dobrovolným, otevřeným a politicky nezávislým sdružením sportovních klubů a tělovýchovných jednot, které ve své činnosti úzce
spolupracují s útvary a zařízeními Armády České republiky (dále jen AČR).
STAŇTE SE ČLENY
UNIASK
UNIASK
PROJEKT ARMÁDNÍ KLUB / SPORTOVNÍ SOUTĚŽE UNIASK ČR / ROZVOJ REKREAČNÍHO A VÝKONNOSTNÍHO FOTBALU
K
aždý členský klub sdružený v UNIASK ČR si
na základě smlouvy o součinnosti zachovává
svoji právní subjektivitu. V roce svého vzniku měla
UNIASK ČR téměř 10 000 členů ve více než 60 členských klubech.
Jejich počet se v důsledku postupného snižování
mírových počtů AČR a ukončení vojenské základní
služby snižoval, až se v posledních třech letech
ustálil na 5 200 až 5 600 členech a 40 – 45 klubech.
K 31. prosinci 2005 měla UNIASK ČR 5 483 členů
v 38 členských klubech v 10 krajích České republiky vyjma Karlovarského, Moravskoslezského,
Zlínského a Vysočiny.
V členských klubech působí 60 sportovních oddílů
ve 30 sportovních odvětvích, z nichž nejvíce je
deset oddílů fotbalových.
Nejpočetnějším a nejvýznamnějším členským klubem UNIASK ČR je TJ Dukla Praha s 12 oddíly a odbory s 2 047 členy.
Vedle Dukly Praha jsou členskými kluby UNIASK
ČR i SSK Dukla Hradec Králové, SSK Dukla Plzeň, TJ
Dukla Brno, TJ Dukla Liberec, TJ UK Dukla Liberec
a Paraklub Dukla Prostějov, v jejichž řadách jsou
všichni současní armádní sportovní reprezentanti.
|Družstvo kadetů Dukly Olomouc
Více než třetinu členské základny tvoří mládež
do 18 let, další třetinu vojenští profesionálové
a občanští zaměstnanci resortu Ministerstva obrany. UNIASK ČR je od roku 1994 přidruženým členem
ČSTV, od roku 1996 členem Asociace vojáci společně a od roku 1998 přidruženým členem Českého
olympijského výboru. Ve všech těchto organizacích
má svoje zástupce.
Nejvyšším orgánem UNIASK ČR je valná hromada,
která se od roku 1994 konala třináctkrát. Řídícím
orgánem UNIASK ČR je výkonný výbor, který je
od roku 2000 devítičlenný.
20
Hlavními funkcionáři UNIASK ČR jsou:
předseda:
Miroslav MÁLEK – individuální člen
výkonný místopředseda:
Arnošt ŠULC – FK DUKLA Praha
místopředseda pro ekonomiku:
Ivo JOHN – SPORTCENTRUM DUO Praha
místopředseda pro sport:
Radek BEČVÁŘ – SSK DUKLA Plzeň
předseda kontrolní komise:
František STEJSKAL – AC GONG České Budějovice
Valná hromada UNIASK ČR konaná v dubnu roku 2002
přijala zásadní dokument „Programové zaměření
UNIASK ČR na léta 2003 až 2007“. Reaguje v něm
na reformu ozbrojených sil a svoji činnost zaměřuje
na vznik nových členských klubů v perspektivních
posádkách jako jsou Bechyně, Brno, Čáslav, Jince,
Náměšť nad Oslavou, Přáslavice, Vyškov, Žatec
a další.
V letošním roce přichází UNIASK ČR s projektem
„Armádní klub“, jehož základním cílem je renesance klubové činnosti v podmínkách AČR v podobě, která je obvyklá v armádách demokratických
států. Ve své podstatě jde o využití širokého potenciálu dobrovolných pracovníků členských klubů
UNIASK ČR a součinnostních organizací: Svazu
vojáků z povolání, Svazu vojáků v záloze, Svazu
letců apod. Předpokládá se i spolupráce s Českomoravským odborovým svazem civilních zaměstnanců
armády. Úspěšná realizace projektu přinese bezesporu významný ekonomický efekt. Nebude nutné
vytvářet systemizovaná místa pracovníků pro
organizaci volného času, dojde k efektivnějšímu
využití tělovýchovných zařízení, která jsou u řady
útvarů mnohdy ve volném čase nevyužitá.
Činnost členských klubů UNIASK ČR je, jako u podobných sportovních občanských sdružení, pestrá.
Vedle účasti v soutěžích, kulturní i společenské
činnosti, se řada z nich podílí na organizaci sportovních soutěží, které svým rozsahem přesahují
rámec regionu a České republiky jako jsou:
– GRAND PRIX ČR V ZÁPASE
(ASK VALZAP Chomutov)
– VELKÁ CENA OSVOBOZENÍ VE SPORTOVNÍ STŘELBĚ
(SSK DU Plzeň)
– VELKÁ CENA AČR V BROKOVÉ STŘELBĚ
(SSK DU Hradec Králové)
– PRAGUE HANDBALL CUP
(TJ DUKLA Praha)
– MEMORIÁL FR. HELLEBRANDA V BOXU
(ASK STŠ Moravská Třebová)
– MEMORIÁL LUBOŠE HARGAŠE a MEMORIÁL
VL. MORAVCE V CYKLISTICE
(TJ DUKLA BRNO)
UNIASK ČR se v součinnosti s ministerstvem obrany a ASC DUKLA již jedenáct let podílí na organizaci Slavnostního vyhlášení nejlepších armádních
sportovců.
Při této příležitosti vyhlašuje tři nejlepší jednotlivce, trenéra a kolektiv. Stejně tomu bude i letos
v pondělí 13. listopadu 2006 v Masarykově koleji
v Praze.
Prague Handball Cup 2006
Víte, co znamená zkratka PHC? Prague Handball Cup, určitě
jeden z největších a nejlépe zorganizovaných mezinárodních
mládežnických halových turnajů v házené na světě. S myšlenkou
jeho pořádání přišel před lety Jaroslav Chvalný, který v současné
době zastává funkci předsedy Českého svazu házené a zároveň je
i trenérem starších žáků Dukly Praha. Ze skromnějších začátků
se postupem času stala doslova mamutí akce. Turnaj se koná
od roku 1992 každoročně o velikonočních svátcích a pořádá jej
Dukla Praha ve spolupráci s Hlavním městem Praha.
text: Pavel Nekola s použitím serveru www.phc.cz
foto: archiv HC Dukla Praha
|Slavnostní zahájení Nelson Cupu v Praze v roce 2000
Výkonný výbor UNIASK ČR ve smyslu
„PROGRAMOVÉHO ZAMĚŘENÍ UNIASK ČR
NA LÉTA 2003 AŽ 2007“ vyzývá všechny zájemce
z řad vojenských profesionálů a občanských
zaměstnanců k vstupu do naší organizace.
|Nejlepší sportovci UNIASK ČR za rok 2002
Nezastupitelné místo v činnosti UNIASK ČR patří
péči o rozvoj rekreačního a výkonnostního sportu.
Výkonný výbor UNIASK ČR je v součinnosti s ASC
DUKLA, FK DUKLA Praha a TJ DUKLA Liberec v letošním roce gestorem:
– III. ročníku Memoriálu Ing. Karla Špatenky
v malé kopané (1. června 2006 v Liberci)
– V. ročníku turnaje přípravek nar. 1997
a ml. ve fotbale DUKLA MINI CUP
(21. června 2006 v Praze)
– VIII. ročníku turnaje národnostních menšin
v malé kopané o pohár místopředsedy senátu PČR
(24. června 2006 v Praze)
– I. ročníku turnaje velvyslanectví zemí EU, USA
a RUSKA v ČR ke Dni české státnosti o Pohár
ministra zahraničních věcí České republiky
(28. září 2006 v Praze)
UNIASK ČR, jako každá nestátní nezisková organizace podobného charakteru, prochází přirozeným
vývojem, který úzce souvisí s každodenní snahou
o získání finančních prostředků k zabezpečení činnosti dobrovolných funkcionářů, k řízení sportovní
přípravy členů, zejména mládeže, a bojem o místo
v povědomí funkcionářů resortu Ministerstva
obrany, popř. ostatních orgánů státní správy. Zda
se jí to daří, mohou posoudit členské kluby a jejich
členové. |
Co je podmínkou:
– založení občanského sdružení podle zákona
č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, ve znění
pozdějších předpisů a jeho registrace
u Ministerstva vnitra, pokud tomu tak není
–přidělení Identifikačního čísla (IČ) a zřízení
běžného účtu u vybraného peněžního ústavu
– podpis smlouvy o součinnosti s výkonným
výborem UNIASK ČR
Co nabízíme:
– odbornou metodickou pomoc při založení
občanského sdružení
– účast na úrazovém pojištění členů a smlouvách
s Ochranným svazem autorským a INTERGRAMEM
– pomoc při sjednávání pronájmů a výpůjček
zařízení v užívání útvarů a zařízení AČR
– pomoc při zpracování projektů k programům
dotační politiky z rozpočtu Ministerstva obrany
a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
– pomoc při organizaci a finančním zabezpečení
významných sportovních akcí.
Kontakt:
Výkonný výbor UNIASK ČR
Pod Juliskou 5
P.O.BOX 82
160 63 Praha 6 – Dejvice
tel. 973204606, 602979560
fax: 973204610
e-mail: [email protected] |
|Vítězné družstvo VII. ročníku
turnaje národnostních menšin
házená
CO JE UNIASK ČR?
H
rací systém turnaje je zvolen tak, aby každému
družstvu bylo umožněno sehrát minimálně pět
utkání a aby z každé kvalifikační skupiny postoupila
minimálně dvě nejlepší družstva. Základní skupiny
se vždy hrají systémem každý s každým, hrací systém se ovšem liší pro každou kategorii a je závislý
především na počtu zúčastněných družstev. Všechna utkání se hrají na 2 x 15 minut.
Letos v dubnu se konal již patnáctý ročník turnaje.
Zúčastnilo se jej celkem 428 chlapeckých a dívčích
družstev z dvaceti zemí celého světa, z nichž 138
bylo z Česka, 83 z Dánska, 44 ze Švédska, 40 z Německa, 34 z Chorvatska, 33 ze Slovenska, 11 z Itálie,
7 ze Slovinska, po 6 z Litvy a z Lotyšska, 5 z Belgie,
po 4 z Norska, z Rakouska a ze Srbska a Černé Hory,
3 ze Švýcarska, 2 z Tuniska a po 1 z Finska, z Islandu,
z Polska a z Brazílie. Pořadatelé vypsali po čtyřech
chlapeckých a dívčích věkových kategoriích: do kategorie A (ročníky 1987 a 1988) se přihlásilo 42
chlapeckých a 27 dívčích družstev, do kategorie B
(ročníky 1989 a 1990) 73 chlapeckých a 61 dívčích
družstev, do kategorie C (ročníky 1991 a 1992) 75
chlapeckých a 51 dívčích družstev a do kategorie D
(ročníky 1993 a 1994) 48 chlapeckých a 51 dívčích
družstev, což dohromady čítalo kolem 6 300 účastníků. Celkem bylo ve 22 pražských sportovních
halách odehráno 1 287 utkání.
Jednotlivé věkové kategorie měly tyto vítěze:
A: chlapci SGI Esbjerg I (Dánsko), dívky DHK
Olomouc; chlapci Dukly došli do čtvrtfinále, kde
byli vyřazeni pozdějším vítězem, družstvem SGI
Esbjerg I.
B: chlapci HC Zubří, dívky Hypo NÖ (Rakousko);
chlapci Dukly I a II skončili v osmifinálových
skupinách.
C: chlapci Partizan Bělehrad (Srbsko a Černá
Hora), dívky HC Zlín; chlapci Dukly II a III nepostoupili ze základních skupin, družstvo Dukly
I skončilo v osmifinálové skupině.
D: chlapci SSK Talent 90 Plzeň I, dívky DHC Slavia
Praha; družstvo Dukly II nepostoupilo ze základní skupiny a družstvo Dukly III neprošlo přes
osmifinále, ale chlapci Dukly I obsadili nakonec
bronzovou příčku, viz foto vlevo nahoře, když
v semifinále sice podlehli Sokolu Vršovice, ale
v boji o 3. místo přehráli slovinský RK Rudar
Trbovlje.
Na účastníky turnaje však nečekala jen sportovní klání, ale i bohatý doprovodný program.
Všemu vévodila Party na fontáně, která proběhla
15. dubna ve večerních hodinách u Křižíkovy
fontány v areálu Výstaviště Praha v Holešovicích. Kromě této akce byla tradičním zpestřením
pobytu účastníků návštěva pražských památek,
oblíbená především u zahraničních, ale i mimopražských sportovců. Mladí házenkáři se rovněž
mohli zúčastnit Maxi loterie, v níž výherci získali
množství zajímavých cen věnovaných sponzory
a pořadatelem turnaje.
Turnaj letos opět skončil velkým úspěchem
organizátorů, o čemž svědčí spokojenost všech
jeho účastníků. Již nyní však tým vedený Jaroslavem Chvalným začíná s pečlivou přípravou
na příští ročník turnaje, tak aby byl minimálně
stejně úspěšný jako ty předcházející. |
21
sportovní osobnost
První fotbalové krůčky udělal Josef Masopust
v divizním Mostu, prvoligové kopačky začal
v roce 1950 obouvat v Teplicích, ale potom
celých 16 let své báječné hráčské kariéry
zůstal věrný pražské Dukle, v jejímž dresu
v letech 1952 – 1968 sehrál 350 zápasů
a osmkrát jí pomohl k titulu mistra ligy.
Výrazně přispěl k úspěchům mužstva
v Americkém poháru i v evropských klubových
soutěžích. Hrál na mistrovství světa v roce
1958 ve Švédsku a po stříbrném triumfu
národního týmu na šampionátu v roce 1962
v Chile obdržel Zlatý míč pro nejlepšího
fotbalistu Evropy. O čtyři roky později byl
vyhlášen fotbalovým králem Československa.
Reprezentační dres oblékl v 63 utkáních.
sportovní osobnost
dukla sport
dukla sport
text: Jaroslav Pešta
foto: Karel Novák, archiv autora a ASC DUKLA
Mezi mrakodrapy
|Josef Masopust v dresu FIFA v mužstvu světa (1963)
Josef však místo bačkor dál obouval kopačky a zářil zejména při památných zájezdech Dukly mezi
americkými mrakodrapy. V roce 1961 se armádní
tým poprvé zúčastnil velkého mezinárodního turnaje v New Yorku. „Trénovat jsme chodili na louku
do blízkého Central Parku, kde jsme si branky udělali z drátěných odpadkových košů. Jednou nás však
málem vyvedli policajti na koních, kterým se nelíbilo, že někteří hráči jsou svlečeni do půl těla. Teprve
když se kluci oblékli, tak strážci mravnosti odjeli,”
líčí Masopust zajímavou příhodu.
Dukla na tomto turnaji doslova zářila. Po prvenství ve skupině si ve finále hladce poradila
i se slavným anglickým Evertonem. „Už v poločase
jsme vedli 5:0 a nadšení krajané nás chtěli odnést
na ramenou. Až později jsme se dověděli, že pořadatel turnaje W. Cox poslal o přestávce svého syna
Fotbalista století
Když pak v dalším ročníku určil los Dukle znovu
Górnik, tak Masopustovi zatrnulo. Po výsledcích 4:1,
0:3 a 0:0 musel rozhodnout los. „Byl jsem kapitánem
a k losovacímu aktu přišel za polský tým Oslizlo,
jehož nevybíravý zákrok na Kučeru jsem měl stále
před očima. Doslova jsem hypnotizoval jeho ruku,
když sahal po jednom ze dvou nabízených papírků.
Sáhl špatně, postoupila Dukla, ale byl to příliš chabý
a mírný trest za brutalitu polského kapitána,” říká
smutně fotbalový gentleman.
V říjnu 1963 oblékl Masopust s Pluskalem a Novákem dres mužstva světa, které ve Wembley nastoupilo v rámci oslav stého výročí kopané na naší
planetě proti Anglii. O rok později si zahrál v Bělehradě za mužstvo Evropy proti Jugoslávii a v roce
1965 s radostí přijal pozvání k benefičnímu utkání
od Stanleyho Mathewse.
Československým králem
V roce 1965 Masopust požádal o uvolnění z reprezentace, ale s fotbalem se ještě neloučil. Dukle
pomohl v roce 1966 k titulu a sám se dočkal nejvyššího domácího ocenění – stal se fotbalovým králem
Československa. Měl rovněž velký podíl na postupu
skvělého trenéra,” vrací se ke své první sezoně
v nové roli.
Dva roky pak vedl dukelské juniorské „béčko” a tři
prvoligové ročníky 1973 – 1976 působil u prvního
mužstva. S Duklou skončil postupně na druhém,
devátém a třetím místě. Ke svým nemalým hráčským zkušenostem však potřeboval i kvalifikaci
nejvyššího stupně, tedy I. třídy.
Trenérské úspěchy
Do studia se pustil ve svých téměř 45 letech s obavami a ve škole, zvláště zpočátku, se také dost trápil.
Jedna příhoda se zařadila mezi jeho nejkritičtější.
„Hned při první přednášce z biomechaniky se vyučující rozpovídal o skalárech, vektorech a tenzorech.
Ničemu jsem nerozuměl, a tak při dotazu asistenta,
zda je všechno jasné, jsem mu řekl, že školu musím
okamžitě opustit. Když totiž mluvil o skalárech,
tak jsem měl dojem, že to jsou rybičky do akvária,”
směje se a hned dodává, že přes opakující se různé
problémy školu přece jen dokončil a získal pro svoji
trenérskou práci tolik potřebný „papír.”
Masopust se dočkal i dalších trenérských úspěchů.
V roce 1978 dovedl Zbrojovku Brno k titulu, potom
Malá procházka životem Josefa Masopusta
Upsal se armádě
sportovní osobnost
V dubnu 1952 dostal povolávací rozkaz a o několik
týdnů později i nabídku do tehdejšího ATK Praha
na dlouhodobé angažmá. Neváhal, protože armáda vytvořila fotbalistům velice dobré podmínky.
Základní plat se pohyboval kolem pěti tisíc korun
a navíc brali prémie za vyhrané zápasy. Přitom
nechodili do práce a místo toho jako vůbec první
v Československu dvoufázově trénovali.
„Kouč Karel Kolský nám často připravil doslova
galeje. Tyto praktiky přebíral v trenérské škole,
kde byl jeho spolužákem i legendární Josef Bican.
Tenkrát se ho jeden ze zkoušejících zeptal, kdy byla
u nás zrušena robota. A božský Pepi odpověděl: Nevím, že byla někdy zrušena, já musím makat pořád,”
usmívá se fotbalista, který se brzy dočkal hodnosti
poručíka a s ní i pěkného bytu po filmové hvězdě
Věře Ferbasové na pražském Starém Městě.
V roce 1954 se Masopust oženil s výbornou házenkářkou z Trnovan Věrou Nicovou. Jejich svatba měla
dva obřady: na radnici a v kostele. „Spoluhráči si
mě dobírali, že jsem chtěl mít dvě svatební noci.
Šlo však hlavně o příbuzenské zvyky, ale i o politické důvody,” vrací se k životní události.
V roce 1956 se chystala velká reorganizace armádního sportu a jednou z variant bylo i rozpuštění
fotbalového mužstva ÚDA Praha. Dvě kola před
koncem ligy ÚDA skutečně přestala existovat,
ale nebyla rozpuštěna, nýbrž se přejmenovala
na Duklu.
|Josef Masopust přebírá Zlatý míč
nejlepšího fotbalisty Evropy 1962
Lepší než Pelé
Koncem roku 1958 se Dukla vydala na zájezd do Mexika na turnaj pěti týmů, kterého se zůčastnil i FC
Santos s tehdy nejpopulárnějším fotbalistou světa
Pelém. Brazilci kráčeli od vítězství k vítězství a nad
Duklou vedli už v deváté minutě 2:0. Třetí gól visel
ve vzduchu, jenže Dukla se jakoby zázrakem probudila a do konce poločasu otočila skóre na 3:2 ve svůj
22
|Rok 2001. Josef Masopust
|Pospíchal nahrává Masopustovi, ten střílí – góóól.
Československo vede ve finále mistrovství světa nad Brazílií 1:0
|Gratulace od Eusebia (1962)
prospěch. Po změně stran Santos sice vyrovnal, ale
poslední slovo patřilo Dukle, jmenovitě Masopustovi, kterého mexický tisk ocenil výše než Pelého.
„Bylo to nezapomenutelné utkání, v mnohém asi
vůbec největší v celé mé kariéře,” zdůrazňuje Masopust.
Když Karel Kolský na podzim 1959 v Dukle skončil,
začal se Masopust potýkat s velkou únavou. Nehrálo
se mu dobře a nevděční fanoušci to vycítili. Začal
dostávat i anonymní dopisy, v nichž nechyběly ani
výhružné hlasy. „Jeden z pisatelů mě nazval baňatým mnichem. Doporučil mi, abych se obul do bačkor a ne do kopaček a abych ještě jednou udělal svůj
pověstný slalom. Ale ze hřiště ven, aby mě diváci
už nikdy neviděli,” vykresluje vynikající fotbalista
jednu ze stinných stránek života.
|Na trenérské lavičce
za naším sekretářem s prosbou, abychom už žádné
góly nedávali. Pan Kolář nám však toto přání nevyřídil, a tak jsme vyhráli 7:2. V odvetě jsme zvítězili
2:0 a s jedinou remízou a s celkovým skóre 49:11
z deseti zápasů jsme se s USA rozloučili,” dodává
Masopust, který se výrazně zasloužil o stříbrnou
medaili národního mužstva na mistrovství světa
1962 v Chile.
Když potom koncem roku byl vyhlášen nejlepším
fotbalistou Evropy a obdržel Zlatý míč, telefonoval
do Mostu: „Táto, nejmíň polovina toho míče je
tvoje. Nemysli si, že to nevím.” Od maminky pak
uslyšel jen vysvětlení jejích někdejších starostí:
„Já jsem jen měla strach, abys ten fotbal nedělal
zbůhdarma.”
Dukly do semifinále Poháru mistrů. Na podzim
1967 vstoupil do své 16. sezony v armádním celku
a najednou byl bez nálady. Když mu pak manželka
prozradila, že ho někteří členové výboru Dukly
na tribuně už odepisují, začal se vší vážností pomýšlet na odchod.
V roce 1968 ho Dukla uvolnila do belgického
Molenbecku, kde se stal dirigentem týmu, jeho nejlepším střelcem a gólem po svém typickém slalomu
v rozhodujícím utkání mu pomohl do I. ligy. Celý
stadion tehdy skandoval Josef, Josef, Josef. „Bylo
příjemné sklízet v 38 letech takové ovace,” připomíná dnes. Po dvou letech se Masopust s rodinou
vrátil do Prahy a s blížící se čtyřicítkou se rozhodl,
že s fotbalem jako hráč skončí.
Mírný trest za brutalitu
Návrat na Julisku
Mezi nejsmutnější Masopustovy fotbalové vzpomínky patří utkání v Poháru mistrů v roce 1963
proti Górniku Zabrze. Po porážce 0:2 v Polsku Dukla
v pražské odvetě zvítězila 4:1, ale zároveň to byl
poslední velký zápas talentovaného Rudy Kučery,
který po Oslizlově úderu loktem do spánku utrpěl
vážné zranění.
je vyhlášen Fotbalistou století
České republiky
působil v belgickém Hasseltu a v letech 1984 – 1987
i u národního mužstva. Na sklonku své trenérské
dráhy ještě zkusil štěstí v exotické Indonésii, ale
v polistopadové éře už nechtěl do fotbalového dění
aktivně zasahovat. Zato se právem dočkal několika
mimořádných poct. V roce 2001 dokonce usedl
na českém trůnu s titulem Fotbalista století. |
|Od ministra Jaroslava Tvrdíka
převzal Josef Masopust Záslužný kříž
ministra obrany ČR I. stupně
Fotbal však byl jeho život a s ním se rozloučit nemohl. A tak hned po angažmá v Belgii vedla jeho cesta
zpátky do Dukly, které jako hráč odevzdal všechno.
Měl určité obavy, ale byl příjemně překvapen, neboť
dostal nabídku na místo asistenta trenéra Jaroslava
Vejvody. „Nic lepšího jsem si nemohl přát. Vrátil
jsem se do známého prostředí a stal se pomocníkem
23
dukla sport
dukla sport
Martina Sáblíková
ŠETŘENÍ FYZICKÉ ZDATNOSTI UCHAZEČŮ
O SLUŽBU V OZBROJENÝCH SILÁCH
společně se svým trenérem hledají
„parťačku“ do družstva pro příští
olympiádu!
Osmnáctiletá slečna s jemnými dívčími rysy v obličeji,
Fyzické šetření jako součást výběru nového personálu ozbrojených sil České republiky probíhá
ve Středisku pro výběr personálu (SVP) v Praze nebo Olomouci. Uchazeči jej absolvují v jednom
dni. Výsledky, kterých během testové baterie dosáhnou, jsou vyhodnocovány na základě
stanovených norem. Uchazeč buď splní, nebo nesplní, jiná varianta neexistuje. Nesplnil-li uchazeč
testy fyzického šetření, dále ve výběru nepokračuje, je mu však dána možnost po dvou měsících
test opakovat. Normy jsou určeny zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy, a to ve dvou věkových
kategoriích: do 30 a nad 30 let.
studentka gymnázia v Novém Městě na Moravě, usedla
jako první do pomyslného křesla pro hosta v rámci
pravidelných on-line diskusí se zajímavými osobnostmi
armádního sportu na stránkách www.novakariera.cz.
Členka pražské Dukly přijela společně se svým trenérem
Petrem Novákem, který její počínání sledoval jen tak
po očku, neboť Martina působila dojmem zkušeného
znalce světa virtuální komunikace. Plné dvě hodiny
odpovídala na zvídavé dotazy stránek. Stránky jsou
určeny všem těm, kteří uvažují o kariéře profesionálního
vojáka. On-line diskuse se na tomto webu budou konat
pravidelně poslední čtvrtky v měsíci. Jejich partnery
jsou ASC Dukla a deník Sport.
LEHY – SEDY (muži i ženy)
Testovaná osoba (TO) zaujme základní polohu leh na zádech skrčmo, paže skrčí vzpažmo zevnitř, ruce dá v týl,
sepne prsty (lokty se dotýkají podložky), nohy má pokrčeny v kolenou (úhel 90°) a chodidla ve vzdálenosti
20 – 30 cm od sebe, které u země fixuje pomocník. TO na povel provádí při co nejrychlejším opakovaní sed
(oběma lokty se dotkne souhlasných kolen) a leh (záda a hřbety rukou se dotknou podložky) s cílem dosáhnout
max. počtu cyklů za dobu 60 s. Pokud TO nevydrží cvičit celou jednu minutu, zaznamená se počet cviků za dobu, po kterou cvičit vydržela.
SHYBY (muži)
TO se opakovaně přitahuje ze svisu nadhmatem na doskočné hrazdě (úchop v šíři ramen) do shybu (brada nad
úrovní žerdi) a spouští se zpět do základní polohy (paže zcela napnuty) s cílem provést max. počet shybů. Test
se provádí plynule bez přerušení, není povoleno využívat pohyby (kmih, přítrhy apod.)
VÝDRŽ VE SHYBU (ženy)
TO zaujme (i s dopomocí, nohy se nesmějí dotýkat podložky) základní polohu „shyb na hrazdě“, drží se nadhmatem nebo podhmatem, bradu má nad žerdí. TO se v této poloze snaží vydržet co nejdéle. Test končí,
klesne-li TO brada pod úroveň žerdě.
M
artina hned v úvodu přiznala, že její první
krůčky na bruslích se nesly ve znamení malého
trapasu – zapomněla si totiž sundat gumové chrániče bruslí. To jí však vůbec neubralo na elánu a chuti
něco dokázat. Každý týden pilně trénuje 20 až 40
testy fyzické zdatnosti
SKOK DALEKÝ Z MÍSTA ODRAZEM SNOŽMO (muži i ženy)
TO provede podřep a ze stoje mírně rozkročného těsně před odrazovou čarou se předkloní (chodidla srovná
rovnoběžně přibližně v šíři ramen), zapaží a odrazem snožmo se současným švihem paží vpřed skočí co nejdále. Přípravné pohyby paží a trupu jsou dovoleny, není však povoleno poskočení před odrazem. Provádějí se dva
pokusy. Měří se vzdálenost od čáry odrazu k zadnímu okraji poslední stopy dopadu (týká se i dotyku podložky
jinou částí těla než chodidlem).
cvik / test
jednotka
měření
LEHY-SEDY
pohlaví
muž
počet opakování provedených
za jednu minutu
opakování
SHYBY (VÝDRŽ VE SHYBU)
opakování
muž
počet opakování (doba výdrže)
bez časového omezení
(sekunda)
žena
žena
SKOK DALEKÝ Z MÍSTA
muž
centimetr
žena
odrazem snožmo maximální výkon
HLOUBKA PŘEDKLONU V SEDU
hodnota normy odečtena od 25 cm
= vzdálenost špiček prstů od špiček chodidla
muž
centimetr
žena
W170
výkon (W) při tepové frekvenci 170 tepů/min
přepočtený na 1 kg tělesné hmotnosti
24
muž
W/kg
žena
věková kategorie
úroveň normy
I
II
I
II
I
II
I
II
I
II
I
II
I
II
I
II
I
II
I
II
33
31
28
23
4
3
13
11
182
173
144
134
15
13
19
16
1,80
1,60
1,30
1,10
hodin. V současné době společně s trenérem hledá
do svého družstva nějakou šikovnou, sportovně
nadanou mladou dívku ve věku zhruba dvanáct
až sedmnáct let. Ideální by bylo, kdyby se už aktivně věnovala nějakému sportu, třeba atletice. Jak
text: Radek Komoráš
foto: archiv www.novakariera.cz a ASC DUKLA
přiznal trenér Novák, bruslit ji už naučí … A důvod?
Příští olympijské hry! Informace o jejím úmyslu
vzdát se reprezentace byly tudíž nepravdivé. Martina sama o ničem podobném ani nikdy neuvažovala.
Ve škole ji nejvíce baví samozřejmě tělocvik, ale
také jazyky. Aby mohla nyní úspěšně dokončit
gymnázium, má každý ročník rozložený do dvou
let. V budoucnu by chtěla studovat vysokou školu.
Miluje svíčkovou, švestkové knedlíky a především
bagety. Případné rande musí odvážlivec absolvovat
na kolečkových bruslích v závodě „kdo s koho“.
I kdyby nakonec vyhrál a mohl Martinu pozvat na to
skutečné rande, neměl by to tak lehké. „Marťas“,
jak ji přezdívají kamarádi, je často na cestách a asi
by na partnera moc času neměla. Skleničku dobrého vína si dá jen výjimečně a na diskotéce ji asi
nepotkáte. Popularitu si prozatím příliš nepřipouští
a tvrdí o sobě, že je normální praštěná holka. |
Jan Železný
...sport není jen
o penězích, ale hlavně
o ctižádosti jednotlivce a životní filozofii
HLUBOKÝ PŘEDKLON V SEDU (muži i ženy)
TO zaujme u testovacího zařízení, o jehož přední stěnu se opírá bosými chodidly, polohu sedu snožmo. Nohy má
v kolenou napjaté, následně předpaží a předklání se a napnuté prsty rukou sune co nejdále po délkovém měřítku umístěném na vrchní desce. Nohy zůstávají celou dobu v kolenou napjaté. TO musí v krajní poloze vydržet
nejméně dvě sekundy. Test se provádí dvakrát, zaznamenává se lepší výsledek. Krajní polohy v předklonu nesmí
být dosaženo hmitem.
ZÁTĚŽOVÝ TEST W170 (muži i ženy)
Tento test se provádí na speciálním ergometru CATEYE EC-1600 se softwarovým řízením průběhu i vyhodnocováním testu. V případě, že tento ergometr není k dispozici nebo jej nelze použít, lze jako alternativní způsob
provedení tohoto testu zařadit „výstupový test“. Délka testu je 13 minut s 3stupňovanými zátěžemi po 3 minutách a 3 minutami volného vyjetí. TO si může upravit výšku sedla i polohu řidítek. Před započetím testu si
připevní na ušní lalůček sondu pro měření tepové frekvence. Při výstupovém testu TO provádí výstupy v určité
frekvenci na lavici k tomu určené. |
nová kariéra
Trojnásobný olympijský vítěz v hodu oštěpem, člen ASC DUKLA Jan Železný usedl do pomyslného křesla pro hosta pravidelných
on-line diskusí na serveru www.novakariera.cz přesně v den desátého výročí svého rekordního hodu. Tehdy v Jeně se závod asi
o dvacet minut opozdil. Květnová on-line diskuse se zajímavou osobností armádního sportu se však naopak pro velký zájem
musela asi o dvacet minut prodloužit. Major Armády České republiky, člen MOV a výkonného výboru ČOV trpělivě odpovídal
na dotazy týkající se sportu, soukromého života, ale i politiky...
Z
ačínal s hokejem a házenou, k oštěpu se dostal
později. Bylo to v Mladé Boleslavi, na vojnu šel
do banskobystrické Dukly. Pokračovatel rodinné
tradice, dnes otec osmnáctiletého syna a šestnáctileté dcery, se nejlépe ve svém životě cítil právě při
jejich narození. Je si vědom toho, že člověk nemůže
od života dostat vše, co si přeje, ale nic by na všem,
co prožil, neměnil. Jeho den je úplně obyčejný,
chodí do práce, kterou má rád, a hodně ho mrzí
skutečnost, že v letošním roce končí jeho sportovní
kariéra. Každé loučení je smutné, a to s vrcholovým
sportem neméně... Ve chvílích volna rád hraje tenis.
Je to jedna z mála věcí, na kterou se těší po skončení
své vrcholové kariéry. Vlastní také golfové hole, ale
už dva roky si nezahrál, i když tři měsíce spal v hotelu vedle golfového hřiště. Dále si rád zahraje fotbal,
který má rád, a věří, že tam jednou budou dělat lidé
kteří mají fotbal stejně rádi jako většina fandů.
Honza si váží toho, že armáda podporuje sport
a tak mnohým umožňuje věnovat se mu na vrcholové
úrovni. On sám dnes na rameni nosí velkou hvězdu,
je příslušníkem profesionální armády v hodnosti
majora. Před závodem se den neholí, je to takový
jeho rituál. Jezdí stále ve stejném autě, které má již
od svého vítězství na světovém šampionátu v roce
1995. Během své kariéry procestoval mnoho zemí
světa. Jihoafrická republika ho uchvátila rozmanitostí přírody, Nový Zéland považuje za nejpozoruhodnější zemi, kterou navštívil. Ve finále ale dodává,
že jako ryba ve vodě se cítí s lidmi, kteří mu rozumí
a kterým rozumím on sám, a že tou nejkrásnější
zemí na světě je právě ta naše země česká... Rád
si s přáteli posedí u lahodného českého piva nebo
moravského vína. Vždy se těší na konec sezony, kdy
se v rozumné míře může věnovat tradičním českým
nápojům.
Honzovi Železnému se bohužel nesplnil sen o finálové účasti našich fotbalistů na světovém šampionátu. Hokejistům se to podařilo i přesto, že jim nevěřil,
stejně jako jim nevěřila celá naše sportovní veřejnost. Fotbalistům bohužel nepřálo štěstí a objevily
se i zdravotní problémy. Jan Železný moc dobře ví,
o čem mluví, neboť jeho samotného zdravotní problémy provázely už od narození a musel se velmi brzy
naučit překonávat řadu překážek a ani štěstěna mu
nebyla vždy nakloněna…
„Honzo, jsi dobrý, díky za všechno, zůstaň jaký jsi.
Možná, že dnes je to větší dřina než příprava na rekord. Věříme, že to dokážeš. Zdraví, spokojenost
a štěstí tobě i tvé rodině přeje rodina Kovandova“. |
Průběh celé on-line diskuse, společného
projektu s deníkem Sport a ASC DUKLA,
naleznete na www.novakariera.cz.
25
on-line diskuse
inzerce
Mrůzek vyhrál na MS sjezdařů klasický závod
očekávané
sportovní události
Kajakář Kamil Mrůzek (Dukla Brandýs nad Labem), mistr Evropy 2003 a celkový vítěz
Světového poháru 2003 – 2005 vybojoval 14. června 2006 na řece Teplá v Karlových Varech
svůj první titul mistra světa v závodě jednotlivců na divoké vodě.
Ozvěny duklasportu
Dana Zátopková, olympijská vítězka a bývalá světová rekordmanka v hodu oštěpem:
„Musím říct, že mne časopis mile překvapil, opravdu
se mi líbil. Myslím, že je třeba stále podporovat
sportovce Dukly, vždyť armáda udělala strašně moc
pro český a dříve i československý sport. A je dobře,
že píšete nejen o těch slavných, ale i o menších
oddílech a méně známých lidech. Také jsem ráda,
že dostal prostor Český klub olympioniků. Vždyť
v jeho vedení jsou převážně dukláci. A pište také
o historii armádního sportu. Můj Ťopek byl v ATK
od jeho zrodu, všechny svěťáky i medaile sbíral i pro
svůj klub. Já oblékala armádní dres od roku 1953.
Právě ATK i Duklou, kde byly vždy kvalitní podmínky
pro přípravu, prošla většina nejslavnějších českých
sportovců. Lidé ani nevědí, kdo všechno byl duklák.
Tak už se těším na další číslo.“ |
přehled
Atletika
17. – 18. 6. Evropský pohár družstev – Praha – Strahov
muži / družstva – 3. ČR – 104 b.
muži / 400 m – 1. Bláha – 46,04
muži / 1 500 m – 1. Šneberger – 4:02,66
ženy / družstva – 3. ČR 102 b.
ženy / tyč – 1. Hamáčková – 445
ženy / oštěp – 1. Špotáková – 64,68
Cyklistika
10. – 14. 5. / Světový pohár juniorů
– silniční „ZMJ“ – Terezín
junioři / celkové pořadí – 1. M. Hačecký
3. Kratochvíla
družstva / 1. Hačecký, Kratochvíla (v družstvu ČR)
Kanoistika
27. – 28. 5. / Světový pohár – Duisburg – Německo
muži / čtyřkajak / 1 000 m – 7. Souček, Andrlík, Polívka,
(Holubář – USK)
ženy / čtyřkajak / 1 000 m – 8. Adamová, Ballová, Šebestová,
(Futerová – USK)
Lyžování
12. 5. / Anketa „Král bílé stopy“ – Praha
celkové pořadí – 1. Neumannová
2. Janda
běh – 1. Neumannová
skok – 1. Janda
alpské disciplíny – 1. Bank
akrobatické lyžování – 1. Sudová
snowboarding – 1. Novotný
travní lyžování – 1. Němec
nejlepší trenér – 1. Frühauf
Moderní pětiboj
1. – 2. 4. / Mezinárodní závod „Memoriál Kadlece“
– Praha, Poděbrady
junioři / jednotlivci – 1. Polívka
3. Svoboda
7. – 9. 4. Světový pohár – Millfield – Anglie
muži / jednotlivci – 6. Capalini
ženy / jednotlivkyně – 6. Grolichová
26
ve III. čtvrtletí 2006
text: František Macák
Viktor Podloucký, zmocněnec ministra obrany
pro sportovní reprezentaci:
„Premiéra časopisu předčila po všech stránkách moje očekávání. Jistěže napomohla
atraktivita i úspěšnost armádních sportovců
na zimní olympiádě. Čtivé však byly i další
rubriky. Přeji tvůrcům časopisu, aby se jim
sportovci v armádním dresu starali o atraktivní náměty i v příštích čtvrtletích. Je dobře že,
DuklaSport využívá nejen témata z ASC, ale
i z příspěvkových organizací. Je to příležitost
představit naše sportovce v rámci resortní
sportovní reprezentace. Tím myslím vystoupení našich závodníků na soutěžích Mezinárodní
rady vojenského sportu, známé pod zkratkou
CISM, třetí největší multisportovní organizace
světa.“ |
sportovních výsledků za měsíce
duben až červen 2006 – výběr
19. – 20. 4. Mistrovství Evropy juniorů
– Torres Vedras – Portugalsko
junioři / jednotlivci – 3. Svoboda
22. – 23. 4. Světový pohár – Berlín – Německo
muži / jednotlivci – 2. Capalini
PETR
URBAN
13. – 14. 5. Světový pohár – Moskva – Rusko
ženy / jednotlivci – 1. Grolichová
Narozen 8. srpna 1960
v Jablonci nad Nisou
24. – 25. 6. Mezinárodní mistrovství ČR – Kladno
muži / jednotlivci – 2. Svoboda
3. Capalini
ženy / jednotlivkyně – 4. Kalinovská
– československý a český reprezentant v jízdě na saních
příslušník Dukly Liberec v letech 1979 – 1984
– účastník XV. ZOH 1988 v Calgary (jednotlivci
16., dvojice 13.) a XVII. ZOH 1992 v Albertville
(jednotlivci 19., dvojice 15.)
– 16ti násobný mistr republiky jednotlivců a dvojic
Sportovní lezení
28. – 29. 4. Světový pohár – Puurs – Belgie
muži / lezení na obtížnost – 3. Mrázek
Sportovní střelba (broky)
4. – 10. 4. Světový pohár – Qingyuan – Čína
muži / trap – 6. Kostelecký – 122 + 19
– jeden z nejvýznamnějších českých kreslířů
současnosti
– první kreslený vtip publikoval v roce 1985
v humoristickém časopise Dikobraz
– dosud vydal 26 autorských knih s kreslenými vtipy
v češtině, dvě v němčině a jednu v angličtině
25. – 26. 5. Světový pohár – Kahira – Egypt
muži / trap – 3. Kostelecký – 119 + 22
S jeho kreslenými vtipy se budete setkávat na stránkách
našeho časopisu.
12. – 13. 5. Světový pohár – Drážďany – Německo
muži / bouldering – 3. Mrázek
14. – 15. 6. Světový pohár – Suhl – Německo
muži / trap – 2. Kostelecký – 122 + 21
Vodní slalom
27. – 28. 5. Světový pohár – Atény – Řecko
muži / kajak – 10. T. Kobes
kanoe – 5. Indruch
ženy / kajak – 1. Hilgertová
2. – 4. 6. Světový pohár – Augsburg – Německo
muži / kajak – 10. Kobes
kanoe – 9. Indruch
deblkanoe – 2. Štěpánek, Volf
ženy / kajak – 2. Hilgertová
výsledky zpracoval: Petr Eliáš
kaleidoskop
dukla sport
dukla sport
Atletika
Mistrovství Evropy
Mistrovství světa juniorů
Světové finále
Světový pohár
7. – 13. 8.
15. – 20. 8.
9. – 10. 9.
16. – 17. 9.
Švédsko – Göteborg
Čína – Peking
Německo – Stuttgart
Řecko – Atény
Cyklistika
Mistrovství Evropy sen. a jun. – dráha – dvojice
Mistrovství Evropy seniorů a juniorů – dráha
Mistrovství světa juniorů – dráha, silnice
4. 7.
19. – 23. 7.
5. – 8. 8.
Itálie – Pordenone
Řecko – Atény
Belgie – Gent
Kanoistika
Mistrovství Evropy
Mistrovství Evropy do 23 let a juniorů
Mistrovství světa
Mistrovství světa – maratón
Světový pohár
6. – 9. 7.
27. – 30. 7.
17. – 20. 8.
23. – 24. 9.
23. – 24. 9.
Račice
Řecko – Atény
Maďarsko – Szeged
Francie – Tremolat
Čína – Shanghai
Moderní pětiboj
Mistrovství Evropy
Mistrovství světa juniorů
Světový pohár – ženy
13. – 18. 7.
7. – 13. 8.
20. – 23. 9.
Maďarsko – Budapešť
Čína – Shanghai
Egypt – Káhira
Parašutismus
Mistrovství světa CISM
Mistrovství světa
Evropský pohár – přesnost přistání
Evropský pohár – přesnost přistání
19. – 30. 7.
11. – 20. 8.
1. – 3. 9.
28. – 30. 9.
Rusko – Rjazaň
Rusko – Stupino
Německo – Altenstadt
Švýcarsko – Locarno
Sportovní lezení
Mistrovství Evropy
1. – 5. 7.
Rusko – Jekatěrinburg
Sportovní střelba (broky)
Mistrovství světa seniorů a juniorů
VC AČR
Mistrovství Evropy seniorů a juniorů
21. 7. – 6. 8.
18. – 20. 8.
28. 8. – 5. 9.
Chorvatsko – Záhřeb
Hradec Králové
Slovinsko – Maribor
Sportovní střelba (kule)
Mistrovství světa seniorů a juniorů
Mistrovství světa – kuše
Světový pohár – finále
21. 7. – 6. 8.
21. – 27. 8.
24. – 28. 8.
Chorvatsko – Záhřeb
Rakousko
Německo – Mnichov
Travní lyžování
Světový pohár
Světový pohár
Světový pohár
19. 8.
26. 8.
1. 9.
České Petrovice
Švýcarsko – Sattel
Itálie – Forni di Sopra
Veslování
Mistrovství světa do 23 let
Mistrovství světa juniorů
Mistrovství světa
Pražské Primátorky
21. – 23. 7.
31. 7. – 5. 8.
17. – 27. 8.
23. – 24. 9.
Belgie – Hazewinkel
Holandsko – Amsterdam
Velká Británie – Eton
Praha
Vodní slalom
Mistrovství Evropy
Mistrovství světa juniorů
Mistrovství světa
Mistrovství Evropy do 23 let a juniorů
30. 6. – 2. 7.
6. – 9. 7.
3. – 6. 8.
25. – 27. 8.
Francie – L´Argentiére
Slovinsko – Solkan
Praha
Velká Británie – Nottingham
Windsurfing (třída Neil Pryde SX)
Mistrovství světa
20. – 30. 9.
Itálie – Torbole
Tucet otázek
pro
Martina
Lehockého
1. Datum a místo narození:
17. 1. 1987 v Praze.
2. Povolání:
Student Střední průmyslové školy elektrotechnické
v ul. V Úžlabině v Praze.
3. Průběh sportovní kariéry, kdo vás přivedl
ke sportu:
Postupně jsem zkoušel fotbal (1993 – 1994)
a atletiku (1994 –1997), od roku 1997 se věnuji
házené. Ke sportu mě přivedl táta, který hrál
závodně fotbal a dodnes je aktivní sportovec.
4. Jak jste se dostal k házené?
Bavily mě míčové hry, třeba vybíjená, a tak jsem
chtěl hrát „takovej ten sport, jak se tam hází
do branky“, jak jsem doslova řekl tátovi.
5. Oddílová příslušnost v minulosti:
FSC Libuš – fotbal, Spartak Praha 4 – atletika.
6. Současný klub a trenéři:
HC Dukla Praha; Pavel Pauza (trenér), Jiří Kotrč
(asistent).
7. Jaký v družstvu zastáváte post?
Levé křídlo.
8. Dosažené úspěchy v domácích a mezinárodních
soutěžích:
Vicemistr republiky – mladší žáci (1999/2000),
mistr republiky – starší žáci (2000/2001, 2001/
2002), 3. místo – 1. liga mladší dorostenci (2002/
2003), 4. místo – extraliga muži (2005/2006),
postup na mistrovství Evropy juniorů (2006).
9. Sportovní vzor:
Jan Filip.
10. Další sporty, které provozujete mimo
házenou:
Rekreačně cyklistiku, lyžování, bowling, squash.
11. Zájmy, koníčky:
Počítače, filmy, hudba.
12. Sportovní a osobní cíle:
Sportovní: úspěch na letošním mistrovství Evropy
juniorů v Rakousku. Osobní: složit maturitní
zkoušky, dostat se na vysokou školu. |
ptal se: Pavel Nekola
foto: autor
přehled připravil: Petr Eliáš
27
házená
kaleidoskop
olympismus
dukla sport
MUŽ OLYMPIJSKÝCH IDEÁLŮ
olympismus
Ve stopách Jiřího Gutha-Jarkovského i Josefa Grusse
Již potřetí byl loni Milan Jirásek zvolen do čela Českého olympijského výboru. Poprvé to bylo
v roce 1996 a podruhé v prvním roce nového milénia. Rodák z Kouřimi, absolvent Lékařské fakulty
v Hradci Králové, má atestace z tělovýchovného lékařství, interny i ortopedie. Od promoce v roce
1960 až dodnes pracuje v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích, dva roky byl také lékařem
u vojenského útvaru v Liberci i v místní Dukle. Je důstojným pokračovatelem prvních velkých
osobností českého olympijského hnutí, jakými byli Jiří Guth-Jarkovský a Josef Gruss.
text: František Macák
foto: autor (2), ČOV (2)
M
|Milan Jirásek při projevu na půdě MOV v Lausanne
ilan Jirásek se narodil v roce 1936 v rodině
lékaře. Prvních 10 let prožil ve středočeském
městečku Kouřimi. V roce 1947 nastoupil do osmiletého gymnázia v Poděbradech. „To byla škola vedená po vzoru anglických kolejí. Měl jsem za spolužáka
i prezidenta Václava Havla. Mým skautským rádcem
byl v Poděbradech Miloš Forman,“ vzpomíná předseda ČOV s potěšením i dnes.
„Rodina Formanových měla penzion u Máchova
jezera, ale ten jim komunisti po roce 1948 sebrali.
Milošovi nešlo o penzion, ale tvrdil, že jim nemůže
nechat krásný pingpongový stůl. Mne si vybral jako
komplice při jeho „přemístění“ do školy v Poděbradech. Noční „lup“ i cesta vlakem se nám podařily.
Snad už je to promlčené,“ usmívá se i po letech
Milan Jirásek.
Jiskru zažehl Emil
|Milan Jirásek s manželkou
Mladí gymnazisté se v Poděbradech věnovali všem
sportům, zvlášť populární byly pasák a stolní tenis.
I když byl Milan Jirásek klukem z Polabí, tak si
zamiloval lyžování. Už za války s maminkou jezdili
na Českomoravskou vysočinu a později do Krkonoš
na Kolínskou boudu a na Pomezní boudy. „Jiskru
olympismu však ve mně zažehl v sedmačtyřicátém
Emil Zátopek, bylo to při besedě v Milovicích.
O rok později můj idol získal v Londýně olympijské
zlato i stříbro a nahradil v mém srdci hrdiny ze ZOH
v Mořici.“
Lékařem lyžařů je Milan Jirásek již od r. 1961.
Moc rád také vzpomíná na své působení v liberecké Dukle. Lyžování se pak upsal na celý život,
je dlouholetým členem předsednictva našeho
lyžařského svazu. V r. 1990 se dokonce stal členem
předsednictva FIS a letos koncem května byl opět
na další dva roky zvolen do nejvyšší světové lyžařské federace.
Do vrcholné funkce
|Milan Jirásek vítá Kateřinu Neumannovou
po návratu z XX. ZOH v Turíně
28
Svoji první olympiádu dnešní předseda ČOV prožil
v Grenoblu, kde pro naše barvy umocnil euforii z Pražského jara zlatý skokan Jirka Raška. Potom však lékař
Jirásek odmítl napojení na státní doping a raději
požádal o přeložení na ortopedii ÚVN, kde pracuje
dodnes. V listopadu 1988 se stal předsedou našeho
lyžování. „Byla to i pojistka před nástupem politika,
do této funkce,“ vysvětluje Milan Jirásek.
A byli to právě lyžaři, kteří ho v šestadevadesátém
nominovali za kandidáta na předsednictví v ČOV.
„Vítězství ve volbách bylo pro mne zcela nečekané
a změnilo chod mého života,“ přiznává Milan Jirásek.|
PRAHA OLYMPIJSKÁ
Pane předsedo, letos jste vstoupil již do desáté
sezony v roli předsedy ČOV. Mohl byste stručně
zhodnotit, co považujete za svůj největší úspěch
v této funkci?
„Když se ohlížím zpět, tak vidím nejen medaile.
Za hlavní pozitivum své práce považuji, že se podařilo uchovat pro ČOV nezávislost na politických
i ekonomických tlacích a uchovat s oběma sférami
solidní kontakty. Obě oblasti si dělají ambice
na ovlivňování naší činnosti. Je proto třeba naše
vztahy vybalancovat. To je i jeden z hlavních problémů celosvětového olympijského hnutí. A ještě
jedno chci předat svému nástupci, neresortní
pojetí práce NOV.“
Do rubriky úspěchů si jistě můžete zapsat
i vážné úvahy o pořádání olympiády v Praze…
„Nechci se chlubit cizím peřím. Po olympiádě jsme
toužili už v roce 1968, ale léta normalizace zhatila
olympijské plány. Myšlenku jsme však před nedávnem opět vzkřísili. Už máme některé územní i ekonomické analýzy a pokračuje práce na detailech.
Je předpoklad, že pokud bychom chtěli kandidovat
v roce 2016, tak se musí pražské zastupitelstvo
rozhodnout již v únoru příštího roku. Jsem přesvědčen, že olympiáda by nebyla jen pražskou, ale
celorepublikovou záležitostí. K mé radosti jsem už
zažil řadu povzbudivých ohlasů od kolegů z celého
světa.“
V rozhovoru pro DuklaSport se vás nemohu
nezeptat, jak jste spokojen se spoluprací ČOV
s vedením armádního sportu a jeho podílem
na reprezentaci.
„Při pohledu do výsledkových listin posledních
olympiád je zcela jasné, že armádní sportovci jsou
ozdobou naší olympijské rodiny. Poslední zlata
získali Kateřina Neumannová, Roman Šebrle, ale
i Štěpánka Hilgertová nebo Aleš Valenta.
Jan Železný je s třemi triumfy jednou z největších
osobností olympijského sportu a mohl bych jmenovat řadu dalších. A není lichotkou, když řeknu,
že výborná je i spolupráce s vedením armádního
sportu, s celým resortem. Věřím, že armádní sportovci budou pilířem české olympijské reprezentace
i v příštích letech.“
PS: Podle údajů uvedených v reprezentativní knize
Olympijská mise, vydané Ministerstvem obrany, je
podíl armádních sportovců na medailovém zisku
ze všech zimních olympiád 51,42 procenta!!! |