Mezinárodní podnikání - Inovace akreditovaného studijního

Transkript

STUDIJJNÍ OPOR
O RA MODULLU MEZINÁ
E ÁRODNÍ PO
ODNIK
KÁNÍ 1 – MEZIN
NÁRO
ODNÍ P
PODN
NIKÁN
NÍ Šáárka Vilamo
ová O
Ostrava 201
11 Náázev: Studijní op
pora modulu
u Mezinárodn
ní podnikání 1‐ Mezináro
odní podnikání Au
utoři: doc. Ing. ŠŠárka Vilamová, Ph.D. Vyydání: první, 2011 Po
očet stran: 128 Vysoká ško
Tisk: ola podnikán
ní, a. s. Vysoká ško
ola podnikán
ní, a. s. v Ostravě Vyydala: Michálkovvická 1810/18
81 710 00 Osttrava – Slezsská Ostrava
©
© ©
© Vysoká škol
la podnikání,, a.s. v Ostravě ISBN 978‐80‐7
7410‐021‐5 O
Obsah Obsah ................................................................................................................................. 3 Úvvod ....................................................................................................................................... 5 VÝÝSTUPY Z UČ
ČENÍ .................................................................................................................. 6 1 Podnikán
ní na Jednotn
ném vnitřním
m trhu EU .................................................................. 7 1.1 Evro
opská integraace a její vliv na podnikán
ní .......................................................... 9 1.2 Podsstata a cíle Jeednotného vvnitřního trhu EU ................................................... 10 1.3 Jedn
notný vnitřníí trh v kontexxtu evropské
é legislativy ......................................... 11 1.4 Speccifika Jednottného vnitřníího trhu EU ............................................................ 12 1.5 Spollečná obchod
dní politika EEU ........................................................................... 15 1.5.1 Mezinárodn
ní jednání ................................................................................... 16 1.5.2 Systém zalo
ožený na pravidlech .................................................................. 17 1.6 2 ové trendy Jeednotného vnitřního trhu
u EU ................................ 17 Souččasné vývojo
Rozvoj ko
onkurenceschopnosti fireem v kontexttu ochrany h
hospodářské soutěže ...... 23 2.1 Prob
blematika po
orušování ochrany hospo
odářské soutěěže ................................. 24 2.1.1 Pravidla och
hrany hospo
odářské soutě
ěže ...................................................... 24 2.1.2 Porušováníí hospodářskké soutěže .............................................................. 25 2.2 nomické pojeetí hospodářřské soutěže ........................................................... 26 Ekon
2.2.1 2.3 3 Principy veřejné podpory .................................................................................... 32 Politiky EU a jejich klaasifikace z hlediska dopadu na podnikkatele ............................. 38 3.1 ba pravomoccí mezi Evrop
pskou unii a ččlenské státyy ..................................... 40 Dělb
3.2 Spollečné politikyy EU ............................................................................................ 40 3.2.1 Společná ob
bchodní politika ........................................................................ 41 3.2.2 Společná zeemědělská politika .................................................................... 43 3.2.3 Společná do
opravní polittika ......................................................................... 44 3.2.4 Společná m
měnová politika .......................................................................... 46 3.3 olitiky EU .................................................................................... 49 Koordinované po
3.3.1 Regionální politika ....................................................................................... 50 3.3.2 hrany spotřebitele ..................................................................... 52 Politika och
3.3.3 Sociální pollitika ........................................................................................... 65 3.3.4 Evropská po
olitika ochrany životního
o prostředí ........................................... 70 3.3.5 Energetickáá politika ..................................................................................... 77 3.3.6 Politika na podporu výzzkumu a tech
hnologického
o vývoje .......................... 83 3.4 4 Koncepce teorie hospod
dářské soutě
ěže ...................................................... 29 Princip subsidiarrity .............................................................................................. 87 U, finanční ráámec na období 2007‐2013 .................................. 91 Společný rozpočet EU
4.1 matiky fiskální politiky EU
U ......................................................... 93 Úvod do problem
5 4.2 Tvorrba společnéého rozpočtu
u EU ........................................................................ 93 4.3 Víceeletý finančníí rámec EU ................................................................................. 96 4.4 Rozp
počet EU po roce 2013 .................................................................................. 97 Globální problémy po
odnikání na m
mezinárodních trzích ........................................... 100 5.1 my globalizacce a jejich vliiv na mezináárodní podnikkání .......... 102 Základní problém
5.2 ní ................................... 108 Pozitivní a negattivní dopady globalizace na podnikán
5.3 ndy rozvoje gglobálního m
marketingu ............................................................ 111 Tren
5.4 Glob
bální politickká ekonomie.............................................................................. 113 5.5 Glob
bální mezinárodní organiizace ..................................................................... 116 5.6 Intersociální, eko
osociální a antroposicáln
ní problémy .....................
.
................. 118 Záávěr ................................................................................................................................... 124 Po
oužitá literattura a další zd
droje ........................................................................................ 125 Úvvod Ú
Úvod V
Vážené stud
dentky, vážení studentti, právě mátee možnost číst Studijjní oporu dílčí p
d
části modulu Mezinárodní p
podnikání, tedy dokum
ment, který pro Vás přředstavuje vvelmi důležitý studijní m
materiál. Ja
ak už vyplývvá z názvu, o tento obssáhlý materiál se můžeete „opřít“ p
při studiu za
ajímavého m
modulu Meezinárodní p
podnikání. Naleznete zzde všechnyy nezbytné informace týkající se obsahu mo
N
odulu, tzn., j
jsou zde uvvedena a popsána p
všeechna témata, o kterrých budem
me v rámci v
výuky hovo
řit a která b
budeme pro
ocvičovat. Pro Vaši vlaastní kontro
P
olu obsahuje každá kapitola defin
nované cíle,, tj. přesně u
uvádí, co bu
udete umětt, čeho bud
dete schopn
ni a co pro p
prostudování kapitoly a
a vypracová
ání úkolů zísskáte. ZZmíněné úkkoly a konttrolní otázkky vypracovvávejte s veelkou vážno
ostí, dokáží v
vám totiž ih
hned zprosttředkovat zzpětnou vazzbu, jak jstee obsah dan
né kapitoly p
pochopili a na kolik rozzumíte prosstudovaném
mu tématu. SStudijní opo
ora však neení jediným studijním m
materiálem
m, který bud
dete muset k
k úspěšném
mu absolvo
ování mod
dulu prostu
udovat. Přřestože je poměrně p
podrobná, n
nezahrnuje celý rozsah
h a obsah m
modulu, pro
oto je při stu
udiu nutné v
využívat i další odbornou literaaturu, na které k
tato opora v jeednotlivých k
kapitolách o
odkazuje. Pečlivě si tento stud
P
dijní materiál prostud
dujte. Poku
ud budete postrádat n
nějakou informaci, čii Vám neb
bude něco jasné, zep
ptejte se p
příslušného v
vyučujícího
. Přeji Vám mnoho P
m
úsp
pěchů při náročném n
procesu p
studia a získání spousty p
praktických
h dovednosttí a důležitých znalostí. Autorkka
5 VÝÝSTUPY Z UČ
ČENÍ V
VÝSTUPY
Y Z UČENÍ P
Po úspěšné
m absolvovvání dílčí čássti modulu Mezinárodn
ní podnikán
ní 1 ‐ budou s
studenti sch
hopni: Rozum
mět základn
ním pojmům
m a jejich vzzájemným vvztahům. Seznáámit se s od
dbornou terminologií m
mezinárodníího obchodu. Porozzumět speciifickým fakttorům podn
nikání v rám
mci Jednotnéého vnitřn
ního trhu EU
U. Definovat a využžít odlišnostti podnikate
elského prosstředí v jedn
notlivých zemícch EU. Znát p
pravidla rozzpočtového procesu EU
U. Zvolitt vhodné po
ostupové meetody pro aanalýzu zahrraničního trrhu. Chápaat základní i složitější p
problémy svvětové ekon
nomiky a vzájemné vazbyy mezi jejími subjekty.
Osvojjení si analyyticko‐synteetického myyšlení. Rozum
mět hospod
dářskému výývoji vybran
ných region
nů a změnám
m jejich postaavení ve svěětové ekono
omice. 6 Po
odnikání na JJednotném vvnitřním trhu
u EU 1 Podn
nikání naa Jedno
otném vnitřním
m trhu EU
U ÚVOD Tato úvo
odní kapitola Vám poskytne zejména potřebný přehled o základníích pojmecch, principeech a vývo
ojových treendech Jed
dnotného vnitřního trhu a podmínek po
odnikání v tomto dynamicky se měnícím prostředí. V následu
ujícím textu se dozvíte základní in
nformace o institutech
h a vývoji evropské legislativy ssouvisející s oblastí pod
dnikání, cožž Vám umožžní danou problemattiku v zákkladech pochopit a navést n
Váss, kde hled
dat další podrobné informace k dané problematice.
Nedílnou částí této ú
úvodní kapittoly je rovn
něž seznámení se se záákladními principy společné s
ob
bchodní politiky EU a důsledky, které tato společná politika po
odnikatelskýým subjektů
ům přináší. Cílem tétto úvodní kapitoly je zejmén
na naučit Vás orienttovat se v základníích pojmech
h a souvislo
ostech pod
dnikání na Jednotném J
vnitřním trhu EU a propojo
ovat získan
né poznatkky různých
h vědních disciplín (ekonomiee, práva, po
olitologie apod.), a
se kterými k
se v v případě p
podnikání na Jednotném vnitřníím trhu Evropské unie určitě setkááte. CÍÍLE KAPITOLY
Y Po
o prostudová
ání této kapiitoly a vypra
acování úkollů budete UM
MĚT: defino
ovat základníí pojmy podn
nikání na Jed
dnotném vnittřním trhu EU porozumět evropsskému podniikatelskému prostředí vnímaat vliv jedno
otlivých souččástí podnikaatelského prrostředí na podnikatelskké subjekkty analyzzovat vývojovvé trendy po
odnikatelského prostředíí v EU Po
o prostudová
acování úkollů ZÍSKÁTE:
poznatkový systém
m z oblasti po
odnikání na ttrhu EU dobré příklady z oblasti vlivů evropskké legislativvy a obchodní politikky na pod
dnikání na Jeednotném vn
nitřním trhu EU 7 Po
u EU Po
o prostudová
acování úkollů BUDETE SC
CHOPNI: orienttovat se v záákladních po
ojmech a so
ouvislostech podnikání n
na Jednotném vnitřním trhu EU spojovvat poznatkky různých vědních disciplín (ekon
nomie, práva, politologgie apod.)) a propojo
ovat je meezi sebou v v rámci vzzájemných eekonomickýcch souvisslostí a vazeb
b v oblasti po
odnikání. 8 Po
u EU 1..1 Evropsská integraace a její vliv na podn
nikání Evvropská uniee (EU) je polittická a ekonomická unie, kterou od p
posledního rrozšíření v ro
oce 20
007 tvoří 27 2 evropskýých států s 500 miliony obyvatel (přibližně 7,3 % světo
ové po
opulace). EU
U vznikla v ro
oce 1993 naa základě Sm
mlouvy o Evrropské unii, známější jaako M
Maastrichtská
á smlouva, ktterá navazovvala na evro
opský integraační proces od padesátýých lett. Evvropská uniie byla paaralelním ceelkem k Evropským sp
polečenstvím
m bez právvní su
ubjektivity, který k
se od ostatních o
lišil působnosttí. Evropská unie byla v té době toliiko záárodkem po
olitické integgrace a náástrojem pro spoluprácci v některýých oblastecch. Lissabonskou smlouvou nahradila n
Evvropská unie Evropskéé společenství (ES; dřííve Evvropské hosp
podářské spo
olečenství), ččímž získala právní subjeektivitu a takké vlastnosti ES – především n
nadstátnost. Evvropská uniee jako integgrační celekk vykazuje zásadní z
rozd
díly oproti mezinárodn
ním orrganizacím, proto je Evropská uniee specifickou
u organizací,, jež stojí vv jistém smyslu naad členskýmii státy, kteréé na ni přenesly některé ssvé svrchované pravomo
oci. Cíílem EU je vyytvoření spo
olečného trhu a hospodáářské a měnové unie, po
odpora rozvo
oje a růstu hospodářství, zam
městnanosti, konkurencesschopnosti aa zlepšování životní úrovvně hto cílů slou
uží čtyři zákkladní svobo
ody a kvality životního prostřředí. K zabezzpečení těch
nitřního trhu
u: volný poh
hyb zboží, osob, o
služeb
b a kapitálu,, a dále spo
olečné politiky vn
Evvropské uniee například v oblastech hospodářskké soutěže, společné vn
nější obchod
dní po
olitiky a zemědělství. Po
o 1. červencci 1967 se po p sloučení tří společen
nství (ESUO,, EHS a Eurroatom) začaalo ho
ovořit o Evro
opských spo
olečenstvích (ES). Počátkem sedmdesátých let, v době rop
pné krrize, se ES po
oprvé rozšiřují. K Spolko
ové republice
e Německo (SRN), Franccii, Itálii, Belggii, Lu
ucembursku a Nizozemí se k 1. lednu
u 1973 přidaalo Spojené království, Irrsko a Dánskko. Deesátým členem je od 1. ledna 1981 Řecko a k 1. k lednu 1986 přistoupilo Španělssko a Portugalsko.. ZAPAMATTUJTE SI EEvropská unie jako inteegrační celekk vykazuje zásadní z
rozd
díly oproti m
mezinárodním
m o
organizacím, proto je Evvropská uniee specifickou
u organizací, jež stojí v jjistém smysllu n
nad členským
mi státy, kterré na ni přenesly některé
é své svrchovvané pravomoci. 9 Po
u EU 1..2 Podstaata a cíle Je
ednotného
o vnitřního
o trhu EU Dííky existenci Jednotného
o vnitřního trrhu se dnes lidé, zboží, sslužby i finan
nční prostřed
dky po
ohybují v rám
mci Evropskéé unie tak volně, v
jako ve v vnitrostátním prostředí. Za zážitkky i prracovně můžžeme po EU cestovat bezz kontrol na jejích vnitřn
ních hranicích a i ti, kterýým see cestovat neechce, mají d
doma k dispo
ozici široký sortiment pro
oduktů z celéé Evropy. Dn
nes see nám to zdáá samozřejm
mé, ale Jednotný vnitřníí trh je jedníím z největšších výdobyttků Evvropské uniee. Jeednotný trh je základem ssoučasné un
nie. Cesta k n
němu však trvala desítky let. Technickké, prrávní, správn
ní a byrokrattické překážky, které volnému obchodování a p
pohybu bránily, byyly nakonec o
odstraněny sstovkami zákkonů, jež bylyy přijaty v ro
oce 1993. Po
odle údajů Evropské ko
omise Jedno
otný vnitřní trh vytvořil od svého vzniku něko
olik milionů praco
ovních míst a vydělal unii přes 800
0 miliard euro. Mezinárrodní telefon
nní ho
ovory stojí zlomek toho,, co stály přeed 15 lety, ceny některý
c
ých letenek zznatelně klesly a byly zavedeeny spoje naa nových traasách. Domácnosti a podniky moh
hou nyní sam
my ozhodovat, od kterého do
odavatele bu
udou odebíraat elektřinu aa plyn. ro
Dííky tomu, žee se odstran
nily překážkyy a otevřely vnitrostátníí trhy, se může více fire
em zaapojovat do konkurenčn
ního boje. A to s sebou přináší nižšší ceny a širšší výběr zbo
oží. Firmy, které obchodují o
na Jednotném
m vnitřním trhu Evropsské unie, maají neomeze
ený nům spotřeb
bitelů. přřístup k téměěř 500 milion
Jeednotný trh funguje f
během současné hospodářsské krize jakko velmi důleežitý ochran
nný prrvek. Zamezu
uje například
d členským sstátům v tom
m, aby své problémy řeššily opatřením
mi, ktterá by znevýhodňovaala sousedn
ní země. Země Z
Evrop
pské unie se neuchýlily k protekcionisstickým krokkům, které by krizi prohloubily, a a místo toh
ho se dohod
dly naa společném postupu neezbytné hospodářské ob
bnovy. Cílem
m je co nejvvíce stimulovvat po
optávku prostřednictvím
m veřejných investic, lép
pe regulovat finanční sektor a vytvo
ořit ud
držitelná pracovní místa. Zaatímco volnýý pohyb zbo
oží a služeb
b na Jednottném trhu zajišťují z
před
devším orgáány prro hospodářsskou soutěž a regulaci, volný pohyb
b osob je upraven tzv. Schengenskkou do
ohodou (pojjmenovanou
u po lucemburské vesn
nici Schengeen, kde bylaa podepsána). Naa základě té byly zrušeny téměř veškeré kontroly na vnitřních hranicích
h EU a posíle
eny ko
ontroly na jejích vnějších
h hranicích. V
Volný pohyb v rámci uniee je zabezpečením vnějšíích hrranic podmín
něn. Po
o souši lze bez b kontrol cestovat c
po 22 členskýcch zemích EU
U. S kontrolaami se setkááte naa hranicích Kypru, K
Irska, Spojeného království, Bulharska a Rumunska. Rušení hranic zaa účelem ob
bchodování a volného pohybu je
e značným ekonomickkým přínose
em prro legální obcchod a cesto
ovní ruch. Uvvedeného liberalizovanéého systému
u však samo
ozřejmě zneužívají i krim
minální ganggy. Un
nie na meezinárodní zločin na svém územ
mí zareagovvala zavedeením systém
mu prro spolupráci v policejn
ních a tresttně právních
h záležitosteech. Součástí opatření je Eu
uropol (Evro
opský policejní úřad) a také t
Schengenský inform
mační systém
m, který slouží 10 Po
u EU ormací mezi policejními úřady jedno
otlivých člen
nských států ohledně ossob k vvýměně info
hledaných neebo podezřelých ze spáchání trestn
ného činu. V V rámci pro
ojektu Euroju
ust e, policisty a a právníky, aby v jedno
om paak členské sttáty vysílají zkušené stáátní zástupce
týýmu bojovali proti organizovanému zločinu. V následující p
podkapitole ssi popíšeme,, jakým histo
orickým legislativním vývojem Jednottný nitřní trh při svém formování procházzel. vn
DEFIN
NICE němž je podle ustanoven
ní Jednotný vnitřní trh zahrnuje prostorr bez vnitřnícch hranic, v n
t
této smlouvy
y zajištěn volný pohyb zboží, osob, slu
užeb a kapitáálu. 4) (Smlouva ES, čl. 14
1..3 Jednottný vnitřníí trh v konttextu evro
opské legisllativy Jeednotný evro
opský akt (JJEA), jehož východiskem
m byla Bílá kniha Komisse specifikujjící přřibližně tři sta s opatření směřujících k zajištění Jednotného vnitřního trhu, znamen
nal zm
měnu strategie a přístu
upu k harmo
onizaci právva. Ve stejn
né době, aččkoliv odlišnou fo
ormou, a to p
prostřednictvím mezinárrodní smlouvvy, se Franciie, SRN, Belggie, Nizozem
mí a Lu
ucembursko rozhodli řeššit otázku fyyzického uvolnění pohyybu zboží a služeb. V ro
oce 19
985 tak byyla přijata Schengenskká dohoda o postupnéém odstraňování kontrol naa společných
h hranicích. V roce 1990 byla podepsána i dru
uhá Schengenská doho
oda (Schengenská prováděcí ú
úmluva), jež vstoupila v p
platnost v ro
oce 1995. Tytto dvě doho
ody p
přředpisy jsou souhrnně označovány za z Schengensské acquis. Byl B
a jjejich další prováděcí tak vytvořen SSchengenskýý prostor, v n
němž se zbo
oží a osoby m
mohou pohybovat v zásaadě beez omezení. Maastrichtskáá smlouva oficiálně zavedla M
z
pojem Evropsská unie p
pro zastřeše
ení tříí Společenstvví bez založeení její právvní subjektivity a zavedlaa tři pilíře EEU – první pilíř p
zaahrnoval otázky komunittární mající v zásadě v
vztah ke třem Společenstvvím, druhý pilíř p
přředstavoval společnou zahraniční z
a bezpečnosttní politiku a třetí policcejní a justičční sp
polupráci. Drruhý a třetí p
pilíř byly neko
omunitární, což znamenalo, že komu
unitární orgáány v ttěchto oblasstech nemohly přijímat seekundární prrávo. Pilířová struktura EU zan
nikla účinno
ostí Lisabonské smlouvyy. Maastrich
htská smlou
uva ou proceduru
u přijímání p
předpisů, spo
olurozhodováání, zavedla nové politikyy a naastavila novo
institut občan
nství EU. Přinesla také změnu z
do fu
ungování EH
HS, když doššlo k vypuště
ění slo
ova hospodáářská. V roce 1995 došlo k rozšířeení EU o Rakkousko, Finskko a Švédsko. Prroces postup
poval dál, a tak byla v ččervenci 199
97 uzavřena Amsterodam
mská smlouvva, ktterá tzv. Sch
hengenské acquis a
začlen
nila do právva EU, posílila pravomo
oci Evropské
ého 11 Po
u EU z
princip flexibilityy a ze třetíh
ho pilíře do prvního přeesunula oblaast paarlamentu, zavedla justiční spolupráce v civilních věcech
h. Vznikl takk Evropský justiční j
prosstor v civilníích oru svobodyy, bezpečnostti a spravedlnosti. ottázkách jako základ pozdějšího prosto
S o
ohledem na blížící se přistoupení dallších států byyla přijata Sm
mlouva z Nice (2001), kte
erá měla přizpůso
obit instituce EU novém
mu počtu čllenů. Předpo
okládalo se snížení poččtu omisařů, possílení pozic větších v
států
ů, rozšíření oblastí rozh
hodovaných kvalifikovanou ko
věětšinou. Vššechny předchozí smlou
uvy měla nahradit Smlou
uva o Ústavvě pro Evrop
pu. Ta počítaala s n
nahrazením Evropského společenstvví Evropskou
u unií, jež byy měla právn
ní subjektivitu. Sm
mlouva o Ússtavě pro Evropu E
mělaa státoprávn
ní charakterr: počítala se zaveden
ním teermínů blízkýých vnitrostáátnímu právvu (zákony, rámcové zákkony) a vytvvořením funkcí tyypických pro
o stát (prezident). Smlouva byla vššak odmítnuta referendy ve Franciii a Niizozemí. Náásledně bylaa připravena nová smlouva – Lisaabonská, jejímž základeem byla práávě od
dmítnutá Sm
mlouva o Ússtavě pro Evropu, E
z nííž byly odstraněny spo
orné instituty. Lissabonská sm
mlouva je další novelizační smlo
ouvou, jako Jednotný evropský akt, M
Maastrichtská
á smlouva, Amsterodamsská smlouva a Smlouva zz Nice. Lisabo
onská smlou
uva zm
měnila obsah
h Smlouvy o Evropské o
unii a Smlouvvy o založeníí Evropského
o společensttví, ježž byla přejmenována na Smlouvu o ffungování Evropské unie.. Evvropské společenství (býýv. EHS) přeestalo existo
ovat, jeho právním p
násttupcem je EU. E
Z bývalých tří společenstvíí zůstal již jen Euroatom,, neboť ESUO
O zaniklo v ro
oce 2002, kd
dyž plynulo padeesátileté období, na kteréé bylo Pařížskou smlouvo
ou uzavřeno.. up
ZAPAMATTUJTE SI LLisabonská smlouva s
změěnila obsah Smlouvy o Evropské unii a Smlou
uvy o založen
ní E
Evropského společenstvíí, jež byla přejmenován
p
na na Smlou
uvu o fungovvání Evropskké u
unie. 1..4 Specifika Jednottného vnitřřního trhu EU Vn
nitřní trh je velkou vymo
ožeností evro
opského inte
egračního prrocesu. Na zzačátku 90. let see členským zemím z
Evropské unie podařilo p
odstranit většin
nu překážek,, které dosu
ud brránily volnéému pohybu
u zboží, slu
užeb, práce a kapitálu
u mezi nim
mi. Vznikl taak neejvětší hospo
odářský prostor bez vnitřřních hranic n
na světě. Jak již bylo uvvedeno v přeedchozím texxtu, hlavním rysem Jednotného vnitřřního trhu jssou čtyři garantovvané svobod
dy, které jso
ou specifické
é a v rámci mezinárodn
ního podnikáání naa světových ttrzích naprossto unikátní: 12 Po
u EU olný pohyb zzboží znameená, že zboží je možno prrodávat ve vššech členskýých státech EEU. Vo
Zb
boží z ostatníích členských
h zemí nemů
ůže být znevýýhodňováno
o oproti domácímu výrob
bku cleem nebo speeciální daní. Vo
olný pohyb osob ‐ Jedn
ná se o právvo občana EU E volně cesstovat, usazo
ovat se a zaačít po
odnikat v ostatních o
zeemích EU. Občan má právo v místě, m
kde pobývá, vo
olit do
o Evropského
o parlamentu a do místn
ních zastupittelstev. Cesto
ování uvnitř Evropské un
nie up
pravuje Sch
hengenská smlouva, s
ktterá odstranila vnitřní hraniční kkontroly mezi jednotlivými členskými státy. Občan
nem EU je každý, kdo má občansství některé
ého oda pobytu a usazování je jedním
m z nejdůleežitějších prááv, zee členských států. Svobo
ježž občanství u
unie, které b
bylo zřízeno M
Maastrichtskkou smlouvou, přineslo. Vo
olný pohyb služeb ‐ Um
možňuje pod
dnikům nabízet své služby i v ostatních členskýých státech. Volnýým pohybem
m služeb se rozumí poskkytování služžeb přes hraanice, tzn. bez b
to
oho, že by byyl podnikatel ve státě, kdee službu posskytuje, usazeený. Vo
olný pohyb kapitálu ‐ Volný V
pohyb kapitálu je základním z
nástrojem Jed
dnotného trrhu EU
U. Znamená volný pohyb
b finančního kapitálu i hm
motného maajetku po čleenských zemíích ceelé EU. Občané Evropskéé unie tak mo
ohou využívaat finančních
h služeb v jakkémkoliv jiné
ém čleenském státěě. V rámci legislaativních změn, kterým jsm
me se věnovvali na počátkku této kapittoly, docháze
elo i kke změnám zzákladních čttyř garantovaaných svobod Jednotnéh
ho vnitřního ttrhu: Prro volný poh
hyb zboží znamenaly dřívve uvedené změny smlu
uv plynulost přepravy zboží přřes hranice a podstatnéé zmenšení počtu přípaadů, kdy zbo
oží nemohlo
o být uvede
eno naa trh státu do
ovozu pro neesoulad s tecchnickými či jjinými normami státu do
ovozu. Vo
olný pohyb osob se nadále vztahujje na všechny osoby, které k
mají sttátní občansství něěkterého z čllenských státtů EU (tedy n
není omezen
n na osoby ekonomicky ččinné, jak tom
mu byylo ve společčném trhu). Vo
olný pohyb služeb byl rozšířen o o služby spe
eciální, dosu
ud podléhajjící zvláštním
mu om
mezenému rrežimu, jako např. službyy finanční (bankovnictví, pojišťovny aapod.). Rovn
něž vo
olný pohyb kkapitálu byl p
podstatně ro
ozšířen. Taak bylo naplněno vymezzení Jednotného vnitřníh
ho trhu, obsaažené v čl. 1
14 Smlouvy ES. E
Vn
nitřní trh zaahrnuje prosstor bez vnitřních hranic, v němž je podle usstanovení té
éto sm
mlouvy zajišttěn volný poh
hyb zboží, ossob, služeb a kapitálu. Sm
mlouva o EU
U přinesla v době vzniku
u Jednotnéh
ho vnitřního trhu řadu n
nových polittik, ktteré se na něěm uplatňují a které ho kvalitativně
ě odlišují od bývalého sp
polečného trrhu (n
např. ochran
na spotřebiteele, průmyslová politikaa, hospodářsská a sociální soudržno
ost, occhrana životn
ního prostřed
dí). Jeednotný vnitřřní trh byl dále d
doplněn
n v roce 199
99 měnovou
u unií jako prvním stadie
em ho
ospodářské aa měnové un
nie. 13 Po
u EU ovněž je důleežité si uvědo
omit, že čtyřři základní svvobody (volný pohyb osob, volný poh
hyb Ro
kaapitálu a plateb, volný pohyb p
služeb
b a volný pohyb zboží) jssou v Jedno
otném vnitřním trhu postaveny na kvalitattivně vyšší úrroveň. PŘÍKLA
AD 1 Jak již bylo uvedeno v předchozím textu, díkyy tomu, že se odstranily překážky a o
otevřely vnit
trostátní trhyy, se může vvíce firem zapojovat do kkonkurenčníího boje. A tto s
s sebou přinááší nižší ceny a širší výb
běr zboží a vyšší v
kvalitu života obyvvatel EU. Nížže z
zmíněný přík
klad tuto situaci dokumen
ntuje: EEvropská kom
mise dne 18
8. července 2011 vydalaa Doporučen
ní o přístupu
u k základním
m p
platebním úč
čtům. Bankovní účet se ttotiž v posledních několiika letech stal nezbytným
m p
předpoklade
o ekonomickkého a spoleečenského živvota obyvate
el m plného zaapojení se do
E
EU. Pokud někdo nevlastní vlastní ban
P
nkovní účet,, může to zhoršit a prodražit jeh
ho k
každodenní ž
život. Poslední studie ukaazují, že až 30 milionů ob
byvatel EU, starších 18 let, n
nevlastní žád
dný bankovn
ní účet a 6 ažž 7 milionů h
ho nemá pro
oto, že jim b
byl z nějakéh
ho d
důvodu odep
přen. Přitom
m právě přess běžné účtyy se v EU říd
dí například platby faktu
ur z
za spotřebu v
v domácnostti, příjem mzzdy či sociálních dávek neebo nákup zb
boží a služeb. Doporučení Evropské ko
D
omise, má zaa cíl podpořit sociální a finanční začčlenění všecch s
spotřebitelů v celé EU. Č
Členské státyy by proto m
měly zajistit, aby spotřeb
bitelé, kterým
m b
byla možnosst běžného účtu dopossud odepírán
na, mohly využít v
banko
ovních služe
eb z
za přijatelné n
op
patření budo
ou ceny a bez ohledu na finanční situaci. Další nezbytná p
případně pře
edstavena za rok po přezkoumání akttuální situacee Komisí. oncipován jaako východissko z obdobíí stagnace sp
polečného trrhu Jeednotný vnitřřní trh byl ko
tzvv. Bílou knih
hou z roku 1985. Ta stanovila řadu
u opatření, která se týkkala předevšším od
dstranění fyzických, technických a fiskálních přřekážek voln
ného pohybu zboží, oso
ob, slu
užeb a kapitálu. Konkréttně se jednalo zejména o
o odstraněníí kontrol na hranicích mezi čleenskými sttáty, sblížení veterináárních, fyto
osanitárních a technicckých nore
em, ko
omunitarizacci veřejných zakázek, fin
nančních slu
užeb, právní úpravy někkterých oblaastí do
opravy atd. Prrávní předpoklady pro vybudován
ní Jednotnéh
ho vnitřního
o trhu vytvvořil Jednottný evvropský akt, který vstou
upil v platno
ost v roce 1987. 1
Předeevším zavedll pro přijímáání haarmonizačnícch směrnic rozhodováníí v Radě kvaalifikovanou většinu, kteerá ve většiině přřípadů nahraadila až dosud uplatňovan
nou jednomyyslnost. 14 Po
u EU ZAPAMATTUJTE SI ZZa zahájení možností podnikat naa Jednotném
m vnitřním trhu Evrop
pské unie je j
p
považován r
rok 1993, kdy k
byla reealizována rozhodující většina v
před
dpokládanýcch o
opatření. ZAPAMATTUJTE SI Právní předpoklady pro vvybudování Jednotného vvnitřního trh
P
hu vytvořil Jednotný e
evropský akt
, který vstou
upil v platnosst v roce 1987. 1..5 Společčná obchod
dní politikaa EU Po
o vstupu do Evropské un
nie se Česká rrepublika formálně vzdala práva uskkutečňovat vůči třeetím zemím
m samostatnou obchodn
ní politiku, ale a neznameená to, že b
by rezignovaala naa zájmy, jež na třetích trzích t
má. ČR Č se vstupe
em do EU připojila p
k ceelní unii, kte
erá naa dovozy a vývozy v
z a do
o třetích zem
mí uplatňuje
e jednotné úpravy ú
obcho
odních vztah
hů, záávazné pro vššechny člensské státy EU. Po
odle článku 2
207 Smlouvyy o fungován
ní Evropské unie (tzv. Lissabonská sm
mlouva), bývaalý čl.. 133 Smlouvvy o založen
ní Evropského
o společensttví, je společčná obchodn
ní politika (dáále bu
ude užíván i pojem SOP) ve výlučné p
pravomoci Sp
polečenství aa zakládá se na jednotnýých prrincipech, zejména pokkud jde o úpravy cellních sazeb,, uzavírání preferenčníích ob
bchodních dohod d
týkajjících se obchodu zbo
ožím a služžbami, obch
hodní aspekkty du
uševního vlastnictví, přím
mé zahraničn
ní investice, sjednocování liberalizaččních opatře
ení, výývozní politikku a opatřeníí na ochranu
u obchodu, jaako jsou opaatření pro příípad dumpin
ngu a ssubvencován
ní. Evvropská unie všemi dostu
upnými nástrroji zajišťuje výhodný příístup unijního zboží na trrhy třeetích zemí a otevírá svůj trh pro zahraniční zbožíí, přičemž dů
ůsledně sleduje dodržováání mezinárodních
h pravidel obchodu a v případě
ě jejich porrušování přiijímá opatře
ení naa ochranu svvých zájmů. Sp
polečná obch
hodní politikaa má tři dimeenze: •
multillaterální dim
menzi (Světtová obchod
dní organizace a další mezinárod
dní organizace), •
bilaterální dimenzzi (dohody o volném obchodu, region
nální dohodyy), •
auton
nomní dimeenzi (systém
m všeobecných celnícch preferen
ncí, ochran
nná opatřeení). Z pohledu insttitucionálníh
ho je rozhodujícím orgán
nem pro pro
ovádění spoleečné obchod
dní po
olitiky Rada EU, která ro
ozhoduje naa základě náávrhů předlo
ožených Evro
opskou komisí. Neejen při sjed
dnávání obcchodních dohod Komisi pomáhá ko
onzultacemi zvláštní výb
bor usstavený Rado
ou (Výbor prro obchodní politiku). Daalšími fóry pro obhajobu
u a prosazováání náárodních zájm
mů členských
h států jsou samostatné formace Výboru pro obcchodní politiiku 15 Po
u EU pro oblast služeb a investic, textilu, oceli a dalšších vybranýých průmyslo
ových sektorů) (p
a tteritoriálně ii zbožově zam
měřené praccovní skupinyy Rady. Naa pravidelných zasedánícch Výboru prro obchodní politiku, řízeeném předsttavitelem zem
mě přředsedající Radě R
EU, diskutují zásttupci všech členských států s
s Evro
opskou kom
misí o celém spekktru mnohostranných i bilaterálních obcho
odně politiických témat, od
d strategickýých záměrů až a k jednotliivým opatřením a potížíím při vývozzu jednotlivýých výýrobků. Tvvorba a provvádění obcho
odní politiky se v EU uskkutečňuje efeektivním a transparentním zp
působem, zaainteresován
ni jsou také představiitelé zájmovvých skupin
n a občansské sp
polečnosti vč. v
představitelů prům
myslu, sociáálních partnerů, odbo
orových svaazů a nevládních organizací, a to napřř. formou plenárních setkání, sp
pecializovanýých prracovních sku
upin i jednán
ní ad hoc. S podílem 20
0 % na světtovém dovozu a vývozu
u je Evropskká unie nejvvětší obchod
dní veelmocí na svvětě (viz graff 1.1). Na jejjím počátku stál před paadesáti lety volný trh mezi čleenskými státy. Unie pro
oto podporu
uje liberalizaaci světovéh
ho obchodu,, která přináší prrospěch bohaatým i chudýým zemím. Ob
bchod stimuluje světo
ový hospodáářský růst, z něhož mají prospěěch zákaznííci, po
odnikatelé i jjednotlivé zeemě. Zákaznííkům přinášíí větší výběr výrobků. Konkurence mezi do
ováženými a a místními výrobky v
snižu
uje ceny a zvyšuje z
kvaliitu. Liberalizzovaný obchod um
možňuje sprravedlivou hospodářsko
h
ou soutěž mezi m
nejefekktivnějšími podniky z EU a jjejich konkurenty z jinýcch zemí. S cílem c
pomocci rozvojovým
m zemím je EU připrave
ena ottevřít svůj trrh pro jejich vývozy i v případě, p
že tyto t
země svůj trh stejn
ným způsobe
em neeotevřou. Od
dstranění překážek obch
hodu uvnitř EEU významně
ě přispělo k jjejí prosperittě a posílilo jjejí ússilí o celosvětovou liberaalizaci. Členskké státy mezzi sebou zruššily cla a záro
oveň sjednottily claa uplatňovan
ná na zboží d
dovážené ze třetích zemí. 1..5.1 Mezinárodní je
ednání EU
U hraje ústřeední úlohu v mezinárodních jednáních o liberalizaaci obchodu.. Od roku 20
001 prrobíhá tzv. kolo jednání o rozvoji z D
Dohá. Cílem ttěchto jednáání, která se konají v rám
mci Svvětové obch
hodní organizace (WTO
O), je snížen
ní cel a odsstranění dalších překážžek svvětového ob
bchodu. V návaznosti n
n dřívější kola na k
jednání snížila EU průměrné clo c
up
platňované na dovoz průmyslovýc
p
ch výrobků na 4 %, což c
je jedno
o z nejnižšíích prrůměrných cel na světě. Ob
bchodní praavidla jsou mnohostraanná záležittost, avšak obchod jaako takový je dvvoustranný, tedy vždy mezi m
kupujíccími a prodáávajícími, výývozci a dovvozci. Z toho
oto dů
ůvodu vytvořřila EU s jednotlivými zeeměmi a regiiony na celém světě síť dvoustrannýých ob
bchodních dohod, d
kteréé doplňují jeejí účast naa kole jednáání z Dohá a předchozíích jednáních v rámci WTO. U uzavřela tééž dohody o partnerství aa spolupráci se sousedníími zeměmi vve Středomo
oří, EU
s R
Ruskem a rovněž s ostatn
ními republikkami bývaléh
ho Sovětskéh
ho svazu. 16 Po
u EU 1..5.2 Systé
ém založen
ný na praviidlech Evvropská uniee vyvíjí velkké úsilí, aby kolo jednání z Dohá dopadlo d
úsp
pěšně. Je taaké přřesvědčeným
m zastáncem systému WTTO založeného na pravid
dlech, který zzajišťuje právvní jisstotu a tran
nsparentnost v mezinárodním obcchodě. Světová obchod
dní organizaace stanovuje pravidla, podle nichž se její členové mohou bránit nekalým prraktikám, kte
eré výývozci používvají v soutěžži s místním
mi konkurentty (např. du
umping, tj. p
prodej za ce
enu po
od výrobními náklady). V
V jejím rámci také probíháá urovnáván
ní sporů. Ob
bchodní pollitika EU úzzce souvisí s její rozvo
ojovou politiikou. Pro většinu dovo
ozu z rrozvojových zemí poskyttuje unie v ráámci tzv. vše
eobecného syystému prefeerencí bezce
elní neebo preferen
nční přístup n
na svůj trh. V
V případě 49
9 nejchudších
h zemí světa dokonce plaatí, žee veškerý jejich vývoz do EU – s jedino
ou výjimkou zbraní – je o
od cla zcela o
osvobozen. V rámci partn
nerství se 78
8 zeměmi z Afriky, A
Karib
biku a Tichom
moří (AKT) vvypracovala EU ovou obcho
odní a rozvvojovou strategii, jejím
mž cílem jee integrace těchto ze
emí no
do
o světového hospodářstvví. S Jihoafrickou republikou uzavřella obchodní dohodu, kte
erá po
ovede k volnému obchod
du, a v součaasné době vyyjednává doh
hodu o volnéém obchodu se šeesti zeměmi R
Rady pro spo
olupráci v Peerském zálivu
u, tj. s Bahrajjnem, Kuvajttem, Ománe
em, Kaatarem, Saúd
dskou Arábiíí a Spojeným
mi arabským
mi emiráty. V V Latinské A
Americe má EU do
ohody s Meexikem a Chile a o lib
beralizaci ob
bchodu jedn
ná se skupinou Mercossur (A
Argentina, Brrazílie, Paraguay a Uruguay). EU
U nicméně nemá n
zvláštn
ní obchodní dohody se svými s
největtšími obchod
dními partne
ery z řřad vyspělýcch zemí, se Spojenými státy a s Japonskem. J
Obchod s těmito dvěm
ma zeeměmi je uskutečňován na základě mechanismů WTO, třeb
baže s nimi EU podepsaala mnoho dohod
d týkajících see jednotlivýcch odvětví. d EU s Čínou, která do Svěětové obcho
odní organizaace Prravidla WTO platí rovněž pro obchod
vsstoupila v roce 2001. Čín
na je dnes po
o Spojených státech druhým největšším obchodním paartnerem Evrropské unie. ZAPAMATTUJTE SI SSpolečná ob
bchodní poliitika je ve výlučné praavomoci Sp
polečenství aa zakládá se s
n
na jednotnýc
ch principecch, zejména pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírán
ní p
preferenčníc
h obchodnícch dohod týkkajících se obchodu zbožžím a službaami, obchodn
ní a
aspekty duše
evního vlastn
nictví, přímé zahraniční investice, sjeednocování liberalizačnícch o
opatření, výývozní politiku a opatřření na och
hranu obcho
odu, jako jsou opatřen
ní p
pro případ du
umpingu a su
ubvencováníí. Smlouvaa o fungován
ní Evropské u
unie, článek 207 (Lisabon
nská smlouvaa) 1..6 Součassné vývojo
ové trendyy Jednotnéh
ho vnitřníh
ho trhu EU
U Z hlediska nejjnovějšího vývoje podnikání na Jedn
notném vnittřním trhu EEU je zásadn
ním do
okumentem upravujícím budoucnostt evropské ekkonomiky Lissabonská strrategie. 17 Po
u EU ou v březnu
u 2000 v Lisabonu s cíle
em Lissabonská sttrategie bylaa přijata Evrropskou rado
vyytvořit z Evrropské unie do roku 2010 „nejdyn
namičtější a nejkonkureenceschopně
ější ekkonomiku světa založeno
ou na znalosttech, schopn
nou udržiteln
ného hospod
dářského růstu, vyytváření vícee kvalitních pracovních příležitostí a zachovávvající sociáln
ní soudržnosst“. K dosažení toh
hoto cíle se u
unie rozhodlaa zaměřit na tyto oblasti: •
Ekono
omika a sp
polečnost zaaložená na znalostech:: opatření pro vytváře
ení inform
mační společčnosti, výzku
um a techn
nologický rozvoj, struktu
urální reform
my pro zvvýšení konkurenceschopn
nosti, inovacce a dokončeení vnitřního trhu. •
Modernizace evrropského so
ociálního modelu: investice do lid
dí a omeze
ení ování ze společnosti. vylučo
•
Zdraváá ekonomická perspeektiva a přříznivý růsttový výhled
d ekonomiky: makro
oekonomickáá opatření. mský ministeerský předseeda Wim Kokk vedl mezi d
dubnem a listopadem 20
004 Býývalý nizozem
týým, který zreevidoval Lisaabonskou sttrategii a prrezentoval zprávu udávaající reformáám no
ový impuls. Evropská komise k
na základě z
této
o zprávy vyh
hlásila, že ssociální aspe
ekt a aspekt živottního prostřeedí nebudou
u nadále prioritou s tím
m, že se těžišště Lisabonsské strategie přeso
ouvá do ekonomického rrozvoje Evropské unie. Čeeská republika přijala v září 2005 Národní Lisab
bonský progrram 2005 ‐ 2008 (Národ
dní prrogram reforrem České reepubliky) pro
o plnění revid
dované Lisab
bonské strateegie. V rámci Lisab
bonské straategie se EU rozhodla realizovaat ekonomické reform
my a dobudovat Jednotný vnitřní trh, nebo
oť si je sama EEU vědom
ma, žee přes dosažeený pokrok zzůstává nadále aktuálníím úkolem v některýcch odvětvícch „d
dobudovat Jednotný vn
nitřní trh“ a a v jiných od
dvětvích „zlepšit jeho dosud nízko
ou výýkonnost“. Cíílem by mělo
o být vytvořiit „plně funkkční Jednotný vnitřní trh
h“, který bud
de podporovvat rů
ůst, posilovaat konkuren
nceschopnosst a přispívvat také kee zvýšení p
počtu novýcch prracovních mííst. Program vnitřního trhu spojený ss řadou ekon
nomických reeforem tak b
byl v plném rozsahu zapojen d
do uskutečňo
ování nového
o strategickéého cíle. Cíílem těchto o
opatření je p
provedení řaady ekonomických (strukkturálních) rreforem, které ro
ozšíří konkurrenční prosttředí na vnittřním trhu a odstraní jeho slabá j
m
místa zejmén
na v ssektoru služžeb, hospodářské soutěžže a veřejnýých zakázekk. Program vvnitřního trh
hu a přechod ke znalostní ekkonomice se týká také sllužeb obecného ekonom
mického zájm
mu a ttěch podniků
ů, které tako
ové služby po
oskytují. Čaasový horizo
ont Lisabonsské strategiee v roce 20
010 vypršel a ta byla n
nahrazena tzv. strategií "Evrropa 2020". Unie si sttanovila pět ambiciózn
ních cílů, ktteré se týkkají zaaměstnanostti, inovací, vzzdělávání, sociálního začleňování a zm
měny klimatu a energetiky. Tyy by měly býýt dosaženy d
do roku 2020
0. Všechny ččlenské státyy si v každé zz těchto oblaastí stanovily své vlastní cílee. Celou straategii tak podpoří p
konkrétní činy na úrovni EU i ččlenských stáátů. 18 Po
u EU GRAF 1.1 obchodu ČR – rok 2009 Komoditní sstruktura zahraničního o
P
Potraviny a živ
vá zvířata
N
Nápoje a tabák
k
S
Suroviny nepo
oživatelné, s výýjimkou paliv
Minerální palivva, maziva a p
M
příbuzné m
materiály
Ž
Živočišné a ros
stlinné oleje, ttuky a vosky
C
Chemikálie a p
příbuzné výrob
bky, j.n.
Z
Zdroj: Český statistický úřřad, 2010 ZAPAMATTUJTE SI Cílem EU je vvytvoření spo
C
olečného trh
hu a hospodáářské a měno
ové unie, pod
dpora rozvojje a růstu hosspodářství, zaměstnanos
a z
sti, konkure
enceschopno
osti a zlepšování životn
ní ú
úrovně a kvaality životníh
ho prostředíí. K zabezpe
ečení těchto cílů slouží čtyři základn
ní s
svobody vnittřního trhu: volný pohyb
b zboží, osob, služeb a kapitálu, a d
dále společn
né p
politiky Evro
opské unie například n
v o
oblastech ho
ospodářské soutěže, společné vnějšší o
obchodní po
litiky a zeměědělství. KONTROLNÍÍ OTÁZKY Charakteriizujte Jednottný vnitřní trh a uveďte, ss jakými cíli b
byl založen. Objasněte podstatu čtyyř základních
h svobod pohybu. odní politikyy realizovan
né členským
mi Uveďte konkrétní přříklady společné obcho
zeměmi EU
U. K čemu slo
ouží dokument Evropa 20
020? Jaká jsou h
hlavní pravidla realizovan
né společné o
obchodní po
olitiky EU? Jak se EU b
brání proti eekonomické kkriminalitě související s její politikou odstraňován
ní bariér obchodu mezi členskými zem
měmi? 19 Po
u EU PŘÍKLA
AD 2 O
Odstranění p
překážek obcchodu uvnitřř EU – příklad ukazující celní politiku EU Při dovozu do P
d EU se platí stejné clo bez ohled
du na to, zd
da se zboží dováží např. p
přes Janov či Hamburk. Díky tomu může být automobil a
z Japonska, zza který byllo z
zaplaceno clo
o při dovozu do Německa, přepraven
n do Belgie n
nebo Polska a tam prodáán s
stejným způs
sobem jako aautomobil z N
Německa. Ž
Žádné další c
clo se neplatíí. 20 Po
u EU S
SHRNUTÍ KA
PITOLY O
O postavení a významu JJednotného vnitřního trh
hu v program
mu evropskéé integrace sse n
nevedou velké spory. Tééměř všeobecně se přijjímá názor, že v ekonomické oblassti v
vnitřní trh je a zůstanee jeho hlavvní součástí a jeho hlavním přínossem. Pomoh
hl o
odstranit traadiční, většiinou staletéé bariéry mezi m
trhy zú
účastněných zemí: celn
ní, o
obchodní, da
aňové, technické, administrativní a jin
né. Vznikla tak „oblast V
„
bez vnitřních v
hraanic, v níž byyly propojen
ny trhy zbožíí, pracovníků
ů, s
služeb a kapi
itálu“. Společčným úsilím členských ze
emí byl vytvo
ořen hospod
dářský prosto
or u
umožňující u
uplatňovat č
čtyři svobodyy: svobodu volného pohybu zboží, služeb, oso
ob a
a kapitálu. Jako konečné
é cíle prograamu vnitřníh
ho trhu se uvvádějí dva, ekkonomický a politický: •
Zvýšiit a udržet ekonomicko
ou prosperitu, a to odsttraněním překážek, kterré brání využití ekonomického
o potenciálu
u jeho účasttníků, na to
omto základ
dě zvyšo
ovat životní ú
úroveň, kvalitu života, •
Přisp
pět ke „stále užšímu spo
ojení evropskkých národů
ů“, jak se říkáá v Preambu
uli Římsské smlouvyy (1957), cožž pomůže odstranit o
staaleté politické soupeřen
ní na evvropském ko
ontinentu, ježž opakovaně
ě vyúsťovalo v krvavých kkonfliktech. Očekávání sp
O
pojená s vyttvořením vnitřního trhu byla velká. Také dnes zzemě usilující o
o členství v E
Evropské uniii si nejvíce slibují od zapo
ojení do vnitřřního trhu. Celkově lze projekt vnitřního trh
C
hu charakte
erizovat jako program dalekosáhllé liberalizace doprovázený
d
ý dohodnutýými pravidly.. Program vzájemného otevření trh
hů p
předpokláda
l odstraněníí všech dosaavadních om
mezujících náárodních barriér, desítek a s
stovek národ
dních předpiisů a na jejicch místě zavvedení společně dohodn
nuté evropskké ú
úpravy umož
žňující volný pohyb po ceelém vnitřním
m trhu. LLegislativa vn
nitřního trhu
u tvoří podsstatnou částt evropského
o práva: v rroce 2007 šllo o
o 1628 směrrnic a 670 nařízení. n
Jejich přijetí, zavedení z
a respektován
ní v domácím
m p
právním řádu je závazeek, který přebírá každá členská zeemě. A je to
o také jede
en z
z hlavních do
omácích úkolů, podle jeh
hož plnění je
e hodnocena připravenosst zemí, kterré p
podaly žádos
st o přijetí do
o unie. EEU jako meziinárodní seskkupení s mim
mořádně vysokým hospo
odářským pottenciálem m
má s
silnou pozici ve světovvém obchod
dě. Pokud si s však přeedstavíme, žže by se EU o
od okolního světa izolovvala, tato pozice by se
e velmi oslabila. Pro un
nii je obcho
od s
stěžejní. Nejen pro ekonomicky N
e
% uspokojen
ní potřeb vššech občanů
ů. růst, ale také pro 100%
O
Obchodní po
olitika uplatň
ňovaná ve vzztahu ke třettím zemím jee tedy stěžejjní politikou a z
z ní vyplyne b
budoucí stab
bilita a ekono
omicky růst ččlenských zem
mí. 21 Po
u EU STTUDIJNÍ LITEERATURA KA
AUEROVÁ, L.;; VANĚK, J.; VILAMOVÁ, Š. ŠM
MEJKAL, V. a kol. TÝÝČ, V. SR
RPOVÁ, J.; ŘEEHOŘ, V. a ko
ol. Vybraná B‐TU problemattika z VŠB
mezinárod
dního Ostrrava marketingu Jak obstát v Evropě. Strategie Q‐art podnikání na jednotném
m trhu EU Základy prráva Evropské u
unie Legees pro ekonom
my. 6. vyd. GRA
ADA Pub
blishing, a. s. Základy podnikání Ostrava 2
2003 80‐24
48‐0261‐9 Praha 2
2000 80‐90
00997‐7‐7 Praha 2
2010 978‐8
80‐87212‐60
0‐8 Praha 2
2010 978‐8
80‐247‐3339
9‐5 22 Ro
ozvoj konkurrenceschopn
nosti firem v kontextu och
hrany hospo
odářské soutěěže 2 Rozvo
oj konkkurencesschopno
osti fire
em v kkontextu
u ochraany hosp
podářskké soutě
ěže Ú
ÚVOD V následujícíí kapitole Váás čeká seznáámení se s problematiko
V
ou ochrany hospodářské s
soutěže na Je
ednotném vnitřním trhu EU. SSoutěžní po
olitika EU jee zaměřena proti defo
ormování ko
onkurenčních
h podmínek n
na Jednotném
m vnitřním trhu t
monopolizací výrob
by i trhu, do
ominantním postavením f
firem, kartelovými dohodami, veřejn
nými dotacem
mi, kontrolo
ou výroby neebo odbytu, č
či zdrojů záso
obování apod
d. Očekávané přínosy Jedn
O
notného trhu se mohou dostavit pouze za p
předpokladu, ž
že na tomto trhu nebu
udou připušštěny prakttiky narušujjící rovnost podmínek p
při vzájemné
m obchodu. Účelem evro
Ú
opské právníí úpravy och
hrany hospodářské soutěěže je dbát na ochranu v
vnitřního trh
hu před omezeními ze strrany soukrom
mých subjekttů. K této právní úpravě v
vede prakticcká zkušeno
ost, že naruššování praviidel ochranyy hospodářsské soutěže s
soukromými
subjekty – – jednotlivýými soutěžitteli z podnikkatelského p
prostředí – m
má účinky sr
rovnatelné see státními om
mezeními ob
bchodu (cla, kvóty atd.), jjež Smlouva o
o založení Ev
vropského sp
polečenství vv rámci Jedno
otného vnitřřního trhu od
dstranila. ZZ těchto dů
ůvodů je och
hrana hospo
odářské souttěže jedním ze základníích principů f
fungování trž
žních mechan
nismů v celém
m prostoru Je
ednotného vn
nitřního trhu EU. CÍÍLE KAPITOLY
Y Po
o prostudová
MĚT: defino
ovat základníí pojmy z oblasti politiky ochrany hosspodářské so
outěže v rám
mci evropského trhu zvolit vhodné posstupové mettody pro anaalýzu probléémů týkajícícch se ochran
ny hospo
odářské soutěěže na trhu EEU Po
o prostudová
přehleed o struktuřře orgánů EU
U, které dohllížejí na ochrranu hospodářské soutěžže na Jed
dnotném vnittřním trhu EU schopnost defin
novat a využít v
odlišnosti pod
dnikatelskéh
ho prostředí v jednotlivých zem
mích Evropsské unie v kontextu sp
polečné pollitiky ochran
ny hospo
odářské soutěěže na trhu EEU Po
o prostudová
CHOPNI: efektivvně vyhledáávat a tříd
dit informacce z oblastti problemaatiky ochran
ny hospo
odářské soutěěže chápat souvztažno
ost podnikovvých procesů
ů v závislosti na fungován
ní Jednotnéh
ho vnitřního trhu EU a principů occhrany hospo
odářské souttěže v tomto
o prostoru 23 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže 2..1 Proble
ematika po
orušování o
ochrany ho
ospodářské soutěže Sttávající právvní úprava ochrany o
hosspodářské soutěže s
v Evropě E
i USSA se vyvinu
ula zee zdánlivě paaradoxní myššlenky, že jee nutno smlu
uvní svobodu
u omezit, ab
by deklarovaaná sm
mluvní svobo
oda zůstala zachována: svvobodě jedn
noho účastnííka trhu jsou kladeny urččité baariéry, aby svvoboda ostattních jako neejdůležitější ffaktor hospo
odářské souttěže nepřestaala exxistovat. Žád
dný subjekt nemá mít takovou ekkonomickou moc, aby mohl smluvvní prrotistraně dikktovat podm
mínky a nemu
usel přitom b
brát ohled naa její zájmy. K hlavním cíílům Evropského společčenství patřří dle článkku 2 Smlouvy o založe
ení Evvropského společenství s
„podpora harmonickéého vývoje hospodářsského života
a“. Sm
mlouva v čl. 3 odst. 1 označuje „nenarušenou“ hospodářskou soutěž jaako prostřed
dek k d
dosažení vyttýčeného cílee. Zde je zakkotveno zásaadní politickké rozhodnuttí, že Jednottný vn
nitřní trh po
onese rysy tržního hospodářství: Pohyb P
zboží, služeb, ossob a kapitáálu v Evropské un
nii je řízen přednostně p
p
pravidly hosp
podářské so
outěže, a nikkoli výsostnýými záásahy orgánů
ů Společenstvví či členskýcch států. Z předchozího
o textu vypllývá definicee poslání evropské sou
utěžní politiky, tedy bdít naad jednotou vnitřního trh
hu a zajistit tak fungování soutěže vv rámci celé EU. Tento úkkol vyychází ze skutečnosti, žee k uspokojivému fungo
ování trhu nestačí n
odsttranit překážžky vo
olného pohyybu zboží, osob, služeeb a kapitálu, ale je nutné zameezit praktikáám naarušujícím ro
ovnost podm
mínek vzájemného obchodu. Beez existencee evropské soutěžní s
pollitiky by mo
ohla nastat nežádoucí aa navíc právvně neepostihnutelná situace, kkdy by si jednotliví soutě
ěžitelé v rámci určitých odvětví rozdě
ělili evvropský trh podle národ
p
Myšlenka vnitřního trhu se všemi jeh
ho přednosttmi ního klíče. M
byy tak nemohla být realizo
ována. 2..1.1 Praviidla ochran
ny hospodáářské souttěže Asspekt specifického integgračního posslání odlišuje
e rámec fun
ngování evro
opské soutěžžní po
olitiky od osttatních politik EU. Pééči o dodržo
ování společčných soutěěžních pravidel má na starosti Kom
mise, která je vyybavena daleekosáhlými p
pravomocem
mi: je oprávně
ěna zahájit ššetření ve všech případecch, kd
dy byla podáána stížnost nebo když saama zjistí po
orušení pravidel soutěže. Komise mů
ůže také ukládat pokuty za jeednání poru
ušující pravid
dla ochrany soutěže. Po
okud postiže
ený su
ubjekt s rozh
hodnutím Ko
omise nesou
uhlasí, může
e se obrátitt na Evropský soud prvvní instance, kterýý rozhodne ss konečnou p
platností. může Komise v součinnossti s domácím
mi antimono
opolními úřaady Krromě uvalovvání pokut m
prrovádět přep
padové kontroly. Při vyšeetřování je o
oprávněna vyyžádat si od vlád členskýých zeemí nezbytnéé informace nebo požád
dat domácí antimonopo
olní úřad o vvedení šetře
ení. Teento postup se v důsledkku přetíženossti a omezených zdrojů EEK občas pou
užívá. Ko
omise upřednostňuje kauzy k
se zvláštním z
ekkonomickým
m, politickým
m či právn
ním výýznamem pro
o Společensttví ‐ viz dále uvedený příkklad. 24 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže PŘÍKLA
AD 1 TTypickým přííkladem s takto zvláštním
m významem
m, který lze na tomto m
místě uvést, je j
p
případ němeecké autom
mobilky Volkkswagen, ktterá uzavřella s distributory dohod
du o
o zákazu par
alelního dovvozu do země s vyššími ccenami. Za ttento čin bylla na princip
pu p
porušení evropského práva potresstána pokuttou ve výši 90 miliónů
ů EUR, a to t
k
konkrétně zaa restriktivníí praktiky vů
ůči svým distributorům v Itálii, jimž automobilkka z
zakazovala p
prodej vozů občanům jiných členskkých států. Zájemci ze zahraničí taak n
nemohli využ
žít nižších cen v Itálii, a tíím ani výhod
d Jednotného
o vnitřního trrhu. o pouze při ssplnění určitýých podmíneek a s ohlede
em Paaralelní vyšettřování můžee být vedeno
naa přednostníí aplikaci ko
omunitárních
h pravidel. Aby A nedocházelo k dupliicitnímu říze
ení, byyl zaveden in
nstitut vzájemného oznaamování příp
padů. Fungu
uje i mezi Ko
omisí a českýým Úřřadem pro ochranu hosp
podářské sou
utěže. Ko
omise se při p aplikaci obecných soutěžních s
pravidel p
opírá o četno
ou sekundární legislativu, kteerou předstaavuje několikk desítek sm
měrnic a naříízení. Namáttkou sem paatří naapříklad norm
my upravujíccí kompeten
nce Komise vve vztahu k podnikům a státům, růzzné výýjimky a pravvidla pro jejicch poskytováání, normy pro jednotliváá odvětví. DEFIN
NICE Definice posslání evropské soutěžníí politiky je bdít nad jeednotou vnittřního trhu a D
z
zajistit tak fu
ngování soutěže v rámci celé EU. TTento úkol vvychází ze sku
utečnosti, žee k uspokojivvému fungovvání trhu nesstačí odstranit p
překážky volného pohyybu zboží, osob, o
služeb
b a kapitálu
u, ale je nu
utné zamezit p
praktikám na
arušujícím ro
ovnost podmínek vzájemného obchod
du. 2..1.2 Poruššování hosspodářské soutěže Říímské smlouvvy uvádějí čttyři hlavní sfééry, v nichž h
hrozí omezen
ní hospodářské soutěže: •
Dohod
dy uzavřené mezi podnikky s cílem om
mezit soutěž,
•
Případ
dy zneužití do
ominantního
o postavení n
na společném
m trhu, •
Jednán
ní veřejných podniků a p
podniků, jimžž byla přiznán
na zvláštní práva, •
Podpo
ora poskytovvaná státem.
Kaartely a jiné restriktivní dohody uzaavřené mezi subjekty ze dvou nebo více členskýých zeemí jsou zakkázány a pro
ohlašují se od o samého začátku z
za neplatné, n
ať mají jakoukkoli po
odobu. Záároveň jsou vymezeny případy, kdy je uzavíráání dohod přípustné: p
jeestliže doho
oda přřispívá ke zleepšení výrob
by a podporu
uje technickýý pokrok, za předpokladu
u, že uživate
el a 25 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže potřebitel máá z toho přim
měřenou výh
hodu. V pozd
dější době byyly připuštěn
ny také doho
ody sp
mezi podniky týkající se například stan
ndardizace, sspecializace,, výzkumných a vývojovýých prrací. d roku 1990 se ochrana soutěže rozššířila také naa posuzování fúzí podnikků, spojují‐li se Od
po
odniky alesp
poň ze dvou
u zemí a byyl‐li překroče
en stanoven
ný limit celkkového obraatu slu
učovaných fiirem. Vee všech ostatních přípaadech se fúze považuje
e za vnitřní záležitost p
příslušné zem
mě a rozhodují o ní národníí protimono
opolní úřadyy. Cílem toh
hoto pravid
dla je zabránit naadměrné kon
ncentraci ekkonomické sííly, jež by mohla m
být na společném trhu zneužita. Sp
plňuje‐li fúzee uvedené podmínky, musí být předem ohláášena Komissi, která mů
ůže slo
oučení firem
m schválit neb
bo zakázat.
p
neboť zvýhodňují určitý tržní subjeekt a vytvářřejí Sttátní podpory nejsou přípustné, naa trhu nerovvné podmínkky soutěže. Na jednotném vnitřním
m trhu je prroto zakázán
no, ab
by stát poskyytoval takové dotace, prrotože tím jssou určité podniky nebo
o určité výro
oby jednostranně zvýhodněny. Něěkteré formyy státní podp
pory se ovšeem připouště
ějí: podpora,, která má so
ociální povah
hu, po
odpora k uh
hrazení škod
d způsobenýých přírodními katastro
ofami. Jako slučitelné se vysokou nezzaměstnanosstí, uvvádějí i dalšíí případy: naapř. podporaa oblastem postiženým p
po
odpora význ
namným pro
ojektům ve společném evropském zájmu apod
d. Přípustná je ro
ovněž podpo
ora rozvoje určitých ho
ospodářských činností nebo n
region
nů, pokud tím t
neejsou negativně ovlivněn
ny podmínkyy vzájemnéh
ho obchodu.. Nově byla také zařaze
ena po
odpora na ucchování evro
opského kulturního dědicctví. ZAPAMATTUJTE SI Č
Čtyři hlavní s
féry, v nichž dle Římskýcch smluv hrozí omezení h
hospodářskéé soutěže: •
•
•
•
Dohody uzavvřené mezi podniky s cílem omezit so
D
outěž, P
Případy zneu
užití dominan
ntního postavení na spoleečném trhu, Jednání veřejjných podnikků a podniků
ů, jimž byla p
přiznána zvlášštní práva, P
Podpora pos
kytovaná stáátem. 2..2 Ekono
omické poje
etí hospod
dářské souttěže V následující kapitole se seznámíme s ekonomicckým pojetíím principů hospodářskkou so
outěž a její ochrany. Neejprve si deffinujeme jed
dnotlivé typy tržních struktur a jejich výýhody a nevýýhody pro hospodářskou
u soutěž. Dále se budem
me zabývat n
nejdůležitějšíími ko
oncepcemi vývoje hospodářské soutěže, které k
v historii ovlivniily praktickkou ho
ospodářskou
u politiku. 26 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže modely jedno
otlivých tržních struktur,, ty Neejprve je nuttné zdůraznitt, že se zaměěřujeme na m
to
otiž zaručují maximální efektivnost v ekonomicce a v praxi se téměř vv čisté podo
obě neevyskytují. Do
okonalá ko
onkurence je j taková struktura trhu, t
kdy jsou splněn
ny následujjící přředpoklady:
bitelé o maxiimalizaci užittku. Firmy usilují o maxximalizaci zissku a spotřeb

e
velkký počet kup
pujících a prrodávajících,, z nichž žád
dný Na kaaždém trhu existuje není n
natolik silný, aby mohl ovvlivnit cenu n
nebo výstup odvětví.
Produ
ukované statkky jsou homo
ogenní.
Neexisstují překážky vstupu do d odvětví, resp. na příslušný trh (totéž plattí i pro od
dchod z odvěětví).
Všichn
ni výrobci a spotřebiteléé mají dokon
nalé informaace o cenách
h a množstvíích statků
ů procházeejících trhem, firmy mají volný přístup k informaccím o tech
hnologiích.
Neexisstují kladné čči záporné exxternality.1
onkurenci existuje e
velkký počet maalých firem produkujícícch homogen
nní V dokonalé ko
prrodukt, tzn., že každá z těchto firem
m tvoří jen malou m
část z celkové z
naabídky odvěttví, takže její vlasttní činnost neemůže ovlivn
nit tržní cenu
u. dokonalé ko
onkurenci v d
dlouhém ob
bdobí vyráběěn s minimáálními náklaady Výýstup je v d
naa jednotku produkce, p
c
což je způso
obeno volným pohybeem firem m
mezi odvětvíími a dokonalými informacem
mi o technologiích a cenácch výrobních
h faktorů. okonalá kon
nkurence zajjišťuje také alokační effektivnost, tzn., t
že se m
mezní náklaady Do
výýroby dodatečné jednottky výstupu vyrovnávají s prostředkky, které jso
ou spotřebite
elé occhotni vynalo
ožit na tuto d
dodatečnou výrobu. Jakmile nefunguje některýý z předpoklaadů dokonallé konkurencce, vznikne n
na trhu subje
ekt s u
určitým stup
pněm mono
opolní síly. Vzhledem V
k maximalizacci efektivnossti je dokonaalá ko
onkurence prrakticky nejp
přitažlivější u
uspořádání ekonomiky. Monopolistickká konkure
M
ence je dalším modelem uspořáádání trhu. Má nejblííže k d
dokonalé ko
onkurenci, ale obsahuje ttaké prvky m
monopolu. O
Od dokonalé konkurence se lišší podstatnou
u vlastností a to, že prod
dukt není ho
omogenní, ale diferenco
ovaný. Firmy se lišší svým produ
uktem, nejso
ou již pro zákkazníky zamě
ěnitelné. Kaaždá firma má m tedy svů
ůj okruh věrných zákazníků a to vede v
k tomu, že firma má m
u těchto zákaazníků mon
nopolní posttavení, kterré jí umožň
ňuje díky vvyšším cenáám do
osahovat eko
onomických zisků. Výýznamným rysem monopolistické konkurence je také vstup nebo odchod firm
my z o
odvětví. Opěět připomínáá dokonalou
u konkurenci, kdy neexisstují žádné bariéry brán
nící 1
H
HON,
M. Hosspodářská so
outěž. 1. vyd
d. Olomouc : Univerzita Palackého
P
vO
Olomouci,
20
006, Str. 9
27 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže určité bariéryy existují. No
ová firrmám do odvvětví vstoupit. Avšak díkyy diferenciacci produktu u
firrma se musí na trhu etab
blovat a získat si své zákazníky, s tím
m jsou spojen
ny jisté náklaady (n
např. podporra prodeje, reklama apod.) – a ty se považujíí za hlavní b
bariéry vstupu do
o odvětví. harakteristický malým počtem větších firem na trhu a pom
měrně vysokýým Olligopol je ch
stupněm vzájeemné závislo
osti jejich rozzhodování. U
U tohoto typ
pu uspořádání trhu není až tak podstatnéé, zdali mám
me homogeenní nebo heterogenní produkt. Dů
ůležité zde je, žee každá firmaa nacházejíccí se v oligopolu musí důkladně d
zvaažovat a přeedvídat reakkce svvých konkureentů na vlastní aktivity. Up
platňuje se zde intenziivně také teeorie her. V případě, V
žee chce firm
ma získat no
ové záákazníky na úkor ostatníích firem, může m
zvážit dvě d možnostti, buď snížíí ceny, nebo
o si zaaplatí reklamní kampaň. Kd
dyž razantněě sníží ceny, přiláká mno
oho zákazníkků, dá se všaak očekávat, že konkurenti zaareagují takéé snížením cen. Trh se tak t vrátí do své původníí rovnováhy a zákazníci se vrrátí zpět ke své firmě a jediným výssledkem snížžení cen dan
né firmy bylo
o snížení tržžeb v o
odvětví. Oprroti tomu reeklamní kam
mpaň se z hlediska zachování výše ttržeb jeví jaako beezpečnější vaarianta. Exxistují různé fformy oligop
polu:
pouze dvěě firmy na trh
hu – duopol,

vyráběný p
produkt je homogenní – čistý oligopo
ol,
odvětví reprezentovááno skupino
ou několika firem chovající se jaako monopol –– smluvní oligopol resp. kkartel. Naaprostý opak dokonalé konkurence je monopo
ol. Na trhu působí p
pouzee jedna jediiná firrma. Na monopolním trrhu je pouzee jeden nabízející, kterýý může v dan
ném okamžiiku ro
ozhodovat o výši ceny nebo o výši vyrráběného výstupu. Dů
ůvody, proč může vznikknout na trhu monopolistické postavení subjekttu, mohou být b
tyyto:
firma má jako jediná přístup k výýlučnému zdroji nebo vlastní patentt či technologii, kterou nikkdo jiný nem
má,
monopoln
ní postavení ggarantuje vlááda,
specifické nákladové podmínky výroby, kd
dy je z hlediska nákladů nejlevnějšší, když v odvvětví působí p
pouze jedna firma. Neevýhoda mo
onopolu je zřejmá, z
neexxistence kon
nkurence neevytváří tlak na zlepšováání naabídky, můžže docházett k plýtváníí vstupů a především chybí měřřítko srovnáání prro zhodnocení výše cen, kvality a kvantity produkkce. 28 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže 2.2.1 Konccepceteoriehospo
odářskéso
outěže
Prro lepší poch
hopení odbo
orné debaty zastánců ekkonomické teeorie o správvnosti ochraany ho
ospodářské ssoutěže a jejjich odpůrců
ů je nutno vrrátit se do hiistorie vzniku ekonomikyy a po
odstaty ochrany trhu. Vzznik klasickéé politické ekonomie je datován na konec 18. a začátek 19. století, je
ejíž zaačátky položiil A. Smith (jeho nejznám
mější dílo je –
– Bohatství n
národů). Zákklad této teorie je ve svobodě, štěstí a bohatství jeednotlivce. Vychází V
z přeesvědčení, žže ekonomiccké zááležitost spo
olečnosti jsou nejlépe spravovány samotnými s
j
jednotlivci b
bez zasahováání něějaké kolektivní autority. Ad
dam Smith tvrdil, t
že jed
dnotlivci, jed
dnají výlučně
ě v souladu s vlastním p
prospěchem,, a prroto zaručujíí maximalizaci celkového
o bohatství n
národa. Odm
mítal také trvvalé monopo
oly, jejjichž projevvem je práávě ohrožen
ní svobody jednotlivce a ztráta společenského blahobytu (Mu
unková a koll., 2006). éto Daalším ekonomickým proudem je tzv. neoklasickáá škola. Mezzi hlavní představitele té
škkoly z 2. pol.. 19. a počáttku 20. stoleetí se uvádě
ějí především
m W. Jevons,, C Menger,, L. W
Walras, A. Ma
arshall a A. C
C. Piguou. Neeoklasická škkola se od klasické k
liší tíím, že nebere do úvahyy faktor času
u. Tento mod
del do
okonalé kon
nkurence je vybudován
n na velmi přísných předpokladecch, které jssou v reálném svěětě nedosažitelné a jsou
u proto stře
edem kritik tohoto mod
delu. Jedná se přředevším o předpoklad
d stacionárn
ního stavu ekonomiky, e
tj. o neměěnnou úrovveň teechniky, stavu obyvatelstva a vybaven
nosti výrobními faktory.
Op
pakem dokkonalé kon
nkurence jssou modelyy nedokonalé konkurrence. Mod
del předpoklád
monopolistickké konkurence dle E. Chamberlina
C
dá, že mnoho soutěžite
elů naabízí podobn
né, ale nikoli identické výýrobky. Snaha odlišit své výrobky je jeden z proje
evů ko
onkurenčního
o boje. Zam
měřil se naa chování ekonomickýc
e
ch subjektů v oligopoln
ním usspořádání. Ch
hamberlin dokázal, že v oligopolu v
jee klíčová vzáájemná interakce soutěžžitelů, proto
ože ch
hování každ
dého oligop
polisty bezprostředně ovlivňuje situace všeech ostatníích so
outěžitelů. Přři svém rozho
odování mussí každý člen oligopolu přředvídat reakce ostatních
h. Monopol je op
M
pakem dokonalé konkureence a jak jižž bylo vysvětleno výše, ceelá poptávkaa je usspokojována jediným nabízejícím, n
jenž má z tohoto titulu podstatn
nou či úplnou zboží. Tzn., že uměle udržuje převis ko
ontrolu nad cenou a dodávaným množstvím m
po
optávky nad
d nabídkou,, protože bude b
dlouho
odobě prodávat za cenu převyšujjící prrůměrné nákklady. Prodávvá tak za vyššší ceny než v dokonalé konkurenci aa dosahuje ttak monopolního zisku. Je to
o jeden z typ
pů tržní struktury, u kteeré se vesměěs ekonomo
ové hodují, že je p
potřeba regu
ulovat. sh
A to hned někkolika možnými formami regulace: •
zavedeení daní k od
dčerpání monopolního zisku, •
cenovvá regulace,
•
statní vlastnictví těch t
odvětvíí, která jsou
u považována za přiroze
ené monopoly, •
soutěžžní politika.
29 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže Monopol jako
M
o zdroj ino
ovací chápal rakouský ekonom z p
první poloviny 20. století J. Schumpeterr. Předpoklaadem inovaččního processu je podle něj n možnostt, aby inovujjící so
outěžitel dossahoval po určitou dob
bu mimořád
dného (mon
nopolního) zzisku, který je hlavním motivvem zaváděění inovací resp. r
provád
dění výzkumu a vývoje ekonomickýými su
ubjekty. Po
o čase je in
novace napo
odobena i ostatními firm
mami, proto
o se monop
polní postave
ení vyytrácí. Jde tedy o mo
onopolní po
ostavení v krátkém obd
dobí. Podle Schumpete
era monopolní po
ostavení neníí v dynamickkém procesu překážkou kkonkurence, ale naopak jjejí needílnou souččástí. Dáále Schumpeeter definujee, údajnou přřímou úměru
u mezi veliko
ostí firmy a m
mírou inovačční akktivity, jako ttzv. první neo
oschumpeterskou hypoté
ézu (Schump
peter, 1952).. Kaatzenbachovva teorie optimální inttenzity souttěže vycházzí ze zásadn
ní potřebno
osti so
outěže pro pozitivní vývoj v
spoleečnosti. Extrrémní model dokonaléé konkuren
nce neepovažuje zaa dostatečně funkční, pro
otože je přílišš statický. Op
ptimální inttenzita souttěže se podle Katzenb
bacha dosahuje v širokkém oligopo
olu s m
mírnou difeerenciací pro
oduktu. Na trzích, kterré vytvořily úzký oligopol, musí být b
up
platněna opaatření ke zvýýšení počtu nabízejících (v extremníím případě i rozdělením) a k d
diferenciaci produktu a mimoto mu
usí být zaved
den dohled nad jeho zn
neužitím, kte
erý musí zajistit, aaby nedocházzelo ke karteelovým doho
odám o inovačních úmysslech na trhu. o 80. let 20.. století. Ten
nto Haarvardská škkola udávalaa směr soutěěžní politiky v USA až do
sm
měr pokládá soutěž za náástroj k dosažžení určitých
h makroekon
nomických cílů. Vyychází z tvrzeení, že existu
uje konflikt mezi normattivním cílem
m soutěžní svvobody a cíle
em do
osažení dobrrých ekonom
mických výsleedků. Takže zastánci tohoto směru zzcela podporrují om
mezení soutěžní svobod
dy, aby bylo dosaženo ekonomickýc
e
ch výsledků na trhu, kte
eré od
dpovídají cílů
ům vytýčeným statní hosspodářkou po
olitikou. Haarvardská škkola tedy zaastává myšleenku přípusttnosti kontro
oly koncentrrací za účele
em om
mezení hospodářské mocci. (Munkováá a kol., 2006
6). dem, který stojí v opozici proti Harvardské H
šškole je ško
ola Daalším názorovým proud
Ch
hicagská, kteerá se vyznačuje celkovvě liberálním
m přístupem
m k praktickéé hospodářsské po
olitice a pokkládá za jed
diné legitimn
ní cíle státn
ní soutěžní politiky p
zvýššení celkové
ého sp
potřebitelskéého blahobyttu. Ko
oncentrace odvětví o
neníí podle závěěrů chicagské
é školy v rozzporu se sou
utěží, jedná se o výsledek sam
movolného vývoje odvěětví. Vertikální dohody jsou chápanyy jako výluččně prrojev snahy o dosaženíí úspor, zattímco horizo
ontální ceno
ové dohodyy by měly být b
zaakázány, pro
otože při rostoucí koncentraci, tj. klesajícím počtu p
soutěžžitelů na trh
hu, see zvyšuje neb
bezpečí uzavíírání takovýcch dohod. eny Raakouská škola jako další ekonomickýý směr, do ktteré se řadí ttaké nositel Nobelovy ce
F. A. Hayek, je j zastáncem
m liberalismu hospodářsské soutěže. Tvrdí, že ccenový systé
ém 30 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže dinátorem bezpočtu výro
obních a sm
měnných vztaahů v součassné je jediným účiinným koord
ekkonomice. So
outěžní hosp
podářský systtém chápe jaako nejefekttivnější způso
ob. Odmítá p
proto jakéko
oliv státní zásahy směřující ke k zdokonallení stávajíccího hospodářského řád
du. Stejně tak t
dmítá regulaaci hospodáářské soutěžže. Je však nutné dodaat, že v někkterých tržníích od
strukturách ceenový systém
m koordinačn
ní roli sehrátt nemůže. V takovýchto případech jssou státní zásahy o
opodstatněn
né. Ne
eoklasické pojetí svo
obodné sou
utěže resp. Hoppmannův neoklaasický přísttup v 2
2. polovině 20. století tvrdí, že svvobodná ho
ospodářská soutěž neníí prostředke
em k d
dosazení nad
dosobních ekkonomických
h cílů (např. pokrok). Mezi svobodo
M
ou soutěže a jejími cíli neemůže vznikaat konflikt tak, jak to tvrd
dí Kanztenbaach vee své teorii. Svobodná soutěž s
je tottiž podle Ho
oppmanna cílem c
sama o
o sobě. Z to
oho plyne, že pravidla stano
ovená státeem musí být obecná, abstraktní a všeobeccně plikovatelná. Hoppmann také připou
uští, že existtují oblasti, ve kterých n
není svobod
dná ap
so
outěž možná (např. v příp
padě překážeek vstupu do
o odvětví). mus neboli Freiburská škola š
byl po
oprvé v praxxi uplatněn při pováleččné Orrdoliberalism
reekonstrukci Německa. N
Jeedná se o zásadní směr, jehož myšleenky zastáváá řada vlivnýých ossobností, kteeré mají dnes podstatn
ný vliv na so
outěžní právvo na komunitární úrovvni. Orrdoliberálovéé vyslovují určité pochyby o tom, zda se tržní systém m
může sám bez b
státních zásah
hů udržet. Reálně hro
ozí nebezpeččí ze tří různýých stran: 1) může být narušeno konkurenčční prostředí, 2) může být ohrožen
na zdravá a sttabilní měnaa, 3) může být systém o
ohrožen neřeešenými sociálními problémy. by nastoupilaa hospodářsská Trržní systém proto můžee zdegenerovvat. Proto je nutné, ab
po
olitika a zachovala atrib
buty tržního systému. K zajištění do
okonalé konkkurence je tak t
po
odle této teo
orie nutné zakázat z
karteely s velmi úzce ú
specifikovanými výjimkami a taaké prreventivní ko
ontrola koncentrace a jako krajní prostředek i rozdělení dominantníích po
odniků. u politiku ve Vššechny tyto teorie vždyy ovlivnily hospodářsko
h
v své doběě. Z uvedenýých sm
měrů lze kon
nstatovat, že se postupem
m času přišlo
o na skutečnost, že ani jeeden z krajníích řeešení ochranyy hospodářské soutěže n
není ideální. V současnosti se u nás a a ve většiněě vyspělých zemí uplatň
ňuje zlatá sttřední cestaa – ho
ospodářská soutěž, kterrá je částečn
ně regulována právnímii předpisy aa kontrolováána so
outěžním úřaadem. Vzhled
dem k nadnáárodnímu uspořádání Evrropské unii jee nutné souttěž reegulovat takéé mezi jednotlivými člensskými státy.
31 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže 2..3
Princcipy veřejné podporyy Dlle charakterristiky hospo
odářské souttěže a způso
obů jejího porušování p
jsou tzv. státní (veřejné) podp
pory nepřípu
ustné, neboťť zvýhodňují určitý tržní subjekt a vyytvářejí na trrhu neerovné podm
mínky soutěže. Do
o této kateegorie veřejn
ných podpo
or náleží rovněž např. podpora po
odnikatelskýých su
ubjektů ze strukturálníích fondů EU, která na trhu zaavádí nerovvné podmín
nky a zzvýhodňuje pouze ty soutěžitele, kteří uspě
ějí a získajíí z těchto ffondů peněžžní prrostředky. Pro možno
ost čerpání těchto nemalých n
p
podpor plyn
noucích např. zee strukturálníích fondů či č státního rozpočtu bylo b
naprostto nezbytnéé plné sladě
ění prrávního rámcce České rep
publiky s legisslativou EU vv oblasti ochrrany hospod
dářské soutěžže. K zachováváníí soutěžních pravidel ES sse Česká rep
publika přihláásila již podp
pisem Evropsské do
ohody (článeek 64). Prvn
ní zákon o ochraně o
hosspodářské so
outěže vstoupil v platno
ost v roce 1991, v rámci haarmonizace českého práva s právvem ES a byl několikrát no
ovelizován. V V roce 2001
1 byl přijat nový n
zákon, zákon č. 14
43/2001 Sb.2, který je dííky po
ozdějším novvelám již plněě slučitelný sse soutěžním
m právem Evrropských spo
olečenství. Teento zákon p
přesně definu
uje: „...ochraanu hospodáářské soutěže na trhu výýrobků a služžeb prroti jejímu vyyloučení, om
mezení, jiném
mu narušení n
nebo ohrožení…“3 Neejdůležitějším
mi právními akty, které souvisí s pollitikou ochraany hospodářské soutěže
e a k jjejichž dodržžování se Čeeská republiika ve Smlou
uvě o přisto
oupení k EU zavazuje, jssou čláánky 1014, 102
1 5, 107 a 108 Smlouvvy o fungování Evropskéé unie a nařízení Rady ES o kontrole spo
ojování podn
niků. onkrétně veřřejné podpo
ory se týkají články 107 a 108. Veřeejnou podpo
orou rozumím
me Ko
kaaždou pomo
oc státních nebo sam
mosprávných orgánů fiinančního i nefinančníího ch
harakteru, ktterá zvýhodň
ňuje jednoho
o soutěžitele na úkor jeho
o konkurentů
ů. 2
ZZákon č. 143//2001 Sb., o o
ochraně hospo
odářské soutě
ěže a o změně některých zzákonů (zákon
n o occhraně hospo
odářské soutěěže), jak vyplýývá ze změn provedených
h zákonem č. 340/2004 Sb., S
zákonem č. 48
84/2004 Sb., zákonem č. 127/2005 Sb., zákonem č. č 361/2005 SSb., zákonem
m č. 1/2007 Sb., zákonem č. 296
6/2007 Sb. a záákonem č. 155/2009 Sb. 71
3
C
Citace § 1 zákkona 143/200
01 Sb., o ochraně hospodářřské soutěže a o změně něěkterých záko
onů (záákon o ochran
ně hospodářskké soutěže) vee znění pozdě
ějších předpisů
ů. 4
Článek 101 zakazuje z
doho
ody mezi sou
utěžiteli, kterré omezují so
outěž. Nejzávvažnější z těch
hto ohod jsou doh
hody o cenách
h, dohody o ro
ozdělení trhu,, popřípadě dohody o objeemu výroby m
mezi do
po
odniky. Takovvéto dohody vedou v
vždy k vážnému pošškození spotřeebitele v podobě růstu cen
n a sn
níženého výběěru zboží. 5
Č
Článek 102 zakazuje zneužittí dominantníího postavení: „S vnitřním ttrhem je neslu
učitelné, a pro
oto zakázané, poku
ud to může ovlivnit o
obcho
od mezi člensskými státy, aby a jeden neb
bo více podniků neužívaly dominantního posstavení na vniitřním trhu ne
ebo jeho podstatné části…“ zn
Do
ominantní po
ostavení sam
mo o sobě zakázané není. n
Podnik se k němu
u může dosstat prrostřednictvím
m svého vlastn
ního úsilí, schopnosti a pre
eferencí spotřřebitelů. Poku
ud však svoji ssílu zn
neužije s úmysslem omezeníí soutěže na daném trhu ke k škodě jeho
o konkurentů,, pak se jednáá o po
orušení soutěžžního práva, kkteré je zakázaané. 32 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže být jak udělení přímé finanční dotacee, tak napříkklad poskytnutí Sttátní pomocíí tak může b
pů
ůjčky s nižšíími úroky, nebo prod
dej či pronájem státního majetku soutěžitteli zaa výhodnějšícch podmínekk. Každý takkový zásah bude b
mít sam
mozřejmě neegativní dop
pad naa fungování h
hospodářskéé soutěže, neeboť automaticky docházzí ke zvýhodn
nění některé
ého so
outěžitele neebo skupiny ssoutěžitelů. Článek 107 Smlouvy o fu
ungování Evvropské unie
e přesně definuje slučittelnost podp
por s vvnitřním trh
hem: „Podpo
ory poskytované v jaké
ékoli formě státem neb
bo ze státníích prrostředků, ktteré narušujíí nebo moho
ou narušit ho
ospodářskou
u soutěž tím,, že zvýhodň
ňují urrčité podnikyy nebo určitáá odvětví výroby, jsou, p
pokud ovlivňují obchod m
mezi členskýými státy, neslučitelné s vnitřn
ním trhem, nestanoví‐li Smlouvy jinakk. učitelnost s vvnitřním trheem však nezn
namená úpln
ný zákaz veřeejných podpor. Uvvedená neslu
Evvropská kom
mise může sh
hledat dano
ou podporu slučitelnou se společnýým trhem, a to naa základě někkteré z výjim
mek, uvedenýých v odst. 2 a 3 citovanéého článku Sm
mlouvy. S vvnitřním trheem jsou sluččitelné: a) podpory sociální povahyy poskytované individuálním spotřeb
bitelům za po
odmínky, že se po
oskytují bez d
diskriminacee na základě původu výro
obků; b)) podpory určené k náh
hradě škod způsobených
h přírodními pohromam
mi nebo jinýými mimořádnýmii událostmi; hospodářsttví určitých oblastí Spolkové repub
p
bliky Němeccko c) podpory poskytované ostižených rozdělením r
N
Německa, p
pokud jsou potřebné k vyrovnání h
hospodářskýých po
zn
nevýhodněníí způsobenýcch tímto rozd
dělením. ZAPAMATTUJTE SI V
Veřejnou po
odporou rozu
umíme každou pomoc státních s
nebo samosprávvných orgán
nů f
finančního i nefinančního charakteru
u, která zvýh
hodňuje jednoho soutěžžitele na úko
or jeho konkureentů. u být považovány: Zaa slučitelné ss vnitřním trhem mohou
a) podpory, ktteré mají naapomáhat ho
ospodářském
mu rozvoji ob
blastí s mim
mořádně nízkkou živvotní úrovníí nebo s vyysokou nezaaměstnanosttí, jakož i ro
ozvoji regionů uvedenýých v ččlánku 349 ss ohledem naa jejich struktturální, hosp
podářskou a sociální situaaci; b)) podpory, které majíí napomoci uskutečnění některéh
ho významn
ného projekktu sp
polečného evvropského záájmu anebo n
napravit vážnou poruchu
u v hospodářřství některého čleenského státtu. Prro větší tran
nsparentnostt, předvídateelnost a právvní jistotu Evropská E
kom
mise zveřejn
nila řaadu kritérií, kterými see řídí při posuzování p
slučitelnostti oznámenéé podpory se sp
polečným trh
hem, a to vee svých nařízzeních, sděle
eních, pokynech, oznámeeních a dalšíích do
okumentech. 33 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže blematiku veeřejné podpo
ory upravuje
e samostatn
ný zákon č. 215/2004 Sb., S
Deetailně prob
o úpravě něktterých vztah
hů v oblasti veřejné po
odpory a o změně z
záko
ona o podpo
oře výýzkumu a výývoje, jak vyyplývá ze zm
měn provede
ených zákoneem č. 109/2
2009 Sb., kte
erý deefinuje před
devším: „....v návaznossti na přím
mo použitelné předpissy Evropskýých sp
polečenství6 výkon státtní správy v v oblasti ve
eřejné podp
pory, práva a povinno
osti po
oskytovatelů
ů a příjemců
ů veřejné podpory p
vůči příslušném
mu koordinaačnímu orgánu veeřejné podp
pory (dále jeen „koordin
nační orgán““), některé otázky souččinnosti Česské reepubliky s Komisí Evropskkých společenství…“. Veeřejná podp
pora poskyytovaná způ
ůsobem narrušujícím neebo hrozícíím narušen
ním ho
ospodářské ssoutěže tím, že zvýhodňuje určité po
odnikání7 neebo odvětví vvýroby, v mííře, jížž může být dotčen d
obch
hod mezi Českou republikou a člensskými státy Evropské un
nie, je neslučitelnáá se závazky České repub
bliky vyplývajjícími z Evrop
pské dohodyy a je zakázán
na, přřičemž se veřejnou v
pod
dporou rozu
umí jakákoliv forma po
odpory, včeetně program
mů veeřejné podp
pory, nebo faktorů zvvýhodňujícícch podnikán
ní nebo od
dvětví výro
oby po
oskytovaná Českou rep
publikou, miinisterstvem, jiným sprrávním úřad
dem, orgáne
em saamosprávy nebo poskyto
ovaná z veřejných prostře
edků. Veeřejnými pro
ostředky se pak rozumí prostředky státního ro
ozpočtu včettně prostřed
dků sp
platných a neuhrazenýých, prostřeedky státnícch finančnícch aktiv, sttátních fond
dů, veeřejného zdrravotního po
ojištění, České národní banky sloužíící bezpečnéému fungováání a účelnému ro
ozvoji bankovního systém
mu, prostřed
dky rozpočtů
ů územních ssamosprávnýých ceelků, prostřeedky právnicckých osob vlastněných v
státem plně nebo v m
míře, která mu m
v nich umožňu
uje vykonávaat přímou neebo nepřímou kontrolu, p
pokud jsou tyto prostřed
dky po
oužívány způsobem neo
odpovídajícím
m principům
m trhu, především prin
ncipu dosaže
ení neejvyšší míry zzisku, anebo prostředky vvyplývající z poskytnuté vvýhody. Záákon č. 215//2004 Sb. ro
ovněž upravuje pravomoci Úřadu pro p ochranu
u hospodářsské so
outěže (ÚOHS), jakožto koordinačního
o orgánu v o
oblasti veřejn
né podpory. Tyyto pravom
moci, spoččívající ve výkonu koordinační, poradenské,
p
konzultačční a monitorujícíí činnosti, Úřad vyko
onává ve vvšech oblasstech, s výjiimkou oblaasti osti vykonává zejména ve vztahu zeemědělství a rybolovu, přičemž tyto činno
k poskytovatelům veřejné podpory. oordinační, poradenskou a konzulttační činnost však Úřad
d nevykonávvá pouze vůči Ko
po
oskytovatelů
ům a příjemccům veřejné podpory, alle rovněž i vvůči Evropskéé komisi, kte
erá ÚO
OHS předkládá návrhy přředpisů upraavujících právvě oblast veřřejných podp
por. 6
N
Nařízení Radyy (ES) č. 659/1
1999 ze dne 2
22. března 199
99, kterým see stanoví provváděcí pravidla k čláánku 93 Smlou
uvy o založení ES. Naařízení Komisee (ES) č. 794/2004 ze dne 2
21. dubna 200
04, kterým see provádí nařízzení Rady (ES) č. 65
59/1999, kterýým se stanovíí prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvyy o založení ESS. Naařízení Komisee (ES) č. 1998
8/2006 ze dnee 15. prosince
e 2006, o použžití článků 87 a 88 Smlouvyy o ESS na podporu d
de minimis. Naařízení Komisee (ES) č. 875/2
2007 ze dne 2
24. července 2
2007 o použitíí článků 87 a 8
88 Smlouvy o ES naa podporu de minimis v odvvětví rybolovu
u a o změně nařízení (ES) č. 1860/2004. Naařízení Komisee (ES) č. 1535//2007 ze dne 20. prosince 2
2007 o použittí článků 87 a 88 Smlouvy o ES naa podporu de minimis v pro
odukčním odvětví zemědělsských produkttů. 7
D
Dle zákona č. 519/1991 Sb.., obchodního
o zákoníku, kte
erý definuje p
podnikání jako
o: „...soustavn
nou čin
nnost prováděnou samosttatně podnikaatelem vlastním jménem a a na vlastní o
odpovědnost za úččelem dosažen
ní zisku…“ 34 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže d
definuje poskytovaatele8 a příje
emce veřejn
né podpory9. Do kategorie Teento zákon dále veeřejných pod
dpor náleží rovněž pod
dpora podnikatelských subjektů s
ze strukturálníích fo
ondů Evropskké unie, kteerá na trhu zavádí z
nerovvné podmínky a zvýhod
dňuje pouze ty so
outěžitele, ktteří uspějí a zzískají z těchto fondů pen
něžní prostřeedky. Dlle charakteristiky hospodářské soutěěže a způsobů jejího po
orušování jso
ou tzv. veřejjné po
odpory nepřípustné, neb
boť zvýhodňují určitý tržžní subjekt a vytvářejí naa trhu nerovvné po
odmínky sou
utěže. Na jed
dnotném vniitřním trhu je proto zakáázáno, aby sstát poskytovval takové dotacee, protože tím jsou určité podniky nebo určité d
druhy výrobyy jednostran
nně zvvýhodněny. Něěkteré formyy státní podp
pory se ovšeem připouště
ějí: podpora,, která má so
ociální povah
hu, po
odpora k uh
hrazení škod
d způsobenýých přírodními katastro
ofami. Jako slučitelné se vysokou nezzaměstnanosstí, uvvádějí i dalšíí případy: naapř. podporaa oblastem postiženým p
po
odpora význaamným projeektům ve spo
olečném evrropském zájm
mu apod. Přřípustná je rovněž podp
pora rozvojee určitých hospodářskýc
h
ch činností nebo region
nů, po
okud tím nejjsou negativvně ovlivněnyy podmínky vzájemného
o obchodu. N
Nově byla taaké zaařazena podp
pora na ucho
ování evropského kulturn
ního dědictvíí. So
oučasné možžnosti čerpán
ní nemalých veřejných podpor ze strrukturálních fondů či jinýých do
otačních titulů a státn
ního rozpoččtu nastolujjí otázku, zda z
vytvářeení speciálníích zvvýhodnění prro některé su
ubjekty přisp
pívá k růstu ekonomiky aa snížení nezzaměstnanossti, neebo zda tyto
o podpory vytlačují podnikatelskou
u aktivitu, která k
by přirozeně vznikla naa jiném místěě. Veeřejná disku
use o důsleedcích poskyytování veřejných podpor byla dosud zejmé
éna zee strany odb
borníků na tuto t
problem
matiku dostii opomíjena, a to zejména z hledisska po
orovnání pozzitivních a neegativních vliivů jejich půssobení na ko
onkurenční prostředí. 8
„„...poskytovattelem veřejné podpory je teen, kdo rozho
oduje o poskyttnutí veřejné podpory; pokkud o poskytnutí veřejné v
podp
pory rozhodujje vláda České republiky,, rozumí se poskytovatele
em ú
který náávrh na poskyytnutí veřejnéé podpory ne
ebo ministerstvo neebo jiný ústřeední správní úřad, u veřejné pod
dpory předložiil vládě České republiky…“
náávrh programu
9
„...příjemcem
m veřejné podpory je fyzická nebo prrávnická osob
ba, v jejíž prospěch bylo
o o oskytnutí veřeejné podpory rrozhodnuto…“ po
35 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže KONTROLNÍÍ OTÁZKY Stručně deefinujte evropskou soutěěžní politiku.
Jaký je hlavvní smysl ochrany hospo
odářské soutě
ěže? Uveďte, vee kterých čtyyřech hlavnícch oblastech hrozí omezeení hospodářřské soutěže? Které orgáány dohlížení na ochranu
u hospodářsské soutěže vv České repu
ublice a kterré v rámci Evropské unie?? Definujte hlavní rozdíly mezi do
okonalou konkurencí, monopolem m
aa oligopolem
m z hlediska podmínek hospodářské soutěže. Které pram
meny soutěžn
ní legislativy znáte? Co je to tzvv. "veřejná p
podpora"? S
SHRNUTÍ KA
PITOLY Politika occhrany hosp
podářské so
outěže EU je zaměřen
na proti d
deformování konkurenčn
ních podmíneek na Jednottném vnitřním trhu mon
nopolizací výrroby i trhu, dominantníím postaven
ním firem, kartelovými dohodami,, veřejnými dotacemi, kontrolou výýroby nebo o
odbytu, či zdrrojů zásobováání apod. Očekávané přínosy Jed
dnotného trh
hu se moho
ou dostavit pouze za přředpokladu, o trhu neb
budou připu
uštěny prakttiky narušujjící rovnost podmínek že na tomto
při vzájemném obchodu. Omezení ho
ospodářské soutěže dle Římských sm
mluv hrozí zejména z
v náásledujících čtyřech hlavvních sférách
h: •
•
•
•
Dohody uzavvřené mezi podniky s cílem omezit so
D
outěž, P
Případy zneu
užití dominan
ntního postavení na spoleečném trhu, Jednání veřejjných podnikků a podniků
ů, jimž byla p
přiznána zvlášštní práva, P
Podpora pos
kytovaná stáátem. Veřejnou podporou rozumíme r
k
každou pom
moc státních nebo sam
mosprávných orgánů fin
nančního i nefinančníího charaktteru, která zvýhodňuje jednoho soutěžitelee na úkor jeho konkurenttů. 36 Ro
hrany hospo
odářské soutěěže STTUDIJNÍ LITEERATURA Mechanism
my hospodářsské politiky unie Evropské u
Fakkulta nárrodohospodáářská Praha VŠEE 2000
0 80‐7079‐‐946‐3 HO
ON, M. Hospodářsská soutěž Univerzita Palackého v omouci Olo
Olom
mouc 2006
6 KU
UBA, Z., UJJEC, J.: Makroeko
onomie VŠP
P, a. s. B Ostraava 2008
8 Q‐aart Praha 2000
0 Slezská univerzita Opavě v O
Karviiná 2010
0 ISSN 1212‐415X Praha 2010
0 ŠR
REIN, Z. Jak obstát v Evropě. ŠM
MEJKAL, V. Strategie podnikání na a kol. jednotném
m trhu EU Efektivita VILAMOVÁ, poskytováání Š.,, veřejných VO
OZŇÁKOVÁ, podpor a jjejich I., JANOVSKÁ vliv na K. deformováání konkurenččních podmínek.. Vědecký reecenz. časopis Acta Academicaa Karvinienssia č. 1/2010 TÝÝČ, V. Základy prráva Evropské u
unie Leg
ges pro ekonomy. 6. vyd. 86764‐
978‐80‐8
98‐6 80‐90099
97‐7‐7 87212‐
978‐80‐8
60‐8 37 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee 3 Politikky EU a a jejich klasifikace z hlediska dopadu
u na po
odnikate
ele Ú
ÚVOD V následujíící kapitole se budeme zabývat politikami V
p
E
Evropské unie. Každá p
politika, jakk je realizo
ována v Evvropské unii, představvuje poměrrně složitě s
strukturova
aný systém. Pokusíme se P
s proto nejdříve n
tutto strukturu charakteerizovat a p
posléze se b
budeme za
bývat jejími jednotlivýými elementty podrobněji a vymezzíme úlohu E
EU v jejich realizaci a d
důsledky z ttoho plynoucí pro pod
dnikání na eevropských t
trzích. TTvorba a reealizace jed
dnotlivých částí těchto
o politik v rámci zemíí Evropské u
unie probíh
há paralelněě na jednotllivých úrovn
ních celkovéého systém
mu unijních, n
národních a
a regionálníích institucí. V hospodářřské oblastii jsou totiž již přímo ve V
v Smlouvěě rámcově d
definovány k
kompetenc
e unijních orgánů – – a ty se
e liší podlle oborů a sektorů h
hospodářsk
kých aktivit. Jakým způsobem jso
ou tyto odlišnosti defiinovány, si v
vysvětlíme podrobněji v dalších su
ubkapitolácch. CÍÍLE KAPITOLY
Y Po
o prostudová
MĚT: defino
ovat základn
ní pojmy týkkající se spo
olečných a koordinovan
ných politik uplatň
ňovaných v rámci Evropské unie klasifikovat jednottlivé dílčí politiky objasn
nit důsledky působení těěchto politik na podnikatele při jejicch působení na meezinárodních trzích Po
o prostudová
přehleed o součásteech společnýých politik EU
U lepší znalost jednotlivých atributů pod
dnikatelského
o prostředí EU, které vyplývvají ze společčných a koordinovaných politik přehleed o kompetencích unijních orgánů p
pro realizaci p
politik Evrop
pské unie 38 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee Po
o prostudová
CHOPNI: rozlišitt hlavní charrakteristické rysy společn
ných a koordinovaných politik objasn
nit, kterými nástroji jso
ou politiky EU realizováány a do kkompetence kterýcch evropskýcch a národnícch orgánů paatří 39 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee 3..1 Dělba pravomoccí mezi Evro
opskou un
nii a členskké státy Orrgány Evrop
pské unie neemohou přijmout libovo
olné rozhodn
nutí jen na základě své
ého uvvážení. Unie působí pou
uze v oblasteech, které vyymezuje Smlouva. Těmtto oblastem se říkká politiky EU
U. Klíčovou oblasstí jsou takzvvané společn
né politiky. TTo jsou oblassti, ve kterých členské stááty zccela delegovaaly své pravo
omoci na orggány Evropské unie, resp
p. Evropskýcch společensství (R
Radu, Parlam
ment a Kom
misi). Mezi společné po
olitiky dnes patří spoleečná obchod
dní po
olitika, spoleečná zeměděělská politika, společná dopravní po
olitika a pro
o 12 členskýých zeemí eurozónyy i měnová p
politika. Ob
blastem, kdee členské státy přenesly ssvou působn
nost na orgán
ny EU/ES jen částečně, jssou naazývány jako
o komunitárrní neboli koordinovan
k
né politiky. Mezi ně paatří předevšším Jeednotný vnittřní trh, regionální (stru
ukturální) po
olitika, ochraana spotřeb
bitele, ochraana živvotního prosstředí, energgetická politiika a podporra výzkumu a technologického rozvo
oje ap
pod. Tvvorba a realiizace jednotlivých částí těchto t
politiik v rámci zeemí Evropskéé unie probííhá paaralelně na jeednotlivých úrovních celkového systé
ému unijních
h, národních a regionálníích institucí. V hospodářskéé oblasti jsou totiž již přřímo ve Smlo
ouvě rámcovvě definován
ny kompeten
nce nijních orgán
nů – a ty se liší podle ob
borů a sektorrů hospodářsských aktivitt. Vysvětlíme
e si un
je podrobněji v dalších kap
pitolách. 3..2 Společčné politikyy EU Jak již bylo uvedeno u
v p
předchozí kapitole, oblastem, ve ktterých člensské státy zce
ela e, resp. Evropských spoleečenství (Rad
du, deelegovaly svéé pravomoci na orgány Evropské unie
Paarlament a Komisi) říkám
me společné p
politiky. M
Mezi tyto spo
lečné politikky patří: •
•
•
•
ní politika společčná obchodn
společčná zemědělská politika
společčná dopravníí politika měnová politika (p
pro 12 členskkých zemí eu
urozóny) 40 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee ZAPAMATTUJTE SI O
Oblastem, v kterých členské ve č
státty zcela delegovaly své pravomocci na orgán
ny E
Evropské un
nie, resp. Evvropských sp
polečenství (Radu, Parlaament a Ko
omisi) říkám
me s
společné pol
litiky. 3..2.1 Spole
ečná obcho
odní politika Taato společnáá politika jiiž byla blížee charakterizována v první kapitole této opo
ory. Z ttohoto důvo
odu se na tom
mto místě om
mezíme pouze na stručn
ný výklad pojmu a význam
mu tééto zásadní společné evro
opské politikky pro podnikkatele. Evvropská unie všemi dostu
upnými nástrroji zajišťuje výhodný příístup unijního zboží na trrhy třeetích zemí a otevírá svůj trh pro zahraniční zbožíí, přičemž dů
ůsledně sleduje dodržováání mezinárodních
h pravidel obchodu a v případě
ě jejich porrušování přiijímá opatře
ení naa ochranu svvých zájmů. Čeeská republika se vstupeem do EU připojila k ce
elní unii, kterrá na dovozy a vývozy z z a do
o třetích zem
mí uplatňujee jednotné úpravy ú
obch
hodních vztaahů, závaznéé pro všech
hny čleenské státy EEU. Cíílem EU v ráámci společn
né obchodníí politiky je podpora ottevřeného a spravedlivé
ého ob
bchodu se vššemi obchodními partnerry. Sp
polečná obchodní politika EU znam
mená, že čle
enské státy převedly dobrovolně své s
ko
ompetence vv oblasti zah
hraničního ob
bchodu na o
orgány EU. Č
Členské státyy tak nemohou saamy rozhodo
ovat např. o zzměnách celních sazeb vůči třetím zeemím nebo u
uzavírat celníí či prreferenční ob
bchodní doh
hody. Členskýým státům b
bylo ponechááno právo uzzavírat doho
ody o hospodářskké, průmyslo
ové a vědecckotechnické spolupráci,, pokud jejicch obsah ne
ení P. v rozporu se zásadami SOP
mci EU již funguje f
jedn
notný vnitřn
ní trh (viz. Kapitola 1),, je EU pod
dle Aččkoliv v rám
mezinárodních
h pravidel ob
bchodu celníí unií a ve vzztahu ke třettím zemím m
musí uplatňovvat ních vztahů, závazné pro
o všechny čleenské státy. Mezi společčné jednotné úpraavy obchodn
záásady společčné obchodní politiky patří změnyy celních saazeb, uzavírrání celních a ob
bchodních dohod, d
sjedn
nocování liberalizačních opatření, politika p
vývo
ozu a opatře
ení naa ochranu ob
bchodu v příp
padě antidum
mpingu a sub
bvencování vvývozu. Sp
polečná obch
hodní politikka rozlišuje n
následující nástroje: •
•
•
•
claa kvvóty do
obrovolná exxportní omezzení deefenzivní a ofenzivní obchodní nástro
oje 41 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee c
unií EU
U a představvují jeden z vlastních zd
drojů rozpoččtu EU, tj. jssou Cla souvisí s celní dváděna automaticky do
o rozpočtu EU
U (až na někkteré výjimkyy – např. pro
ostředky nuttné od
k pokrytí náklaadů celních sspráv). v zahraničním
m obchodě již jen v rám
mci odvětvového obcho
odu Kvvóty se dness uplatňují v (n
např. sektor o
ocelářských a hutních výýrobků, do ro
oku 2005 i v oblasti textilu), popřípaadě v rámci Spollečné zemědělské polittiky (některré vybrané citlivé kom
modity) a jssou up
platňovány jeen na dovoz do EU. Do
obrovolná o
omezení dnes již nejsou prakticky up
platňována, aavšak v minu
ulosti se týkaala naapř. omezeníí dovozů japo
onských vozů na trh EU. Saamostatnou kapitolou jssou defenzivvní a ofenzivvní nástroje. Mezi defen
nzivní nástro
oje paatří antidum
mping (cenovvé podbízení); protisubvvenční opatřření a ochraanná opatře
ení. Jee možné je použít p
jen v případech, kdy dovozy do EU způssobují nebo hrozí způsobit materiální újm
mu výrobnímu odvětví v EEU, a lze prokázat příčinn
nou souvislost mezi dovo
ozy a újmou. Mezi ofenzivn
M
ní opatření patří tzv. nařízení n
o obchodních o
ers bariérách (TTrade Barrie
Reegulation – TBR), kteréé umožňuje podat stížn
nost EK vůčči třetí zem
mi, pokud taato needodržuje svvé závazky v obchodní oblasti o
dané v rámci WTO nebo v ráámci bilateráální do
ohody. EU
U má však možnost m
zavést i opatření na dovozz nebo vývozz výrobků do a z EU, a to z p
politických nebo bezpeečnostních důvodů (em
mbargo, bojjkot nebo zvláštní režžim naa vývoz zbraní, jadernéh
ho materiálu, některých chemikálií, zboží dvojíh
ho užití apod
d.). V rámci všeob
becných výjim
mek lze tato
o opatření zaavést, jsou‐li nutná k occhraně veřejjné mravnosti, k ochraně života ž
nebo
o zdraví lidí, zvířat neebo rostlin,, k zachováání vyyčerpatelných přírodních
h zdrojů, k ochraně o
nárrodních pam
mátek umělecké, historiccké neebo archeolo
ogické hodno
oty. ZAPAMATTUJTE SI S
Společná obc
chodní politika rozlišuje následující nástroje: •
•
•
•
ccla k
kvóty d
dobrovolná e
exportní omeezení d
defenzivní a ofenzivní obchodní nástrroje 42 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee 3..2.2 Spole
ečná země
ědělská pollitika Sp
polečná zem
mědělská po
olitika (SZP) je nejstaršší politikou Evropského
o společensttví. Jeejí začátky spadají do roku r
1962 a po celou
u dobu bylla nejdůležitější politikkou Sp
polečenství. Jeden údaj mluví za všee: V roce 19
979 představvovaly výdajje na evropsské zeemědělství 75 7 procent rozpočtu r
teh
hdejšího Evropského hospodářského
o společensttví. V současné době d
je vyn
nakládáno na n Společno
ou zemědělsskou politikku z rozpoččtu Evvropské uniee okolo 45 procent, což v roce 2006 činilo přibližně 50 miliard eur. Jee zřejmé, že zemědělstvví je a přes všechny sn
nahy o reforrmu Společn
né zemědělsské po
olitiky i v blíízké budoucnosti zůstan
ne klíčovým a nejnákladnějším odvěětvím evropsské integrace. Zemědělská politika p
je také t
oblastíí, kde Evro
opská unie vyvíjí nejvě
ětší dá fakt, že z celkového počtu 80
0 tisíc strán
nek legislativní akktivitu, o čeemž vypovíd
omunitárního
o práva jich p
přibližně polovina připad
dá na Společn
nou zemědělskou politikku. ko
Jižž Římská sm
mlouva z ro
oku 1957 stanovila pro zemědělstvví několik záákladních cíílů. Vššechny z nich
h byly po čtyyřiceti letech
h fungování Společné zemědělské po
olitiky splněn
ny. Byylo dosaženo
o soběstačno
osti v zásobo
ování potravvinami, Evrop
pská unie se dokonce staala drruhým nejvěětším vývozccem zeměděělských prod
duktů na svěětě, byly zajjištěny stabiilní přříjmy zeměděělců a elimin
novány velkéé výkyvy na ttrhu. To prosspělo i spotřebitelům, ktteří se zásadním způsobe
see mohli těššit ze stabilních cen. Evropské zemědělství z
em zm
modernizovalo a přispělo
o k růstu blah
hobytu v západní Evropě. Sp
polečná zemědělská poliitika však trp
pěla mnoha neduhy a musela m
tak p
projít od své
ého vzzniku v padesátých leteech minuléh
ho století několika n
změěnami. Před
d rokem 19
990 ji d
definovala zejména sn
naha zaručitt soběstačno
ost v produkci základních potravvin. Výýsledkem ovvšem byla neepružná poliitika podporr vedoucí k nadprodukci
n
i. Dnes je vššak veelké množstvví přebytkovéého masa a másla či mlé
éka minulosttí. V některýcch komoditáách je dokonce EU již několikk let čistým dovozcem. Teprve refo
ormy, které byly zaháje
eny 90. letech přředstavovalyy pro SZP váážný pokus o její přestaavbu. Nejdůležitější se tak t
v 9
stala reforma v roce 2003.. Vee snaze snížit náklady na n Společnou
u zemědělskkou politiku byly zavedeeny rozpočto
ové stropy na kon
ntrolu výdajů
ů, a to jak v v rámci jednoho roku, taak i v obdob
bí několika let. mity pro tržníí opatření v rámci SZP a přímé podpory v letech 2007–2013 již Plánované lim
em žáádné reálné navýšení nedovolují a budou se v průběhu danéého období každým roke
sn
nižovat, záro
oveň s postu
upným zvyšo
ováním přím
mých plateb vyplácených
h v 12 novýých čleenských státtech na úro
oveň přímých
h podpor vyyplácených v v původních
h 15 členskýých státech. Náklaady na SZP byly do ro
oku 2013 reálně zmražeeny. Výdaje budou příssně ko
na kontro
ontrolovány, například pomocí zavvedeného mechanismu m
olu rozpočto
ové disciplíny, kterrý zajistí, že n
nebudou přeekračovány vvýdajové stro
opy. Sp
polečná zem
mědělská po
olitika se v následujícím
m období má m zaměřovvat předevšším naa zvyšování kkvality potraavin, zajištění bezpečnosti potravin, zajištění dob
brých životníích po
odmínek ven
nkovské společnosti, zajištění zachování zdravéh
ho životního
o prostředí pro p
daalší generacee, zajištění leepšího zdravví a lepších žiivotních pod
dmínek zvířatt, a to vše s co neejnižšími nákklady. 43 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee 3..2.3 Spole
ečná dopraavní politikka V současné do
obě dochází v Evropské unii k trvalé
ému nárůstu
u dopravy, co
ož představu
uje k
jsou roztříštěné. r
Důsledkem je veelkou zátěž pro evropské dopravníí systémy, které přřetížení silnicc a leteckých
h cest, což vede ke sníže
ení hospodářřské účinnossti a ke zvýše
ení sp
potřeby palivva a znečišttění životníh
ho prostředíí. Proto je potřeba p
neu
ustále vytvářřet sp
polečná pravvidla pro dop
pravní politikku v členskýcch zemích EU
U a harmonizzovat dopravvní přředpisy s ohledem na živo
otní prostřed
dí. Úkkol je to slo
ožitý, neboťť sektor dop
pravy tvoří silniční, s
želeezniční, leteccká a námořní do
oprava a do
oprava po vo
odních cestáách, které se od sebe významně v
odlišují. Mno
ohé asspekty dopraavní politiky spadají do kkompetence vlád jednotllivých států, Evropská un
nie vššak usiluje o jednotno
ou dopravní infrastrukkturu. Dopraavní politikaa patří spo
olu s o
obchodní, zeemědělskou a měnovou (platí pro členské zeměě eurozóny) politikou mezi sp
polečné polittiky EU, cožž znamená, že členské státy zcela delegovaly ssvé pravomo
oci naa orgány Evro
opské unie. Zááklady dopravní politikyy jsou obsaaženy již v Římských smlouvách, s
které zavád
dějí sp
polečná pravvidla mezinárodní dopravvy, volný příístup k poskkytování dop
pravních služžeb prro všechny čllenské státy či zákaz diskkriminace jed
dnotlivých do
opravních od
dvětví Říímská smlouva se týkala jen vybraných odvětví d
dopravy a do
opravy na vniitřních vodníích ceestách, nezah
hrnovala nám
mořní a letecckou dopravu
u. Ažž do zahájení společného vnitřního
o trhu však nebyl ve společné s
dopravní politice zaaznamenán žádný významnější pokrok. Členské státy brránily své n
národní zájm
my a dotovaly někkteré dopravvní odvětví, především žželeznice a leeteckou dopravu. V silničční opravě přetrrvaly různé národní kvó
óty zvýhodňu
ující domácíí přepravce až do začáttku do
80
0. let, dopravvní infrastruktura nebylaa budována s ohledem n
na potřeby u
unie a námořřní a letecká doprrava zůstávala mimo společnou dopravní politiku
u. Sittuace se začčala měnit ažž od poloviny 80. let 20.. století. V ro
oce 1986 byla do společčné do
opravní politiky zapojeena námořn
ní doprava a v roce 1987 leteecká dopravva. Lib
beralizovanáá letecká do
oprava přineesla zvýšeníí konkurenceschopnosti a nižší tarrify a ttaké lepší sp
pojení mezi členskými stááty. Po
o letech vyyjednávání podepsala p
u
unie v roce
e 2007 doh
hodu se Sp
pojenými stááty o „otevřeném nebi“, díkyy které můžee každá lete
ecká společn
nost z EU provozovat le
ety z kkteréhokoli letiště v EU d
do kteréhoko
oli města v U
USA. V roce 1988 došlo k libeeralizaci náklladní autom
mobilové dop
pravy, na nížž v zemích EU počívá hlavn
ní tíha přeprravy nákladů
ů. V důsledku toho mo
ohou náklad
dní automob
bily sp
prrovozovat do
opravu i v jin
ných zemích
h než ve své vlastní, takžže se už nevvracejí prázdné z m
mezinárodníích cest. V ro
oce 2003 oteevřel první liberalizační b
balíček asi 70
0‐80 % dálko
ové náákladní železzniční dopravvy hospodářsské soutěži.
Záákladními do
okumenty evvropské dop
pravní politikky jsou Bílá kniha a itin
nerář Dopraava 20
050, které přijala p
Evropská komise na konci břřezna 2011. Tyto dokum
menty nastiň
ňují 44 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee házejícím obd
dobí naplňovvány v sekto
oru záákladní strateegické vize, jjež by měly být v nadch
do
opravy. Cílem
m komplexn
ní strategie je zavést v Evropě kon
nkurencescho
opný dopravvní syystém, který zvýší mobilitu, odstraní největší pře
ekážky v klíčo
ových oblasttech a podpoří rů
ůst a zaměstn
nanost. Dram
maticky by see také měla ssnížit závislosst Evropy na dovozu ropyy a em
mise uhlíku vv dopravě byy měly klesno
out do roku 2
2050 o 60 %.. K dosažení tohoto cíle bu
ude třeba traansformovatt současný dopravní d
sysstém v Evrop
pě. hž je třeba dosáhnout do
o roku 2050, jsou následu
ující: Hllavní cíle, jich
•
žádná vozidla s konvenčním paalivem ve mě
ěstech; •
40% využívání v
ud
držitelných nízkouhlíkový
n
ých paliv v letecké l
dopravě; nejmé
éně 40% snížení emisí z lodní doprravy; •
50% přesun cestt na středníí vzdálenostti v meziměěstské osob
bní a náklad
dní dopravě ze silniční dopravy naa železniční aa vodní dopraavu; •
uvedeená opatření do roku 205
50 přispějí k 6
60% snížení emisí z doprravy. Po
o přijetí Maaastrichtské smlouvy v rroce 1993 začala z
Evrop
pská unie ro
ozvíjet aktivvity v nové oblastti nazvané transevropské sítě. Jed
dná se o vybudování ssítí v dopravvě, ů. Projekt transevropskýých teelekomunikaccích a energgetice, včetně ropovodů a plynovodů
síttí je dovršen
ním úkolu vyttvořit prosto
or bez vnitřních hranic, u
usnadnit propojení různýých čáástí unie a zkrátit přepravvní vzdálenosti. Prrojekt transeevropských síítí si vedle záákladního po
oslání, kterým
m je fungováání společného trhu, vytyčil i d
další cíle: 1. Přispěět k sociálníí a ekonomiické soudržn
nosti bohatšších regionů
ů unie s mé
éně vyspělými regionyy. Spolehlivějjší komunikaace a snadnější a lacinější doprava mezi těmito
o oblastmi má urychlitt ekonomickký rozvoj zaaostalých reegionů a sníížit rozdílyy v HDP na o
obyvatele. 2. Stanovvit priority při p rozvíjení infrastruktury, což má příznivě p
ovlivvnit předevšším odlehlejší a méně vyspělé regiony unie. 3. Upevn
nit konkurenceschopnost unie, vyytvořit novéé trhy a n
nové pracovvní příležiitosti. 4. Vytvořřit potřebné spojení s přřidruženými zzeměmi střeední a východ
dní Evropy a se zeměm
mi Středomo
oří. Mezi význam
M
mné projektyy transevropské sítě patří p
odstraanění probléémových míst m
naa hlavní vých
hodozápadníí vnitrozemské vodní cesstě spojující Rýn, Mohan
n a Dunaj, dáále prrogram na reegulaci dopraavy na rušnýých plavebnícch cestách u pobřeží EU a modernizaace něěkolika severrojižních a výýchodozápad
dních železniičních tras. Investice potřřebné k dokkončení a modernizaci transevropskké dopravní sítě, přesah
hují možnosti veřeejných finanččních prostřeedků. Na období 2007–2
2013 se potřřebné investice 45 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee o infrastrukttury transevvropské sítě odhadují celkem c
na přibližně p
300
0 miliard EU
UR. do
Needostatek fiinančních prostředků ve v veřejném sektoru bu
ude doplněn
n soukromýými investicemi do
o velkých pro
ojektů infrasttruktury. V únoru 2009 zveřejnila Komise zelenou knihu „TEEN‐T: Přezku
um politiky. SSměrem k lé
épe integrované transevropsk
t
ké dopravníí síti ve službách spo
olečné dopravní politiky". Do
okument naaznačuje mo
ožnosti, jak propojit sttávající projjekty transeevropských sítí s
s p
problematiko
ou boje prroti klimaticckým změnáám a posíllením vazeb
b na souse
edy EU
U. Důraz je kladen k
také na realizovaatelnost jedn
notlivých op
patření. Projeekt TEN‐T běží zh
hruba patnácct let bez věttších změn. Zelená knihaa by měla naapomoci jej „aktualizovaat", reesp. přizpůso
obit jej potřebám dnešnícch unijních p
politik, proto
ože po rozšířeení EU v lete
ech 20
004 a 2007 d
došlo pouze k navýšení p
počtu prioritn
ních projektů
ů TEN‐T, cožž vedlo k tom
mu, žee v současnossti je TEN‐T ssumou sedm
madvaceti sam
mostatných ssítí a ne jedn
nou evropsko
ou. Trransevropskéé sítě by měly m
být inttegrovány tak, aby kom
mbinovaly vvšechny dru
uhy do
opravy, využžívaly inteliggentních inteeroperabilnícch dopravnícch systémů a propojovaaly no
ové dopravn
ní a energettické techno
ologie. Ve výsledku v
by to mělo vést i k posíle
ení po
otenciálu železniční doprravy, a to přeedevším náklladní. Klíčovým term
mínem zelenéé knihy je „kkomodalita",, tedy možnost propojen
ní různý druhů opravy do jed
dnoho dopraavního řetězce. Proto zelená kniha kllade důraz např. na inovaci do
vyybavení přísttavů, propojení železničních koridorrů s tzv. zeleenými korido
ory, odstraně
ění „zzúžení" na hlavních do
opravních taazích a v ne
eposlední řaadě i na mo
ožnost novýých ceenových polittik za účelem
m dosažení vvyšší efektivitty infrastruktury, včetně např. jízden
nek s m
možností využití více drruhů dopravvy najednou. Zelená knih
ha počítá jak s finančním
mi, tak i nefinančn
ními pobídkaami. PŘÍKLA
AD 1 TTransevropskké sítě se mají skládat z 95 700 km z
silnic, 106 tis. km železn
nic, 13 tis. km
m v
vnitrozemský
ých vodních
h cest, 411 letišť a 404
4 námořních
h přístavů. V
V současnossti n
nicméně chyybí vybudovvat či zreko
onstruovat zhruba 20 ttis. km siln
nic a 600 km
m v
vnitrozemský
ých vodních cest ‐ v celko
ové hodnotě 500 mld. €.
3..2.4 Spole
ečná měno
ová politikaa Ro
ok 2002 přin
nesl do fungování Evropské unie nový a význam
mný prohlubující integračční prrvek – společčnou měnu euro. Samottná Smlouvaa o EHS se do projektu jednotné mě
ěny od
dvážila jít jen
n málo. „Kon
njunkturní po
olitika“ a měnové kursy b
byly považovvány za „otázzky sp
polečného záájmu“ (článkky 103 a 10
07). Měla býýt koordinovvána hospod
dářská politika (články 105 a 1545). Spoleečenství všakk v té době nedisponovalo žádným náástrojem, kte
erý byy to umožňovval, a proced
dury přijímán
ní rozhodnuttí o těchto ottázkách byly nedostatečn
né. Evvropská radaa vyslovila so
ouhlas s vytvvořením Evro
opského měn
nového fond
du do r. 1981
1 a s p
používáním ECU jako rezervního a zúčtovacího prostřeedku. Rostou
ucí nestabilita 46 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee o systému spojená s
především s daalší ropnou krizí zabrán
nila mezinárodního měnového
dly. vláádám v realizaci toho, naa čem se půvvodně dohod
Evvropský měn
nový systém
m napomohll v 80. lete
ech stabilizo
ovat devizovvé kursy mě
ěn. Vee srovnání s obdobím v letech 1975 – 1979 bylyy jejich výkyyvy mezi roky 1979 – 19
985 po
oloviční a v období 198
86 – 1989 see snížily o další d
polovinu. Platilo to
o jak pro kursy no
ominální, v n
nichž se realiizují devizové transakce, tak pro reálné kursy oččištěně od vliivu ro
ozdílných měěr inflace. Deevizové kursy i úrokové míry získaly na stabilitě, částečně prroto, že provváděná politika oto, že Francie po
oskytovala pro transakcee důvěryhodnější prostře
edí, ale částeečně také pro
a Itálie tlumilyy i nadále po
otencionální výkyvy pom
mocí devizovýých restrikcí. Byly omeze
eny přřípady nesp
právného sttanovení paarity – déle
etrvající odchylky od rovnovážné
ého deevizového ku
ursu. Taato nová staabilita by neebyla možnáá, kdyby sou
učasně neexxistovala vůle konvergovvat makroekonom
miky jednotlivvých států. EEMS byl vytvvořen v doběě, kdy prioritou monetární olitiky západ
dních ekono
omik byl bo
oj proti inflaaci. Účastnííci EMS tak svoji politiiku po
přřizpůsobovali Německu –– zemi s nejsiilnější měnou. S postupující konvergencíí hospodářskkých politik si s měnové in
nstituce účastnických ze
emí zvvykly spolupracovat. Cen
ntrální bankky úzce koordinovaly přři intervencíích na udrže
ení ku
ursů v rámci povoleného rozpětí. Stanovení parit,, od nichž see odvíjelo povvolené rozpě
ětí, byylo v kompettenci ministrů financí, nikkoliv bank. Teento rozhodo
ovací process se ovšem nevztahoval n
na tři země EEU – Velkou Británii, Řeccko a Portugalsko.. Tyto země zůstaly běheem 80. let m
mimo EMS. Veelká Britániee se připojila až v řříjnu 1990. SSoukromé trhy v londýnsské City se vššak nechovaaly tak zdržen
nlivě ve vztahu k jjinému produktu EMS – ECU, a jeho p
použití pro p
privátní účelyy. Lo
ondýn zaujím
mal v užíván
ní ECU vedoucí místo a ECU se tak dostala meezi čtyři až pět p
neejpoužívanějších měn v u
určitých sekttorech mezinárodních trrhů (např. trrh s obligace
emi neebo meziban
nkovní transaakce). K vybudování trhu ECU naapomohlo po
očátkem r. 1990 i britskéé ministerstvvo financí em
misí dnotě 2,8 mld. ECU, čímž velmi podsstatně přispě
ělo státních poklaadničních poukázek v hod
k celkové veřeejné emisi EC
CU v Británii,, Francii a Itáálii. Můžemee říci, že právvě úspěch v 8
80. lettech byl výrrazným stim
mulátorem no
ového úsilí o etapovitý postup k jeednotné mě
ěně neebo k trvalém
mu stanoven
ní parit mezi měnami člen
nských zemí. Jeednotný evro
opský akt přřinesl ve pro
ospěch kurso
ového prvku
u v měnové integraci řadu po
ozitiv. Předevvším zařadil EMS, který d
do té doby existoval v po
odstatě mimo
o Společensttví, do
o rámce kom
munitárních ssmluv a tak zzkonsolidoval jeho právníí základnu – hospodářskáá a měnová unie b
byla zařazena mezi cíle SSmlouvy o EH
HS. užeb. Prograam jednotné
ého Dáále pak uvolnil pohyb kaapitálu a inteegraci trhů finančních slu
trhu pomohl také legislaativnímu pro
ocesu tím, že ž zredukovval harmonizaci zákonů
ů a minimum nutné pro zdravví, bezpečnosst a ochranu spotřebitelee. přředpisů na m
U ostatních předpisů p
posstačovalo vzzájemné uzn
nání norem a předpisů druhé stran
ny. V oblasti finančních před
dpisů je ekkvivalentem vzájemného
o uznávání tzv. kontro
ola do
omovské zem
mě, při níž p
podléhá firma poskytující služby kdekoli na územ
mí Společensství záákonům té členské země,, v níž je registrována. Záákonodárstvíí Společenství je uplatňováno pouze do té mírry, že tyto n
národní záko
ony musí splňovat minimální standard povvažovaný orggány Společenství za nezb
bytný. 47 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee notného trhu
u finančních služeb byla velmi složitáá a Leegislativa pottřebná k dokkončení jedn
byylo pravděpo
odobné, že sse dostane d
do sporu s podobně zam
měřenými přeedpisy a ted
dy i s iinstitucemi členských č
zeemí. Do koncce r. 1991 se však podaařilo pokročitt přes všech
hny prroblémy a těžkosti velmi daleko. Výýznamným příkladem p
pokroku bylaa druhá bankovní směrn
nice, schváleená v r. 198
89, ktterá povolovvala řádně registrovaným úvěrovýým ústavům
m zřizovat p
pobočky ne
ebo po
oskytovat slu
užby na celéém území Sp
polečenství. Byl to tzv. „evropský „
paas“ pro banky, ktterý umožňo
oval poskyto
ovat integro
ované služb
by v měřítkku celého EEHS. Značné
ého po
okroku bylo dosaženo také t
v legislativě týkajíící se pojišťo
ovacích služžeb a cennýých paapírů. Jižž na počátku
u roku 1990 ministři finaancí schválili statut Evrop
pské centráln
ní banky. Jejjím úkkolem mělo b
být předevšíím zajišťován
ní stability měny a politická nezávislost. Sp
porným bod
dem zůstávvala strategiie, kterou se tohoto konečného stadia mě
ělo do
osáhnout. Jeednota panovala v tom, že měnový institut by se s měl vytvo
ořit na počáttku drruhého stupně. Kontroveerzní byla vššak diskuse o
o úkolech, ktteré by se na toto zaříze
ení měly převést vv přechodném stupni. Zd
de na sebe n
narážely prottikladné strategické posttoje: Velká B
Británie se po
odle očekáváání exxponovala jako velmi rozhodný odpůrce měnové unie. Přřitom rozhod
dující význam mělo to,, že se britsská peněžníí politika neeuskutečňovaala neezávisle na vládě v
v míře požadovan
né na vytvo
oření měnovvé unie. Brittánie tak mě
ěla přřirozeně zájeem na tom, aby se polittický vliv vlády zachoval přinejmenším na druhé
ém stupni. Franciie nejdříve vycházela podle p
svého
o národního uspořádáníí a v příkré
ém ro
ozporu s Něm
meckem ze ssilného vlivu vlády na pe
eněžní politikku. Spolu s B
Banca d´Italiaa a s K
Komisí chtělaa Francie přeenést na ECB
B již na druhém stupni vííce úkolů (naapř. interven
nce EC
CB na devizzových trzích vůči třetíím zemím). Spolu s Nizozemím, N
kkteré tradiččně up
platňuje eko
onomistickou
u koncepci, spatřovala v v tomto Spo
olková repub
blika Němeccko sn
nahu některýých partnerů
ů v ES, získat si již na dru
uhém stupni co největší vliv na politiiku zeemí se stabiln
ní měnou. Jeednání vyústtila ve Smlo
ouvu o EU, která byla po p zasedáníí Evropské rrady 11. – 12. 1
prrosince 1991
1 v Maastriichtu dojedn
nána a 7. února ú
podep
psána. Podle jejího zně
ění zn
namená Hosp
podářská a m
měnová uniee „neodvolattelně stanovvit vzájemné měnové kurrsy měn členskýcch států a zavést jedn
notnou měnu ECU, jakož i stanovvit a provád
dět jednotnou peněžní a kursovou politiku“, přičemž „přednosttním cílem o
obou politik je ceenová stabilitta“. V článcích 102
2a – 109m Sm
mlouvy jsou sstanoveny:
•
zásadyy pro koordinovanou hosspodářskou p
politiku, •
stupňo
ovitý plán vyybudování HMU, •
podmínky členstvíí v HMU, •
rozhodovací postu
up. HM
MU vzniká ve v třech stu
upních. Stup
peň I započaal v roce 19
990. V tomtto období byyly sleedovány tyto
o cíle: liberalizace pohyb
bu kapitálu (ŠŠpanělsko, P
Portugalsko aa Řecko získaaly zvvláštní úpravvu), těsnější sslaďování vee výboru guvvernérů centtrálních bankk a účast vše
ech 48 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee m mechanism
mu Evropské
ého měnovéh
ho systému. Poté nastou
upil čleenských státtů v kursovém
drruhý stupeň, a to 1. lednaa 1994. K tomuto daatu byl ustaaven Evropsský měnovýý institut (EEMI). Přísluššná národníích ceentrálních baank pro pen
něžní politiku
u však zůstáává formálněě nedotčenaa. EMI připraví třeetí stupeň po procedurální a in
nstrumentáln
ní stránce. Podporuje členské stááty přři vytváření předpokladů
p
ů pro přecho
od ke třetímu
u stupni, a to t na základě stanovenýých krritérií konverrgence. Do
o 1. ledna 19
997 mají být národní cen
ntrální bankyy nezávislé naa národních vládách. Mě
ěny bu
udou neodvo
olatelně zvááženy v koši ECU. Třetí stupeň začn
ne nejdříve 1. ledna 19
997 (ve skutečnostti začal o dvaa roky pozděěji). ude ustaven
n Evropský systém centtrálních ban
nk (ESCB) a na základěě EMI vznikkne Bu
Evvropská centtrální banka, která má být také ne
ezávislá. Členové jejích rozhodovacíích orrgánů nesměějí dostávat pokyny od žádných orrgánů Společčenství a od
d žádné vlád
dy. Šeestičlenné direktorium see volí na 8 lett. Opětovné zvolení jeho
o členů se vyllučuje. ou měnovou
u politiku bu
udou do HM
MU přijaty pouze ty zem
mě, Vee snaze zajisstit společno
ktteré splňují ččtyři následujjící podmínkyy: •
Nové roční zadlužení nesmí být větší než 3 % hrubého domácího produkktu dlužení nesm
mí překročit 6
60 % HDP (HDP). Celkové zad
•
Míra iinflace člensského státu ssmí být maxximálně o 1,5
5 % nad průměrnou inflací tří zem
mí s nejnižší iinflací. •
Nomin
nální dlouho
odobá úrokovvá sazba nessmí překročitt průměr tří zemí s nejvyyšší mírou inflace o vícce než 2 %. •
Nejmééně dva roky nesmí od o členského
o státu vycházet žádnéé silné napětí pro ku
ursový mechanismus EMS.0 ospodářská aa měnová unie je oblastt jednotné m
měny v rámcci Jednotného
Ho
o trhu EU, kkde see lidé, zbožží, služby a kapitál pohybují beze
e všech om
mezení. HMU
U tvoří rám
mec ho
ospodářskéh
ho růstu a staability, kterýý má oporu vv působení n
nezávislé cen
ntrální bankyy a v zzákonné povinnosti zúččastněných členských států sledovat zdravou hospodářskkou po
olitiku a pečo
ovat o její ko
oordinované uplatňováníí. 3..3 Koordinované po
olitiky EU blastem, kdee členské státy přenesly ssvou působn
nost na orgán
ny EU/ES jen částečně, jssou Ob
naazývány jako
o komunitárrní neboli koordinovan
k
né politiky. Mezi ně paatří předevšším reegionální (strukturální) politika, och
hrana spotřebitele, och
hrana životn
ního prostře
edí, so
ociální politika, energetiická politikaa a podporaa výzkumu a a technologiického rozvo
oje ap
pod. 49 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee 3..3.1 Regio
onální politika Reegionální a strukturální p
politika EU, sse řadí mezi nejvýznamnější politiky Evropské un
nie. Zee strany institucí Evropské unie jso
ou souhrnně
ě tyto politiky společněě s vybranýými akktivitami v oblasti sociální a zeměděělské politikyy a politiky na n podporu zaměstnano
osti naazývány polittikou hospod
dářské a sociální soudržn
nosti (HSS). V
V posledních
h letech je taaké v souvislosti s touto politikou stále vícce akcentováán i další asp
pekt – územn
ní soudržnost – dtud tedy název politika hospodářskéé, sociální a ú
územní soud
držnosti (HSU
US). od
Hllavním úkoleem politiky soudržnosti s
je zajistit, aby a se regiony, jejichž ro
ozvoj zaostáává zaa evropským průměrem, dostaly pomocí investiic do infrasttruktury a do řady dalšíích ob
blastí na steejnou úroveň
ň. Politika hospodářské a sociální soudržnosti m
má tedy pod
dle svvých tvůrců p
přispívat ke ssnižování rozzdílů (disparitt) mezi evrop
pskými regio
ony a zeměm
mi. Krromě přidan
né hodnoty, která má členským stáátům vznikatt díky výměně zkušenosstí, od
dborných znaalostí a správvných postup
pů, evropské
é fondy rovněž podporujíí řádné řízen
ní a zaajišťují bezpeečné financo
ování po dobu sedmi le
et, čímž regiionům a čleenským států
ům dáávají možno
ost, aby se rozvíjely vyyváženějším a udržiteln
nějším způso
obem. Politiiku ho
ospodářské aa sociální so
oudržnosti lzee chápat jakko nástroj slo
oužící členskkým státům EU co
oby vzor rozvvoje, v němž hraje aktivní roli solidariita a spoluprráce. Dů
ůvodů pro vznik v
a existeenci politiky HSUS je ob
becně celá řaada, ať již m
mají své koře
eny v historickém vývoji Evrop
pských spoleečenství či v v aktuálních potřebách EEvropské un
nie. ům Prrvotním důvvodem pro vznik polittiky HSUS byla kompeenzace slabšším regionů
zaa zostřenou konkurenci po vytvořen
ní Společensství. Šlo o to, t že tehdyy si každý sttát ch
hránil své prroblémové regiony, r
jejichž odvětvo
ové struktuře dominovaaly průmyslo
ové po
odniky. Jakm
mile se vyttvořilo Evropské hospo
odářské spo
olečenství, b
bylo jasné, že nee všechny průmyslové podniky přeežijí, proto bylo nutno
o regionům,, kde se tyyto „p
přebytečné p
podniky" kon
ncentrovaly, nějakým způ
ůsobem pom
moci. Daalší důvod pro p uplatňovvání regionáální politiky či politiky soudržnosti souvisí s tíím, žee nejzaostaleejší regiony se nacházzejí právě v nejméněě vyspělých státech EU, E
ktteré objektivně mají nejm
menší prostor k tomu jim reálně napo
omoci. Naavíc, Evropská unie reallizuje i dalšíí politiky, ze kterých maají největší p
prospěch spíše vyyspělejší reggiony EU. Politika P
hosp
podářské a sociální sou
udržnosti EU
U, tak vlasttně přředstavuje ro
ovněž určitou
u formu kom
mpenzace reggionálních do
opadů ostatn
ních politik. Dáále zde existuje určitý rozpor mezi reegionální politikou uplatň
ňovanou na národní úrovvni a politikou volné v
hospo
odářské sou
utěže, kdy jakékoliv j
do
otace, kteréé se poskyttují oukromým subjektům, narušují hospodářsko
h
u soutěž. Bylo tedy nutné vné
ést so
naa společný evropský e
trh
h určitá pravidla, kdy se s ještě jedná skutečněě o regionáální po
olitiku a kdy už se jedná o zcela evid
dentní narušo
ování hospodářské soutěěže. To je daalší dů
ůvod, proč reegionální pollitika na úrovvni EU existu
uje. 50 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee a
projekt, p
kterrému se říkká ekonomiccká Evvropská uniee také realizzuje velmi ambiciózní a monetární u
unie. Ab
by mohl dob
bře fungovat,, musí region
nální politikaa plnit alespo
oň částečně sstabilizační rroli fisskální politikky. Fiskální politika p
neboli přerozdě
ělování přes státní rozp
počet zpravid
dla fu
unguje tak, že vyspělejjší regiony platí více daní d
a slab
bší regiony dostávají vííce naa sociálních d
dávkách. Naa úrovni Evropské unie ttoto nefungu
uje, protože rozpočet EU
U nedosahujee ani 2 % HD
DP, kd
dežto v jedn
notlivých státech předstaavují výdaje veřejného sektoru koleem 40 % HD
DP. Reegionální po
olitika EU přesto p
předsstavuje sice velice redu
ukovanou čáást, ale pře
ece jen částečně p
plní stabilizačční funkci fiskkální politikyy. Po
okud jde o další vztah
hy mezi reggionální politikou EU a projektem
m ekonomiccké a monetární unie, existu
uje další so
ouvislost v tom smyslu, že regio
onální politika přředstavuje jeeden z nástrrojů, jak řešiit nižší konkurenceschop
pnost. Tou p
první je pasivvní zp
působ, možn
nost monetáární interven
nce v tom smyslu, s
aby bylo dosažeeno devalvacce, a druhou možžností je provvést politiku
u aktivní adaptace, což znamená nap
pomoci zvýše
ení ko
onkurenceschopnosti, naapříklad přees podporu podnikání, podporu ro
ozvoje lidskýých zd
drojů či podp
poru infrastru
uktury. ovací obdob
bí 2007 – 20
013 byly staanoveny nássledující tři cíle regionáální Prro programo
po
olitiky: a) Konveergence tento cíl je zaměřen na podp
poru růstu a a tvorby praacovních míst v oblastecch, kde HDP na osobu
u je nižší než 75% průměrru EU. b) Region
nální konkurrenceschopno
ost a zaměsttnanost podpo
ora oblastí, kkde HDP na o
osobu je vyššší než 75% p
průměru EU aa zároveň míra nezam
městnanosti v městských
h nebo venkkovských oblastech překkračuje prům
měr EU a rrovněž těch oblastí, kdee zaměstnanost v průmyyslu či zeměd
dělství je vyyšší než prrůměr EU. c) Evropsská územní sspolupráce podpo
ora příhraniční, mezinárodní a me
eziregionální spoluprácee pro zajiště
ění rozvojje celé EU. 51 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee Rozložení finančních
f
prostředků
p
f
fondů
EU m
mezi cíle
Regionálníí politiky EU
U v období 2007 - 2013 GRAF 3.1 EU
K
Konvergence
Regionální R
k
konkurencescho
opnost a z
zaměstnanost
E
Evropská územn
ní spolupráce
ČR K
Konvergence
Regionální R
k
konkurencesch
hopnost a z
zaměstnanost
EEvropská územní spolupráce
Zd
droj: Eurostaat, 2011 Uvvedené grafyy znázorňujíí prioritní zaaměření se na n podporu růstu a tvorrby pracovníích míst v nejmén
ně rozvinutých regionech EU. Mnoh
hem menší část č
financí je vynakládáána naa druhý z cílů
ů, a to z toh
ho důvodu, že ž je tento cíl c zaměřen na ty region
ny, jejichž HDP naa osobu je vyyšší než 75% průměru EU
U. 3..3.2 Politiika ochrany spotřebiitele Occhrana spotřřebitele v Evropské unii jje založena n
na komprom
misech. Vždy se hledá cesta, jak vyhovět sp
pecifickým potřebám a zvyklostem to
oho či onoho
o státu, a vždycky se hle
edá 52 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee polečné jádrro problému
u, společné řešení, ř
to, co c má ochraana spotřeb
bitele ve vše
ech sp
čleenských stáátech spoleečného. Obvvykle se ukáže, že kompromisy k
jsou možn
né, žee společné jáádro zahrnujje téměř všee, co je pravvděpodobně pro spotřeb
bitele opravvdu po
otřebné a žee zdánlivě nepřekonate
n
lné rozdíly mají původ spíše ve sn
naze některýých výýrobců chrán
nit si své trhyy mimotržním
mi prostředky. Evropská sspotřebitelskká politika jisstě neepatří mezi uzavřené záležitosti. Co C lze tedy v blízké bu
udoucnosti n
na tomto poli p
od
d Evropské unie u
očekávaat? Pravděpo
odobně jen velmi v
málo v v oblasti leggislativy. Velkké, přřelomové úkkoly, jako byyly svého času směrnice
e o odpověd
dnosti za ško
ody způsobe
ené vaadami výrobkku, směrnicee o nepřiměřřených podm
mínkách ve spotřebitelskýých smlouváách a další dříve zmíněné přředpisy jsou
u hotové a vyzkoušené.. Je sice mo
ožné očekávvat mění jen málo
o. něěkteré úpravvy a drobné zzměny, ale na podstatě vvěci se asi zm
Vššeobecnábezzpečnostvýrrobků
Prro zajištění volného po
ohybu zbožíí a tím i fungování f
Jeednotného vvnitřního trrhu a ssoučasně i ochrany o
spo
otřebitele máá klíčový význam bezpeečnost výrob
bků, které jssou naa tomto trhu
u uváděny do
o oběhu. Tuto
o bezpečnosst zajišťuje ko
omunitární leegislativa. Naad rámec sp
pecifické regu
ulace bezpeččnostních standardů u vvybraných výýrobků existu
uje naa úrovni ES i i obecný (ho
orizontální) regulační r
sysstém. Směrn
nice o obecn
né bezpečno
osti výýrobků (General Productt Safety Direective č. 92/5
59/EHS) z ro
oku 1992 staanoví v obeccné ro
ovině kritériaa, podle kterrých se má p
posuzovat be
ezpečnost výýrobků. Směrnice požadu
uje po
o členských státech prů
ůběžně mon
nitorovat be
ezpečnost výýrobků na jjejich územíí a v případě, že o
orgány jedno
oho členskéh
ho státu zjisttí výskyt výro
obku ohrožu
ujícího zdravíí či o
totto zjištění ostatním členským stáátům a Evrropské komisi. beezpečnost, oznámit K tomuto účelu byl v rámci EU zřízen systém rych
hlé výměny informací o nebezpečnýých výýrobcích (RAPEX). Členské státy mohou poch
hopitelně přřijímat vlastn
ní technické standardy u
u těch výrobkků, dardy nejsou
u harmonizo
ovány na úro
ovni ES/EU. Jakékoliv no
ové jejjichž bezpeččnostní stand
standardy však musí oznámit Evropskké komisi, kte
erá může plaatnost/účinn
nost plánovaané ormy pozdržet ‐ např. po
okud již přip
pravuje vlastní evropskou
u normu neb
bo má závažžné no
po
ochybnosti o slučitelnosti oznám
mené normyy s evropsským práveem (Směrnice o technických standardech
h č. 83/189/EEHS). Od
dpovědnostzzavadnévýrrobky
See současnou hromadn
nou, velkossériovou výýrobou je spojena změna názo
orů naa odpovědno
ost za škodu
u, jež vzniklaa vadou výro
obku. Platí to t především
m o výrobcícch, s jjejichž použííváním spotřřebiteli jsou spojena zvýššená rizika ((automobily,, různé domácí přřístroje, nap
př. sekačky s vysokýmii obrátkami) anebo ježž mohou způsobit vážžné zd
dravotní poruchy (nap
př. výrobky konzerváre
enského po
otravinářskéh
ho průmyslu). Ceelosvětovým trendem v v posledních letech je, že odpověd
dnost za ško
ody způsobe
ené vaadným výrob
bkem se ukládá přímo výrobci a že
e se mění i kritérium p
pro posouze
ení, zd
da výrobek je j vadný: nikoliv n
již jeen soulad s s dohodnutýým předměětem smlouvvy, 53 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee V
si tu
uto zvýšenou
u odpovědno
ost uvědomu
ují. Opakovaaně ale bezpečnosst výrobku. Výrobci mi, že např. výrobci au
utomobilů (aale i jiných strojírenskýých see setkávámee se zprávam
výýrobků) "stah
hují" z obcho
odní sítě aneebo i od spottřebitelů již p
prodané výrobky k opravvě, k výměně vad
dné součásttky, vadného
o příslušensství (např. vadných pneeumatik) apo
od. To
omuto celosvětovému trendu odpovídá i Směrnice o odpovědno
osti za škodu zp
působenou vadnými výro
obky z r. 1985
5 (85/374/EH
HS). měrnice o od
dpovědnosti za škodu způ
ůsobenou vaadnými výrob
bky (85/374//EHS): Sm
•
•
•
•
•
•
•
upravuje náhradu škody, kteráá vznikla v dů
ůsledku vadyy výrobku; stanovví, že škoda je způsobena smrtí nebo zraněním
m osob aneb
bo poškozen
ním nebo zzničením čássti majetku, kkterý není urrčen k podnikatelským akktivitám; neuprravuje nárokky z odpověd
dnosti za vady (oprava, výměna vad
dného výrob
bku apod.); tyto náro
oky musí sp
potřebitel up
platnit podlee předpisu, který obeccně upravuje odpověd
dnost za vadyy (zpravidla p
podle občansského zákoníku); ukládáá odpovědno
ost za škodu v těchto příp
padech před
devším výrob
bci (i když s ním spotřeebitel není vee smluvním vvztahu), v urrčitých případ
dech i dalším
m osobám; stanovví, že výrobce vadného výrobku (popř. další ossoba) je povvinen nahradit škodu bez ohledu na to, zda šškodu zavinil (odpovědnost objektivní); spotřebitel je všaak povinen prokázat p
vad
du výrobku, vzniklou ško
odu a příčinnou souvislo
ost mezi vvadou výrobku a škodou;; za rozhodující krritérium, zdaa výrobek je j vadný čii nikoliv, prrohlašuje je
eho bezpeečnost; ‐povinnost hraditt škodu na m
majetku ukládá pouze v p
případech, je
e‐li vyšší n
než 500 EUR;; pro up
platnění náro
oku na náhraadu škody sttanoví tříleto
ou promlčecí í dobu, jež vššak nesmíí přesáhnoutt desetiletou lhůtu od uvedení výrobkku do oběhu
u. Neepřiměřenéssmluvnípod
dmínky
Dů
ůležitým práávním prostřředkem k zajjištění srovn
natelné ochrany spotřeb
bitele se kráttce po
o dosažení Jednotného
o vnitřního trhu ještě
ě v r. 1993 stalo přijetí Směrnice o nepřiměřenýých smluvnícch podmínkáách (93/13/EHS). Sm
měrnice o neepřiměřených
h smluvních podmínkách
h (93/13/EHSS): •
•
•
prohlaašuje za nepřiměřeno
n
u smluvní podmínku, která neb
byla sjednáána individ
duálně, ale jejíž formulace byla připravena předem, zejménaa v tzv. typo
ové smlou
uvě, takže sp
potřebitel neebyl schopen
n obsah podm
mínky ovlivn
nit; skutečno
ost, že po
odmínka bylla sjednána individuáln
ně, prokazuje v případěě pochybno
ostí dodavvatel; vymezzuje nepřiměřenost smlluvní podmíínky tak, že v rozporu s požadavke
em dobréé víry působíí v neprospěěch spotřebiitele značno
ou nerovnováhu v práve
ech a poviinnostech sm
mluvních straan; přitom
m stanoví, žee nepřiměřen
nost smluvní podmínky se posuzuje v souvislostti s povah
hou zboží nebo služby, s okolnosttmi v doběě uzavření ssmlouvy a též t
54 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee •
•
p
i dotčené, příp. i jjiné smlouvvy; v souvvislosti s ostatními podmínkami
při posuzování neepřiměřenostti smluvní podmínky p
see rovněž neebere v úvahu vymezzení předmětu a ceny; ukládáá, že písem
mně formullované smlu
uvní podmíínky musí být vyjádře
eny jednod
duše a srozu
umitelně; přři pochybnosstech o význ
namu podmíínky se použžije výklad
d pro spotřeb
bitele nejvýh
hodnější; ukládáá členským sstátům, aby vve svém záko
onodárství zaajistily, že: o nepřiměře
ené smluvní podmínky ne
ebudou pro spotřebitelee platné; o jejich neplatnost bude
e působit neplatnost celéé smlouvy jeen v případecch, uva bez těchtto podmínekk nemůže exiistovat; kdy smlou
o bude zabrráněno dalším
mu používán
ní nepřiměřených smluvn
ních podmíne
ek, a že v tomto t
směrru budou rozšířena r
oprávnění sp
potřebitelskýých organizacíí; o uvádí v příloze info
ormativní (p
příkladný) výýpočet podm
mínek, jež se dmínky, kteréé vylučují ne
ebo považují za nepřiměřeené; jsou to zzejména pod
omezují odpovědnost
o
t dodavatele, anebo které k
vytvářeejí nevýhod
dné postavení spotřebitelee v poměru k dodavateli, např. tím
m, že se vzdáává některých
h práv. Úd
dajeocenách
h
Ceeny spotřeb
bního zboží náležejí k nejdůležitějšším údajům,, jež ovlivňují rozhodnutí sp
potřebitele o
o tom, zda a který výrobeek koupí. Pro
oto již v r. 19
979 schválila Rada směrn
nici o uvádění ceen u potravvinářských a v r. 1988 u nepotravvinářských vvýrobků. No
ová měrnice z r. 1998 obě tyto směrnicce zrušila a nahradila n
je jedinou, naavíc jednodu
ušší sm
úp
pravou. Náárodní předp
pisy členskýcch států moh
hou být přízn
nivější ve pro
ospěch spotřřebitele, pokkud jde o informovvání spotřebitele a cenovvé porovnání (minimální doložka). Sm
měrnice o ochraně o
spo
otřebitele přři uvádění cen zboží nabízeného n
spotřebitelů
ům (9
98/6/ES): •
•
•
ukládáá povinnost uvádět u spotřebního zb
boží prodejní cenu a cen
nu za jednotkku; je‐li ceena za jednotku totožná s prodejníí cenou, nem
musí být uvááděna; naproti tomu u zboží, které k
není balené b
a je
eho množstvví se měří v přítomno
osti spotřeebitele, se uvádí u
pouzee cena za je
ednotku; cen
ny musí býtt jednoznačn
né, snadn
no zjistitelné a zřetelně čiitelné; prohlaašuje za jedn
notky, v nich
hž se uvádějíí ceny za jednotku, kilogram, litr, me
etr, čtvereečný metr neebo kubický metr anebo jiná jednotkka množství, která se běžžně používvá v příslušnéém členském
m státu; zmocň
ňuje členské státy, aby vee stanovenýcch případech
h upravily výjjimky. 55 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee Sp
potřebitelskýýúvěr
Sp
potřebitelskýý úvěr je v členských státech velm
mi rozšířený. V komentááři ke směrn
nici o spotřebitelském úvěru Evropská ko
omise uvedlaa, že tento druh úvěru se stal stálou oučástí každo
odenního živvota evropskkých občanů a že téměř každý spotřeebitel v Evro
opě so
má nějaký úvvěrový závazzek, např. ve v formě pů
ůjčky nebo kupní k
smlouvy na splátky. Přřeshraniční je v Evropsské unii neejen nákup zboží, ale i nabídka a poskytováání sp
potřebitelskýých úvěrů. Proto P
i v tétto oblasti Evvropský parllament a Raada přistoup
pily k harmonizaci některých aspektů sp
potřebitelské
ého úvěru, a to opět s cílem zvýýšit h nákladech spojených s poskytnuttím informovanost spotřebiteele, zejména o celkových
úvvěru, a jeho jjistoty při uzavírání smlouvy o spotře
ebitelském úvěru. Sm
měrnice o spotřebitelském úvěru (87/109/EHS):
•
•
•
•
•
•
•
se vzttahuje na smlouvy o úvěru, ú
na záákladě nichžž věřitel poskytuje ane
ebo se zavvazuje poskyytnout spotřřebiteli úvěr ve formě odložených o
plateb, půjččky nebo o
obdobného finančního u
uspořádání;
předepisuje písem
mnou formu ú
úvěrové smlo
ouvy, její obligatorní náleežitosti a uváádí též seeznam podmínek, kterré členské státy moho
ou označit za podstattné náležitosti ‐smlouvvy o spotřeb
bitelském úvě
ěru; definu
uje výpočet rroční procentní sazby poplatku za poskytnutí úvěru; stanovví povinnost uvádět jej jaak v úvěrové
é smlouvě, taak při každé nabídce úvěru, reklam
mě apod.; opravňuje spotřeebitele, aby své závazkky podle úvvěrové smlo
ouvy vyrovn
nal dohodnutou lhůtou; spo
otřebitel má v takovém p
případě právvo na poměrrné před d
snížen
ní úroku; ukládáá členským státům, aby zajistilyy, že osob
by nabízejíccí úvěr ne
ebo zprosttředkování úvěru ú
budou
u k takové činnosti č
řádn
ně oprávněny nebo budou podro
obeny dohled
du nebo sledování činno
osti některo
ou institucí n
nebo některýým ústřed
dním orgánem; budou
u podporovaat založení vhodných v
orgánů, oprávněných přiijímat stížno
osti v souvvislosti s doh
hodami o úvvěru nebo s úvěrovými podmínkami a poskytovvat spotřeebitelům info
ormace nebo
o rady. Od
dpovědnosta
azárukyusp
potřebníhozzboží
Ro
ozvoj Jednottného vnitřn
ního trhu výrrazně ovlivňuje chování spotřebitelů
ů. Stále časttěji naakupují spottřební zboží v jiném členském státě, nikolivv jen ve státě vlastníím. Teento trend zřřejmě posílí i rozvoj prod
deje na dálku a elektronického obchodu. Součassně teento proces nutně ovllivní spotřebitelské smluvní právo
o a posílí ssnahy o je
eho haarmonizaci v v rámci Uniee. Prvý význaamný krok v tomto směrru představo
ovala směrnice o nepřiměřenýých smluvnícch podmínkáách z r. 1993. Dalším krokkem je Směrrnice o určitýých asspektech pro
odeje spotřeebního zboží a o zárukácch u tohoto zboží z r. 1
1999. Směrnice měla být člensskými státy transformováána do jejich
h právních řádů do 1. ledn
na 2002. 56 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee měrnice o urrčitých aspektech prodeeje spotřebního zboží a záruk u spo
otřebního zboží Sm
(1
1999/44/ES): •
•
•
•
•
•
•
platí pro p kupní sm
mlouvy o mo
ovitých věce
ech, nepoužittých i použittých, uzavře
ené mezi sspotřebiteli aa prodávajícíími‐podnikatteli; ukládáá prodávajíccímu povinnost předatt spotřebiteeli zboží, ktteré odpovíídá smlou
uvě; pokud prodávající tu
uto povinnosst poruší, odp
povídá za vady, které zboží mělo vv době dodání; upravuje nároky spotřebitele, který byyl poškozen, na bezplaatnou opravvu, výměn
nu zboží za bezvadné, přiměřené snížení s
kupn
ní ceny aneb
bo odstoupe
ení od sm
mlouvy; použiije se způsob
b, který je ne
ejhospodárněější; stanovví, že prodáávající odpo
ovídá za vad
dy, které see projeví běěhem dvou let po dodání zboží; ponecchává nedotččeny jiné nároky, které jje spotřebiteel oprávněn uplatnit pod
dle národních předpissů; za neezávazné pro
o spotřebiteele prohlašu
uje smluvní podmínky n
nebo ujednáání dohod
dnutá před zjištěním vady, v
která vylučují neebo přímo n
nebo nepřím
mo omezu
ují práva spo
otřebitele, ježž vyplývají z této směrnicce; zmocň
ňuje členskéé státy, aby u použitého
o zboží upraavily odpověědnostní režžim odlišně; záruční do
oba však nessmí být kratšší než jeden rrok. Po
odomníobch
hod
Naabízení zbo
oží mimo obchodní o
prrostory dod
davatele (m
mimo stálou
u provozovn
nu) je tradiční formou obchod
dní činnosti s mnohaleto
ou tradicí, jeež se běžně označuje jaako odomní obch
hod. V současné době vedle v
této tradiční form
my, kdy zástu
upce obchod
dní po
firrmy nabízí zboží z
nebo službu s
při náávštěvě spottřebitele v jeho bydlišti nebo na je
eho prracovišti, se rozšířily záájezdy organizované tě
ěmito firmam
mi do výrobních závod
dů, reekreačních nebo n
jinak atraktivních a
lokalit, jež zcela nebo zčásti hradí tyto firmyy a naa jejichž proggramu je preezentace urččitých výrobkků a na to navazující uzaavírání kupníích sm
mluv. Společčným znakem
m těchto prodejních praaktik ‐ tradičních i mod
dernějších ‐ je, žee podnět k uzavření u
smllouvy vycházzí od dodavvatele a že spotřebitel s
ttakové jednáání neeočekává a n
není na ně přřipraven. V členských státech s
EU se i tyto prrodejní form
my rozšiřují za hranice státu, kde má m
do
odavatel sídllo. Proto je u
u nich na místě harmon
nizovat ochraanná opatřen
ní ve prospě
ěch sp
potřebitele. Stalo S
se takk Směrnicí o smlouvách uzavřených mimo obch
hodní prosto
ory (8
85/577/EHS) z r. 1985. Členské státyy i v tomto případě mohou m
ponechat v platnosti dříve přijaté právvní přředpisy, jež upravují přřísnější ochranu ve prospěch spotřřebitele. Obdobně mohou po
ostupovat i p
při transform
maci směrnicee do svého p
právního řádu
u (minimálníí doložka). Sm
měrnice na o
ochranu spottřebitele v případě smluvv uzavřených
h mimo obchodní prosto
ory (8
85/577/EHS):: 57 Po
•
ukládáá dodavatelii, aby při prrodeji zboží mimo obchodní provozzovnu písem
mně inform
moval spotřeebitele o právvu od smlouvy v sedmidenní lhůtě o
odstoupit a aaby tuto in
nformaci pro
ovázel sdělen
ním o jménu a adrese oso
oby, u níž spotřebitel mů
ůže toto p
právo uplatniit; ukládáá členským sstátům, aby vv národních předpisech u
upravily posttih dodavate
ele, jestližee spotřebiteeli nevydá písemnou informaci o o možnosti odstoupit od smlou
uvy a o osoběě určené k přřevzetí takovvého projevu
u spotřebitele. Uzzavíránísmlluvnadálku
Uzzavírání smlluv na dálku
u vykazuje pro spotřeb
bitele nespo
orné výhodyy. V porovnáání s b
běžným náku
upem v obch
hodě znamen
ná pro něho úsporu času
u, v porovnán
ní s podomním ob
bchodem jej nezbavujee možnosti si nákup detailně rozvvážit. Značné jsou všakk i neevýhody: spo
otřebitel se rozhoduje často na základě jen stru
učné informaace, při dodáání ob
bjednaného zboží můžee dojít ke zpoždění z
a komplikace,, věcné i čaasové, mohou vzzniknout zejm
ména při rekklamaci, je‐li výrobek vad
dný. Některéé agresivní m
metody prode
eje naa dálku (n
např. opako
ované telefo
onické nab
bídky) považžují někteříí spotřebite
elé zaa nežádoucí zásah do soukromí. Ani A zde nelze vyloučitt podvodná jednání, kdy k
po
o objednávcee a zaplacení následujee nikoliv do
odání zaplacceného zbožží, ale zmize
ení do
odavatele. Sm
měrnice o distančním
m prodeji (97/7/ES) z r. 19
997 vytvořiila podmín
nky prro harmonizo
ovanou ochrranu spotřeb
bitele při uzzavírání smlu
uv na dálku a přispívá tak t
k rozvoji přesh
hraničního prodeje a využití výhod Je
ednotného vn
nitřního trhu
u unie. Sm
měrnice umožňuje, aby členské stááty ponechaaly v platno
osti nebo přři transformaci sm
měrnice přijaaly přísnějšíí pravidla vee prospěch spotřebitelee v porovnání se směrn
nicí (m
minimální doložka). měrnice na o
ochranu spottřebitele v přřípadě smluvv uzavřených na dálku (97
7/7/ES): Sm
•
•
•
•
•
upravuje postup p
při uzavírání smluv o dodávce zboží n
nebo služeb kkomunikačníími prostřředky na dálkku; ukládáá dodavatelii, aby s dosttatečným čaasovým před
dstihem před
dal spotřebitteli ve směrnici vypoččtené inform
mace, jež mussí být formulovány jasněě, srozumitellně a poskytnuty zp
působem odpovídajícím
o
m povaze použitých kkomunikačníích prostřředků na dálkku; obchodn
ní účel těchto
o informací m
musí být zřejmý; ukládáá dodavatelii, aby inform
mace zvlášť důležité d
pro rozhodnutí spotřebitele
e a uzavřeení smlouvy písemně pottvrdil; jde zejjména o údaaje dostatečn
ně identifikujjící dodavvatele a informace o služžbách, zárukkách a právu spotřebitelee odstoupit od smlou
uvy nebo ji zrrušit; opravňuje spotřeb
bitele, aby o
od smlouvy u
uzavřené na dálku odsto
oupil bez udáání důvod
dů a bez úhrady jakýchkoliv sankcí v sedmiden
nní lhůtě; to
oto právo vššak spotřeebitel nemá, jestliže před uplynutím této lhůty d
dodavatel služeb zahájil se souhlaasem spotřebitele plněníí; ukládáá dodavateli splnit objednávku nejpo
ozději do 30 d
dnů; 58 Po
•
ukládáá členským státům, ab
by do náro
odního záko
onodárství zzahrnuly zákkaz dodávvek spojenýých s požadavkem naa zaplacení ceny, které spotřebitel neobjeednal, a ab
by ve své leegislativě sttanovily, že spotřebitel není povin
nen zaplattit cenu dodáávky, kterou si nevyžádall; ukládáá členským státům, ab
by v národn
ním zákonod
dárství upravily oprávně
ění orgánů veřejné správy, s
orgaanizací spotřebitelů a profesních organizací dát d
podněět k zahájení soudního a správního řízzení k zajištěění prováděn
ní směrnice. Reeklama
So
oučástí ochraany spotřebitele je v Evvropské unii též regulacee reklamy, zejména v tě
ěch asspektech, ktteré mohou
u ovlivnit soutěž s
v ráámci vnitřn
ního trhu aa rozhodováání sp
potřebitelů, aa tím i jejich ekonomicko
ou situaci. Sm
měrnice, jež b
byly schválen
ny v r. 1984 aa v r. 1997 ‐ Směrnice rady 84
4/450/EHS, o sbližování zákonů a daalších právníích a správníích r
(zm
měněno 97/5
55/EHS) ‐, up
pravují obeccně přředpisů členských států o klamavé reklamě klaamavou a srovnávací s
reklamu. Obecný charakkter má též úprava někkterých otázzek teelevizní reklamy podle Sm
měrnice z r. 1
1989 (89/552
2/EHS). Naa úrovni ES ttedy došlo k omezené harmonizaci náásledujících aaspektů reklamy: •
•
•
•
reklam
ma na vybrrané výrobkky a službyy (léky, alkkohol, tabákkové výrobky, potravviny) reklam
ma ve vybran
ných médiích
h (televize) klamaavá reklama srovnáávací reklam
ma Veelmi podrob
bně je upravvena reklam
ma na léky (směrnice (
č. 92/28/EHS). Je zakázáána reeklama léků d
dostupných p
pouze na lékkařský předpis, reklama n
na léky pro n
některé nemo
oci (n
např. pohlavn
ně přenosné) a reklama n
na léky nereggistrované ve členském sstátě. Podob
bně neení povolenaa distribuce ""vzorků léků zdarma" ob
becné veřejnosti ‐ tato reeklamní taktika je povolena po
ouze vůči odborné veřejn
nosti. U tabákových výrobků je zcela zakázáána reklama v televizním
m vysílání. Na konci 90. let měrnice (98/4
43/ES) de faccto zakazujíccí reklamu naa tabákové vvýrobky vůbe
ec ‐ byyla přijata sm
platnost směrrnice však byla b
úspěšněě napadena Spolkovou republikou r
N
Německo přřed bsolutní zákaaz reklamy na tabákové vvýrobky dne
e 5. Evvropským soudním dvoreem, který ab
říjjna 2000 z formálních důvodů zru
ušil (špatně zvolený prrávní základ
d při přijímáání sm
měrnice). V roce 2001 Ev
r
vropská kom
mise přišla s poněkud mééně ambició
ózním návrhe
em ceeloevropskéh
ho omezeníí tabákové reklamy, který je v v současnossti v proce
esu scchvalování. Jednotlivé J
členské státyy ale již dne
es mohou vůči v
tabákovvým výrobků
ům zaaujmout příssnější postoj až po úpln
ný zákaz reklamy. Omezení reklamyy na alkohol je méně radikáln
ní než u tab
bákových výrrobků ‐ napřř. v televizn
ním vysílání se reklama na alkohol může objevit, ale podléhá omezením (alko
ohol nesmí n
např. být preesentován jaako prrostředek k řešení mezzilidských sp
porů, jako léčivý prostřředek, nebo
o ve spojeníí s naadměrnou fyzickou f
akttivitou). Rekklama na potraviny p
je pak evrop
pským práve
em up
pravena zejm
ména co do
o údajů, kteeré musí obsahovat balení potravin
n (směrnice č. 59 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee 9/112/EHS) aa povinnosti informovat zákazníka o ceně a hmottnosti výrobkku (směrnice
e č. 79
79
9/581/EHS). Klamavá reklaama je na evvropské úrovvni upravenaa pouze částtečně. Směrn
nice o klamaavé 450/EHS) se zzaměřuje na procesní záruky, z nichžž je nejzajímaavější možno
ost reeklamě (84/4
přřenést důkazzní břemeno
o o (ne)klam
mavosti reklaamy na tvůrrce či zadavvatele reklam
my. Srrovnávací reeklama je v v evropském
m právu nao
opak povoleena ‐ zde ES překvapiivě neezpřísňovalo pravidla jiiž existující v zemích EU, ale nao
opak přiměllo k legalizaci srovnávací rekklamy ty stááty, kde bylaa dosud srovnávací rekllama zakázána. Požadavvky ovnávací rekklamu jsou náásledující: ne
esmí klamat spotřebitelee, porovnávaané klaadené na sro
zb
boží nebo slu
užby musí být porovnatelné a porovnání se mu
usí odvíjet od měřitelnýcch, ovvěřitelných a a relevantníích faktů (tj. nelze napřř. pouze řícci "výrobek A je lepší než n
výýrobek B", srovnání se musí m
opírat o měřitelné
é srovnání paramentů výýrobku jako je ceena nebo složžení). Tu
uto obecnou úpravu dop
plňují směrnice, jejichž so
oučástí je úprava reklamyy na potravin
ny, ko
ojeneckou výýživu, humán
nní léčivé přípravky a tab
bákové výrob
bky. Sm
měrnice radyy 84/450/EHS, o sbližováání zákonů a dalších právvních a správvních předpisů čleenských státtů o klamavéé reklamě (zm
měněno 97/5
55/EHS): •
•
•
•
obsah
hují legální definici d
klam
mavé a srovn
návací reklam
my; klamavo
ou je reklam
ma, která jakýmkoliv způsobem včetně v
své prezentace p
k
klame nebo může oklam
mat osobyy, jimž je urččena nebo ke k kterým se
e dostane, a která pro ssvou klamavvou povah
hu může ovlivnit jejich ekonomické e
odů chování nebo která z ttěchto důvo
poško
odí nebo mů
ůže poškoditt soutěžitele
e; srovnávaccí je reklamaa, která přím
mo nebo nepřímo uváádí jiné soutěěžitele nebo zboží nebo sslužby, kteréé nabízí; stanovví podmínky přípustnosti srovnávací reklamy; ukládáá podnikateli, aby tvrzení, která v rekklamě použil,, v rozumné míře prokázal; ukládáá členským sstátům, aby zzajistily přim
měřené a účin
nné prostřed
dky ke kontro
ole klamaavé reklamy včetně mo
ožnosti naříídit její zasttavení aneb
bo zakázat její j
uveřejjnění. Ce
Cestovníruch
h
Miliony Evropanů se každoročně vydáávají na cestyy, aby ve svéé zemi či v zaahraničí strávvili M
do
ovolenou nebo jen víken
nd. Někdy si tuto turistiku organizují sami, často se však svěřřují ceestovní kancceláři, kteráá pro ně zaajišťuje celýý zájezd včeetně dopravvy, ubytováání, stravování a dalšího programu. Cestovvní ruch je prroto vyhledávanou oblastí podnikání a i uto oblast po
ostihly prakttiky a probléémy, které se s v důsledkku velké kon
nkurence čassto tu
vzzdalují od po
odnikatelské etiky. Spotřeebitel pak ně
ěkdy tráví do
ovolenou nikkoliv v dobré
ém ho
otelu u mořee, ale v objeektu více neež skromném
m, od moře půl hodiny vvzdáleném a a v po
okoji s oknem do světlíkku. Snaha zíískat zákaznííky vede někkteré cestovvní kanceláře
e k vyyhlašování naabídek, kteréé nemohou ssplnit a které
é vedou až k jejich úpadkku. 60 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee měrnice o ho
otových proggramech na cesty, prázd
dniny a zájezdy (90/314/EHS) z r. 199
90, Sm
ktterá měla sjednotit s
po
odmínky pro
o nabídky a uskutečňo
ování zájezd
du cestovníími kaancelářemi v členských sttátech EU, v krátké době
ě prokázala svvou užitečno
ost. měrnice o ho
otových proggramech na ccesty, prázdn
niny a zájezdy (90/314/EH
HS): Sm
•
•
•
•
•
•
stanovví, že inform
mace cestovní kanceláře o
o připravenýých zájezdech
h, o jejich ce
eně a ostaatních podmínkách, mussí být pravdivvá a srozum
mitelná; to see týká zejmé
éna inform
mací, které jsou obsažeeny v katalozích cestovních kanceeláří, jež musí obsah
hovat úplné informace o cíli cessty, dopravěě, ubytován
ní, stravováání, cestovvním programu, pasových a vízovýcch požadavccích, způsobu
u úhrady ce
eny zájezd
du, popř. o m
minimálním p
počtu účastnííků zájezdu;
požad
duje, aby smllouva byla uzavřena v píísemné form
mě, a stanoví podmínky p
pro její zm
měnu nebo odstoupení od
d ní; zakazu
uje zvýšení cceny zájezdu během dvacceti dnů před
d odjezdem n
na zájezd; upravuje důsledky pro případ, že se záájezd neusku
utečnil aneb
bo že cestovvní kancelář neposkyttla zákazníko
ovi podstatno
ou část sjedn
naných služeb; požad
duje, aby v právním řádu členskéh
ho státu byla upravenaa odpovědno
ost cestovvní kancelářee za řádné sp
plnění jejích závazků; ukládáá členským státům, ab
by ve svém
m zákonodárrství zajistilyy, že cestovvní kancelář předloží důkaz o zááruce za vráácení přeplattků a za zajjištění návraatu zákazn
níků ze zájezdu v případěě své platebn
ní neschopno
osti. Dllouhodobéužžívánírekreeačníchobjek
ktů(Timesha
aring)
Timesharing jee poměrně nová forma užívání nem
movitostí nebo jejich čásstí, určených
h k reekreačním účelům. ú
Její podstatou je, že spo
otřebitel zísská právo užívat určittou neemovitost neebo její část po určité neebo určitelné
é období rokku. Toto právvo je sjednáno zp
pravidla na poměrně p
dlo
ouhé obdob
bí "na dvace
et i více let" a doba, po
o kterou mů
ůže sp
potřebitel v kkaždém roce nemovitost užívat, je ne
ejméně týden
n. Zaa nabytí toho
oto práva je spotřebitel p
povinen uhraadit při podp
pisu smlouvyy nebo v kráttké lhůtě po tom
mto podpisu poměrně vysokou čásstku a navíc musí poččítat s tím, že s bude po
odílet na úh
hradě náklaadů, které jsou spojen
ny s užíván
ním kaaždoročně se neemovitosti (ss jejími opravami a úpraavami) a nákkladů za poskkytnuté služby. Spotřebitel může od smlo
ouvy odstou
upit nebo ji vypovědět jen během poměrně krrátké lhůty po odpisu smlou
uvy. Později již tuto možnost nemá aa své užívací právo může pouze převé
ést po
naa jiného zájemce. V členských státech s
EU se s běžně k označení to
ohoto užívaccího práva p
používá poje
em ovou oblast. Z důvodu sttručnosti jej používáme i v "timesharing" i mimo angglickou jazyko
omto článku. to
Teento nový zp
působ zajištění rekreačnícch pobytů se
e ponejvíce rrozšířil v jižníích evropskýých přřímořských státech s
(zejm
ména ve Špaanělsku, Porrtugalsku a Itálii) I
a nabyyl mezinárod
dní dimenze, nebo
oť si takto zaajišťují rekreaační pobyt o
o dovolené (aale i o víkend
dech) zájemcci z 61 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee ných evropskkých členskýých států EU
U, zejména ze z států s ch
hladnějším n
nebo nestálýým jin
po
očasím. Veelký zájem projevují p
obččané Velké Británie, skaandinávských
h zemí a Něěmecka. Jen za prrvní polovinu
u devadesátýých let se počet takto používaných p
objektů zvýýšil na více než n
dvvojnásobek ((1990: 490, 1
1994: 1188) a počet jejicch uživatelů na základě timesharingo
ové sm
mlouvy z 259
9 tisíc na 669 tisíc. měrnice o occhraně nabyyvatelů ve vzztahu k některým aspekttům smluv o
o nabytí právv k Sm
do
očasnému užžívání nemovvitostí (94/47
7/ES): •
•
•
•
•
•
není spojena s urččitým způsob
bem vzniku u
užívacího prááva, ale je forrmulována taak, ochraně spottřebitele; aby veedla obecně ke zvýšené o
poměrně široce vyymezuje rozssah své platn
nosti: vztahu
uje se na smlouvy alespoň s tříleto
ou dobou plaatnosti, podle nichž užívací právo trvvá v jednom roce nejmé
éně jeden týden; vypočítává údaje, které je povvinna předat spotřebiteli osoba, kteráá užívací práávo za úplatu poskytujje, převádí;
uvádí požadavky na formu, jaazyk a náležžitosti smlou
uvy o poskyttnutí užívacíího práva;; přiznáává spotřeb
biteli právo odstoupit od smlouvvy bez udáání důvodů v desetiidenní lhůtěě anebo vypovědět smlouvu s
v tříměsíční lhůtě, jestliže neobd
držel předepsané údaje; lhůty se počíítají od podp
pisu smlouvyy; stanovví, že národ
dní legislativvy členských
h států mohou upravitt vyšší stup
peň ochrany spotřebitele, než stan
noví směrnice
e. Geenerálnířediitelstvíprozzdravíaochrranuspotřeb
bitele
Hllavním stálýým orgánem
m pro ochranu spotřeb
bitele je v Evropské u
unii Generáální ře
editelství pro
o zdraví a ochranu spottřebitele. Ře
editelství vzn
nikalo postup
pně tak, jak se fo
ormovala sam
mostatná evrropská spotřebitelská politika. V r. 1973 usttavila Komisse Nezávislýý úřad pově
ěřený ochran
nou životníh
ho prostředíí a potřebitele. Z Z něj bylo v v r. 1981 ofiiciálně zřízen
no XI. generrální ředitelsství pro životní sp
prrostředí, ochranu spotřebitele a nuklleární bezpečnost. V jeho
o rámci byl vv r. 1989 zřízzen Sp
potřebitelskýý úřad, který pak byl v v roce 1995 přeměněn na samostaatné Generáální řeeditelství XXIV ‐ Ochranaa spotřebitele. To po dalších dvou reeorganizacícch, spojených
h s přřebíráním daalších pravom
mocí nabylo d
dnešní podoby. Dn
nes má Gen
nerální ředittelství asi 60
00 pracovníků, rozdělen
ných do sed
dmi ředitelsttví. Řeeditelství A m
má na starosti všeobecnéé otázky: práávní záležitossti, vzděláván
ní spotřebite
elů, jejjich zastoupení, spolupráci s dalšímii evropskými institucemi a mezináro
odní spolupráci vččetně otázek přidružení. Řeeditelství B ‐ Spotřebiteelské záležittosti, má pě
ět jednotek: Spotřebitelská politikaa a an
nalýza; Spolupráce se spotřebitelskými orgaanizacemi, vzdělávání a zastoupe
ení sp
potřebitelů; EEkonomické,, právní a jinéé zájmy spottřebitele; Bezpečnost výrrobků a služe
eb; 62 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee by. Vedle toho ředitelstvví A organizzuje také sysstém rychlé výstrahy přřed Finanční služb
APEX. neebezpečnými výrobky RA
Řeeditelství C se zabývá posuzováním
p
zdravotních
h a bezpečn
nostních rizikk z odborné
ého hlediska a organizuje k tomu prácci několika vědeckých výborů s mezinárodn
ním ob
bsazením. Řeeditelství D, E a F se zabývají různýými aspekty ochrany pottravin, zdravvím ro
ostlin a zvířaat ve vztahu k veřejném
mu zdraví ap
pod., a ředittelství G dalššími otázkam
mi, so
ouvisejícími s s veřejným zdravím, z
jakko je prevence rakoviny,, šíření infekkčních nemo
ocí, drrogové závisllosti, nemoci souvisejícícch se znečiště
ěním ovzdušší atd. Sp
potřebitelskééinstituceaochranavrá
ámci"unijnícch"institucí
Sp
potřebitelskýý výbor (Con
nsumer Committee) byl u
ustaven v r. 1995 jako orrgán pro přím
mé zaastoupení spotřebitelů přři Evropské unii. Prošel několika reo
organizacemii a dnes v ně
ěm kaaždý členský stát má jedn
noho zástupcce. Jee třeba si přiznat, že se vvýbor zatím příliš neprosadil a že věětší význam pro Evropskkou un
nii má stále se rozšiřujíccí spolupráce se světovo
ou organizaccí spotřebiteelů Consume
ers International a s evropsko
ou BEUC (Bu
ureau Europ
péen des Un
nions des Co
onsommateu
urs, Evvropský výbo
or spotřebiteelských svazů
ů). Veedle "čistě sp
potřebitelskýých" institucíí hrají význam
mnou roli také další evro
opské institucce. Taak Evropský parlament má m svůj spottřebitelský výbor v
a hrajee dnes významnou roli při prrosazování spotřebitelské politiky i legislativy. Novější N
spotřebitelské sm
měrnice jsou již věětšinou vydávány společn
ně Evropským
m parlamenttem a Radou
u. Daalší důležitou
u institucí jee Evropský so
oudní dvůr. Jeho funkcee je z hlediskka spotřebite
ele dvvojí: předevvším vydává některá so
oudní rozho
odnutí, která jsou nedílnou součáástí evvropského práva. Nejznáámější je assi případ "Caassis de Dijo
on", podle n
něhož výrobe
ek, ktterý může být legálně prodáván p
v některém n
členském státtě Unie, může být legállně šířřen v celé Un
nii, leda že byy se prokázala jeho nebe
ezpečnost. Byyl to předevšším tento rozzsudek, kterýý odstranil většinu možn
ností, jak pom
mocí národníích no
orem a před
dpisů blokovat vývoz cizíích výrobků v zájmu udržení monop
polu domácíích výýrobců. Druh
hou funkcí je j možnost soudů členských zemí, vyžádat si u Evropské
ého so
oudního dvora výklad prráva u případu, který je sice předložžen národníímu soudu, ale a
do
otýká se evro
opského právva a obsahujje nejasné ne
ebo sporné b
body. Taato role můžže být velmi zajímavá tam, kde se podobný výýklad týká případu, kdy se sp
potřebitel ob
brátil na vlaastní národn
ní soud se žalobou o náhradu škody od své
ého vlaastního státtu, protože ten zanedbal implemen
ntaci některré evropské směrnice a a v dů
ůsledku toho
o spotřebiteeli vznikla škkoda. Evropsský soudní dvůr d
kromě toho může na záákladě vlastn
ního posouzeení spotřebittelské organizaci umožnit účast na již probíhajíccím prrocesu, poku
ud o to organ
nizace požádá. Sp
potřebitel see může obráttit se stížnosstí také na Evvropský parlament nebo
o na Evropskkou ko
omisi. Pro vyyřizování těcchto stížnosttí, které nejssou nijak čettné, jsou stanoveny úřed
dní 63 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee ostupy, a i když k
se obě instituce maají snažit vyřřešit problém
m nejprve vlastními silam
mi, po
mohou jej při splnění určittých podmínek předat op
pět Evropskéému soudním
mu dvoru. Ko
onečně je třřeba vědět, že celá řad
da problémů
ů je stále ještě řešena v rámci jinýých sp
potřebitelskýých politik a jiných geneerálních ředitelství, než je právě "sspotřebitelskké" Geenerální řediitelství pro zdraví a ochraanu spotřebiitele. Naapř. odpověědnost za ško
odu způsobeenou vadam
mi výrobků patří p
mezi ob
bčanská právva, ottázky bezpeččnosti kosmeetických výro
obků nebo chemikálií, zn
načení textilu
u a skla a řaada po
odobných jee řešena v rámci r
volného pohybu zboží apod. Vzhledem k tomu, že
e v so
oučasnosti probíhá rekonstrukce celého aparátu
u Evropské komise, nem
má dnes smysl zaabývat se rozzdělením kom
mpetencí pod
drobněji. Jeestliže některý váš spotřřebitelský prroblém nezaapadá do vyymezených šškatulek, bu
ude neejspíš nutnéé hledat odp
povědné míísto a příslu
ušnou legislaativu v působnosti jinýých geenerálních řeeditelství. Záásadou Evrop
pské unie to
otiž je, aby spotřebitelsk
s
ká politika byyla brrána v úvahu
u při formulaci každé poliitiky Společe
enství. ovéúkolyevrropskéspotřřebitelsképo
olitiky
No
Neejnaléhavějšším úkolem ssoučasnosti jje vyřešení o
ochrany spottřebitele při elektronické
ém ob
bchodu. Spo
otřebitelský trh t na interrnetu roste v posledních
h pěti letech
h asi o 300 % ro
očně, poskytu
uje spotřebitteli ‐ i když zatím jen v ně
ěkterých oblastech ‐ výjimečně širokkou naabídku, poho
odlný nákup a ceny o 10 až 25 % nižšíí než v tradiččních obchod
dech. Součassně see ovšem vyskkytuje mnoho problémů.. Světové spo
otřebitelské organizace o
odhadují, že se ažž 10 % zaplacceného zbožíí nedostane ke svému ad
dresátovi. Vyyskytují se také t
problém
my se zneužžíváním získaaných inform
mací o zákazníkovi a je
eho platebních karrtách. Zajímaavé je, že až 80 % problémů tu souvisí nikoliv s obchodem mezi odnikatelem a spotřebittelem, ale s s tak zvaným
mi obchody C2C, tedy obchody mezi po
dvvěma spotřeebiteli. Někdo
o, kdo není podnikatele
em, prostě na Internetu něco nabídn
ne, neejčastěji form
mou aukce ("to použitéé kolo prodáám tomu, kd
do do koncee září nabíd
dne neejvíc"), vyinkkasuje penízee a zmizí ze síítě. Jee v celosvěto
ové povaze in
nternetu, že právní úpravy tu nemoh
hou být náro
odní a dokon
nce an
ni nadnárodn
ní. Mají‐li mít m smysl, mu
usí tu existovat jednotnáá světová po
olitika ochraany sp
potřebitele. Ta se dnes r
T
rodí v Organ
nizaci pro spo
olupráci a hospodářský rozvoj (OECD), zeejména v jeejím výboru pro spotřebitelskou po
olitiku, a Evvropská uniee je jedním
m z výýznamných ú
účastníků těcchto snah. Taaké Česká reepublika se jaako člen OEC
CD na této p
práci podílí. Základem evvropské právvní úp
pravy zůstávvá směrnicee o smlouváách při dálkkovém prod
deji, doplněn
ná směrnicíí o elektronickém
m obchodu a směrnicí OECD o ochraně spotřebiteele při dálkovvém obchodu
u. o věcné strán
nce se ochraana spotřebitele při elektronickém o
obchodu opírrá především
m o Po
saamoregulaci podnikatelů
ů, organizovvanou větším
mi firmami a podnikatelskými svazy. Slušní podnikaatelé totiž mají m zájem na n dalším rozvoji svého trhu a dnes je nad slun
nce jasnější, že práávě nedostattek důvěry jee tu nejsilnější brzdou. 64 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee okud se tedyy chystáte naakupovat na internetu, p
podívejte se dobře, jakou
u ochranu váám Po
do
odavatel nab
bízí, jak zajiššťuje, že své zboží dostaanete, jaký je jeho kodeex chování vůči záákazníkovi, podle p
práva kterého státu bude sjjednaná smlouva vykládána, kde má m
do
otyčná firma sídlo apod. Niikdy neuzavvírejte obcho
ody s někým
m, kdo od vás požadujje osobní data, která mu m
zd
dánlivě k ničeemu nejsou. Nepodléhejjte první nab
bídce, pokud
d se nejedná o osvědčenou a známou firm
mu. I ty aukcce C2C s ojettým kolem vvám dnes zprostředkuje specializovaaná mezinárodní firma, f
která k nízké cen
ně a amatérrské nabídcee umí přidatt profesionáální zááruky. A na platební kaartě, kterou k těmto obchodům používáte, ud
držujte, pokkud možno, nízký o
obnos. Prroblémem, který k
bude třřeba rychle řešit, bude urovnání sp
potřebitelských stížností na mezinárodní úrovni. Inteernet je prostě bez hranic. Na systému, s
kteerý se teprrve přřipravuje, bu
udou mít zřejmě účast národní dozorové orgáány, spotřeb
bitelské svazyy i svvazy výrobců
ů. Důležitou rroli tu budou
u mít mimossoudní řešen
ní sporů, a p
proto se hled
dají ceesty, jak je zaajistit "on lin
ne", tedy příímo na interrnetu. To všeechno je dnees ještě otázzka bu
udoucnosti, b
byť velice blíízké. Drruhou důležžitou otázko
ou, k jejímuž řešení se s evropskéé spotřebiteelské institu
uce přřipravují, je h
harmonizace požadavků na tržní dozo
or, zejména pokud jde o potraviny. V nedávné minulosti se vyskytlo v
několik citlivých
h problémů, jako byla n
nemoc šílenýých ných potraviin, a ukazujee se, že růzzné krrav nebo otáázka značení geneticky modifikovan
státy jsou na řřešení připraaveny různě:: podstatné rrozdíly jsou v organizaci i pravomocíích ozorových orrgánů, množžství odebíraných vzorků, analytickýcch postupech
h i názorech na do
jejjich závažno
ost. Otázka p
potravin a tržžního dozoru
u byla zařazeena mezi priiority Evropsské un
nie. Třřetí důležitý problém je otázka přísttupu spotřeb
bitele k právvu. Jde tu v podstatě o to, ab
by se spotřebitelův spor vyřešil bez zbytečně velkých náklad
dů a co nejryychleji, aby ttak prrávní systém
m byl nejen teoretickou,, ale i prakttickou oporo
ou práv spotřebitele. Taato ottázka je v růzzných státech
h Unie řešen
na různě. Něěkde to zaajišťuje spottřebitelský ombudsman
o
n, jinde min
nisterský úřředník. Někkde po
oskytují chud
dému spotřeebiteli k vedeení jeho spo
oru finanční p
podporu, jin
nde se opírají o zjeednodušené soudní řízen
ní nebo o mimosoudní zp
prostředkováání nevládnícch organizací. Ceesta, jak zajisstit, aby se sspotřebitel těěšil na sjedn
noceném evrropském trhu
u stejné úrovvni occhrany, jakou
u má doma, tu zřejmě bude složitá. Při oprávněn
ných stížnosttech na českkou justici je tato o
otázka jistě zzajímavá i pro českého sp
potřebitele.
3..3.3 Sociáální politikaa Teechnologickýý pokrok, glo
obalizace a stárnutí s
obyyvatelstva mají dalekosáhlé dopady na evvropské společnosti. 65 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee dních letech zrychluje, Evropané E
žijíí déle a zdraavěji v novýých Teempo změn se v posled
ro
odinných a pracovních strukturách, hodnoty a a vztahy mezi m
generaccemi se mě
ění, Evvropané majjí nové příleežitosti, většší výběr a le
epší životní podmínky. Evropská Un
nie přřispívá k vytvváření těchto
o příležitostí tím, že podn
něcuje zaměsstnanost a m
mobilitu. Záároveň docchází k negativnímu vývoji: velkký počet lidí je neččinných nebo neezaměstnanýých, příliš mn
noho mladýcch lidí opoušští předčasně školu, a v důsledku to
oho stále žijí v chudobě a v socciální izolaci, zejména dětti a starší lidéé. byvatelstvo s s sebou nese zvýšenou závislost ve vyšším věku
u a Sttárnoucí a záámožnější ob
neemoci souvissející s blaho
obytem, jako
o jsou obezitaa či stres. Krromě těchto dalekosáhlýých sp
polečenských
h změn došlo
o v roce 200
08 k celosvě
ětovému hosspodářskému
u zpomaleníí, k rů
ůstu cen potrravin a energgie, na finanččních trzích p
přetrvávají otřesy. Ch
hudí jsou tímto vývojeem nepřiměěřeně zasažženi. Kromě toho, i kd
dyž průzkum
my veeřejného mín
nění ukazují,, že Evropan
né jsou obeccně s kvalito
ou svého živvota spokoje
eni, vyyjadřují obavvy o budoucn
nost a strach
h, že jejich dě
ěti budou žítt v dalších letech v menšším blahobytu. ociální politiky musí s touto t
měníccí se realitou
u držet krok, potřebují být pružné
é a So
reeagovat na změny. S touto výzvou see musí vyrovvnat všechnyy úrovně sprrávy. V sociáální ob
blasti zatím nedošlo k harmonizaci národních so
ociálních sysstémů členskkých států, ale a
po
ouze k jejich koordinaci. Dů
ůvodem je různorodost sociálních systémů čle
enských států, které jso
ou založeny na ní uspořádání. Koordinaace ponecháává od
dlišných prin
ncipech a mají i různá institucionál
i
náárodní předp
pisy beze zm
měn – rozdííly mezi národními systéémy zůstávaají. Koordinaace naahrazuje pou
uze ta národ
dní pravidla, která jsou p
pro migrujícíh
ho pracovníkka nebo oso
obu saamostatně výýdělečně činnou nevýhod
dná. Prravomoci a odpovědnos
o
t EU jsou taak v sociálníí oblasti omeezené. EU však může jaako paartner spolu
upracovat s členskými státy s
a zaintteresovaným
mi stranami a podporovvat sp
polupráci s cílem zvládaat sociálně‐eekonomické změny, zejjména změn
nu v důsled
dku glo
obalizace a vvývoje technologií. So
ociální politikka Evropské unie se v náávaznosti na rozvíjející se ekonomickkou integracci a po
olitický a hospodářský h
vývoj v Evvropě posouvá od orientace na zajištění prráv so
ouvisejících se zaměstnáním v pod
dmínkách vo
olného pohyybu osob kk širší dimenzi zaajištění sociáální ochranyy obyvatel Unie, U
zejména těch sku
upin, které jjsou ohrože
eny ch
hudobou a so
ociálním vylo
oučením. Zásadní otázko
ou se stává m
míra sociálníí nerovnosti ve vzztahu k ekonomické prossperitě. Needostatečné zvládnutí to
ohoto sociállně ekonomiického dilem
matu může vvyvolat sociáální naapětí se všeemi negativn
ními důsledkky, jako je nelegální n
miggrace, extreemismus apo
od. Přřestože vlasttní realizace sociální politiky zůstávvá v pravomoci jednotlivvých členskýých zeemí, sílí hlassy volající po vytvoření jednotné sociální s
polittiky podpořeené soubore
em legislativních n
norem na vyšší než národ
dní úrovni. 66 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee ovnání se zeměmi EU řaadí mezi státty s nízkou m
mírou relativvní Čeeská republika se ve sro
ch
hudoby. Problémem je poměrně veelká skupinaa obyvatel pohybujících p
se těsně nad n
to
outo hranicí. Z hlediska daalšího vývojee je ohrožujjící předevšíím rostoucí nezaměstnaanost, rostoucí výýdaje na so
ociální zabezzpečení s ohledem o
na ekonomickké možnostii země, ale
e v so
ouvislosti s probíhající reformou r
veeřejné správvy také určiité nejasnossti v rozděle
ení ko
ompetencí a odpovědnossti za přijímaaná opatření a jejich financování mezzi státem, kraaji, ob
bcemi, občan
ny i jednotlivvými resorty.. Zá
ákladysociállnípolitikyE
EU
Po
ojem sociální soudržnostti se objevujee již v Římské smlouvě z roku 1957, kkterá obsahu
uje záávazek ke sn
nižování rozd
dílů ve vývo
oji mezi regio
ony a podpo
oru zlepšováání životních
h a prracovních po
odmínek a zaměstnanossti pracujících s cílem jeejich postupn
ného sladění a zleepšení. Jako klíčový nástroj n
k reaalizaci evrop
pské politikyy zaměstnan
nosti byl založen Evropsský ociální fond, jehož hlavníím cílem je ffinanční pod
dpora rozvojee zaměstnan
nosti, snižováání so
neezaměstnano
osti, sociálníího začleňovvání osob a rovných přííležitostí se zaměřením na ro
ozvoj trhu prááce a lidskýcch zdrojů. Jako poradní o
orgán byl usttaven Evropsský hospodářřský a sociáln
ní výbor s cílem poskytovvat od
dborné poraadenství většším institucíím Evropského společen
nství, a to prostřednictvvím stanovisek k n
návrhům práávních předp
pisů nebo staanovisek z vlastní iniciatiivy k závažnýým téématům, jako
o jsou politika zaměstnaanosti, sociáální záležitossti, veřejné zzdraví či rovvné přříležitosti. Hllavní zodpovvědnost za ob
blast sociální politiky maají členské stááty, jejichž n
národní politiky jso
ou koordino
ovány prostřřednictvím Rady R
pro zam
městnanost, sociální politiku, zdravíí a occhranu spotřřebitele (EPSSCO), jejímž ú
úkolem je po
odpora sociáální oblasti, aa to předevšším prrostřednictvíím podpory kvalitních pracovních p
míst, m
vysokéé úrovně socciální ochran
ny, occhrany zdravví či spotřeb
bitelských zájmů a zajištěním rovnýcch příležitostí pro všech
hny ob
bčany Evropsské unie. álnícharta
Evvropskásociá
Veelký význam
m pro rozvvoj sociální politiky na n evropskéé úrovni m
měl dokume
ent ceeloevropskéh
ho významu Evropská sociální charta, kterou ratifikovaly člen
nské státy Raady Evvropy v Turín
ně v roce 1961. Charta stanovuje 19 základních p
práv a princiipů, předevšším prrávo na práci, právo na spravedlivou odměnu za práci, právo se organizovat či právo na occhranu zdravví. V roce 1988 byyl ve Štrasbu
urku přijat Do
odatkový pro
otokol k Evro
opské sociáln
ní chartě, kte
erý ob
bsahuje dalších 12 práv, např. právo
o na stejné p
příležitosti a na rovné zacházení, práávo naa důstojnost v práci, právvo na ochran
nu před chud
dobou a sociálním vyloučením či práávo naa bydlení). 67 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee hartě mají ce
eloevropský charakter a jsou uznáváána Prráva zakotvená v Evropskké sociální ch
vššemi státy, ktteré Chartu p
podepsaly. Ch
harta zároveeň rámcově uvádí způso
ob naplnění těchto právv, konkrétní opatření jssou vššak v kompeetenci jedno
otlivých členských států.. V roce 199
91 byl v Turíně podepssán Prrotokol pozm
měňující Evro
opskou sociáální chartu, který k
zlepšil účinnosti Charty a zvlášště fu
ungování jejíh
ho kontrolního mechanissmu. hartazáklad
dníchsociáln
níchprávpra
acujících
Ch
Daalším důležitým dokum
mentem ve vývoji v
evrop
pské sociální politiky see stala Charta záákladních socciálních právv pracujících
h z roku 198
89. Sociální práva zakottvená v Chartě záákladních socciálních právv pracujících jsou do znaačné míry shodná s právy uváděným
mi v Evvropské sociáální chartě. Jee zde zakotveno právo na n spravedlivvou odměnu
u za práci, která k
zajistí p
pracovníkům
m a jejjich rodinám
m uspokojivo
ou životní úroveň, právo na zdravotn
ní a sociální zabezpečení a beezpečnou prráci, právo na n odborné vzdělávání a a výcvik po celý pracovní život, práávo orrganizovat see v místních,, celostátních i mezináro
odních organ
nizacích, právo na ochranu prráv pracovnííků a kolektiivní vyjednávvání bez ohlledu na příslušnost k od
dborům, práávo haandicapovaných lidí na in
ntegraci do pracovního žživota, právo
o pracovníků
ů na informaace o ekonomickéé a finanční situaci firem
m, v nichž jsou zaměstnáni, a právo
o podílet se na bodnou volb
bu povolání, právo usazo
ovat se a praccovat v zemíích jejjich řízení, právo na svob
EU
U, právo miggrujících praccovníků na sstejné daně aa sociální zab
bezpečení, p
právo na dob
bré živvotní a praccovní podmínky včetně rovnosti praacovních pod
dmínek i pro
o pracovníkyy s čáástečnými úvvazky, právo
o na odměn
nu za noční a přesčasovvou práci a za dovoleno
ou, prrávo na socciální zabezp
pečení včetn
ně výplaty podpory p
v nezaměstnan
n
nosti a dalšíích so
ociálních dávvek, právo mužů m
a žen na stejné zaacházení, práva dětí a m
mladistvých na occhranu, právo starších lid
dí na přiměřeenou životní úroveň garantovanou sttátem. Ch
harta základn
ních sociálníích práv praccujících je přříkladem obttížného dosaažení konsen
nsu v o
oblasti sociální politiky n
na evropské ú
úrovni. Ch
hartu podep
psali všechn
ny členské státy s
Evropsského společenství s výýjimkou Velké Brritánie, která nesouhlassila s tím, že ž Charta zakotvuje z
přříliš velkou ochranu prráv prracujících a poškozuje tak zájmyy podnikán
ní a ohrožu
uje možnosst dosahováání ko
onkurenceschopnosti. Z tohoto důvo
odu se Chartta stala pouze politickým
m prohlášením bez právvních důsledkků, avvšak posloužila jako záklaad revize Řím
mské smlouvyy a budoucí ú
úmluvy o socciální politice
e. M
Maastrichtská
áaAmsterod
damskásmlo
ouva
Daalším milníkeem v přístup
pu k sociálníí politice byla Maastrichtská smlouvva z roku 199
92, do
o které se vššak díky odpo
oru Velké Brritánie zatím nepodařilo začlenit kapitolu o sociáální po
olitice. Vyřeššilo se to socciálním proto
okolem a byla uzavřena Úmluva o so
ociální politicce. Vzznikl tak duáální právní ráámec, který zzanikl až v ro
oce 1997, kd
dy v rámci Amsterodamsské 68 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee mlouvy Velkáá Británie po
odepsala Úm
mluvu o sociální politice,, která pak b
byla začleně
ěna sm
přřímo do Smlo
ouvy o založeení EU. Tím byl vytvořřen právní rámec r
pro zaajištění rovn
ných příležito
ostí a rovnéh
ho zacházen
ní v oti sociální izolaci. i
Smlu
uvně tak byl také zakottven odkaz na zaaměstnání i pro boj pro
záákladní sociální práva a cííle sociální politiky získalyy novou dim
menzi. Zeelenáabílák
kniha
V roce 1993 byla publikovvána Zelená kkniha o evropské sociální politice, jejjímž cílem byylo nalyzovat socciální společn
nost. an
Naa základě tétto analýzy paak byla o rokk později pub
blikována Bílá kniha o evropské sociáální po
olitice, která byla založen
na na konstaatování, že hospodářský pokrok musí být v souladu s pokrokem sociálním a že při budování Evropy jee třeba see zaměřit na onkurenceschopnost i solidaritu. ko
Evvropa musí n
nutně přejít na efektivní,, o kvalitu se
e opírající ekkonomiku s vvysokou mírrou investic do nových tecchnologií. Ústředním zdrojem mu
usí být vzdělané, vyso
oce nné obyvatelstvo. motivované a adaptabilní pracovně čin
Liisabonskástrrategie
Po
okračováním
m v trendu vyhlášeném
m Bílou knihou o evro
opské sociální politice je Lissabonská strrategie, kteráá byla přijataa na zasedání Evropské raady v Lisabonu v roce 20
000 a na následujícím zasedán
ní Rady ve stejném s
roce
e v Nice rozzpracována d
do Evropské
ého ociálního pro
ogramu. Jedním z ústřeedních témat modernizaace evropskéého sociálníího so
modelu předsttavoval boj p
proti chudob
bě a sociálním
mu vyloučení. Taato strategiee, jejímž závvazkem je dosáhnout d
do d roku 2010 hospodářské, sociálníí a ekkologické obnovy, předpokládá, že vyšší hospodáářská výkonn
nost s ohledem na ekolo
ogii po
ovede k vyttvoření novýých pracovn
ních míst, ktteré zajistí trvale t
udržittelný rozvojj a so
ociální začlen
nění. Členské zeměě se jednom
myslně doho
odly na inte
egrovaných hlavních sm
měrech politiky prrováděných v rámci lisabonského programu na úrovni EU a na vnitrosstátní úrovni v dvvouletých náárodních akčn
ních plánech
h. Scchválením Lisabonské L
strategie see Evropská unie odhodlala ke splnění vellmi am
mbiciózního cíle: „stát se nejkonku
urenceschop
pnější a nejd
dynamičtějšíí ekonomiko
ou, scchopnou udržitelného ekonomické
e
ho růstu s větším po
očtem lepšícch pracovníích přříležitostí a vvětší sociální soudržností"". Ko
onkrétně si LLisabonská sttrategie vytyyčila cíl zvýšitt průměrnou
u míru ekono
omického růsstu do
o roku 2010
0 na 3 %, vytvořit do
odatečných 20 milionů pracovních míst, což by přředstavovalo
o zvýšení mííry zaměstnaanosti z teh
hdejších 61 % na 70 % a zvýšit po
odíl prracujících žen
n z 51 % na vvíce než 60 %
%. 69 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee V této souvislo
osti Unie zdů
ůrazňovala následující základní úkoly: •
•
•
•
•
•
•
vytvořření a rozvoj tzv. začleň
ňujícího trhu práce a po
odpora zaměěstnanosti, tzzn. pracovvní místa do
ostupná i pro osoby s nižší n
pracovn
ní kapacitou, a to za vše
ech podmínek a v kterrémkoli okam
mžiku garancce minimálního příjmu a prostředků pro udržení kvality důsto
ojného životaa odstraanění znevýhodnění v přístupu p
ke vzdělání, což představvuje vzdělávací systém
m vyhovující i dětem z ohrožených skkupin obyvatel, prevence předčasného opuštěění školy, rozzvoj celoživo
otního vzděláávání zabezpečení bydleení pro všecchny – přiměřené a kvaalitní bydleníí jako základ
dní potřeb
ba a právo, p
prevence a řeešení problematiky bezdomovců zárukaa rovného přístupu kee službám vysoké v
kvaliity, tzn. ke zdravotnicttví, dopravě, sociální p
péči, kultuře, rekreaci a p
právním služžbám lepší poskytování služeb vee smyslu integrace poskytovatelů
ů veřejných
h i soukro
omých služeb na národní, regionální i místní úrovvni obnovva znevýhodn
něných oblastí Z těchto úkolů
ů vyplynuly ččtyři hlavní sspolečné cíle
e, které se členské zeměě zavázaly plnit přři snižování chudoby a prevenci so
ociálního vyloučení. Jedn
ním z nástro
ojů ke splně
ění těěchto cílů see stala tzv. Otevřená koordinační metoda, kteerá spočívá ve společné
ém po
ostupu v pollitice zaměsttnanosti, pollitice sociální ochrany a sociálního zzačleňování aa v ob
blasti zdravotní a dlouhodobé péče.
Cííle sociální po
olitiky: •
•
•
•
usnad
dnění účasti vv zaměstnání a přístup ke
e zdrojům, p
právům, zbožží a službám všem lidem prevence rizika sociálního vylo
oučení pomoc nejvíce ohrroženým sku
upinám obyvvatel mobilizace všech sstran účastníících se boje proti chudo
obě a sociálníímu vyloučen
ní. V Evropském ssociálním pro
ogramu bylyy stanoveny p
první společn
né cíle v boji proti chudo
obě v
Na základě těěchto cílů od
d roku 2001 do roku 200
06 předkládaaly a sociálnímu vyloučení. čleenské státy EU své Nárrodní akční plány sociálního začleň
ňování Evrop
pské komisi.. V po
oločase svého trvání bylaa Lisabonská strategie v rroce 2005 reevidována a u
ukázalo se, že z mnoha důvodů (pomalý ekonomický rrůst, nízká prroduktivita p
práce, nedostatečné využžití po
otenciálu info
ormačních a komunikačn
ních technolo
ogií či stárnu
utí populace při neexistenci dů
ůchodových reforem) není EU schopn
na dosáhnou
ut cílů stanovvených v Lisaabonu. 3.3.4 Evro
opskápoliitikaochrranyživottníhoprostředí
Výývojochranyyživotníhoprrostředívrá
ámciEvropsk
kéunie
Po
olitika ochrany životního
o prostředí p
prošla od počátku evropsské integracce dynamickýým výývojem. Ve smlouvě o založení Evvropského hospodářské
h
ho společen
nství nebyla o živvotním prosttředí žádná zzmínka a EHS nebyly v té
éto oblasti ssvěřeny žádn
né kompeten
nce an
ni rozpočtovvé zdroje. Nepřímou N
zm
mínku o och
hraně životn
ního prostřeedí obsahovaala sm
mlouva o Euratomu, ale pouze v sou
uvislosti s occhranou protti ionizujícím
mu záření. Jaako saamostatnou p
politiku zaveedl ochranu žživotního pro
ostředí až Jed
dnotný evropský akt v ro
oce 70 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee 987. Na evro
opské úrovni ale došlo k rregulaci ochrrany životníh
ho prostředí již dříve, a to
o v 19
ráámci regulacee vnitřního ttrhu. Šlo vlasstně o skryto
ou politiku occhrany životního prostře
edí, a to v případeech, kdy rozzdíly ve standardu životn
ního prostřeedí představo
ovaly překážžku prro vnitřní trrh nebo kdyy ES reagovvalo na ad hoc h vzniklé problémy cceloevropskýých ro
ozměrů souvvisející s živvotním prosttředím. V současné do
obě má Evro
opská unie na svvětové úrovn
ni vedoucí po
ostavení v bo
oji za ochranu životního p
prostředí, a tto především
m v bo
oji proti změně klimatu. Výývoj v oblasti ochrany živvotního prosttředí v rámci EU lze shrnout takto: 19
959 – první norma v oblasti o
životn
ního prostře
edí ve smlou
uvě o Euratom týkající se occhrany praco
ovníků proti iionizujícímu záření 19
972 – mezin
národní konference o životním ž
pro
ostředí ve Sttockholmu, která přinesla množství pod
dnětů k och
hraně životn
ního prostře
edí ve státeech EHS i n
na úrovni EHS saamotného 19
973 – vznik sekce Evropské komisee na ochran
nu životního prostředí; přijetí prvníího akkčního plánu pro ochranu
u životního p
prostředí 19
980 – Evrop
pský soudní dvůr potvrdil možnostt přijímat evvropské závaazné normyy o occhraně životn
ního prostředí v rámci reegulace vnitřního trhu 19
981 – v rám
mci Evropskéé komise zřízzeno samosttatné generální ředitelsství pro životní prrostředí 19
984 – vznik zvláštního fon
ndu pro ochrranu životníh
ho prostředí na evropskéé úrovni 19
987 – Jednottný evropskýý akt vytváří zzvláštní polittiku ochrany životního prrostředí 19
993 – Maastrichtská smlouva zavádí princip ohle
eduplnosti vůči životnímu prostředí při přřijímání a pro
ovádění všecch politik ES
19
994 – vznik K
Kohezního fo
ond neboli FFondu soudrržnosti, kterýý mj. financu
uje projekty na occhranu životního prostřeedí a poskytu
uje pomoc ze
emím, jejichžž HDP na obyvatele je niižší neež 90 % prům
měru EU. 20
001 – platí VI. akční plán pro životní p
prostředí (20
001–2010) anyživotníhoprostředívvEU
Prrincipyochra
Záákladními priincipy ochran
ny životního prostředí v ES jsou: •
princip
p „platí zneečišťovatel" – ekonomiccké náklady na odstran
nění znečiště
ění životn
ního prostředí by neměěla hradit ce
elá společno
ost, ale speecifičtí původ
dci znečišštění. 71 Po
princip
p udržitelnéh
ho rozvoje –– byl definován jako „rozvoj uspokoju
ující požadavvky současnosti bez to
oho, aby byyla narušena schopnost příštích geneerací uspoko
ojit své vlastní v
potřeeby". Tento princip se stává obeecným princcipem ochraany životn
ního prostřed
dí ve všech čllenských státtech. •
princip
p vysoké úrovně ochraany – při přijímání p
evvropských norem ochraany životn
ního prostřed
dí by se mělo vycházet zz tradic „příssnějších" čleenských států
ů a nejnovvějších technologií a meetod ochrany. Standard ES pak můžže být „měkkčí" než v v „nejpřísnějjším" státě EU – jedno
otlivé státy si ale moh
hou své staarší „přísn
nější" normyy ponechat. Princip vyysoké úrovn
ně ochrany také sloužíí k „exportu" národn
ní legislativy o životním prostředí z náročnějších států EU do ostatn
ních členskýých států – tím se omezí „nekalá konkurencee" států EU
U s měkčíími nároky naa ochranu živvotního prosstředí. •
princip
p prevence – je levnější a účinnějšíí vzniku poškození živottního prostře
edí zabrán
nit, než řešit poškození, aaž když nastaane. •
princip
p ochrany co
o nejblíže u zzdroje znečisstění – škoděě na životním
m prostředí m
má být zaabráněno co
o nejblíže pů
ůvodci škodyy, a ne až na dalších stu
upních řetězzce znečišštění. Ukázkkou použití tohoto prrincipu je např. snahaa zpracovávvat nebezzpečný odp
pad co neejblíže jeho
o původci, a ne na vzdálenýých zpraco
ovatelských zzařízeních. •
princip
p integrovan
né ochrany – – při ochraně životního prostředí see musí přihlížžet ke všeem možným dopadům, ttj. znečištění ovzduší a vo
ody, ochranaa živočišných
h a rostlin
nných druhů
ů, ochrana rázu krajiny atd., nelze sledovat jen
n jeden aspe
ekt ochrany životního
o prostředí a opomino
out ostatní. V širším ssmyslu princcip integrrované ochrany znamen
ná, že se k dopadům na životní p
prostředí musí přihlížžet i při navrhování a provádění osttatních polittik ES. Princip integrovaané ochrany je považo
ován za vůbeec nejdůležittější princip politiky och
hrany životníího prostřředí v ES. •
princip
p subsidiaritty – je společčný pro všechny koordinované politiky ES a týká se rozdělení pravomocí mezi ES a členské sttáty. Podle principu p
sub
bsidiarity by ES mělo být v oblassti životního prostředí aktivní a
pouzee tehdy, po
okud by stejjně účinněě nemohly zasáhnout z
i členské státty samostatn
ně. V princip
pu subsidiarrity mají členské č
státyy jistou záruku proti nekkontrolovanéé expanzi prravomocí ES. V politicce životního
o prostředí je však po
oužití princiipu subsidiaarity omeze
eno charakkterem prob
blému – prob
blémy životn
ního prostřed
dí jako znečišštění ovzdušší a mezin
národních řeek, migrace zvířat neresspektují státtní hranice, a regulace na úrovni ES je proto většinou účinnější. M
Mechanismyo
ochranyživotníhoprostřředívEU
Occhrana živo
otního prosttředí je v rámci r
EU regulována závaznými z
ii nezávaznýými mechanismy. Základem záávazné regullace ochranyy životního p
prostředí je Smlouva o EEU, po
odle které musí být ochrana o
živvotního prostředí integgrována do všech poliitik Evvropského sp
polečenství ss důrazem naa udržitelný rrozvoj. Taato integracce úvah o životním ž
pro
ostředí do tvorby polittik napomáh
há předcházzet prroblémům tam, t
kde vzznikají, aby se nemusela později hledat samo
ostatná řeše
ení 72 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee ouva o EU obsahuje o
zvláštní kapito
olu zaměřenou kaaždého jednotlivého důssledku. Smlo
po
ouze na ochrranu životníh
ho prostředí. Mezi nezávazzné mechaniismy EU patří zejména dokumentyy typu akčního plánu pro M
p
occhranu živottního prostředí, které stanovují zákkladní cíle EU E pro živottní prostředíí a naavrhují krokyy k dosažení ttěchto cílů. Akkční plány see zpracovávaají se na obd
dobí několikaa let, v součaasnosti probííhá Šestý akčční plán na období 2001 až 2010. Evrop
pská Unie taaké vydává doporučení d
a stanoviskaa k occhraně živottního prostřředí a koorrdinuje proggramy z fon
ndů ES (Ko
ohezní fond či sp
pecializovanéé fondy živo
otního prostřředí, např. LIFE, L
SAVE, ALTENER). Jinou metodou neezávazných norem je udělování tzv. t
„ekologgické známkky" (Eco‐lab
bel) nebo tzv. „eekologický au
udit". Hllavními institucemi aktiivními v ob
blasti evropsské ochranyy životního prostředí jssou orrgány EU, specializované evropské agentury pro p ochranu lidských prráv i nezávislé lobbyistické skupiny. V ráámci Evropskké komise je
e hlavní rolee přisouzenaa Generálním
mu řeeditelství pro
o životní prosstředí, kde see připravuje vvětšina evro
opských noreem týkajících se živvotního prosstředí. Menší úlohu pak mají Geenerální řed
M
ditelství pro zemědělstvíí (zemědělskká politika má m
ro
ovněž výrazný dopad na sstav životníh
ho prostředí), Generální řředitelství prro energetiku
u a do
opravu (nap
př. programyy SAVE a ALTENER pro omezováníí emisí oxidu uhličitého
o a vyyužívání obn
novitelných zdrojů z
energgie) a Generální ředitelství pro ryb
bolov (ochraana mořské biodivversity a zdro
ojů ryb). GŘ pro životní prostředí zaměstnává okolo 500 lidíí, z p Evropsko
ou komisi naastálo a jedn
na třetina jsou odbornícci z nichž dvě třettiny pracují pro mí působících
h v Evropské komisi jen dočasně. čleenských zem
Výýznamnou in
nstitucí v evvropské poliitice na och
hranu životního prostřed
dí je Evropsská aggentura pro životní prosstředí se sídllem v Kodan
ni, jejímž úko
olem je přin
nášet kvalitní a neezávislé info
ormace o živvotním prosstředí. Sloužží jako význaamný zdroj informací pro p
orrgány EU, které se zab
bývají vypraccováním, přijímáním, prrováděním aa hodnocen
ním po
olitiky na och
hranu životníího prostřed
dí. Záároveň poskyytuje důležitté informacee členským zemím, zástu
upcům podniikatelské sfé
éry, akkademické obce, o
nevládních organizzací či občan
nských spoleečností. V současnosti má m
aggentura EEA
A 32 členskkých zemí. Agentura je j pověřenaa koordinovvat Evropskkou informační a p
pozorovací sííť pro životníí prostředí. Přři formulaci eevropských sstandardů occhrany životn
ního prostředí hrají velm
mi výraznou rroli záájmová sdru
užení zastu
upující ekologické aktivisty i prů
ůmyslové vvýrobce. Mezi neejvýznamnějšší patří Evropská environ
nmentální kaancelář sdružžující předevvším ekologiccké neestátní organ
nizace, Greenpeace International, Svvětový fond divočiny, Cliimate Netwo
ork Eu
urope či Bird
dlife Internaational na straně ekologgických aktivistů a Evro
opské sdruže
ení au
utomobilového průmyslu (ACEA), Evropská raada chemickkého průmyyslu (CEFIC) či Evvropské sdružení petroch
hemického p
průmyslu (EU
UROPIA) zastu
upující prům
myslovou lobb
by. 73 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee Za
amezenízměěnyklimatu
Naa celém světtě panuje stáále větší shod
da v tom, že pokud rychlle nezačnem
me jednat, hrozí naaší planetě n
nezvratná zm
měna klimatu. Využívání ffosilních palivv, tedy uhlí, zemního plyynu a ropných pro
oduktů v do
omácnostech
h, dopravě i v průmyslu
u představuje příliš velkkou záátěž pro živo
otní prostřed
dí. Zemská atmosféra není n
schopnaa absorbovaat emise oxidu uh
hličitého z těěchto paliv, aaniž by nedoccházelo ke zvvyšování tep
ploty. Prrvní strategiii na snížení emisí oxidu
u uhličitého přijala Evropská komisee v roce 199
91. Po
odpisem Kjóttského proto
okolu k Rámccové úmluvě
ě OSN o klimatických změěnách zavázaala EU
U snížit do ro
oku 2008–20
012 emise sklleníkových p
plynů o 8 % o
oproti úrovni v roce 1990
0. K do
osažení toho
oto cíle přijala Evropská komise v roce 2000 Evropský prograam pro změ
ěnu kliimatu (ECCP
P), v rámci něhož spolu
upracuje s průmyslovým
p
mi podniky, organizacem
mi, ktteré působí vv oblasti och
hrany životníího prostředí, a dalšími zzainteresovaanými stranaami naa nalezení ekkonomicky effektivních op
patření ke sn
nížení emisí. Sp
polečně se taak snaží zabrránit tomu, aaby světová tteplota vzrosstla o více neež o 2 °C, cožž je úrroveň, ktero
ou vědci ve stále větší míře považu
ují za bod, odkud není cesty zpět.. K do
osažení toho
oto cíle je potřeba udržiteelnějším způ
ůsobem využžívat zdroje eenergie a pře
ejít naa více forem obnovitelnéé energie, zacchycovat a u
ukládat oxid u
uhličitý a důrazněji bojovvat prroti odlesňovvání. Prro získání věědeckých podkladů ke změně klimattu vznikl Meezivládní pan
nel pro změ
ěny kliimatu, kteréého se účasttní vědci a in
nstituce z ce
elého světa. Jejich výsleedky pak slouží jako podklad pro politická jednání a následná rozhodnutíí. Reakce naa nastávajíccí i h je aktivní ssnaha o sníže
ení přředpokládané změny lze rozdělit do dvou skupin. První z nich
em
misí skleníko
ových plynů, aby rozsah změn byl je
eště snesitellný. Druhou skupinou jssou paak opatření, která nám umožní určitéé přizpůsobení se těmto zzměnám. mi
Evvropskýsystéémobchodovvánísemisem
Záákladním kaamenem po
olitiky EU v v oblasti změny z
klimatu je Evrropský systé
ém ob
bchodování ss emisemi, jenž byl spušštěn v roce 2
2005 jako prrvní svého druhu na světě. Vlády členskýých zemí EU stanovily limity mno
ožství CO2, které majíí elektrárny a nergeticky nááročné podn
niky povoleno
o každoročně vypouštět do ovzduší. Toto množsství en
přředstavuje tééměř polovin
nu celkových
h emisí CO2 vv EU. Evvropský systtém obchodování s emisemi poskyytuje finančn
ní stimul kee snížení em
misí vyybudováním obchodního režimu založeného z
na tržním systému. P
Podniky, kte
eré vyypouštějí do ovzduší mééně CO2, nežž stanovuje určený limitt, mohou neevyužité emissní kvvóty prodat sspolečnostem
m, které naopak povolen
né limity překkračují. Po
odniky, kteréé překračujíí povolený emisní e
limit a nevyřeší situaci náku
upem emisníích po
ovolenek, jso
ou nuceny zaaplatit vysokké pokuty. D
Díky Evropskéému systému
u obchodováání see emisemi lzze emise om
mezovat tehdy, kdy je to t nejlevnějšší, čímž se ssnižují celko
ové nááklady na jejich snižováníí. 74 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee matu jsou zaměřena nap
příklad na zvýýšení účinno
osti Daalší opatřeníí EU v oblastti změny klim
paaliva u automobilů a zvvýšení energgetické účinn
nosti budov (lepší izolacce může sníížit nááklady na vyttápění až o 9
90 %), na vyšší využíváníí zdrojů obno
ovitelné eneergie, napříkllad věětru, slunce,, přílivové energie, bio
omasy a ge
eotermální energie e
(tep
plo z horkýých prramenů nebo
o vulkánů), aa na snížení eemisí metanu
u ze skládek.. V říjnu 2005 b
byla zahájena druhá fázee Evropského
o programu pro změnu klimatu, jejím
mž mu obchodování s em
misemi zahrn
nutím emisíí z cíllem je posíílení Evropsského systém
letteckého průmyslu a silniční přepravvy, rozvoj tecchnologie separace a ukládání uhlíku
u a přřijetí opatřen
ní k financováání procesu přizpůsobovvání se dopad
dům klimaticckých změn. nergetickýba
aliček
Kllimaticko‐en
V roce 2008 přijali vrcholní představvitelé evropsských zemí tzv. t
klimaticko‐energeticcký patření a sérrií ambiciózních cílů. baalíček s řadou návrhů na konkrétní op
Evvropa se zavvázala snížitt do roku 2020 2
celkové množství emisí sklen
níkových plyynů alespoň o 20 % oproti ho
odnotám z ro
oku 1990 a jje odhodlánaa zvýšit proccentní podíl na omto sníženíí až na 30 % % za předpokladu, že k podobnému
u omezení přistoupí i daalší to
prrůmyslové zeemě. K dosažení pllánovaného snížení emiisí byly vytyyčeny dílčí cíle c – posílení energeticcké z obnoviteln
ných zdrojů na úččinnosti o 20 % do rokku 2020, navýšení podíllu energie z ceelkové spotřeebě energie v průměru o
o 20 % taktéžž do roku 20
020 a dosažeení 10 % pod
dílu biopaliv na celkovém mno
ožství paliv v dopravě opě
ět do roku 20
020. Baalíček rozšiřu
uje oblast pů
ůsobnosti Evvropského syystému obchodování s povolenkami na vššechny význaamné průmyyslové znečiššťovatele a zavádí více dražeb. Pro sektory, kte
eré neejsou v systéému zahrnutty, např. stavvby, dopravaa, zemědělsttví či odpadyy, byl v oblaasti em
misí stanoven cíl dosáhnout do roku 2020 hodno
ot o 10 % nižžších než v ro
oce 2005. Daalší op
patření podp
porují technologie separace a násle
edného uložžení uhlíku aa snížení em
misí CO
O2 z automo
obilů a do budoucna zaváádějí přísnějšší normy jako
osti paliv. Ad
daptačníopa
atření
V červnu 2007 zveřejnila Evropská ko
omise Zelen
nou knihu k problematicce adaptací na měnu klimattu. Tento do
okument see zabývá dopady změnyy klimatu a implementací zm
ad
daptačních opatření do
o domácích a zahraničních politik na evrop
pské, národ
dní, reegionální a lo
okální úrovni. Zelená kniiha rovněž kklade důraz n
na koordinovvanou výmě
ěnu výýsledků výzkumu i zkušeností s adap
ptačními opaatřeními v rámci zemí EU
U i rozvojovýých zeemí. Naa základě ko
onzultací a připomínek p
č
členských států a nezávvislých organ
nizacích v EU
U k Zeelené knize představila Evropská ko
omise na ko
onci roku 20
008 Bílou kn
nihu s názve
em „C
Cesta k evro
opskému pro
ogramu adaptace na zm
měnu klimatu", v níž see členské stááty sh
hodly, že kro
omě výraznéého omezen
ní globálních
h emisí sklen
níkových plyynů je zárovveň 75 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee utné zavést vhodná a účinná adap
ptační opatřření na zmírnění negativních dopadů nu
zm
měny klimatu
u. Ad
daptace před
dstavuje celo
osvětově výzznamné tém
ma, které se b
bude projednávat i běhe
em přředsednictví ČR. Evropskká Unie pod
dporuje zaváádění takovýých adaptaččních opatře
ení, ktterá berou na n zřetel i daalší aspekty, jako jsou naapř. ochranaa biologické rozmanitostti a pů
ůdy. M
Mezinárodnír
roleEU
EU
U neustále p
podněcuje mezinárodní jednání o nutných krocícch, které musí být učiněn
ny, do
okud ještě není pozdě. To předsttavuje vznik nové, amb
biciózní doh
hody, která se vyypořádá s váážnými důsleedky změny klimatu a záároveň pomů
ůže světu naajít způsob, jak j
do
o roku 2020 stabilizovat emise sklen
níkových plynů, a do rokku 2050 snížžit jejich obje
em neejméně na po
olovinu hodn
not z roku 19
990. Cíílem je vybudovat a co nejdříve imp
plementovatt dlouhodob
bě udržitelnýý nízkouhlíko
ový en
nergetický syystém. Proto
o je nutné see soustředit na posílení eenergetické účinnosti, dííky nííž se za nulové či možn
ná i negativvní náklady podstatně sníží s
globáln
ní emise, a na urrychlení vývo
oje a rozmísttění nových ttechnologií p
pro získávání čisté energie. Taaké je třeba zajistit potřebné mechaanismy finan
ncování a uvést je v účin
nnost. Více než n
po
olovina nutn
ných investicc bude určeena rozvojovvým zemím, a proto EU
U předpokláádá vyytvoření moderní sítě mezinárodníc
m
ch finančnícch zdrojů, ktteré se bud
dou odvíjet od hladiny emisí jjednotlivých zemí a jejich
h schopnostii poskytovat prostředky. V prosinci 200
07 přijaly sm
mluvní strany Rámcové úmluvy Orgganizace spojjených náro
odů (O
OSN) na Bali na třinácté kkonferenci o
o změně klim
matu takzvan
nou „cestovn
ní mapu", kte
erá je průlomovým
m rozhodnuttím. Po
odařilo se v ní totiž sjeednotit názo
ory všech sm
mluvních stran na budo
oucí směřováání mezinárodní politiky v oblasti o
ochraany klimatu.. Podle této
o cestovní m
mapy by mě
ěla h stran rámccové úmluvyy v svvětová jednáání vyvrcholit na patnáccté konferenci smluvních
prrosinci 2009 v Kodani, kde by mělaa být přijataa nová doho
oda o nastaavení režimu
u a reedukčních závazků po vypršení prvního kontrolníího období K
Kjótského prrotokolu v ro
oce 20
012. Bu
ude důležitéé dosáhnoutt dohody zeejména s USSA a dalšímii významným
mi producen
nty skkleníkových plynů, nap
př. Ruskem, Brazílií, Čínou Č
a Ind
dií o jejich zapojení do mezinárodního systému o
ochrany klimatu, ale i s rozvojovými zeměmi, na něž klimaticcké zm
měny dopadaají nejtvrdším
m způsobem. 76 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee 3.3.5 Enerrgetickáp
politika
nergetická po
olitika, kteráá dnes patří mezi klíčové
é politiky Evrropské unie, není, na rozzdíl En
od
d zemědělství, dopravy či životn
ního prostře
edí, pevně zakotvena v základníích do
okumentech Evropské un
nie. Vee Smlouvě o založení Evrropského společenství jssou opatřeníí v oblasti en
nergie uvede
ena ažž na posledníím místě. Prrvní zmínky o energetick
o
ké politice naajdeme v Paařížské smlou
uvě z roku 1951 zakládajjící Evvropské společenství uh
hlí a oceli, které bylo v roce 2002
2 včleněno d
do Smlouvyy o Evvropském společenství. Daalším význaamným uskupením se zaměřením
m na jaderný průmysll je Evropsské sp
polečenství pro atomovvou energii (EURATOM
M), které bylo založeno na záklaadě Říímských smlu
uv v roce 195
57 a v roce 1
1967 bylo pln
ně integrován
no do Evropsské unie. Evvropská uniee zatím nem
má zcela uceelenou enerrgetickou po
olitiku, ale d
díky aktuálním prroblémům s dodávkami energií a klimatickými
k
změnami, se energetikka dostává do po
opředí zájmů
ů a vzniká no
ová strategickká koncepce v oblasti energetiky EU. képolitikyE
EU
Cííleenergetick
Evvropská enerrgetická polittika je v souččasné době jednou z hlavvních priorit Evropské un
nie. M
Mezi hlavní dů
ůvody patří vvysoká míra závislosti naa importu, nerovnováha mezi oblasttmi prrodukce a spotřeby, vyso
oké ceny eneergií a negativvní vliv energgetiky na glo
obální klima. Effektivní řešení těchto prroblémů, se kterými se potýkají všeechny státy EEvropské Un
nie, vyyžaduje spolu
upráci na evrropské úrovn
ni. Vzzhledem k těěmto výzvám
m zahájila Evropská kom
mise řadu akktivit v oblassti energeticcké po
olitiky s cílem
m vypořádatt se s probléémem klimattických změn
n, snížit vnějjší závislost EU naa dodávkách
h plynu a ropy a zárroveň podpo
ořit dlouhodobý ekono
omický růst a zaaměstnanostt. Cíílem EU na to
omto poli je dosáhnout větší teritoriiální diverzifikace dodavatelů, pestře
ejší paalety využívvaných zdro
ojů, posílen
ní obnovitellných zdrojů a vytvořření skuteččně jednotného trrhu energií v rámci EU, kkterý by umo
ožňoval solid
daritu v krizo
ových situacícch. Ceelkově je třeeba směřovat ke snižovvání energettické náročn
nosti ekonom
miky a sníže
ení do
opadů energgetiky na živo
otní prostřed
dí na evropskké i celosvěto
ové úrovni. nergetickýba
alíček
En
K zásadnímu přelomu p
ve vývoji evro
opské energe
etické politiky bylo vyp
pracování no
ové oblasti energetiky, jejíímž vyjádřeením byl baalík zásadníích strategické koncepce v o
en
nergetických dokumentů
ů z ledna 200
07, který vydala Evropskáá komise a vee kterém uváádí svvé návrhy, opatření o
a řešení, na jeejichž základ
dě se má fo
ormovat bud
doucí společčná en
nergetická po
olitika EU. Teento takzvan
ný energeticcký balíček je j výsledkem
m přezkumu energetickéé strategie EU pu
ublikovaného
o v Zelené knize z břeezna 2006, za z kterou sttála snaha EU stát v če
ele ceelosvětového
o úsilí řešení aktuálních eenergetických problémů. Balíček vych
hází z naléhaavé 77 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee otřeby jedno
otného posttupu členskýých států v oblasti enerrgetiky a staanovuje hlavvní po
prriority součassné energetiické politiky EU, kterými jsou: •
boj prroti změně kllimatu •
snížen
ní vnější závisslosti EU na eenergetickýcch dodávkách
h ropy a zem
mního plynu •
podpo
ora konkuren
nceschopnossti Sttrategický cíll je stanoven pouze v jeednom ze třří základních
h pilířů, a to v oblasti bo
oje prroti změně klimatu, cožž dokazuje skutečnost, s
že boj proti změně klim
matu se stáává prrioritou EU v oblasti enerrgetiky. Jako strategický cíl si novvá energetickká politika EU stanovila snížení emissí skleníkovýých dních vyjedn
návání by EU E chtěla do
o roku 2020
0 snížit emise plynů. V rámcci mezinárod
skkleníkových p
plynů ve vysspělých zemíích o 30 % vv porovnání ss rokem 1990 a v rámci EU sn
nížit bez ohleedu ne meziinárodní vyjeednávání em
mise o 20 % do roku 202
20 v porovnáání s rrokem 1990.. Jádrem energeetického balííčku je akčníí plán, který m
má deset kapitol, v nichžž jsou navrže
ena onkrétní opatření. ko
V dubnu 2009
9 za českého předsednicttví byl schválen tzv. třetíí energetickýý balíček, kte
erý přřispívá k věttší integracii, liberalizacci a regionální spoluprááci na energgetickém trh
hu. Do
otýká se přeedevším spo
olečných praavidel pro vnitřní v
trh s ropou a zem
mním plyne
em, přřístupu do sítě s
pro přeeshraniční obchod o
s ellektřinou a přístupu k plynárenskýým přřepravním so
oustavám nitřnítrhselektřinouap
plynem
Vn
Vyytvoření tran
nsparentního
o, stabilního,, účinného aa vzájemně p
propojeného vnitřního trrhu s elektřinou a a plynem je nezbytnou podmínkou p
k zajištění bezpečných, b
udržitelných
h a ko
onkurenceschopných dod
dávek energiie. Po
ouze dokonččený a plněě funkční vn
nitřní trh s elektrickou energií a p
plynem vytvoří přředvídatelné a stabilní prostředí p
EU nezbytné pro investice a přeshraniční spoluprááci. Naa základě liberalizačníc
l
ch směrnic se Evropskká unie staala nejvíce integrovanýým en
nergetickým trhem na světě. s
V rocee 2004 se otevřely o
trhyy plynem a elektřinou pro p
veeškeré podnikové zákazníky a v roce 2
2007 pro domácnosti. V dubnu 2009
9 byl schválen třetí liberaalizační balíčček, který mimo jiné obssahuje pravid
dla ngu ‐ oddělen
ní výroby eleektrické enerrgie a plynu od prro provedeníí vlastnického unbundlin
distribuční soustavy, kterrý je možno provést tře
emi způsobyy. První varianta je mod
del plného vlastniického oddělení výroby elektrické en
nergie a plyn
nu od přenosové soustavvy. To
o by donutilo
o společnosti, aby prodally své přenossové soustavvy. Tím by došlo kk vytvoření n
nezávislých p
provozovatelů přenosovýých a distribu
učních soustaav. davatelské sp
polečnosti byy v tomto přřípadě nemo
ohly vlastnit majoritní po
odíl Výýrobní a dod
v přenosových
h a distribučn
ních společnostech. Drruhá variantta předpokláádá vznik nezzávislého provozovatele soustav (ISO
O), který bu
ude fu
ungovat jako
o vlastnicky oddělená společnost provozující přenos eneergie na cizzím majetku. 78 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee přenosových soustav (ITO
O), Třřetí varianta předpokládá vznik nezáávislého provvozovatele p
co
ož znamená právní oddělení přenoso
ové soustavy a produkce energie. Mo
odely ISO a ITTO sp
polečnostem umožňují, aaby si ponech
haly vlastnicttví sítí. Členské státy by však mo
ohly požadovvat po těchto společnostech, aby přřevedly provvoz n jiný samostatný sub
bjekt (ISO). Model ITO společnoste
em svvých přenosových sítí na um
možní, aby ssi ponechaly vlastnictví ssítí, v praxi však budou zzavedena takková pravidlaa a struktura, jež by zaručovala oddělený provoz. Jedná se o vytvvoření dozorččí rady slože
ené zee zástupců pllynárenské/eelektrárenskéé společnostti, členů zasttupujících akkcionáře třetíích stran, zástupcců provozovaatele přepravvních soustaav a svěřeneckého správvce, která bu
ude dpovědná zaa přijímání rozhodnutí, r
jež mohou mít značný vliv na hod
dnotu majettku od
akkcionářů. Dáále musí vzn
niknout proggram shody, který stano
oví opatření, jež mají zajjistit vylouče
ení diskriminačníh
ho jednání, a a bude ustanoven kontrrolor shody, který bude odpovědný za do
programu shody. Praccovníci managementu n
ohled nad prováděním p
nebudou mo
oci prracovat pro vvýrobní a dodavatelskou společnost ttři roky před
dtím, než bylii zaměstnánii u přřenosové a d
distribuční sp
polečnosti, a čtyři roky po
oté. Každý členský stát si může zvolit tu vaariantu unbundlingu, která nejlépe vyyhovuje jeho
o specifickým
m podmínkám
m. Třřetí legislativvní balíček obsahuje o
takké ustanoven
ní, která um
možňují zabráánit tomu, aby a
ko
ontrolu nad přenosovým
mi sítěmi zísskaly mimoe
evropské sp
polečnosti, kkteré nesplň
ňují urrčité požadavvky. Náárodní regullační orgányy budou mo
oci odmítnou
ut vydat osvvědčení pro provozovate
ele přřenosových sítí, které ovládá osob
ba nebo ossoby ze třetí země, po
okud uvede
ená sp
polečnost neesplňuje požžadavky na oddělení vlastnictví v
neebo její vsttup na trh by po
oškodil enerrgetickou bezpečnost do
otčeného čle
enského státtu nebo EU.. Členské stááty bu
udou mít třii a půl roku na to, aby plně proved
dly opatřeníí týkající se společností ze třeetích zemí. nergetickábezpečnostaspolehlivostt
En
Zaajištění enerrgetické bezp
pečnosti je nezbytným předpokladeem ekonomiického rozvo
oje EU
U a její politické stability. Důvodem je nejen neusstále rostouccí závislost EU na externíích do
odávkách energií, ale postupně rosto
oucí ceny en
nergetických surovin, přeedevším ropyy a zeemního plyn
nu, na světo
ových trzích
h a celosvětově narůsttající poptávvka po těch
hto zd
drojích, předeevším v Číněě a Indii. Zleepšením bezzpečnosti a kkonkurencesschopnosti v oblasti dodáávek energiee se zabývá tzv. en
nergeticko‐klimatický baalíček z ledna 2008 a balík návrh
hů z listopad
du 2008. Je
eho neejvýznamnějšší součástí je 2. strateegický energgetický přeh
hled („2. SEEER“), který je záákladem „Akčního plánu pro bezpečn
nost a solidaaritu EU“ zam
měřeného naa energetickkou beezpečnost, vnější vztahy a infrastrukkturu. 2. SEER
R definuje šeest prioritnícch oblastí: pllán naa propojení pobaltských
h zemí, jižníí plynový ko
oridor (Nabu
ucco), LNG, Středomořsský en
nergetický okruh o
(rozvvoj větrné a solární energie, integrace traans‐saharské
ého plynovodu), severo‐jižní propojení p
v rámci střední a jihovýchodní Evrop
py a „off‐sho
ore napojení větrrných elektrááren v Severrním moři do
o sítí UCTE). 2. wind“ v Severrním moři (n
SEEER je dopro
ovázen anallýzou nabídkky a poptávvky, materiálem o zdrojjích, výrobníích náákladech a výýkonu technologií pro výýrobu elektřiny, vytápěníí a dopravu. 79 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee huje i jiné leggislativní návvrhy a sděle
ení jako napřř. návrh revize legislativyy o Baalíček obsah
strategických zásobách ro
opy, jehož cílem je zajisttit disponibilní zásoby běěhem výpad
dku do
odávek. EU
U si v oblasti energetickéé bezpečnostti stanovila následující tři směry: •
identiffikace prioritních akcí v infrastrukktuře za pomoci analýzzy poptávkyy a nabídkky ze středněě‐ a dlouhod
dobé perspekktivy •
podpo
ora rozvoje energetické infrastruktu
ury a otevřeení diskuse o možnoste
ech zlepšeení stávajících procesů po
o stránce leggislativní i implementačníí •
vytvářření a rozvojj smluvních vvztahů se tře
etími zeměm
mi a regiony s cílem zajisstit stálé zásobování a aktivně přispět k diverzifikacii energetickkých zdrojů a přepraavních tras V rámci zvýšeení energetiické bezpeččností přijall v dubnu 2009 2
Evropsský parlame
ent sm
měrnici, kterrou se člensským státům
m ukládá po
ovinnost neu
ustále udržo
ovat minimáální záásoby ropy na n úrovni neejméně 90 dní d čistého dovozu d
nebo
o 70 dní spo
otřeby. Ropa je hlavním zdro
ojem energie Evropskéé unie a je
ejí hospodáářství je hluboce závislé naa nepřerušovvaných a spo
olehlivých dodávkách d
ropy za přijaatelnou cen
nu. Komise EU přředpokládá, že poptávkaa po ropě v EEU i nadále poroste až d
do roku 2030
0. Ropa bude i po
oté hlavním zdrojem prim
mární energiie v EU, přiče
emž její podííl bude činit asi 35 % hru
ubé sp
potřeby enerrgie. Zásobovvání EU ropo
ou a ropným
mi produkty m
má velký výzznam, zejmé
éna prro odvětví dopravy a pro
o chemický průmysl a energetické e
o
odvětví. Narrušení dodávvek ro
opy a ropnýcch produktů
ů či nedostattečné zásob
by by mohly vést k ochrromení dalšíích od
dvětví hospo
odářství a kažždodenního žživota občan
nů Unie. nergetickáúčinnostanízzkouhlíkovézdrojeenerg
gie
En
Zvvyšování eneergetické úččinnosti a ho
ospodárnostti je jedním z klíčových
h prostředků
ů k po
osílení energgetické bezpeečnosti, důleežitým pilířem
m ambiciózn
ní politiky bo
oje proti změ
ěně kliimatu a násttrojem pro zllepšení konkkurenceschop
pnosti podniků. Ab
by bylo mo
ožné dosáhn
nout politicckých cílů v v oblasti ob
bnovitelné eenergie, kte
eré přředstavují do
osažení 12% podílu obno
ovitelných zd
drojů energiee v celkové skladbě energgie do
o roku 2010, navrhla Evropská komise směrnici,, která všem
m členským sstátům stano
oví vn
nitrostátní cíle pro obnovvitelnou energii. Sm
měrnice obsahuje závazný cíl zvýšitt podíl obno
ovitelných zd
drojů energiie na koneččné sp
potřebě energie na 20 % % v rámci celé c
EU v ro
oce 2020 a dosáhnout d
1
10 % spotře
eby biopaliv v dop
pravě, protožže i když jsou
u dnes biopaaliva dražší n
než jiné druh
hy obnovitellné en
nergie, předsstavují běheem příštích 15 1 let jedino
ou cestu k výýraznému sn
nížení závislo
osti naa ropě v odvěětví dopravyy. K úspoře energie může dojít prostřednictvím změny chováání spotřebitelů a širšíího zaavádění účin
nnějších technologií v p
podnikatelské
é sféře. Meezi konkrétn
ní opatření na straně spotřeby patří zvyššování energgetické účinnosti budovv, kdy členskké státy budou muset zaručit,, že všechny nově postavvené budovyy od roku 2019 budou prrodukovat to
olik en
nergie, kolikk samy spotřřebovávají (například prrostřednictvíím solárních
h panelů ne
ebo teepelných čerpadel), oznaačování domácích spotře
ebičů a pneumatik energgetickými štíttky či požadavky n
na ekodesign
n energetickýých spotřebiččů. ů energie eliminuje e
neegativní změěny globálníího Vyyšší využívání obnovitelných zdrojů
kliimatu a záro
oveň přispívvá k posilováání konkurenceschopnosti prostřednictvím tvorrby 80 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee ových praco
ovních míst a upevňování evropské
é pozice lídrra v eko‐tecchnologiích. Za no
ob
bnovitelné zdroje z
jsou považován
ny vodní, větrné, v
solární elektrárrny a zaříze
ení vyyužívající geo
otermální energie a spalu
ující biomasu
u. K dosažení cílových c
hod
dnot se vyu
užívá řada podpůrných nástrojů. V
V jednotlivýých mích se podpůrná schém
mata liší podle politickýých priorit d
daných států
ů a čleenských zem
saahají od přím
mé finanční podpory, přess stanovován
ní minimálnícch výkupních
h cen vyrobe
ené elektřiny až po
o investiční p
pobídky či daaňové výhody. obnovitelnýcch zdrojů energie je urče
ený Naa podporu akcí v oblasti energetické účinnosti a o
prrogram Inteligentní enerrgie pro Evro
opu II pro období o
2007 – 2013. Je to jeden ze tří po
odprogramů Rámcového
o programu p
pro konkurenceschopnost a inovacee a navazuje na přředchozí pro
ogram IEE I. P
Program IEE II je struktu
urován do ko
onkrétních oblastí: SAVE — En
nergetická účinnost, ú
ALLTENER — Nové a ob
bnovitelné zdroje z
energgie, STEER — En
nergetická úččinnost a obn
novitelná energie v doprravě Occhranaspotřřebitele
Leegislativní baalíček z dubna 2009 posiluje práva spotřebitelů. Sp
potřebitelé b
by měli mít: •
právo bezplatně změnit během
m tří týdnů svvého dodavaatele plynu n
nebo elektřin
ny; •
právo obdržet kon
nečné vyúčto
ování nejpozd
ději šest týdn
nů po změněě dodavatele
e; •
právo na všechny příslušné údaje o sp
potřebě plynu a elektřřiny; přístup
p k inform
macím o jeednotlivých zdrojích en
nergie, kterré tvoří en
nergetický mix m
dodavvatele; •
přístup k nezávislé službě prro stížnosti a alternativvnímu systému opravnýých prostřředků, jako je nezávislý o
ombudsman
n pro energeetiku nebo orgán sdružujjící spotřeebitele. Právvo na kom
mpenzaci, po
okud poskyttované služb
by nedosah
hují přísluššné kvality (n
např. v případě nesprávn
ně vystavenýých či opožděěných faktur)); •
právo na informaace o svých právech prrostřednictvíím faktur a internetovýých stráneek dodavatele. odle balíčku by Komise měla m
vytvořiit jasný a ko
ompletní kon
ntrolní seznaam evropské
ého Po
sp
potřebitele energie, jehožž účelem bude informovvat spotřebiteele o jejich p
právech. Do
o roku 2020 by mělo 80 % spotřebiteelů mít přístup k inteligeentním měříccím systémům. Po
odle nové legislativy by b členské státy měly také povinnost zajisttit, že všich
hni sp
potřebitelé a a všechny malé m
podnikyy (podniky s s méně než 50 zaměstn
nanci a ročn
ním ob
bratem mén
ně než 10 mil. EUR) budou mít přístup kee všeobecnéé službě. Tito sp
potřebitelé by b měli mítt právo na dodávky elektřiny za odpovídajícíí, jednoznaččně srovnatelné, transparentní a nediskrim
minační ceny. ných spotřeb
bitelů. Člensské Leegislativní baalíček obsahuje ustanoveení na ochraanu zraniteln
státy by měly přijmout „o
odpovídající opatření” na boj proti energetické e
chudobě, jaako jso
ou národní energetické akční plányy, posílení energetické účinnosti ú
budov či sociáální po
obídky, kteréé by zaručilyy, že i nejzraanitelnější skkupiny budou mít přístu
up k dodávkáám en
nergie. Leegislativní baalíček dále ob
bsahuje násleedující ustan
novení: 81 Po
Vytvořření Agentu
ury pro spo
olupráci energetických regulačních r
erá orgánů, kte
vypraccuje nezávazzné pokyny;
•
Komisse vypracujee a přijme závazné kode
exy pro sítěě, které bud
dou vycházett z pokyn
nů agentury ‐‐ např. kodexxy pro naléhavé situace;
•
Zřízen
ní Evropské sítě přenoso
ových soustaav pro elekttřinu (ENTSO
OE) a pro pllyn (ENTSOG), kteréé budou povinny p
přředkládat každoročně k
vnitrostátn
ním regulaačním orgánů
ům desetilettý plán rozvo
oje; •
Opatření na zlepšení regio
onální spolu
upráce mezii jednotlivýými národníími reguláátory, zejmén
na v případě vážného výp
padku dodávvek energie; •
Opatření na posíleení nezávislosti národních
h regulátorů. nižováníemiisískleníkovýýchplynůassystémproo
obchodování
í semisemi
Sn
Sn
nižování emiisí skleníkovvých plynů si s Evropská unie vytkla v rámci novvé energeticcké po
olitiky za straategický cíl. V
V rámci mezzinárodních vvyjednávání by EU chtělaa do roku 20
020 sn
nížit emise skkleníkových plynů ve vysspělých zemíích o 30 % v porovnání ss rokem 1990
0 a v rámci EU sn
nížit bez ohleedu ne meziinárodní vyje
ednávání em
mise o 20 % do roku 20
020 v porovnání s rokem 1990. níkových plyynů je systéém přidělováání Ekkonomickým nástrojem na snížení emisí sklen
po
ovolenek na vypouštěění oxidu uhličitého u
a a následné obchodování s těmito po
ovolenkami. Cíílem obchod
dování je pomoci p
členským státům EU dodrržet závazkyy vyplývajícíí z Kjótského pro
otokolu. Obchodování s eemisemi nep
představuje nové cíle naa poli životníího prrostředí, alee umožňuje levněji dod
držet součassní cíle stan
novené v rámci Kjótské
ého prrotokolu. V první vlně se přidělováání povolenek týká jen vybraných průmyslovýých od
dvětví, zejmééna výrobců energií, cem
mentu či odvě
ětví metalurggie. Kee snížení em
misí bude výrrobce nutit postupné p
snižování počttu povolenekk, které budou do
ostávat. Povvolenky na beztrestné vypuštění tuny t
oxidu uhličitého m
musí na konci kaaždého kalen
ndářního rokku odevzdatt, a to v mn
nožství, kteréé pokryje skkutečné emise. Firmy, jejichž zzařízení počeet povolenekk emisně pře
ekročí, jsou p
pokutovány. očet povolen
nek, které firma pro svá zzařízení získáá, je důležitý i pro její obcchodní činno
ost. Po
Kd
dyž dostanee více povollenek, než kolik spotře
ebuje pro pokrytí p
emisíí, může ten
nto přřebytek prod
dat na trhu
u. Nedostateečný počet povolenek bude naopaak ve finančční ro
ozvaze pasiveem a bude vvyžadovat náápravná opattření: zakoup
pení chybějíccích povolen
nek naa trhu nebo ssnížení výrob
by. adernáenerg
gie
Ja
Vee zjevném odklonu o
od svého s
tradiččně nezaujattého přístup
pu k jaderné energetice se Evvropská kom
mise začíná vyjadřovat v
vee prospěch jaderné j
energetiky jako nízkoemisníího zd
droje energiee. EU ve sn
naze vyrábětt energii bez emisí oxid
du uhličitého
o staví výro
obu en
nergie na třeech pilířích, kkterými jsou obnovitelné zdroje, jádro
o a případněě zachycován
ní a ukkládání oxidu
u uhličitého. Jaderné elektrárny vyrábějí téměř třřetinu veške
eré energie v EU, v
přičem
mž jde o jed
den z n
nejlevnějších
h zdrojů enerrgie a energii z jádra využžívá více nežž polovina čleenských zem
mí. 82 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee ů zajišťuje 80 procent 8
d
dodávek elekktřiny. Naop
pak Neejvíce ve Fraancii, jejíchžž 59 reaktorů
čáást členů v ččele s Rakousskem vystup
puje ostře proti jaderné energii. Některé země se dřříve rozhodlyy jádro přesttat využívat,, ale nyní své stanovisko
o mění. Jadeerné elektrárrny byy měly být zásadní z
souččástí budouccí evropské energetiky, přičemž novvá energeticcká ko
oncepce považuje jádro zza obnoviteln
ný zdroj. Jaderná energgie je politickky velice ožeehavé téma. Rozhodnutí,, zda spoléhaat na jadernou en
nergii či niko
oli, je věcí každého členského státu. Tento druh
h výroby eleektřiny s seb
bou přřináší složité otázky spojené s jadern
ným odpadem a odstaveením vysloužžilých reaktorů. Po
okud však v EEvropě klesn
ne podíl jaderných elektrráren na celkkové výrobě elektřiny, musí je nahradit jiný druh energgie s nízkými emisemi. 3.3.6 Polittikanapo
odporuvý
ýzkumuatechnolo
ogickéhov
vývoje
Výýzkum a ino
ovace přímo
o přispívají k lepší živo
otní úrovni jednotlivců j
i k blahobyytu sp
polečnosti jakko celku. Hllavním cílem
m politiky v v oblasti výýzkumu a te
echnologickéého rozvoje je vytvořitt z Evvropské uniee jednu z přeedních světovvých ekonom
mik založenýých na vědom
mostech. Pro
oto je v rámci vytváření jedno
otného výzku
umného prostoru nutné, aby co nejlépe fungovaala polupráce naa všech úro
ovních, aby existovala lepší koordinace mezi evropskýmii a sp
vn
nitrostátnímii politikami, aby docházeelo k rozvoji strukturálnícch kapacit a aby výzkum
mné síttě vytvářelo více týmů. Tím by se měl m také povvzbudit volnýý pohyb oso
ob a předáváání myšlenek. nie se nesnaaží koordinovvat veškerý výzkum svou vědeckoteechnickou po
olitikou, urču
uje Un
vššak jeho priority, podpo
oruje koopeeraci výzkum
mných praco
ovišť a dalšíích subjektů
ů z čleenských zem
mí a podílí se na výzkumu finančně. kéhovývoje
Výývojpolitikynapodporuvýzkumuattechnologick
Op
patření podp
porující výzkum a techno
ologický vývo
oj přijalo Spo
olečenství až v polovině 8
80. lett 20. století Hlavním podnětem p
b prohlubu
byl ující se rozdíl v dynamiice inovačníího prrocesu a zao
ostávání odvvětví a oborů, jež jsou závislé na rozvoji vědyy a výsledcíích výýzkumu. Byyly to předevvším informaační technologie, biotechnologie a vvýroba novýcch materiálů
ů, v nichž se země Evropské unie staly silně závislé
é na dovozu
u. To svědčiilo o relativvně zaastaralé strukktuře průmyslu. Prroto se společenství rozzhodlo spoleečnými krokyy posílit věd
decké a tech
hnické záklaady prrůmyslu a podpořit p
tak jeho mezzinárodní ko
onkurencescchopnost. Hlavní problé
ém Sp
polečenství n
nespočíval an
ni tak v nedo
ostatečném vědeckotech
hnickém pottenciálu, jako
o v jeho racionálním využíváání. Hlavním
mi důvody byly národn
ní roztříštěn
nost výzkum
mu, paaralelní výzkkumy zvyšu
ující výdaje a nekoord
dinovaný přřístup k řeššení klíčovýých věědeckovýzkumných úkolů
ů. So
oučasná evro
opská výzkum
mná politika a zavádění e
evropských vvýzkumných programů jssou po
ovinností vyp
plývající z Amsterodamsské smlouvyy z roku 1997. Tato smlo
ouva obsahu
uje ceelou kapitolu
u o vědeckéém a technickém rozvojji a zdůrazň
ňuje tak, že rozvoj vědyy a teechnologie jee jednou ze základních podmínek fungování prrůmyslově vyyspělých zem
mí, 83 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee nské státy EU, neboť ko
onkurenceschopnost fireem a pracovvní příležitossti, jako jsou člen
m
právě na n stupni ro
ozvoje vědyy a ktteré tyto firrmy nabízejíí, závisejí do značné míry výýzkumu. Věd
da a výzkum
m jsou rovněěž klíčové prro podporu dalších společných polittik, jako je ochran
na spotřebiteele nebo živo
otního prostřředí. Základeem smlouvy jje myšlenka, že na kvalitě věd
dy a výzkumu. úrroveň života jednotlivce ii celé společnosti závisí n
Vee stejném ro
oce, kdy bylla přijata Lissabonská strrategie (2000
0), jejímž cílem je, aby se Evvropa stala „do „ roku 20
010 světovou nejdynamičtější a nejjvíce konkurrenceschopnou ekkonomikou založenou z
naa vědomosteech", vzniklaa jednotná evropská e
struktura, nazýývá Evvropský výzkkumný prosstor (ERA). Je J to platfo
orma, jež má m seskupit a zintenzivnit výýzkumné úsillí na úrovni EEU a koordin
novat ho s náárodními a m
mezinárodním
mi iniciativam
mi. ER
RA by měla vést a usm
měrňovat celloevropské aktivity a
v ob
blasti výzkum
mu a inovačční po
olitiky, a zajiišťovat tak příznivou p
budoucnost prro ekonomikku a konkureenceschopno
ost vššech členskýcch států. O dva roky po
ozději, na summitu v Barrceloně, po zzjištění, že EU zaostává zza stanovenýým monogramem
m, byla tato lisabonská strategie s
possílena stanovením cílů pro p
čaasovým harm
čleenské státy, aby zvyšovaaly procentu
uální podíl HDP, který věěnují na výzkkum a rozvo
oj – takzvaný Cíl 3 %. M
Mezinárodnís
srovnání
Jeedním ze zp
působů, jak měřit pokro
ok dosaženýý na cestě k tomu, ab
by se EU staala svvětovým vůdcem v oblastti inovací a vvědy, je srovn
návání EU s jejími hlavním
mi konkurenty, Sp
pojenými stááty a Japonskkem. Jedním
m ze statistickkých nástrojů
ů pro srovnáání je Evropsské ho
odnocení inovací (European Innovvation Score
eboard), ve kterém jso
ou každoroččně vyyhodnocován
ny a vzájemn
ně srovnáván
ny úrovně ino
ovačních systémů 37 zem
mí. Evvropské hod
dnocení inovvací za rok 2008 ukazujje, že téměěř ve všech kritériích jssou výýsledky Uniee na poli in
novací slabšší než výsled
dky dosažen
né Spojeným
mi státy, a to naavzdory straategiím vyhlášeným v Lisabonu a Barceloně a přesto, že se běhe
em po
osledních čtyř let propaast mezi EU
U a jejími ko
onkurenty USA U
a Japon
nskem snižu
uje. Výýkonnost EU
U se zlepšujee především v oblasti lid
dských zdrojjů a broadband a ventu
ure kaapitálu. Po
odle metodiky Eurostatu
u a OECD jsou celkové výdaje na vědu a výzku
um vykazováány jako hrubé domácí výdajje a označo
ovány anglicckou zkratko
ou GERD (Gross Domesstic Exxpenditure on o R&D). GERD je základ
dním souhrnným ukazateelem finančn
ních vstupů do věědy a výzkum
mu používanýým v mezinárodních srovvnáních. Evvropská uniee si v Lisabon
nu a následn
ně v Barcelo
oně stanovilaa do roku 20
010 tzv. 3% cíl, co
ož představuje GERD, kteerého by člen
nské státy m
měly dosáhno
out, aby se U
Unie mohla sttát neejdynamičtějjší světovou ekonomiko
ou založenou
u na vědom
mostech. V roce 2006 byl b
prrůměrný GERD 27 člensských států EU na úrovvni 1,76 %, zatímco Sp
pojené státyy a Japonsko dosááhly ve stejn
ném roce úrrovně 2,62 %, % respektivee 3,99 % a Izrael dokon
nce 4,65 %. Pro sro
ovnání v Česské republicee byl tento po
odíl v roce 2006 pouhých
h 1,54 %. ámcovéprog
gramy
Rá
Vííceleté mechanismy fin
nancování výzkumu v
a vývoje jsou
u zakotvenyy ve Smlou
uvě usstavující Evro
opské hospodářské spoleečenství. Tzvv. Rámcové p
programy EU
U (RP) pro vě
ědu 84 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee ou největším
m nástrojem komunitárn
ního financo
ování vědy aa výzkumu na a výzkum jso
evvropské úrovvni. Ráámcové proggramy mají sstanovené vědecké a tecchnické cíle,, kterých máá být dosaže
eno prrostřednictvíím uvedenýcch směrů, a mají určeno
ou celkovou výši finančních prostřed
dků vččetně podílu finanční spo
oluúčasti Spo
olečenství. Ráámcový proggram, který m
musí jednom
myslně přijmo
out Rada Evro
opské unie, sse uskutečňu
uje prrostřednictvíím specifických program
mů pro každou činnostt. Ty pak R
Rada schvalu
uje kvvalifikovanou
u většinou. Ráámcové proggramy soustřřeďují prostřředky vždy na několik vybraných prio
oritních směrů. Ko
onkrétních specifických programů přřijatých jako
o součást rám
mcových pro
ogramů je ce
elá řaada. Na základě veřejnéé soutěže Evvropská kom
mise vždy uzzavírá smlou
uvy s partne
ery occhotnými spolupracovat na takových
h specifickýcch programeech a vložit d
do nich vlastní prrostředky. Přřitom se požžaduje, aby se finanční spoluúčast partnerů p
zprravidla rovnaala přříspěvku Spo
olečenství. Úččastníkem prrojektu rámccových progrramů může b
být v podstatě kdokoliv, kdo se aktivvně zaapojuje do vědy v
a výzku
umu. Může se jednat o o výzkumné týmy z univerzit a jinýých výýzkumných in
nstitucí, sam
mostatné vědecké pracovníky, malé a střední i velké průmyslo
ové po
odniky, mezinárodní orgaanizace, regiony, města, krajské úřad
dy či ministerrstva. Jee třeba splnitt tzv. minimáální podmínkky účasti, kte
eré jsou vždyy specifikováány v přísluššné výýzvě pro podávání návrhů projekktů. Řešitelsské týmy musí m
být aaž na výjim
mky multipartnerské a mezináárodní, tj. úččastníky projjektu jsou alespoň 3 různé týmy ze
e 3 rů
ůzných člensských zemí či č zemí asocciovaných k rámcovému
u programu. Projekty jssou vyybírány na záákladě výzevv, které jsou nepravidelně vyhlašován
ny Evropskou Komisí pod
dle jednotlivých specifických p
programů a ttémat. ogram
7.rámcovýpro
Naa období od 1. ledna 200
07 do 31. prrosince 2013
3 existuje Sed
dmý rámcovvý program p
pro čin
nnosti Spoleečenství v ob
blasti výzkum
mu a technollogického ro
ozvoje, včetn
ně demonstrací (d
dále jen „sedmý rámcovýý program neebo 7. RP"). Jeho hlavním
m cílem je prostřednictvvím po
odpory výzkumu, vývojee, inovací, mobility m
výzkkumníků a specifických s
typů projekktů po
odporujících spolupráci firem a výzzkumu posíliit konkurencceschopnostt Evropy a tím t
přřispět k napln
nění cílů Lisaabonské strattegie. Evvropská Kom
mise si je vědo
oma skutečn
nosti, že celkkové nákladyy na vědu s výzkumem v EU stále nedosah
hují výše, kteerou poskytu
ují její světovví konkurentti, proto neu
ustále navyšu
uje ro
ozpočty určen
né pro rámco
ové program
my. Prrvní RP začín
nal na 3,27 m
mld. € na ob
bdobí, 6. RP (2002–2006) už dispono
oval rozpočte
em 17
7,5 mld. €, u 7. rámcovvého programu dochází ke skokovéému navýšen
ní rozpočtu na věědeckovýzkumné granty, vědeckou sp
polupráci a m
mobilitu vědeckých praco
ovníků částkkou naa 54,585 mld
d. euro. Usskupenívrám
mcipolitikynapodporuvýzkumu
Evvropské technologické platformy (ETP) jsou volná praccovní uskup
pení sdružujjící prrůmyslové po
odniky všech
h velikostí, orgány veřejn
né správy na všech úrovn
ních, výzkum
mné instituty a akademickou sfféru, bankovní instituce i nevládní orgganizace. 85 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee ní, z nichž každé pokrývvá některou ze V současnostii existuje přes třicet těcchto sdružen
t
ých oblastí. V rámci těcchto oblastí pomáhají ETP E
strategicky výýznamných technologick
lépe propojit priority evropského výzzkumu a vývvoje s potřeebami průmyyslu a zárovveň po
osilují přenoss nových znaalostí získanýých ve výzkum
mu do praxee. Cíílem platfo
orem je vytvoření v
střednědobé až dlouh
hodobé vizze budoucíího teechnologického vývoje, která by zahrnovala význaamné otázkyy týkající se h
hospodářské
ého rů
ůstu, konkureenceschopno
osti a udržittelného rozvvoje v Evropě, což je pln
ně v souladu
u s Lissabonskou sttrategií. Zaa tímto účelem vznikla tzv. Strateggická výzkum
mná agenda, která definuje vědeckko‐
výýzkumné priority, časovýý harmonoggram i poten
nciální zdrojee pro jejich realizaci. Dííky to
omu mohou být technologické platfo
ormy chápány také jako
o vhodné meechanismy pro p
mobilizaci soukromých i veřejných prostředků pro investiice do výzkkumu (národ
dní po
odpora výzku
umu, struktu
urální fondy, Evropská invvestiční bankka, EUREKA aapod.). V případě, že Evropská ko
omise spolu s členskými státy uzná, že Strategická výzkum
mná d
ná a nosná, pro její reaalizaci existu
uje aggenda někteeré ETP je dostatečně rozpracovan
do
ostatečná vů
ůle mezi průmyslovými partnery a zároveň jeejích cílů nelze dosáhno
out prrostřednictvíím běžného grantového
o financován
ní, navrhne Komise K
transformaci daané ETTP podle čláánku 171 na nezávislou právnickou osobu tzv. Společnou ttechnologickkou iniciativu (JTI).. No
ové uskupen
ní, nazývanéé též „partn
nerství veřejjného a sou
ukromého ssektoru" sloučí fin
nanční prostřředky od podílejících se členských sttátů a průmyyslových parttnerů, vezme
e v úvvahu priorityy 7.RP a začne samo funggovat jako maalý grantovýý program v d
dané oblasti.. V současné době d
je sch
hváleno pět společných
h technologiických iniciaativ: Inovativvní medicína, Zabudované eleektronické syystémy Naanoelektronické technollogie 2020, Aeronautika A
a letecká doprava a Vo
odík a palivo
ové čláánky. Od listtopadu 2008
8 probíhají přípravy na spuštění novéé JTI s názveem Energeticcky effektivní budo
ovy. Evropská komise vystupuje v
v roli partnera také v tzzv. společnýých po
odnicích. V současné do
obě fungují ttři, a to od roku 1999Evrropský progrram satelitníí navigace a od ro
oku 2007 Management letového prrovozu a Exxperimentáln
ní termonukleární reaktor. Po
odobný právní a schvalovvací status jaako JTI mají ii tzv. iniciativvy podle čl. 1
169, ve kterýých ale nejde o usstavení nové právnické o
osoby, ale o vznik nového společného výzkumné
ého prrogramu. V současnosti jsou připrravovány čtyyři takové výzkumné v
in
niciativy, a to Eu
urostars, Pro
ostředí na podporu p
sam
mostatného žití, Evropskký metrologiický výzkum
mný prrogram a Spo
olečný program výzkumu
u baltského m
moře. Daalší snahou EEvropské komise a člensských států p
propojit vyso
oce kvalitní vvýzkum a vývvoj see vzděláváním a průmysslem a docíílit tak trvale udržitelnéého růstu v zemích EU je needávné zalo
ožení Evropsského technologického a inovačníh
ho institutu.. Ten má dvě d
záákladní úrovn
ně. Jednou jee správní rad
da sestávajíccí z 18 členů z oblasti výzzkumu, inovaací, vzzdělání a z podnikatelskkého prostředí, kteří jssou odpověd
dni za výběr a následnou po
odporu tzv. ZZnalostních aa inovativních společensttví. Zn
nalostní a ino
ovativní společenství se budou nach
házet po celéé Evropě a budou pracovvat vee strategickkých transdiisciplinárních
h oblastech
h. První takková společčenství budou vyybírána počátkem roku 2010. 86 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee ČR
Rnapolievropskévědya
avýzkumu
Naapomáhat ússpěšnému zaapojení českého výzkumu do evropskké výzkumnéé spolupráce
e je hlavním úkoleem České styyčné kancelááře pro výzku
um a vývoj C
CZELO se síd
dlem v Bruse
elu, ktterá je projektem Technologického centra c
AVČ a je podporována granttem Národníího prrogramu výzkkumu Ministterstva školsttví, mládeže a tělovýchovy. K integraci ČR
R do oblasti vvědy a výzku
umu dochází zejména prostřednictvvím Rámcovýých prrogramů pro
o výzkum a vývoj. v
CZELO
O poskytuje zdarma služžby výzkumn
níkům ze vše
ech ob
borů a vývojových organizací v Česské republice
e. Jedná se především o poskytováání informací českým výzkum
mným institu
ucím o příle
ežitostech zaapojení do mezinárodníích výýzkumných kkonsorcií, o zzajišťování přředběžného jednání o náávrzích projeektů s úřednííky Evvropské kom
mise a následné setkáání s nimi či o zajišťování základní podpůrrné infrastruktury a asisten
nce při seetkáních českých výzkkumníků s potenciálníími Bruselu. prrojektovými partnery v B
Dáále CZELO pořádá p
informační dny o českém výzkumu a a vývoji pro
o představite
ele evvropských institucí a systtematicky prropaguje česský výzkum aa jeho výsled
dky, partnersské kaapacity a kon
nkrétní nabíd
dky ke spolup
práci. Daalším projekktem Techno
ologického centra c
AV ČR
R je Národn
ní informačn
ní centrum pro p
evvropský výzkkum NICER, jehož j
hlavníím cílem je napomoci n
čeeským výzku
umným týmů
ům ússpěšně se zapojit do rámcových proggramů EU. Naa podporu účasti českých týmů v v evropském
m výzkumu v rámci prrobíhajícího 7. ráámcového prrogramu je určen projeekt NICER II (OK 468). Česká Č
republika se poprrvé zaapojila do výýzkumné politiky EU v ro
oce 1993 pro
ostřednictvím
m 3. RP, kterého se moh
hla úččastnit jako „„třetí země" ve vybranýcch oblastech výzkumu a vvývoje. Podo
obně tomu byylo i ve v 4. RP, kd
dy se ČR mohla m
účastn
nit jen někte
erých prograamů. V 5. R
RP se ČR staala associovanou zzemí k tomutto programu a 6. RP se účastnila již jaako plnohodn
notný člen EU. Po
odle Evropskkého hodnoccení inovací zz počátku roku 2008 se Č
ČR posunula na 21. místo
o z ceelkem 37 sleedovaných zeemí, čímž přředstihla i ně
ěkteré zeměě EU15. I kdyyž se ČR pod
dle ho
odnocení EISS posunuje mírně vpřeed, stále je ještě v řad
dě sledovanýých indikáto
orů hluboko pod evropským e
p
průměrem. N
Nezbytné je zlepšit před
devším ochraanu duševníího vlaastnictví. Dů
ůležité je i nadále věn
novat zvýšen
nou pozorno
ost otázkám
m vzděláváníí a zleepšování kvaality lidských zdrojů, kterré jsou nezbyytné pro rozvvoj ekonomiky založené na zn
nalostech. 3..4 Princip
p subsidiarrity Přři dělbě pravvomocí mezii Evropskou unii a členské státy je stále s
větší dů
ůraz kladen na prrincip subsidiarity. Podlee něj mají býýt rozhodnutí přijímána n
na co nejnižšší úrovni státní sp
právy/samosprávy. V podmínkách p
EU jde přředevším o tzv. vertikkální rozděle
ení prravomocí meezi Unii a členské státy. TTo může být nastaveno jeedním ze čtyyř následujícíích zp
působů: V oblastech s tzv. výlučnýými kompete
encemi má Evropská un
nie v podstattě monopol na tvvorbu pravidel. Členské země zde m
ohou přijímaat rozhodnutí jen s povo
z
olením EU. JJde přředevším o oblast o
zahraničního obch
hodu, cel, měnové m
politiky (pro zem
mě eurozóny) a čáást problemaatiky vnitřníh
ho trhu. 87 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee petencemi mohou m
člensské země vvydávat vlastní V oblastech s tzv. sdílenými komp
ud zde již neeexistuje spo
olečná evrop
pská úprava, případně jaako legislativu jen tehdy, poku
oplněk k ní. Sem náleží mj. oblast čtyř č svobod vnitřního trh
hu, zeměděllství a rybolo
ov, do
do
oprava, sociiální politikaa, ochrana životního prostředí, p
ho
ospodářská soutěž, dan
ně, ob
bčanství Unie, ochrana spotřebitelle, politika na podporu
u hospodářské a sociáální so
oudržnosti a vízová, přistěhovalecká aa daňová politika. Do
oplňující kompetence má m Evropskáá unie v oblastech, kdee svou činno
ostí podporu
uje po
olitiku jedno
otlivých členských zemí. I když EU v některých
h oblastech s doplňujícíími ko
ompetencem
mi působí veelmi aktivně, jádro pravo
omocí zde zůstává z
v rukou národníích vláád. Do této kkategorie náleží např. ho
ospodářská p
politika, zaměěstnanost, vzzdělání, vědaa a výýzkum, ochraana veřejnéh
ho zdraví, kulltura nebo ce
elní spoluprááce. Osstatní oblastti zůstávají zccela v kompetenci člensských zemí. EEvropská unie v nich nem
má prrávo přijímaat rozhodnu
utí. Členské země napřříklad samyy rozhodují o své vnitřní orrganizaci, syystému veřejné správy, organizaci svých bezpeečnostních ssložek, justicce, zd
dravotnictví, výši mezd attd. ZAPAMATTUJTE SI Mezi spole
ečné evropskké politiky paatří: •
•
•
•
společnáá obchodní p
politika společnáá zemědělskáá politika společnáá dopravní po
olitika měnová politika (pro
o 12 členskýcch zemí euro
ozóny) ZAPAMATTUJTE SI Oblastem, kde členskké státy přeenesly svou působnost na orgány EU/ES jen unitární nebo
oli koordinovvané politikyy. částečně, jssou nazývány jako komu
Mezi ně paatří především
m: •
regionáln
ní (strukturállní) politika,
•
ochrana spotřebitele, •
ochrana žživotního pro
ostředí, •
sociální p
politika, •
energeticcká politika
•
podpora výzkumu a ttechnologickkého rozvoje apod. 88 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee KONTROLNÍÍ OTÁZKY Deefinujte záklaadní rozdíly m
mezi společn
nými a komunitárními po
olitikami. Které oblasti p
patří mezi spo
olečné politiky a proč jso
ou to právě tyto? Uvveďte alespo
oň tři druhy n
nástrojů spollečné obchod
dní politiky. Co
o zahrnuje po
ojem transevvropské sítě?? Ob
bjasněte prin
ncip subsidiarity. S
SHRNUTÍ KA
PITOLY Politiky EU jssou jednotlivvé oblasti, v rámci nichž stanoví společný postup
P
p na území EU S
Smlouva. K
Klíčovou obla
astí jsou takzzvané společčné politiky. TTo jsou oblaasti, ve kterýých členské státy zcela delegovaly d
s pravomo
své oci na orgán
ny E
Evropské uni
e, resp. Evro
opských společenství (Radu, Parlament a Komisi).. Mezi společn
M
né politiky dnes d
patří sp
polečná obcchodní politika, společnáá zemědělskká p
politika, spo
olečná dopraavní politika a pro 12 členských zemí eurozóny i měnovvá p
politika. Oblastem, kd
O
de členské sttáty přenesly svou půso
obnost na orgány EU/ES jen částečně
ě, jsou nazývány jako komu
unitární nebo
oli koordinovvané politikyy. Mezi ně patří předevšíím Jednotnýý vnitřní trrh, regionáln
M
ní (strukturáální) politikaa, o
ochrana spo
otřebitele, occhrana živottního prostřředí, energeetická politikka a podporra v
výzkumu a te
echnologickéého rozvoje aapod. TTvorba a realizace jednottlivých částí těchto politiik v rámci zemí Evropskéé unie probíh
há p
paralelně na jednotlivýých úrovnícch celkovéh
ho systému unijních, národních a r
regionálních institucí. V hospodářské oblasti jsou totiž již přímo ve Smlouvvě rámcověě definován
V
ny unijních orggánů – a ty see liší podle oborů a sekto
k
kompetence orů hospodářřských aktivit. V
Vysvětlíme si
i je podrobněěji v dalších kapitolách.
89 Po
olitiky EU a jeejich klasifikaace z hlediskka dopadu naa podnikatelee STTUDIJNÍ LITEERATURA ŠR
REIN, Z. TÝÝČ, V. M
MIKOLÁŠ, Z. ZA
ADRAŽILOVÁ
Á, D.. Mechanismy hospodářřské politiky Evropskéé unie Fakulta 079‐
80‐70
národohospodářská Praha 20
000 946‐3
3 VŠE Základy p
práva Evropskéé unie pro ekonomyy. 6. vyd. Leges Praha 20
010 80‐
978‐8
87212
2‐60‐8 Jak zvýšitt GRADA P
Publishing, konkuren
nceschopnosst a. s. podniku 47‐
80‐24
005 Praha 20
1277‐‐6 Mezináro
odní managem
ment Praha 20
007 Oeconom
mica 80‐245‐
978‐8
1243‐‐3 In
nternetovéé zdroje in
nformací:
•
Inform
mační portál EUROPE DIR
RECT ‐ http:///ec.europa.eeu/europedirect/index_ccs.htm •
Ministterstvo prům
myslu a obcho
odu ČR ‐ ww
ww.mpo.cz/essc •
Síť práávní ochranyy v oblasti vnitřního trhu ‐www.europ
pa.eu/solvit •
Poradenská a koorrdinační centtra pro transsparentnost kvalifikací ‐ www.europass.cz •
Portál poskytující iinformace o fondech Evrropské unie ‐‐ http://www
w.strukturaln
ni‐
fondy..cz •
Oficiállní portál pro
o podnikání aa export ‐ ww
ww. businesssinfo.cz •
Dokum
mentační střeediska inform
mační sítě EU
UROPE DIREC
CT ‐ http:///europa.eu//europedirecct/index_cs.h
htm •
Agentura pro podp
poru podnikáání a investicc CzechInvesst ‐ www.czeechinvest.orgg •
Hospo
odářská komora České reepubliky ‐ ww
ww.komora.ccz •
Centru
um pro regio
onální rozvoj ČR ‐ www.crr.cz/cs/ 90 Sp
polečný rozpočet EU, finaanční rámec na období 2007‐2013 4 Spole
ečný rozzpočet EU, E finaanční ráámec naa obdob
bí 2007‐‐2013 Ú
ÚVOD Evvropská unie hospodařří s vlastním rozpočte
em, který je j hlavním nástrojem k fin
nancování in
ntegračních aaktivit v rámci EU. Roční rozpočet stanoví, jakou
u částku lze n
na kaaždou činnosst čerpat. Vlastní zdroje ke krytí svýcch výdajů máá Evropské sp
polečenství o
od roku 1970
0. Rozpočet je kaaždoročně navrhován Evvropskou komisí a schvaalován tzv. rozpočtovou r
autoritou, tj. t
Raadou EU a Evvropským parlamentem. Ro
ozpočet mussí být vždy seestaven jako
o vyrovnaný, příjmy se teedy musí rovvnat výdajům
m. Ro
oční výdaje n
nesmí přesáh
hnout stropyy dané vícele
etým finančním rámcem pro jednotlivvé ro
oky a nesmí p
překročit limit vlastních zzdrojů stanovvený na 1,24
4 % HND EU. Sp
polečný rozp
počet Evropsské unie je společným dílem d
všech tří hlavních
h institucí EU
U. Náávrh rozpočttu sestavujee Evropská komise, k
poté
é jej předkláádá Radě ministrů finan
ncí (ECOFIN), která může do
o návrhu vnéést změny a a následně ho předává k projednání Evvropskému parlamentu. p
Ten pak mů
ůže návrh Raady přijmoutt, navrhnoutt další změny, neebo jako celeek odmítnout. Ro
ozhodování o
o rozpočtu jee rozděleno mezi Radu aa Evropský p
parlament z d
důvodu dělení výýdajů na povinné a nepovvinné. Po
ovinné výdajje, které tvoří kolem poloviny p
výd
dajů rozpočtu, musí býtt do rozpočttu zaahrnuty, prottože jsou vyttvářeny na zzákladě smlo
ouvy o ES (paatří sem větššina výdajů n
na Sp
polečnou zemědělskou politiku, aneebo výdaje na rozvojovou pomoc). U povinnýcch výýdajů může Evropský parlament navvrhnout pouze dílčí úpraavy, definitivvně rozhoduje Raada. Neepovinné výd
daje (struktu
urální fondy, sociální pro
ogramy, projeekty na ochrranu životníh
ho prrostředí, kullturu aj.) jssou v rozho
odovací pravvomoci Evro
opského parlamentu. Ve V
výýjimečných případech p
m
může EP návvrh rozpočtu
u odmítnout jako celek a vrátit ho k přřepracování. CÍÍLE KAPITOLY
Y Po
o prostudová
MĚT: defino
ovat hlavní příjmové a výdajové po
oložky společčného rozpo
očtu Evropskké unie popsat proces vzn
niku rozpočtu
u včetně rozd
dělení pravomocí mezi in
nstituce, kterré rozpoččet navrhují a schvalují vysvěttlit základníí principy, dle d nichž se
e společný rozpočet EEvropské unie sestavvuje 91 Sp
polečný rozpočet EU, finaanční rámec na období 2007‐2013 Po
o prostudová
znalossti z oblasti tvvorby společčného rozpoččtu Evropskéé unie přehleed o proporččním rozložeení příjmovýých a výdajo
ových položeek společnéh
ho rozpoččtu Evropskéé unie Po
o prostudová
CHOPNI: defino
ovat trendy v sestavováání společné
ého rozpočtu
u Evropské unie na dallší finančční rámec 92 Sp
polečný rozpočet EU, finaanční rámec na období 2007‐2013 4..1 Úvod d
do problem
matiky fiskkální politikky EU Sp
polečný rozp
počet Evropsské unie je ssestavován kkaždoročně rrozpočtovým
m orgánem, ttím je Rada EU a Evropský parlament, p
p
přičemž platíí, že Evropskká komise n
návrh rozpoččtu přředkládá. Ceelková výše aa výše hlavn
ních "okruhů" rozpočtu je definovánaa vždy několik let dopře
edu fin
nančním rám
mcem. Tradiččně je tento p
plán připravo
ován na sedm
m let. Ceelkový objem
m rozpočtu v roce 20
010 byl cca 140 mld. EUR, tj. 1,,2 % HND EU. E
Dllouhodobě roste r
zhruba stejně rycchle jako evropské hosspodářství aa pohybuje se stabilně mezi 1‐1,2 % HND
D. polečný rozp
počet EU je tyypově odlišn
ný od rozpoččtů suverénních států. Lišší se zejménaa v Sp
náásledujících ffaktorech: •
je zam
měřen pouze na několik m
málo položekk, •
je vždyy vyrovnaný = nepřipoušští deficity, •
oprotii HND celku jje poměrně malý ‐ státy mívají běžněě rozpočty přřes 40% HND
D •
má vlaastní příjmy, administrativa tvoří pou
uze jeho malo
ou část ‐ asi 5‐7 %. ZAPAMATTUJTE SI SSpolečný rozzpočet Evrop
pské unie jee sestavován
n každoročněě rozpočtovým orgánem
m, t
tím je Rada EU a Evro
opský parlam
ment, přičem
mž platí, že Evropská kkomise návrrh r
rozpočtu pře
edkládá. 4..2 Tvorbaa společné
ého rozpoččtu EU Sp
polečný rozpočet EU je tvvořen třemi h
hlavními zdroji příjmů. Jeedná se o tytto zdroje: •
•
•
tradičční vlastní zd
droje, které plynou do rozpočtu EU
U přímo (cla a zemědělsské dávky, kdysi jedin
ný zdroj, v so
oučasnosti asi a 12 % příjmů a s rozššiřováním EU
U a liberalizací globáln
ního obchodu dále klesá)), vlastn
ní zdroj z DP
PH (dnes 11 % rozpočtu a dlouhodo
obě klesá díky politickém
mu snižovvání marže – dnes 0,3 % d
daňového záákladu, výpoččet je poměrrně složitý) příspě
ěvek členskýých států dle HND (zbytek příjmů rozpočtu, ttedy asi 76 %, dlouhodobě stoup
pá díky snižování ostatnícch zdrojů – n
není nastavena pevná výšše, flexibiilně se z něj d
dofinancovává rozpočet do dohodnu
uté výše výdaajů). 93 Sp
polečný rozpočet EU, finaanční rámec na období 2007‐2013 Po
odpůrným zd
drojem rozpo
očtových příjjmů jsou dále příjmy z po
okut a poplatků EU (asi 1
1 % s p
poměrně vellkými výkyvyy) a v souvislo
osti s příjmy musí být zm
míněn i "britský rabat", te
edy sleeva pro Velkkou Británii vve výši dvou třetin jeho ččisté pozice (letos 4 mld
d. EUR, tedy asi 2 % celého ro
ozpočtu EU; na tuto úlevvu jsou naváázány další menší m
pro jin
né čisté plátcce, co
ož celý systém
m poněkud kkomplikuje).
Výýdaje společčného rozpočtu EU jsou rozděleny do d pěti okru
uhů (H ‐ hea
ading), z nicchž neejvětší jsou první dva – "udržitellný růst" (H
H1) a "ochrrana přírodních zdrojů a ho
ospodaření ss nimi" (H2): •
•
•
•
•
Udržittelný růst Ochrana přírodnícch zdrojů a hospodaření ss nimi Občan
nství, svobod
da, bezpečno
ost a právo EU jakko globální hráč Správn
ní náklady "U
Udržitelný rů
ůst" (H1) se dělí na dvaa podokruhyy – "Konkure
enceschopnost pro růstt a zaaměstnanostt" (H1a) ‐ 10 % rozpočtu,, spadají sem
m výdaje na vvědu a výzku
um, dopravn
ní a en
nergetickou infrastrukturu, budován
ní jednotnéh
ho trhu atd. a "Soudržnost pro růstt a zaaměstnanostt" (H1b) ‐ 35 %, peníze na rozvoj mén
ně vyspělých
h regionů skrrze strukturáální fo
ondy a Fond ssoudržnosti, mohou být použity mno
ohem volněji než prostředky z 1a. "O
Ochrana přírrodních zdro
ojů a hospod
daření s nimi" (H2) pod ssebou schovvává společnou zeemědělskou politiku a byyla to odjakžiiva největší ččást rozpočtu
u (v 80. letecch i přes 80 %
%), od
d 90. let se jíí ale vyrovnáává politika ssoudržnosti, která ji v ro
oce 2008 pop
prvé předběh
hla (4
47 mld. EUR na soudržn
nost proti 46
6 mld. EUR na zeměděělství). Tento
o trend nadáále po
okračuje a v roce 2013 budou výdaje na politiku ssoudržnosti o
o cca 12 % větší než výdaaje naa SZP. Zb
bytek H2 tvoří "Rozvoj venkova" (11 %, (
jde o o podporu technologick
t
ého rozvoje
e a ko
onkurenceschopnosti zem
mědělců, výd
daje na ochrranu životníh
ho prostředí a příspěvky ke zleepšení životní úrovně a a diversifikacci ekonomiky na venkovvě tak, aby nebyla závislá po
ouze na zemědělské prod
dukci). Neejmenším, ale rychle rostoucím okru
uhem je "Obččanství, svob
boda, bezpečnost a právvo" (H
H3) (neboli "vnitřní "
polittiky"), kterýý v současno
osti tvoří něěco málo přřes 1 % celé
ého ro
ozpočtu, ale od roku 200
07 do roku 20
013 se jeho objem téměěř zdvojnásob
bí (z 1,3 na 2
2,4 mld. EUR) a dá d se očekávvat další růsst, zejména v oblasti migrace (v rám
mci podokruhu 3a). H3
Okkruh "EU jakko globální h
hráč" ‐ (H4) ‐ neboli "vn
nější politiky"", 6 %, pokrýývá vnější akkce SZZBP, podporru kandidátsským zemím
m a nákladyy na rozšiřo
ování, politiku sousedsttví, ro
ozvojovou a humanitárníí pomoc (alee Evropský ro
ozvojový fon
nd, který obsstarává většinu po
omoci, stojí mimo samottný rozpočett a není do n
něj započítán
n), vnější obcchodní politiiku a nově také op
perační výdaaje Evropské služby pro vnější činnostt (ESVČ). 94 Sp
polečný rozpočet EU, finaanční rámec na období 2007‐2013 oslední okruh – Správní náklady (H5
5) ‐ 6 %, pokrrývá nákladyy na provoz vvšech institu
ucí, Po
je dlouhodoběě co do objem
mu konstanttní. GRAF 4.1 Výdaje rozp
počtu EU (20
000) v % Výdaje ro
ozpočtu EU
E (2000) v %
Řady1
1;
Administtrativ
a; 4,9;Řa
5
5%
ady1;
Rezerva; 1,3;
1%
Řady1;
Předvstupní
pomoc; 3,4;
3%
Řady
y1;
Zahran
niční
akce; 4,,6; 5%
Řady1;
Strrukturální
fon
ndy; 34,8;
35%
Řa
ady1;
Země
ědělstv
44,5
5; 45%
Řady1;
Vnitřní
po
olitiky; 6,5;
8%
Zd
droj: Eurostat, 2007 GRAF 4.2 Výdaje rozp
počtu EU (20
010) v % Řadyy1; (2010) v %
%
Řady1; Výdaje roz
Řady1; EU zpočtu EU Správ
vní Občanství, jako globálníí nákladyy; 6; svoboda, hráč; 6; 6%
6%
%
b
bezpečnost a p
právo; 2; 2%
Řady1; Rozvo
Ř
oj venkova; 11;; 11%
Ř
Řady1; Udržitelný
růst;; 45; 45
Řady1; Ochrana O
přřírodních z
zdrojů a hospodaření s mi; 30; 30%
nim
Zd
droj: Eurostat, 2011 95 Sp
polečný rozpočet EU, finaanční rámec na období 2007‐2013 D
DEFINICE SSpolečný rozzpočet EU je na příjmo
ové stráně tvořen násleedujícími hlavními zdro
oji p
příjmů: •
tradiiční vlastní zdroje •
vlasttní zdroj z DP
PH •
přísp
pěvek členskkých států dle HND SSpolečný rozzpočet EU je na výdajo
ové straně tvořen násleedujícími hlavními zdro
oji v
výdajů: •
Udržžitelný růst •
Ochrrana přírodn
ních zdrojů a hospodařen
ní s nimi •
Občaanství, svobo
oda, bezpečn
nost a právo
o •
EU jaako globální hráč •
Správvní náklady 4..3 Vícelettý finančníí rámec EU
U Vííceletý finan
nční rámec existuje jakko nástroj střednědobé
s
ého plánování financováání ro
ozpočtu EU o
od roku 1988
8. První byl pěětiletý (1988
8‐1992), všecchny následu
ující sedmiletté. Pů
ůvodně stályy zcela mim
mo primárn
ní právo a byly zakotvveny meziinstitucionálníími do
ohodami (meezi Radou, EP
P a Komisí, p
poslední ze 1
17. května 20
006 na roky 2
2007‐2013), od Lissabonské sm
mlouvy jde o součást oficiiální finančníí procedury10. bsahuje strop
py jednotlivýých okruhů, p
podokruhů aa rozpočtu jaako Vííceletý finančční rámec ob
ceelku. Do Lisaabonské smlo
ouvy existovval nástroj flexibility, kteerý umožňovval každoroččně přřesunout čáástku do 0,,03 % HND EU řádným
m legislativn
ním postupeem a vyššíí s jednomyslným
m souhlasem Rady, Lisabo
onská smlouva však již tu
uto možnost neobsahuje
e. V současnosti platí finančn
ní rámec na rroky 2007‐20
013. 10
viz článek 31
12 Smlouvy o
o fungování Evropské unie 96 Sp
polečný rozpočet EU, finaanční rámec na období 2007‐2013 4..4 Rozpočet EU po roce 2013
Prráce na víceletém finanččním rámci na n dobu od roku 2014 už začaly, diiskuse se ve
ede uvvnitř států, v v Evropském
m parlamentu
u i na veřejn
nosti, ale naplno se začn
ne až ve chvvíli, kd
dy Komise přředloží podkladový mateeriál (EK má jjako jediná p
právo legislaativní iniciativvy, beez jejího návrhu se nemů
ůže nic přijmo
out). Naa straně příjjmů se očekkává vypuštěění příjmu z DPH (má ko
omplikovanýý výpočet, jeho výýběr je adm
ministrativně náročný, zn
nevýhodňuje
e chudší zem
mě a nepřeedstavuje přříliš dů
ůležitou část příjmů). Ko
omise pravděpodobně taaké předloží návrh na ně
ějaký nový vvlastní zdroj (např. nějakkou fo
ormu evropské daně neb
bo ekologických daní), ktterý ale pravvděpodobněě nebude přijat (alespoň ne nyyní, možná vv budoucnu). bně Uvvažuje se taaké o zavedení evropsských dluhopisů, které ale také pravděpodob
neeprojde. Naa straně výdajů se předp
pokládá dalšíí posilování o
okruhu 1 na úkor společné zemědělsské po
olitiky (pozo
or ‐ pojmeno
ování i očíslování okruh
hů se mění s každou FP
P, takže příšště mohou být utřříděny úplněě jinak), čemu
už se ale bud
dou zemědělské státy (v čele s Franciií a Po
olskem) brán
nit a budou n
na oplátku po
ožadovat nárrůst výdajů n
na rozvoj ven
nkova. V rámci spoleečné zemědělské politikky se navíc uvažuje o zavedení z
spolufinancováání čleenskými státy, Francie a další zápaadní státy zaase prosazujjí zachováníí rozdílné výýše plateb pro staré a nové čleenské státy. Po
olitika soudrržnosti bude pravděpodo
obně obohacena o systéémovější mo
odel fade‐ou
utu (o
omezené možnosti využívvání prostředků pro regiiony, které ttěsně překraačují nastave
ené hrranice HDP na n osobu) a možná dojd
de k částečnému přesun
nu prostředkků ve prospě
ěch po
odokruhu 1aa (ten jednaak slibuje větší v
návratn
nost v budo
oucnu skrze technologiccký ro
ozvoj, jednakk z něj mohou čerpat i bohatší státy, s
což see jim líbí, aa jednak bu
ude po
otřebovat no
ové prostředky na velké p
projekty, jako je Galileo n
nebo ITER). Okkruh 3 má am
mbici zachovvat si stávající rychlost rů
ůstu, okruh 4
4 vzroste mo
ožná lehce dííky zaavedení ESVČ, správní výdaje v
zůstaanou nadále
e pravděpod
dobně konsttantní. Zvláštní prrostředky bu
ude také třeeba vyčlenit pro státy, které v průběhu platno
osti finančníího ráámce vstoupíí do EU, což b
bude pravděěpodobně Ch
horvatsko a Island. Ceelkově by výýše rozpočtu neměla přesáhnout p
1,2 % 1
HND EU‐27, očekkává se, že se naaopak bude spíš snižovvat. Lisabonská smlouvaa ukládá minimální m
délku víceleté
ého fin
nančního rám
mce na 5 lett, za standard je nyní považováno sedm, s
ale prroslýchá se, že Ko
omise chce navrhnout n
deset let s prrůběžným přřezkumem v v polovině to
ohoto obdob
bí ‐ fin
nanční rámec by pak plattil v letech 20
014‐2023. 97 Sp
polečný rozpočet EU, finaanční rámec na období 2007‐2013 KONTROLNÍÍ OTÁZKY Kdo jje zodpovědný za přípravvu a schválen
ní společnéh
ho rozpočtu EEU Jakým
m způsobem
m by orgányy EU řešily případný p
defficit společnéého rozpočttu EU? Může takováá situace nasstat? Jaká je přibližná vvýše společn
ného rozpočttu EU? Dokáážete alespoň přibližně vvyjádřit proporční rozděleení finančnícch prostředkků spoleečného rozpo
očtu EU mezzi jednotlivá vvýdajová opaatření? Defin
nujte co je to t tzv. "Víceeletý finančn
ní rámec", a a v jakém období tohotto rámcce se právě n
nacházíme?
Jaké základní sku
upiny příjmů společného rozpočtu EU
U znáte? S
SHRNUTÍ KA
PITOLY SSpolečný rozzpočet Evrop
pské unie jee sestavován
n každoročněě rozpočtovým orgánem
m, t
tím je Rada EU a Evro
opský parlam
ment, přičem
mž platí, že Evropská kkomise návrrh r
rozpočtu pře
edkládá. Celková výšee a výše hlavních "okrruhů" rozpo
C
očtu je definována vždyy několik le
et d
dopředu fina
ančním rámcem. Tradičněě je tento pláán připravovván na sedm let. Dlouhodobě roste zhrub
D
ba stejně ryychle jako evvropské hosspodářství a pohybuje se s
s
stabilně mez
i 1‐1,2 % HND. SSpolečný rozpočet EU je typově odlišný od rozpočtů suverénn
ních států. Liiší se zejmén
na v
v následujícíc
ch faktorech: •
je zaměřen pouzee na několik málo polože
ek, •
je vžd
dy vyrovnaný = nepřipou
uští deficity,
•
oproti HND celku je poměrn
ně malý ‐ sttáty mívají běžně b
rozpočty přes 40%
% HND •
má vvlastní příjmyy, administraativa tvoří po
ouze jeho maalou část ‐ asi 5‐7 %. 98 Sp
polečný rozpočet EU, finaanční rámec na období 2007‐2013 STTUDIJNÍ LITEERATURA ŠR
REIN, Z. TÝÝČ, V. VILAMOVÁ, Š.: Mechanism
my Fakultaa hospodářskké národo
ohospodářskká Praha politiky VŠE Evropské unie 2000 80‐‐7079‐946‐3 Základy práva nie Leges
Evropské un
pro ekonom
my. 6. vyd. Praha 2010 978
8‐80‐87212‐6
60‐8 Jak získat finanční zdroje EU. Praha 2004 80‐‐247‐0828‐0 GRADA
A Publishing, a. s. nternetovéé zdroje in
nformací:
In
•
w.strukturaln
ni‐
fondy..cz •
Dokum
mační sítě EU
UROPE DIREC
htm •
Agentura pro podp
ww.komora.ccz Hospo
•
Centru
um pro regio
onální rozvoj ČR ‐ www.crr.cz/cs/ 99 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích 5 Globáální pro
oblémy podnikkání na mezináárodních
h trzích Ú
ÚVOD Taato kapitolaa Vám poskkytne potřeebný přehle
ed o základ
dních pojmeech v oblassti globalizace p
podnikání na mezináro
odních trzích
h. Vzhledem
m k tomu, žže se jedná o po
ojem velmii aktuální, řeší se v této souvislostí velké množství n
nejrůznějšícch prroblémů naa celosvětovvé úrovni. Úspěšnou se může sttát pouze taková firma, ktterá se tomuto treendu, co nejlépe přizpůsobí p
a vyvine potřebno
ou ko
onkurenceschopnou sttrategii. Globalizace zzasahuje do
o všech sférr společnostti, v podnikáání se jednáá o reakci n
na přřesycenost domácích trhu, alokkace kapitálu, využívání levnějšícch zdrojů či m
monitorován
ní a využíván
ní komparattivních výho
od. Hlavními trendy v tétto oblasti jsou pru
udce se rozvíjející interaktivitty ekkonomickýcch subjektů
ů podporované moderrními techn
nologiemi aa podporujíící ro
ozvoj spotřeby a inveestic (dereggulace trhů
ů). Síla info
ormace rad
dikálně mění zp
působ komu
unikace lidí,, mění obch
hod i podnikkání. Přřirozeným důsledkem
m těchto vývojových tendencí je j vznik nadnárodnícch sp
polečností, kdy se někkteré slabší státy dostávají do vleeku těchto společnosttí. Jin
nou nevýho
odou je takéé zneprůhleednění mnoha aktivit pro veřejnosst, ale i státní sp
právu. Prro řešení globálních problémů p
byly ustanovveny mnoh
hé globální mezinárodní orrganizace, které se zabývají jeednotlivými oblastmi svého zájmu. Rovně
ěž intersociální a ekosociální a antroposoc
a
iální problémy řeší nejrůznějjší m
mezinárodní organizace, většinou sse jedná o o
organizace h
humanitární. CÍÍLE KAPITOLY
Y Po
o prostudová
MĚT: definovat zzákladní pojm
my týkající see globalizace na mezináro
odních trzích
h porozumět globálním problémům a jejich dopad
dům na podn
nikání rozlišit jednotlivé globállní organizacce 100 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích charakterizo
ovat hlavní p
příčiny globalizace popsat dereegulaci jako jjednu z podm
mínek pro ro
ozvoj globalizzace Po
o prostudová
dobré příklaady z oblasti podnikání nadnárodních
h společnostíí schopnost o
orientovat see v mezináro
odní humanittární pomoci znalosti ohledně globáln
ní politické eekonomie Po
o prostudová
CHOPNI: orientovat sse v intersociálních, ekossociálních a aantroposociáálních probléémech orientovat se v základ
dních pojmeech a souvislostech glo
obalizace jakko aktuálníh
ho celosvětovéého problému 101 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích 5..1 Základ
dní problé
émy glob
balizace a a jejich vliv v
na m
mezinárod
dní podnikkání V současné do
obě je feno
omén globalizace velmi frekventovaaný, protožee se projevu
uje tééměř ve všech oblastech lidské činnossti jako je naapř. obchod, ekonomika, kultura apod. Gllobalizace zahrnuje z
růzzné změny společnostii, které ved
dou k většíí propojeno
osti po
olitických, so
ociokulturnícch a ekonom
mických udáálostí na glo
obální úrovn
ni. Jedná se
e o prroces tzv. „srůstání světaa“, resp. sbliižování kultu
ur a ekonomik různých n
národů a států, v podstatě se jedná o zm
menšování svvěta. Roste tak t vzájemná provázano
ost mezi vše
emi lid
dmi. Globalizzaci lze také chápat jako nerovný pro
oces, v jehožž důsledku see některé čáásti svvěta relativn
ně přibližují, zatímco jin
né relativně oddalují. Tyyto nové vzzdálenosti jssou urrčeny rychlo
ostí přenosu
u informacíí a jsou přřímým důsledkem úrovně integraace jednotlivých míst do sysstému globáální ekonom
miky. Globalizace je taaké spontán
nní, neeřízený procces stále inttenzivnějšího
o propojení zemí světaa v jediném ekonomické
ém syytému. Exxistujeněkollikdruhůglo
obalizace:
olitická Gllobalizace po
Jeedná se o šííření politickkého systém
mu v celosvě
ětovém měřítku do velkkého množsství jin
ných států. Tento T
proces může prob
bíhat cíleně a řízeně mo
ocensky silněějšími státy ve sn
naze o prosaazení stejnéh
ho politickéh
ho zřízení jakko ve vlastníí zemi. (Příklad: vměšováání USSA do politikky Iráku, Afgghánistánu, Libye, Kuby, Číny, apod..) Tento proces však mů
ůže prrobíhat také zcela sponttánně neřízeným vlivem vyspělejších
h států. (Příkklad: spontán
nní šířření parlameentní demokrracie v jedno
otlivých zemíích). Gllobalizace ekkonomická Prroces, který jde ruku v ruce v
s liberalizací světtového obch
hodu, spojený s nárůste
em ob
bjemu mezin
národně obch
hodovatelnéého zboží a sllužeb. Exxtenzivní rozzvoj vyspělýých zemí způsobuje šíře
ení zde vyro
obeného zboží do dalšíích věětšinou rozvojových zem
mí světa. (Přííklad: Rychlé
é občerstven
ní Mc Donalld´s v Káhiře
e či ob
bchody Baťa na Kubě.) Gllobalizace ku
ulturní Gllobalizace ku
ulturní znam
mená šíření p
prvků materiální i duchovvní kultury d
do jiných zem
mí. Hllavními centry globalizacce jsou v přeevážné většin
ně velká města, kde se kkulturní rozd
díly stíírají nejvíce. Např. Londýýn, kde je veelké množstvví přistěhovaalců, kteří zde přinesli no
ové vliivy, příkladem je zejmén
na stravováníí (existují zde
e čínské, itallské, francou
uzské či indiccké reestaurace). P
Přistěhovalecctví je patrnéé také v Seve
erní Americee (Mexičané a Portorikán
nci zeejména v USA
A) nebo na A
Arabském poloostrově (In
ndové, Pákisttánci). očátky globaalizace jsou známy již zee starověku (např. helén
nismus, Římské impérium) Po
zeejména v pod
době prolínání kultur. Neejvětší posun
n však zaznam
menala až v 19. a 20 století prrostřednictvíím technickýých a ekonom
mických změ
ěn. Důležitým
mi milníky globalizace byyly 102 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích m
cká (12. – 16
6. stol.), průmyslová (po
očátek 18. sttol.) a politiccká třii revoluce merkantilistic
(1
19 a 20 stolettí). Hllavní příčinyy globalizace: •
Liberaalizace mezinárodního obchodu, o
odstraňování překážek m
mezinárodníího obcho
odu (cla, kvótty), otevíráníí trhů (Schen
ngenská dohoda). •
Techn
nický pokrok v dopravě, rrychlejší přem
misťování lidí a zboží z místa A do míssta B (letaadla, rychlovvlaky, lodě).
•
Okamžité šíření informací do n
nejrůznějších
h koutů planeety (internett, média). •
Utvářeení jednotnýých trhů (uniffikace), otevvírání trhů meezinárodním
m investicím. •
Symbo
olem globaliizace se staly národní firmy f
a řetězzce (např. n
naftařská firm
ma Shell, firma Coca‐C
Cola, apod.
Hybné síly gglobalizace
SCHÉMA
A 5.1 Rámcové podmínky
D
Deregulace Kooperace/int
K
tegrace Otevření býva
O
lých p
plánovaných h
hospodářství
Technologický
T
ý pokrok Faaktory poptávvky Faktory nabbídky
Eco
onomie of Scaala Homogenizaace poptávky Vyssoké nákladyy na omácích trhů Nasycení do
Globalizacce
výzzkum a vývoj o nových Poptávka po
Kráátké životní sílících trzích
h cykkly výrobků Faktory ko
onkurence
Existence glob
E
bálních k
konkurentů ání a imitace
Paralelní chov
P
Výhody prvníc
V
ch příchozích
Prramen: KUTTSCHKER, M., M SCHMID, S. Internattionales Ma
anagement 4
4. bearbeiteete Au
uflage. Müncchen : Sein, 2
2004 103 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích Hllavníproblém
myglobaliza
ace:
1))
Nebezzpečí válek Neebezpečí války světového rozsahu,, zejména při p využití zbraní hromaadného niče
ení (jaaderné, chem
mické, biologgické zbraněě). Po konci sstudené válkky hrozí napětí v oblaste
ech Assie např. mezi Indií a Pákkistánem, dále jaderný program Seveerní Koreje a Íránu. Snahou o řešení této h
hrozby je celosvětová spolupráce (OSSN), lokální b
bezpečnostní pakty (NATTO) mokracii apod
d. a programy vláád ohledně vvýchovy k toleranci, dem
2)) Teroriismus Motivace tero
M
oristů může být politickáá (anarchisté
é), nacionální (baskická EETA, irská IRA
A), nááboženská (islámská (
All‐Káida) neb
bo osobní (výkupné, narušená n
ossobnost). Jaako prrostředky vo
olí atentáty (včetně sebeevražedných)), vydírání a únosy. Vedle obětí a škkod zp
působených útoky předsttavuje teroriismus skrytou hrozbu pro
o demokraciii (občané kvvůli beezpečí přisto
oupí na omeezení lidskýcch práv a svvobod). Mezzi nejznáměější teroristiccké orrganizace pattří např.: All‐Káida militantní islám
mská organizzace založena na konci 80. let 20. Sto
oletí, do jiných zem
mí. hlavním cílem je nastoleníí pouze muslimských státtů a šíření islámské víry d
oboda) ETTA (Euskadi TTa Askatasuma = Baskický stát a svo
naacionalistickéé hnutí založžené v roce 1
1959, syymbolem je h
had (tajnost a vytrvalost)), který se ovvíjí kolem sekkyry (síla), ideologií je maarxismus a leeninismus. nutí HAMÁSS (hnutí islám
mského odpo
oru) Hn
paalestinské islamistické militantní hnutí, které vzniiklo v roce 19
987, v ssoučasnosti členové ostřřelují z Pásma Gazy izraellská města,
neejznámějším představitelem byl Usám
ma bin Ládin. Isllámský fund
damentalism
mus po
ožaduje návrrat k životu p
podle Koránu
u a islámskéh
ho práva šaríía, trvvá na tradičn
ním postavení ženy, očišštění od vlivů
ů západní civvilizace a návvrat k teokraacii (vládě kněžskéé vrstvy). 104 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích 3)) Růst p
populace Veelkým problémem je neeustále se zvyšující z
poččet obyvatel Země a také zvyšující se teempo tohoto
o růstu. V rocce 1960 bylo
o na Zemi asii 3 mld. Obyvvatel, v roce 1990 jich byylo jižž dvojnásobeek a v roce 2
2050 hrozí nárůst až na 10 mld. obyyvatel. Růst p
počtu obyvatel klaade zvýšené nároky na n životní prostředí, lokálně dochází k vyčeerpání zdro
ojů, needostatku vo
ody, potravin
n a zemědělské půdy. Neejvětší přírů
ůstek obyvaatelstva zazznamenávajíí chudé zeemě, což zhoršuje jejiich ekkonomiku, lid
dé nemají prráci, bydlení a často ani nemají co jísst. Proto takké roste tlak na migraci do vysspělých zemíí. Řešením jee růst životníí úrovně rozvojových zem
mí, dostupno
ost ntikoncepce, změna živo
otního stylu, orientace naa vzdělání, ccestování, kaariéru. (Evrop
pa, an
USSA: klesá po
očet narozených dětí ‐ na prvním místě je kaariéra, existuje plánovaané ro
odičovství; zaaostalé zeměě: naopak rosste počet narozených dětí). 4)) Smrte
elné chorobyy Dííky globalizaci resp. cesttování, kteréé je s ní neo
odmyslitelně spjato a rovvněž obchod
dní výýměně na veelké vzdáleno
osti může choroba zničit celé lidstvo na rozdíl od
d dřívějška, kkdy měly epidemiee spíše lokállní charakterr v určité oblasti. Díky neezodpovědnému používáání léků časem zm
mutovala řad
da virů tak, žže jsou proti nim imunní,, což předstaavuje obrovsské oh
hrožení pro lidstvo i v příípadě dříve ccelkem běžnýých léčitelnýých nemocí. Zvvlášť v rozvojjových zemícch je např. A
AIDS vážným problémem
m, který dále zhoršuje jejiich ekkonomickou situaci. Řešeením může b
být podpora zdravotnickéého výzkumu
u, spolupráce
e v ráámci WHO, zpřístupnění kvalitních léků i chud
dým zemím, které ale nesmí penííze zp
pronevěřit. N
Nejnebezpečnějšími nemoci, které v gglobálním m
měříku ohrožu
ují lidstvo, jssou naapř. HIV, SAR
RS, Ebola, či rrůzné pandeemie chřipky.. 5)) Nerovvnoměrný ekkonomický vvývoj Ceelkové lidstvvo sice neeustále bohaatne, nicmé
éně stále více v
nerovn
noměrně. 10
0% neejbohatších llidí vlastní 90
0% světovéh
ho majetku. Cca 50 % stáátů na světě (což je zhru
uba 10
00) ohrožuje bída. Rozdíly se zvyšují vv rámci jedno
otlivých zem
mí i mezi celým
mi regiony. Čaasto se hovoří o napětí m
mezi chudým
m rozvojovým
m Jihem (jižníí Amerika, jižžní Asie, Afrikka) a bohatým Sevverem (Evropa, severní A
Amerika, Jap
ponsko). Světt se dělí na ttzv. centra, kkde see koncentrujíí informace, peníze a mo
oc, a periferie
e, jež jsou záávislé na centru, vykonávvají neekvalifikovan
nou a špatně placenou práci. Díky rostoucím rozdílům r
se zvyšuje riziiko náásilného kon
nfliktu, rostou počty přistěhovalců
p
ů do vyspělých zemí, h
hrozí naruše
ení so
ociálního smííru. 6)) Ekologgické problémy Vlivem procesů globalizaace se snižu
uje množstvví neobnovittelných zdro
ojů na zemii a Například fossilní paliva do
o několika desítek let zce
ela naaopak se zvyyšuje množství odpadů. N
vyymizí, naopaak zvyšující se celosvěto
ová spotřeb
ba vede k prrudkému nárůstu odpad
du, ktterý je potřeeba nějak likkvidovat. Člo
ověk narušil ekologickou
u rovnováhu
u a je potře
eba slaadit ekonom
mický, ale přeedevším ekologický zájem
m. 105 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích M
Mezi hlavní ce
elosvětové ekkologické pro
oblémy patříí: Gllobální oteplování ‐ díkyy spalování fosilních f
paliiv (ropa, zem
mní plyn, uh
hlí) a intenzivvní zeemědělské čiinnosti rostee v ovzduší množství m
skleníkových plynů p
(oxid u
uhličitý, metaan, vo
odní páry), ktteré zabraňu
ují zpětnému
u odrazu slun
nečních paprrsků do kosm
mu = skleníko
ový effekt. Teplota Země se zvyyšuje, tání leedovců zvedáá hladiny mo
oří, zvyšují see výkyvy počasí (to
ornáda, záplavy, vlny ved
der). Ozzonová díra – její vznik zapříčiňují tzv. t freony (používaly see v ledničkácch, sprejích). Z freeonů se ve sstratosféře (1
10 až 50 km nad povrche
em) odštěpu
uje fluor a ch
hlór. Tyto prvvky see pak dále podílejí na katalytickém
m rozkladu ozónu a snižují tak ob
bsah ozónu ve stratosféře. Ozónová O
vrstva pak absorbuje a
čáást ultrafiallového zářeení, které má m
neepříznivé účinky na Zemi, a tíím umožňu
uje lepší proniknutí p
nebezpečnýcch, kaarcinogenních UV‐B a UV
V‐C záření. Dů
ůsledkem je např. rakovvina kůže. Neejvětší ozóno
ová díra je nad Austrálií a Antarktido
ou, ale také nad JJižní Ameriko
ou. Používán
ní freonů byllo již zakázáno, ale ještěě zhruba 10 let ude trvat, než n skončí škodlivá činn
nost již vypo
ouštěných láátek. Teprvee potom bu
ude bu
do
ocházet k obnovování ozónové vrstvyy. Zn
nečištění ‐ skkládky, zamo
oření ovzdušíí (oxidy síry aa dusíku reagují s vodní párou, vznikkají kyyseliny sírováá a dusičná == kyselé deště), znehodno
ocení vod (sp
plašky, hnojiva, těžké kovvy, ztroskotání taankerů, haváárie ropných
h věží apod.). Znečištění přímo ohrrožuje zdravíí a mů včetně čllověka. živvot všech živvých organism
PŘÍKLAD 1 V březnu 20
V
001 přišel brrazilský ropn
ný gigant Petrobas o neejvětší ropno
ou plošinu na n
s
světě a o des
set zaměstnanců. Plošinou P‐36 otřáásla 15. březzna série výb
buchů a o pě
ět d později se dní s kolos pottopil do hlo
oubky 1350 metrů asi 125 1 kilometrrů od pobřežží b
brazilského s
státu Rio dee Janeiro. Do D moře uniiklo nejméně 350 000 litrů surové i z
zpracované r
ropy, záchran
nářům se ji aale podařilo zzneutralizovaat. V Americe do
V
ošlo k hrozivvé ekologickéé katastrofě, 20. dubna 2010 vybuch
hl podmořskký r
ropný vrt v M
Mexickém zállivu 70 km od
d amerických
h břehů. Vrak vrtné plošiiny se nachází v hloubce 15
v 500 metrů pod p hladinou
u. Ropná skvrna ohrožo
ovala pobřežží americkéh
ho s
státu Louisia
na, Mississip
ppi, Alabamaa a Florida, kd
de žijí vzácníí ptáci a dalšší živočichové
é. S
Skvrna ropy byla skoro vvelká jako Čeeská republikka. Do zálivu
u teklo 850 0
000 litrů rop
py d
denně. TTéměř měsícc po haváriii se podařilo odborníkkům částečně dostat ún
nik ropy po
od k
kontrolu. Do
poškozenéh
ho vrtu nasu
unuli speciáln
ní trubku o p
průměru 15 cm se zátko
ou n
na konci a ro
pu odsávají do tankeru, který kotví n
na hladině. 7)) Rozvo
oj vědy a tech
hniky V převážné věětšině oblastíí lidské činno
ostí dal rozvo
oj vědy a tecchniky užiteččné vynálezy ke zjeednodušení lidské prácee, zvýšení infformovanostti a zkvalitněění lidského života. Existtují vššak také vynáálezy, jejichžž zneužití přeedstavuje pro člověka po
otenciální hrrozbu, jedná se 106 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích ně hromadnéého ničení, klonování, čtení č
genetického kódu, atd. Bohužžel naapř. o zbran
v některých případech p
zaa těmito vynálezy poku
ulhává legislativa, někdyy se řeší taaké morálnost a amorálnost dané skutečnosti, apod. D
DEFINICE Globalizace zahrnuje rů
G
ůzné změny společnostii, které ved
dou k větší propojenossti p
politických, s
sociokulturn
ích a ekono
omických udáálostí na glo
obální úrovn
ni. Jedná se o p
proces tzv. „srůstání „
světa“, resp. sbližování kultur a ekon
nomik různýých národů a s
států, v pods
statě se jedn
ná o zmenšování světa. R
Roste tak vzáájemná provvázanost mezi v
všemi lidmi. Z
ZAPAMATUJT
TE SI D
Druhy global
lizace: •
Globalizace politická, •
Globalizace ekon
nomická, •
Globalizace kultu
urní. H
Hlavní příčin
y globalizace
e: •
Liberralizace meziinárodního o
obchodu, •
Technický pokrokk v dopravě,
•
Okam
mžité šíření informací do nejrůznějšícch koutů plan
nety, •
Utváření jednotn
ných trhů (un
nifikace), ote
evírání trhů m
mezinárodním
m investicím, •
Symb
bolem globalizace jsou národní firmyy a řetězce. H
Hlavní problé
émy globalizzace: •
Nebeezpečí válek •
Terorismus •
Růst populace •
Smrttelné choroby •
Nero
ovnoměrný eekonomický vvývoj •
Ekolo
ogické probléémy •
Rozvvoj vědy a tecchniky 107 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích 5..2 Pozitivvní a negattivní dopad
dy globalizzace na podnikání pulsem pro zahájení glo
obalizace byly ekonomickké aktivity, kkteré se začaaly Záákladním imp
přřesouvat z lokální nebo
o národní úrovně řízeníí, organizacee, výroby a vlastnictví na úrroveň globální. K tomuto jevu dochází ve v světě zhruba v průbě
ěhu posledn
ních 30 až 3
35 let, přičem
mž očátku přesu
unu řízení a organizace služeb a výýroby z čistěě národní na mezinárod
dní po
úrroveň spatřu
ujeme po drruhé světovéé válce, kdyy některé am
merické firm
my (např. Ford, Geeneral Moto
ors nebo Exxo
on) přesouvaaly některé vvýrobní kapaacity do zápaadoevropskýých států v rámci p
programu prro obnovu po
oválečné Evrropy. Západo
oevropské a jjaponské firm
my zaačaly používaat tuto techn
niku později.
obalizace do
ošlo také k vyytvoření novvého modelu
u mezinárodn
ní dělby prácce, V důsledku glo
kd
de hlavním faktorem jee finanční náročnost n
na zaplacení pracovních
h sil. Proto se po
obočky nadn
národních firem postupně přesouvalii z mateřskýcch zemí do zzápadní Evro
opy a USA (70. a 80. léta), po
ozději do střřední Evropyy (počátek 90. 9 let) a v ssoučasnosti do opy, jižní a jih
hovýchodní A
Asie, resp. tam, kde byla levnější praccovní síla. výýchodní Evro
SCHÉMA
A 5.2 Nová mezin
národní dělb
ba práce v ekonomickké globalizaace a potažžmo v glob
balizaci obecné hrají tzv. Hllavní roli v naadnárodní společnosti s
(transnation
nal corporation, TNC; multinationa
m
al corporatio
on, M
MNC). 108 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích Prro tyto společnosti jsou ccharakteristiccké následující znaky: •
Vyvíje
ejí své ekono
omické aktivity na něko
olika národn
ních trzích, které spočívvají především v úpln
ném nebo částečném č
vlastnictví v
po
oboček, příp
padně v jinýých u
míít rozhodující vliv na řízení ř
společčnosti – např. formáách, které umožňují franch
hising. •
Využívvají odlišno
osti mezi je
ednotlivými státy, kterrými jsou n
např. politiccké podmínky, regulačční mechanissmy, dotačníí politiku apo
od. •
v
geografickou flexibilitu, f
podle p
vývojee místních p
podmínek tyyto Mají vysokou podniky (cena praacovní síly, systém s
investičních pob
bídek, vznik konkurenčníích firem, apod.) rychle přesouvají své provozyy do jiných ččástí světa. PŘÍKLA
AD 2 Jako příklad nadnárodníího gigantu můžeme uvvést švýcarskkou potravin
nářskou firm
mu N
Nestlé. 8
87% aktiv, 98% prodejů a 97% zam
městnanců té
éto firmy pochází ze zah
hraničí. Tentto p
počet je způs
soben především malým domácím trhem ve Švýccarsku. Hllavními příččinami vzniku nadnáro
odních společností je eliminace konkurenčníích sp
polečností, minimalizace m
výrobních nákladů n
a také rozšíření trhu pro naabízené zbožží a slu
užby. PŘÍKLA
AD 3 Některé společnosti majíí ve svém oboru činnosti monopol, jee to např. Microsoft, Inte
N
el; o
oblast auditu
u ovládají v současnosti ččtyři velké firrmy (tzv. Velkká čtyřka). V oblasti výýroby autom
V mobilů představuje pět největších společnostíí dvě třetin
ny c
celosvětovéh
ho trhu (GM, Volkswaagen Group
p, Toyota, Ford, Hond
da) v oblassti e
elektroniky p největšíích firem ovvládá polovinu trhu, v produkci occeli, osobnícch pět p
počítačů, ch
hemikálií a ropných pro
oduktů pět největších firem produ
ukuje třetin
nu v
výrobků. Naadnárodní sp
polečnosti m
mohou vznikat těmito zp
působy: 1. Prostřřednictvím přímých p
zahrraničních invvestic (foreiggn direct investments, FDI) mateřřské firmy formou výstavvby nových provozů. 109 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích p
zahrraničních invvestic mateřřské firmy fo
ormou akvizice 2. Prostřřednictvím přímých existujjící firmy. 3. Fúzí dvvou nebo vícce firem z různých států.
Mezi nadnárodními společčnostmi hrajíí v rámci globalizace důleežitou roli firrmy poskytujjící M
slu
užby, jako jsou: finančn
nictví, porad
denství, právvo, obchod s nemovitostmi, reklam
ma, média apod. TTyto společn
nosti se nejčaastěji koncen
ntrují v tzv. gglobálních m
městech jako
o je naapř. Londýn, Tokio či New
w York. V těcchto městech
h se rovněž kkoncentrují ffinanční služb
by, ktteré spoluvyttváří nový ceelosvětový fin
nanční systém. Tento sysstém spočíváá především na glo
obálním non
n‐stop obcho
odování s měěnami, akciem
mi a dalšími finančními p
produkty. Jaako kladné vllivy nadnáro
odních společností může
eme označit:

aplikaci n
nových modeerních techno
ologií a výrob
bních postup
pů, nárůst výýrobních kapaacit, rozšíření počtu pracovních míst,
zvýšení přříjmů do státtních rozpoččtů, zlepšení o
obchodní bilaance země.
K záporným vlivům naopaak řádíme náásledující vlivvy: dnotlivých poboček p
neejsou zpětně investováány v místě vzniku, ale a
Zisky jed
přemístěn
ny do sídla sspolečnosti, odkud jsou přerozdělovvány (odliv kkapitálu z míssta jeho vznikku). Úniky naa daních, které k
jsou způsobeny používáním tzv. transsferových ce
en. Transfero
ové ceny jso
ou vnitropod
dnikové ceny – ceny, pomocí p
nichžž si jednotliivé meziprod
dukty předávvají pobočky nadnárodní firmy. PŘÍKLA
AD 4 Díky takovým
D
m cenám mo
ohou firmy obejít o
vysoké
é daně z příjjmu – transfferové ceny u d
dovozu se na
asadí vysoko,, zatímco u vvývozu nízko. Výsledkem může být prrodej výrobkku f
firmy ze státu
u s vysokou d
daní z příjmu
u do země s d
daní nízkou ((daňová oázaa). V
Výrobek je dále d
s mnoh
hem vyšší cenou c
prodáán další pob
bočce. Zisk vvzniklý z tétto t
transakce je deponován vv daňové oázze. K
K nejznámějš
ším daňovým
m rájům pattří např.: Kaajmanské osttrovy, Baham
my Bermudyy, M
Monako či Li
chtenštejnskko. Sp
polečnosti, které se nedaají nazývat naadnárodními společnostmi, musí mo
onitorovat vlivy glo
obalizace a p
přizpůsobovaat svou strategii a cíle těmto neustálee se měnícím
m procesům. 110 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích oučasné tren
ndy u těchto společností jjsou tyto: So
rozhodující jsou záákaznické ho
odnoty, ednosti, podmínkou je véstt lidi a využívvat jejich pře
významná je správvná organizace pro napln
nění cílů, unkční, pokud
d zahrnuje celý ekonomiický řetězec vve firmě. managgement je fu
Gllobální dimeenze rovněžž zdůrazňujje význam marketingu jako integrované služžby po
odnikání. V kontextu k
s vývojem informačních technologií, teechnologickéého pokroku je firrma v kvalitaativně nové ssituaci. 5..3 Trendyy rozvoje gglobálního marketinggu 1)) Dynamika ttrhu Sp
polečnosti se musí vyro
ovnat s růsttem požadavvků na sorttiment výro
obky či služb
by, zkkracováním životního cyyklu výrobku, s růstem požadavků na kompleexnost dané
ého výýrobku či služžby a rovněžž s požadavkyy na zkracování dodacích
h lhůt. 2)) Relační marketing – nová role dodaavatelů a zákkazníků Jeedná se před
devším o imp
plementaci zzákaznicky orientované ffilosofie. Nejjvyšší priorittou je spokojený zákazník. Je J potřeba získávat co
o nejvíce in
nformací o zákazníkovi a ko
omunikovat s ním, vydo
obýt si u svých zákazn
níků loajalitu
u ke svému
u obchodním
mu paartnerovi apo
od. K tomu sslouží nástro
oje, jako jsou
u Customer Relationship
p Manageme
ent (C
CRM) a Custo
omer Value M
Managementt (CVM). 3)) Inovace nab
bídky Dlle požadavkků zákazníků
ů je důležitéé, aby firmaa realizovala inovace svvých produktů. M
Moderní možností je napřříklad ekologgizace produ
uktů (jako naapř. zelený p
produkt). Daalší vaarianta je takké produkt n
nové úrovněě, který přinááší společnossti potřebno
ou konkurenčční výýhodu. 4)) Strategie zaaměřené na získání konkkurenční výh
hody V mezinárodním měřítku to jsou nap
př. strategie nízké ceny, psychologiické aspektyy – luxus, jedinečn
nost, inovacee apod. 5)) Soutěžení n
na globálním
m trhu, nové formy komu
unikace a disstribuce Jeedna z novýcch forem ko
omunikace je internet jako j
elektro
onický nosič marketingu
u a ob
bchodní nabídky. Rovn
něž slouží jako zdroj informací, popřípadě k virtuálním
mu ob
bchodování. Pomocí inteernetu může společnost ttaké znásobitt vliv své rekklamy atd. Dííky globalizaace existují n
následující přříležitostí pro
o podniky:
rozšiřo
ování relevantního tržníh
ho prostoru,
uplatn
nění se naa nepřístupných trzích
h (E‐businesss – oslovvení zákaznííka v celosvětovém m
měřítku a výraazné snížení nákladů), p
jsou díky jejicch flexibilitě a racionalitě šance pro malé a střední podniky nit výklenkovvý trh i mezin
národně, v nákladech, zapln
111 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích
RN GLOBAL (nadnárodn
ní, zrozené p
pro globalizaaci) příležiitosti pro firrmy tzv. BOR
produ
ukující, inovaativní, špičko
ové technolo
ogie, propraccovaná agresivní obchod
dní politikka ZAPAMATTUJTE SI V důsledku globalizace došlo také k vytvoření nového mo
V
odelu mezin
národní dělb
by p
práce, kde h
lavním fakto
orem je finan
nční náročno
ost na zaplacení pracovn
ních sil. Protto s pobočky nadnárodních firem po
se ostupně přesouvali z mateřských m
zemí do zem
mí s
s levnější pra
acovní sílou. Hlavní roli v H
v ekonomické globalizaace a potažžmo v globaalizaci obeccné hrají tzvv. n
nadnárodní společnosti (transnation
nal corporation, TNC; multinational
m
corporation
n, M
MNC). Pro tyto společnosti jsou charakteristtické následu
P
ující znaky: 1) Vyvíjejí své ekono
omické aktivvity na několika národnícch trzích. 2) Využžívají odlišnosti mezi jedn
notlivými státy. 3) Mají vysokou geo
ografickou fleexibilitu. N
Nadnárodní s
společnosti m
mohou vznikkat těmito zp
působy: 1. Prosttřednictvím přímých zahraničních invvestic (foreiggn direct inveestments, FDI) mateřské firmy formou vvýstavby novvých provozů
ů. 2. Prosttřednictvím p
přímých zahraničních invvestic mateřsské firmy forrmou akvizice existující firmy. 3. Fúzí d
dvou nebo vvíce firem z rů
ůzných států
ů. Jako kladné vvlivy nadnáro
odních spoleečností může
eme označit: • aplikkaci nových m
moderních teechnologií a vvýrobních po
ostupů, • nárůst výrobních kapacit, • rozšííření počtu pracovních m
míst, • zvýšeení příjmů do
o státních rozpočtů, • zlepššení obchodn
ní bilance země. K
K záporným v
vlivům naopaak řádíme náásledující vlivvy: • Ziskyy jednotlivýcch poboček nejsou zpěttně investovvány v místě vzniku, alle přem
místěny do sídla společno
osti. • Únikyy na daních, které jsou způsobeny po
oužíváním tzv. transferovvých cen. G
Globální dim
menze rovněěž zdůrazňujje význam marketingu jako integrované služb
by p
podnikání. V kontextu s vývojem infformačních technologií, V t
t
technologick
kého pokrokku je firma v kvaalitativně novvé situaci. TTrendy rozvo
oje marketinggu: 1) Dynaamika trhu 112 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích 2)
3)
4)
5)
Relačční marketing – nová rolee dodavatelů
ů a zákazníků
ů Inovaace nabídky Strattegie zaměřeené na získán
ní konkurenčční výhody Soutěžení na glob
bálním trhu, nové formy komunikacee a distribucee D
Díky globaliza
ace existují n
následující přříležitostí pro
o podniky: rozšiřování relevaantního tržního prostoru
u, uplattnění se naa nepřístup
pných trzích
h (E‐businesss – osloveení zákazníkka v celo
osvětovém m
měřítku a výrrazné snížení nákladů), šancee pro malé a střední podniky p
jsou
u díky jejich
h flexibilitě a racionalittě v nákkladech, zapllnit výklenko
ový trh i mezinárodně, příležžitosti pro firmy tzv. BORN GLOBAL (nadnárodníí, zrozené prro globalizacci) produkující, ino
ovativní, šp
pičkové tecchnologie, propracovan
ná agresivn
ní obch
hodní politikaa 5..4 Globállní politickká ekonom
mie Po
olitická ekon
nomie použíívá různé přřístupy ke zkoumání ekonomického
o a politické
ého ch
hování států
ů. Globální politická ekonomie propojuje p
t
tato zkoumání z hledisska ceelosvětové gllobalizace. Prro rozvoj globalizace jsou nutné dvě základní podmínkky – rozvoj informačníích teechnologií a informačníí společnostti a předevvším deregu
ulace (kteráá úzce souvvisí s gglobální polittickou ekono
omií). Informační tecchnologie a informační sspolečnost Informační teechnologie ovlivnily o
před
devším tři části č
světovéé ekonomikyy – obchod se zb
božím a přeedevším kap
pitálem, řízeení nadnáro
odních spoleečností a zp
prostředkováání informačních, poradenskkých a finančních služeb. Jako nejvýznamněější informačční teechnologie se s jeví telekkomunikace a celosvěttová počítaččová síť. Výýhodou těch
hto teechnologií jee především
m rychlost, se s kterou jsou uživateelé těchto sslužeb schop
pni reeagovat na nejrůznější po
odněty. Takéé dosah služe
eb je důležittý pro firmy, které mají ssvé po
obočky po ceelém světě. Informační tecchnologie hrrají důležitou
u roli také v ssystému tzv.. flexibilních dodávek (just‐
in‐time). Tentto velice mo
oderní systéém má za cíl c minimalizzace skladovvých prostorr a ko
ompletaci fin
nálního výrob
bku až po zasslání požadavků od zákazzníka. Výhod
dou jsou krom
mě om
mezení sklad
dovacích prrostor a doby také mo
ožnost přizp
působení se individuálním po
ožadavkům zzákazníka. V současnostti se začínají na trhu prosazovat služby pro jednotlivcee založené na internetových technologiícch – homebaanking, náku
upy přes Internet, možno
ost komunikaace 113 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích h přiznání ap
pod.). Na jed
dnotlivce je zzaměřená taaké see státní správvou (podáváání daňových
věětšina reklam
my, která se ššíří v rámci in
nformačních technologií.. De
eregulace Gllobalizaci neejvíce ovlivnily deregulacce mezinárod
dního obcho
odu se zbožím a penězi po 11
ro
ozpadu brettonwoodskéh
ho systému , deregulace národních trhů v rámcci přechodu od so
ociálního státtu k liberálněě orientovan
né politice so
oustředící se na volný trh
h a deregulacce, ktterá spočívala v uvolněění mechaniismů k vytvváření pobíd
dek pro přilákání invesstic naadnárodních společností. Deeregulace mezinárodníh
m
ho obchodu začala po podpisu p
Všeobecné doh
hody o clech
h a ob
bchodu (Gen
neral Agreem
ment on Tarifffs and Trade
e, GATT), na kterou navazovala od ro
oku 19
995 Světováá obchodní organizace (World Traade Organisaation, WTO). Deregulačční uvvolnění vych
házející z výše uvedenýcch dohod umožnily nap
příklad vznikk a rozvoj tzv. daaňových rájů
ů – Bahamyy, Bermudy, Britské Paanenské osttrovy, Kajmaanské ostrovvy, Niizozemské Antily, Lichten
nštejnsko, Paanama, Seychely apod. Gllobalizaci, reesp. deregulaci také pod
dporovala zm
měna prioritt vlád vyspěělých států. Po drruhé světovvé válce bylly především
m v západn
ní Evropě teendence k vytvoření tzv. so
ociálního stáátu (welfaree state). Tatto politika spočívala s
přředevším v rovnoměrné
ém ro
ozdělování vyytvářeného b
bohatství meezi vlastníky vvýrobních sp
polečností, pracující a stáát. Teento systém do 60. let 20
0. století (tzvv. zlatý věk kaapitalismu) p
plnil svou fun
nkci a skuteččně do
ocházelo k růstu ekono
omiky, plné zaměstnano
osti a zajišttění sociálníích služeb pro p
ob
byvatelstvo. Hlavními zn
naky této politiky p
byl fordistický f
r
režim akumu
ulace (maso
ová prrodukce a masová m
spottřeba), kyenesiánský příístup k ekonomické reggulaci (politika stimulace pop
ptávky prosttřednictvím státních výýdajů) a socciálně orienttovaný systé
ém sp
polečenské regulace (rrozdělování prostředků
ů prostřednictvím tripaartity – sttát, zaaměstnavatelé, zaměstnaanci). V 70. létech 20. století se pod vlivem neúnosně vyysokých nákkladů do veřeejného sekto
oru (veřejný sekto
or již nebyl ffinancovateln
ný díky ekon
nomické receesi) začalo p
přecházet k tzv. po
ost‐welfare politice, p
která podporuje rozvoj volného trhu. K hlavním p
představitelů
ům tééto politiky p
patřili americcký prezidentt Ronald Reaagan a britská ministerskká předsedkyyně M
Margarete Tha
atcherová. Taato politika b
byla založena na čtyřech
h základních principech: • Veřejn
ný sektor je příliš rozsáh
hlý, nákladný a příliš inttervenuje do
o ekonomikyy a života občanů. m
s než jakékkoli • Trh jee mnohem citlivější a efektivnějšíí alokační mechanismus
11
Základ Bretttonwoodských
h dohod tvořiil systém pevvných směnnýých kurzů hla
avních světovýých platební jedno
otkou byl ameerický dolar vvázaný na zlatto. Na přelom
mu 60. a 70. leet v měn. Základní p
nflace, kterou
u vláda řešila
a devalvací dolaru a zrušeením směnitelnosti dolaru za USSA narostla in
zla
ato. Proto v létech l
1971‐1
1972 byl vytvvořen systém volně plovou
ucích kurzů nejvýznamnějšších měn, který fung
guje dodnes. Součástí dohod z konferen
nce v americkkém Bertton W
Woods, která se onala v červn
nu 1944, byylo také zalo
ožení Meziná
árodního měn
nového fondu
u (International ko
M
Monetary Fund
d, IMF) a Světo
ové banky neb
boli Mezinárodní banky pro
o rekonstrukcii a rozvoj (Wo
orld Ba
ank, Internatio
onal Bank for Reconstructio
on and Develo
opment, IBRD)). 114 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích •
•
plánovvání veřejného sektoru.
Soukro
omé ekono
omické subjekty jsou téměř t
ve všech v
sférácch ekonomiky mnohem efektivněější než státn
ní podniky. Snížen
ní závislosti firem a domácností na veřejn
ném sektoru povede ke znovuobjevení traadičních hodnot, zejména individuáln
ní iniciativy, samostatno
osti a podn
nikání. Přřes všechny výhody derregulace znaamená před
dání některýých funkcí sttátu do rukkou naadnárodních společnostíí, čímž se zvlláště slabší sstátní útvaryy dostávají do vleku těch
hto sp
polečností. Jiinou nevýho
odou je také zneprůhledn
nění mnoha aktivit pro vveřejnost, ale i státní správu. Deeregulace s ssebou přinessly také pob
bídky pro přillákání investtic. Tato poliitika začala b
být up
platňována vv průběhu 80
0. a 90. let 20
0. století. Pro investory sse začaly vyttvářet speciáální po
odmínky, kteeré také podporovaly eko
onomickou gglobalizaci a také zároveň
ň znevýhodň
ňují drrobné domáccí investory. M
Mezi tyto pod
dmínky patříí: bezcelní zóny (dovozz surovin a výrobků a také vývoz výrobků z těchto oblaastí nepodléh
há clu), daňové p
prázdniny, dotace naa vytvořená pracovní míssta, hrazení nákladů na reekvalifikaci pracovních sill, ma. poskytnutí pozemků zza nižší cenu nebo zdarm
Bo
ohužel se tyto nabídky ukazují u
v současnosti jako neefektivvní, protože díky součassné vyysoké mobiliitě kapitálu a výrobních
h prostředků
ů slouží spíšše k vydírán
ní jednotlivýých států, kdy si investor diktuje podmínkky, za kterýcch je ochoten svoji invesstici realizovvat, prrotože nabíd
dka je stále nižší než po
optávka. Naadnárodní sp
polečnosti považují tako
ové po
odmínky za ssamozřejmé a v zemích, kde jim odp
povídající po
odmínky nejssou nabídnuty, do
ochází k jejich údajné diskriminaci.
d
S pobídkam
mi pro přiláákání zahran
ničních invesstic so
ouvisí také v současnosti stále používanější technika lobbingu
u. Dííky stále rosttoucím pobíídkám pro přřilákání zahrraničních invvestic státy o
opět přichází o něěkteré výdob
bytky a rozh
hodovací pravomoci na úkor ú
nadnárodních spoleečností. O to
om svvědčí napříklaad následujíccí příklad: PŘÍKLA
AD 5 Ročn
ní obrat dvo
ou set nejvěětších nadnáárodních spo
olečností je vyšší než všechny národní ekonomiky světa bez de
evíti největšícch. Ze stta největších
h hospodářsských celků je j více, jak polovina p
nejsou státy, nýbrrž nadnárodn
ní společnostti. Obraat General M
Motors je věttší nežli hrubý domácí produkt Dáns
p
ska, obrat auto
omobilky Ford je vyšší neež hrubý dom
mácí produktt Jihoafrické republiky, obraat Toyoty věttší než hrubýý domácí produkt Norska.

Hrub
bý domácí produkt České republikky tvoří třeetinu obratu
u General Moto
ors nebo pollovinu obratu obchodníh
ho řetězce W
Wall‐Mart Stores. 5..5 Globállní mezinárodní orgaanizace Sd
družují státy na vícero ko
ontinentech a mají komplexní charaakter. Nejčasstěji však jde
e o ho
ospodářské globální organizace, o
ové které vzniikají v procesu globaliizace světo
ekkonomiky. Organizace spojených
h národů (OSN) OSSN je jednou
u z nejdůležiitějších meziinárodních organizací, o
byla založenaa v dubnu ro
oku 19
945 v San Francisku. Jejíím sídlem je New York. Cílem Organ
nizace je dbáát o spolupráci čleenských zem
mí a udržení ssvětového m
míru, podporaa hospodářskkého a sociálního rozvoje
e a po
osilovaní úctty k základn
ním lidským právům a svobodám. s
Č
Členy jsou ttéměř všech
hny neezávislé státyy světa. Neejvyšším orggánem je Valné shromážd
dění, zde zassedají všechn
ny členské státy a každý m
má jeden hlas. Výýkonným orggánem je Rad
da bezpečno
osti, která má 15 členů, 5
5 stálých (USSA, Ru
usko, V. Britáánie, Franciee, Čína) a 10
0 nestálých, vvolených na 2 roky. Má právo přijím
mat reezoluce, jež jsou pro daaný stát závaazné, a pop
případě i silo
ou vynutit jeejich plnění.. K neejvýznamnějšším organizzacím OSN patří Hospo
odářská a so
ociální rada, Mezinárod
dní so
oudní dvůr, Mezinárodní
M
í měnový fond (IMF), Orrganizace pro výchovu, vvědu a kultu
uru (U
UNESCO), Orgganizace pro
o výživu a zeemědělství (FFAO), Světovvá zdravotnická organizaace (W
WHO). Organizace pro hospo
odářskou sp
polupráci a ro
ozvoj (OECD) OEECD sdružujje vyspělé státy: USA, Kanadu, Japonsko, Austrálii, Novvý Zéland, 22 evvropských sttátů (včetně ČR), Tureckko, Mexiko a a Jižní Koreu
u. Česká republika se staala čleenem v rocee 1995. Hlavn
ní činností jee spolupráce na program
mech a analýzzách při využžití kvvalitních stattistických daat. Smyslem
m OECD je na n základě zkušeností z
ččlenských ze
emí hledat řešení, jak zlepšit jjednotlivé vládní politikyy. Záběr OEC
CD je velmi šširoký, sahá od ekkonomické a a fiskální pollitiky přes so
ociální politiku a trh prááce, zeměděělství a politiiku živvotního prosstředí až po o
obchod, inveestice či věde
eckotechnickkou politiku. OEECD jako sdružení ekono
omicky nejvýýznamnějších zemí světaa hraje výrazznou úlohu při ro
ozvoji mezináárodních eko
onomických vztahů a me
ezinárodního
o obchodu. O
Obecně lze řííci, žee posláním O
OECD je ekon
nomický rozvvoj ekonomik členských zemí: Nejvyyšším orgáne
em OEECD je Rada OECD, ktero
ou tvoří velvyyslanci všech
h 30 členskýcch zemí. Skupina ssvětové banky (WBG) ové banky byla založenaa v roce 194
44 a má 181
1 členských států. WBG je Skkupina světo
slo
ožena z 5 úzcce spjatých institucí: 1) Mezin
národní bankka pro obnovvu a rozvoj (IBRD) 2) Světovvá banka ‐ poskytuje úvěry a po
omoc na rozvoj středněě vyspělých a úvěruschopných rozvojových zzemí. 116 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích národní asocciace pro rozzvoj (IDA) ‐ snaží s
se o sn
nižování chud
doby ve světě, 3) Mezin
především u nejch
hudších zemíí světa. národní finan
nční korporaace (IFC) – v její kompeteenci je invesstiční činnostt a 4) Mezin
poradenská činnosst (vládám a podnikové ssféře). 5) Multilaterální ageentura pro investiční zááruky (MIGA
A) ‐ podporruje zahraničční investtice v rozvojo
ových zemích
h (garancemi). Hllavními orgáány WBG je Rada guvernérů (dle čle
enských zem
mí) a Rada řředitelů (hlavvní výýkonný orgán
n, má 19 voleených řediteelů a 5 ředitelů z USA, GB
BR, FRA, SRN a JAP).
Mezinárod
dní měnový fond (IMF)
IM
MF byl založeen v roce 194
44 a v součassnosti čítá 18
87 členských států. Záákladní cíle FFondu defino
ované ve Člán
ncích dohodyy jsou: 1) podpo
orovat mezin
národní měnovou spolup
práci, 2) usnad
dňovat rozšiřování a vyváážený růst me
ezinárodního
o obchodu, 3) podpo
orovat devizo
ovou stabilitu, 4) napom
máhat vytvářření mnohosstranných plaatebních systtémů, 5) dočasně zpřístupň
ňovat své zdrroje členům majícím potííže s platební bilancí, odních platebních bilancíích 6) zkrátitt trvání a zmírnit stupeň nerovnováhy v mezináro
členů.. K těmto cílům
m získává zdroje z
od členských stáátů podle předem stanovených kvót. Záákladní kapitál má dnes h
hodnotu koleem 180 mld. USD. Jeho síídlem je Wasshington. PŘÍKLA
AD 6 Mezináro
odní měnovýý fond má meezi světovým
mi i českými p
politiky mnoho kritiků, kteří se na jeho adressu nevyjadřujjí nejvybíravějším způsob
bem. "Místo to
oho, aby Mezzinárodní měěnový fond p
plnil funkci vvěřitele v příípadě největtší nouze, prrosazuje zájmy mezinárrodních bankk a finančníích institucí a jeho úloh
ha připomíná
á vyhazovačče v luxusním
m baru." (Paul Hellyeer, bývalý mísstopředseda kkanadské vládyy) "MMF na
adělal za poslední desetileetí ve světě m
mnoho škodyy, když propa
agoval režim
my fixních ku
urzů, které uvrhávaly u
jeednu zemi za druhou do
o měnových
h krizí. Těmtto zemím pa
ak MMF půj
ůjčoval penízze na nesmyyslné udržovvání neudržittelných kurzzů jednotlivýých měn k dolaru. d
Dness slouží jako
o nástroj Evvropské uniee k obcházen
ní vlastních pravidel a ke k skrytému
u sanování eurozóny e
mim
mo legitimníí rozhodován
ní parlamen
ntů." (Petr M
Mach, ekonom
m) Dáále existují o
organizace jako je např. O
OPEC, sdružu
ující státy, které jsou nejvvětšími vývo
ozci 117 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích opy nebo např. APEC – Rada R
pro ho
ospodářskou spolupráci Asie A a Tichomoří a mno
oho ro
daalších. ZAPAMATTUJTE SI Politická eko
P
onomie použžívá různé přřístupy ke zkkoumání eko
onomického a politickéh
ho c
chování státtů. Globálníí politická ekonomie propojuje p
taato zkoumáání z hlediskka c
celosvětové g
globalizace. P rozvoj globalizace Pro g
j
jsou nutné dvě základní podmínkyy – rozvoj informačnícch t
technologií a informačn
a ní společnossti a předevvším deregu
ulace (která úzce souvisí s
s globální po
litickou ekon
nomií). Informační technologie t
ovlivnily přeedevším tři části č
světovéé ekonomikyy – obchod se s
z
zbožím a především kap
pitálem, řízeení nadnárodních společností a zprrostředkován
ní informačních
h, poradenskkých a finančních služeb.
D
Deregulace národních trhů v rám
mci přechod
du od sociáálního státu
u k liberáln
ně o
orientované politice sou
ustředící se na volný trh t a dereggulace, kteráá spočívala v u
uvolnění meechanismů k vytváření pobídek pro p
přilákán
ní investic n
nadnárodnícch s
společností. D
Deregulace znamená předání p
někkterých fun
nkcí státu do d rukou n
nadnárodnícch s
společností, čímž se zvlááště slabší státní útvary d
dostávají do vleku těchto
o společnosttí. J
Jinou nevýhodou je takké zneprůhleednění mnoha aktivit pro veřejnostt, ale i státn
ní s
správu. K
K nejvýznam
mnějším glob
bálním mezin
národním organizacím patří: p
OSN, OECD, BWG
G, I
IMF a další ja
ako jsou nap
př. APEC či OP
PEC. 5..6 Interso
ociální, eko
osociální aa antroposicální prob
blémy Intersociální problémy vznikají v
ve vzájemných v
vztazích meezi lidmi (reelace člověkk ‐ člo
ověk) a jsou spojenyy se zásadním střetem
m zájmů různých r
spo
olečenských a ekkonomických
h skupin a systémů: Probléém války a míru: m
(včetně možných jaderných, chemických c
a biologickýých konflikktů a katastrrof). Probléém překoná
ání sociáln
ně ekonomiické zaosta
alosti měněě rozvinutýých (rozvo
ojových) zemí: v roce 199
99 oficiální ro
ozvojová pomoc (ODA) ččinila pouze 56 miliard
d amerických dolarů (USD), což pře
edstavovalo jen 0,24 pro
ocent hrubé
ého domáccího produkktu (HDP) jednadvaceti
j
i hlavních dárcovských
d
zemí (zám
měr 118 Gllobální probllémy podnikání na mezin

m činí 0,7 procent p
HDP
P), ani Českáá republika své závazkyy neplní ‐ 0,1 0
přitom
procen
nt v roce 200
05, záměr plní jen Dánsko, Norsko, Švvédsko a Holandsko, dále
e v roce 1999 rozvojjové země obdržely jenom 24 prrocent globáálního objem
mu ních investicc (FDI), přiče
emž podíl Afriky A
činil 1,,2 procenta (v přímýcch zahraničn
roce 2
2004 rozvojové země obd
držely již 36 procent FDI, Afrika potom obdržela 2
2,8 procen
nt FDI), Probléém mezináro
odní zadlužen
nosti: dluhovvá krize rozvvojových zem
mí trvá od ro
oku 1982, v roce 1994
4 dluh rozvo
ojových zemí (RZ) činil 1714 1
miliard
d USD a v ro
oce 544 miliard U
USD, trvá čistý kapitálovýý odliv z rozvvojových zem
mí, 1999 jjiž dosáhl 25
nevlád
dní iniciativa “Milostivé lléto” (ang. “JJubilee”) za bezpodmíneečné odpuště
ění všech dluhů rozvojových zemí,, h ekonomickkých vztahů: úsilí o Novvý mezinárod
dní Probléém změn meezinárodních
ekono
omický řád (NMEŘ, an
ng. NIEO), včetně pro
oblémů zpřístupnění trrhů vyspěllých zemí pro p zboží z rozvojových
h států, spravedlivějších
h pravidel pro p
12
obcho
od a oddlužen
ní chudých zemí. ušených vaze
eb mezi příro
odou a lidskkou společno
ostí Ekkosociální prroblémy praamení z poru
(reelace člověk ‐ příroda):
Popula
ační problém
m: populační vlny a malth
huziánské cykly, 19. 12. 2
2005 překroččila světovvá populace 6,5 miliard,, denně se narodí n
365 000 0 dětí a d
denní přírůsttek populace pak činí 210 000, v rroce 2015 má na Zemi žítt 7 miliard lidí, v roce 20
050 m 8,9 miliard
d lidí a konceem 21. stolettí 10 ‐ 14 miiliard lidí, v d
dohledné do
obě potom
se tak objeví nutnost zvolit buď nižší porod
dnost, nebo vyšší úmrtno
ost. m: nedostattkem potravvin trpí 852 milionů lidí,, v
Potravvinový (nutrriční) problém
tom 8
815 milionů vv rozvojovýcch zemích, 28
8 milionů v ttransformujíících se zemíích a 9 milionů m
v rozvvinutých zem
mích, každým
m rokem um
mírá hladem 5 milionů dětí (podlee Organizacee OSN pro výžživu a zeměd
dělství ‐ FAO).
Suroviinový a enerrgetický problém: omezenost neobn
novitelných zdrojů, hrozzba tzv. ro
opného kracchu, kdy v leetech 2050 ‐ 2100 budo
ou vytěžena všechna dn
nes známáá ložiska rop
py, nutnost přechodu ke k slunečné,, větrné a jaaderné enerrgii (založené na efekttivnější formě přeměny jádra než dossud).
Ekolog
gický problém
m: oslabování ozónové vrstvy, globáální oteplování, skleníko
ový efekt a hrozba globálních kliimatických změn z
(v leteech 1999 ‐ 2001 zahub
bily extrém
mní události zapříčiněn
né počasím asi 100 00
00 osob), zvvednutí hlad
din oceán
nů a moří a možné m
zaplaavení ohrožu
uje 40 proceent světové p
populace, te
edy lidi žijíící v oblastecch do 60 kilo
ometrů od po
obřeží, možn
né války o zd
droje (surovin
ny, půdu, vodu), klimaatické změnyy jako morállní výzva (přeerozdělení n
nedostatkovýých ů). zdrojů
An
ntroposociállní problémyy, ty se týkaají budoucno
ostí člověka, většinou sp
padají do jed
dné kaategorie prob
blémů a to do všelidských problémů sociálních, h
humanitárnícch a kulturnícch. 12
Upraveno dlee JENÍČEK, V.,
V FOLTÝN, J. Globální prroblémy a svěětová ekonomiika. C. H. Becck,
Prraha, 2003
národních trzzích ouhrnném prroblému bud
doucnosti člo
ověka, který se Čaasto se v této souvislostii hovoří o so
paak dělí do dalších 10 ‐ 15 subproblém
mů jakými jso
ou např.:
Probléém absolutníí chudoby: m
mezinárodní hranicí chudoby je denníí příjem ve vvýši 1 ameerického dolaaru, s nižším příjmem žije
e 1,2 miliard
dy lidí, 113 m
milionů dětí p
pak nemá přístup ani kk základnímu
u vzdělání. pidemií a drrogových závvislostí (včettně alkoholissmu a kouře
ení
Probléém šíření ep
cigareet): epidemiee AIDS (40 m
milionů lidí žijje s onemoccněním HIV/A
AIDS) a dalšíích onemocnění (mallárie, tyfus, cholera, tuberkulóza), mutace chřřipkových virů, E
ve světě s
více než n 200 miliionů lidí užíívá masovvé pronikání drog do Evropy, nezákonné drogy.
Probléém nekontro
olované mezzinárodní migrace: problém běženců
ů (v roce 19
999 oficiálně šlo o 17
7 milionů up
prchlíků před
d válkou nebo perzekuccí, spolu s tzv. vnitřními uprchlíkyy to bylo 22 milionů lidí)) a problém ekonomickéé migrace (týýká se poččetnější skup
piny).
Probléém terorism
mu, živený politickými a národno
ostními konfflikty: Korsika, Čečen
nsko, Kosovo
o, Izrael, Severní Irsko, muslimský džihád a tzzv. válka prroti terorissmu.13 Hu
umanitární p
pomoc Jee to krátkodo
obá materiáální a logisticcká pomoc poskytovaná
p
á z humanitáárních důvod
dů, tyypicky jako dů
ůsledek hum
manitárních kkrizí. Záákladními cílli humanitární pomoci je
e: zachráánit lidské živvoty, zajištěění základnícch lidských po
otřeb (voda, jídlo, přístřeeší), poskytnutí základn
ní hygienickéé a zdravotniické pomoci,, ozvojové po
omoci se liší předevšíím krátkodo
obostí a řeešením pou
uze od ro
bezpro
ostředních rizik. M
Mezi nejvýznamnější humanitární instituce pattří Světová zdravotnickká organizacce, Čeervený kříž, A
ADRA, apod. Svvětová zdravvotnická orgaanizace W
World Health Organization (WHO) od svého vznikku v roce 194
48 podporujje mezinárod
dní teechnickou sp
polupráci v oblasti o
zdravvotnictví, re
ealizuje proggramy na po
otírání a úpllné od
dstranění něěkterých nemocí a usiluje o celkové zlepšení kvality lidsského životaa a zd
dravotnických systémů v mnoha zemíích světa. M
Mezinárodní č
červený křížž (zkracováno na Červen
ný kříž) je hu
umanitární h
hnutí v podo
obě mezinárodní neziskové organizace. o
Z
Zabývá se poskytováním
p
m humanitáární pomocii a lékařské péče v oblastech
h, kde je toh
ho potřeba (přírodní (
kattastrofy, váleečné konflikkty, bo
oj s chudobo
ou atd.). Jeho mottem jee „the power of humanitty“ (síla lidskkosti). Červe
ený křříž je větven do národních celků; celkkem působí vv 185 státech
h světa s hlavvním sídlem ve 13
Upraveno dlee HECZKO, S.
S Lidstvo a kllimatické změn
ny, připravenoo pro 2. ČSF, P
Praha, říjen
20005
národních trzzích švvýcarské Ženevě. AD
DRA (Adventist Develop
pment and R
Relief Agency) ‐ česky „A
Adventistickáá agentura p
pro po
omoc a rozvo
oj“) je charitaativní, humaanitární, rozvvojová a vzděělávací organ
nizace založe
ená v roce 1956 v USA Církví aadventistů sedmého dne
e. Má poboččky ve více n
než 120 zemíích svvěta. DEFIN
NICE Intersociální problémy vznikají v
ve vzájemných v
vztazích meezi lidmi (reelace člověk ‐ č
člověk) a jssou spojenyy se zásadním střetem
m zájmů rů
ůzných spollečenských a e
ekonomickýc
ch skupin a systémů: E
Ekosociální problémy pramení z porušených
h vazeb mezi m
přírodo
ou a lidsko
ou s
společností (
relace člověkk ‐ příroda):
A
Antroposociá
ální problém
my, ty se týkaají budoucno
ostí člověka, většinou spaadají do jedn
né k
kategorie prroblémů a to do všelidských pro
oblémů sociálních, hum
manitárních a k
kulturních. H
Humanitární
í pomoc Je to krátkod
dobá materiáální a logisticcká pomoc p
poskytovaná z humanitárrních důvodů
ů, t
typicky jako d
důsledek hum
manitárních krizí. KONTROLNÍÍ OTÁZKY Deefinujte co nejpřesněji po
ojem “globalizace” a vyjmenujte jednotlivé druh
hy glo
obalizace. Ch
harakterizujte, jaké jsou h
hlavní příčinyy globalizacee. Po
opište hlavní problémy gllobalizace. Vyysvětlete pojem "nadnáro
odní společn
nost". Uvveďte konkkrétní příklady kladnýých a záporných vlivvů působen
ní naadnárodních společností. Jakké znáte současné trendy rozvoje marketingu v souvislosti s globálním
mi vlivy. Uvveďte konkréétní příklady globálních m
mezinárodníích organizaccí a stručně jje charakterizujtee. Vyysvětlete intersociální, ekosociální e
a a antroposiccální problém
my a zařaďtte po
od tyto pojmy konkrétní p
příklady. 121 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích S
SHRNUTÍ KA
PITOLY Globální pro
G
ocesy mají ceelosvětový d
dopad. Ani sttáty a region
nální organizzace nedokáží s
samostatně č
čelit globálníím problémů
ům. Nutná je
e celosvětováá spolupráce a koordinacce p
postupu. SS globalizací jdou ruku v ruce také gglobální prob
blémy týkajíccí se právě ccelého lidstvaa, p
přesahující h
hranice jedno
otlivých státtů, ale i kulttur. Pokud nebudou n
řeššeny, ohrožu
ují k
kvalitu života
a na celé plan
netě. Díky globalizaci se mnoh
D
ho dříve regio
onálních pro
oblémů stáváá globálními. Jejich řešen
ní n
není v moci j
jednotlivých států, nutnáá je spoluprááce na poli gglobálních m
mezinárodnícch o
organizací, ja
ako je např.: OECD, OSN,, IMF apod. V
V rámci hum
manitární pom
moci se jedn
ná o
o Červený kří
íž či ADRU. Pro rozvoj globalizace P
g
j
jsou nutné dvě základní podmínkyy – rozvoj informačnícch t
technologií a informačn
a ní společnossti a předevvším deregu
ulace (která úzce souvisí s
s globální po
litickou ekon
nomií). Informační technologie ovlivnily přeedevším tři části t
č
světovéé ekonomikyy – obchod se s
z
zbožím a především kap
pitálem, řízeení nadnárodních společností a zprrostředkován
ní informačních
h, poradenskkých a finančních služeb.
Deregulace znamená předání D
p
někkterých funkcí státu do d rukou n
nadnárodnícch s
společností, čímž se zvlášště slabší stáátní útvary d
dostávají do vleku těchto
o společnosttí. Jinou nevýho
odou je také zneprůhleednění mnoh
ha aktivit prro veřejnostt, ale i státn
ní s
správu. V důsledku globalizace došlo také k vytvoření nového mo
V
odelu mezin
národní dělb
by lavním fakto
p
práce, kde h
orem je finan
nční náročno
ost na zaplacení pracovn
ních sil. Protto s pobočky nadnárodnícch firem posstupně přesouvali z mateřských zem
se mí do zemí s levnější praco
ovní sílou. Hlavní roli v H
v ekonomické globalizaace a potažžmo v globaalizaci obeccné hrají tzvv. společnosti (transnation
n
nadnárodní nal corporattion, TNC; multinational
m
corporation
n, M
MNC). STTUDIJNÍ LITEERATURA KISLINGEROVÁ
Á, Chováníí podniku E.; NOVÝ, I. a v globaliizujícím ol. ko
se prostřředí. C. H. Beck Mezinárrodní M
MACHKOVÁ, H
H. marketin
ng. GRADA Praha ublishing, a. Pu
Praha 2005 80
0‐7179‐847‐9 2009 97
78‐80‐247‐2986‐2 122 Gllobální probllémy podnikání na mezin
národních trzzích s. Vybranáá problem
matika z mezinárodního marketin
ngu Internationales KU
UTSCHKER, M
M., SCHMID, S
S. Management Globálníí JEENÍČEK, V., problém
my a FO
OLTÝN, J. světová ekonomika Lidstvo aa HEECZKO, S. klimatickké změny KA
AUEROVÁ, L..; VA
ANĚK, J.; VILAMOVÁ, Š. VŠŠB‐TU O
Ostrava Ostrava Seein München M
München 2004 C. H. Beck Praha 2003 ČSSF Praha 2005 2003 80
0‐248‐0261‐9 123 Záávěr Z
Závěr Váážené studen
ntky a váženíí studenti, Prrávě se nach
házíte na úp
plném konci tohoto pom
měrně rozsáh
hlého dokum
mentu. Poku
ud jstte dočetli ažž sem a úspěěšně zvládli odpovědi naa všechny ottázky, můžu Vás ujistit, žže nic nebrání k ttomu, abystee se pokusili o vykonání zzápočtu. Peevně věřím,, že vás problematika zahraničního obchodu
u zaujala aa že jste po p
ab
bsolvování jeejího studia d
dobře teoretticky vybaven
ni k tomu, ab
byste své znaalosti prověřřili v praxi. S přáním mnoha studijních
h i osobních úspěchů Autorkka
124 Po
droje P
Použitá l
literatura a další zdroje AUEROVÁ, L..; KA
VA
ANĚK, J.; VILAMOVÁ, Š. Vybraná problemattika z mezinárodního marketingu VŠB‐‐TU Ostrava 2003 248‐
80‐2
0261‐9 Modern
ní marketingg GRADA Publishing, a. Praha P
s. 2007 978‐‐80‐247‐
1545
5‐2 Marketing strategy
Mason: mson Thom
Soutth‐
Western F
Florida 2008 978‐‐0‐324‐
3627
72‐5 Základyy práva Evrop
pské unie pro
o ekonomy. 6
6. vyd. Legees P
Praha 2010 978‐‐80‐
8721
12‐60‐8 GRADA Praha M
MACHKOVÁ, H
H. Mezinárodní markeeting. Publishing, a. P
s. 2009 978‐‐80‐247‐
2986
6‐2 KO
OTLER, P. FEELLER, O. C.; HA
ARTLINE, M. D.. TÝÝČ, V. DV
VOŘÁČEK, J. a ko
ol. KISLINGEROVÁ
Á, E.; NOVÝ, I. a ol. ko
SO
OUČEK, Z. PICHANIČ, M. HO
ORÁKOVÁ, H
H. O
Ostrava né a nadnáro
odní Společn
podnikyy onomica Oeco
P
Praha 2006 ISBN
N 80‐245‐
1029
9‐4 ní podniku Chován
v globalizujícím se prostředí. C. H.. Beck P
Praha 2005 7179‐
80‐7
847‐‐9 Firma 2
21. Století : (Přestih
hněme nejlepšíí!!!) Profe
essional Publishing, P
Praha 2010 978‐‐80‐
7431‐007‐2 Mezinárodní manageement a organizace C. H.. Beck P
Praha 2004 80‐7
7179‐
886‐‐X Strategický marketing. 2. rozšířřené a aktualizzované vydán
ní. GRADA Publishing, a. Praha P
s. 2003 N 80‐247‐
ISBN
0447
7‐1 125 Po
droje M
MIKOLÁŠ, Z. Jak zvýššit konkureenceschopno
ost podniku
u GRADA P
Publishing, a. Praha s. 2005 247‐
80‐2
1277
7‐6 ZA
AMARSKÝ, V.. Inovačn
ní podnikání
VŠP, a. s. O
Ostrava 2007 86764‐
80‐8
52‐4
4 Mezinárodní manageement Oeco
onomica P
Praha 2007 978‐‐80‐245‐
1243
3‐3 Mechan
nismy hospod
dářské politikky Evropskké unie Faku
ulta náro
odohospo
dářská VŠE P
Praha 2000 80‐7
7079‐
946‐‐3 KU
UBA, Z., UJEC
C J.:: Mikroekonomie B VŠP, a. s. O
Ostrava 2007 978‐‐80‐
8676
64‐66‐5 KU
UBA, Z., UJEC
C, J.:: Makroeekonomie B
VŠP, a. s. O
Ostrava 2008 978‐‐80‐
8676
64‐98‐6 FO
ORET, M. Marketingová komuniikace. Com
mputer Press B
Brno 2006 251‐
80‐2
1041‐9 KA
AUEROVÁ, L.., VILAMOVÁ, Š. Mezinárodní markeeting I. díl. EkF V
VŠB‐TUO Ostrava O
2000 80‐7
7078‐
818‐‐6 KO
OZEL, R. A KO
OL. Modern
ní marketinggový výzkum
m GRADA P
Praha Publishing, a. s. 2005 80‐2
247‐
0966
6‐X SR
RPOVÁ, J.; ŘEEHOŘ, V. a ko
ol. Základyy podnikání
GRADA P
Praha Publishing, a. s. 2010 978‐‐80‐247‐
3339
9‐5 ŠTTRACH, P. Mezinárodní manageement GRADA P
Praha Publishing, a. s. 2009 978‐‐80‐247‐
2987
7‐9 VEEBER, J.; SR
RPOVÁ, J. a ko
ol. Podnikáání malé a střední firmy GRADA P
247‐
1069
9‐2 Man
nagement Praha P
Press 2008 978‐‐80‐
7261‐150‐8 Grad
da 2008 80‐2
247‐
ZA
ADRAŽILOVÁ
Á, D.. ŠR
REIN, Z. SO
OUKUPOVÁ, J. Mikroekonomie a kol. PEELSMACKER, Marketingová P
Praha 126 Po
droje GEEUENS, M, BEERGH, J. 0254
4‐1 komuniikace Publishing managementtu Výzvy m
pro 21. století Man
nagement Praha P
Press 2000 80‐7
7261‐
021‐‐X VILAMOVÁ, Š.: Jak získat finanční zdroje EEU. GRADA P
247‐
0828
8‐0 ŠM
MEJKAL, V. a ko
ol. Jak obsttát v Evropě. Q‐arrt Strategie podnikáání na jednottném trhu EU
U Univverzita Hospod
dářská soutěžž Palacckého v Olom
mouci DR
RUCKER, P. FF. HO
ON, M. SM
MEJKAL, V. R
R. Řízení rrizik Efektivita poskytováání VILAMOVÁ, Š., veřejnýých podpor a VO
OZŇÁKOVÁ, I., jejich vlliv na JA
ANOVSKÁ K. deformování konkureenčních podmín
nek. Vědecký recenzo
ovaný časopiss Acta Accademica Karvinieensia č. 1/20
010 VYYSEKALOVÁ, Reklama – jak dělatt reklamu
J.,, MIKEŠ, J. u WUPPERFELD,, W
U.. Podnikaatelský plán pro úspěšnýý start P
Praha 2000 O
Olomouc 2006 GRADA P
247‐
0198
8‐7 Slezsská univerzita v Op
pavě K
Karviná 2010 ISSN
N 1212‐
415X
X Grad
da Publishing P
Praha 2007 978‐‐80‐247‐
2001‐2 Man
nagement Praha P
Press 2003 80‐7
7261‐
075‐‐9 In
nternetovéé zdroje in
nformací:
•
Inform
mační portál EUROPE DIR
RECT ‐ http:///ec.europa.eeu/europedirect/index_ccs.htm •
Ministterstvo prům
myslu a obcho
odu ČR ‐ ww
ww.mpo.cz/essc •
Síť práávní ochranyy v oblasti vnitřního trhu ‐www.europ
pa.eu/solvit •
Poradenská a koorrdinační centtra pro transsparentnost kvalifikací ‐ www.europass.cz 127 Po
droje •
w.strukturaln
ni‐
fondy..cz •
Dokum
mační sítě EU
UROPE DIREC
htm •
Agentura pro podp
Hospo
ww.komora.ccz •
Centru
um pro regio
onální rozvoj ČR ‐ www.crr.cz/cs/ 128

Mezinárodní podnikání - Inovace akreditovaného studijního

Transkript

Podobné dokumenty

digitální učební materiál - Základní a Mateřská škola Klecany

Cesky rybar_05_2013.indd

121-24. CZ-EVROPSKÁ UNIE