VOLA KOSTNICE,zimni verze

Pavel Kohout
VOLÁ KOSTNICE!
(1988 – 2012)
Dvanáct osudových hodin pro tři idealisty
Přímý přenos z koncilu v Kostnici 1414–1418
Pro Český rozhlas s autorem upravila
Jelena Mašínová
(2012)
DÍL PRVNÍ
Znělka radia Ecce Constantia
HLASATELKA Dobré jitro, vážení a milí posluchači! Rozhlasová stanice„Ecce
Constantia!“ vám přeje vše nejlepší do nového dne, pátku 16. listopadu
1414. Co nám dnes nabízí naše Rosnička?
ROSNIČKA
mluví jako Křemílek nebo Vochomůrka Kvák kvák! Studená fronta
překročila vévodství burgundské i orleánské a blíží se přes Švýcarské
spříseženstvo k jezeru Bodamicus. Silná oblačnost přinese k poledni
déšť, který přejde v sněhové přeháňky. Koňům i povozům se doporučuje
zimní výstroj. Kvák kvák!
HLASATELKA Děkujem, Rosni. Zprávy: Dnes se začíná vrcholná událost ještě mladého
patnáctého století: Velký koncil má právě v naší Kostnici vnést pořádek
do zmatených poměrů v církvi i ve světské Evropě. Hlavní protagonista
Jan XXIII., nejuznávanější ze tří spolu soupeřících papežů, jenž jednání
svolal, už dorazil, císař Zikmund, který koncilu poskytuje záštitu, je
očekáván. Konstancie zažívá koncilovou horečku. O tom bude rozhovor
našeho reportéra Ulricha Richentala s mužem, který tu zodpovídá za
organizaci a bezpečnost, rytířem Frischhansem von Bodmanem.
RICHENTAL
Dobrý den, rytíři Bodmane.
RYTÍŘ
mluví silným dialektem Pozdrav Pán Bůh...
RICHENTAL
Nejdřív dík za vaši ochotu k setkání, kancelář koncilu se zřejmě
rozhodla pro politikaření za přiraženými dveřmi, jaké bývá živnou
půdou pro divoké pověsti. Městská rada vás jmenovala maršálkem. Co
leží ve vaší kompetenci?
RYTÍŘ
No... všecko.
RICHENTAL
Na příklad?
RYTÍŘ
No… příkladně ryby...
RICHENTAL
Můžete to blíž...
RYTÍŘ
No... rybářská gilda vyšroubovala cenu bodamskejch placatek, že to dál
nešlo. Tak se musel rozject dovoz holandskejch herinku, ne? Aby ty
šizuňkové ostrouhali.
RICHENTAL
RYTÍŘ
A co vy s tím osobně...
No... obě partaje si zverbovaly zabijáky, a rvačky proměnily občanům
život v peklo. Tož je moji pacholci zlapalí, ne? a kat jim vypálil na plec
městskej cejch. Koho tu s ním načapáme, bude se houpat!
RICHENTAL
Ano, ale...
RYTÍŘ
Následujícně jsem nechal pořídit soupis pěknic.
RICHENTAL
Pěknic...?
RYTÍŘ
No, tak tu voláme doroty, ne? Pro veřejný jsme sehnali suchý bydla a
zavedli pevný ceny. Bytný je musej držet k dennímu mytí a chození na
meš. Pročež můžu ohlásit, že jich tu je na sedum set, čímž nikdo nemusí
obcovat s tajnejma, který smrděj, kradou a nezpovídaj se.
RICHENTAL
Ale tady... se přece čeká církevní prominence!
RYTÍŘ
Jó, mý kvartýrmajstři vedou na tři sta biskupu a padesát arcibiskupu,
potažmo kardinálu, ne? Prelátu, vikářu a jinejch duchovních jakož i
doktoru teologie a jim podobnejch se čeká kolem sedmi tisíc.
RICHENTAL
Ale těch... sedm set dorot...
RYTÍŘ
Musí, počítám, stačit.
To už se chvíli ozývá mobilové zvonění „Tisíckrát pozdravujeme Tebe…“
RYTÍŘ
Hergot, kde zas mám ten zatracenej mluvič…
Zřejmě mobil našel, protože se zvonění přetrhlo.
RYTÍŘ
No – slyšim
Nezřetelné, ale naléhavé hlášení.
RYTÍŘ
Francouzi? Ale dyť ty měli přiject až….
Nezřetelné, ale naléhavé hlášení pokračuje..
RYTÍŘ
Jo, že jedu! Pacholku! Koně!!
Hlasy, ržání, kopyta, cval se vzdaluje.
RICHENTAL
Vážení posluchači, byli jsme s mikrofonem ve správný čas na
správném místě, takže jste se v přímém přenosu dozvěděli o příjezdu
jednoho ze dvou hlavních dirigentů koncilu, francouzského kardinála d
´Aillyho, jehož doprovází mladý, ale už v celém křesťanském světě
proslulý rektor pařížské Sorbonny Gerson. – Ulrich Richental, Ecce
Constantia!
Gong.
Podstatně se mění akustický prostor, přibylo echo velké místností.
HLAS
Hodina Francouzů.
Duní masivní dveře,
RYTÍŘ
Vaše Eminence... rytíř Bodman, městskej maršálek, žádá o rozkazy...
KARDINÁL
Tak to je on!?
RYTÍŘ
hrdě Tak to jsem já, Vaše Emi...
KARDINÁL
On je to, kdo vyhlašuje, že tu připadá jedna dorota na deset kněží!
RYTÍŘ
Řek jsem to jen Ulrichu Richentalovi, už jeho otec tu byl městskej
písař...
KARDINÁL
Jeden pisálek stačí, aby popletl tisíce. Nuže, rytíři, při tomhle výstupu
zůstane. Zprávy bude vydávat jen vysoká kancelář koncilu. Každý dotaz
najde cestu přímo ke mně.
RYTÍŘ
Tak jest, Eminence...!
KARDINÁL
Nuže! Šustí pergamen. Tito buřiči neprojdou branami města. Zná je?
RYTÍŘ
Je tu málo světla, Vaše...
KARDINÁL
podezíravě Umí číst?
RYTÍŘ
Na to mám svý lidi, Eminence...
KARDINÁL
Ach tak...! Dal to sem! Šustí pergamen. Dietrich z Nieheimu – už o něm
slyšel?
RYTÍŘ
Ne, Eminence...
KARDINÁL
Vestfál. Ve svých takzvaných memorandech kydá hnůj na všecko lidské i
božské. Podle něho Svatý otec Jan XXIII. jenom v Boloni zprznil tři sta
jeptišek.
RYTÍŘ
spíš obdivně Ne! Tři sta...!
KARDINÁL
Naštěstí tomu nikdo nemůže věřit. Ale mnozí šíří Nieheimovu pomluvu,
že papež je zhýralý násilník! Také tento: Oswald z Wolkensteinu – už ho
někdy potkal?
RYTÍŘ
Nikdy, Eminence...!
KARDINÁL
Lapka z Tyrol, který se má za posledního minnesängera, ale vydává ze
sebe takovouto póesis: „Zvedni, holka, v rožku nožku! Tak mě trošku
šimrej, hošku.“
RYTÍŘ
se upřímně zasměje
KARDINÁL
Jemu se to líbí…!
RYTÍŘ
Ale vůbec né, Vaše...
KARDINÁL
Tak ti oba jsou tu personae non gratae, rozumí?
RYTÍŘ
Já... neumím latinsky...
KARDINÁL
Ach ano, na to má přece...
RYTÍŘ
Svý lidi...
REKTOR
Rytířovu osobnost tvoří zřejmě mnoho jiných osob.
RYTÍŘ
Ano... totiž... jak jste to myslel, pane??
KARDINÁL
Rektora pařížské Sorbonny musí oslovovat − Vaše Magnificence...!
RYTÍŘ
Jistě, Eminence... omlouvám se, Magnificence...!
KARDINÁL
Každá persona non grata je v Konstancii nežádoucí!
RYTÍŘ
Tak jest, Eminence.
KARDINÁL
Kde leží mé komnaty?
RYTÍŘ
Nahoře vlevo...
KARDINÁL
Jeho Magnificence dostane druhou stranu.
RYTÍŘ
Totiž... tam je dohromady šest loží...
KARDINÁL
A...?
RYTÍŘ
Konstancie není veliká... Za normálních dob tu žije osm tisíc duší a teď
jich tu máme uložit na čtyrycet tisíc... Mnoho Jasností musí spát na
senících a jejich družiny dokonce v prasečnících. Stížnosti jen pršej...
KARDINÁL
Když může město vyhradit tolik domů neřesti, musí mít i dost místa pro
zbožnost. Jeho Magnificence má odtud koncilu dávat duchovní podněty
a já tu hodlám zřídit místo, kde se budou moci diskrétně setkávat
členové nejvyššího grémia. Proto zde zůstaneme pouze my dva!
RYTÍŘ
stísněně Tak jest, Eminence...
KARDINÁL
Ať složí z vozů!
RYTÍŘ
Tak jest, Eminence! Hned jsem tu zas!
Spěšné kroky, duní těžké dveře, na chvilku silně zazní dříve nejasný hluk
zvenčí, ržání koňů, pokřik družiny.
REKTOR
Musím se od tebe dál učit, Pierre!
KARDINÁL
Čemu?
REKTOR
Jak´s hravě dokázal, že se tu Nieheimův trestuhodný výrok o papeži
jakožto kurevníku dostane do oběhu!
KARDINÁL
Ten výrok je hodný trestu, ale podobný pravdě.
REKTOR
Ano! Nemůže být svaté církve, dokud úlohu pontifexe hraje
neapolitánský pirát.
KARDINÁL
Amen. Buď pozdraven v Konstancii, Jeane Charliere. Budeš můj druhý
mozek, který navždy odstraní nákazu bezbožnosti, stravující už tři
desítky let nebeskou říši. Ty, můj žák a můj přítel!
REKTOR
Který nemůže objevit ve svém mozku nic moudřejšího, než cos tam
uložil ty, můj přítel a učitel.
Duní dveře, kroky, na okamžik zazněly zas zvuky zvenčí.
RYTÍŘ
Už skládají...
KARDINÁL
Jaký byl příjezd prvního papeže, rytíři?
RYTÍŘ
Nádhera sama! Město bylo od rozbřesku na nohou. Celou cestu od
Kreuzlingenské brány až k Münstru se mu jen jásalo.
KARDINÁL
Buď Bohu dík. To dokazuje, že další hnusný šplecht neblahého
Nieheima o nehodě na Arlbergu nedošel obecného sluchu.
RYTÍŘ
Jakej šplecht, Vaše Eminence?
KARDINÁL
Doprovod měl zaslechnout, jak papež, když se jeho povoz překotil na
sněhu, hlasitě zvolal – Jacio hic in nomine diaboli...
RYTÍŘ
Totiž… já…
KARDINÁL
Ach ano, to znamená, Zde ležím ve jménu Ďábla...
RYTÍŘ
No to je hrůza...
KARDINÁL
Ano, je hrůza, že se něco takového roztrušuje. Kdo se převrací ze srázu
ve svém voze, nehledá slova.
RYTÍŘ
Svatá pravda…
KARDINÁL
Ať je tomu jakkoli: nějaké další pozoruhodnosti?
RYTÍŘ
Dotyčnej Hus je tady.
KARDINÁL
Ach ne!
RYTÍŘ
Bydlí u vdovy Pfisterky v Paulgasse. Mý lidi ho maj porád na očích, ale
on skoro nevychází.
REKTOR
Snad ne ten český kacíř?
RYTÍŘ
Ten samej.
REKTOR
Chce se mu zemřít? Je přece pod papežskou klatbou.
RYTÍŘ
Jeho průvodci, český páni, tvrděj, že mu císař poskyt glejt.
REKTOR
A co tu hledá?
RYTÍŘ
Říká se, že chce bejt poučenej, pak že rád odvolá, pokaď bloudil.
KARDINÁL
Ovšemže bloudil! Je to zarytý viklefista. Stejně jako jeho kumpán
Jeronymus, který nám v Paříži unikl o vlas.
RYTÍŘ
Taky ten se má toulat kolem.
KARDINÁL
Ach ne! Okamžitě pošle své lidi...
REKTOR
Calma, calma, klid, Vaše Eminence. Chtěli jsme se nejprv ubytovat a
vzít horkou lázeň – ta osvěžuje mysl...!
KARDINÁL
Máš pravdu. Je tu opravdu málo světla, rytíři. Ať sem přinesou svícny!
RYTÍŘ
Ty sou přeci tady... Hrom a peklo...
KARDINÁL
Neklel, rytíři!
RYTÍŘ
Kaju se, ale…tadydlec přeciť stály dva stříbrný... bral jsem je včéra
vlastnoručně z tamtý truhlice…
REKTOR
On tu zodpovídá i za bezpečnost, není-liž pravda, rytíři? Anebo jen za
doroty?
RYTÍŘ
Tak jest, Vaše... totiž... v týhle truhle bylo přeciť i plátno!
Zvedá se těžké víko
RYTÍŘ
Zkurvylapko! Seš synem smrti!
KARDINÁL
Zadrž! Kdo je to?
Zvuky zápasu.
RYTÍŘ
Polez ven! Dělej! Lotr! Zabalil všecko do plátna a pak mě slyšel. Ne?
Otevři hubu, lotře!
MLADÍK
Co mám eště říct, vzácnej pane? Pech.
RYTÍŘ
Pech tomu říkáš? Tvůj konec je to, večír se budeš houpat!
MLADÍK
Nešlo by to až zejtra, vzácnej pane? Rád bych se před tak štrapáční
cestou vyspal.
RYTÍŘ
On ti kat brzo zatne tipec.
Úder.
MLADÍK
uplivuje Dík, vzácnej pane, zrovna tendle zub mě bolel.
rytíř
Ty…
KARDINÁL
zasáhne Může ho vzít a konat svůj úřad, rytíři.
RYTÍŘ
Běž, českej pse!
KARDINÁL
Počkat! To je opravdu Čech?
RYTÍŘ
Krk za to, Eminence. Člověk může zapřít všecko, jenom ne svůj zobák.
Jak mu narost, tak mluví.
KARDINÁL
Pojď sem, Čechu! Jsi Čech?
MLADÍK
Jako poleno, vzácnej pane!
KARDINÁL
A co jsi zač? Špion?
MLADÍK
Milost, pane, nenechte mě natáhnout na žebřík! Sem poctivej pražskej
lapka, upřímnej křesťan!
KARDINÁL
Znáš Husa?
MLADÍK
To jó! Byl můj zpovědník v Betlémský kapli. To von mi nasadil do hlavy
brouka, abych šel sem!
KARDINÁL
Kázal snad, že je třeba okrádat bohatý klerus?
MLADÍK
Ne, to ne, vzácnej pane. Hus kázal, že lidi, i vzácný páni, se maj
uskromnit.
KARDINÁL
Tak proč kradls?
MLADÍK
Člověk je křehká nádoba, vzácnej pane!
KARDINÁL
Jak se jmenuješ?
MLADÍK
Říkaj mi Fretka.
KARDINÁL
Tahle malá škodná přijde zatím do klece, rytíři. Chci si ji ještě jednou
vyposlechnout.
RYTÍŘ
Jak Eminence poroučí. Pojď!
FRETKA
Tisícerej dík! Sem váš na život a na smrt!
Dvojí krok se vzdaluje.
REKTOR
Nevěděl jsem, jak umíš být milosrdný.
KARDINÁL
Naopak. A proto chci včas poznat každého, kdo se staví mezi Koncil a
Boha. Bez informace – není pro kata práce.
Znělka stanice EC
ROSNIČKA
Kvák, kvák!
HLASATELKA
Tolik o počasí. Požehnaný dobrý večer 28. listopadu 1414, vážení a milí
posluchači. „Ecce Constantia!“ přináší poslední zprávy. V Konstancii
došlo dnes k dramatické události: Český magistr Johan Hus, který sem
dorazil s ochranným glejtem císaře, aby před koncilem obhájil své učení,
byl překvapivě zatčen a dopraven do papežské rezidence. Jako obvykle k
tomu vysoká kancelář odmítla komentář, ale našemu reportéru Ulrichu
Richentalovi se podařilo promluvit s vdovou Pfisterovou. V jejím domě
našel totiž kontroverzní Pražan, zdejší příbytek.
Zvuky venkova.
VDOVA
pláče Vedli ho... jako lapku nebo mordýře...
RICHENTAL
Kdo, paní Pfisterová?
VDOVA
pláče Městská... stráž...
RICHENTAL
A čeští páni, Husovi průvodci, nepodnikli nic?
VDOVA
Jeden barón... jim ukázal glejt... To je urážka císaře Zikmunda, volal...
RICHENTAL
Působilo to?
VDOVA
Řekli, že... je to nařízení... kardinálů...
RICHENTAL
A co magistr, bránil se?
VDOVA
Řekl... když si Eminence přejí, navštívím je a vyznám se z pravdy, jak
jsem ji seznal z Písma svatého... s Boží pomocí...
RICHENTAL
Ano... můžete nám ještě sdělit, paní Pfisterová, jaký dojem na vás Hus
při svém pobytu dělal?
VDOVA
Byl tak... vzdělanej a přitom tak... skromnej a tak... když se dívám, jak
hrozně se tu chovají všichni potentáti, pak to byl možná jedinej zbožnej
muž v celý Konstanci. Ano! Jestli to není omyl, pak za tím musí stát
Satan!
Gong.
HLAS
Hodina papeže
Už známé echo velké místnosti. Zní konec reportáže.
HLASATELKA
z rádia To byl rozhovor našeho reportéra Ulricha Richentala s paní
Pfisterovou.
Středověká taneční hudba.
RYTÍŘ
Zatracená baba! A zatracený rádio! To zasejc budou všici proti mně.
KARDINÁL
Proč by mělo hrát roli, rytíři, co plácá pomatená vdova?
RYTÍŘ
Pfisterka se tu těší velkýmu respektu...
KARDINÁL
Je tak bohatá?
RYTÍŘ
Ne, ale porodní bába! Nejlepší v celým okolí, ne?
REKTOR
Tak proč on nezavře ty štváče.
RYTÍŘ
To rádio patří zdejším měšťanostům. Císař mu zaručil svobodu slova.
REKTOR
Jinou záruku právě porušil!
RYTÍŘ
Jenže kromě zdejších radních nikde v Evropě koncil nechtěli, že bude
drahej…
KARDINÁL
Ať je tomu jakkoli. Kde je Hus teď?
RYTÍŘ
Zamkli jsme ho tam do světnice, zatím společně s tím bláznivým
českým barónem, co střídavě šermuje dopisem císaře a šavlí. Nechce se
od Husa hnout, dokaď nebude smět mluvit s Jeho Svátostí papežem.
KARDINÁL
Jsou jeho lidé tak zbabělí, že si neporadí s českým zemanem, kterému
čouhá z bot sláma?
RYTÍŘ
nešťastně Jeho papežská Svátost zakázala použít násilí, dokavaď sama
nerozhodne.
KARDINÁL
Ach tak... Může jít, rytíři!
RYTÍŘ
Jak Eminence poroučí!
Kroky, duní dveře..
KARDINÁL
Ačliže... opře-li se Neapolitán císaři bez toho, že mu budeme krýt záda,
může se s papežstvím rozžehnat hned! A máme ho z krku, Jeane
Charliere?
REKTOR
Jenže my mu, bohužel, krýt záda musíme!
KARDINÁL
Proč?
REKTOR
Bez odsouzení Husa nemůžeme projednat kauzu víry. A bez té ztratí
koncil věrohodnost, že mu o víru jde především!
KARDINÁL
Pak chyťme a suďme toho Jeronýma, je kacíř jako on – a bez glejtu!!
REKTOR
Ach! Jen to jen dobrodruh, jehož teoretické práce nemají špetku ceny.
KARDINÁL
Ale duchaplný a navíc velmi krásný muž, v tom se ti podobá. Někdy si
myslím, žes ho proto nechal v Paříži prchnout a honil raději maitra
Petita...
REKTOR
rozhořčeně Pierre!
KARDINÁL
Promiň, to byl žert...!
REKTOR
Není čas na špatné žerty. V onom provinčním čertu z Čech musíme
odhalit a zničit pravého Belzebuba, který se už bohužel vymkl
spravedlnosti.
KARDINÁL
Viklefa!
REKTOR
Toho! Budiž posmrtně odsouzen skrze Husa! Item budou i zbabělí
Angličané, kteří Viklefa prokleli jen polovičatě, usvědčeni z napomáhání
kacířství a vyloučení tím z klání o Svatou stolici.
KARDINÁL
Bene...!
REKTOR
Item bude i náš největší nepřítel maitre Petit se svou tezí o bohulibé
vraždě tyrana platit za kacíře, což vyloučí jeho pána, vévodu
Burgundského, ze soutěže o francouzský trůn.
KARDINÁL
Bene.
REKTOR
Item bude oslaben i německý Zikmund, protože neúčinnost Husova
glejtu zpochybní jeho autoritu. Tu může upevnit jen tím, že odpadne od
Angličanů i od Burgunďana a podpoří spolu s námi legitimního krále
Francie. A pak i – francouzského papeže!
KARDINÁL
Amen!
REKTOR
A je tu i pro secundo. Pomůžeme-li Neapolitánovi dočasně z té louže,
smíme po něm i něco chtít.
KARDINÁL
Totiž?
REKTOR
Jeho jasné Ano v otázce hlasování, která tu všecko rozhodne. Zasměje
se. Dokonce i jeho vlastní konec.
KARDINÁL
Máš už ideu?
REKTOR
Snad.
KARDINÁL
Chceš snížit počet účastníků?
REKTOR
Na to je pozdě.
KARDINÁL
Pak ale Italové se svým regimentem trpasličích biskupství přehlasují
celý svět.
REKTOR
Ačliže... jak máš ve zvyku říkat, pokud neříkáš − Ať je tomu jakkoli...
KARDINÁL
Ačliže co?
Blíží se hlučné kroky, řinčení zbraní. Pak duní dveře a kdosi sem běží.
FRETKA
Zachraňte se, vzácný páni, táhnou sem papežovi Švejcaři!
Už jsou zde.
ŠVÝCAR
Hab acht!!
Do ticha se přiblíží jiný rázný krok.
OBA FRANCOUZI
PAPEŽ
Vaše Svatosti...!
Vstaňte, jsem tu incognito! ˇGardistů si nevšímejte, vybírám vždy ty,
kteří nerozumí jazyku.
KARDINÁL
Dám přinést Vaší Svatosti křeslo...
PAPEŽ
Ne! Já raději stojím. Nepřetržitě tu mrznu. A pak: takhle aspoň nikomu
nesednu na lep!
KARDINÁL
Vaše Svatost poroučí...
PAPEŽ
Proč musím pořád poroučet? Nejsme na jedné lodi? A to nikoli v
pirátském člunu, jak o mně roztrušují oba mí úhlavní odpůrci
lžipapežové, nýbrž v bárce svatého Petra. Francouzští veslaři z ní snad
vystoupili?
KARDINÁL
Vaše Svatost ví, že Francouzi vždy patřili k nejvěrnějším lodníkům
Páně.
PAPEŽ
Tak proč právě dneska trčí zde? V bouři mají být všichni muži na
palubě?
KARDINÁL
Když jsme dnes v poledne opouštěli koncil, bylo moře zcela hladké.
PAPEŽ
Mezitím byl zatčen onen Hus, to vám snad donesli?
KARDINÁL
Ano...
PAPEŽ
Někteří úředníci se zdají plést si tento dům s mým! Ale co následovalo,
víte sotva, protože jsem tentokrát předběhl všechny špicly. Poggio!
POGGIO
Vaše Svatost přikazuje?
PAPEŽ
Můj sekretář. Zapni svůj přístroj!
Ozve se cvaknutí a pak ze záznamu hlas.
HUS
Ctihodní otcové, vězte, že spíše zemru, než bych vyznával jediný blud.
Budu-li poučen, že jsem v nějakém punktu bloudil, jsem připraven
opravit jej a napravit se.“
Cvak. Záznam se zastaví.
PAPEŽ
Tak se lstivě vykroutil ten Hus mým kardinálům.
KARDINÁL
Ach ano...?
PAPEŽ
Poggio, zapni znovu!!
Ozve se cvaknutí a pak ze záznamu hlasy.
DIDACHUS
Učils viklefskému kacířství, že po kněžském požehnání zůstane svátost
oltářní obyčejným chlebem?
HUS
Tak jsem nikdy neučil.
DIDACHUS
Nevyznáváš to tedy?
HUS
Ne, nevyznávám!
Cvak. Záznam se zastaví.
PAPEŽ
Tak vyklouzl ten Hus slovutnému teologu Didachusovi, jenž se ho snažil
usvědčit, přestrojen za prostého mnicha, což se mu však nezdařilo, takže
hlavní bod obžaloby padl pod stůl.
KARDINÁL
Ach ano...!
PAPEŽ
Zapni znovu, Poggio!
Cvak. Ze záznamu hlas.
BARON
rozčileně Vaše Svatost mi slíbila, že Hus bude zde v bezpečí, i kdyby
měla kvůli němu zabít vlastního bratra. A nyní je lapen a držen v tomto
domě. Vaše Svatost nechať ví: Osočím všechny, kdo glejt mého pána,
císaře, pokryli hanbou!
Cvak. Záznam se zastaví.
PAPEŽ
To mi křičel do očí ten zdivočelý český baron, který se bohužel může
vykázat císařskou pečetí. A páni Francouzi si sedí doma!
KARDINÁL
Vaše Svatost dovolí podotknout, že jsme o jejím úmyslu zatknout Husa
neměli nejmenší tušení...
PAPEŽ
To nebyl náš úmysl! Něco tak hloupého...! Jako kdyby nemohla taková
lapálie počkat!
KARDINÁL
Vaše Svatost má přece skvělého rádce ve Velkém kanonistovi, který je
navíc rovněž Ital.
PAPEŽ
Můj milý, teď si tu nehrajeme na kočku a myš, každý ví o vaší vzájemné
nevraživosti. Ano, byla to jeho idea a koneckonců oprávněná: ten český
ničemník, který neustává podřezávat Svatou stolici, je pod mou bulou.
KARDINÁL
A pod ochranou císaře.
PAPEŽ
In nomine diaboli! A právě v tomto domě se musí dobře vědět, že císař
zneužije každou rozepři mezi námi, aby oslabil moc církve.
KARDINÁL
Co si od nás Vaše Svatost žádá, in concreto?
PAPEŽ
Prohlášení jednoznačné soudržnosti – před Bohem i před císařem. Naše
jednota musí teď stát nade vším!
REKTOR
Vaše Svatost promine, ale nejsou to Její nesčetné veledůstojnosti, které
tu jednotu přivádějí vniveč, když se umí do krve přít o každý
s prominutím pšouk? Jak chce Vaše Svatost s nimi dojít k nejprostšímu
usnesení koncilu?
PAPEŽ
My se přece roky pokoušíme provést výběr těch, kdo jsou oprávněni
hlasovat a volit, ale každé kriterium bylo dosud zavrženo. Ať podle
úřadu či věku, dle majetku či počtu ostříhaných duší, vše se ukázalo být
zmatečním.
REKTOR
Existuje kriterion, jež musí dojít obecného souhlasu jako zcela
spravedlivé.
PAPEŽ
A to?
REKTOR
Jazyk, Vaše Svatosti, mateřská řeč.
PAPEŽ
Evropa zná tucty jazyků!
REKTOR
Ale jen několik málo, které spojují četné ostatní, jako mocná řeka
pojímá tisíce potoků. Viděny takto jsou v Evropě jen čtyři velké jazyky,
váš italský, náš francouzský, německý a také, ano, anglický. Každý
Evropan nechť se rozhodne pro jeden z těchto proudů, který může
nejspíš nést i jeho řeč.
PAPEŽ
Poggio!
POGGIO
Vaše Svátosti?
PAPEŽ
Pořiď záznam!
Cvak.
PAPEŽ
No tak dál! Jak to má fungovat v praxi koncilu?
REKTOR
Velmi jednoduše. Každý ze čtyř... nazývejme je velkonárody! zvolí své
zástupce... dejme tomu – šest? kteří pak, když se uradili se všemi svými,
budou za ně hlasovat. Každá místnost má přece čtyři rohy, kde se lze
shromáždit.
KARDINÁL
nadšeně Optime!
PAPEŽ
nedůvěřivě Vaše Eminence to slyší poprvé?
KARDINÁL
Ano. Ale já jsem měl už často štěstí být u zrodu jeho skvělých idejí.
PAPEŽ
Dovedu si představit, že ve vás budí vpravdě otcovský pocit lásky?
KARDINÁL
Ó ano...
PAPEŽ
Žádný div. Nejen důvtipný, ale i pohledný muž. – Bene. Rozvážíme si
to. Avšak teď jsme zde v jiné věci.
REKTOR
Je to táž, Vaše Svatosti.
PAPEŽ
Jak to?
REKTOR
Jednota je jen – jedna. A působí po zákonu spojitých nádob.
PAPEŽ
In concreto?
REKTOR
Věnujeme Vaší Svatosti souhlas Francouzů in puncto Hus. Nechť Vaše
Svatost za to věnuje celému koncilu nový volební a hlasovací řád.
PAPEŽ
Care filie, kdybychom o něm nevěděli, že je prvním teologem Francie,
museli bychom věřit, že je nejlepší francouzský koňský handlíř.
Declaratum est. Punctum, satis. Vypni, Poggio!
Cvak
.
PAPEŽ
Spokojeni, páni Francouzi?
KARDINÁL
Smíme Vaši Svatost požádat o kopii?
PAPEŽ
Cože?? Ale proč ne… Poggio, pošli ji!
POGGIO
Stane se, Vaše Svatosti!
PAPEŽ
Jdeme! Dio mio, jaká bezbožná krajina, kde křesťan jen stále mrzne!
FRANCOUZI
Pochválen Pán Ježíš…
Zanikne to hluku kroků v řinčení zbraní odcházejících. Zapadnou vrata.
KARDINÁL
s pohnutím Zdravím tě, moudrá hlavo!
REKTOR
podobně Jsem jen tvůj žák, Pierre!
KARDINÁL
Jemuž učitel už nestačí, Jeane Charliere, ale tím víc ho miluje.
Duté klepání.
KARDINÁL
Ten Čech je zas v truhlici! Vylez, ty strašpytle!
Zvuky.
KARDINÁL
Tys tedy všechno slyšel!
FRETKA
Mý uši jsou jak trychtejř, všechno může tam, ale nic ven!
KARDINÁL
Velmi zdravé, protože tak si člověk déle podrží hlavu.
FRETKA
Má hlava patří vzácnýmu pánu, proto ji nesmím ztratit.
KARDINÁL
Dobře, dobře. Ať je tomu jakkoli, nastraž uši: tvůj Hus má hodně
přívrženců, pravda?
FRETKA
To se dá říct.
KARDINÁL
I ty k nim patříš – a já ti nezazlívám, byl tvým zpovědníkem a je tvůj
krajan. Ale právě jako vykutálený čížek mi nejlíp řekneš: kdybys ho měl
nerad, jak bys ho o příznivce připravil?
FRETKA
To je nad slunce jasnější, vzácnej pane. Obdivujou ho, že sem přišel z
vlastní vůle.
KARDINÁL
A...?
FRETKA
Tak bych roznes, že ho lapli, když chtěl vzít nohy na ramena.
REKTOR
A kdo to má dosvědčit? Ty, mizero?
FRETKA
Chraň Bůh! Tady to uvěřej jediný osobě.
KARDINÁL
Totiž?
FRETKA
No Pfisterce!
REKTOR
Vdově... Nelze přece čekat, že právě ta pobožná žena...
KARDINÁL
Fretko! Povolej rytíře Bodmana!
FRETKA
Letím, vzácnej pane!
Vzdalují se spěšné kroky, skřípou vrata.
REKTOR
Přece ji nenecháš mučit!
KARDINÁL
Věřím, že to nebude nutné.
rektor
Nýbrž?
KARDINÁL
Poručím, ať jí pouze ukážou nástroje.
REKTOR
Originální myšlenka.
KARDINÁL
Bohužel jen citát z Brechtova Galilea.
Znělka stanice EC.
Prolíná se
velké středověké zvonobití.
HLASATELKA
To byl tedy přímý přenos slavnostní mše, kterou v Münsteru osobně
celebroval papež Johannes XXIII. a při níž ministroval čerstvě
korunovaný císař Svaté říše římské německého národa Zikmund; jenž
při tom tradičně oblékl oděv prostého diakona. Tato překvapivá nabídka,
dá se říci vánoční dárek vysoké koncilové kanceláře naší stanici, byla
spojena s podmínkou, že „Ecce Constantia!“ odvysílá prohlášení, jehož
posouzení přenechá bez komentáře posluchačům. Nezvyklé žádosti
vyhovíme, abychom se pro vás dočkali dalších vysílání z koncilu.
VDOVA
bezvýrazně odříkává Já, Fida Pfisterová, porodní bába, prohlašuji před
Bohem všemohoucím, že jsem těžce zhřešila, když jsem obelhala
všechny křesťany tvrzením, jako by Čech Hus byl zbožný muž. Toto
jsem učinila ze strachu před jeho výhrůžkami, že budu na věky
zatracená, prozradím-li jeho ú...skočný ú...mysl ú...těku. Občas šustí
papír. Také měl též ve své komoře kacířské spisy... Vi… Viglifa... v
ú...krytu. Za svou lež byla jsem navštívena neduhy, jež však jsou
obětavě léčeny milosrdnými dominikány. Tuto veřejnou zpověď činím
ze svobodné vůle a při ú...plném ú...sudku a chci při ní setrvat, jak je
Bůh nade mnou...
Gong.
HLAS
Hodina císaře.
KARDINÁL
Zakázal jsem výslovně použití nástrojů!
RYTÍŘ
Na to se přísně dbalo, nikdo se jí nedotk, přestože se dlouho vzpírala!
KARDINÁL
Proč tedy vypadá tak bídně?
RYTÍŘ
To dělá ten vzduch v klášteře, Vaše Eminence.
KARDINÁL
Leží přece na ostrově!
RYTÍŘ
Já myslím v jejich sklepě. Kobky jsou přímo pod senkrovnou, kam
vedou latríny.
KARDINÁL
A to samo stačilo, aby...?
RYTÍŘ
Tak jest, Vaše Eminence. Mně stačí, když se tam jen votočím.
KARDINÁL
Pozoruhodné. A nesvedlo při tomto vzezření její přiznání zdejší občany
spíše k nedůvěře?
RYTÍŘ
To určitě ne.
KARDINÁL
Tomu nemohu uvěřit.
FRETKA
Klidně, vzácnej pane, on říká pravdu.
KARDINÁL
Ale jak to? Nepoložil si nikdo otázku, proč znenadání a navíc v tomto
stavu
FRETKA
tvrdí pravý opak toho, co tvrdila dřív?
Tu otázku si právě položil každej, vzácnej pane. A taky si na ní všici
správně odpověděli. Půlka dostala rovnou strach a půlka si namluvila, že
Pfisterka přeciť nemuže lhát hnedky dvakrát po sobě.
KARDINÁL
A čeští páni?
FRETKA
Ti jsou ovšemže vzteky bez sebe a zle dotíraj na císaře.
KARDINÁL
Je Hus držen v témže sklepě?
RYTÍŘ
Tak jest.
KARDINÁL
A lze se nadít, že dospěje k témuž náhledu?
FRETKA
Docela naopak, vzácnej pane. Když je křivdy moc, je jí příliš a dělá z
Čechů sršatce.
KARDINÁL
Nechť dostane lepší celu, rytíři.
RYTÍŘ
Vaše Eminence dovolí, ale...
FRETKA
Vzácnej pane, kuchař musí dát prase už brzo z ohně.
KARDINÁL
Kde je Jeho Veličenstvo...?
RYTÍŘ
Nemám tušení…
FRETKA
S dovolením... Šeptá. V lázni… a purkmistrovou ženou .
KARDINÁL
rozpačitě Ach ano...
FRETKA
Nemůže to už dlouho trvat.
KARDINÁL
Tak řekni kuchaři sám, co má dělat a co nechat.
FRETKA
Chvilku opíkat a chvilku čekat, jako při útrpným ptaní!
Kroky se vzdalují.
RYTÍŘ
Vaše Eminence dovolí poznámku...
KARDINÁL
Jen krátce.
RYTÍŘ
Jeho Svatost odňala případ Husa z pravomoci komise pro víru.
KARDINÁL
Cože...?
RYTÍŘ
Jmenovala vlastní vyšetřovací komisi.
KARDINÁL
Ach ano... V pořádku, rytíři. Ať je tomu jakkoli, on odpovídá i nadále
výhradně mně!
RYTÍŘ
udeří se do hrudi Jak Eminence poroučí!
KARDINÁL
Hus dostane lepší celu!
RYTÍŘ
Žádá si taky mastičkáře.
KARDINÁL
Proč to?
RYTÍŘ
Zdá se, že ho zle trápí zuby.
KARDINÁL
Co říkáš ty, Jean-Piere?
REKTOR
Upustili jsme při něm od mučení. Ale chce-li ho Bůh Otec napomenout,
jak bychom v tom směli bránit?
Venku je už chvíli slyšet hlasitý ženský smích. Teď se směje i muž.
RYTÍŘ
Císař!
KARDINÁL
polohlasem Eh bien, mon ami! Teď musíš obrátit jeho!
REKTOR
A to rychle! Umírám už hlady!
Duní dveře, hlasy.
CÍSAŘ
Zaveďte paní purkmistrovou k jejímu choti a ujistěte ho mou obzvláštní
milostí!
RYTÍŘ
Tak jest, Milosti...
CÍSAŘ
Pravé peklo, tyhle neukojené ženské, co vědí, že nevěru s císařem pan
manžel přímo uvítá! Odpuštění, Veledůstojnosti, nechtěli jsme vás urazit
tím, že stále ještě nosíme mešní roucho, spíše jsme doufali nalézt u vás
azyl. Oh... mysleli jsme, že Vaše Eminence nosí alespoň doma svou
oblíbenou barvu.
KARDINÁL
Jakou to, Výsosti?
CÍSAŘ
směje se Vaší Eminenci říkají všude jen Šedá.
KARDINÁL
A přesně tak se i cítím, v hluboké pokoře před Bohem, naším Pánem.
CÍSAŘ
So do I, indeed... oh, pardonnez-moi! Zvuk angličtiny je tu patrně
nevítán. To je ten zázračný francouzský mozek, v němž se vylíhla
myšlenka hlasování podle národů?
REKTOR
Oddaný sluha Vaší Výsosti Gerson.
CÍSAŘ
Ale ne, on přece slouží naší konkurenci, králi Francie! Jaká škoda, že
tomu se vede tak zle.
REKTOR
Vedlo by se mu mnohem lépe, kdyby přízeň Vaší Výsosti nepatřila králi
anglickému.
CÍSAŘ
Ach! Pomluva jakožto pozdravení? Je to snad nejnovější pařížská móda?
REKTOR
Nikoli po-mluva, nýbrž pří-mluva, Vaše Výsosti. La France žárlí jako
žena na každého, koho Vaše Výsost obejme místo ní.
CÍSAŘ
Byl nám líčen jako široko daleko nejlepší teolog, ale on je i pravý
šarmér.
REKTOR
Ach…
CÍSAŘ
Milujeme tato neobvyklá spojení, nepoznali jsme nikdy přísnějšího
křesťana nad našeho otce Karla Čtvrtého, ale ani náruživějšího uživatele
života. To v jeho jménu usilujeme o svatováclavskou korunu, abychom
byli jeho milovaným Čechům lepším králem než můj neblahý bratr,
Václav. Ta věc s tím Janem z Nepomuku, není nechutná? Ach, vy ji
neznáte?
KARDINÁL
Kdo ještě dbá na Čechy, Výsosti!
CÍSAŘ
Právě v tom je ten zločin! Náš otec učinil z Prahy caput regni a bratříček
Václav proměnil hlavu měst v provinční hnízdo barbarů. Dát utopit
vlastního vikáře, že chránil zpovědní tajemství!
KARDINÁL
Čí?
CÍSAŘ
Královny, které se chtěl Václav dostat na kobylku. Shocking, což? By
the way, není tu trochu vína?
KARDINÁL
Zajisté, Výsosti! Zatleská.
CÍSAŘ
Kdykoli vzpomenem našeho otce, přepadne nás žízeň.
FRETKA
Nosit na stůl, Výsosti?
CÍSAŘ
Nech nás napřed trochu se napít!
kardinál
Fretko!.
FRETKA
Smím okoštovat, Výsosti?
CÍSAŘ
Ne smíš, ale musíš, chlapče. Ti italští traviči nám kazí všechny slasti
života, musíme trpět panoše i u našich milostných loží.
Nalévá se.
CÍSAŘ
Tak tedy na... ano, nač vlastně?
REKTOR
Aby se Jan XXIII. brzy jmenoval zas jen Baltazar Cossa!
CÍSAŘ
Tak se staň! Hltavě pije. Pak zaútočí. Kdy a zda vůbec bude z toho
Jana zas jen páchnoucí Neapolitán a s ním půjdou k čertu i ti dva druzí
papežíci – Correr a Luna, závisí jen a jen na koncilu, přesněji na Vašich
Ctihodnostech! My jsme dostali prvního z těch tří výtečníků až sem, to
snad stačí! My vás tu můžem držet do soudného dne, jen jedno bohužel
nemůžeme: za vás hlasovat! Víno už došlo?
KARDINÁL
Je ho dost, Vaše Výsosti...
Nalévá se.
CÍSAŘ
Ti tři papežští trubci jsou naneštěstí obletovaní jak včelí královny, na něž
se věší všichni, kdo jsou lační medu, neboť ne Bůh, náš Pán, nýbrž
obročí a prebendy jsou dnešní víra církve. Jak to chcete změnit, páni
Francouzi?
REKTOR
Vaše Výsosti, protože Ďábel stále užívá lsti a násilí, musíme ho občas
porážet jeho zbraněmi. Eo ipso: Neapolitánu musí být věrohodně
vyloženo, že se může stát pravým a jediným papežem teprve poté, co se
napřed tiáry vzdá, aby ho v tom museli následovat i oba konkurenti. Až
to učiní, budiž hned odhalen jako ten, kým skutečně je: sprostý mordýř a
bezbožný násilník.
CÍSAŘ
Satan v lidské podobě...?
REKTOR
Trefné srovnání!
CÍSAŘ
Pochází bohužel od onoho Husa, který především za ně sedí ve vaší
vazbě, ačkoli stál pod mou ochranou!
KARDINÁL
Ne já ho dal zatknout, Vaše Výsosti, nýbrž Velký kanonista z Říma.
CÍSAŘ
Je známo, že se na koncilovém dvoře perou dva purpuroví kohouti.
Avšak v tomto punktu táhne i druhý s prvním a staví se tak proti nám.
Opatrně, páni Francouzi! Právě váš národ mele z posledního. Pomatený
král bez přátel, nepřítel hluboko v zemi, zem rozvrácena občanskou
válkou. Vaší jedinou nadějí jsme právě my. Překvapeni? Nejsme přece
hluší ani slepí. Nemohli jsme přehlédnout dovednost, s níž Vaše
Eminence řídila bárku Petrovu všemi bouřemi až sem do Konstancie. A
nemohli jsme přeslechnout moudrosti, kterým Jeho Magnificence Geron
obohatila učení Kristovo. Nám osobně se sice nezdá spor o Svatosti
dostatečným důvodem k upalování věřících opačného názoru, avšak
chápeme dobře, že v Jeho Magnificenci vstupuje na theatrum mundi třetí
síla: po Bohu a po moci světské nyní i ratio. Osobně jsme hotovi nositele
rozumu blahovolně podporovat, nepostaví-li se ovšem proti Bohu a proti
nám.
KARDINÁL
Jak můžeme za takovou velkomyslnost poděkovat, Výsosti?
CÍSAŘ
Snadno. Tím, že pobídnete uvízlou causu sjednocení církve ke klusu,
aby ostudné trojpapežství co nejdříve ustalo. A také tím, že kauza Hus
bude zatím uložena k ledu. Ten kacíř může pro mě za mě dál hnít v
kobce, to z něho dokonce činí vítanou zástavu, Češi dají pokoj, aby ho
neohrozili víc. Jeho upálení by mě však snadno mohlo stát českou
korunu! Ta cena je mi příliš vysoká. Nuže?
KARDINÁL
Kauza Hus leží teď u papeže, Vaše...
CÍSAŘ
A tam i ležet zůstane, to je zas dohodnuto s ním. Ďábla lze také užitečně
zapřáhnout před pluh, pravda?
REKTOR
Ta kauza měla ovšem sehrát důležitou roli, Výsosti. V křesťanském
světě nesmí vzniknout falešný dojem, že nám jde pouze o mocenské
boje. Koncil může jen tehdy působit věrohodně, bude-li pro každého
viditelně zápasit o pravou víru. Nelze-li toho dosíci s Husem, musí ho
zastoupit náš francouzský Maitre Petit.
CÍSAŘ
Petit? Nikdy jsme neslyšeli...
REKTOR
Vaše Výsosti, i když to jméno neznamená nic víc než „malý“, stalo se
symbolem velké viny. Maître Petit, žel Bohu právě z mé Sorbonny,
sepsal traktát na obranu vraždy, kterou dal spáchat vévoda burgundský
na vévodovi z Orléansu, aby si proklestil cestu na francouzský trůn.
Dotyčný spisek je přímo prosycen kacířstvím a navádí k odporu proti
jakékoli autoritě.
CÍSAŘ
Nechť je tedy útrpně poučen!
REKTOR
O to se hodláme vynasnažit, Vaše Výsosti. Petit přijde tedy na pořad
místo Husa. A současně musíme ihned začít s naším dílem
nejdůležitějším – s causou reformace. Teprve nová církev, očištěná od
nešvarů a od nehodných, může být svěřena do péče novému, vskutku
Svatému otci.
CÍSAŘ
Svatá pravda. Proto se musí ze všeho nejdřív zbavit těch tří falešníků! A
Baltazar Cossa je ten kámen, který strhne celý chlév. Neodstoupí-li sám,
musí být odvolen!
REKTOR
K tomu je zapotřebí hlasů tří národů proti Italům.
CÍSAŘ
Německý hlas patří nám, anglický získáme – to jest především a zůstává
pravým smyslem našich tamějších námluv. A za francouzský ručíte snad
vy!
REKTOR
Španělé stále úporněji žádají vlastní hlas. To by mohlo vést k převrácení
člunu.
CÍSAŘ
Nepřipustíme tedy žádnou novou zátěž. Zůstanou na břehu.
REKTOR
Jak prozíravé, Výsosti.
CÍSAŘ
A jak účelné pro Vaše Ctihodnosti, Španělé by nikdy nezvolili
francouzského papeže.
REKTOR
Má Vaše Výsost už teď favorita pro stolec Petrův?
CÍSAŘ
Nikoli, ale až přijde doba, přijde i rada. Milostivě si ji vyslechneme
nejdřív od vás. Náš džbán je prázdný.
KARDINÁL
Odpuštění, Výsosti. – Čechu!
FRETKA
Má se nosit na stůl?
KARDINÁL
Ne! Dones víno.
CÍSAŘ
Co se podává?
FRETKA
Divočák, Výsosti! Právě nejlíp křupe. Brzo se začne pálit!
CÍSAŘ
Cože? Místo kacířů upalujete divočáky? Máme hlad jako vlčice, ať už
nosí! Nebo nás tak chcete vydírat?
KARDINÁL
Ale Vaše Výsosti! Pospěšte si!
FRETKA
Jak Vaše Eminence poroučí!
CÍSAŘ
A propos: Někdo tu prohlásil za personu non gratu jednoho z našich
přátel, Oskara z Wolkensteinu. Ten nešvar by měl skončit, je
koneckonců poslední minnesänger, který se ještě dá poslouchat. To by
musel být napřed vyhnán onen Poggio, který je sice sekretářem
nejvyššího pasáčka Páně, ale svým drzým vtipkováním míří výhradně na
církevní hodnostáře. Znáte tenhle? Čím se liší zbožný biskup od
bezbožného? Nevíte? Zbožný obcuje ke slávě svaté Marie pouze s
pannami. Hlasitě se směje.
.
Kroky, zvuky.
FRETKA
Dárek od purkmistra, Výsosti. Střelil jej osobně vlastní kuší.
CÍSAŘ
Requiescat in pace, ubohý mučedlníku! Nejdřív manželku, potom kance,
jaká
to pohostinnost! A už mlaská.
Znělka mobilu „Ave Maria“.
CÍSAŘ
Damned!! Kde mám… Co se děje??
Okamžik poslouchá.
Cože…?
Cože…? Cože???
Zvuky ulice. Pochodující útvar.
RYTÍŘ
Ustupte! Z cesty! Tak bude to? Tys neslyšel, holoto?
Někdo vyjekne bolestí. Pak se zvuky mění a kroky zastaví v jakési
chodbě.
ŠÉFREDAKTOR
Pánové, sem nesmíte…
RYTÍŘ
Víš, kdo jsem?
ŠÉFREDAKTOR
Rytíř Bodman, jenomže my právě…
RYTÍŘ
A kdo jsi ty??
ŠÉFREDAKTOR
Šéfredaktor. Jsme právě on air s komentářem Ulricha…
RYTÍŘ
Přeruš to!
ŠÉFREDAKTOR
RYTÍŘ
Ecce Constantia je soukromá stanice, která nepodléhá…
Přeruš to, slyšel´s? Státní zájem! Chceš přijít o licenci? A vy, muži,
nechte tu jen prověřený personál! Ať si připraví fanfáry
…
Dupot mnoha kroků.
RYTÍŘ
Tohle šustí papír je text pro hlasatelku!
ŠÉFREDAKTOR
Já protestuji…
RYTÍŘ
Státní zájem! Chceš přijít o licenci?
Blíží se kopyta mnoha koní, ti se zastavují a ržou.
RYTÍŘ
Smekni a klekni, tupče! – Výsosti, vše je připraveno.
Znělka stanice EC.
HLASATELKA
Vážení posluchači, o prvním jarním dnu, 21. března 1415, přerušujeme
komentář Ulricha Richentala k situaci vzniklé překvapivým
odstoupením prvního ze tří papežů, a přinášíme ze studia poselství Jeho
Veličenstva svaté říše římské německého národa, císaře Zikmunda, urbi
et orbi: městu Konstancii a křesťanskému světu. Přepojujeme.
Fanfáry z Libuše hrané středověkými nástroji.
CÍSAŘ
Vzácní páni kardinálové, biskupové, preláti, opati a jiní duchovní,
vzácní pánové kurfiřti, knížata, markrabí, a jiná šlechto, vážení doctores
i profesores, mí žoldáci, měšťané,ty, prostý lide, i vy, moji židi, my, váš
světský pán a ochránce, vám zvěstujeme: Bývalý papež Jan, který se
včera poděkoval a jemuž jsme při zvucích Te deum slavnostně sňali z
hlavy tiáru i políbili nohy, zrušil podle své slovo a je dík zrádcovské
pomoci Bedřicha Rakouského na útěku do Francie, aby znovu zaséval
neklid mezi křesťany. Vyzýváme celou svoji říši: Tento zpustlík,
simonista, sodomista a onanista nechť je jakožto skvrna na Svaté církvi
přiveden za límec zpět! Současně žádáme všechny v Konstancii, aby
umožnili koncilu pokračovat ve zbožném díle. Jestli teď odejdete, svatí
otcové, zůstane církev rozštěpena do Posledního soudu. Ale i když
odejdete vy, kdo pro ně rybaříte, pečete, krejčujete či ševcujete a
především jim půjčujete peníze, nemohou tito páni dále konat.
Zapřísaháme vás, kupci, otevřete své krámky, napomínáme vás,
penězoměnci, nezavírejte své banky! Ukázněnému rozhodnutí vás všech
chceme i my napomoci tím, že dočasně dáváme zavřít městské brány,
abychom malověrné chránili před jejich vlastní zbabělostí a překazili
rejdy špehům proradného krále Francie, k čemuž nám dopomáhej Bůh.
Amen.
Fanfáry ukončí jeho vystoupení.
HLASATELKA
To byl projev císaře Zikmunda. A ještě jaké bude zítra počasí. Víš to,
Rosničko?
ROSNIČKA
Kvák kvák. Třesky a plesky, hromy a blesky. Kvák.
Gong.
HLAS
To byla první ze tří části přímého přenosu z Velkého koncilu v Kostnici,
jenž započal 16. listopadu 1414 a jehož konec je dnes, v prvním jarním
dnu 1415 dosud v nedohlednu. Pokračování příště.
Pavel Kohout
VOLÁ KOSTNICE!
Dvanáct osudových hodin pro tři idealisty
Přímý přenos z koncilu v Kostnici 1414–1418
Pro Český rozhlas s autorem upravila
Jelena Mašínová
(2012)
DÍL DRUHÝ
HLAS
Dvacátý druhý březen léta Páně tisícího čtyřstého čtrnáctého. Volá
Kostnice.
Fanfára z Libuše hraná středověkými nástroji.
CÍSAŘ
Mým národům! Bývalý papež Jan, který se včera poděkoval a jemuž
jsme při zvucích Te deum slavnostně sňali z hlavy tiáru i políbili nohy,
zrušil podle své slovo a je dík zrádcovské pomoci Bedřicha Rakouského
na útěku do Francie, aby znovu zaséval neklid mezi křesťany.
Vyzýváme celou svoji říši: Tento zpustlík, simonista, sodomista a
onanista nechť je jakožto skvrna na Svaté církvi přiveden za límec zpět!
HLASATELKA
Ecce Constantia opakovala nejdůležitější část včerejšího projevu císaře
Zikmunda, v jehož důsledku došlo k uzavření městských bran.
Přepojujeme k reportéru Ulrichu Richentalovi, který je právě u Jezerní.
Prudká hádka v několika jazycích. Přehlušit se ji snaží hlas reportéra.
RICHENTAL
I u další brány stejný obraz, jen to nejsou švýcarští pekaři, házející
strážným pod nohy své tvrdnoucí bochance, ale rybáři, ti tu dokonce
převrhli kádě s nočním úlovkem, takže městská stráž klouže po
mrskajících se tělech úhořů, kteří jim obtáčejí nohy jako klubka zmijí,
byl by to veselý obrázek z masopustu, nebýt rostoucího hněvu, který
hrozí v Kostnici eskalovat ve válku všech proti všem. Od další brány se
vám brzy ohlásí váš Ulrich Ri…
Cvak. Zvuk je vypnut. Opět echo velkého prostoru
.
KARDINÁL
Nemohu to poslouchat
REKTOR
Merde!
KARDINÁL
Vše ztraceno... vše ztraceno.
Gong.
HLAS
Hodina sekretáře
Duní dveře. Těžké kroky.
KARDINÁL
Proč na sebe nechává tak dlouho čekat, rytíři!
RYTÍŘ
velmi nevrle Žádala si mě jiná Eminence.
KARDINÁL
Jaká jiná...?
RYTÍŘ
Jeho Eminence Velký italský kanonista.
KARDINÁL
Neví snad, rytíři, že podléhá mně?
RYTÍŘ
Byl to rozkaz Jeho Císařské Výsosti.
KARDINÁL
zaraženě Co rozkázala...?
RYTÍŘ
Sestavit oddíl jezdců, aby Velkého kanonistu doprovázel.
KARDINÁL
Kam...?
RYTÍŘ
se stále větší převahou Do Freiburgu.
KARDINÁL
Proč?
RYTÍŘ
stále neochotněji Vyjednávat s papežem.
KARDINÁL
Toho už nemáme, odstoupil přece! Promitto, spondeo, voveo et juro
Deo! – tuhle svatou formuli vyslovil! A pak přeběhl k zrádci Bedřichu
Rakouskému!
RYTÍŘ
Vaše Eminence ví, že nejsem zběhlej v latině, ale zato se vyznám v
kartách. Od včerejška jsou nově zamíchaný.
KARDINÁL
Vysoká politika se nedá srovnávat se sprostou hrou v karty, rytíři!
RYTÍŘ
Ale dá! A papež s podporou Rakušana teď drží trumfový eso.– Přeje si
Eminence ještě něco?
KARDINÁL
Aby nás ohlásil u Jeho císařské Výsosti.
RYTÍŘ
Jeho Výsost ulehla k odpočinku a smí ji rušit akorát, kdo přinese dobré
zprávy, jinak pocítí její silnou nelibost.
KARDINÁL
Rytíři... Ovládne se. Může jít...
Kroky se vzdalují.
REKTOR
Rytíři, vyzná se i v koních?
RYTÍŘ
zastaví se No to dá rozum...
REKTOR
A jak by nazval jezdce, který přesedne na čerstvé zvíře a znavené
utluče?
RYTÍŘ
Hlupákem! Bude ho přeci zase potřebovat.
REKTOR
On taky, rytíři! On taky.
RYTÍŘ
Totiž…
REKTOR
Může jít a přemýšlet o tom…
Kroky se vzdalují.
KARDINÁL
Co jsme? Zajatci?
REKTOR
Jsme, čím jsme byli dosud: praví rytíři Boží. A to musíme teď dokázat.
KARDINÁL
Ale jak?
REKTOR
Právě my dva musíme předvést světu, že věc Boží neleží u prchajících
papežů či prchlých panovníků, ale u nás, tedy u koncilu!
KARDINÁL
Koncil sám leží v troskách!
REKTOR
Protože se dosud přednostně nezabýval tím, co jedině by mu dalo smysl.
KARDINÁL
Ty myslíš…
REKTOR
Ovšem: víru! Žádný normální člověk si neumí představit hostinu, při níž
by chyběly krmě a trunk. Zde však pořádá několik tisíc nejlepších hlav
křesťanstva už řadu měsíců hostinu pro Hospodina, aniž by vystrojili
ždibíček víry. Ano, Pierre, koncil je možno zachránit jen tím, že teď ze
všech sil, kterými ještě vládne, učiní ústředním předmětem hledání
causu fidei, věc svaté víry, a ve společném boji proti kaličům pravého
učení najde sám sebe!
KARDINÁL
A jak se to má zdařit, Jeane Charliere...?
REKTOR
S pomocí Boží, Pierre. Musíme věřit tak silně, že nás odmění zázrakem!
Dveře, spěšné kroky..
FRETKA
Vzácný páni...! Chce k vám ten cekretář!
REKTOR
Jaký?
FRETKA
Jak tu byl s tim papežem, co teďko vzal roha
REKTOR
Hned ho vpusť!
Spěšné kroky se vzdálí
REKTOR
Poggio s námi chce mluvit!
KARDINÁL
Ach ne! Ten drzý šprýmař a papežova pravá ruka?
REKTOR
Které právě chybí papež! Zázraky mají různou podobu…
Blížící se kroky,zavírání dveří.
POGGIO
slyšení!
Vaše Eminence! Poggio, zvaný Florentinus. Prosím nejoddaněji o
KARDINÁL
Co nám chce říct?
POGGIO
Vše, co vím a znám.
KARDINÁL
Překvapuje nás vidět ho zde. Proč není na útěku po boku svého pána?
POGGIO
Jeho bok nebyl nikdy mou vlastní stranou, Eminence!
KARDINÁL
To překvapuje ještě více. Je to snad florentinské pojetí sekretářské
věrnosti?
POGGIO
Má věrnost patřila vždy Svaté stolici. Stál jsem při ní už od Bonifáce
Tomacelliho, za Innocence Maglioratiho i Angela Correra a připadl po
smrti Alexandra Pilargise onomu Janovi, který se dnes už zase jmenuje
Cossa.
KARDINÁL
Jak je stár?
POGGIO
Pětatřicet jar.
KARDINÁL
A stihl být sekretářem pěti papežů...!
POGGIO
Začal jsem brzy. A oni mi napomohli. Tři časně zesnuli, dva byli
vyhnáni.
KARDINÁL
Correr odstoupit odmítá. A Cossa se hodlá, zdá se, vrátit.
POGGIO
Žádný z nich to nedokáže, Eminence.
KARDINÁL
Jak to může vědět?
POGGIO
se zdůrazněnou skromností Byl jsem jejich sekretářem...
KARDINÁL
Cossa je přece pravý pirát. Nejen lstivý, ale i brutální, a poskytne-li mu
Bedřich Rakouský podporu svých vojsk, může tiáru dobýt zpět.
POGGIO
On si tiáry nedobude.
KARDINÁL
Jen zdar koncilu mohl upevnit císařovu pozici, teď neodolá žádnému
tlaku.
POGGIO
Žádný tlak nebude, Vaše Eminence.
KARDINÁL
Rakušan přece útěk Cossy zosnoval, aby císaři konečně podrazil trůn!
REKTOR
Myslím, Eminence, že by Poggio mohl povstat, aby to podrobně
vysvětlil.
KARDINÁL
Může vstát!
POGGIO
Můj nejponíženější dík, Eminence. Smím znovu použít svůj přístroj?
KARDINÁL
Zajisté!
Cvak
BAVOR
Až dosud jsme byli názoru, že musíme papeže držeti. V Konstancii jsme
se však přesvědčili, že ho musíme nechati padnout, nežli nás strhne
s sebou. Stůjte na tomtéž, bratranče, jen tak můžete odvrátit zlé věci od
nás obou...
Cvak.
KARDINÁL
Čí je to hlas?
POGGIO
Spiklence Ludvíka z Bavor, který nechal tento vzkaz svému cousinu
Bedřichu Rakouského.
KARDINÁL
Jak k tomu přišel on?
POGGIO
Vyhodnocoval jsem pro všechny své pány odposlechy. Tento už mě
zastihl bez pána. Dá se věřit, že jej Bedřich Rakouský po návratu z lovu
už vyslechl.
KARDINÁL
Ach ne!
POGGIO
Věří svému bratranci Bavorovi na slovo a poleze kvapem ke křížku. Až
se vědomost o tom rozkřikne, je s Cossou amen. Sám váš francouzský
král jej vydá koncilu, aby na něm neulpěl mrtvolný puch.
KARDINÁL
Kdo všechno to ví?
POGGIO
Zatím žádný, krom obou Vašich milostí.
KARDINÁL
Ale... proč s tím nešel k Velkému kanonistovi? Je přece také Florenťan!
Proč ho nechal zcela zbytečně cválat do Freiburgu?
POGGIO
Byl jsem si jist, že v tomto domě poslouží tato zvěst lépe společnému
užitku.
REKTOR
Jak na to přišel?
POGGIO
Už dřív jsem obdivoval Vaši... způsob myšlení Vaší Magnificence. To
ona svým návrhem hlasování pohnula koncilem i Evropou.
REKTOR
Tak... A co za to očekává od nás?
POGGIO
Pochopení.
REKTOR
Pro co?
POGGIO
Už dávno zaznamenávám, co mi tu a tam dolehne k sluchu. Častokrát se
potážu se zlou, když se při čtení mých skromných Facécií některá
osobnost domnívá poznat sama sebe. Obcuji přece s duchovenstvem, od
něhož mám i větší díl svých příběhů. Teď, když jsem konečně zbaven
sekretářských břemen, chtěl bych se věnovat výhradně sepisování. Proto
uctivě prosím Vaše Ctihodnosti, aby je obdařily laskavým pochopením.
Stojím tu teď bez mocného ochránce... Třebas to budu moci brzy splatit?
KARDINÁL
Jakpak?
POGGIO
Kdyby některá z Vašich Ctihodností hledala jako nový papež sekretáře…
Duní dveře, spěšné kroky
FRETKA
bez dechu Na mou duši, je skoro volnej!
KARDINÁL
Kdo…?
FRETKA
Hus! Papežský stráže práskly do bot!
REKTOR
A on sám?
FRETKA
Čeká, že mu český páni už brzo otevřou. Poslal jim dopis
REKTOR
Už jim byl doručen?
FRETKA
Svěřil ho mně! Hrdě. On mě poznal jako svýho věrnýho učedlníka
z Betlémský kaple !
REKTOR
Dej sem!
Čte.
„Pán z žaláře osvobozuje zavřenou husu, byť si ho
neušetřila hříšného trusu.“ Signore Poggio, jak stojí zdejší biskup k
poslednímu papeži?
POGGIO
Protože nezná překotný vývoj věcí, jistě opět zadobře, Magnificence.
Patrně uvěřil v jeho slavný návrat stejně jako náš dobrý rytíř Bodman!
REKTOR
Tak tedy: Koná dál svůj úřad sekretáře a poručí biskupu jménem jeho
Svátosti Jana XXIII, aby dal Husa ihned přivést na svůj hrad Gottlieben
a silně střežit. Nazrál čas, aby koncil skoncoval s dílem satana! Náš
Maître Petit je za horami, počněme tedy Husem! Nad ním ať se
rozháraná církev najde v nové jednotě.
POGGIO
paroduje verše Ze žaláře Pán zavřenou husu ráčí osvobodit z hříšného
trusu na pekáči.
REKTOR
A tenhle dopis…
POGGIO
Ano…?
REKTOR
Nikdy neexistoval!
Trhá se papír.
POGGIO
Jaký dopis? Žádný nevidím.
Kroky se vzdalují.
KARDINÁL
Pater noster, qui es in caelis: sanctificétur nomen tlum…
REKTOR
Fretko! Přiveď rytíře Bodmana!
FRETKA
Letím, pane!
Spěšné kroky.
KARDINÁL
pokračuje v Otčenáši … advenivat regnum tuum,..fiat voluntas tua…
REKTOR
přeruší ho Pierre, Bůh už ví vše. Teď je na čase drsně vzbudit císaře!
Znělka.
HLASATELKA
Dobré jitro, vážení a milí televizní diváci, o pátku 5. června 1415. Tento
s napětím očekávaný úvodní den kacířského procesu otvírá „Ecce
Constantia!“ čerstvým měsíčníkem našeho koncilového zpravodaje
Ulricha Richentala.
RICHENTAL
To byl zas měsíc, dá se říci o uplynulém máji, který postavil koncil před
nejtěžší zkoušku. Po dramatickém útěku ex-papeže Jana senzační
kotrmelec Bedřicha Rakouského a den největší ostudy, jakou zažil
habsburský dům.
Je slyšet, jak v prostoru hlučně chrastí brnění, když se v něm kleká a
vstává.
BEDŘICH
Já, Bedřich zvaný Rakouský, zde před chrámovými dveřmi Münsteru,
v plné zbroji poklekám před jeho Císařskou Výsostí abych kajícně
políbil jeho škorně a slavnostně se zapřísáhl, že všechny mé země stávají
se zástavou za mou vinou prchajícího zlosyna Cossu, jenž budiž třikrát
proklet!
Dlouhý smích mnoha mužů, je ostře přerušen. Reportér opět ze studia.
RICHENTAL
Není divu, že mu toto žalostné pokání vyneslo přízvisko Bedřich s
prázdnou kapsou. A není divu ani, že Baltazar Cossa, daný do říšské
klatby a štvaný nejej celou říšskou mocí, ale především všemi pacholky
Rakušana byl tak brzy dopaden. Naší stanici se jako jediné podařilo
udělat s ním krátký rozhovor, než byl z pojízdné klece převeden do
Gottliebenské věže.
Různé ruchy.Projev bývalého papeže je vypískáván uprostřed ostrých
slov.
RICHENTAL
Jak vám teď vlastně říkat?
PAPEŽ
Co je ti do toho, ču písk ku??
RICHENTAL
Tak třeba –pane Cosso?
PAPEŽ
Polib si pr písk l a vyhejbej se Neapoli, jesli nechceš, abych ti osobně
uříz obě kou písk…
RICHENTAL
Ecce Constantia vám chce dát možnost vyjádřit se ke své situaci.
PAPEŽ
Až zjistim, kerej srá písk tuhle kur písk nu nařídil, vrazím mu do ři písk
kůl
Do rozhovoru se zřejmě mísí doprovod.
STRÁŽNÝ
Jetzt aber genug! Weg mit dir…
RICHENTAL
Ich bin von der Presse, hier ist mein Ausweis…
STRÁŽNÝ
Hau ab, Presse, sonst bekommst in die Fresse.
RICHENTAL
volá Chcete něco vzkázat, pane Cosso??
PAPEŽ
volá Kulový hov písk.
Reportér opět ze studia.
RICHENTAL
Interview bylo pro Měsíčník upraveno s ohledem na mládež; v
nevypískávaném znění je zopakujeme po dvaadvacáté hodině. Od zdroje
v Gottliebenu máme zprávu, že se Cossa brzy uklidnil a vrátil k
vystupování papeže. Protestoval, že mu vzali sluhy, ale hlavně, že musí
sdílet stejnou věž, kam po Johannu Husovi nově přibyl i Jeroným, zvaný
Pražský, jehož až příliš snadné zatčení vzbudilo dojem, že je
vyprovokoval sám, aby byl svému staršímu souvěrci nablízku.
Speciální znělka pro reklamu.
HLASATELKA
Ecce Consnatia, verbuňk.
VERBÍŘ
Už jste navštívili Wurstkneipe Uri? Denně čerstvé norimberské
Bratwürstchen, mnichovské Weisswürste a vzduchem sušený
Bündnerwurst z kantonu Nidwalden.
HLASY
zpívají Uriho párky – dárek nad dárky!
Zvuková odrážka.
VERBÍŘKA
Než se letos vyrojí první šnáci, obstarejte si plácačky a vykuřovadla u
Hanse Ledersohna v Bregenzké uličce. Rodinné balení s tříprocentním
rabatem.
Zvuková odrážka.
VERBÍŘ
Kolegové mistři popravčí bodamské oblasti, zahajuju prodej výbav do
katoven a mučíren z domova i z importu, vedu jakostní stínací meče,
sekery i palice, španělské boty, jakož i železné panny všech velikostí.
Obcím s menším výskytem lapků půjčujeme natahovací žebře, šibenice,
špalky a lešení za pět stříbrných kop i s dovozem a montáží. Na zakázky
se těší Váš Bruno Leuthold, předměstí Peterhausen.
Znělka stanice.
HLASATELKA
A než budeme pokračovat v Měsíčníku Ulricha Richenstala, ještě krátce
o počasí. Jsi tam, Rosňo?
ROSNIČKA
Kvak, kvak.
HLASATELKA
Tak co nás čeká a nemine?
ROSNIČKA
Žhavé léto, moře šnáků, jémine!
Naváže přestřižený rozhovor.
RICHENTAL
Brizantní je situace proto, že tu jde o soud nad dvěma Jany. Obvinění
proti jednomu se čte jako seznam kriminálních činů od A jako atentátník
až po Z jako zloděj. To je však namířeno proti bývalému papeži a dává
očekávat spíše mírný rozsudek, zatímco druhá žaloba, hemžící se
teologickými pojmy jako Remanence či Predestinace, hrozí Husovi a po
něm snad i Jeronýmovi jakožto arcikacířům nejvyšším trestem ohně.
Jaký tedy div, že především prostý lid neskrblí stále hlasitější kritikou.
Zvuky tržiště.
RYBÁŘ
s místním přízvukem Dyť právě Hus toho vykutálenýho papeže dávno
prokouk! Co říká von, je vod Boha, kdežto ty všickni velebníčci volaj
místo Amen jen Kupujte vodpustky!
KRAMÁŘKA
křiklavým hlasem trhovců
Koukněte jen na ty vyžraný pupky v
sutanách, ty maj proto, že nám tak škrtěj ceny. Proč voni sou bohatý a
my chudý, proč voni směj páchat každej hřích a my leda sušit hubu a
modlit se?
RICHENTAL
Papeže teď také zavřeli...
KRAMÁŘKA
Nenechte se vysmát! To bylo na vytření vočí, ten bude zas brzo až
nahóře!!
RICHENTAL
A Hus?
KRAMÁŘ
To je pravej apoštol, a proto tak taky skončí Upečou ho jako tudle husu!
Potrefená husa divoce zakejhá. Reportér je opět ve studiu.
RICHENTAL
Protože se vyšetřovací komise rozpustila sama, poté co mnozí Cossovi
přívrženci vzali nohy na ramena úspěšněji než jejich protektor, přijde
teď ke slovu staronová komise pro víru, v níž se opět střetnou oba mocní
muži koncilu, francouzský kardinál d´Ailly a italský kanonista Zabarelli.
Jejich vzájemný boj o příští pontifikát poskytuje Husovi i jeho souvěrci
Jeronýmu – mezitím rovněž zatčenému, když se odvážně bral za svého
Mistra – malou šanci včas uletět z pekáče. To byl Ulrich Richental, Ecce
Constantia.
Znělka stanice reportáž uzavírá
HLAS
Hodina kanonisty
Dveře, tiché kroky.
FRETKA
hlasitě šeptá Velkej kanonista je tu!
REKTOR
stejně Sám?
FRETKA
Ne, je s nim ten cekretář.
REKTOR
Poggio? Chytil nový vítr? Ty zmiz, chlapče!
FRETKA
Už tu dávno nejsem, vzácnej pane!
Příslušné zvuky.
KARDINÁL
Pochválen buď Ježíš Kristus!
VŠICHNI
Až na věky, amen.
KARDINÁL
Usedněte, Eminence… ne, já až po Vás! Smím se poptat po zdraví?
KANONISTA
Sneslo by se ho víc.
KARDINÁL
To je mi líto.
KANONISTA
Mea culpa, když jsem byl pro, aby se koncil konal zde a ne v Boloni.
Tam by však byl Cossa nikdy nerezignoval. Cenou za to je zdejší drsné
klima.
KARDINÁL
Brzy na ně dá zapomenout zdejší horké léto.
KANONISTA
Zdejší říkají, že přináší jen jiná trápení.
KARDINÁL
Ach ne!
KANONISTA
Zrádné slunečné počasí, zvané foenus, které sužuje duši a především
ďábelskou líheň šnáků.
KARDINÁL
Co to je?
REKTOR
Komáři, Vaše Eminence. Obtížný štípavý hmyz. Patřím bohužel k jeho
oblíbené krmi...
KARDINÁL
Měli bychom to chápat jako pokyn nebes, abychom brzy završili své
dílo.
KANONISTA
Sic!
KARDINÁL
Což do jisté míry závisí na tom, zda se shodnem my dva, Vaše
Eminence.
KANONISTA
Sic volo.
KARDINÁL
Sic volo quoque!
KANONISTA
Nuže, když tedy chceme oba… Fiat voluntas sua.
VŠICHNI
Amen.
KANONISTA
Neseme už příliš dlouho tuto zodpovědnost, abychom nevěděli, že je
začasto nutné brát coram publico taktické zřetele. Chápu vaše pozvání
jako nabídku, abychom hovořili se vší otevřeností, sine ira et studio,
mezi čtyřma očima.
KARDINÁL
Chcete setrvat se mnou sám?
KANONISTA
Myslím, že tito mladí muži posilují náš zrak a sluch. Pro Poggia mluví,
že přetrval pět papežů. A váš odchovanec Jean Charlier by mohl být
pětkrát lepším papežem než ti všichni dohromady.
REKTOR
Vaše Eminence nezměrně přeceňuje mé schopnosti.
KANONISTA
Non troppo. Nechybí mu ani nutná horlivost, jen želbohu vyšší svěcení.
Měl by už brzy nosit kardinálský klobouk.
KARDINÁL
Není papeže, který by ho mohl vyzvednout.
KANONISTA
Vbrzku jím budete vy. Učiňte ho svým nástupcem.
KARDINÁL
Jen díky vám se Svatá stolice neutopila v kalu. Tiára čeká na vaši hlavu.
KANONISTA
unaveně
Pak čeká marně. Vy nejlíp víte, jak budou příště rozděleny
hlasy, italská řeka, jak jí říká váš mladý a přece už tak moudrý poradce,
teče zatím samotna proti všem...
KARDINÁL
Nepochybuji, že to Vaše Eminence změní, aby síly byly opět vyrovnány,
jak si i my Francouzi přejeme.
KANONISTA
Věřím a děkuji. Nuže basta, k věci. Kauza Hus je zpackaná. Články,
které mu předhazují, pocházejí od Viklefa a Čech věrohodně popírá, že
je kdy učil. Jeho kritice vyššího kléru dal Cossův klan víc za pravdu.
Jeho učení o vyvolených a zatracených zní sice podezřele, lze je však
najít už u svatého Augustina. Jeho odmítání odpustků se opírá o Písmo
svaté a vox populi mu přitakává. Ten muž se stává symbolem, v jehož
okolí však bují skutečné kacířství.
KARDINÁL
Tak jest!
KANONISTA
Škoda, že neprchl, když mohl, a že nenechali odtáhnout i toho Jeronýma,
který se dal zatknout na protest, že tu držíme Husa. Živí by v Čechách
záhy zašli na vzájemné spory, zde hrozí zahubit vše, co jsme chtěli
spasit.
KARDINÁL
S tím vřele souhlasíme, ale jak z té pasti ven?
KANONISTA
Budou-li oba zproštěni žaloby, jak nasvědčuje právní situace, pak je to
přímo výzva k obecnému kacířství. Budou-li na podkladě tak děravých
obvinění, jaká byla dosud přednesena, přec jen upáleni, padne jejich
smrt jako balvan na celý koncil, neboť nikdo není nebezpečnější nad
mučedníky, které už nelze mučit. Ledaže – odvolají. Pak by se podrobili
koncilu jako prozatímní hlavě církve a tím ztratili své příznivce. Lze to
očekávat?
KARDINÁL
Myslím, že ne.
KANONISTA
Bylo záhodno znát stav jejich duší, nakolik jsou ve svém vzdoru
zatvrzelí.
KARDINÁL
Hus je, Bohu se zachtělo, aby všechny jeho listy českým pánům
procházely našima rukama. Jak zní poslední?
REKTOR
cituje „Nestrachujte se koncilu, do Čech se neodváží. Brzy se rozlétnou
a budou v zimě litovati toho, co v létě počali. Budu raději stráven
plameny, než abych popřel pravdu Páně.“
KANONISTA
Z toho věru nezní malodušnost.
POGGIO
A nechat ho prostě v kobce, Vaše Eminence?
KANONISTA
To by se příčilo církevnímu právu. Jeden každý buď je kacíř, anebo kacíř
není, tertium non datur. Propuštění, či plamen! Vše ostatní by sloužilo
jako důkaz, že koncil vládne kormidlem církve ještě hůř než papež.
REKTOR
po krátké chvilce, kdy všichni rozpačitě mlčeli. Jaká je to pak otázka,
Vaše Eminence? Propuštění by znamenalo, že se každý vesnický kněz
smí postavit nad celou říši Kristovu. Eo ipso zbývá jen druhé.
KANONISTA
Císař, jenž v Husově případě porušil svůj glejt, musí teď trvat na
veřejném slyšení, aby si zachoval tvář. Předloženou obžalobu nemůže
však zastupovat žádný z nás dvou, Vaše Eminence, nechceme-li
trestuhodně riskovat naši prestiž. Svým způsobem obhajoby by nás oba
mohl tuze lehko zesměšnit a připravit o naši autoritu před koncilem i
před císařem.
REKTOR
Pak musí být vznesena lepší žaloba. Tak hustá a pevná, aby v ní docela
uvízl.
KANONISTA
Jak by měla znít?
REKTOR
Já jsem si jeho traktáty skutečně přečetl. Nudná lektura, ale poučná.
Nelze ho téměř chytit za slovo, což je méně plodem jeho lstivosti jako
naopak neohrabanosti. Chci-li však odhalit nebezpečnou lež, nezápolím
s jednotlivými literami, ale s jejich smyslem. Jeho bludy se dají potřít,
když se bude hledat obsah slov v jejich výkladu a působení. Tam se i
najde.
KANONISTA
In concreto!
Duní dveře, hluk mnoha ozbrojenců.
SETNÍK
Vztyk! Přichází císař
Do ticha opět kroky jediného muže.
CÍSAŘ
Tak tady se tedy vaří! Tak tady se peče! Stále hněvivěji. Tady se líhne!
KARDINÁL
Co, Vaše Veličenstvo?
CÍSAŘ
Vysoká koncilová politika! Ta přechytrá politika, které se od loňska
zdařilo zavléct církev i říši na kraj zkázy! My jsme sem přivedli
pseudopapeže Corru, aby se koncil vůbec mohl konat – a vy jste ho
nechali běžet! My jsme ho přivlekli za límec zpět – a vy si před všemi
křesťany hanebně vykupujete jeho mlčení! My jsme vám vydali kacíře
Husa za cenu naší hodnověrnosti – a vy nejste s to ho usvědčit z
kacířství, ano! vy mu dokonce dáváte možnost veřejně hájit
neposlušnost vůči každé autoritě!
KARDINÁL
Vaše Výsost sama chtěla...
CÍSAŘ
Ale ne jako stálé jeviště, na kterém smí hrát teatrum aeternum. Ukažte
jim ten pergamen.
DVA HLASY
Zde!
Těžké chrastění.
CÍSAŘ
Tenhle list musí nést dva muži, protože je k němu přivěšeno dvě stě
padesát
těžkých pečetí. Ano – dvě stě padesát českých pánů mě obviňuje z
věrolomnosti a upírá mi právo na českou korunu! Co tomu říkáte?
Mluvte!
KANONISTA
Pater noster, qui es in caelis: sanctificetur nomen tuum; advéniat regnum
tuum;
KARDINÁL
přidá se fiat voluntas tua, sicut in caelo, et in terra,
CÍSAŘ
Co to…
REKTOR
přidá se panem nostrum cotidianum da nobis hodie; et dimitte nobis
debita nostra,
POGGIO
přidá se sicut et nos dimittimus debitoribus nostris; et ne nos inducas
intentationem; sed líbera nos a malo.
CÍSAŘ
Co to má...?
OBA
Pochválen buď Ježíš Kristus, až na věky, amen.
CÍSAŘ
Co to mělo znamenat…?
KANONISTA
Modlili jsme se za Vaše Veličenstvo, jak se sluší, když vkročí na půdu
církve. Bůh Vám žehnej.
KARDINÁL
Bůh Vám žehnej!
CÍSAŘ
Dejž to Pán Bůh… ale ptal jsem se Vás...
KANONISTA
Vaše Veličenstvo se odlišovalo od českého bratra Václava uvážlivostí.
Právě Václavův případ ukazuje, že hněv je špatný rádce. Nechce Vaše
Výsost doporučit svému doprovodu, aby si vydechl na dvoře? Zde Ji
ostříhá Bůh.
CÍSAŘ
náhle rozpačitě Setníku… Čekejte venku...!
Ozbrojenci opouštějí místnost, dveře
.
KANONISTA
Vaše Výsost je nespravedlivá. Byla to koncilová strana, která prosadila
Její právo na korunu svaté říše římské německého národa. Co zde
probíhá, není hra intrik, nýbrž příprava nebeského šturmu, jímž má být
oddělen koukol od pšenice. Vaše Veličenstvo ať nám vyjeví své obavy,
abychom je mohli srovnat se starostmi Církve svaté a sjednotit se k
společnému konání.
CÍSAŘ
Nuže dobrá! Věřili jsme, že jsme dost dlouho projevovali trpělivost. Teď
žádáme, aby naše úsilí konečně korunoval úspěch in puncto roztržky.
Poté, co jsme teď přiměli také Angela Correra jednat o svém odstoupení,
chceme k témuž kroku osobně pohnout i třetího papeže Pedra de Lunu.
K tomu potřebujeme před naším odjezdem do Španěl tabula rasa in
puncto kacířství. Vše musí ustoupit příkazu chvíle. Nesmíme chránit
žádného kacíře. Zůstane-li Hus paličatým, pak sami zažehneme oheň!
KARDINÁL
A odvolá-li?
CÍSAŘ
Kéž ho Ďábel i nadále zaslepí tak, aby to neučinil! Přejem si nyní, aby
byl plápol té hranice vidět po celých Čechách. Aby tam pocítili sílu
našeho hněvu, který brzy potrestá všechny, kteří k tomu drzému listu
přivěsili své pečeti. Je to nákaza, mor, je to zhouba pro celý svět!
POGGIO
Císařská Výsost promine, všiml jsem si, že pečeť českého krále chyběla.
CÍSAŘ
Jen další důkaz, jak je ten králík, co nechává topit zpovědníky, přehlížen
vlastní šlechtou, která sama baží po odkazu našeho otce Karla Čtvrtého!
To však nepřipustíme! Jakmile koncil nastolí jediného papeže, budeme
po něm žádat, aby dal Ďáblovu sadbu v Čechách vyplít mečem. Jedna
křížová výprava postačí, aby byli vykouřeni a rozmačkáni jako šnáci!
Základní kámen k tomu všemu však musíte položit vy, zde a hned!
KANONISTA
Právě jsme naslouchali plánu našeho mladého bratra, jak se ho dobrat.
CÍSAŘ
To chceme s vámi i my! Nuže, jaký je?
KARDINÁL
Jeane Charliere, pokračuj!
REKTOR
Zdánlivě složité postavení se dá zmoci trojím způsobem. Pro primo –
teologicky: Koncil ať neprodleně zatratí Viklefovo učení.
CÍSAŘ
Bylo už zavrženo čtyřikrát – a co to přineslo?
REKTOR
Teď ať to však učiní generální shromáždění – jako předehru k procesu.
Hus se k Viklefovi vícekrát přihlásil. Když koncil zavrhne všechny
články, bude Hus už předem – a kdyby se i z jednotlivých vykroutil –
platit za odsouzena.
KANONISTA
Bene.
REKTOR
Pro secundo – kanonicky: Husovo učení o predestinaci musí být
odděleno od tezí svatého Augustina na důkaz, že Hus svou myšlenkou o
předem zatracených prohlašuje veškerá úřední jednání hříšných osob za
neplatná in toto, čímž zpochybňuje reálný výkon všech církevních i
světských úřadů.
KANONISTA
Bene. A jak mu to lze dokázat?
REKTOR
Juristicky – pro tertio. „Dva shodné svědky slyšeti znamená pravdu
zvěděti“ – praví zákon, za předpokladu, že nejde o nepřátele
obviněného. Nuže použijme jeho bývalé přátele, kteří tu proti němu tak
ostře táhnou do pole.
KANONISTA
Míníte-li ony dva české mistry, byli dříve vášniví Viklefovci. Jak si lze
být jejich svědectvím jist? Taková nestálost by mohla vpadnout do zad i
nám.
REKTOR
Poggio!
POGGIO
Jejich upuštění od Viklefa i Husa bylo spíše než nestálostí ducha
způsobeno slabostí těl. Byl jsem při tom, když je v Boloni, kde mu padli
do rukou, Baltazar Cossa osobně vyslýchal na mučidlech. Právě tehdy se
odřekli kacířství a zapřísáhli věrností jemu jako budoucímu papeži.
Dovolí-li Vaše Císařská Výsost, použiji pro názornost opět tohoto
přístroje.
Cvak. Ozve se nelidský řev.
CÍSAŘ
Proboha, co to je??
POGGIO
Jejich přiznání a jejich přísaha.
CÍSAŘ
Dost! Stačí!!
Cvak.
POGGIO
Nemyslím, že by to chtěli odvolat.
CÍSAŘ
Jenže Cossa byl přece odstoupen!
POGGIO
Ale jim zůstal strach spolu s jistotou, že tehdejší doznání neodstoupí
nikdy. Na mou zdvořilou prosbu jsou ochotni potvrdit, co se od nich
požádá.
CÍSAŘ
A co tedy mají odsvědčit zde?
REKTOR
Míněné významy jeho bludů, tedy pravý smysl slov, která sama o sobě
zní tak nevinně. A ten je zcela jednoznačně, to potvrdí oba nezávisle na
sobě, v podněcování ku všeobecné vzpouře proti císaři, papeži i Bohu.
KANONISTA
Takovou žalobu můžeme bez obav zastupovat, pravda, Vaše Eminence?
KARDINÁL
Svatá pravda, Vaše Eminence, takovou můžeme oba zastupovat bez
obav!
REKTOR
Vzhledem k tomu, že přívrženci Jana Husa zajisté zneužijí jeho smrti na
hranici, aby v něm provolali kacířského mučedníka, mělo by se tomu za
další čelit tím, že bude co nejdřív prohlášen za svatého onen český
zpovědník, utopený bratrem Vaší Výsosti ve Vltavě, který se rovněž
jmenoval Jan.
CÍSAŘ
To je ten…
REKTOR
Nepomucensis, řečený Jan z Pomuku, který údajně nechtěl vyzradit
zpověď královny. Takový svatý se bude hodit na každý most a pak může
pře obouJanů úspěšně pokračovat i na onom světě.
CÍSAŘ
Optime! Tím bude potrefen i Václav. A ten druhý kacíř... jak ho volají?
KARDINÁL
Jeroným, v Evropě známý jako Hieronymus Pragensia, ještě horší o své
mládí i vzdělání!
CÍSAŘ
Když jsme naposledy opouštěli Čechy, lezlo jich tam jen z té čeledi pár,
teď se rozplemenili jako polní myši. My nezasedneme na český trůn,
dokud Karlův odkaz nebude zas přísně katolický. Když už se jednou
zažehne oheň, ať spálí vše, co zaplevelilo sad Boží, až se změnil v úhor!
KARDINÁL
Dejž to Bůh.
CÍSAŘ
Zdaří-li se záměr Vašeho chráněnce, odměníme se, jak náleží.
REKTOR
Ne...! Vaše Výsosti, Vaše Eminence, přísahám při Bohu, že tento akt
očisty nehodlám dovršit z nenávisti, závisti či chamtivosti a že netoužím
po hodnostech ani obročí. Přísahám, že jsem hotov zachránit duši i tělo
jednoho každého, kdo upřímně zalituje svých hříchů a přispěje k
dovršení díla velké reformy církve, jež zde v Konstancii stojí před námi
jako hlavní úloha. V tom smyslu si žádám i pověření postupovat v
případě onoho Jeronýma tak, jak se mi to bude jevit nejvýhodnější pro
věc církve, ať už přísně či mírně.
CÍSAŘ
Acceptamus.
KANONISTA
Pochválen buď Ježíš Kristus.
VŠICHNI
Až na věky věkův amen.
CÍSAŘ
Buďte sbohem
KANONISTA
Okamžik…
CÍSAŘ
Co ještě??
KANONISTA
Onen setník, který sem tak vrazil před Vaší Výsostí…
CÍSAŘ
Co je s ním?
KANONISTA
… by měl být vlídně poučen, že hrubě urazil hlavy Vysoké kanceláře
koncilu
CÍSAŘ
Dám ho zmrskat!
Pozdravy, rozchody, duní dveře.
KARDINÁL
Jeane Charliere… on se ti líbí…!
REKTOR
Kdo…?
KARDINAL
Onen Jeroným…
REKTOR
Probůh, Pierre! Krom Ježíše mám v srdci jen tebe!
KARDINÁL
Tak tedy zkus, jestli nevysílají nějakou krásnou hudbu…
Cvak. Ozve se krásná moderní hudba a hraje dost dlouho, než ji přeruší
další Cvak. A je tu zvukově „suché“ prostředí kanceláře
ŠÉFREDAKTOR
Jsme všichni?
HLASY
Ano…
ŚÉFREDAKTOR
Kolegové! Ecce Constantia si dosud udržovala pověst jediné stanice,
jež se nikdy nespustila s bulvárem, zavázána počestným občanům, kteří
tvoří konsorcium majitelů a nechávali nás pracovat podle našeho
vědomí a svědomí i když věděli, že nás to stojí přízeň leckterého
verbíře. Ani firma Leuthold, která nám platí deset kop stříbrných grošů
za každý verbuňk, nás nepřinutila vysílat popravu. Tentokrát však nejde
o mordýře či lapku, je to poprava, kterou možno nazvat státní. Pokud
Johan Hus neodvolá, jak v to doufáme, ale silně o tom pochybujeme,
musíme přímý přenos uskutečnit.
HLASATELKA
Já to nezvládnu, nesnesu ani zabíjení vánočního kapra!
ŠÉFREDAKTOR
A jíš ho?
HLASATELKA
No… jo…
ŠEFREDAKTOR
Tak to je pokrytectví!
RICHENTAL
Wolfgangu, je tu vážnější důvod, proč nevysílat. Vysoká kancelář
zakázala přímé přenosy z Münsteru, ale všechny naše zdroje potvrzují,
že ten soud je cinknut. Jediné svědectví o skutcích, které opravňují
upálení, přinesli dva Češi, kteří se už projevili jako křivopřísežníci ve
službách Cossy. Hus je zřejmě nevinen! Chceš, abychom se všichni
namočili do justiční vraždy?
Projevy souhlasu přítomných přeruší
ŠÉFREDAKTOR
Tak a dost! K čemu si myslíte, se koncil sešel, a o čem, myslíte, už
druhý rok jedná? O dvou potrhlých českých filosofech, kteří touží stát
se mučedníky? Cauza fidei, očista od kacířství, byla přece jen oficiální
důvod k svolání pléna, na němž jedině mohou být vyřešeny causa
unionis a causa reformy. Že třípapežství ochromilo církev, nám jako
volnomyšlenkářům může být fuk, ale i my trpíme tím, že už řadu let
hapruje obchod a zásobování, že nefungují světské soudy a úřady, že se
množí šarvátky, které hrozí evropskou válkou. Ulrichu, Gundo,
kolegové, copak to, hergot, nechápete? Tenhle koncil vejde do dějin
jako první konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, na které se
dík geniálnímu nápadu Gersona hlasovat podle řečí zrodí i evropské
velkonárody – a já vám v nejvyšším zájmu našeho města i kontinentu
sděluju: Ecce Constantia neučiní nic, co by ten vznešený cil ohrozilo, a
já osobně nepřipustím, aby se to stalo kvůli rádobyspasiteli, který i na
hranici nebude nic nežli šašek. Ostatně v podobných situacích vždycky
hlasujeme. Kdo je pro?
Šum.
ŠÉFREDAKTOR
Sorry, Uli, jsi sám. Takže můžem přistoupit k rozdělení úkolů! Rozdejte
harmonogram popravy!
Gong.
HLAS
Hodina kacíře.
Ozvěna prozrazuje kobku.
REKTOR
Ať mu sejmou ta železa!
RYTÍŘ
S prominutím, Vaše Magnificence, on v jednom kuse zkouší prchnout.
REKTOR
V tomhle stavu sotva. Ať je sejmou!
RYTÍŘ
Sundejte mu to!
Chřestí pouta.
REKTOR
A on může čekat s pacholky venku.
RYTÍŘ
Ručím za něho!
REKTOR
Pak stačí hlídat dveře. Létat jistě neumí.
RYTÍŘ
kysele Jak poručeno... Seřve své lidi. Hejbněte sebou!
Kroky, mříže, příslušné zvuky
REKTOR
Fretko, vodu! – Slyší mě, Jeronýme?
JERONÝM
slabým hlasem
Smrdím...? Odpuštění... má duše s sebou pořád ještě
vláčí tělo...
REKTOR
Hned dostane napít...
FRETKA
Pijte... A pohybujte všemi údy i prsty a taky hlavou, aťsi to bolí, rychlejc
to přejde! Znám to, byl jsem už dvakrát v kládě.
JERONÝM
vzdychá Ó, Bože...
FRETKA
Zkuste si sednout, majstre!
JERONÝM
trápí se Nejde to...
FRETKA
Ale jo! Zůstaňte, jak ste, jen se vodrážejte zadnicí, já pomůžu! Tak!
JERONÝM
Kdo jsi...?
FRETKA
Čech, slýchal sem vás v Betlémský kapli zpívat, když kázal Mistr Jan,
máte hlas jako bejk.
JERONÝM
Co je s ním? Od zatčení nevím nic!
FRETKA
Je odsouzenej. A jestli neodvolá, upálej ho zrovna dneska.
JERONÝM
Velký Bože!
REKTOR
Proč ho teď stále volá, když ho tak dlouho zapíral?
JERONÝM
Vy... jste přece...
REKTOR
Ten, jehož univerzita mu propůjčila první mistrovský klobouk, a on mně
ji zprznil svým prvním bludem! Jak je to dlouho?– Deset let. Celé dva
dny zesměšňoval v disputaci každou námitku velectěných profesorů
Sorbonny, aby pak vyrukoval s tou kacířskou tezí, že Bůh nedokáže nic
zničit!
JERONÝM
Protože je Stvořitel a milosrdný...
REKTOR
Ale i Všemohoucí! Proto dokáže vše, i ničit. A nejsnáze jeho, Jeronýme!
JREKTOR
Fretko, zmiz, zavolám tě.
FRETKA
Ano, vzácnej pane!
REKTOR
Jeronýme, zvaný Pražský, on už podvakrát uprchl před spravedlivým
trestem. Ve Vídni místo něho dokonce upálili jednoho z těch, které tam
svedl. Proč tedy teď vběhl sám do rukou kata?
JERONÝM
Souvěrec byl v nebezpečí...
REKTOR
A on je snad archanděl Gabriel, aby ho mohl zachránit rozmachem
svých křídel? Ne, on pouze přibil svůj protest za noci na vrata kostelů a
zmizel, aby se pak dal z pýchy zbytečně poznat. Byla to vždy jen
zpupnost, co ho pohánělo k těm smělým nájezdům! Avšak teď nad ním
navždy spadla klec. Poněkud malý dům pro velké duchy, ne?
JERONÝM
Je vaše mysl tak kalná, že potřebuje takový pohled k rozjaření?
REKTOR
To bych ho byl v kleci ponechal. Ne! Jak jsou mi jeho myšlení i způsob
života cizí, tak málo ho chci uvidět v plamenech – na rozdíl od Husa.
JERONÝM
A proč to...?
REKTOR
Protože Jeroným je muž této doby. Paříž, Oxford, Jeruzalém, Krakov a
kde všude byl, to vše obrousilo jeho ducha. On není zaujat jen sám
sebou jako ten vesnický kazatel, který se učinil mírou všeho. A není ani
obrazoborec jako Hus. Jen ta scestná myšlenka, že krása ukřižovaného
Krista na obraze by mohla dát zapomenout jeho muka! Hus byl a
zůstane sedlák, věčně zajatý v zaostalé zemi a v minulém století. Znám
jeho spisy. Zvolil špatně obsahy, formu, argumenty, tón a navíc i
vhodnou dobu. Jeho zdráhání odvolat není než zoufalý pokus
ztroskotance dosáhnout alespoň pověsti mučedníka. A ani to se mu
nezdaří, shoří jako jedna z nesčetných lidských pochodní, které se
domnívaly nahradit slunce a jejichž jméno se s nimi proměnilo v popel.
Zatímco on, Jeronýme, zůstavil všude stopu zářivého rozumu, ať už je
posuzována jakkoli... Pokusů ozřejmit prostým věřícím nejvyšší dogma
o trojjediném Bohu světským srovnáním bylo už nemálo, ale žádný tak
názorný. Jak vlastně maloval doopravdy ten jeho pověstný štít víry?
JERONÝM
Uprostřed byl Bůh! A ve třech vrcholech trojúhelníka Otec... Syn... Duch
svatý... Pod slovem Bůh pak stálo Voda... A pod ostatními třemi pojmy –
Led... déšť... sníh...
REKTOR
Bůh jakožto živel voda... přímo brilantní. Mnohem pochopitelnější než
alegorie Trojjedinosti od papeže Alexandra Třetího – paměť –
inteligence – vůle. Jeho racionalizace, Jeronýme, má ale jednu vadu: on
není papež, a proto je ona dílem Ďábla.
JERONÝM
To stálo už ve vídeňské žalobě. Jenom nenašli důkazy.
REKTOR
rozčileně Důkazy! Právě v tom spočívá jeho lapsus cardinalis! On to, že
nastalo století ratia a učinilo rozum měřítkem všech světských věcí,
absolutně nepochopil! Zneužívá ten Boží dar hanebně, když se snaží
proměnit myšlení v šperhák, jímž se lze vloupat v Království nebeské!
Převést Stvořitele Všehomíra na úroveň ledu, deště a sněhu, znamená
oloupit tajemství Trojjedinosti o jeho mystické působení a proměnit je v
trivialitu, v níž je Bůh suspendován na společný jmenovatel s
nejsprostšími jevy. To je arcikacířství non plus ultra! Uklidní se. Co
vlastně soudí on o mně…?
JERONÝM
O vás...?
REKTOR
Ať je ale poctivý!
JERONÝM
Vy... jste byl mezi vrstevníky nesporný primus inter aliis v otázkách
teologie... Vy... jste pozvedl Sorbonnu na nejlepší školu Evropy... Vy...
jste spiritus movens onoho vývoje, který přivedl církev od kraje propasti
do Konstancie, aby tu hledala jednotu, čistotu a pravou víru... A vy... jste
spiritus agens onoho pohybu, který přivedl už dva ze tří lžipapežů k
abdikaci...
REKTOR
Je překvapivé slyšet to z jeho úst...
JERONÝM
...který však nyní vydává ohni právě ty, kdo to vše dávno chtěli a kázali
a zaseli mezi křesťany, a teprve tím umožnili vaši sklizeň.
REKTOR
Jeronýme! I on je mistrem Sorbonny a složil právě jí v Paříži svůj první
slib. On nepopírá, že to byla Sorbonna, která byla skrze mou
nevýznamnou osobu Bohem vyvolena, aby překonala velkou roztržku a
reformovala církev na hlavě i údech. Je tomu tak?
JERONÝM
Ano…
REKTOR
Zdar toho záměru je důležitý i pro posledního člověka na zemi, protože
nejde jen o čistou, vpravdě svatou Církev, ale i o naléhavé věci denního
života, které musí být z gruntu zlepšeny. Duch koncilu sbližuje národy,
čímž je bráněno válkám, čímž je podporován obchod, čímž se jako v
Bibli rozmnožuje chléb chudých, čímž se zmenšuje strach bohatých a
slábne jejich útlak, čímž je umožněno svobodné myšlení, které plaší
poslední temnoty v životě lidí, aby říše Boží zářila pro všechny! I na
něm teď je, aby ta největší naděje, jaká kdy vykvetla, nebyla vinou
falešných proroků potřísněna zbytečnou krví, která pomýlí bezpočet lidí
a promění je v zničující antisílu.
JERONÝM
Co proti tomu zmůže muž v kleci než modlit se?
REKTOR
Může odvolat!
JERONÝM
Jak...?
REKTOR
Jako to učinil už ve Vídni. Tváří v tvář smrti tam odvolal své učení – a v
bezpečné vzdálenosti pak učil dál! Musel bych se ovšem postarat, aby
zůstal jistou dobu v klášterní cele, kde ho temperament nestrhne k
novým kouskům, musel bych jistě čelit mocné kritice, ale všechno je
lepší než následky, které by vyvolala v Čechách dvojí kacířská smrt.
Pokud Hus ani teď neodvolal – a já se obávám, že to přestupuje jeho
duševní úroveň – pak to musí být právě on, Jeronýme, kdo proti tomu
postaví příklad křesťanské pokory!
JERONÝM
Ale jak...?
REKTOR
Sepsal jsem to: „Já, Hieronymus Pragensis, magistr svobodných umění,
přiznávám se tímto k pravé katolické víře a zavrhuji všechny bludy,
jimiž jsem se poskvrnil a které kdy byly zjeveny Viklefem a Husem,
pročež byli tímto koncilem právem zatraceni jakožto kacíři.“
JERONÝM
To... přece nesmím...!
REKTOR
Naopak! To musí!
JERONÝM
Co by tomu řekli moji žáci... co by mí přátelé všude po světě...
REKTOR
hněvivě
To není hlas Krista, který z něho mluví! To je hlas jeho
ješitnosti, skrze niž ho nabádá Satan, aby vyhlížel raději tak, jak chce být
viděn, než tak, jak ho chce vidět Kristus. On zneužil svého ratia, aby
odkryl tajemství Boží, a zdráhá se užít ho, když má Bohu sloužit a
upevnit jeho říši? Chce-li ku slávě Boha, nikoli vlastní, přivodit velkou
reformu, bez níž Církev nevybředne z hříchu, pak nechť podrobí svůj
rozum bezbřehé víře, pak ať se dá jako voják Boží vést těmi, kdo mají
větší přehled než onen pomatený fanatik, který si svou hranici podpaluje
sám a chce na ní spálit i naději nás všech! Zapřísahám ho, ať volí mezi
sebou a Kristem – tertium non datur!
Rázné kroky.
REKTOR
Co chce, rytíři?
RYTÍŘ
Jeho Eminence nechává vzkazovat – Hus neodvolal. Magnificence je
zvána k upalování. Máme zas kacíře přikovat?
REKTOR
Ještě ne! Stále ho vyslýchám Křičí. A zavřel dveře! Šnáci jsou jako
pominutí!
RYTÍŘ
Mám Jeho Eminenci dovézt k Rýnu ...
REKTOR
téměř hystericky Poslechnu si to zde! Pro Boha živého, už je jich tu
plno, dveře!!
Vzteklé bouchnutí kovových dveří
REKTOR
Fretko, plácačky!
FRETKA
Tady, vzácnej pane! Voni přímo koušou!
Bzučení a zběsilé plácání.
REKTOR
Nuže, ten podpis!
JERONÝM
Oni ho přece nemohou upálit…!
REKTOR
Oni ho upálí! A jeho brzy po něm, Jeronýme! Poslechl si!
Cvak. Tlumený hluk modlícího se davu.
HLASATELKA
velmi vážně …co skončil ceremoniál odsvěcení z kněze a delikvent byl
odevzdán světské moci, očekává náš Ulrich Richental na břehu Rýna
vykonání rozsudku. Upozorňuji rodiče, že další pořad není vhodný pro
děti.
Exteriér. Množství lidí se tiše a nejednotně modlí.
DAV
Vater unser, der Du bist im Himmel, geheiligt werde Dein Name, Dein
Reich komme, Dein Wille geschehe wie im Himmel als auch auf Erden,
unser täglich Brot gib uns heute und vergib uns unsre Schuld, wie auch
wir vergeben unsern Schuldigern und führe uns nicht in Versuchung,
sondern erlöse uns von dem Übel, denn Dein ist das Reich und die Kraft
und die Herrlichkeit in Ewigkeit, amen. In nomine patris et filii et
spiritus sancti Amen.
RICHENTAL
decentně do toho reportuje Odsouzený Jan Hus byl už pacholky kata
Leutholda přivázán ke kůlu… na hlavu mu je teď nasazena tradiční
papírová koruna kacířů… a přesto jsme svědky, že se tu většina diváků
za něho modlí…
Sílící bzučení, zvuk plácaček.
REKTOR
Ať už podepíše!
JERONÝM
Pane, smiluj se nade mnou, jenž ve své nicotnosti věřil, žes mu daroval
rozum, a řekni mi, co je pravda a co lež!
REKTOR
Fretko...! Jsou tu mraky šnáků, přines louče!
FRETKA
Tady, pane!
RICHENTAL
do modlitby …a teď přistupuje sám majstr Leuthold s pochodní, aby
zapálil slámu… bude to po větru či proti…?
REKTOR
Vidí, jak ten hmyz v ohni vzplane a vmžiku zuhelnatí? Jeho smrt bude
pomalejší! Jeho kůže, jeho rty, jeho oči, to vše bude hořet a pukat, a
plamen bude požírat jeho svaly, jeho tepny i jeho kosti, a ta příšerná
bolest bude jen slabý záblesk oné, která ho očekává na věky věků, až se
bude smažit jeho duše. Chce si opatřit jepičí světskou slávu za tuto
cenu??
JERONÝM
zoufale Bože, co mám učinit? Opřít se nebo odvolat... mám strach už
před pozemským trápením...
REKTOR
Pak se zachraň pro teď i pro věčnost. Podepiš!
Dav zahučí.
RICHENTAL
vzrušeně Ano! Kráčí před hranici! Jak je právem popravčích, rozhodl se
Leuthold, že zapálí po větru, čím ubožákovo trápení dříve zdusí dým…
A teď…
Modlitba zesílí.
REKTOR
Jeronýme! Jen já stojím mezi tebou a plamenem! Já, tvůj bratr v Kristu!
Nenuť mě, abych tě právě já musel poslal na tuto hrůznou smrt!
JERONÝM
Ó, Bože, dej mi znamení!
REKTOR
Už ti je dal!! Nevidíš?? Šnáci se ti jedinému vyhýbají, abys mohl
podepsat!!
Zvuk vzplanutí velké hranice.
RICHENTAL
Zažehl…!
Praskot a pukot jsou čím dál silnější.
JERONÝM
ROSNIČKA
pláče Odvolávám…
Kvák kvák!
Gong.
HLAS
To byla druhá ze tří části přímého přenosu z Velkého koncilu v Kostnici,
jenž započal 16. listopadu 1414 a jehož konec je dnes, v šestém dnu
července 1415 dosud v nedohlednu. Pokračování příště.
Pavel Kohout
VOLÁ KOSTNICE!
Dvanáct osudových hodin pro tři idealisty
Přímý přenos z koncilu v Kostnici 1414–1418
Pro Český rozhlas s autorem upravila
Jelena Mašínová
(2013)
DÍL TŘETÍ
Opět praskot a hukot obrovského požáru, a opět modlitba.
DAV
Vater unser, der Du bist im Himmel, geheiligt werde Dein Name, Dein
Reich komme, Dein Wille geschehe wie im Himmel als auch auf Erden,
unser täglich Brot gib uns heute und vergib uns unsre Schuld, wie auch
wir vergeben unsern Schuldigern und führe uns nicht in Versuchung,
sondern erlöse uns von dem Übel, denn Dein ist das Reich und die Kraft
und die Herrlichkeit in Ewigkeit, amen. In nomine patris et filii et
spiritus sancti Amen
Do toho mluví
POGGIO
„Když jsem odvolal učení Viklefa a Husa,“ doznal Jeroným zvaný
Pražským, „učinil jsem to pouze z bázně před ohněm. Nyní však
radostně odvolávám své odvolání“ Svěřil se mi s myšlenkou, že odvoláli své učení fyzik, na pohybu nebeských těles se nic nezmění. Odvolá-li
však filosof, řekl, mění se pravda v lež, proto ji musí stvrdit i svým
životem. S veselou myslí kráčel pak vstříc bolestiplnému konci, s
pevnou myslí dal se uvázat ke kůlu, a když chtěl kat podpálit zezadu,
pravil: „Zažehni proti větru před mýma očima, neboť kdybych se byl
skutečně bál, nebyl bych sem nikdy přišel.“ Tak před několika okamžiky
skončil muž skvělý ve všem, až na své přesvědčení. Zemřel jako pravý
filozof. Z Kostnice pro Ecce Constantia Poggio Florentinus
Mezitím oheň dohasl a modlitba skončila.
HLASATELKA
jak se sluší a patří vážně
Ecce Constantia! vás v přímém přenosu
seznámila s potrestáním českého kacíře Jeronýma, který musel dnes, 30.
máje 1416, deset měsíců po svém krajanu Husovi, zemřít stejnou smrtí
na stejném místě. Pokračuje normálně. Přepojujeme teď na městskou
lidovou slavnost, která tu po všech vážných událostech tradičně obrací
mysle k radostem života.
DÍVČÍ CHÓR
Good King Wenceslas looked out
On the feast of Stephen
When the snow lay round about
Deep and crisp and even
Brightly shone the moon that night
Though the frost was cruel
When a poor man came in sight
Gathering winter fuel
Potlesk, anglické i německé pochvalné výkřiky. Studio
RICHENTAL
To byl dívčí sbor, který sem přijel na pozvání anglické koncilové
delegace; zpíval v celé Evropě populární píseň o českém králi Václavu,
bratru císaře Zikmunda, který je tu chápán jako ochránce kacířů, což
v anglické verzi diskrétně skryl napadlý sníh. Ecce Constantia pořídila
píseň v originálním znění; z Prahy nám ji zazpívá mužský sbor
z Betlémské kaple.
Taž melodie, předtím čtyřhlasá a lyricky křehká, zní unisono v hrdlech
mužů
jako válečný chorál
MUZSKÝ SBOR
V městě zvaném Kostnicí
s řekou zvanou Rýnem
Papeženci Němčíci
slaví vraždu vínem.
Václav král je malý pán,
neměl správnou míru.
Upálen byl Mistr Ján
pro pravdu a víru
Konciloví doktoři,
naše věc je jistá!
Lidské srdce neshoří,
když je plné Krista
Kristus je náš pravý král,
Jan v něm žije dále,
Vzhůru, bratři, výš a dál…
Píseň se přetrhne, několikavteřinová pauza, pak gotická hudba.
HLASATELKA
Milí posluchači, omluvte poruchu na lince z Čech a poslechněte si z
našeho studia soudobou taneční hudbu.
Do hudby proniká hádka.
ŠÉFREDAKTOR
Jak sis to mohl dovolit??
RICHENTAL
My už nejsme nezávislá stanice?
ŠÉFREDAKTOR
Nezávislá ano, ale ne sebevražedná!
RICHENTAL
Tvrdil´s, že nám konsorcium majitelů zaručilo naprostou svobodu!
ŠÉFREDAKTOR
Uli, nevšim sis, že přituhlo? Koncil se změnil ve válku všech proti všem.
Jestli budem provokovat, odvrátí se od nás členové konsorcia jako první,
aby se vítěz nemstil jim.
RICHENTAL
Takže ty mě v den, kdy tu už druhý muž dal život za pravdu, nabádáš ke
lži?
ŠÉFREDAKTOR
Jen k rozumu, Ulrichu. Cos provedl dneska, se nesmí opakovat, jinak…
RICHENTAL
Jinak co?
ŠÉFREDAKTOR
Je mi líto, ale jinak máš padáka.
RICHENTAL
Tak víš co ? Beru ho hned.
ŠÉFREDAKTOR
Jak hned… co bys pak dělal??
RICHENTAL
Nedělej si starosti, už dlouho mě lanaří radio Beromünster. Švýcaři si
chtějí dovolit pravdu dál.
ŠÉFREDAKTOR
Ty jsi zešílel… Zpravodajství z koncilu visí na tobě!
RICHENTAL
To vím.
ŠÉFREDAKTOR
Kde seženu náhradu??
RICHENTAL
To nevím.
ŠÉFREDAKTOR
Ty vole, nebuď vůl, to já tě udělal, tak mě teď nenič a
mysli na svý kolegy. Dyť my jsme Al Džazíra středověku a když nám
vemou licenci, zůstane tu jen čistej bulvár, Ulrichu, seš génius, tak si
vymysli, jak tu pravdu geniálně zabalit, aby se koncil nažral a vona
zůstala celá… Uli, já tě zapřísahám!!
Zazvoní telefon, je prudce zvednuto sluchátko.
ŠÉFREDAKTOR
Hergot, co je
HLASATELKA
v telefonu zoufale Tak co máme nasadit, šéfe ?!
ŠÉFREDAKTOR
Vražte tam toho sylvestrovskýho Poggia s jeho frkama… no s těma
Facéciema!
Sluchátko práskne do vidlice.
ŠÉFREDAKTOR
Pouč se jednou od jinýho. On umí urážet flanďáky tak, že mu tleskaj!!
Velký prostor.
HLASATELKA
A jak by mohl v tomto galaprogramu, vážení a milí koncilanti, kterým
chceme uctít druhé výročí vašeho požehnaného jednání, chybět muž,
který se stal dík svým neskonale vtipným Facéciím magnetem publika,
náš nepřekonatelný a neodolatelný – Poggio Florentinus! Smích
dovolen!
Úvodní potlesk zazní současně s rychlou středověkou intrádou. Poggio
vypráví své anekdoty v osvědčeném stylu televizních estrád.
POGGIO
V jedné apulské vesnici se každoročně sloužila mše za svatého Štěpána.
Jednou faráře poprosili nekázat příliš dlouho, aby se mohlo dřív slavit.
Smích.
POGGIO
Pravil tedy z kazatelny: „Bratří, protože náš světec nevykonal v
uplynulém roce nic nového, pomodleme se Paternoster a jděme ke
stolu!“
Výbuch smíchu.
POGGIO
Jeden kněz z Perugie se ptal své obce: „Milí lidičkové, všechny zdejší
ženy se mi vyzpovídaly, že zhřešily smilstvem s cizími manžely a
všichni zdejší mužové se doznali, že smilnili s cizími manželkami.
Smích.
POGGIO
Co bych teď rád věděl: kde se tu všichni ti necudní zhýralci a zhýralkyně
vzali, a kam se pak poděli?“
Výbuch smíchu, silný, trvající potlesk.
POGGIO
Potom, co byl Říman Angelotus jmenován papežem Evženem za
kardinála, dostal opat jménem Vavřinec záchvat smíchu. Když se ho
ptali po příčině, pravil: „Chovám teď velkou naději. Může-li být
kardinálem Angelotus, který je mnohem hloupější než já, budu jím brzo
taky!“
Výbuch smíchu, frenetický, rytmický potlesk.
POGGIO
Děkuji... díky... dík...!
Gong.
HLAS
Hodina ohně
KARDINÁL
Máš horečku, Jeane Charliere...
REKTOR
Proč chtěl zemřít...?
KARDINÁL
Zapomeň na něho, jako zapomene svět.
REKTOR
Byl mužem života! Tak se bál bolesti!
KARDINÁL
Nemá smysl hloubat o tom dál.
REKTOR
Už dvakrát beze všeho odvolal!
KARDINÁL
Teď ale odvolal všechna odvolání neodvolatelně. Vždyť prohlásil
Viklefa a Husa za světce!
REKTOR
Chci to pochopit! Byl jedním z nejchytřejších lidí tohoto století!
Rozuměl mi, když jsem mu vyložil, že jen skrze stávající pořádek
Církve a nikoli proti ní dosáhnem svého cíle – velké reformy, a že jen
umírněnost všech údů Církve může povzbudit její hlavu – koncil – k
potřebným činům, zatímco vzdorná nepoddajnost posiluje leda ty, kdo
chápou království Boží na zemi jako své osobní léno... Proč potom
tohle??
FRETKA
Jestli vás to potěší, vzácnej pane, můžu hlásit, že se nemusel dlouho
trápit. Jak jsem poznal na jeho zpěvu – já měl jeho hlas tak rád! – že už
ho to ďábelsky bolí, přihodil sem mu otep roští přímo před prsa, pak už
jen jednou slabě škyt, a bylo po ňom!
REKTOR
Tys přihodil... otep...
FRETKA
Jo, vzácnej pane! Směje se. Ta řvoucí smečka mě chtěla ztrestat, ale kat
se mě zastal, že mě čerstvě najal a eště se nevyznám!
REKTOR
Tys byl jeho pacholek...??
FRETKA
Beze mě by ho nemoh spravit, vlastní holomci se mu zchlasčili. Tady –
tolar!
Rány.
REKTOR
Ty mizero! Ty lumpe! Ty odporné prase!
FRETKA
Au, au! Pane! Co jsem proved?
REKTOR
Upálit svého mistra, svého krajana...
FRETKA
Já sám sem ty holomky ochlastal...
REKTOR
…jednoho z nejlepších, jací kdy žili...
FRETKA
...aby při ňom stál ve smrtelný nouzi člověk jeho jazyka, kterýho zná!
REKTOR
...za jidášský žold!
FRETKA
Ten sem si poctivě vydělal! Au, au!!
REKTOR
Zmiz! Pryč odtud! Nedej se tu už nikdy vidět!
Běh, dveře.
REKTOR
Hnus! Hnus! Ó, hnus!
KARDINÁL
Jeane Charliere...
REKTOR
Nech mě!! Třesu se hnusem!!
KARDINÁL
Tvůj divoký hněv otřásá i mnou. Byl přece kacíř. Mnohem horší než
jeho Hus, neboť měl ke všemu charisma.
REKTOR
To měl! To měl, to měl!!
KARDINÁL
A právě ty´s nám proti němu poskytl zničující důkazy...
REKTOR
Byla to má povinnost – rozpitvat jeho bludy teologicky, ale čekalo se, že
vyvázne s doživotním žalářem. Ve svém věku směl doufat v milost a
svobodu!
KARDINÁL
Právě tím, že dal své nicotné cti přednost před Boží, se odsoudil sám.
REKTOR
Ne! Tys to byl! I Velký kanonista se tě pokoušel zbrzdit! Jen ty jsi
ustavičně zraňoval jeho hrdost a zaháněl ho do vzdoru!
KARDINÁL
I já jsem konal svou povinnost.
REKTOR
Anebo jsi jen prostě na něho žárlil?
KARDINÁL
Jeane Charliere! Ty jsi nejchytřejší hlava křesťanstva i jeho nejčistší
srdce... tys byl povolán provést stoleté dílo obrody... Jaký div, že tě...
mnozí milují... tak jako já...! Jeane Charliere, nedej se srazit ze své jasné
dráhy každým, kdo tě okouzlí klamným pozlátkem. Nedovol, aby naději,
kterou pro nás ztělesňuješ, uřkli blouzniví snílci!
REKTOR
Tak podobně jsem prosil jeho... a teď je z něho jen lopata popela, kterou
vsypali do Rýna... zatímco skutečný kacíř a zloduch maitre Petit si volně
běhá Paříží a nám oběma se chechtá... Rozpláče se.
KARDINÁL
zoufale Jeane Charliere…
Gong.
HLAS
Hodina slova
Zpívají ptáci pomalu kráčí kůň. Muž se začne francouzsky modlit
Otčenáš, pomalu, s pauzami, jako by ta slova právě objevoval.
REKTOR
Notre Pere, qui es aux Cieux,… que ton nom soit sanctifié,… que ton
regne vienne,.. que ta volonté soit faite sur la terre comme au ciel…
Blíží se kopyta cválajícího koně.
REKTOR
Donne-nous aujourd'hui notre pain de ce jour,… pardonne-nous nos
offenses comme nous pardonnons quasi…
S kopyty se blíží volající hlas.
POGGIO
Vaše Magnificence… Vaše Magnificence.
Oba koně se zastavují. Ržání.
POGGIO
Bůh s vámi!
REKTOR
Poggio! Jaká náhoda. Vy ještě žijete...?
POGGIO
Řekl bych – teprve teď. Co jsem vystoupil ze služby Církvi, chápu
zázrak Zmrtvýchvstání.
REKTOR
Mě překvapuje, že vás dosud neukřižovali. Váš popis upálení toho
Jeronýma mohl být chápán jako urážka soudců.
POGGIO
Distancoval jsem se jasně od jeho názorů.
REKTOR
Ale jejich nositele vylíčil tak, že mohl vzniknout dojem, jako by upálili
svatého... A vaše Facécie, které jsou dál šířeny bezpočtem úst, obsahují
samé posměšky na účet církevních hodnostářů.
POGGIO
Zapisuji pouze, co se sběhlo a dá dosvědčit.
REKTOR
Proti tomu lze namítnout, že svět byl v lepším pořádku, dokud se četlo
jen Písmo svaté a kanonické právo.
POGGIO
Proti čemuž se dá namítnout, že to byla právě vaše Sorbonna, která nás,
zaostalé venkovany, přivedla na myšlenku užívat místo dýky stále více
mozku.
REKTOR
Sorbonna vytasila meč mozku k obraně pravé víry, nikoli proti ní!
POGGIO
Kde končí ,pro‘ a kde začíná ,proti‘? Mordýř Cossa se bije posvěceným
mečem a svatým slovem ve jménu Satana. Já bojuji prostým vtipem
proti ďábelské lži.
REKTOR
Právě proto, že jste se v těžké hodince koncilu zachoval jako vzorný
křesťan, slíbila vám Jeho Eminence kardinál Francouzů ochranu proti
nepřízní závistníků. Musela by však svou milostiplnou ruku opět
odtáhnout, kdybyste si teď zvolil za cíl svých drzostí koncil.
POGGIO
Za někdejší ochranu, na níž máte lví podíl, můj nejhlubší dík. Ale teď už
stojím, buď Bohu dík, pod ochranou Velkého kanonisty Italů. A toto naše
setkání není náhoda, zvěděl jsem, kam jezdíte přemítat, a chci bez velké
pozornosti splatit dluh. Nerozjedem se trochu , abychom nebyli nápadní?
Koně se dají do kroku.
REKTOR
Nechápu, co máte na mysli…
POGGIO
Koncil se dík vašemu rozboru rozhodl chápat učení Husa a Jeronýma
jako výzvu k vzpouře, která by znemožnila reformu Církve. Teď jsou
oba dva škůdci mrtvi. Kdy se zrodí ta reforma?
REKTOR
Platíte své dluhy posměšky?
POGGIO
Vaše Magnificence o tom může pochybovat, ale posměváček dorazil,
aby vám svěřil svou obavu.
REKTOR
O koho?
POGGIO
O vás osobně. Nechávám svět věřit, že lehký způsob, v němž spřádám
své Facécie, je otiskem mělkého ducha, jemuž lze strpět volnost bláznů.
Ve skutečnosti je to má sebeochrana, protože tím zjevuji ochotu zamlčet
vše, co by mohlo skutečně otřást mocí Církve. Jako sekretář pěti papežů
jsem slyšel a viděl věci tak ohavné a kruté, že se vymykají jakékoli
představě. Že mne vždycky znovu někdo z mocných vezme pod křídla a
ochrání před jedem či dýkou, za to vděčím jejich ješitnosti, doufají, že i
je zvěčním ve svých tak oblíbených anekdůtkách, v kterých místo krve
teče sperma, protože vědí, že právě ty umějí vypustit přetlak hněvu
nízkého lidu... nudím vás?
REKTOR
Ne...
POGGIO
Pisálek historek tak prostých umí však dobře číst v knize čiré moci a
holého násilí. Tak mi bylo brzy jasné, co tento koncil docílí jako jediné:
místo očisty víry jen přerozdělení církevních obročí a světských lén.
Našel jsem v Konstancii pouze tři idealisty, jejichž konání nebylo
poháněno sebeláskou či sobectvím: ty dva české kacíře – a vás.
REKTOR
Pěkná společnost.
POGGIO
Těm dvěma šlo výhradně o pravdu, vám o reformu církve a také o
Francii.
REKTOR
Že se zásadně mýlíte, dokazuje neúčast Jeho Eminence kardinála d
´Ailliho ve vašem výčtu.
POGGIO
smutně se usměje Jeho Eminence je sobecky hnána tajnou vášní, která
spíš než Bohu patří Vám.
REKTOR
To není…
POGGIO
Vy to víte nejlíp. Pak ale musíte být na stráži, aby ten bezbřehý cit, místo
co by vás pozvedl k nejvyššímu svěcení, vás nestrhl do záhuby. Nebudeli tomu vaše ratio rozhodně čelit, jsou vaše dny sečteny.
REKTOR
konečně se vzpamatuje Prrr!
Koně se zastaví, je slyšet cikání postrojů a zvuky přírody.
REKTOR
O čem to mluvíte?
POGGIO
Koncil není univerzita, kde z teologických diskusí, aťsi jsou
sebeohnivější, vzchází jen umělá skutečnost – a zbytek je víra. Koncil,
to je jarmark století, kde se bezohledně trhuje o nejžádoucnější zboží:
svět. K tomu patří i Francie.
REKTOR
Co tím vším chcete in concreto...
POGGIO
Místo co byste jako kancléř slavné alma mater zůstal nade všemi, a tím i
nedotknutelný, přidal jste se v žáru teoretického sporu zcela prakticky k
jedné ze stran – bohužel té slabší! Vévoda z Burgund vám nikdy
nepromine, že jste obhajobu jím zosnované vraždy vévody z Orléansu,
jak ji pro něho sepsal maître Petit, chtěl dát zatratit jako kacířskou.
REKTOR
Až koncil prohlásí Petitovu obranu za kacířství, Francie Burgunďana
odvrhne!
POGGIO
A jak to chcete zaonačit, když za ním stojí odnedávna už nejen
Angličané, ale i císař osobně? Váš příští král bude on, váš úhlavní
nepřítel.
REKTOR
náhle příkře Jsem vám za tu starost zavázán. Prosím, opusťte mne!.
POGGIO
naléhavě Pokud vám váš kardinál slibuje úspěch, je to další důkaz, jak...
hledá a najde slovo vášeň dokáže zaslepit i nejbystřejšího člověka!
REKTOR
hněvivě Nechte mně mému rozjímání!!
POGGIO
Zapřísahám vás! Zapomeňte na kauzu Petit a vraťte se do Paříže se
všemi poctami, dokud ještě vlastníte klíče od Sorbonny!
REKTOR
Jeďte! Proč se o mne vlastně staráte??
POGGIO
Bohužel z téhož zavrženíhodného důvodu jako Jeho Eminence...
Výkřik a bičík pobídne jednoho z koňů k trysku, který se rychle vzdaluje.
REKTOR
snaží se uklidnit dokončením své modlitby … a ceux qui nous ont
offensés… et ne nous soumets pas a la tentation, mais délivre-nous du
mal. Amen.
Znělka stanice „Ecce Constantia!“
Podkovy mnoha koní, hrčení kočárů, ojedinělé pozdravné výkřiky, to
vše je doprovázeno ubohou hudební skupinou sestávající z dud, píšťaly
abubnu. Zvuková kulisa postupně slábne,
HLASATELKA
Konstancie...
To byl zvukový záznam nového vstupu císaře Zikmunda do
RICHENTAL
Už to nebyla skvostná kolona, co dnes, 27. ledna 1417, překročilo od
Petershausenu rýnský most, a nebylo to už nadšené přijetí, co ji tu
očekávalo – žádné srovnání s triumfálním vjezdem před pětadvaceti
měsíci. Toho času se koná v Münsteru vysoká mše, která připomíná spíš
povinné cvičení, protože ve svém středozemním státečku stále ještě
úřaduje poslední španělský vzdoropapež Luna a znemožňuje volbu
jednotného pontifexe. Koncil vězí v hluboké krizi způsobené nechutí
pustit se do riskantní reformy. A protože široko daleko nevidět nového
kacíře, jemuž by bylo možno přilepit vinu, bude nejspíš nutno použít
starý trik: obstarat si ho z vlastních řad. „Ecce Constantia!“ vás bude
včas informovat. Dobrou noc.
Gong.
HLAS
Hodina handlu
Skřípou malá dvířka
KARDINÁL
Co to...?
REKTOR
Kdo je to? Stůj, mám zbraň!
KANONISTA
Já jsem...!
REKTOR
Vaše Eminence promine, čekali jsme ji u hlavního vchodu...
KANONISTA
Jeho Výsost hodlá rovněž použít zadních dvířek a nepřeje si žádnou
iluminaci, která by mohla prozradit její přítomnost.
REKTOR
Zhasím velké voskovice.
KARDINÁL
Pochválen buď Ježíš Kristus...
OBA
Až na věky, amen.
KARDINÁL
Co se děje?
KANONISTA
Zdá se zuřit.
KARDINÁL
To by nebylo poprvé.
KANONISTA
Natropil na cestách až dost. Rozhodl se hrát největšího císaře všech dob.
KARDINÁL
Ach ano? A jak?
KANONISTA
odkašle si.
KARDINÁL
Můj odchovanec vás přece neruší...
KANONISTA
On ví, že se může těšit mé přízni, – avšak císař si výslovně žádá
rozhovor ve třech.
KARDINÁL
Ach ano... On to jistě pochopí, že Jeane Charliere?
REKTOR
nepotlačí zklamání Ovšem…
KANONISTA
Bůh mu žehnej!
REKTOR
I vám,eminence…
Kroky po schodech, pak dveře.
KANONISTA
Skvělý muž. Usedne-li jeho Eminence na Petrův stolec, nemůže si přát
věrnějšího sekretáře. Je mu přece cosi jako otcem, není-liž pravda?
KARDINÁL
Ano… ale na svatou stolici jsem nikdy nepomyslel. Mění téma Co chce
císař...?
KANONISTA
Nového papeže všech křesťanů. Ihned.
KARDINÁL
Proč najednou tolik spěchu?
KANONISTA
Nemá peníze.
KARDINÁL
Ty neměl nikdy.
KANONISTA
Nebylo to s ním ještě nikdy tak zlé jako teď. Dluží už každému.
KARDINÁL
Čeká snad, že si ho bude nový papež vydržovat?
KANONISTA
Všude mu slíbili kopy peněz, dokáže-li, aby rozvrácený svět byl pod
jednotným papežem opět ovladatelný. Hyne hlavně obchod!
KARDINÁL
Souhlasil přece, že je napřed nutno provést velkou církevní reformu.
Proto zahrnul mého přítele Jeana…
KANONISTA
Ano, proto zahrnul vašeho odchovance vavříny, jakožto nejhorlivějšího
reformátora. Což už bohužel neplatí
KARDINÁL
Jak to…?
KANONISTA
Teď ho považuje za hlavní překážku velkého sjednocení.
KARDINÁL
Ach ne...!
KANONISTA
Ó ano.
KARDINÁL
vzrušeně A jaké je mínění Vaší Eminence?
KANONISTA
Neliší se podstatně od mínění Vaší.
KARDINÁL
To jest...?
KANONISTA
Církev je v úzkých. Pak musí platit – dejme Bohu, co je Boží, a císaři,
co je císařovo.
KARDINÁL
A co je čí?
Skřípou malá dvířka.
KARDINÁL
Psst! Zikmund!
CÍSAŘ
Tak daleko jsme to přivedli! Sem jsme to dopracovali!
OBĚ EMINENCE
Pochválen buď Ježíš Kristus...
CÍSAŘ
Až na věky, amen. My, císař svaté říše římské německého národa se
plazíme v nočních košilích dvířky pro služebníky, abychom směli
hovořit s Vašimi Eminencemi!
KANONISTA
Vaše Výsost tomu tak chtěla!
CÍSAŘ
Je to dvacet měsíců, co mi byl pod touto střechou přednesen velkolepý
plán, jak brzy a úspěšně ukončit koncil. Od toho cíle jsme teď stejně
vzdáleni jako tenkrát. Co nám chce váš zázračný chlapec nabídnout
dnes?
KARDINÁL
Přivedu ho...
CÍSAŘ
Není třeba. Jeho písničku znám nazpaměť: Odsuďte maîtra Petita,
přímluvce vražd. Co tu má ten co hledat?
KARDINÁL
Bylo to a vždy bude kacířství...
CÍSAŘ
Měl toho chlapa zkrotit, dokud byl v Paříži jeho rektorem, od něhož
dostal doktorský klobouk i ten prokletý Jeroným. Kdo byl kancléřem
tolika kacířů, ať si pálí svůj plevel doma a nezamořuje s ním vzduch
koncilu!
KARDINÁL
s úlekem Vaše Výsosti...
CÍSAŘ
příkře ho přeruší A kde je ta jeho reforma? Dali jsme se jím přesvědčit,
že je správné nejprve obnovit Církev, aby jí teprve pak bylo možno
vybrat vhodného papeže. Nyní slyšíme ze všech stran, že nutno zprvu
zvolit správného Svatého otce jako viditelné znamení nové jednoty, a
pak že nebe samo udělí požehnání reformám. Vy oba jste vůdčí hlasy
svých národů: jak se k tomu staví jeden každý z vás?
KARDINÁL
Francouzi neměnně, Vaše...
CÍSAŘ
Francouzi! Co jsou dnes ještě – Francouzi? Nebyl jste ve Francii léta, já
ano! Země nikoho, zpustlá, vydrancovaná, zvlčilá jako pes bez pána!
Jediný, kdo ji může zachránit, je anglický král! Znáte toto?
Šustí textil.
CÍSAŘ
Ano, podvazkový řád! A víte za co? Uznali jsme právo Jindřicha Pátého
Anglického na francouzskou korunu!
KARDINÁL
Ale ta přece patří právem králi Francie...
CÍSAŘ
A Burgunďan tomu požehnal! Překvapení, co? Ano, Vaše Eminence,
vámi tak zneuznaný vévoda z Burgund, kterého váš chráněnec posedle
nazývá jen vrahem a tyranem, se projevil jako uvážlivý státník, když se
smířil s králem Anglie, aby pomohl svrhnout vaši shnilou dynastii.
Případ Petit je pro Francii mrtev a musí být i pro koncil. Co koncilu
naléhavě chybí, je papež!
KANONISTA
My Italové umíme chápat netrpělivost Vaší Výsosti, ale i obavu Jeho
Eminence, že by uspěchaná volba mohla velkou reformu umrtvit. Dokud
je hlavou Církve koncil, neumdlévá ani pevná vůle k její obnově. Papež,
jak jsme už tolikrát bolestně zvěděli, je koneckonců jen člověk, a proto
schopen tuto nejdůležitější kauzu potlačit. To pak může být počátek
pravé pohromy! Husovo kacířství nebylo odplaveno s jeho popelem.
CÍSAŘ
Má to znamenat, že v případě hlasování hodlají Italové zpívat unisono s
Francouzi?
KANONISTA
K disonanci není zatím důvod, Výsosti.
CÍSAŘ
Jenže zle se zasměje my jsme vaši hru prohlédli.
KANONISTA
Jakou hru...?
CÍSAŘ
Vy vůbec nechcete mít papeže.
KARDINÁL
Jak to, že ne...?
CÍSAŘ
Vy chcete koncil na věky věků. Neboť pak vy jste papežové!! Dobře
vymyšleno! Jenže, kdyby se to mělo stát pravidlem, mohou se všichni
suveréni poděkovat a svět utone v chaosu. Ne! Ne, stolec Petrův musí
být co nejdřív obsazen jediným zástupcem Božím. A proto chceme váš
prolhaný zpěv jednoduše přehlasovat. Necháme vás dál muzicírovat v
Konstancii a zahájíme pravý koncil v jižní Francii.
KANONISTA
Kdo – my...?
CÍSAŘ
Německá i anglická národnost.
KARDINÁL
A kdo to bude legitimovat?
CÍSAŘ
Papež!
KARDINÁL
Papež...?
CÍSAŘ
Abdikovali zatím jenom dva. Pedro, Španěl, může na svůj úřad dosud
vznášet nárok. Oněměli? Právem. Ctihodnosti vědí, že je to jen otázka
času, kdy je opustí jejich věrní, až zjistí, že jsme přenesli naši plnou − i
finanční! − záštitu na jih Francie, společně s korunovanými hlavami
Anglie a Španěl.
KARDINÁL
Co říká kanovnické právo, Vaše Eminence...?
KANONISTA
Kontroverzní, ale možné.
CÍSAŘ
směje se Veni, vidi, vici. Finis coronat opus.
KANONISTA
Ačliže...
KARDINÁL
Ačliže...?
KANONISTA
Ačliže nemá Jeho Veličenstvo ještě jinou partituru?
CÍSAŘ
zcela rozveselen Hoří!
KANONISTA
Totiž?
CÍSAŘ
Koncil zůstane zde a Luna bude rychle exkomunikován. A to Španěly
samými, čímž bude velká roztržka zcela ukončena. No?? Nebyl by to
výkon vpravdě císařský?
KANONISTA
Čím zaplacen?
CÍSAŘ
Španělé budou uznáni pátým národem koncilu.
KANONISTA
S vlastním hlasem.
CÍSAŘ
Jak jinak?
KANONISTA
S tím třetím, který teď Veličenstvu chybí, aby prosadilo svou vůli.
CÍSAŘ
Mohou přece vždycky hlasovat jen církevní hodnostáři, ne můj meč.
KARDINÁL
Avšak takoví, kteří se cítí vašemu meči povinni.
CÍSAŘ
vzpění A právem, při Bohu, celá Církev by nám být naše koruně věčně
vděčna, neboť bez nás by nikdy nevybředla ze své šlamastyky! A to vše
jsme činili pouze z křesťanské lásky, i když jsme na to vždycky doplatili.
Ale s tím je teď konec! Teď chceme sklízet plody!
KARDINÁL
K tomu však, aby Španělé dostali svůj hlas, je stále zapotřebí obou
našich!
CÍSAŘ
Žel Bohu.
KARDINÁL
A když je odepřeme?
CÍSAŘ
zuřivě
Pohnuli jsme vzdoropapeže Cossu, aby před abdikací svolal
koncil. Přiměli jsme i druhého, Correra, aby před svou abdikací koncil
znovu pověřil. Donutíme i toho třetího, Lunu, aby než odstoupí, očistil
koncil od vás! Neboť vaše zdejší regio vedlo pouze k tomu, že se
hnojiště římských lžipapežů smíchalo s avignonským, aby teď smrdělo
dvojnásob. Dost už! Naše noční košile ať vás dál nemýlí – dům je
obstoupen. Opřete-li se, dám vás vhodit do věže ke Cossovi!
KARDINÁL
Vaše Veličenstvo nemá co činit s vazaly! Jestliže se opováží utisknout
v nás dvou vysoký koncil, jsme stále s to obtěžkat ji těžkou církevní
klatbou!
CÍSAŘ
To můžete zkusit!
KARDINÁL
velebně a hlasitě Tu, Sigismund, populus late rex...
KANONISTA
vykřikne Calma, calma! Vaše Výsosti, Vaše Eminence! Zapřísahám vás
in nomine patris, filii et spiritu sancti, nenechte vzkypět svůj hněv! Cui
prodest? Úsilí Jeho Veličenstva přivést nás záhy k cíli dá se uvést v
soulad s naší starostí, abychom se s cílem neminuli.
CÍSAŘ
Nuže – jak?
KANONISTA
Lékem je compromissum, únosné pro všechny! Věřím, že mluvím i za
Jeho Eminenci, když teď navrhnu: oba naše národy, italský i
francouzský, byly by ochotny přijmout Španěly jako bratry v Kristu a
dát dále i přednost volbě Svatého otce před reformou, když za to my
budeme smět papeže navrhnout. Musilo by být ovšem výsostně
zaručeno, že také voliči vašich tří národů budou se řídit naší radou.
CÍSAŘ
Pod jednou podmínkou!
KANONISTA
Totiž?
CÍSAŘ
Tento papež se musí postavit uznale k uspokojení našich spravedlivých
nároků. Vaše hrátky nás stály kopy peněz. A my už nehodláme dál
vystupovat v roli věčných dlužníků, fendovaných každou drzejší
městskou radou jako onehdy v Gentu!
KANONISTA
Papežský výnos nabídne Vaší Výsosti na odškodnou desátý díl
veškerých příjmů Církve na říšském území.
CÍSAŘ
Jde ještě o českou korunu, kterou mi tamější kacíři pro futuro odpírají!
KANONISTA
Papežem vyhlášená křížová výprava přivede ty zdivočelé sedláky
chlastající z kalicha ke kříži.
CÍSAŘ
Přísahejte!
KANONISTA
Přísahám, že námi navržený a s pomocí Vaší Výsosti zvolený papež
bude povinován zmíněným nárokům, k čemuž nám dopomáhej Bůh!
Eminence?
KARDINÁL
I já přísahám...
CÍSAŘ
Nuže pak... mohu jako poslušný syn Církve políbit vaše prsteny.
Pochválen buď Ježíš Kristus.
OBA
Až na věky, amen. Ne, nedoprovázejte, můj setník čeká za dveřmi.
Zvuk kroků a skřípot malých dvířek.
KANONISTA
Není církevních výnosů na říšském území, které dávno nepožraly jeho
nové dluhy, a obrácení Čech na pravou víru je naše povinnost, conditio
sine qua non. Utěšte svého chráněnce. Jeho cíl je na dosah.
KARDINÁL
Ano…
KANONISTA
Rád bych učinil velmi osobní poznámku, Vaše Eminence. Ať si mezi
námi leží příkopy a valy, které tam vyhloubila či navršila staletí, ať si
nás rozdělují protichůdné zájmy, ať si mezi námi stojí i rozdíly v
myšlení a temperamentu, či v náhledu, co je bohulibé a co ne, cítím k
Vaší Eminenci úctu i přízeň. Prosím, aby na to myslela i kdyby se snad
naše cesty z nevyzpytatelné vůle našeho Pána rozešly... Dovolí mi Vaše
Eminence, až věci dojdou tak daleko, abych nového papeže navrhl
konkláve já?
KARDINÁL
Rád…
KANONISTA
Jsem si jist, že Vaše Eminence bude mocně překvapena. Dominus
vobiscum.
Kroky. Skřípou malá dvířka. Současně rychlé kroky po schodech a
klepání na dveře.
KARDINÁL
Jeane Charliere... Jeane Charliere, prosím tě, otevři mi...! Jene!! On chce
mě…
Znělka stanice “Ecce Constantia!“
HLASATELKA
Téměř přesně tři roky po zahájení je koncil konečně před cílem.
Jedenáctý den měsíce listopadu 1417 má dát křesťanskému světu po
čtyřiceti letech jediného Svatého otce. Příchod španělského národa
vyhodil ze sedla posledního vzdoropapeže Lunu a neshody mezi
přívrženci a protivníky reformy vyřešil Velký kanonista Ital Zabarelli
jako vždy geniálně. Jeho Dekret „Sacro-sancta“ slibující svolání nového
koncilu, který se bude výlučně věnovat reformě, byl většinou unavených
přijat. Francouzi souhlasili za příslib, že jejich Kardinál d´Ailly bude
navržen za příštího papeže, který reformu osobně uspíší. S jeho
nejbližším poradcem, rektorem pařížské Sorbonny Gersonem, který
rozhodujícím způsobem jednání koncilu ovlivnil, hovořil náš
šéfkomentátor Ulrich Richental.
Gong
HLAS
Hodina činu
REKTOR
Může klást otázky.
RICHENTAL
Vřelý dík... má první bude – proč je smím konečně klást, po všech těch
letech?
REKTOR
Nechtěl jsem zasahovat do probíhajících řízení.
RICHENTAL
Teď ale probíhá řízení nejdůležitější – o vašem návrhu na prohlášení
maîtra Petita za kacíře. Cítíte se být tak slabý, že usilujete o podporu
veřejnosti?
REKTOR
Jeho ospravedlňování vraždy spáchané na vévodovi z Orléansu bude
zatraceno jako kacířství, o tom není pochyb.
RICHENTAL
Právě ten ale tvrdí že jste poslední, kdo má morální právo hrát si na jeho
žalobce. Vy sám jste měl kdysi ohnivě učit, že proti špatným vládcům je
nutno povstat.
REKTOR
Já?
RICHENTAL
Vévodovi lidé nám poskytli záznam.
Cvak. Jakési shromáždění.
REKTOR
mladistvě volá do amplionu „Žádná oběť není Bohu tak libá jako smrt
tyrana!“
Bouřlivý potlesk ukončí Cvak
REKTOR
To jsem ale citoval Seneku. Tu větu napsal on!
RICHENTAL
Ale neuvedl jste jí sermon, v němž jste už sám za sebe volal..
Cvak. Stejné shromáždění.
REKTOR
mladistvě volá do ampliónu Kde jsou dnes ti udatní předbojovníci, kteří
kdysi pro blaho obce nasadili své tělo i život??
Cvak
REKTOR
Byl jsem tehdy mladičký studiósus... a mluvil jsem tak ještě před
pařížskými bouřemi lidu, kterých se pak zmocnila lůza. Vyvodil jsem z
toho poučení.
RICHENTAL
Příliš pozdě, tvrdí vaši odpůrci. Říkají, že vy sám jste proměnil lid v
lůzu.
REKTOR
Proti tomu tvrzení stojí dvě desetiletí mého zápasu s anarchií, který
vyvrcholil mým působením zde.
RICHENTAL
Vaši protivníci namítají, že viditelně se projevilo jen ve dvou hranicích,
na nichž jste nechal spálit ubožáky, abyste zamaskoval vlastní kacířství.
REKTOR
Ďábelská lež!
RICHENTAL
V Paříži právě vybrali z vašich traktátů pětadvacet článků, za něž by vás
prý mohli upálit stejným právem jako Jeronýma.
REKTOR
On zná dobře dvojsečnost psacího pera! Copak nejlíp neví, že to vše
bylo vytrženo ze souvislostí a znetvořeno překroucením pravdy, aby ve
mně byl odstraněn člověk, který stojí tyranu v cestě?
RICHENTAL
Tvrdí se naopak, že stojíte v cestě velké církevní reformě.
REKTOR
Já jsem ji uvedl v život! Jen skrze mě může být naplněna, jinak se mnou
zemře!
RICHENTAL
V totéž věřili čeští kacíři také...
REKTOR
Mě snad nechce srovnávat s bludaři...
RICHENTAL
Chtěl jsem vám dát možnost, abyste se obhájil...
REKTOR
To vskutku nemusím! Já ne! Celý můj život byl zasvěcen jedinému cíli:
proklestit pravé víře, cestu k lidským srdcím tím, že člověk bude smět
řídit všechny světské věci vně víry podle rozumu a práva. Tomu jsem
obětoval své statky i své lásky. Přijal jsem hodnost kancléře bez obročí,
a jen proto, abych mohl spíš prosadit své životní dílo. I mé chyby, pokud
jsem se jakých dopustil, byly omyly hledajícího, který se nechal vždy
znovu pokorně poučit. Bůh, náš Pán, mi dá brzy v osobě nového papeže
odpověď, zda bylo mé pozemské usilování nicotné, anebo přece jen
trošku důležité. Není nic, zač bych se měl stydět a omlouvat. Veritas
vincit!
RICHENTAL
Pravda vítězí často pozdě. Má se jí proto napomáhat. Proto jsem vás
pozval, abyste se mohl veřejně obhájit proti lži.
REKTOR
Jaké…?
RICHENTAL
Naší stanici bylo k zveřejnění zasláno udání Čecha jménem Fretka. Je
vám znám?
REKTOR
Lapka… Byl přistižen, když kradl stříbrné svícny.
RICHENTAL
Zůstal však ve službách Vašich milostí přes dva roky…
REKTOR
Jako polepšený hříšník. Než se stal pacholkem kata.
RICHENTAL
Učinil tuto výpověď.
Cvak.
FRETKA
V domě jeho francouzské Eminence bydlel satan jménem Gerson.
Kdykoli jsem šel večer do domácí kaple, abych poděkoval Hospodinu,
zatáhl mě pod hrozbou mučení do svých místností, aby se mnou
nemravně obcoval. Proto jsem z domu hříchu prchl a našel útočiště u
mistra Leutholda.
Cvak.
REKTOR
lapá po dechu To je… to je…
RICHENTAL
Naše stanice vám dává možnost, abyste toto tvrzení popřel…
REKTOR
rozčileně Já… končím rozhovor! Bylo přece jen správné prohlásit vás
pisálky za nežádoucí osoby! A padne-li volba na Kardinála d´Ailly, on ať
se raději nezjeví v Konstancii, pokud zde potrvá koncil!
Cvak. Potlesk malého grémia.
ŠÉFREDAKTOR
RICHENTAL
Bingo! Uli, tohle je tvůj majstrštyk.
Ursi, když jsem ti před rokem nezdrhl k Rádiu Beromünster, slíbil
´s mi právo veta, pokud něco opravdu nepřekousnu. Rád bych je
uplatnil poprvé.
ŠÉFREDAKTOR
V čem?
RICHENTAL
Smažme to!
ŠÉFREDAKTOR
Jak, smažme…?
RICHENTAL
Smažme a nevysílejme.
Údiv a nesouhlas..
ŠÉFREDAKTOR
Proč??
RICHENTAL
Ten katův pacholek je prokazatelně schopný všeho, a právě uplacený,
aby odpravil nejlepšího muže koncilu.
ŠÉFREDAKTOR
Máš proto důkaz?
RICHENTAL
Mám! Třicet let praxe. A Gerson má být zničen proto, aby se nemohl
stát papežem jeho přítel d´Ailly.
ŠÉFREDAKTOR
Nazýváš přátelstvím zakázané obcování mužů s muži?
RICHENTAL
Každý koncilant tu má přece na vybranou jen muže doroty a jeptišky!
ŠÉFREDAKTOR
RICHENTAL
Tak mluvíš o ctihodnostech, které zdobí celibát?
Pravým smyslem celibátu je přece ochránit majetek církve před
zákonnými dědici, víme přece, že obcují všichni, snad s výjimkou
Zabarelly, který na to pro intriky nemá čas. Kolegové, dosud jsme
sporné případy řešili hlasováním. Takže bez veta: kdo mě podpoří?
Krátká pauza. Jeden… dva, tři, čtyři, pět… Ursi, jasná většina řekla –
Smazat!
Hučivý souhlas. - Znělka stanice. Pak vzdálený zvon.
HLASATELKA
Dobré jitro, milí posluchači, zvon Münsteru prozrazuje, že skončila
ranní pobožnost konkláve, které bude pokračovat v hledání nového
papeže. Ecce Constantia bude dál vysílat varhanní koncerty přerušované
jen čerstvými zprávami. Ale předtím ještě naše rosnička…
ROSNIČKA
Kvák, kvák, kvák, chvíli onak, chvíli tak! Kvák.
Zabouří varhany. Pak ostře zazvoní telefon a kdosi hudbu ztlumí.
ŠÉFREDAKTOR
Ano?
HLASATELKA
v telefonu Šéfe, mám na drátě prezidenta konsorcia majitelů
ŠÉFREDAKTOR
Tak na co čekáte??
Poslech varhan je stažen na minimum.
PREZIDENT
v telefonu Urs?
ŠÉFREDAKTOR
Ano, pane prezidente…
PREZIDENT
Ursi, dostali jsme zprávu, že disponujete nahrávkou, která může
velmi ublížit jeho skvělé Magnificenci Gersonovi.
ŠÉFREDAKTOR
Ano, právě proto jsem ji nepustil.
Tak ji pusťte!
PREZIDENT
ŠÉFREDAKTOR
Prosím??
Ecce Constatia přece nepotlačí svobodu mínění!
PREZIDENT
ŠÉFREDAKTOR
Ulrich Richental je si jist, že jde o účelovou lež!
Přineste samozřejmě i názor druhé strany!
PREZIDENT
ŠÉFREDAKTOR
To už se ale nedá stihnout do volby, pane…
PREZIDENT
Tak domluveno, Ursi?
ŠÉFREDAKTOR
Dal jsem slovo, že…
Klap. Varhanní hudba opět zesílí, aby se po chvilce vytratila.
HLASATELKA
Přerušujeme koncert exkluzivním rozhovorem s rektorem pařížské
Sorbonny Gersonem, při němž Ulrich Richeltal odkryje dosud neznámé
rysy jeho osobnosti.
RICHENTAL
Teď ale probíhá řízení nejdůležitější – o vašem návrhu na prohlášení
maîtra Petita za kacíře. Cítíte se být tak slabý, že usilujete o podporu
veřejnosti?
REKTOR
Jeho ospravedlňování vraždy spáchané na vévodovi z Orléansu bude
zatraceno jako kacířství, o tom není pochyb.
RICHENTAL
Právě ten ale tvrdí že jste poslední, kdo má morální právo hrát si na jeho
žalobce. Vy sám jste měl kdysi ohnivě učit, že proti špatným vládcům je
nutno povstat.
REKTOR
Já?
RICHENTAL
Vévodovi lidé nám poskytli záznam.
Cvak. Jakési shromáždění.
REKTOR
mladistvě volá do amplionu „Žádná oběť není Bohu tak libá jako smrt
tyrana!“ Kde jsou dnes ti udatní předbojovníci, kteří kdysi pro blaho
obce nasadili své tělo i život??
Cvak
REKTOR
Byl jsem tehdy mladičký studiósus... Vyvodil jsem z toho poučení.
RICHENTAL
Viditelně se projevilo jen ve dvou hranicích, na nichž jste nechal spálit
ubožáky, abyste zamaskoval vlastní kacířství. V Paříži právě vybrali z
vašich traktátů pětadvacet článků, za něž by vás prý mohli upálit
stejným právem jako Jeronýma.
REKTOR
Ďábelská lež!
RICHENTAL
Naší stanici bylo k zveřejnění zasláno udání Čecha jménem Fretka.
Cvak.
FRETKA
V domě jeho francouzské Eminence bydlel satan jménem Gerson.
Kdykoli jsem šel večer do domácí kaple, abych poděkoval Hospodinu,
zatáhl mě pod hrozbou mučení do svých místností, aby se mnou
nemravně obcoval. Proto jsem z domu hříchu prchl.
REKTOR
rozčileně Já… končím rozhovor! A padne-li volba na Kardinála d´Ailly,
on ať se raději nezjeví v Konstancii, pokud zde potrvá koncil!
HLASATELKA
To byl rozhovor Ulricha Richentala s rektorem Gersonem, který odkryl
neznámé rysy jeho osobnosti.
Velké zvonobití a nadšené volání
DAV
Habemus papam! Habemus papam! Habemus papam.
Zvoní telefon, zvuk je ztišen
HLASATELKA
Ano…?
ŠÉFREDAKTOR
v telefonu Co je?? Proč Uli nekomentuje??
HLASATELKA
Napsal protest, že jeho rozhovor byl hrubě zmanipulován, a odešel…
ŠÉFREDAKTOR
Krucifix! Už tam letím!
Zvonobití i volání zní znovu naplno a opět se ztiší.
ŠÉFREDAKTOR
Habemus papam! Proslulou větu pronesl právě Velký kanonista který
zůstal věren své pověsti strůjce papežů. Máme tedy konečně jediného
Svatého otce, který podle prvních zpráv přijal jméno Martin Pátý, a
očekáváme plni napětí jeho příchod na balkón. Stal se jím, jak obecně
očekáváno, francouzský kardinál…? Ó ne! překvapení je dokonalé,
nikoli horký kandidát d´Ailly, ale Odo Colona, spíše bezbarvý Říman,
vyhrál tuto historickou volbu, Italové tedy zůstávají prvním národem
Božím, Francouzi se propadli do bezvýznamnosti... A po internetu
přichází sdělení… čtu: „Obrat v přízni konkláve způsobilo odhalení, že
teologický poradce francouzského kandidáta byl nejen autorem
kacířských spisů, jakož i udání jeho někdejšího sluhy, že ho teolog nutil
k nemravnému obcování, jež mělo být v onom domě běžné… A právě …
okamžik… přichází zpráva, která jistě zvýší oblíbenost nového papeže:
svým sekretářem jmenoval volnomyšlenkáře Poggio Florentina, což lze
chápat jako záruku, že za nového pontifikátu lze očekávat větší
transparenci! Srdečně bývalému kolegovi blahopřejeme.
Gong
HLAS
Hodina lži
Gotická slavnostní hudba, která tichne. Pak těžké dveře a kroky.
REKTOR
Pierre... mon pauvre... jak tě lituji!!
KARDINÁL
Nech mě projít do mé komnaty!
REKTOR
Pierre... ty přece znáš pravdu... ty přece nevěříš...
KARDINÁL
Nevěřím, že bys byl kacíř, ale vím jinak příliš dobře, žes nestálého
ducha. Buď sbohem!
Dveře komnaty a otáčení klíče.
REKTOR
Pierre! Buší na dveře. To není pravda, Pierre, ty přece víš, že je to
prolhaný darebák! Na to nemáš právo, Pierre!
Znovu těžké dveře a kroky mužů.
REKTOR
Co tu hledá, rytíři?!
RYTÍŘ
Sem tady jakožto pověřenec pro bezpečnost koncilu.
REKTOR
Pak ať se stará o ni a neruší náš mír.
RYTÍŘ
Tomudle říkáte mír?
REKTOR
Je ožralý?
RYTÍŘ
Od vás si vyprošuju bejt káranej, pane! Jestli někdo v Konstancii za
poslední roky splnil svý úkoly, tak městská stráž, ne? Na desítky tisíců
lidu jeden jedinej mord! Lupiči vyhnaný, kacíři spálený a všecky kurvy
u zpovědi – chci vidět druhý velkoměsto, kde vládnou tak křesťanský
poměry!
REKTOR
Co tu chce?
RYTÍŘ
Varovat vás, pane. Na podkladě různejch pověstí tady proti vám vznikla
nálada, vůči který nic nezmůžu a ani nechci.
REKTOR
Co to má znamenat?
RYTÍŘ
Jen to, pane, že ani tadyhle mí muži nejsou ochotný vás chránit, ne?
Mručivý souhlas mužů.
RYTÍŘ
Bylo by nejvejš záhodno, kdybyste opustil město dobrovolně.
REKTOR
Jak se opovažujete? A jak si dovoluje říkat mi jen – pane? Jsem stále
kancléř pařížské univerzity!
RYTÍŘ
Už né, pane. V Paříži na vás čeká nejvejš kat. Vy už nejste nic a nikdo.
Vy jste leda... persona...
STRÁŽE
mu to pošeptají
RYTÍŘ
...nongrána! Zmiz, Francouzi, než tě tu sešlachtujem, jako tažnej kůň jsi
už dosloužil!
Neznámá znělka, pak různé ruchy , kopyta koní, kola vozů
RICHENTAL
Je neděle, 21. máj 1418. Po třech letech, šesti měsících a sedmadvaceti
dnech končí dnes koncil v Konstancii odjezdem německého císaře. Po
trapném jednání smí pryč, když se městská rada uvolila přijmout jako
zástavu na dluh dar anglického krále, velký jídelní servis. Uváží-li se, že
církevní reformě bylo prakticky odtroubeno, že nový papež odmítl sídlo
v říši a ke všemu císaři předhazuje, že je vinen stále kritičtější situací v
Čechách, lze uhodnout, kdo v Konstancii dopadl nejhůř. Až na samé dno
pak spiritus agens koncilu Jean Charlier Gerson, na radu Papežova
sekretáře Poggia pohřbený zaživa v kobce utajeného kláštera. Naproti
tomu byl Baltazar Cossa, dříve Jan XXIII. a pak zločinec, novým
papežem amnestován a očekává nový úřad. V Čechách se při svatém
přijímání obecně pije z kalicha a přívrženci koncilu jsou pronásledování.
Se jmény obou mrtvých z Konstancie na rtech připravují se šlechta i
prostý lid k obraně proti ohlášenému křižáckému tažení. K tomu
přinášíme rozhovor s českým kališníkem, který minulý podzim odhalil
francouzského bezbožníka.
FRETKA
Vracím se do Čech, abych vyprávěl svým lidem, jak srdnatě umírali jeho
mučedlníci. Chci vylíčit, co jsem zde musel strpěti jako křesťan, Čech i
muž z lidu, a co by čekalo všecky moje rodáky, kdyby zlí duchové z
Konstancie mečem zkazili naše milované Čechy. Tu zkušenost odnáším
domů! Tam řeknu všem, aby si poklady pocházející z jejich potu
vyzvedli z kostelů a klášterů zpět. A pak se budu rvát jako lev, abych z
moře krve uviděl vzejíti Království nebeské, pro něž zde trpěli nejlepší
mužové našeho národa – Hus a Jeroným! Zpívá falešně Kdož jste Boží
bojovníci a zákona Jeho, proste od Boha pomoci a doufejte v něho, že
konečně s ním slavně zvítězíte!
RICHENTAL
Budiž poznamenáno, že tento horlivec si domů odnesl i dva stříbrné
svícny, které se mu nezdařilo ukrást napoprvé. Velká šance přesto nebyla
úplně zmařena, protože Evropa se díky Gersonovi začala spojovat
z jepičích rodů v mocné národy, což někdo z potomků, geniální jako on,
zhodnotí dál. A budiž připojena táž píseň z hrdel skutečných husitů, jak
ji zpívají v kapli Betlémské v Praze.
CHÓR
zpívá, až z toho jde strach
Kdož jste Boží bojovníci
a zákona Jeho,
proste od Boha pomoci
a doufejte v něho,
že konečně s ním slavně zvítězíte!
RICHENTAL
To byl Ulrich Richental, Radio Beromünster.
KONEC
21. 12. 2012 (dle starých Mayů konec světa) 15.45.
PAGE
PAGE 87