1 Festival Velikonoc (Beran) – Londýn – Duben 2014 Mystérium

Festival Velikonoc (Beran) – Londýn – Duben 2014
Mystérium inkarnace
Dominic Dibble
Beran je kolébkou Idejí – bodem, kde se poprvé zjevuje Božský impuls Duchovního sestupu do Hmoty.
Můžeme si povšimnout, že Narození Krista je tradičně oslavované v Kozorohu, a jeho Smrt a Zmrtvýchvstání
v Beranu, a že Beran a Kozoroh jsou oba součástí trojúhelníků, které přenášejí první paprsek počátků sestupu
Ducha do Hmoty a sedmý paprsek jejich konečného uspořádání do celistvých syntetických forem. Jak
začátky, tak konce jsou význačné v mystériu Velikonoc, neboť ústřední drama Velikonoc zahrnuje smrt a
zmrtvýchvstání. Mystérium Velikonoc je součástí širšího Mystéria Inkarnace Krista a dnes večer máme
prostor spolu uvažovat nad tímto velkým Mystériem.
Pojďme začít, jako často začínáme, pohledem na kořen významu – v tomto případě termínu mystérium
(mystery). V raném 14 století znamenalo mystérium v teologickém smyslu „náboženská pravda skrze božské
odhalení, ukrytý duchovní význam, mystická pravda“, vycházeje z anglofrancouzského misterie,
starofrancouzského mistere „tajemství, mystérium, skrytý význam“, a odtud z latinského mysterium „tajemný
obřad, tajemná mše, tajná věc“, ze starořeckého mysterion (obvykle v množném čísle mysteria) „tajný obřad
nebo doktrína“, z mystes „ten, kdo byl zasvěcen“, a konečně z myein „uzavřít, zavřít“; možná se vztahující ke
rtům (v utajení) nebo k očím (pouze zasvěceným bylo dovoleno vidět posvátné mše).
Začínaje s původním řeckým kořenem myein znamenající uzavřít nebo zavřít zde máme myšlenku vědění,
které je uzavřené veřejnému pohledu. Vědění není uzavřeno z toho důvodu, že je zde touha po oddělenosti,
ale docela jednoduše proto, že v nesprávných rukou, nebo spíše myslích, je vědění nebezpečné. Jasný příklad
tohoto je v oblasti dýchacích cvičení. Citujme z aktuálního newsletteru Světové dobré vůle, článku Vzduch,
který dýcháme: „používání dýchacích cvičení bylo dlouho platnou tradicí v ašrámech východu. Ale tyto
praktiky byly prováděny před opatrným a ostražitým zrakem učitele a byly předávány pouze těm studentům,
kteří byli plně připraveni na to je absolvovat. Dnes, kdy se o všech věcech štěbetá na střechách,
mnoho lidí staví ‚vůz před koně‘ a začíná svoji duchovní cestu transformace praktikami dýchacích cvičení,
když by toto mělo naopak být jednou z posledních využívaných technik. Také se v současnosti při
praktikování dýchacích technik upírá mnoho pozornosti na fyzický aspekt dýchání, zatímco by to mělo být na
vědomí…
Navzdory jasnému přínosu práce s dechem mnoho duchovních učení obsahuje opakující se varování
nebezpečí nedozrálého duchovního probuzení, které se často objevuje mezi těmi, kdo ‚si hrají s ohněm‘.
Takové praktikování může vyvolat stoupající energii kundalini, … Tato energie normálně leží nevyužívaná
v centru na spodu páteře do té doby, než se probudí přirozeně, skrze život disciplíny, meditace, studia a
služby. Ale bohužel v našem současném světě je taková opatrnost často hozena do větru při hledání rychlého
účinku. Nemoudří učitelé dýchacích technik mohou tak způsobit mnoho škod svým následovníkům. Lidé
vyžadují stimulaci a přitom si nejsou vědomi toho, že uvolnění této obrovské energie může mít hrozivé
následky vedoucí k tomu, čemu se říká přestimulace…, která může vést … k mentálním nerovnováhám,
halucinacím, přílišné kritické podstatě, silnému přesvědčení o vlastním osudu jednotlivce, nespavosti, a
sexuální stimulaci… Problémem je, že, když byly tyto síly jednou uvolněny, je velmi složité je dostat zpět pod
kontrolu. Často je nejlepším řešením takových situací upustit od všech meditací a studia dokud se stav
nestabilizuje, což může trvat mnoho let nebo celý život.“
Předtím, než budeme pokračovat, pojďme se na několik minut ztišit a pak společně řekneme Velkou Invokaci
končíce jí jedním OM.
Nechť z bodu světla v mysli boží …
OM
Ne všechna mystéria jsou uváženě držena jako tajemství, aby ochránili nerozvážné, možná proto, že jsou tak
ústředními pro existenci a zároveň tak hluboká, že mohou být vlastně ‚ukryta v prostém pohledu‘. Svojí
podstatou je Inkarnace takovým mystériem. Inkarnace je průchodem Duše, čistého vědomí, do těla, a
nakonec kontrolou tohoto těla Duší. To je mystérium, které každý jeden z nás nevědomě ztělesňuje skrze
1
naši vlastní inkarnaci. To je zhuštěno v často opakované myšlence z knih Alice Bailey, „Synové Boha, kteří
jsou Syny Člověka“. Co odlišuje naši inkarnaci od inkarnace Krista – co nás vede z mystéria inkarnace
k Mystériu této Inkarnace – je to, že zatímco každý z nás je Duší, individualizovaným aspektem Principu
Lásky-Moudrosti, On, Kristus, JE Principem Lásky-Moudrosti, v tak nejplnější šíři, v jaké může být tento velký
Solární Princip vyjádřený skrze médium našeho Pozemského Lidstva. Dalším odlišujícím faktorem mezi naší
inkarnací a inkarnací Krista je to, že Kristus vědomě a záměrně podstoupil tento proces. Proč to udělal?
Abychom odpověděli na tuto otázku, Alice Bailey napsala knihu Z Betléma do Kalvárie. Zde je klíčová pasáž:
„Kristus se inkarnoval, když bylo lidstvo, poprvé, kompletním celkem, co se týče formy své podstaty, se
všemi kvalitami manifestujícími se – fyzickými, psychickými a mentálními -, které odlišují lidské zvíře.
Přinesl nám manifestaci toho, čím by dokonalý člověk mohl být; tím, který dbá o formu jako o část
chrámu Boha, ale rozpoznává své vrozené božství, usiluje se přivést ho do popředí, nejprve ve svém
vlastním vědomí a pak před svět. To udělal Kristus. Mystéria byla vždy odhalována jednotlivem, který
se přizpůsoboval, aby pronikl do ukrytého tajemství nebo chrámu, ale Kristus je odhalil lidstvu jako
celku a uzákonil celé drama Boha-Člověka před rasou. To bylo Jeho hlavní čin …“ (Z Betléma do
Kalvárie, str. 192)
Všimněte si specificky myšlenky v poslední větě, že Kristus „uzákonil celé drama Boha-Člověka před rasou“.
Stejně jako byl význam ‚mystérium‘ redukován na vyšetřování zločinu, stejně tak ‚drama‘ bylo rozmělněno
tak, že máme tendenci přemýšlet o mýdlové opeře nebo o člověku, který má jen malou kontrolu nad svými
emocemi. Ale původní význam slova ‚drama‘ odhaluje hluboký duchovní smysl. Kořeny západního drama
pocházejí ze starověkého Řecka, kde byly předváděné hry na slavnostech zasvěcených Dionýsovi, sám bůh
identifikovaný jako umírající a vracející se do života. Sloveso dran starověkého Řecka znamená jednoduše
dělat nebo předvádět, specificky velký čin. A kořeny slova jdou ještě více zpět, k praindoevropskému dereznamenající „pracovat“. Také stojí za to si povšimnout, že základem drama je, že je předváděno hromadnému
publiku, skupině. Takže můžeme říci, že Inkarnace Krista je opravdu velkým činem lásky, zamýšlející odhalit
celému lidstvu základní kontury toho, co to znamená rozvíjející se Syn Boha, Který je také Synem Člověka.
Víme, že Kristus řekl mnoho slov a udělal mnoho skutků neobyčejné moudrosti a lásky během Svého života,
ale zachytili jsme plně fakt, že to není tolik o slovech a činech, které zprostředkovávají Jeho vzkaz, ale
ohromné události, které vyjádřil skrze svůj život? Neboť pouze skrze takové události může být Mystérium
Inkarnace vyjádřeno.
Titul Z Betléma do Kalvárie už identifikuje dvě z hlavních událostí v životě Krista, Narození v Betlémě a
Ukřižování v Kalvárii. Tyto dvě události označují dvě z pěti zasvěcení, které berou rozvíjejícího se Syna
Člověka z lidského království k portálu Království Duší, duchovní Hierarchii. Další tři velké události, které
prezentují tak moc, jak jen mohou, otevřeně odhalení fantastické duchovní vrcholy, které nazýváme
zasvěcení, jsou Křest v Jordánsku, Přeměna (Transfiguration) a Zmrtvýchvstání.
Protože prošel skrze všech těchto pět zasvěcení v předchozích inkarnacích, bylo vrcholným privilegiem Krista
znovu je sehrát před zraky světa – jak před Jeho současníky, tak před všemi těmi, kteří je následovali skrze
historii po nás v současnosti. Takto dělajíc, zmapoval cestu, kterou může následovat každý z nás, pokud
hledáme, jak projít z lidského království do království vědomých duší. Přirozeně, neznamená to, že je pro
každého jednotlivce nezbytné podstoupit zkoušky a testy zasvěcení na veřejnosti, neboť to pro nás již udělal
Kristus. Nicméně při dané zvýšené duchovní potenci, kterou tento proces plodí, není překvapením, že
někteří, kteří to podstoupí do konce, se stanou význačnými postavami historie. Je povzbuzením uvědomit si,
že jak více a více z nás následuje šlépěje Krista, přestává to být pozoruhodné. První krok pro mnoho přijde, až
se ještě jednou Kristus vrátí, neboť je to v tomto bodu, ve kterém obnoví Mystéria.
Některé z významů tohoto obnovení jsou odhalené jinou částí etymologie ‚mystéria‘, neboť mystes
v kombinaci s odvozeným slovem mysterion nám dává představu někoho, kdo je zasvěcený skrze tajnou
ceremonii. V bezpočtu míst se Tibeťan odkazuje na přicházející obnovení Mystérií, která, jak poznamenává,
jsou udržované v zednářských rituálech a obřadech církve, a která se mohou vrátit do vnější prezentace,
jakmile se znovu objeví Kristus. Říká nám, že když se Kristus vrátí, „bude, pokud budou přípravné práce
poctivě a dobře udělané, vykonávat první zasvěcení ve vnitřních svatyních těchto dvou těles“. (Ext.515)
Tibeťan nám také dává významné informace o podstatě zasvěcení včetně faktu, že část zasvěcení zahrnuje
2
aktivaci center. Přirozeně by tato aktivace mohla být nepříjemná pro nepřipravené, jak jsme slyšeli dříve
v tématu dýchacích cvičení. Takže je evidentní, že Mystéria zahrnují expanzi v síle kontrolovat a směrovat
energie různých typů. To také pomáhá vysvětlit tradici testů a zkoušek před zasvěcením – tyto zkoušky
existují, aby otestovaly motivy a záměry jednotlivce nebo skupiny. A podobnost s ceremonií ukazuje spojení
se sedmým parskem organizace a ceremoniálního rituálu, který, jak jsme viděli dříve, je jedním ze dvou
paprsků, ve kterých je zapojen Beran při jejich směrování do solárního systému. Můžeme si představit, že
správná aplikace energií do vozítek jednotlivce nebo skupiny zapojené v zasvěcení bude vyžadovat
organizovanou spolupráci mnoha, kteří sami prošli skrze stejnou ceremonii a jejichž centra a vozítka jsou
tedy schopna konat ve shodě jako dynamicky naladěný organismus, který bezpečně přijímá a distribuuje
energie a směruje je vpřed k tomu, kdo prochází zasvěcením.
Mimochodem, ve Znovuobjevení se Krista je také poznamenáno, že „(Kristus) také oživí tato Mystéria jinými
způsoby; ne všechna budou vyhledávána církví nebo zednáři pro oživení jejich duchovního života. Pravá
Mystéria se také odhalí skrze vědu a podnět pro to, aby byly hledány v této oblasti, bude dán Kristem.“ (str.
122-3) A i když to není řečeno explicitně, můžeme si představit, že cesta k Mystériím může být také nalezena
skrze umění a tvořivou kulturu, která s jejich bohatými zdroji barev, zvuku a dramatické akce mají jistě
prostředky, aby umožnili zasvěcení jednotlivců a malých skupin.
Uvažujíce nad významem dramatu života Krista před dvěma tisíci let můžeme být sváděni k uvažování o tom,
co bude dělat při svém návratu – jaké drama ztvární tentokrát? Je nepravděpodobné, že spekulace nás
dovedou nějak daleko v tomto ohledu, alespoň pokud jde o současné události. Nicméně jsou zde jisté ideje,
které můžeme zvažovat. Z Učení je jasné, že bude manifestovat jiné energie s větším důrazem na aspekt Vůle
Lásky, vůle-k-dobru. A Vodnářský Kristus je známý určitými mysteriózními tituly, které, když se nad nimi
zamyslíme, mohou poskytnout některé záblesky osvětlení. Takže se říká, že Kristus je nazývaný Bodem uvnitř
trojúhelníku – Trojúhelník odkazuje k třpytivému žlutému buddhickému Trojúhelníku, který stojí za Kristem
v symbolu Nového Věku, a který obsahuje Avatara Syntézy, Ducha Míru a Pána Buddhu. Kristus jedná jako
ohniskový bod pro přenášení energií tohoto Trojúhelníku k Lidstvu. Je řečeno, že „tato smíchaná neosobní
energie, trojitá v podstatě, bude rozšířena univerzálně vytvářejíc evoluční růst, přitahujíc lidi a národy
magneticky jednoho k druhému a automaticky vyvolávajíc odhalení smyslu syntéz, prokazatelné jednoty a
žádoucí fůze.“ (Reappearance, str. 84) Dále Tibeťan poznamenává, že výsledek Jeho práce v Trojúhelníku
s masami bude prezentace prvního zasvěcení, které jsme již diskutovali.
Další z titulů Krista je Rozdělovatel Vody Života (The Dispenser of the Water of Life). Je řečeno, že „Aspekt
Života – z úhlu vize Krista – se vyjadřuje třemi způsoby:
1.
Jako fyzický život, vyživující buňky těla. Tento život se nachází v každém atomu substance jako
ústřední bod živoucího světla.
2. Jako živost, vnímaná jako láska a světlo uvnitř srdce. Když je tato živost přítomna a projevuje se,
lidský atom se stává částí duchovní Hierarchie.
3. Jako Život požehnanější. Takový život může být znám jako světlo, láska a síla uvnitř a nad hlavou
učedníka Krista. Tento požehnaný život mu umožňuje spolupracovat nejen s lidstvem a s duchovní
Hierarchií, ale také se Shamballou samou – centrem života v jeho nejčistší esenci.“ (Reappearance, str.
85)
Tibeťan pokračuje, „Kristus může táhnout energie, které jsou definované frází ‚život požehnanější‘, protože ty
se volně uspořádají (ve Vodnářském věku) novým a dynamickým způsobem, které nové energie potřebují,
aby přivodily obnovení a zmrtvýchvstání. Tato nová energie je ‚implementující silou univerzálnosti‘; týká se
budoucnosti. (Reappearance, str. 85)
A nakonec je Kristus známý také jako Vyživovatel Malých (The Nourisher of the Little Ones). To zahrnuje
Jeho vztah s těmi, kdo jsou již na Cestě učednictví, neboť ‚malí‘ je jednou z frází pro ty, kdo již prošli prvním a
druhým zasvěcením. Kristus bude tak hledat, jak vyživit jejich vědomí, aby jim bylo umožněno projít třetím a
čtvrtým zasvěcením. Vztahujíc toto k Velké Invokaci, Tibeťan poznamenává, že „skupina, kterou (ve
Vodnářském Věku) bude Kristus sám ‚vyživovat‘ a připravovat, bude znát význam třetí sloky, ‚Ze středu, v
němž je vůle boží známa, kéž účel malé lidské vůle vede‘.“ (Reappearance, str. 87)
3
Takže je jasné, že dokonce i mimo všechny velké objevné události, které Kristus může ztvárnit, bude vliv,
který bude mít při svém návratu do viditelné Inkarnace, obrovský. A my můžeme hrát naši část při přípravě
na toto velké Mystérium uvažováním o Jeho předchozím zjevení a zamýšlením se nad budoucími možnostmi
tak dalece, jak můžeme. Na závěr je zde stručná prorokující pasáž:
„Když Kristus, Avatar Lásky, svoří své znovuobjevení se, pak ‚synové člověka, kteří jsou nyní syny Boha, vzdálí
své tváře od jasného světla a budou vyzařovat toto světlo na syny člověka, kteří ještě nevědí, že jsou syny
Boha. Pak se Pricházející Jediný objeví, jeho kroky urychlené skrze údolí stínů Jediným hrozné síly, kdo stojí
na vrcholku hory, vydechujíc věčnou lásku, nebeské světlo a mírovou tichou Vůli.
Pak vůle synů odpoví. Pak novější světlo zasvítí vpřed do ponurého, vyčerpaného údolí země. Pak bude nový
život proudit skrze žíly lidí a pak bude jejich vize směrovat všechny způsoby toho, co mohou být.
Tak mír přijde opět na zemi, ale mír jiný než cokoliv známého dříve. Pak vůle-k-dobru rozkvete jako
pochopení a pochopení vykvete jako dobrá vůle v lidech.‘“ (Reappearance, str. 13-14).
Naše semenná myšlenka v meditaci je „Přicházím a vládnu z roviny mysli.“
4