Z redakce Obsah čísla Tvůrci Ámose

Z redakce
Obsah čísla
Je prosinec a blíží se Vánoce. Náš časopis na
to samozřejmě reaguje, a proto vychází speciální
vánoční číslo. Je neobvyklé nejen svým
obsahovým zaměřením, ale také (a možná
především) novou grafickou úpravou. Byla to
práce
nelehká,
neboť
jsme
omezeni
v barevnosti. I přesto se nám snad grafika
povedla. Srovnejte s čísly předchozími a posuďte
sami.
Snažíme se také o stále větší různorodost
příspěvků, aby si každý čtenář přišel na své.
Proto děkujeme všem, kteří nám s našimi
příspěvky pomáhají, tedy i dotazovaným
učitelům a žákům.
A na co se v tomto čísle můžete těšit?
Přečtěte si „Obsah čísla“ a uvidíte.
LETEM SVĚTEM – Kánoistika, Jak říct
Veselé Vánoce eskymácky, Vánoční
jarmark
HUDEBNÍ KOUTEK – Něco více o
gothic metalu
CHYTRÁ ZÁBAVA – Hlášky učitelek
ANKETA MĚSÍCE – Co byste si přáli
pod stromeček? Učitelé + žáci
ROZHOVOR S UČITELEM – Pan
učitel Špůr
POVÍDKA NA ZÁVĚR – Vánoční
lovestory
Tvůrci Ámose
Zdravím! Já mám na
starosti design novin kromě toho píšu články,
rozhovory i příběhy.
Nazdar…já v novinách
Dělám asistenta a
kompletuji a roznáším
jednotlivá čísla.
Zdar… Já vás většinou Ahoj! Na starosti mám
informuji o dění ve
ankety a rozhovory.
škole a o různých
akcích.
Ahoj… Čas od času
Ahojky. V novinách
napíšu nějaký příběh,
dělám co mě napadne,
ale mezi mou práci patří kromě designu a grafiky.
hlavně psaní článků.
Také kompletuji noviny
Kanoistika
Představuji vám vodní sport,který se nazývá rychlostní kanoistika. Tento sport je o
síle,vytrvalosti a výkonu. Dělí se na kanoistiku rychlostní a vodní turistiku.
V Děčíně má dlouholetou tradici kanoistika rychlostní. Zdejší oddíl byl založen v roce 1948.
Za dobu svého trvání vychoval celou řadu reprezentantů ČR i na vrcholných světových soutěží včetně
OH. Na olympiádě v Římě vybojovali Říha s Krosovským 6.místo a Mára na OH v Mexiku 8.místo. Místo
v olympijské reprezentaci získali v Montrealu Podlonský a Hajná, na olympiadě v Sydney Záruba. O
olympijskou reprezentaci pro nadcházející olympijské hry v Pekingu se budou ucházet z děčínských
závodníků Lenka Hrochová nebo juniorská vicemistryně světa Martina Výchová.
Lucka Kadlecová
Jak popřát k Vánocům jinak?
Anglicky:
MERRY CHRISTMAS
Arabsky:
IDAH SAIDAN WA SANAH JADIDAH
Bulharsky:
CHESTITA KOLEDA
Čínsky:
KUNG HSI HSIN NIEN BING CHU SHEN TAN
GUN TSO SUN TAN'GUNG HAW SUN (Kanton)
Eskymácky:
JUTDLIME PIVDLUARIT UKIORTAME PIVDLUARITLO
Finsky:
HAUSKAA JOULUA
HYVAA JOULUA
Francouzsky:
JOYEUX NOËL
Holandsky:
VROLIJK KERSTFEEST EN EEN GELUKKIG NIEUWJAAR
Chorvatsky:
SRETAN BOZIC
Irsky:
NODLAIG MHAITH CHUGNAT
BEAMACHTAI NA NOLLAG
Italsky:
BUON NATALE
Maďarsky:
KELLEMES KARACSONYT
Barbara Špinarová
Vánoční jarmark
aneb co na něj říkali nakupující
Jak jistě víte, 11.12. se na naší škole konal vánoční jarmark, kde měli žáci jedinečnou možnost si přivydělat
na školní výlet prodáváním svých výrobků. Když jsme se se svým kolegou Michalem rozhodli zajít se
zeptat pár lidí na názor ohledně našeho jarmarku, ani ve snu nás nenapadlo, že nikdo nebude mluvit
negativně.
My: Jak se vám líbí náš jarmark a výrobky?
1. nakupující: Musím říct, že se vám moc povedl a výrobky jsou překrásné.
My: Pokolikáté jste na této akci?
1. nakupující: Jsem tu poprvé, ale už teď jsem si jista, že příští rok tu budu také.
My: Už jste si něco koupila?
1. nakupující: Ano, hned tady vedle mají výborné dortíčky. Nemohla jsem odolat.
My: Dobrý den, už jste utratil nějaké ty peníze?
2. nakupující: Ale jistě, přispěl jsem už dohromady pěti třídám a utratil rovných sto padesát korun.
My: Jak jste s výrobky spokojen?
2. nakupující: Proti dortíčkům, co jsem si koupil, nemohu nic namítat. Čaj byl také výtečný a pár dekorací
do bytu neuškodí.
My: Pokolikáté jste tu?
2. nakupující: Na vánočním jarmarku poprvé, ale byl jsem tu na velikonočním. Musím říct, že tenhle je
mi sympatičtější.
My: Jak jste spokojena s prácemi dětí?
3. nakupující: Musím říct, že je na nich vidět, jakou jste si dali práci. Je to povedené. Prvňáčci mají také
pěkné věci.
My: Co všechno jste si již koupila, a s čím jste nejvíce spokojena?
3. nakupující: Koupila jsem si čaj a hvězdičku od mého vnoučka. Ta hvězdička mi udělala samozřejmě
větší radost.
My: Jaké máte pocity z toho jarmarku?
4.nakupující: Vyzařuje tu nádherná vánoční atmosféra a vůně cukroví.
My: Jdete náhodou okolo?
4.nakupující: Ne, mám tu vnučky. Tak se jdu podívat, co vyrobily, a něco si i koupím.
My: (této paní se moc nechtělo mluvit do diktafonu) Líbí se vám zde?
5.nakupující: Ano.
My: Pokolikáte jste tu?
5.nakupující: Poprvé.
My: Jak byste zhodnotila jarmark?
5.nakupující: Už musím jít.
Barbara Špinarová &
Michael Švarc
Gothic metal
Zajímají se o temné věci, uzavírají se a ignorují okolí.
Takoví jsou gotici – tajemní, introvertní, ale
přitažliví.
O čem, proč a jak…
Gothic metal vznikl z gothic rocku a heavy metalu. Je to kombinace tvrdé hudby
s akustickými efekty. Texty pojednávají o krutých věcech z období gotiky. Většinu skupin tvoří
zpěvačka s vysokým rozsahem, často až operním hlasem. Velice důležitým prvkem se staly i
klávesy. Kultura nezahrnuje pouze hudbu, oblečení, ale i způsob chování. Jak jistě víte, gotici
nosí černé šaty, síťky, korzety a rukavice. Jejich vlasy jsou dlouhé, tmavé a často rozcuchané.
Nutno podotknout, že většina lidí spojuje gothic se satanismem, což jsou dvě úplně rozdílné
subkultury. Na rozdíl od satanistů jsou gotici většinou křesťané. Nejčastěji si pletou přívěšky –
zvláště pak pentagramy, které nosí obě kultury obráceně.
Nejznámější představitelé gothic metalu…
Jednou z nejznámějších amerických skupin jsou
určitě Evanescence (v čele s nezaměnitelnou Amy Lee) – o
kterých se často spekuluje. Jedna strana tvrdí že to metal
není a řadí je mezi gothic rock, druhá zase naopak.
Každopádně se dostali na špičku hitparád se svým albem
The Open Door.
Do historie finské hudby se stoprocentně zapsali i
Nightwish, jak se starou (Tarja Turunen) tak s novou
zpěvačkou (Anette Olzon). Kombinace operního hlasu
s akustickým metalem vytváří dokonalou symfonii kterou
dnes poslouchají miliony lidí po celém světě. Jejich
nejnovější album Dark Passion Play s hitem Amaranth se
umístilo taktéž na příčky hitparád.
Michael Švarc &
Tomáš Turek
Moudra z katedry
P.uč. Eliášová: „Správně by to bylo úplně špatně.“
P.uč. Počepková: „Zvedněte židle a utřete nádobí.“
o hodině češtiny – probírání párových souhlásek
P.uč. Pechátová: „ Tak ještě nějaké“
Žák: „ Č, Š.“
P.uč.: „ Ne, ale jseš blížčo.“
v učebně pc – čtení řádu učebny
P.uč.Pohůnková: „Tak a co mi na to řeknete?“
Kavka: „ Bylo to pěkné, paní učitelko.“
důvěrné promlouvání ke klukům ohledně osahávání holek
P.uč. Kotíková: „Kluci, jak by se vám líbilo, kdyby vás holky tahaly za zvonečky?“
při hodině zeměpisu
P.uč. Špůr: „Vždyť i v Ghaně se pěstuje zlato“
Hlášky p. uč. Černé Jany a Černé Hany
P.uč. Černá Hana: „Ty jsi Kroupa?“
Tomáš: „Ne já jsem Turek.“
P.uč.: „No, tebe hledám.“
P.uč. Černá Jana: „Zhasněte, ať je tu světlo.“
O hodině Rv
Marek: „Paní učitelko můžu na wc? Teče mi krev z nosu.“
kapesník má celý zkrvavený
P.uč.: „ Ne, to je malinová šťáva.“
O hodině fyziky
P.uč. Černá Jana: „Vemte si žákovské knížky, AJ pomlčka test...“
Třída: „Paní učitelko máme hodinu fyziky.“
P.uč.:“ No comment.“
„Co byste si přáli pod stromeček?“
zeptali jsme se učitelů i dětí a z našeho průzkumu
vyplynulo, že děti jsou poněkud náročnější :o)
P. Uč. Němečková
„Hlavně to zdraví. A kromě zdraví bych si přála nový koberec do pokoje.“
P. Uč. Kokořová
„Nejvíce ze všeho klid. Kromě toho sníh a delší prázdniny.“
P. Uč. Pechátová
„Asi to bude znít zvláštně, ale zdraví pro svá zvířata.“
P. Uč. Šašková
„Velice bych si přála červenou gelovou propisku, každou totiž vypotřebuji během měsíce!“
P. Školník
„Hodnější a ochotnější děti, to asi ze všeho nejvíc.“
Martina Medřická
„No, já bych chtěla spinningové kolo.“
Jiří Němeček
„Kazetku do gameboye!“
Zuzana Vachutová
„Mobilní telefon Sonny Ericsson.“
Tomáš Vela
„Nový počítač.“
Karina Šašková
„Nevím, i když vlastně notebook.“
Markéta Jurisová
„Chtěla bych nějaké nové puzzle.“
Martin Strnad
„Auto na ovládání, nejlepší by pro mě byl viper!“
Tereza Moravcová
„Nový mobilní telefon, Nokii 5300“
Marek Školník,
Radka Opavská &
Tomáš Turek
„Raději bych učil dříve!“
Přemluvit pana učitele Špůra, aby nám odpověděl na pár
otázek, dalo celkem práci. Nicméně rozhovor dopadl dobře.
Pamatujete si, jaký byl Váš oblíbený předmět na základce?
Myslím že to byl zeměpis.
To nás nepřekvapuje. A který Vás naopak nebavil?
Kupodivu je to matematika. (smích)
Kterou vysokou školu jste vystudoval?
Studoval jsem dálkově – pedagogickou v Ústí nad Labem.
Vzpomínáte si na žáky, které jste poprvé učil?
Samozřejmě. Dodnes se s nimi vídám – to jsem ještě učil
v Bělé.
Jak dlouho už učíte?
Je to už padesát dva let.
A baví Vás učit?
Jak koho. Ale baví, jinak bych to nedělal.
Myslíte si, že jsou dnešní žáci horší, než byli dříve?
Řekl bych, že ano. Projevuje se větší vandalství a myslím, že i
nekázeň.
Takže byste raději učil dříve?
Dá se to tak říct.
O které devítce si myslíte, že je v zeměpise nejzdatnější?
To je těžké. Myslím, že je to takové vyrovnané.
Je nějaké místo, kam byste se rád podíval?
Něco mimo Evropu, ale tak rychle si nevzpomenu.
Cestoval jste hodně?
Po Evropě celkem dost, ale jinak ani moc ne.
A máte svůj oblíbený kontinent?
Ano, Austrálii – třeba.
Kolik vlastně ovládáte jazyků, kromě češtiny?
Maturoval jsem z ruštiny, ale po těch letech to člověk zapomene.
Může Vás vůbec po takových zkušenostech ve školství ještě něco překvapit?
Určitě, vždy se něco najde.
Panu učiteli velmi děkujeme, že si na nás našel čas a poskytl nám rozhovor. My mu jen přejeme
krásné prožití vánočních svátků.
Marek Školník,
Radka Opavská
a Tomáš Turek
ŠKOLNÍ ČASOPIS ÁMOS VYHLAŠUJE
VÝTVARNOU SOUTĚŽ PRO ŽÁKY 1. STUPNĚ
NA TÉMA „NAMALUJ SVÉ VÁNOCE“
Podmínkou je, aby soutěžící byli z 1. stupně
naší školy. Formát a technika jsou libovolné.
Výkres odevzdejte do 30. 1. 2008 vaší paní
učitelce třídní.
Sladká odměna vás nemine!
Vánoční lovestory na pokračování
aneb – co se může i nemůže stát během obyčejných Vánoc.
Vánoce jsou trapný. Všichni se zas na sebe budou unyle usmívat, budou dělat, jak se maj
rádi a budou si dávat dárky, aby se ujistili o tom, jak jim na sobě navzájem záleží. To tak! Drazí rodičové
jsou schopní se do krve pohádat i o tom, kam pojedem v létě na dovolenou a teď si budou hrát na ideální
rodinku. Už toho mám plný zuby. Ať mi vlezou na hrb, letos si zařídím šťastný a veselý sám.
„Ty, Kubo, už jsi poslal dopis Ježíškovi?“
„Ne. A neotravuj.“
„Ale co když pak nedostaneš pod stromeček to, co si přeješ?“
„Nestarej se, brácha, ono to ňák dopadne.“
„Ale..“
„Neotravuj a vypadni!“
„Mamííí, Kuba je na mě zlej.“
„Bonzáku!“
Bráchovi je 6, takže stále ještě pilně kreslí obrázky a posílá je Ježíškovi. Většinou dostane, co si
přeje, pokud si moc nevymejšlí. No jo, ale to já taky. To se zas rodičovstvu musí nechat, škrti nejsou.
Do pokoje mi vlítla máma s utěrkou v ruce. Peče cukroví. Zas ho bude nejmíň metrák.
„Jakube, co Miškovi zas provádíš? Proč na něj nemůžeš bejt hodnej. Aspoň o těch Vánocích.“
A už je to tu zas – Vánoce.
„Mami, já se učim a brácha mě otravuje. Až dostanu kuli z písemky, koho seřveš, bráchu? Jistě že ne, MĚ
seřveš. Kdo bude mít zaracha, Mišulka? Ne, JÁ. Tak ať mě neotravuje s pitominama.“ Zabralo to. Učení
zabere vždycky. No akorát že tu písemku vážně píšem a bajle z matiky by mi přišla draho. A to doslova.
Moje kapesný by se znatelně zmenšilo. To si nemůžu dovolit. Vánoce mě docela finančně zruinovaly.
„Ty vole, umíš to? Já se na to vybod, takže jsem dutej. Budeš mi radit. Jasný?“ S Pepou
kámošíme už od první třídy. Ve všech průserech jedem společně. Naštěstí v tom umíme chodit. Známe
svý hranice a s kantorama to vždycky nějak zmáknem. Stačí čas od času projevit zájem o jejich předmět,
s něčím jim pomoct a oni pak vždycky přivřou oko.
„Jasný. Ale zrovna dvakrát tomu nehovim, takže s jedničkou nepočítej.“
„No problem.“
Zvoní. Chvíle pravdy. Váchová vchází do třídy, obvyklá ceremonie zdravení a pak hned rozdává
papíry. Tak to je hustý! Dala tam starší látku. To už si přece nikdo nemůže pamatovat. Tak to je podraz!
Pepa pohazuje tázavě hlavou. Bezradně rozhazuju rukama. Pepa nelení a nenápadně loví sešit z lavice.
Nevšimla si ho, je to v cajku. Úča se pořád ještě nedívá. Kontroluju její pohled a nakláním se k Pepanovi.
„Máca?!“ A doprčic, je to v řiti. „Kdybych chtěla znát vědomosti pouze tady pana Rejmana, tak si ho
vyzkouším.“ Váchová bere moji písemku a odnáší si ji ke katedře. „Máš za pět.“ Tak takhle jsem si to
nepředstavoval.
„Holky, máte to někdo?“, kvičí pipina Sadská. Jak já tu káču nesnášim. Kdyby jí narostlo peří,
snad by začla snášet vejce. Pak by třeba konečně byla k něčemu užitečná. „Ty, Máca“, obrací se na mě, „si
dostal kuli, žejo. To máš blbý.“ Jenom jsem na ni hodil kyselej ksicht. Nestojí mi ani za odpověď.
„Pojď, vole, jdem si spravit chuť do automatu.“ Loudám se s Pepou po chodbě. Automat je zas
v obležení harantů z celý školy. Jsou mi sotva po prsa, ale drzý jsou až hrůza. Koukám kolem. Čeká tam
taky Terezu. Je z béčka. Celkem fajn holka. Není zrovna manekýna, ale je celkem pěkná a nedělá ze sebe
střed vesmíru. „Ahoj Kubo. Tak se ke mně doneslo, že tě Váchová vyhmátla a máš kuli.“ Pokrčil jsem
rameny. Stejně je to kráva, že dává písemku před Vánocema.“ Zase ty Vánoce. Já se z toho snad ucviknu.
Zaregistrovala můj zhnuseném výraz a zarazila se. „Řekla jsem něco špatně?“
„Ale ne, jen už mi leze krkem věčný žvanění o Vánocích.“
„Ty se netěšíš? Prázdniny, dárečky, a tak.“
„Jo a nudný návštěvy příbuzenstva, olíbávání babičkami a ‚Jéje, Kubíku, ty jsi ale vyrost. A jak jde škola.
Jseš v devítce, to jsou známky důležitý, musíš se učit.‘“ Napodoboval jsem babičku tak dokonale, že se Ála
začla smát. Nekdákala jak ta pipina Sadská. Smála se příjemným altem. Taky jsem se usmál.
Pepa do mě strčil loktem. „Tak co si dáš?“ Byli jsme na řadě.
Doma jsem dostal zaracha. Naštěstí jsou rodiče trochu mimo, takže mi zakazujou chodit ven,
ale počítač zakázaném nemám. A tak mám aspoň virtuální spojení s kamarády. Na ICQ jsem připojenej
pořád. Najednou mi píplo pc a na monitoru blikala žádost o autorizaci ICQ kontaktu. Kdo to zas proboha
otravuje. Cože? No to mě podrž. Kde vzala moje číslo? Čtu si zprávu ještě jednou: „ Nazdar průseráři. To
jsem já, Tereza.“ Samozřejmě, že jsem si ji dal do seznamu. Hned jsem jí napsal zprávu: „Co že sis na mě
vzpomněla?“
„Ale, říkala jsem si, že se asi doma nudíš, tak jsem tě chtěla povzbudit.“
„A kdo ti dal moje číslo?“
„To bys rád věděl,co? Neřeknu.“
Povídali jsme si dost dlouho, než mě máma zavolala, abych jí pomoh v kuchyni.
„Teda Kubajs, ty seš kanec! Taková kost jako Lišková a jede po tobě. Jak to děláš? Já už vim,
vona tě lituje za tu pětku z matiky a ženský maj prej slabost pro oběti.“ Ten vůl Pepa se chechtal jak idiot.
„Ty seš debil.“ Strčil jsem do něj. Chechtal se ještě víc.
Vánoce získaly novej rozměr. Po dlouhý době jsem zase chodil po městě a sháněl ten pravý
dárek. Samozřejmě pro Terezku. Bylo to zoufalý. Narážel jsem buď na věci naprosto neosobní, nebo
děsně trapný. Co jí mám koupit? Co se kupuje holkám? Plyšák? Brrr, to ne, to si dávaj holky navzájem a
jevěj se nad nima, jak jsou slaďoučký. Chodil jsem snad hodinu po Tescu. Nakonec jsem vyšel jen
s flaškou koly. Bolely mě nohy, tak jsem si dřep na lavičku v před kasy. Zvednu oči a vidím květinářství.
Že by kytku? To je blbý, to do pátku nevydrží. Zved jsem se a šel se kouknout blíž. Budete se divit, ale
nakonec jsem vybral. Byla to nějaká orchidej. Jeden kvítek strčenej v ampuli s vodou a zavřeném
v ozdobný krabičce. Máma je z kytek vždycky vodvázaná. Babička je taky naměkko, když dostane pugét.
Ženský prostě obecně rády dostávaj kytky. No a že je ode mě, to Terce dojde určitě. Ani k tomu nemusím
psát žádnej vzkaz. Nic inteligentního bych stejně nevyplodil.
Doma jsem kytku samozřejmě schoval. To by byl výslech, pro koho to je, a těch keců kolem.
To si fakt rád odpustím. Ale když jse
m šel spát, ještě jsem se na tu kytku podíval a až do usnutí si představoval, jak se bude Terezka
tvářit, až ten můj dárek rozbalí.