Slovenský ráj

Slovenský ráj
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
„Všeobecné informácie (www.slovensky-raj.sk)
V severnej časti Slovenského rudohoria, na juh od Hornádskej kotliny medzi Spišskou
Novou Vsou, Hranovnicou a Dobšinou vystupuje vápencové pohorie, navonok nevýrazné,
ktoré v dvadsiatych rokoch dvadsiateho storočia dostalo názov Slovenský raj.
Ako prví používali tento názov kartuziáni, ktorí si vybudovali kláštor na dnešnom
Kláštorisku (dokončený začiatkom 14 stor.). Názov Slovenský raj sa v turistickej
literatúre objavuje od roku 1921, nahradil tak názvy ako Hrabušické či Letanovské
vápencové vrchy, Letanovské skaly, Hrabušické rokle, …
Slovenský raj predstavuje členité krasové územie s množstvom roklín, tiesňav,
úzkych dolín a kaňonov, so zachovanými planinami, ktoré sú bohaté na krasové formy.
Pre svoje výjimočné prírodné a estetické hodnoty bolo územie Slovenského raja
vyhlásené za chránenú krajinnú oblasť v roku 1964. V roku 1988 bolo prekategorizované
na národný park.
Slovenský raj je turistami navštevovaný počas celého roku. Jeho územie sprístupňuje
okolo 300 km značkovaných turistických chodníkov. Na poznávanie prírody NP slúži 5
náučných chodníkov. Prechod tiesňavami umožňujú zabudované technické zariadenia rebríky, mostíky, lavičky, stúpačky, reťaze a iné.
Na území NP je mimoriadne vysoká koncentrácia úzkych, navzájom dotykajúcich sa
roklín s veľkou rozmanitosťou fauny a flóry. Prevažnú časť Slovenského raja tvoria
vápence a dolomity. Na území NP sa nachádza 350 jaskýň, čo je asi 1,8 jaskýň na km²
(najvyššia koncentrácia jaskýň na Slovensku), ale pre verejnosť je prístupná iba
unikátna Dobšinská ľadová jaskyňa…“
Odjezd z Brna jsme zvládli skoro na
čas, jak jsme plánovali. Hodina a půl
sekera není na nás až tak moc, takže
kolem desáté už jsme to po dálnici
valili na Olomouc a dál do Rožnova
pod Radhoštěm. První cíl dnešního
dne byl skanzen v Rožnově. Pro
Peťu premiéra, já už tam kdysi byl,
ale ukázalo se, že až tak moc si
toho odtud nepamatuju, a i
domečků tam po letech zase
přibylo.
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
Co říká o Valašském muzeu v přírodě internet (www.vmp.cz):
„Dřevěné městečko je nejstarším a nejnavštěvovanějším areálem Valašského muzea v
přírodě. Bylo otevřeno roku 1925 a prezentuje způsob života na malém městečku v
období od poloviny 19. století až po první čtvrtinu století dvacátého. V době hlavní
sezóny zde probíhají každý víkend folklorní a řemeslné programy. Dřevěné městečko je
také dějištěm několika folklorních festivalů.
Obraz
městečka
tvůrci
muzea
vytvořili
pomocí
originálních
budov
přenesených z rožnovského
náměstí,
které
jsou
postupem času doplňovány o
další stavby, originály i
kopie. V Dřevěném městečku
si tak můžete prohlédnout
Fojtství
z
Velkých
Karlovic,
Palírnu
z
Lačnova, kostel sv. Anny z
Větřkovic a tzv. Valašský
Slavín,
Billův
měšťanský
dům,
rožnovskou
radnici,
hostinec
U
Vašků
s
kuželnou,
hospodu
Na
posledním groši. Městečko
doplňují také hospodářské
stavby - sýpky a stodůlky,
ale i menší objekty, jako např. klátové úly, malovaný altán atd.
Mlýnská dolina je nejmladším areálem Valašského muzea v přírodě. Byla otevřena v
roce 1982.
Valcha, mlýn a pila jsou kopiemi objektů z Velkých Karlovic. Lisovna oleje je
původní stavbou z 18. století. Hamr je rekonstrukcí provozu z Ostravice. S výjimkou
lisovny jsou všechny mechanismy poháněny vodní silou.
V objektu Vozovny z Ostravice je instalována expozice „Dopravní prostředky na
Valašsku“. Výstava představuje svým zaměřením různé formy dopravních prostředků,
které se využívaly v zemědělství, lesnictví, obchodní činnosti, dopravě osob a v
rámci dalších živností a řemesel.
Provoz zahajuje slavnostní program s ukázkami řemesel, v červnu se tu konají
kovářská setkání, v srpnu rybářský den.
Valašská dědina
je
nejrozsáhlejším areálem
Valašského
muzea
v
přírodě.
Hospodářské
usedlosti,
salašnické
stavby, mlýn a kovárna
jsou
umístěny
v
krajině,
která
svou
členitostí
připomíná
mnohé
vesnice
na
úbočích Beskyd.
První
objekty
byly
postaveny v roce 1962,
areál
zpřístupněn
od
roku
1972.
Interiéry
obytných domů zachycují
způsob
bydlení
od
poloviny 19. století v
různých
sociálních
vrstvách.
V průběhu roku se zde
konají
programy,
oživující staré způsoby hospodaření. Políčka, zahrádky a ovocné stromy připomínají
pěstování starých plodin. Během prohlídky se lze setkat s řadou domácích zvířat i
stádem ovcí.“
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
Celý víkend tam probíhal festival Slovenské kultury „Jánošíkův dukát“, tak byl trochu problém
sehnat místo na parkování, ale to jsme zvládli bravurně a zadarmo. Vstup se platí buď do
jednotlivých vesniček zvlášť, nebo všude za zvýhodněnou cenu. My jsme zvolili druhou variantu
a za vstupné utratili pohodových 120,- a 60,-Kč.
Sjely se sem cimbálky ze
Slovenska, ale i Moravy a
Slezska a na několika místech
Dřevěného
městečka
vyhrávaly a zpříjemňovali tak
návštěvníkům prohlídku a
navozovali ve svých krojích tu
pravou starobylou atmosféru.
V dřevěném městečku jsou
nejstarší a asi i nejhezčí
stavby, však zde taky patří
k nejnavštěvovanějším.
Nejnovější částí skanzenu je
Mlýnská dolina, tady jsou
stavby jako mlýn, pila,
kovárna, lisovna oleje a další,
všechny napojené na vodní
pohon a funkční, takže o to je prohlídka zajímavější, málokde dnes člověk vidí tyto stará zařízení
v provozu.
Poslední částí naší prohlídky byla Valašská dědina, domečky porůznu rozházené po stráních
tohoto plochou největšího areálu. Jsou zde méně honosné stavby než v Dřevěném městečku,
převážně obydlí chudých lidí, větrný mlýn, kovárnička, stáje a chlévy, staví se zde nová obecní
škola a pohostinství, v ohradě pobíhá osel, na palouku se pase kozel a ovečky, před domky se
poflakují kačeny a ve stájích odpočívají koně.
Jelikož se do večera
musíme
dostat
do
Hrabušic, po malém
obídku (bramborák se
zelím a uzeným a pivo)
se ve čtyři zvedáme a
odjíždíme na východ
k našim
slovenským
bratrům. Ale do Rožnova
se ještě někdy vrátíme,
protože naše vyhrazené
čtyři
hodinky
na
prohlídku stěží stačili, dá
se tam vegetit celý den,
páč jídlo i pití tu
k sehnání za normální
peníz je…
Na hranicích ČR/SR
měníme v kurzu 1,2 5000,- českých na 6000,- slovenských. Jedeme jen s jednou přestávkou u
Liptovské Mary, náš penzion Anton (www.penzionanton.eu) míjíme úplnou náhodou při výjezdu
z Betlanovcí na Hrabušice. Peťa si jen všimla nově postavené koliby bez jakéhokoliv cedule, no
a ono to bylo ono ☺.
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
Po vybalení se míříme hned do
hospody (je 20:00 a za hodinu
zavírají). Dáváme večeři –
porce s přílohou kolem 160,-Sk
– a na rozjezd českýho Kozla
(beztak
vyráběnýho
na
Slovensku) a pak místního
Šariše. Cena 30,- za škopek je
parádní a je taková skoro
všude. Místy se dá narazit i na
Šariše za 25,- (Hotel Petra,
Ascona bar). Vůbec tady na
Slovensku mají ale hodně
českých piv. Narazili jsme na
Plzeň, Gambrinus, Kozla,
Staropramen… my si ale stejně
spíš dávali ty místní, abychom se
co nejvíc sžili se slovenskou
kulturou ☺.
Ráno mám zakázáno dávat
budíka, páč se Peťa na první
túru
musí
řádně
vyspat.
Vstáváme tedy před devátou
s tím,
že
se
v kolibě
nasnídáme, leč kuchař mizí
zároveň s naším příchodem.
Máme smůlu, dáváme jen kafe
a snídáme z našich zásob
bábovku
a
polomáčené
oplatky.
Kolem půl jedenácté balíme batoh a vyrážíme do Podlesku – toto je výchozí bod na
jednotlivé výlety. My máme dnes v plánu Suchou Belu. A s námi dalších asi tisíc lidí. U vstupu
kupujeme lístek, 40,-Sk na osobu na údržbu lávek a žebříků. Cesta začíná v lese, zpočátku
jdeme korytem potůčku jen neznatelně do kopce. Po cestě doháníme davy turistů a další davy
předhání nás. Inu, v turistickém průvodci psali, že červenec a srpen jsou tu nejfrekventovanější
měsíce a pro lovce fotografií se těžko hledá scenerie bez panáčků s ruksáčky v pozadí… ☺.
„Najromantickejšou roklinou Suchá Belá
Obtiažnosť:
vysoká
Dĺžka:
10 km
Čas túry:
3:30 h
Zaujímavosti:
vodopády v tiesňave Suchá Belá
Priebeh trasy: Podlesok - Suchá Belá vrchol - Pod Vtáčim hrbom - Nad Podleskom –
Podlesok
Popis trasy: Od centrálnej orientácie na Podlesku zelenou značkou po lúke, neskôr
brehmi a riečišťom potoka, na niekoľkých miestach pomocou lávok, až k Misovým
vodopádom. Tu sa začína exponovaný úsek rokliny, ktorý prekonávame pomocou
technických pomôcok. Postupne prechádzame cez Misové vodopády, Roklinu, Okienkový
vodopád. Tiesňava sa ďalej trochu rozširuje až ku Korytovému vodopádu. Za ním na
ľavej strane prítok vytvára Bočný vodopád. Ďalej pokračujeme opäť zúženým priestorom
romantickým úsekom Kaskád. Pri rozvetvení doliny ideme pravou vetvou až na vrchol
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
Suchej
Belej.
Ďalej
pokračujeme
pohodlne
žltou
značkou po širokej ceste až k
rázcestiu pod Vtáčím hrbom.
Odtiaľ
červenou
značkou
zvlneným terénom po ceste k
rázcestiu nad Podleskom. Od
rázcestia ostáva už len zísť
chodníkom dole na Podlesok.
Obmedzenia: Časť opisovanej
trasy
leží
v
Národnej
prírodnej rezervácii Suchá
Belá, pohybovať na tomto
území
sa
smie
len
po
vyznačených
turistických
chodníkoch.
Priechod
tiesňavou
Suchá
Belá
sa
smie len v smere proti toku
potoka tzn. zdola nahor.
Počas
celej
trasy
musí
návštevník
dodržiavať
návštevný poriadok.
Najvýznamnejšie vodopády
• Misové vodopády
• Okienkový vodopád
• Bočný vodopád
• Korytový vodopád
Najnižší bod - ústie tiesňavy:
Najvyšší bod - vrch Suchá Belá:
Prevýšenie 409 m na dĺžke 3,8 km…“
29,5 m
12,5 m
8,0 m
8,5 m
550 m n.m.
959 m n. m.
Už začínají dřevěné lávky, potkáváme
pár pitomců jdoucích v protisměru
(tato, stejně jako i další soutěsky, jsou
pouze jednosměrné, odspodu nahoru.
Jednak kvůli špatnému vyhýbaní se lidí
na úzkých místech, lávkách a žebřících,
a také proto, že vše dřevěné mokré
klouže a je bezpečnější po tom lézt
nahoru než dolů).
Je děsnej hic a leje z nás, záda mám
kvůli
batohu
zpocený a triko by se dalo ždímat, tak
asi ve čtvrtině cesty dáváme zastávku a
naše jediné pivo. Jen to v nás zasyčí a
je jasný, že tohle jsme podcenili. Příště
musíme vzít dvě. Na osobu ☺.
Pokračujeme dál, docházíme na
konec jakési fronty. Začínají žebříky a
nejsou schopný takový obrovský
množství lidí pojmout. I na toto
upozorňoval průvodce… Teď by se
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
lesem, když konečně po víc jak hodinovém sestupu docházíme
dolů do Podlesku, jsme úplně vyčerpaní, lék se však nachází
v první hospůdce v podobě Staropramenu.
Petra trvá na obědu v Hotelu Petra, tak si to šlapem místo do
Antonu do Hrabušic a v Petře si s Petrou dáváme pizzu.
Quattro formagi za 155,-Sk. Jak u nás. A Šariš za 25,-.
další škopík šikl. Skoro po
hodině čekání se dostáváme
k žebříkům pod Mísovými
vodopády,
cesta
pak
pokračuje strmě nahoru po
lávkách a žebřících, kolony se
ale
rozptylují
a
žádná
podobná úděsná fronta už
nás naštěstí nečeká.
Na vrchol Suché Belé
docházíme asi po čtyřech
hodinách, dle mapy to má
trvat hodiny dvě. To ty hordy
turistů… Cesta dolů už vede
lesem, ale mě začíná zrazovat
kolena a cesta z kopce se pro
mě začíná stávat utrpením.
Berem to nějakou zkratkou
Nemilé
překvapení nás čeká, když vylezeme
ven – obloha černá, bouřka tu asi
bude coby dup. A byla. Sotva jsme
doběhli do budky na zastávku. Po
půlhodině prudkého deště čekání
vzdáváme a vydáváme se do
Antonu. Za ten kilometr a půl chůze jsme
pak promoklý opravdu na kost. Hned je jasný plán na další den – túra nehrozí, páč boty a hadry
nestihnou uschnout ani omylem, takže v případě hezkého počasí najdeme nějaké koupání a
ještě nějakou kulturu k tomu. V případě ošklivějšího počasí jeskyni nebo tak něco, kde člověku
nevadí, že venku prší…
Ráno se probouzíme do takového rozpačitého rána. Nejde odhadnout, jak bude, zda bude
pršet nebo ne… zatím to na déšť moc nevypadá. Dáváme v kolibě snídani, 80,-Sk za čtyři plátky
chleba a čtyři plátky šunky s trochou másla a zeleniny a šálkem kávy se nám zdá dost, takže
tato snídaně zde je naše první a poslední, příště už nakupujeme v místním miešeném tovaru
rohlíky a paštiky a žijem z toho.
Dneska bude naším prvním cílem Dobšinská ľadová jaskyňa:
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
„Dobšinská ľadová jaskyňa sa nachádza v
Slovenskom raji v Spišsko-gemerskom krase,
ktorý
patrí
medzi
najvýznamnejšie
krasové
územia v strednej Európe. Vchod do jaskyne je
na severnom svahu planiny Duča v nadmorskej
výške 969 m.
Hlavnú
časť
Dobšinskej
ľadovej
jaskyne
predstavuje obrovská dutina klesajúca od vchodu
do hĺbky 70 m. Z väčšej časti je vyplnená
ľadom, miestami až pod strop, čím je rozdelená
na samostatné časti (Veľká a Malá sieň,
Ruffínyho
koridor
a
Prízemie).
V nezaľadnených častiach sa vyskytujú aj
stalagmity, stalaktity a niektoré iné formy
sintrovej výplne.
Ľadová
výplň
sa
vyskytuje
vo
forme
podlahového
ľadu,
ľadopádov,
ľadových
stalagmitov a stĺpov. Zaľadnená plocha je 9772
m2, objem ľadu 110 132 m3. Najväčšia hrúbka
ľadu 26,5 m je vo Veľkej sieni.
Dobšinská
ľadová
jaskyňa
patrí
medzi
najvýznamnejšie ľadové jaskyne na svete, čo v
Európe zvýrazňuje jej poloha mimo alpskej
oblasti (podzemný ľadovec je vo výške iba 920
až 950 m n. m.).
Teplota vzduchu v zaľadnenej
Veľkej sieni je -3,9 až +0,2
°C, relatívna vlhkosť 75 až 90
%. Teplota vzduchu v spodných
častiach jaskyne zostáva celý
rok pod bodom mrazu. Teplota
vzduchu
v
nezaľadnených
častiach je +0,8 až +3,5 °C,
relatívna vlhkosť 85 až 98 %.
Dobšinská ľadová jaskyňa je
známa aj bohatou históriou,
ktorá
zodpovedá
značnému
záujmu
verejnosti
o
túto
unikátnu
jaskyňu
od
jej
objavenia.
Hoci
otvor
do
jaskyne pod názvom “ľadová
diera” bol známy oddávna, do
podzemia zostúpil až E. Ruffiny
v sprievode G. Langa, A. Megu a
F. Fehéra v roku 1870. Zásluhou
mesta Dobšiná ju sprístupnili už
roku 1871. Pokusy s elektrickým
osvetlením jaskyne sa začali v
roku
1881.
Osvetlenie
Bunsenovými horákmi sa zaviedlo
v roku 1882, riadne elektrické
osvetlenie v roku 1887. Patrí
medzi prvé elektricky osvetlené
jaskyne na svete. V roku 1878 na
prístupovej
ceste
k
jaskyni
vznikol
kultivovaný
horský
park…“
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
Hned po příjezdu na parkoviště jsme
rozčarovaní cenou parkovného – 110,Sk. No naděláme prd, berem teplý
bundy a vyrážíme vstříc jeskyni. Cesta
vede lesem do kopce, je na ní pět
naučných zastávek a trvá asi tak půl
hodiny pomalou chůzí. Kupujeme
dospělácký
a
studentský
lístek,
200/180,-Sk. Fotit zdarma se nemůže,
lístek na focení za tři kila ať si strčí kam
chtějí. Radši pak kupujeme skládačku za
3O,-Sk, tam jsou fotky hezký a pro nás
dostačující.
Prohlídka jeskyní trvá asi půl hodiny,
vede stále po chodnících z nerezového
plechu, výzdoba tu není klasická
krápníková, všude jen masy ledu, stalagmitů a stalagtitů opravdu jen pár.
Trošku zmrzlí vycházíme z jeskyně a vydáme se z kopce zpět k parkovišti. Po jedenácté
vyrážíme vstříc k dalšímu cíli dnešního výletování…
„V nadmorskej výške 634 m, na
vápencovej
skale
prevyšujúcej
okolitý terén o 200 m, vládne
Spišskej
kotline
jedna
z
najcennejších
pamiatok
Spiša,
národná kultúrna pamiatka Spišský
hrad. Je nielen dokladom vývoja
architektúry u nás od 12. do 18.
storočia, ale svojou rozlohou
prevyšujúcou 4 hektáre (presne 41
426 m2) sa považuje za jeden z
najväčších
hradných
komplexov
strednej Európy…“
Tak tohle nás dostalo. Vším. Už po
příjezdu nás z rovnováhy vyvedl fakt,
že parkoviště je zdarma (ještě teď se
směju pražskejm Pepíkům parkujícím
kilometr pod hradem ve strouze ☺).
Druhá věc, co potěšila, bylo vstupné
135,-/65,-Sk, no teda nakonec
z toho bylo 2x65,- - oba lístky
studentský. Hrad je obrovský, než
jsme ho celý prošli, byly tři hodiny
pryč. Bylo tam spousta atrakcí jak
pro děti, tak pro dospělé. A koupili
jsme si zde suvenýry – hliněné
pálené džbány na čaj, po čas
dovolené ale výborně posloužily
coby nádoby na zlatý mok ☺.
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
Po cestě zpátky už jen
nakupujeme
nějaké
zásoby
v Bille a u cesty v motorestu u
Levoče dáváme oběd – já pravý
boršč
a
kuřecí
perkelt
s haluškami, Peťa vepřo knedlo.
Jídlo levný a výtečný, doma
v chalupě už jen dáváme pár
piv a jdeme spát, abychom byli
čerství na zítřejší túru – Prielom
Hornádu.
„Prielomom
Hornádu
a
Kláštorskou
roklinou
na Kláštorisko
Obtiažnosť:
vysoká
Dĺžka:
11,5 km
Čas túry:
4 h
Zaujímavosti:
Prielom
Hornádu,
vodopády
v
Kláštorskej rokline, zrúcaniny na Kláštorisku
Priebeh trasy: Podlesok
Hrdlo
Hornádu
Kláštorská roklina ústie - Kláštorisko - Pod
Kláštoriskom - Hrdlo Hornádu - Podlesok
Popis trasy:
Od
centrálnej
orientácie
na
Podlesku ideme modrou značkou na východ po
spevnenej ceste, neskôr po lúke a popri Veľkej
Bielej vode až k miestu, kde sa vlieva do Hornádu.
Toto miesto sa nazýva Hrdlo Hornádu. Tu sa začína
chodník Horskej služby. Odtiaľ prvými lavičkami
údolím rieky Hornád do jej divokých zákutí
Prielomu Hornádu. Po prekonaní mostov, lavičiek,
stúpačiek
a
reťazí
sa
dostaneme
do
ústia
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
Kláštorskej rokliny do Hornádu. Tu sa nachádza aj konštrukčne ojedinelý lanový most
cez Hornád. Odtiaľ pokračujeme zelenou značkou do Kláštorskej rokliny. Postupne
prechádzame
exponovane
cez
Vodopád
objaviteľov, Vodopád Antona Straku, Dúhový
vodopád,
Kaskády
Gustáva
Nedobrého,
Malý
vodopád, Machový vodopád, Vodopád kartuziánov.
Pred posledným vodopádom sa chodník stáča
doľava, za ním nasleduje širšia cesta až na
Kláštorisko. Z Kláštoriska pokračujeme zelenou
značkou prevažne z kopca na rázcestie pod
Kláštoriskom. Odtiaľ stále v zostupe k Hrdlu
Hornádu. Z Hrdla Hornádu modrou značkou popri
Veľkej Bielej vode až na Podlesok.
Obmedzenia:
Časť opisovanej trasy leží v
Národnej prírodnej rezervácii Prielom Hornádu,
pohybovať na tomto území sa smie len po
vyznačených turistických chodníkoch. Priechod
tiesňavou Kláštorská roklina sa smie len v
smere proti toku potoka tzn. zdola nahor.
Najvýznamnejšie vodopády:
• Vodopád objaviteľov
11,5 m
• Strakov vodopád
13 m
• Dúhový vodopád
8,5 m
• Kaskády G. Nedobrého
3 m
• Malý vodopád
3 m
• Machový vodopád
6 m
• Kartuziánsky
4 m…“
Ráno vycházíme kolem desáté. Nejdeme
přes Podlesok, jdeme rovnou od
Betlanovcí po modré k Hrdlu Hornádu.
První zrada přichází po půlkilometru chůze
– přes přítok řeky chybí most – je tu jen
brod a v něm pár kamenů. Naštěstí
zároveň s námi došla polská rodinka, tatík
hned zul boty a přenesl svoje ratolesti a
poté nám doslova podal pomocnou ruku.
Pak nás cesta vedla kolem pasoucích
se oveček přímo k Hornádu a kolem něj
lesníma cestama, po lávkách a řetězech
nad Hornádem… prostě paráda.
Po asi dvou hodinách cesty
přicházíme k lanovému mostu přes
Hornád, kde odbočujeme z trasy doprava
do Kláštorské rokliny. Cesta touto roklinou
je opět jednosměrná zespoda nahoru,
stejně jako Suchá Belá. Kdo by chtěl jít
v protisměru, musí po žluté, méně
zajímavé obousměrné turistické stezce.
My si schválně vybrali náročnější zelenou,
ale rozhodně jsme nelitovali, nakonec se
nám to líbilo víc než Suchá Belá, protože
zde bylo minimum technických pomůcek,
jen pár nezbytných žebříků a řetězů, jinak
se v korytě potoka skákalo z kamene na
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
kámen a z kmene na kmen, což bylo místy i trochu nebezpečné,
protože když se Peti jednou smekla na kládě noha, nechybělo
moc a napíchla se na pahýl ulomené větve… Ale právě touto
divokostí a minimálními úpravami nás tahle cesta nejvíc zaujala.
Čím víc jsme se blížili ke Kláštorisku, tím víc mě zase
začínalo bolet koleno. Když jsme potom po svačině na palouku u
Kláštoriska zahájili sestup dolů, byl to docela masakr a čím dýl
jsme šli z kopce
dolů, tím to bylo
horší.
Nakonec
jsem ale dolů
dopadal bez toho,
že by mě Peťa
nesla na zádech
☺.
Po sestupu
dolů jsme minuli jakési fotbalové hřiště v lese a
kemp a mě se matně začalo vybavovat, že něco
podobného už jsem někdy někde viděl… a pak mi
to došlo: školní výlet ve třetím ročníku na SPŠ ☺
- sem se musíme ještě vrátit…
Po příchodu domů jsme se natáhli a asi na tři hodiny usnuli, páč jsme byli oba úplně
hotoví. Po tomhle maličkým šlofíčku jsme vyrazili do naší antonské koliby na večeři – dnes jen
něco malého, takže napůl kapustnicu (počesky zelňačka) a „Mísu Koliba“ – taková národní
směska, halušky s brynzou, halušky s kyslou kapustou a slaninou a pirohy. To vše s kopcem
kyselé smetany. No chuťově dobrý, pachově bych tomu taky nic nevytknul, ale následky to pro
mě mělo katastrofický: kolem půl jedné v noci mi začalo nějak šprudlovat v břiše a opotilo se mi
čelo a poznal jsem, že něco není v pořádku. No ano… dostavila se nefalšovaná slovenská
hnačka. A čo o hnačke hovorí wikipedia?
„Hnačka je riedka až vodnatá stolica častejšia ako 3 až 5 krát denne. Je
prejavom ochorení tráviaceho systému, ale môže byť aj sprievodným znakom iných, menej
vážnych ochorení. Bežná hnačka by mala prejsť po jednom alebo dvoch dňoch.
Hnačka patrí medzi najúčinnejšie obranné mechanizmy organizmu. Telo sa tak
zbavuje škodlivých látok a baktérií, ktoré vyvolali zápalový stav slizníc žalúdka a
čriev.
Hnačka môže byť aj výsledkom stresu, určitej stravy, neznášanlivosti mlieka a
rozličných črevných ochorení, napr. divertikulózy alebo syndrómu dráždivého čreva.
Mimoriadne ohrození hnačkou sú ľudia cestujúci do určitých krajín, kde môžu
skonzumovať infikované potraviny, vodu alebo neznáme potraviny, pričom ich črevá
kolonizujú nové baktérie.
… takže je to z předešlých vět asi
jasné. Může za to brynza…
V tu noc ze středy na čtvrtek jsem
tedy logicky moc nespal. Co hodinu jsem
odbíhal a odbíhal… a tak to bylo
v podstatě i celý čtvrtek. Jen chvíli jsme si
udělali výlet do Podlesku kouknout na
onen kemp, kde jsme s Vítěm a ostatníma
děckama ze strojárny ve třeťáku strávili
nezapomenutelný týden ☺.
V pátek ráno balíme a
vyjíždíme
směrem
na
jih
k Dobšiné, dál pak na západ
přes Helpu a Banskou Bystrici
k Bohoušovi do Handlové. Náš
plán jen ho pozdravit a
pokračovat do Brna krachuje
poté, co mě začíná jeho táta
léčit slivovicí… Péťa dostává
preventivně taky a už je jasné,
že domů jedeme až příští den.
Takže nás ještě odpoledne bere
Bohouš s Lenkou na návštěvu
Bojnice (www.bojnicecastle.sk)
– krásný zámek a přilehlou
zoologickou zahradou, která prý
Hrabušice, Slovensko
3. – 9.8.2008
fakt stojí za shlédnutí (to ale
až příště).
Poté jsme se ještě
podívali po okolí – lázeňské
středisko
a
nedaleké
kukuřičné pole, odkud jsme
na večer přivezli plnou
igelitku suvenýrů ☺.
No a večer u Nagyů nás
čekala grilovačka, výborný
vepřový
steaky
zapíjený
Zlatým Bažantem, no prostě
bezvadný večer. A i hnačka mě nijak moc netrápila.
Možná i díky nabízeným čučorietkám, které jsou prý
antihnačkové…
V sobotu kolem desáté se balíme a odjíždíme do
Brna. Máme posledních 600,-Sk a máme v plánu za
ně vzít benzín, protože od příštího roku jsou nám Sk
k ničemu, zavládne tu silné €. Ale někde u Trenčína
míjíme prodejnu ovčích sýrů, tak všechny Sk
necháváme tam. Něco domů taky přivézt přece
musíme. No a pak už rychle do Brna…
Tato dovolená nás vyšla v přepočtu pro oba asi
na 9000,-Kč, ubytování na osobu v penzionu vyšlo na
375,-Sk na noc, s jídlem se dá vyjít kolem 150,-Sk za
porci, pivo všude do 3O,-Sk a Focus za celou cestu
sežral v průměru 6,2l/100km, což se mi nikdy
předtím nestalo. Asi si ho ještě necháme ☺.