Mesiánský Judaismus | Rostoucí podvod

Mesiánský Judaismus | Rostoucí podvod
Náhrada pravdy moderním farizeismem
Velké množství upřímných křesťanů věří tomu, že existuje chvályhodná hodnota ve všem, co je hebrejské. To je
však Satanův podvod, který má odvrátit jejich pozornost od nejdůležitějších záležitostí posledních dnů historie
Země.
Viděl jsi někdy reklamu
na úžasný nový přístroj,
který zaručeně vyřeší
konkrétní
palčivý
problém, který máš ty a
údajně
každý
další
člověk na světě? Jsi
nalákán a vzrušen z toho,
jak tato skvostná nová
věc zlepší tvůj život!
Věříš přátelskému a
charismatickému
prodejci. Rychle voláš na
uvedené telefonní číslo
nebo
klikáš
na
internetový
odkaz.
Během pár minut jsou
peníze strženy z tvé
kreditní karty a zázračná
věc je na cestě k tobě!
Nemůžeš se dočkat!
Konečně
dorazil
očekávaný balík! Je zde!
Je zde! Avšak po
otevření balíku se tento
úžasný produkt vůbec
nejeví tak báječně, jak jsi
očekával, a je dokonce i
méně účinný. Cítíš se
napálen, možná voláš i zpět na zákaznický servis (obsazeno…) a nyní slibuješ, že se už nikdy nestaneš opět
obětí takového marketingového podvodu. O kolik bolestivější je, když se toto smutné drama odehrává
v duchovní oblasti. Bezpočet křesťanů upadá do podobné léčky, když hledají pravdu. Někteří přijímají slova
svého kněze nebo pastora jako samozřejmou pravdu a odmítají studovat cokoliv, s čím by nesouhlasil jejich
duchovní mentor. Pro ostatní má Satan připraven ještě důvtipnější podvod: domněnku, že rostoucí světlo se dá
naučit od Židů.
Písmo obsahuje vážné varování: „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a
hledá, koho by pohltil.“ (1. Petrova 5,8) Důvod pro ďáblův rostoucí hněv je uveden ve Zjevení 12,12:
„Sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“
Ti, kdo toužebně očekávají Spasitelův návrat, jsou ostražití. Jako ty moudré panny dbají na volání, že ženich
přichází. Ve své lásce k Němu si připravily své lampy a snaží se přivést celé své životy do souladu s Ním. Tak
by to mělo být. Smutné je, že mnoho upřímných a konzervativních křesťanů bylo odvedeno od skutečných
záležitostí těchto posledních dnů skrze učení, že spásná hodnota je ve všem, co je hebrejské – být (nebo se stát)
tak židovský, jak jen to je možné, a
podporovat národ Izrael jakožto
Yahuwahův vyvolený lid.
Kázání jsou kázána a milióny dolarů
jsou posílány na podporu Izraele. John
Hagee, starší pastor společenství, které
čítá 18.000 členů, je dobře známým
advokátem této věrouky.
V únoru 2006 se pastor John
Hagee, zakladatel a National
Chairman of Christians United
for Israel, rozhodl, že nastal čas
vytvořit národní hnutí zaměřené
na podporu Izraele. Začal
vyzývat křesťanské lídry po
celé Americe, aby se s ním
spojili při rozjezdu této nové
iniciativy.
Přes
400
křesťanských lídrů, každý
reprezentující
nějakou
denominaci,
mega-církev,
media ministry, publishing
company nebo křesťanskou
univerzitu, odpovědělo na tuto
výzvu a tak vzniklo Christians
United for Israel.1
Jiní, v upřímné touze být tak svatí, jak
jen to je možné, přijímají mnoho
rabínských praktik ohledně oblékání a
jiných oblastí života. Snaží se okořenit
svou mluvu hebrejskými slovy a
frázemi – někdy až do té míry, že je
pro druhé těžké jim vůbec rozumět.
Vybírají
finanční
sbírky
na
znovuvystavění chrámu v Jeruzalémě nebo na výstavbu protibombových krytů v Izraeli. Toto je hlavní
odchýlení, která se stává důvtipným spasením skrze vlastní skutky.
Prorok Joel vykreslil velmi živě poslední generaci, když napsal: „Velké zástupy, velké zástupy v údolí
rozhodnutí; neboť den Yahuwahův je blízko v údolí rozhodnutí.“ (Joel 3,14) V lidské přirozenosti je touha po
duchovním „guru“, ať už šamanovi, knězi, pastorovi, rabínovi, který by člověku řekl, čemu má věřit. Ale
Yahuwah nikomu tuto roli nepřidělil. Všichni mají přijít přímo ke Spasiteli, aby obdrželi vodu života. Bible
uvádí: „Nebo takto praví Yahuwah zástupů: . . . kdož se dotýká vás, dotýká se zřítelnice oka mého.“ (Zachariáš
2,8)
Na základě tohoto a dalších podobných textů věří mnoho lidí, že když se ve svých životech, oděvech a praxi
požidovští, jak jen je možné, potěší tím Yahuwaha. Nešťastné však je, že většina z toho, co přijmou do svých
životů, jsou lidské tradice farizeů.
Se zničením Chrámu (70 n.l.) se saduceové zcela vytratili a přenechali tak řízení všech
židovských afér v rukách farizeů. Od té doby byl židovský život řízen farizei, celá historie
Judaismu byla přepracovaná podle farizejského úhlu pohledu a nový aspekt byl dán tehdejšímu
Sanhedrinu. Nový řetěz tradic nahradil starší kněžskou tradici . . . Farizeismus utvářel charakter
Judaismu a život a myšlení Židů pro celou další budoucnost.2
Ti, kdo se obrací k židovským tradicím, aby rozšířili svůj duchovní život, se ve skutečnosti obrací k farizeismu.
Židovští učenci připouští skutečnost, že dnešní Judaismus je farizeismus:
Farizeismus se stal Talmudeismem … [Ale] duch dávných farizeů přežil nezměněn. Když Žid
studuje Talmud, opakuje ve skutečnosti argumenty používané v Palestinských akademiích . . . .
Tento duch [farizeů] zůstal rychlý a vitální. . . . Od Palestiny do Babylonie; z Babylonie do
Severní Afriky, Itálie, Španělska, Francie a Německa, z těchto zemí do Polska, Ruska a
Východní Evropy se obecně dostal dávný farizeismus.3
Spasitelovy nejostřejší výtky byly nasměrovány k farizeům. Nazýval je „slepí vůdcové“, „hlupáci a slepci“,
„hadi“ a „generace zmijí“. Když je naznal „pokrytci“, připodobnil je Yahushua ke „hrobům zbíleným, kteříž ač
se zdají zevnitř krásní, ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty.“ (Matouš 23,27)
Mnoho upřímných křesťanů dnes věří, že Židé jsou stále Yahuwahův zvláštní lid, protože to Židé o sobě říkají.
Avšak moderní Judaismus nemá více spásných zásluh, než jejich dávný farizejský protějšek. Ti, kdo vzhlížejí
k Židům pro potvrzení světla, berou do rukou lidské tradice a vyvyšují je na úroveň božích přikázání. Yahushua
jasně varoval před konečným důsledkem pro ty, kdo se obrátí k tomuto zdroji pro pravdu:
Ale běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že zavíráte království nebeské před lidmi; nebo
sami tam nevcházíte, ani těm, jenž by vjíti chtěli, vcházeti dopouštíte.
Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho
novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli jste sami. (Matouš
23,13 a 15)
Farizeismus, který je moderním Judaismem, se skládá z lidmi vytvořených zákonů a tradic. Židé mají tisíce
zákonů, ale Yah říká, že „nenávidí“ tyto tradice:
Nenávidím, zavrhl jsem svátky vaše, aniž sobě chutnám slavností vašich.
Nebo budete-li mi obětovati zápaly a suché oběti vaše, neoblíbím jich, a na pokojné oběti
krmného dobytka vašeho nepopatřím.
Odejmi ode mne hluk písní svých, ani hudby louten vašich nechci poslouchati. (Ámos 5,21-23)
Toto byla „svatá shromáždění“ ustanovená samotným Yahuwahem! A přesto jejich způsob jejich zachovávání
byl tak zvrácený lidskými pravidly a zákony, že zničil duchovní podstatu toho, čím je chtěl Zákonodárce mít!
Ve své snaze „dokonale“ zachovávat boží zákon přidali farizeové celou řadu dalších pravidel a požadavků.
Mysleli si, že tato přidaná pravidla udrží jedince před hříchem. Například zachovávání Sabatuod západu-dozápadu slunce není biblický. Toto ustanovení se týkalo výhradně Dne Smíření. Ve svém horlivém úsilí
„ochránit hranice Sabatu“ rozšířili způsob zachovávání Dne Smíření i na týdenní Sabaty.
Ve slovech, která doznívají až do dnešních dnů, Yahushua odsoudil tyto přidané skutky farizeů, když vysvětlil:
„Svazujíť zajisté břemena těžká a nesnesitelná, a vzkládají na ramena lidská, ale prstem svým nechtí jimi ani
pohnouti.“ (Matouš 23,4)
Tito upřímní lidé nemají potuchy, že praktiky, které přijímají, jsou založeny na lidských pravidlech a tradicích.
Myslí si: Odvrhneme to špatné a vrátíme se k hebrejským kořenům, ale tyto kořeny nesahají dále než do
Babylona!




Používání hebrejských slov nevytváří spravedlnost ve tvé mysli.
Darování peněz na obnovu chrámu ti nekupuje vstup do Nebe.
Přestěhování se do Jeruzaléma (nebo Izraele) nemá žádnou spásnou zásluhu.
Moderní Židénejsou konečnou autoritou toho, co se libí Yahuwahovi. Většina z nich je světských a ti,
kteří nejsou, spoléhají na skutky pro své vlastní spasení.
Rozvoj charakteru není upevněn šaty, které nosíš, nebo hebrejskými slovy, které přidáváš ke svému slovníku,
nebo hebrejským jménem, kterým se nazýváš. Je to dar darovaný těm, jejichž víra se drží vzácných zaslíbení.
Dokonce i v raných dnech křesťanství existovala tendence mezi židovskými věřícími vyvýšit nauky, praktiky a
tradice konzervativní třídy – farizeů. Těm, kteří se nechali svést k těmto lidským tradicím, Pavel napsal:
Neboť jsou mnozí
nepoddaní,
marnomluvní, i
svůdcové myslí
lidských, zvláště
ti, jenž jsou z
obřízky.
Jimž
musejí
ústa
zacpána
býti;
kteříž celé domy
převracejí, učíce
neslušným
věcem, pro mrzký
zisk.
. . . A protož
tresciž je přísně,
ať jsou zdraví u
víře,
nešetříce
Židovských básní,
a přikázání lidí
těch, jenž se
odvracují
od
pravdy.
Vypravují o tom,
že
Yahuwaha
znají, ale skutky
svými
toho
zapírají, ohavní
jsouce,
a
nepoddaní, a ke
všelikému skutku dobrému nehodní. (Titovi 1,10-11; 13-14; 16)
Toto je varování pro ty, kdo vzhlížejí k Židům jako depozitářům boží moudrosti. Učiněním Židů konečnou
autoritou v duchovních věcech se věřící vydávají po cestě zavržení stejných pravd, které zavrhli Židé.
Primárním příkladem je pravý Sabat. Za těžkého římského pronásledování po koncilu v Nicea odložili Židé
stranou Biblický Sabat, když Hillel II „zreformoval“ kalendář. Židé dnes konají bohoslužby v sobotu podle
Gregoriánského kalendáře. Výsledkem toho je, že milióny upřímných křesťanů se domnívají, že sobota je
Biblický Sabat, z žádného jiného důvodu než toho, že je to den, který zachovávají Židé, a Židé by samozřejmě
nikdy nesvětili žádný jiný den než pravý Sabat. A tak přichází poslední zkouška a pravda je zavržena z žádného
jiného důvodu než kvůli domněnce, že Židé musí mít pravdu, protože jsou Židé.
Bible však představuje velmi odlišný pohled. Židé dávných dob, Židé doby Mesiášovy, ani Židé dnešní doby,
nezachovávali boží zákon způsobem, jaký měl Yahuwah v úmyslu:
I osvědčoval Yahuwah proti Izraelovi a proti Judovi skrze všecky proroky i všecky vidoucí, řka:
Odvraťte se od cest svých zlých, a ostříhejte přikázaní mých a ustanovení mých vedlé všeho
zákona, kterýž jsem vydal otcům vašim, a kterýž jsem poslal k vám skrze služebníky své proroky.
Však neposlechli, ale zatvrdili šíji svou, jako i otcové jejich šíje své, kteříž nevěřili v Yahuwaha
Eloaha svého. A opovrhli ustanovení jeho i smlouvu jeho, kterouž učinil s otci jejich, i
osvědčování jeho, kterýmiž se jim osvědčoval . . . . A opustivše všecka přikázaní Yahuwaha
Eloaha svého . . . . (2. Královská 17,13-16)
Lidské tradice neposvěcují duši. Ony pouze slouží k tomu, aby se jeden člověk cítil nadřazený nad těmi, kteří
nevykonávají stejné praktiky.
„Zákon Yahuwahův jest dokonalý, očerstvující duši, Yahuwahovo svědectví pravé, moudrost dávající
neumělým.“ (Žalm 19,7) Lidské tradice, přidaná pravidla založená na lidském výkladu, komplikují boží zákon.
Yahuwahův zákon je jednoduchý a přímý.
Yahushua smetl stranou všechny tradice
farizeů a objasnil krásnou, komplexní a přesto
prostou povahu božího zákona:
I otázal se ho jeden z nich zákoník
nějaký, pokoušeje ho, a řka: „Mistře,
které jest přikázání veliké v Zákoně?“
I řekl mu Yahushua: „Milovati budeš
Yahuwaha Eloaha svého z celého
srdce svého a ze vší duše své a ze vší
mysli své. To jest přední a veliké
přikázání. Druhé pak jest podobné
tomu: Milovati budeš bližního svého
jako sebe samého. Na těch dvou
přikázáních všecken Zákon záleží i
Proroci.“ (Matouš 22,35-40)
„Oznámiltě tobě, ó člověče, co jest dobrého, i
čehož Yahuwah vyhledává od tebe, jediné,
abys činil soud, a miloval milosrdenství, a
pokorně chodil s Eloah svým.“ (Micheáš 6,8)
Pavel vyjádřil obavy, že se noví věřící obrátí
k tradicím a odloží stranou jednoduchost
pravdy: „Ale bojímť se, aby snad, jakož had
svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny
mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od
sprostnosti, kteráž jest v Yahushuovi.“ (2.
Korintským 11,3)
Ti, kteří se obrací k tradicím nacházejících se
v Judaismu a směřujících ke všem zaslíbením
pro Izrael, zapomínají na to, že zaslíbení byla
vždy dána pod podmínkou poslušnosti. Izrael zavrhnul Yahuwaha, když si žádal krále: „Tedy řekl Yahuwah
Samuelovi: Uposlechni hlasu lidu ve všem, což mluví tobě; nebo ne tebouť jsou pohrdli, ale Mnou pohrdli,
abych nekraloval nad nimi.“ (1. Samuelova 8,7) Skutečnost, že Yahuwah měl s nimi velkou trpělivost, dokonce
i poté, když Ho zavrhli, je shrnuta v často opakované frázi: „kvůli mému služebníku Davidovi“. Ale boží láska
nebude stát tam, kde není chtěná. I když může prodlévat, boží láska nakonec se zármutkem ustoupí přání
zatvrzelého srdce. Pár dní před Svou smrtí truchlil Yahushua se zlomeným srdcem:
Jeruzaléme, Jeruzaléme, mordéři proroků, a kterýž kamenuješ ty, jenž byli k tobě posíláni,
kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla, a
nechtěli jste. Aj, zanecháváť se vám dům váš pustý. Neboť pravím vám, že mne již více nikoli
neuzříte od této chvíle, až i díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Yahuwaha! (Matouš 23,3739)
Pavel varoval před „Judaizery“ a tito upřímní křesťané dokonale odpovídají tomuto popisu! Podlehnutím
představě, že je nějaká zásluha v tom, když se člověk více požidovští, pošle peníze do Izraele, ve vybudování
celé eschatologie okolo předpokladu, že se Yahushua nevrátí dříve, dokud Židé nekonvertují – tím vším se tito
upřímní křesťané staví do postavení, ve kterém budou překvapeni Druhým příchodem. Yahushua varoval: „Aj,
přicházímť jako zloděj.“ (Zjevení 16,15) Když se vrátí, mnoho křesťanů bude překvapeno, protože ještě
neviděli masové obrácení Židů. Oni zmeškají Druhý příchod stejně jistě jako ten zlý služebník, který řekl: „Můj
pán je pryč nadlouho“.
Zaslíbení pro dávný Izrael nyní platí pro duchovní Izrael:
Všichni zajisté vy synové Eloaha jste skrze víru v Yahushuu Pomazaného. Neboť kteřížkoli v
Yahushuu pokřtěni jste, Yahushuu jste oblékli. Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný,
ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Yahushuovi Pomazaném. A když Yahushuovi
jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové. (Galatským 3,26-29)
Spasení je stále dostupné pro jednotlivé Židy, ale duchovní zaslíbení jsou nyní pro všechny, kdo je přijímají, a
to platí až do konce historie země - „dokudž se nenaplní časové pohanů“. (Lukáš 21,24)
Spasení je dar boží milosti. Ti, kdo milují svého Vykupitele, Ho budou chtít ctít v kráse svatosti, nepřerušované
lidskými pravidly a tradicemi. Yahuwah pozívá ty, kdo pracují pod těžkými farizejskými břemeny, aby se vrátili
k Němu a On jim dá odpočinek.
„Pojdtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“ (Matouš 11,28)
Související obsah:

Jeruzalém: Klíč ke dnům Konce?
1
http://www.cufi.org/site/PageServer?pagename=about_pastor_john_hagee
2
“Pharisees,”The Jewish Encyclopedia, Vol. IX, (1901-1906 ed.), p. 666.
3
Louis Finklestein, The Pharisees: The Sociological Background of their Faith, Vol. 1, Forward to first edition,
p. XXI, emphasis supplied.