Poslední útulek - Comenius Museum

Poslední útulek
Z dějin Mauzolea Jana Amose Komenského v Naardenu
2. doplněné vydání
Vladimír Hobrlant
Kniha vychází díky finanční podpoře České republiky
Stichting Comenius Museum, Naarden, 2014
Úvod k novému vydání
Uplynulo neuvěřitelných čtrnáct let od prvního vydání této
knížky. Mnoho se změnilo ve světě a ku změnám došlo
i v Naardenu, místu posledního odpočinku Jana Amose
Komenského. Především došlo k organizačním změnám
a financování péče o Mauzoleum. Městská správa
Naardenu se rozhodla zrušit dotaci na náklady spojené
s péčí o Mauzoleum. České ministerstvo kultury převzalo
tuto finanční zodpovědnost za péči o Mauzoleum a provoz
Muzea. Vše je nyní založeno na každoroční finanční
podpoře a na spolupráci s Muzeem J.A. Komenského
v Uherském Brodě. Městská správa Naardenu se pak
rozhodla finančně podporovat náklady nájmu budovy
Muzea.
Činnost Muzea v Naardenu zahrnuje péči o Mauzoleum,
jeho přístupnost a provádění návštěvníků, pořádání
výstav, přednášek a koncertů.
Mezi nejvýznamnějšíí exponáty Muzea patří sbírka
portrétů rodiny de Geerů. Potomci rodiny de Geerů, kteří
podporovali Komenského v Amsterdamu, věnovali Muzeu
unikátní sbírku rodinných portrétů i z doby Komenského.
Muzeum připravilo jedinečnou výstavu těchto portrétů
uskutečněnou dvakrát v Naardenu naposledy r. 1999
a r. 2010 v Muzeu J.A. Komenského v Uherském Brodu
a v Pedagogickém Muzeu J.A. Komenského v Praze.
Podrobné informace o činnosti Muzea a péče
o Mauzoleum jsou publikovány v češtině a v holandštině
na internetu na adrese:
www.comeniusmuseum.nl
Abychom si uvědomili k jakým změnám tu došlo bude jistě
zajímavé přečíst si i předmluvu z roku 1999:
Vladimír Hobrlant, Naarden, 2014
Úvodem
O Janu Amosovi Komenském bylo napsáno tolik, že každé
další slovo se zdá zbytečným. Ve škole jsme probírali
podrobně práce a význam Komenského i když to v každém
údobí našich dějin mělo poněkud jiný důraz. Vše nám
tehdy připadalo jako samozřejmé a docela jasné. Přesto
bylo v životě a i po smrti několik zajímavých období, které
zůstávají dodnes skryta rouškou tajemství. Jednou z nich
je otázka, zda byl Komenský vůbec někdy v Naardenu
a proč byl tedy právě v Naardenu pochován. A právě
Naardenu chci v souvislosti s Komenským věnovat ještě
několik slov, určených poutníkům z českých zemí,
přicházejícím se poklonit památce učitele národů,
původem Moravanovi, národností Čechovi, který ještě
dlouho po smrti tak citově přibližuje Naarden všem
českým a moravským srdcím. Byl bych rád, kdyby si v této
knížce čtenář připomněl, co třeba již zapomněl a dověděl
se jakou práci to dalo, aby po létech temna měl Jan Amos
Komenský zasloužený poslední útulek v Naardenu.
Vladimír Hobrlant, Naarden, 1999
Celkový pohled na Naarden
V Klášterní ulici, Kloosterstraat, která vděčí za své jméno
naardenskému klášteru "Mariánských sester" třetí řehole
sv. Františka, je dnes Mauzoleum J.A. Komenského
v prostorách bývalého klášterního kostela, později
nazývaného valonským kostelem.
1
Pohled na Muzeum v ulici Kloosterstraat
2
Busta v parčíku za Mauzoleem
Busta byla roku 1920 věnována Naardenu Čechy
z Amsterdamu a Prahy a původně byla umístěna v parčíku
před Utrechtskou branou až do roku 1956, kdy zde byla
postavena socha Komenského od Vincence Makovského
(1900-1966). V letech 1980 až 1992 byla busta v zahrádce
Španělského domu, tehdejšího Muzea J.A. Komenského
v ulici Turfpoortstraat. Jejím autorem je J. Strachovský
a na bustě je vyryto jméno dílny, kde byla odlita V. Mašek, Karlín. Mylně je zde uveden rok úmrtí 1671.
Osmdesátpět let po té, kdy Naardenu byla přiznána
3
městská práva, byl zde založen v roce 1440 tento klášter.
Byl to největší stavební objekt ve městě, obdelníkového
půdorysu, z něhož v současné době zbylo v původních
stěnách pouze Mauzoleum.
Rozsáhlý dvůr, jehož jižní část částečně uzavírá
Mauzoleum, byl přeměněn v jubilejním roce 1992 v parčík
s bustou J.A. Komenského, která byla odhalena 28. května
1994 u příležitosti dokončení renovace celého objektu.
Budova “Weeshuiskazerne” s Mauzoleem a Muzeem
J.A. Komenského - Bývalý klášterní dvůr
4
Ostatní části objektu byly z větší části zbourány, z části
zrenovovány a přizpůsobeny pro kancelářské účely. Na
severní a východní straně tu vyrostly luxusní obytné domy,
zachovávající i v moderní verzi typický pevnostní ráz
města.
Zpočátku měl tento gotický kostelík z 15. století věž,
kterou bychom dnes marně hledali. Klášter a kostel plnil
svou původní funkci až do reformace v roce 1579, kdy byl
klášter převeden městu, aby tu byl zřízen sirotčinec. Jako
sirotčinec sloužil objekt městu více než dvě století od
17. stoleti až do r. 1809.
V první polovině 17. století se Naarden stává útočištěm
francouzsky mluvících a inkvizicí pronásledovaných
uprchlíků z jižního Nizozemí (Valonska), hugenotů
z Francie a valdenských z údolí Piemontu a Savojska.
Valdenští byli nábožensky těsně spjati s českými
a moravskými bratry, jejichž první biskup byl vysvěcen
právě valdenským Štěpánem.
Tito uprchlíci, především to byli tkalci sametu a hedvábí,
tu pracovali v naardenském textilním průmyslu a protože
jejich zaměstnavatelé jim chtěli poskytnout příležitost
slyšet slovo Boží ve francouzštině, dohodli se s městskou
správou o propůjčení kostela s některými místnostmi
kláštera valonské církvi. Tak se od r. 1651 kaple stala
valonským kostelem. V r. 1820 byl kostel zrušen, protože
v Naardenu zbylo r. 1819 už jen 13 rodin, které byly členy
této evangelické církve francouzského jazyka.
5
Nizozemské Ministerstvo obrany převzalo r. 1820 celý
objekt kláštera - sirotčince do své správy, aby tu zřídilo
kasárna. Odtud název "Weeshuiskazerne - Sirotčí
kasárna". Roku 1829 byl kostel definitivně vyklizen
a nábytek rozprodán.
Interiér Mauzolea
6
Pohled na galerii a vstup do Mauzolea
7
Vlastní kaple byla užívána jako skladiště, krejčovská
dílna, strážnice a věznice. Stavebně byla upravena pro
tyto účely, což zničilo původní její vzhled. Okna a dveře
byly přestaveny, kaple byla rozdělena na místnosti
provizorními stěnami a bylo vestavěno jedno poschodí
jako ubikace. Vojenská správa skončila teprve r. 1985.
Války, které vypukly hned po smrti Komenského, zdržely
posmrtné vydání některých jeho spisů a zřejmě přispěly
k zapomenutí jeho hrobu v Nizozemí. Právě tak i pohnuté
české dějiny vysvětlují, proč v českých zemích si na něj tak
dlouho nikdo nevzpomněl. Teprve osvícenství oživilo
zájem o jeho osobu a dílo.
V druhé polovině 18. století ožil v Čechách zájem
o Komenského. František Palacký uveřejnil roku 1829
v "Musejníku - Časopisu Musea Království českého" jeho
životopis. Avšak teprve r. 1836 jako první hledal hrob
Komenského Jan Erazim Wocel, český archeolog,
dějepisec umění, básník a profesor českých starožitností
na pražské univerzitě. Hledal sice správně v Naardenu,
ale marně ve Velkém kostele (před reformací to byl chrám
sv.Víta). V Naardenu nikdo o Komenském nic nevěděl.
Valonský kostel sloužil tehdy jako továrna.
V r. 1853 a r. 1865 byly v časopise "De Navorscher"
uveřejněny výzvy k podání informací o Komenském, leč
obě zůstaly bez praktického výsledku.
Od Wocelova pátrání uplynulo více než 30 let, když J.L.
8
Mašek a Učitelská jednota Budeč začali připravovat pouť
r. 1871 do Holandska k hrobu Komenského. Tehdy se mělo
všeobecně za to, že Komenský zemřel v roce 1671. Obrátili
se tedy roku 1870 na holandského ministra zahraničních
věcí a na starostu Amsterdamu s prosbou o pomoc. Hrob
se najít sice nepodařilo, ale povzbudili tím v Holandsku
zájem nejen o hrob, ale i o životní dílo "učitele národů".
Amsterdamský archivář P. Scheltema prozkoumal rejstříky
hrobů a když nic nenalezl, obrátil se dopisem na starostu
Naardenu G.C. Fabia s dotazem, zda v Naardenu jsou
k dispozici rejstříky z let 1670 a 1671, ve kterých by bylo
možno zjistit, kde byl Komenský pohřben.
Naardenský starosta publikoval 25. a 26. září 1871 ve
dvou celostátních novinách výzvu k podání informací
o Komenském, ale ani tyto výzvy nepřinesly v podstatě nic
nového. Pozoruhodné však je, že naardenský notář
a místostarosta, J.P. de Roeper, 'objevil šťastnou
náhodou' a jak se později ukázalo právě dne 24. září 1871,
den před výzvou v novinách, po dlouhém hledání rejstřík
hrobů Valonského kostela s následujícím zápisem u hrobu
č. 8, potvrzujícím, že toto je hrob Komenského:
Johannes Amos Comenius enterré le 22.novembre1670
[Jan Amos Komenský pohřben 22. listopadu 1670]
později bylo jinou rukou (faráře Augiera, zemřelého
r. 1732) připsáno:
9
C'est apparemment le fameux Autheur du Janua
Linguarum
[To je zřejmě slavný autor knihy Janua Linguarum]
Fotografie zápisu hrobu č. 8
10
Kupodivu se svým 'objevem' se De Roeper neobrátil
k amsterdamskému archiváři, ale přímo k Učitelské
jednotě Budeč. Tento dopis je chován v Národním muzeu
v Praze a z jeho obsahu uvádím:
"Probíral jsem se ve starých poznámkách jednoho svého
příbuzného, který žil v 18. století. Byl to kanovník kapitoly
starého biskupství Haarlem. A tam jsem našel poznámku,
která mne přivedla na stopu, kterou jsem hledal. Troufám
si říci, že jsem jediný, kdo tento objev (místo hrobu) může
ukázat a prokázat."
Nadšení Učitelské jednoty Budeč vyjádřil v dopise De
Roeperovi J.L. Mašek: "Okamžitě jsme tuto radostnou
zprávu publikovali v pražském tisku; celá veřejnost byla
vrcholně potěšena, že díky Vaší snaze byly objeveny
tělesné pozůstatky našeho velkého krajana."
Holandská veřejnost se o 'objevu' dověděla teprve dne
3. listopadu 1871 v novinách "Het Handelsblad".
V muzeu je vystaven originál prohlášení, který dal
18. prosince 1871 notář De Roeper podepsat staviteli
Bartolomějem a Heřmanem van Rhijn spolu se dvěma
svědky o náhrobním kamenu číslo 8. Ze zápisu cituji:
“10. března 1861 na příkaz ministra války ženijní inženýr
nařídil vyzvednout náhrobní desky, z odedávna tak
zvaného francouzského kostela, který byl tehdy zařízen
11
jako kasárna pro vojáky, a z těchto kamenů udělat ve
velkých kasárnách průchod. Tento průchod byl udělán pod
jejich dohledem a s mnoha jinými kameny tam byl vezděn
i kámen, na kterém bylo číslo 8.
Tento kámen je dnes považován za náhrobní kámen Jana
Amose Komenského, který byl 22. listopadu 1670 pohřben
ve výšeuvedeném kostele. Na požádání notáře a člena
městského magistrátu Jakuba Filipa de Roepera, který
hrob objevil, a s povolením zákonných úřadů, byl
nížepodepsanými z průchodu jmenovaných kasáren
vyzvednut. Byla potvrzena pravost uvedeného kamene
a jimi zabezpečena jeho zavázáním červenou páskou,
zapečetěnou pečetí podepsaných a rodinnou pečetí pana
J.P. de Roepera tak jako toto prohlášení tímto zpečetěno
je.”
Zajímavé je, že prohlášení napsal De Roeper v němčině
a ne v holandštině a to až deset let po té, kdy kámen byl
přemístěn. Chtěl si tím zřejmě opatřit doklad, který by
zahraničním návštěvníkům potvrdil jeho objev hrobu.
Mezi prvními zahraničními návštěvníky Naardenu, které
notář de Roeper seznámil s rejstříkem hrobů a které
provedl valonským kostelem byli r. 1871 E.J. Kittl,
E. Delanoy, farář Václav Šubrt, Theofil Reichl
z evangelické jednoty bratrské, r. 1872 český historik
prof. Dr. Jaroslav Goll (1846-1929), slovenský pedagog
a komeniolog Dr. Ján Kvačala (1862-1934).
12
Počátkem našeho století panoval v Čechách názor, že
ostatky Komenského by měly být převezeny a pochovány
v Praze na Vyšehradě ve Slavíně. Tyto myšlenky však
narazily na odpor z holandské strany kromě jiných
i z pietních důvodů.
Po vzniku československé republiky v r. 1918, kdy se
vyplnila prorocká slova Komenského "vláda věcí tvých
k tobě se navrátí", stal se Naarden poutním místem. Nikdo
však nevěděl, kde přesně byl vlastně Komenský pochován.
R.J. Vonka, československý legační rada v Haagu
a holandský lékař R.A.B. Oosterhuis se pokusili objasnit
otázku, proč byl pochován v Naardenu.
Zvláště Oosterhuis věnoval mnoho energie, času a píle
pátrání a vědeckému studiu života a díla Komenského
a jeho vztahu k Naardenu. Svými pracemi a překlady
některých děl Komenského do holandštiny přispěl k tomu,
že Komenský je všeobecně v Holandsku znám a jeho dílo je
po zásluze ceněno.
Nehledě na to veškeré úsilí, nemůžeme dodnes s jistotou
říci proč zde byl pochován, ale bylo to asi proto, že
Komenský byl duchovně spřízněn s věřícími valonské
církve a že farář Valonského kostela J.L. Grouwels byl
příbuzný rodiny De Geerů, příznivců Komenského. Po
příchodu do Amsterdamu roku 1656, Komenský zde u nich
údajně asi rok bydlel v tak zvaném “Domě s hlavami"
č. 123 na Keizersgrachtu. A protože náklady na pohřeb
Komenského ve výši 15 guldenů zaplatil Grouwels,
13
můžeme i zde tušit vliv rodiny De Geerů.
Grouwels byl majitelem rozsáhlého statku 'Berghuysen'
a podle S. Poolmana, bývalého správce Muzea J.A.
Komenského v Naardenu, není vyloučeno, že Komenský
u tohoto příbuzného De Geerů hodlal trávit po
vyčerpávající práci v Amsterdamu odpočinek na
"Pathmosu" - ostrovu klidu a možná právě na tomto statku
'Berghuysen', jak se o tom Komenský zmiňuje ve svém
dopise z 7. května 1664. Nicméně všechno toto jsou jen
dohady, protože skutečný doklad o tom, že Komenský za
svého života Naarden navštívil, nemáme.
Po vleklém jednání mezi československou a holandskou
vládou byla v r. 1929 ustavena vědecká komise pod
vedením českého antropologa prof. Dr. J. Matiegky a za
účasti prof. Dr. A.J.P. van den Broeka, anatoma utrechtské
univerzity, a architekta ing. S. Sochora. Dále
spolupracoval také prof. Dr. J.P. Kleiweg de Zwaan
z univerzity v Amsterdamu.
Vyvstala otázka přesné lokalizace hrobu č. 8. Vzhledem
k tomu, že náhrobní kameny byly při vojenských
stavebních úpravách kostela odstraněny (viz výše zmíněné
prohlášení De Roepera z 18. prosince 1871), bylo těžko
stanovit, jakým způsobem byly hroby číslovány. Vycházeje
z obdobných situací v nizozemských kostelích došla
komise k názoru, že hrob č. 8 leží jako první v druhé řadě
u severní stěny kostela.
14
Pátrání bylo zahájeno v pondělí 15. července 1929
v přítomnosti naardenského starosty, stavitele Van
Wettuma a československého vyslance N.P. Božinova.
V sobotu 20. července byl identifikován a otevřen hrob
číslo 8 s pozůstatky tří pohřbených, jmenovaných
v rejstříku hrobů Valonského kostela (fotografie exhumace
je vystavena v muzeu).V pondělí 22. července komise
ověřila ostatky Komenského spolu s ostatními tělesnými
pozůstatky, které byly v hrobě, Louise Guerra a Brouwera
van Nidek. Dne 23. července 1929 vychází v novinách "De
Telegraaf" oznámení o nálezu ostatků Komenského
(vystaveno v muzeu).
Ve čtvrtek 25. července 1929 byly ostatky všech tří, za
přítomnosti představitelů československé a holandské
vlády, pietně uloženy do malých dubových rakví. Rakev
Komenského byla celá vyložena olovem a opatřena stejně
jako lebka Komenského olověnými pečeťmi vyslance spolu
s olověnou deskou označenou jeho jménem. Hrobka byla
nově vyzděna a komise potvrdila, že Komenský je
pochován na místě, dnes označeném náhrobní dioritovou
deskous nápisem:
"Jan Amos Komenský 1592 - 1670".
15
Náhrobní dioritová deska
Na hrob vedle palem, věnovaných československou vládou
byly položeny kytice v národních barvách, věnované čs.
kolonii v Amsterdamu. Hrob byl přikryt provizorní
dubovou deskou, věnovanou Nizozemsko-československým
spolkem. Tato deska je vystavena na galerii mauzolea.
K nálezům komise vyslovili určité pochybnosti pedagog
prof. J. Waterink a R.A.B. Oosterhuis.
16
Holandská vláda se usnesla v říjnu r. 1929 předat na
věčné časy kapli československému státu a bylo
rozhodnuto přeměnit kapli v mauzoleum. Vzájemná
smlouva o dědičném pronájmu za symbolickou částku
1 guldenu ročně byla podepsána 28. března 1933.
Nicméně po německé okupaci Čech a Moravy v roce 1939
holandská vláda jednostranně smlouvu vypověděla, aby si
nárok na mauzoleum nemohli dělat nacisté.
Návrh interiéru Kaple a hrobu
Celkovou úpravu interiéru kaple a hrobu navrhl architekt
Ladislav Machoň (1888-1973). Kostelík byl zrestaurován
ve snaze vrátit kapli alespoň částečně původní vzhled.
Mauzoleum bylo slavnostně otevřeno v sobotu 8. května
1937, kdy československý ministr školství a národní osvěty
Dr. Emil Franke a tehdejší československý vyslanec
Dr. Ivan Krno odevzdali za přítomnosti holandských
nejvyšších osobností obnovenou hrobku Komenského do
péče města Naardenu (fotografie je vystavena v muzeu).
17
Pohled do interiéru z galerie
Sedm leptaných skleněných panelů v ocelové kostře,
prozařovaných venkovním světlem připomínají symbolicky
podle ideového námětu prof. M. Havránka, důležitá údobí
činnosti a života Komenského, vytvořil malíř Jaroslav
Benda (1882-1970). Názvy knižních prací vztahující se na
jednotlivá údobí doplňují zobrazené výjevy:
18
Komenský odchází do exilu
1. Komenský - exulant. Český lev zasažen mečem.
Klasy, symbol vědění (a knih) hoří. Jen některé
Komenský zachranil a bere s sebou.
SMUTNÝ HLAS ZAPLAŠENÉHO HNĚVEM BOŽÍM PASTÝŘE - KŠAFT
UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ
2. Komenský - politik a diplomat. Shromáždí muže
kolem globusu, což symbolizuje jeho snahu o mír.
ANGELUS PACIS - VIA LUCIS - HAGGAEUS REDIVIVUS
19
3. Komenský - bohoslovec. S panem Karlem ze
Žerotína - ochráncem Českých bratří.
LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE - PRAXIS PIETATIS - MANUÁLNÍK
4. Komenský - biskup.
Život v Lešně. Životní krédo: Omnia sponte fluant
absit violentia rebus - Vše ať volně jen plyne –
násilí buď vzdáleno věcí. Ve štítu pak má nápis
Origine Moravus - Natione Bohemus = Původem
Moravan - národností Čech.
JAN AMOS KOMENSKÝ *1592+1670 IAN AMOS COMENIUS0
Ústřední panel: Komenský - biskup
20
5. Komenský - filozof.
Komenský vyvíjel Pansofii - vševědu. Londýn a
Elbing (tehdy Švédsko, dnes Polsko).
PANSOPHIAE PRODROMUS - DE RERUM HUMANARUM EMENDATIONE
CONSULATIO
6. Komenský - pedagog.
Komenský předává klas (vědění) dvou ženám a
dětem. Pedagogicky pracoval hlavně v Přerově,
Lešnu a v Blatném Potoce v Mad’arsku.
DIDACTICA MAGNA - JANUA LINGUARUM RESERATA - ORBIS PICTUS
Komenský v Amsterdamu
21
7. Komenský - knihtiskař a vydavatel.
Symbol svobody tisku v Republice spojených
nizozemských provincií. Komenský se svým ochráncem
Vavřincem de Geer.
OPERA DIDACTICA OMNIA - UNUM NECESSARIUM - LUX IN TENEBRIS
Ozdobná ocelová mříž
Ozdobná ocelová mříž od sochaře Jaroslava Horejce
(1886-1970) odděluje východní čelní část kaple, kde je
vlastní hrob, od vstupní části. Dvoukřídlové dveře mříže
se opírají o dva sloupy, zdobené reliefy vinných hroznů
a růží, symbolů, které Komenský užíval ve svých knihách.
Osm bronzových skupin, umístěných na mříži, je označeno
letopočty a symbolizují obdobně jako skleněné panely,
důležitá období života Komenského:
22
Mladý Komenský jako duchovní správce 1618
1. 1618 - Mladý Komenský jako duchovní správce,
manžel, otec a učitel školy ve Fulneku. Zde prožil
tři roky spokojeného a plodného života. Úl
symbolizuje včelařství, které Komenský údajně ve
Fulneku zavedl.
2. 1623 - Již pět let zuří třicetiletá válka. Komenský
pronásledován, usadil se u Karla staršího ze
Žerotína v Brandýse nad Orlicí, v lesním zátiší pod
vrchem Klopoty, kde mu hořem zemřela manželka
a synáček.
23
3. 1628 - Komenský se loučí s vlastí a vstupuje na půdu
království polského. Podle odhadu muselo tehdy
uprchnout z vlasti na 30.000 rodin.
4. 1641 - Příjezd Komenského do Anglie. Lod' v pozadí
symbolizuje jeho dlouhou a bouřlivou plavbu.
Přijímá pozvání anglického parlamentu a uchyluje se
do Londýna.
5. 1642 - Říšský kancléř Oxenstierna přijímá na švédském
dvoře Komenského na doporučení pana De Geera
a žádá ho, aby tu řídil latinská studia na školách.
6. 1650 - V Mad'arsku na dvoře sedmi-hradského
vévody Rákócziho v Tokaji. Komenský zakládá v
Blatném Potoku školu na základech pansofie.
7. 1656 – Dobytí a vypálení Lešna, kdy nejcennější díla
Komenského byla spálena a jemu se podařilo
zachránit jen několik svých knih.
8. 1670 - Komenský nachází v r. 1656 útočiště
v Amsterdamu u Vavřince de Geera a r.1670 zde
v klidném prostředí umírá.
24
Symbolický svícen
Vpravo za hrobem, v čelní části kaple, stojí vysoký svícen,
který je též prací Jaroslava Horejce - tři ruce, držící
misku se svící, symbolizují trojjedinost a touhu po
božském světle, vyzařujícím z prací Komenského.
Překvapivý nález na galerii
Galerie nad vchodem je uzavřena ornamentální dubovou
vyřezávanou mříží s motívy českých lípových listů.Na
kmenu, který se rozděluje uprostřed ve dvě hlavní větve,
symbolizující dva kmeny národa, Čechy a Slováky, je
státní znak první československé republiky s heslem
25
"Pravda vítězí" podle návrhu Karla Štipla. Mříž vyřezal
František Vavřich a znak vyřezali Josef Kotyza a Jaroslav
Mikšíček.
Závěrem restaurátorských prací v mauzoleu, sedmdesát let
po otevření mauzolea v roce 1937, bylo na programu
i ošetření dřevěné vyřezávané mříže na galerii.
Uprostřed zadní stěny erbu je malá dřevěna deska, která
při čištění mříže byla odstraněna. K všeobecnému
překvapení se ukázalo, že kryje asi 12 cm dlouhou
zaletovanou schránku ve specielně vybudovaném prostoru.
Bylo známo, že za pamětní deskou prezidenta Masaryka
ve stěně Mauzolea jsou uloženy dokumenty o nálezu
pozůstatků J.A. Komenského v roce 1929. Ale
o dokumentech v dřevěné vyřezávané mříži se nevědělo
vůbec nic.
Dne 28-ho března 2009 v den 417-ho výročí narozenin
Komenského otevřel český velvyslanec Petr Mareš skřínku
u příležitosti tradičního kladení věnců na hrob spolu
s paní velvyslankyní Slovenské republiky Oksanou
Tomovou.
Schránka obsahovala zprávu pana architekta Machoně,
sochaře Horejce a tvůrce dřevěné mříže Štipla, kdo
vytvořili Mauzoleum. Všichni tři byli členy pražské Lože
svobodných zednářů. V poselství prohlašují, že své práce
prováděli s láskou a pietou k Janu Amosovi Komenskému,
26
kterého jmenují duchovním zakladatelem svobodných
zednářů. Také vyslovili své ocenění a dík jejich bratrům z
Řádu holandských svobodných zednářů.
Měděná schránka a kaligraficky upravený zápis byly
vystaveny kratší dobu v Mauzoleu a pak zase vráceny na
původní místo. Budoucí badatelé tu najdou i zprávu
o nálezu schránky.
Měděná zaletovaná schránka nalezená
dne 28-ho března 2009
27
Pohled na interiér od vchodu do mauzolea
Na obnovu kaple přispěli dárci, uvedení na bronzových
plaketách:
Jednota československý spořitelen v Praze, Nizozemský
výbor Comenius, Poldina huť na Kladně, Československá
obec sokolská, Českoslovenští legionáři, Česká spořitelna
v Praze Českobratrská církev evangelická, Hedvika
a Jindřich Waldesovi a též českoslovenští a holandští
svobodní zednáři.
28
Okna se zednářskými symboly
Svobodní zednáři byli inspirováni některými myšlenkami
Komenského a proto venkovní modrá okna byla ozdobená
zednářskými symboly.
Na okně v čelní stěně je vyobrazen řetěz s letopočty 16481918, symbolizujícími léta útlaku. Vestfálský mír r. 1648
ukončil sice třicetiletou válku a přinesl suverenitu
Nizozemí, ale české země zůstaly pod nadvládou
Habsburků až do roku 1918, vzniku první československé
republiky.
29
Ve vstupní části kaple je na stěnách umístěno několik
bronzových desek. Od vstupních dveří nalevo je pamětní
deska holandské královny Vilemíny (1890-1948)
s holandským státním znakem, který vytesal sochař Otakar
Velinský doplněným latinským heslem "Tandem fit
surculus arbor - Jednou bude z větvičky strom".
Pamětní deska královny Vilemíny
30
Na druhé straně je pamětní deska s výrokem Komenského,
převzatým prezidentem Masarykem: "Věřímť i já Bohu, že
po přejití vichřic hněvu vláda věcí tvých k tobě se zase
navrátí, o lide český!" Prezident použil tento citát ve svém
prvním projevu, po návratu do vlasti, na Václavském
náměstí v Praze.
Pamětní deska prezidenta T.G. Masaryka
Do zdi za touto bronzovou deskou a deskou z červeného
mramoru bylo zazděno pouzdro s protokolem o zřízení
mauzolea.
31
Klenuté výklenky ve stěnách pod okny, vyhražené pro
nápisy a věnce, věnované návštěvníky, jsou vyloženy
deskami z červeného mramoru.
V předsíni mauzolea na stěně vedle schodiště, vedoucího
na galerii je na bronzové desce výmluvný a výstižný
latinský epitaf - náhrobní nápis Daniela (1646-1696),
syna Komenského. Tato deska nebyla nikdy použita
k označení brobu:
Latinský epitaf - náhrobní nápis Daniela (1646-1696),
syna Komenského.
32
Concredidit Deo triuni spiritum,
bonis memoriam, propinquae huic tombae corpus
Ioannes Amos Comenius,
cuius virtutem nulla exhauriunt elogiaeccles– FF– Bohem- episcopus et senior vigilantissimus =
pietate, doctrina, ingenio,
theologus, didacticus, philosophus
undique incomparabilisecclesiam, scholam, orbem
perpetuo habiturus meritis vectigalemcolumbae simplicitatem cum serpentis prudentia
sic temperans, ut illa praevaleretpotentibus, religiosis, sapientibus
sermone, consiliis, calamo
notus acceptus honoratusmalorum potius emendator quam hostis,
in plerisque Europae totius regnis et provinciis
civis, exul, hospesnuspiam sine desiderio sui digressus
De Geeriana tandem munificentia
megalopolis Batavorum inquilinuspost calcatas dudum terrae vanitates
animi viribus tanto in senio tam valens
inter veritatis, pacis, sapientiae studia
suis benedicens, mund valedicens
mortalis esse desiitnatus die 28- martii MDXCII- Hunnobrodae Moravdefunctus die 5/15 novembr- MDCLXX Amsterodamisepultus die 22- eiusdem mensis in hoc templo,
resurrecturusque ad beatam aeternitatemcui bene precatur filius Daniel et quicunque parant sequi-
33
V českém překladu:
Jan Amos Komenský svěřil svou duši trojjedinému Bohu, svou
památku dobrým lidem a své tělo tomuto hrobu. Jeho ctnost
nevyčerpají žádné oslavné nápisy. Biskup a nesmírně starostlivý
senior církve českobratrské byl ve všech ohledech
nevyrovnatelný zbožností, učeností a duševní silou theolog,
didaktik a filozof. Svými zásluhami si navždy zavázal církev,
školu i svět. Holubičí prostotu spojil s hadí předvídavostí tak,
aby prostota převládala. Proslavený svými slovy, radami
a perem byl přijímán, vážen a vítán lidmi mocnými, zbožnými
a učenými. Zlé raději napravoval, než aby byl jejich nepřítelem.
Pobýval ve většině zemí a provincií Evropy bud' jako občan,
jako exulant nebo jako host. Nikam neodcházel bez nutnosti.
Konečně se usadil díky štědrosti pana De Geera v hlavním městě
Republiky spojených nizozemských provincií, Amsterdamu.
Dávno již opovrhoval světskými marnostmi a ve vysokém stáří
byl stále horlivý v záležitostech pravdy, míru a vědy. Požehnav
svým, rozloučil se se světem a přestal být smrtelníkem. Narodil
se 28. března 1592 v Uherském Brodu na Moravě. Skonal
15. listopadu 1670 v Amsterdamu a pohřben byl 22. téhož měsíce
v tomto kostele v očekávání vzkříšení k blažené věčnosti. Tuto mu
přeje syn Daniel a ti, kdo ho chtějí následovat.
34
Jurriaen Ovens: Jan Amos Komenský
35
Prostý, ale přesto impozantní masivní pult, hladce
vytesaný a vyleštený z bloku dioritu, nesoucí pamětní
knihu návštěvníků a dvě dioritové lavice po obou strách
vchodu doplňují zařízení Mauzolea.
Vstup do Mauzolea vede od roku 1992 přes Muzeum
a původní vchod do Mauzolea, dnes uzavřený, z ulice
Kloosterstraat zdobí již od roku 1935 pískovcová deska
s českým a holandským nápisem "Poslední útulek Jana
Amosa Komenského".
Do pískovcových desek vnitřní části původního vchodu do
Mauzolea byly vytesány historické informace. Na levé
straně je v češtině:
Presidentem Československé republiky byl Dr. Eduard
Beneš,
předsedou vlády dr. M. Hodža, ministry zahraničních
věcí dr. K. Krofta, školství a národní osvěty dr. F.
Franke,
veřejných prací ing. J. Dostálek, československý
vyslanec v království Holandském dr. J. Krno,
když za hlavního hmotného přispění Jednoty čs.
spořitelen
byl tento kostel,
kde v zemi spočívá učitel národů
JAN AMOS KOMENSKÝ
důstojně upraven a svému účelu odevzdán
dne 8. května 1937
36
Na umělecké úpravě účastnili se v letech 19351937 projektant architekt L. MACHOŇ,
malíř J. BENDA, sochaři J. HOREJC a K. ŠTIPL
Na pravé straně holandský nápis:
In het jaar 1937, onder de gezegende
Regeering van Hare Majesteit
koningin WILHELMINA,
toen Dr. H. COLIJN Minister van
Koloniën, Minister van Defensie en
Voorzitter van den Raad van Ministers was, Jhr. Mr. A.C.D. de GRAEFF
Minister van Buitenlandse Zaken
Prof. Dr. J.R. SLOTMAKER de BRUÏNE
Minister van Onderwijs, Kunsten
en Wetenschappen, Jhr. Mr. Dr. A. RÖELL
Commissaris der Koningin
in de provincie Noord Holland
en de heer J.E. BOLDENS HOSANG
Burgemeester van Naarden, werd
deze Kapel, waarin het stoffelijk overschot van den Leeraar der Volkeren
JAN AMOS COMENIUS, rust
door Tsjechoslowaakschen Staat
op waardige wijze gerestaureerd
en aan haar doel overgegeven.
Het bouwwerk werd gerestaureerd
door Prof. Dr. Ir. D.F. SLOTHOUWER
tijdens het bewind van Burgemeester M.P. van Wettum.
37
V českém překladu:
V roce 1937 za požehnané vlády jejího majestátu
královny Vilemíny, kdy byli Dr. H. COLIJN ministrem
kolonií, ministrem obrany a předsedou rady ministrů,
urozený pán JUDr. A.C.D. de GRAEFF ministrem
zahraničních věcí, Prof. Dr. J.R. SLOTMAKER de
BRUÏNE ministrem školství, umění a věd,
urozený pán JUDr. Dr. A. RÖELL
královským správcem provincie Severní
Holandsko
a pan J.E. BOLDENS HOSANG starostou Naardenu,
byla tato kaple, v níž odpočívají tělesné pozůstatky
učitele národů
JANA AMOSE KOMENSKÉHO,
československým státem důstojně zrestaurována
a předána svému účelu.
Budova byla zrestaurována Prof. Dr. Ing. D.F.
SLOTHOUWEREM v době správy starosty M.P.
van Wettuma.
38
VZPOMÍNKOVÉ OSLAVY V NAARDENU ROKU
1892
V roce 1891 vzniklo hnutí “Nederlandsche Comeniusvereering – Nizozemská úcta Komenskému”.
V neděli 27. a v pondělí 28. března 1892 organizovala
naardenská komise za předsednictví městského archiváře
A.N.J. Fabia, a čestného předsedy H.M. Wesselinga,
starosty, důstojné oslavy 300. výročí narození
Komenského.
Večer v 8 hodin byly oslavy zahájeny v Amsterdamu
setkáním v “Domě s hlavami” na Keizergrachtu č. 123,
postaveném Ludvíkem de Geerem, kde Komenský údajně
první rok svého pobytu v Amsterdamu bydlel. Projevy na
tomto setkání byly otištěny r. 1892 v dubnovém čísle
časopisu “Navorscher”.
V Naardenu začaly oslavy druhý den v 11 hodin uvítáním
hostů na radnici a pokračovaly v chrámu sv.Víta (dnes se
mu říká Velký kostel – “Grote kerk”). Slavnostní projev
proslovil pedagog Dr. H.C. Rogge, profesor amsterdamské
univezity.
Stočlenný smíšený sbor Gooiland přednesl, pod taktovkou
H.F. Andriessena, řadu skladeb, mezi nimiž zaujímala
mimořádné místo “Comenius-cantate”, složená na slova
39
A.N.J. Fabia C. Andriessenem.
Hluboký dojem tehdy vyvola sborově zpívaná slova
kantáty: “Comenius, waar is Uw graf? – Komenský, kde je
Váš hrob?”, na kterou zněla sólová odpověd’: “Trekt
henen naar de Nederlanden, der geestes vrijheid
toevluchtsoord! – Jděte tam do Nizozemí, útočiště ducha
svobody!”.
Dále byla přednesena díla mezi jinými Händla, Bacha,
Liszta a Haydna.
V sále radnice byla ve 2 hodiny otevřena výstava,
věnovaná Komenskému a současně na náměstí “Adriaan
Dortsmanplein” vyhrávala vojenská hudba 2. pluku
naardenského pevnostního dělostřelectva.
Mramorová deska, která byla u příležitosti těchto oslav
umístěna na náměstí “Ruysdaelplein” před Utrechtskou
branou je nyní vystavena v Muzeu.
JOHANNI AMOS COMENIO
GRATA POSTERITAS
IOHAN AMOS COMENIUS
Geb. te Nivnice 29 Maart 1592
Gest. te Amsterdam 17 Nov. 1670
Begraven te Naarden 22 Nov. 1670
HET DANKBARE NAGESLACHT
40
Český nápis na monumentu ve tvaru malé pyramidy
zněl:
Jan Amos Komenský.
Učitel národů rodem Moravan,
jazykem Čech, povoláním bohoslovec
Vděčné potomstvo
VZNIK MUZEA J.A. KOMENSKÉHO V NAARDENU
Dne 16. června 1893 byl naardenský sekretář G.J. van
Eyken pověřen zřízením naardenského oddělení. Toto se
uskutečnilo 21. června a jejím předsedou se stal starosta
H.M. Wesseling. Tříčlenná komise byla pověřena
udržováním a rozšiřováním muzea, umístěného v jednom
z horních sálů radnice v ulici “Marktstraat”.
V sobotu 22. listopadu 1924 bylo muzeum slavnostně
otevřeno v t.zv. Španělském domě v ulici
Turfpoortstraat”. V těchto prostorách bylo muzeum až
do roku 1992, přestěhováno do prostor
“Weeshuiskazerne” a propojeno s mauzoleem.
41
VZPOMÍNKOVÉ OSLAVY V NAARDENU ROKU
1992
O program a důstojný průběh oslav se postarala Nadace
Komenský Naarden 1592 – 1992 za předsednictví F.A.
Bechta.
Oslavy byly zahájeny v sobotu 28. března v 9.15 hodin
položením věnců v parčíku na ulici “Kapitein Meijerweg”
u pomníku Komenského od Vincence Makovského. Věnce
položili velvyslanec České a Slovenské Federativní
Republiky Dr. S. Pauliny a úřadující starosta Naardenu
Drs. F.J.L. van Dulm. Byla zahrána československá státní
hymna a po projevech se celá společnost odebrala do
Mauzolea, kde byly taktéž položeny věnce a zazpíván Kde
domov můj.
Po návratu na radnici proslovili krátké projevy Dr. S.
Pauliny, Drs. F.J.L. van Dulm a PHDr. Jan Šolc za ČeskoSlovenský parlament. Naardenská sochařka Bep Sturmová
- Van den Bergh předala bronzové sošky pro pana
prezidenta Havla a město Uherský Brod.
42
V neděli dne 29. března uspořádala Reformovaná
a kalvínská komise ve Velkém kostele slavnostní
shromáždění, jehož závěr byl přenášen televizí. Po úvodu
Dr. R. Kranenborga pronesla Dr. N. Rejchrtová v němčině
přednášku ,Komenský – představitel české a evropské
reformace’. Pavel Rejchrt přednesl svou báseň v latině
,Unus ex humitibus viris Comenius senex’, a její překlad
do holandštiny pořídila a přednesla Jana Beranová. Děti
z Uherského Brodu a z Berkel Rodennrijs sestavily
společně vyobrazení z ‘Orbis sensualium pictus’.
Kazatelem byl ds. Hans P. van der Horst. V rámci Cantica
Comeniana vystoupil Komorní pěvecký sbor Evangelické
bratrské obce z Moravy pod taktovkou Magdaleny Horké.
“Blazerkoor” Evangelické bratrské obce dirigoval Hans
van der Velden.
V rámci těchto oslav probíhala v Naardenu během dubna
a května celá řada výstav, koncertů a tanečních
vystoupení. Program byl velmi bohatý a zájemce odkazuji
pro bližší informace na použitou literaturu. Pro
zajímavost uvádím alespoň některé:
Naarden v době Komenského – výstava v Pevnostním
muzeu.
Fotofestival Naarden –“Setkání” fotografů J. Krejčího
a R. Zilvolda pod širým nebem.
Varhanní koncert – Jiří Čipera ve Velkém kostele.
Goois vocaal ensemble – pod taktovkou F. Mattera
43
v Andreashuisu.
Vědecké kolokvium – zahájeno 13. května za přítomnosti
královny Beatrix ve Velkém kostele. Přednášku “Like
a spider in its web: Comenius and European Culture in
the 17th century” proslovil prof. Dr. M.E.H.N. Mout
z Leidenu a prof. Dr. J.M. Lochman z Bazileje přednesl
“Jan Amos Comenius: Bahnbrecher ökumenischer
Hoffnung”.
Téhož dne večer dirigoval P. Fiala Smíšený sbor ‘Amitia Foerster’ z Brna za varhanního doprovodu M. Jakubíčka
a předneseny byly mimo jiné skladby Komenského.
V Občanském sále radnice byly uspořádány koncerty
“Vivat Comenius” a ve spolupráci s M. van Egmondem
vystoupilo “Corelli-trio”.
Organizace Demokratických Čechů a Slovaků v Nizozemí
uspořádala v hotelu Days Inn Sympozium.
Výstavy českých výtvarných umělců Václava Hollara
a J. Koláře ve výstavních místnostech muzea a Františka
Turka a Ladislava Čepeláka v hale mětského úřadu.
Zvláštní místo v rámci oslav patřilo otevření nových
prostor Muzea Komenského vedle Mauzolea. Muzeum
otevřel předseda nadace “Comenius Museum” baron Mr.
F.R.J. van Hövell tot Westerfliel za přítomnosti ministryně
Dr. H. d’Anconové a pana náměstka Mikloška. Při této
příležitosti předal ředitel Ped. Muzea J.A. Komenského v
Praze Dr. T. Pasák správci naardenského muzea Drs. S.
44
Poolmanovi bronzovou pamětní plaketu s portrétem
Komenského od profesora J. Uhra.
Z iniciativy nadace “Stichting Comenius 1952-1992” a ve
spolupráci s pražským nakladatelstvím Trizonia byl vydán,
poprvé s českým, německým, anglickým a holandským
textem ‘Orbis sensualium pictus’.
Partnerství mezi městy Uherským Brodem a Naardenem
přispělo k oslavám pod širým nebem pěveckými
a tanečními vystoupeními, mezi jinými ‘Chorea Bohemica’
a ‘Zeleným trhem’ za účasti mnoha návštěvníků
z Uherského Brodu.
***
Sbírka portétů rodiny de Geerů
Velkým obohacením Muzea J.A. Komenského
v Naardenu je sbírka portrétů rodiny de Geerů (čti de
Chérů).
Paní baronka Wally de Geer van Jutphaas-Bons a její zesnulý
manžel v průběhu let shromáždili rozsáhlou sbírku portrétů
rodiny. Mezi obrazy vyniká portrét Ludvíka de Geera, ochránce
J.A. Komenského, který roku 1650 namaloval David Beck.
Neméně zajímavý portrét, práce Henriho de Thier je nádherná
podobizna jeho druhé manželky Johanny de Neele.
45
David Beck: Portrét Ludvíka IV. de Geera z roku
1650 ve věku 63 let
46
Henrii de Thiery: Portrét Jeanne de Neille roku 1634
47
Abraham de Vries: Portrét Vavřince de Geera roku
1645
48
Portrét Margarethy van Crommon z roku 1647
V květnu 1997 paní baronka de Geer van Jutphaas-Bons nabídla
tuto vynikající sbírku portrétů do péče Muzeu J.A. Komenského
v Naardenu.
49
Český čtenář se s příslušníky rodu de Geerů setkává především
v souvislosti s Janem Amosem Komenským. Pobyt a činnost
Komenského v Nizozemí si nelze představit bez této rodiny.
Nebyli sice jediní, kdo Komenského finančně podporovali, ale
byli to právě členové této rodiny, kdo svým vlivem přispěli
k tomu, že Komenský získal ve světě tak široké uznání.
***
Použitá literatura:
1. Prof.Dr. J. Matiegka, Prof.Dr. A.J.P. van den Broek
a Arch.Ing. Stan. Sochor, Zpráva o výsledku pátrání po hrobě
J.A. Komenského a jeho tělesných pozůstatků, Praha, Česká
akademie věd a umění, 1933.
3. J.V. Novák, Jan Amos Komenský, pracovník o budoucí
dobro člověčenstva, Praha, F. Topič, 1920.
3 Pohřební kaple Jana Amose Komenského v Naardenu, její
sláva, ponížení a obnovení. [J. Hendrich, J.A. Komenský
v Nizozemí; Z. Wirth, Pohřební kaple Jana Amose
Komenského v Naardenu, její osudy a obnovení]. Péčí
Ministerstva školství a národní osvěty v Praze vydáno
k slavnostnímu otevření pohřební kaple dne 8. května 1937,
Ministerstvo školství a národní osvěty, Praha 1937.
4. R.A.B. Oosterhuis, Hrob Komenského; Archiv pro bádání
o životě a spisech J.A. Komenského (1927), 10.
4. R.A.B. Oosterhuis, Johannes Amos Comenius en Naarden,
Drukkerij "De Kroon", Hilversum, [1928].
5. S. Poolman, Opwinding rond het graf van Comenius; in
Tussen Vecht en Eem, 10 1992 nr. 2.
5. S. Poolman, De Waalse kerk van Naarden (1652-1819); in
De Weeshuiskazerne van Naarden, over zusteren, soldaten
50
Walen en wezen, red. A.M. As-Vijvers & H. Schaftenaar,
Stichting Vijverberg, Naarden, 1994.
6. Informatie ten behoeve van rondleiding Comenius
Museum/Mausoleum, (stencil) Naarden, Comenius Museum,
1992.
7. Comenius' skelet gevonden, De Telegraaf 23.7.1929.
8. Novinová zpráva z července 1929 "Nález pozůstatků J.A.
Komenského v bývalém Valonském kostelíku v Naardenu, dne
22. července 1929."
9. A. Mikulášek, Jak vypadal Komenský?, Učitelské noviny,
1991.
12. H. Schaftenaar, Comenius op 'Pathmos' (Berghuysen?); in
Tussen Vecht en Eem, 10 1992 nr. 2.
13. D. Dekema, Van wie is het Comenius mausoleum; in
Tussen Vecht en Eem, 10 1992 nr. 2.
14. B. Hübschmann (red.), Jana Amose Komenského hrob
v Naardenu, Společnost architektů, Praha, 1937.
15. Programma der plechtige herdenking van Johan Amos
Comenius’ geboortedag op 27 en 28 maart 1892, Thieme,
Nijmegen, 1892.
16. V. Hobrlant, Naarden k 400. výročí narození J.A.
Komenského; Komenský 119, 1994, č ½.
17. V. Hobrlant,Rod de Geerů. Patriciové doby Komenského
a některé otázku jejich vzájemných vztahů Naarden 2010,
***
Tuto práci věnuji své milované choti Vendulce.
51