Únor - Skaut.cz

OBSAH:
* zamyšlení
* nová řada vyprávění br. Františka
Stropka – Bobra
* připomínáme: Den zamyšlení v Praze
* vlastenec František Lützow (dokončení)
* J. A. Komenský: Labyrint světa a ráj
srdce – výňatek o pravých křesťanech
* biblické knihy soutěže Stezka písmáků
* modlitba sv. Ignáce z Loyoly
* charakteristiky skautského semináře
ELŠ 2016
* výňatek z DROBNIČEK br. Hájka - Balú
___________________________________________________________________________
K ČTENÁŘI
J. A. Komenský v předmluvě ke spisu Labyrint světa a ráj srdce
Jeden každý tvor, i nerozumný, přirozeně k tomu se
nese, aby libé a pohodlné věci sobě liboval a jich žádostiv byl,
ovšem tedy člověk, v němž rozumná jemu přistvořená moc
takovou tu k dobrému pohodlnému chtivost vzbuzuje. A nejen
vzbuzuje, ale i na to vede, aby což více dobré, libé, pohodlné
jest, to sobě více liboval a srdnatěji po tom dychtil. Odkudž
dávno mezi moudrými otázka byla, kde a v čem by vrch
dobrého (summum bonum) bylo, na němž by se žádost lidská stavovala, to jest jehož by
dosáhna člověk myslí svou, tu odpočinouti mohl a musel, čeho víc žádati nemaje.
2. Chtěli-li bychom pak na to dáti pozor, najdeme, že nejen mezi filozofy ta otázka
a pečlivé, jak by zpravena býti měla, vyhledávání bylo a jest, ale že každého vůbec
člověka mysl tam jde, kde a jak co nejplnějšího potěšení dojíti. A shledáno, že všickni
takměř lidé ven z sebe vybíhajíce, v světě a věcech jeho, čím by mysl kojili a pokojili,
hledají, tento v statku a zboží, onen v rozkošech a líbostech, jiný v slávě a vzáctnosti,
tento opět v moudrosti a umění, jiný v veselém tovaryšství etc., a tak sumou všickni po
věcech, kteréž vně jsou, v nich dobrého svého hledajíce, zevlují.
3. Ale že ono tam nalezeno nebývá, nejmoudřejší z lidí Šalomoun svědkem jest,
kterýž také odpočinutí mysli své hledaje a všecken svět projda a prohlédna, naposledy
pověděl: „Mrzí mne ten život. Nebo mi se žádná věc nelíbí pod sluncem, protože jen
všecko marnost jest a bída.“ (*/ Eccles. 2., 17.) Pravé pak mysli upokojení, doptav se ho
potom, vyhlásil, že v tom jest, aby člověk světa tím, čím jest, býti nechaje, samého sobě
Pána Boha hleděl, jeho se bál a přikázaní jeho ostříhal. Nebo (prý) „na tom jediném
všecko záleží.“ (Eccles. 12., 13.) Podobně vyšetřil David, že nejšťastnější jest člověk,
kterýž svět z očí a mysli pustě, Boha se jen drží a jej za věčný podíl svůj maje, s nim
v srdci svém přebývá. (Žalm 73.)
Viz též str. 7-8.
Vysvětlivka: */ zkratka pro Ecclesiastes = bibl. knihu Kazatel
1
Hlavní témata jednání odboru duchovní výchovy v lednu 2016:
- diskuse o nízké účasti v soutěži Stezka
- Odbor duchovní výchovy připravuje své
písmáků 2015 a opatřeních , zvl. lepší
vlastní teambuildingové setkání
propagaci, biblické knihy na r. 2016
- Liliový kříž - úprava dle ohlasů z ankety
- příprava dubnové části 4kurzu v r. 2016
a připomínek ÚDR Církve Římskokatol.
_______________________________________________________________________________________
JIŘÍ, VÍŠ, ŽE…
(aneb zajímavosti kolem nás)
3. část nové řady vyprávění
F. J. Stropek – Bobr
…teprve s vydáváním knih Karla Maye se vytvářel ve střední Evropě obraz Indiánů s peřím
na hlavě, jak se zdobili prérijní Indiáni? Tak
také vypodobnil svého románového hrdinu
Vinnetoua Karel May, který sám v Americe
nikdy nebyl (navštívil ji krátce až daleko
později) a jeho také zfilmované románové děje
a osoby byly ryzí fantazií. Vliv jeho románů byl
však u čtenářů tak velký, že zcela zastínil zprávy o Indiánech od cestovatelů, kteří se s Indiány
skutečně setkali, jako např. náš Alberto Vojtěch Frič, jehož knihy mají velkou literární
hodnotu, protože líčí život Indiánů v nezkreslené podobě, plný nepohodlí, tvrdého života i s neodmyslitelným hladem a strádáním.
V Severní Americe Indiáni proti evropským
přistěhovalcům sice bojovali, přesto však je jimi
život prérijních Indiánů silně ovlivněn. Například koně, které do příchodu Evropanů Indiáni
neznali, podobně jako zbraně, nože, kotle, korálky apod., které od bílých přistěhovalců postupně získávali. Britští kolonisté na Severu
Ameriky sice nechávali Indiány žít podle jejich
tradic, ale přicházející celé rodiny byly odhodlané zabírat a obdělávat půdu, a proto vytlačovaly Indiány buď násilím, nebo uzavíráním
různých smluv z jejich teritorií do stále nehostinnějších oblastí, čímž vznikaly první rezervace.
V knihách Karla Maye je mnoho nesmyslů.
Třeba že indiánský stopař se neslyšně plíží
v krajině, na opasku má nůž, tomahavk a na
krku váček s medicínou. Taková výzbroj není
pravděpodobná a váček s medicínou prérijní
Indiáni nenosili, ten patří ke kmenům v oblasti
Velkých jezer. Navíc je váček z celé kůže vydry
nebo ptáka a není v něm medicína, ale posvátné
věci. Nesprávné jsou také názvy indiánských
kmenů i jejich pohyb po území. Medvěd grizzly
se při útoku nikdy nestaví na zadní tlapy atd.
Dalším mýtem kolem indiánských dětí, který
je uváděn i v některých cestopisech z 19. stol. je,
že nepláčou, protože jsou tak láskyplně vychovávány. Konkrétně jde o Siouxy. Jaká je
však skutečnost? Matka nechávala dítě poprvé
a naposled vyplakat hned po narození. Pak už
dítěti, kdykoli začalo plakat, stiskla prsty nosík,
takže se začalo dusit, a tak si vypěstovalo reflex,
který mu zabraňoval plakat a prozradit rodinu v případě nebezpečí.
Připomeňme si alespoň stručně některé indiánské kmeny:
Apačové je společný název pro několik kulturně
spřízněných národností indiánských obyvatel
Severní Ameriky. Dělí se na několik skupin –
Západní Apače, Navahy, Apače z planin.
Apačové se stali díky Karlu Mayovi a jeho
Vinnetouovi jakýmsi synonymem obyvatel
Ameriky. Čerokézové – byli oproti jiným
Indiánům kulturně velmi vyspělí, používali i
vlastní písmo. V květnu 1838 byli násilím
vyháněni do rezervace, při čemž na této „Cestě
slz“ zahynulo přes 17 tisíc Čerokézů. Dnes jsou
nejpočetnějším indiánským národem na území
USA.
2
Huroni sídlili u Huronského jezera, na dnešním
území Ontario v Kanadě. Živili se lovem zvěře a
ryb i zemědělstvím. Téměř je vyhubily bílými
zavlečené neštovice. Irokézové byli velkými
rivaly Huronů. Původních šest kmenů obývalo
celou severní část dnešní Ameriky. Nyní se
jejich počet odhaduje na 35 tisíc a sídlí na jihu
Kanady a severu USA. Komančové, zvaní
Vládci jižních plání, původně obývali velké
území zahrnující Texas, Nové Mexiko, Oklahomu a Kansas. Byli to sběrači a kočovníci,
obydlím jim byla tee-pee. Ačkoli patřili mezi
primitivnější kmeny, v současnosti jsou naopak
na kulturní výši. Žijí převážně v Oklahomě
v počtu asi 14 700.
Indiáni se s vytlačováním ze svých teritorií
nikdy nesmířili, proto docházelo během kolonizace k četným srážkám s kolonisty a s armádou, která přistěhovalecké osady chránila, a
proto budovala po celé zemi vojenské pevnůstky. Později však došlo i na velká střetnutí
Indiánů s vojáky. V roce 1890 se po sčítání lidu
prokázalo, že na celém území během jednoho
uplynulého století už neexistují oblasti, které by
bílí osadníci neobydleli.
žijící Indiáni už tou dobou náleželi do historie.
V polovině 80tých let 19. století žily zbytky
Indiánů v 187 rezervacích a jejich počet klesl
na 243 000!!! Naproti tomu se Úřad pro
indiánské záležitosti rozrostl na byrokratický
aparát s téměř 3 tisíci zaměstnanci, jelikož se
úřad stal vhodnou trafikou pro nejneschopnější
úředníky, kteří se místo pečování o Indiány
obohacovali na jejich úkor, a to podvody se zásobováním jídlem, oblečením, kradením dobytka atd. Indiáni na novou situaci reagovali rozličně. Někteří, jako medicinman Sedící býk, se
zatvrzele odmítali přizpůsobit. Jiní si uvědomovali, že odpor nic nevyřeší, např. velký
bojovník a obávaný válečník posledních indiánských válek náčelník Gall. Tento obr, jemuž
v bitvě u Little Big Hormu r. 1876 zabili kavaleristé dvě ženy a několik dětí, dožíval v rezervaci Standing Rock Agency jako křesťan, zemědělec a snažil se ovlivňovat ostatní Indiány.
Na začátku 20. století se vláda USA rozhodla
zrušit rezervace, což začalo v Bílé zemi (White
Earth) u indiánského kmene Odžibvejů. Každý
Indián dostal kus půdy, aby byl za něj odpovědný a naučil se na něm hospodařit. Jak
tento záměr dopadl? Některým Indiánům pozemek propadl pro nezaplacené daně, jiní ho prodali. Když se rodina rozrostla a přidělený
pozemek již na obživu nestačil, na větší neměli
nárok. Než se experiment zastavil, zbýval Indiánům jen zlomek původních pozemků. Nezbylo
než rezervaci obnovit a postupně vykupovat
půdu zpět. Přednost byla dávána místům posvátným, pohřebištím a těm, kde roste divoká
rýže, kterou Odžibvejové používají k obživě.
V současné době pobývá v rezervacích již
třetí i čtvrtá generace Indiánů, která žije
převážně ze státní podpory, bez perspektiv a
možnosti uplatnění v životě. Neblahý začátek
jejich života byl dán už při zakládání rezervací.
Indiáni byli vytlačeni do oblastí s nehostinným
prostřením, s půdou, o kterou už nikdo z bílých
kolonistů nestál. Šlo o místa daleko od všech
zdrojů, kde se navíc ničemu nedaří. Indiáni
těžko získávají vzdělání a zaměstná je málokdo.
Řešení této situace? Nikdo ho zatím nezná.
Zcela jinak se vyvíjela situace v Jižní Americe,
kam přicházeli především Španělé, ale to je již
jiná kapitola…
= pokračování příště =
Na území od Mississippi po Pacifický oceán
tehdy
již žilo 17 milionů lidí, kteří ji
„osvobodili z divočiny a dovedli do služby
člověku“, jak uváděla zpráva. Kam se poděli
původní obyvatelé Severní Ameriky? Svobodně
3
DEN
ZAMYŠLENÍ
2016
Odbor duchovní výchovy Junáka a oldskautky a oldskauti z Prahy
zvou sestry i bratry na pražské setkání
v sobotu dne 20. února.
Od 7:30 hod bude sloužena v kostele sv. Ignáce mše za Aničku Švecovou,
od 9:00 hod v učebně Ignáce Raaba ve dvoře Jezuitské rezidence
(vchod u věže kostela sv. Ignáce z Ječné ulice)
se bude konat beseda s vzpomínáním
na Lady B. P. i na Zakladatele skautingu B.P.,
Setkání bude spojeno s pohoštěním z vlastních zdrojů.
Předpokládané ukončení je ve 13:00 hodin.
Organizační podporu poskytuje oldskautský klub „JEČNÁ“
pražského střediska MAJÁK.
Dr. František hrabě Lützow a Sir Robert Baden-Powell of Gilwell
(pohádka nebo skutečnost? – dokončení studie br. Jiřího Čejky, ŘSV z minulého čísla)
Velen Fanderlik píše o Komenského ideálech ve skautingu a B-P
Velen Fanderlík v roce 1971 publikoval článek, který nazval „Ideály Komenského ve skautské
výchově“, který vyšel v pracovní učebnici Čs. dálkové školy „Má vlast“ v západním Německu. Materiál
tehdy redigoval dr. Josef Kratochvíl, známý i mezi skauty jako „J. K. Baby“ /Kanadské listy 28 (3-4) 6
(2004)/. Vyšel jsem z tohoto Velenova textu a napsal jsem článek „Jan Amos Komenský a skautské hnutí
očima Velena Fanderlika“, který byl publikován v časopise „Na dobré stopě“ (č. 157/2007 a 158/2007),
na webové stránce http://www.kpv-praha15.wz.cz/kpv_SOVF_clanek28.htm , a jako CD v souborech
„Skautský oddíl Velena Fanderlika – svědomí českého skautingu“ (str. 107-114/2009) a „Skauting – můj
život a poslání“ (str. 62-70/2011). Také tyto dva soubory jsou zavěšeny na uvedené webové stránce. Ve
své úvaze jsem vycházel především z článku Velena Fanderlika, z publikovaných textů Sekulových a ze
své korespondence se Sekulou. Odkazuji proto na tento na internetu na uvedené webové stránce
dostupný článek.
Zamyslíme-li se hlouběji nad obsahem Fanderlikova článku se zřetelem na Komenského
„pedagogické“ texty a Baden-Powellem vypracovanou výchovnou metodu, najdeme v dílech těchto
dvou osobností mnoho společného. Fanderlik píše, že Lady Baden-Powellová říká „B-P postavil svoji
výchovnou metodu na základě tradice, kterou uznával a které si vážil, ale stejně dovedl ocenit moderní
myšlenky a pokrok“. Velen Fanderlik k tomu dodává „a v tomto spojení tradice s moderními metodami je
podobnost mezi skautingem a mezi snahami Komenského. Komenský také buduje svoji výchovu na
podkladě mravních a náboženských zásad minulosti, které uznával za správné a stále platné, ale nebál se
užít moderních metod na svoji dobu a jakýchkoliv prostředků, které mu věda poskytovala ke své výchovné
metodě. Komenský byl v první řadě učitel, organizátor školní výchovy, kdežto Baden-Powell hledal
doplnění této výchovy, která zanedbávala mnohé stránky lidské bytosti. Oba však vychovávali celého
člověka, jak jeho tělo, tak duši, to jest jeho rozumové i citové vlohy, schopnosti a sklony, a jeho smysly“.
Komenský, B-P, ETS, Lützow a Wells
Obsahová blízkost a téměř shoda Komenského a B-P pojetí výchovy je až překvapivá a
rozhodně nutí k zamyšlení. I když je možné, že obě výchovné metody, které vznikly v dlouhém
časovém odstupu a zcela nezávisle na sobě, aniž B-P o Komenského pedagogických metodách cokoliv
věděl, nelze vyloučit, že skutečnost byla zcela jiná. Svou důležitou roli v tom právě mohl sehrát
anglický přítel obou, B-P i Lützowa, spisovatel Herbert George Wells. H. G. Wells seznámil svého
přítele B-P se svým přítelem Františkem hrabětem Lützowem i s dílem Jana Amose Komenského
v Lützowově anglickém překladu. Konec konců, proč by něco takového nebylo možné.
Na internetu lze ovšem nalézt pečlivé srovnávací studie základů skautingu, jak je formuloval B-P, a přínosu E. T. Setona ke skautingu a z nich snadno odvodit, co všechno B-P od Setona
4
převzal, aniž by se o něm ve svém základním spise „Scouting for Boys“ zmínil a poděkoval (např.
„The true origins of the Boy Scouts: Scout history, the origins of the scout movement“,
www.netpages.free-online.co.uk/sha/origins.htm - Skutečné počátky skautů: Skautská historie,
počátky skautského hnutí; Scott D. S. „Did Baden-Powell plagiarize Ernest Thompson Seton?“,
www.scoutguidehistoricalsociety.com/setonfeud.htm – Byl B-P plagiátorem Ernesta Thompsona
Setona?). V té souvislosti je třeba zmínit, že v roce 1911vyšla kniha „Boy Scouts of America Official
Handbook“ by Ernest Thompson Seton and Lieut. General, Sir Robert S.S. Baden Powell K.C.B. Není
pochyb o tom, že pojetí a podstata skautingu bylo u B-P a ETS odlišné. B-P byl voják, ETS spisovatel a
znalec přírody. Ve mně dostupných encyklopediích se obvykle uvádí, že B-P byl zakladatelem
skautského hnutí, zatímco ETS zakladatelem woodcrafterského hnutí.
Sekula pokračuje o Lützowovi, Wellsovi a B-P
Sekula ve svém dopise z 15.12. 1998 píše mimo jiné „Lützowa, myslím si, nelze vnímat jako
přímého spolutvůrce hnutí. Ani by na to neměl čas. Lützow šířil bohemika ochotně a vášnivě, ať byl
recipientem kdokoli. K B-P ho nasměroval Wells. Není jisté, co je sblížilo, zda zájem o českou literaturu,
nebo zájem o dostihové koně“. V nedatovaném dopise od Sekuly lze nalézt jeho slova „Wells věděl, co
potřebuje B-P a jeho skauting. Ovládal Lützowovy anglické překlady, věděl o Chelčického esejích o
nenásilí a o Komenského díle z oblasti pedagogiky. Obojí nebyla schopna tehdy poskytnout Anglie“.
Sekula ve svém dopise pokračuje „Anglická neotřesitelná, až rituální nadřazenost dospělého člověka nad
dítětem, učitele nad žákem, vychovatele nad chovancem, charakterizovala Anglii více než cokoliv jiného.
Je jí plná literatura i drama té doby. Konflikt reality a rodícího se ideálu harmonie a nenásilí nebylo
možno eliminovat konvenčními prostředky. Bylo nutno oddělit tyto dvě složky. B-P hledal oprávnění
k tomu revolučnímu kroku. Poskytl mu je Lützow“.
A ejhle! Narodil se skauting, mohutné světové skautské hnutí, které před několika roky
vstoupilo do druhého století své existence a svého úspěšného výchovného působení ku prospěchu
mládeže, národů a veškerého lidstva.
Závěrem
Mohl bych nyní říci, že zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ve skutečnosti tomu tak není. I když
Sekulovy úvahy v naší skautské literatuře zatím nenašly větší odezvu, lze považovat za velmi
pravděpodobné, že anglické překlady Komenského díla a nejen jeho, jak je anglické veřejnosti
předkládal František hrabě Lützow a jak s nimi seznámil H. G. Wells zakladatele světového
skautského hnutí B-P, svým obsahem přispěly a obohatily svou pedagogickou kvalitou skauting.
Snad i proslulý znalec přírody Ernest Thompson Seton, který v době, kdy již trvale žil v Kanadě či
Americe, často pobýval a studoval v anglických vědeckých knihovnách, a významná lékařka a
pedagožka dr. Maria Montessoriová měli příležitost Komenského pedagogické spisy v Lützowově
anglickém překladu poznat? Samozřejmě, toto už je spíše jen spekulace. Ale není či nebylo by zač se
stydět. Naopak náš skauting by mohl být proto na hraběte Lützowa a jeho překlady Komenského díla
do angličtiny hrdý.
Konec konců, ve světové i naší skautské literatuře často připomínáme dávné předchůdce skautingu
pouze spekulativně (např. François Rabelais či Jean Jacques Rousseau a další – Pestalozzi, Spencer,
Ruskin, Thoreau, Emerson, jak o nich také píše Mirko Vosátka – Grizzly ve svém „Skautském roku
v přírodě i v klubovně“ (1946)). Ve skutečnosti jen odvozujeme z obsahu a výstupů jejich díla, že mohli
mít vliv a působit na zakladatele skautingu, aniž tušíme, že některé z nich třeba právě B-P vůbec znal,
zatímco v Mazúchově knize nacházíme údaje, které svědčí o tom, že B-P a Lützow se znali a B-P měl
tak příležitost poznat Lützowovy anglické překlady Komenského.
A že k tomu přispěl H. G. Wells, jak o tom píše Sekula. Wells měl velmi vřelý vztah k českému národu
a Tomáši G. Masarykovi. Snad můžeme trochu v nadsázce říci, že Masaryk, Wells a Lützow byli
„jedné krve“. Je jen velká škoda, že světový skauting pedagogické dílo Komenského nezná a dodnes se
k němu nehlásí. V zahraniční skautské literatuře jsem zatím o Komenském nenašel ani slovo. Sekulovo
vysvětlení důvodů a příčin této skutečnosti jsem uvedl výše.
5
Ale ukažte mi v naší skautské literatuře zmínku o dr. Marii Montessoriové a jejímu „learning by doing
– učení činností“, ne nepodobném metodě B-P, které rovněž vyplývá z Komenského, a o kterém, a
možná nejen o něm, spolu B-P a Montessoriová svého času korespondovali, jak se lze přesvědčit
studiem příslušných pramenů na internetu. Pedagogické metody Montessoriové jsou v současné době
úspěšně uplatňovány i ve výchově naší mládeže (také u nás v Roudnici nad Labem). Obávám se, že
snad ani v souvislosti s ní není možný vliv Komenského na její pedagogické metody zmiňován.
A je tu i Bernard Bolzano, další v těchto souvislostech pozoruhodná osobnost, v jehož přednáškách
zaměřených na výchovu a vzdělávání mladé generace, lze také nalézt zásady blízké základním
principům skautingu. I ten v těchto souvislostech nebyl nikdy vzpomínán a v naší skautské literatuře je
snad jen jednou po třetí obnově našeho skautského hnutí zmíněn (Skauting 34 (5) 20 (1996) – převzato
z Pavlíková M., Bolzanovo působení na pražské univerzitě, Zprávy Archivu Univerzity Karlovy 3, 5-31,
Univerzita Karlova 1980)? V článku se uvádí, že „podle obecné koncepce dělí Bolzano povinnosti
akademiků do tří skupin: Povinnosti k Bohu – povinnosti k sobě samému – povinnosti k jiným. Neozývají
se vám základní myšlenkové sloupy skautského systému?“
Bohemista dr. František hrabě Lützow svým způsobem připravoval půdu Tomáši Garriguovi
Masarykovi pro vznik samostatného státu. To byl důvod, proč byl tolik nenáviděn rakousko-uherskou
monarchií. Bohužel, vzniku Československé republiky se nedožil. I jeho pohřeb byl „ostře sledován“ a
jako veřejný zakázán. Teprve po pádu monarchie se hraběti Lützowovi dostalo posmrtného uznání.
Dnes spíše patří mezi zapomenuté či polozapomenuté osobnosti, které ve skutečnosti ať již přímo či
nepřímo svým způsobem přispěly ke vzniku samostatného Československa. Proto skaut, vysokoškolský
profesor a rektor Univerzity Karlovy Radim Palouš volal po tom, aby „mlčení kolem hraběte Lützowa
bylo prolomeno“. Pro nás jsou život a dílo dr. Františka hraběte Lützowa , pána na Žampachu, o to
významnější, že hrabě Lützow svými překlady díla Komenského do angličtiny a jejich představením
B-P pomohl zakladateli obohatit světové skautské hnutí dodnes platnými výchovnými metodami. A
právě bratr Jaromír Bečka – Sekula českým skautům a naší společnosti tuto skutečnost připomenul a
za to mu patří náš dík. V Kapitánské poště 3-4/96 na závěr článku „Hledání východiska“ píše Sekula
„Na skautské badatele čeká úmorná, mravenčí práce a nesmírné množství času stráveného v archivech.
Tam jsou odpovědi na naše nejistoty a také důvod k hrdosti na český přínos do světového skautského
hnutí“.
Bratru Jaromíru Bečkovi – Sekulovi děkuji za poskytnutí cenných podkladů a naši vzájemnou
korespondenci na téma „Lützow“. Bratru ing. Zdeňkovi Navrátilovi, ŘSV, děkuji za zájem o tento článek
a za smysluplné připomínky, které zkvalitnily jeho obsah.
Roudnice nad Labem, listopad 2015
Jiří Čejka – Péguy, ŘSV
Dobové foto
odhalení pomníku
s
nápisem:
„POSTAVENO
PÉČÍ OBČANŮ
KUNVALDSKÝCH
1910“
6
J. A. Komenský: Labyrint světa a ráj srdce
KAPITOLA L.
POUTNÍK KŘESŤANY PODLE STAVU PROHLÉDÁ
To až potud veřejné všech křesťanů pravých případnosti vypravoval sem; spatře pak já mezi nimi
rovně jako v světě rozdílná povolání, žádostiv sem byl, jak kteří stupně svého ostříhají, také se
podívati. I nalezl sem ušlechtilý opět při všem řád, až milo, ale toho již obšírně vyčítati nechci, krátce
toliko něco dotknu.
2. Manželství jejich viděl sem, že se od panictví nemnoho dělí; proto že při nich jak v žádostech, tak
v pečování zřízenost jest. Místo oněch ocelivých pout viděl sem tuto zlaté zápony, místo trhání se od
sebe potěšené těl i srdcí spojení. Pakli co nezvolností toho jejich stavu se přidrželo, vynahražovalo se to
království božího skrze to rozmnožováním.
3. Komu se z nich nad jinými seděti a vrchností slouti dostávalo, tak se k svěřeným sobě poddaným
svým choval, jak rodičů vlastně k dítkám obyčej jest, i láskou i péčí, načež dívati se milo bylo. A viděl
sem, jak mnozí z takové vrchnosti, ruce spínajíc, Boha chválili. Zase pak, kdo pod moc jinému
přináležel, tak se hleděl říditi, aby nejen slovem, ale skutkem poddaný byl; Boha tím ctě, aby kohož
mu představil, buď on jakých buď povah, všelikou k němu uctivost a šetrnost slovy i skutky i
myšlením pronášel.
4. Když sem mezi nimi dále chodil, spatřil sem nemálo lidí učených, kteříž proti obyčeji světa jak který
daleko jiné uměním, tak daleko pokorou předcházel, a byli sama vlídnost a přívětivost. S jedním mi se
mluviti dostalo, o němž bylo smyšlení, že nic není ve všech uměních lidských, což by před ním ukryto
bylo, on však jako nejsprostnější tak se stavěl, nad hloupostí a neumělostí svou tytýž vzdychaje. Umění
jazyků u nich v malé jest vážnosti, jestliže umění moudrosti k tomu nepřistoupí. Nebo prý jazykové
moudrosti nedávají, než k tomu toliko jsou, abychom s jinými obyvateli okršlku zemského, buď
živými, neb mrtvými, rozmlouvati mohli. A protož ne kdo mnoha jazyky mluviti, než kdo užitečné věci
mluviti umí, že učený jest. Užitečné pak věci nazývají všecky skutky boží, k jichž poznání artes že
napomáhají něco, ale však známosti té pravá studnice že jsou svatá Písma; a učitel Duch svatý; cíl pak
všeho Kristus, ten ukřižovaný. Protož všickni tito, viděl sem, že vším uměním svým k Kristu jako
k centrum směřovali. Pakli co k Kristu překážkou býti viděli, všecko, byť i nejvtipnější bylo,
opomítali. Knihy lidské, viděl sem, že čtou všelijaké podlé příčin, ale vybranějších toliko pilně hledí,
všudy šetříc, aby lidské řečňování za lidské měli. Sami knihy také píší, ale ne pro roztřásání jména
svého, než když naději mají, že něčím užitečně s bližními se zděliti, obecnému dobrému v něčem
napomoci, zlému uhájiti moci budou.
5. Kněží a kazatelů viděl sem tu jistý počet podlé potřeby církve; vše v habitu prostičkém, obyčejů
krotkých a přívětivých jak mezi sebou, tak vůbec k jiným. Času více s Bohem než lidmi trávili,
modlitbami, čtením a přemyšlováním. Co mimo to času jest, ten na vyučování, jiných buď
v shromáždění vůbec, aneb v soukromnosti obzvláštně vynakládají. Jistili mi to posluchači a sám sem
zkusil, že se kázání jejich nikdá bez vnitřního pohnutí srdce a svědomí neslýchá, protože z úst jejich
pronikavá moc božských výmluvností plyne. I plésání sem při poslouchajících, i slzy spatřil, když se
aneb o milosrdenství božím, aneb o lidské nevděčnosti mluvilo, tak se to od nich opravdově, živě a
vroucně koná. Za haňbu by sobě kladli něčemu jiné učiti, čehož by prvé sami na sobě příkladu
neukazovali. Takže i když mlčí, čemu se z nich učiti jest. Přistoupil sem pak obzvláštně k jednomu
z nich, promluviti chtěje, kterýž byl muž počestných šedin a z jehož tváře božského hned cosi se
stkvělo. Když se mnou mluvil, řeč jeho přívětivé jakési přísnosti plná byla a všelijak patrné bylo, že
boží legát jest, tak nic světem nepáchl. Když sem ho obyčejem naším tituli ctíti chtěl, nedal, nazývaje to
fraškami světa. Jemu titule a cti dosti že jest, jestliže jej služebníkem božím, a líbí-li mi se otcem svým,
nazovu. Když mi požehnání dával, nevím jakou pochotnost a v srdci rozvínající se radost sem cítil, a
porozuměl sem v pravdě, že pravá theologia mocnějšího a pronikavějšího cosi jest, nežli jakž se toho
vůbec zakouší. A zapýřil sem se, vzpomena tu na některých našich kněží nadutost, pýchu, lakomství,
společné různice, nepřízně a nenávisti, ožralství a sumou tělesnost, jejichž slova a skutkové tak daleko
7
od sebe stojí, že jen z žertu o ctnostech a křesťanském životu zdají se mluviti. Mně se, ať pravdu
vyznám, tito líbili, muži vroucího ducha, krotkého těla, milovníci nebeských věcí, nedbalci zemských,
bedliví nad stádem, zapominatedlní nad sebou, střízliví vínem, opojení duchem, skrovní v řečech, hojní
v skutcích; a z nichž každý přední v práci, poslední v chloubě býti se snažoval, sumou skutky, slovy i
myšleními všechněch duchovní vzdělání obmýšlející.
_______________________________________________________________________________________
Fotografie z jižní Moravy – br. Zdeněk Navrátil - Fetišek
_______________________________________________________________________________________
Modlitba sv. Ignáce z Loyoly
Suscipe, Domine
Od tebe jsem to přijal
a tobě to vracím,
nalož s tím zcela podle své vůle.
Vezmi si, Pane, a přijmi
celou mou svobodu,
mou paměť,
můj rozum
a mou vůli,
všechno, co mám a co vlastním.
Dej mi jen svou milost a lásku,
o to prosím a víc nežádám.
8
STEZKA
PÍSMÁKŮ
2016
má vybrány biblické knihy:
Kategorie „N” (ve věku do 9 let včetně)
evangelium Matoušovo a
kniha žalmů - č. 101 až 150
Kategorie „M” (ve věku od 10 do 12 let včetně)
evangelium Matoušovo,
kniha žalmů - č. 101 až 150 a kniha Leviticus
Kategorie „S” (ve věku od 13 do 17 let včetně)
všechna evangelia,
kniha žalmů - č. 101 až 150, kniha Leviticus
a Zjevení sv. Jana
Kategorie „P” (ve věku od 18 let výše)
všechna evangelia,
kniha žalmů - č. 101 až 150, kniha Leviticus
a Zjevení sv. Jana
Soutěž zachovává dřívější soutěžení pomocí písemných testů,
avšak zároveň zavádí také alternativní způsob metodou „e-learning”.
Bližší informace přinesou Pravidla 2016,
která budou otištěna v březnovém čísle Na dobré stopě.
Pro úroveň „Stezka písmáků plus“ tj. pro starší mládež resp. účastníky, kteří chtějí
do soutěže poslat svoji esej anebo exegezi, platí zadání a vzory, uvedené na webu:
http://krizovatka.skaut.cz/clanky-na-webu/1510-duchovni .
Celá historie znalostní soutěže viz:
http://www.pathfinder.cz/akce/stezka-pismaku/ .
Klub Pathfinder, z.s.
9
Charakteristiky semináře ELŠ 2016
Hlavní část semináře, který se konal jako obvykle v Praze – Kobylisích
u Salesiánů, proběhla ve dnech 9. a 10. 1. 2016.
V roce 2016 bylo registrováno více než 370 účastníků.
Jednotlivé přednášky budou během 1. pololetí
(po příp. autorizaci přednášejících) vyvěšeny na webu:
http://els.skauting.cz/knihovna/ .
Špičková byla i paleta přednášejících:
Účastníci se s velkým užitkem setkávali opět
„v kuloárech“, řada z nich až po roce či později,
protože je nesvedla dohromady jiná akce Junáka.
Ekumenická lesní škola, která slaví 70 let své služby
skautingu, presentovala v pátek v předvečer hlavního
bloku svoje aktivity, které lze souhrnně nalézt na
webu: http://els.skauting.cz/ .
Přihlášky na ELŠ pro rok 2016 jsou
ke stažení na webu:
http://els.skauting.cz/prihlas-se/ .
Redakce měsíčníku Na dobré stopě vybírala předplatné – je velice vděčná všem, kdo
přispěli, a to jak ve výši řádného předplatného tak i všem, kdo mohli
přispět vyšším, „sponzorským“ předplatným.
10
Petr Fr. Hájek – Balú: DROBNIČKY
http://els.skauting.cz/wp-content/uploads/2012/05/Hajek_Petr-Balu-Drobnicky.pdf
Výňatek.
Dobrý skutek jako cíl i prostředek výchovy
… Kdybych chtěl nějak pojmenovat váhání nováčka, pak by se asi nejlépe
hodilo slovo bezradnost. On opravdu
potřebuje radu, aby poznal a poznával, co dobré je a co dobré není.
Nemůžeme vyzývat k dobrým skutkům,
do-kud nepoznal dobro a nerozeznává
je od zla. Je společným úkolem našich
výchovných jednotek vytvořit takové
prostředí, aby každý příchozí byl jím
nesen a brzy ono rozeznání přestalo
být problémem.
Jde tu především o přímé a vedle něho
i zprostředkované poznání. To přímé
znamená vytvořit láskyplné prostředí,
kde nově příchozímu jsou všichni
ochotni pomáhat a ti zkušenější, především vůdci, také naslouchat. Vzácná
příležitost pozorovat dobré vzájemné
vztahy je nejlepší a nejúčinnější
školou poznávání dobra a odmítání
zla. Právě proto musíme usilovat o
kamarádství mezi dětmi a přátelství
generací mezi vedoucími a vedenými.
Zprostředkované
poznání
vychází
z programů. Přimlouvám se, aby v nich
byly hojně zastoupeny motivace. V literatuře i praxi jsou rozpracovány
příběhy, legendy her i společné dobré
činy ve prospěch přírody i lidské
pospolitosti, připomínají se i postupy pro vytváření přátelských vazeb
uvnitř oddílů a není v silách tohoto
spisku znovu je rozebírat. Důležité
je ale přistupovat ke všemu tomuto
materiálu s vědomím, že mají učit
naše nejmenší v první fázi volit mezi
dobrým a špatným vždycky to dobré,
později potom volit mezi dobrým a
lepším.
Pro ujasnění postupů je asi na místě
uvést alespoň nějaké konkrétní příklady ze skautské praxe. Nechci se
dlouho zastavovat u příběhů. Všichni
víme, že u dětí před desátým rokem
věku jsou v největší oblibě a že
potom se stoupajícím věkem jejich obliba klesá. Neklesá ale jejich účinnost. Pohádkami počínaje, přes příběhy Karafiátových Broučků u svět-
lušek a Mauglího příběhy u vlčat
s připojením nejrůznějších místních
pověstí a tvůrčím ztvárněním různé
další literatury, jak je v herních
programech předkládáme, ukazují všechny jedním směrem: k vítězství dobra. Takové vítězství je ovšem vždycky provázeno překonáním překážek.
Promítnutí této skutečnosti do hry,
které dává příběh motivaci a někdy i
podstatnou část pravidel, činí hru
důležitou. Učí volit dobro. Ona to
ale umí každičká hra sama od sebe,
poněvadž to je její duchovní rozměr –
učit hráče dodržovat přesná pravidla.
Společné dobré činy tuto řadu završují. Neměly by chybět během roku a
měly by se stát pravidelnou součástí
každého tábora. Jsou školou dobrého
skutku a povzbuzují k následování
v osobním jednání.
S naznačenou druhou fází už to tak
jednoduché není. Už proto bych si ji
troufal vyžadovat jen u nejvyspělejších vlčat a světlušek někdy před
koncem jejich žluté stezky skautským
životem. Ty mladší a začínající bych
ponechal v klidu pozorovat. Co? No
přece rozeznávat různá řešení herních
a ve vztahu ke hře i životních situací. Nejlépe to asi ukážou příklady. První je rozhovorem, druhý
dramatikou.
Jistě máte ve zvyku nějak uzavírat
každou hru a každý prožitý táborový
den. Vhodnější než vůdcovský monolog
spojený s ponaučením, je zde dialog.
Působí přirozeněji, ale je náročnější
na vedení. V rozpravě je cenné, že
sami účastnící hry se pokoušejí o
hodnocení co bylo dobré, špatné, co
zaujalo a co ne. Kdo potom chce
dovršit hodnocení, může se vydat ještě cestou rozpravy o tom, co by se
dalo udělat jinak, lépe. Kde to jde,
můžeme se po rozpravě zvednout a hned
si navrhovaná řešení vyzkoušet.
Vzpomínám na jednu takovou příhodu.
Vlčata si povídala o odpolední sháňce
dříví na otop.
11
V soutěži o největší hromadu klestí
postupovala jedna šestka nejběžnějším
způsobem. Každý běhal mezi stromy a
zase zpět se svou náručkou na určené
místo. To Modrásci na to šli jinak.
Zkušenější šestník určil čtyři za
sběrače, sám pak nachystané drobné
hromádky vršil do větších a určení
běžci pak dříví odnášeli.
Zajímavě uvedl akéla rozpravu nad výsledkem snažení: „Odvedli jste dobrou
práci. Modrásci mají sice svou hromadu větší, ale Červení se zase více
napracovali.” Podle vlčáckého způsobu
hned následovala živá debata, kdo že
má větší zásluhy. Sami se navzájem
poučili, že modří užili lepší postup.
Když utichl ruch, šestky požádaly o
pokračování soutěže. Tentokrát obě
postupovaly objeveným lepším postupem. Kupodivu v časovém limitu byly i
obě hromady klestí stejné.
Řeknete si možná, že to není žádná
veliká věc, tím méně objev, že to
snad ani nemá co dělat s tématem
dobrého skutku. Jenže to je náš častý
vychovatelský omyl. My skutečně vychováváme vším: čtením, vyprávěním,
hraním i tou každodenní prací.
Široké motivační pole poskytují dramatiky. Čím jsou drobnější, tím jsou
účinnější. Cestou příběhu s otevřeným
koncem můžeme ukazovat ta dobrá,
lepší a možná i ještě lepší řešení.
Zkusme si uvést zase jeden příklad.
Na jedné schůzce, když zrovna řádily
chřipky sešla se jen hrstečka dosud
zdravých vlčat, jsme si povídali o
divadle jednoho herce. Pak jsme je i
hráli. Každý po svém se měl zhostit
jednoduchého
dramatického
postupu:
přišel do klubovny jako první a zjistil, že kamna jsou nevybraná, košík
na dřevo je prázdný a kolem zůstalo
rozházené smetí. Samozřejmě, že jsme
to měli i s potřebnými rekvizitami,
jen ta kamna už dobře hřála.
Každý „herec” si s rolí poradil jinak. Měli jsme tu aktéra, který si
zanadával a potom dal věci do pořádku. Jiný zapsal zjištěný nepořádek do
pořádkového sešitu, aby hned potom
sehrál rozčilení mauglího, který si
přečetl, že není všechno, jak má být.
Hned taky pátral po vinících.
Našel se i dobráček, který to všechno
uklidil a ještě do pořádkového sešitu
místo sebe napsal tu opravdovou, byť
lajdáckou službu, která nic neudělala. Ostatní varianty se pohybovaly
někde v rozmezí naznačených. Bylo pak
milé povídat si o těch výstupech a
řadit řešení od nejlepšího k nejhoršímu podle četných otázek. Začínalo se dvěma: „Co bylo dobře? Co
bylo špatně,” potom, „proč to tak
bylo?”
Můžete ale zkusit mnohem víc. Máte-li
zkušené herce, nabízí se divadélko
nebo pantomima na téma známého úsloví, že lépe je rozsvítit i maličkou
svíčičku, než nadávat na tmu okolo.
Když jsme si uvedli výňatek z myšlenek a rad br. Balúa, tak jsme si jistě
zároveň připomněli, že skauting je náplň života již od dětství...
K.
______________________________________________________________________________
Redakce se omlouvá, že až nyní opravila v tiráži níže nový název organizace, kde má svoji adresu:
______________________________________________________________________________
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů
* Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 80 výtisků *
* Adresa redakce: Junák – český skaut, z.s., Senovážné náměstí 24, 110 00 Praha 1. *
* Vedoucí ODV: Jiří Zajíc (e-mail: [email protected] , mobil: 723 963 939). *
* Výkonný redaktor: Vladislav Jech (mobil: 737 537 534; e-mail: [email protected] )
* Technické zázemí: Adéla Čapková (mobil: 603 592 895). *
* Předplatné pro rok 2015 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. *
* Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč. *
* Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. *
* Bez jazykové korekce. *
12