Eugène Leroy - Galerie Miro

Eugène Leroy
1910
Narodil se 8. srpna ve francouzském Tourcoingu
1931
Studium na École de Beaux-Arts, Lille a Paříž
1937
Galerie Montsalut, Lille (první samostatná výstava)
1946/47 Účast na výstavě Salon d’Automne, Paříž
1956
První účast na výstavě Salon de Mai, Paříž (až do roku 1968 každý rok)
1957
Získává cenu Prix Emile-Othon Friez
Muzeum v Dünkirchenu
1958
Stěhuje se do Wasquehalu nedaleko Lille
Musée des Beaux-Arts, Tourcoing
1965
Harvardská univerzita, Cambridge
1970
Účast na výstavě ve Wiener Secession
1971
Cesta do New Yorku a Washingtonu, silný dojem v něm zanechává dílo Marka Rothka
1974
Cesta do Leningradu a Moskvy, v moskevské Treťjakovské galerii ho inspiruje neobvyklé znázornění světla na příkladu
ikony sv. Alexia
1977
École des Beaux-Arts v Lille
1982
Retrospektiva, Museum van Hedendaagse Kunst, Gent
1983
První výstava v Galerii Werner, Kolín nad Rýnem, následovaly další v pravidelných intervalech; Galerie Ascan Crone, Hamburk, Galerie Hubert Winter, Vídeň, Galerie Springer, Berlín
1986
Účast na různých výstavách, např.: Europa/Amerika, Museum Ludwig, Kolín nad Rýnem; Ligne d’Horizon,
Van Abbemuseum, Eindhoven
1987
Cesta do Benátek
Musée d’Art Moderne, Villeneuve d’Ascq, v roce 1988 dále do muzea Van Abbemuseum, Eindhoven
1988
Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris
1989
Účast na různých výstavách, např.: Bilderstreit, Museum Ludwig v rýnských halách na Kolínském veletrhu,
Kolín nad Rýnem; Open Mind, Museum van Hedendaagse Kunst, Gent
1990
Musée de la Ville de Poitiers
1991
Účast na různých výstavách, např.: Bildlicht, Muzeum moderního umění v Muzeu 21. století, Vídeň; Eugène Leroy,
Eugène Dodeigne, Provinciaal Museum voor Moderne Kunst, Ostende; 21. Bienal Internacional de São Paulo,
São Paulo; Biennale d’Art Contemporain, Lyon
1992
Účast na různých výstavách, např.: documenta IX, Kassel; Le Portrait d’Art Contemporain, Musée d’Art Moderne
et d’Art Contemporain, Nice
1993
Účast na různých výstavách, např.: Copier Créer, Musée du Louvre, Paříž; Der zerbrochene Spiegel, Kunsthalle Wien
a Messepalast/Museumsquartier, Vídeň, a výstavní síně Deichtorhallen Hamburk; Haptisch. La Caresse de L’Oeil,
Musée de l’Abbaye Sainte-Croix, Les Sables d’Olonne
1994
Účast na různých výstavách, např.: Couplet III, Stedelijk Museum, Amsterodam
1995
Účast na různých výstavách, např.: Couplet 5: Dancing Girls, Stedelijk Museum, Amsterodam; 46. Biennale di Venezia,
Benátky; Fémininmasculin, Centre Georges Pompidou, Paříž
1996
Získává cenu Grand Prix Nationale de la Peinture 1996 (Francie)
Rozsáhlý výběr z tvorby jako putovní výstava Francií a Švýcarskem, ve Francii souběžně ve třech muzeích: Domaine
de Kerguéhennec, Centre d’Art Contemporain, Bignan; La Criée, Centre d‘Art Contemporain, Rennes, a Musée des
Beaux-Arts de Rennes (v roce 1997 dále do Basileje a Tourcoingu)
1997
New York Studio School; Kunsthalle Basel, pokračování putovní výstavy ukázek tvorby z francouzského Rennes, dále
Musée des Beaux-Arts, Tourcoing
1998
Secession. Das Jahrhundert der künstlerischen Freiheit, Secession, Vídeň; 1998/99 dále do muzea Helsinki City Art
Museum
Marina - Marina. Eugène Leroy, Marina Bourdoncle, Musée Départemental de l’Abbaye de Saint-Riquier
1999
The Power Plant, Contemporary Art Gallery v Harbourfront Center, Toronto, (v roce 2000 dále do Buffala), Musée
de Grenoble
Účast na různých výstavách, např.: Stille Wasser, Kunst Museum Thun; Monticelli/Leroy. Den uldne kunst,
Gl. Holtegaard, Holte
Cesta do Haagu na výstavu Rembrandtových autoportrétů
2000
Albright-Knox Art Gallery, Buffalo (NY) (pokračování z Toronta), Kunstverein für die Rheinlande und Westfalen,
Düsseldorf
Účast na různých výstavách, např.: Nature Contemporary Art and the Natural World, Contemporary Gallery,
Marywood University, Scranton (PA); Le Nu au XX. siècle, Fondation Maeght, Saint Paul
Umírá 10. května v severofrancouzském Wasquehalu
2001
2004
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Hommage à Eugène Leroy, Musée d’Art Moderne, Villeneuve d’Ascq
Eugène Leroy/Jaques Bonibus: une complicité la peinture années 50, Musée de Tourcoine, Francie
Eugène Leroy: Autoportrait, La Piscine-Musée d’Art et d‘Industrie André-Diligent
Works on Paper, Michael Werner Gallery, New York
Per Kirkeby. Kristall. Reflexionen, Beziehungen und Bezüge, Aargauer Kunsthaus, Aarau
Black and White: Drawings for Summer, Michael Werner Gallery, New York
Tekeningen, Benoot Gallery, Oostende
Auswahl, Galerie Michael Werner, Kolín nad Rýnem
Son of, Musée des Beaux-Arts de Tourcoing
Biënnale van de Schilderkunst, Museum Dhondt-Dhaenens, Deurle and Roger Raveelmuseum, Machelen-Zulte, Belgie
Pretty Ugly, Gavin Brown’s Enterprise & Maccerone, New York
Anatomie / les peaux du dessin – collection Florence et Daniel Guerlain, FRAC Picardie, Amiens
Raoul Dufy. Le Plaisir, Musèe d’Art Moderne Paříž
Magie der Farbe. Pastose Malerei, Farbkörper, Farbträume, Kunsthalle Dominikanerkirche, Osnabrück
Paintings by Eugéne Leroy and South Arabian alabaster sculptures, Michael Werner Gallery / The 21st Annual Art Show, New York
Ce qui demeure est le future. Collection moderne et contemporaine du Musée de Picardie, Maison De La Culture d’ Amiens
Slough. Curated by Steve DiBenedetto, David Nolan Gallery, New York
Ich weiß gar nicht was Kunst ist - Einblicke in eine private Sammlung,
MARTa Herford gGmbH, Herford
Dessins en grande largeur, Galerie de France, Paříž
Le corps dévoilé. Collections permanent/provisoire, MUba, Musée des Beaux-Arts Eugène Leroy de Tourcoing
Collector. Collections permanent/provisoire, MUba, Musée des Beaux-Arts Eugène Leroy de Tourcoing
Paysage mental. Le dessin sans dessein, MUba, Musée des Beaux-Arts Eugène Leroy de Tourcoing
Die Sammlung Mezzanin. Eine Auswahl, Kunstmuseum Liechtenstein, Vaduz
Atelier + Küche – Labore der Sinne, MARTa Herford, Herford
Biennial of Painting: The Image of Man, Museum Dhondt-Dhaenens, Museum Roger Raveelmuseum, Deurle, Belgie
Die Sammlung Michael Werner, Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, Paříž
Il faut être peintre pour faire des images, et ce sont les images qui font faire la peinture, mais c’est un secret, Galerie Bernd Kugler, Innsbruck
Georg Baselitz – Eugène Leroy. Narration and condensation, Musée des Beaux-Arts Eugène Leroy (MUba), Tourcoing
Obrazy a kresby, Galerie MIRO Praha, Česká republika
Eugène Leroy
1910 / Tourcoing / – 2000 / Wasquehal /
Každá kulturně vysoce vyvinutá země má kromě svých vyvolených uměleckých reprezentantů širší zázemí umělců, kteří teprve
vytváří to pravé umělecké podhoubí. Jedním z těchto umělců byl i Eugène Leroy, klidný, přemýšlivý muž, tvořící v pohraničním
městečku na průmyslovém severu Francie. Dnes se již ani nemluví o globalizaci, prý proto, že již byla dokonána. Ale jak se týká
člověka uzavřeného ve své dobrovolné klausuře? Nutně nás napadá pojem opačný pojmu globalizace – regionální. Ten výraz
mívá v Čechách pejorativní přídech, ale mohou se pod ním skrývat utajené cesty uměleckého vývoje, mohlo by se říci umělecké
endemity, s vlastními uměleckými objevy.
Jedna věc je lokalita, jinou záležitostí je čas. Významný umělec, Francouz, který se narodil roku 1910, by měl budovat svou
uměleckou kariéru v Paříži, měl by být součástí toho pozoruhodného kulturního konglomerátu, který si vysloužil označení
„Pařížská škola“. Ta by sice mohla obsáhnout Leroyovo umění, kdyby se ovšem Leroy Paříži nevyhýbal a kdyby se Paříž nevyhýbala
jemu. Je to možná zajímavý, ale ne ojedinělý úkaz – zatímco stovky mladých umělců z celé Evropy brali Paříž útokem, mnozí
francouzští umělci zůstali doma a pomáhali vytvářet novou uměleckou mapu Francie.
Leroy na začátku třicátých let studoval na École des Beaux-Arts v Lille i v Paříži. Zjistil však, že se musí vzdělávat sám. Ve svých
dvaceti šesti letech podnikl svou první cestu – do blízkého Holandska. Zde poznal Rembrandta, jeho práci s barvou i jeho
práci s barevnou pastou – barevnou hmotou. Podnikl i delší cesty, v roce 1956 do Španělska a Itálie. V době největších triumfů
abstraktní malby, je okouzlen freskami Masaccia. Ve Španělsku potom hledá v díle Goyi, Velasqueze a El Greca kořeny takzvané
expresivní malby. To je pro Leroye charakteristické. Přestože prožil téměř celé dvacáté století (narodil se roku 1910 a zemřel roku
2000), jeho inspirativní přesahy do minulosti již připomínají přístupy postmodernismu osmdesátých let.
Leroy nežil celý život vzdálen od centra - od Paříže, žil v centru jiném, v oblasti, která se kdysi označovala jako Nizozemí. Svého
času patřilo k Burgundsku a zásobovalo Evropu tím nejkvalitnějším, co v oblasti umění vznikalo. Za všechny stačí připomenout
bratry van Eyckovy, později P. P. Rubense, Rembrandta, van Gogha, vlámské expresionisty i jednoho z tvůrců amerického
abstraktního expresionismu Willema de Kooninga.
Leroy byl velmi vnímavý umělec, který se samozřejmě neuzavíral ve svém světě i jiným vlivům. Byl otevřený k mnoha podnětům,
především v práci s barvou. Jeho krédem mohlo být: „Barva je vše“. Dokázal analyzovat barevné nuance starých holandských
a vlámských krajinářů, tak odlišných od italských mistrů. Delikátně pěstěný smysl pro barvu se nakonec projeví i ve zdánlivě
protikladném expresionismu. Je to totiž stále táž práce s barvou, s kontrasty, s komplementárními barvami, ať již lomenými
či přímými. Onen tradiční vlámský expresionismus byl v Leroyově případu podněcován expresionismem německým i severským.
Ale teprve v osmdesátých letech, kdy se expresionismus především v Německu vrátil v nové podobě, bylo patřičně oceněno
i umění Eugèna Leroye. Přestože nesouvisí příliš s hnutím tehdejších neoexpresionistů, ale spíše s prací Giacomettiho nebo třeba
Soutina. Každopádně v osmdesátých letech získal uznání kritiků i předních umělců, například Georga Baselitze nebo Markuse
Lüpertze. Ne náhodou ve stejné době došli v Čechách uznání Jan Bauch i Josef Jíra. Od osmdesátých let také vzrostl zájem
o výstavy Eugèna Leroye v Evropě i v Americe. O tom svědčí množství výstav, kterými překročil začarovaný kruh svého regionu.
Leroyův expresionismus vycházel také z principů abstraktního expresionismu, abstrakce samé i hnutí, které se v Čechách
označuje jako informel. Barva je u Leroye zhmotnělá, stává se evidentně třírozměrnou, připomíná proměnné struktury krajiny,
tvořené pracující zemskou kůrou. Tato univerzální krajina obsahuje i lidský život, z nánosů barev vystupují jakoby z prachu
stvořené lidské bytosti, akty splývající i vynořující se. Barva je umělci materií, hmotou a vytváří reliéf nekonečných obrazů
malířského mikrokosmu. Zároveň změť plastické malby je strukturou nepřeberné škály barev v celkovém pojetí obrazu. Vztahy
mezi nánosy barev jsou malířovým velkým tvůrčím dobrodružstvím. Obraz jako celek je strukturován v barevných, plastických
rytmech, ale skrývá i reálné fyzické motivy, krajinu, figuru či akt. Akty zachycené kresbou jsou mnohem srozumitelnější, autorovi
stačilo prokreslovat okolí, figura zůstává neprokreslena uvnitř. To prozrazuje také něco o umělcově způsobu vnímání obrazu.
Nanášením barvy zachycuje a mění i okolí: vše souvisí se vším. Malíř s barvou pracoval vášnivě i opatrně – při nanášení barvy
nezůstávaly stopy po nástroji, štětci nebo špachtli. Nánosy barvy vytváří jakoby přirozené, přírodní útvary, vlny, kaskády, soutoky,
prolínání. Byl tvůrcem svého světa.
Leroy prožil téměř celé dvacáté století a bývá označován také proto jako malíř století. Jako příslušníka své generace ho musil
ovlivnit zájem o spodní proudy nevědomí, ale mnohem více filosofické hnutí existencialismu, které nacházelo v oblasti umění
konce čtyřicátých a až do šedesátých let velmi živou odezvu. Dokonce umění samo pomáhalo definovat a rozvíjet filosofické
představy. Lidským aktem se Leroy vrací k nejstaršímu i nejtradičnějšímu výtvarnému motivu a jeho ztvárněním do plastických,
mnohovýznamových struktur vyjadřuje základní otázku i hlavní téma výtvarného umění: „kdo jsme a kam kráčíme?“
Mgr. Petr Štěpán, historik umění