Týnecké listy

Týnecké
LISTY
Měsíčník obce Velký Týnec
•
24. ročník
•
Červen 2014
•
Cena 10 Kč,-
ČERVNOVÝ
ÚVODNÍK
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři,
když se zakoukáte pod červeň tohoto
měsíce, můžete někdy uvidět i červíčka.
Je možno se na něj i trochu zlobit, když se
rozhodl udělat si domeček v krásné třešni, kterou se chy-státe právě vložit do
úst. Je to tak trochu střet zájmů. Vám
i červíkům se prostě líbí velké červené
třešně. Když se na to však podíváte z jeho
úhlu, tak to prostě musí být nádhera.
Bydlet v třešni. Jeden drobný nedostatek to ale má. Třešeň nemá okna. Když
jsem si začal třešně prohlížet, tak jsem
zjistil, že ani dveře. Červivá třešeň není
nikde napíchnutá. Jak se tedy červíček
dostane dovnitř? Záhadu zavřeného pokoje by nám zajisté pomohl úspěšně vyřešit Sherlock Holmes, ale je teď velmi
zaneprázdněn sběrem bezového květu.
Tak vám slibuji, že hned po dopsání úvodníku půjdu zaťukat na okénko pana inženýra Roda, známého toť rostlinolékaře.
Ten určitě o životě červíků ví své. Třeba
bude vědět i to, jak se na nás dívají oni.
Na jedlíky třešní. Někdy i na polykače
pecek. Vzpomínám si, jak mi můj dědeček kdysi v mládí udělil dobrou radu,
když jsem i přes četné zákazy rodičů
spolkl svoji první pecku. Vyděšeně jsem
mu to oznámil a on mi se šibalským
úsměvem řekl. „To je dobrý. Co projde
skrz krk, skrz p… taky.“ A bylo po stresu.
Někdy mně trochu mrzí, že nejdou obdobně polknout i vyřčená slova. Mohlo by
to být na světě klidnější.
Třeba jako v tom rybníčku na Staré Vodě,
kterou skauti vracejí na mapu naší republiky. Seděli jsme s moji ženou na hrázi
a pozorovali čilý vodní život. V prosluněné hladině se tam vesele proháněli pulci.
Asi jediní potomci původních obyvatel
této vesnice. Jak je možné, že se z tak hbitých a roztomilých tvorečků stanou neohrabané a celkem ošklivé žáby? Třeba to
ale není poslední fáze vývoje těchto obojživelníků. V pohádkách se přece vypráví,
že když políbíte žábu, tak se z ní stane
princ nebo princezna. Musím to skautům
a skautkám poradit. Třeba ještě někdo
z nich dojde ke štěstí. Myslím, že určitě.
Pokud se dokážou dívat na svět bez
předsudků a s láskou. To by mohl být
recept na štěstí pro všechny. Líbejte žáby
a jezte třešně: Co také jiného dělat v červenci, že?
Stanislav Denk
Foto: archiv oddílu
Estetické gymnastky TJ Sokol Velký Týnec v Moskvě
5-6
Obecně závazné
vyhlášky o klidu
a spalování
13
Z kapsáře
vzpomínek
Marie
Kremláčkové
18
Rozhovor
s Michalem
Valouchem
2
Kronika obce, Starostovýma očima
KVĚTNOVÉ
KALENDÁRIUM
15. května
Den matek ve Vsisku
- Výbor pro sociální záležitosti ZO Velký Týnec
- Restaurace U Facků - 17.00 hodin
21. května
20. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec
- společenský dům - 16.30 hodin
22. května
36. zasedání mikroregionu Království
- Brodek u Přerova - 9.00 hodin
23. května
Noc kostelů
- kostel Nanebevzetí Panny Marie - 20.00 hodin
23. - 24. května
Volby do Evropského parlamentu
31. května
Kácení máje s dětským dnem
- Týnečáci - zámecká zahrada - 16.00 hodin
Prázdninové dvojčíslo
Týneckých listů
TÝNECKÉ LISTY
DALŠÍ UDÁLOSTI
Z důvodu extrémně nepříjemného deštivého, resp. studeného počasí byla
zrušena folklórní akce Sečeni lúke
2014, která se měla uskutečnit ve
dnech 16. a 17. května.
Od počátku měsíce jsme se společně
s Nadací Malý Noe organizačně chystali na den D, tedy na Den s Malým
Noem na Hradisku. Ten proběhl jen
částečně. Dopolední část narušil,
resp. odpolední koncerty znemožnil
vytrvalý déšť. Starosta obce a ředitel
nadace rozhodli o ukončení akce
v 11.30 hodin mj. na základě výstražné zprávy ČHMÚ, která varovala před
silnými bouřkami s průtržemi mračen.
Náhradní termín bude stanoven na
základě časových možností houslisty
Pavla Šporcla v měsíci září nebo říjnu.
V neděli 18. května proběhla ve Sportovní hale UP v Olomouci pohárová
soutěž ve skupinové estetické gymnastice. O jejím průběhu a výsledcích hovoří na jiném místě červnových
Týneckých listů trenérka Renáta
Vrbová.
Dne 19. května předal ing. Rašner starostovi obce závěrečnou zprávu o provedeném auditu hospodaření Obce
Velký Týnec za rok 2013 s výsledkem:
Bez závad.
Dne 26. května se starosta obce zúčastnil jednání Výboru pro rozvoj
Olomouckého kraje.
POČASÍ
Květnové počasí bylo velmi proměnlivé. Chvíli teplo, chvíli chlad. Sluníčko
střídal déšť. Zvláště o víkendech jsme
si rozmarů počasí užili až až! První
dekáda. Noc: 10, 10, 9, 7, 2, 4, 13, 8,
11, 10. Den: 22, 22, 7, 14, 16, 20, 17,
16, 21, 19. Druhá dekáda. Noc: 13, 8,
6, 8, 9, 9, 7, 10, 12, 13. Den: 10, 16, 17,
15, 13, 10, 9, 17, 22, 24. Třetí dekáda.
Noc: 13, 11, 13, 20, 20, 14, 20, 17, 18,
12, 10, 10. Den: 25, 27, 24, 25, 26, 24,
22, 24, 15, 20, 20. Tam, kde došlo k ra-
dikálnímu poklesu teploty, většinou
pršelo. I když odborníci říkají, že absenci zimní vláhy nelze dohnat a že se
naše země chystá na situaci extrémního sucha, snad měsíc květen přece
jen něco dohnal. Je to vidět i na bujně
rostoucích zemědělských plodinách,
na husté temně zelené trávě, na mokré
půdě. V porovnání s březnovým úhorem odpovídá květen, pokud se týká
vlhkosti, pranostice o studeném máji,
který přináší do stodol ráj.
vyjde
na začátku měsíce srpna
Již nyní nám do něj můžete zasílat své příspěvky...
Foto: J. Friesner
Bouřka nad Velkým Týncem
Stránku připravil Petr Hanuška
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585
Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585
Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585
Účetní obce - Radana Procházková ...............................585
Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585
Obecní policie Velký Týnec ............................................725
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
120
119
111
115
118
114
116
112
540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
TÝNECKÉ LISTY - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1,
IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIV., č. 6. Vyšlo v červnu 2014. Cena výtisku 10,- Kč.
Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: PhDr.
Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@
velkytynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem
redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
3
SLOVO STAROSTY
Uplynulý měsíc květen nebyl, pokud
se týká počasí, příliš stabilní. To se
jednak promítlo do našich venkovních
prací, jednak to negativně zasáhlo
konání kulturních akcí. Převážně
mokré klima alespoň částečně dohnalo prohřešky suché zimy. Pozitivní vliv
to mělo na rostoucí zemědělské plodiny (tak mohutnou řepku jsem už
dlouho neviděl), nakolik to ovlivnilo
hladinu spodních vod, nedokážu posoudit. Tráva se nejen zazelenala, ale
rostla do výše jako divá. Sotva jsme
skončili jedno kolo sečení obecních
pozemků, mohli jsme zahájit další.
Myslím, že jarní údržba cest a chodníků proběhla bez jakýchkoliv problémů. Navíc nám od poloviny měsíce
začal pomáhat i čisticí stroj, na který
obec získala dotaci v rámci Operačního programu životní prostředí ve
výši 1,8 milionu korun, přičemž 200
tisíc doplatila ze svého.
Foto: P. Hanuška
Nový čistící stroj
Do zdárného finiše doběhlo výběrové
řízení na Rekonstrukci a modernizaci Čistírny odpadních vod Velký
Týnec. Akci provede firma STRABAG,
a. s.. Celková hodnota díla dosahuje
výše něco přes 22 milionů korun. Dotace pak z toho činí 16 milionů korun,
zbytek doplácí obec ze svého měšce.
Zjednodušeně řečeno rekonstrukční
a modernizační práce zahrnují obnovu stavebních částí naší čistírny (zvláště jednotlivých nádrží na vodu), výměnu čisticí technologie a instalaci
kalové jednotky. Nejen estetickou, ale
praktickou funkci budou mít i nově
zpevněné příjezdové povrchy.
Složitou cestou výběru firmy prošla
také akce Revitalizace centra obce
Velký Týnec, na kterou obec získala
dotační prostředky z Regionálního
operačního programu Střední Morava. Jejich výše byla stanovena na 3,4
milionu korun, přičemž samotná akce
má stát 4 miliony korun. Vítězná
nabídka firmy COMMODUM spol.
s r. o. Valašská Bystřice však činí za
celou akci 2,8 milionu korun bez DPH.
Výše dotace tak bude upravena v poměru 85% ku 15% nákladů obce.
Pevně doufám, že firma zahájí práce
již v měsíci červnu. Součástí zakázky
je výstavba spojovacího chodníku
centrum obce – mateřská škola, rozšíření chodníku od kina do ulice Ke
Vsisku, výstavbu dvou mostků přes
Týnečku a Beroňku, rozšíření parkoviště za zdravotním střediskem, bezbariérový přístup do zdravotního
střediska, instalaci laviček a držáků kol, výměnu veřejného osvětlení
a umístění dětských herních prvků.
Hotovo musí být do podzimu letošního
roku.
V rámci centra dlouhodobě řešíme
problém objektu budoucí cukrárny, která by měla vzniknout na
torzu bývalého rodinného domu
č. p. 17. Proč to trvá tak dlouho? ptají
se mě někteří občané. A hlavně to
neprodávejte nikomu cizímu, ať tam
nakonec nevznikne třeba něco neslušného! Podobný otázkám čelím
dnes a denně. Mohu konečně oznámit,
že v měsíci květnu jsme uhradili Olomouckému kraji 400 tisíc korun za
stavbu a hlavně pozemek. Nyní dochází k zápisu do katastrální mapy. Jak
budeme postupovat dál, o tom rozhodne zastupitelstvo obce v následujících dnech. Možností je více. Původní
představa spočívala v odprodeji objektu a ve smluvním zajištění, že zde
bude za soukromé peníze vybudována cukrárna. Další varianta vychází
z představy, že objekt zůstane v majetku obce a bude rekonstruován,
resp. zbořen a na jeho místě vznikne
zcela nová provozovna, kterou by obec
pronajímala. Třetí možnost spočívá
v odstranění stavby a rozšíření veřejného prostoru bez náhrady. Tomuto
řešení nahrávají aktuální iniciativy
soukromých subjektů, neboť kupříkladu v areálu fotbalového stadiónu
vzniká nová restaurace, která se chce
mj. zaměřit i na cukrárenský sortiment. Čerstvé zákusky nabízejí jednotlivé prodejny potravin. Skvělou zmrzlinu točí v prodejně u Stejskalů atd.
Prostě uvidíme…
Během měsíce května jsme také zahájili výměnu oken, resp. nátěr
fasády na společenském domě. Jde
o první etapu opravy našeho hlavního
kulturního stánku, která zasáhne jeho
čelní, boční a dvorní část. Štít směrem
k Týnečce a navazující budova ve dvorní části se úprav dočká v následujícím
období. Do budoucna je také potřeba
zmodernizovat vnitřní vybavení společenského domu. Nátěru fasády se
zhostí firma pana Radka Chroboka za
cenu 371 tisíc korun, výměnu oken
provede firma RI OKNA a. s. z Bzence
za cenu 345 tisíc korun bez DPH.
kové. Tady byla finančně nejpřijatelnější nabídka firmy SISKO s. r. o.
Přerov, která nabídla provést akci za
221.190,- Kč.
V těchto dnech je prováděn výběr
firmy na akci Dostavba kanalizace
v Čechovicích a na instalaci herních
prvků tamtéž.
Zastupitelé obce projednali na svém
21. zasedání mj. tyto další skutečnosti: schválili žádost TJ Sokol Velký
Týnec - oddílu estetické gymnastiky
o mimořádnou dotaci ve výši 40.000,Kč na reprezentaci obce a České republiky na mistrovství světa; schválili
výši úplaty v mateřské škole na školní
rok 2014-2015 ve výši 220,- Kč na dítě
a měsíc; schválili žádost ředitelky mateřské školy o nákup herních prvků
v hodnotě 116 tisíc korun; přijali
doplnění Obecně závazné vyhlášky
č. 1/2014 o ochraně nočního klidu
a regulaci hlučných činností, které se
týká udělení výjimky na porušení klidu
v neděli.
Abych se vrátil na počátek, k vlivu
počasí na chod obecních akcí. Jeho
nepřízeň zrušila folklorní akci Sečeni
lúke, neboť nejen pocitová, ale i skutečná teplota signalizovala spíše březnové než květnové počasí. Složitější to
bylo s konáním Dne Malého Noe. Akci
jsme organizačně připravovali téměř
tři týdny. V sobotu ráno 24. května
začalo její poslední dolaďování na
místě samotném. Honicí se mračna
však nevěstila nic dobrého. Po startu
závodu horských kol kolem desáté
hodiny se spustil intenzivní déšť.
V 11:24 hodin jsem obdržel na mobil
výstražnou informaci ČHMÚ, v níž byli
starostové obcí a měst upozorněni na
nebezpečí prudkých bouřek, a to zvláště pro Olomoucký kraj. Následně
jsem po dohodě s ředitelem Nadace
Malý Noe panem Strejčkem rozhodl
o ukončení akce a přeložení koncertu
houslisty Pavla Šporcla na jiný termín.
Úklid prostoru nám trval více jak tři
hodiny. V odpoledních hodinách se vyjasnilo a začalo svítit sluníčko. Někteří
natěšení potencionální návštěvníci
akce byli zklamaní, ale rozhodnutí
bylo neodvolatelné. Věřte, že všem
nám to bylo upřímně líto! Jsem rád, že
v poslední květnový den úspěšně proběhlo Kácení máje s dětským dnem,
který skvěle připravili členové národopisného souboru Týnečáci. Snad
nám červen přinese klidnější časy…
Petr Hanuška
Foto: P. Hanuška
Úpravy před budovou 1. stupně ZŠ Milady Petřkové finišují
Foto: P. Hanuška
Nátěr fasády společenského domu
V místní části Vsisko se mohou těšit
obyvatelé ulice Na Zabrání na nový
silniční povrch a chodníky. V soutěži se o zakázku utkalo 6 firem. Nejlepší nabídku podala firma Stavby
Žádník za cenu 2,2 milionu korun vč.
DPH. Práce budou zahájeny v měsíci
červnu. Rekonstrukce starých a výstavba nových chodníků proběhne
i v ulici Masarykova. Tím bude dokončena akce, kterou v roce 2008 zahájil
díky prostředkům z Regionálního operačního programu Střední Morava
Olomoucký kraj. V konkurenci šesti
firem podal nejvýhodnější finanční
nabídku Libor Venclík, Stavební a zednické práce z Velkého Týnce. Cena vč.
DPH dosahuje výše 412.409,- Kč.
Nový povrch vozovky bude také
realizován v části ulice Zámecká,
konkrétně kolem kostela a budovy
1. stupně Základní školy Milady Petř-
Foto: P. Hanuška
Nová vrata v hasičské zbrojnici
4
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
NOVÉ KNIHY
Místní knihovna Velký Týnec
Beletrie
1.
2.
3.
4.
5.
Adler-Olsen: Žena v kleci
Bagshawe, T.: Pokušení
Cornwellova, P.: Krvavá mlha
Green, J.: Místo v mém srdci
Hindráková, H.: Karibu Keňa
6. Hosseini, K.: Lovec draků
7. Jakoubková, A.: Můžeš-li se vdát
dnes …
8. Poe, E. A.: Démon zvrácenosti
9. 365 minipohádek do postýlky
Naučná literatura
Místní knihovna Vsisko
Beletrie dospělá
3.
4.
5.
6.
Marie Blažková: Hledám ženu
Jiří Fanta: Tajemník
Karel Cubeca: Pravá tvář anděla
Nora Robertsová: Sedmé znamení
Beletrie dětská
1. Holly Webb: O pralince, která
chtěla na procházku
2. Jindřiška Ptáčková: Lesní skřítek
a čtyři kamarádi
3. Ripleyho záhady - R-tým. Hrozba
z hlubin
KINO
Připravila Marta Ivančíková
1. Poledňáková, M.: S kým mě bavil
svět
1. Alena Jakoubková: Poslední tango
s Carmen
2. Linda Howard: Nebezpečné
vyhlídky
´
VELKY´ TYNEC
4. Ripleyho záhady - R-tým. Vlčí dítě
5. Thomas Brezina: Počítačový
démon
6. Jana Lenková: Nevšední hrátky
se zvířátky
SAMETOVÍ TERORISTÉ
Hrdinové dokumentárního filmu žijí v současnosti, ale ve vzpomínkách
stále bojují s komunistickým režimem
Produkce: SVK, 83 minut
vstupné 50,- Kč, přístupno od 15 let
6. června
19:30 hod
ZATAŽENO, OBČAS TRAKAŘE 2
Animovaná rodinná komedie.
Produkce: USA, 96 minut,
vstupné 50,- Kč
13. června
18:00 hod
Připravila Eliška Navrátilová
KŘÍDLA VÁNOC
SLOUPEK POEZIE
Co zbylo z anděla
R. Krajčo, V. Kerekes, J. Prachař a D. Novotný v dramatické komedii,
která se většinu času odehrává v nákupním centru v čase Vánoc.
Produkce: USA, 110 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
20. června
19:30 hod
KRÁSNO
Černá komedie Ondřeje Sokola
Ráno,
pokud jsou všechny stromy ještě
obvázané
a věci nedotknuty,
mezi dvěma topoly anděl se vznáší,
v letu dospává.
Produkce: ČR, 119 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
27. června
19:30 hod
V trhlinách spánku zpívá.
Kdo první na ulici vyjde,
tím zpěvem raněn bývá,
snad něco tuší,
ale nezahlédne.
Je zeleno
a to je vše, co zbylo z anděla.
Jan Skácel
ŽIVOTNÍ JUBILEA
V měsíci červnu blahopřejeme
těmto jubilantům
89 let
paní Marie Dreiseitlová z V. Týnce
86 let
pan Ladislav Čechák z V. Týnce
85 let
paní Bronislava Kabilková z V. Týnce
paní Amálie Müllerová z Čechovic
82 let
paní Ludmila Zendulková z V. Týnce
pan Peter Dobosi z V. Týnce
70 let
pan Jaroslav Somol z V. Týnce
65 let
paní Vlastimila Gajdová z V. Týnce
Všem jubilantům srdečně blahopřejeme
a přejeme pevné zdraví!
Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu
KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu.
Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového
představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání.
Adresa kina:
Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
5
OBECNÍ POLICIE VELKÝ TÝNEC INFORMUJE
Denní svícení
Jedná se o drobnou připomínku řidičům, kteří mají ve vozidlech automaticky nastavené zapínání osvětlení
(světla pro denní svícení), a tudíž jsou
jejich vozidla obvykle osvětlena pouze
zepředu.
Dnes a denně potkávám takto osvětlená vozidla, kdy si řidiči neuvědomí,
že došlo ke snížení viditelnosti na vozovce, vlivem počasí nebo denní doby.
Za deštivého počasí, brzy ráno nebo
při soumraku, je nutné používat obry-
sová a potkávací světla. Při snížené
viditelnosti potom vozidla osvětlena
pouze světly pro denní svícení, představují riziko pro ostatní účastníky
provozu na pozemních komunikacích,
neboť se násobně zvyšuje nebezpečí
přehlédnutí nebo nedostatečného odhadnutí vzdálenosti od vozidla a jeho
rychlosti.
Myslete proto, prosím na vaši bezpečnost a za snížené viditelnosti zapněte řádné osvětlení svého vozidla.
Připomenutí Obecně
závažných vyhlášek
Rád bych vás seznámil s novelizací
Obecně závazné vyhlášky o ochraně
nočního klidu a regulaci hlučných
činností obce Velký Týnec č. 1/2009.
Tato vyhláška byla doplněna, opětovně schválena Ministerstvem vnitra ČR
a po odsouhlasení Zastupitelstvem obce Velký Týnec, nově nahrazena jako
Obecně závazná vyhláška č. 1/2014.
Jedinou změnou, která byla do vyhlášky zapracována, je možnost udělení
oficiální výjimky z činností uvedených
v jednotlivých článcích vyhlášky.
Přesné znění doplněného článku je
následující:
Čl. 3
Výjimky
(1) Na základě žádosti může být v odůvodněných případech udělena výjimka z povinnosti uvedené v článku
2 odst. 2 a 3. Žadatel o výjimku je
povinen nejpozději 10 dní před dnem,
na který žádá o povolení výjimky doručit obecnímu úřadu žádost. V žádosti uvede jméno, příjmení, datum
narození, adresu místa trvalého
pobytu a adresu bydliště, je-li odlišná
od místa trvalého pobytu; je-li žadatelem právnická osoba, název či obchodní firmu, sídlo a označení osoby,
která za tuto právnickou osobu jedná;
den a hodiny, na které žádá o výjimku,
místo konání činnosti způsobující hluk
a důvod pro udělení výjimky.
(2) O výjimce rozhodne obecní úřad
vydáním správního rozhodnutí o udělení výjimky.
Chtěl bych vás touto cestou požádat
o dodržování obecně závazných vyhlášek obce a respektování omezení, které je v nich specifikováno.
Důvodné podezření z porušování
obecně závazné vyhlášky obce je následně možné oznamovat obecní policii nebo při nedostupnosti obecní policie přímo Policii České republiky.
Obecní policie nenahrazuje Policii
České republiky; pouze ji doplňuje
a přispívá k plnění obdobných úkolů.
Policie České republiky je zde stále
a pracuje nepřetržitě. Jestliže budete
potřebovat oznámit jakékoli protiprávní jednání, byť se dle vašeho mínění nejedná o závažnou věc, a současně obecní policie není dostupná,
můžete se bez obav obrátit na Policii
České republiky (např. všechny přestupky v dopravě, veřejný pořádek,
občanské soužití, přestupky proti majetku, porušování obecně závazných
vyhlášek obce nebo nařízení obce
atd.).
Jízda na jízdním kole
po chodníku pro chodce
Po stížnostech několika občanů bych
vás rád informoval o problematice jízdy na jízdním kole po chodníku pro
chodce. Stížnosti se týkaly především
rychlé a nezodpovědné jízdy cyklistů,
která ohrožovala dospělé i děti na
chodníku.
Chtěl bych pouze upozornit, že jízda
na jízdním kole je na chodníku pro
chodce zakázaná; s výjimkou dětí do
10 let.
Je zřejmé, že v některých úsecích místních komunikací je cyklisty jízda po
chodníku vnímána jako bezpečnější
a dávají ji přednost před silnicí. Není
to sice možnost, kterou umožňuje naše
legislativa, ale může se pro takovou
jízdu najít pochopení - zejména v menších obcích.
Důležité však je, aby cyklista, který se
rozhodne užít k jízdě chodníku, věděl,
že chodník je určen pro chodce a nikoli
pro cyklisty, a tomu také přizpůsobil
svoji jízdu. Cyklista nikdy nesmí ohrozit chodce na chodníku a za případnou
kolizi bude vždy zodpovědný cyklista.
Škody na zdraví a věcech se i při takové „menší“ nehodě mohou vyšplhat do
vysokých částek.
Žádám proto všechny cyklisty, aby
jezdili ohleduplně a současně si byli
vědomi rizik, spojených s nedovolenou
jízdou po chodníku pro chodce.
Kontakt na obecní policii:
OBECNÍ POLICIE
Mgr. Filip Raclavský
strážník Obecní policie Velký Týnec
Pondělí a středa od 10:00 do 17:00 hodin
tel.: 725 544 540
email: [email protected]
www.velkytynec.cz
V naléhavých případech nebo při nedostupnosti
obecní policie volejte prosím Policii České
republiky:
Tísňová linka 158
Obvodní oddělení PČR Olomouc III. 974 766 711
6
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
TÝNECKÉ LISTY
Obecní servis
7
Jste zdravotně znevýhodněni? Máte opravdu vyřízeny všechny sociální dávky?
Pobíráte invalidní důchod a myslíte si, že už na nic jiného nemáte nárok? Potřebujete
pomoci s oblékáním, přípravou stravy, apod.? Anebo se o Vás někdo stará, ale má problém
finančně vyjít? Víte o tom, že existují nějaké dávky pro zdravotně znevýhodněné občany?
Všechny tyto dávky vyplácejí Úřady práce České republiky. V Olomouci si tyto dávky
můžete vyřídit na adrese tř. Kosmonautů 989/8, 779 00 Olomouc (budova AB centra,
2. patro).
Mezi dávky sociální péče patří: příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku
a příspěvek na péči.
Podmínkou příspěvku na mobilitu je být držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP nebo ZTP/P, opakovaně se za úhradu v kalendářním měsíci dopravovat nebo
být dopravována, a dále Vám nesmí být poskytovány pobytové sociální služby. Výše
příspěvku je 400 Kč měsíčně.
Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má osoba, která má: těžkou vadu nosného nebo
pohybového ústrojí nebo těžké sluchové postižení anebo těžké zrakové postižení.
Příspěvek na péči je určen osobám, které kvůli zdravotnímu stavu potřebují pomoc jiné
osoby při zvládání základních životních potřeb. Z poskytnutého příspěvku pak tyto osoby
hradí pomoc buď osobě blízké, asistentovi sociální péče, registrovanému poskytovateli
sociálních služeb, dětskému domovu nebo speciálnímu lůžkovému zdravotnickému zařízení hospicového typu. Stupně závislosti se hodnotí podle počtu základních životních
potřeb, které tato osoba není schopna bez cizí pomoci zvládat (mobilita, orientace,
komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost). Výše příspěvku na péči je závislá
na přiznaném stupni závislosti. Pro osoby do 18 let věku se pohybuje od 3.000 Kč
do 12.000 Kč, pro osoby starší 18 let se pohybuje od 800 Kč do 12.000 Kč.
Pokud se potřebujete na něco bližšího zeptat, obraťte se od pondělí do pátku na:
PORADENSKÉ CENTRUM CHARITY OLOMOUC, Wurmova 5, 779 00 Olomouc
Email: [email protected], Web: www.olomouc.charita.cz, Tel.: 585 203 102
Adéla Adámková, koordinátorka: 739 249 223, Eva Koblihová, sociální pracovnice:
736 764 804
Služby jsou zdarma! Můžete zaslat sms s prosbou o zavolání a my Vám zavoláme zpět.
Zpracovala: Eva Koblihová
8
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
TIP NA VÝLET
cyklobusem do Beskyd
Zbrusu nová autobusová linka je určená cyklistům i pěším turistům. Spojuje středomoravský Přerov s beskydským horským sedlem Bumbálka a na
svou trasu vyjíždí každou sobotu ve
směru proti proudu Bečvy.
Cyklisté mohou vystoupit kdekoliv po
plánované trase - v Lipníku nad Bečvou, Hranicích, Valašském Meziříčí,
Rožnově pod Radhoštěm, na Horní
Bečvě nebo až na Bumbálce.
Cyklobus urazí trasu asi sto kilometrů.
Vyjede vždy v sobotu v 07:30 z přerovského nádraží. Zastavovat bude ve
městech vždy na autobusovém nádraží, pouze v Hranicích bude zastavovat
na Šromotově náměstí a na Horní
Bečvě je zastávka u obecního úřadu.
Na Bumbálku autobus dorazí krátce
před desátou.
Zpět spoj vyjede v 16:00. Cyklobus
může přepravit až 45 lidí a 16 kol.
Vzhledem k velkému zájmu doporučujeme, aby si zájemci včas zajistili
pro kola rezervaci.
Jízdní kola jsou přepravována ve speciálních cyklovozících připojených za
autobusy.
Více informací a možnost rezervace
naleznete na vedlejším obrázku.
Pavel Peňaška
VÝSLEDKY EUROVOLEB 2014
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
9
RADY ZAHRÁDKÁŘŮM NA MĚSÍC ČERVEN
Červen je měsíc s největším výskytem
různých „pravých“ plísní. Jejich původci byly do nedávné doby zařazovány mezi houby, ale v současnosti
jsou většinou taxonomicky řazeny do
samostatné říše. Z pohledu zahrádkáře mezi nejzávažnější plísně zaručeně patří plíseň okurky, bramboru,
rajčete, p. (též peronospora) révy
vinné, ale i plísně cibule, brukvovitých
(košťálovin), salátu, špenátu, hrachu,
ale i některé další plísně. Od „pravých“ hub se však plísně neodlišují jen
taxonomicky, ale i některými vlastnostmi, z nichž z praktického hlediska
je nejdůležitější skutečnost, že plísním nestačí ke svému šíření jen
zvýšená vlhkkost vzduchu, jako je
tomu u většiny hub, ale po určitou
minimální dobu přímé ovlhčení (většinou ve formě kapek) povrchu listů
hostitelských rostlin. Kromě toho vyžadují i vyšší teplotu (nad 18°C).
Proto největší škody způsobují právě
v teplých a vlhkých měsících a to vždy
po dešti nebo rose.
Základem ochrany jsou proto opatření, která omezují nebo zkracují
dobu ovlhčení lístů. Sem patří výběr
slunných a vzdušných stanovišť, pěstování rostlin se slabším olistěním
(např. u cibule), řidší spony výsevů
a výsadeb, vzdušné porosty a pěstební
tvary (např. u révy - „zelené práce“),
včasné odstraňování plevelů, vhodný
způsob závlahy (nezalévat „na list“ ale
do půdy a nikdy ne večer), větrání
pěstebních prostorů a vertikální vedení porostů (např. okurek). Kromě
toho je třeba pěstovat odolnější (např.
u révy) nebo tolerantní (např. u okurek) odrůdy, nepřehnojování dusíkem,
odstraňování posklizňových zbytků,
používání zdravé sadby (např. u brambor) a některá další preventivní opa-
tření. V mnoha případech se však neobejdeme bez použití ochranných
postřiků vhodnými přípravky. I když
plísně již nejsou řazeny mezi houby,
používají se proti nim fungicidy, tj.
přípravky proti chorobám houbového
původu. Avšak zdaleka ne všechny
jsou na tyto organismy účinné. Musí to
být tzv. „protiplísňové“ fungicidní
přípravky. Jsou to přípravky (uvedeny
jsou jen ty přípravky, které jsou v pro-
deji i v malém balení a sezařezy jsou
abecedně) Aliette 80 WG, Curzate
Gold, Infinito, Pergado F, Previcur
Energy, Profiler, Proplant, Revus,
Ridomil Gold Combi Pepite, Ridomil
Gold MZ Pepite a Verita. Kromě těchto
přípravků je možné proti některým
plísním použít i ty, které mají šiřší
spektrum účinku. Jsou to přípravky
Dithane DG Neotec, Folpan 80 WG,
Melody Combi 65,3 WG,Ortiva, Qua-
dris, Quadris Max a měďnaté přípravky (Bukanýr, Champion 50 WP, Cuproxat SC, Korzar, Kuprikol 250 SC a Kuprikol 50. Je však třeba zdůraznit, že
ne všechny tyto přípravky je možné
použít proti všem výše uvedeným
chorobám a že vždy je třeba se řídit
platnými návody uvedenými na příbalových letácích.
Jaroslav Rod
10
Dopisy čtenářů
TÝNECKÉ LISTY
DOPISY ČTENÁŘŮ
Vážený pane redaktore dr. Cajthaml
Martin!
Pane redaktore, promiňte že Vás takto
obtěžuji a ubírám z tak dnes cenného
volného času, nicméně k tomuto psaní
mne dovedly Vaše poslední články věnované filosofii v Týneckých listech.
Předesílám, že nejsem sběhlým v psaní dopisů literárním vědcům jako jste
Vy, neb po celý život mi byl bližší život
praktický s logar. pravítkem a též kalkulačkou na stavbách. Z těchto ohledů pak posuzujte moje řádky, neb i na
„šrajbmašině“ jsem již několik let
nepsal a stroj mi to i dává znát. Nicméně k jádru problému a tím vidím,
promiňte mi napros tou úpřimnost,
naprostý nezájem čtenářů o vaše s jiste nejlepším úmyslem psaná ale
běžnému člověku naprosto nesrozumitelná články, o jejichž vysoké vědecké erudici určitě nemůže být pochyb!
Vsadím velkou část svého skromného
důchodu když se najde někdo kdo
Vaše od borné stati celé přečetl a pakliže není čtenáře má smysl vynakládat
nemalá úsilí na jejich psaní? Zde
dovolte abych se vyjádřil k celým Týneckým listům po stránce čtenářské:
- velká většina by vám řekla, že má tyto
Listy ráda, ale ne na 100%", což je
samozřejmě nedosažitelný ideál
- prostý občan chce být informován
především o své obci a o práci svých
zvolených zastupitelů. Kolik takových
článků od nich už bylo, pakliže vůbec
někdy nějaký byl?
- suché konstatování velmi stručného
usnesení vnímavého čtenáře nemůže
uspokojit, též i eventuélní zaznamenání nesouhlasných názorů. Toto ještě
za mnoho let nebylo zaznamenáno
- čtenář chce vědět a má na to právo
býti informován o dění ve svém okolí
a ne o metrech chodníku nebo tennisovém hřišti atd. Nic proti sportu ale
kolik obyvatel se na tenise podílí, nebo
beach-sportu?
- vztahy mezi lidmi by mělo býti motivem třeba básníka p. Denka který má
určitě navíc než jak lidový čtenář říká
geglání o květinkách, neb života vztahy mezi lidmi jsou o něčem jiném než
o rozkvetlých mateřídouškách, přesto
si tohoto autora ctím možná vidí to co
my jiní zde na světě nevidíme
- jistě víte jak jsou oblíbená povídání
p. CH. což si myslím také mám občas
dojem jak bych četl Švejka s nikdy
nekončícími poznámkami k dění ale
na druhé straně mu zazlívám že nepíše
ve svých článcích více pathosu a důstojnosti které jsou součásti svátečních chvil života. Známe tohoto
pisatele z časopisu Horizont kde je
velmi oblíben psaním o dávných příhodách v pohraničí Nízkého Jeseníku.
-pak lidé rádi čtou jak si náš tatiček
hoprdle a pořád se modlele říkají tomu
kysely prde ale nedovedou si list bez
nich představit
- další články policisty neb p. faráře
jsou důstojné svých autorů atd.
Tož představte si p. dr. Cajthamle, že
byste napsal něco o věcech sice vážných a morálních jejichž velké znalosti
určitě máte ale trošku víc přístupně
nás prostých čtenářů. Též jsme zaznamenali že i vaše dcerka píše řečí vázanou a při dobrém vedení má šanci
stát se dobrou básnicí. Snad nebudeme mít my čtenáři velké nároky
když bychom měli představu o Listech
ještě lepších, kdybytřeba to co jsou
uvedení jako redakce sem tam jednou
za rok též něco napsali a nebyli tam
otištěni jen pro ozdobu. Vedení listů by
mělo být možná více kolektivní a ne
všechno odřít p. starosta, něco p. Denk
a ostaní se jen vezou, proč se tedy dali
zvolit? Též vzpomínám zemřelého
p. Skopalíka s nímž jsem se v bývalém
podniku setkával jaký to byl člověk
s rozhledem nebo pan farář Spáčil ze
stejné generace se svými náboženskými ale srozumitelnými úvahami.
Závěrem p. M. Cajthamle ještě jednou
omluva za zdržení však dovedu si
představit že člověk vašeho vědeckého založení a budoucnosti jako jeden z redaktorů Listů toto dokáže
ovlivnit k lepšímu.
S úctou a obdivem k Vaší vědecké kapacitě čtenář Hynek J.
Šternberk 7. 5. 2014
Poznámka redakce: Výše uvedený článek neprošel jazykovou úpravou.
Pan Martin Cajthaml není redaktorem
Týneckých listů. O otištění jeho článků
jej požádali redaktoři Stanislav Denk
a Petr Hanuška. Oba si za publikováním jeho textů i přes jejich čtenářskou
náročnost stojí a děkují autorovi za jejich přípravu.
Redakci Týneckých listů Velký Týnec
Vážení, byl jsem překvapen, také i potěšen, že jste dali paní Haně Ševčíkové v květnovém čísle Týneckých
listů prostor k uveřejnění připomínky
mé devadesátky. Nejsem sice týnecký
rodák, byť mé rodiště Holice není od
Týnce příliš vzdálené. Navíc mám
k Vaší obci několik vazeb. Sestra mé
babičky Božena Menšíková se provdala do Týnce za pana Nedomu. Pak
již se svatbami jejich dcer rozmnožilo
mé vzdálené příbuzenstvo. Častěji některé z nich zajížděly do Samotišek,
a tak jsem pozná val: Slaměníkovi,
Ječmínkovi, Nedomovi, Zdráhalovi
(posledně uvedený autoopravář byl
příbuzný ze strany otcovy).
Byl jsem přítelem týneckého pana faráře dr. Chvostka, on v Týnci křtil mou
dceru Bohuslavu. Bohužel později ná-
sledovala jen účast na pohřbech mých
vzdálených pří buzných. Takže tamní
hřbitov je mi dodnes blízký s je jich
hroby. Navíc jsem vždy neopomenul
zastavit se u hro bu Mons. Jana Šrámka (dnes pohřbeného na Velehradě),
a u hrobu Ing. Jana Bečáka, se kterým
mě spojovala láska ke grafice. Měl
jsem také na olomouckém gymnáziu
několik týneckých spolužáků; trvale
jsem se stýkal s Ing. Janem Skopalíkem (nedávno zemřelým) a jeho sestrou, slepou Marií.
Haná je regionem, ve kterém jsou téměř všichni její obyvatelé spřízněni.
Obdivuji Vaše Listy, textovou i obrazovou výpravou velmi bohaté. Přeji Vám,
aby se Vám práce dařila a mezi občany
měli pilné čtenáře.
Bohuslav Smejkal, Samotišky
MOKRÝ DEN MALÉHO NOE VE FOTOGRAFIÍCH
Foto: malynoe.cz
Foto: malynoe.cz
Nadace Malý Noe
Foto: 4x P. Hanuška
www.malynoe.cz
Fotografie zachycují připravený Den Malého Noe na Hradisku, který zhatila silná bouřka (24. května 2014)
Výročí 11
TÝNECKÉ LISTY
ČERVNOVÁ VÝROČÍ STŘEDOMORAVSKÉHO REGIONU
Před 190 lety – dne 2. června 1824 se narodil v Kojetíně
Antonín DUDÍK, vlastenecký kněz, příslušník družiny Sušilovy, autor povídek, cestopisů a překladatel.
Od třinácti let chodil na piaristické gymnázium v Kroměříži. Maturitní ročník
a filozofický ústav absolvoval v Brně v l. 1842-45. Poté vstoupil do cisteriánského
kláštera ve Svatém Kříži v Dolních Rakousích. Po necelém roce klášter opustil
a odešel do Olomouce, kde studoval bohosloví. V r. 1848 byl činný ve studentských vlasteneckých spolcích, r. 1849 navštěvoval přednášky Jana Helceleta
o české řeči a literatuře. V tomtéž období až do vysvěcení byl knihovníkem
Slovanské knihovny, která byla národním střediskem bohoslovců. Po vysvěcení
na kněze v r. 1850 byl zprvu kaplanem v Holešově, po dvou letech odešel do
Kostelce u Holešova a v l. 1854 64 působil ve Velkém Týnci.
Od studentských let publikoval povídky, fejetony a cestopisy. Užíval literárních
pseudonymů: Antonín Kojetínský a Kojetínský z Hrubého Týnce. Přispíval do
olomouckého měsíčníku Cyrill a Method, časopisu Hlas, Morava, Moravan, Hvězda, Zábavné večery aj. Farářem se stal v r. 1864 v Hrušce u Kojetína a od r. 1876
působil ve Vyškově, kde byl v r. 1880 jmenován víceděkanem farnosti a kde také
12. 3. 1892 zemřel.
( Cinek,F.: K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778-1870.
Olomouc, DLU 1934. * Lexikon české literatury. Sv. 1. Praha, Academia 1985. *
Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.
In: Čtení o Velkém Týnci. 2007, s. 65 an.).
Před 70 lety – dne 6. června 1944 se v Brně narodil PhDr.
Pavel MICHNA, archeolog, historik a redaktor odborných
časopisů.
Po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Tišnově studoval FF Masarykovy
univerzity v Brně, obor archeologie a prehistorie. Po promoci působil v l. 1961-73
v Moravském muzeu v Brně jako asistent a poté v Okresním středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci. Od r. 1991 byl pracovníkem
Památkového ústavu a výkonným redaktorem časopisu Zrcadlo památek. Od
konce 60. l. byl členem redakční rady Vlastivědného věstníku moravského,
později členem výboru Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a výkonným
redaktorem VVM. Působí jako pracovník odboru archeologie Národního památkového ústavu v Olomouci a hojně publikuje v odborném a regionálním tisku.
Je také spoluautorem několika knih, např. Olomouc (1984) a Románský palác na
olomouckém hradě (1989).
Jubilantovi přejeme hodně zdraví, tvůrčí elán a hodně úspěchů!
Před 50 lety – dne 7. června
1964 se v Olomouci narodil
PhDr. Miroslav Koudela,
historik, archivář a spisovatel.
Maturoval v r. 1982 na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté zde studoval
na FF UP, obor historie. Po promoci
v r. 1986 nastoupil do Zemského archivu v Opavě, pracoviště Státního okresního archivu v Olomouci. Od října 1987
pracoval ve Šternberku jako archivář
a po třech letech přešel do Litovle, kde
působil do r. 1996. Pak se vrátil do Olomouce, kde od r. 1998 pracuje ve
funkci zástupce ředitele. Pořádal archivy obcí v bývalém šternberském,
litovelském a olomouckém okrese.
Z této činnosti vytěžil několik titulů
zabývající se historií obcí, např. Dolany, Hlušovice, Holice, Horní Loděnice, Cholina, Křelov, Ludéřov, Lubenice, Moravská Húzová, Štěpánov, Vilémov
ad. které vycházely pod jednotným titulem „Paměti obce…“ a vydávalo je
nakladatelství Danal. Podílel se též na zpracování dějin města Olomouce,
Šternberka a Uničova. Na svém kontě má téměř 25 knižních titulů, z nichž
bohužel větší počet není ve fondu vědecké knihovny. Zájemci o regionální historii
svého kraje mohou studovat tato fakta asi jen v badatelně archivu anebo přímo
na obecním úřadu dané obce. Mezi reprezentativní publikace patří nádherně
vybavené tituly „Šternberské století 1909-2009“ anebo „Uničov. Historie
moravského města“ (2013). Regionální historie Olomoucka je hlavním tématem
jeho bádání a literární činnosti. Jeho články vychází v řadě odborných periodik
nejen v ČR, ale i v zahraničí.
Jubilantovi srdečně gratulujeme
a přejeme mu zdraví a tvůrčí elán do dalších let!
Před 25 lety – dne 9. 6. 1989 zemřel v Praze univ. prof.
PhDr. Karel DVOŘÁK, CSc., literární historik, editor české
literatury a folklorista.
Pocházel z Olomouce, kde se narodil 28. 5. 1913. Od jedenácti let studoval
Slovanské gymnázium, na kterém maturoval v r. 1932. Poté odešel studovat do
Prahy na FF UK, obor slavistika, germanistika a srovnávací dějiny literatury. Po
promoci v r. 1938 odešel učit na gymnázia češtinu, němčinu a francouzštinu.
V l. 1936-39 byl zatímním profesorem na České reálce v Olomouci, poté v Praze.
Ve 40. l. externě spolupracoval s nakladatelstvím L. Kuncíř. Za války byl totálně
nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. V r. 1949 získal doktorát na základě komentované edice F. L. Čelakovský Slovanské národní písně.
V té době už působil jako odborný asistent na PdF UK v Praze, kde byl v r. 1954
jmenován docentem dějin české literatury. O pět let později byl jmenován
docentem na FF UK v Praze a v r. 1968 profesorem pro obor folkloristika na FF
UK. Zde působil do r. 1978 a poté deset let v různých funkcích na univerzitě až do
r. 1988. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole,
Postupimi, v Bukurešti a v Sofii. V r. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově
univerzitě v Berlíně. Vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. V l. 1962-67 byl předsedou Národopisné společnosti
československé. Jeho prvními odbornými příspěvky byla hesla do Ottova slovníku naučného nové doby (1934, 1935). Překládal básně, prózy a filozofické
úvahy z němčiny, latiny a dalších jazyků a publikoval je v katolickém tisku,
odborné studie uveřejňoval později v Listech pro umění a kritiku, Řádu,
Kritickém měsíčníku, Českém lidu, Věstníku národopisné společnosti československé při ČSAV, ale i v zahraničních časopisech. Básně publikoval
v časopisech: Jitro, Lumír,, Rozhledy aj. Začínal jako editor děl K. V. Raise, bří
Mrštíků, K. H. Máchy, F. X. Šaldy aj. Hlavním tématem jeho vědecké činnosti byly
vztahy mezi literaturou a folklórem. Spolupracoval s Felixem Vodičkou na
příručce Základy teorie literatury. Čtenářsky přitažlivý výběr textů zpracoval
v knize Nejstarší české pohádky (1976), kde prezentoval na 117 pohádek. Tato
kniha vyšla v novém vydání i v r. 2001. Stati o výtvarném umění, např. Olomoucký
výtvarný život v minulé sezóně, publikoval v Moravském večerníku (1937),
Divadelní dopis z Olomouce vyšel na stránkách Vyšehradu v r. 1945. Pedagogické stati věnované literatuře pro děti a mládež vycházely v časopisech:
Předškolní výchova, Zlatý máj, podílel se na vydávání čítanek pro střední školy
a učebnice o teorii literatury.
(Sochorová, L.: Karel Dvořák. Strážnice 2004. * Benešová, L.: K. Dvořák.
Nekrology. Slavia 59, 1990, s. 332-333. * Kolár, J.: Dvořák, K. In: Slovník českých
spisovatelů od roku 1945. Díl 1. Praha 1995, s. 154-155)
Před 85 lety – dne 13. června 1929 zemřel ve Velké Bystřici
Jaromír BALCÁREK, učitel a kulturní pracovník.
Pocházel z kantorské rodiny, narodil se 7. 5. 1869 v Řimicích. Dětství prožíval
v Charvátech do r. 1879, kdy zemřel jeho otec a matka se s třemi malými dětmi
odstěhovala k příbuzným do Čech. Malý Jaromír absolvoval gymnázium ve Slaném a poté se věnoval učitelství. V r. 1888 odešel učit do Morkovic u Kroměříže.
Založil zde pěvecký sbor, který přetrval řadu let i po jeho odchodu.
V r. 1892 se přestěhoval a zakotvil ve Velké Bystřici, kde působil nejen jako
učitel, ale do historie města se zapsal především jako knihovník. Jeho knihovna
se záhy stala nejlepší knihovnou na střední Moravě. Po absolvování státního
knihovnického kursu mu byl svěřen dozor i nad čtrnácti knihovnami v nejbližším
okolí. Aktivně se také věnoval ochotnickému divadlu, byl činný v Jednotě divadelních ochotníků besedních Velká Bystřice, kde byl předsedou a režisérem.
Za jeho vedení se pořádaly národní slavnosti v místním parku, byla uvedena jízda
králů, královničky, hanácké svatby, přástky a jiné lidové zvyky. Ve škole
v mimoškolní činnosti vyučoval též hře na klavír a housle, založil hudební
kroužek, který vystupoval na koncertech a akademiích, při národních slavnostech i divadelních představeních. O prázdninách rád cestoval a poznatky
a zážitky z cest zařazoval do přednášek s využitím diapozitivů. Byl také vesnickým jednatelem Umělecké besedy v Praze, důvěrníkem spolku Moravských
výtvarných umělců, Družstva práce a Družstva Kola moravských spisovatelů. Od
smrti Jaromíra Balcárka nesla místní knihovna v názvu jeho jméno a po osamostatnění knihovny v r. 1990 se jméno této význačné osobnosti do názvu Městské
knihovny ve Velké Bystřici opět vrátilo.
(Plachá, Z.: Jaromír Balcárek. Velkobystřické noviny, 1992, č. 4, s. 5-6.* Květnová
výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2009, č. 5)
Před 55 lety – dne 14. června
1959 se v Šumperku narodil
Jaroslav BENEŠ, řezbář, restauratér, umělec renesančního ducha.
Vyučil se stolařem a po vojně nastoupil
do MEZu v Mohelnici, kde pracoval ve
stolárně. Byl členem výtvarného sdružení při kulturním domě a na společných výstavách prezentoval své intarzie a dřevořezby. Působil zde do r. 1989
a pak přešel k soukromníkovi, kde pracoval jako řezbář. Při tvorbě dřevořezeb se inspiroval výtvarnými předlohami Mikoláše Alše, A. Dürera,
P. A. Taťouna. O své činnosti si vede
podrobnou kroniku, kde má dokladovány články z tisku, významné návštěvy, mj. i pana prezidenta Václava
Klause 13. 10. 2006, kterému věnoval
okno se sovou. Při výstavě a návštěvě
malíře Reona z Argondie v Olomouci si
malíř objednal pro svůj obraz vyřezávaný rám. Loštický lidový umělec jej ohromil
svým renesančním oděvem i renesančním pohledem na svět. Každoročně
o adventu otevírá svůj dům k návštěvám a prohlídce Loštického betlému na
ulici Moravičanská č. 439. Tento betlém je jedinečný také tím, že kromě
základních biblických postav tvoří další figurky, významné osobnosti nejen
Loštic, (mykolog Bronislav Hlůza, starosta Ctirad Lolek aj.), ale i Moravy
(Jaroslav Wykrent, Pavel Novák ad.). Betlém se každým rokem rozrůstá o nové
osobnosti. Jeho pohled na svět, láska ke dřevu a bližší biografické údaje spolu
s nádhernými fotografickými záběry z ateliéru Mistra Beneše najdeme v knize
„Srdcem a dlátem“, která vyšla v Lošticích v r. 2011.
Jubilantovi přejeme hodně tvůrčí energie,
zdraví a spokojenosti do dalších let!
Před 105 lety – dne 28. června 1909 zemřel v Přerově
PhMr. Hynek PSOTA, lékárník, veřejný a osvětový pracovník.
Pocházel ze Samotišek, kde se narodil 14. 9. 1846. Po vysokoškolských studiích
12
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
zakotvil v Přerově. Na Dolním náměstí si otevřel lékárnu. V r. 1880 stál u zrodu
Ochotnického divadelního spolku v Přerově, v kterém měl od počátku na starosti
hospodaření. Když se nedostávalo financí, uhradil běžné výdaje z vlastního.
V květnu 1883 mu bylo dokonce veřejně poděkováno za finanční dar ve výši 15 zl.
V r. 1884 se stal členem výboru a v l. 1885 –90 byl místopředsedou spolku. Kromě
toho byl též platným členem a hercem spolku. Aktivně se zapojil též do činnosti
Čtenářského spolku, jehož byl v r. 1904 předsedou. Pracoval ve výboru Obecní
spořitelny města, byl předsedou Okresní záložny, členem výboru školské rady.
V r. 1895 založil odbor Pohorské jednoty Radhošť v Přerově, kde vykonával
funkci místopředsedy. Spolu s dr. L. Riedlem založil ruský kroužek Ruské zrno.
Aktivně se podílel při archeologických vykopávkách v Předmostí u Přerova, byl
členem městské obecní rady a obecního zastupitelstva a náčelníkem hasičů.
Nesmazatelně se také zapsal do historie Včelařského spolku pro Přerov a okolí,
protože byl hlavním organizátorem a svolavatelem ustavující schůze, která se
konala 27. 12. 1902. Přítomno bylo 39 včelařů a předsedou byl zvolen Hynek
Psota. Jeho včelín v zahradě zv. Amerika v Přerově se stal vzorem pěstitelům včel
na našem venkově.
(Almanach 100. výročí založení Včelařského spolku pro Přerov a okolí v Přerově
1902-2002. * Fišmistrová,V.: Počátky činnosti přerovských ochotníků od roku
1863. Sborník SOKA Přerov 2003, s. 51-88.)
Z. Wintra, K. V. Raise, I. Hermanna. Byl kmenovým ilustrátorem Prombergrova
nakladatelství v Olomouci, ale i Ottova v Praze. Od r. 1910 žil s rodinou v Lošticích, odkud často dojížděl na Rusavu a do Bystřice pod Hostýnem. Z dlouholetého přátelství mezi Františkem Táborským a Adolfem Kašparem vznikla nádherná kniha „Rusava, život valašské dědiny“, vydaná v r. 1928 v Olomouci.
Obsahuje 12 barevných akvarelů a 17 perokreseb. O dva roky dříve vydal
A. Kašpar kroniku rodné obce „Paměti obce Bludova“. V r. 1935 vydal jeho přítel
František Táborský monografii „ Adolf Kašpar, ilustrátor, malíř a grafik“, která
vyšla v Olomouci. Památník Adolfa Kašpara, shromažďující jeho původní tvorbu,
ilustrované knihy a časopisy, korespondenci, některé osobní předměty a původní
zařízení jeho ateliéru, je v Lošticích.
(Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 1. Ostrava, 1993, s. 57-58. *
Bystřice pod Hostýnem. Vlastivědná čítanka k dějinám města. 1993. * Plachá, Z.:
Adolf Kašpar. Olomouc 1972.)
Před 115 lety – dne 30. června 1899 se ve Studénce narodil
kardinál František TOMÁŠEK, teolog, pedagog a církevní
hodnostář.
Před 30 lety – dne 28. června 1984 zemřel v Olomouci profesor ThDr. Bohumil ZLÁMAL, církevní historik a vysokoškolský pedagog.
Pocházel z Oprostovic na Přerovsku, kde se narodil v chudé rodině domkaře
21. 12. 1904. Po 1. sv. válce začal studovat Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, ale kvůli onemocnění tuberkulózou musel studium na čtyři roky přerušit.
Znovu začal studovat na gymnáziu v Přerově, kde v r. 1930 maturoval. Poté se
přihlásil do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a zahájil studia na
Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Tam vynikl především jako
žák historika Augustina Neumanna a zahájil svou publikační činnost. Po vysvěcení na kněze dne 5. 7. 1936 arcibiskupem Leopoldem Prečanem - již jako
kaplan u sv. Mořice v Olomouci - studoval ještě šestý a sedmý rok bohosloví na
licenciát a doktorát; složil první rigorosum. Po primicích 12. 7. 1936 v Soběchlebích začíná pracovat v duchovní správě v Olomouci jako druhý kaplan
u sv. Mořice až do r. 1939, kdy byl při protektorátní akci zatčen a eskortován do
koncentračního tábora Štěpánov u Olomouce. Odtud je přemístěn do Dachau,
posléze do Buchenwaldu. Z Buchenwaldu je dále později vrácen zpět do Dachau,
kde je vězněn až do konce války. Po skončení války se vrací zpět do Olomouce
k duchovní správě ke sv. Mořici a začíná studovat církevní dějiny na Cyrilometodějké bohoslovecké fakultě a dne 14. 7. 1950 promuje na doktora teologie na
Cyrilometodějské fakultě Palackého university. Po uzavření fakulty komunistickým režimem nastoupil do duchovní služby. Působil jako kooperátor ve
Velkých Opatovicích a to do r. 1960. Další rok je jako kooperátor ve Frenštátě pod
Radhoštěm. V r. 1961 na vlastní žádost ze zdravotních důvodů tuto službu
ukončil a později působil jako duchovní správce sester sv. Kříže v Kyjově. Horlivě
tam pracoval na přípravě svých českých církevních dějin. Když bylo za nelehkých podmínek na podzim 1968 obnoveno studium bohosloví v Olomouci ve
formě pobočky Bohoslovecké fakulty v Litoměřicích, byl ThDr. Bohumil Zlámal
jmenován řádným profesorem církevních dějin, křesťanské archeologie a umění
a zároveň zdejším proděkanem. Po zrušení fakulty v r. 1974 odešel do výslužby
a vrátil se do Kyjova. Koncem r. 1981 se přestěhoval do uvolněného bytu v někdejším vikářském domě v Olomouci, v Komenského ulici, kde náhle zemřel.
Profesor ThDr. Bohumil Zlámal byl obdivuhodně publikačně činný. Jeho bibliografie z l.1933-84 obsahuje přes 200 titulů vydaných doma i v zahraničí. V r.
1938 vyšla jeho publikace Msgre Dr. Fr. Cinek a o rok později Dějiny kostela sv.
Mořice v Olomouci. Jeho nejrozsáhlejším dílem se stala 16dílná Příručka
českých církevních dějin, která čítá celkem 2150 stran. Vycházela na fakultě
rozmnožená jako skriptum v l. 1948-74. Obdobnou formou a tamtéž vyšla i jeho
Ochrana církevních památek I. a II. (1973 a 1974). Ke dvoustému výročí povýšení olomouckého biskupství na arcibiskupství pořídil Katalog moravských
biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby (Olomouc 1977). Četné časopisecké články věnoval především cyrilometodějské tradici v našich zemích,
životopisům osobností od baroka až po novověk a historickému místopisu.
(Kouřil, M.: Před 100 lety se narodil profesor B.Zlámal. OLDIN 2004, č. 12. *
Zemek,M. Prof.dr. B. Zlámal pětašedesátiletý. VVM, 21, 1969, č.2-3, s. 164.*
Nekrolog VVM, 37, 1985, s. 224-225. * webové stránky obce Oprostovice.)
Před 80 lety – dne 29. června
1934 zemřel v Železné Rudě
na Šumavě Adolf KAŠPAR,
akademický malíř, ilustrátor a grafik.
Pocházel z Bludova u Šumperka, kde
se narodil 27. 12. 1877. Od jedenáctilet pobýval v Olomouci, kde studoval nižší třídy Slovanského gymnázia
a r. 1895 přestoupil na německý učitelský ústav, který absolvoval v r. 1899.
Už za středoškolských studií kreslil
olomouckému lékaři Mořici Remešovi
kresby zkamenělin a prof. Františku
Polívkovi rostliny pro jeho Květenu
zemí koruny české. Prof. Polívka seznámil nadaného kreslíře s knihkupcem a nakladatelem Romualdem
Prombergrem (1856-1932), u něhož
našel také první ilustrační zakázky.
Nakladatel upozornil na Kašparovo
nadání básníka a spisovatele Františka
Táborského (1858-1940) a ten zase Hanuše Schwaigera (1854-1912), prof. AVU v Praze, kde talentovaný ilustrátor
studoval v l. 1899–1904. Adolf Kašpar se prosadil ještě za studií úspěšnými
ilustracemi k „Babičce“ B. Němcové, které vytvořil pro nakladatelství Unie
v Praze r. 1903. Tímto dílem byla předurčena budoucnost jeho tvorby, která
nalezla své těžiště v ilustraci. Doprovázel svými kresbami pak díla A. Jiráska,
Narodil se v učitelské rodině a měl pět sourozenců. V šesti letech mu zemřel
tatínek a maminka se přestěhovala do Olomouce, aby mohla dětem umožnit
vzdělání. Pracovala jako pradlena a část bytu pronajímala studentům. František
studoval Slovanské gymnázium, kde maturoval v r. 1918. Poté absolvoval
arcibiskupský seminář a dne 5. 7. 1922 přijal kněžské svěcení z rukou olomouckého arcibiskupa Cyrila Stojana. Pak působil jako katecheta na škole
v olomouckém předměstí Pavlovičky, později v Kelči na Valašsku. Od r. 1934 byl
asistentem Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci. Dne 15. 12. téhož roku byl promován doktorem teologie.
Neúnavně publikoval. Byl redaktorem Katechetické hlídky, vydal Katechismus
a řadu odborných i populárních publikací, určených především vzdělávání
mládeže. Po uzavření vysokých škol v době okupace byl katechetou na škole ve
Starých Horolanech a zároveň členem profesorského sboru Slovanského
gymnázia, kde vyučoval římsko-katolické náboženství. Po válce se vrátil na
CMBF. V r. 1947 jej prezident Beneš jmenoval profesorem pedagogiky a katechetiky. Vysokoškolské působení Františka Tomáška skončilo v r. 1950, kdy
byla teologická fakulta v Olomouci zlikvidována.
Dne 23. 10. 1949 papež Pius XII. jmenoval dr. Tomáška světícím biskupem
olomouckým. V očekávání blížícího se pronásledování církve přijal svěcení
v Olomouci z rukou arcibiskupa dr. Josefa Matochy tajně dne 14. 10. 1949. Od
r. 1951 byl dr. Tomášek farářem v Bohušově na Krnovsku. V předvečer Vánoc,
dne 23. 14. 1951, byl před očima své sedmasedmdesátileté matky, která u něho
trávila podzim svého života, zatčen a internován v pracovním táboře v Želivě.
K 1. 7. 1954 byl ustanoven farářem v Moravské Huzové. Po vynuceném odchodu
arcibiskupa Josefa Berana do exilu, jmenoval papež Pavel VI. Dr. Tomáška
apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze (18. 12. 1965). Dr. Tomášek
se v té době jako jediný z českých biskupů zúčastnil jednání všech čtyř zasedání
2. vatikánského koncilu a přednesl na něm 5 diskusních příspěvků. Papež ho mj.
jmenoval konzultorem Kongregace pro katolickou výchovu a členem Sekretariátu pro jednotu křesťanů. Bulou papeže Pavla VI. ze dne 27. 6. 1977 byl
František Tomášek jmenován kardinálem a po průtazích komunistické byrokracie dne 30. 12. téhož roku i arcibiskupem pražským. Kardinál Tomášek od
pol. 80. let ve svých pastýřských listech a otevřených dopisech státním činitelům
prosazoval změnu politiky státu vůči věřícím a statečně upozorňoval na
porušování lidských práv. Opakovaně intervenoval ve prospěch občanů souzených, vězněných a pronásledovaných za náboženské přesvědčení. Od r. 1974
zůstal po léta jediným veřejně působícím biskupem v Čechách a do r. 1987 i na
Moravě. Pastýřským listem z 29. 11. 1987 vyhlásil „Desetiletí duchovní obnovy
národa“ jako přípravu na milénium mučednické smrti sv. Vojtěcha. Na svatořečení Anežky České vedl v listopadu 1989 pouť věřících z Československa do
Říma. Ve dnech 21. a 22. 4. mohl ještě uvítat papeže Jana Pavla II. v Praze.
V r. 1991 požádal dvaadevadesátiletý arcibiskup, aby byl zproštěn svého úřadu.
Papež Jan Pavel II. jeho přání vyhověl 27. března 1991. Kardinál Tomášek zemřel
4. 8. 1992 ve věku 93 let a byl pohřben v arcibiskupské hrobce v pražské
katedrále. V Moravské Jůzové je pamětní deska vytvořená sochařem Olivou.
(K životnímu jubileu Františka Kardinála Tomáška. A léta běží. -úvahy o životě
a smrti. Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 173/fotografie-178;ČBS
Praha, Academia 1992, S. 739 – 740. Katolické noviny, 26. 3. 1975)
Připravila Hana Ševčíková
Z análů paměti 13
TÝNECKÉ LISTY
Z KAPSÁŘE VZPOMÍNEK MARIE KREMLÁČKOVÉ
díl třetí
Začnu stručným výkladem toho, čemu
mnozí asi nerozumí, totiž kdo a co to
byla „vyšší rasa“. Za nacistické okupace to byla představa vládnoucích
Němců, že jsou „božskou prozřetelností předurčeni“ vládnout celému
světu z toho důvodu, že jim bylo „s hů-
ry dáno“ být příslušníky germánské,
přesněji germánsko-nordické panské
rasy. Teď to hodně sestručním, ale po
vítězné válce - o čemž nepochybovali bude vyšší rasa vládnout, „mišung“
tedy směs vyšší rasy křížený s rasou
nižší (třeba slovanskou) bude praco-
vat a zbývají cí, pokud nebudou úplně
vyhubeni (jako Židé), tak těmi budou
osídleny na zeměkouli pusté končiny
jako Sibiř, africké pouště apod.
V tomto duchu byla vychovávána německá mládež. Ráda přijímala ty to
názory za své. Můj školní ročník 1944
měl být také poslední, kdy se ve školách prováděla měření hlav, délky
rukou, vlasů atd., aby to dělení na
mišung a podrasy nedalo tolik práce…
Pak to bude vyprávění o „božímdárku“, jak se říkávalo kdysi chlebu.
Kremláčkův „božídárek“, prdlavá kobyla Trůdi
a srážka s „vyšší rasou“
Zcela určitě se najdou pamětníci Kremláčkovy pekárny, která stávali poblíž mlýna. Dnes je tam volná plocha.
Mlynář Karel Kremláček se rozhodl
doplnit svůj vcelku prosperující a moderní mlýn i zařízením na pečení chleba. Zde však hned narazíme na
problém byrokratických úřadů tehdejší doby. Předpisy nedovolovaly pro
takový podnik užívat slovo pekárna,
nýbrž „pecnárna“. Rozdíl: pekárna
mohla péci chleba, pečivo a třeba
cukroví, pecnárna měla sortiment
omezený pouze na pecny chleba tvaru
bochník a štrycle. Mimo to nesmělo
být pečeno nic, vlastně ano, mohly se
zde sušit křížaly…
Pecnař Kremláček musel před spuštěním živnosti nejprve absolvovat
jakýsi zácvik u zkušeného pecnaře
v Břeclavi, udělat zkoušku před živnostenským úřadem, složit „pecnařsko-pekařskou přísahu“ a plav – přesněji snad „peč si dál, jak umíš!“ Tož
Karel Kremláček pekl a šlo to tuze
ztuha a paní to po letech líčila jako
„tož neco jako spojeni Golgote s Komorů a okřižovánim".
Problém byl v nekvalitním materiálu,
kvalitě pece a hlavně nezkušenosti už
při zadělávání. Zlomyslný dodavatel
dodal špatný kvásek a potíže byly
i s moukou. Kremláček nesměl používat tu, co si namlel, ale musel péct
z té, co byla ústředně distribuována
a „obohacena“ bůhvíčím, prý i mletými žaludy a bukvicemi s přidáním
prášku ze zatvrdlých chlebů. První
várky chleba byly opravdu jen pro
dobytek, buď se drobily, nebo zase tak
ztvrdly, že je musel rozbíjet palicí.
Konečně se za cenu bezesných nocí
a zničení materiálu podařilo upéct
první várky chleba hodného svého
označení a mohly se prodávat.
V Týnci bylo už jedno zavedené - pekařství Šmidákovo. Konzervativní
část občanů ke Šmidákovi chodila nerada a raději kupovala chleba z Grygova. Šmidák byl podezírán z příslušnosti „ke smradom židovským“, byl
dokonce udán jako tajný Žid (!), ale
prověření úřady to ukázalo jako
cílenou lež.
Tato hrstka bigotních konzervativců
pak přešla ke Kremláčkům, ale když
zjistila, že v pekárně nevisí jakési
prohlášení křesťanského živnostníka,
v němž se mj. deklarovalo „přihlášení
se k víře o neposkvrněném početí
P. Marie), tak se buď vrátili ke Šmidákovi, nebo dokonce chleba pekli
doma.
Toto a mnohé další podrobnosti a zajímavosti vyprávěla trochu překotně
paní Kremláčková. Dnes „popojedem“
k příhodě s prdlavou kobylou Trůdi.
Šlo o to, že se Kremláčkovi rozhodli
rozšířit prodej svého chleba i do okolních obcí a to tak, že by se tam chléb
v určitou hodinu dovážel.
Nechali si udělat u týneckých řemeslníků koláře Majera a klempíře Macenauera „omnibus pro prodej potravinový“ - jak je uváděno v dokladech.
Dost si na tento „omnibus“ pamatuji,
stával celá desítiletí v průjezdu domu
č. 138, kde bydlel můj kamarád V. Petr.
Zkrátka šlo o plechovou boudu na
4 kolech s ojí a sedátkem pro kočího.
Okna to nemělo a jen vzadu byly dveře.
Říkalo se tomu „pulvák“ snad z německého výrazu „pulwagen“.
Zmíněný „chleboň“, jak mu také paní
Kremláčková říkala, vezl kolem 60 kusů, tedy „štryclů“ chleba, někdy i více,
ale moc se to nevyplácelo. „Tož si Š., co
s tým jezdil, tajně převedělával, že vozel leďom kdovico, třeba aji měch
zemňáku nebo slipke če třeba košík
jablek a tak. Tenkrát se to zas tak
přisně nebralo!“
Vpředu u kozlíku vozu byl pověšem
malý zvonek a prodavač zvonil, aby
upozornil zákazníky, přičemž provolával různé slogany jako třeba „Už se
veze chleba, přendite kdo třeba!“.
Kočí Š. byla rázovitá postavička, věčně
s kapkou u nosu a spolu s Trůdi, tedy
kobylou, co vůz tahala, tvořili nezapomenutelnou dvojici.
Trůdi byla vysloužilá vojenská kobyla,
říkalo se „vybrakovaná“ podle toho, že
armáda vyřazovala a za nízkou cenu
prodávala vysloužilé koně. Měli různé
zdravotní potíže. Trůdi takovou, ře-
čeno slovy paní Kremláčkové, že „řekno to lidově, mněla neco s báchorem,
pořád prděla jak Amina“.
Útlocitné čtenářky si to dají dohromady s dnešními hygienickými zvyky
při představě tehdejšího prodeje chleba, ale tehdy se to tak nebralo. Navíc
zákazníky v Hostkovicích a částečně
i v Suchonicích byli většinou lidé chudí, deputátníci na statku, čeledíni spávající ve chlévech, tedy nic „cimprlich“.
A pak se to stalo! Při jedné cestě Š.
s Trůdinkou táhnoucí „božídárek“ do
Hostkovic musel povoz zastavit právě
v serpentině známé jako „es“ a to z důvodů na straně kočího „zcela lidských,
nevyžadujících odkladu“. Bodrý muž
„zašlajfoval půlvákl“, kola podložil na
kámen tvrdou starou štryclou chleba
a už byl v příkopu, snad na poslední
chvíli. Žel, ukázalo se, že se ten
„žaludekbol“ přihodil v co nejhorší
dobu na co nejhorším místě. Při tom
spěchu nechal stát vůz uprostřed silnice, ve směru od Hostkovic sem přijížděl velký autokar Mercedes se snímatelnou střechou - jako kabriolet.
Autobus byl plný dívek ve stejnokrojích nacistického dívčího svazu. Vedle
řidiče seděla „frólajn“ vedoucí. „Já
sem jo teda neviděla, ale řikalo se, že
to bela ženská selná jak kobela,“ dodala paní Kremláčková.
Co bylo dál? Autokar musel zastavit,
rozčilená vedoucí vystoupila a hned
zapískala na píštalku k přivolání kočího. Pobledlý Š. vystoupil z příkopu
s kabátem nahonem zapnutým přes
dírky. „Šráky“ mu padaly dolů, u nosu
mu visela kapka. Němka se ohlédla na
plný autobus dívek, když se projevila
ta „přirozenost“ kobyly, že když nejprve vypustila kobylince, začala velmi
hlasitě se zvednutým ocasem „vypouštět větry“ a jakoby to nemělo konce...
Dívčí osazenstvo ječelo, vedoucí asi
zrudla a s gestem ukázala dívkám, že
to je pravý příklad nižší slovanské rasy
- takový fuj ksindl!
„Jemné“ dívenky začaly na nebohého
Š. házet ohryzky z jablek a cosi dál
křičely. Kočí Š. ve snaze zachránit si-
tuaci zakřičel na kobylu: „Trůdi,
komm!“ (Musím vysvětlit, že Trůdi dobře reagovala na povely v němčině, na
české jenom když měla dobrou
náladu.)
Německým pobídnutím přilil Š. příslovečného oleje do ohně. Němka se asi
jmenovala nějak podobně a považovala to za útok na svou osobu. Přiskočila ke kočímu, rozmáchla se a ubalila
mu obrovskou facku. Takovou, že praštil hlavou o plechový vůz. Pak se
pyšně postavila, z kabelky vytáhla kapesník, otřela si ruku, ještě jednou na
zcela vyřízeného Š. plivla a kapesník
mu hodila pod nohy. Autobus plný
dívek tleskal a ječel nadšením.
To už byla v „es“ úplná zácpa. Přijel
i autobus pana Jahna z Tršic s četníkem (a starostou Homolou), tak se vše
nějak vyregulovalo.
Příštího dne Homola ve mlýně vysvětlil
mlynáři, že příslušnice „vyšší rasy“
reagovaly přiměřeně a „jest přijmouti
opatření kvůli plynnatosti kobyly pro
časy budoucí a to neprodleně, jak to
doba žádá“.
Na mou otázku, jak to tedy řešili, mi
paní Kremláčková vysvětlila, že kočí
musel každé ráno prohánět Trůdi nejméně desetkrát během okolo „chládečnice v zahradě“, „abe se veprděla,
ale stýně to nepomáhalo“. Pak se zamyslela a dodala: „Vite, Š. si skoval ten
kapesniček od německý frajle, bela na
něm nakreslená tá říša velkoněmecká,
že to bode jednů památka. Vzala sem
ho na vepráni, ale to bela hákošská
pomsta. Barve pustile a chetle se na
prádlo a nešle pak už ničím veprať.“
Tím „prdlavá“ historka končí. Trůdi
skončila na jatkách. Ještě poznámka,
že i na „půlváklu“ byly našablonovány
nápisy o točení se kol, jen to známé
„vítězné V“ bylo nakresleno vzhůru
nohama (natěrači byli opět opilí),
a když byl povoz zastaven policisty,
hájil se kočí Š. tím, že to je „skrzevá
teho, debe na nás útočele z letadel,
abe si to muhle z tý výške přečíst lepši,
co to je“. Policajti prý mávli rukou,
Trůdi do toho „bzdila“ a tak jeli dál.
Jaroslav Chytil
Ukolébavke a pěsničke v čuháčtině
Hali beli koně v zeli,
a hřibjátka v petroželi
Hali ditě kolibo tě,
abes spalo neplakalo,
svý matičce pokuj dalo
Hali beli ditě,
mělos přeiť v litě,
bela bech tě chovala,
deš žežulka kukala
Brodek, Citov, Luková, Roketnica
zámek,
Kokore sú na doleně, je tam pivovárek
A v tem pivovárko, hrajú na cimbálko,
Všecke panne poskakojú, poďme taky
Janko
Nepude-le Janek, pude Froliánek,
Bode taky poskakovať, jak ten tatrmánek
Děš naši mlátile já sem si ležel,
Oni šle k snidani já taky běžel,
Copak te běžiš deť tes nemlátil,
Deš oš so na cestě oš se nevrátim
Orale kopale já sem zas ležel,
Spivale výskale taky sem běžel,
Orýte kopte já oš nemužo,
Spivíte výskýte já vám pomužo
Hoj hoj Bartošo,
kde pojedeš na košo
(nebo)
Hoj Hoj Bartoňo,
kde pojedeš na koňo,
všecke moje strýčko, řezale mě sečko,
krotky bele jak te kořata
Já pojedo do Němec,
svý panence pro věnec,
Kup mě tam jeden,
dám ti chleba s medem,
a koláča s trnkama,
abe ti řeť brnkala
Chetle strýček Túnka v plevniko,
cos tam dělal, te nezbedniko,
řezal koňom sečko, kúknite se strýčko
oš teho mám na pul matniko
Kdo otěkal Túnko za vrata,
čipak zas to bele děvčata,
[: Vedle potoka stoji oseka,
kdo jo nesázel, ať jo neseká :]
[: Já jo nesázel, sekať jo bodo,
tebe má milá, milovať bodo :]
[: Má matička je matička,
já so jeji senáček,
ona omi hospodařeť,
a já omim otráceť :]
[: Vedle potoka stoji ….ka,
a je ožhralý jak ta moteka :]
Připravil Vojtěch Hrudník
14
Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
„Záštrečných lontů“ bylo 5 + dvě a těšili se na prázdniny
Možná to bude na první pohled připomínat příběh od spisovatele Poláčka
„Bylo nás pět“ (mimochodem výborně
převedený na filmové plátno). V našem
případě se ale děj neodehrává v Rychnově nad Kněžnou a není také vymyšlen.
Protože tomu nadpisu málokdo rozumí,
přidávám krátké vysvětlení. „Záštrečí“
byla část vsiského katastru za tratí Olomouc - Přerov (za štrekou) a „lonta“ byla
dobová hanácká, tedy nejenom týnecká
přezdívka pro vykuka, darebáka, zkrátka
osobu spíše mladšího věku a konfliktní.
Jak se „lonti“ ocitli za dráhou? Jednoduše, při stavbě trati a během dalších let
vyrostla v tomto prostoru nejprve dvě,
pak spolu se strážním domkem dokonce
tři stavení. Bydlely tam početné rodiny
nádeníků při výstavbě trati, později pochůzkáři a údržbáři. Jeden z domů bylo
provizórium později zbořené a mělo přezdívku „vagón“ a nemělo dobrou pověst.
Už bylo naznačeno, že „záštrečí“ patřilo
správně ke Vsisku, historicky pak
dokonce k Týnci - i když tam odsud bylo
daleko blíž do Grygova. No a v tom byl
ten zapeklitý problém.
Domy, tedy rodiny v nich bydlící byly obšťastněny větším počtem dětí. Děti musely chodit do školy a nejblíže položená
škola byla v Grygově. Což však tento, jak
se vzdělaně říká „akceptovati nemínil“.
Co nemínil, silně protestoval a rodiče dostavivší se k zápisu do 1. třídy nechala
obec vyvést obecním policajtem až za
hranice Grygova, což nebylo nijak daleko, od železničního přejezdu hned ta
pravá část. Domy na levé byl Grygov, ta
pravá byla tzv. osada Vsisko v Grygově.
Zkráceně řečeno, děti z „osady“ měly to
privilegium chodit do školy v Grygově,
protože to byla sousední obec Vsiska.
Děti ze Záštrečí ne, protože byly na
týneckém katastru odděleném tím
vsiským. Že tomu moc nerozumíte? To
nic, já také ne, ale Zemská správa
politická v Brně to tak na mnohé žádosti
obce Grygova rozhodla. Tečka!
Tož dítky patřily do školy v Týnci. Dá se
říct ke značně pramalé radosti naší školy.
„Tyto fakany nezvedené, hrubé ano i nemravné velmi až strašidelná pověst předchází,“ konstatuje zápis. Těchto „lontů“
bylo celkem sedm, pět kluků a dvě děvčata. Nejmladší 10 let, nejstarší 14 let.
Řečeno dnešním jazykem bulvárních
novin šlo o „školní gang“. Nebáli se nikoho, nerespektovali takřka nic. Náboženství, předmět, na který se tehdy dost
dbalo, jim byl k smíchu. A katechetové,
jak katolický, tak i československý, byli
asi vždy rádi, kdy na „nábl“ (tak říkali
náboženství) vůbec nepřišli.
Do školy chodili víceméně, jak se jim kdy
zlíbilo. Za špatného počasí se vymlouvali, že podchod pod „štrekou“ tedy tratí
je plný vody a že se bojí utopení. Když
bylo horko, tak zas že se hnala bouřka
a mohl by do nich uhodit blesk. Prospěch
byl podle toho, ale to je nerozházelo, ani
jejich rodiče, pokud se s nimi vůbec podařilo navázat kontakt.
Stížností na jejich chování na veřejnosti
byla spousta. Byli agresivní a jen tak se
nikoho nezalekli. Tak třeba, ač bylo asi lo
let od scelení půdy, lidé byli po staletí
zvyklí chodit z Grygova a Vsiska do Týnce
tak zvanou starou „potoční pěšinou“ kolem potoka Týnečky na Hrázku a pak
vzhůru ke hřbitovu.
Tuto trasu měli v oblibě také „lonti“ a na
ní prováděli svá lotrovství a šikany školních dětí. Tak třeba se koupali v místě
zvaném Závrbek či Závrtek celá skupina
nazí, k nesmírnému pohoršení kolem na
pobožnost či z ní procházejících stařenek
a starců ze Vsiska i Grygova. Nakonec
byla obec donucena dát u Hrázky a Vsiska tabulky o nebezpečnosti procházení.
Divte se nebo ne, ale tehdejší lidé okolo
70 let věku byli zděšeni „provozem nesmírným na silnici vsiské jízdou kolovou
a často zde lze do konce automobil potkati (!)“, jak lze vyčíst ze zápisů.
Na děti měli „lonti“ připraveny jiné šikany: okrádali je o svačiny. Zápisy líčí,
jak dítka do školy řádně jdoucí jsou
zastavována a vyžadována u nich kon-
trola svačin. Lepší věci, zejména tvarůžky jsou jim pak sebrány a na místě s výsměchem pojídány, stejně tak jitrnice či
ovoce. (Moc se mi líbilo větší množství
zmínek o tvarůžcích. Zdá se, že to byl
oblíbený pokrm školních dětí a „lonti“ je
zbožňovali.)
Kolik dětí si nosí dnes do školy ke svačině
tvarůžky, se neodvažuji nějak odhadnout.
Rafinovaně si gang počínal třeba při krádežích cukroví a „cukrdlat“. Cituji:
„Škarnouty s cukrovím si Mařena s Andulou vypůjčily a daly je dál chlapcům,
kteří si je do kalhot strčili a hlasitě
neslušně se pak zachovali a se slovy, že
jsou posvěcené, vrátili je dětem. Když se
tyto bránily takto páchnoucí cukrlata
vzíti, s radostným výsměchem je sami
pojídali. Tím se nemohlo říci, že je násilně odcizili, ale že jim byly darovány!“
Nebudu dál pokračovat, nechutností bylo mnoho. Učitelé byli bezradní, selhávaly osvědčené a ve škole běžně trpěné
palašky (rákosky).
Pravda, některé nezbednosti dnes působí
skoro úsměvně, třeba o křečcích vypuštěných ve škole, o žábách a myších vhazovaných často do poštovních schránek,
kde na nic nemohoucí zvířata přišel
listonoš.
Odboru školnímu, jak se tehdy jmenoval
ten „úd“ obecního zastupitelstva, co měl
na starosti školu a knihovnu, nezbylo nic
jiného, než se opětovně obrátit na svého
kolegu v Grygově, zda by „opravdu nějak
nešlo“ něco s přiškolením udělat. Tuto záležitosti v Grygově spravoval radní
za KSČ jménem Rychlý. V dobré víře
v úspěch vydal se jednou s vozem taženým kravkami podél trati až k domům
v Záštrečí. Povoz nechal stát opodál a vyjednával u Vagónu s rodiči dětí. Toho
využila parta „lontů“ a krávy s vozem navedli do obilného lánu statkáře Zemánka.
Zemánek jel náhodou kolem a nenáhodou se s komunistou Rychlým moc
nesnášel už předtím. Byl z toho co jiného
než incident. Skončil tím, že Rychlý
rezignoval na svou funkci. Dobře
nastartované jednání Týnec - Grygov se
tak zas ocitlo v bodě nula.
Celý problém se táhl ještě několik let
a vlastně se vyřešil „sám od sebe“ tím, že
děti odrostly, část rodin se odstěhovala
a i Grygov přišel konečně k rozumu a děti
přiškolil.
Je zajímavé číst, jak funkcionáři v Týnci
z „lontů“ ztráceli nervy. To když třeba
měli reagovat na dotaz z fary ohledně
„týrání dítek ze slavného přijímání jdoucích výrostky, kdy tito jim nové kloboučky
pobrali a s nimi kobylince jako tenisovými paléstrami po sobě metali“.
Týnecký starosta R. Prečan, ř. kat. katecheta P. Pavlíček, školní radové páni Podmolík a Klobouk spolu s „osvětářem“ Dostálem tvořili komisi proti těm steskům
na řádění „lontů“. Předsedal jí ředitel
školy Špička. Na závěr každého zápisu je
doporučení „více a přísněji trestati“.
Jenže jak?
Přímočarý starosta Prečan doporučoval
„viksovati to palaškou třeba i každý deň“,
načež řídící Špička tvrdil, že se „viksuje“,
až z toho ruka bolí. (Viksovat = dávat výprask na zadnici.) P. Pavlíček se připojil,
že i on neváhá dát výprask pořádný, ale
že „lonti“ si dávají do kalhot různé výplně
a on jako kněz jim je nemůže vytahovat,
protože to jednou udělal a žák mu na to
řekl, že mu sahal do kalhot, a to je pro něj
jako kněze velmi nebezpečné.
Dostál doporučoval hlásit vše četnictvu,
ale starosta odpověděl, že to je úplně zbytečné. Za situace současné vysoké zločinnosti nebudou to nijak řešit.
Poslední dostupný závěr komise říká, že
brzy nastanou prázdniny a „lonti“ budou
činit nájezdy na statek Nový Dvůr i jinam,
krást lusky, mák, zeleninu a ustřihávat
zralé klásky obilí. „Přejme jim i sobě
prázdnin co nejdelších!“
A co dnes, po přibližně 90 letech? „Lonti“
asi neřádí, tvarůžky neberou, kobylince
„klobůčkama“ nemetají, bonbóny „nedesinfikují“ v kalhotách.
A nebo že by snad i dnes byly ve školách
problémy?
Jaroslav Chytil
Z análů paměti, Duchovní slovo 15
TÝNECKÉ LISTY
Z pamětí rolníka a starosty Tršic Jaroslava Béma
na 1. světovou válku - 3. část
Vojáci sebrali i kostelní zvony
Mýdlo také nebylo nikde k dostání, tak
si je lidé sami vyráběli z loje a jiných
tuků, pokud je za výměnu jiných
potravin dostali. Svítit nebylo čím.
Šťastné byly obce, kde už měly
zavedenou elektřinu. Byly alespoň
ušetřeny trampot se svícením. Petroleje vůbec nebylo, svíčky byly velmi
těžko k dostání, ovšem za výměnu
potravin. Svítilo se všelijakými kahánky olejovými a vepřovým sádlem.
Parafin a petrolej nosili občas železničáři, ale ne za peníze, pouze výměnou za potraviny. Rekvírováno
(sebráno pro válečné účely) bylo dále
seno, sláma, zemáky, tuky (máslo a sádlo) a vejce. Okrašlovacímu spolku byl
zrekvírován ostnatý drát v sadech Na
Kopci. Dále byly zrekvírovány kovy
a sice měď, mosaz a cín. Všechny měděné kotly v domácnostech používané
měly se odevzdat. Něco se odevzdalo,
ale většinu si lidé poschovávali. Za
nějakou dobu, kdy to nikdo netušil,
přišla četnická prohlídka a tu teprve
byly skoro všechny kotly posbírány.
Mosazné hmoždíře a kliky se měly též
odevzdati. Nastalo proto natírání klik
a podobně železným lakem, aby nebylo vidět, že jsou mosazné. Dva velké
zvony z kostela byly též odebrány
a ponechán pouze umíráček. Přišel
důstojník s několika vojáky a prokázal
se úředním posláním u farního úřadu.
Po poledni ještě naposled všemi zvony
chvíli zvonili a pak začali velký zvon
kladivy rozbíjeti. Zvon smutně lkal
pod údery kladiv a ženské plakaly a
všichni ostatní válku proklínali. Menší
zvon vojáci sdělali celý a pak vše odvezli. Měděná krytina kostelní věže
byla vojáky sdělaná a nahrazena bílým
plechem pocínovaným. Cínové píšťaly
varhan kostelních byly též zrekvírovány a naposled byl z kostela odebrán
i bleskosvod. Ještě je nutno se zmíniti
o jedné rekvizici. Nebyla to sice rekvizice, ale upisování válečných půjček.
Byla to vlastně rekvizice peněz. Hned
v prvním roce války vypsána byla první
válečná půjčka, která byla dobrovolná
bez nátlaku. Později však při dalších
válečných půjčkách dělal se na občanstvo značný nátlak, a všech možných prostředků se používalo ze strany okresních hejtmanství. V té věci
smutně proslul náš okresní hejtman,
rytíř (nečitelné) z Hannaburku. Nebylo to sice člověk zlý, ale velký
puntičkář a Rakušák. Tak hned při
upisování první válečné půjčky se
tehdejší ředitel Občanské záložny pan
Fr. Závodník nějak neprozřetelně
vyslovil proti upisování válečných
půjček. Řekl totiž jistému občanu
z Lazníček, který si vyzvedával vklad,
že než aby ho použil na válečnou
půjčku, že „raději si peníze nechal
v záložně a ještě nepodporoval válku”.
To se proneslo ven a pan Závodník měl
značně obtížné opletání. Okresní
hejtman chtěl o tom učiniti udání Válečnému soudu v Moravské Ostravě.
Na moji přímluvu za pana Závodníka
od toho upustil a věc se vyšetřovala
u Okresního soudu v Lipníku. Toho ale
použil okresní hejtman při upisování
dalších půjček proti občanské záložně
a vždy hrozil, že jak záložna předepsaný obnos neupíše, udání na pana
Závodníka přece u Válečného soudu
učiní. Také si nechal zavolat tehdejší
funkcionáře záložny do Hranic a aniž
jim dovolil něco promluviti, nadal jim,
že v Tršicch jest neloajální protistátní
banda a že podle toho další zařídí
a zkrátka je pak vyhodil. Byli to František Závodník, Vybíral Antonín a Egida Josef. Jednou před úpisem půjčky
přišel ke mě jako ke starostovi nějaký
Klein z Hranic (bývalý německý poslanec) se dvěma četníky. Vykázal se
plnou mocí okresního hejtmana a žádal mě, abych nechal svolati výbor
občanské záložny. Řekl jsem mu, že na
to nemám právo a zavedl jsem je k panu Fr. Závodníkovi jako řediteli záložny a ten ihned nechal svolati výbor
(ovšem členy pouze z Tršic) do obecní
kanceláře. Klein pak přečetl přípis
okresního hejtmana, v němž se záložně předpisuje určitý obnos (cifru už
nevím) na válečnou půjčku a žádal
pana předsedu, aby o tom nechal
hlasovat. Rozumí se, že všichni hlasovali kladně, protože každému napadlo,
k čemu tam sedí oni dva četníci.
Takové jednání u nás způsobilo značné
pobouření. Na žádost občanů vypravil
jsem se s tehdejším radním K. Bémem
(knihkupec) do Brna si stěžovati. Vyhledali jsme pana Sontaga, tehdy
poslance a přísedícího Zemského moravského výboru, a přednesli jsme mu
naše stížnosti na jednání okresního
hejtmana. Vyslechnuv nás, pokrčil rameny a pravil: „Nedá se v té věci
ničeho podniknout, musíme všichni
zatnout zuby, pěstě a mlčet.” Zrovna
včera si u něj byli stěžovat čeští
jednoroční dobrovolníci. Měli cvičení v
okolí Brna a při společném pak obědě
měl plukovník řeč, ve které chválil pro
loajalitu Poláky a Čechy přímo tupil.
Poslanec řekl vojákům to samé co
nám. Večer nás pak pozval, vlastně zavedl na Slovácký večírek do hotelu
Slávie. Byli tam shromážděni všichni
význační Slováci: Dr. Blaho, malíř Joža
Úprka, redaktor Vašíček a slovácké
a slovenské studenstvo. Seděli jsme
dlouho přes půlnoc s poslancem Sontagem a poslancem Tusarem, pozdější
předseda vlády, a při slovácké hudbě,
zpěvu a tancích dobře jsme se bavili
a aspoň na chvíli jsme na válečné trampoty zapomněli.
...pokračování příště
Připravil Miroslav Rozkošný
Srdce Ježíšovo
Příslib Božského Srdce:
Vlažní se stanou horlivými
V měsíci v červnu slaví církev slavnost
Srdce Ježíšova. V knize Zjevení sv. Jana čteme tato Pánova slova adresovaná představenému církevní obce
v Laodiceji: „Znám tvé skutky: nejsi
ani studený, ani horký. Kéž bys byl
jedno, nebo druhé! Takto však, protože jsi vlažný, ani studený, ani horký
vyplivnu tě z úst.“ (Zj 3,15-16).Těmito
jasnými slovy odsuzuje náš Pán vlažnost křesťanského života. Je to nectnost, která se může projevit u každého
z nás.
Nectnost o to nebezbečnější proto, že
navenek se nemusí projevit ničím mimořádným. Starověcí znalci duchovního života nazývali tuto nectnost
„poledním démonem“(Srov. Ž 90,6),
který napadá mnicha za poledne, tj.
v době, kdy už pominula první chuť
k práci. Obrazně to platí i o „poledni
života“, když přešlo nadšení mládí. Je
to „démon nejnebezpečnější“, protože
člověk znechucený, lenošný, vlažný
nemá, čím by mu odporoval. Sv. Jan
Klimak mluví o této nectnosti v kapitole, která má závažný titul: „Necitelnost je smrt duše ještě před smrtí
těla.“
Vidíme tedy nebezpečnost této nectnosti, která skutečně může postihnout
každého z nás. Anebo už nás postihla?
Jak to poznám? Vypočítává se několik
projevů duchovní vlažnosti, znechucenosti, duchovní lenosti. Jsou to: neúměrný strach z obtíží, se kterými se
setkáváme; nechuť začít cokoliv, co
stojí za námahu, nedbalost v zachovávání přikázání, pořádku, pravidel;
nestálost v dobrém; neschopnost
vzdorovat pokušení; odpor k těm, kdo
jsou horliví; velká ztráta drahocenného času; svoboda, kterou dává smyslům; zanedbávání hlavních povinností stavu; zapomenutí na cíl života.
Nepozorujeme třeba už delší dobu
něco z těchto jmenovaných projevů
vlažnosti i ve svém životě?
Naši úvahu jsme začali citátem z knihy
Zjevení sv. Jana. Ještě jednou otevřeme tuto poslední knihu Nového Zákona. Připomeňme si Pánova slova adresovaná představenému církevní obce
v Efesu: „Mám proti tobě, že jsi upustil
od své první lásky. Upamatuj se tedy,
z jaké výše jsi spadl, vejdi do sebe
a jednej zase jako dříve!“ (Zj 2.4-5).
Jak dávno už je pryč naše první horlivá
láska k Pánu?
Pamatujeme se ještě na chvíle, kdy
jsme se s radostí modlili, kdy jsme se
nemohli dočkat, kdy už zase budeme
moci být na mši svaté, kdy si otevřeme
knihu Písma svatého? Z jaké duchovní
výše jsme my sami spadli zvlažněním
ve víře? Ať si často připomínáme tento
důležitý příslib Božského Srdce a ať je
pro nás opětovným startem k nové
horlivosti, návratem k první lásce!
Přeje sobě i Vám všem P. V. H.
Připravil Václav Haltmar,
farář Církve římskokatolické
Jaroslav Bém na dobové fotografii
šmoulení májky
Kácení májky v netradiční podobě
připravili Týnečáci
(31. května 2014)
Foto na straně: archiv Týnečáků
Ze života našich škol 17
TÝNECKÉ LISTY
Ze života Základní
školy Milady Petřkové
Vážení spoluobčané, po měsíci vás
opět zdravím na stránkách Týneckých
listů.
Žáci 9. ročníků skládali přijímací
zkoušky na střední školy. Jak jsem již
naznačil v minulém vydání TL, žáci nejen naší školy - byli velmi zaskočeni
plošným zavedením přijímacích zkoušek. Ne všichni se bohužel na přijímací řízení dokonale připravovali a chtěl
bych rodičům zdůraznit, že nedostatečně využívali všechny možnosti, které jim pedagogové naší školy nabízeli
(přípravný kurz z matematiky a českého jazyka, kroužek pro talentované žáky, nabízené publikace se vzory testů
k přijímacímu řízení…).
U žáků 9. ročníku - a nejen u nich - očekávám daleko větší zájem o učení,
chcete-li studium. Zkrátka do budoucna se děti budou muset opět naučit
pravidelně a poctivě učit, mít radost
z poznávání a pracovat individuálně
na svém vlastním rozvoji. I tímto způsobem si vykládám vzkaz ze strany
středních škol, MŠMT a budoucích
zaměstnavatelů.
Při velkém převisu nabídky míst na
středních školách se nakonec dostali
všichni, ne vždy ale na požadovaný
obor studia. 3 žáci na gymnázia, 21 na
střední odborné školy s maturitou a 4
na střední odbornou školu bez maturity. Do dalších let doporučuji všem
budoucím studentům i rodičům pečlivou přípravu na přijímací řízení, a to
zejména na prestižní olomoucké školy.
My učitelé v naší škole vytvoříme optimální podmínky pro úspěšné zvládnutí této zkoušky.
Na závěr tohoto odstavce mi dovolte
vyslovit jednu myšlenku, která mne
často napadá, když pozoruji dnešní
žáky a studenty. Studovat střední školu a vlastně jakoukoli školu znamená
získávat aktivně vědomosti, dovednosti a kompetence, nikoliv tam pouze
docházet a ztrácet drahocenný čas.
Od 2. června budou k dispozici pro
veřejnost dva kurty pro plážový volejbal. Objednávky termínů budou přijímat správcové haly paní Gubová
(776 639 799) a pan Král (732 224
342). K dispozici budou šatny a sprchy ve sportovní hale. Cena za pronájem jednoho hřiště bude 50,- Kč na
hodinu.
Na měsíc červen připravujeme tyto
akce:
5. června - Olympiáda mikroregionu Království v atletice mladších
žáků
Dětský den (termín není ještě stanoven)
10. června - Atletický mítink „O pohár starosty obce Velký Týnec“
24. června - Volejbalový turnaj pedagogických pracovníků
Rozloučení se školním rokem
2013/2014
Tomáš Jurka, ředitel
Galerie na zámku v Citově
8. ročník „Huňaté kožíšky“
Již osm let pořádá Mateřská škola
v Citově výtvarnou soutěž určenou
pro děti předškolního a mladšího školního věku. K pravidelným účastníkům
patří i malí malíři z Velkého Týnce.
Uvádíme pořadí v kategoriích, kde se
umístili mezi oceněnými.
III. kategorie
– MŠ kolektivní - 22 prací
Třída Myšky - MŠ Grygov: „K včelím
medvídkům přišlo jaro“
Třída Vrabčáci - MŠ Velký Týnec:
„Kočičí svět“
Třída Středňáčci - MŠ Brodek u Př.:
„Chlupatí kamarádi v lese
Kolektiv dětí - MŠ Dub n. M.: „Zajíci
a myšky“
Mladší třída - MŠ Grygov: „Houfem
ovečky“
V. kategorie
– ZŠ 3., 4. a 5. tř. - 74 prací
Bohuslava Bártíková - ZŠ Grygov:
„Chlupatí králíci“
Eva Dreiseitlová - ZŠ Rokytnice:
„Kůň“
Daniela Suchánková - ZŠ Grygov:
„Mašlička“
Valerie Podivínská- ZŠ Velký
Týnec: „Kočka“
Jan Ryšavý- ZŠ Velký Týnec:
„Kočky“
Lenka Vacová a Veronika Richterová
- ZŠ Kožušany-Tážaly: „Zebra“
Martin Polák - ZŠ Kokory: „Mýval“
III. kategorie
– ZŠ kolektivní - 18 prací
Kolektiv 1. a 2. třídy - ZŠ Věrovany:
„Kočičí pohoda“
Kolektiv 1. A - ZŠ Velký Týnec:
„Naše hrátky se zvířátky“
Kolektiv dětí ZŠ Krčmaň: „Lesní
pohoda“
Kolektiv 3. třídy - ZŠ Brodek u Pře.:
„Bobři“
Výtvarný kroužek ZŠ Věrovany:
„Medvědí rodina“
Starosta obce Petr Hanuška děkuje
dětem za vzornou reprezentaci!
ČERVEN
Ani jsme se nenadáli a je tu poslední
měsíc školního roku, červen. A právě
konec školního roku s sebou přináší
čtvrtletní a pololetní práce, testy,
zkoušení apod. Než se uzavřou známky z jednotlivých předmětů, ještě nás
to stojí hodně sil a neměli bychom
polevit, jinak si vše zbytečně pokazíme. Krásné počasí venku nás totiž
svádí k dovádění a procházkám místo
toho, abychom doma seděli nad
učebnicemi a připravovali se do výuky.
Zatneme zuby a minimálně do půli
června to ještě vydržíme. Vždyť pak
nás budou čekat zasloužené dva měsíce odpočinku, naše oblíbené letní
prázdniny. Malé děti se těší hned na
1. červen, neboť se slaví Den dětí. To je
vždy všude plno zábavných programů,
hrátek, soutěží o zajímavé ceny a dobroty. K tomu, aby se akce vydařily, je
důležité pěkné počasí, pokud se tak
děje pod širým nebem. Také třídy ve
školkách a školách jezdí na oblíbené
školní výlety. Je to příjemné, když se
spolužáky strávíte čas i mimo školu,
a to bez učení a se zábavou. Poslední
den na konci školního roku se rozdají
ve třídách základních a středních škol
vysvědčení. Je to pro žáky a studenty
takové slavnostní ukončení dalšího roku a hurá na prázdniny!!!
M. Kincllová, 7. A
CO NOVÉHO U NÁS VE ŠKOLE
Dne 14. 5. 2014 se v areálu TJ Lokomotiva v Olomouci konal Pohár rozhlasu Okresní finále mladšího a staršího žactva.
Jako obvykle se účastnili i vybraní žáci
ze ZŠ Velký Týnec. Mezi naše soupeře
patřily školy jako ZŠ Heyrovského, ZŠ
Zeyerova Olomouc, ZŠ Vítězná Litovel, ZŠ Velký Újezd, ZŠ Holečkova Olomouc a spousta dalších.
Naši reprezentanti si vedli takto:
600m ml. žákyně
Martina Dostálová 2:21.18,
Viktorie Pechová 2:22.60,
Barbora Koutná 2:22.66.
1000m ml. žáci
Jan Zatloukal 3:33.35
Tomáš Lovčinský 3:36.81
Filip Ryšavý 3:43.24.
800m st. žákyně
Markéta Khýrová 3:09.68
Tereza Koblihová 3:18.51
Vendula Hrudníková 3:42.87
1500m st. žáci
Antonín Rác 5:04.55
Daniel Ctibor 5:55.13
Miroslav Horák 6:46.95
V bězích na 60m a štafetách jsme také
dosáhli vynikajících časů.
Ve skoku dalekém - ml. žáci:
Adam Kaksa 2. Místo 458cm
David Hynek 7. Místo 421cm
Tomáš Lovčinský 15. Místo 382cm
Mladší Žákyně
Anežka Cajthamlová 1.místo, 418 cm
Viktorie Pechová 11.místo 351cm
Monika Krňávková 15.místo 340cm
Starší žákyně
Karolína Janáčková 8. místo 390cm
Natálie Stiborová 17.místo 378cm
Klára Svozilová 20.místo 370cm
Starší žáci
Jan Novotný 14.místo 478cm
Jakub Kopecký 15.místo 473cm
Rostislav Bartoněk 26.místo 416cm
Ve vrhu koulí jsme měli také reprezentanty, nejlépe Adéla Koldová 3.místo
844cm a Jakub Jílek 3.místo 11,68m.
V hodu ml. žáků si nejlépe vedl Jakub
Podivinský výkonem 50,09m a 8. místem. Jan Dubec a Adam Vyhlídal si
svým 18. a 19.místem také nevedli
špatně. Ml. žačky - nejlepší 7. místo
Andrea Krejzlíková výkonem 32,88m.
Anežka Cajthamlová a Valérie Vyvozilová za svá 15. a 23.místa jistě také
nesmutní.
Takto jsme si vedli na závodech.
Skok vysoký - starší žáci
Miroslav Horák a Antonín Rác 5. místo, výkon 157 cm
Jan Novotný 20. Místo, 141cm
Starší žačky
Kateřina Grofková 4.místo, 135cm
Veronika Kučerová 11. Místo, 127cm
Mladší žáci
Robert Winkler 3. Místo, 140cm
Jan Dubec 12. Místo, 128cm
Filip Kábrt 20.místo, 120cm
Mladší žákyně
Julie Vránová 2.místo 134cm
Polina Maximova 8. Místo 122cm
V nejbližší době nás čekají další dvě
sportovní akce, výlety tříd a samozřejmě také vysvědčení, na které se určitě
všichni těší.
Tímto článkem bych se chtěla rozloučit se svou činností v Týneckých listech, protože od příštího roku nastupuji na jinou školu. Nicméně jsem velice ráda, že jsem sem mohla vůbec své
články přidávat a žurnalistice se věnovat. Určitě mi to mnohé dalo a zejména
ve slohu jsem se zdokonalila. Nikdy na
to nezapomenu, děkuji.
Andrea Krejzlíková, VII.A
GALERIE NA ZÁMKU
Za organizátory
Veronika Kozlová, MŠ Citov
Dne 2. 6. zástupci třídy 1. A ZŠ Velký
Týnec shlédli vernisáž na zámku v Citově a převzali 2. cenu za VI. kategorii
společných prací mladších žáků základních škol ve výtvarné soutěži pořádané mikroregionem Království.
Téma soutěže pro tento školní rok znělo „Huňaté kožíšky“. Práci jsme dali
název „Naše hrátky se zvířátky“. Výroba plastiky kočiček a myší trvala 8 hodin a je vytvořena z drátu potaženého
tzv. papírmašé a obalena kousky vln.
Děti práce bavila a měly velkou radost z úspěch u ceny, kterou získaly.
Eva Kvítková
Foto: archiv MŠ Citov
Foto: archiv MŠ Citov
18
Rozhovor
TÝNECKÉ LISTY
Úměrně s rychlostí větru stoupá u mě hladina adrenalinu
říká o svém koníčku windsurfingu Michal Valouch
Ten nadpis je trošku zavádějící. Řeč se totiž
nebude točit kolem koníčků známého týneckého odborníka na prodej a montáž satelitů a další elektrotechniky Michala
VALOUCHA, ale hlavně kolem jeho práce.
Michal je pro mne osobně symbolem člověka, který začal se svým podnikáním
tak řečeno od píky a který se vypracoval
v očích Týnečáků a zákazníků z širokého
okolí v seriózního a spolehlivého majitele
úspěšné firmy. Myslím, že i následující odpovědi svědčí o tom, že je to člověk velmi
rozvážný a přemýšlivý, který ví, kam směřuje.
Foto: P. Hanuška
Michale, patříš k lidem, kteří stvořili
svou firmu tak říkajíc na koleně. Jak
vzpomínáš na úplné polistopadové začátky?
Nejdřív musím říct, že jsem v první chvíli
zvažoval, zda mám vůbec co říct čtenářům
Týneckých listů, zda můj příběh bude vůbec
někoho zajímat. V mém okolí je jistě mnoho
jiných lidí, kteří dosáhli vyšších cílů a jsou
mnohem úspěšnější a užitečnější. Na mě by
snad mohlo být zajímavé to, že jsem se vydal svou vlastní cestou, bez velkých zkušeností, bez počátečního kapitálu s minimálním zázemím se značnou dávkou naivity,
avšak s jasným odhodláním uchopit za pačesy šanci, která se nám všem po změně
režimu naskytla.
Do roku osmdesát devět jsem pracoval jako
elektrotechnik NC strojů nejprve v TOS
Olomouc a další asi tři roky na pozici elektrotechnika v UP Velký Týnec, kde mě také
zastihl listopad 89. Následující události rozpadající se továrny jen urychlily mé rozhodnutí jít na „volnou nohu“. Nebylo to úplně
jednoduché, nebyly žádné zkušenosti a nebylo se moc s kým poradit, třeba jak založit
účetní agendu, jak navázat obchodní vztahy
s dodavateli, jak se správně chovat k zákazníkům, jak získat obchodní dovednosti. Takže se to většinou dělalo za pochodu metodou „pokus - omyl“. Mou velkou devizou
bylo domácí kutilství a „bastlení“ elektroniky, které mě provázelo od dětství a na
něm jsem vlastně založil své know-how.
A ještě tu byl jeden neopomenutelný fenomén, který vše usnadňoval a dával věci do
pohybu - obrovské nadšení lidí po nových
věcech, které se k nám do té doby nedostávaly. To vše přinášelo konjunkturu, která
pomáhala na startu mnoha nových firem.
Je rozdíl mezi podnikáním v posledním
desetiletí minulé a v prvním desetiletí
nového století? Cítíš posun k lepšímu,
nebo naopak k horšímu?
Porovnání podnikání z let devadesátých
minulého století s obdobím počátku nového
milénia je naprosto nesrovnatelné. Srovnáváme období, které by se dalo výstižně
popsat výrazem „na divokém východě“
s obdobím, které by mohlo být parafrázováno jako období „ pod divokým úředníkem“. Doufám, že všichni chápou mou nadsázku. Chci tím především říct, jak se zkomplikovalo vedení účetnictví, neustálé změny
v zákoně o DPH a změny jeho sazeb a další
nařízení a vyhlášky nám neuvěřitelně komplikují život. Velká firma na to má své ekonomy a právníky, ale u malých živnostníků
to představuje velkou překážku.
Na druhou stranu musím uznat, že došlo
k určité kultivaci v ekonomickém prostoru,
zavedení pravidel. Máte možnost ověřit si,
zda firma, se kterou hodláte obchodovat, je
seriózní a podobně. Myslím si však, že začít
podnikat v dnešní době je mnohem těžší než
před dvaceti lety, neboť je obrovská konkurence, na scéně jsou velcí hráči s obrovským kapitálem, trh po ekonomické krizi
stagnuje a prosadit se je velmi těžké.
Co ses v podnikání naučil? Jakých zásad
ses držel, držíš a budeš držet?
Nejdříve chci předeslat, že výraz podnikatel nemám zrovna v oblibě, neboť si pod
tímto výrazem mnozí představují toho pána
v drahém obleku sedícího v BMW a vlastnícího vilu a jachtu někde ve Středomoří. Já se
cítím být živnostníkem. Každý člověk se ve
své profesi musí neustále něčemu novému
učit, v tom není rozdíl mezi živnostníkem
a zaměstnancem, ale asi největší posun
jsem dosáhl v komunikaci s lidmi, ve schopnosti naslouchat jejich přáním, vysvětlování svého stanoviska a hledání správného
řešení. A je-li to potřeba, umění říct také ne.
Mé zásady? Po pracovní stránce jsem se
vždy snažil, aby mé instalace nebyly jen
funkční, to je samozřejmost, ale aby také
vypadaly esteticky. Naprosto mě irituje,
když přijdu k instalaci, kde nepřehledná
spleť kabelů nedá tušit, o co vlastně jde.
Po ekonomické stránce jsem měl vždy jednu
staromódní zásadu nezadlužovat se, pořizovat si pouze to, na co mám. Možná jsem se
nedostal tak daleko jako ti, co si půjčili, ale
díky tomu jsem ustál špatná období.
A jako člověk být jednoduše slušný. Na
těchto pravidlech nemíním nic měnit.
Když se v Týnci řeklo satelit, druhým dechem každý dodal Valouch. Kam jsme se
za to čtvrt století posunuli v technickém vývoji a co si myslíš, že nás čeká?
Myslím si, že každý ví, jak vypadala televize
před dvaceti pěti lety a jaká je dneska.
A když se vrátíme ještě nějakých dalších
dvacet pět let nazpět, tak tady vládl dinosaurus jménem lampový televizor Tesla
a polovodiče byly ještě v plenkách. Na tom
je vidět, jak progresivní jsou změny v tomto
oboru a že se budou ještě více zrychlovat.
Určitě bude chytrá elektronika čím dál víc
součástí našeho života a na lidi to bude klást
nároky na „elektronickou gramotnost“.
V poslední době jsi navázal spolupráci
s firmou Jablotron. Instaluješ u zákazníků jejich zabezpečovací zařízení. Jak
ses k tomu dostal? Jaký je zájem zákazníků?
Elektronická zabezpečovací zařízení nejsou
u mě úplnou novinkou, věnoval jsem se jim
již v devadesátých letech paralelně s anténní technikou, která pak s nástupem satelitů v mé činnosti převážila. Impulzem k návratu byla, jak už to bývá, náhoda. Kamarád
mě požádal, zda bych nepomohl rodičům
jeho manželky, kteří byli třikrát během krátké doby vykradeni. A tak jsem znovu nastudoval alarmy Jablotron a zrealizoval funkční
zabezpečení jejich domu. A zní to jako z pohádky, ale od té doby mají klid!
Práce se mi natolik líbila, že jsem kontaktoval firmu Jablotron, vyškolil se na nejnovější velmi sofistikovaný zabezpečovací systém Jablotron 100, udělal závěrečné zkoušky, vyřídil si patřičnou koncesi a stal se oficiálním montážním partnerem. Sám se divím, jak to zní jednoduše! A nyní se hrnou
davy zákazníků…
Samozřejmě že je to vtip! Je to stejné jako
s každým jiným podnikáním: na jedné straně je nabídka nějaké služby a na druhé její
cena a zákazník musí dospět k názoru, že ta
služba za tu cenu stojí. Když se zeptáte
manželů, které třikrát za sebou vykradli,
chodili jim v noci po bytě a krom cenných
věcí jim ukradli také klidný spánek, přijde
jim ta cena adekvátní. Podobný názor má
člověk, kterého alarm prostřednictvím požárního čidla zachránil před vyhořením.
Zpravidla mají zájem lidé, kteří již měli nějakou negativní zkušenost s pokusem o vloupání.
Jaké druhy zabezpečení nabízíš? A jsou
finančně dostupné i pro běžného daňového poplatníka s průměrným či podprůměrným platem?
Jak jsem již uvedl, montuji elektronické
zabezpečovací systémy Jablotron 100.
Jedná se o velice flexibilní zařízení tvořené
stavebnicí jednotlivých dílů, se kterým se dá
zabezpečit vše od malého bytu přes rodinný
dům až po firmu. Celý systém se konfiguruje
prostřednictvím osobního počítače a „ušije“
se na míru potřebám uživatele, které se
navíc mohou kdykoliv změnit podle nových
podmínek.
Základním prvkem systému je ústředna,
která může být propojena s ostatními prvky
buď kabely, nebo rádiovým přenosem. Drátová ústředna se používá především tam,
kde byla možnost během stavebních prací
provést kabelovou přípravu. Větší část instalací tvoří rádiové zabezpečovací systémy, které lze montovat v dokončených domech a bytech bez většího zásahu do zdiva.
Vedle ústředny jsou dalšími důležitými
prvky přístupové moduly neboli klávesnice.
Jablotron vyvinul jedinečný a naprosto jednoduchý způsob ovládání červeným a zeleným tlačítkem pro každou sekci, což zvládne i malé dítě. Ušima a očima celého systému jsou pak derektory. Těch je opravdu celá
řada a montují se podle potřeb, na co všechno má alarm reagovat. Snad nejznámější
jsou pohybové detektory, velmi účinné jsou
detektory rozbití a tříštění skla, magnety,
které reagují na otevření oken a dveří, kombinované detektory mikrovlna a pohyb, které jsou vysoce odolné k falešným poplachům, a také pohybový detektor s kamerou.
Důležitou skupinou jsou detektory, které
chrání naše zdraví a majetek. Především
kombinovaný detektor kouře a teploty, tedy
požární čidlo, dále detektor úniku plynů
nebo záplavový detektor. A tím zdaleka
výčet nekončí.
Každý alarm musí mít účinný výstup. Musí
odradit pachatele, tedy houká siréna, dát na
vědomí majiteli a dalším osobám, že se něco
děje a je velmi žádoucí, aby byl napojen na
pult centrální ochrany, jen tak bude ve vaší
nepřítomnosti zajištěn adekvátní zásah. Komunikace probíhá dvěma způsoby. Přes
GSM komunikátor posílá SMS zprávy nebo
volá a předává hlasovou zprávu na zadaná
telefonní čísla. Stejným rozhraním komunikuje také s pultem centrální ochrany nebo
může využít LAN komunikátor.
Pokud si zákazník zaregistruje alarm a bezpečnostní kartu u Jablotronu, získává tři
měsíce hlídání objektu zdarma v režimu
„celková ochrana“, pojištění škody do výše
2mil. Kč v případě selhání nebo překonání
alarmu, rozšíření záruky na 7 let, trvalý dohled nad funkcí systému, přenos informačních SMS, možnost ovládat a kontrolovat
alarm z mobilního telefonu a přístup do
internetové samoobsluhy na www.jablotron.com umožňující dálkovou kontrolu
alarmu, jeho ovládání a přenos poplachových snímků.
Neméně zajímavou funkcí je programovatelný kalendář, který může ovládat nejrůznější zařízení v domě, např. zatahovat a otevírat elektrické žaluzie, spouštět zavlažování trávníku, rozsvěcet automaticky osvětlení atd.
Kvalita alarmu a jeho instalace musí být na
vysoké úrovni, aby zajišťovali dostatečnou
ochranu vašeho majetku. Nějaké „šidítko“
s názvem „alarm“ zakoupené za pár korun
v hobby obchodu opravdu tuto úroveň nesplňuje. Jablotron patří mezi ty, kteří svou
technickou vyspělostí a komplexností mají
všechny předpoklady vás a váš majetek
ochránit.
Cena montáže a materiálu závisí především
na množství komponent, ze kterých se
alarm skládá. V nejjednodušší podobě to
může být kolem dvaceti tisíc korun, komplexní ochrana rodinného domu se pohybuje mezi třiceti až čtyřiceti tisíci.
Mnoho lidí přivítalo přestěhování pobočky České spořitelny do tvého domu.
Cení si zvláště bezbariérového přístupu. Jak k tomu došlo a co všechno
bylo potřeba uzpůsobit kvůli novému
nájemníkovi?
Tento dům jsme v devadesátých letech pořizovali s vědomím, že bude zdrojem obživy
a do budoucna také bydlení. A to se bezezbytku podařilo uskutečnit. V prvních letech jsem zde provozoval docela úspěšnou
prodejnu Audio, video, elektro, foto a také
v okolí známou videopůjčovnu. Ach jo, zlaté
devadesátky! S nástupem velkých firem
jako Makro a další obchodní centra v nedalekém okolí se však situace začala zhoršovat. Nezbylo než se přizpůsobit a zaměřit se
více na montáže. Vcelku luxusní prostory
více než 100m2 byly najednou zbytečně
veliké a přinášely také ekonomickou zátěž
v podobě vynaložených energií. Zvažovali
jsme jejich přestavbu na nájemní byt nebo
něco podobného.
Jednoho dne, zcela nečekaně, vstoupila do
prodejny delegace a představili se jako zástupci České spořitelny a. s. s tím, že hledají
nové prostory pro pobočku. V první chvíli
jsem si myslel, že jde o nějaký vtip. Následovalo však ještě mnoho schůzek a jednání,
než došlo k uzavření nájemní smlouvy. Z mé
strany to představovalo docela zásadní změnu, ubylo nám prostor, ve kterých bylo uloženo mnoho věcí, pro ně jsme museli hledat
nové místo a jiných se zbavit. Také provést
drobné stavební úpravy, změny elektroinstalace a zřídit novou přípojku elektřiny
a obecní vody. Změny interiéru si prováděl
investor.
S Českou spořitelnou a. s. a jejími zaměst-
nanci máme bezproblémové vztahy. Doufám, že i jim se u nás dobře pracuje a že
klientům se v nových prostorách líbí.
Michale, ptát se na tvůj volný čas je
vzhledem k tvé vytíženosti poněkud
troufalé, ba provokující. Ale přece občas tě vidím na kole s tenisovou raketou. Co rád děláš ve svém volném čase?
Já to nevnímám jako troufalé a provokující.
Naopak můj názor je, že k práci patří také
odpočinek. Nejsem workoholik ani stroj
a svůj volný si snažím co nejlépe užít. S kamarády hrajeme na krásných týneckých
kurtech tenis, avšak musím říct, že je to čím
dál tím horší. Hlavně že se trochu hýbeme
a uděláme si malinko žízeň na ten zlatý mok.
Avšak můj sport číslo jedna je windsurfing.
Plachtění jsem propadl již před několika
desítkami let a nedá se říct, že by mě to
opouštělo. Neustálé sledování povětrnostní
situace patří téměř ke každodennímu rituálu. A úměrně s rychlostí větru stoupá
u mě hladina adrenalinu a nutkání vyrazit
s podobně postiženými kamarády směr Nové Mlýny. A také velmi rádi, v doprovodu
našich dvou milých pejsků, cestujeme s karavanem, poznáváme lidi v sousedních státech a sledujeme, jak se kde žije. Ale to by
bylo na samostatný článek.
Každého hosta Týneckých listů se nakonec ptám: Jaké je tvé přání do budoucna?
Přání bych dokázal vyslovit určitě mnoho,
ale zůstanu v kontextu tohoto rozhovoru
u práce. Přál bych si, aby lidé, kteří v této
zemi poctivě pracují, byli adekvátně ohodnoceni. Mám na mysli normální lidi, kteří
chodí do práce, ale jejich platy se zatím
příliš nepřiblížily hodnotám běžným v západní Evropě, jak nám bylo slibováno
mnohými „prognostiky“ na začátku devadesátých let. Kupní síla by potom také byla
motorem, který by rozhýbal skomírající
drobné podnikání a živnosti.
A když přání, tak také dárek. Těm, kteří se
prokousali tímto článkem až do tohoto
místa, nabízím deset procent slevu na materiál montáže zabezpečovacího zařízení.
Tato mimořádná sleva platí pro zakázky
objednané do konce července 2014 a podmínkou je vlastnictví tohoto výtisku Týneckých listů.
Přeji hezký den!
Ptal se Petr Hanuška
Foto: rodinný archiv p. Valoucha
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail
[email protected], a to do konce aktuálního měsíce.
Tajenka z minulého čísla: Nechval záliby vlastní a nekárej záliby cizí.
Úspěšnou řešitekoua výherkyní knihy se stává paní Věra Pojmanová z Havlíčkova Brodu.
Výherkyni blahopřejeme.
20
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Otázka pro…
Alenu Ostřanskou, předsedkyni Výboru
pro sociální záležitosti ZO Velký Týnec
Aleno, jaké je poslání, resp. náplň
tebou vedeného výboru? Jaké činnosti zabezpečuje a kolik má členek?
Začnu od konce. Sociální výbor tvoří
celkem osm aktivních členek. Za Čechovice paní Koutná a paní Habáňová,
za Vsisko paní Kopečková, paní Houšťavová a moje maličkost, za Velký
Týnec paní Smékalová, paní Michlová, paní Sojáková a paní Šimonová.
Dvě poslední dámy náš tým doplnily
zhruba před třemi měsíci. Scházíme
se každou první středu v měsíci a je-li
potřeba i častěji. Účastníme se informačních schůzek a akcí se sociálních
oblastí v rámci mikroregionu i kraje .
Sociální výbor má úkolů hned několik:
vyhledávat a ve spolupráci s obecním
úřadem a dalšími institucemi pomáhat sociálně potřebným občanům a lidem ve vysokém věku se zdravotním
postižením, řešit jejich tíživou situaci
např. sociální dávky. Naopak i pro
soud často zjišťujeme, zda okolnosti,
které občané uvedli, jsou pravdivé a to
vyžaduje někdy hodně úsilí – návštěvy
v domácnostech, pohovory se sousedy
atd.
Dalším úkolem je pomoc rodinám, jež
vychovávají těžce zdravotně postižené děti. Naštěstí v naší obci je takovýchto rodin několik a já si nesmírně
vážím jejich obětavé péče, která trvá
dvacet čtyři hodin denně. Tyto již dospělé děti navštěvujeme nejméně jedenkrát za rok, kdy pro soud zjišťujeme, zda je o tyto jedince dobře postaráno, zda pečující rodič je stále
zdravotně způsobilý zvládat tuto náročnou práci.
Sociální výbor se podílí také na pořádání slavnostních akcí obecního úřadu, jako je například vítání nových
občánků, které probíhá v naší obci
zhruba dvakrát do roka. Samotnému
slavnostnímu obřadu předchází návštěva jednotlivých členek v rodinách
dětí a osobní pozvání. Další akcí je
setkání rodáků. Samotné obřady zajišťujeme ve spolupráci s mateřskou školou nebo základní školou.
Osobní návštěvy jubilantů ve věku
osmdesát, osmdesát pět nebo devadesát let (a dále každý rok) s blaho-
přáním a dárkovým balíčkem zajišťují
rovněž naše členky po dohodě se starostou nebo místostarostou obce. Jak
je známo, v Týneckých listech bývají
zveřejňováni jubilanti již od 60 let.
Abychom se neprovinili proti Zákonu
na ochranu osobních údajů, obcházíme předem jednotlivé jubilanty, kteří chtějí nebo naopak si nepřejí být
zveřejněni v Týneckých listech a písemně si necháme potvrdit jejich vyjádření. Musím říci, že není jednoduché
v dnešní době se dozvonit na jednotlivé seniory, kteří jsou nedůvěřiví
a nechtějí otevřít, neboť se obávají
podomních prodejců.
Naším úkolem je též spolupráce s různými institucemi, jako je Charita,
která zajišťuje v naší obci pečovatelskou službu (cena jednotlivých výkonů je k nahlédnutí na matrice
obecního úřadu), zdravotnickou péči
(ta je hrazena zdravotní pojišťovnou).
Spolupráce s obecní policií je rovněž
pro nás nezbytná. Jen tak máme možnost získat informace o problémové
mládeži a společensky nepřizpůsobivých občanech. Proto se stal obecní
policista Mgr. Raclavský stálým
účastníkem našich schůzí.
Dvakrát do roka organizujeme ve
všech třech obcích sbírku (ošacení,
přikrývky, boty atd.) pro Diakonii
Broumov, což je nezisková organizace, která zaměstnává sociálně slabé
občany a také o sociálně potřebné
pečuje.
Po zániku Místního sdružení Českého
červeného kříže ve Vsisku náš výbor
organizoval Den matek (ve spolupráci
se základní školou). Posezení pro seniory rovněž ve Vsisku plánujeme na
podzim, avšak za aktivní účasti členek
tanečního souboru Poupata z Klubu
seniorů z Velkého Týnce.
Dále jsem spolu s vedením obce navštívila sociální byty v Majetíně a Domov pro seniory ve Velké Bystřici, abychom se podívali, jak dělají sociální
politiku jinde. Je třeba se zaměřit na
stárnoucí populaci, na nezaměstnanost v regionu, na sociálně slabé rodiny s dětmi. A to jsou úkoly, o nichž
jsme hovořili třeba dnes na schůzce
mikroregionu.
Otázka pro…
Ivo Stejskala, předsedu Komise pro školství,
kulturu a sport ZO Velký Týnec
Jak bude vypadat provoz beach volejbalových kurtů ve školním sportovním areálu a kdy budou dostupné pro širokou veřejnost?
Ostrou zkoušku kurty prodělaly v sobotu 24. května. Konal se zde totiž
turnaj, který se uskutečnil v rámci
Sportovního dne mikroregionu Království 2014. Účastníkům jsem odpovídal na stejnou otázku, na kterou se
ptáš ty. Kdy budou kurty dostupné pro
širokou sportovní veřejnost? Tady je
tedy odpověď…
Každé úterý a pátek v čase od 17 do 20
hodin je jeden kurt rezervovaný pro
oddíl volejbalu. Každou neděli ve stejný čas, což je od 17 do 20 hodin, budou
rezervovány oba dva kurty opět pro
oddíl týneckého volejbalu. V dopoledních hodinách běžného pracovního týdne mají přednostní právo na využití
žáci Základní školy Milady Petřkové
pro hodiny tělesné výchovy. Mimo
uvedenou dobu, bude sportoviště
sloužit široké veřejnost.
Zájemci se mohou nahlásit u správců
haly, kde si zarezervují, domluví den,
čas, počet kurtů, které budou chtít
využívat. Kde také zaplatí poplatek
podle délky a využívaných prostor.
Cena za hodinu a kurt je stanovena na
50,- Kč. V ceně je započítán pronájem
kurtů, sociálního zařízení a sprchy
v prostorách haly.
Míč si hráči musí přinést sami. Po
ukončení využívání kurtů mají uživatelé povinnost za sebou plochu upravit, zahladit k tomu určenými hrably,
která jsou součástí sportoviště.
Těšíme se na vaši návštěvu. Přejeme,
hodně sportovních zážitků a radosti
z pohybu při plážovém volejbale. Začínáme 2. června 2014!
Ptal se Petr Hanuška
Sport 21
TÝNECKÉ LISTY
Naším cílem bylo dobře reprezentovat Českou republiku
říká trenérka týneckých estetických gymnastek Renata Vrbová
Píši to už poněkolikáté. Aniž si to uvědomujeme, nenápadně zažíváme ve
Velkém Týnci malý zázrak. Vesnické
družstvo estetických gymnastek se
totiž opakovaně probojovalo na největší světový podnik v této sportovní
disciplíně - na Mistrovství světa v estetické gymnastice v Moskvě.
I tento sport zažívá do určité míry profesionalizaci (placené trenérky, vrcholová střediska), kterou si však Týnečačky nemohou dovolit. Navíc hlavní
trenérka Renata Vrbová rozšířila své
působení o plnění mateřských povinností, takže usilovně sprintuje mezi
postýlkou, kočárkem a sportovní halou. I přes toto náročné nasazení dokáže se svou mámou Hankou připravit
týnecké gymnastky nejen na republikové podniky, ale také na závody
mezinárodní úrovně. Chce se mi napsat: Klobouk dolů a ruce bez pokrčení kolen až na zem! To první bych
zvládl, to druhé asi ne…
Reni, TJ Sokol Velký Týnec se opět
probojoval na Mistrovství světa
v estetické gymnastice, jež se tentokrát konalo v Moskvě. Jak daleká cesta je k tomu, aby vesnický
klub uspěl v těžké domácí konkurenci?
Na úvod řeknu, že na Mistrovství světa v estetické skupinové gymnastice
se letos probojovala dokonce dvě
družstva TJ Sokola Velký Týnec – juniorky a seniorky, což považuji za obrovský úspěch. Zejména v juniorské kategorii byl boj o postup velmi napínavý
a obtížný. Družstvo bylo personálně
složené těsně před zahájením letošní
gymnastické sezóny a byla do něj zařazena děvčata z různých věkových
týmů, takže začátky nebyly zrovna
jednoduché. Dívky si musely zvyknout
nejen na sebe, ale i na mě jako jejich
trenérku. Na výkonech v průběhu
sezóny bylo ale vidět, že se měsíc od
měsíce zlepšují a tým se stmeluje, což
jim přineslo vytoužený postup na šampionát. Seniorky to po této stránce
měly jednodušší. Jsou sehraný kolektiv, který spolu cvičí od roku 2003, a já
osobně s nimi pracuji od roku 2008,
kdy jsem začala stavět na skvělých
základech, které je naučila moje mamka. Na jejich výkonech je velmi dobře
znát, že jsou kromě sehranosti také
skvělými kamarádkami, což se pozitivně projevuje na trénincích a závodech.
Navíc byly holky jasnými favoritkami
letošního roku, takže pro seniorky byl
postup hladký. Nicméně, abych se vrátila k původní otázce, konkurence zejména poslední rok velmi roste. Tímto
sportovním odvětvím se v Česku začaly zabývat profesionální oddíly pod
vedením ruských trenérek a je vidět,
že úroveň začala velmi stoupat. Profesionálně vedené oddíly mají samozřejmě mnohem větší počet tréninkových jednotek, větší rozpočet, což jim
umožňuje do tréninků zařazovat baletní průpravu a rehabilitace. Proto cesta k úspěchu rozhodně není jednoduchá. Holky do toho dávají pot, někdy
i ty slzy, ale hlavně své srdíčko a díky
tomu stále bodujeme a v rámci České
republiky se držíme na špici.
Vydejme se přímo do Moskvy. Kde
se šampionát konal a za účasti kolika družstev?
Světový šampionát se konal přímo
v kolébce moderní gymnastiky - v Moskvě. Na mistrovství světa se sjela světová špička ze 17 států. Celkem se
tohoto klání účastnilo 55 družstev
a v historii ESG to bylo nejsilněji a nejpočetněji obsazené mistrovství světa.
tréninková hala, kde se na dvou kobercích mačkalo právě těch 55 týmů. Takže jste měli možnost děvčata potkávat
a vidět je se rozcvičovat v jakémkoliv
prostoru, v šatnách, na chodbách, prostě kdekoliv, kde se dalo „hýbat“. Samotný závod byl ve všech třech dnech
skvěle zorganizován. Publikum bylo
plné a diváci vytvářeli skvělou atmosféru pro všechny týmy. Na závěr soutěžního klání byl pro rozhodčí, trenéry
a vedoucí delegací připraven závěrečný banket, který se konal na lodi, ze
které bylo během čtyřhodinové plavby
večerní Moskvou možné vidět ty největší historické dominanty a skvosty.
Takže po organizační stránce, jak
z pohledu rozhodčích, závodnic, trenérek i diváků to byla opravdu velkolepá
událost a podívaná.
Jak se dařilo českým družstvům?
Česká družstva se v těžké konkurenci
rozhodně neztratila. Do finále v juniorkách postoupila 2 česká družstva –
Sokol Praha Žižkov a TJ Sokol Velký
Týnec. V historii juniorských mistrovství světa je to vůbec poprvé, co se
podařilo Češkám kvalifikovat do finále
dva týmy. Je to obrovský úspěch, že
rovnou 2 družstva a mezi nimi to naše.
Po finálových bojích se na 9. místě
umístila děvčata z Prahy, která tak
obhájila svou pozici nejlepšího českého týmu. Týnečačky předvedly
skvělý výkon a obsadily 11. příčku. Budu se opakovat, ale je to opravdu
obrovský úspěch. Naše juniorky jsou
mladým týmem, který se takové velkolepé soutěže účastnil poprvé a hned se
probojoval do finále. Přiznám se, že to
pro mě bylo velké překvapení, ale o to
krásnější. Během soutěže, když už
bylo jasné, že holky postoupí, jsem musela zamáčknout slzičku a nebylo jednoduché udržet profesionální výraz
rozhodčí. Choreografii jsem se snažila
postavit úměrně jejich věku a jsem
ráda, že se to vyplatilo. Třetí český tým
z TJ Gumáren Zubří skončil na 19. místě a ztratil tak pozici druhého nejlepšího českého týmu, na kterou se vyhoupla naše děvčata.
du velmi silně obsazena a prorazit mezi 12 nejlepších by bylo něco jako
splněný sen. Je velká škoda, že to
našim holkám takovým těsným rozdílem nevyšlo.
Všechna česká družstva hnalo dopředu obecenstvo propletené českými
vlajkami, kde velkou měrou přispěli
rodiče našich děvčat, kteří skvěle fandili a vytvořili úžasnou atmosféru.
Celkově česká reprezentace skončila
těsně pod stupni vítězů. V juniorkách
i v seniorkách se totiž v pořadí států
Česká republika umístila na 4. místě,
což je nejlepší výsledek v historii.
O tento výsledek se velkou měrnou
zasloužily právě naše týnecké gymnastky.
Kdo byl nejlepší, resp. kdo tě zaujal z konkurence nejvíc a čím?
Mistryněmi světa v juniorské i seniorské kategorii se staly domácí ruské
závodnice. Určitě hrálo roli domácí
prostředí, které je táhlo dopředu.
Z pohledu rozhodčí musím říct, že Rusky byly dokonalé čistotou provedení.
Nicméně Finky opět zaujaly nejlepšími
a nejzajímavějšími choreografiemi,
což jim v juniorkách přineslo stříbrnou
a bronzovou medaili. Dynamické a líbivé choreografie Bulharek oceňuji
vždy, takže jsem byla velmi spokojená
se stříbrem pro seniorský národní tým.
Týmy na prvních čtyřech místech jsou
velmi vyrovnané a rozhodují jen
drobné chybičky a někdy oči rozhodčích, které nejsou vždy spravedlivé.
Ale to už ve sportech subjektivně hodnocených prostě bývá. Nicméně na
prvních pozicích byly opravdu ty nejlepší skladby.
Jak dlouho jste se v Moskvě všichni
- tedy závodnice a celý rodičovský
doprovod - zdrželi?
Celkem jsme v Rusku strávili 6 dnů,
od 22. do 27. května. Z toho 2 dny jsme
trávili cestováním, 3 dny soutěžemi
a jeden den jsem ušetřila pro návštěvu
Moskvy, protože mám ráda, když si
holky přivezou nejen zážitky ze soutěže, ale i z míst, která navštíví.
Foto ve článku: archiv oddílu
Jak byli Rusové coby organizátoři
připraveni?
Jedinou jistotou, když je pořadatelskou zemí Rusko, je, že to bude velkolepá událost. Organizátorský tým
byl skvěle připraven. Pro všechny delegace a diváky byly zajištěny transfery z letiště, z hotelu do haly a zpět.
Panovala perfektní informovanost díky webovým stránkám a také díky studentům, resp. dobrovolníkům měla
každá delegace svého „pomocníka“,
který byl nápomocen ve všech ohledech. A to nejen, co se týká soutěže,
ale i volného času. Poradili nám ohledně památek, muzeí a divadel. Závodní
hala byla formátu pražské O2 arény,
moderní, prostorná hala s obrovským
hledištěm. Jediným úskalím byla
Seniorky zahajovaly druhou půlku
závodu, předvedly svou sestavu s velkým emocionálním prožitkem a vyvarovaly se chyb. Bohužel, možná právě
ta zahajovací pozice, je stála postup do
finále. O pouhé 3 desetiny bodu jim
utekla finálová účast a v kvalifikaci
obsadily 16. místo. Estonky i Španělky
byly o něco málo slabší, některé rozhodčí to viděly stejně. Bohužel však
výsledná známka nebyla pro náš oddíl
příznivá a tyto dva týmy se předsunuly
před nás. Tyhle 3 desetinky mě mrzí
ještě teď, protože na to holky rozhodně
měly a byly k postupu opravdu velmi
blízko. SK Trasko Vyškov skončil na
21. místě a SK MG Mantila Brno na 24.
místě. Seniorská kategorie byla oprav-
A jak jste vlastně strávili jednotlivé
dny?
Čtvrtek jsme vlastně celý procestovali.
Ihned po příletu a příjezdu do hotelu
byl uvítací mítink, na kterém jsme se
dozvěděli organizační pokyny a vylosovali si startovní pořadí. Pro seniorky
č. 17, pro juniorky 19.
V pátek probíhaly oficiální tréninky
dle startovního pořadí a za účasti rozhodčích. Já jsem se navíc dopoledne
účastnila Valné hromady mezinárodní
gymnastické federace IFAGG, kde
jsem byla opětovně zvolena do jejího
předsednictva.
V sobotu probíhaly soutěže kvalifikační a v neděli pak finálové boje. Vždy
se střídalo jedno juniorské a jedno
22
Sport
TÝNECKÉ LISTY
seniorské družstvo, proto nebylo jednoduché udržet pozornost směrem
k oběma družstvům. Ale mamka, která v zákulisí bojovala společně s holkama, to s nimi společně zvládla. V tyto dny nebylo moc prostoru k jiným
aktivitám, protože se děvčata musí
dobře rozcvičit, připravit kostým,
make-up. A soustředění na výkon je
taktéž velmi důležité a není vhodné
zařazovat jiné činnosti, i když by možná mohly být příjemnější. Cíl byl jasný,
dobře reprezentovat Českou republiku a tomu celá týnecká delegace podřídila vše.
Pondělí bylo volné, nervy byly za námi
a před námi krásný den plný sluníčka
s teplotou 30 stupňů. Celý den jsme
pak strávili prohlídkou Moskvy. Viděli
a navštívili jsme největší dominanty
Moskvy a myslím, že jsme si všichni
odvezli spoustu pěkných zážitků.
Nakolik finančně náročná je vaše
účast na takovém sportovním podniku?
Není jednoduché najít finanční prostředky pro 2 gymnastická družstva.
Gymnastika obecně nepatří mezi divácky atraktivní sporty, proto i sponzoři se nehledají snadno, ale díky vedení
oddílu a rodičům se nám to vše podařilo zvládnout. Celkové náklady této
akce se pohybují kolem 300 tis. Kč,
a to nepočítám stravování. Naštěstí se
nám podařilo získat víza zdarma a ušetřit tak pár desítek tisíc. Proto bych
chtěla moc poděkovat všem našim
partnerům, zejména obci Velký Týnec
za podporu. Obrovský dík patří rodičům, kteří mi pomohli s organizací
a kteří taktéž nesli největší díl nákladů
gymnastek.
A jak to vypadá s budoucností
našich mladých estetických gymnastek?
Moc bych si přála, aby se nám dařilo
navázat na úspěchy z letoška. Ale rozhodně to nebude jednoduché. Budeme
bojovat. Věřím, že Moskva holky posunula dopředu a že budou mít chuť i příští rok „máknout“ a třeba se posunout
o nějaký ten stupínek výš. Oba týmy
pro mě představují skvělou partu, se
kterou jsem s mamkou velmi ráda pracovala, a doufám, že budeme společně
táhnout za jeden provaz i v nadcházející sezóně. Nesmím ale opomenout
mladé nadějné gymnastky. Základ je
samozřejmě také v této mladé generaci, která jezdí zatím jen po národních soutěžích. Na tu je teď potřeba se
zaměřit, aby nám vyrostly další šikovné gymnastky, které budou reprezentovat naši zemi.
Můžeme se těšit, že za rok zase
budou šířit naše dobré jméno zase
na nějakém tom mistrovství světa?
Příští rok se Mistrovství světa juniorek
a seniorek bude konat na Faerských
ostrovech a určitě o účast na něm
budeme usilovat.
Ptal se Petr Hanuška
Foto ve článku: archiv oddílu
FOTBALOVÉ VÝSLEDKY
MUŽI
Jarní výsledky mužů:
Lutín - V. Týnec 7:0, V. Týnec - V. Bystřice 5:2, Haňovice - V. Týnec 3:0, V. Týnec Doloplazy 2:3, Dubicko - V. Týnec 1:1, V. Týnec - Lesnice 3:1, Zvole - V. Týnec 2:1,
V. Týnec - Babice "A" 2:1, Kožušany - V. Týnec 0:1, Slavonín - V. Týnec 4:2
DOROST
Jarní výsledky dorostenců:
Kostelec - V. Týnec 4:2, V. Týnec - Čechovice „A” 1:6, Hlubočky - V. Týnec 1:4,
V. Týnec - Nemilany 0:4, Přerov - V. Týnec 4:0, V. Týnec - V. Losiny 2:1, Šternberk
„A” - V. Týnec 0:0, V. Týnec - Určice 4:0, Nové Sady - V. Týnec 1:4, Konice - V. Týnec
3:4
Více informací o týneckém fotbalu, reportáže ze zápasů, fotografie... získáte na
internetové adrese www.fotbalvelkytynec.cz