Kázání – Evangelium podle Izajáše Neděle 4.12.2011 O knize

Kázání – Evangelium podle Izajáše Neděle 4.12.2011 O knize

Kázání – Evangelium podle Izajáše
Neděle 4.12.2011
Izajáš 9,1-6
1Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří
světlo. 2Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují
ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. 3Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut
jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. 4Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý
plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. 5Neboť se nám narodí dítě,
bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský
bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ 6Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na
trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až
navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
O knize proroka Izajáše se někdy mluví jako o pátém evangeliu. Jsou v něm totiž zapsána jak
proroctví o narození, tak i o utrpení a o druhém příchodu Pána Ježíše Krista.
V roce 1947 byly v jeskyních u Kumránu na břehu Mrtvého moře objeveny ručně popsané
svitky. Asi nejvýznamnější z nich je právě Velký svitek knihy proroka Izajáše. Pochází přibližně
ze 2. století před Kristem a pokud by se celý rozvinul, na délku by měřil téměř 7,5 metru.
Je to zřejmě obdobný svitek, ze kterého kdysi za svého pozemského působení četl Pán Ježíš
v Nazaretské synagoze:
Lk 4,17-19
Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: Duch Hospodinův jest nade
mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst…
Dnes je možné to, co bylo dříve nepředstavitelné. Tento svitek si můžeme každý sám
prohlížet centimetr po centimetru, z tepla svého obývacího pokoje. Stačí do webového
prohlížeče napsat správných 40 znaků. Elektronická doba, elektronické dálnice, elektronické
možnosti, to vše nám dnes činí Boží Slovo daleko přístupnější a autentičtější, než generacím
před námi, nejen proto bychom měli i to dnešní Slovo měli brát velmi vážně:
…
Už prvních několik kapitol proroctví Izajáše nás nenechává na pochybách. Izajáš je velkým
prorokem Božího soudu, ale současně také velkým prorokem Boží milosti.
Tak, jako Vánoce - se svými tisíci světly - nabývají svého nezaměnitelného významu až na
pozadí ponurých prosincových večerů, má Boží spasitelný plán zazářit na pozadí tmy hříchu a
nevěry Božího vyvoleného lidu.
Všeobecný rozpad morálky, zlo jako životní program a náplň lidstva, to vše neodvratně
směřuje k hroznému Božímu soudu. Také prorok Izajáš má od počátku dost zostra
nakročeno k jasné apokalyptické zvěsti. A rozhodně to není dáno tím, že by svět viděl příliš
černě.
Je potřeba nahlas říci, že právě v líčení Božích soudů - jako důsledku lidského hříchu - je
Písmo velmi konzistentní. Nemylme se, z toho Pán Bůh ani za 10.000 let nic nesleví !
To jen my lidé, máme tendenci pořád něco přikrášlovat. „Ono to přeci nebude tak hrozné“,
„Pán Bůh je láska, ono to nemůže tak špatně dopadnout“. To čemu dává Pán Bůh váhu 1000
zlehčujeme na řád jednotek a nebo na ještě méně …
Ptám se jakým právem ? Jakým právem zatajujeme sobě i světu, že nebudeme-li činit pokání
dopadneme stejně jako města Sodoma a Gomora ?
Bývali to falešní proroci, kdo rád přikrášloval a lichotil – snad aby se zalíbili, snad aby si
zachránili krk…
Naopak prorok Izajáš zůstal věrný svému poslání. Zvěst o Božím soudu tvoří v jeho proroctví
souvislé vlákno, které se táhne od první až do poslední kapitoly. Není to on, kdo se
zpronevěřuje své prorocké odpovědnosti předat Boží Slovo „komu padni, tomu padni“…
A jak jsme na tom s vyřizováním Božího Slova my ???
Nemyslím tím, že bychom se teď měli začít zdravit slovy Písma o všelijakých pohromách, ale
rozhodně by naše vzájemné povzbuzování nemělo být nijak laciné. Písmo nás vyzývá,
abychom se kromě povzbuzování také vzájemně napomínali, a to tím více, čím více se blíží
den Kristův (Žd 10,25)
To zahrnuje nejen napomínání ze zjevných hříchů, ale také povzbuzování ve víře, napomínání
z malomyslnosti, z přílišné starostlivosti o pozemské blaho, ze snahy činit Boží věci pouze
z lidských sil. Kdy za vámi naposledy někdo přišel a řekl vám, že byste měli ve svém životě víc
hledat Boží tvář, více se spoléhat na Boží moc…
Kéž by Pán Bůh dal mezi nás Izajáše, muže a ženy ochotné jít se svou kůží na trh, riskovat, že
je zavrhneme, že budou nepopulární, budou-li nám příliš mluvit do života…
Prorok Izajáš jasně ví, kým se nechal povolat a dokonce nasazuje i svůj život, aby vyřídil Boží
Slovo, aby začal ohlašovat Boží soudy.
…
Pak ale kolem 7. kapitoly přichází něco, co snad ani on sám nečekal. Zatímco na pozadí nám
stále zní ty temné tóny – ozvěny Božího soudu, rozeznívá se do toho všeho - jakoby v další
vrstvě - lahodná symfonie:
Izajáš 7,14 Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno
Immanuel (to je S námi Bůh) .
Izajáš 9,1 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti,
zazáří světlo.
Izajáš 9,5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda
Že by prorok Izajáš najednou zaváhal, že by se přeci jen pokusil zalíbit lidem a odvést
pozornost od problému ?
Už jsme si řekli, že Izajáš takový laciný řečník rozhodně nebyl. To sám Pán Bůh se rozhodl, že
ještě dříve než s hříšným lidstvem naloží jako se Sodomou a Gomorou, dá lidem ještě
jednou šanci a nabídne jim svou milost !
A takto nečekaně také vstupuje ta nová prorocká inspirace do té původní. Ne aby ji rušila, ne
aby ji přikrášlovala, ale aby s ní souzněla, aby nám - mě a tobě – nabídla východisko. Světlo
na koci tunelu, únikový východ, kterým se dá z té hrůzy Božích soudů vyváznout do bezpečí.
Četli jsme:
1Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří
světlo.
V okně našeho obývacího pokoje máme adventní svícen. Pokud jsou někdy kolem vánoc
slunečné dny, stává se, že ho ráno zapomeneme vypnout. V záři slunce si totiž jeho světlo
neuvědomujeme a snadno přehlédneme, že je zapnutý. Když se ale kolem páté odpolední
stmívá, tehdy je každému jasné, že právě adventní svícen zůstává v našem pokoji
dostatečným zdrojem světla v přicházejících temnotách…
V období Boží milosti, v období Božího požehnání a prosperity nám někdy přijde zbytečné
připomínat si znovu a znovu celé to spasitelné dílo Pána Ježíše. Všechno se to zdá tak
samozřejmé – Betlém, Golgota, prázdný hrob …
Pak ale přijde období těžkostí, zkoušek, úzkostí a tehdy teprve nám Pán Ježíš Kristus může
skutečně zazářit ! Tehdy začínáme chápat proroka Izajáše, jeho horlivost pro vyřízení Božích
soudů i jeho nadšení pro všechna ta velká mesiášská očekávání.
…
Nemůžeme porozumět významu zkoušek a utrpení, dokud nerozumíme významu Božího
vysvobození. Na druhou stranu nemůžeme pochopit cenu milosti, které se nám dostalo,
nepochopíme-li hrůzu Božího trestu, kterému jsme skrze ni unikli.
Teprve dohromady tvoří ty věci smysluplný pár.
Nedávno ztratila Renata (manželka) před naším domem své oblíbené kožené rukavice.
Dlouho jsme je hledali doma. Nebyli jsme si jisti, zda nejsou někde založené. Nakonec se
minulou neděli našla před domem jedna ta rukavice a další den, po podrobnějším hledání ,i ta
druhá. Nepršelo, rukavice byly zánovní a tak si je přece klidně někdo mohl vzít. Co by ale
dělal s jednou rukavicí ? Nikdo totiž nevěděl, že se blízko skrývá i ta druhá. To „poznání“, že
jsme ztratili obě najednou, jsme měli jen my s Renatou a díky Pánu Bohu se je podařilo
nakonec obě nalézt.
Chci tím říci, že obě dvě věci – soud i milost – patří k sobě.
Soud bez milosti je fatální. Milost bez soudu je zbytečná. Nemůžeme kázat jenom soud nebo
jenom milost. Oboje to dává smysl jen dohromady…
Tak tomu rozumí Izajáš a tak tomu ve světle Novozákoního poselství rozumíme i my.
…
Náš text pokračuje:
2Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve
žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. 3Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho
poháněče zlomíš jako v den Midjánu.
Boží vůlí je naše vysvobození ! To je to skutečné evangelium, ta radostná zpráva:
-
Pán Bůh je připraven lámat jha našeho zotročení – jakkoliv pevně je máme na svých
šíjích přikována.
Pán Bůh je připraven dát nám odpočinout od těžkých břemen, se kterými se svým
životem plahočíme.
Umožníme-li Pánu Ježíši Kristu přístup k našim břemenům, osvobodí nás od nich ! A to
osvobození nám přinese obrovskou úlevu a radost.
V jedné známé písni se zpívá:
Kdo by si byl kdy pomyslel, že jednou v dáli tam,
měl narodit se maličký a neměl vlastně kam.
Kdo by si byl kdy pomyslel,
jak naplní se v Něm, prorocká ta vidění o soudu nad světem!
Ach nevidíš, že dítě to, z těch časů v dáli tam, je Králem,
v němž se zrodila ta naděje i nám!
Žasneme nad duchovní inspirací autora, který tyto sloky složil 2000 let po narození Krista, o
co více musíme žasnout nad duchovní inspirací proroka Izajáše, který 700 let před narozením
Krista napsal:
5Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno
jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“
Podle židovské tradice pocházel prorok Izajáš z královského rodu a dobře tak věděl, že ve
vztahu ke královskému dítěti není na místě sentiment. Tituly dítěte narozeného v Betlémě ať
nás nenechávají na pochybách. On chce být naším vládcem ! A na nás je jeho vládu přijmout
a pokorně se mu poklonit !
Uznáváme Boží vládu ve svých životech?
Pán Ježíš je ten, kdo má co mluvit do našeho života!
Jeden známý evangelista mluvil o tom, že v srdci každého z nás je trůn a kříž. Pokud naše já
sedí na trůnu, je na kříži přibitý Kristus, pokud má na trůnu sedět Kristus, musí být na kříži
přibité naše „já“.
Má-li nám v temnotách zazářit světlo, musíme se znovu narodit – my sami vnitřně ve svých
srdcích, odmítnout to staré, neposlušné a přijmout to nové a čisté, uznat Boží vládu ve svých
životech
Ap. Petr říká:
Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a
věčné slovo Boží. Neboť ‚všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva,
květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává na věky‘ – to je to slovo, které vám bylo zvěstováno v
evangeliu. (1.list Petrův 1,23-25)
Existuje jen jedna možná záchrana před Božím hněvem, jen jeden únikový východ
z apokalyptických scénářů !
Podíváme-li se kolem sebe, vidíme neodvratně přicházet Boží soudy. Jak to píše prorok Izajáš
na jiném místě, před příchodem Božích soudů je to jako, když voda postupně přichází k varu.
S Kristem se ale ničeho nemusíme bát !
Jeho jméno je Immanuel – Bůh je s námi !
Jeho tituly jsou:
-
Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje
Nechtějme se lacině utěšovat, že to časem zase všechno bude lepší. Tento svět je zkažený a
nejde odzkazit !
Ta radostná zpráva je, že v té temnotě všem bloudícím dosud září úžasné světlo !
Díky Pánu Bohu za tu dosud trvající milost.
AMEN
Nyní budeme přistupovat k Památce Večeře Páně…
Jen o několik kapitol dále, v 53.kapitole Izajáše nacházíme další důkaz toho, že tam, kde se
rozmnožil hřích se rozhojnila i milost. Mesiášské proroctví pokračuje:
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si
člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše
bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl
proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami
jsme uzdraveni.
Jak jen se to mohlo stát ? On Pán Pánů a Král Králů, náš svrchovaný vládce se staví mezi nás
a Pána Boha a bere náš trest na sebe.
Boží soud je spravedlivý a nedá se nad ním jen tak mávnout rukou. A tak dříve než pomine
nebe a země se musí všechny soudy zapsané v Izajášových svitcích naplnit. Ne však Ty, které
On za mě a za tebe zástupně nesl na kříž !
Záchrana před přicházejícícm Božím hněvem je velmi osobní věc. Nelze být spasen s davem.
Ten kdo chce spasení v Pánu Ježíši přijmout musí svým srdcem uvěřit, potom z toho
anonymního davu vystoupit a svými ústy a s osobní odpovědností vyznat, že Ježíš je Pán, a že
věří, že jeho oběť je dostatečná i na soudy, které svědčí proti nám.
…
Večeře Páně není laciný symbol ! Písmo nás vybízí, abychom sami sebe zkoumali a
rozsuzovali, zda rozpoznáváme tělo a krev Páně. Pokud totiž nejsme každodenně s Kristem
ochotni nést jeho kříž, nemůžeme s ním ani vítězit. V takovém případě by mohla být naše
účast na Večeři Páně jejím zlehčením. Dobře si to proto rozvažme !
…
Ne ten, kdo je bezchyby, ne ten, kdo je perfektní, ne ten kdo je takový či makový je zván
k Památce Večeře Páně, ale všichni Ti kdo jsou z celého srdce Pánu Ježíši vděčni za své
spasení, za své vykoupení. Ti nechť dnes berou chléb a pijí víno jako znamení plného Božího
vysvobození.
„On je Immanuel – což znamená „Bůh je s námi !“ A když On je s námi, kdo je proti nám ?
Čtení textu a poděkování za chléb (1.Kor 11,23-24) - bude roznášen chléb
Čtení textu a poděkování za víno (1.Kor 11,25-28) - bude roznášeno víno