Epileptické záchvaty a epilepsie

Epileptické záchvaty
a epilepsie
projevy, diagnostika,
léčba a předvídání
Co je epilepsie?
Epilepsie a epileptické záchvaty jsou nejrozšířenější vážnou nervovou poruchou.
Mohou se projevit v kterémkoliv věku. Pravděpodobnost, že někdo ve svém životě
prodělá epileptický záchvat se pohybuje kolem 9 % a že onemocní epilepsií kolem 3 %.
Protože ovšem u řady epilepsií dojde k trvalému vymizení, celkový výskyt v celosvětové
populaci se pohybuje mezi 5–8 jedinci na 1000 obyvatel.
Epileptický záchvat je projevem přechodné poruchy činnosti neuronů v mozku, jejichž
zvýšená dráždivost vede ke vzniku abnormálně intenzivních výbojů. Překročí-li intenzita
těchto vzruchů určitý práh, dochází k synchronizaci činnosti a rozvinou se klinické
příznaky epileptického záchvatu:
• změny vědomí
• hybné projevy – např. záškuby nebo propínání končetin, stočení hlavy, trupu nebo
očí, pád, případně i složitější stereotypy neúčelného jednání
• neobvyklé smyslové vjemy – zrakové, čichové, sluchové, brnění končetin apod.
• změny v oblasti vegetativního systému – např. zrudnutí, pocení…
Uvedené příznaky se během záchvatu mohou objevit samostatně nebo v různých
kombinacích.
2
Příčiny epilepsií
V zásadě rozlišujeme dva typy epileptických záchvatů:
• záchvaty vyprovokované – příležitostné, mají bezprostřední a známou příčinu
(např. horečku, úraz hlavy, otravu, zánět nervového systému,…)
• záchvaty spontánně se opakující – záchvaty vznikají samovolně, bez zřejmého
provokačního faktoru; v tomto případě hovoříme o epilepsii
Epilepsie jsou skupinou nemocí, které nemají pouze jedinou příčinu. Mohou doprovázet
jiná neurologická onemocnění, ale i jiné choroby. Z hlediska morfologických změn mozku
je můžeme rozdělit na dvě skupiny:
• idiopatické (primární) epilepsie – neexistují žádné změny struktury mozku ani
jiných orgánů, významnou roli hrají dědičné vlohy
• symptomatické (sekundární) epilepsie – mohou se rozvinout v důsledku
poškození mozku např. během nitroděložního vývoje, při porodu, po prodělaném
úrazu, zánětu nebo krvácení; příčinou poškození mozku může být též metabolické či
degenerativní onemocnění.
Od epilepsie je třeba důsledně odlišit záchvaty vyprovokované, které jsou
bezprostřední reakcí mozku na akutní poškození.
3
Typy epilepsií
Podle místa vzniku a průběhu se epileptické záchvaty dělí na:
• generalizované
– od počátku zasaženy obě poloviny mozku
– celková porucha vědomí (nemocný si průběh záchvatu nepamatuje)
– nebezpečí ublížení pádem, popálením, při tonutí…
– např. absence („petit mal“) se zárazem v činnosti a zahleděním, nebo
generalizované tonické a klonické křeče („grand mal“) s bezvědomím,
zpočátku intenzivním napětím všech svalů a poté přechodem do oboustranných
záškubů
• ložiskové
– vycházejí z omezené oblasti mozkové kůry
– porucha vědomí žádná, nebo jen částečná (nemocný si průběh záchvatu může
pamatovat)
– příznaky odpovídají narušené funkci postižené oblasti mozku
– automatismy – stereotypy neúčelného jednání
– aura – subjektivní vjem (nevolnost, pocit tlaku nad žaludkem apod.), kterým
ložiskový záchvat někdy začíná
– mohou v průběhu přejít do záchvatu generalizovaného
4
Diagnostika
Používají se dvě hlavní vyšetřovací metody:
Elektroencefalografie (EEG)
Diagnózu epilepsie významně podporuje přítomnost typických abnormních výbojů v EEG
(např. hrot–vlna). Tyto výboje však nemusí být z EEG patrné u všech pacientů – mohou
se objevovat jen občas, jindy je jejich zdroj skrytý v hloubi mozku. Pak je nutné zvýšit
výtěžnost EEG vyšetření jeho opakováním, natočením po nevyspání apod.
Zobrazovací metody – CT, NMR
Vyšetření slouží k posouzení přítomnosti morfologických změn mozkové tkáně, které by
mohly souviset se vznikem epileptických záchvatů.
Ostatní pomocná vyšetření se volí individuálně u každého pacienta.
5
Léčba
Antiepileptika
Základem léčby epilepsie jsou takzvaná antiepileptika. Léčba se zahajuje vždy jediným
přípravkem, jehož dávky se postupně zvyšují až do potlačení záchvatů nebo nástupu
nežádoucích účinků. Volba účinné látky závisí na celkovém zdravotním stavu, věku,
frekvenci záchvatů, zaměstnání pacienta… Náhlé přerušení léčby může vyústit v nakupení
záchvatů až epileptický status. Přibližně u 20–30 % pacientů farmakologická léčba
neúčinkuje.
Chirurgické odstranění ložiska
Vhodnými kandidáty je přibližně 5 % pacientů. Jedná se o nemocné s prokázaným, dobře
prostorově lokalizovaným poškozením mozku. Odstranění ložiska může vést i k úplnému
vyléčení epilepsie.
Stimulace n. vagus
Jedná se o relativně novou metodu, při níž se do podkoží hrudníku zavede stimulátor s
elektrodou, která v pravidelných intervalech elektricky dráždí levý bloudivý nerv. Asi u
třetiny pacientů s ložiskovou epilepsií vede stimulace k poklesu četnosti záchvatů o 50 %
a více. K úplnému potlačení záchvatů však dojde jen zcela výjimečně.
6
Predikce záchvatů z EEG
Hlavním důvodem, proč se snažíme predikovat epileptické záchvaty, je snaha pomoci
pacientům, na které nepůsobí klasické léčebné metody. Včasné upozornění na blížící se
záchvat by jim umožnilo připravit se – zaujmout vhodnou polohu těla a upozornit okolí.
Metody predikce
Všechny metody jsou zatím ve stadiu experimentů, protože buď nedosahují dostatečně
spolehlivých výsledků, nebo jsou spojené s drastickými způsoby snímání signálu
(epidurální a jehlové elektrody), které v klinické praxi nepřicházejí v úvahu.
Předvídání je založeno na různých „měřítcích“ vypočtených obvykle z vícesvodového
vstupního EEG signálu různými postupy:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
metody frekvenční analýzy
korelační hustota
dynamický index podobnosti
dimenze efektivní korelace
akumulovaná energie
Lyapunovův exponent
střední fázová koherence + lineární korelační funkce
míra desynchronizace
měřítka z teorie informace (CER, CIR, MCIR, CTIR)
omezená analýza nezávislých komponent (CICA)
7
Budoucnost???
Nejbližším (ovšem zatím pořád dost vzdáleným) cílem je nalezení metody, která bude
schopná v předstihu jednotek až desítek minut dostatečně spolehlivě předvídat nástup
záchvatu. Metoda musí být citlivá (co nejvíce předpovězených záchvatů) a zároveň
přesná (co nejméně falešných poplachů), vyžadující co nejmenší počet svodů. Důležitou
vlastností je robustnost – spolehlivé fungování u různých pacientů a za zhoršených
podmínek.
Dalším krokem by bylo zkonstruování signalizačního zařízení – čipu a systému elektrod,
které by měl pacient implantované – jenž by sloužilo k varování před blížícím se
záchvatem.
Hudbou (vzdálené?) budoucnosti je osobní systém kombinující signalizační zařízení s
terapeutickou částí. Tou by mohly být např. elektrody vysílající impulzy působící proti
záchvatu nebo automatický dávkovač účinného farmaka.
8