TOTO JE 200. âÍSLO NA·EHO âASOPISU

SV_200_2016modra_SV_103 21.06.16 18:18 Stránka 1
TOTO JE 200. âÍSLO NA·EHO âASOPISU
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.)
MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR
ROČNÍK XIX
ČÍSLO 200, ČERVENEC 2016
CENA 10 Kč
„Odpovûì bude adekvátní“
MOSKVA (SV) - Ruský prezident
Vladimir Putin jednoznačně odmítl
nový nátlak paktu NATO na Rusko.
Důvodem je především nová raketová základna Severoatlantické aliance v Rumunsku a poté zprávy o vybudování další základny proti Rusku, tentokrát v Polsku. Obě základny jsou zdrojem pochopitelných
ruských obav, i když údajně jsou namířeny proti raketám ze zemí Středního východu. Už jen letmý pohled
na mapu však svědčí o tom, že cílem
možných raketových útoků je Rusko.
Putin vzal tyto hrozby na vědomí, ale
nenechal nikoho na pochybách, že na ně
jeho země adekvátně odpoví. K těmto
hrozbám se později přidaly také některé
země Visegrádské čtyřky, které se začaly
domlouvat na vyslání pár stovek svých
vojáků do jakési rotující mise v Pobaltí,
jejichž cílem je odstrašit Rusko.
Informace o novém nátlaku na Rusko
přicházely ve stejném čase jako oznámení z jednání ministrů zahraničí NATO před jeho červencovým summitem,
kde se má přijít s posilováním vojenské
přítomnosti tohoto paktu v blízkosti
ruských hranic.
VáÏení ãtenáfii,
protože i naše redakční rada si dopřeje měsíc prázdnin, oznamujeme vám,
že v měsíci srpnu nevyjdeme. Budeme se na vás těšit opět v září.
Přejeme i vám hezké a klidné prázdniny.
Vaše redakce
Pro nás nezapomenuteln˘ prof. Bfietislav Chvála, iniciátor V‰eslovanského sjezdu a zakladatel mûsíãníku Slovanská vzájemnost.
„Klíãníci“ otevfieli poklady
Česká veřejnost důstojně slaví 700.
výročí narození krále a císaře Karla IV.,
kterého oslovuje jako největšího Čecha.
Karel IV. z rodu Lucemburků se opravdu výrazně zapsal do dějin českého národa: v Praze, ze které vytvořil hlavní
město císařství, založil univerzitu, nejstarší na sever od Alp, postavil kamenný most přes řeku Vltavu a Nové Město
pražské, chloubu tehdejší doby. Z jeho
iniciativy vytvořili klenotníci korunovační klenoty, jež pod sedmi zámky
státních a náboženských činitelů uzavřel zprvu na Karlštejně – také jeho
skvostném díle – nyní uložené v kapli
sv. Václava ve Svatovítské katedrále.
Klenoty nyní ke karlovskému výročí
odemkli prezident Miloš Zeman, premiér Bohuslav Sobotka, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jan Hamáček, předseda Senátu Milan Štěch,
český primas kardinál Dominik Duka,
pražský světící biskup Václav Malý
a primátorka Prahy Adriana Krnáčová
(na snímku z letošního května).
Během května zhlédlo výstavu korunovačních klenotů na Pražském hradě
přes 40 000 lidí. Příště budou klenoty
opět zpřístupněny po prezidentských
volbách v roce 2018.
(zh)
Profesor Bfietislav Chvála jiskfiil vitalitou
Několikrát jsem před lety navštívil
profesora Břetislava Chválu v jeho bytě v pražském Podolí. Přišel jsem na
jeho pozvání. Vyslovil přání, abych jako redaktor Haló novin věnoval na jejich stránkách pozornost psaní o činnosti Slovanského výboru ČR (SV ČR)
a snažil se též publikovat v měsíčníku
Slovanská vzájemnost. Jako předsedu
Společnosti Julia Fučíka mě těšilo, že
se Chvála a jeho přívětivá žena Olga
zajímali o působení fučíkovské společnosti při obhajování historické pravdy
a velmi to oceňovali.
I když se profesor pohyboval na invalidním vozíku, pociťoval jsem, jak svižně kráčejí jeho myšlenky, jiskřící vitalitou vzdělaného člověka a charismem,
jímž podněcoval lidi k vlasteneckým činům. Jeho osobnost výrazně vynikla
v roli iniciátora a klíčového organizátora 7. všeslovanského sjezdu v pražském
hotelu Pyramida pro oslavy 150. výročí
konání prvního Slovanského sjezdu
v Praze roku 1848. Po tiskové konferenci na tomto sjezdu mi B. Chvála řekl:
„Jendo, ty jsi šikovnej novinář na správným místě. Vydrž!“ Jako by mi profesor
připjal na prsa medaili za zásluhy
o vlast.
Nakonec jsem se stal i kmenovým redaktorem listu Slovanská vzájemnost,
který Chvála založil a zároveň je i otcem
– zakladatelem spolku SV ČR. Kromě
toho, že již s dvoustým číslem těchto novin je publicisticky a organizátorsky
tvořím, jsem se stal i jejich kolportérem.
Bylo to v létě 2014, když Společnost
česko-běloruského přátelství uspořádala
autobusový zájezd do Běloruska. Měl
stěžejní cíl: účast v hlavním městě Minsku na oslavách 70. výročí osvobození
země od německých fašistických okupantů a vítězství sovětského lidu ve Velké vlastenecké válce. Během cesty
z Prahy přes Hradec Králové a Polsko
jsme českým přátelům Běloruska zdarma rozdali asi stovku výtisků Slovanské
vzájemnosti různých čísel, což se zájmem a pochvalně kvitovali.
V Minsku jsme též byli přijati v sále
organizace sdružující veterány Velké
vlastenecké války. Tady se rozproudila
beseda se zdejšími činovníky organizace
a já předal běloruským přátelům naše
noviny šířící ideu slovanské pospolitosti.
V jednom z čísel byl otištěn můj příspěvek o vojenské operaci Bagration, při
níž Rudá armáda osvobodila Bělorusko
od fašistických vetřelců a nabrala strategický a drtivý směr úderu k doražení hitlerovské bestie v jejím berlínském doupěti.
Na pražském Chodově pravidelně doručuji Slovanskou vzájemnost do poštovní schránky v domě panu Janu Karasovi. Čte ji s velkým zájmem a stal se jejím poctivým a dlouhodobým předplatitelem.
JAN JELÍNEK
Zase jeden sjezd Sudetonûmeckého landsman‰aftu
Před více než 20 lety jsem – jako předseda vlády České republiky – pozval bavor ského př edsedu vlády Edmunda Stoiber a na kr átkou návštěvu do naší země.
Sešli jsme se na několik hodin v Domažlicích, záměrně, aby to bylo nedaleko
hranic. Čeští sociální demokr até, vedení
Milošem Zemanem, tehdy hlasitě protestovali a trvali na tom, že český minister ský předseda má jednat výlučně s německým nikoli bavor ským kancléřem.
Mnoho lidí na takové věci zapomíná.
Letos jel zástupce české vlády, vedené
sociálnědemokratickým předsedou, na
sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu jako oficiální zástupce české vlády. Ministr
Herman (nikoli z ČSSD, ale z – ve své bezradnosti podobné – KDU-ČSL), tehdy kněz
a sekretář kardinála Vlka, si už asi i v té do-
bě – stejně jako jeho šéf – myslel, že se má
historie II. světové války přepsat a že se mají ze sudetských Němců udělat oběti nikoli
Hitlera, ale Čechů. Před dvaceti lety jsme
ještě měli sílu říkat, že je to lež – jak oni říkají – osvětimského typu.
Nevím, jestli pan Herman četl o víkendu
v Bavorsku noviny. Já ano. Deník „Münchner Merkur“ otiskl rozhovor s u nás nechvalně známým europoslancem Posseltem, který byl nadepsán jeho výrokem
„Eiskalt vorbereitetes Verbrechen“ – chladnokrevně připravený zločin. Nemluvil
o Hitlerovi a jím vyvolané druhé světové
válce. Mluvil o odsunu sudetských Němců.
Asi už je to dnes politicky korektní „novou“
pravdou.
VÁCLAV KLAUS, 17. května 2016
(dle Institutu V. Klause)
SV_200_2016modra_SV_103 21.06.16 18:18 Stránka 2
2
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
200/2016
U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA
Národy Evropy za mír, proti NATO!
Evropské regionální setkání Světové rady míru (WPC) vyzývá organizace a aktivisty v Evropě, kteří hájí
věc míru, k široké kampani „ANO
MÍRU! NE NATO!“ a k světové mobilizaci proti NATO ve dnech 8. a 9. července v průběhu summitu NATO ve
Varšavě.
Severoatlantická aliance je největší
a nejnebezpečnější vojenská organizace
na světě. Je nástrojem zahraniční a hospodářské politiky USA a v Evropské
unii má svůj evropský pilíř. Jeho rozšíření ve východní Evropě a zesílení jeho
vícenásobného „strategického partnerství“ od posledního desetiletí minulého
století posílilo vojenskou přítomnost
USA a NATO v Evropě a vyprojektovalo činnost politicko-vojenského bloku
prakticky do všech kontinentů a regionů
světa.
Obrovská síť cizích vojenských základen, námořních flotil, antiraketových
systémů a systémů globální výstrahy,
které USA a jejich spojenci v NATO
rozšířili po Evropě a celém světě, jsou
nástroji jejich strategie imperialistické
nadvlády – jejich cíle jsou dnes otevřeně ofenzivní a rozloha pro jejich intervenci je celá planeta.
NATO nepřestává navyšovat svoje vojenské aktivity a rozšiřovat základny –
Josef Goãár –
velikán na‰í moderní architektury
Pr ofesor ar chitekt J osef Gočár
(13. března 1880 – 10. zář í 1945) svými návr hy staveb ohromoval. J eho díla zejména z kubistického a funkcionalistického období náleží k vrcholům české moder ní ar chitektur y. Na
podvečer u v Tr malově vile v pr ažských Str ašnicích, poř ádaném doktor em Oldř ichem Janotou, ř editelem
zdejšího Kotěrova centr a architektur y a majiteli umělecké agentur y Foibos Books, př edstavil Gočár ův plodný život ing. architekt Zdeněk Lukeš
v cyklu „Rok osobností architektur y“, podpoř ený gr antem hlavního
města Pr ahy.
Na Gočára, původem Slováka, jsou
hrdí Slováci, ale pochopitelně i Češi, neboť se narodil ve východočeském Semíně, bydlel v Bohdanči a později v Praze.
Výrazně se zasloužil na vytvoření urbanistických koncepcí našich některých
měst, především Hradce Králové. Jeho
jméno má hrdě do svého štítu vtěleno
Střední průmyslová škola stavební
v Praze 4 – Pankráci, které položil i základní kámen.
V raném období Gočár v letech 190910 se stal autorem prvních větších projektů: obchodního domu Wenke v Jaroměři, železobetonové stavby vodojemu
v Lázních Bohdaneč, areálu Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, které jsou dodnes hezkou dominantou v malebném místě na pravém
břehu řeky Chrudimky. V 20. letech vypracoval územní plán Hradce Králové.
Je tvůrcem regulačního plánu zdejšího
nábřeží, výstavby v Labské kotlině,
školních bloků (gymnázium Josefa Kajetána Tyla), středu města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby obsahovaly též systém vnějšího dopravního
okruhu s radiálami, směřujícími do středu města, mezi nimiž se střídají obytné
čtvrti s plochami osvěžující zeleně.
Díky Gočárovi se v letech 1927-28 staví kostel sv. Václava v pražských Vršovi-
cích, jedna z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb. Roky 1927-32
znamenají zrod sídla Ředitelství státních
drah v Hradci Králové – železobetonové
konstruktivistické budovy s výplňovým
zdivem. Třešničkou na dortu Gočárova
umu je ve východočeské metropoli realizace budovy Okresního a finančního úřadu. Pardubice se pyšní Gočárovým architektonickým rukopisem v projektu Grandhotelu a Okresního domu, dokončeném
v roce 1931. Byl to multifunkční, čtyřpatrový funkcionalistický palác, zabírající rozsáhlou plochu západní strany náměstí Republiky. Měl několik společenských sálů, kavárnu, bar, hotelové prostory, kanceláře a v suterénu kino. Je smutným faktem, že počátkem 90. let tento
komplex přestal sloužit svým dobrým
účelům, chátral, a nakonec jej přestavěli
na obchodní dům.
Připojujeme ještě několik dalších výtvorů z Gočárovy architektonické dílny:
Dům U Černé Matky boží v pražské Celetné ulici (1911-12). Bauerovu vilu
v Libodřicích u Kolína (1912-14). Budovu Legiobanky (Palác Archa) Na poříčí v Praze (1921-39). Menšinovou
školu občanskou a obecnou v Ústí nad
Labem (1926-30). Několik domů v rámci Osady Baba v Praze-Dejvicích. V roce 1922 upravoval hrobky Josefa Mánesa, Quido Mánesa a Amalie Mánesové
a medailon J. Mánesa z roku 1856 od
Hanse Gassera.
V roce 1909 se Gočár zúčastnil soutěže na přeměnu pražské Staroměstské
radnice. Předložil sugestivní návrh, jímž
by radnice nabyla vzhledu kubistického
mrakodrapu v podobě Babylonské věže.
Jeho vize však patřila do oblasti sci-fiction a jako návrhy dalších soutěžících
architektů byla uložena k ledu. Gočárův
talent si však vydobyl v roce 1925 Velkou cenu za návrh československého pavilonu v Paříži a rok poté mu Francie
uděluje Řád Čestné legie.
JAN JELÍNEK
Stránku 1 připravil Zdeněk Hoření, stránku 2 Jan Jelínek.
včetně instalace amerického protiraketového systému – od Kaspického moře
po Antarktidu stále blíže k hranicím
Ruské federace.
Členské země NATO, zejména USA,
jsou odpovědné za drtivou většinu vojenských výdajů ve světě a za závody
k získání stále sofistikovanějších zbraní,
včetně zbraní jaderných.
NATO nutí své členy, aby zvyšovaly
své vojenské rozpočty. Pro NATO nikdy
není nedostatek peněz na válku, zatímco
na sociální politiku za práva pracujících
a národů v členských zemích není podpory dost.
NATO intervenovalo přímo nebo podpořilo vojenskou intervenci v zemích
Evropy, Středního východu, Afriky
a Střední Asie. NATO bombardovalo Jugoslávii a je zodpovědné za destabilizaci, násilí a války, které jsou dnes skutečností na Ukrajině, v Sýrii, Iráku, Libyi
nebo v Afghánistánu. V žádném z těchto případů nebyla výsledkem skutečná
demokracie nebo mír – jediným výsledkem byla smrt a zkáza a navýšení nadvlády nad zdroji a zvýšení zisků velkých
firem z členských zemí NATO.
NATO je odpovědné za drama milionů vysídlených osob a uprchlíků, kteří
se snaží uniknout z hrůz války. Tato militaristická činnost živí eskalaci napětí,
imperialistickou agresi, skutečnou hrozbu světové války a nebezpečí jaderné
konfrontace, která by znamenala zničení
civilizace na celé planetě.
Hlavní hrozba
v Evropě a ve světě
Válka není nevyhnutelná! Síly míru
a národy mají právo říci své slovo!
Světová rada pro mír apeluje na všechny
organizace a aktivisty v Evropě, kteří
obhajují věci míru, aby podporovali akce proti NATO, za rozpuštění tohoto politicko-vojenského bloku a za právo každého národa se rozhodnout, aby jeho ze-
mě vystoupila z této vojenské organizace. Odsuzujíc agresivní povahu NATO
a válkychtivé cíle NATO na jeho varšavském summitu, Světová rada pro mír
apeluje na potvrzení následujícího:
• Vystoupení ze všech ozbrojených
složek NATO, podílejících se na vojenské agresi.
• Konec vydírání, destabilizaci a agresivním válkám proti suverénním státům.
• Podporu uprchlíkům, obětem válek,
které NATO propaguje a podporuje.
• Uzavření cizích vojenských základen na cizím území a demontáž všech
komponentů protiraketového systému
USA a NATO.
• Všeobecné odzbrojení a zákaz jaderných a dalších zbraní hromadného ničení.
• Rozpuštění NATO.
• Dodržování principů zakládací listiny OSN a svrchovanosti a rovnosti národů a států.
Promluvili jako hosté 9. sjezdu KSâM v Praze
JAN MINÁŘ,
předseda Slovanského výboru ČR:
„Slovanský výbor ČR usiluje o rozvíjení tradičního přátelství mezi vzájemně nejbližšími slovanskými národy, které významně přispělo k osvobození jižních a západních Slovanů z cizí nadvlády a k přežití Slovanů ve
dvou světových válkách. Spolu s dalšími vlasteneckými organizacemi –
Českým svazem bojovníků za svobodu, Klubem českého pohraničí a dalšími si klade za cíl národní uvědomění a zájmy našeho státu. Odmítá vše,
co tyto hodnoty ohrožuje, zvláště neoprávněné, nestoudné nároky revanšistických spolků Němců, právem
rozhodnutím vítězných spojenců odsunutých z Československa a Polska,
snahy o revizi výsledků Německem
vyvolané druhé světové války. Důrazně jsme veřejně vystoupili proti podpoře těchto pohrobků nacismu ze strany na štěstí neúspěšného kandidáta na
úřad prezidenta – Schwarzenberga.
Nezákonné rozbití Československa
bez referenda odsuzujeme jako velezradu. Nehoráznou kolaborantskou
hanebností je současné vyslání ministra Hermana ministerským předsedou
Sobotkou na sjezd sudetoněmeckých
nepřátel České republiky.
Považujeme za nutné zabývat se
závažnými současnými událostmi,
ohrožujícími náš národ a stát. Globální imperialismus vyvolává války
a hrozí celosvětovou válečnou katastrofou v zájmu své světovlády.
Spojené státy a nejreakčnější arabské diktatury agresemi a rozvratem
nezávislých států Blízkého východu
vyvolaly a řídí vpád imigrantů z této širší oblasti do Evropy. Je to součást plánu nadnárodního kapitálu na
tzv. Nový světový řád, jehož počátkem má být rozvrat a zničení národních států, které jsou základem po
staletí především lidmi práce vytvářené evropské civilizace.
Do Evropy nelegálně přicházejí
statisíce ne ubohých uprchlíků, ale
dobře živených mladých mužů, vybavených – kým asi? – penězi a mobily –
ekonomických parazitů a islámských
teroristů. Ti skutečně ubozí a chudí živoří doma. Těm by bylo zapotřebí podle možnosti pomáhat, ale tam, v jejich
zemích. Evropa nemůže na úkor svých
chudých živit miliony běženců. Naprostá většina občanů ČR tyto vetřelce
odmítá. Premiér Bohuslav Sobotka slovy odmítá vnucované kvóty a současně
chce přijímat tisíce migrantů, což prosazují jen lidsko-právní pomatenci
a havlovští nepřátelé vlastního národa.
Na čí stranu se postaví KSČM? Je třeba se jasně ohradit proti vpádu cizích
osob a hodnot, postavit se za naše občany a národní zájem. Nikdo nemá právo
nám proti naší vůli diktovat, s kým máme sdílet náš domov!
Co se týče Evropské unie, musím se
vyjádřit adresně a kriticky. Politika Komunistické strany Čech a Moravy k této bezpochyby globálně imperiální integraci je rozporná. Naši poslanci ve
svých článcích odsuzují nedemokratické vedení Unie, jeho aroganci, asociálnost a snahu o diktát. Současně je naše
členství v EU obhajováno jeho schválením v jediném povoleném referendu.
Všichni si pamatujeme lživou kampaň,
jíž byli občané oklamáni. Bohužel,
k tomuto výsledku přispělo i nejasné,
neurčité stanovisko KSČM. Evropská
unie je těsně spjata s NATO, do něhož
byla Česká republika zatažena bez
možnosti občanů se k tomuto osudovému kroku vyslovit. Dnes čeští vojáci
bojují a umírají ve vzdálených zemích
za cizí zájmy.
Dnes přibývá občanů, kteří odmítají
členství ČR v těchto organizacích. Ty je
třeba podpořit a členství ČR v EU odmítnout. Evropskou unii jednoznačně
odmítají i komunistické strany zemí,
nejvíce postihovaných touto imperialistickou integrací, Řecka, Portugalska
a dalších. Domnívat se, že několik desítek levicových poslanců v sedmisetčlenném Evropském parlamentu může
tuto organizaci změnit z imperiální na
sociální, je zřejmě nereálné.
Naše budoucnost není v pohlcení
amorálním Západem, ale ve spolupráci s blízkými východoevropskými národy, s velmocí, která je překážkou
snahám globálního imperialismu
o světovládu a novodobé otrokářství –
s Ruskem. Bez Sovětského svazu, první socialistické země na světě, jejích
obětí a vítězství ve Velké vlastenecké
válce, bychom byli vyhubeni. Jemu
vděčíme za své životy. To je třeba
denně připomínat. Dnes zániku všeho
života na Zemi ve třetí světové jaderné válce brání Rusko. Naše budoucnost je v odmítnutí závislosti na německé Evropě a americkém agresivním paktu.“
MILAN RICHTER,
předseda Národní rady Klubu
českého pohraničí (KČP):
„Náš klub oslaví v příštím roce 25
let svého trvání. Tento čin bude jednou zapsán jako významný krok, který jsme udělali po roce 1989. Z těchto
deseti zakladatelů klubu nyní za české
národní zájmy a historickou pravdu
bojují tisíce lidí. Statečně, i když jim
na dnešní politické scéně v České republice není dopřáváno. Nejsou tu jen
členové KSČM, jsou tady i příslušníci
jiných stran. Spojuje nás jeden společný program pod heslem: Jen zůstaneli naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast!
Na praporu našich pohraničníků je
hlava psa, která zobrazuje věrnost, odkaz a minulost. V současnosti vystupuje
do popředí otázka války a míru. Mír stojí před všemi našimi předsevzetími a sociálními představami. Neboť nebude-li
mír, tak žádná naše představa nebude
naplněna. A kdo si to neuvědomuje, tak
připomínám, že v tomto okamžiku, kdy
se bavíme o našich šlechetných cílech,
tak jsou na tlačítkách raketových zbraní
připraveny prsty k povelu. Na obou
stranách fronty! A my proto jasně říkáme: stojíme na straně Ruské federace.
Věříme, že to je jediná síla, která je v této chvíli jediná schopná ubránit mír!
Jsme přátelé a ruskému národu hodně
dlužíme.
Uskutečnil se další Sudetoněmecký
sraz v Norimberku. Sraz revanšistů.
Účastnil se ho člen české vlády Daniel
Herman. Děkuji předsedovi ÚV KSČM
Vojtěchu Filipovi za výzvu, aby Herman
rezignoval. Ale rezignaci si zasloužil
i předseda vlády Sobotka, pod jehož
praporem se to všechno děje, neboť jsou
i další vlastizrádci, kteří napomáhají sudetoněmeckým požadavkům. Počínaje
Pavlem Bělobrádkem, Marksovou-Tominovou. I dalšími, často disidenty, kteří
otvírají dokořán vrata požadavkům sudeťáků.“
Předseda Národní rady KČP
M. Richter rovněž vyzval k účasti na
protinacistické manifestaci, kterou
klub zorganizoval v Brně 28. května
proti srazu sudeťáků. „My tam musíme jít! Ustoupit není kam!“
SV_200_2016modra_SV_103 21.06.16 18:18 Stránka 3
200/2016
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
3
SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS
BRNO: PROVOLÁNÍ PROTESTNÍHO SHROMÁÎDùNÍ
Na dny 20. 5. až 2. 6. 2016 připravilo koaliční vedení brněnské radnice ve složení
KDU-ČSL, ANO a ŽÍT BRNO v čele s primátorem Petrem Vokřálem, ve spolupráci se
Sudetoněmeckým landsmanšaftem v čele
s Berndtem Posseltem široký program akcí
na téma „ZTRACENÉ A NALEZENÉ DOMOVY“.
Tyto akce měly zamaskovat to podstatné.
Postavit český národ na pranýř za tzv. zločiny proti sudetským Němcům po porážce hitlerovského Německa ve druhé světové válce
a zrelativizovat genocidu hitlerovského Německa a sudetských Němců proti ČSR a českému národu.
Vyvrcholením proklamovaného usmíření
byl závěrečný pochod sudeťáků a jejich příznivců na trase z Pohořelic do Brna, po které
byli deportováni brněnští Němci po osvobození Brna Rudou armádou před jejich transferem do Rakouska. Ne náhodou byl provokační pochod uskutečněn v den 132. narozenin prezidenta Budovatele ČSR Dr. E. Beneše. K psychologickému ovlivnění českých
občanů bylo přitom použito zkreslených údajů o tzv. zločinech, které prý byly na odsunutých Němcích uskutečněny.
V sedmdesátiletém úsilí o revizi historické
pravdy a snahy zaměnit příčiny a účinky
vzniku a důsledků druhé světové války je postupně prosazována metoda německých revanšistů, kterou precizně a srozumitelně vyjádřil vůdce Sudetoněmeckého landsmanšaftu Berndt Posselt slovy: „JSME DIPLOMATÉ. JSME MOUDŘÍ, JDEME KROK ZA
KROKEM!“
Tím hlavním rozhodujícím krokem, který
má pan Posselt na mysli, je likvidace dekretů prezidenta Budovatele ČSR Dr. Edvarda
Beneše, které se vztahují k řešení německé
otázky v poválečné ČSR. Na tomto cíli revanšisté nic nezmění ani proklamovaná, ale
neuskutečněná změna o zřeknutí se majetku
sudetských Němců ve stanovách landsmanšaftu. Má to být jen vějička na chycení důvěřivých občanů ČR.
My, účastníci protestního shromáždění
proti provokacím Sudetoněmeckého landsmanšaftu trváme na nezpochybnitelnosti Benešových dekretů jako ústavních zákonů a trvalé součásti právního řádu České republiky.
PROTESTUJEME
proti provokacím Sudetoněmeckého
landsmanšaftu, uskutečňovaných za podpory
vedení brněnské radnice a proti jejich společnému záměru – organizovat v budoucnu srazy Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jejich
příznivců střídavě ve SRN a v Brně.
ZDŮRAZŇUJEME
Odsun sudetských Němců byl uskutečněn
na základě rozhodnutí představitelů vítězných mocností – SSSR, USA a Velké Británie ze 2. 8. 1945 v Postupimi. Praktické
uskutečnění tohoto rozhodnutí bylo realizováno na základě Benešových dekretů. Představitelé vítězných mocností vyslovili vládě
ČSR uznání za humánní provedení odsunu.
ODMÍTÁME
obvinění, že odsun sudetských Němců byl
realizací principu kolektivní viny. V ČSR
a v Brně samotném mohli po válce zůstat antifašisté a ti, kdož nezradili svou vlast.
Do odsunu byli zařazeni bývalí občané
ČSR německé národnosti, kteří zradili svou
vlast, podíleli se na jejím rozbití a dopustili se
zločinů vůči zemi, ve které požívali nadstandardní výsady národnostní menšiny,
- kteří přijali nacistickou rasovou ideologii
a otevřeli Hitlerovi cestu k plánované likvidaci českého národa a dalších slovanských
národů,
- kteří pod prapory a hesly „HEIM INS
REICH!“, „EIN FÜHRER EIN REICH!“ vítali v zemi, která jim nepatřila, svého zločinného vůdce,
- kteří vyháněli ze svých domovů české
občany a německé antifašisty, terorizovali je,
vraždili, mučili a unášeli je na území Velkoněmecké říše,
- kteří se podíleli na 360 000 zmařených
životů občanů ČSR v nejkrvavější genocidní
válce lidské historie vyvolané nacistickým
Německem, a
- kteří se ani po prohrané válce nepoučili
a zejména v pohraničních oblastech se dopouštěli ve formacích organizací Wehrwolf,
Guttenberg a Zeppelin teroru na českých občanech a sabotovali úsilí českých úřadů k obnově hospodářského a společenského života
v českém pohraničí.
NEZAPOMÍNÁME
že až 90 % občanů ČSR německé národnosti – sudetských Němců přijalo s nadšením
státní občanství Velkoněmecké říše,
- že 1 162 617 (slovy jedenmilionstošedesátdvatisícešestsetsedmnáct) sudetských
Němců bylo vyznamenáno Adolfem Hitlerem za aktivní podíl na rozbití předválečné
ČSR,
- že se sudetští Němci podíleli na genocidě v LIDICÍCH, LEŽÁCÍCH a v JAVOŘÍČKU,
- že vraždili a mučili vězně v koncentračních táborech a na pochodech smrti,
- že vstupovali dobrovolně do jednotek
SS, útvarů gestapa a zuřivě bojovali u Moskvy, Leningradu, Stalingradu a na všech frontách proti spojencům za vítězství Velkoněmecké říše a zotročení všech národů.
NEZAPOMÍNÁME
však také na ty sudetské Němce, kteří se
statečně postavili na obranu ČSR a proti nacismu. Patřili k nim například Louios Nissel
a Willi Kapusta z Mikulova a jednotka REPUBLIKANISCHEWEHR, která neohroženě vystoupila na obranu republiky v zářijových dnech 1938 a jejíž členové jen zázrakem přežili v nacistických vězeních.
PROTESTUJEME
dnes nejen proti provokacím sudetských
Němců a jejich potomků, ale také proti vlastizrádné činnosti novodobých českých kolaborantů! Považujeme omluvy Václava Havla
a jeho souputníků sudetským Němcům za
LuÏice není na prodej!
Obyvatelé Lužice se snaží odradit
energetickou firmu EPH a finanční skupinu PPF od koupě lužických dolů a elektráren.
Otevřeným dopisem se předseda politického uskupení Lužická aliance Hanzo Wylem-Kell obrací na majitele firmy EPH pana Daniela Křetínského a majitele finanční
skupiny PPF Petra Kellnera. Podle zpráv,
které doposud byly zveřejněny, společný
podnik zmíněných dvou firem má převzít
těžbu hnědého uhlí a navazující výrobu
elektrické energie v Lužici.
Popisem i obrázky přibližuje Hanzo Wylem-Kell škody, které povrchová těžba hnědého uhlí doposud v Lužici napáchala. Dva
obrázky například zachycují lužickosrbskou
vesnici Rogow, jejíž dějiny trvající asi 650
let, byly přetrženy vysídlením a zbouráním.
Jiné obrázky zachycují znečištěnou řeku
Sprévu, škodlivými sloučeninami dohněda
zbarvený proud vody, který do Sprévy přitéká z oblastí někdejších povrchových dolů.
V ohrožení se proto ocitla i dolnolužická
Blata, jedinečná přírodní a kulturní oblast
vyhledávaná turisty. Dopis také upozorňuje
na to, že mnohé z turistických projektů chystaných v oblasti bývalých povrchových dolů jsou předem odsouzeny k nezdaru. Voda
v jezerech, která vznikají napuštěním jam,
je příliš kyselá a svahy hrozí sesunutím.
Další obrázky ukazují bohatou lidovou
lužickosrbskou kulturu: zapustové průvody,
velikonoční jízdy a stavění máje. Více než
100 let trvající těžbu hnědého uhlí v Lužici
dopis označuje za „století krvácejících ran
lužickosrbského národa“. Škody způsobené
Lužickým Srbům dobýváním uhlí jsou
vskutku obrovské. Zbouráno bylo zcela nebo částečně 136 sídel, přes 25 000 obyvatel,
převážně Lužických Srbů, ztratilo své domovy.
„Chceme Vás důrazně odradit od Vašeho
rozhodnutí,“ píše Hanzo Wylem-Kell a dodává: „neumíme si představit, že byste na
účet Vaší firmy připsali i obrovské ekologické škody, které těžbou uhlí nastávají.“
Dopis je zakončen provoláním v dolní i horní lužické srbštině a němčině: „Naše země
je nám svatá!“
Politické uskupení Lužická aliance zaštiťuje řadu především místních spolků, které
mají tisíce členů a podporovatelů, tzn. lužickosrbských i německých obyvatel Lužice, mezi nimi i komunální politiky. Tyto
spolky vystupují proti další těžbě hnědého
uhlí v Lužici a prosazují program obnovy
Lužice, zodpovědný vůči lidem, krajině
i přírodě. Lužická aliance je členem evropské strany European Free Alliance (EFA)
a má podporu evropské frakce EFA/Zelení.
MILOŠ MALEC
tzv. „VYHNÁNÍ“ za zradu českého národa.
Do kategorie zrady zájmů českého národa
zařazujeme, vzhledem ke vstřícnosti k revanšistickým požadavkům sudetských Němců
výroky a činnost místopředsedy vlády ČR,
předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, ministra kultury vlády ČR za KDU-ČSL, předsedy Sdružení Ackermann Gemeinde Daniela Hermana, zakladatele TOP 09 poslance PS
PČR Karla Schwarzenberga, jakož i podporu, kterou poskytuje prosazování sudetoněmeckých zájmů předseda vlády ČR Bohumil
Sobotka a primátor města Brna Petr Vokřál.
I mnozí další političtí činitelé, představitelé
římskokatolické církve a české kultury.
Jejich jednání považujeme za dehonestaci
a urážku odkazu národních obroditelů a hrdinů protinacistického odboje a požadujeme
jejich odstoupení z funkcí, které mají vykonávat v zájmu českého národa.
Považujeme za licoměrnost slova představitelů Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jejich českých příznivců o USMÍŘENÍ, když
současně urážejí prezidenta Budovatele ČSR
Dr. E. Beneše a požadují likvidaci prezidentských dekretů.
POŽADUJEME
nejen omluvu sudetských Němců za utrpení českého národa, lidské oběti a materiální škody, na kterých se za nacistické okupace
podíleli, ale také za urážky demokraticky
zvoleného prezidenta ČSR Dr. E. Beneše,
které považujeme za urážky českého národa.
POŽADUJEME,
aby vláda ČR zastavila revanšistickou činnost tzv. KANCELÁŘE Sudetoněmeckého
landsmanšaftu v Praze a všech revanšistických subjektů v ČR.
POŽADUJEME,
aby vláda ČR zabezpečila výchovu mladé
generace a činnost veřejných sdělovacích
prostředků v souladu s historickou pravdou.
POŽADUJEME,
aby římskokatolická církev sloužila zájmům našeho lidu a nikoliv zájmům Sudetoněmeckého landsmanšaftu.
Nejdůležitějším požadavkem současnosti
i budoucnosti je zachování světového míru
a přátelských vztahů mezi státy a národy.
Velmi si vážíme činnosti mírových organizací ve SRN a jinde ve světě. Přejeme si, aby
k zabezpečení míru ještě více než dosud přispívala vláda ČR.
KONSTATUJEME,
že narůstající požadavky Sudetoněmeckého landsmanšaftu proti zájmům ČR neprospívají přátelství mezi českým a německým
národem, ani míru ve světě. Cesta ke smíření
nemůže vést nastolováním revanšistických
požadavků, ale jen vzájemným pochopením
a uplatněním historické pravdy.
Účastníci protestní demonstrace
proti provokacím Sudetoněmeckého
landsmanšaftu
V Brně dne 28. května 2016
Neu‰lo nám
■ Těžká ztráta postihla síly usilující o obnovu socialismu v Rusku, kde,
jak jsme zaznamenali z nekrologů, zemřel ve věku 86 let významný politik
Aleksej Aleksejevič Prigarin, první tajemník ústředního výboru komunistické
strany KPSS. Měli jsme možnost seznámit se s tímto nevšedním člověkem již
před několika roky na jednom ze zasedání mezinárodní pokrokové organizace. Tehdy také projevil zájem o náš časopis Slovanskou vzájemnost, který
pravidelně dostával. Jak napsal ruský
list Golos komunista č. 2/2016, jehož
vedoucím redaktorem až do své smrti
A. A. Prigarin byl, jeho smrt není jen
tragédií jeho současníků, ale i celého levicového hnutí. Čest jeho památce!
■ Je tomu už 25 let od okamžiku,
kdy se v maďarském Visegrádu zrodila
jedna z forem regionální spolupráce
známá jako Visegradská skupina V4.
Jak při této příležitosti konstatoval předseda vlády Bohuslav Sobotka: „Představitelé mladých středoevropských demokracií se setkali na místě, kde v roce
1335 rokovali o uspořádání střední Evropy český, polský a uherský král a vyzdvihli tím tak historická pouta mezi
našimi národy. Jejich úvahy nicméně
mířily do budoucna a dalece přesahovaly regionální hranice.“ (Právo, 15. 2.
2016) Lze jen dodat, že cíle Visegradské
skupiny budou při jejich uskutečňování
pozitivně ovlivňovat i vzájemné vztahy
středoevropských slovanských národů,
majících k sobě v mnoha směrech blízko, což odpovídá i slovanské vzájemnosti.
■ Problém imigrace
nezůstal
stranou pozornosti kardinála Dominika
Duky, podle jeho vyjádření v rozhovoru
pro Lidové noviny ze 7. 5. t. r. „…otázkou imigrace se intenzivně zabýváme
více než deset let. První je imigrace
obyvatel z východní části Evropy –
Ukrajina, Rusko, Bělorusko, Kazachstán. Nemohu uvést konkrétní čísla,
jsou embargována kvůli bezpečí
uprchlíků, ale můžeme říci, že za dvacet
let svobody připlulo do naší republiky
téměř půl milionu nových obyvatel.
Myslím, že nemůžeme říci, že by to vyvolalo nějaké problémy napětí. Pokud
se tedy dnes říká, že nejsme ochotni nikoho přijímat, není to pravda. Pražská
arcidiecézní charita i další charity na
tom pracují, máme zařízení i program…“ Doplnit by však bylo možno
jedno: nelze přehlédnout kvalitativní
rozdíl mezi imigrací, o níž hovoří kardinál a imigrací, která se do evropských
zemí valí z Blízkého a Středního východu a afrických zemí zcela odlišného civilizačního prostředí!
■ Nord Stream 2, tj. rozšíření souTaké letos si slovanské národy
pfiipomínaly Den slovanské kultury
a písemností
Historick˘ akt
V době, kdy se dovršovalo vítězství spojenců v druhé světové válce nad nacistickou
hrůzovládou a válečnými zločiny zatíženým
Japonskem, konala se v San Francisku za
účasti 51 států konference, jejímž cílem bylo
ustavení Organizace spojených národů a přijetí Charty Spojených národů.
Od 25. února 1945 až do 26. června téhož
roku, kdy byla podepsána Charta OSN, bylo
usilovně jednáno o tom, jak do budoucna
udržet přátelské vztahy mezi státy a národy
na základech sebeurčení národů a na zásadách rovnoprávnosti. Podepsání Charty OSN
se však nedožil jeden z vůdčích představitelů
vítězných mocností prezident USA F. D. Roosevelt, který zemřel 12. dubna 1945.
Tehdejší náš ministr zahraničí Jan Masaryk
se o výsledcích konference v San Francisku
vyslovil v tom směru, že „rezultát San Franciska ukazuje, že plodná a trvalá spolupráce
mezi státy, které mají zcela rozdílnou politickou filozofii, je možná a na této spolupráci
bude tolik záležet“. Jan Masaryk považoval
dále za nezbytné „akcentovat nutnost spolupráce Spojených států amerických se Sovět-
ským svazem jako dvěma velmocemi, které
musí tvořit hlavní sloupy příštího míru“.
Od historického zasedání v San Francisku
uplynula již dlouhá řada let. Válečné konflikty, k nímž došlo od té doby v mnoha částech
světa, podnicené mnohdy zájmy velmocí, sice nevyústily zatím naštěstí v střet globální
povahy, ale přesto způsobily nezměrné oběti
na životech a ekonomických, přesněji řečeno
hospodářských hodnotách, včetně škod ekologického dosahu.
Slova Jana Masaryka jsou nabádavá i pro
současnost. Zvyšování napětí ve vztazích
mezi USA a Ruskem, vzájemné osočování
a vyvolávání nestability a občanských válek
zejména v zemích tzv. třetího světa, to vše
dnes činí zachování světového míru choulostivým, ale přesto hlavním úkolem všech. O to
složitější a náročnější je i naplňování Charty
OSN a působení jejich orgánů pro udržení
světového míru i pro příští generace. Svým
skromným příspěvkem v zájmu lepšího poznání a přátelství mezi národy je i působení
slovanských organizací, a to nejen našich.
(MS)
časného plynovodu Nord Stream, přivádějícího zemní plyn z Ruska do Německa po dně Baltského moře, prý – aspoň
podle našeho tisku – naráží na problémy
nedostatku investičních prostředků ruské energetické společnosti Gazprom.
Naskýtá se otázka, zda opravdové starosti nebudí spíše dosavadní exkluzivní
tranzitní pozice Ukrajiny a její zranitelnost než Gazprom!
■ Zbrojení jak za studené války – nejvíce zbraní nyní dováží arabské
země a některé asijské. Největšími vývozci zbraní jsou pak USA, ale též Rusko. Další exportéři z Číny, Francie, Německa, Británie, Španělska, Itálie a jiných, mají už náležitý odstup.
■ Jak jsme na tom? Tentokrát se
zdravím, které je prý slabinou! V průměru se lidé v OECD dožívají 79,9 roku, u nás 78,3. Za dobré nebo lepší považuje své zdraví jen necelých 60 procent lidí – že by jen pesimismus? Spokojenost Čechů s životem však dosahuje hodnoty 6,6 z deseti možných – tak
aspoň trochu optimismu!
(da)
Stránku připravil a redigoval
Mirko Svoboda.
SV_200_2016modra_SV_103 21.06.16 18:18 Stránka 4
4
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Jednou vûtou
■ Ruská média uvádějí, že Slovensko není iniciátorem protiruských
sankcí, ale Bratislava, která bohužel, musí
poslouchat Brusel, Paříž a Berlín, připomínají, že podle nejnovějších zpráv z Bruselu, právě Slovensko, Maďarsko, Itálie, Kypr a Řecko vyzývají zrušit protiruské sankce a že 23. 2. slovenský premiér Robert Fico navrhl, aby sankce vůči Rusku byly co
nejdřív zrušeny, při čem poukázal, že konflikt na Donbasu nevyvolala ruská strana
a označil sankce vůči Moskvě za nonsens.
■ Počet ruských turistů v Řecku
se v květnu zvýšil téměř o polovinu a odhady uvádějí, že letos může v důsledku
omezení cest do Turecka a Egypta zemi
navštívit až milion Rusů.
■ Prezident Putin si nehodlá podle analytika V. Diviše v žádném případě
uvázat na krk nějakou další oblast počínaje Doněckou a Luhanskou a konče Abcházií či Jižní Osetií, protože jeho pragmatický přístup si klade jediný cíl: Tváří v tvář
vnějším hrozbám stability a územní celistvosti Ruska zajistit silný stát schopný se
jim postavit.
■ Den slovanského písemnictví
a kultury oslavilo Rusko grandiózním
sborovým maratónem, když ve velkých
městech po celé zemi zahájila současně
svá vystoupení nejlepší akademická a lidová sborová tělesa a pódium na Rudém náměstí v Moskvě bylo propojeno s městy po
celé zemi pomocí videomostu.
■ Spojené státy mají na Blízkém
východě mnohem více vojenské síly než
Rusko: 35 000 amerických vojáků a stovky letadel ve srovnání s 2000 ruskými vojáky a 50 letadly, uvádí D. Ross, který se
dlouhodobě pohybuje na Blízkém východě.
■ Móda ruské kuchyně se stala jedním z velmi příjemných následků západních sankcí a dva roky se zvedajícího nacionalismu, což vybudilo i rozvoj ruského
zemědělství a pomohlo Rusům pochopit,
že mají konzumovat jen čerstvé potraviny,
píše britský Guardian.
■ V Rusku klesl v roce 2015 po-
čet sebevražd na 100 000 obyvatel na
hodnotu 17, naposledy byl tento demografický ukazatel tak nízko před 56 lety před
peněžní reformou Chruščova.
■ Symfonický orchestr st. petěr-
burského Mariinského divadla pod vedením světoznámého dirigenta Valerije
Gergijeva vystoupil v syrské Palmýře,
z níž byli v březnu vyhnáni radikálové Islámského státu.
■ Výhra fondů pracujících s ruskými aktivy činila od začátku roku 2015
v průměru 29 %, kterýžto výsledek je osmkrát vyšší než u fondů specializujících se na
Čínu a šestnáctkrát vyšší než u těch, které
investují do Indie, píše agentura Bloomberg
s odvoláním na údaje eVestment.
■ Podle odhadů ruských expertů
utrpěly západní země bojkotem ruského trhu ztrátu 9,3 miliardy dolarů (225
miliard korun), když dovoz ze Západu nahradila podle ruských médií většinou domácí produkce či import ze spřátelených
zemí Ruska. (iHNED.CZ)
200/2016
S V ùT KO L E M N ÁS ● S V ùT KO L E M N ÁS
Malé pováleãné ohlédnutí
I letošní vzpomínkové oslavy konce
druhé světové války se neobešly bez
rádoby „objektivních hodnocení odborníků“. Hluboce se klaní památce
a zásluhám Winstona Churchilla, ale
jaksi jim vždy uniká, že ani on nezpochybňoval, že největší tíži pozemních
bojů na svých bedrech měla sovětská,
čili Rudá armáda. Připomeňme si
proto bez emocí skutečná fakta.
V roce 1945 nejen Německo, ale také
Sovětský svaz byl rozvrácen válkou.
Několik generací německých i sovětských mladých mužů ve válce zahynulo.
Ve vítězný rok již prakticky nebylo koho povolat do zbraně. V roce 1945 mohla sovětská armáda mobilizovat za první půlrok jenom 1 058 465 osob. Němci
jenom 225 000 osob. Poslední mobilizovaní mladíci v sovětské armádě sloužili
od roku 1945, mnohdy až do roku 1953.
Délka služby povolanců nebyla určena.
Nebylo kým je nahradit. Miliony zraněných a invalidů zatěžovaly válkou
zničené hospodářství.
Byla hlásána iluze, že v roce 1945
střed Evropy osvobodila od nacistického vojska sovětská armáda složená
z válkou zocelených divizí. Opak byl
pravdou. Válečná historie jednotlivých
divizí byla impozantní, ale válečných
veteránů bylo v divizích málo. Vojáci,
kteří bojovali v roce 1941, se z větší části nedožili roku 1942. Roku 1943 se nedožila velká část těch, kteří bojovali
v roce 1942. Nevycvičení záložáci museli být nasazováni do bojů i v roce
1944. Nováčci doplňovali prořídlé stavy
divizí i v roce 1945. Vysoké ztráty
v roce 1944 byly zapříčiněny z nemalé části tím, že vojáci neprošli dostatečnou předběžnou bojovou přípravou.
Když Praha zoufale volala o pomoc,
byli sovětští vojáci totálně vyčerpáni
právě končícími boji, jejich jednotky
byly prořídlé. Také polské jednotky, které z Německa zaútočily přes Šluknovský výběžek, Děčínsko, směrem na Litoměřice a Mělník, měly velmi prořídlé
stavy, v bojích ztratily mnoho výzbroje.
Přesto museli Sověti i Poláci vyrazit.
O podílu mocností na vítězství nad nacistickou brannou mocí není pochyb.
Odborníci se shodují, že německé námořnictvo zlikvidovali Američané
a Britové. Letectvo zlomily všechny
tři mocnosti: Američané, Britové i Sovětský svaz. Pozemní armádu zničila
především Rudá armáda. O tom není
pochyb a je od nás nespravedlivé a nevděčné úlohu Sovětského svazu zpochybňovat.
Začátkem roku 1945 byla sovětská
fronta široká 2200 kilometrů, dvakrát
méně než v roce 1944. Cílem bylo v konečné fázi obsadit Berlín, osvobodit
Prahu a dosáhnout demarkační čáry se
západními spojenci. Od ledna 1945 byla sovětská ofenziva mohutná, ale vybrala si krutou daň: Sovětská vojska
ztratila do okamžiku kapitulace
862 000 vojáků, ostatní spojenci pouze 61 400. Němců padlo do kapitulace
783 000. Spojenci Němců přišli od začátku roku do května 1945 o 28 300
mužů.
Mohutná ofenziva Rudé armády
skončila také vysokými sovětskými
ztrátami. Zničeno bylo od ledna do
9. května 1945 celkem na 14 000 sovětských tanků a samohybných děl
a 27 000 automobilů. A dnes ti, co by
zde patrně bez těchto obětí nebyli, dumají, zda by se na mejdanu v Plzni
mezi dobovou technikou mohl objevit
i sovětský tank!
(KD)
vyhlášené v roce 2008 se po zpracování
44,5 milionu hlasů stal Alexandr Něvský,
novgorodský kníže, který ve 13. století
udržel při životě Rusko ohrožované současně Švédy, německými rytíři a Tatary
(porazil je na Něvě v r. 1240).
První sovûtsk˘ tank T34 v Praze v kvûtnu 1945 (zasaÏen˘ na Klárovû)
i tatínka. Oba byli v armádě, maminka odešla na frontu rovnou po maturitních zkouškách. Z celé třídy přežila jen hrstka studentů. Rok po válce se Olga narodila. Dnes
je jí sedmdesát. Je drobná jako panenka
a do vysoko zvednutých fotografií jejích rodičů se opírá vítr.
Na smluveném místě u náměstí Vítězství
čeká Olžin manžel. Když nás v davu rozezná, podlézá provaz a přebírá od své ženy
portrét jejího otce, důstojníka. V chůzi se
seznamujeme. Jmenuje se Viktor, je jaderný
fyzik. Bez přípitku si hned tykáme. „Vidíš
to, Lenko?“ Zastavuje se a rozhlíží. „Copak tihle lidé chtějí další válku? Který idiot si to může myslet?“ Snažím se ho potěšit: „Letos se Nesmrtelný pluk poprvé koná
i v Praze. A v dalších městech Evropy. Dokonce i v New Yorku!“ Olga s obavou povzdechne: „No, jen jestli to pomůže…“
Druhý den se pak z televize dozvídáme, že
ve stejné chvíli napadly průvod Nesmrtelného pluku ve Slavjansku fašistické bojůvky. Mladí „gerojové“ volali Sláva Ukrajině! a stříkali do tváří veteránů barevný
sprej.
U kavárny, kde Puškin před osudovým
soubojem posnídal, stojí na vyneseném stole mladý operní pěvec ve smokingu. Jeho
hrdinskou barytonovou árii, zesílenou mik-
rofonem, možná slyší i kameraman sedící
v otevřených dveřích kroužícího vrtulníku,
odkud natáčí Nesmrtelný pluk shora.
Po dvou hodinách se nekonečný dav vlévá na Palácové náměstí. Den vítězství pokračuje, po vystavených dělech a tancích
šplhají děti a z reproduktorů zní hudba.
O stakan později mi už ruština nedělá potíže, a tak si troufnu vplavat i na hloubku.
Moje vyprávění o pražském jaru 1968 je
i pro vzdělaného Vadima šokující. Klade
rozčílené doplňující otázky. Jelcinovu éru
však Vadim opovržlivě smete ze stolu jako
drobky pro psy. Tak probíráme aktuální
Putinovu politiku. S tou zahraniční Vadim
souhlasí, připadá mu obezřetná, a přitom
nesnižuje hrdost lidí. Ale vnitřní problémy
prý Putin řeší plocho (špatně). Důležité posty dál obsazuje korupčníky.
Při besedě, která se protáhne na dvě
a půl hodiny, se pořád pletu a místo Petrohrad říkám Leningrad. „To nám vůbec nevadí,“ křičí pán ze zadní řady. „My taky říkáme Leningrad.“ „S úctou a z lásky k těm,
co umřeli za blokády,“ dovysvětlí mi Olga.
V opoziční rozhlasové stanici Echo
Moskvy jsem ale v Den vítězství slyšela názor mladého politologa, že ten milion obětí
byl zcela zbytečný a že se město mělo
vzdát…
■ Snížit účast státu v ekonomice
země z více než 50 procent na 35 procent
během deseti let je údajně závěr zástupců
různých názorových proudů zastoupených
na uzavřeném zasedání prezidia Hospodářské rady prezidenta RF z 25. května,
které se konalo poprvé po dvou letech.
Stránku 4 připravil a rediguje
Karel Dostál.
■ Žijící potomci carské rodiny
neustávají ve sporech, kdo by mohl mít
nárok na trůn, kdyby snad prezident Putin,
s nímž prý mají velmi dobré vztahy, obnovil monarchii. Předními kandidáty jsou
údajně velkokněžna Marie Vladimirovna
s carevičem Georgijem Michajlovičem.
Ten prohlásil, že si Vladimira Vladimiroviče vysoce váží za to, jakým způsobem
dokáže spravovat tak velkou zemi, jakou
je Ruská federace. Velkokněžna už krátce
po obsazení Krymu v roce 2014 vyhlásila:
„Návrat Krymu mezi ruská výsostná území byl nutný a je v souladu se zákonem. Je
naprosto jasné, že jde o nezvratný krok, ať
bude Moskva čelit jakýmkoli sankcím.“
Na poloostrov, kde měla carská rodina
před svým pádem několik luxusních sídel,
oba nedávno přijeli. I tentokrát si „možné
Putinovy choutky“ na obnovu Ruska dokonce v carských hranicích vychutnali
různí globální experti. Došlo i k „Varování Varšavy a Helsinek“. Poslední ruský car
Mikuláš II. byl přece také králem polským
a velkoknížetem finským!!
v rámci zákona o „dekomunizaci“ z dubna
2015. Podle informací Ukrajinského institutu národní paměti by v rámci platnosti
zákona mělo nový název obdržet 941
ukrajinských měst a obcí. Demontáž
všech památníků a memoriálních znaků,
přejmenování ulic a měst mělo být završeno do 21. května 2016. Například Dněprodzeržinsk Nejvyšší rada přejmenovala
na Kamenskoe. Přejmenování jednoho
z největších měst Ukrajiny Dněpropetrovska na nový název Dněpro však většině
obyvatel moc po chuti není.
■ Dalajláma v Bolšom těátru zahájil druhý ročník mezinárodního Dalajlámova festivalu s tématem „Tibet: Tradice,
Umění, Filozofie a Mír“. „Jsem přesvědčen, že jádrem dnešní krize na Blízkém
východě je politika Obamovy vlády a podíl Saúdské Arábie v syrské krizi,“ citoval
server AFP tibetského duchovního vůdce.
Poprvé se tak osmdesátiletý duchovní
vůdce a laureát Nobelovy ceny za mír rozhodl výslovně kritizovat Spojené státy
a jejich bohatého ropného spojence Saúdskou Arábii. Též pochválil ruského prezidenta za vytrvalé tažení proti teroristům
a vybídl ho k pokračování na této boží
cestě.
■ Nejstarší údaje o oslavách Dne
Cyrila a Metoděje pocházejí z 12.
století. Z cyrilice vznikla v Rusku začátkem 18. století za Petra I. přizpůsobením
latinské abecedě azbuka. (Přesněji nejprve
tzv. graždanka, která se po pravopisné reformě sovětské vlády roku 1917 stala základem současné azbuky). Tou dnes píší
Rusové, Bělorusové, Ukrajinci a další národy, dále Mongolové, Bulhaři, Srbové
a Makedonci.
■ „Apeluji na všechny občany
Dumka
Když slyším naše umělecké celebrity,
jaká sensační, jedinečná, nezapomenutelná parta se sešla při natáčení onoho
filmu, nastudování divadelní hry či v televizním seriálu, vzpomenu si vždy na
naši redakční radu. Spolek spočítatelný
na prstech rukou, scházející se dvakrát
v měsíci už osmnáctým rokem, aby vytvořil další číslo našeho měsíčníku.
Žádný z umělců nezapomněl nikdy vyzdvihnout příslušného režiséra. Asi právem. A tak i nám postupně došlo, že bez
našeho šéfredaktora, stojícího od počátku u každé stránky nového čísla, by ty
další prostě nebyly.
výši 1,72 miliardy dolarů (více než 41 miliard korun), který pocházel ještě z éry Sovětského svazu. Samotný dluh činil 1,1
miliardy dolarů, dalších 620 milionů dolarů tvořily úroky. Sovětský svaz si podle
ministerstva peníze půjčil těsně před svým
rozpadem v roce 1991 na financování „nezbytného“ dovozu. Po rozpadu Sovětského svazu přijalo Rusko odpovědnost za
splacení jeho dluhů. Stále ještě musí splatit zbývající sovětské dluhy vůči Jižní Koreji, Makedonii a Bosně.
jmenovávání názvů obcí a měst
■ Vítězem televizní ankety o nej-
významnější osobnost ruských dějin
■ Rusko splatilo Kuvajtu dluh ve
■ Ukrajinou přechází vlna pře-
Vzpomínky a úvahy z Leningradu
Výňatky z článku spisovatelky a občanské aktivistky Lenky Procházkové
o pobytu v Petrohradu.
První nápis, který jsem po přistání viděla
na jedné z budov letiště, hlásal: Leningrad
– město hrdina.
Pokaždé, když se v chůzi po Něvském prospektu ohlédnu, vidím pochodující les černobílých tváří připevněných na tyčkách.
Můj navždy mladý dědeček tyčku nemá, držím jeho vyztuženou zvětšenou fotografii ve
zdvižených rukou, na dolní růžek jsem přilepila českou vlaječku. Byl učitel a účastnil se
odboje. Gestapáci ho umučili při výslechu,
hrob nemá. Ale teď jde s námi v pochodu
Nesmrtelného pluku v Petrohradě.
Z dálky, za našimi zády, zní hučení, blíží
se jako bouře, mohutní a pak se k voláni
„URRRÁ!“ přidává i zástup kolem nás
a posílá příbojovou vlnu dál dopředu. Až mě
z toho mrazí v zádech. I ti noví hned křičí
„Urrrá!“ a „Paběda!“ a „Leningrad!“ Některé skupiny v chůzi zpívají častušky doprovázené harmonikou. Stařičká manželská
dvojice veteránů obtížená medailemi a s rukama plnýma květů, pozoruje průvod
z chodníku a každá řada, která je míjí, se
jim uklání.
Přítelkyně Olga nese na dlouhých bílých
tyčkách zarámované fotografie maminky
Neu‰lo nám
Nebylo snadné naučit postarší elévy redaktorské roboty srovnat písmenka do
řádků, aby se potom s fotkami srovnaly do
nepřekročitelné „dvěstěpětasedmdesátky“. Zdeněk s námi tu nezměrnou trpělivost vždycky měl. Ale hlavně – vpravdě
otcovsky – uměl upozornit na ty obsahové
„faux pasy“, kterých bylo, než jsme plně
pochopili smysl a cíl naší práce, také nemálo.
Pochopitelně není možné vzpomenout
všechny, kdo se podíleli na té naší dvoustovce. Za všechny snad moudrý humor
rozšafného rozložitého pantáty, jímž dokázal nejednou rozptýlit houstnoucí atmo-
sféru či ve sloup zdvižené oči naší počítačové expertky, kouzlící z příslušné mašinky dostatečně ostré – obsahem i formou –
obrázky. A z těch, kdo nás předčasně
opustily, určitě nekompromisní Ivanku
Bažantovou, vehementně prosazující to jediné správné řešení.
Jak vzpomenuto, náš měsíčník dosáhl
již plnoletosti. Avšak jeho tvůrci při tom
značně zešedivěli. Zamýšlíme se proto
často, jak tu naši každoměsíční sešlost
omladit. Zkusme se, prosím, rozhlédnout
kolem sebe a navrhnout, či ještě lépe přihlásit se k potřebnému omlazení.
KAREL DOSTÁL
Polské republiky, aby byli připraveni bojovat o návrat bývalých polských zemí, kde naši lidé jsou i nadále podrobeni
obtěžování a ponižování od již nového
ukrajinského vedení. Pokud moderní
Ukrajina odsuzuje činy Sovětského svazu, tak by měla dobrovolně vrátit území
Polska, které patřilo k Polsku až do roku
1939. Již pracujeme na návratu Polesí,
Haliče a Volyně a potřebujeme podporu
celé populace Polské republiky. Každý
občan by měl být připraven na spravedlivý boj o navrácení polského území, které
je domovem pro obrovské množství etnických Poláků, kteří potřebují naši
ochranu,“ ukončil projev prezident Andrzej Duda v polském Sejmu. Že by důkaz
nového iredentismu?
SV_200_2016modra_SV_103 21.06.16 18:18 Stránka 5
200/2016
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
5
S V ùT KO L E M N ÁS ● S V ùT KO L E M N ÁS ● S V ùT KO L E M N ÁS
■ âesk˘ ministr
u sudetsk˘ch NûmcÛ
Balkán byl prvním cílem
národním uznáním samozvané Republiky
Kosovo, je jen pokračováním americké balkánské politiky z devadesátých let minulého století. Cílem bylo a je dostat tuto samozvanou Republiku nejen do uskupení NATO, ale i do EU, OSN a dalších mezinárodních orgánů, příkladně UNESCO, UEFA
i dalších.
Bezprostředně po rozbombardování
Srbska americká armáda obsazuje v Kosovu území několika tisíců akrů (poblíž města Uroševac na hranici s Makedonií). Zde
buduje jeden z největších amerických vojenských táborů mimo území USA. Jedná
se o vojenský tábor Bondsteel, kde se nachází více než sedm tisíc amerických vojáků. (A budou Brdy ještě mohutnějším vojenským lágrem?)
Nutno dodat, že Pentagon v té době disponoval základnami v Bulharsku, Rumunsku i Řecku. Jde i o umístění velitelství pro
východní Evropu v Rumunsku, leteckou
základnu Graf Ignatievo a Bezmer v Bulharsku a Mihail Kogalniceanu v Rumunsku. Obrovská vojenská základna Bondsteel v Kosovu, přestavba a využívání chorvatských a černohorských přístavů americkým válečným námořnictvem, pak jen
završují obrázek celkové militarizace Balkánu.
Je nutno si uvědomit, že bez rozbití Jugoslávie, bez porážky Srbska a odtržení Kosova, by bylo obtížné vojensky proniknout
do Evropy cestou Balkánu.
Strategický zájem USA na Kosovu je primárně zaměřen na vojenské aspekty proti
Rusku. Dále, jak se zdá, se týká zájem
i kontroly obchodu s drogami. V kombinaci s kontrolou NATO nad Afghánistánem,
kde heroinová stezka začíná, pak na území
Balkánu zdárně pokračuje. I tak je obtížné
úsilí při ovládnutí Balkánu hodnotit jako
mírumilovné.
Stál u zrodu porevoluãní ekonomiky
Rumunsko zahájilo provoz protiraketového systému Aegis s radiolokátorem
a protiraketovými střelami, odpálenými
z Blízkého východu. (Íránu?). Další část
amerického štítu se začíná budovat v Polsku. Již samotné rozmístění amerických
protiraketových střel v Rumunsku lze chápat jako porušení dohody o likvidaci raket
středního a kratšího doletu.
Americká snaha o obklíčení
Ruska vrcholí
Jaderné obklíčení Ruska se odvíjí od rozbití Jugoslávie a ovládnutí Balkánu. Válečné uskupení NATO pod americkou taktovkou dosáhlo potřebného vítězství, rozkolem
Jugoslávie, porážkou Srbů a odtržením provincie Kosova, s jeho pozdějším vyhlášením jednostranné samostatnosti.
Kontroverzní kus půdy „Kosovo“ byl
historicky svázán se Srbskem a byl součástí Jugoslávie až do leteckého napadení NATO v roce 1999, který rozbil to vše, co zbývalo z Miloševičova Srbska. Netřeba dodávat, že s podezřelou spoluprací některých
evropských států, hlavně Německa. Rovněž
s požehnáním EU a tichého potlesku dalších amerických satelitů. Mezi které se úspěšně zařadilo i havlovské Česko, jehož podíl završil ministr zahraničí Schwarzenberg
prosazením bezodkladného uznání nového
státu, Kosova.
Kosovo se zdá být drobným kusem země, ovšem z pohledu americké armády a jejích zájmů na kontrolu Balkánu a kontrolu
toku ropy do Ruska a západní Evropy, má
mimořádný význam. Rovněž nelze opomenout jeho strategický význam s přihlédnutím k politickému vývoji států Blízkého východu, bohatých na ropu. Tažení za mezi-
Byl to český romanopisec, prozaik
a povídkář Rudolf Luskač, jehož 45. výročí smrti (26. června 1971) si letos připomínáme. Narodil se v roce 1899 v Rájci (dnes Rajec Jestřebí). Po úspěšném
studiu Lesnické akademie v Zákupech,
pracuje jako praktikant ve Vyhlídce poblíž Klenčí pod Čerchovem.
V roce 1921 odchází pracovat do Německa a od roku 1927 pracuje v Sovětském
svazu. V době jeho pobytu v SSSR pracuje
jako lesní inženýr, zejména v okolí Leningradu. Zabýval se novými technologiemi
a mechanizací lesní těžby i práce s dřevem.
Úspěšně se zařadil po bok všech odborníků,
kteří přicházeli do SSSR pomoci s rozvojem nového porevolučního průmyslu. Jeho
práce byla vždy pozitivně hodnocena.
V souvislosti se svojí profesí procestoval
Střední Asii, Dálný východ, černomořskou
oblast, Kavkaz, Turkmenistán, Kazachstán,
Ukrajinu, ale i sibiřskou tajgu a Karelii.
Na svých cestách se projevoval i jako zapálený lovec a rybář. Své zážitky přenesl do
množství knih a povídek, které formovaly
vztah k přírodě nejednoho čtenáře u nás.
Po okupaci ČSR zůstal v Sovětském svazu a vstoupil do 1. československého armádního sboru a pod velením generála
Ludvíka Svobody prošel boji a v roce 1945
se vrací do vlasti jako velitel autokolony. Po
následných životních peripetiích se vrací
Proti Rusku dnes stojí základny od Balkánu až do Pobaltí. Protiraketový systém
zahrnuje radary včasné výstrahy v Turecku,
dále pak základnu v německém Ramsteinu
i americké torpédoborce se systémem Aegis.
Nyní dostávají předcházející události na
Balkáně ten správný rozměr a pravou podobu. Zejména pak i ve světle amerického
neúspěchu proniknout za pomoci Ukrajiny
na Krym.
Americké vojenské snahy
o totální ovládnutí Evropy
a dokončení obklíčení Ruska i jeho izolace od Evropy
zdárně pokračují, pod pláštíkem budování „evropského
protiraketového štítu“. Veškerá ujišťování NATO, že
štít není zaměřen proti Rusku, ale má sloužit k obraně,
jsou k neuvěření. Jako je
k neuvěření ujišťování o jaderném nebezpečí hrozícím
Evropě útokem z Íránu.
k svému oboru a pracuje na ministerstvu
a nakonec uplatňuje své perfektní znalosti
ruštiny a němčiny jako tlumočník při
RVHP.
Rudolf Luskač po celý svůj život projevoval vřelý vztah k přírodě, jeho brilantní
vypravěčský talent se v plné míře přenášel
do jeho tvorby. Je rovněž nutno vysoce ocenit jeho vztah k Rusku a Rusům, tak i jeho
pracovní a odborný přínos pro rozvoj lesního a těžebního hospodářství v meziválečném období v SSSR.
(sh)
Na Balkáně nešlo a nejde o válečné zločiny a úlohu Srbů v balkánském konfliktu,
o Miloševiče a uváděné nutné osvobození
Albánců na Kosovu. Motivem zůstává snaha americké administrativy proniknout na
Balkán a vojensky se zde etablovat. Veškerá ujišťování o mírotvorné politice jsou více
než nedůvěryhodná.
STANISLAV HRZINA
ko jedni z prvních poukázat na skutečnou
situaci v Kosovu s poukazem na to, co
v dalším vývoji na Balkáně hrozí.
Dále uchovávám s nostalgií ještě SV
č. 32/2001, kdy je vedle informací
z VIII. všeslovanského sjezdu v Moskvě
i jedna, smutná zpráva o úmrtí profesora
Břetislava Chvály, dlouholetého předsedy
Českého a Mezinárodního slovanského výboru a jednoho z iniciátorů zahájení vydávání časopisu Slovanská vzájemnost.
Posledním opatrovaným číslem je výroční stopadesáté číslo SV z ledna 2012. Zde
jsme již delší čas vycházeli na osmi stránkách a v úpravě, na kterou jsme zvyklí
i dnes. Tomuto výročnímu číslu byl přizpůsobený i jeho obsah, vzpomínající na dosavadní činnost při tvorbě našeho časopisu.
Číslo 150/2012 přineslo i jednu ze smutných zpráv. Zemřel vydavatel našeho časopisu JUDr. Jaroslav Weber.
Jsem překvapen, že se podařilo do několika málo řádek soustředit vzpomínku na
spoustu práce. Práce, kterou členové redakční rady každý měsíc již osmnáct let
odevzdávají pro udržení časopisu, reflektujícího slovanskou otázku a přinášejícím
pravdivé informace o dění ve slovanských
zemích a jejich vztazích.
STANISLAV HRZINA
veřejnosti pro vstup země do NATO. Přístup Černé Hory do aliance je i podnětem
pro další země, využít otevřené dveře NATO a jít jeho cestou. Zájem o vstup má mimo jiné ze zemí na Balkáně i Bosna a Hercegovina a Makedonie.
Premiér Djukanovič ve svém vystoupení
vyjádřil přesvědčení, že Černá Hora se rozhodla správně. Od roku 2009 by se stala
dalším členem NATO, kdy byla přijata Albánie a Chorvatsko.
„Závěrem si položme otázku, zda členství v NATO přispěje Černé Hoře nebo samotné alianci a rozšíří její přístup k námořním přístavům Černé Hory a prohloubení
(sh)
vlivu na Balkáně.“
Veliké poníÏení Albrightové
Bývalá americká ministryně Madeleine Albrightová vystoupila u příležitosti
konání promoce na dívčí koleji claermontské vysoké školy Scripps College.
Vystoupení však předcházely kontroverzní výroky pronesené na její adresu
z řad studentů a pedagogů.
Po oznámení, že se slavnostní akce zúčastní československá rodačka a přítelkyně
prezidenta Václava Havla (nechvalně známá
svojí činností v období válek na Balkáně),
rozhodli se studenti sepsat otevřený dopis,
ve kterém Albrightovou obviňovali z podílu
na smrti iráckých dětí, kvůli sankcím iniciovaným Clintonovou administrativou. Studenti v dopise rovněž vinili bývalou šéfku
americké diplomacie za to, že nedokázala
coby velvyslankyně USA při OSN zabránit
masakru stovek tisíc lidí ve Rwandě před
dvaadvaceti lety. K dopisu svůj podpis podle Los Angeles Times připojilo také osma-
dvacet profesorů přednášejících na koleji.
Mnozí z nich se nechali rovněž slyšet, že
by raději, aby na jejich promoci vystoupila
Afroameričanka. Albrightovou nazývali
„bílou feministkou“. Naráželi na její hojně
kritizované vystoupení v rámci prezidentské kampaně, demokratické kandidátky
Hillary Clintonové, kdy se Albrightová snažila agitovat ve prospěch Clintonové.
Albrightová je považována za kontroverzní političku, zejména kritiky leteckého
bombardování NATO v Bělehradu. Vzhledem k četným obětem z řad civilistů je dokonce nazývána „balkánskou řeznicí“. Bez
zajímavosti nezůstává ani odhalení, že skupovala společně s dalšími americkými politiky akcie významných kosovských podniků. Jak například informovala i ČT, její společnost Albright Capital Management se
mimo jiné podílela na privatizaci kosovského Telekomu.
(Z tisku)
Kdo destabilizuje Kosovo a cel˘ svût
Extremističtí duchovní a tajné organizace proměnili Kosovo, kdysi tolerantní
společnost, v ohnisko extremismu. Umírnění islámští duchovní proti saúdskoarabským penězům bojují neúspěšně. Vláda
Saúdské Arábie investuje do Kosova obrovské finanční částky pro šíření wahhabismu – své extremistické ideologie. 314
lidí odešlo za poslední dva roky z Kosova
k islámskému státu – je to největší počet
na jednoho obyvatele v Evropě.
Ministr kultury Daniel Herman jako
vůbec první člen české vlády vystoupil
na sudetoněmeckém sjezdu. Na jejich
67. výročním setkání v Norimberku
oslovil sudetské Němce „milí krajané“,
za což ho zhruba tři tisícovky shromážděných odměnily hlasitým potleskem.
■ Lze najít v˘chodisko
Ekonomická a sociální situace v Řecku je den ode dne horší, poté co Syriza
13. července 2015 kapitulovala. Řekové
viděli, jak jejich naděje na odpor mizí,
když Alexis Tsipras, vůdce radikální levice, změnil stranu a nyní funguje jako
loajální partner mezinárodní finanční
mafie. Řekové jsou v obrovském šoku
a cítí se zrazeni člověkem, kterému nejvíce důvěřovali. Tento psychologický
stav umožňuje věřitelům zavádět ekonomická opatření, která by za jiných okolností způsobila povstání Řeků.
■ Islámsk˘ stát,
kudy do Evropy
âerná Hora se rozhodla pro NATO
Mimofiádnost v˘roãí
Pokud se rozhlédneme v životě každého z nás, jsme obklopeni množstvím „čísel“, které mimo jiné znamenají „nějaký“ druh výročí. Počínaje narozeninami
či vyjadřujících dobu a příležitost. Nejinak tomu je i u červencové Slovanské
vzájemnosti letošního roku. Nese
okrouhlé číslo 200, znamenající, že měsíčník vychází nepřetržitě od září 1998.
Kratičké ohlédnutí za 18 lety práce nad
tvorbou novin je tedy na místě.
Každý jsme vázáni nějakým vztahem,
tvůrci ¨k obsahu časopisu a čtenář jako
konzument vynaložené práce. Při příležitosti dvoustého vydání Slovanské vzájemnosti
jsem se pozastavil nad vlastními vzpomínkami a vrátil se v čase.
S mimořádnou pečlivostí ochraňuji číslo
1/1998 a s ním vzpomínám, jaký byl každý
měsíc svátek, kdy jsem přicházel za profesorem Chválou pro noviny, které jsem dál
distribuoval. Návštěvy v bytě profesora
Chvály byly rovněž příležitostí k debatám
o výsledku Všeslovanského sjezdu v roce
1998, konaném v Praze a realizací jeho závěrů. A právě vzpomínky na profesora
Chválu a na Všeslovanský sjezd v Praze
jsou s prvním číslem SV těsně spjaty.
Dalším číslem, které opatruji v listinné
podobě, je číslo 4/1998. Pokusili jsme se ja-
Znepokojení Moskvy
je tedy pochopitelné
Militarizace
Evropy pokračuje
Černá Hora prostřednictvím svého
premiéra Milo Djukanoviče a ministra
zahraničí zemí NATO podepsali protokol
o přistoupení země k alianci. Tím začíná
ratifikační proces ve státech aliance, na
jehož základě by se Černá Hora měla stát
29. členem aliance.
Účastníci ratifikačního procesu (členské
země NATO) nepředpokládají v jeho průběhu problémy. Černá Hora podle generálního
tajemníka NATO již v současnosti aktivně
přispívá operacím NATO i EU a navyšuje
svůj podíl na „údajné“ stabilitě Balkánu.
Mimo jiné náš ministr zahraničí nejvíce
ocenil, že politická reprezentace v Černé
Hoře udržela poměrně vysokou podporu
Neu‰lo nám
Ze saúdských diplomatických depeší
prozrazených r. 2015 serverem Wikileaks vyplývá, že vláda Saúdské Arábie
má tajný složitý systém financování
mešit, islamistických středisek a saúdských islamistických ideologů, kteří šíří wahhabismus do Asie, do Evropy
i do Afriky. Jen v Novém Dillí platí saúdská vláda 140 extremistických kazatelů.
(bl)
V Bosně a Hercegovině (BaH) posiluje propaganda Islámského státu prostřednictvím portálu „Vijesti umeta“. Nabízí
i videozprávy z bojišť Islámského státu.
Michajlica říká: „Cílem je vytváření teroristických buněk v Bosně a Hercegovině.“ Islamistický portál připojil i magazin „Spravedlivý teror“.
■ Rekruti a navrátilci
Podle úředních statistik vyrazilo bojovat do „svaté války islámu“ v Sýrii zhruba 300 Kosovanů a 120 Albánců. Do Kosova se jich dosud vrátilo přibližně 120,
do Albánie 30. Radikalismus živí i chudoba v oblasti. Zatímco průměrný plat
v Kosovu je asi 290 eur (asi 7800 Kč)
a v Albánii 320 eur (cca 8600 Kč), bojovník za Islámský stát si „vydělává“ nejméně dvojnásobek.
■ Zasadili Starou trtu
Štěp nejstarší vinné révy na světě Staré trty vysadili v Modré na Slovácku. Je
to první místo na Moravě, kde tento
vzácný keř poroste.
Stará trta ve slovinském Mariboru je
stará zhruba 450 let a stále plodí velké
šťavnaté hrozny. Keř je dokonce zapsán
v Guinnessově knize rekordů. Jeho stáří
vědci určili na 440 let. „Slovinci pečlivě
hlídají, komu štěpy dají,“ uvedl starosta
Modré Miroslav Kovářík. „V Modré je
patrná slovanská historie a umí se tady
o víno starat,“ zdůvodnil výběr slovácké
obce slovinský velvyslanec v Česku
Leon Marc. V Modré zasazená réva se
povine po zdi Velmožského paláce
v místním Archeoskanzenu.
■ Bilderberg 2016
Drážďany se staly v červnu místem
srazu nechvalně známého uskupení politiků, představitelů globalistických korporací, médií, vojenských institucí, evropských královských rodin apod. Je to
nejblíže od našich hranic, kdy se od roku
1954 toto setkání za zavřenými dveřmi
koná.
■ P. C. Roberts:
Probudíme se dfiív,
neÏ zemfieme?
Známý americký vojenský analytik
(pod pseudonymem The Saker) na svém
webu napsal, že Rusko se připravuje na
3. světovou válku. Nikoliv však proto, že
by mělo chuť někoho napadnout, ale proto, že je na nejvyšší míru znepokojeno
arogancí Západu. Jeho provokačními vojenskými akcemi, jeho vměšováním se
do záležitostí ruské provincie Čečny i do
záležitostí jeho dřívějších spojenců
Ukrajiny a Gruzie. Že je znepokojeno
i tím, jak je Západem démonizováno,
a jak málo, či vůbec ne se od washingtonské snahy podněcovat válku distancuje západní Evropa.
Stránku 5 připravil a rediguje
Stanislav Hrzina.
SV_200_2016modra_SV_103 21.06.16 18:18 Stránka 6
6
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
200/2016
K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A
Bard Volgogradu
Svoje téměř rodné město Volgograd
(dříve Stalingrad) opět navštívil kapitán ve výslužbě Vladimír Winter až
po dlouhých 75 letech. Opouštěl ho za
situace, kdy v něm nezůstal kámen na
kameni a vedly se urputné boje s hitlerovskými hordami.
Jako šestiletý chlapec přijel do Stalingradu s rodiči a mladším bratrem v roce
1931. Po absolvování školní docházky
v roce 1941 vypukla válka a mladý Voloďa nastoupil jako 16letý do Stalingradského traktorového závodu jako soustružník a podílel se na výrobě tanků T-34.
Slovanská vzájemnost jeho příběh otiskla
loni v lednu. Noviny se dostaly až do Volgogradu, kde vzbudily velký rozruch.
Při mé loňské návštěvě tohoto města
jsem se seznámila s Iljou Zlobinem,
spolupracovníkem primátora města hrdiny Volgogradu a s Ninou Petrenko,
která článek přeložila do českého jazyka. Slovo dalo slovo a my tři jsme začali spolupracovat na možnosti návštěvy
Vladimíra Wintera svého milovaného
města. Naše aktivita měla úspěch a na
pozvání primátora Volgogradu Alexeje
Vladimiroviče Kosolapova jsme se
zúčastnili oslav Dne vítězství. Já jsem
jela jako doprovod.
Bylo o nás perfektně postaráno. Vladimír byl užaslý, jakou úctu a lásku mu oby-
vatelé, dospělí, mládež a děti jako veteránu projevovali. Užaslí
byli i naši hostitelé,
nečekali tak aktivního
91letého veterána,
byli jím nadšeni. To
se u nás nevidí.
Měli jsme velice
nabitý
program.
7. května ve 21.25
jsme dorazili letadlem do Volgogradu,
kde nás již naši přátelé očekávali a byli
jsme ubytováni v hotelu Južnyj. Druhý
den po snídani jsme
se zúčastnili položení
věnců a květin k Věčnému ohni na bratrské mohyle obránců
Rudého Caricynu a vojínů 62. a 64. armády, padnuvších při obraně Stalingradu.
V 11.15 hod. nás přijal spolu s dalšími oficiálními delegacemi primátor
města Volgograd Andrej Vladimirovič
Kosolapov. V 15 hod. proběhlo setkání
v Klubu mezinárodního přátelství Julia
Fučíka nacházející se v Domově dětí
a mládeže ve Volgogradu.
Poté následoval Sváteční koncert ke
Dni vítězství v Ústředním koncertním
Panorama Stalingradská bitva
sálu. V 10.00 se konala Slavnostní vojenská přehlídka.
V 11.30 pozvání jménem primátora Volgogradu k oslavám 74. výročí
Vítězství sovětských vojsk ve Velké
vlastenecké válce, v hotelu Volgograd.
V 13.30 hod. návštěva Traktorového
závodního obvodu k uctění památky
padlých při obraně Traktorového závodu. Návštěva školy, kterou mladý Vladimír navštěvoval.
Následovalo uctění památky padlých
na Mamajevově mohyle.
Večer pak na Naberežnoj se konal gala koncert a ve 22.00 uspořádán sváteční ohňostroj.
10. května návštěva Městského sovětu veteránů města Volgograd, pak návštěva Panorámy Stalingradská bitva.
Návštěva gymnázia č. 5 Vorošilovského okresu města Volgograd.
11. května naše návštěva města hrdiny Volgogradu skončila. Ve 12.25 hod.
jsme odletěli směr Moskva a potom
Praha.
Byly to úchvatné zážitky, na které se
nedá zapomenout. O našem pobytu ve
Volgogradu byl natočen dokumentární
film.
Ráda bych poděkovala všem, kdo mi
při přípravě naší cesty pomáhali: Společnost generála Ludvíka Svobody –
Zdeněk Suský, Josef Bína, Jaroslav Ipser.
NATAŠA WEBEROVÁ
K jednotû proti válce, fa‰ismu, terorismu, za mír a bezpeãnost Evropy
Na vrchu Žalý v Krkonoších se
21. května 2016 uskutečnilo tradiční
mezinárodní setkání antifašistů. Na
tomto krkonošském pomezí se koncem
dvacátých let minulého století konaly
srazy českých a německých antifašistů.
Na letošním setkání jsme si připomněli
jejich historický odkaz, který se v současné
době stává čím dál více naléhavým a varovným mementem. Až nebezpečně takřka
každým dnem vzrůstají snahy o falzifikaci
dějin, překrucování historie a zejména pak
znevažování výsledků druhé světové války.
A sudetským Němcům, potomkům těch,
kteří na konci třicátých let minulého století
rozbili Československou republiku, volili
Henleina, v pohraničí pronásledovali české
občany a dokonce i zabíjeli české četníky,
křičeli Heim ins Reich, a nadšeně pak vítali svého vůdce Hitlera, stoupá sebevědomí
a už zase zvedají hlavu.
A je doslova nehorázností, že 67. sudetoněmeckých dnů v Norimberku se 15. května
poprvé v historii zúčastnil ministr české vlády Daniel Herman, který jejich účastníky
oslovil „drazí krajané“ a snažil se sudetským Němcům poníženě podlézat. To by si
nikdo z vlády Edvarda Beneše v roce 1938
nedovolil, a ani by je to nenapadlo. Protože,
když nic jiného, měli vlasteneckou hrdost.
Účast ministra Hermana a jeho vystoupení na sudetoněmeckých dnech jsou ne-
Îal˘ 21. kvûtna 2016
skutečnou jeho drzostí a hlavně urážkou
a plivnutím na památku všech obětí německého nacismu a vůbec obětí druhé světové
války.
Utrpení a nesmírné škody, které německý fašismus způsobil, nemohou být nikdy
zapomenuty a musejí se neustále připomínat.
A je tu závažné varování! Do popředí se
už znovu dere novodobý fašismus ve všech
podobách, který jako prostředek k rozpoutání destabilizace, chaosu, až válečných konfliktů využívá současnou krizi a především
řízenou migraci. A všichni ti, kteří si dovolí
mít jiný názor na migrační ohrožení Evropy
než sluníčkáři – havlisté, jsou dehonestováni a napadáni. Přitom fašismus je zcela zřejmý, byť se skrývá pod nová až rádoby líbivá
hesla a názory. Spisovatel Lubomír Man
trefně nedávno k tomu napsal článek nazvaný „Fašisté křičí, pozor fašisté!“
Vojenský analytik Martin Koller zase
v těchto dnech vyslovil názor, že mu současné dění v Evropě připomíná rok 1939.
A podle něj je Evropa i svět na pokraji
hrůzného válečného střetu…
Militantní kruhy ve Spojených státech
amerických, Turecku, ale i další, se snaží
vyprovokovat válku s Ruskem, a také další válečný konflikt v Evropě, jehož příčinou má být importovaná, organizovaná
migrace a uměle vyvolané problémy s touto krizí spojené. Chaos, destabilizace, rozvrat naší civilizace a kultury jsou jejich
programem.
Předseda Českého svazu bojovníků za
svobodu Jaroslav Vodička na tryzně v Terezínu zcela správně varoval před tímto
nebezpečím a zdůraznil, že nesmíme připustit zničení Evropy třeba řízenou invazí.
Jsme ochotni a připraveni pomáhat všem,
kteří pomoc potřebují, ale nemůžeme po-
máhat a přitom sebe a naši civilizaci zničit. Ale o to fašismus usiluje.
Situace je vskutku vážná.
Obracíme se proto na širokou veřejnost,
na všechny slušné a poctivé lidi s naléhavou
výzvou k vytvoření jednotné fronty proti
fašismu, proti terorismu a proti válce.
Chceme mír, chceme bezpečnou Evropu
i celý svět. Braňme mír! Protože ta další
světová válka by byla válkou poslední
a znamenala by zničení naší planety! Vystupujme a bojujme proti zlu, proti všem
formám novodobého fašismu, který se někdy skrývá i pod falešným pláštíkem humanismu. Udělejme vše pro bezpečnou Evropu, pro mír na celém světě. Je to historická
povinnost civilizovaného lidstva!
Účastníci mezinárodního setkání
antifašistů proti válce a za mír
na Žalém v Krkonoších dne 21. 5. 2016
Krev a sláva Ruska
Kniha profesora Svjatoslava Jurjeviãe Rybase o Stalinovi
Autor cyklu âtvero roãních dob
Antonio Vivaldi se narodil 4. března
1678 v Benátkách – v Benátské republice,
jak bylo tehdy uváděno. Byl to barokní
hudební skladatel a houslový virtuos.
Jeho nejznámějším dílem (a také nejhranějším) je soubor čtyř houslových koncertů nazvaný Čtvero ročních dob, jež pocházejí pravděpodobně z roku 1725. Autor
svou sbírku věnoval hudbymilovnému
pražskému mecenáši hraběti Václavu
z Morzinu, který už ve své době měl kapelu složenou výhradně z profesionálních
hudebníků. Vedle italského maestra di capella byl právě maestrem hraběte z Morzinu právě Vivaldi. Dílo je rozděleno na čtyři části, tzv. sonety, v kterých skladatel popisuje průběh celého roku, přičemž každé
roční období se skládá ze tří vět.
Vivaldi byl intenzivně hudebně vzděláván, po absolvování studia se stal houslovým mistrem v benátském sirotčinci Pio
Ospedale, kdy nejtalentovanější dívky zde
umístěné se v 15 letech stávaly členkami
ospedalského sboru a orchestru.
V těchto letech Vivaldi zkomponoval
řadu oper a mnoho hudby jak vokální, tak
Stránku 6 připravila a rediguje
Nataša Weberová.
i instrumentální. Když budeme kvantifikovat jeho dílo, tak se dobereme počtu 50
oper, 50 kantát jak vokálních skladeb, tak
i koncertních árií, 86 sonát a více než 500
instrumentálních koncertů. Přelomem
v jeho tvorbě se stal opus Dvanáct sonát
pro jedny, dvoje a čtvery housle a smyčcový orchestr, který měl obrovský úspěch,
takže se Vivaldi stal nejžádanějším hudebníkem v celé Evropě.
Vynikající počin spatřuji také v projektu
nazvaném Vivaldianno dvou autorů, a to
člena skupiny Lucie Michala Dvořáka
a houslového virtuosa Jaroslava Svěceného. Příběh projektu se odehrává v Benátkách se zrcadly, která jsou symbolem tohoto města a zvláštním zpracováním klasické
hudby. V loňském roce spolupracovali
s umělkyní jménem Tina, která má původ
sice v Číně, ale od dětských let žije v USA,
a Li Chuan Yunem, a uspořádali s nimi
mnoho koncertů s obrovským ohlasem po
Čechách i Slovensku. Jsou však rozjednány
i koncerty v Polsku, Rusku a dalších zemích. Na podzim roku 2015 vyšlo nové CD
s pilotním singlem město Zrcadel.
Antonio Lucio Vivaldi zemřel 28. července 1741 ve Vídni.
MILOSLAV SAMEK
Ottovo nakladatelství v Praze vydalo
v roce 2013 knihu ruského historika
a spisovatele Svjatoslava J. Rybase
o mimořádně významné osobnosti, která utvářela dějiny dvacátého století –
Josifu Vissarionoviči Stalinovi (728
stran).
Pro české vydání autor přepracoval
dvousvazkovou publikaci Stalin – suďba
i strategia, která vyšla v Rusku v sedmi
vydáních od roku 2007 a v Číně v roce 2014.
Pro české vydání je autor doplnil podrobnějším zpracováním vztahů Stalina
k Československu a k prezidentu Dr. Edvardu Benešovi.
Kniha pojednává o osobnosti a historickém období života J. V. Stalina podrobně
a velmi objektivně. Je rozdělena do 61 kapitol v souvislosti s historickou skutečností, událostmi a lidmi, ovlivňujícími Stalinův osobní život a veřejné působení.
Vychází z historické podoby carského
Ruska na konci devatenáctého a počátkem
dvacátého století, určené zeměpisnou polohou, přírodními podmínkami a dějinami
plnými válek, v nichž Rusko bylo obranným valem, chráníc Evropu před nájezdy
za cenu vlastního zaostávání.
V tomto období sociálních střetů mas
rolníků a vznikajícího městského proletariátu vyrůstal Stalin, což popisují první kapitoly knihy.
Následuje jeho činnost do Říjnové revoluce, opakovaná vyhnanství na Sibiři, dále
účast v revoluci. Složitým a těžkým obdo-
bím byl porevoluční přechod od utopických snah o celosvětovou socialistickou
revoluci, které prosazoval Trockij, což by
zničilo Rusko, k reálnému budování spravedlivějšího společenského řádu – socialismu v jedné zemi, spojené s přeměnou
zaostalého převážně zemědělského Ruska
v průmyslovou velmoc – Sovětský svaz,
za Stalinova vedení. To umožnilo vítězství
SSSR ve druhé světové válce.
Rozhodující bylo v další části knihy
s hlubokou znalostí popsané období napadení Sovětského svazu nacistickým Německem, průběh druhé světové války, právem národy SSSR nazvané Velkou vlasteneckou válkou, úloha Stalina mezi veliteli
Rudé armády a přechod západních mocností od tiché podpory nacistické moci,
směřované proti státu s nekapitalistickým
společenským řádem ke spojenectví k poražení nakonec všechny ohrožujícího Německa.
V poválečných diplomatických jednáních tzv. Velké trojky sehrál Stalin jako
představitel státu nejvíce se podílejícího
na vítězství, významnou, ne-li rozhodující úlohu. Podobně tomu bylo v poválečném období, když spojenectví bylo
k neštěstí lidstva vystřídáno studenou
válkou.
Závěrečné kapitoly knihy popisují opět
s hlubokou znalostí a uvedením neznámých skutečností poslední období Stalinova života – snahu SSSR o mezinárodní
uznání a soupeření politiků o vedoucí postavení v sovětské společnosti za jeho ži-
vota a po jeho smrti, které v souvislostech
s mezinárodní situací vedlo nakonec k rozpadu socialistické soustavy a Sovětského
svazu.
Stalin byl bezesporu složitou a rozpornou osobností, jehož jednání vyvolávalo
nejen jeho povaha a těžké zážitky, které
zasáhly do jeho života, ale zvláště dramatické události první poloviny dvacátého
století. Autor životopisu se nevyhýbá uvedení krutých, nezákonných až zločinných
událostí během Stalinovy vlády. Objektivně ukazuje též na činnost dalších sovětských politiků, snažících se nezákonně
upevnit své postavení, i na úlohu západních tajných služeb v rozpoutání neoprávněných represí. Ty zůstávají temnou stránkou dějin prvního pokusu o spravedlivou
společnost.
Historický význam Stalinovy osobnosti
zhodnotil objektivně přesvědčený odpůrce
socialismu Winston Churchill: „Stalin převzal Rusko v láptích a odevzdal je jako
atomovou velmoc.“
Rybasova kniha je nejdůkladnějším
a nejobjektivnějším zpracováním Stalinova života, činnosti a celého období, které
utvářelo jeho osobnost a které on sám podstatně ovlivnil. O hloubce této studie svědčí i rozsah použitých pramenů, obsahujících 386 literárních citací.
Knihu Svjatoslava Rybase o životě
J. V. Stalina a období, které výrazně ovlivnil, lze plně doporučit zájemcům o historické osobnosti a události, jejichž vliv sahá do současnosti.
JAN MINÁŘ
SV_200_2016modra_SV_103 21.06.16 18:18 Stránka 7
200/2016
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
7
H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E
Lipany jako svûdectví rozkolu
Mezinárodní festival
Pozdrav
Dny slovanské kultury 2016 ãtenáfiÛm SV
Velehrad, Modrá, Staré Mûsto, Uherské Hradi‰tû a Osvûtimany
Ve dnech 18.-23. května 2016 se konal
třetí ročník Dnů slovanské kultury, na
kterém aktivně spolupracovaly čtyři české
slovanské a vlastenecké spolky: Slovanská
unie z. s., Všekozácký svaz českých zemí
a Slovenska, z. s., Matice Čech, Moravy
a Slezska, z. s. a Slovanský kulturní institut, z. s.
Festival byl věnován prezentaci slovinské
a slovenské kultury a skládal se celkem z 52
akcí; 11 filmových představení, 14 besed
s osobnostmi, jedno divadelní představení,
6 výstav, 12 koncertů a 4 společenských akcí pro 2500 návštěvníků.¨Součástí festivalu
byl mimo jiné slovanský den v Archeoskanzenu v Modré v sobotu 21. května, který byl
zahájen jarmarkem. Slovinský velvyslanec
pan Leon Marc, starosta obce Modrá, předseda mezinárodní Slovanské unie pan Rafael Novokmet, zástupci zúčastněných slovanských a vlasteneckých spolků a Zlínského kraje slavnostně do velkomoravské půdy
zasadili sazenici nejstarší vinné révy na světě – Staré Trty z Mariboru. Bohatý hudební
i kulinářský program v Archeoskanzenu
v Modré navštívilo asi 800 lidí. Součástí
programu byly také odborné přednášky slovinských a slovenských osobností z oblasti
vědy a kultury.
Festival zaštítili prezident ČR Miloš Zeman, velvyslanec Slovinské republiky v ČR
Leon Marc, velvyslanec Slovenské republiky v ČR Peter Weiss, předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jan Hamáček, předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka,
tři ministři vlády ČR, dva krajští hejtmani,
šest poslanců a senátorů PČR, předseda
sdružení Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje pan Ladislav Kryštof a starostové spolupořádajících obcí a měst. Festival také požehnali arcibiskup pražský a primas český Dominik kardinál Duka a pravoslavný arcibiskup Olomoucko-Brněnský
vladyka Simeon. Festival finančně podpořili Státní fond kultury ČR, Zlínský kraj, Ministerstvo kultury Slovinska a obec Velehrad.
Příští ročník bude věnován polské a chorvatské kultuře. Více informací najdete na
adrese http://dny-slovanske-kultury.cz/
VOJTĚCH MERUNKA
Milí naši čtenáři, dopisovatelé,
aktivisté, fotoreportéři, lingvisté,
technici, kritici, příznivci, občané
všech dalších profesí!
Dnešní historické číslo 200. vydání Slovanské vzájemnosti představuje 200 měsíců, to znamená
více než 18 roků, kdy si společně
na STRANĚ HISTORIE připomínáme radostná i záporná fakta
minulosti slovanských národů.
Zároveň spojitosti minulých období – s tím co bylo, je a předpokládáme, že bude dále ve výhledu
budoucnosti. Člověka na vesmírné OBĚŽNICI ZEMĚ.
Děkujeme vám za váš zájem
a aktivní spolupráci, s níž se setkáváme. Zdravíme vás a těšíme se
na další rozvoj naší čtenářské obce, dopisovatele, aktivisty, spolupracovníky nejrůznějších žánrů.
Nastupme společně pevným
krokem a širokým rozhledem do
další
STOVKY
SLOVANSKÉ VZÁJEMNOSTI!
Vaše redakce
Zpráva o ãinnosti Slovanského v˘boru âeské republiky
pro Mezinárodní slovanskou radu dne 16. 4. 2016 v Minsku
Slovanský výbor České republiky pracuje od obnovení hnutí slovanské vzájemnosti 7. všeslovanským sjezdem
v Praze v roce 1998, svolaným českým
vědcem a vlastencem Břetislavem Chválou 150 let od prvního všeslovanského
sjezdu. Navazuje na odkaz historických
vítězství Slovanů v posledních dvou stoletích, jimiž bylo osvobození jižních a západních Slovanů od cizí nadvlády a vítězství ve Velké vlastenecké válce, které zásadním způsobem ovlivnilo dějiny druhé
poloviny dvacátého století až do dnešní
doby.
Posláním našeho sdružení je rozvíjet všestrannou spolupráci a vzájemnou podporu
slovanských národů v oblasti politické, kulturní, hospodářské, vědecké, osvětové a dalších. V současných podmínkách je zaměřena na budoucnost slovanských národů a mírový život všeho lidstva. Jeho nadějí je slovanská civilizace, zaměřená na podstatné
hodnoty – mravnost, rodinu, mírové řešení
mezinárodních otázek a trvalý rozvoj lidstva v souladu s přírodou.
Slovanský výbor ČR pracoval v duchu
programu posledního – 10. všeslovanského
sjezdu v Kyjevě v roce 2010. Co se týká organizační činnosti, má SV ČR v současné
době více než 500 členů. Jeho předsednictvo se schází každý měsíc, širší celostátní
rada každého čtvrt roku.
Velmi významnou činností SV ČR je vydávání časopisu – měsíčníku Slovanská
vzájemnost již 19 let. Tento časopis je cenným a často jediným zdrojem pravdivých
informací, zvláště ze slovanského světa. Je
to zásluha v současné záplavě lží, šířených
západní propagandou.
V mezinárodní spolupráci slovanských
výborů se v červenci 2015 v Praze uskutečnilo setkání představitelů slovanských výborů Bulharska, Polska, Slovenska a České
republiky. Jeho účastníci posoudili současnou politickou situaci a vydali společné prohlášení, potvrzující dosavadní ustanovení
slovanského hnutí a odsuzující protislovanskou politiku západu – rozšiřování NATO
na východ proti Rusku a zasahování do politických událostí na Ukrajině. Potvrdili též
úsilí našich slovanských organizací být činitelem přátelství, duchovních a kulturních
vazeb a mírové spolupráce. Bylo též přijato
prohlášení o ohrožení jednoty slovanského
hnutí. Delegace SV ČR se zúčastnily zasedání MSR v Bělorusku a dále konference
o slovanských počátcích křesťanství v Bulharsku.
Významnou činností SV ČR byla spolupráce s dalšími vlasteneckými organizacemi
v ČR, zvláště s Klubem českého pohraničí,
Českým svazem bojovníků za svobodu,
Společnosti Ludvíka Svobody a dalšími.
SV ČR uskutečnil řadu přednášek a besed
o politických a kulturních událostech, v poslední době o současné situaci Lužických
Srbů.
V této složité době se mezinárodní slovanské hnutí musí zabývat událostmi, ohrožujícími slovanské národy a mír. Je to zvláště vměšování Západu do vnitřních záležitostí Ukrajiny, štvaní NATO proti Rusku a pokračující vyvolávání svárů mezi jižními Slovany.
Vnitřními problémy slovanského hnutí
jsou snahy jeho nepřátel o rozkol našeho
hnutí. Je třeba se zabývat stavem slovanského hnutí v největší slovanské zemi – Rusku – a posílit generaci, která nezažila světovou válku a je vystavena silné protislovanské propagandě sdělovacích prostředků pod
cizím vlivem.
Slovanský výbor ČR uvítal zasedání Mezinárodní slovanské rady v Minsku a podpoří všechna rozhodnutí posilující slovanskou myšlenku.
JAN MINÁŘ
Historie a dne‰ek
Historie lidské společnosti, pokud ji někdo cílevědomě nefalšuje, je dějinná objektivní skutečnost, jejíž odkaz motivuje
další vývoj. V každé existující etapě soudobí pokrokoví novátoři vycházejí z dosaženého, na jehož základě budují současnost a základnu pozitivní budoucnosti.
Nejinak je tomu i v dnešních dnech.
S hrdostí a vědomím plné zodpovědnosti
většina uvědomělých Čechů, Moravanů
a Slezanů vzdává hold synovi české královny Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. S projevy konkrétních odkazů císaře
a českého krále Karla IV. se setkáváme denně na každém kroku a kdekoliv.
Svým podílem vznešenému cíli přispívá
i Regionální muzeum v Teplicích – severočeských lázních. Od začátku května do konce října letošního roku nabízí zájemcům ke
zhlédnutí obsáhlou výstavu uměleckých děl
sochařství, malířství, uměleckých řemesel,
archiválií a dalších artefaktů 14. a 15. století (na snímku). V Jízdárně teplického zámku
je vše k dispozici včetně možnosti zhlédnout promítání historických pamětihodností
na filmovém plátně. V měsíci červnu je
v prostorech zámku prohlídka doplněna též
výstavou MATICE ČECH, MORAVY
A SLEZSKA, z. s. ČR. 26 panelů v chronologickém sledu seznamuje návštěvníky
s tím, jak postupoval vývoj lidské společnosti na území dnešní ČR. První panel s fotografií sošky Věstonické Venuše z období
paleolitu a též připomínkou Krokovy dcery
Libuše a Přemysla-Oráče zahajuje přehled,
v němž následuje Velká Morava, období
vlády Přemyslovců, Lucemburků, Jagellonců, Habsburků.
Nechybí konkrétní názorné ukázky z doby Karla IV., včetně následného 15. století
s husitstvím a též husitským králem – Jiřím
z Poděbrad. Ve skutečnosti umným diplomatem, který již ve své době hledal a navrhoval cesty , kterým dnes – po šesti stoletích
– říkáme „Sjednocená Evropa“.
Značná pozornost patří všem sférám kultury období národního obrození 19. století.
Zvláštní panel je věnován státní hymně
„Kde domov můj?“ a jejím autorům J.
K. Tylovi a F. Škroupovi. Své zdůraznění
má též příprava, vyhlášení a od počátku život československého státu, jeho vývoj až
do rozkladu na dva samostatné útvary.
U panelu, který zobrazuje náročnost okupace, existenci „protektorátu Böhmen und
Mähren“ organizátoři předávají návštěvníkům též „Provolání z Mezinárodního setkání antifašistů!“ dne 21. května 2016 na vrchu Žalý v Krkonoších. Vyzývá lidstvo
k boji za mír, pokrok, bezpečnost Evropy
a světa.
Regionální muzeum v Teplicích ve spolupráci s dalšími organizacemi a spolky tak
konkrétní formou spojují odkaz minulosti
s realitou současnosti. Zvou občany ČR
k seznámení.
(JM)
Rokem 1419 vyvrcholily v Evropě
i v Českém království sociální a hospodářské rozpory. V Čechách události přerostly v husitskou revoluci. Husovy myšlenky na reformu a nápravu církve i celé společnosti našly své přívržence (zejména mezi chudinou, měšťanstvem
i stavem rytířským). Nepřítelem se stala
katolická církev, papež, král i císař Zikmund Lucemburský. Křížové výpravy
se minuly účinkem. Husité v obraně
před nepřítelem získávali jedno významné vítězství za druhým. Husitství
nebylo možno porazit vojensky, tím tedy
byla druhá strana přinucena jednat
(rok 1433 Basilej).
Revoluční vzepětí a neustálé boje vyčerpaly společnost i samotné husitské hnutí.
Narůstající rozkoly postavily proti sobě tzv.
umírněné (šlechta, města) a kališníky (chudina, táborité, polní vojska).
Jejich vojska se střetla v rozhodující bitvě 30. května 1434. Památná bitva u Lipan
se uskutečnila mezi Lipskou horou a obcí
Hřiby na Kolínsku.
Alianční armáda pod vedením Diviše
Bořka z Miletínka, zde drtivě poráží vojsko
táborského sirotčího svazu. V boji bratra
proti bratru zahynul i vrcholný představitel
a vůdce radikálního husitského hnutí Prokop Holý. Vítězství umožnilo umírněné
straně uzavřít dohodu s císařem Zikmundem a zástupci basilejského koncilu. Samotná bitva tak předznamenala ukončení
válek v Českém království.
Mimo důsledků vojenského charakteru,
řadících bitvu u Lipan mezi nejkrvavější bitvy husitských válek, přináší její výsledek
i změny v politické rovině. Další pokračování bojů nepřicházelo v úvahu a protivníci
začali postupně sjednávat mír.
Husité zbaveni síly polních vojsk byli nuceni slevit ze svých požadavků na uznání
závaznosti kalicha pro Čechy a Moravu.
Přijímání podobojí bylo tak umožněno pouze tam, kde již bylo podobojí podáváno.
Události po bitvě barvitě popsal Enea Silvio Piccolomini: „Po skončení bylo mnoho
zajatých, i rozhodl se Menhart zničit tento
lid odkojený zbraněmi, o němž se věřilo, že
pod zákony žíti nebude.“
Úskokem bylo mnoho vojáků z polních
vojsk sirotčích a táboritů odvedeno do stodol a tam upáleno.
Česká historie navazující na dobové zprávy o husitství a samotné lipanské bitvy, pohlíží na tyto události rozličnými způsoby.
Objektivní hodnocení považuje lipanskou
bitvu jako mezník uzavírající husitskou revoluci. Tato mezní událost zahájila pozvolné prosazování náboženské tolerance.
Memento bitvy u Lipan vzbuzovalo velký ohlas u odborníků i laiků a ve vlasteneckých obrozeneckých kruzích. Od roku
1868 se na Lipské hoře scházejí tzv. tábory
či politické manifestace. Toto vzedmutí národní hrdosti umožnilo v roce 1881 vybudovat a slavnostně odhalit na Lipské hoře
mohylu Prokopa Holého (na snímku). (sh)
Zakladatel politického novináfiství
31. října 1821 se v obci Borová (nyní
Havlíčkova Borová) u Přibyslavi narodil
český básník, novinář a politik Karel Havlíček. Podle místa narození se začal podepisovat jako Karel Havlíček Borovský.
Karel Havlíček se narodil v zámožné rodině, což mu umožnilo studovat. Po dokončení gymnázia a po přípravě na studium filozofie ale vstupuje do semináře, kdy se
chtěl stát „vlasteneckým“ knězem. Od tohoto úmyslu záhy upouští a po ztrátě víry v sílu modlitby, která rozhodně nemůže způsobit změnu světa k lepšímu, je ze semináře
vyloučen. Mezi lety 1842-1844 pracuje
v Moskvě jako vychovatel. Pobytu v Rusku
využívá k zevrubnému seznamování s životem na Rusi. Je zklamán poměry v carském
Rusku, ale získané zkušenosti využívá později ve své tvorbě. Po návratu do Prahy
a po hledání zaměstnání se stává redaktorem Národních novin a v roce 1848 se stává
i poslancem říšského sněmu. Funkce poslance se brzy vzdává a zcela se věnuje novinářské práci. Za jeho přispění se stávají
Národní listy přitažlivými pro českého čtenáře. Zejména Havlíčkova satira a epigramy
získávají mezi lidem víc než vzletné proje-
vy politické. Havlíčkova obliba vadila. Po
revolučním roce 1848 se upevňující vídeňský absolutismus soustředil na jeho činnost,
a několikrát stanul před soudem.V prosinci
1851 byl znovu zatčen a převezen do Brixenu. Do Prahy se z vyhnanství vrací až v roce 1855, ale jen na krátko – Praha mu byla
zakázána.
Po návratu na Havlíčka čekalo odmítavé
stanovisko bývalých přátel. Čestnou výjimku tvořila Božena Němcová, Palacký a několik málo přátel. Ve společnosti převládala
atmosféra strachu.
Havlíčkovi v této době byla diagnostikována tuberkulóza, a záhy ve věku pětatřiceti let Karel Havlíček Borovský dne 29. července 1856 umírá.
Přes perzekuci, které byl Havlíček jako
novinář trvale vystavován, zůstává zapsán
v historii a paměti českého národa.
Zejména jeho činnost novináře v Národních novinách a jím založeném politickém
týdeníku Slovan, učinila z Havlíčka bojujícího novináře. Havlíček svojí prací jako
„politický“ novinář ukázal cestu jak lze působit na změnu světa k lepšímu a spravedlivějšímu.
(sh)
První ãesk˘ národohospodáfi
V polovině devatenáctého století, jako
první pochopil význam teorie národohospodářství. Byl jediný, kdo měl rozsáhlé národohospodářské vzdělání a své znalosti cíleně prohluboval. Dospěl k přesvědčení, že
národohospodářství je věda, která je předurčena k formování tvářnosti budoucí společnosti.
V revolučním roce se František Ladislav Rieger spolu s Palackým ocitá v popředí české politiky. Zvlášť vynikl jako poslanec v rakouském ústavodárném sněmu.
Zde Rieger zaujal svými brilantními příspěvky a projevy. Pověst získal řadou vystoupení, vynikajících svým obsahem, formou a revolučností. S nástupem absolutismu odchází do ciziny, kde pokračuje ve studiu ekonomické .literatury a národohospodářských poměrů> Po svém návratu v roce
1853 se věnuje literární činnosti. začíná vydávat první českou encyklopedii. S obnovením ústavního života se v roce 1861 stává
Rieger vůdčí osobností českého politického
života. Dlouhé roky formoval politickou linii strany Staročechů, která do konce století
byla vedoucí českou stranou.
Mezi národními buditeli byl Rieger jediný, kdo pochopil význam národohospodářské teorie, pro charakter budoucího vývoje.
Rovněž lze osobu F. L. Riegra ocenit i jako
tvůrce českého národohospodářského názvosloví.
Právem je osoba Františka Ladislava Riegera označována za novodobého českého
politika evropského významu.
František Ladislav Rieger, významný politik, řečník, organizátor, právník, poslanec,
spisovatel a překladatel, umírá v Praze v roce 1903 ve věku pětaosmdesáti let. Jako významná osobnost českých dějin je pochován na Vyšehradském hřbitově.
(sh)
Stránku 7 připravila
Julie Masopustová.
SV_200_2016modra_SV_103 21.06.16 18:18 Stránka 8
8
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
200/2016
L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A
Co mi dala Slovanská vzájemnost
Je to až neskutečné, ale je to pravda.
Celých osmnáct let uběhlo od doby, kdy
v září 1998 vyšlo první číslo Slovanské
vzájemnosti. Teď mám před sebou to číslo 1. a při přípravě čísla 200. vzpomínám:
Bylo krátce po Všeslovanském sjezdu, již
fungoval Slovanský výbor ČR, který se
scházel u profesora Břetislava Chvály. Při
tom pro mne posledním (to jsem si myslela), už jsem byla jednou nohou na odchodu,
chtěla jsem chytit vlak do Chebu, zastavil
mě nekompromisně hlas Břetislava: „Víš,
že budeme mít vlastní noviny?“
Jen jsem odpověděla: „To je dobře“
a hnala se ke dveřím. „A tebe nezajímá, kdo
bude šéfredaktor?“ Něco v jeho hlasu mě
zastavilo. „Ty!“ vybafl na mě, „a bude to
měsíčník.“ Jeho pohled mě vrátil zpátky na
místo. Než jsem se stačila vzpamatovat
z překvapení, už jsme řešili název. Po několika návrzích vyhrál název Slovanská
vzájemnost, navržený Jožou Nálepkou. Našlo se však dost skeptiků, kteří nevěřili, že
to bude měsíčník.
Mysleli si, že časopis vyjde tak jednou za
tři měsíce, ne-li za půl roku, že to prostě nezvládnu. Věřil mi pouze profesor Chvála.
U Chválů jsme se pak sešli (ani ve snu mě
nenapadlo, že budeme za několik let manželé) s JUDr. Jaroslavem Weberem, vydavatelem, a na Slovanské vzájemnosti se začalo doslova okamžitě pracovat.
I když jsem měla jisté zkušenosti z různých redakcí, poprvé pod mýma rukama se
tvořilo něco nového. V Jaroslavovi jsem
měla samozřejmě velikou oporu, ten mě se
vším seznámil a nezištně mi předával svoje
bohaté zkušenosti. U Libušky Koukalové
a Danici Valentové jsem obdivovala jejich
práci na přípravě našich novin a nakonec,
když jsme pak v Nymburce, v tiskárně u Jiřího Blechy, převzali první číslo Slovanské
vzájemnosti, bavil se Jaroslav mým nevěřícným pohledem. Dodnes vzpomínám, jakou
měl velikou radost z mé radosti. Skeptici
a závistivci však pokoj nedali. V říjnu jsme
č. 2 společně prodávali na manifestaci, která se konala na Václavském náměstí. A tam
se do nás pár lidí pustilo. Byli to dokonce lidé z vlastních řad, od kterých bychom to nikdy nečekali. Ale nedali jsme se odradit.
Každý měsíc jsme se s Jaroslavem sešli
u něj v bytě, každý jsme nashromáždili nějaké materiály, Jaroslav udělal domácí sulc,
Víte, z ãeho je mi smutno?
došel se džbánkem pro pivo,
já přinesla buchty a dali jsme
se do práce. Ráno ve čtyři hodiny nám „padla“. Trochu
jsme se prospali. Já měla
„propůjčený“ gauč v bývalém
dětském pokoji. A pak po kávě a buchtě opět Libuška, Danica a Nymburk.
Tak vznikala Slovanská
vzájemnost vlastně doslova
a do písmene „na koleně“. Já
pak absolvovala okružní jízdy
po západních a severních Čechách a předávala noviny našim odběratelům.
S Jaroslavem jsme při naší
práci zažili i průšvihy, dost
negativních postojů vůči
nám, ale nic nás neodradilo.
Navázali jsme spolupráci
s jugoslávským velvyslancem
Djoko Stojičičem, a já pak
odjela do Kosova. To už jsem
měla i zástupce, Bohumíra
Pazoura. Po mém návratu
z Kosova se o nás začala zajímat policie. Ale o tom až někdy jindy. Každý zážitek by
vydal na článek.
A co mi dala Slovanská S JUDr. Jaroslavem Weberem u na‰eho stánku pfii Dni
vzájemnost? Získala jsem Haló novin 30. záfií 2001
spoustu přátel nejen doma,
ale i v zahraničí: Rusko, Bělorusko, Polsko, Slovensko. Měla jsem vu Dne vítězství 9. května 2016. O tom pía mám možnost setkávat se se zajímavými ši v tomto čísle.
lidmi. Nejvíce si cením spolupráce s veteráNěkteří mí přátelé veteráni již nežijí, ale
ny druhé světové války. Čím víc se s nimi jsou stále s námi v řadách Nesmrtelného
stýkám a píši o nich, tím víc jsem antifašis- pluku.
ta a štve mě laxní, ba i vstřícný přístup něNežije již ani profesor Břetislav Chvála,
kterých našich vládních činitelů ke snahám ani Joža Nálepka, naše řady opustil
rozdmýchat pomalu doutnající fašistické i JUDr. Jaroslav Weber, ale jejich myšlenka
podhoubí.
Slovanské vzájemnosti žije s námi dál a byAle o tom také někde jinde.
lo by hrubým projevem neúcty k těmto liHluboce si cením přátelství paní Zoe dem, i k těm, co již od počátku s námi spoSvobodové-Klusákové, generála Masopus- lupracovali a již nežijí, kdyby měla zanikta, plukovníka Pavla Vranského, plukovníka nout.
Fedorka, Věrky Biněvské, Jirky Kadeřábka
A já děkuji všem, kdo mi byli nápomoci židovských odbojářů a bývalých vězňů ni jak slovem, tak dobrou radou a všem
koncentračních táborů; jejich osudy mě hlu- sympatizantům Slovanské vzájemnosti za
boce dojímají. Kapitána ve výslužbě Vladi- podporu a sympatie.
míra Wintera, se kterým jsem byla jako doNATAŠA WEBEROVÁ,
provod na pozvání primátora Volgogradu
první šéfredaktorka
AndrejeVladimiroviče Kosolapova na oslaSlovanské vzájemnosti
Prvním ‰éfredaktorem Nata‰a
Je to neuvěřitelné: Slovanská vzájemnost vychází po dvousté. Jako v živém filmu se mi vybavují tehdejší zážitky, kdy předseda našeho hnutí
prof. Břetislav Chvála sestavoval ono
historické číslo. Jako člověk, který měl
za sebou život nesmlouvavého technokrata, se rozhodl založit noviny, jež budou nést pochodeň pražského Slovanského sjezdu.
Byl jsem tehdy u toho. Nikoliv však jako
přímý aktér – sestavoval jsem krátce po
sjezdu jeho dokumentaci – a založení novin
jsem chápal jako úkol, který se mě výslovně netýkal. Každopádně s upřímným zájmem jsem držel palce té odvážné přítelkyni, kterou byla Nataša Weberová. Nataša se
směle pustila do díla, k němuž jsem měl
rozhodně blíže než ona.
Nicméně dějiny našeho slovanského hnutí zaznamenaly, že prvním šéfredaktorem
Slovanské vzájemnosti byla ona, byť nenovinářka. Ostatně každý z nás, spoluzakladatelů Slovanského výboru, byl připraven dělat to, bez čehož se naše občanské a vlastenecké hnutí při svém dějinném rozletu neobešlo.
To se vlastně týkalo samotného zakladatele prof. Břetislava Chvály, doktora technických věd. S úctou nosím ve svém srdci
jeho vzpomínku. Dodnes mám před očima
jeho pracovní stůl s přehršlí prvních neučesaných rukopisů, ze kterých pak společně
s Natašou sestavoval to, co tuším Joža Nálepka blahé paměti nazval Slovanskou vzájemností.
Abych byl historicky přesný – k této legendární dvojici či trojici (Joža Nálepka) se
Němci nám vyvraždili téměř 400 000 lidí.
Další mučili tak, že ztratili zdraví. Přesto se
ta jejich zvěrstva nepřipomínají. Asi, aby se
na ně zapomnělo. Ti, kteří nám přinesli svobodu, zachránili náš národ před vyvražděním, jsou nyní systematicky vymazáváni
z paměti národa, jejich potomci skandalizováni. Proč? Musím se přiznat, že mi je velmi líto, že připomínky a vzpomínky na vel-
kou krutou válku jsou dnes pro mladé jenom
okrajovou záležitostí. A starší? Ty více zajímají hloupé televizní seriály.
Zaznamenali jste v tomhle směru za poslední rok aktivitu, která by stála za vzpomenutí? Snad jen to, že konečně i ČT vzala
na vědomí, že rozhodující podíl na osvobození naší vlasti měla právě Sovětská armáda a připomněla to i sovětským pětidílným
seriálem „Osvobození“. Že by se konečně
začalo blýskat na lepší časy?
(Čtenář, který se nepodepsal)
Blahopfiejeme pfiátelÛm narozen˘m v ãervenci:
● František Prchal z Prahy se dožívá 1. července 87 let.
● V Rychnově nad Kněžnou oslaví 90 let dne 5. července Jan Kašpar.
● Jaroslav Tůma z Plzně oslaví 5. července 73. narozeniny.
● V Moravském Krumlově oslaví dne 10. července 66. narozeniny Miroslav Vlašín.
● 75. narozeniny bude v Praze slavit 17. července Eva Vacková.
● Jan Koutský z Kladna se dožívá 17. července 80 let.
● Anna Vachůnová v Dolní Bečvě oslaví 20. července 89. narozeniny.
● 73. narozeniny bude slavit ve Zbůchu 21. července Jiřina Stránská.
● Stanislav Grospič, poslanec Parlamentu ČR, oslaví v Mladé Boleslavi 25. července
64. narozeniny.
● V Lounech se dožívá 77 let dne 28. července Marta Minaříková.
● Lubomír Sodomka, dlouholetý aktivista z Liberce, se dožívá 29. července 86 let.
V srpnu budou slavit:
● Alexandr Pospíšil, bývalý distributor našich novin, oslaví v Praze 84. narozeniny
2. srpna.
● 73. narozenin se dožívá 3. srpna Jaroslava Nenáhlová z Pcher.
● Dagmar Štětinová z Prahy, spisovatelka, spolupracovnice prof. Chvály, se dožívá
3. srpna 89 let.
● V Praze oslaví 83. narozeniny 5. srpna Rudolf Stehlík.
● V Lounech se dožívá 88 let 8. srpna Jaroslav Blažek.
● Zdena Halámková v Plzni se dožívá také 8. srpna 78 let.
● V Hradci Králové bude slavit 88. narozeniny 8. 8. Kamil Kára.
● Jiří Ondráček z Bruntálu oslaví také 8. srpna 40. narozeniny.
● V Praze se dožívá 87 let dne 10. srpna Jaroslav Ipser.
● Miloš Prošek v Praze, bývalý redaktor Slovanské vzájemnosti, se dožívá 15. srpna
83 let.
● V Liberci bude slavit 70. narozeniny 18. srpna naše aktivistka Olga Hadáčková.
● Miroslav Pohorský z Liberce, oslaví také 18. srpna 86. narozeniny.
● V Lounech se dožívá 89. narozenin 23. srpna Bohuslav Kučera.
● Lenka Dovolilová z Mladé Boleslavi oslaví 58. narozeniny 28. srpna.
● Miroslav Dvořák z Tábora, člen revizní komise SV ČR, z. s., se dožívá 28. srpna 83 let.
● Ve Valašském Meziříčí oslaví Vladimír Čihánek 71. narozeniny 29. srpna.
Všem oslavencům, i těm nejmenovaným, blahopřejeme!
O lÏi a oslích u‰ích
přidal jako vydavatel i Jaroslav Weber, Natašin pozdější manžel. Myslím, že ze životní a politické souhry těchto našich průkopníků se časem zrodil časopis, jak jej známe
dnes.
Já sám jsem později naskočil už do rozjetého vlaku, který už rozvážel, tuším čtyřicáté číslo. Jako šéfredaktor jsem později přivedl na svět několik desítek čísel. Jsem dnes
nesmírně rád, že mám nástupce – že pod vedením Jana Mináře jako vydavatele našla
dnes loď Slovanské vzájemnosti dobrý přístav.
Slovanská vzájemnost je každopádně dílem početného kolektivu, ze kterého bych
neměl opomenout ani další osobnosti včerejší i dnešní redakční rady, např. Jana Jelínka, Evu Holečkovou, Miloše Proška,
Mirka Svobodu, Stanislava Hrzinu, Karla
Dostála a další a další.
ZDENĚK HOŘENÍ
NበÏalov
Dne 5. května zemřel ve věku 59 let poslanec Slovenské národní strany, člen parlamentního shromáždění Rady Evropy
Sergej Viktorovič Chelemendik, ruský
a slovenský spisovatel, publicista a politický činitel. Rodák z Kyjeva žil od roku
1988 v Bratislavě, kde vydal řadu knih
v celkovém nákladu 200 tisíc výtisků. Stal
se nepřehlédnutelnou postavou kulturního
a politického života Slovenska. Je také autor mnoha televizních dokumentárních filmů.
***
Za Josefem Stolínem
Stránku 8 připravila a rediguje Nataša Weberová.
Čteme na internetu
Smutnou novinu nám sdělili také přátelé ze severních Čech. Ve věku 87 let zemřel 24. května dlouholetý činitel a organizátor Klubu českého pohraničí RSDr. Josef Stolín.
Když jsem byl ještě malý kluk, musím
konstatovat, že tehdy byl život opravdu
prostší, ale ve srovnání s dnešní dobou by
bylo toho hodně co napravovat. Naše bábinka byla „modlilka“, ale celá naše velká rodina ji respektovala. Měla svoje bylinky a tu pověstnou dřevěnou krabičku
se šitím na rány, které jsme se všichni báli. Na naší malé zahrádce měla bylinky,
které jsme potřebovali.
Měla spoustu průpovídek o pokoře, lásce
ke všemu živému, které vycházely z myšlenek a učení Ježíše z Nazaretu. Myšlenky,
které dávají lidstvu naději pro životní období, které máme každý vyměřený na tomto
světě. Základní myšlenka „miluj svého bližního jako sebe samého“ obsahuje všechny
další moudrosti, které se od tohoto základu
lidství odvozují, které dávají lidstvu naději
a smysl života. Všechny dobré myšlenky,
které dávají lidstvu naději, byly a jsou zneužívány. A jak šla staletí od počátku nejen
našeho letopočtu.
Uplynulo nemnoho let a byli jsme přesvědčováni, že láska a pravda zvítězí nad lží
a nenávistí. Jak to však zatím vypadá, tak
láska a pravda dostává pěkně na frak, a to
nejen u nás.
„Narostou ti oslí uši, budeš-li lhát,“ říkávala naše bábinka, když jsem zapíral nějakou rošťárnu. Kolikrát jsem se prohlížel
v zrcadle, jestli mně nenarostla ta „okrasa“,
když jsem zapíral svoje nezbednosti. Také
říkala: „Pěkně se dívej a každého staršího
zdrav!“ Jak by toto přikázání mělo dnešní
váhu, když to porovnám s dnešní dobou, ale
to už si posuďte sami.
To ti naši představitelé a co se jich už vystřídalo od té Sametové revoluce, by měli
mít odvahu se podívat do zrcadla? Před 25
lety se vyrojili bůhví odkud, sebevědomě,
bez sebemenší známky pokory a prohlašovali „republiku nikomu nedáme“, volali ve
svatém nadšení a pak si ji rozdali mezi sebou. Rozhazovali plnými hrstmi, jako by jim
vše patřilo. Převážně však dávali těm, kteří
republiku úspěšně pustošili. Zřejmě to tak
bylo dohodnuto předem. Vyhlašovali, „že
špinavé peníze neexistují“, a tak dali zlodějům zelenou! To vše údajně pro blaho lidu
této země. Dnes hledíme na tyto představitele moci a víme, že nám neříkají pravdu, a oni
to ví, že my to víme, ale přesto v nepravdách
pokračují. Za tu dobu, co to bylo slibů a ujišťování, dnes je vše v rukou cizinců, kteří
v našem zmrzačeném státě dovolí jen to, co
jim vyhovuje za spolupráce našich představitelů.
My můžeme jen doufat, že se vyplní slova naší bábinky o lži a oslích uších. My se
pak staneme rázem zemí s největším počtem oslů a nebo jestli těmi největšími osli
nejsme nakonec my sami, voliči.
LADISLAV ZAHRADNÍK
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 200/2016, cena 10 Kč.
Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc.
Vydavatel: Slovanský výbor ČR.
Redakční radu řídí: Jan Minář.
Distribuci vede Eva Holečková.
Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1,
III. patro, kabinet č. 147, tel./fax: 222 897 261,
internetová adresa: www.slovanskyvyborcr.cz (jejím redaktorem je Václav Špíral).
Adresa e-mail: [email protected].
Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její stanovisko.
Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku.
Uzávěrka čísla dne 20. 6. 2016.
Časopis registrován na MK ČR pod reg. č. 8038.ISSN-1212-3315.