gvi , da . nu , lle ě o š nicoeooo / te ž e š oeaa š f . ut

Po škole 2010 – stanoviště 12
Kód stanoviště: kolac
Na tomto stanovišti si můžete vzı́t tři kopie šifry.
G
T
U
/
O
E
V
N
V
N
E
E
R
I
.
O
Í
F
N
V
E
A
Á
A
A
T
/
E
L
E
D
F
Ž
E
H
T
Ů
/
S
N
N
E
E
Í
A
T
E
I ,
Ž
K Š
D B
Y /
Ž J
E
S E
E Č
.
T T
O I
N
A E
S
I N
N
E
Z
D
Á
O
Ů
E T
/ E
I X
O T
R
Í N
P E
U N
, M Í
Š Ž
O / Z
D
E Š
I
N F
Á E
H R
O
D P
N R
Ý V
N
V Í
T
E
X
T
E U
N
., N
Č A
V J
C D
D E
A T
T E
A
E N
T Ě
T K
Z O
O L
D I
T K
P
R
Á
V
Ě
Č
T
E
T
E
D
R
U
H
O
U
S
I
A
O
J
K
C
M
:
Z
Ž
E
C
E
É
/
H
T
O
I
A
/
O
E
Ě
T
E
O
E
E
K
Č
M
.
.
E
P
Ř
A
.
E
C
V
D
S
N
A
J
D
Ě
T
E
S
A
M
I
Ů
/ A
Š
T
I
/
D
O
A
.,
Ě
D
D
V
:
E
V
D
J
Ř
,
U
A
S
.,
N
E
/
N
B
Ů
O
D
M
T
T
T
A T
:
V Š
Á
S .
L
N A
A B
V E
E T
D A
E U
I
N J
A /
Í
D O
A
, L
Š
E Í
U
E A
O
T
D A
A K
R
K D
U Á
A L
C K
L A
Ž
R D
T Á
I
S Š
I
A F
R
U A
,
Í O
V B
L S
A
O H
N U
N J
F
.
D
Ě
Ů
S
Y
K
N
O
Á
T
Z
E
E
/
A
N
S
Ž
,,
D
N
Z
O
E
N
O
Í
U
L
.
P
Í
A
D
V
H
I
A
/
H
.
V
A
L
T
O
F
Ž
K
N
E
L
S
V
A
/
N
U
L
O
E Ě O
U
J N ,
E A
D T
N V Ž
U Š E
E D
Z C
H Á
P N
O J
L E S
O ,
H T L
O D
D T N
A É N
L Ž S
Š C
Í Č E
H Í I
O M E
Ů
S D ,.
T Á D
A L
N E Č
O L
V D E
I O Ě
Š L Ě
T U O
Š
T
Í
T
E
T
Í
M
M
É
N
Ě
S
E
N
A
C
H
O
D
Í
T
E
P
O
K
U
D
N I
/ M V
Ě Á
C Z M
E .
/ M T
Ě O
A P T
: O O
T D
T T Ř
B Í E
I , Š
U S E
T N
N Í
U
J E S
U O T
N N A
B ,. Č
: I Í
A Š
U Y A
O I
. D
M L Á
Í E L
I
L A U
N U Ž
.
T E N
C
P
D
A
N
Ě
Š
Ě
E
Ř
.
Í
H
O
N
P
H
D
E
,,
T
S
Í
R
O
C
E
A
O
L
N
V T
, E
V
Z
T
N ,
M
O Ž
A Ě
T X
J
: E
R .
N
D H
E
J
S
T
E
O
M
P
L
E
X
O N
C Í
H
O Š
T I
N F
Í R
U
Z
K J
O D
U Ě
M T
A E
T
Z
T P
A Ě
K T
O
V N
O A
U
T M
O Í
S
K T
O O
V
S I
T Š
A T
R Ě
T
U I
T
A
M
N
A
L
E
Z
N
E
T
E
D
A
L
Š
Í
S
T
A
N
/
,
K
A
U
.,
G
O
K
,
T
,
A
L
E
D
O
T K
Í E Á
P S , Ž
R E E
Ů O Ž
M C K Z
Ě P L D
R H O
N ,. A L
Ě A T A
/ X T
Z A
D M . I
A N Z
T A M D
N / A
Ý V L
Á E Š
L / Í
U I P
Š S Ú
T . R
I S O
T V E V
E A . N
L T Ě
Dalšı́ stanoviště hledejte bud’ u kašny, nebo v keřı́ku u rohu panelového domu, či na stavidle rybnı́ka, popřı́padě u nápisu
Pozor zlý pes, potažmo v tlamě krokodýla, anebo někde úplně jinde, pokud to vyplyne přı́mo z řešenı́ šifry. K této šifře nenı́
žádná nápověda.
(přı́běh najdete na druhé straně)
Zhruba v době, kdy jsme procházeli kolem rybnı́ka, mi zakručelo v břiše.
„Máte někdo hlad?“ Křı́žový J vytáhl z kapsy kus ovocného koláče. Ukázalo se, že hlad majı́ všichni, a Křı́žový J s obratnostı́
varietnı́ho kouzelnı́ka vytáhl z kapsy těch koláčů asi pět. Sám si dal také.
„Ehm. . . jak jsi to udělal? Ty jsi měl s sebou celou dobu?“
„Ne, neměl jsem nic. To ten odznak. Zdá se, že funguje, i když ho nenese pravý Dveřnı́k. Asi je to pojistka, aby nikdy neumřel
hlady. Prostě sáhnu do kapsy a něco vytáhnu. Myslı́m, že ta věc čóruje jı́dlo odněkud z náhodného obchodu z Nadprahy. Už jsem viděl
pár artefaktů, co takhle fungovaly.“ Křı́žový J se na okamžik znovu zadı́val na Dveřnı́kův odznak. „A myslı́m. . . že už chápu ty karty.
Aspoň na základnı́ úrovni. On je to klı́č a zároveň kompas. Každé mı́sto v Praze – kterékoli Praze – má své čı́slo, něco jako adresu platnou
v rámci celého, ehm. . . “ Křı́žový J zamával neurčitě rukou ve vzduchu. „Z balı́čku rozdáš pár karet, které určujı́ svými čı́sly adresu.
Bud’ z balı́čku náhodně zamı́chaného – pak tě vede něco jako tvůj osud – anebo tu adresu znáš a musı́š si namı́chat balı́ček tak, abys je
dostal. Jakmile to uděláš, odemkne se cesta, vlastně se propojı́ několik klı́čových bodů v Podpraze, aby ses tam mohl dostat. A v hlavě se
ti ukáže, kde ty body jsou. Projdeš jimi a jsi tam.“
„To nechápu. K čemu to je? K tomu přece stačı́ mı́t mapu.“
„Ne, to rozhodně ne! Co když jsi v Nadpraze a potřebuješ se dostat do, co já vı́m, do Prahy ve třicátých letech, do konkrétnı́ho
domu? K čemu ti je pak normálnı́ mapa? Ta ukazuje jen dva rozměry.“
„Takže, ty karty jsou něco jako sondy do nějaké. . . supermapy, co má spoustu rozměrů?“
„Ano. Do mapy všeho, co kdy v Praze bylo, bude nebo mohlo být. Stačı́ si vybrat, kam jı́t, a ony ti ukážou cestu a zároveň nastavı́
– řekl bych výhybky, prostě klı́čová mı́sta, abys tam mohl dojı́t. Stejně jako mapa, ani ty karty tě tam nepřesunou samy; musı́š použı́t
vlastnı́ nohy nebo nějaký dopravnı́ prostředek – ale dojdeš tam.“
„Aha. A co nás vede ted’? Osud nebo známe nějakou adresu?“
„Myslı́m, že osud. Doufám. V Podpraze je dost riskantnı́ rozhodovat sám za sebe, pokud nemusı́š; obvykle to špatně dopadne.“
„Poslyš, vı́š, že hrozně často řı́káš, že něco špatně dopadne?“
„Jo, vı́m,“ povzdychl si Křı́žový J. „Když ono to je tady často pravda. V Nadpraze vlastně taky.“