1 Doc. RNDr. Josef Požár, CSc. Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D. Aktuální

1 Doc. RNDr. Josef Požár, CSc. Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D. Aktuální

Doc. RNDr. Josef Požár, CSc.
Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D.
Aktuální trendy v oblasti boje proti dětské pornografii v Evropě
ÚVOD
Mediální prostor na konci července 2013 bylo vydáno prohlášení vrcholných
představitelů Spojeného království, že tato ostrovní země by mohla přikročit
k plošnému „zákazu“ pornografie na internetu – s tím, že zletilí jednotlivci by mohli
legálně o zpřístupnění pornografie žádat.1 [12], [27] Ihned se objevily komentáře, které
tento záměr napadají jak z lidskoprávního, tak technického hlediska. Nejedná se přitom
o dětskou pornografii jako takovou, ale o pornografii vůbec (nakolik je někdy obtížné
tento pojem vůbec definovat). Jak se celý proces bude vyvíjet, je obtížné odhadovat.
V tomto příspěvku se nicméně budeme věnovat některým již spuštěným projektům či
aktivitám ve sledované oblasti, s důrazem na problematiku filtrování či postihování
stahování dětské pornografie.
FRANCIE: „TŘIKRÁT A DOST“ UŽ JE MINULOST
Související úsilí ve sledované oblasti je zejména spojeno s fungováním instituce, jejíž
název je přeložitelný jako Vrchní úřad pro zajišťování distribuce a ochrany
tvůrčích děl na internetu2 (Haute Autorité pour la diffusion des œuvres et la protection
des droits sur internet, HADOPI), tedy vzdálená obdoba “Ochranného svazu
autorského“. Jak tento pojem napovídá, stěžejní je zde ochrana duševního vlastnictví a
téma dětské pornografie je spíše případným “odštěpným produktem“ těchto aktivit.
[10], [31]
Základní myšlenka mechanismu je ta, že je možné odpojit a jinak sankcionovat
uživatele internetu, který opakovaně neoprávněně sdílel či stahoval autorsky chráněný
obsah. [30]
Související zákon byl po řadě přepracování schválen v květnu 2009. Norma byla vzápětí
napadena u Ústavního soudu, přičemž její odpůrci argumentovali tím, že právo na
internet je jedním ze základních lidských práv, respektive že toto právo může být
omezeno pouze soudem, nikoli „byrokratickým úřadem“.
1
Téma bylo ostatně otevřeno již na konci roku 2010 a v omezené míře, co se týče blíže
nespecifikovaného „násilného obsahu“ respektive „násilné pornografie“ již roku 2005. [5], [18]
2
Vyskytuje se ale i překlad „Vysoký úřad pro šíření děl a ochranu práv na internetu“.
1
Ústavní soud dal kritikům za pravdu a světlo světa tak spatřilo další přepracované znění
zákona (verze HADOPI 2.0), schválené v září 2009:3

Jedná se o systém třikrát a dost, kdy po prvním zjištěném případu přestupník obdrží
varovný e-mail, pak varovný dopis a pak následuje sankce.

Sankcí se rozumí, že úřad může dotyčného na dva měsíce (podle jiných údajů až 1
rok), „odstřihnout“ od přístupu na síť. Dotyčný přitom bude muset za (ne)připojení
svému poskytovateli nadále platit, bez možnosti zajistit si službu u jiného
poskytovatele. [29]

Rozhodnutí o omezení internetového připojení může vydat jedině soud. [9] V rámci
HADOPI proto začali přímo působit i soudci. [8]

Zákon počítá s možností odpojené osoby podat odvolání k soudu.

Postih pachatelů se kvůli úpravě zpomalí – zatímco předtím se předpokládalo, že by
ruka zákona mohla dosáhnout až na 365 000 webových pirátů ročně, nyní se
odhaduje, že odpojit od sítě bude možné za stejnou dobu nanejvýš 50 000 modemů,
jimiž jsou nezákonně stahována data.

Přestupci mohou dodatečně zaplatit pokutu až 1 500 eur.

Opatření se týká i inteligentních mobilních telefonů s internetovým připojením.

Potrestán je předplatitel, ačkoli za nelegální stahování může být odpovědný někdo
jiný. Týká se to rodinného či firemního využívání sítě s více počítači. Většina
zákonodárců se je toho názoru, že uživatel internetu je odpovědný za to, co se na
jeho přístroji stahuje.4

Odpovědnost za nepovolené používání zákonem chráněných dat se týká
i poskytovatelé volných internetových služeb, a to zejména přes bezdrátové sítě
například v restauracích a jiných veřejných místech.
To všechno je však již dnes minulostí. V červenci 2013 byl zákon zrušen jako
„nevyvážený“, neproporcionální. Související úřad stále existuje, ale dosud nachází se ve
značném vakuu a je možné, že jeho další budoucností bude aktivita označitelná za
„whitelisting“ stránek, kde je možné legálně sdílet a stahovat hudbu a video.
3
Dílčí statistika za období září 2010 až červen 2012 hovoří o tom, že ze zhruba 23 milionů připojení ve
Francii mohou „být potíže“ s asi 4 %. Celkem 1 090 000 osob dostalo 1. varování, 99 000 druhé varování
a 314 bylo odpojeno. [13]
4
Odborníci poukazují na údajnou slabinu v systému dohledávání pirátů, který se opírá o evidenci
identifikačních čísel počítačů, jež se při připojení k internetu objevují. Znalci totiž znají různé postupy,
jak tato čísla měnit a případně je ukrást nic netušícímu uživateli, který s nelegální činností nemá nic
společného. Není zřejmé, jak by se prováděla identifikace přestupce (jedinečná IP adresa je často spíše
výjimkou než pravidlem, a to ani nemluvě o adrese pro poslání e-mailu natož dopisu) nebo jak by se
zabránilo ve zřízení nového připojení pod jinou identitou.
2
ISLAND: „SKUPINA HLUČNÝCH MLADÝCH ŽEN“
Téma plošného zákazu pornografie se (zejména v období únor až duben 2013) objevilo
i na Islandu. Island se snahou o zákaz „jakékoli pornografie“ nebo alespoň „pornografie
degradující lidskou důstojnost“, což může výkladem být opět veškerá pornografie,
vyhnout komplikacím, kterým čelily pokusy jiných zemí, které do svých blacklistů
některé stránky zařadily omylem. [33] Není snaha se omezovat na dětskou pornografii,
protože vyhledávače „umožní každému dítěti najít obrovské množství tvrdého porna do
3 sekund“ a v sázce je tedy to, co se v češtině nazývá „mravní výchova mládeže“. [17]
Odpůrci tohoto projektu, ať již z Islandu či odjinud, říkají, že se jedná o kampaň „asi 40
hlučných
aktivistů,
většinou
mladých
žen,
kterým
jsou
–
mimo
jiné
– blízké myšlenky krajní levice, maoismu a tak není divu, že je jim inspirací Čínská
lidová republika a Severní Korea“. Jedná se údajně o osoby, které v internetových
diskusích „v jednom kuse obhajují nebo se snaží chápat antidemokratické kroky
totalitárních režimů všude ve světě“.5
Motorem internetových zásahů v rámci vládní koalice, která byla u moci od února 2009
do května 2013 je ostatně „Rudozelené hnutí“ držící posty ministrů vnitra, který zákon
navrhl, průmyslu a školství. Konkrétně předsedkyně strany a ministryně školství, Katrín
Jakobsdóttir, byla v této oblasti velmi aktivní. Skutečnou aktivistkou však byla
poradkyně ministra vnitra Ögmundura Jónassona, Halla Gunnarsdóttir. Zlé jazyky tvrdí,
že právě ona je příkladem tvrzení, že s „jídlem roste chuť“. V roce 2010 se jí podařilo
protlačit zákon, zakazující na Islandu striptýzové kluby, respektive tanec u tyče. Další
na řadě by údajně byla soutěž Miss Island a vystavování dámského spodního prádla ve
výlohách obchodů. [21]
Paradoxem je, že distribuce pornografie je v zemi formálně již několik desítek let
zakázána. Zásadní problém ale spočívá v tom, že termín pornografie žádný zákon
přesně nevymezuje. V zemi je tak možné koupit časopisy typu Playboy či Penthouse,
v hrstce místních sexshopů pak lze sehnat i tvrdší pornografii. Obsah "pro dospělé"
nabízejí také tamní zprostředkovatelé televizních služeb. Halla Gunnarsdóttir
upozornila, že nejasnou definici choulostivého obsahu změní nový zákon. Za
pornografii bude podle něj označen „materiál s násilným a jinak morálně škodlivým
obsahem“. Ministr vnitra bezodkladně ustavil expertní (meziresortní) výbor, který se
věnoval praktickému splnění daného úkolu. Jednou z relativně snadných technických
5
Ostatně i tento příspěvek byl (anonymně) komentován reakcemi, oslavujícími boj proti pornografii
v islámském světě. [16]
3
možností je blokování plateb za stahování stránek s pornografickým obsahem
platebními kartami vydanými na Islandu. To ovšem neřeší přístup dětí k pornografii, ale
omezuje spíše její zletilé konzumenty. Proto záhy převážil názor, který za nutnost
považuje přímo blokování stránek (známých IP adres) s choulostivým obsahem. [19]
Argument proti odpůrcům blokování, kteří tvrdí, že tento model nebude fungovat,
představuje i geografická izolace ostrova, který je na „zbytek internetu“ napojen jen
několika málo kabely. [22], [11]
Zdá se však, že celá diskuse okolo tohoto sporného řešení utichla. Levo-levou koalici po
předčasných volbách na Islandu od května 2013 nahradila středopravá koalice Strany
pokroku a Strany nezávislosti. Od té doby není o zákazu pornografie na Islandu (zatím)
příliš slyšet.
KANADA: ZÁKON NEZÍSKAL PODPORU
Kanada v únoru 2012 představila zákon C-30 (C-30 Bill), který podle jeho kritiků mohl
vést k "nadměrnému sledování uživatelů internetu a umožní orgánům získávat
informace o nich bez soudního povolení“6 aniž by nutně přinášel pokrok v oblasti
ochrany nezletilých uživatelů internetu. Norma byla stažena v únoru roku 2013, neboť
nezískala podporu v žádné větší relevantní straně a bili se za ní spíše jen angažovaní
jednotlivci.
AUSTRÁLIE: ZPŘÍSNĚNÍ MOŽNÁ JEŠTĚ LETOS
Austrálie patří mezi země, kde jsou sankce za dětskou pornografii na internetu i mimo
něj důsledně prosazovány. Vedle zařazení konkrétní osoby do registru „deviantů“ tu
hrají roli vysoké pokuty a tresty odnětí svobody až do 10 let. Stíhána je i distribuce
snímků a videa, kde sice nevystupují děti, ale kde konkrétní osoby role dětí sehrávají.
Totéž platí pro kreslenou pornografii, ve které figurují děti (osoby mladší 18 let). Potíže
se nevyhnuly ani počítačovým hrám. [23], [24], [25], [26], [28], [32]
Právní rámec země respektive jednotlivých částí Australského svazu, vedle toho užívá
i mnohem širší koncept „zneužívání dětí“ (child exploatation, child abuse). Sankce jsou
zde namířeny i proti poskytovatelům internetových služeb. Již dnes se tak jedná o jeden
z nejtužších modelů legislativy proti zneužívání internetu v demokratickém světě. [14]
Od prosince 2008 jsou nicméně vedeny bouřlivé diskuse o dalším posunu ve sledované
oblasti. Legislativní návrhy (které zatím neplatí, ale nelze vyloučit, že budou uvedeny
6
Norma byla neoficiálně nazývána i „Zákon pro ochranu dětí před internetovými dravci“ případně
„Zákon o náležitém (internetovém) přístupu“ („Protecting Children from Internet Predators Act” nebo
“Lawful Access Act”). [30], [15]
4
do praxe ještě v průběhu roku 2013) jsou vedle dětské pornografie zaměřeny na „další
formy nežádoucího obsahu“ (sexuální násilí, návody k výrobě drog či improvizovaných
výbušných systémů, návody na páchání dalších forem závažných zločinů, další aktivity,
které vláda či široká veřejnost považuje za škodlivé, nežádoucí a nebezpečné“,
například on-line hazardní hry). [1], [2], [3], [4], [30]
Břemeno filtrování by bylo plně přeneseno na bedra poskytovatelů internetového
připojení. Dvě významné firmy v zemi, Telstra a Optus, od června přistoupily
k “pokusnému dobrovolnému filtrování” obsahu pro své zákazníky. Okolo 90 %
uživatelů v zemi je ostatně nyní do té či oné míry výše uvedené skupiny obsahu blokuje.
Odpůrci takového postupu jsou toho názoru, že současný právní rámec pro řešení
situace postačuje. Záběr předpokládaného filtrování je podle nich příliš široký a může
postihovat i řadu sporných (spíše neškodných) stránek, čímž bude znemožněn přístup
i naprosto neškodným informacím. Sám proces vytváření či přebírání černých listin,
jejichž seznam je neveřejný, je chápán jako předem marný boj s větrnými mlýny, kdy
například dětské porno je spíše vyměňováno prostřednictvím peer-to-peer řešení.
NADNÁRODNÍ AKTIVITY
Poslední zmínka o aktuálním vývoji se týká situace v nadnárodním měřítku. Od 1. ledna
2013 funguje Evropské středisko proti kyberločinu (European Cybercrime Centre,
EC3) spuštěné v rámci Evropského policejního úřadu (Europol). Boj proti dětské
pornografii na internetu je vedle tématu ochrany evropské informační kritické
infrastruktury a boje proti na zisk orientovaným počítačovým podvodům, jednoznačnou
prioritou tohoto uskupení. Zatím je nicméně předčasné hodnotit jak se ten či onen úkol
daří plnit. [7]
Zajímavou aktivitou, která s tímto krokem souvisí, je vytvoření „Evropské finanční
koalice proti on-line sexuálnímu vykořisťování dětí“ (European Financial Coalition
against Sexual Exploitation of Children Online, EFC). Cílem platformy je
zkomplikovat platby za internetovou dětskou pornografii. Členy tedy jsou vedle
orgánů prosazování práva (EC3, Eurojust, CEPOL, policejní sbory Nizozemska a Itálie)
a těles pro ochranu dětí (INHOPE a další) či z „počítačové“ branže (Google, Microsoft)
právě firmy jako PayPal, Western Union, VISA či Master Card. [6]
ZÁVĚR
Z výše uvedených informací je zřejmé, že téma filtrování internetu, ať již ve vztahu
k boji proti dětské pornografii nebo koncipované jinak, je v rámci řady zemí
5
kontroverzním a politickým tématem. Dochází zde k řadě turbulencí a různé země se
vydaly propastně odlišnými cestami. Někde „zařadili zpátečku“ (Francie, Kanada,
Island), někde je situace nejasná, spíše směrem ke zpřísnění dohledu (Spojené
království, Austrálie).
LITERÁRNÍ PRAMENY
[1] Austrálie chce přísnější kontrolu internetu; Google, Yahoo proti; in: ČTK, 24. III.
2010.
[2] Austrálie chystá povinný filtr webových stránek; in: Hospodářské noviny, 17. XII.
2009.
[3] Australská vláda chce cenzurovat internet; in: Blesk, 28. XII. 2008.
[4] Australská vláda v palbě kritiky za snahy blokovat internet; in: ČTK, 28. XII.
2008.
[5] Ban on Violent Net Porn Planned; in: BBC News, 30. VIII. 2005
<http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/4195332.stm>.
[6] European Financial Coalition against Sexual Exploitation of Children Online
<http://www.europeanfinancialcoalition.eu/index.php>.
[7] Europol – E3 <https://www.europol.europa.eu/ec3>
[8] Francie je první. Piráty na internetu úředníci odpojí; in: Aktualne.cz, 12. V. 2009
<http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=637183>.
[9] Francouzi budou jako první v Evropě odpojovat počítačové piráty od internetu; in:
Novinky.cz, 23. IX. 2009 <http://www.novinky.cz/internet-a-pc/179761francouzi-budou-jako-prvni-v-evrope-odpojovat-pocitacove-piraty-odinternetu.html>.
[10] High Authority for the Distribution of Works and the Protection of Rights on the
Internet <http://www.hadopi.fr/en>.
[11] HNÍK, Václav; KRULÍK, Oldřich; POŽÁR, Josef. Zajišťování informační
bezpečnosti na Islandu jako inspirace pro Českou republiku, AFCEA, duben 2012.
ISBN
978-80-7251-371-0
<http://www.cybersecurity.cz/data/hnik.pdf;
http://www.cybersecurity.cz/posts.html>.
[12] HU, Elise; HENN, Steven, UK Cracking Down on Porn, Blocking It Unless Users
Opt In; in: NPR, 22. VII. 2013
<http://www.npr.org/blogs/alltechconsidered/2013/07/22/204535262/uk-crackingdown-on-porn-blocking-it-unless-users-opt-in>.
[13] CHAMPEAU, Guillame, Hadopi: 4 % des abonnés à Internet ont reçu un
avertissement;
in: Numerama, 2. VII. 2012. <http://www.numerama.com/magazine/23076hadopi-4-des-abonnes-a-internet-ont-recu-un-avertissement.html>.
[14] Child Exploitation Material Laws; in: Libertus.net, 4. II. 2013
<http://libertus.net/censor/laws/celaws.html>.
[15] IBBITSON, John, Harper Government Kills Controversial Internet Surveillance
Bill;
in:
The
Globe
and
Mail,
11.
II.
2013
<http://www.theglobeandmail.com/news/politics/harper-government-killscontroversial-internet-surveillance-bill/article8456096/>.
[16] Iceland’s Proposed Porn Ban ‘Like Repression in Iran, North Korea’ – Activists;
in: RT.com, 1. III. 2013 <http://rt.com/news/iceland-porn-ban-censorship-665/>.
6
[17] Icelandic Women Take up Fight to Ban Internet Porn; in: Taipei Times, 28. V.
2013
<http://www.taipeitimes.com/News/world/archives/2013/05/28/2003563401>.
[18] Internet Porn Block 'Not Possible' Say ISPs; in: BBC News, 20. XII. 2010
<http://www.bbc.co.uk/news/technology-12041063>.
[19] Island chce na webu blokovat porno. Kvůli ochraně dětí 2013-02-27, lidovky.cz
<http://www.lidovky.cz/islandsky-navrh-na-blokovani-porna-na-webu-vyvolavakontroverze-ph6-/media.aspx?c=A130226_120205_ln-media_ape>.
[20] Island chce zakázat internetové porno; in: Týden, 18. II. 2013
<http://www.tyden.cz/rubriky/online/island-chce-zakazat-internetoveporno_261668.html>.
[21] Island vytáhl do boje proti pornu na internetu, čeká ho cenzura; in: iDNES.cz, 25.
II. 2013 <http://zpravy.idnes.cz/island-chysta-zakon-na-regulaci-pornografie-fzn/zahranicni.aspx?c=A130225_155117_zahranicni_im>.
[22] Jaká je definice porna, nehraničí jeho zákaz s totalitou? diskutuje Island; in:
Týden, 25. II. 2013 <http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/jaka-jedefinice-porna-nehranici-jeho-zakaz-s-totalitou-diskutuje-island_262387.html>.
[23] KRONE, Tony, A Typology of Online Child Pornography; in: Trends & Issues in
Crime and Criminal Justice, Australian Institute of Criminology, July 2004, ISSN
0817-8542 <http://aic.gov.au/documents/4/f/8/%7b4f8b4249-7bee-4f57-b9ed993479d9196d%7dtandi279.pdf>.
[24] KRULÍK, Oldřich. Aktuální trendy v oblasti boje proti počítačové kriminalitě; in:
Kriminalistický sborník, 2/2008, s. 62 až 68.
[25] MOSES, Asher, Nintendo Child Porn Game PG in Australia; in: Digital Life, 31.
V. 2011 <http://www. smh.com.au/digital-life/games/nintendo-child-porn-gamepg-in-australia-20110531-1fdrc.html>.
[26] NOSIL, Tomáš, Austrálie zvažuje cenzuru. Google a Yahoo jsou proti; in: Týden,
25. III. 2010. <http://www.tyden.cz/rubriky/media/internet/australie-zvazujecenzuru-google-a-yahoo-jsou-proti_163317.html>.
[27] Online Pornography to Be Blocked by Default, PM Announces; in: BBC News,
22. VII. 2013 <http://www.bbc.co.uk/news/uk-23401076>.
[28] Parry Aftab: Leading Experts, Worldwide, on Cybercrime, Internet Privacy and
Cyber-Abuse Issues. <http://www.aftab.com>.
[29] PETERKA, Jiří, Memento prvního záseku: Za manželčino stahování zaplatí
pokutu její muž; in: iHned, 22. IX. 2012.
[30] Seznam nepřátel internetu: Pozor na Francii a Austrálii; in: Datarama, 14. III. 2012
<http://datarama.aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=737116>.
[31] STRNAD, Martin, Člověk má na internet právo; in: Lidové noviny, 16. VI. 2009.
[32] The World of Yaoi: The Internet, Censorship and the Global “Boys’ Love”
Fandom; in: University of Wollongong, 2005
<http://ro.uow.edu.au/cgi/viewcontent.cgi?article=1152&context=artspapers>.
[33] Why Does Liberal Iceland Want To Ban Online Pornography?; in: The Economist,
23. IV. 2013
<http://www.economist.com/blogs/economist-explains/2013/04/economistexplains-why-iceland-ban-pornography>.
ANOTACE
Příspěvek se věnuje některým zajímavým evropským příkladům, týkajícím se boje proti
dětské pornografii na internetu (Francie, Island, Kanada, Austrálie, ale i Evropská unie
7
respektive Europol). Zmíněny jsou silné stránky i slabiny jednotlivých přístupů,
potenciálně inspirativních i pro Českou republiku.
KLÍČOVÁ SLOVA
Dětská
pornografie,
informační
kriminalita,
represivní
opatření,
mezinárodní
spolupráce.
SUMMARY
The paper deals with some interesting European examples, concerning the fight against
child pornography on the Internet (France, Iceland, Canada Australia, as well as the
European Union or Europol respectively). Mentioned are the strengths and weaknesses
of each approach, potentially inspiring for the Czech Republic.
KEYWORDS
Child pornography, cybercrime, repressive measures, international cooperation.
8
MEDAILONKY AUTORŮ
Doc. RNDr. Josef Požár, CSc.
Je absolventem přírodovědecké fakulty v Brně, obor matematika a fyzika. Rigorózní
zkoušku vykonal z oboru matematická analýza a na strojní fakultě ČVUT v Praze
ukončil externí aspiranturu z oboru technická kybernetika. Habilitační práci obhájil na
Akadémii policejného zboru v Bratislavě v oboru bezpečnostní služby.
Od roku 1992 pracuje na Policejní akademii ČR v Praze a od roku 2009 je děkanem
fakulty bezpečnostního managementu, Policejní akademie České republiky v Praze.
Je autorem vysokoškolských učebnic Informační bezpečnost (2005), Manažerská
informatika (2003 a 2010) a dalších učebních textů Manažerská informatika II (2006).
Je spoluautorem publikací Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti II (2006),
Základy teorie informační bezpečnosti (2007), Vybrané aspekty informační bezpečnosti
(2010), Aktuální pojetí a tendence bezpečnostního managementu a informační
bezpečnosti (2010) a celé řady článků a vystoupeních na konferencích o informační
bezpečnosti.
Kontakt: [email protected]
Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D.
Roku 2004 absolvoval doktorský cyklus politologie Fakulty sociálních věd University
Karlovy. Mezi lety 2001 – 2009 byl pracovníkem odboru bezpečnostní politiky
Ministerstva vnitra (problematika boje proti terorismu, odstraňování překážek rozvoje
cestovního ruchu, krizové řízení, informační bezpečnost, spolupráce se zeměmi
Západního Balkánu a další). Od roku 2010 působí v rámci katedry krizového řízení
Fakulty bezpečnostního managementu Policejní akademie České republiky v Praze.
Kontakt: [email protected]
9