historie zko - ZKO Jinonice

Historie naší organizace
Počátky výcviku psů, v Jinonicích je možné datovat již do období před válkou.
Cvičilo se nad tunelem u Šmukýřky, na bývalé ploše kde se skladoval materiál na stavbu
železniční trati. Někteří z těchto nadšenců, byli později členy odbojové skupiny Věrný pes.
Velitelem této skupiny v Jinonicích byl chovatel NO, Karel Vyšín, který i po válce byl
aktivním členem kynolog. klubu, v 50tých letech byl za svojí odbojovou činnost, která byla
řízena z Anglie, s několika dalšími uvězněn. Domů se vrátil se silně podlomeným zdravím
V roce 1950 se pár
nadšenců scházelo se
svými psi na již
zmíněném tak zvaném
plácku na místě jenž se
nachází asi 300m za
cvičištěm, směrem do
Košíř, kde se věnovali
výcviku svých psů.
19.7.1950 byl přijat
jednací řád pro
Výcvikové středisko
služebních psů v Praze 4
– Košířích.
Předsedou byl Jan Havel,
místopředsedou Antonín
Šmírand, zapisovatelkou
Viktorie Dandová, finančním referentem Jindřich Proksch, výcvikovým referentem František
Vinecký, kynologický referent František Vaněk a správce cvičiště byl František Dráb.
Členové : Inocenc Novák, František Novotný, Jaroslav Král, Karel Sedláček a Marie
Součková.
Na jaře roku 1951 si od místní fary pronajali pozemek, který se v té době používal jako
smetiště. Svým přičiněním
pozemek vyčistili, upravili,
postavili klubovnu a oplotili.
Zvláště pan Havel, bývalý policista a psovod měl
s výcvikem psů určité zkušenosti. Byl rovněž
spoluzakladatelem 1PK, který je dodnes označován jako IPK a jedná se o cvičiště na
Břevnově. Zde získal zkušenosti, které
pak předal nově vzniklému klubu a jeho
členům . Během dalšího roku přišli další,
již zkušenější psovodi, jako pan K.
Fridman, Vocel, Vinecký, Jiří
Pokrovský, Ptáček. Oba posledně
jmenovaní se stali mistry republiky, žel
pan Ptáček již za organizaci
východočeského kraje. V nové
organizaci se postupně zvyšuje členská
základna, žel samých starších lidí.
Zlom nastává až kolem roku 1956, kdy
se členem stává pan Jiří Jansa, který se
nakonec stal jedním z čelních pracovníků klubu. Ve spolupráci s místním učitelem panem
Miroslavem Studeným, který byl mimochodem v tehdejší době také velmi dobrým psovodem
a složil nemálo zkoušek, pořádali různé přednášky, promítali filmy a dělali propagaci mezi
místními a Košířskými školáky.
Postupně se podařilo získat mladé lidi,
kteří měli o kynologii zájem a někteří jí
úplně propadli. V té době přišli do
klubu dnes již pánové, Diviš, Matějíček,
Amler, Charvát, Baitl, František Řejha,
Stanislav Skála , Vladimír Veselý a
také Anna Kocanová. Tím získal klub
mladou krev, za nějaký čas měl
dostatek figurantů, později i instruktorů.
Tehdejší mladí, na rozdíl od dnešních,
hojně navštěvovali závody jiných
organizací, i když výsledky byly
nevalné. Získali tím však zkušenosti,
které využívali při výcviku svých psích
kamarádů. O několik let později
přichází další vlna mladých jako
například Ouřada, Roškovský . Tím
klub získal další oddané pejskaře, kteří
po odchodu na vojnu první vlny spolu s Honzou Kůrkou, který byl starší, vedli výcvik a dělali
figuranty. Téměř ve stejnou dobu přicházejí pánové Hlavín, Svoboda, Čermák, Sedláček, kteří
posílili klub coby kvalitní funkcionáři. V této době, tj. v druhé polovině 60. let prožívá klub
velký vzestup. Zpět se navrací náš bývalý člen
Josef Kovařík, který se svým psem Gastonem
byl velkým přínosem.
Na svojí činnost si klub z velké části vydělává
různými akcemi, hlavně pak veřejnými
vystoupeními ať již na vlastním cvičišti, nebo
při různých akcích mimo naše cvičiště.
Nejlepší vystoupení byla v PKO JF před
celostátními výstavami. Tehdy byla naše
vystoupení hodnocena jako nejlepší v Praze.
Mnozí zkušení pejskaři tvrdili, že i v republice.
Historie naší organizace
V této době rozkvětu naší ZO přicházejí další členové jako Josef Mecel, Zuzana PlecitáZimerhaklová 1973, Pracnerová J., Rožnovská, Jelínek. A o něco později M. Synková,
Václav Zimerhakl a Pavel Loužil. Tento stav trval do konce 60. a začátku 70. let. Mezi tím
přišli další později vynikající kynologové jako Přemek Janeba s Dagem Z Novákova dvora,
Hana Mašková, Karel Kazda Zuzana Plecitá později Zimerhaklová a další.
V roce 1971 má organizace 140 členů. Pořádá
bonitaci, v dubnu závod Havlův memoriál dle
ZVV2, dva přezkušovaní závody (duben a září),
v červnu interní závod a otevřený závod oba dle
ZVV1, v listopadu Štít Jinonic dle ZVV3, ZPO a
ZPS. Zkoušky se konaly dvoje, v květnu a v říjnu.
Pořádají se přednášky o výcviku a exteriéru psa.
Příjmy organizace jsou ve výši 7 500 Kč a výdaje
2 950 korun. Výbor pracuje ve složení: předseda p.
Jansa, zástupce předsedy Karel Martínek, jednatel
Udatný, výcvikář Diviš,zástupce výcvikáře
Stanislav Skála a Přemysl Janeba, pokladník
Vladimír Veselý, hospodář a propagační referent
Hana Mašková a Magda Zárubová, správci cvičiště
Vladimír Veselý a Berka, referent pro docházku,
bezpečnost a brigády Josef Mecel, okresní poradce
chovu Karel Všolek, Vladimír Veselý a Votýpková,
zapisovatel Votýpková.
Pan Karel Všolek
Zlom v kvalitě výcviku nastává v r. 1972, kdy tehdejší režim navrhl zvýšit poplatky ze psů a
to na 1.000Kčs za jednoho psa, za každého dalšího 1.500 Kčs. Jen díky zásahu tehdejšího
hlavního psovoda PS, plukovníka Karla Hartla byla kynologie zachráněna tím, že psi, kteří
mají zkoušku jsou od poplatku osvobozeni.Tím nastává příliv nových členů, kteří sice
přispějí nějakou korunou do pokladny, ale na druhou stranu plně zaměstnávají instruktory,
protože jich chodí na výcvik 80 i více. Po složení zkoušky dále nepokračují, spokojí se
s osvobozením od místních poplatků ze psů a zaplacením příspěvků. Za ně pak přicházejí
další a situace se opakuje. Instruktoři tudíž nemají čas na výcvik na vyšší úrovni a proto
výkonnost klesá. Není to však jen v naší organizaci postihlo to organizace ve všech větších
městech, zvláště pak v Praze. Vystoupit z průměru proto mohli jen ti psovodi, kteří svým
psům věnovali veškerý volný čas, často až do nočních hodin. Do této doby startovali z naší
organizace za Prahu v mistrovství republiky ještě pan Kovařík a Veselý.
St. Skála přestupuje do ZO Břevnov, za níž se několikrát probojoval do MR a kde sklidil
největší úspěchy. I naše mládež byla úspěšná, neboť několik let za sebou reprezentovali Prahu
na mistrovství republiky mládeže Míša Synková, Pavel Loužil a Václav Zimerhakl. Po této
éře se v mládeži prosadila jen Alena Kovaříková. V této době naše organizace pořádala ročně
až desatery zkoušky, ať již masové, vrcholové, nebo zkoušky záchranných psů, později ještě
IPO.
Počátkem osmdesátých let se výkonnostně nahoru se propracoval již jen Přemek Janeba, který
se zúčastnil několikrát mistrovství republiky a mistrovství republiky záchranných psů a jeho
syn Roman Janeba, který 3 roky
reprezentoval Prahu na mistrovství
republiky mládeže. Organizace má nadále
až 300 členů, kteří usilují o zkoušku a
osvobození a situace se dá těžko zvládnout.
Funkcionáři klubu jsou rádi, že připraví psi
na zkoušky, uspořádají čtyři interní a tři
otevřené závody, vypracují seznamy na
osvobození a další požadavky Svazarmu. Na
výcvik na vyšší úrovní už nezbývá čas.
Zkoušky v osmdesátých letech
Roman Janeba
Přemysl Janeba
V druhé polovině 80. letech se do naší organizace vrací
St. Skála.S ním přichází paní Jana Špachmanová, která
spolu sním, Václavem. Zimerhaklem, J. Brejchou a
Stanislavem Eschnerem vytvoří skupinu, která výcvik
přizpůsobí propozicím MR, kam se také Skála,
Špachmanová, Zimerhakl a P. Janeba několikrát probojovali.
Stanislav Skála
č.21 – Přemysl Janeba, č.4 Stanislav Skála
Roman Janeba, Václav Zimerhakl, Jindřich Katzer, Stanislav Skála, Jana Špachmanová,
Přemysl Janeba (okresní přebor)
Krom těchto vrcholových kynologů se
na cvičišti seskupí i skupina mladých
kynologů,
Roman Janeba, Jindřich Katzer,
Martina Ovčaričová, Lenka Králíková,
Michal Macho, Jiří Sixta, Přemysl
Janeba ml. a další kteří jezdí v Praze a
okolí po závodech většinou podle
ZVV2, a obsazují často přední místa.
Pořádají výjezdy do Černošic kde se
pořádají celodenní tréninky. Jezdí spolu
i na výlety a na trempy.
Jindra Katzer, Roman Janeba, v pozadí Josef Rajchl, Jiří Sixta, Ivana Janatková, Michal
Macho
V roce 1986 se začínají pořádat letní výcvikové
tábory. První tábor je v Jetenovicích, zajistil jej
Stanislav Turek, který sehnal i výbornou
kuchařku Jitku Černou s manželem Jirkou, kteří
nám zajistili maximum možného v
improvizovaných podmínkách letních táborů.
Výcvik na táborech vedl Roman Janeba, spolu
s Hankou Kurfürstovou. Na další dva roky
sehnal Standa Turek tábor na jiném místě, u
rybníka Chvalov, na Blatensku, zde jsme si již
nemuseli stavět stany a kuchyň sami, protože
nám byl zapůjčen tábor pionýrů, s budovou, kde
byla kuchyně a jídelna. Na těchto táborech
vládla přísná tréninková disciplína, brzy ráno
byly povinné stopy, po snídani byl trénink
poslušnosti a před večeří se
Na táboře - Chvalov
trénovala obrana. Večery zde byly dlouhé, u ohně hrával Láďa Hylmar na kytaru a sedělo se
doopravdy docela dlouho. Ráno nikdo neremcal a mazal s psíkem na stopu.
Další rok již organizace nakoupila stany a v rámci brigád jsme vyrobili pro stany podsady a
začalo se jezdit do Kardašovy Řečice, kam se jezdí doposud.
LVT bývaly vždy zakončeny zkouškami. Byla to docela náročná dovolená, na kterou jsme se
ale těšili celý rok. Výhodou táborů za éry SVAZARMU bylo uvolnění ze zaměstnání a
proplacení pobytu instruktorů.
Kardašova Řečice
8. – 10. září 1989 pořádá naše organizace 41. Národní přebor ČSR ve výkonu psů služebních
plemen.(Bohužel se také nedochovaly žádné dokumenty).
V roce 1990 se pomalu začal rozpadat Svazarm a ve velkých bolestech vzniká Svaz
technických sportů.
V naší organizaci navíc nastává změna v tom, že jsme dovolili Unii slabozrakých a
nevidomých postavit zde, na našem cvičišti jejich výcvikové středisko.
16.12. 1991 Česká unie nevidomých a slabozrakých, výcvik vodících psů požádala Farní úřad
církve římskokatolické o povolení k stavbě malé účelové budovy, na pozemku, který je
v užívání kynologického klubu v Jinonicích, Klikaté 1, mělo se jednat o kotce pro chov a
výcvik vodících psů pro nevidomé. Neseriózností jejich pracovníků bylo postaveno větší, než
bylo původně dohodnuto, cvičiště bylo na několik let rozkopáno a výcvik prakticky
znemožněn.
Mnoho členů v té době od nás odchází, mezi nimi opět Stanislav Skála, který přestoupil zpět
na Břevnov. Obnovit výcvik a dát do provoz cvičiště dalo nemalou práci a mnoho starostí. Za
tuto etapu naší organizace by si zasloužil dík mimo jiné hlavně pan Josef Mecel. Výcvik však
nebyl prioritou.
V poslední době se snažíme vrátit organizaci opět na výsluní pražské kynologie. Obnovili
jsme závod Štít Jinonic, který, jak doufáme, se stane oblíbeným a kvalitním pražským
závodem.
Současnost tvoříme již my sami, zaleží na nás jak bude organizace fungovat, zda bude
„cvičák v Jinonicích“ úspěšným v pražské, nebo i české kynologii.
Tento článek vznikl z podkladů které jsme měli k dispozici, tedy spíše ze zbytků dokumentace.
Bohužel spousta zajímavých dokumentů byla vyhozena. Pamětníků je celkem pomálu, některé
části jsou možná trochu zkreslené subjektivním pohledem.
Za případné doplnění od pamětníků budeme vděční!