KVALITNÍ KONSTRUKCE PRO SUCHÉ STAVBY – základní kurz

Transkript

KVALITNÍ KONSTRUKCE PRO
SUCHÉ STAVBY – základní kurz
CZ.1.07/1.1.16/02.0065
Střední škola polytechnická, Brno, Jílová 36g
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Vážení čtenáři,
otevíráte učebnici, která vznikla jako součást projektu KVALITNÍ
KONSTRUKCE PRO SUCHÉ STAVBY (CZ.1.07/1.1.16/02.0065) a
zabývá se problematikou suché výstavby.
Učebnice pro základní kurz – teorie je členěna do pěti částí ZT-01 až
ZT-05, na které navazuje učebnice pro základní kurz – praxe
s označením ZP-01 (vypracovaly Ing. Libuše Sýkorová a Ing. Miroslava Čechová, Ph.D.).
ZT – 01: Respektování životního prostředí ve stavebnictví, včetně
principů nízkoenergetického stavění
(Vypracovala Ing. Miroslava Čechová, Ph.D., 2013)
ZT – 02: Základní prvky suché výstavby
(Vypracovala Ing. Libuše Sýkorová, 2013)
ZT – 03: Progresivní materiály a technologie pro suchou výstavbu
(Vypracovala Ing. Alena Novosadová, 2013)
ZT – 04: Konstrukce suché výstavby
(Vypracovala Ing. Libuše Sýkorová, 2013)
ZT – 05: Realizace kvalitních staveb
(Vypracoval Ing. Evžen Staněk, 2013)
- 3 (16) -
Členění učebnice
Učebnice je rozdělena do pěti bloků (moduly ZT-01 až ZT-05). Každá velká
kapitola má na konci shrnutí, které je doplněno kontrolními otázkami.
Učebnice je zároveň koncipována jako pracovní sešit, takže u vnějších okrajů
se vyskytuje pruh, do kterého si může čtenář, resp. účastník kurzu psát
poznámky.
Pro snadnější orientaci v učebnici jsou texty doplněny přehlednými ikonkami,
které na následujících řádcích čtenáři představíme:

REALIZOVANÉ STAVBY:

NOVINKY:

KONTROLNÍ OTÁZKY:

POUŽITÉ POJMY:

SHRNUTÍ:
- 4 (16) -
Z T -0 1
RESPEKTOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO
PROSTŘ. VE STAVBENICTVÍ,
VČETNĚ PRINCIPŮ NÍZKOENERGETICKÉHO
STAVĚNÍ
- 5 (16) -
OBSAH části ZT-01
1. ÚVOD
7
2. ZÁKLADNÍ POJMY ÚSPORNÝCH DOMŮ
8
3. EKOLOGICKÉ STAVĚNÍ
10
3.1. Výběr stavebního pozemku
10
3.2. Tvar budovy a střechy
10
3.3. Klima v jednotlivých místnostech
11
3.4. Světlo, osvětlení, prosklení
12
3.5. Dřevo a dřevěné materiály
12
3.6. Desky z dřevěných materiálů - ekohledisko
13
3.7. Plasty – ekologické riziko
13
4. PASIVNÍ DOMY
15
5. SEZNAM OBRÁZKŮ
16
6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
16
- 6 (16) -
1.
ÚVOD
Ve stavebnictví, tj. ve výstavbě a bydlení, se ročně spotřebuje přibližně
40% energie z celkové spotřeby ve světě. Z důvodu snížení této
spotřeby se od 90. let minulého století začaly v Německu stavět první
tzv. pasivní domy, u nichž architekti a projektanti dokázali snížit
provozní spotřebu energie až desetinásobně oproti běžným domům a
čtyřnásobně vůči nízkoenergetickým domům. Tento trend přinesl do
stavebnictví značné snížení spotřeby, které se netýkaly jen novostaveb
a rekonstrukcí rodinných domů, ale i celých bytových domů a veřejných
staveb. Zároveň vznikl nový stavební obor – stavební biologie, která
zahrnovala všechny aspekty přístupu k výstavbě, aby se vyloučily
reakce na nemoci vyvolané v nezdravém prostředí budov.
Každá stavba vyžaduje kvalitní projekt, znalosti materiálů, technických
systémů a obnovitelných zdrojů, proto kritériem pro jejich výběr by měly
být skutečné potřeby lidí, energetická efektivnost, ohleduplnost
k přírodě
a
jejím
zdrojům.
Obyvatelé
staveb
využívají
kromě
energetických zdrojů rovněž i vodu, vzduch apod., proto i s nimi by měli
nakládat šetrně a do přírody je vracet v nezávadné podobě. Vytvořený
odpad je potřeba minimalizovat, a to zejména tříděním a recyklováním.
Recyklací by se měli zabývat výrobci především při výrobě chemických
látek, nových materiálů, resp. produktů. Před několika lety se v USA
začal používat koncept výroby nazvaný „cradle to cradle“, v překladu
„od kolébky po kolébku“, ve
kterém se prosazuje výroba
jen takových chemických látek
a
materiálů,
které
lze
recyklovat bez ztráty jejich
vlastností.
Obr. 1: Výstavba úsporného domu z obnovitelných materiálů [1]
- 7 (16) -
2. ZÁKLADNÍ POJMY ÚSPORNÝCH DOMŮ
Ekologická a zelená architektura: ekologie je věda, která pojednává o
vztazích všech organismů s okolním prostředím. Ekologická a zelená
architektura navozuje představu architektury, která využívá jednotlivé
prvky přírody, lze říci, že to má být architektura v zeleni anebo naopak
v dnešní době, aspekty šetření energií.
Solární architektura: jedná se o architekturu, který využívá pasivní
sluneční energii a z hlediska úspory je zaměřena hlavně na návrh a
prevedení správného zaizolování domů.
Udržitelná architektura: tento pojem znamená především zachování
životního prostředí pro další generace. Je důležitý v celé době
životnosti staveb, a to již od výstavby přes údržbu a přestavbu až po
recyklaci, kdy musíme zamezit negativním dopadům na přírodu.
Nízkoenergetická, pasivní, aktivní, nulová a plusová architektura:
tato architektura je zaměřena zejména na spotřebu energie a je dle
ČSN a vyhlášek definována hodnotami, které vyjadřují spotřebu tepla
na vytápění.
Obr. 2: Škála energetické náročnosti domů [2]
Z obr. 2 je patrné, že nízkoenergetické domy mají vylepšenou izolaci a
jejich potřeba tepla na vytápění představuje 50 kWh/m2 za rok.
Abychom mohli dosáhnout této hodnoty, tak by nízkoenergetické domy
měly mít řízené větrání s rekuperací tepla a sníženou vzduchovou
propustnost netěstnostmi a konstrukcemi. Do této kategotie řadíme i
tzv. aktivní dům, který je navíc vybaven elektronikou zajišťující
automatizovaný provoz domu (řízené větrání, vytápění a stínění oken).
Pasivní domy jsou velmi dobře tepelně izolovány a využívají pasivních
- 8 (16) -
solárních zisků. Jejich potřeba tepla na vytápění je do 15 kWh/m2 za
rok. Jsou zaměřené na maximální šetření teplem díky vhodné izolaci,
řízenému větrání a velmi malé vzduchové propustnosti nětesnostmi a
konsrukcí. A nakonec nulové a plusové domy, které vyrábějí elektrickou
energii, mají zabudovanou malou elektrárnu, pro pokrytí potřebné
energie pro provoz domu. V případě vyrobení většího množství energie,
než je spotřeba, tak se přebytek odprodává do veřejné sítě.
SHRNUTÍ
Úrodnou půdu a zeleň je třeba chránit a ponechat v maximální
míře v biosystému. Pokud při stavbě zabereme půdu, tak je
vhodné využívat vegetační střechy, vegetační parkovací plochy,
vytvářet přírodní jezírka. Tím se přispěje k udržení přijatelného
klima v létě, popř. zadržení vody z přívalových dešťů, apod.
Potřeba tepla na vytápění u nízkoenergetických domů představuje
50 kWh/m2 za rok a u pasivních domů je do 15 kWh/m2 za rok.
Vše nejlépe vystihuje výrok Antonie de Saint-Exupéryho:
„Nedědíme Zemi po našich předcích, ale
vypůjčujeme si ji od našich dětí!“
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jaká je potřeba tepla na vytápění u nízkoenergetických domů?
2. Jaká je potřeba tepla na vytápění u pasivních domů?
3. Co je to ekologická a zelená architektura?
4. Vysvětlete pojem aktivní dům?
5. Co jsou to nulové a plusové domy?
6. Co si představujete pod pojmem udržitelná architektura?
- 9 (16) -
3. EKOLOGICKÉ STAVĚNÍ
Jedná se o obor, který se zabývá vztahem mezi lidmi, domy a přírodou.
Z hlediska stavební ekologie jsou klíčové zejména tyto faktory: výběr
stavebního pozemku, tvar budovy, klima v jednotlivých místnostech,
stavebně biologické hodnocení stavebních matriálů apod.
3.1.
Výběr stavebního pozemku
Výběr pozemku zásiví na spoustě aspektů, a to především na
společenském životě (příbuzní, přátelé, infrastuktura…), dále na
nákladech a na nabídce v dané lokalitě. Možnosti stavění mimo
zhuštěné městské lokality jsou stejně malé a především z ekologických
důvodů by měly zůstat hodně omezené, aby nedošlo k narušení
přírodních lokalit. Každý by si měl provést průzkum, kde si zodpoví
především na otázky: jak to vypadá s průmyslovou výrobou a hustotou
provozu v blízkosti parceli? Kolik hluku a imisí lze očekávat v souvislosti
se směrem větru? Jsou pod pozemkem silné podzemní prameny vody
nebo dokonce geologické zlomy? Je možné realizovat stavební styl,
který by zapadl do krajinné oblasti? Jak to vypadá s infrastrukturou?
3.2.
Tvar budovy a střechy
Pokud by jsme chtěli navrhnout co nejúspornější budovu, tak by měla
mít co nejméně členitá. Ideálním tvarem je kvádr otočený svojí nejdelší
stranou na jih. Čím více navrhneme nekompaktní stavbu, tj. členitou,
tak o to více narůstá počet složitějších detailů a tepelných mostů.
Rovněž výhodnější je řadová nebo átriová zástavba, než stavby
samostatné. Zejména proto, že u řadových objektů lze využít
společných zdrojů vytápění.
Úspornost budovy samozřejmě ovlivňuje i tvar střechy, opět z hlediska
kompaktnosti staveb je výhodnější pultová střecha či plochá, ale často
je tvar střechy určen v regulačních podmínkách stavebních úřadů.
- 10 (16) -
V neposlední
řadě
do
této
části
patří
i
přiměřenost
objektu.
Předimenzované stavby jsou neekologické, dražší a mají zvýšenou
energetickou náročnost stavby po celou dobu životnosti objektu. Pro
příklad zde uvádím výsledky studií prof. Michaela Lehmairaa a Dipl. Ing.
Achimema
Kopmeiera
z Technické
a
ekonomické
univerzity
v Saarbrückenu: pokud oboustranně obestavěnému domku přiřadíme
hodnotu 100%, získáme v porovnání s ním u řadového domku
obestavěného jen z jedné strany spotřebu 127% a u domku samostatně
stojícího hodnotu 152% a u domku samostatně stojícího ve tvaru L
dokonce hodnotu 174%. Což jsou hodnoty určitě nezanedbatelné!
3.3.
Klima v jednotlivých místnostech
Jedná se velice důležitá faktor ekologického stavění a to především
z důvodu, že přibližně 90% našeho času trávíme v uzavřeném prostoru.
Klima v místnostech ovlivňuje spousta faktorů, jako jsou např.
vysychání stavebních materiálů: čím rycheji materiál vysychá, tak tím je
to lépe pro člověka a i pro spotřebu energie. Ideálním materiálem je
dřevo. Opět uvádím výsledky studií odborníků (prof. Michaela
Lehmairaa a Dipl. Ing. Achimema Kopmeiera) z Technické a
ekonomické univerzity v Saarbrückenu: u zdiva tloušťky 30 cm se doba
vysychání pohybuje mezi ¾ rokem (u cihly) až 3 roky (u pórobetonu či
plynosilikátu).
Dalším faktorem je útulné klima v místnostech, které je tvořeno
zejména kombinací následujících složek působcích v souladu, a to:
teploty, vlhkosti, složení a pohybu vzduchu. V neposlední řadě je
ovlivňuje přívod čerstvého vzduchu, pro pohodu v místnosti stačí
krátké, avšak intenzivní větrání průvanem. Je lépe používat materiály,
které jsou prospustné pro vodní páru, regulovatelné větrací otvory a
uměle regulovat přívod čerstvého vzduchu, přičemž zároveň zpětně
získávat energii, než absolutně utěsnit spáry.
- 11 (16) -
3.4.
Světlo, osvětlení, prosklení
Při návrhu velikosti otvorů pro světlo je vždy důležité hledat kompromis
mezi velikostí oken a tepelnými ztrátami a to tak, aby se v interiéru
vytvořily co nejpřirozenější světelné podmínky. Rovněž volba zasklení
je důležitým aspektem, protože nejmodernější tepelně izolační skla
zejména v obdobích chudších na sluneční svit. Ultrafialová část spektra
má totiž vliv na tvorbu vitamínu D. Mimoto je krátkovlnná část tohoto
záření významná pro své baktericidní působení.
3.5.
Dřevo a dřevěné materiály
Z ekologického hlediska patří dřevo mezi nejdůležitější obnovitelné
suroviny na Zemi. V našich zeměpisných šířkách je cca polovina
spotřeby pokrývána domácí těžbou a zbytek je dovážen z tropických
lesů za velkých energetických nákladů. Lepším ekologickýn řešením by
bylo se soustředit na dřevo z umělých domácích výsadeb. Zbytky, které
vzniknou při zpracování dřeva mohou být vráceny bez obav o
přirozeného koloběhu, tak jak je tomu vidět na obr. 3.
Obr. 3: Dřevo – obnovitelná surovina [3]
Dřevo má mnoho stavebích i biologických předností. Je vynikající
tepelně izolační materiál, dobrou až středně dobrou akumulaci tepla.
Další jeho výhodou je, že je pachově neutrální, až by se dalo
subjektivně říci, že příjemně voní. Má hřejivou povrchovou teplotu. Není
radioaktivní, nemá elektrostatický náboj a přizpůsobuje se vzdušné
- 12 (16) -
vlhkosti. Ze všech výše jmenovaných důvodů je dřevo pro mnoho
stavitelů ztělesněním pojmu biologické bydlení.
Nesmíme ale zapomenout na odpovídající ošetření povrchu. Pro
stavební ochranu dřeva smí být používány pouze úředně schválené
prostředky na ochranu opatřené značkou ze zkušebny. Pozor na to, že
pokud chemické prostředky mají dřevo cránit a škodlivý hmyz
usmrcovat, tak to znamená, že jsou částečně jedovaté, proto méně je
někdy více. Rozhodně tedy volte prostředky prověřené nezávislými
zkušebnami, aby použití těchto látek nemělo negativní vliv na prostředí.
Ochranné prostředky jsou v převážné míře vodorozpustné soli na bázi
chromu, fluoru, mědi, arsenu a boru. Čisté borité soli a často používaný
borax jsou pro člověka relativně neškodné a neprodukují škodlivé
emise, maximálně dochází k jejich vymývání.
3.6.
Desky z dřevěných materiálů – eko hledisko
Z důvodu, že je dřevo, jako přírodní obnovitelný materiál, dostupné
pouze v omezeném množství, tak byly vyvinuty materiály na bázi dřeva.
Díky tomu je teď možné neplnohodnotné a slabé dřevo (ohnuté dřeviny,
větve apod.), zbytky dřeva, recyklované dřevo rozmělnit a tuto hmotu
pak následně za pomocí pojidel spojit na nové stavební materiály
s vlastnostmi, které jsou podobné dřevu.
Energetická náročnost na lisování a na přísady se pro jednotlivé desky
dost liší. Dřevotřískové desky jsou nejčastěji používanými dřevěnými
materiály. Kvůli zdravotním rizikům v důsledku emisí formaldehydu se
dělí do 3 emisních tříd (E1, E2, E3), E0 neexistuje, protože i ze
samotného dřeva se uvolňuje formaldehyd.
3.7.
Plasty – ekologické riziko
Chemie plastů výrazně zatěžuje a může i ohrožovat životní prostředí, a
to především díky zbytkům vznikajícím při výrobě. Mohou být zdraví
škodlivé, popř. i rakovinotvorné. Jejich recyklace je možná jen v malé
- 13 (16) -
míře. Z výše jmenovaných důvodů je lépe plasty v ekologické výstavbě
používat jen tehdy, pokud je zaručeno, že nebudou ohroženy osoby a
pokud neexistují jiné přírodní zdroje.
SHRNUTÍ
Ekologická a energetická volba pozemku, dále její tvar, umístění,
včetně stavebního materiálu, dispozičního řešení a systémy
techniky volíme s ohledy na následující cíle:
1. provést co možné nejmenší zásahy do přírody;
2. minimalizovat nároky na energie a jejich zdroje během
celého cyklu životnosti budovy (od výstavby až po její
odstranění);
3. inteligentně využívat přirozených systémů a obnovitelných
zdrojů energie, jako jsou např.: rostlinný porost, sluneční
záření, přirozená klimatizace apod.;
4. minimalizovat množství a koncentraci znečištění vzduchu a
vody, popř. odpadního tepla, odpadů;
5. alespoň zachovat rozmanitost flory a fauny na pozemku,
v lepším případě i navýšit;
6. citlivě zasadit budovu do krajiny a tím zajistit zdravé bydlení
(vyloučit tzv. syndrom nemocných budov).
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jak ovlivňuje ekologické stavění výběr pozemku?
2. Souvisí nějak tvar střechy či budovy s energetickou spotřebou
domu a popř. jak?
3. Vysvětlete pojem klima v místnosti?
4. Při návrhu osvětlení a prosklení musíme hledat kompromis
především mezi jakými faktory?
- 14 (16) -
5. Jaký materiál ztělesňuje tzv. pojem biologické bydlení, uveďte
důvody tohoto označení.
6. Co znamená ekologické stavění? Vysvětlete v bodech.
4. PASIVNÍ DOMY
Pojem pasivní dům vychází z principů využívání pasivních tepelných
zisků v budově. Jedná se o zisky ze slunečního záření, které prochází
okny a dále pak z tepla vyzařovaného různými spotřebiči a lidmi. Díky
kvalitním izolacím a dalším konstrukčním prvkům tyto zisky neunikají
ven a po většinu roku stačí pro zajištění tepelné pohody v místnostech.
Hlavní výhody pasivních domů tedy jsou:

vyšší komfort bydlení;

extrémně nízké nákady na bydlení;

stálý přívod čerstvého vzduchu;

příjemné teploty v zimě i v létě.
Na obr. 4 je uveden příklad solárního energeticky úsporného města.
Jedná se o 750 bytů v samostatné městské části vzniklé na zelené
louce (část je nízkoenergetická a část v pasivním standardu). Projekt
byl realizován ve městě Linec – Pichling, Rakousko.
Obr. 4: Solární energeticky úsporné město – Linz Pichling [4]
- 15 (16) -
5. SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1: Výstavba úsporného domu z obnovitelných materiálů
Obr. 2: Škála energetické náročnosti domů
Obr. 3: Dřevo – obnovitelná surovina
Obr. 4: Solární energeticky úsporné město
Obr. 5: Budovy a prostředí
[1]
BAUER-BÖCKLER, H.-P. Ekologická výstavba domů. Ikar a KK,
2000. 126 s. ISBN 80-7202-696-8.
[2]
http://www.ekowatt.cz/cz/informace/uspory-energie/zasadyvystavby-nizkoenergetickych-domu
[3]
http://www.truhlarnaplzen.cz/ekologie/
[4]
https://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl&authuser=0
[5]
http://www.tzb-info.cz/1826-budovy-a-prostredi-buildings-andenvironment-novy-studijni-program-na-fakulte-stavebni-cvut-vpraze
Obr. 5: Budovy a prostředí [5]
- 16 (16) -
Z T -0 2
ZÁKLADNÍ PRVKY SUCHÉ
VÝSTAVBY
OBSAH části ZT-02
1. ÚVOD
3
2. HISTORIE SÁDROKARTONU
3
3. VLASTNOSTI SÁDROKARTONU
5
3.1. Vlastnosti sádry
5
3.2. Výhody sádrokartonových konstrukcí
6
3.3. Nevýhody sádrokartonových konstrukcí
7
4. PRVKY POTŘEBNÉ PRO MONTÁŽ KONSTRUKCÍ
4.1. Sádrokartonové desky
8
9
4.1.1. Výroba desek
9
4.1.2. Rozměry desek
10
4.1.3. Provedení hran desek
11
4.1.4. Značení desek podle normy
11
4.1.5. Druhy desek
11
4.2. Profily pro sádrokartonové konstrukce
16
4.2.1. Laťování ze dřeva
16
4.2.2. Kovové profily
16
4.3. Připevňovací prostředky
17
4.3.1. Šrouby
17
4.3.2. Kotevní technika
18
4.4. Materiály pro povrchovou úpravu
19
4.4.1. Výztužné pásky
19
4.4.2. Tmely
20
4.5. Izolační materiály
20
4.5.1. Parotěsná fólie
20
4.5.2. Paropropustná fólie
21
4.5.3. Napojovací pěnové těsnění
21
4.5.4. Tepelné, zvukové a požární izolace
21
5. SEZNAM OBRÁZKŮ
22
24
- 2 (24) -
1.
ÚVOD
Suchá výstavba je způsob stavění, který se využívá v poslední době na
stavbách stále častěji. Mokrý proces stavění provází klasickou výstavbu
zděného domu a zahrnuje práci s betonem, s maltou a s dalšími pojivy.
Suchá výstavba mokré procesy minimalizuje. Pracuje se nejčastěji s
dřevotřískovými, dřevovláknitými, cementovláknitými, sádrokartonovými, sádrovláknitými, cementotřískovými a cementovláknitými deskami, s
různými spoji, profily a s kotvícím materiálem v podobě šroubů, vrutů a
závěsů. Výhodami tohoto způsobu stavění jsou rychlost realizace
stavby,
čistota,
vlastnosti,
dobré
protipožární
tepelně-izolační
vlastnosti,
vlastnosti,
ekologické
zvuko-izolační
řešení,
snadná
opravitelnost, kvalitní povrch a jiné. Tímto způsobem vznikne kvalitní
obytný prostor. Ze sádrokartonu je možné montovat všechny vnitřní
nenosné konstrukce, například příčky, podhledy, předsazené stěny,
podlahy, podkroví.
2. HISTORIE SÁDROKARTONU
Sádrokarton
je
důležitý
materiál
používaný
v suché
výstavbě..
V současné době je spotřeba sádrokartonu v ČR zhruba 2 m2/obyv./rok,
v Evropě 5 m2/obyv./rok a v Americe téměř 10 m2/obyv./rok. Vzhledem
k výhodným
předpokládat,
vlastnostem
že
jeho
sádrokartonu
spotřeba
dále
se
dá
poroste.
Sádrokarton vzniknul kolem roku 1880 v Americe
jako deska se sádrovým jádrem obaleným postupně
různými materiály na bázi papíru a byl původně
určený pro obkládání stěn a stropů v interiérech
dřevostaveb pro zlepšení požární odolnosti.
Obr. 1: Augustin Sackett (1841 – 1914)
- 3 (24) -
V roce 1894 si nechal sádrokartonovou desku patentovat Augustin
Sackett a ten také sestrojil první
stroj na výrobu sádrokartonu,
zavedl výrobu sádrokartonu v
Americe a pokračoval ve vývoji
nových typů desek.
Obr. 2: První stroj na výrobu sádrokartonu
V průběhu 1. světové války v době mobilizace amerických vojsk se
používal sádrokarton při stavbě provizorních vojenských ubytoven a
v roce 1917 byla zahájena první zaoceánská výroba sádrokartonu v
Liverpoolu v Anglii. V roce 1938 byl založen závod na výrobu
sádrokartonu v Rize ve Východním Prusku (dnes Lotyšsko), který dal
jméno výrobci RIGIPS (Rigaer Gips und Zement Werke) a výroba byla
po 2. světové válce přenesena do městečka Bodenwerder v Německu.
Po válce vznikaly další výrobny po celé Evropě. V ČR se začal ve větší
míře sádrokarton používat až po roce 1989 a v současné době jsou
v ČR dva závody na výrobu sádrokartonových desek – firma Rigips má
výrobnu v Horních Počáplech
u
Mělníka
a
firma
Knauf
v Počeradech. Obě výrobny
sádrokartonu jsou vybudovány
v těsném sousedství tepelných
elektráren a sádra používaná
ve výrobě je získaná z tzv.
energosádrovce.
Obr. 3: Výrobna sádrokartonových desek firmy Rigips v Horních Počáplech
Sádrokarton je základní součástí sádrokartonových systémů suché
vnitřní výstavby. Využívá se pro novou výstavbu i při rekonstrukcích a
opravách bytů, rodinných domků, hotelů, úřadů, škol, nemocnic i
historických objektů. Je určený pro montáž příček, stropních podhledů,
- 4 (24) -
suchých omítek, předsazených stěn, suchých podlah a dalších
konstrukcí.
Sádrokartonové konstrukce procházejí neustálými inovacemi, vylepšují
se způsoby připevňování, vyvíjejí se nové typy desek se speciálními
vlastnostmi, nové typy profilů, vylepšuje se příslušenství, provádějí se
požární testy atd.
SHRNUTÍ
Sádrokartonová deska byla patentována na konci 19. století v USA
Augustinem Sackettem. Využití těchto desek bylo k obkládání stěn
a stropů. K rozšíření sádrokartonu v USA došlo až po 1. světové
válce. Evropa přijímala tuto technologii pomalu, ale od 60-tých let
20. století poptávka začala růst díky dobrým vlastnostem a díky
růstu suché výstavby obecně. V ČR obliba sádrokartonu roste až
po roce 1989.
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Co je to suchá výstavba?
2. Jak se jmenují hlavní výrobci sádrokartonových systémů v ČR?
3. K čemu se sádrokarton používá?
3. VLASTNOSTI SÁDROKARTONU
3.1.
Vlastnosti sádry
Sádra je zdravý přírodní stavební materiál s historií, který je nehořlavý,
zdravotně nezávadný - je pachově neutrální, neprodukuje žádné látky
škodlivé pro zdraví člověka, neobsahuje toxické plyny a neškodí při
- 5 (24) -
zpracování pokožce, protože má stejné pH jako pokožka. Je vnímána
jako teplá.
Přispívá k regulaci mikroklimatu v interiéru, protože má dobrou difuzi
vodní páry a umí pojmout a zase vypustit vodní páru do prostředí při
změně vlhkosti interiéru. Je prodyšná a elektricky neutrální.
Ve stavebnictví má sádra všestranné použití a kromě výroby
sádrokartonových a sádrovláknitých desek se používá i pro jiné účely.
Štuková sádra se používá při štukatérských a omítkářských činnostech.
Má krátkou dobu tuhnutí, ale ta se dá prodloužit pomocí různých
zpomalovacích přísad. Pak ji lze použít i pro výrobu sádrových
stavebních dílů, sádrových prvků, akustických a izolačních desek.
Modelářská sádra se používá v oblasti keramického průmyslu na
výrobu forem a jako modelářská sádra při výrobě kameniny a
porcelánu. Tato sádra má vysokou bělost, jemnost a dobrou pevnost a
stabilní dobu tuhnutí.
3.2.
Výhody sádrokartonových konstrukcí
Hlavní výhodou sádrokartonových konstrukcí je suchý proces stavění.
S tím souvisí minimální spotřeba vody (jen pro tmelení) a minimální
technologické přestávky, výstavba je nezávislá na ročním období, na
stavbě je velmi malé znečištění a odpad. Další výhodou je nízká
hmotnost konstrukcí a tím nízké nároky na dopravu materiálů a na
mechanizaci na stavbě, malé statické zatížení objektů a minimální
požadavky při skladování materiálů. Výhodou je rychlý postup výstavby
a tím celkové snížení nákladů, dále ověřený stavebnicový systém
konstrukcí, vysoká kvalita povrchu konstrukcí, čímž je daná široká škála
možností povrchových úprav – nátěry, malby, tapety, obklady,
šlechtěné omítky. Další velkou výhodou je usnadnění návazných
profesí, kdy souběžně s montáží konstrukcí lze provádět rozvody
elektřiny, vody, kanalizace a dalších sítí bez potřeby sekání.
- 6 (24) -
Sádrokartonové konstrukce splňují celou škálu nároků na stavební
konstrukce jako požární odolnost až do 180 minut, neprůzvučnost 65
dB, tepelnou izolaci pomocí vloženého izolačního materiálu do mezery
uvnitř konstrukce, splnění požadavků na prostorovou akustiku, možnost
dosáhnout
specifických
vlastností
konstrukcí jako například odolnost proti
prostupu záření, splnění požadavků na
bezpečnost – odolnost proti průniku, dále
snadné
opracování
a
variabilitu
v tvarování konstrukcí, možnost oprav a
úprav
bez
viditelných
stop
na
konstrukcích, neomezenou životnost atd
Obr. 4: Provedení kvalitní sádrokartonové konstrukce
3.3.
Nevýhody sádrokartonových konstrukcí
Jednou z hlavních nevýhod je omezené použití z hlediska trvalé
vlhkosti, které dovoluje použití sádrokartonových konstrukcí pouze
v interiéru. Další nevýhodou je křehkost sádrokartonových desek a tím
nutnost vysoké opatrnosti při přepravě a manipulaci s deskami.
Nevýhodou je i prašnost při zpracování a hlavně broušení konstrukcí a
prořez při zpracování desek i profilů, což znamená ztráty.
Konstrukce nemají statickou nosnost a tím je omezeno jejich použití
pouze na nenosné konstrukce, výplňové konstrukce, podhledy apod.
Je nutné bezpodmínečné dodržování technologické kázně, a proto jsou
nutná školení pracovníků montážních firem.
Důsledkem
nerespektování
nevýhod
jsou nekvalitní konstrukce s estetickými
nedostatky v podobě trhlin a nerovností,
navlhnutí konstrukcí a plísně a může
dojít i ke zborcení celých konstrukcí.
Obr. 5: Zřícení stropního podhledu při nedodržení systémového řešení
- 7 (24) -
SHRNUTÍ
Sádrokarton má jako každý materiál své výhodné i nevýhodné
vlastnosti. Největší výhodou dnešní doby pro stavebnictví je
rychlost a tu sádrokartonové konstrukce spolu se snadnou
montáží splňují. Výhodami jsou i lehkost, pevnost, životnost,
přizpůsobivost, snadnost zpracování a také cena. Důležité jsou
izolační schopnosti a požární odolnost. Nevýhodami jsou křehkost
a hlavně menší odolnost proti vlhkosti.
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jak přispívá sádra k regulaci mikroklimatu?
2. K čemu se používá sádra ve stavebnictví?
3. Popište a vysvětlete výhody sádrokartonových konstrukcí?
4. PRVKY POTŘEBNÉ PRO MONTÁŽ
SÁDROKARTONOVÝCH KONSTRUKCÍ
Sádrokartonové konstrukce se skládají z:
-
opláštění konstrukce sádrokartonovými nebo sádrovláknitými
deskami,
-
podkonstrukce z dřevěných nebo z kovových profilů,
-
připevňovacích
prostředků
ke
spojení
opláštění
s nosnou
konstrukcí, připevnění nosné konstrukce ke stávající konstrukci a
k připevnění břemen na konstrukci,
-
materiálů pro povrchovou úpravu konstrukcí – výztužné pásky,
tmely, nátěry, malby, lepidla, penetrační nátěry, hydroizolační
nátěry, kontaktní nátěry,
-
izolačních materiálů pro vylepšení vlastností konstrukce.
- 8 (24) -
4.1.
Sádrokartonové desky
Sádrokartonové
desky jsou
základní
součástí
sádrokartonových
systémů. Skládají ze sádrového jádra, opláštěného speciálním
kartonem. Hlavními výrobci sádrokartonových desek na našem trhu
jsou firmy Rigips, Knauf, Lafarge a další.
Výrobní sortiment obsahuje různé kvality, tloušťky a plošné rozměry
desek. Na všechny vyráběné desky musejí být vydány atesty o jejich
vlastnostech, hygienické a zdravotní nezávadnosti a o splnění
protipožárních požadavků. Použití desek je možné jen při splnění všech
požadavků a podmínek stanovených evropskou normou ČSN EN 520
Sádrokartonové desky a účinností od 1. 9. 2005.
Na konkrétní systémy konstrukcí jsou vystaveny podle zákona
Certifikáty. Ty jsou nutné k vydání dokumentu „Prohlášení o shodě“ a
ten se vydává, pokud je potřeba deklarovat vlastnosti určité konstrukce
nebo celého systému.
4.1.1.
Výroba desek
Sádra je materiál známý více jak 2000 let. Vyrábí se vypálením
sádrovce (hydratovaného síranu vápenatého (CaSO 4.2H2O) nebo
z energosádrovce, který je vedlejším produktem vzniklým odsířením
odpadu z tepelných elektráren. U tohoto materiálu se provádí
certifikační zkouška o zdravotní nezávadnosti na radon.
Výroba desek je pásová, počítačově řízená. Proces výroby probíhá na
principu kontinuálního lití sádrové kaše do vytvořeného lože z lícového
kartonu. Prášková sádra se odebírá šnekovým dopravníkem ze
zásobníku a vážícím zařízením se přesně dávkuje do míchačky. Na
dopravní cestě k míchačce se přidávají přísady (skelné vlákno, tvrdidlo,
urychlovače atd.). Do míchačky je přesně dávkovaná studená voda. V
míchačce se všechny komponenty promíchají a vytvořená sádrová
kaše se hubicemi vypouští do koryta, které tvoří na krajích vytvarovaný
lícový karton, odvíjený z cívky. Rubový karton přichází z cívky a uzavírá
- 9 (24) -
sádrovou kaši shora. Kraje rubového kartonu se přilepují na kraje
lícového kartonu. Jádro sádrokartonu se tvaruje pomocí spodních a
horních válců v prostoru a na dopravníku tuhne. Rychlost pásu je dána
manipulovatelností. Doba tuhnutí musí odpovídat délce pásu, aby na
konci linky byl sádrokarton tuhý a mohl se řezat. Na konci dopravníku
jsou instalovány stříhací nůžky, které nekonečný sádrokartonový pás
oddělí
na
požadovanou
délku.
Před
dělením pásu
dojde
ke
kontinuálnímu potisku pásu (rubová strana a boční hrany) technickými
informacemi. Následuje sušení desek v sušičce, kde se sádrokartonové
desky zbavují nadměrné vlhkosti. Na konci výrobní linky se provádí
kontrola, paletizace a odvoz bloků desek do skladu.
Obr. 6: Schéma výrobní linky sádrokartonových desek
4.1.2.
Rozměry desek
Tloušťky:
-
6 mm (na ohýbání), 9,5 mm (na suché omítky) – nejsou
samonosné,
-
12,5 mm, 15 mm (na základní konstrukce) – standardní,
-
18 mm, 20 mm, 25 mm (na protipožární konstrukce a obklady
dřevostaveb)
Šířky:
-
1250 mm,
-
1200 mm
- 10 (24) -
Délky:
2000, 2500, 2600, 2700, 3000 mm atd. (výrobní linka se dá přenastavit i
na nestandardní rozměry)
4.1.3.
Provedení hran desek
Rozlišují se podélné tzv. originální hrany na delší straně desek, které
jsou tvarované z důvodu snadnějšího vložení výztužné pásky a
snadnější tmelení. Mohou mít různý tvar – zkosený, snížený, polokulatý
nebo speciálně vytvarovaný a
příčné hrany – řezané. Hrana se
uřízne
kolmo,
ale
zkosí
se
hoblíkem nebo nožem, aby při
tmelení
množství
tmelu
bylo
dostatečné a nedošlo po jeho
vyschnutí k trhlinám.
Obr. 7: Typy hran sádrokartonových desek
4.1.4.
Značení sádrokartonových desek podle normy
A – SDK stěnová deska,
H – SDK stěnová deska se sníženou absorbcí vody (GKBI),
F – SDK zvýšená pevnost jádra při vysokých teplotách,
D – SDK deska s kontrolovanou objemovou hmotností,
R – SDK deska se zvýšenou pevností (diamantové desky),
I - SDK deska se zvýšenou tvrdostí povrchu (diamantové desky),
Všechny vlastnosti desek tzn. i písmena mohou být kombinována.
4.1.5.
Druhy desek
Stavební deska základní – A (GKB, RB)
Používá se v interiérech s relativní vlhkostí vzduchu menší než 60% při
teplotě 200 C, tzn. v suchých prostorech na konstrukce bez zvláštních
- 11 (24) -
požadavků na požární odolnost – bytové
příčky, podhledy apod.
Deska má bílou barvu kartonu a modrý
potisk.
Obr. 8: Základní stavební deska
Stavební deska impregnovaná – H2 (GKBi, RBI)
Používá se v prostorách s vyšší relativní vlhkostí vzduchu až do 75%,
krátkodobě i větší – konkrétně 85% po dobu kratší než 10 hodin, 100%
kratší než 2 hodiny během 24 hodin, při teplotě 20° C, tzn. do koupelen,
sprch, umýváren a kuchyní. Zvýšená odolnost proti vzdušné vlhkosti je
dána především přísadami ve hmotě jádra
(silikonový olej). Deska má zelenou barvu
kartonu a modrý potisk.
Obr. 9: Impregnovaná deska
Obr. 10: Srovnání nasákavosti desek
Obr. 11: Srovnání vzlínavosti desek
- 12 (24) -
Stavební deska protipožární – DF (GKF, RF)
Používá se do suchých prostorů se stálou relativní vlhkostí vzduchu
menší než 65% při teplotě 20° C, s požadovanou požární odolností
nebo jako ochrana ocelových konstrukcí před požárem, tzn. do
protipožárních
skelných
konstrukcí.
vláken
do
hmoty
Přimícháním
jádra
se
prodlužuje životnost desky při požáru. Deska
má růžovou barvu kartonu a červený potisk.
Obr. 12: Protipožární deska
Stavební deska protipožární impregnovaná – DFH2 (GKFi, RFI)
Používá se do prostorů s vyšší relativní vlhkostí do 75% jako desky H2,
pokud je navíc stanovená požární odolnost konstrukce, tzn. do
koupelen, sprch a umýváren v podkroví apod.
Deska má zelený karton a červený potisk.
Sádrokartonová deska proti hluku (modrá)
Modrá akustická deska je vyrobena podle speciální receptury, má
vhodně zvolenou hustotu jádra . upravená sádrová krystalická struktura
se specifickými tlumicími vlastnostmi, takže snižuje hladinu hluku a
používá se při řešení protihlukové ochrany budov. Splňuje i požadavky
na požární odolnost a používá se při montáži mezibytových příček,
podhledů a předstěn v komerční i
bytové zástavbě.
Obr. 13: Sádrokartonová deska proti hluku
Stavební deska izolační (termodeska)
Vrstvená deska typu A s nakašírovanou vrstvou
polystyrenu nebo minerální fáze v tloušťkách 20,
30, 50 nebo 60 mm, která slouží k částečné izolaci
interiérových konstrukcí.
Obr. 14: Termodeska
- 13 (24) -
Speciální desky pro požární obklady a konstrukce
Speciální deska protipožární je oboustranně opláštěná skelnou rohoží.
Používá se do protipožárních konstrukcí stěn, stropů, obkladů
ocelových nosníků a sloupů a pro vytváření protipožárních kanálů a
šachet bez samostatné nosné konstrukce. Desky se vzájemně spojují
speciálními šrouby nebo sponami a tmelí se protipožárními tmely na
bázi sádry.
Stavební desky akustické
Lícová strana desky není upravovaná, rubová strana je opatřena
akusticky účinnou netkanou textilií. Plocha desky je
opatřena
pravidelným
nebo
nepravidelným
děrováním. Dodává
se v tloušťce 9,5
nebo 12.5 mm.
Obr. 15: Podhledy z akustických desek Gyptone
Používá se do prostor se speciálními akustickými požadavky nahrávací studia, koncertní síně, kina, přednáškové sály apod. Pro svoji
specifiku - děrování se ve velké míře používají do prostor bez
zvláštních akustických podmínek, jako architektonické a dekorační
členění a oživení ploch stropů. Tyto desky nemají žádné protipožární a
vlhkostně izolační vlastnosti.
Dodávají se jako velkoformátové desky
pro
podhledy,
bezesparé
chodbové
lamely nebo kazety.
Obr. 16: Podhledy z akustických kazet
- 14 (24) -
Stavební deska ohebná
Stavební deska ohebná je sádrokartonová
deska, zesílená skelným vláknem. Je určena
pro ohyby za sucha i mokra.
Sádrovláknitá deska RIFLEX má tloušťku 6
mm, obsahuje jako přísadu skelnou stříž a
používá se pro oblouky a klenuté plochy.
Obr. 17: Stropní podhled opláštěný ohebnými deskami
Stavební desky na bázi cementu
Desky v sobě obsahují portlandský cement a vystěrkovanou skelnou
tkaninu, někdy jsou cementotřískové. Používají se v prostředí s trvale
vysokou vzdušnou vlhkostí, a to jak ve vnitřních prostorách, tak i venku.
Některé jsou i ohýbatelné, např. Aquapanel.
Podlahové desky
Jsou sádrokartonové nebo sádrovláknité speciální desky impregnované
proti zvýšené vzdušné vlhkosti, které se vyrábějí ve více variantách –
buď jako samostatné desky nebo jako speciální dílce továrně slepené
ze dvou nebo tří desek, někdy i s nalepenou vrstvou izolačního
materiálu. Mají po stranách drážku a pero nebo speciální zámek a
v tomto spoji se k sobě lepí.
Obr. 18: Podlahové dílce
Stavební desky sádrovláknité
V deskách jsou rovnoměrně rozprostřena vlákna buničiny v celé
sádrové hmotě. Mají podobné vlastnosti jako sádrokartonové desky
typu DFH2, ale nají větší hustotu i hmotnost a
lze je použít i jako desky konstrukční. Uplatnění
nacházejí například ve dřevostavbách.
Obr. 19: Sádrovláknitá deska
- 15 (24) -
4.2.
Profily pro sádrokartonové konstrukce
Opláštění sádrokartonovými deskami je v konstrukcích připevňováno
pomocí připevňovacích prostředků na nosnou konstrukci tvořenou
z kovových profilů nebo méně často ze dřevěného laťování.
4.2.1.
Laťování ze dřeva
Používá se hraněné jehličnaté řezivo, které musí být rovné a
nezkroucené a jeho relativní vlhkost se má pohybovat kolem 15 %.
Nesmí obsahovat vady, které zhoršují jeho mechanické vlastnosti.
Vzhledem k nevýhodným vlastnostem dřeva jako je nižší biologická
odolnost, hořlavost a navlhání se používají impregnační látky pro jeho
ochranu.
Dřevěné laťování musí být pravoúhlé a rovinné. Osové vzdálenosti
závisí na druhu konstrukce a základní a nosné latě se v každém bodě
křížení spojují pomocí šroubů do dřeva.
4.2.2.
Kovové profily
Pro nosné konstrukce se používají ocelové tenkostěnné profily
z pozinkovaného plechu o tloušťce stěny 0,6 mm. Vyrábí se více druhů
profilů, které se liší tvarem, rozměry a použitím. Pro profily platí norma
ČSN EN 14 190.
Druhy profilů:
-
Příčkové profily
Profil UW (obr. 20) – vodorovný profil
k připevnění na podlahu a strop,
rozměry 50, 75, 100, 125, 150/40 mm
Profil CW (obr. 21) – svislý profil pro
připevnění opláštění příčky,
rozměry 50, 75, 100, 125, 150/50 mm
Profil UA (obr. 22) – zesílený svislý profil pro
příčky, používá se při montáži zárubně, pokud
- 16 (24) -
je příčka vyšší než 2800 mm, dveřní otvor širší než 850 mm a
hmotnost dveřního křídla vyšší než 25 kg, tloušťka plechu je 2,0
mm, rozměry 50, 75, 100/50 mm
Podhledové a obkladové profily
-
Profil UD (obr. 23) – obvodový profil pro
podhledy, obklady stropů, stěn a šikmin,
rozměry 30/30 mm
Profil CD (obr. 24) – konstrukční profil pro
podhledy, obklady stropů, stěn a šikmin,
rozměry 60/27 mm.
Novinkou jsou rigidizované profily vyráběné z ocelového pozinkovaného
plechu, který prošel procesem tzv. rigidizace (ztužení). Účinná tloušťka
plechu se během procesu rigidizace zvětší na
součet
původní
tloušťky
materiálu
a
hloubky vzniklých „prolisů“ a tím má profil
větší pevnost a lepší vlastnosti.
Obr. 25: Rigidirovaný profil
4.3.
Připevňovací prostředky
Připevňovací prostředky se používají k vytvoření nosné konstrukce a
připevnění
opláštění
při
montáži
sádrokartonových
konstrukcí,
k připevnění sádrokartonových konstrukcí ke stávajícím konstrukcím
v budově a k připevnění břemen na sádrokartonové konstrukce.
4.3.1.
Šrouby
Používají se pro připevnění opláštění sádrokartonových desek. Mají
antikorozní úpravu a speciální tvar hlavy šroubu.
Šrouby 212 TN (obr. 26) – pro šroubování do
plechu tloušťky maximálně 0,75 mm.
- 17 (24) -
Šrouby 221 TB (obr. 27) – pro šroubování do
plechu tloušťky 0,8 až 2,25 mm.
Šrouby 421 LB (obr. 28) – pro připevnění
kovových součástí podkonstrukce.
Šrouby FN (obr. 29) – šrouby pro kotvení závěsů do
dřeva.
Šrouby Ridurit (obr. 30) – pro připevnění
k podkonstrukci a vzájemnému spojování desek
Ridurit.
Šrouby Rigidur (obr. 31) – pro připevnění
k podkonstrukci a vzájemnému spojování desek
Rigidur.
4.3.2.
Kotevní technika (obr. 32)
-
pérové rychlozávědy,
-
posuvné závěsy,
-
závěs nonius,
-
spojky profilů,
-
stavitelné třmeny a příchytné
svorky,
-
přímé závěsy,
-
úhlové kotvy,
-
křížové rychlospojky,
-
krokvové závěsy,
-
krokvové nástavce,
-
hmoždinky
- 18 (24) -
4.4.
Materiály pro povrchovou úpravu
Jednou z výhod sádrokartonových konstrukcí je jejich rovný a hladký
povrch, a proto lze použít širokou škálu povrchových úprav.
Předpokladem pro povrchovou úpravu je dokonale vytmelený a
vybroušený povrch sádrokartonu. Před každou povrchovou úpravou je
nutné provést penetrační nátěr, který sjednotí povrch konstrukce tak,
aby nedocházelo k různému odrazu světla mezi plochou desky a
tmelenou spárou.
4.4.1.
Výztužné pásky
Používají se k vyztužení tmelených spár. Vkládají se do spár mezi
deskami. Zvyšují pevnost spoje a snižují riziko trhlin. Na volbu
konkrétního druhu pásky má vliv typ tmelu a typ hrany.
Druhy:
-
skelná (obr. 33) - je tenká, a proto je výhodná
hlavně pro příčné hrany, používá se pro tmely na
bázi sádry a pro disperzní tmely,
-
samolepicí polyamidová (obr. 34) – je nejméně
pevná a univerzální, ale pro jednoduchost použití
je nejoblíbenější, není vhodná na ochranu rohů
konstrukcí
-
papírová
(obr.
35)
–
nejpevnější
a
nejuniverzálnější, používá se do spár, na hrany a
lomy konstrukcí i jako ochrana rohů, je vhodná
po tmely na bázi sádry i disperzní tmely,
omezení v použití je z důvodu požární odolnosti,
-
speciální pásky na hrany a rohy konstrukcí
(obr. 36) – jsou složeny z několika materiálů –
většinou
kombinace
hliníku
s papírem
nebo
- 19 (24) -
papíru a plastu, vyrábějí se v různém tvarovém provedení pro
ostré i kulaté rohy, některé typy se po vtlačení do tmelu již
v dalším kroku nepřitmelují, práce s nimi je rychlá a efektivní.
4.4.2.
-
Tmely
práškové sádrové spárovací tmely (obr. 37) každý výrobce vyrábí svoji řadu tmelů pro základní
tmelení spojů a upevňovacích vrutů (Vario, Super,
Uniflott atd.), které se dodávají ve formě prášku,
který je nutno rozmíchat s vodou.
-
pastové tmely (obr. 38) - interiérové tmely na bázi vodou
ředitelných
disperzí,
které
jsou
připraveny
v konzistenci určené k přímé spotřebě. Snadno se
nanášejí a brousí a jejich výhodou je výborný
finální
povrch.
Jsou
vhodné
i
pro
celoplošné
tmelení
sádrokartonu a pro stěrkování jiných interiérových povrchů.
Musejí se skladovat při teplotách +2 až +30 oC.
-
akrylátový tmel (obr. 39) - je vhodný k úpravě
koutových spár mezi sádrokartonovými plochami nebo
plochami sádrokartonových konstrukcí a navazujícími
konstrukcemi. Během skladování nesmí zmrznout.
4.5.
Izolační materiály
Izolační materiály chrání jednotlivé části stavební konstrukce i vnitřní
prostory stavby proti účinkům vody a vlhkosti, proti ztrátám tepla, proti
hluku a pro zlepšení požárních vlastností.
4.5.1.
Parotěsná fólie
Hlavní funkce parozábrany je nepropustnost pro vodní páry.
Parotěsná fólie se vždy klade před tepelnou izolaci (při pohledu
z interiéru) a zabraňuje proniknutí teplého vzduchu do studené zóny za
- 20 (24) -
tepelnou izolací, kde voda obsažená ve vzduchu kondenzuje, a tak
podstatně snižuje účinnost tepelné izolace.
4.5.2.
Paropropustná fólie
Paropropustná
fólie
neboli
pojistná
hydroizolace
se
používá
v konstrukcích střech pod krytinou. Má zabránit vniknutí vody do izolace
při náhodném zatečení do střechy.
Je tedy nepropustná pro vodu v kapalném stavu, ale umožňuje
odpaření případné vlhkosti z izolace nebo konstrukce střechy, která se
tam může dostat v době výstavby střechy – tzv. technologická vlhkost
daná např. přirozenou vlhkostí trámů, použitými mokrými procesy při
výstavbě, navlhlou tepelnou izolací nebo netěsnostmi parotěsné fólie.
4.5.3.
Napojovací pěnové těsnění
Těsnění se dodává v různých šířkách, nalepuje na obvodové profily
sádrokartonových konstrukcí a slouží k utěsnění nerovností například
pod UW profilem na podlaze při montáži příčky, ale hlavně má
akustickou funkci a brání přenosu hluku ze
sádrokartonových
konstrukcí
na
stávající
obvodové konstrukce stavebních objektů.
Obr. 40: Napojovací pěnové těsnění
4.5.4.
Tepelné, zvukové a protipožární izolace
Ve spojení se sádrokartonem se používají především minerální izolace,
a to na bázi skelné nebo kamenné vlny. Dodávají se v rolích nebo jako
desky různé tloušťky. Druh izolace
se volí podle konstrukce, pro kterou
je určena. Do příček se volí měkké
izolace
s nízkou
objemovou
hmotností.
Obr. 41: Izolační rohože a desky
- 21 (24) -
Pro konstrukce předsazených stěn se používají izolace ve formě
tužších minerálních desek, aby nedošlo k sesunutí izolace a tím snížení
izolačního účinku. Objemová hmotnost běžných izolací je 16 až 40
kg/m3. Tloušťky tepelných izolací se vypočítávají z hodnot tepelných
odporů konstrukcí, které jsou uvedené v normě.
Mezi firmy zabývající se výrobou izolací patří ISOVER, ORSIL atd.
SHRNUTÍ
Sádrokartonové konstrukce jsou systémové konstrukce složené
z jednotlivých prvků. Základem je nosná konstrukce tvořená
z dřevěných
nebo
sádrokartonovými
připevňovacích
kovových
nebo
profilů,
která
sádrovláknitými
prostředků
podle
je
opláštěná
deskami
druhu
pomocí
konstrukce,
požadovaných vlastností a druhu spoje. Přidáním dalších prvků
jako např. izolačních materiálů se dá dosáhnout vylepšení
vlastností konstrukcí.
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Vyjmenujte kovové profily používané na sádrokartonové konstrukce,
včetně konkrétního použití v konstrukci?
2. Vyjmenujte jednotlivé druhy sádrokartonových desek a popište jejich
použití?
3. Jaké znáte druhy izolačních materiálů a k čemu slouží?
5. SEZNAM OBRÁZKŮ:
Obr. 1: Augustin Sackett (1841 – 1914) – Rigips magazín, článek Ing. Mikolášové
Obr. 2: První stroj na výrobu sádrokartonu – Rigips magazín, článek Ing. Mikolášové
Obr. 3: Výrobna sádrokartonových desek firmy Rigips v Horních Počáplech –
www.rigips.cz
Obr. 4: Provedení kvalitní sádrokartonové konstrukce – www.cechsv.cz
Obr. 5: Zřícení stropního podhledu při nedodržení syst.řešení – www.cechsv.cz
- 22 (24) -
Obr. 6: Schéma výrobní linky sádrokartonových desek – www.rigips.cz
Obr. 7: Typy hran sádrokartonových desek – www.knauf.cz
Obr. 8: Základní stavební deska – ceník rigips
Obr. 9: Impregnovaná deska – ceník rigips
Obr. 10: Srovnání nasákavosti desek - Rigips magazín
Obr. 11: Srovnání vzlínavosti desek – Rigips magazín
Obr. 12: Protipožární deska – ceník rigips
Obr. 13: Sádrokartonová deska proti hluku – Rigips magazín
Obr. 14: Termodeska – ceník rigips
Obr. 15: Podhledy z akustických desek Gyptone – www.rigips.cz
Obr. 16: Podhledy z akustických kazet – www.rigips.cz
Obr. 17: Stropní podhled opláštěný ohebnými deskami – www.lafarge.cz
Obr. 18: Podlahové dílce – www.knauf.cz
Obr. 19: Sádrovláknitá deska – ceník rigips
Obr. 20: Profil UW – ceník rigips
Obr. 21: Profil CW – ceník rigips
Obr. 22: Profil UA – ceník rigips
Obr. 23: Profil UD – ceník rigips
Obr. 24: Profil CD – ceník rigips
Obr. 25: Rigidirovaný profil – rigips.cz
Obr. 26: Šroub 212 TN – ceník rigips
Obr. 27: Šroub 221 TB – ceník rigips
Obr. 28: Šroub 421 LB – ceník rigips
Obr. 29: Šroub FN – ceník rigips
Obr. 30: Šroub Ridurit – ceník rigips
Obr. 31: Šroub Rigidur – ceník rigips
Obr. 32: Kotevní technika
Obr. 33: Skelná páska – ceník rigips
Obr. 34: Samolepicí polyamidová páska – ceník rigips
Obr. 35: Papírová páska – ceník rigips
Obr. 36: Speciální páska na hrany a rohy – ceník rigips
Obr. 37: Sádrový spárovací tmel – ceník rigips
Obr. 38: Pastový tmel – ceník rigips
Obr. 39: Akrylátový tmel – ceník rigips
Obr. 40: Napojovací pěnové těsnění – ceník rigips
Obr. 41: Izolační rohože a desky – ceník rigips
- 23 (24) -
6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:
[1]
KEKRT, P. Technologie – Stavební stěny – učební texty oboru
montér suchých staveb – 1. díl. CECH SDK, Zelený Pruh, Praha 4,
2002.156 s. ISBN 80-238-8739-4.
[2]
KEKRT, P. Stropní systémy, půdní vestavby, suché podlahy,
speciální konstrukce – učební texty oboru montér suchých staveb –
2. díl. CECH SDK, Zelený Pruh, Praha 4, 2002. 243 s. ISBN 80238-8967-2.
[3]
NYČ, M. Sádrokarton. GRADA, 2004. 156 s. ISBN 80-247-9028-9.
[4]
RIGIPS, s.r.o., KOLEKTIV AUTORŮ. Montážní příručka
sádrokartonáře. RIGIPS, Počernická, Praha 10, 2008. 212 s.
[5]
KNAUF, Technické listy.
[6]
ČSN 01 3420 Výkresy pozemních staveb – Kreslení výkresů,
stavební části.
[7]
ČSN EN 520 Sádrokartonové desky. Definice, požadavky,
zkušební metody.
[8]
ČSN EN 14195 Kovové konstrukční profily.
[9]
Webové stránky www.knauf.cz
[10] Webové stránky www.rigips.cz
[11] Webové stránky www.lafarge.cz
[12] Webové stránky www.cechsv.cz
[13] Webové stránky www.isover.cz
- 24 (24) -
Z T -0 3
PROGRESIVNÍ MATERIÁLY A
TECHNOLOGIE PRO SUCHOU
VÝSTAVBU
OBSAH části ZT-03
1. ÚVOD
3
2. AKUSTICKÉ DESKY CLEANEO
4
2.1. Použití desek
4
2.2. Vlastnosti desek
4
2.3. Montáž desek
6
3. DESKY DIAMAND
6
6
6
3.3. Montáž desek
7
4. DESKY GLASROC
7
7
7
4.3. Montáž desek
8
5. DESKY RIGISTABIL
10
10
10
5.3. Montáž desek
11
6. DESKA TOPAS
12
7. DESKY KNAUF SAFEBOARD
13
13
13
5.3. Montáž desek
13
8. DESKY MASSIVBAUPLATTE
14
9. LIŠTA AQUABEAD
14
5.1. Použití
16
5.2. Vlastnosti
16
10. AKUSTICKÝ ZÁVĚS RIGIPS
17
5.1. Použití závěsu
17
5.2. Funkce akustického závěsu Rigips
17
18
- 2 (18) -
1. ÚVOD
Požadavky investorů na užitné vlastnosti staveb se neustále zvyšují a
výrobci stavebních materiálů na ně reagují vývojem stále nových
materiálů a technologií. Také v oblasti suché výstavby byly uvedeny na
trh nové materiály.
Výrobci lehkých stavebních desek se snaží rozšířit jejich uplatnění i
v konstrukcích, ve kterých bylo jejich použití omezené. Proto vznikají
nové desky vhodné i do prostředí s vysohou relativní vlhkostí
vzduchu,např.
desky
Glasroc,
desky
odolávající
i
silnému
mechanickému namáhání a nárazům, např. Diamand nebo Topas,
akustické desky nových vlastností, např. Cleaneo, zvyšuje se odolnost
desek proti ohni nebo RTG záření, např. SafeBoard
Dalším důvodem inovací je snížení pracnosti při montáži desek nebo
úspora materiálu. K produktům, které patří do této skupiny patří např.
desky Massivbauplatte, které výrazně snižují spotřebu nosných
hliníkových profilů nebo rohové lišty AquaBead.
Seznámit Vás s vlastnostmi a použitím těchto novinek je účelem tohoto
modulu.
- 3 (18) -
2. AKUSTICKÉ DESKY CLEANEO
2.1.
Použití desek
Jsou to akustické desky určené k tlumení zvuku uvnitř místnost
s čistícím účinkem na vzduch vhodné především do místností bez
přímého větrání.
2.2.
Vlastnosti desek
a/ čistění vzduchu
Hlavní předností těchto akustických
desek je jejich schopnost rozkládat
některé volné organické látky, např.
změkčovadla
a
v textiliích,
z aglomerovaných
retardéry
hoření
formaldehyd
materuálů
nebo
aromatické uhlovodíky z rozpouštědel v čistících prostředcích. Tyto
látky se v místnostech, které není možné přirozeně větrat, jako jsou
velkoplošné kanceláře, školy nebo nemocnice postupně koncentrují a
jsou příčinou únavy, vysoušení sliznic, bolesti hlavy nebo dýchací
potíže. Desky obsahují speciální sádru Zeolith, která rozkládá tyto volné
organické látky katalyticky na vodu a oxid uhličitý. Čistící kapacita je
neomezená.
b/ tlumení zvuku
Kromě čistícího efektu jsou desky perforované, tzn. tlumí zvuk uvnitř
místnosti, zkracuje dobu dozvuku a zlepšuje srozumitelnost hlasu
v místnosti. Princip pohlcování děrovanou deskou je takový, že kmitá
vzduchový sloupec v otvorech a vzduch v otvoru se chová jako
nestlačitelný hmotný píst a vzduchový polštář jako pružina. Jestliže je
činitel děrování vyšší než 0,15, pak rezonanční pohlcovač ztrácí svoji
funkci ve prospěch funkce porézního pohlcovače.
- 4 (18) -
Účinnost tlumení zvuku závisí na řadě faktorů:
Velikost děr
Při stejném podílu plochy děr dosahují akustické desky Knauf s velkým
počtem malých děr mnohem lepší pohltivosti ve vysokofrekvenčním
pásmu.
Podíl děr
Při podílu děr 10-15 % z celkové plochy je podle zkušenosti dosaženo
nejvyššího stupně zvukové pohltivosti. Při podílu děr menším než 10 %
klesá hodnota ve vysokofrekvenčním pásmu a v oblasti nízkých
frekvencí je hodnota konstantní. Zcela opačné chování se projevuje při
podílu děr větším než 15 %.
Vzduchové dutiny
Vzdálenost mezi zavěšenými akustickými stropy a nosnou částí stropu
má rozhodující vliv na stupeň zvukové pohltivost. Při výšce zavěšení
menší než 100 mm se hodnoty zvukové pohltivosti posouvají do oblasti
vysokých frekvencí. Velké vzduchové dutiny přispívají ke zvýšení
zvukové pohltivosti nízkofrekvenčního pásma. Od výšky 500 mm
nepřináší zvětšení výšky podstatné zlepšení pohltivosti.
Akustické rouno
Akustické stropy jsou na zadní straně opatřeny vrstvou akustického
rouna, které v 95 % všech případů naprosto spolehlivě pohlcuje zvuk.
Přídavná vrstva pohltivého materiálu je nutná pouze v případě
zvýšených nároků.
Minerální vlna
Minerální vlna se používá především tam, kde musí být splněny
požárně-technické požadavky a současně je nutné pohltit především
nízké frekvence.
- 5 (18) -
2.3
Montáž desek
Podhledy Knauf z akustických děrovaných desek se upevňují buď
přímo jako obložení stropu pomocí akustických či přímých závěsů, nebo
jako zavěšený podhled pomocí drátů s oky a rychlozávěsů, popř.
nonius závěsů (tlakově odolné) na nosnou stropní konstrukci. Desky
WHITE resp. akustické děrované desky/štěrbinové desky se šroubují na
kovovou nosnou konstrukci ze základních a nosných CD profilů.
Připojení na jiné stavební prvky, především sloupy, doporučujeme
provést rovněž kluzně, Mezi nosné CD profily lze položit izolační hmotu
z minerálních vláken alespoň 20 mm silnou. Důležité je zavěšení
pomocí akustického závěsu.
3. DESKY DIAMAND
3.1.
Použití desek
Jsou to desky s nejtvrdším povrchem určené do prostorů, kde je velké
riziko mechanického poškození. Sádrokartonová deska pro použití v
prostorech s vyšší relativní vlhkostí 75 %, (85 % po dobu kratší než 10
hodin, 100 % po dobu kratší než 2 hodiny). Desky mají vysokou tvrdost
povrchu a zvýšenou pevnost jádra. Jsou určené pro mechanicky
namáhané konstrukce i pro speciální akustické konstrukce, jako
výztužné desky pro skeletové a rámové konstrukce (dřevostavby).Jsou
vhodné i jako izolace výtahových šachet.
3.2 Vlastnosti desek:
 zvýšená pevnost a tvrdost povrchu při standardním zpracování
 oproti běžným typu nabízí ještě vyšší zvukově izolační vlastnosti
 oproti běžným deskám umožňuje zavěšování těžších předmětů
– do 65 kg při použití hmoždinek pro dutinové materiály
- 6 (18) -
 deska je protipožární
 deska je impregnovaná
 desku Knauf Diamant lze ohýbat
Montáž desek
3.3
Montáž desek je popsána u montáže desek Glasroc.
4. DESKY GLASROC
4.1.
Použití desek
vlhké prostory zatříděné podle normy ČSN EN 13964 do kategorií B a
C, ve kterých vzdušná vlhkost může přesahovat i 90% s teplotami do
45°C a vysokou pravděpodobností kondenzace vody. Například
koupelny,
průmyslové
prádelny,
velkokapacitní
vývařovny,
haly
plaveckých bazénů, veřejné sprchy ve sportovních zařízeních, wellness
centra, ale i místa se zvýšeným rizikem vzniku plísní jako je ostění
střešních oken
4.2.
Vlastnosti desek
Skelná rohož -
u desek Glasroc je karton na povrchu nahrazen
skelnou rohoží
Odolnost proti plísním - deska Glasroc neobsahuje žádný organický
komponent, který by mohl představovat živnou půdu pro plísně,
materiál je k plísním absolutně netečný. Deska Glasroc H tedy chrání
před nadměrnou vlhkostí a vodou celou stavební konstrukci.
Nízká hmotnost – sucha vystavba snižuje naroky na nosnost
vodorovnych konstrukci. Deska Glasroc nahrazuje v suché výstavbě ve
vlhkém prostředí cementové desky. Při sve hmotnosti 10,5 kg/m2 jsou
desky Glasroc H o cca 30 % lehči než cementove desky a v porovnani
- 7 (18) -
s ekvivalentni zděnou konstrukci představuji konstrukce z desek
Glasroc H jen desetinu vahy. To s sebou přinaši dalši finančni uspory.
Upravený lícový povrch desky – na tento povrch je možno provádět
přímou aplikaci keramického obkladu bez nutnosti nanášení penetrace.
Pevnost desky -
její technické parametry umožňují provádět
keramický obklad stěn již na konstrukci jedenkrát opláštěnou bez
nutnosti redukovat rozteče konstrukčních profilů .d
Ohebnost za sucha - desky je možno použit pro obloukové podhledy i
přičky až do poloměru 3 m bez nutnosti předchoziho navlhčeni.
Vyborne akusticke vlastnosti - v porovnani s tradični zděnou
technologii dosahuji konstrukce Glasroc H vynikajicich hodnot zvukove
izolacer
Nehořlavost - požarni odolnost - diky kontrolovane hmotnosti a skelne
vyztuži sadroveho jadra ziskala deska vynikajici vlastnosti při vystaveni
požaru konstrukce s deskou Glasroc splňuji vysoke naroky na požární
odolnost: příčky až EI 90, stropy až REI 120.Reakce na oheň A1montáž
4.3.
Montáž desek
 Desky je možne řezat a opracovavat stejně jako běžny
sadrokarton. Pro jejich zpracovani neni potřeba žadneho
specialniho nařadi.
 Pro použiti v extremně vlhkych prostoraách se nedoporučuje
montaž na dřevěnou podkonstrukci.
 Pro montaž kovového konstrukčniho roštu plati pravidla stejna
jako u běžnych sadrokartonovych konstrukci. Pro extremně
náročne podminky s vysokou vlhkosti a rizikem kondenzace
doporučujeme šrouby TN a TB se zvyšenou antikorozni
odolnosti, standardni profily a přislušenstvi opatřit doplňkovym
organickym povlakem 0,02 mm nebo ekvivalentni protikorozni
upravou.
- 8 (18) -
 Konstrukčni rošt podhledů v prostorach s vysokou či trvalou
vlhkosti nesmi byt zavěšovan na perove zavěsy, ale na zavěsy
Nonius.
 Opláštění a tmelení - Desky Glasroc H se na konstrukčni rošt
připevňuji pomoci samořeznych šroubů TN při dodrženi pravidel
platnych pro sadrokarton. Žadne předvrtani neni nutne. Tmeleni
spar se provadi vždy s vyztužnou paskou. Pokud bude povrch
stěny opatřen keramickym obkladem, neni nutne spary ani
hlavičky šroubů tmelit, budou překryty lepidlem použitym pro
obklady.
 Povrchové úpravy - optimalnim řešenim připravy povrchu pro
malbu je uzavřeni porů přetmelením desky tmelem v tloušťce
max. 1 mm. Pokud se však předpoklada, že plocha bude
opatřena
náročnym
nátěrem,
doporučujeme
celoplošné
přetmeleni tmlem do tloušťky vrstvy max. 3 mm. Jako finálni
natěr jsou vhodne vodou ředitelne disperzni materialy nanašene
valečkem.
 Obklady: Keramicke obklady je možne provadět na stěny s
rozteči stojin max. 625 mm a jednoduchym oplaštěnim deskami
Glasroc H. Pro obklady je možne použit obkladove materialy
obvyklych rozměrů, maximalni hmotnosti do 30 kg/m2. Desky
Glasroc H neni třeba před lepenim obkladů nijak specialně
upravovat (penetrovat). Obklad se lepi kvalitnimi flexibilnimi
lepidly určenymi na podklady na bazi sadry Sparovani obkladu je
třeba provest flexibilni sparovaci hmotou, prostupy a kouty se
utěsni fungicidnim, trvale pružnym tmelem.
 V mistech přimo ostřikovanych vodou je pod obklad doporučeno
spary desek vytmelit a aplikovat hydroizolačni natěr.Svisle a
vodorovne rohy a kouty mezi stěnou i podlahou je třeba utěsnit
pomoci vodotěsne pasky vložené do hydroizolačniho natěru.
- 9 (18) -
5.
DESKY RIGISTABIL
5.1.
Použití desek
Tyto desky jsou určeny především pro rekonstrukce, ale jsou použitelné
při všech stavebních činnostech. Cílené změny v receptuře přípravy
sádrového jádra a speciální karton přidaly nové desce vysokou
pevnost, houževnatost a únosnost a zlepšily její chování ve vlhkém
prostředí.
5.2.
Vlastnosti desek
Zavěšování těžkých předmětů -
např. horní skříňky kuchyňské
linky,radiátory nebo police se musí jen připevnit pomocí vhodných
upevňovacích prostředků (např. Molly kotvy). Není nutné stavět
podkonstrukce. RigiStabil spolehlivě unese při konzolovém zatížení až
80 kg, a to i bez podkonstrukce.
Lepení keramických obkladů - při rekonstrukci bytových jader investor
i montážník jistě ocení, že lze lepit obklady již při jednoduchém
opláštění se zachováním standardní rozteče profilů.
Deska odolává zvýšené vzdušné vlhkosti – v bytech je použitelná
do všech místností včetně koupelen a kuchyníje hodná do koupelen
Deska RigiStabil se používá v dřevostavbách jako nosná konstrukční
deska
Tyto desky jsou určeny především pro rekonstrukce, ale jsou použitelné
při všech stavebních činnostech. Cílené změny v receptuře přípravy
sádrového jádra a speciální karton přidaly nové desce vysokou
pevnost, houževnatost a únosnost a zlepšily její chování ve vlhkém
prostředí.
Zavěšování těžkých předmětů -
např. horní skříňky kuchyňské
linky,radiátory nebo police se musí jen připevnit pomocí vhodných
upevňovacích prostředků (např. Molly kotvy). Není nutné stavět
- 10 (18) -
podkonstrukce. RigiStabil spolehlivě unese při konzolovém zatížení až
80 kg, a to i bez podkonstrukce.
Lepení keramických obkladů - při rekonstrukci bytových jader investor
i montážník jistě ocení, že lze lepit obklady již při jednoduchém
opláštění se zachováním standardní rozteče profilů .
Deska odolává zvýšené vzdušné vlhkosti – v bytech je použitelná
do všech místností včetně koupelen a kuchyníje hodná do koupelen
Deska RigiStabil se používá v dřevostavbách jako nosná konstrukční
deska
5.3.
Montáž desek
 Řezání desek je nejvhodnější pomocí okružní pily s vodicí lištou
a odsáváním. Desky, jejichž spáry budou tmeleny, lze též dělit
podobně jako sádrovláknité desky Rigidur: nožem nařízneme
desku z lícové strany, desku uchopíme oběma rukama a podél
- 11 (18) -
řezu ji stlačením dolů přes hranu palety či hranu stolu zlomíme a
potom prořízneme rubový karton.
 Připevňování desek RigiStabil na dřevěnou nosnou konstrukci se
provádí ocelovými sponkami, na nenosnou konstrukci ocelovými
sponkami nebo šroubky. Na kovovou konstrukci se desky
připevňují šroubky.
 Zpracování spár – provádí se lepením. Tato technologie je
vhodná pouze pro podélné spáry desek, které jsou z výroby
opláštěné papírovým kartonem. Polyuretanové lepidlo Rigidur se
nanáší přímo z kartuše na čistou a suchou hranu již
namontované desky. Další deska se k této hraně s naneseným
lepidlem přitlačí tak, aby šířka spáry byla max. 1 mm. Po ztuhnutí
se přebytečné lepidlo odstraní špachtlí. Lepení se provádí při
teplotách nad +5 °C. Závěrečným krokem je přetmelení
lepeného spoje sádrovým tmelem Rigips bez použití výztužné
pásky.
 Tmelení - svislé a příčné spáry mezi deskami se provádí stejným
způsobem jako u sádrokartonu.Při tmelení je vždy nutno použít
některou z výztužných pásek. Samolepicí výztužnou pásku
nalepíme na suchou desku a přetmelíme.Skelnou výztužnou
pásku je třeba vložit do tenké vrstvy čerstvě naneseného
sádrového tmelua vtlačit do tmelu hladítkem. Po zaschnutí první
vrstvy tmelu spáry přestěrkujeme, tmel roztáhneme do šířky a
uhladíme
do
ztracena..
Po
zaschnutí
tmelu
provedeme
popřípadě přebroušení tmeleného povrchu.
6. DESKA TOPAS KNAUF
Tyto desky jsou vlastnostmi, použitím i montáž velmi podobné deskám
Rigi Stabil. Není vhodná do prostor, kde hrozí velké poškození povrchu
desky (tělocvičny, chodbové trakty nemocnic, atd.)
- 12 (18) -
7.
DESKY KNAUF SAFEBOARD
7.1.
Použití desek
Desky chránící proti rentgenovému zárení jsou urceny pro rentgenová
pracovište lékarských praxí a nemocnic, jakož i pro další pracovište s
rentgenovou
diagnostikou
a
rentgenoterapií.
Odstínení
okolního
prostredí je zajišteno pomocí desky Knauf Safeboard. Desky plne
nahrazují starší systém Knauf s oloveným plechem.
7.2.
Vlastnosti desek
 úcinná ochrana proti rentgenovému zárení
 bez oloveného plechu a olovených pásku
 nízká hmotnost proti systému s olovem
 protipožární desky
 možnost ohýbání za sucha i za mokra
 jednoduché zpracování podobné bežným deskám
 výborné akustické vlastnosti
7.3.
Montáž desek
Při provádění konstrukcí odolných proti záření je třeba mít na zřeteli, že
ochrana proti záření musí být celistvá (bez otvorů), aby konstrukce
měla požadované stínící vlastnosti. Knauf Safeboard se zpracovává
stejně jako běžné sádrokartonové desky Knauf. Pro snížení prašnosti
se upřednostňuje lámání desek před řezáním kotoučovou nebo
přímočarou pilou. Hrany se následně zbrousí rašplí na hrany popřípadě
srazí hoblíkem na hrany. Potřebná tloušťka desky se odvozuje od
předepsané tloušťky olověného plechu a podle jmenovitého napětí
uvedeného na výrobním štítku každého přístroje (viz tabulka). Všechny
spáry mezi plášti i mezi protilehlými plášti stěny musí být přesazeny.
Bezpečnostní
opatření:
Přestože
síran
barnatý
je
zdravotně
- 13 (18) -
nezávadný, používejte během zpracovávání desek, zejména při
broušení, řezání, sypání a míchání tmelu, ochrannou masku jako
ochranu proti prachu.
Tmelení -
všechny řezané i originální hrany,hlavičky šroubů
dopožadované tloušťky musí být zatmeleny. Pouze při zatmelení všech
vrstev v požadované tloušťce lze splnit ochranu proti rentgenovému
záření a zároveň splnit akustické, statické a protipožární parametry.
Povrchové úpravy se provádí stejně jako u ostatních desek.
7.
8. DESKY MASSIVBAUPLATTE
Základní vlastností nové desky je právě její tloušťka 25 mm, která
přináší uživateli hned několik výhod. Především umožňuje zvětšit při
montáži vzdálenost profilů, na které se deska připevňuje, ze
standardních 625 mm na 1000 mm. To v rámci celkového rozpočtu
konstrukce představuje významnou úsporu v nákladech (až 40 %) na
použití
profilů.
Další
předností
takto
konstruovaných
příček
z
Massivbauplatte je jednodušší montáž a kratší pracovní časy. U celé
řady konstrukcí je možné nyní nahradit dva obvykle používané pláště
(desky)
pouze
jedním
Massivbauplatte. Tím zpracovatel
opět
významně ušetří čas i náklady při samotné montáži (až 40 %) i při
dalších zakončovacích nebo souvisejících prací, jako je například
začištění, dořezy apod. Hmotnost desky Massivbauplatte rozměru
625 x 2000 x 25 mm odpovídá hmotnosti dosud používané desky 1250
x 2000 x 12,5 mm. Předností nové desky je v tomto případě šířka 625
mm, protože usnadňuje manipulaci jak při dopravě, tak při montáži. Na
rozdíl od zavedeného standardu desek tl. 12,5 mm se desky
Massivbauplatte montují u příček naležato, neboť síla desky,
respektive její tuhost, snižuje riziko vzniku trhlin v podélných
nepodložených spárách. Řezané spáry jsou v jednotlivých řadách
přesazeny.
- 14 (18) -
Nové
desky
Massivbauplatte
najdou
díky
svým
vlastnostem
upotřebení jednak u klasických příček, ale mohou se stát také
zajímavou variantou pro opláštění šachet. Až dosud se zde obvykle
používaly 3 desky tloušťky 15 mm pro 90 minut požární odolnosti, ale
nyní lze opláštění šachty vytvořit ze dvou desek Massivbauplatte (2 x
25 mm). Desky lze rovněž použít na konstrukce různých průchodových
traktů a únikových chodeb, například u administrativních budov nebo
obchodních center apod., kde je vyžadována robustnost příčky,
požární odolnost 90 minut a rychlost montáže. V tomto případě však
je nutné použít standardní vzdálenost profilů to znamená 625 mm.
Mezi další varianty použití Massivbauplatte patří konstrukce sociálních
zařízení (ve variantě Knauf GREEN), mezibytové stěny (díky jejich
robustnosti, tuhosti a zvukové neprůzvučnosti). Zajímavou alternativou
jsou podkrovní místnosti, ve kterých robustnost desek pozitivně působí
na
tepelně-technické
parametry
prostoru
(tepelná
setrvačnost,
akustické a izolační schopnost i vysoká odolnost proti prasklinám).
Nosná konstrukce se montuje s roztečí 1000 mm a desky se při
oplášťování ukládají na sebe vodorovně. Svislé hrany se před montáží
seříznou pod úhlem 22 ° a desky se vzájemně posunují o polovinu
délky. Spojují se a tmelí běžným způsobem.
- 15 (18) -
Lišta
9.
LIŠTA AQUABEAD
9.1.
Použití
je
určená
sádrokartonových
ke
zpevňování
konstrukcí.
rohú
Nahrazuje
hliníkové lišty, které se pracně připevňují a
tmelí. Lišta se skládá ze speciálního plastu,
vysokopevnostního papíru a lepidla na bázi
škrobu.
9.2.
Vlastnosti
Lišty AquaBead jsou vysoce odolné proti
poškození například nárazem či úderem.
Tyto lišty jsou nesrovnatelně pevnější v
porovnání s běžnými hliníkovými lištami.
Mají vysokou přilnavost k sádrokartonu.
Lišta je bezpečná, nemá žádné ostré
hrany, a to ani po zkrácení
na požadovanou délku. K osazení rohu
lištou AquaBead není potřeba žádného
tmelu. Lepidlo, kterým je lišta opatřena už z
výroby, se aktivuje obyčejnou čistou vodou. A díky vysoké přilnavosti
lišty k sádrokartonu drží na rohu bez jakéhokoli připevňovacího
prostředku. Na tmelu ušetříte i při dokončovacích pracích – je ho
potřeba daleko méně, protože je lišta subtilnější. A navíc tuto lištu nemá
smysl přetmelovat s výztužnou páskou, jak je běžné u hliníkových lišt.
- 16 (18) -
AKUSTICKÝ ZÁVĚS RIGIPSDO
10.
10.1. Použití závěsu
Závěs
byl
vyvinut
maximalizace
za
účelem
vzduchové
neprůzvučnosti stropu s podhledem ze
sádrokartonových či sádrovláknitých
desek Rigips. Vysoká účinnost je
dosažena optimálním přerušením akustické vazby mezi podhledem a
nosnou konstrukcí stropu.řída 5.rpcy Akustický závěs Rigips se skládá
ze dvou kovových částí. Jedna část závěsu je spojena závěsným
táhlem s konstrukcí nosného stropu, druhá kovová část závěsu nese
nosné profily konstrukce podhledu. Obě kovové části jsou od sebe
důsledně odděleny tlumicí hmotou Sylomer. K dispozici je škála šesti
velikostí závěsů s délkami 40, 60, 80, 100, 120 a 140 mm. Úměrně
velikosti závěsů vzrůstá i jejich nosnost –5,0; 8,1; 11,2; 14,3; 17,4 a
20,5 kg na závěs.
10.2. Funkce akustického závěsu Rigips
Závěs umožňuje pružné, akusticky účinné zavěšení systémového
podhledu Rigips k nosnému stropu (přerušení akustické vazby mezi
podhledem a nosným stropem). Skladebná délka závěsu je cca 100mm
+ drát o délce 125 nebo 250 mm. Minimální velikost dutiny nad
opláštěním podhledu je:

130
mm
pro
přímou
montáž
(bez
závěsného
drátu)
prostřednictvím závitové spojky a kovové hmoždinky s vnějším
závitem M6,

200 mm pro montáž na závěsné dráty – pomocí dvojité pérové
svorky. Nosný profil konstrukce podhledu (profil UA nebo R-CD)
- 17 (18) -
je připevněn k závěsu prostřednictvím dvojice samovrtných
šroubů do plechu typu LB 4,2 x 13 mm.
Kontrolní otázky:
1. Čím se liší desky CLEANEO od ostatních sádrokartonových
akustických desek ?
2. Které sádrokartonové desky je vhodné použít, pokud chceme na
stěny zavěšovat těžžší předměty?
3. Která deska je nejodolnější proti mechanickému poškození?
4. Jaké výhody má použití hran AQUABEAD?
5. Jaké jsou hlavní výhody použití desek MASSIVBAUPLATTE?
11.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:
[1]
KATALOG FIRMY Rigips - novinky, 2013. 26s.
[2]
KATALOG FIRMY Knauf – bezpečné bydlení, akustický komfort,
2013.19 s.
[3]
[4]
Webové stránky www.lafarge.cz
[5]
[6]
Webové stránky www.rigips.cz
- 18 (18) -
Z T -0 4
KONSTRUKCE SUCHÉ
VÝSTAVBY
OBSAH části ZT-04
1. PŘIPRAVENOST STAVBY
3
2. POVRCHOVÉ ÚPRAVY
3
2.1. Tmelení
3
2.2. Penetrace
3
2.3. Nátěry, omítky, tapety, keramické obklady
4
2.4. Ochrana hran
4
3. SÁDROKARTONOVÉ KONSTRUKCE
3.1. Příčky
6
7
3.1.1. Požadavky na příčky
7
3.1.3. Skladba příčky
7
3.2. Instalační stěny
9
3.2.1. Popis konstrukce
9
3.2.2. Rekonstrukce bytových jader
10
3.3. Obklady stěn sádrokartonovými deskami
10
3.4. Předsazené stěny
11
3.4.1. Funkce předsazených stěn
12
3.4.2. Druhy předsazených stěn
12
3.5. Stropní podhledy
13
3.2.1. Funkce podhledů
13
3.2.2. Druhy podhledů
14
3.2.3. Požadavky na podhledy
14
3.2.4. Revizní otvory a klapky
15
3.6. Kazetové stropní podhledy
16
3.7. Půdní vestavby
17
3.8. Suché podlahy
18
5. SEZNAM OBRÁZKŮ
21
22
- 2 (22) -
1. PŘIPRAVENOST STAVBY
Montáž sádrokartonových konstrukcí smí probíhat až po dokončení a
potřebném vyschnutí všech mokrých procesů v interiéru. Vlhkost
stávajících stěn, stropů i podlah v interiéru musí být ustálená, povrchy
mají být suché a podkladní betony vyzrálé. Montáž sádrokartonových
konstrukcí se doporučuje provádět až po osazení oken a uzavření
stavby proti vlivům povětrnosti. Uvnitř budov je potřeba i po montáži
desek zajistit dostatečné větrání.
2. POVRCHOVÉ ÚPRAVY
Tmelení
2.1.
Tmelení
se
provádí
po
ukončení
montáže
a
opláštění
celé
sádrokartonové konstrukce jako součást povrchové úpravy. Tmelí se
spoje mezi jednotlivými deskami, kouty, hrany a rohy. Tmelení ovlivňuje
estetické vlastnosti - kvalitu a rovinnost povrchu a stavebně fyzikální
vlastnosti hotové konstrukce - statické, akustické, požární atd. Při
tmelení musí být dokončeny všechny vlhké procesy na stavbě. Nesmí
dojít k vystavování konstrukce vlivům náhlých teplotních a vlhkostních
změn. Tmelení se provádí při teplotách prostředí i podkladu min. +5 oC a
relativní vlhkosti vzduchu max. 65%.
2.2.
Penetrace
Penetrace se provádí vždy před jakoukoliv povrchovou úpravou, tj. před
nátěry, malbami, tapetováním i obklady. Penetrační materiály jsou
vodou ředitelné disperze s vysokou prodyšností pro vodní páry. Účelem
penetrace
je
vyrovnat
rozdílnou
nasákavost
sádrokartonu
a
spárovacího tmelu, zvýšit přilnavost a opticky sjednotit podklad.
Penetrace musí před dalším opracováním úplně vyschnout.
- 3 (22) -
2.3. Nátěry, omítky, tapety, keramické obklady
Na nátěry je vhodné používat barvy přímo deklarované výrobcem po
sádrokarton. Nevhodné jsou barvy na minerálním základě (vápenné,
silikátové a s vodním sklem), nehodí se klasické hlinky. Barvy se
nanášejí válečkem s nízkým potahem nebo nastříkáním technologií
airless.
Jako povrchová úprava se používají i dekorativní šlechtěné omítky a
stěrky. Jde o tenkovrstvé omítky nanášené válečkováním nebo
roztíráním. Vždy je nutno akceptovat všechna doporučení výrobce.
Na sádrokarton se používají i různé druhy tapet (papírové, textilní,
plastové, kovové). Před tapetováním se doporučuje speciální nátěr pro
pozdější výměnu tapet, který usnadňuje odtržení tapet při renovačních
pracích. Speciální tapety – hedvábné, vinylové apod. vyžadují zvláštní
opatření při přípravě podkladu, například celoplošné přetmelení nebo
kompletní přestěrkování plochy. Na připevnění tapet lze použít všechna
běžná tapetová lepidla.
Jako
keramické
kameninové
obklady
obklady
i
se
používají
skleněná
keramické
mozaika.
obkládačky,
Maximální
formát
obkladového materiálu činí 300 x 300 mm na sádrokarton nebo 330 x
330 mm na sádrovlákno. V místech ostřikovaných vodou je třeba pod
obklad aplikovat hydroizolační nátěr. Všechny typy mohou být lepeny
lepidly doporučenými výrobcem. Pod keramický obklad je nutné provést
zhuštění profilů podkonstrukce nebo dvojité opláštění.
2.4. Ochrana hran
Z důvodu křehkosti sádrokartonu jsou vnější rohy a hrany konstrukcí
vystaveny nebezpečí poškození, a proto je vhodné je chránit. Ochrana
se dá provádět více způsoby a kromě klasického přetmelení pomocí
pásky existují i moderní systémy ochrany rohů.
- 4 (22) -
Lišta AquaBead je vodou aktivovaná samolepicí lišta. Skládá se ze
speciálního plastu, vysokopevnostního papíru a lepidla na bázi škrobu.
Je vysoce odolná proti poškození nárazem nebo úderem.
Obr. 1: Postup nanesení lišty AquaBead
Systém No Coat je systém zpracování hran sádrokartonových
konstrukcí, díky kterému rohy i kouty odolají silným
nárazům. Systém No Coat zaručuje rovné, přímé linie na
hraně s jakýmkoliv vnitřním nebo vnějším úhlem.
Hranový
systém
zakryje
malé
nepravidelnosti
a
nedokonalosti podkladu, takže odpadá zapravování hran
před montáží.
Obr. 2: Systém No Coat
SHRNUTÍ
Před samotným zahájením montáže sádrokartonové konstrukce je
nutná připravenost stavby, a to hlavně v návaznosti sádrokartonu
teplota
nad
5oC,
absence
mokrých
procesů
atd.
Povrch
sádrokartonu je kvalitní, rovný, hladký a umožňuje různé druhy
povrchových úprav. Základem je vždy tmelení a penetrace a po
nich mohou následovat nátěry, malby, tapety, obklady nebo
omítky.
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jaký je účel penetrace při povrchové úpravě sádrokartonových
konstrukcí?
- 5 (22) -
2. Jaké druhy povrchových úprav sádrokartonu znáte?
3. Jaké jsou moderní způsoby ochrany hran sádrokartonových
konstrukcí?
3. SÁDROKARTONOVÉ KONSTRUKCE
V interiérech staveb se používají pro své výhody různé druhy
sádrokartonových konstrukcí.
Obr. 3: Sádrokartonové konstrukce
Jde o systémová řešení, kdy celá konstrukce je navržená jako sestava
konkrétních dílů a spojovacích prvků, které musejí být sestaveny
s dodržením určitých zásad a konkrétních pravidel, protože jedině tak je
zaručeno, že konečná konstrukce bude mít všechny požadované
vlastnosti deklarované výrobcem a splní všechny požadavky dané
normami. Tato systémová řešení jsou uvedena v technických listech
nebo v montážní příručce výrobců a existují pro ně atesty a osvědčení
(TAZÚS, PAVÚS).
- 6 (22) -
3.1. Příčky
Sádrokartonové příčky jsou svislé nenosné konstrukce zhotovené
suchou cestou, které se používají
k dodatečnému
prostoru
používají
dělení
stávajících
se
i
vnitřního
budov,
ale
v novostavbách,
v dřevostavbách, při budování půdních
vestaveb atd.
Obr. 4: Schéma dělicí sádrokartonové příčky
3.1.1.
Požadavky na příčky:
Příčky mohou splňovat různé požadavky – akustické vlastnosti, tepelně
– izolační vlastnosti, požární odolnost, hmotnost konstrukce, výška
konstrukcí, únosnost konstrukce – zavěšování břemen, bezpečnostní
požadavky
proti
proniknutí,
požadavky
na
údržbu,
požadavky
technologické, estetické atd.
3.1.2.
Druhy příček:
-
podle konstrukce: jednoduché, dvojité,
-
podle
opláštění:
jednoduše,
dvouvrstvě,
vícenásobně
opláštěné,
-
podle materiálu podkonstrukce: s kovovou, s dřevěnou,
-
podle funkce: dělicí, bezpečnostní, požární, akustické, vysoké,
3.1.3.
Skladba příčky
Příčky jsou vytvořeny roštem, který je z kovových profilů UW a CW,
případně UA nebo ze dřeva. Osovou vzdálenost stojin udává každý
výrobce ve svých podkladech v systémovém řešení – nejčastěji je to
625 mm (600 mm). Prostor uvnitř příčky může být vyplněn izolačním
- 7 (22) -
materiálem v různých tloušťkách podle požadavků. Příčka je z obou
stran opláštěná deskami, které příčku uzavírají. Druh desek je dán
požadavky na příčku a vlastnostmi prostředí, ve kterém bude příčka
umístěna. Do prostorů bez zvláštních požadavků se používají
k opláštění sádrokartonové desky bílé stavební, ve vlhkých prostorech
se používají desky zelené impregnované a při zvláštních nárocích na
požární odolnost se používají desky růžové protipožární.
Obr. 5: Řez jednoduchou jednoduše
opláštěnou příčkou
Obr. 6: Napojení jednoduché jednoduše
opláštěné příčky na stěnu
Při opláštění příčky je standardní orientace desek svislá, používají se
celé desky, pokud se použije zbytek desky, musí být jeho výška větší
než 400 mm a nesmějí se namontovat dva zbytky těsně nad sebou.
Příčné spáry desek musejí být vystřídány min. o 400 mm, aby
nedocházelo k vytváření křížových spár. Výjimkou jsou sádrovláknité
desky, kde jsou při opláštění křížové spáry povoleny. Nikdy nesmějí být
spáry umístěny za sebou, a proto pokud se při opláštění jedné strany
příčky začíná celou deskou, musí protější strana začít půlkou. To platí i
pro vícenásobné opláštění konstrukce.
- 8 (22) -
3.2.
Instalační stěny
jsou speciální druhy příček, které se používají, pokud je nutno uvnitř
konstrukce vést rozměrnější
instalace. Jsou vhodné pro
zabudování
všech
potřebných
instalačních
vedení a pro zabudování
nosné
konstrukce
sanitárního zařízení např.
zavěšené WC.
Obr. 7: Schéma instalační stěny
Kabely a potrubí do průměru 30 mm se mohou vést horizontálně
v otvorech upravených z předem připravených prostřihů ve stojinách –
v tzv. H-prolisech, ale větší průřezy potrubí se musí umístit do
meziprostorů
dvojitých
stěn.
Tloušťka
stěny
je
dána
podle
vestavovaného potrubí, způsobu jeho vedení a použitých sanitárních
vestavěných zařízení. Ve srovnání s tradičními způsoby stavění odpadá
při použití sádrokartonové instalační stěny dlabání drážek a prostupů,
montáž je rychlejší a přístup k rozvodům je možný i později během
provozu.
3.2.1.
Popis konstrukce
Konstrukčně jde o dvojité příčky většinou dvojitě opláštěné. Vyšší
stability je dosaženo zpevněním pruhy sádrokartonových desek o výšce
300 mm v třetinových bodech výšek stěn.
Na instalační stěny se zavěšují zařizovací předměty, které tvoří
konzolové zatížení a připevňují se na předem připravené nosiče, které
se zabudovávají do stěny buď na svislé stojky, nebo na nosné stojany
připravené v meziprostoru montované stěny.
- 9 (22) -
3.2.2.
Rekonstrukce bytových jader
Sádrokarton představuje jednu z alternativ pro náhradu umakartových
bytových jader v panelových domech. Výhodou je, že lze s jeho pomocí
provést všechny konstrukce, tedy příčky, předsazené stěny, niky a
podhledy i podlahy a nedochází tak k materiálovým kombinacím.
Vzhledem k nízké hmotnosti nepředstavuje sádrokartonové jádro
změnu zatížení budovy. Hmotnost všech sádrokartonových konstrukcí
(dvojitě opláštěné příčky a jednou opláštěný podhled) u jádra rozměru
2,7 x 2m, výšky 3m se pohybuje kolem 1500 kg. Přitom nabízí ve svých
dutinách dostatek volného prostoru pro nutné sanitární rozvody. Suchá
technologie a možnost stavět štíhlé příčky na celou světlou výšku
místnosti v jednom pracovním kroku podstatně urychluje výstavbu.
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jaké jsou druhy sádrokartonových příček?
2. Jak jsou konstrukčně řešeny instalační stěny?
3. Jaké jsou výhody použití sádrokartonu při rekonstrukci bytových
jader?
3.3.
Obklady stěn sádrokartonovými deskami
Suché omítky se říká obkladu stěn sádrokartonovými deskami pomocí
speciálního
lepidla
sádrového
bez
spodní
konstrukce z profilů. Tato
metoda
je
použitelná
pouze k obkladu stěn resp.
svislých prvků a je levnější
než předsazené stěny.
Obr. 8: Schéma obkladu stěny sádrokartonovými deskami
- 10 (22) -
Používá se hlavně z důvodu estetického vylepšení stávajících povrchů.
K výhodám obkladu patří suchá, rychlá a relativně levná montáž a
možnost zlepšení tepelně technických a akustických vlastností stěny
v případě použití desek s továrně nalepenou minerální vlnou nebo
pěnovým polystyrenem.
Pro úspěšné lepení sádrokartonových desek musí podklad splňovat tyto
předpoklady:
-
stabilita podkladu – podklad musí být nosný, nesmí podléhat
smrštění, nesmí promrzat, nesmějí se vyskytovat tzv. živé trhliny,
-
soudržnost povrchu,
-
zamezení vnikání vlhkosti – podklad musí být suchý, izolovaný proti
vzlínající vlhkosti,
-
omezená sprašnost a savost podkladu – nutno ošetřit penetrací,
-
vysoce hladké, nenasákavé povrchy lze pro lepení přizpůsobit
aplikací speciálního kontaktního nátěru pro zvýšení přilnavosti,
-
vápenné omítky nejsou moc vhodné a čerstvý beton musí být řádně
vyschnutý.
Pro suché omítky se používají desky tloušťky 9,5 nebo 12,5 mm na
celou světlou výšku místnosti. Suché omítky není možné příliš zatížit.
Jsou vhodné maximálně pro zavěšení umývadel apod. Při obkladech
stěn sádrokartonovými deskami musejí být respektovány dělicí spáry
budov. Tyto dilatační spáry budov mohou být uzavřeny buď trvale
pružným materiálem, nebo pomocí dilatačních spárovacích tmelů.
3.4.
Předsazené stěny
Předsazené stěny se přidávají jako dodatečná konstrukce ke stávajícím
dřevěným, betonovým nebo zděným stěnám.
Jsou to svislé konstrukce opláštěné pouze z jedné strany, které zlepšují
parametry stávající stěny nebo nahrazují omítku. Tvoří povrch
konstrukce tam, kde je použití omítky nevhodné z hlediska podkladu
- 11 (22) -
(montované kovové fasády, dřevěné nebo smíšené konstrukce) nebo
se upřednostňuje suchý a rychlý proces výstavby.
Kromě zlepšení estetického vzhledu mohou zvyšovat požární odolnost
stávající konstrukce, nebo zlepšovat akustické či tepelné parametry
stěny.
Konstrukce předsazených stěn
nemusejí být vždy na celou
výšku místnosti, ale často se
tímto
způsobem
provádějí
různé
niky nebo
polostěny,
které tvoří odkládací prostor.
Obr. 9: Schéma předsazené stěny
Funkce předsazených stěn:
3.4.1.
-
estetické vylepšení stávajících povrchů stěn a příček,
-
zlepšení tepelné izolace stěny,
-
zlepšení zvukově – izolačních vlastností hlavně u obvodových stěn,
-
vytvoření meziprostoru pro vedení instalací.
Druhy předsazených stěn:
3.4.2.
Z hlediska konstrukčního rozlišujeme předsazené stěny:
-
kotvené,
-
nekotvené (volně stojící).
Z hlediska materiálu:
-
s dřevěnou podkonstrukcí,
-
s kovovou podkonstrukcí.
Kotvené předsazené stěny
mají kotvené profily po celé výšce stěny k původní stěně. Pro spodní
konstrukci kotvení předsazené stěny se používají CD profily vložené na
podlaze a stropu do UD profilů. Stěny tohoto typu mají velmi malou
tloušťku.
- 12 (22) -
Nekotvené předsazené stěny (volně stojící)
nejsou s původní stěnou žádným způsobem spojeny (jsou kotveny
pouze do podlahy a stropu) a jejich základem je nosná podkonstrukce z
CW a UW profilů. Stěny se používají při velkých nerovnostech
podkladu, pro neúnosné podklady nebo na stěny, do kterých nelze
kotvit profily. Dalším důvodem může být velká vzdálenost od původní
stěny (stěna u pozednice v podkroví apod.) nebo požadavek na zakrytí
instalací. Ve spojení s izolačními materiály z minerálních vláken zlepšují
tepelně a zvukově izolační vlastnosti masívních jednovrstvých stěn.
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jaké jsou požadavky na podklad pro suchou omítku?
2. Jaké jsou rozdíly mezi obkladem stěny sádrokartonovými
deskami a předsazenou stěnou?
3. Jaké druhy profilů se používají pro kotvené a nekotvené
předsazené stěny?
3.5.
Stropní
Stropní podhledy
podhledy
jsou
nenosné
konstrukce
zakrývající
nosnou
konstrukci stropu. Používají se v novostavbách i při rekonstrukcích
budov.
3.5.1.
Funkce podhledů:
-
estetická – renovují poškozené stropy,
-
mohou snižovat výšku místnosti,
-
vytvářejí prostor mezi stropem a podhledem, který se dá využít pro
vedení instalací,
-
při vložení vhodné izolace mohou zlepšovat tepelně nebo akusticky
izolační vlastnosti stávajících konstrukcí,
- 13 (22) -
-
mohou tvořit protipožární ochranu nosného stropu,
-
jsou důležitým architektonickým prvkem interiéru, lze jej obohatit
použitím různých materiálů
pro
opláštění,
provedením
spár,
různým
obvodových
křivkovými
konstrukcemi, osvětlovacími
rampami.
Obr. 10: Schéma stropního podhledu
3.5.2.
-
Druhy podhledů:
podle konstrukce: přímé stropní opláštění, zavěšený stropní
podhled,
-
podle
opláštění:
bezesparé
podhledy,
kazetové
podhledy,
obloukové podhledy,
-
podle provedení: podhled s profily křižujícími se ve dvou úrovních,
podhled s profily křižujícími se v jedné úrovni (uspoří se výška),
-
podle materiálu podkonstrukce: podhledy montované na dřevěné
latě, podhledy montované na ocelové CD profily.
Požadavky na podhledy:
-
mechanické - podhled je nenosná konstrukce, ale je připojen
k vodorovné i svislé nosné konstrukci, a proto je namáhán vlivem
deformací stropní konstrukce, deformací vertikálních stěn, vlivem
vlastní hmotnosti a rozdílu teplot,
-
tepelně-technické - tepelně izolační schopnost – v případě, že
stropní podhled odděluje dva prostory s různým tepelným režimem,
je
třeba
odstranit
nežádoucí
přestup
tepla
uspořádáním
konstrukčních vrstev s tepelnou izolací,
- 14 (22) -
-
tepelná odolnost – max. teplota, které může být materiál trvale
vystaven,
-
akustické – akustická izolace chráněného prostoru od okolí
(zvýšení pohltivosti chráněného prostoru, upravení dozvuku
např. v objektech kulturního zaměření - ozvěna),
-
světelně- technické - zdrojem osvětlení může být přirozené
nebo umělé světlo, na světelnou pohodu má vliv barva podhledu,
-
protipožární - navrhovaná konstrukce nesmí napomáhat šíření
požáru, hořící vypadávající dílce nesmí ohrožovat uživatele
interiéru a vznikající toxické látky nesmějí znemožnit únik osob,
-
hygienické požadavky - podhledový prostor vytváří podmínky
pro vegetaci různých mikroorganismů a drobného hmyzu (tma,
teplo, nehybný vzduch, organické hmoty). Je nutné zvolit
vhodnou povrchovou úpravu (nátěry impregnačními látkami),
-
estetické – vzhled podhledu ovlivňuje volba barev, jejich stálost,
textura povrchu, přesné provedení, rovinnost,
-
bezpečnostní – dílce musí být připevněny ke stropní konstrukci
tak, aby se neuvolnily, neupadly a neohrozily bezpečnost
uživatelů,
-
technologické – rychlá a jednoduchá montáž, snadný přístup
k instalacím,
-
požadavky na údržbu – pravidelné prohlídky a kontroly
podhledové konstrukce za účelem okamžité opravy, pravidelné
čištění.
3.5.3.
Revizní otvory a klapky
Revizní otvory a klapky umožňují přístup do sádrokartonových
konstrukcí respektive do dutého prostoru v nich nebo za nimi.
Standardní klapky do sádrokartonu se skládají ze dvou hliníkových
rámů, z nichž jeden se osadí a přišroubuje do připraveného otvoru
v sádrokartonové desce a druhý, vnitřní, tvoří vlastní otevírací část
- 15 (22) -
klapky. Ve vnitřním rámu klapky jsou našroubovány sádrokartonové
nebo sádrovláknité desky v jedné nebo více vrstvách podle druhu
opláštění
vlastní
sádrokartonové
konstrukce, v níž je klapka umístěna. Z celé
klapky je po zatmelení vizuálně patrná
pouze mezera mezi vnitřním a vnějším
rámem
klapky.
Rozlišujeme
klapky
nepožární a požární, které se umísťují do
konstrukcí s požadavky na požární odolnost.
Obr. 11: Revizní klapka
3.6.
Kazetové stropní podhledy
Kazetový stropní podhled je nenosná stropní konstrukce zakrývající
stávající konstrukci stropu. Základním prvkem kazetového podhledu
jsou
sádrokartonové
kazety,
většinou děrované nebo štěrbinové kazety
s bílým nátěrem s vysokou odrazivostí světla
nebo bez povrchové úpravy, děrované kazety
s nalepenou bílou omývatelnou PVC folií a
sádrové kazety.
Obr. 12: Schéma kazetového stropního podhledu
Některé druhy mají na zadní straně kašírování akusticky účinným
povlakem pro zlepšení akustických vlastností. Kazety se vyrábějí ve
čtvercích 600 x 600 mm nebo 625 x 625 mm
nebo jako lamely 600 x 1200 mm.
Kazety se volně shora vkládají do rastru z L
a T profilů s povrchovou úpravou.
Obr. 13: Profily pro kazetové podhledy
Spáry mohou být i polozapuštěné či skryté. Rychlozávěsy pro tyto
kazetové podhledy mají většinou únosnost pouze 15 kg. Kazetové
podhledy jsou vhodné pro kanceláře, školky, školy, zdravotnická
zařízení, sály, haly, sportovní zařízení i prostory pro volný čas.
- 16 (22) -
Výhody:
-
jednoduchá a rychlá montáž příp. demontáž,
-
po demontáži umožněn přístup do meziprostoru nad podhledem, ve
kterém mohou být umístěny různé rozvody,
-
snížení hladiny zvuku a jeho odrazů při použití desek s otvory a
štěrbinami,
-
zlepšení zvukové izolace dosavadního hrubého stropu až o 8 dB,
-
ve spojení s izolací z minerálních vláken úspora nákladů na
vytápění, zlepšení tepelné izolace,
-
s příslušenstvím dostupným na trhu lze do stropní konstrukce bez
problémů integrovat systémy pro osvětlení, větrání a klimatizaci,
-
atraktivní vzhled,
-
vysoká životnost.
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jaký je účel a funkce stopního podhledu?
2. Jaké jsou druhy kazet a profilů pro kazetové stropní podhledy?
3. K čemu slouží revizní klapky?
3.7.
Půdní vestavby
Jako půdní vestavby se označují konstrukce, které vznikají zástavbou
nepoužívaných půdních prostorů při
zřizování
nových
obytných
místností. V poslední době se počty
půdních vestaveb výrazně zvyšují, a
zvyšuje
se
i
architektonická
a
stavební kvalita podkroví.
Obr. 14: Schéma půdní vestavby
Vedle klasických střešních vestaveb se objevují i střešní nástavby,
které řeší problém dožívajících plochých střech panelových či jiných
- 17 (22) -
domů. Ve všech těchto stavbách patří k nejpoužívanějším materiálům
sádrokarton, protože se nejvíc zhodnocují jeho příznivé vlastnosti.
Podkroví je ideálním místem konstrukcí suché výstavby. Vyskytuje se
zde většina konstrukcí suché výstavby, hlavně podhledy, příčky, suché
podlahy a předsazené stěny různých typů. Podkroví lze provádět ve
více
kvalitativních
standardech.
K nejkvalitnějším
patří
podkroví
provedené na křížovou spodní konstrukci s dvojitým opláštěním,
K cenově i kvalitativně méně náročným patří jednoduchá spodní
konstrukce
s jednovrstvým opláštěním.
Při
zhotovování
půdních
vestaveb je nutné současně řešit zateplení půdního prostoru, splnit
nároky na požární odolnost konstrukcí, akustické požadavky a
respektovat objemové změny dřeva. Při montáži musejí být dodrženy
všechny platné předpisy a příslušná ustanovení norem.
3.8.
Suché podlahy
Sádrokartonové podlahy se zhotovují v mnoha variantách pro různé
konstrukční
výšky
podlah.
Jsou
to
podlahy,
které
využívají
sádrokartonových nebo sádrovláknitých podlahových dílců. Jsou
konstrukčně řešeny jako plovoucí
a montují se suchou cestou do
obytných místností i kanceláří
v novostavbách i při renovacích
budov. Jsou vhodné tam, kde
čas montáže hraje podstatnou
roli, stávající konstrukce nelze
příliš zatěžovat a je nutné snížit
hladinu kročejového zvuku.
Obr. 15: Schéma suché podlahy
Suché podlahy jsou typické tím, že druhý den po položení se může lepit
dlažba, PVC, nebo rozvinout koberec a stavba se může užívat. Podlahy
- 18 (22) -
působí velmi teple, neboť jak karton u sádrokartonových podlah, tak
směs papíru se sádrou u podlah sádrovláknitých mají velmi malou
tepelnou jímavost.
Výhody:
-
jsou lehké, a proto jsou vhodné i pro méně únosné stropy,
-
rychlá a snadná montáž (2 dny),
-
podlaha je „ plovoucí“ tzn., že není pevně spojena s podkladem ani
okolními konstrukcemi, což má vliv na snížení kročejového hluku,
-
pomocí suchého podsypu se umožňuje vyrovnání nerovností
původních podlah,
-
podlahy nevržou, jsou bez zápachu,
-
tvarová, rozměrová a výšková shoda jednotlivých dílců je výborná
(desetiny mm),
-
pokládat podlahy lze pomocí jednoduchého nářadí s minimálním
prořezem,
-
podlahu lze pokládat i po ukončení malířských a tapetářských prací,
-
výhodou je jednotná technologie při výstavbě např. podkroví.
Nevýhody:
-
podlahy nejsou vhodné pro průmyslové provozy,
-
podlahy nejsou vhodné pro místnosti s vysokou trvalou zemní
vlhkostí.
Druhy podlah:
-
sádrokartonové,
-
sádrovláknité,
-
skládané z továrně vyrobených elementů,
-
dvouvrstvé skládané na stavbě,
-
montované na podsyp,
-
montované na minerální vlnu nebo hobru.
- 19 (22) -
Provádění suché podlahy se systémem podlahového vytápění
Pro podlahové vytápění je možné použít jak teplovodní, tak elektrické
odporové systémy. Základem teplovodních systémů jsou topné hady
uložené v podkladním polystyrenu (teplo se musí šířit do podlahy nikoli
do
podkladu). Topné plastové trubky jsou
obalené
smyčkami
z ocelového pozinkovaného plochu vytaženého na povrch polystyrenu a
přes ně jsou celoplošně položeny pozinkované ocelové teplovodivé
plechy přenášející teplo do na nich položených podlahových desek. U
elektrických odporových systémů vše působí obdobně s tím rozdílem,
že mezi izolantem a podlahovými
deskami je vložena odporová topná
folie.
Všechny druhy podlahových
vytápění pracují s teplotami pod 45°C
a jsou tedy pro sádrokartonové i
sádrovláknité podlahy vhodné.
Obr. 16: Schéma suché podlahy
Zvláštním
typem
podlah
jsou
podlahy dutinové, kde je mezi
podlahou
a
stropem
mezera,
kterou je možno využít k ukrytí
různých rozvodů.
Obr. 17: Dutinová podlaha
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Co je to plovoucí podlaha?
2. Jaké jsou výhody suchých podlah?
3. Jaké je konstrukční řešení suchých podlah?
- 20 (22) -
Obr. 1: Postup nanesení lišty AquaBead – www.rigips.cz
Obr. 2: Systém No Coat – katalog rigips
Obr. 3: Sádrokartonové konstrukce – www.rigips.cz
Obr. 4: Schéma dělicí sádrokartonové příčky – katalog lafarge
Obr. 5: Řez jednoduchou jednoduše opláštěnou příčkou – technické
listy Knauf
Obr. 6: Napojení jednoduché jednoduše opláštěné příčky na stěnu –
technické listy Knauf
Obr. 7: Schéma instalační stěny – katalog lafarge
Obr. 8: Schéma obkladu stěny sádrokartonovými deskami – katalog
lafarge
Obr. 9: Schéma předsazené stěny – katalog lafarge
Obr. 10: Schéma stropního podhledu – katalog lafarge
Obr. 11: Revizní klapka – katalog lafarge
Obr. 12: Schéma kazetového stropního podhledu – www.rigips.cz
Obr. 13: Profily pro kazetové podhledy – www.rigips.cz
Obr. 14: Schéma půdní vestavby – katalog lafarge
Obr. 15: Schéma suché podlahy – www.rigips.cz
Obr. 16: Schéma suché podlahy – www.rigips.cz
Obr. 17: Dutinová podlaha – www.knauf.cz
- 21 (22) -
[1]
montér suchých staveb – 1. díl. CECH SDK, Zelený Pruh, Praha
4, 2002.156 s. ISBN 80-238-8739-4.
[2]
speciální konstrukce – učební texty oboru montér suchých
staveb – 2. díl. CECH SDK, Zelený Pruh, Praha 4, 2002. 243 s.
ISBN 80-238-8967-2.
[3]
NYČ, M. Sádrokarton. GRADA, 2004. 156 s. ISBN 80-247-90289.
[4]
[5]
[6]
stavební části.
[7]
zkušební metody.
[8]
ČSN EN 14195 Kovové konstrukční profily.
[9]
- 22 (22) -
Z T -0 5
REALIZACE KVALITNÍCH
STAVEB
KONSTRUKCE SUCHÉ VÝSTAVBY V PROSTŘEDÍ
SE ZVÝŠENOU VLHKOSTÍ V INTERIÉRECH
A V EXTERIÉRECH
OBSAH části ZT-05
1. PROBLEMATIKA PROSTŘEDÍ SE ZVÝŠENOU VLHKOSTÍ
3
1.1. Vlhkostní vlastnosti sádrokartonu
4
1.2. Vlastnosti materiálu Glasroc
5
1.3. Vlastnosti materiálu AQAPANEL
5
2. PRACOVNÍ POSTUP PRO MONTÁŢ CEMENTOVÝCH DESEK
DO VLHKA
6
2.1. Popis jednotlivých operací
6
3. PŘÍKLADY ŘEŠENÍ TYPICKÝCH DETAILŮ V MOKRÝCH
PROSTORÁCH
10
3.1. Detaily pro mokré místnosti
4. KONSTRUKCE DĚLÍCÍCH PŘÍČEK DO VLHKÉHO PROSTŘEDÍ
10
12
4.1. Dělicí příčka s kovovou dvojitou konstrukcí ze stojin
12
4.2. Dělicí příčky s konstrukcí z dřevěných stojin
14
4.3. Montáž napojovacích trámků
15
4.4. Přímo upevněné předsazené stěny
16
5. ROZDĚLENÍ PROSTORU Z HLEDISKA NEBEZPEČÍ ÚRAZU OD
ELEKTRICKÉHO PROUDU
17
5.1. Rozvody v koupelnách
18
5.2. Instalace v dutých stěnách
19
20
- 2 (20) -
1.
PROBLEMATIKA PROSTŘEDÍ SE ZVÝŠENOU
VLHKOSTÍ
Vlhkost představuje hlavní příčinu škod objektů.
Voda proniká do stavby jako:
• stojatá, nebo tekoucí voda,
• kapilární voda,
• zkondenzovaná voda,
• vysoká relativní vlhkost vzduchu.
V mnoha oblastech stavebnictví má odolnost proti vlhkosti
a vodě rozhodující vliv na kvalitu a životnost příslušné části
stavby, např. ve všech vlhkých prostorách v domácnosti
na koupalištích a v saunách. Také ve sklepech a garážích je
důležitá ochrana proti vlhkosti, protože tyto prostory jsou často
ohroženy vlhkostí ve zdivu, vlhkostí zeminy, podzemními vodami
či dokonce záplavami. Stavební materiál pro tyto části musí
splňovat různé požadavky a vykazovat následující vlastnosti:
• odolnost proti vlhkosti a tvarová stálost materiálu,
• odolnost proti plísni,
• propustnost pro vodní páru zajišťující optimální klima místnosti.
Obr. 1: Různé druhy prostředí se zvýšenou vlhkostí
- 3 (20) -
1.1.
Vlhkostní vlastnosti sádrokartonu
Sádrokarton je pro vodní páry propustný materiál. Absorbuje ze
vzduchu vlhkost a opět ji uvolňuje, pokud se vlhkostní poměry v
místnosti změní. Takové regulování vlhkostního režimu místnosti má
příznivé účinky na lidský organismus, konkrétně na dýchací cesty. Tolik
k použití sádrokartonu v běžných podmínkách. V souvislosti má však
sádrokarton svá omezení. Víme, že kromě běžných sádrokartonových
desek vyrábějí i desky impregnované, u nichž je právě nasákavost a
obecně citlivost na vlhkost snížena. Zatímco běžné desky (bílé) jsou
určeny do konstrukcí v suchých prostorech, sádrokartonové desky
impregnované (zelené) jsou určeny pro prostory s vyšší vzdušnou
vlhkostí, jako jsou koupelny, WC, bytová jádra, apod. O rozdílnosti
vlastností jednotlivých druhů se můžete přesvědčit, zkusíte-li oba druhy
sádrokartonových desek ohýbat za mokra. Zatímco ohýbání běžných
sádrokartonových desek jde snadno, impregnovaná sádrokartonová
deska absorbuje vodu pomalu a neochotně, a je tedy za mokra jen
těžko obývatelná. Z výše napsaného vyplívá i odpověď na běžnou
otázku, co se stane se sádrokartonem, vyplaví-li vás soused. V
převážné většině případů se nestane nic – sádrokartonové desky
vyschnou bez jakýchkoliv následků. Jestliže je však vlhkost déletrvající,
je vždy třeba zkontrolovat, zda se sádrokartonové desky vlhkostí
neprohnuly. Do míst s trvale vysokou vzdušnou vlhkostí, jako jsou
sprchy veřejných bazénů, mokré procesy v průmyslových objektech
apod., se nehodí ani impregnované sádrokartonové desky. Použití
impregnovaných sádrokartonových desek v exteriéru je obecně možné
pouze tam, kde nedochází k přímému ostřiku vodou (pasáže apod.),
nikdy ne v konstrukcích trvale vystavených dešti
- 4 (20) -
1.2. Vlastnosti materiálu Glasroc
Divize Rigips společnosti Saint-Gobain Construction Products CZ
vyvinula pro extremně vlhké prostory a prostory s vysokým rizikem
vzniku plísní speciální stavební desku Glasroc H. Vyjimečné technické
parametry desky Glasroc H umožňují konstrukcim suché stavby plnit
spolehlivě svou funkci i v prostředich, ktera jsou často vystavena
nadměrné vzdušné vlhkosti, jako jsou např. průmyslové prádelny či
velkokapacitni vývařovny, a v interierech s trvalým výskytem vody, ke
kterým se řadí haly plaveckych bazénů, veřejné sprchy ve sportovnich
zařizenich, wellness centra a podobně.
Obr. 2: Vrstvení desek Glasroc
1.3. Vlastnosti materiálu AQAPANEL
Desky AQUAPANEL Cement Board Indoor jsou odolné proti
vlhkosti. Při působení vody dochází u desek AQUAPANEL Cement
Board Indoor k minimálním změnám tvaru, které by negativně ovlivnily
celý systém. Cementové stavební desky nezmění svou strukturu, ani
pevnost. Desky AQUAPANEL Cement Board Indoor jsou odolné proti
plísním, a tedy jsou vhodné pro použití v prostorách s vyšší vlhkostí, jak
potvrdil Ústav pro stavební biologii v Rosenheimu ve svém dobrozdání
- 5 (20) -
č. 3004 - 119 - 56A. ementové desky AQUAPANEL Cement Board
Indoor mají velmi dobrou propustnost pro vodní páru (součinitel difuze
μ = 30). Tím je zajištěno, že opláštění bude propouštět vodní páru, což
je důležité pro vytvoření optimální vrstvy ze stavebně fyzikálního
hlediska.
Obr. 3: Příklad vrstvení desek detailu cementových desek
2.
PRACOVNÍ POSTUP PRO MONTÁŽ
CEMENTOVÝCH DESEK DO VLHKA
2.1
Popis jednotlivých operací
Obr. 4:
Desky AQUAPANEL mohou být
namontovány na spodní konstrukci
stěny z kovových a dřevěných stojin.
- 6 (20) -
Obr. 5:
Každý připojovací profil
musí být oboustranně utěsněn
tmelem nebo těsnicí páskou. Pro
upevnění profilů jsou určeny
natloukací hmoždinky K 6/35
nebo jiné upevňovací prvky.
Obr. 6:
Očištění hran desek
Z hran desky je třeba odstranit
prach např. mokrým štětcem,
aby bylo zajištěno dobré přilnutí
lepidla AQUAPANEL
Obr. 7:
Nanesení lepidla naspáry
LepidloAQUAPANEL(PU) je
třeba nanést na očištěnou hranu
desky.
- 7 (20) -
Obr. 8:
Lepidlo je třeba nanést před
položením další desky.
Desky AQUAPANEL jsou
uloženy do vrstvy lepidla.
Poté je deska přišroubována
ke spodní konstrukci. Desky
AQUAPANEL jsou spojovány
lepením. Tím je odstraněno
časově náročné stěrkování a
lepení pásky na spáry.
Obr. 9:
Lepidlo AQUAPANEL (PU)
musí být naneseno v
nepřerušované housence
podél hrany desky. Před
nanesením lepidla by měly
být hrany očištěny mokrým
štětcem. Spotřeba činí cca
50 ml/m2 resp. 25 ml/m.
Obsah zásobníku dostačuje
na cca 6 m2.
Obr. 10:
Napojení další desky Při
napojování další desky
AQUAPANEL je třeba
zajistit, aby desky byly
správně vyrovnány ve
vodorovné/svislé poloze.
Nakonec je deska
přišroubována na spodní
konstrukci.
- 8 (20) -
Obr. 11
Odstranění lepidla. Po
vytvrzení lze přebytečné
lepidlo odstranit zpravidla
následující den.
Obr. 12
Dokončení stěny. Okrajové
napojovací spáry mezi
stěnami, stropem a
podlahou musí být vyplněny
trvale elastickým těsnicím
materiálem. Dilatační spáry
je třeba umístit po každých
7,5 m.
- 9 (20) -
3.
PŘÍKLADY ŘEŠENÍ TYPICKÝCH DETAILŮ
V MOKRÝCH PROSTORÁCH
Při výstavbě mokrých a vlhkých místností je třeba zajistit těsnost
konstrukce. Otvory pro rozvody, jakož i veškeré napojení a rohy je třeba
utěsnit trvale elastickým fungicidním tmelem. Průchody pro potrubí
nebo armatury musí být vyrobeny vždy o cca 10 mm větší příslušné
díly. Prostor mezi sanitárními předměty a keramickým obkladem činí
cca 5 mm. Prostor je třeba vyplnit trvale elastickým fungicidním tmelem.
Vystříkání se provádí ve dvou operacích: po opláštění a po nalepení
keramického obkladu Přenos zvuku sanitárními předměty na příčky by
měl být co nejmenší. Z toho důvodu je třeba mezi sanitární předměty a
opláštění vložit izolační pásek, např. z plsti.
3.1
Detaily pro mokré místnosti
Obr. 13: Napojení stěny a podlahy
Označení materiálu:
1 Desky AQUAPANEL
6 a Obvodová dilatační
páska
6 b Plstěné pásky
9 Trvale elastický fungicidní
spárovací tmel
9 a Těsnicí páska
15 Vodotěsná izolace,
16 Flexkleber
17 Obkladačky nebo
kamenina
25 Těsnicí manžeta
26 Průchodka
27 Montážní deska
- 10 (20) -
Obr. 14:
Napojení vany, jednovrstvé
opláštění
Obr. 15:
Napojení vany, dvouvrstvé
opláštění
Obr. 16:
Armatura pod omítku
Obr. 17:
Průchod potrubí
- 11 (20) -
KONSTRUKCE DĚLÍCÍCH PŘÍČEK DO
VLHKÉHO PROSTŘEDÍ
4.
4.1
Dělicí příčka s kovovou dvojitou konstrukcí ze
stojin
Ideální jako instalační stěna nebo bytová dělicí příčka. Stěna z
dvojitých stojin může být obložena jednou nebo dvěma vrstvami desek
AQUAPANEL.
Přednost desek AQUAPANEL: Pokud jsou obkladačky použity
jako povrchová úprava, postačuje jednovrstvé opláštění. Stěny z
dvojitých stojin mohou být navrženy ve třech provedeních: zdvojené
profily, které jsou ve třetinách vyztuženy pásy desek Cement, dva
vzájemně opřené CW-Profily, oddělené pásy izolačního materiálu z
minerální vlny, dvě oddělené spodní konstrukce z CW-Profilů. Pro první
a druhý případ platí uvedené přípustné výšky stěn. Pro dvě oddělené
spodní konstrukce platí výšky stěn pro samostatně stojící předsazené
stěny.
- 12 (20) -
1 AQUAPANEL
1a Deskové pásy AQUAPANEL – výška 300 mm, vzdálenost od
podlahy 300 mm,
2 Izolační materiál
2a Pásy izolačního materiálu
3 CW-Profil
4 Šrouby
5 Schválené upevňovací prvky např. natloukací hmoždinky
6 Izolační pásky
7 Lepená spára
9 Trvale elastická těsnicí hmota
12 UW-Profil
16 Flexkleber
17 Obkladačky
Obr. 18: Dělicí příčka s konstrukcí z dvojitých stojin, svislý řez
- 13 (20) -
4.2
Dělicí příčky s konstrukcí z dřevěných stojin
Obr. 19:
Konstrukce z
dřevěných stojin jednovrstvé
opláštění
Obr. 20:
Jednoduchá
konstrukce ze
stojek – dvojité
opláštění
Označení materiálu
1 Desky AQUAPANEL
3 Dřevěné stojiny
4 Šrouby AQUAPANEL
Maxi, sponky nebo
hřebík s vrutovým závitem
5 Pozinkovaný šroub do dřeva 8 x 100 mm s plastovou hmoždinkou
6 Těsnicí páska
7 Lepená spára
- 14 (20) -
4.3
Montáž napojovacích trámků
Pro napojení na podlahu a strop a pro stojiny je třeba použít rovné
dřevo, nezdeformované, třídy jakosti S10 s obsahem vlhkosti nižším
než 20 %. Napojovací trámky je třeba upevnit alespoň jedním šroubem
do dřeva o průměru 6 mm na 1 metr délky nebo srovnatelným
schváleným způsobem. Pro boční upevnění stěn na dřevěné dílce
doporučujeme dva šrouby o průměru 12 mm. Délka stěny nesmí
překročit 5000 mm. Opláštění dřevěných stojin deskami AQUAPANEL
se upevňuje na dřevěné stojiny podle směrnic pro zpracování šrouby
nebo lepením - viz str. 9 a násl. Kromě upevnění desek šrouby lze
použít pozinkované či nerezové svorky nebo hřebíky s vrutovým
závitem. Pro dřevěné konstrukce je třeba zvolit minimální rozměry b/h
80/60
Obr. 21
Obr. 22
Napojení zdi
Vytvoření rohu
- 15 (20) -
4.4
Přímo upevněné předsazené stěny
Obr. 23
Obr. 24
Vnější roh
Předsazená stěna přímo
upevněná UW profily
Označení materiálu
1 Desky AQUAPANEL®
4 Šroub AQUAPANEL®
5 Schválené upevňovací
prvky např. natloukací
hmoždinky K 6/35
7 Lepená spára
9 Trvale elastická těsnicí
hmota
12 CD-proﬁl
- 16 (20) -
5. ROZDĚLENÍ PROSTORU Z HLEDISKA NEBEZPEČÍ
ÚRAZU OD ELEKTRICKÉHO PROUDU.
Prostory a místností kam je instalováno elektrické zařízení mohou
ovlivňovat nejen jeho funkčnost ale i mohou způsobovat úrazy
elektrickým proudem. Proto byly zavedeny mezinárodně platné stupně
krytí, pod zkratkou IP+ dvě číslice. První číslice 0 až 6 určuje schopnost
krytu odolávat vnikaní předmětů a prachu, druhá 0 až 8 informuje o
odolnosti proti vodě. Čím jsou číslice vyšší tím je ochrana dokonalejší.
Prostora kde je instalován elektrický rozvod, dělíme :
Prostory normální: Mezi tyto prostory patří zejména běžné bytové,
kancelářské a obytné místnosti s nevodivou podlahou (parkety, prkna,
PVC, koberce), ve kterých nepřekračuje teplota vzduch 35°C a je menší
než 10°C. Nebezpečí úrazu elektrickým proudem je v tomto prostoru
nejnižší.
Prostory nebezpečné: Sem patří prostory se zvýšeným nebezpečím
úrazu el. Proudem. Patří sem dílny, koupelny, některé kuchyně, sklepy,
prádelny. Do těchto míst je zakázáno umisťovat elektrická zařízení
nedostatečně kryta (svitla s „holými“ žárovkami, rozvodné desky s jističi
atd.).
Prostory zvlášť nebezpečné: To jsou prostory často trvale mokré jako
jsou velké koupelny a umývárny, některé dílny, myčky aut, důlní a
podzemní prostory a studny. Elektrická zařízení zde montována,
neměla by mít kovové kryty. Veškeré spínací a instalační prvky musí
mít nejméně IP 43. Rozvaděče a rozvodnice, se tu můžou montovat jen
ve výjimečných situacích za předpokladu, že budou mít stupeň krytí
nejméně IP 44 a nesmějí být vystaveni vodě.
- 17 (20) -
5.1 Rozvody v koupelnách
Koupelny jsou velmi specifické místnosti, co se týče vedení a
zapojovaní elektrických instalací a spotřebičů. Koupelna se rozděluje do
jednotlivých zón, ve kterých platí různá specifika a normy.
Zóna 0 - vnitřní prostor koupací vany nebo sprchové vany (nízká vana)
Zóna 1 - je nad zónou 0 do výšky 2,25 m nad podlahou, zahrnuje
prostor i pod vanou.
Zóna 2 - sahá vodorovně do vzdálenosti 0,6 m od zóny 1 a nachází se
nad zónou 1, tedy ve výšce
2,25 m nad podlahou a sahá až do
stropu (max. do 3 m).
Zóna 3 - navazuje na zónu 2 až do vzdálenosti 2,4 m od zóny 2.
Obr. 25: Rozdělení zón v koupelnách
- 18 (20) -
5.2
Instalace v dutých stěnách
Duté stěny jsou zpravidla tvořeny nosnou konstrukcí, která je
zvenčí obložena sádrokartonem. Do duté stěny jsou podle zvláštních
požadavků vkládány z důvodů akustických, tepelných a protipožárních
různé výplně. Montáž elektrických rozvodů zpravidla probíhá současně
s montáží dutých stěn. V nosné konstrukci musí být připraveny otvory
pro průchod elektrických vedeni v trubkách nebo kabely. Nejobvyklejší
systém užívaný v současné době pro stavbu lehkých příček a montáž
podhledů je s využitím sádrokartonových desek montovaných na nosné
kovové konstrukci. Pro tento systém byly také vyvinuty elektroinstalační
krabice včetně speciálních pro upevnění svítidla s limitovanou
hmotností. Způsob provedení elektrických rozvodů v těchto příčkách je
naznačen na obrázcích instalace krabic.
Obr. 26: Způsob provedení elektrických rozvodů v dutých stěnách ze sádrokartonu
- 19 (20) -
6.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
[1]
Systémy pro vnitřní použití – Aquapanel Cement Board.
Technický list a montážní návod. Knauf USG
[2]
Montáž konstrukcí Glasroc – Saint Gobain konstruction Productz
CZ, Divize Rigips.
[3]
Kolektiv autorů. Montážní příručka sádrokartonáře. Rigips,s.r.o,
Počernická 272/96,Praha 10. VaH Print, 212 stran.
- 20 (20) -
ZP-01
ZÁKLADNÍ
PRAKTICKÝ KURZ
OBSAH části ZP-01
1. NÁŘADÍ, NÁSTROJE A PRACOVNÍ POMŮCKY
3
2. DOPRAVA SÁDROKARTONOVÝCH DESEK
8
3. MANIPULACE A SKLADOVÁNÍ
8
4. ZPRACOVÁNÍ DESEK
9
4.1. Dělení desek
9
4.2. Připevňování desek
10
4.3. Vazba spár
12
4.4. Tvarování sádrokartonových desek
12
5. ELEKROINSTALACE V SÁDROKARTONOVÝCH KCÍCH
14
6. ZÁSADY MONTÁŽE KONSTRUKCÍ
15
6.1. Obecné zásady a podmínky
15
6.2. Zásady montáže protipožárních konstrukcí
15
6.3. Zásady montáže akustických konstrukcí
16
7. BANDÁŽOVÁNÍ A TMELENÍ
16
7.1. Nářadí pro tmelení
17
7.2. Podmínky tmelení
17
7.3. Příprava sádrového tmelu
17
7.4. Postup tmelení
18
7.5. Stupně jakosti tmelení
19
7.6. Rovinnost konstrukcí
21
8. PRACOVNÍ POSTUPY ZHOTOVENÍ KONSTRUKCÍ
23
8.1. Obklady stěn sádrokartonovými deskami
23
8.2. Předsazené stěny
25
8.3. Příčky
27
8.4. Instalační stěny
33
8.5. Stropní podhledy
36
8.6. Kazetové stropní podhledy
39
8.7. Půdní vestavby
41
8.8. Suché podlahy
43
9. ZÁKLADNÍ PRAVIDLA A PŘEDPISY BOZP A PO
46
10. SEZNAM OBRÁZKŮ
48
50
- 2 (50) -
NÁŘADÍ, NÁSTROJE A PRACOVNÍ
POMŮCKY
1.
Pro práci se sádrokartonem je nutné vhodné nářadí. Je důležité
udržovat nářadí v čistotě a v pořádku. Pro práci s tmely se musí
používat nářadí z nerezavějící oceli nebo plastové, aby se nevytvořily
v malbě na sádrokartonu skvrny, které by nešlo přemalovat.
Nářadí na měření:
-
metr (obr. 1) – může být skládací nebo svinovací, ocelový nebo
plastový, pro větší délky se používá pásmo,
při
měření
musí
být
ve
vodorovné poloze a správně
napnuté,
-
vodováha (obr. 2) – může mít různé délky, používá se pro
vytyčení vodorovného nebo
svislého směru, nejčastěji se
používá hliníková magnetická
v délce 2 m,
-
hadicová vodováha (obr. 3) – slouží k přenosu bodů stejné
výšky na větší vzdálenosti – ke
zhotovení
pryžová
tzv.
hadice
váhorysu,
je
to
naplněná
vodou,
která je ukončena na obou koncích
trubicemi, měření se děje na principu spojitých nádob,
-
ůhelníky (obr. 4) – kovové nebo dřevěné přípravky, pomocí
kterých se určuje pravý nebo
jiný úhel, používají se pro
přenesení úhlů,
- 3 (50) -
-
stavební laser (obr. 5) – moderní měřicí přístroj, který se
používá pro vytýčení
vodorovné roviny a
sklonů ve vodorovné
a svislé ose, má velký
dosah a velmi snadné
intuitivní ovládání, je
vhodný pro vyrovnání
příček, profilů latí podkonstrukce do pravého úhlu, přístroj se
sám niveluje, může se používat v bodovém, přímkovém a
rotačním režimu, horizontálně i vertikálně na zemi nebo na
stativu, je odolný proti otřesům,
-
laserový dálkoměr (obr. 6) – používá se pro
měření vzdáleností s velkým dosahem a velkou
přesností měření, umožňuje měření i tam, kde jsou
v cestě překážky, výstupky a na těžko přístupných
místech, bez dotyku,
-
digitální vodováhy a sklonoměry (obr. 7) – používají se na
měření
úhlů,
sklonů
a
vodorovné roviny, umožňují
ukládat naměřené hodnoty do
paměti a dále s nimi pracovat.
-
detektory (obr. 8) – používají se k detekci předmětů
umístěných v hloubce v různých režimech pro různé
použití např. pro suché stavby, pro hledání kovů,
hledání kabelů pod napětím apod.
Nářadí na řezání:
-
nůž s vyměnitelným ostřím (obr. 9) –
vylamovací nože s posuvnou mechanikou
a aretací čepele, s náhradními břity pro
řezání sádrokartonových desek,
- 4 (50) -
-
Blade Runner (obr. 10) – moderní
nástroj na řezání sádrokartonových
desek rychleji než běžným způsobem,
dají se s ním řezat rovné díly, oblouky i
vnitřní výřezy,
-
náhradní řezací kolečka (obr. 11)
pro Blade Runner,
-
ruční pilka (obr. 12) –
používá
se
přířezy,
na
přesné
výřezy
a
vyřezávání tvarů z desek,
-
nůžky na plech (obr. 13) – používají
se na stříhání profilů,
-
struhák - nebozez (obr. 14) – na
vytváření otvorů v sádrokartonu,
-
univerzální vykružovací vrták (obr. 15) - speciální
nástroj,je dodáván s pilovými listy pro vyříznutí otvorů o
průměru 60, 67 a 74 mm., používá se po
upnutí do sklíčidla vrtačky pro vyřezávání
kruhových otvorů například pro elektrokrabice,
-
hoblík na hrany (obr. 16) – pro
sražení a srovnání příčných hran na
sádrokartonových deskách
a pro
vytvoření
vložení
prostoru
pro
bandáže pro tmelení,
Nářadí na spojování:
-
příklepová vrtačka (obr. 17) – k
připevňování
prostředků
připevňovacích
ke
stávajícím
konstrukcím,
- 5 (50) -
-
elektrický šroubovák (obr. 18),
křížová
špička
šroubováku
–
k elektrickému
na
připevňování
desek k podkonstrukci,
-
kladivo, gumová palice
(obr.
–
19)
pro
připevňování natloukacích
hmoždinek ke stávající konstrukci a na vyrovnávání
konstrukcí například suché omítky do roviny,
-
nýtovací kleště (obr. 20) – pro vzájemné
připevňování profilů.
Nářadí na tmelení:
-
nádoba na přípravu tmelu – slouží k rozmíchání
práškového tmelu s vodou, měla by být plastová nebo
nerezová,
-
mixovací
metla
–
nástavec
na
vrtačku,
slouží
k rozmíchávání tmelu,
-
stěrka (obr. 21) – slouží
k nanášení
hrany
tmelu
desek,
na
šrouby
nebo nerovnosti,
-
speciální špachtle na vnější a vnitřní rohy - špachtle,
která
má
pravoúhlý
tvar
a
slouží
k přetmelování
pravoúhlých styků sádrokartonových konstrukcí,
-
hladítko
(obr.
22)
–
používá se při nanášení
tmelu, k roztahování tmelu
do šířky a k celoplošnému
stěrkování,
- 6 (50) -
-
ruční držák na smirkový papír a brusná mřížka (obr.
23)
–
speciální
držák s náhradními
mřížkami na broušení zatuhnutého tmelu na hranách a
plochách přetmelených sádrokartonových desek,
-
aplikátory na hrany (obr. 24) – používá se jako praktická
pomůcka
pro aplikaci
pásky
při
povrchové
úpravě pro všechny úhly vnějších hran (rohy) nebo na
vnitřních hran (kouty),příp. lišt v systémech vnitřní suché
výstavby, používá se na svislou, vodorovnou i šikmou
aplikaci,
může
se
používat
s násadou
k malířským
nástrojům, je z nerezu.
Nářadí na manipulaci s deskami:
-
nosič
desek
(obr.
25)
–
používá
se
k pohodlnému přenášení desek ve svislé
poloze,
-
vozík na desky (obr. 26) – používá se
k převážení desek,
-
zvedák na desky.
SHRNUTÍ
K montáži sádrokartonových konstrukcí se používá nářadí, které je
nutné udržovat v pořádku a čistotě. Nářadí se používá na měření
materiálů i konstrukcí, dělení materiálů, spojování konstrukce a na
povrchové úpravy.
- 7 (50) -
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jaké nářadí se používá pro tmelení a z jakých materiálů by mělo
být vyrobeno?
2. Jaké moderní měřicí přístroje znáte?
3. Jakým nářadím se dají dělit sádrokartonové desky a jak se do
nich dají vytvářet přířezy a prostupy?
2. DOPRAVA SÁDROKARTONOVÝCH DESEK
Hlavním požadavkem při dopravě je to, že desky se nesmějí poškodit.
Vzhledem k tomu, že sádrokartonové desky mají malou odolnost proti
vlhkosti, se doporučuje doprava na krytých dopravních prostředcích. Při
ukládání na nekryté auto je třeba přepravované desky překrýt
vodonepropustnou fólií. Sádrokartonové desky jsou křehké, a proto se
při přepravě ukládají naležato. Většinou se sádrokartonové desky
přepravují na dřevěných paletách po 40 nebo 50 kusech.
3. MANIPULACE A SKLADOVÁNÍ
Manipulaci se sádrokartonovými deskami je nutné provádět tak, aby
nedošlo k poškození hran, rohů nebo
lícové plochy desek při naražení na
dveřní zárubně, schodišťové stupně
apod.
Obr. 27: Přenášení sádrokartonových desek
Manipulace by měla probíhat opatrně. Desky se přenášejí nastojato,
případně s použitím speciálního vybavení pro transport desek transportní držáky, manipulační vozíky. Na staveništi musejí být
jednotlivé desky uloženy na plocho na rovném podkladu na připravené
palety, pásky ze sádrokartonové desky nebo na dřevěné latě vzdálené
max. 50 cm. Desky musejí být chráněny před stykem s kapalnou
- 8 (50) -
vlhkostí – skladují se uvnitř budov, přičemž je nutné brát ohled na
únosnost stropních konstrukcí. Desky
pro opláštění musejí být před montáží
skladovány min. 48 hodin v prostoru
montáže s ohledem na vyrovnání jejich
s prostředím.
vlhkosti
Obr. 28: Skladování desek
4. ZPRACOVÁNÍ DESEK
4.1.
Dělení desek
Postup vytvoření jednoduchých přířezů desek se provádí tak, že na
lícové straně desky se odměří a tužkou vyznačí linie řezu, nožem na
sádrokarton se deska nařízne, zlomí se sádrové jádro desky a karton
se ze zadní strany oddělí. Vystouplé části jádra desky a linie řezu se
zarovnají ruční rašplí nebo začistí nožem. Zarovnaná hrana se srazí
speciálním hoblíkem, který se dodává jako pravoruční, nebo levoruční.
Sražení hrany lze provést i nožem. Nůž se vede tak, aby karton na
lícové straně desky byl řezán
proti jádru desky. Nedochází
tak
k
jeho
ochlupacení
a
vytrhávání do lícové strany.
Obr. 29: Řezání desek nožem
Dělit desky lze i jemnozubou pilkou (ocaskou).
Řezané hrany se začišťují hranovým hoblíkem
nebo nožem v úhlu 30o do 2/3 tloušťky desky.
Instalační
drážky,
otvory a prostupy se
provádějí jemnozubou pilkou, okružní pilou
s vidiovým kotoučem nebo prořezávačem.
Obr. 30: Řezání desek pilkou
- 9 (50) -
Výřezy pro elektroinstalační krabice se provádějí
pomocí
vykružovací
frézky
–
speciálního
nástavce na vrtačku.
Obr. 31: Provádění výřezu pro elektrokrabici
SHRNUTÍ
Sádrokartonové desky se dopravují na krytých dopravních
prostředcích, přenášejí se nastojato a uskladňují na ležato na
proklady, aby byly chráněny proti poškození a styku s vlhkostí.
K dělení desek se používá nůž nebo pilka, na otvory prořezávač
nebo speciální nástavce na vrtačku.
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jaké jsou podmínky pro uskladnění sádrokartonových desek?
2. Jakým způsobem se zhotovují přesné přířezy desek?
3. Jaké jsou zásady pro dopravu materiálů pro suché stavby?
4.2.
Připevňování desek
Sádrokartonové desky se připevňují k dřevěné i kovové podkonstrukci
nejčastěji pomocí rychlošroubů. Další systém upevňování desek na
dřevěnou
Spojování
konstrukci
využívá
desek pomocí
pozinkovaných
hřebíků.
ocelových sponek se nejčastěji
používá při oplášťování trámů a nosníků. U příček se desky
nepřipevňují
k profilům u
podlahy a
stropu.
Hlava šroubu musí být zapuštěna pod
úroveň kartonu desky, ale nesmí dojít
k protržení povrchového kartonu desky
hlavou šroubu.
Obr. 32: Správné umístění šroubu
V dřevěné podkonstrukci musí být šroub zapuštěn do stejné hloubky
jako je tloušťka opláštění, ale min. 20 mm a v kovové podkonstrukci
- 10 (50) -
min. 10 mm skrz kovový profil. Rozteč šroubů je 250 mm u příček a
stěn a 170 mm u podhledů a šikmin. Vzdálenost šroubu od kraje desky
je u hran opláštěných kartonem min. 10 mm a u řezaných hran min. 15
mm.
Obr. 33: Vzdálenost osy šroubu od hrany desky
Šrouby do sádrokartonu
Šroub je vyroben z pevné oceli. Povrch šroubu je chráněn protioxidační
antikorozní černou vrstvou. Hlava šroubu má křížovou drážku. Spodní
dosedací plocha je tvarována do pozvolné nálevkovité křivky. Tento
funkční tvar zabrání protržení kartonu, který pod hlavou šroubu vytvoří
souvislou podložku. Vlastní dřík šroubu má jemné nebo hrubší
stoupání. Šroub s hrubším stoupáním slouží pro upevňování do dřeva.
Průměr dříku je 3,5 mm s délkou 25, 35, 45, 55 mm. Šroub s průměrem
dříku 5,5 mm je dodáván s délkou 70 a 90 mm.
Vlastní
šroubování
se
zpravidla
provádí
ručním
elektrickým
šroubovákem, který má na hrotové straně zařízení na nastavení
hloubky zapuštění hlavy. Horní plocha hlavy šroubu pod úrovní kartonu
desky má být max. 0,5 mm. Šroub musí být zapuštěný vždy kolmo k
povrchu desky. Při hlubším zapuštění hlavy dochází k trhání vnějšího
kartonu a destrukci jádra desky, čímž se snižuje pevnost (únosnost)
spoje mezi deskou a konstrukcí. Špatně sedící nebo ohnuté upevňovací
prostředky musí být odstraněny a ve vzdálenosti min. 30 mm se upevní
nové. Nedotažené, vyčnívající nebo šikmo vrtané šrouby se musí před
tmelením opravit – dotáhnout. Při upevňování dvojitého obkladu
deskami je možno u první vrstvy desek třikrát zvětšit stanovenou
vzdálenost upevňovacích prostředků. Druhá vrstva desek se upevní na
podkonstrukci podle předepsaných maximálních vzdáleností.
- 11 (50) -
Pro zvýšení produktivity práce se používají adaptéry (zásobníky), do
kterých se používají šrouby v zásobníkovém pásu. Odpadá tak zdržení
při nasazování každého jednotlivého šroubu (výhodné u zaklápění od
středně velkých ploch).
Vazba spár
4.3.
Při montáži sádrokartonových konstrukcí
záleží na správném deskokladu a orientaci
desek. Při montáži se musejí šrouby
zapustit kolmo k rovině desky tak hluboko,
aby
bylo
možné
bezvadné
zatmelení.
Nesmějí vzniknout žádné deformace a
nesmí
se
upevňují
poškodit
na
karton.
Desky
podkonstrukci
se
z profilů
rovnoběžně nebo kolmo k ose profilů.
Obr. 34: Varianty upevnění desek na podkonstrukci
Při jednovrstvém opláštění je nutné svislé spáry desek vystřídat ve
vzdálenosti
odpovídající
osové
rozteči
profilů. Příčné spáry musejí být provedeny
na vazbu a odsazeny minimálně o 400
mm. Nejsou dovoleny křížové spáry.
Obr. 35: Vazba spár
U
vícevrstvých
opláštění
je
nutné
montovat
jednotlivé
vrstvy
s odsazenými nebo střídavými spárami tak, aby se překrývaly.
Minimální rozměr desky je 400 mm x šířka desky.
4.4.
Tvarování sádrokartonových desek
K přednostem sádrokartonu patří možnost jeho jednoduchého ohýbání.
Ohýbat lze v zásadě každou sádrokartonovou desku, minimální
poloměr ohýbání je závislý na jejím typu a tloušťce. Čím je deska tenčí,
tím na menší poloměry ji lze ohýbat. Ohýbané desky se používají
- 12 (50) -
hlavně jako designové prvky v interiéru – na římsy, podhledy, sloupy,
obklady obloukových konstrukcí schodiště, obloukové příčky atd.
Postup ohýbání za sucha:
Sádrokartonové desky se ohýbají vždy v příčném směru. Před vlastním
ohýbáním desky je potřeba zkontrolovat, jestli povrch či hrany desky
nejsou poškozeny. Při ohýbání je třeba mít dostatečně hustou spodní
konstrukci. Platí, že čím menší jsou poloměry, tím menší by měly být
vzdálenosti profilů. V opačném případě má deska snahu vytvořit
lomenici a může dojít k prasknutí desky. Desku je vhodné ohýbat
pozvolna a je třeba ji nechat na změnu tvaru zvyknout, začít od většího
poloměru a postupně poloměr zmenšovat. Deska se při montáži
šroubuje z jedné strany na druhou a nikoli nejprve u obou okrajů a
potom ve středu, čímž se vyloučí vnesení napětí do desky. Při ohýbání
za sucha je velmi důležitá i tlakově odolná spodní konstrukce, je třeba
používat přímé závěsy nebo závěsy nonius, aby bylo při montáži desky
o co se opřít.
Postup ohýbání za mokra:
Desku je potřeba ohýbat v příčném směru. Nejprve se vyrobí
jednoduchá šablona ze sádrokartonu nebo z dřevotřísky, přes kterou se
deska bude ohýbat. Potom se deska položí na vodopropustný rošt
budoucí tlačenou stranou nahoru a houbou nebo rozprašovačem se
vlhčí, dokud nezíská elastické vlastnosti. Pro urychlení a snazší
nasáknutí desky vodou se karton na tlačené straně desky před
navlhčením rozruší speciálním válečkem s ocelovými hroty.
Deska se položí na šablonu a od středu desky se začne ohýbat. Je
třeba postupovat pomalu a nechat desku odpočívat, aby si mohla na
nový tvar zvyknout. Po ohnutí do konečného tvaru se tvar zajistí
samolepící páskou a deska se nechá vyschnout.
- 13 (50) -
Výroba lámaných pásků do oblouku
Ze sádrokartonové desky se oddělí a začistí pásek požadované šířky.
Pomocí příložného úhelníku se kolmo na delší stranu pásku prořízne
rubový kartón. Vzdálenost řezů se volí 6 cm, s ohledem na požadavek
jemnějšího přiblížení k požadovanému tvaru oblouku. Pásek se před
použitím rozláme. Jednotlivé segmenty drží lícový karton. Segmenty se
ke konstrukci přišroubují. Plynulost přechodů (zlomů) zajišťuje správné
tvarové tmelení.
5. ELEKTROINSTALACE
V SÁDROKARTONOVÝCH KONSTRUKCÍCH
Pro
navrhování
a
provádění
elektroinstalací
v sádrokartonových
konstrukcích platí předpisy a ustanovení platných technických norem.
Navíc je potřeba dbát na zvláštní podmínky stanovené výrobci pro
jednotlivé konstrukční systémy, pokud jde o konstrukce s požadovanou
požární odolností. Vedení jsou kladena v dutém prostoru konstrukce
montovaných stěn a stropních podhledů. Elektroinstalační krabice
musejí být vkládány tak, aby nebyly
umístěny
přímo
proti
sobě.
Elektrická vedení smějí vést uvnitř
konstrukce
a
případná
vložená
izolace smí být stlačena až na
tloušťku 30 mm.
Obr. 36: Provedení elektroinstalace
Prostupy je nutné po protažení elektroinstalace uzavřít spárovacím
tmelem. V požárních konstrukcích se musí používat pro svazky
elektrických vedení požární ucpávky a požární tmely.
Používají se speciální krabice do dutých stěn a kabely, které nevyžadují
žádnou
mechanickou
ochranu.
Je
nutné
používat
nerezavějící
spojovací materiál.
- 14 (50) -
6. ZÁSADY MONTÁŽE KONSTRUKCÍ
6.1.
-
Obecné zásady a podmínky
statické podmínky – v době, kdy je stavba užívána, nesmí
docházet k zatížení konstrukcí vlivem průhybů nebo posuvů
nosných konstrukcí objektu,
-
limitní zatížení teplem – konstrukce smějí být zatíženy
dlouhodobě teplem do + 45
0
maximální hodnota je + 60
0
C, pro vyšší teploty platí, že
C, a touto teplotou smí být
konstrukce zatížena po dobu maximálně 1 hodiny,
-
dovolené zatížení vlhkostí – základní stavební desky se smějí
použít pouze pro prostory s běžnou vlhkostí a pro prostory s
vyšší vzdušnou vlhkostí se musejí použít impregnované desky,
ale pouze s podmínkou, že výskyt vlhkosti je přerušovaný v 24
hodinovém cyklu.
6.2.
-
Zásady montáže protipožárních konstrukcí
pro všechny protipožární konstrukce je nutné používat pouze
sádrokartonové desky a další materiály předepsané v Katalogu
požárně odolných konstrukcí,
-
všechny detaily napojení na návazné konstrukce je nutné
provést přesně podle podkladů výrobců,
-
musí se dbát na to, aby konstrukce byla celistvá, bez prostupů a
bez jiných oslabení,
-
všechna použitá svítidla, výplně otvorů, revizní klapky apod.
musejí
být
certifikovány
pro
užití
v požárně
odolných
konstrukcích nebo musejí být zakryta kryty schválenými podle
příslušné normy,
-
izolace musí být aplikována jako celistvá,
-
všechna napojovací těsnění z pěnového materiálu musejí být
kryta zatmelením v plné tloušťce opláštění,
- 15 (50) -
-
maximální šířka dilatačních spár je 20 mm,
-
pokud jsou očekávané průhyby při napojení na strop nad 10
mm, je nutné vytvořit kluzné napojení,
-
musí
se
dbát
na
použití
správných
materiálů
např.
u
sádrokartonového podhledu se smí použít pouze kovové
hmoždinky a správné typy závěsů a spojek.
6.3.
-
Zásady montáže akustických konstrukcí
všechny profily po obvodu sádrokartonové konstrukce je nutné
podlepit napojovacím těsněním,
-
minerální izolace musí být vložena do všech konstrukcí
celoplošně, aby nedocházelo ke vznikům akustických mostů,
-
z důvodu vlivu prostupu zvuku je vhodné v místě napojení
konstrukce vynechat nebo přerušit vrstvu čisté podlahy a při
napojení na boční stěny přerušit průběžné opláštění,
-
musí se zvolit takové výplně otvorů v sádrokartonových
konstrukcích, které odpovídají požadavkům na vzduchovou
neprůzvučnost
a
nebudou
zvukově
izolační
vlastnosti
konstrukce degradovat.
7. BANDÁŽOVÁNÍ A TMELENÍ
Tmelení je závěrečný pracovní úkon v technologii
montáže sádrokartonových konstrukcí. Při tmelení
se řeší nejen spáry mezi jednotlivými deskami,
ale i kouty, hrany, rohy, šrouby a nerovnosti.
Tmelení
významně
ovlivňuje
jak
estetické
vlastnosti (kvalitu a rovinnost povrchu), tak i
stavebně fyzikální vlastnosti (statické, akustické,
požární atd.) hotové konstrukce.
Obr. 37: Zatmelení spáry
- 16 (50) -
Provádí se až po dokončení a potřebném vyschnutí vlhkých procesů na
stavbě, po uzavření stavby proti vlivům povětrnosti (osazená okna,
dveře apod.) a bez vystavování konstrukce vlivům náhlých teplotních a
vlhkostních změn.
7.1.
Nářadí pro tmelení (obr. 38)
1. vědro
2. elektrická metla
3. nanášecí nerez hladítko 500 mm
4. nerez hladítko 280 mm
5. fasádní špachtle s ALU výztuhou
6. hladítko pro vnitřní rohy
7. houbové hladítko
8. hliníková lať, profil „h“
9. štukatérská zednická lžíce
7.2.
Podmínky tmelení
-
teplota vzduchu v místnosti by měla být min. 10oC,
-
relativní vlhkost vzduchu by měla být max. 65 %,
-
minimálně 2 dny před a po tmelení by měla být teplota stálá, aby
spoj nezažil tepelný šok, protože by mohlo dojít k popraskání.
7.3.
Příprava sádrového tmelu
Do čisté nádoby s vodou se postupně pomalu sype sádrový tmel.
Pomalé sypání tmelu zabrání tvorbě hrudek a vede k dosažení správné
konzistence. Po nasypání se směs nechá 2 až 3 minuty stát a poté se
ručně popř. elektrickou metlou rozmíchá. V případně potřeby lze směs
- 17 (50) -
zředit přidáním vody a řádným rozmícháním. Nikdy
se
nedoporučuje
směs
dodatečně
zahušťovat
dosypáváním prášku.
Obr. 39: Správně namíchaný tmel
Postup tmelení
7.4.
Správný postup tmelení závisí na typu hrany, na druhu použité bandáže
a na požadované jakosti tmelení.
Samolepicí výztužná páska se
nalepí na suchou desku a přetmelí.
Skelnou výztužnou pásku je třeba
vložit
do
tenké
vrstvy
čerstvě
naneseného tmelu a vtlačit do
tmelu hladítkem.
Obr. 40: Bandážování
Po zaschnutí vrstvy tmelu se spáry přestěrkují, tmel se roztáhne do
šířky a uhladí do ztracena. Konečnou úpravu lze provést spárovacím
práškovým tmelem nebo pastovým finišovacím tmelem.
Po
zaschnutí
tmelu
se
provede
přebroušení
tmeleného povrchu brusnou mřížkou upnutou do
ručního držáku. Musí se dbát na to, aby se
neporušila výztužná páska a přiléhající povrch
kartonu desek. Při zvláštních nárocích na kvalitu
povrchu se pastové tmely používají na celoplošné
přetmelení.
Obr. 41: Stěrkování
Tmelení vnitřních koutů:
-
montáž „nasucho“ – desky se
namontují na sraz s mezerou 0 až
2 mm a vzniklá spára se pouze
zatmelí
pružným
akrylátovým
Obr. 42: Tmelení rohu tmelem
tmelem
- 18 (50) -
-
zatmelený styk – desky se namontují s odsazením v koutě o 0
až 5 mm, na plochu nasedající desky se v pruhu potřebné šířky
nanese spárovací tmel, po uhlazení tmelu se do něho pomocí
stěrky „na tupo“ vloží výztužná
skelná páska a po přebroušení
se může kout přetmelit pružným
akrylátovým tmelem,
Obr. 43: Zatmelený styk
Tmelení vnějších rohů:
Vnější rohy například nároží příček, ostění u oken
a dveří apod. se doporučuje zpevnit a vyztužit:
-
speciální páskou, která se vloží do vrstvy
tmelu, vyrovná a pomocí stěrky se vytlačený
tmel odstraní, po zaschnutí se kraje pásky
přestěrkují a tmel se roztáhne do šířky,
Obr. 44: Tmelení vnějšího rohu pomocí pásky
-
ochranným rohovým profilem, který se vloží do vrstvy
spárovacího tmelu, vyrovná a pomocí stěrky se vytlačený tmel
uhladí, po zaschnutí první vrstvy tmelu se
nároží přestěrkuje a čerstvý tmel se roztáhne
do šířky. Používá se i varianty, kdy se
ochranný rohový profil připevní „na sucho“
vhodnými sponkami a následně přetmelí.
Obr. 45: Tmelení rohu pomocí ochranného profilu
7.5.
Stupně jakosti tmelení
V souladu s mezinárodními standardy jsou zavedeny jako součást
technologických postupů 4 stupně tmelení sádrokartonu, které postihují
požadavky na hotové povrchy sádrokartonu od technicky nutných až po
nejvyšší nároky při bočním ostrém osvětlení či použití lesklých barev:
- 19 (50) -
-
Stupeň Q1 – základní tmelení pro povrchy, na které nejsou
kladeny žádné optické (dekorativní) požadavky. Používá se
např. pod keramické obklady. Zahrnuje zaplnění spár
sádrokartonových
desek
a
překrytí
viditelných
částí
upevňovacích prostředků.
-
Stupeň Q2 – standardní tmelení pro obvyklé nároky na
povrchy, které zahrnuje základní tmelení Q1s dodatečným
finálním tmelením spár pro dosažení hladkých a rovných
přechodů desek. Používá se jako podklad pro hrubozrnné
dekorativní omítky, tapety z hrubých vláken, disperzní
nelesklé nátěry nanášené štětkou apod.
-
Stupeň Q3 – speciální tmelení pro zvýšené nároky na kvalitu
povrchu, které zahrnuje standardní tmelení Q2 s širokým
přetmelením spár a celoplošným přetmelením povrchu
sádrokartonových desek pro uzavření pórů. Používá se pro
obklady stěn s jemnou strukturou, matné nestrukturované
nátěry a pro omítky zrnitosti max. do 1 mm, pokud jsou
doporučeny. Tmelení výrazně omezuje vliv prokreslení spár
při dopadu bočního světla.
-
Stupeň Q4 – celoplošné tmelení pro nejvyšší nároky na
kvalitu dokončených povrchů. Jde o standardní tmelení
s širokým přetmelením spár a celkové plnoplošné přetmelení
desek s vyhlazením povrchu s tloušťkou vrstvy do 3 mm.
Používá se pro hladké nebo strukturované obklady s leskem
nebo jiné vysoce kvalitní hladké techniky povrchových úprav.
V souladu s těmito stupni jakosti je nutné při návrhu vycházet z
možností jednotlivých materiálů, jejich tolerancí, rozměrů a řemeslných
možností provedení. Pokud nejsou ve specifikaci prací uvedeny žádné
bližší údaje o kvalitě povrchu, považuje se za standardní tmelení stupeň
Q2.
- 20 (50) -
Příklady tmelení podélných hran (obr. 46)
1
Standard
PRO
Standard
skelná páska
(VARIO)
2
Super
PRO
Super
skelná páska
Extra
PRO
Extra
skelná páska
(VARIO)
4
PRO
5
PRO
ProFin mix
Super
ProFin mix
(VARIO)
3
Standard
samolepící páska
Vario
Extra
Extra
ProFin mix
ProFin mix
skelná páska
Vario
Vario
ProFin mix
(VARIO)
Příklady tmelení příčných hran (obr. 47)
Kolmá příčná hrana
1
Spárovací tmel
skelná páska
Spárovací
tmel
Spárovací tmel
ProFin Mega
optimale
für den
starke
2
samolepící páska
Spárovací
tmel
Spárovací
tmel
ProFin Mega
für den
starke
Zkosená příčná hrana
3
Tmel
Tmel
skelná páska
Spárovací
tmel
Spárovací tmel
ProFin Mega
für den
starke
4
Vario
Vario
Vario
ProFin Mega
7.6.
Rovinnost konstrukcí
Tolerance rovinnosti hotových konstrukcí byla zavedena výrobci. Lícové
plochy hotových rovinných konstrukcí musí bez ohledu na jejich sklon a
polohu odpovídat těmto tolerancím rovinnosti. Tolerance rovinnosti se
měří na libovolném místě plochy konstrukce pomocí příměrné latě.
- 21 (50) -
Odstup měrných bodů se volí podle velikosti posuzované plochy.
Příměrná lať se může pokládat na plochu v libovolném směru.
Tolerance naměřené pod příměrnou latí
mezi měrnými body nesmějí přesáhnout
hodnoty předepsané jednotlivými výrobci.
Tolerance rovinnosti se pohybují od 2 do
10 mm.
Obr. 48: Měření rovinnosti
Tolerance rovinnosti (obr. 49)
SHRNUTÍ
Při montáži sádrokartonových konstrukcí musí být dodrženo tzv.
systémové řešení, tzn. dodržení všech materiálů a zásad pro
montáž
daných
jednotlivými
výrobci
systémů.
Po
montáži
konstrukce se provádí tmelení a povrchová úprava.
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jaký je rozdíl mezi akustickou izolací a prostorovou akustikou?
2. Jaké znáte stupně tmelení a kdy se jednotlivé druhy používají?
3. Jak se zjišťuje rovinnost konstrukcí a co jsou tolerance
rovinnosti?
- 22 (50) -
8. PRACOVNÍ POSTUPY ZHOTOVENÍ
SÁDROKARTONOVÝCH KONSTRUKCÍ
Typy stavebních konstrukcí (obr. 50):
-
Vnitřní stěny
-
Vnější stěny
-
Předstěny
-
Podhledy
-
Podlahy
-
Podkroví
-
Římsy
8.1.
Obklady stěn sádrokartonovými deskami - suchá
omítka
Podklad
Podklad musí být suchý, únosný, zbavený zbytků olejů nebo prachu,
bez nesoudržných součástí, aby na něm sádrové lepidlo dobře drželo
Silně savé podklady nebo naopak nesavé podklady je třeba opatřit
vhodnou penetrací.
Nanesení lepicího tmelu
Na rub desky se nanesou bochánky sádrového lepidla ve třech (deska
tl. 9,5mm) nebo ve čtyřech (deska 12,5 mm) řadách. Krajní řady mají
osové odstupy bochánků 250 mm, u středních stačí 350 mm. V případě
předpokládaných keramických obkladů je osová vzdálenost bochánků
250 mm standardem. U podlahy a stropu, u ostění oken a všude tam,
kde by mohlo docházet k výměně vzduchu mezi místností a prostorem
za deskou, je třeba sádrové lepidlo nanést celoplošně. Sádrovým
lepidlem lze vyrovnat nerovnosti podkladu do 20 mm. V případě větších
nerovností se na desku sádrovým tmelem nalepí pásky sádrokartonové
- 23 (50) -
desky a teprve tento celek se pomocí sádrového lepidla přilepí ke
stěně. Naopak v případě rovných podkladů, lze desku lepit na stěnu
přímo sádrovým tmelem známým z tmelení desek, naneseným
zubovým hladítkem v pruzích místo
bochánků. Pro případnou lepší fixaci
desky a hlavně vyrovnání nerovností
podlahy je možné u podlahy použít
dřevěné klíny. V místech budoucího
ukotvení
umývadel
či
obdobných
závěsných předmětů je třeba desku
podlepit sádrovým lepidlem celoplošně.
Obr. 51: Nanesení tmelu
Přisazení na stěnu
Desky opatřené tmelem se přisadí na zeď, poklepou gumovou palicí a
vodovážnou latí se svisle a příčně urovnají. Max. odchylka od rovinnosti
podkladu je 30 mm.
Obr. 52: Přisazení desek na stěnu a srovnání do roviny
Tmelení
Desky se tmelí běžným způsobem. Vzhledem k pevnému spojení se
stěnou a tedy i jejími případnými pohyby je nutné pro příčné spáry
desek používat výztužnou pásku. Desky pro opláštění jsou o 15 až 20
mm kratší než světlá výška místnosti, takže u podlahy zbude asi 10 mm
mezera pro rovnání a odvětrávání vlhkosti z tmelu. V okolí okenních
špalet, umývadel, konzol atd. je nutné dbát na celoplošné připevnění.
- 24 (50) -
Technologická přestávka pro zrání tmelu je 12 až 24 hodin. Tmelení
spár se provádí obvyklým způsobem. Po vyschnutí lepícího tmelu je
nutno provést zatmelení odvětrávacích mezer u podlahy a stropu.
Dilatace
Dilataci je nutno provést jen v místě dilatace podkladní konstrukce.
Sendvičové zateplovací desky
Stejným způsobem se lepí i sendvičové sádrokartonové desky opatřené
nalepeným pěnovým polystyrenem nebo minerální vlnou. Oba typy
zlepšují tepelný odpor stávající stěny a
urychlují
ohřátí
přerušovaném
místnosti
vytápění
při
(eliminují
akumulaci stěny). Desky s minerální vlnou
zlepšují
neprůzvučnost
s pěnovým
polystyrenem
stěny.
Desky
nemají
na
neprůzvučnost žádný vliv.
Obr. 53: Obklad zateplovacími deskami
Suché omítky není možné příliš zatížit. Jsou vhodné maximálně pro
zavěšení umývadel apod.
Provedení zásuvek a otvorů
Poloha elektrokrabic se orýsuje na sádrokartonovou desku ještě před
nanesením lepidla. Poté se vyřízne nebo vykrouží pomocí dutého
vrtáku. Přesah desky za hranu stavebních otvorů by měl být minimálně
150 mm.
8.2.
Předsazené stěny
Kotvené předsazené stěny
Montáž stěny začíná označením polohy budoucí stěny pomocí
značkovací šňůry, vodováhy případně laseru. Poté se na podlahu, strop
a ohraničující konstrukce připevní UD profil (vzdálenost hmoždinek
max. 1000 – 800 mm dle určení výrobce). Do připravených UD profilů
- 25 (50) -
se v osové vzdálenosti 625 mm osadí CD profily a v osových
vzdálenostech maximálně 1500 mm se přikotví přímými nebo
akustickými závěsy. Na závěsy se pro zlepšení akustických vlastností
stěny lepí ve styku se stěnou těsnící páska.
CD profil se s přímými závěsy sešroubuje dvěma šrouby. Pro ukotvení
přímého závěsu do stávající stěny se použije vhodná hmoždinka nebo
FN šroub (dřevěné podklady). Osadí se minerální izolace, provedou se
potřebné rozvody a na profily se, pokud je to potřeba z tepelně
technických důvodů, natáhne parozábrana. Desky se montují podle
obdobných zásad jako u příčky.
Pro předsazené stěny se v převážné
míře používá jedno nebo dvouvrstvé
opláštění.
K použití
dvouvrstvého
opláštění vedou větší odolnost proti
mechanickému poškození a vzniku
trhlin,
lepší
akustické
vlastnosti,
keramický obklad nebo větší požární
odolnost.
Obr. 54: Kotvená předsazená stěna
Nekotvené předsazené stěny
se používají tam, kde je nutno umístit
instalační
vedení
meziprostoru.
Má-li
do
vzniklého
se
dosáhnout
zlepšení tepelně nebo zvukově izolačních
vlastností,
vloží
se
do
meziprostoru
izolační materiál. Jako nosnou konstrukci
lze použít kovové CW 50 nebo 75 profily,
nebo dřevěné sloupky 60 x 60 mm.
Obr. 55: Nekotvená předsazená stěna
- 26 (50) -
Upevnění nosné konstrukce i připevnění desek se provede analogicky
jako u dělicích stěn. Při tepelně izolačním obložení vnějších stěn se
zabuduje parozábrana, aby se zabránilo kondenzaci vody. Spodní
konstrukce i opláštění je shodné s montáží příčky.
8.3.
Příčky
Vyměření (obr. 56)
Vlastní montáž příčky začínáme zaměřením místa jejího osazení. Na
zemi označíme tužkou nebo křídou její budoucí polohu a značkovací
šňůrou nataženou mezi vyznačenými body linii UW profilů. Značkovací
šňůru je možné použít jako olovnici a pomocí
ní přenést polohu příčky i na okolní stěny.
Zkontrolujeme svislost i vodováhou. Ze stěn
opět natažením značkovací šňůry označíme
polohu horního UW profilu. Tento postup je
vhodný pro menší rozměry příček. Pro dlouhé
nebo vysoké příčky nebo pro zrychlení práce
se pro vynesení polohy příčky používá
stavební laser.
Osazení UW profilů (obr. 57)
Na podlahu a strop osadíme podle značek UW profily. Na jejich spodní
stranu nalepíme samolepicí těsnící pásku - tím
omezíme akustické mosty. Při nerovnostech
podkladu větších než 2mm se na UW profil
nanese ve dvou šňůrách akusticky a požárně
těsnící tmel. UW profil se poté připevní pomocí
vhodných hmoždinek do podlahy a stropu. Pro
hutné materiály jako je beton se používají
natloukací hmoždinky, pro dutinové materiály
- 27 (50) -
univerzální hmoždinky rybinové konstrukce. Pro fixaci profilů do
dřevěných podlah a stropů se používá šroub s plochou hlavou typu FN
5,1 x 35mm. Osová vzdálenost hmoždinek je od 800 do 1000 mm podle
určení výrobce. Profil je vždy upevněn minimálně ve třech bodech.
Osazení CW profilů (obr. 58)
Do připravených UW profilů se u okrajů příčky nasadí CW profily
s nalepenou těsnící páskou nebo tmelem (CW profil se do UW profilu
osadí stojinou rovnoběžně s osou příčky a otočí se o 90°). Do
navazující stěny se CW profil opět připevní vhodnými hmoždinkami –
většinou natloukacími, nebo FN šrouby
v případě
dřevěných
podkladů.
Jejich
maximální odstup činí 800 až 1000 m dle
určení
výrobce
sádrokartonu.
Po
fixaci
okrajových profilů se osadí zbylé CW profily
kromě
míst dveřních otvorů ve stejné
orientaci
- otevření je u všech stejným
směrem. CW profily se do UW profilů až na
níže popsané výjimky nijak nefixují, aby je bylo možné posouvat při
šroubování desek. Standardní osová vzdálenost CW profilů je 600 nebo
625 mm podle výrobce sádrokartonu. Z důvodů možné svislé dilatace
příček se CW profily střihají na délku o cca 10 mm kratší, než je světlá
výška místnosti. U vysokých příček je někdy potřeba CW profily
nastavovat. Jednotlivé profily se nastavují střídavě v horní a dolní
třetině příčky, nikdy ne v jedné úrovni.
Způsoby nastavení CW profilů (obr. 59)
-
CW profily se do sebe vstřícně nasunou,
-
CW profily se k sobě sesadí na tupo a
opatří
se
příložkou
ze
vstřícně
osazeného CW profilu,
-
CW profily sesazené k sobě na tupo
opatřené příložkou z UW profilu.
- 28 (50) -
Údaje o přesahu profilů (délce příložek) se u jednotlivých výrobců
odlišují. V místech fixních bodů – např. dveřní a okenní otvory, niky se
poloha CW profilů zafixuje jejich procvaknutím s přírubami UW profilů
speciálními kleštěmi na profily.
Opláštění jedné strany deskami (obr. 60)
Na připravenou konstrukci se z jedné strany namontují sádrokartonové
desky. U okraje příčky se začíná polovinou
desky, druhá strana se začíná naopak celou
deskou – zamezí se tím průběžným spárám
příčně přes příčku. Řezaná hrana desky se
seřízne pod úhlem 22,5° do 2/3 tloušťky desky,
přitlačí se k profilům a obvodové stěně a
přišroubuje se samořeznými šrouby TN o
průměru 3,5 mm. Vzdálenost šroubů je 250 mm.
Šrouby se umísťují pouze do svislých CW profilů, aby bylo umožněno
příčce ve svislém směru dilatovat (první šroub se umístí cca 10 mm od
hrany přírubu UW profilu). Při osazení se deska odsadí od podlahy o 1
cm. U příček se jen zřídka používají desky shodné délky, jako je výška
místnosti. Proto je třeba desky po výšce nastavovat. Příčné hrany obou
desek se seříznou opět pod úhlem 22,5° do 2/3 tloušťky desky tak, aby
spára byla ve tvaru V a umožňovala do spáry vnést dostatečné
množství tmelu. Deska se seříznutou hranou se sesadí těsně k již
namontované desce a přišroubuje se. Vzniklá příčná spára se případně
podloží UW profilem. Další desky na jedné straně příčky se montují tak,
aby příčná spára byla vždy vystřídána a přesazení příčných spár činilo
alespoň 400 mm. Začíná se tedy například deskou 2 m dlouhou od
podlahy a dořezem u stropu a vedlejší řada desek se začíná naopak
dořezem u podlahy a pokračuje se deskou 2 m dlouhou.
Vedení instalací
Po opláštění první strany lze přistoupit k vedení instalací. Profily příčky
umožňují protáhnutí rozvodů vodorovně stojinou příčky. Pro snadnější
- 29 (50) -
provedení prostupů má většina profilů předražené otvory ve tvaru H.
Úderem kladiva se vytvoří otvor. V případě potřeby je možné otvor
rozšířit nůžkami na plech až na šířku stojiny, přičemž výška otvoru se
rovná maximálně šířce otvoru. Množství těchto otvorů je však omezeno.
Obr. 61: Způsoby vedení instalací profily
Vložení minerální izolace (obr. 62)
Následuje vložení minerální izolace. Je
důležité vyplnit každou dutinu. Je dobré
použít výrobcem izolace doporučený druh.
Je možné použít příchytky izolace (trny),
pomocí kterých lze izolaci bezpečně fixovat.
Izolaci je třeba vést i ve stlačené formě i
v okolí rozvodů.
Opláštění druhé strany (obr. 63)
Po vložení izolace následuje opláštění druhé
strany příčky. Pokud se na jedné straně příčky
začíná polovinou šířky desky, na druhé straně
se začíná deskou celou.
Osazení elektrokrabic
Po opláštění celé příčky se osadí elektrokrabice do dutých stěn a lícový
plášť příčky se zatmelí. Elektrokrabice se nikdy neosazují z obou stran
příčky proti sobě, ale vždy s přesazením alespoň 200 mm.
- 30 (50) -
Tmelení
Při tmelení příčky je velmi důležité pro vyloučení vlasových trhlin u
příčných spár desek tmelit s výztužnou páskou. Po vyschnutí tmelů je
vhodné příčku penetrovat.
Příčka s dveřním otvorem
Při opláštění ostění dveřních otvorů je nutné, aby sádrokartonová deska
v okolí zárubně byla vyříznuta praporovým způsobem a zasahovala
v nadpraží alespoň do 1/3 šířky otvoru (minimálně 150 mm). Hrana
desky nesmí tvořit prodloužení
svislé hrany otvoru, aby nevznikly
trhliny. Při dvouvrstvém opláštění
se
svislé
hrany
v nadpraží
vystřídají (proto přesah o 1/3 a
nikoli
polovinu
šířky
zárubně).
Jinak je postup montáže příčky
klasický.
Obr. 64: Řešení dveřního otvoru
Konstrukční řešení otvoru v závislosti na parametrech otvoru a
dveřního křídla
Podle výšky příčky, hmotnosti dveřního křídla a šířky dveří se liší
opatření pro zesílení ostění. Při práci s konkrétním systémem je třeba
se držet doporučení daného výrobce:
-
Světlá výška místnosti do 2600 mm, hmotnosti dveřního
křídla do 25 kg a šířka dveří menší než 850 mm:
Pro ostění se používají běžné CW profily tloušťky 0,6 mm, které
jsou na podlaze a stropu pomocí kleští na profily nebo šroubů
fixovány do UW profilů. UW profily mají být na podlaze a stropu
na
obou
stranách
zárubně
ukotveny
alespoň
dvěma
hmoždinkami. V nadpraží se provede výměna z UW profilu a do
něho se vloží svislé CW profily pro uchycení desek.
- 31 (50) -
-
Světlá výška místnosti do 2800 mm, hmotnost dveřního
křídla do 25 kg, šířka otvoru do 850 mm:
Pro ostění se použijí běžně CW profily tloušťky 0,6 mm, které
jsou na podlaze a stropu pomocí kleští na profily nebo šroubů
fixovány do UW profilů. UW profily mají být na podlaze a stropu
na
obou
stranách
zárubně
ukotveny
alespoň
dvěma
hmoždinkami. V nadpraží se provede výměna z UW profilu a do
něho se vloží svislé CW profily pro uchycení desek. Po
připevnění zárubně samořeznými šrouby o průměru minimálně
3,9 x 13 mm se CW držící zárubeň zaklopí UW profilem, čímž
vznikne jakýsi skříňový nosník. Toto provedení je v ČR
nejběžnější u všech světlých výšek místnosti pod 2800 mm.
-
Překročení výše uvedených parametrů do maximálních
výšek:
Vyžaduje použití UA profilů pro ostění dveří. UA profily musí být
ukotveny u podlahy a stropu k tomu určenými kotevními úhelníky
(minimálně dvěma šrouby do podlahy a stropu), nejlépe kluznými
umožňujícími dilataci v případě průhybů stropů. Hmotnosti
dveřního křídla jsou omezeny na 50 kg u UA 50, 75 kg a UA 75 a
100 kg u UA 100.
U všech příček se světlou výškou nad 2800 mm je nutné použít pro
dveřní ostění UA profily.
Obr. 65: Příklad montáže opláštění příčky s dveřním otvorem
- 32 (50) -
8.4.
Instalační příčky
Instalační stěny se používají tehdy, pokud je nutno uvnitř konstrukce
vést rozměrnější instalace. Tloušťka stěny se určí podle vestavovaného
potrubí, způsobu jeho vedení a použitých sanitárních vestavěných
zařízení jako např. vestavěná splachovací nádržka apod.
Montáž
Instalační příčky se montují na dvojitou podkonstrukci. Svislé profily
obou konstrukcí se umísťují vstřícně tak, aby bylo možno je vzájemně
spřáhnout a vytvořit tím kompaktní celek. Spřažení se provádí ve
třetinách výšky konstrukce (výšky 90 a 180 cm) propojovacími
příložkami o výšce min. 300 mm vytvořenými ze sádrokartonu a
přišroubovanými ke svislým profilům každá min. třemi šrouby.
Většina sanitárního vybavení jako WC, bidet nebo umývadlo jsou
břemena visící na stěně. Pro jejich upevnění se používají speciální
nosiče z pozinkované oceli vestavěné do příčky, které musí být
upevněny k podlaze, do které
přenášejí
zatížení.
Pro
umývadla, pisoáry a bojlery se
používají traverzy, které se
v požadované
výšce
přišroubují na kovové profily. U
bojlerů o celkové hmotnosti
vyšší než 80 kg musí být na
přenesení zatížení do podlahy
použity speciální profily (UA
místo CW ).
Obr. 66: Zařizovací předměty
Po upevnění instalací se provede opláštění jedné strany stěny, potom
se do dutiny mezi kovovou konstrukcí vloží izolační materiál a provede
se opláštění druhé strany stěny.
- 33 (50) -
Instalační prostupy
Před montáží desek se vyřežou kruhovým dutým vrtákem nebo
prořezávačkou do sádrokartonových desek příslušné otvory pro vývody
sanitárních zařízení. Instalační prostupy např. pro vodovodní potrubí se
vyříznou asi o 10 mm větší než je
průměr trubky. Hrany řezu za
účelem lepší přilnavosti tmelu se
natřou
základním
nátěrem.
Prostupy se jako všechny ostatní
spoje a rohy uzavřou fungicidním
trvale elastickým tmelem.
Obr. 67: Provedení prostupů
Je vhodné kotvit všechna vyústění armatur do podkonstrukce
s ohledem
možnost
na
pozdější
demontáže.
Pro
kotvení se používají
instalační
držáky.
Pomocí objímek se
kotví
i
odpadní
potrubí.
Obr. 68: Instalační příčka
Zamezení přenosu hluku
Prouděním vody v potrubí, ve splachovačích apod. vzniká hluk.
Přenosu hluku se brání vložením gumy, plsti apod. mezi příchytky
potrubí a nosnou konstrukci stěny. Potrubí studené vody se ovine
izolací, aby se kromě odizolování zvuku zabránilo i povrchové
kondenzaci vody. Na obou stranách instalační stěny se provádí plošná
izolace z materiálů na bázi minerálních vláken.
Napojení vany
Z důvodu izolace tělesa vany se mezi okraj vany a průběžnou první
vrstvu opláštění vloží proužek napojovacího těsnění. Horní vrstva
- 34 (50) -
zdvojeného opláštění se ukončí asi 10 mm nad okrajem vany. Zbývající
spára se později vyplní fungicidním trvale pružným tmelem.
Opláštění
stěny
je
dvouvrstvé.
Jednovrstvé opláštění je přípustné,
pokud
stěna
bude
opatřena
keramickým obkladem, ale vzdálenost
stojin se musí redukovat z 60 na 40
cm.
Obr. 69: Napojení vany
Napojení podlahy
Mezi podlahou a spodní hranou opláštění se ponechá asi 10 mm spára.
Při použití keramických obkladů se
musí pečlivě těsnit v rohové oblasti.
Mohou se používat speciální těsnící
pásy, které se spojí s lepidlem obkladu
a rohový přechod se tak trvanlivě
utěsní. Použitá lepidla musí být odolná
proti vodě.
Obr. 70: Napojení podlahy
Požární odolnost
Požární odolnost instalačních příček je do 180 minut, ovšem jakékoliv
přerušení pláště (vestavné splachovače) musí být buď opatřeno kastlíky
odpovídající tloušťky opláštění, nebo musí být splachovače testovány
na požární odolnost. Maximální výška instalační příčky je 6 m.
Osazení revizní klapky
Revizní klapky umožňují přístup do sádrokartonových konstrukcí nebo
do dutého prostoru v nich nebo za nimi. Standardní klapky do
sádrokartonu se skládají ze dvou hliníkových rámů, z nichž jeden se
osadí a přišroubuje do připraveného otvoru v sádrokartonové desce a
druhý, vnitřní, tvoří vlastní otevírací část klapky. Ve vnitřním rámu
klapky jsou našroubovány sádrokartonové nebo sádrovláknité desky
v jedné
nebo
více
vrstvách
podle
druhu
opláštění
vlastní
- 35 (50) -
sádrokartonové konstrukce, v níž je klapka umístěna. Z celé klapky je
po zatmelení vizuálně patrná pouze mezera mezi vnitřním a vnějším
rámem klapky.
Stropní podhledy
8.5.
Sádrokartonové
podhledy
jsou
nenosné
zavěšené
konstrukce
zakrývající nosnou konstrukci stropu.
Vyměření
Vlastní montáž začíná vyměřením roviny podhledu respektive roviny
profilů.
Před montáží podhledu se provede:
-
prověření půdorysného rozmístění instalací a vzduchotechniky
v dutině podhledu,
-
kontrola umístění vývodů elektroinstalace v ploše podhledu a
umístění
elektroinstalačních
krabic
v dutině
podhledu
a
v obvodových stěnách,
-
výškové vytyčení podhledu (váhorys) – je nutno zohlednit tloušťku
opláštění a zkontrolovat, zda při zamýšlené výškové úrovni
podhledu nedochází ke kolizi mezi předepsanou výškou dutiny nebo
výškou svítidel a zkontrolovat výšku a polohu zabudovaných
konstrukcí a členění obvodových konstrukcí (výška nadpraží oken a
dveří, nadsvětlíky atd.),
-
vytyčení a označení polohy případných revizních dvířek a revizních
prostupů. Zaměření se provede pomocí laseru nebo hadicové
vodováhy
a
značkovací
šňůry,
-
na
strop
značkovací
se
vyznačí
šňůrou
linie
závěsů. Rozměření míst pro
upevnění
nosných
závěsů
Obr. 71: Druhy závěsů
podhledu se provede
- 36 (50) -
s ohledem na povahu nosné konstrukce stropu a s ohledem na
dovolené rozteče závěsů a nosných profilů podhledu.
Připevnění UD profilů
Na stěny se připevní obvodové UD profily, které sice nejsou z hlediska
funkčnosti
podhledu
nutné,
ale
značně
zjednodušují
montáž.
Vzdálenost kotvících bodů je 300 až 800 mm podle tloušťky opláštění a
podle toho, má-li obvodový profil nosnou nebo pouze pomocně
montážní funkci. Při pomocně montážní funkci se pro uchycení
používají pro betonové podklady běžné natloukací hmoždinky (průměr
6 mm, délka 35 mm) v osových vzdálenostech 800 mm.
Připevnění závěsů
Obr. 72: Podhled přímo montovaný na strop
Obr. 73: Zavěšený podhled
Na strop se vyznačí značkovací šňůrou linie závěsů a v odpovídajících
vzdálenostech se uchytí závěsy do stropu.
Obr. 74: Schéma zavěšeného podhledu
- 37 (50) -
Připevnění CD profilů
Na připravené UD profily se osadí hlavní profily, nasadí se na
připravené závěsy, zrektifikují se (vyrovnají) do roviny.
Na ně se nasadí křížové spojky a ty se pak v kolmém směru k hlavním
profilům nasadí na montážní CD profily. Maximální vzdálenost
montážních profilů je 500 mm. V této fázi se nad podhledem provedou
rozvody elektrické instalace a dalších rozvodů TZB.
Obr. 75: Rozmístění profilů zavěšeného podhledu
Vložení izolace a parozábrany
V případě potřeby se vloží do podhledu minerální izolace, popřípadě se
pod izolaci parozábrana pokud je nad podhledem nevytápěná místnost.
Veškeré kabely vedoucí do místnosti se v případě použití parozábrany
po obvodu utěsní k tomu určenou páskou nebo se používají těsnící
gumové manžety kabelů. Parozábrana se po obvodu podhledu zatáhne
pod UD profil.
Montáž opláštění
Po kontrole rovinnosti se montují sádrokartonové desky. Upřednostňuje
se montáž kolmo ke směru montážních profilů, protože deska má vyšší
tuhost. Sádrokartonové desky se montují tak, aby příčné spáry
jednotlivých řad desek byly přesazeny alespoň o 400 mm. Desky se
šroubují pouze do montážních profilů. Kromě výjimek se nešroubují do
- 38 (50) -
obvodových UD profilů. Deskám by tak byla zamezena délková
dilatace.
Tmelení
Do příčných spár se vloží výztužná páska. Spáry se zatmelí. Po
vytvrdnutí tmelů a jejich přebroušení se podhled penetruje.
8.6.
Kazetové stropní podhledy
Vyměření
Vlastní montáž se začíná vyměřením
roviny podhledu respektive roviny profilů.
Zaměření se provede pomocí laseru nebo
hadicové vodováhy a značkovací šňůry.
Postup montáže
Po obvodu místnosti se na stěny upevní Lprofil. Na stropě se vyznačí místa pro
ukotvení závěsů. Předepsanými kotevními prostředky a závěsy se
v roztečích max. 1200 mm zavěsí hlavní T- profil. Vzájemná vzdálenost
hlavních nosných T- profilů je 1200 mm. Po roztečích 600 mm se mezi
hlavní T- profily vloží příčné T- profily délky 1200 mm. Nakonec se
konstrukce dokončí vložením příčných T- profilů délky 600 mm mezi již
osazené příčné profily délky 1200 mm. Poté následuje vkládání kazet.
1 – Kazeta
2 – Příčný profil 1200
3 – Hlavní profil
4 – Závěs
5 – Příčný profil 600
O
Obr. 76: Schéma kazetového podhledu
- 39 (50) -
Typy kazet:
-
Casoprano - kazety jsou vyrobeny ze sádrokartonu. Jádro je
tvořeno
čistou
přírodní
sádrou,
na
povrchu
je
karton
z recyklovaného papíru. Na lícové straně se kazety opatřují
nátěrem akrylátovými vodou ředitelnými nátěrovými hmotami. Na
rubové straně je akusticky účinná textilie na bázi celulózy.
Kazety jsou 100 % recyklovatelné, mají dobré mechanické
vlastnosti, tvarovou stálost, rozměrovou přesnost, trvanlivost,
možnost vícenásobného použití, snadnou údržbu, odolnost proti
vlivům teplotních i vlhkostních výkyvů. Kazety mohou mít různé
vzory – hladký, strukturovaný, perforovaný nebo ražený.
Výhodou je, že se vyrábí kazety stejného vzhledu s různými
akustickými vlastnostmi:
-
Casovoice – vysoký stupeň pohltivosti,
-
Casoforte – velká odrazivost.
Tyto kazety se dají společně použít v jednom stropním podhledu
a při optimálním rozmístění zajišťují akustický komfort místností
a přispívají ke srozumitelnosti řeči, aniž by byla narušena jednota
dekoru. Kazety se montují s viditelným nebo poloskrytým
rastrem.
-
Gyptone - sádrokartonové
kazety se sádrovým jádrem
a oboustranným speciálním
kartonem, tl. 13 mm. Na
rubové
straně
je
vrstva
speciální akusticky účinné
textilie.
Obr. 77: Typy hran
Kazety je nutné skladovat na rovné ploše a chránit před nepříznivými
vlivy vlhkosti. Kazety se nesmějí montovat na stavbách v prostorách
s relativní vlhkostí vzduchu nad 80%. Při montáži nesmí dojít ke
- 40 (50) -
znečištění kazet. Je třeba dbát na to, aby vzory byly kladeny ve
správném směru (na rubové straně je potiskem směr vyznačen). Je
nutné objednat vždy kazety pro celý objekt najednou, aby nedošlo
k barevným odlišnostem při různých dodávkách. Přířezy z kazet by
z optických důvodů měly být větší než polovina kazety. Na obou
koncích místnosti by měla být velikost přířezu kazety stejná. Při montáži
kazet na skrytou podkonstrukci se má začít s montáží od středu
místnosti, aby se zamezilo posunutí desek, u napojení kazety na stěnu
je třeba použít pružnou rozpěrku.
Kazety je možno použít ve velkém množství variant uspořádání např.
-
děrované podhledy bez viditelných spár v různých vzorech a
s rozdílným děrováním,
-
ohýbané děrované podhledy, které je možné montovat i bez
viditelných spár,
-
demontovatelné podhledy s různými typy hran pro různé technické i
architektonické požadavky atd.
Podhledy je možno opatřit novým nátěrem naneseným válečkováním.
Podhledy mohou splňovat různé akustické požadavky, přičemž na
zvukopohltivé vlastnosti má vliv např. podíl otvorů, velikost otvorů,
nalepené zvukopohltivé textilie, výška svěšení i dodatečné minerální
izolace.
Půdní vestavby
8.7.
U půdních vestaveb se musí
vedle
montáže
správného
postupu
věnovat
pozornost
ochraně konstrukcí proti požáru
a zateplení.
O
Obr. 78: Půdní vestavba
- 41 (50) -
Ochrana proti požáru
Pro opláštění se používají protipožární desky tl. 15 mm – požární
odolnost je 30 až 45 minut – v jedné vrstvě. Jako spodní konstrukce se
používají montážní latě nebo CD profily 60/27 mm ve vzdálenosti max.
40 cm. K upevnění a vyrovnání je možné využít přímé závěsy.
Desky se pokládají podélnými hranami příčně ke spodní konstrukci a
upevňují se šrouby ve vzdálenosti 17 cm. Po dokončení montážních
prací se styčné spáry, srazy desek a upevňovací místa zaspárují.
Obr. 77: Montáž půdní vestavby
Tepelná izolace
Podle požadavků na tepelnou izolaci je možné použít různé varianty
skladeb střech.
Obvykle se vkládají 2 vrstvy izolačního materiálu – jedna vrstva mezi
krokve a druhá vrstva průběžně pod krokev, aby nevznikaly tepelné
mosty. K snadnému upevnění druhé vrstvy izolačního materiálu se
montují dřevěné latě na krokev horizontálně ve vzdálenosti šířky
izolačního materiálu. K zamezení kondenzace v izolačním materiálu se
vkládá parozábrana - PE nebo Al fólie nebo se použijí protipožární
desky potažené fólií na zadní straně. Pro uchycení závěsů do krokví se
používají FN šrouby. Přímý závěs se uchycuje jedním nebo dvěma FN
šrouby. Krokvový závěs dvěma FN šrouby.
Šikminy podkroví lze montovat s deskami příčně i podélně k montážním
profilům (cílem je u relativně málo vysoké šikminy omezit prořez). U
vodorovných částí podkroví se desky montují příčně k profilům.
- 42 (50) -
Spáry mezi deskami by měly být co nejmenší.
U podkroví by se vzhledem ke
zvýšeným objemovým změnám
krokví měly používat u všech
podhledů
Podhled
výztužné
bez
pásky
pásky.
v HRAK
hranách nemusí nutně praskat,
páska
v každém
případě
znamená víc jistoty.
Obr. 79: Schéma půdní vestavby
Veškeré lomy konstrukcí je nutné opatřit ochranou rohů nebo papírovou
výztužnou páskou. Lomy konstrukcí provedené akrylem (vnitřní úhly)
později vlasově popraskají. Při křížení příček s předsazenými stěnami
je lepší z akustických důvodů provést nejprve příčky a teprve potom
předsazené stěny. Příčky se do podhledů (šikmin) uchycují pomocí
univerzálních plastových hmoždinek nebo kovových hmoždinek do
dutých stěn.
8.8.
Suché podlahy
Před montáží suché podlahy je nutno vyrovnat a připravit podklad. Na
betonové podklady se nalepí PE fólie, která zabraňuje průniku vlhkosti
z betonu do podlahy. PE fólie se vytáhne na uvažovanou tloušťku
podlahy i na okolní stěny.
U dřevěných stropů je naopak nutno zajistit dýchání konstrukce. Proto
se záklop pokládá na speciální vlnitý papír.
Po obvodu místnosti se osadí dilatační pásky z minerální vlny 1 cm
silné.
Na takto zajištěný podklad se nasype suchý podsyp. Dodává se
v pytlích po 50 litrech. Jeho objemová hmotnost je 500 kg/m3. Tloušťka
suchého podsypu je 20 až 100 mm. Při větší tloušťce podsypu je nutné
vrstvu podsypu proložit souvislou vrstvou desek, aby se zabránilo
nadměrnému sedání podlahy. Do suchého podsypu se osadí dvě
- 43 (50) -
hliníkové
vyrovnávací
latě
opatřené
vodováhou,
které
slouží
k vyrovnání podsypu. Pomocí strhávací latě se podsyp vyrovná do
roviny.
Při kladení dílců je možné postupovat dvěma způsoby:
1. Aby bylo možno chodit po vyrovnaném podsypu, položí se na něj
volně ve vzdálenostech asi 70 cm dílce suché podlahy. Potom se
s kladením podlahy začne v nejvzdálenějším koutě místnosti a
postupuje se směrem ke dveřím. Desky sloužící k chození po
podsypu se postupně zabudovávají do podlahy.
2. Po nasypání a vyrovnání podsypu v celé místnosti se pokládají dílce
suché podlahy od dveří. Již položená podlaha slouží jako pochozí
plocha pro další montáž. Končí se v nejvzdálenějším rohu místnosti
od dveří.
Vlastní pokládání dílců podlah začíná odříznutím pera a drážky na
stranách přilehlých ke stěnám. Do pera a drážky dalšího dílce se
nanese lepidlo na hrany a jeden dílec se opatrně přisadí k druhému.
K pevnému sesazení slouží speciální montážní pomůcka a gumová
palička. Je potřeba dbát na to, aby se do zámků podlahy nedostala
zrníčka suchého podsypu. Další řada se začíná zbytkem z řady první.
Tím se dosáhne přesazení příčných spár podlahy o 400 mm a zároveň
se vyloučí prořez. Při sesazení spár by mělo lepidlo vystoupit ze spár –
odstraní se pomocí špachtle – spára musí být lepidlem plně vyplněna.
Na položenou suchou podlahu se nesmí min. 12 hodin vstupovat, aby
se nenarušila pevnost spojů a podlaha neztratila svoji tuhost.
U suchých podlah ze dvou vrstev desek se postupuje podobně. Desky
se kladou volně vedle sebe. Po položení první vrstvy se nanese na
desky zubovou stěrkou lepidlo a lepí se druhá vrstva desek, která se
přesazuje oproti první o čtvrtinu desky tak, aby se spáry jednotlivých
nepřekrývaly. Pevnost spoje se zvyšuje vzájemným sponkováním
vrstev. Spáry mezi deskami druhé vrstvy se zatmelí, příp. přebrousí.
Nakonec se odříznou přečnívající obvodové dilatační pásky.
- 44 (50) -
V místě prahu může podlaha volně přecházet do sousední místnosti,
pokud je mezi dílci spára, podkládá se v místě prahu prkénkem šířky
asi 100 mm, které se s podlahou sešroubuje.
Obr. 80: Postup montáže suché podlahy
Všechny typy podlah se povrchově penetrují. Penetrace váže prachové
částice a snižuje nasákavost desek při případném lepení nášlapných
vrstev. Na penetrovanou podlahu je možné pokládat všechny druhy
nášlapných vrstev např. koberce, PVC, korek, dlažby atd. Maximální
rozměr dlažby je 300 x 300 mm. Pro dokonalý vzhled podlahy se lepí
po obvodu (vždy buď pouze na podlahu, nebo pouze na stěnu)
obvodové podlahové lišty.
SHRNUTÍ
Výrobci sádrokartonových systémů mají pro jednotlivé konstrukce
suché výstavby vydané technické listy případně montážní příručku
a tam jsou uvedeny druhy a typy konstrukcí, skladby materiálů,
pracovní postupy, podklady pro výpočet spotřeby materiálů,
- 45 (50) -
zobrazení destailů a další potřebné informace pro zhotovení
konstrukce.
KONTROLNÍ OTÁZKY
1. Jaké jsou podmínky a postup pro osazení zárubně v příčce?
2. Jaký je potup montáže kazetového stropního podhledu?
3. Jakým způsobem se zajistí protipožární ochrana a zateplení
střešní konstrukce při zhotovování půdní vestavby?
9. ZÁKLADNÍ PRAVIDLA A PŘEDPISY BOZP A PO
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) je souhrn opatření
stanovených právními předpisy a zaměstnavatelem, která mají
předcházet ohrožení nebo poškození lidského zdraví v pracovním
procesu.
Právní ú p r a v a BOZP v České republice vychází ze zákonů, vyhlášek,
nařízení a technických norem. Základním zákonem je Ústava ČR.
Následuje řada dalších zákonů, které upravují jednotlivé dílčí činnosti,
vyhlášky, vydané zejména Českým úřadem bezpečnosti práce,
Ministerstvem práce a sociálních věcí, ministerstvem zdravotnictví
apod.
Povinnosti zaměstnavatelů:
Zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP zaměstnanců s ohledem na
rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu
práce.
Zaměstnavatel
proškoluje
zaměstnance,
o
školeních,
informacích a pokynech vede dokumentaci, vybavuje zaměstnance,
ochrannými prostředky a provádí kontroly.
Práva a povinnosti zaměstnanců
Znalost předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění BOZP je
nedílnou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance.
- 46 (50) -
Zaměstnanci mají právo na zajištění BOZP, na informace o rizicích
jejich práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich
působením.
Zaměstnanec
je
povinen
účastnit
se
školení
zajišťovaných
zaměstnavatelem v zájmu BOZP, podrobit se ověření znalostí, podrobit
se lékařským prohlídkám, dodržovat předpisy a pokyny zaměstnavatele
k zajištění BOZP, s nimiž byl seznámen, a řídit se zásadami
bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele. Dále
je povinen dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat
stanovené pracovní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a
ochranná zařízení, oznamovat svému nadřízenému nedostatky a
závady na pracovišti, které by mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví při
práci, bezodkladně oznámit nadřízenému pracovní úraz a spolupracovat při vyšetřování jeho příčin
Ve
stavebnictví
sádrokartonových
a
v
činnostech
systémech
je
spojených
situace
v BOZP
s prací
na
nepříznivá.
Stavebnictví je na druhém místě v počtu a následcích úrazů.
Nejčastějšími zdroji úrazů jsou: činnosti spojené s prací ve výškách
(pády osob) při špatně nebo vůbec nezbudovaném ochranném zařízení
(lešení, zábradlí, nepoužívání prostředků osobní ochrany, nezakryté
otvory v podlahách, nezajištěné hrany pádu na staveništi apod.), práce
na žebřících a ze žebříků (zakázané činnosti, používání vadných
žebříků, používání zakázaných nářadí, snášení a vynášení materiálu)
bourací a rekonstrukční práce, používání nářadí (vadné, neevidované,
poškozené
nářadí - úrazy elektrickým proudem, nezaškolení
pracovníci), stroje a nástroje (špatný technický stav, nezaškolená
obsluha, nebezpečné pracovní postupy, nezajištěný prostor kolem stroje
apod.).
- 47 (50) -
Obr. 1: Metr, pásmo
Obr. 2: Vodováha
Obr. 3: Hadicová vodováha
Obr. 4: Úhelník
Obr. 5: Stavební laser
Obr. 6: Laserový dálkoměr
Obr. 7: Digitální vodováha
Obr. 8: Detektor
Obr. 9: Nůž s vyměnitelným ostřím
Obr. 10: Blade Runner – www.rigips.cz
Obr. 11: Náhradní řezací kolečka – www.rigips.cz
Obr. 12: Ruční pilka
Obr. 13: Nůžky na plech
Obr. 14: Struhák - nebozez
Obr. 15: Univerzální vykružovací vrták
Obr. 16: Hoblík na hrany
Obr. 17: Příklepová vrtačka
Obr. 18: Elektrický šroubovák
Obr. 19: Kladivo, gumová palice – ceník Rigips
Obr. 20: Nýtovací kleště – ceník Rigips
Obr. 21: Stěrka – ceník Rigips
Obr. 22: Hladítko – ceník Rigips
Obr. 23: Ruční držák na smirkový papír a brusná mřížka – ceník Rigips
Obr. 24: Aplikátory na hrany – ceník Rigips
Obr. 25: Nosič desek – katalog Lafarge
Obr. 26: Vozík na desky – katalog Lafarge
Obr. 27: Přenášení sádrokartonových desek – katalog Lafarge
Obr. 28: Skladování desek – katalog Lafarge
Obr. 29: Řezání desek nožem – katalog Lafarge
Obr. 30: Řezání desek pilou – katalog Lafarge
Obr. 31: Provádění výřezu pro elektrokrabici – katalog Lafarge
Obr. 32: Správné umístění šroubu – www.rigips.cz
Obr. 33: Vzdálenost osy šroubu od hrany desky – www.rigips.cz
Obr. 34: Varianty upevnění desek na podkonstrukci – katalog Lafarge
Obr. 35: Vazba spár – katalog Lafarge
- 48 (50) -
Obr. 36: Provedení elektroinstalace – katalog Lafarge
Obr. 37: Zatmelení spáry – katalog Lafarge
Obr. 38: Nářadí pro tmelení – www.rigips.cz
Obr. 39: Správně namíchaný tmel – www.rigips.cz
Obr. 40: Bandážování – katalog Knauf
Obr. 41: Stěrkování – katalog Knauf
Obr. 42: Tmelení rohu tmelem – katalog Lafarge
Obr. 43: Zatmelený styk – katalog Lafarge
Obr. 44: Tmelení vnějšího rohu pomocí pásky – www.rigips.cz
Obr. 45: Tmelení rohu pomocí ochranného profilu – www.rigips.cz
Obr. 46: Příklady tmelení podélných hran – www.rigips.cz
Obr. 47: Příklady tmelení příčných hran – www.rigips.cz
Obr. 48: Měření rovinnosti – www.rigips.cz
Obr. 49: Tolerance rovinnosti – www.rigips.cz
Obr. 50: Stavební konstrukce – www.rigips.cz
Obr. 51: Nanesení tmelu – www.rigips.cz
Obr. 52: Přisazení desek na stěnu – www.rigips.cz
Obr. 53: Obklad zateplovacími deskami – www.rigips.cz
Obr. 54: Kotvená předsazená stěna – www.rigips.cz
Obr. 55: Nekotvená předsazená stěna – www.rigips.cz
Obr. 56: Vyměření příčky – www. rigips.cz
Obr. 57: Osazení UW profilů – www. rigips.cz
Obr. 58: Osazení CW profilů – www. rigips.cz
Obr. 59: Způsoby nastavování profilů – www. rigips.cz
Obr. 60: Opláštění jedné strany deskami – www. rigips.cz
Obr. 61: Způsoby vedení instalací deskami – www. rigips.cz
Obr. 62: Vložení minerální izolace – www. rigips.cz
Obr. 63: Opláštění druhé strany – www. rigips.cz
Obr. 64: Řešení dveřního otvoru – www. rigips.cz
Obr. 65: Příklad montáže opláštění příčky s dveřním otvorem – www.rigips.cz
Obr. 66: Zařizovací předměty – www. rigips.cz
Obr. 67: Provedení prostupů – katalog Lafarge
Obr. 68: Instalační příčka – www.rigips.cz
Obr. 69: Napojení vany – www.knauf.cz
Obr. 70: Napojení podlahy – www.knauf.cz
Obr. 71: Druhy závěsů – www.rigips.cz
Obr. 72: Podhled přímo montovaný na strop – katalog Lafarge
- 49 (50) -
Obr. 73: Zavěšený podhled – katalog Lafarge
Obr. 74: Schéma zavěšeného podhledu – www.rigips.cz
Obr. 75: Rozmístění profilů zavěšeného podhledu – www.rigips.cz
Obr. 76: Schéma kazetového podhledu – katalog Lafarge
Obr. 77: Typy hran – katalog rigips
Obr. 78: Půdní vestavba – www.rigips.cz
Obr. 79: Schéma půdní vestavby – www.rigips.cz
Obr. 80: Postup montáže suché podlahy – www.rigips.cz
[1]
montér suchých staveb – 1. díl. CECH SDK, Zelený Pruh, Praha
4, 2002.156 s. ISBN 80-238-8739-4.
[2]
speciální konstrukce – učební texty oboru montér suchých
staveb – 2. díl. CECH SDK, Zelený Pruh, Praha 4, 2002. 243 s.
ISBN 80-238-8967-2.
[3]
NYČ, M. Sádrokarton. GRADA, 2004. 156 s. ISBN 80-247-90289.
[4]
[5]
[6]
stavební části.
[7]
zkušební metody.
[8]
ČSN EN 14195 Kovové konstrukční profily..
[9]
- 50 (50) -

KVALITNÍ KONSTRUKCE PRO SUCHÉ STAVBY – základní kurz

Transkript

Podobné dokumenty

SOD SeS Pernerova - Veřejné zakázky

orba tsa yrsv vl hdly al tyrem hxps hlv :rgh hmsv orba-la yrs

Nízkoenergetické domy - Střední škola energetická a stavební

cestovní ruch v chráněných územích - Jizersko

gymotion - Yookidoo

kořeny - Dybbuk

mudrunner

Stáhnout český manuál

aktuality

Příloha 4 - Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí

Základní principy vývoje nových léčiv (OCH/ZPVNL)

Stáhnout dokument

Compaq iPAQ h3700

citroën c8

- Fermacell

ŠKOLENÍ, KURZY, REKVALIFIKACE ZKRÁCENÉ STUDIUM

Inspirováno funkcionalismem Designový sklípek vonící - E

knaufstyl - Český Internet sro

Ceník Rigips 2015_aktualizace 2_2016

Ceník Rigips 2015

Vestavěné skříně - Protea spol. s ro

Unnamed document