Vrcholná renesance oprava

6. Vrcholná renesance
Kdy:
Vrcholná renesance vzniká v Itálii, konkrétně ve Florencii v letech 1500 – 1520 a
později také v Římě a v Miláně. Za jejího hlavního představitele je považován Leonardo da
Vinci.
Cíl – směr:
Znaky vrcholné renesance a renesance vůbec, je dokonalé a realistické vyobrazení
člověka, s renesancí přišel humanismus – Human – člověk mírou všech věcí, renesance
nedává bohu takovou důležitost jako předtím v gotice, kde nešlo o vyobrazení dokonalosti, ale
duchovní podstaty. Renesance se samozřejmě od boha neodvrací, využívá jej však více jako
záminku, k tomu, aby jej pro vlastní účely co nejvíce polidštila.
Znaky a charakteristika:
Umění renesance se vrací zpátky k antické kultuře proto, aby její prvky ještě více
rozvinula a zdokonalila. Renesance dává vzniknout zcela novému stylu. Dokonalost, krása a
harmonie se stává měřítkem věcí. Renesance převzala z antiky nápad o vytvoření tzv. ideálu
krásy, podle kterého se antika snažila přesně vyobrazit člověka. Renesance tento aspekt
rozvinula v tom, že se dívala na klasický model antiky proto, aby jej idealizovala. Renesance
je v jistém smyslu velice realistická a dívá se až do jádra věcí, aby dokázala vyobrazit i ty
nejmenší podrobnosti s dokonalou přesností. V této době se rozšiřuje studie člověka a jeho
anatomie, stejně tak se začíná pohlížet na přírodu, svět umění začíná nabývat trojrozměrnosti.
Začíná vznikat perspektiva. Na řadu přichází také kreslení aktů a portrétů. Dokonalá kresba
je základem malby. Novým aspektem je také hra s výrazem ve tváři.
Objevy a věda:
Za doby renesance dochází k vodopádu objevů a ohromnému vývoji věd, které do té
doby úzkoprse vzhlížely k bohu. Př: rozvoje: malují se mapy – zámořské objevy,
Heliocentrická teorie, rozvoj řemesel, vzrůstá obchod – na důležitosti nabývají města,
umění se začíná dostávat do středu zájmu člověka. Známé osobnosti ve vědě a objevech:
Mikuláš Koperník, Galileo Galilei, Kryštof Kolumbus.
Architektura:
Renesance v architektuře, znaky: renesance navrhuje úplně nový styl a spojuje
dohromady jednoduché a zároveň složité prvky. Do módy znovu přicházejí antické
sloupy(korintské, kanelované…), renesanční pilastry (sloupek dekorativního účelu).
Schodiště se staví dvojitá a točitá nebo dvoje vnější schody zvenčí paláců. Stavějí se
balustrády (kuželovité sloupky na parapetech a zábradlích). Dále impozantní kupole
(Florentský dóm, Pantheon v Římě). Klenby tvoří půlkruhové oblouky na pilastrech.
Dalšími významnými rysy jsou trojúhelníkové štíty (jako v Antice), ploché stropy a
sloupy.
Renesanční stavby plní hlavně funkci reprezentativní – zdobené impozantní paláce
do kterých se stěhuje šlěchta z hradů, staví se školy, radnice, kostely, katedrály;
Hlavními představiteli tohoto uměleckého směru byli:
- Leonardo da Vinci (1452 Vinci, Itálie – 1519 Cloux u Amboise, Francie)
- Michelangelo Buonarroti (1475 Caprese u Arezza, Itálie – 1564 v Římě, Itálie)
- Raffael Santi (1483 Urbinu, Itálie – 1520 Řím, Itálie)
- Giorgione (1477 Castelfranku, Itálie – 1510 Benátky, Itálie)
- Tizián (1485/90 Pieve di Cadore, Itálie – 1576 Benátky, Francie)
- Correggio (1489 Correggio, Itálie – 1534 Correggio)
Leonardo da Vinci – život
„Básníku, jak by ses svým popisem mohl vyrovnat, postavě, která byla vytvořena
kresbou.“
-
-
narozen ve Vinci;
otec advokátem, matka služebnou;
byl nemanželské dítě;
od tří let se o něj staral otec;
ve 13 se odstěhoval do Florencie a začal se učit u Andrea Verrochia;
nakreslili spolu křest Kristův;
Leonardo byl jedním z největších renesančních umělců a umělců vůbec;
Byl velice všestranný – jeho zájmy se dotýkaly všech tehdy známých vědeckých
disciplín;
Byl v podstatě ve všem samoukem;
Učil se pozorváním člověka a přírody i kterou měl už od dětství veliký zájem;
Byl jeden z prvních kdo dělal pitvy, fascinace lidským tělem;
Zajem o matematiku, botaniku, geologii,válečné inženýrství;
Kontruoval do té doby neznámé přístroje (skafandr, letadlo, mlýnek na maso);
Nevíce se zajímal o fenomén života a smrti, smysl života;
Zjistil, jak probíhá těhotenství, pitvou těhotné ženy;
Asi do 30-ti let žil ve Florencii, svá největší díla vytvořil v Miláně (Madona ve
skalách, Dáma s hranostajem, Poslední večeře), kde byl jeho mecenášem Lodovigo
Sforza;
Roku 1501 – návrat do Florencie, začíná malovat Monu Lisu
Leonardo měl vždy problémy dokončit své zakázky a mnohé z nich také
nedokončil nebo s nimi nikdy nezačal;
Ke konci života jej pozval na svůj dvůr František I., kde Leonardo žil až do smrti;
Ve Francii vytvořil díla (Sv. Anna Samotřetí, Jan Křtitel, vlastní autoportrét);
Leonardo – malířské dílo
Byl to Leonardo da Vinci, kdo udal vrcholné renesanci směr a nové nápady.
Leonardo se vzdálil od důrazu na linie a dekorativní detaily, které byly pro italské umění v té
době charakteristické. Díky vynikajícně zvládnutému umění pracovat se světlem a stínem
dokázal vyobrazit postavy do nejmenšího detailu a dokonale realisticky. Jeho nejznámějším
dílem a nejslavnějším obrazem vůbec je obraz Mona Lisa (La Gioconda) 77 ˣ 53 cm, olej na
dřevěné desce, Louvre, Paříž, Francie. Mona Lisa je slavná hlavně pro svůj velice uvolněný
výraz, který způsobují stíny v koutcích očí a úst(sfumato), tak že není jisté v jakém duševním
rozpoložení se vlastně nachází, je to ale nejen postava na obraz,e také pozadí, které zobrazuje
mlhavou krajinu, je z jedné strany postavy níže než-li na straně druhé, obrazu je tak záměrně
dodán pocit,
Poslední večeře (1495 - 1498) ohromná malba (460 ˣ 880cm) v reflektáři kláštera St.
Maria delle Grazie, Milán, Itálie. Da Vinci k jejímu stvoření využil experimentální techniky
barev vlastní výroby, které byly podobny temperám. Da Vincimu tak umožňovaly pomalou
práci. Tyto barvy však neměly dlouhou trvanlivost a malba začala chátrat již za doby Da
Vinciho života. Hlavně na tomto obraze Da Vinci dokázal, jak moc je možné hrát si
s prostorem a perspektivou.
O čem je Poslední večeře:
Na této fresce je vyobrazeno 13 postav, Ježíš je přesně uprostřed. Freska zachycuje
moment kdy Ježíš prohlašuje, že někdo z jeho 12 apoštolů jej zradí. 12 apoštolů je vyobrazeno
ve skupinách po 3. Kdybychom ze scény odmyslili Ježíše, vypadala by celá scéna poněkud
chaoticky a neorganizovaně, Ježíš však působí klidně a z centrální pozice tak uklidňuje
celkovou atmosféru. Kompozice má nenucenou rovnováhu a harmonii.
Pozadí obrazu má dokonalou perspektivu – freska měla být pokračováním reflektáře.
Stěny i strop se tak směrem ke středu obrazu mírně sbíhají k sobě, hranatá okna jsou tradičně
renensanční a celý výjej dokresluje krajinka za okny.
¨Když se opona rozevřela, vypadalo to, jako kdyby se otevřel další vzduchový prostor, který
byl za ní schovaný, jako kdyby to bylo pokračování večeřadla-jakoby se otevřela druhá
komnata, takže podélné trámy přešli do ní, sbíhajíce se v dálce a denní světlo splynulo
s tichým večerním světlem nad modrými vrcholky Sionu, jež bylo viděti třemi okny tohoto
nového večeřadla. téměř stejně prostého jako klášterní, jen pobitého koberci útulnějšího a
tajemnějšího. Dlouhý stůl zobrazený na plátně podobal se oněm, u nichž obědvali mniši:
takovýtéž ubrus se vzorkovanými úzkými pruhy, s konci svázanými na uzle a čtvercovými
rozžehlenými záhyby, jakoby vlhký právě vzatý z klášterního zkladiště, stejně tak sklenice,
talíře nože a skleněné nádoby s vínem.¨
Můj vlastní názor, toto dílo a vůbec Leonardo da Vinci je mi velice blízký svou
pomalostí, Da Vinci má pravdu ve svém postoji, pracovat pomalu. Spolu s časem a
přemýšlením nad dílem samo dílo roste a nabývá rozmerů, což se Leonardovi pokaždé
povedlo. Nechci tím říct, že by Michelangelo, který se stále honil za množstvím splněných
děl, vložil do svého díla méně. Da Vinci byl pouze velice všestranný a předpokládám, že se
nedíval na své dílo jen z hlediska dokonalosti vyobrazení.
Leonardo nad tímto dílem strávil tři roky, někdy však pouze přišel a několik hodin na
dílo pouze zíral a posléze zase odešel. Bylo mu jedno kolik času jeho dílo zabere, záleželo mu
pouze a jen na jeho dokonalosti.
Poslední večeře je vyobrazením, které skrývá opravdové umění hry s perspektivou a
symboly, ve kterých je možno číst jako v knize a nic s toho by nebylo možno, bez
předchozího rozvažování.
Dáma s Hranostajem (Cecilia Gallerani) zobrazena netradičně v tříčtvrtečním
profilu. Hranostaj v jejích rukou je obrazem čistoty.
Madona ve skalách je vyobrazení postavy Panny Marie, Ježíše, malého sv. Jana
Křtitele a Anděla. Tento obraz má dvě verze, byl totiž objednán na zakázku, nesplnil však
podmínky a proto byl namalován ještě jednou. První verze se nachází v Louvru, Paříž. Druhá
verze se nachází v Londýnském muzeu.
Sv. Anna samotřetí Toto dílo nebylo nikdy dokončeno, je však důkazem toho, jak
dokonalou kresbu si uměl Leonardo vytvořit. Jehlancová kompozice postav se vyznačuje
právě tak obtížnou jako odvážnou dynamickou rovnováhou. Všechny postavy jsou zachyceny
v neobyčejně osobitých, spontánních pohybech; pozoruhodná je zvláště pozice sv. Anny,
která tvoří střed skupiny a stáčí hlavu a horní část těla na opačnou stranu než nohy.
Sv. Jan Křtitel – „Rysy světce, stejně znepokojivého jako Mona Lisa, oscilují mezi
chlapeckou ženskostí a unylou mužností. Temná, těžká, měkká atmosféra, držení takřka v
jediném barevném tónu, se najednou tajemně rozvírá pásmem světla s jedinečným sfumatem.“
Raffael Santi – život
-
-
-
Narodil se 6. dubna 1483 v Urbinu v Itálii;
Jeho otec byl také malířem a vlastnil dílnu;
V 11-ti letech osiřel;
Odešel do učení k Pietru Peruginu do Perugie (pod jeho vlivem namaloval
Zásnuby Panny Marie);
V roce 1504 odchází do Florencie setkává se s díly Leonarda (Mona Lisa)(pod
jeho vlivem maluje Madony s dítětem) – myšlenka o znázornění nitra a hloubky
člověka;
1508 na pozvání Julia II. Přichází do Říma – pracuje na výzdobě papežských sálů
(Platónská akademie) jednalo se o komnaty Stanza della Segnatura (1508 - 1511),
Stanza d'Eliodoro (1512 - 1514) a Stanza dell'Incendio (1514 – 1517).
Po smrti papeže Julia II. 21. února 1513 a nástupu nového papeže Lva X. V roce
1514 byl Rafael jmenován novým architektem chrámu Sv. Petra, nicméně mnohé z
jeho projektů byly po jeho smrti přestavěny nebo zbořeny. Navrhl ale celou řadu
staveb, které jej vynesly do pozice předního italského architekta.
„Rafael bývá považován za jednoho z největších umělců vůbec. Pojem renesance na
dílu Rafaela přímo závisí, jeho práce vypovídají o zdánlivě nenucené bezprostřednosti, která
by se dala srovnávat snad jen s tragickým heroismem díla Michelangelova. Bylo to hlavně
oněch dvanáct let, které Rafael strávil v Římě, ve kterých rozvinul svůj talent a zanechal za
sebou nejryzejší poklady renesančního umění. Jeho nesmírný talent se projevil v mnoha
oblastech a v bezpočtu děl, byl však také architektem, sochařem a renesančním archeologem.
Jeho talent a rozsah díla je mezi renesančními umělci bezprecedentní. Jeho génia potvrzuje
také krátká doba, ve které tvořil – dožil se pouhých sedmatřiceti let.“
Rafael se nikdy neoženil a zemřel na Velký pátek 6. dubna 1520 v Římě.
Rafael byl na svou žádost pohřben v Pantheonu. Na jeho náhrobku byl Pietrem Bembem
napsán verš ‚ Ille hic est Raffael, timuit quo sospite vinci, rerum magna parens et moriente
mori‘, který v překladu znamená ‚Zde leží Rafael, kterého se za jeho života příroda obávala, a
po jeho smrti chtěla sama zemřít.‘
Raffael neměl Leonardovu škálu vědomostí ani Michelangelovu sílu. Svou cestu si
probojovával milou povahou pro kterou jej všude přijímali. A navíc uměl pracovat tak dlouho,
dokud se nebyl schopen svým současníkům vyrovnat.
Raffael Santi syntetizoval a propojil styly svých současníků, především Da Vinciho a
Michelangela. Jejich nápady dovedl do dokonalosti. Jeho obrazy vynikají především jemností
a ladností tvarů. Na jeho výtvorech je přesně vidět, kdy byl ovlivňen, kterým umělcem
(Perugiem – maloval pořád stejné typy např. andělů, Leonardem - Madony, Michelangelem –
kompozice výjevů). Byl nejen malířem, ale i architektem. Byl dokonce obviňován
Michelangelem, že jeho umění a sláva vyšla hlavně s kopírování jeho a jiných. Pro mnohé je
malířem Madon, které jsou natolik známé, že jejich levné reprodukce můžeme potkat
prakticky kdekoliv.
Athénská škola (1508 - 1509), Stanza della Signatura, Vatikán. Veliká nástěnná
malba, kde Raffael vyobrazil nejslavnější starověké myslitele.
Proměnění páně (1518 - 1520), Pinacoteca Vatikana, Řím. Pojednání barev, tvarů a
modelací pojmul Raffael takovým způsobem, že se toto dílo řadí k základním pilířům dějin
světového malířství.
Zásnuby panny Marie zde je poznat ovlivnění Perugiem a výborný projev
perspektivy.
Sixtinská Madona ovlivnění Leonardem. Užití sfumata, polo-sklopené oči. Na spodní
straně obrazu je vyobrazení dvou velice známých andělíčků, kteří ve vážném výjevu působí
hravě a dětsky.
Madona se stehlíkem (ovlivnění Leonardem) Rafael zde využívá rozvržením krajiny
stejný motiv jako Leonardo u Mony Lisy. až na to, že krajina se stéká k postavě, aby ji ještě
více zdůraznila;
Galathea je znát ovlivnění Michelangelem, ztvárnění antiky;
Na nebe vstoupení Krista výjev, který se odklání od vyobrazení krásných a jemných
madon. Vyjadřuje silné emoce, prudké pohyby.