Zpravoadj 4/2001

Vážení čtenáři,
jako „redaktor“ Zpravodaje vstoupím v příštím roce do jubilejního 15. ročníku. Říká se, že je třeba
umět včas odejít. Přiznám se, že mám obavy, abych nesetrvával u Zpravodaje déle, že by bylo
rozumné. Pokud to ještě dělám, je to jen proto, že už mě zastavilo několik Smiřičáků, kteří mě
vybízeli, abych toho rozhodně nenechával. Představa důvěry alespoň některých čtenářů mě však
ještě více přivádí do rozpaků, zda na to ještě ve svém věku stačím – ani mně totiž roky neubývají –
pružnost těla i ducha se ztrácí.
Tak snad ještě příští rok zdárně dotáhnu. Jsem rád, že přicházejí příspěvky (např. od sportovců),
které náš časopis aktualizují a oživují. Pokud si chcete dodat vlastní (černobílou!) předlohu, pak
na stránku A4, s okraji nahoře 2,5 cm a po stranách a dole 2 cm. Velikost písma je 11. Inzeráty se
platí podle velikosti. Pokud byste chtěli poslat svou zprávu do Zpravodaje mailem, můžete na
adresu: [email protected].
Přeji vám co nejpříjemněji prožité vánoční svátky a do nového roku 2002 hodně zdraví, pohody
a spokojenosti.
Nad stránkami Zpravodaje na shledanou
Miroslav Volák
Z jednání městské rady:
MR se zabývala záležitostí připravovaných organizačních změn SOŠ a SOU ve Smiřicích
a v regionu dle návrhu Krajského úřadu. Současně projednala a schválila odpověď města na
tento záměr, která byla adresována zástupci hejtmana Krajského úřadu.
MR vzala na vědomí ukončení pracovního poměru s vedoucím stavebního odboru k termínu
10. 10. 2001. Současně byl k tomuto datu p. Stanislav Vajnlich odvolán ze své funkce a od
11. 10. 2001 byl MR pověřen vedením stavebního odboru p. Václav Klimeš.
MR projednala a schválila informační materiály týkající se případného ohrožení občanů
města při mimořádných událostech. Materiály budou dány k dispozici firmám sídlícím ve
městě.
MR rozhodla, aby byl ještě v tomto roce zakoupen pro potřeby města nezbytný počet laviček
a odpadkových košů.
MR po projednání schválila plán práce a rozpočet Domu dětí a mládeže ve Smiřicích na rok
2002.
MR schválila návrh na úpravu rozpočtu v kapitole školství na základě podkladů
ekonomického odboru, zpracovaných dle předaných rozpočtových opatření Okresního úřadu
Hradec Králové.
MR projednala a schválila výši neinvestičních nákladů na provoz ZŠ za období 1–8/2001.
Náklad na žáka činí 1613,– Kč.
MR projednala a schválila úhradu neinvestičních nákladů na žáky našeho města,
navštěvujících ZŠ Holohlavy, ve výši 10.994,– Kč. Současně schválila převod dotace ve výši
18.500,– Kč z dotace poskytované Okresním úřadem Hradec Králové.
MR schválila zakoupení věcného daru k 80. narozeninám čestného občana Smiřic p. Milana
Knoblocha. Dar byl oslavenci předán.
MR schválila finanční příspěvek OÚ Holohlavy na výstavbu veřejného osvětlení vozovky za
Jílovskými směrem k Černožicím. Tím bude vyřešeno osvětlení nové výstavby ve Smiřicích
a garáží na katastru Holohlav – garážují zde převážně občané Smiřic.
MR rozhodla na základě předložených žádostí Domova – penzionu pro důchodce
a Loutkového divadla o poskytnutí příspěvku na předvánoční akce ve výši 3.000,– Kč pro
každého.
MR projednala a schválila návrh smlouvy na poskytnutí příspěvku města na zajištění dopravní
autobusové obslužnosti v okresu Hradec Králové ve výši 250.800,– Kč, což je stejná částka
jako v roce 2001.
MR schválila návrh úpravy rozpočtu na rok 2001 v příjmové i výdajové části o 2,195.660,– Kč
v důsledku dotací v kapitole školy a navýšení příjmů města.
MR projednala žádost oddílu SK kopaná Smiřice na poskytnutí finančního příspěvku ve výši
200 tis. Kč na vybudování dalšího hřiště v roce 2002, ale tento požadavek nemohl být
akceptován. Případné podpory města všem organizacím budou řešeny až v rámci rozpočtu na
rok 2002.
MR projednala II. variantu rozpočtu města na rok 2002 a stanovila pořadí akcí realizovaných
nad rámec rozpočtu. Tento návrh bude předložen k odsouhlasení MZ.
MR projednala a stanovila poplatky za pronájem prostor KD Dvorana. Současně zrušila
poplatky v případě pořádání akcí MŠ, ZŠ, DDM a ZUŠ.
MR na základě doporučení stavebního odboru rozhodla o opravě autobusové zastávky pod
nádražím.
MR se na základě připomínek občanů zabývala možností provedení plynofikace
a vodovodního připojení Trotiny. Plynofikace s ohledem na výši nákladů a počet připojení
není pro příští léta ve VČP, a. s. uvažovaná. Pokud jde o vodovod, naděje na jeho zavedení je
v roce 2003 v rámci propojení sítě Lochenice – jímací oblast Černožice.
MR projednala návrh rozpočtu města na tok 2002 a akce určené k realizaci nad rámec
základního rozpočtu hrazené z FRR. Návrh rozpočtu bude vyvěšen na úřední desce
a předložen k projednání MZ.
MR v souladu s usnesením MZ ze dne 20. 9. t. r. schválila požadavek Ředitelství silnic a dálnic
ČR na provedení úkonů spojených s výstavbou dálnice D 11 – stavba 1106 Hradec Králové –
Smiřice.
MR projednala žádost firmy „ŠKOP – výroba hotových jídel“ na odkoupení městského
pozemku – cca 2 900 m2, č. p. 912/5 – za účelem výstavby výrobny hotových jídel. Výstavbou
výrobny by bylo zajištěno pro město 20–30 pracovních míst.
MR se zabývala otázkou zhotovení praporu města. Rozhodla požádat MZ o projednání
a rozhodnutí.
MR po projednání schválila poskytnutí příspěvku 5 tis. Kč na zajištění expozice na
Mezinárodním veletrhu cestovního ruchu v Brně v lednu 2002, kde bude prezentováno i naše
město.
MR rozhodla na základě požadavku Sboru dobrovolných hasičů ve Smiřicích o poskytnutí
finančního příspěvku ve výši 20 tis. Kč. na oslavy 120 let trvání sboru – z příspěvku budou
hrazeny náklady na soutěže pozvaných sborů apod. Současně schválila využití prostor
nádvoří a parku pro tyto oslavy.
MR projednala ceny za likvidaci odpadů pro rok 2002 pro firmu RUND. MR současně
rozhodla, že pro rok 2002 nebudou městem poskytovány občanům dotace na likvidaci a svoz
odpadů.
MR schválila uzavření mateřské školy ve Smiřicích v době od 27. 12. do 31. 12. 2001. Provoz
bude zahájen 2. 1. 2002.
MR projednala žádost ředitelství Českých drah na poskytnutí příspěvku na opravu nádražní
budovy ve Smiřicích. MR se k požadavku znovu vrátí po zasedání MZ.
MR se zabývala otázkou neplatičů nájemného a služeb. Neplatiči budou pozváni k jednání na
MěÚ, případně do přestupkové komise. Nevylučuje se ani soudní vymáhání.
MR předkládá MZ k odsouhlasení návrh rozpočtu města na rok 2002. Předložený rozpočet je
rozpočtem vyrovnaným v příjmové i výdajové části ve výši 32 768 tis. Kč. Současně je
předložen seznam akcí navržených k realizaci v roce 2002 nad rámec provozních nákladů.
Výběrová řízení na akce:
MR na základě doporučení výběrové komise rozhodla o dodavateli na akci rekonstrukce
veřejného osvětlení v Palackého ulici. Vítězem výběrového řízení se stala firma STEBAU
Jaroměř. MR současně projednala a schválila znění smlouvy o dílo na tuto akci.
MR projednala a schválila znění smlouvy o dílo s firmou Petr Hartman z Nového Města n. M.
na restaurování hlavních vstupních dveří kaple.
MR projednala a schválila návrh smlouvy s ing. arch. Čiháčkem na vypracování projektové
dokumentace interiéru zázemí kaple – severní část „důchodu“.
MR projednala a schválila znění smlouvy o dílo na povrchovou úpravu nádvoří domu čp. 48 –
zdravotní středisko. Dodavatel STAVO & SACHS Kukleny – vítěz výběrového řízení.
MR projednala a schválila dodatek ke smlouvě s firmou Borta na prodloužení termínu
ukončení opravy vozovky v ul. Gen. Govorova. Důvodem je současně budovaná plynová
přípojka pro podnik DANISCO a výměna vodovodních armatur. Nejedná se tudíž o zavinění
dodavatele.
MR na doporučení bytového odboru projednala a schválila návrh smlouvy na provedení
plynového etážového topení dvou bytů v obecním domě čp. 45 v Rodově. Dodavatel Jiří
Fejgl.
MR po projednání schválila provedení opravy střechy nad kuchyní MŠ ve Smiřicích firmou
Universal.
Z jednání městského zastupitelstva 12. prosince 2001:
MZ schválilo rozpočet města na rok 2002. Rozpočet je koncipován jako vyrovnaný – vydání
a příjmy mají být ve výši 38,303 milionů Kč.
MZ schválilo seznam akcí určených k realizaci nad rámec provozních nákladů. MZ současně
udělilo MR pravomoc operativně řešit případné přesuny v pořadí těchto akcí s přihlédnutím
k současné situaci v potřebách města.
MZ schválilo návrh na poskytnutí příspěvku na zajištění autobusové dopravní obslužnosti
v okresu Hradec Králové na rok 2002 ve výši 250.800,– Kč (ve stejné výši jako v roce 2001).
MZ schválilo úpravu rozpočtu města na současný rok 2001 v oblasti příjmu navýšením
o částku 3,947.660,– Kč a o tuto výši i část výdajovou. Rozpočet města zůstává vyrovnaným.
MR předkládá MZ návrh na vyslovení souhlasu s prodejem pozemku v majetku města
č. p. 168/16 o výměře cca 21 m2 p. Petru Matuškovi (pozemek sousedí se dvorem domu
zdravotního střediska). Prodejem dojde k zarovnání hranic mezi oběma subjekty.
MZ schvaluje prodej pozemku v majetku města č. p. 912/5 o výměře cca 2.900 m 2 firmě
„ŠKOP – výroba hotových jídel“ za účelem výstavby výrobny hotových jídel. Ve vybudovaném
zařízení se předpokládá 20–30 pracovních míst. Cena pozemku bude stanovena znaleckým
posudkem.
MZ schválilo možnost odkoupení pozemku areálu Mateřské školky od firmy Dřevotvar
Hradec Králové – pozemek o rozloze 4.762 m2 č. p. 20314 – do majetku města – pokud právní
stav nestanoví jinak. Ostatní pozemky Dřevotvaru budou předmětem společného jednání.
MZ projednalo záležitost případného prodeje části pozemku č.p. 554/5 v katastru obce
Černožice Společenství vlastníků domu čp. 68 Černožice. Bude-li docíleno zápisu tohoto
pozemku do majetku města Smiřice, souhlasí MZ s jeho prodejem.
MZ souhlasí s tím, aby bylo objednáno vypracování návrhu na prapor města Smiřic.
Vybráno z podkladů předaných zastupitelům města
Rok končí a co nového nás čeká v dalším roce?
Plány a činnost městského úřadu pro příští rok se dají částečně odvodit od rozpočtu na příští rok.
Jsou ovšem záležitosti, na které při sebelepší vůli peněz stále nezbývá. Takovou bolestí města je
už delší dobu psí útulek.
V současné době se o zatoulané, spíše však o záměrně opuštěné psy, stará velmi obětavě
pí ing. Rachotová. V její moci však není možnost umístit a postarat se o stále přibývající počet
psů. K tomuto účelu využívá v současné době svůj vlastní domek se zahrádkou. Tento poměrně
velmi malý prostor je umístěn v bytové zóně, což je zcela oprávněně kritizováno.
Město Smiřice už zakoupilo pro umístění psího útulku pozemek a menší budovu v lokalitě bývalé
velkovýkrmny prasat GIGANT. Zakoupená budova je však v současné době díky některým
„snaživým spoluobčanům“ zcela vykradena. Na realizaci zřízení psího útulku však v rozpočtu
města chybí prostředky na kvalitní oplocení, vybudování kotců a výběhu, zřízení cesty, obnovu
elektrické instalace (vše je dokonale vytrháno!), základní vybavení pro přípravu krmiva pro
zvířata, zajištění zoo-hygieny a je zde třeba zřídit i sociální zázemí pro ošetřovatele.
Jak na to? Velmi bychom uvítali sponzorské dary – jak se říká, korunka ke korunce… Za každou
vaši pomoc budou vděčna především opuštěná zvířata, ale také spoluobčané, kteří bydlí v ulici
U Stadionu.
Jak s odpadem v roce 2002?
Likvidace odpadů zůstává pro příští rok pro občany v podstatě stejná. Protože však město
nebude poskytovat občanům dotace, dojde – bohužel – k úpravám cen za vyprazdňování
popelnic.
Označení popelnice samolepkou v barvě
zelená
černobílá
bíločervená
žlutá
žlutočervená
červená
modrá
četnost svozu/rok
52x
41x
36x
26x
21x
13x
7x
cena v Kč/rok
1400,–
1130,–
940,–
700,–
540,–
350,–
230,–
Pozor změna:
Oranžové jednorázové nálepky jsou od 1. 1. 2002 zrušeny. Pokud je má někdo z vás doma
schované do rezervy, můžete je do 28. 2. 2002 vrátit v prodejně Knihy a dárkové předměty
u pí Heřmanové. V této prodejně i na Městském úřadě ve Smiřicích si můžete zakoupit za 32,– Kč
igelitové pytle s logem firmy RUND, které budou určeny pro odvoz zvýšené produkce odpadu.
Za 52 odvozy kontejneru BOBR 110 litrů je roční poplatek 6.950,– Kč.
Odbor správní a životního prostředí
Marcela Mrákotová
Zamyšlení před koncem roku
Při procházkách naším městem si uvědomuji, kolik generací vytvořilo současný vzhled města
a kolik lidí, jejichž jména jsme již zapomněli, se podílelo na této činnosti.
Pamatuji Smiřice před 25 lety a uvědomuji si, jak velkou změnou za tu dobu prošly. Bylo by možno
diskutovat dlouze o tom, že staré domy na jižní straně Palackého ulice měly své kouzlo. Za
současného stavu by bylo dobré doplnit ulici o další obytné domy na místech prázdných rohů –
např. vedle domů čp. 25 a 26 (dříve zde byla prodejna s obuví). V nových bytech by našla domov
mladá generace manželů – rodičů. Smiřice totiž mládnou a podle nejnovějších odhadů bude
v budoucnu třeba více bydlení pro mladé a méně domovů důchodců.
Jsem přesvědčena o tom, že všichni představitelé, kteří hospodařili s majetkem města, chtěli pro
město to nejlepší. Po roce 1989 získalo město bezúplatným převodem bytový fond. Jeho
prodejem získalo město finanční prostředky, z kterých hradí obnovu chodníků, komunikací,
osvětlení – čili dochází ke zhodnocení majetku města. Jsem přesvědčena o tom, že to byl dobrý
tah.
Majitelé výhodně získaných bytů se mohou přesvědčit, že starost o majetek není vždy
jednoduchá.
V letech 2000 až 2001 získalo město (po požáru) obytný dům čp. 199 v Cukrovarské ulici.
Nákladem 10 milionů korun zde vzniklo 11 bytů. Těch 10 milionů město doslova „vydupalo“
z ministerstva financí, tj. ze státních prostředků. Městská pokladna zůstala nedotčena a majetek
města je větší o hodnotu 10 milionů. Mnozí občané mohou namítnout, že to byla zbytečná
investice, ale mohu vás ubezpečit, že uzavřené nájemní smlouvy nedávají neplatičům šanci. Roční
příjem nájemného z domu čp. 199 činí 300 tisíc Kč, přičemž náklady na dům budou minimální,
protože dům je prakticky nový.
Blíží se konec roku 2001 a začátek roku 2002. Příští rok bude rokem volebním. Přeji Smiřicím, aby
nově zvolení představitelé města netrvali na tom, aby si lidé pamatovali jejich jména a jejich
politickou příslušnost, ale aby své poslání brali jako projev důvěry a ocenění, které by neměli
zklamat. Ve svých funkcích by se neměli věnovat budování své kariéry, ale zlepšování tváře
Smiřic.
Do nového roku přeji všem občanům zdraví, které je zároveň štěstím a přeji si, abychom se k sobě
navzájem chovali jako dobří sousedé.
Vítězslava Klůzová, tajemnice MěÚ
Zprávy
Obecního úřadu Holohlavy
Příprava na závěrečný účet hospodaření obce v roce 2001
Do konce roku 2001 chybí několik málo dní a tak je možno celkem přesně vyslovit předpoklad,
jak se naplní rozpočet obce na tento rok.
V příjmové části rozpočtu obce v současné době chybí 610 tisíc Kč. Jedná se o příjmy z daní
(daňové výnosy), které jsou stanoveny zákonem v závislosti na velikosti obce, to je na počtu
občanů s trvalým pobytem v obci. Je předpoklad, že se v průběhu prosince tento schodek sníží,
ale rozhodně nevyrovná.
K 1. 12. je příjmová část rozpočtu splněna na 90,2 %, výdajová část na 91 %.
Využití finančních prostředků:
rekonstrukce vozovky U Trati
výstavba chodníku v ulici Na Výsluní
výstavba chodníku v ulici Jabloňová
opravena komunikace v ulici Na Lávkách
oprava sousoší před hřbitovem
oprava věžních hodin na kostele sv. Jana Křtitele
doplnění zeleně na hřbitově
oprava opěrné zdi parčíku před farou
prodloužení veřejného osvětlení ke garážím v Luční ulici
(město Smiřice přispělo na tuto výstavbu částkou 10.000,– Kč)
985.500,– Kč
137.340,– Kč
337.500,– Kč
39.000,– Kč
30.000,– Kč
180.500,– Kč
18.700,– Kč
47.600,– Kč
51.000,– Kč
Dále byla věnována řada dalších nákladů, jako např. úhrada na spotřebu všech druhů energie,
údržbu vzhledu obce, příspěvek na dopravní obslužnost, veřejné osvětlení, provoz školy atd.
Rozpočet na příští rok se v současné době připravuje. Projednávat se bude v lednu 2002.
Historie věžních hodin kostela sv. Jana Křtitele
Hodinový stroj byl vyroben firmou HAINZ v roce 1917. Jedná se o tzv. čtvrťový stroj upravený
vloženým kolem na tzv. osmidenní. Tyto stroje potřebovaly větší hmotnost závaží. Celé soukolí
včetně ložisek bylo proto abnormálně namáháno. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se
přestaly od roku 1921 vyrábět.
Před rekonstrukcí byl hodinový stroj silně poškozen. Měl zlomené kyvadlo, zdeformované hřídele
nátahových bubnů, rozbitý kontrolní číselník a poškozená ložiska. Stroj i rozvody vlivem dlouhé
nečinnosti byly napadeny korozí. Venkovní číselníky a tepané ručičky chyběly. Ručičkové stroje
byly neúplné. Cimbály zůstaly původní.
V rámci rekonstrukce byl stroj vybaven tzv. minutovým vypouštěním, elektrickým nátahem
a řídící elektronikou, která umožňuje automatický přechod na zimní – letní čas a má paměť pro
případ výpadku elektrického proudu. Rekonstrukci provedla firma HAINZ s.r.o. Praha. Záruční
doba na hodinový stroj je 24 měsíců a na elektroniku 12 měsíců. Spuštění stroje po opravě bylo
provedeno 19. 11. 2001.
Odstraňování komunálního odpadu v příštím roce
Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech mění s účinností od 1. 1. 2002 dosavadní zákon o místních
poplatcích a tím i zavedené zvyklosti v systému sběru, třídění a odstraňování komunálních
odpadů. Zvyšuje sazbu za skládkování, to je za ukládání komunálního odpadu na řízenou skládku.
Nový zákon v § 84 rozděluje sazbu poplatku na dvě částky takto:
a) na částku až 250,– Kč za osobu s trvalým pobytem v obci,
b) na částku stanovenou dle skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr
a skládkování ve výši až 250,– Kč na osobu s trvalým pobytem v obci.
K 30. 11. 2001 bylo od občanů za svoz a ukládání na řízené skládky vybráno 88.180,– Kč. Firmě
RUND však bylo za svoz a ukládání na výše uvedené skládky proplaceno 175.054,– Kč. Tento
nepoměr bude muset zastupitelstvo obce řešit v lednu. Ze strany zastupitelů je snaha řešit tuto
situaci pro občany přijatelným způsobem.
Za Obecní úřad Holohlavy Miroslav Hlava, starosta
Víte že,
vánoční osvětlení borovice před obecním úřadem neodolalo nenechavcům ani 24 hodin? Řada
občanů lituje, že je zničena pěkná vánoční výzdoba. Je smutné, že mezi námi žijí tak bezcitní
vandalové.
Vokřálová Ludmila
Klidné a spokojené vánoční svátky plné pohody dospělým, hodně
radosti z dárků dětem.
Pevné zdraví, mnoho splněných přání, osobních i pracovních úspěchů
přejí všem občanům
členové zastupitelstva obce.
Společenská kronika Holohlav
Stejně jako ve Smiřicích mají i v Holohlavech potíže se získáváním aktuálních údajů o počtu
obyvatel a o jeho změnách. Obecní úřad v Holohlavech získá výpisy z Okresního úřadu v Hradci
Králové až v lednu, proto nemůže uvést nejnovější údaje. Není znám počet narozených dětí ani
seznam občanů, kteří zemřeli.
Jubilant z uplynulého období:
80 let
se dožil pan Duchoň Miroslav Holohlavy, Zadní ulice
VV
Milí občané!
Přání krásných Vánoc prožitých v klidu, lásce a míru a do nového roku 2002 úspěšné
a bezstarostné dny, více zdraví a více splněných tužeb spolu s poděkováním za váš zájem
projevený o činnost a život na naší škole
vám zasílá a přeje
Střední odborné učiliště potravinářské s jeho 360 žáky, 36 zaměstnanci
v čele s ředitelkou školy ing. Emou Baborákovou.
Smiřičtí jubilanti
V minulém čísle Zpravodaje bylo psáno o Mistru Milanu Knoblochovi. Na letošní rok připadla
„kulatá“ výročí tří významných lidí, kteří si naši pozornost také zaslouží, protože všichni byli nějak
svázáni s našimi Smiřicemi. Když bylo ve 3. čísle Zpravodaje psáno o smiřických symbolech,
vyznělo to tak, že lidé nejsou nakloněni tomu být hrdí na svou vlast, na své město. Když si
uvědomíme, že i v našem malém městečku se narodily nebo zde žily významné osobnosti, pak
bychom se měli stát zdravými patrioty.
Proč je ve Smiřicích ulice Eduarda Karla?
Jedna ze smiřických ulic má název ulice Ed. Karla. Už jen starší spoluobčané vědí, po kom byla
tato ulice pojmenována. Snad nebude na škodu připomenout si tuto poměrně významnou
osobnost – vždyť Eduard Karel byl smiřickým rodákem.
Eduard Karel se narodil 20. ledna 1861 jako čtvrté z pěti dětí rodičů Josefa Karla a Františky
Karlové rozené Hejcmanové. Byla to rodina řezníka, bydlící v Palackého ulici v domě čp. 90 (je to
malý domek, ve kterém nyní bydlí p. Bořivoj Kníže). Nejdříve vychodil smiřickou školu – tehdy
ještě jen dvoutřídní (teprve od r. 1874 byla smiřická škola čtyřtřídní, nynější tzv. stará školní
budova v Jiráskově ulici byla postavena r. 1895). Jeho školní prospěch byl dobrý, ale v kreslení
vynikal. Když Eduard dokončil smiřickou školu, otec ho nechal vyučit zámečnickému řemeslu
v panské pile (u cukrovaru). Na jeho studia nebylo v rodině dost peněz hlavně i z toho důvodu, že
jeho starší bratr už studoval v Hradci Králové.
Malý Eduard rád kreslíval a v této zálibě byl podporován tehdejším uznávaným učitelem Petrem
Pavlem Skořepou (později i ředitelem školy – viz dále). Ten mu půjčoval ke kopírování ilustrované
knihy a fotografie. Doma pak měl Eduard spoustu výkresů – matka, která už byla vdovou, to
hodnotila tak, že „Eda z dlouhé chvíle zbytečně kazí papír“. Při jeho onemocnění ho navštívil
doma tehdejší také velmi dobře známý smiřický lékař MUDr. Otakar Jedlička. Všiml si
Eduardových výkresů a zaujaly ho. Vyžádal si několik jeho nejzdařilejších výkresů a zaslal je
k posouzení do Umělecké besedy v Praze.
Dalších několik týdnů plynulo normálně – Eduard chodil do práce na pilu za týdenní mzdu
2,40 krejcarů. Když přišel jednou domů na oběd, matka mu vyřídila. že má přijít večer
k MUDr. Jedličkovi. Pan doktor mu přečetl obsah dopisu, který přišel z Prahy. Posudek na jeho
kresby byl poměrně hodně příznivý. V dopise byl i dotaz na majetkové poměry rodiny. Matka
souhlasila s tím, aby Eduard odjel do Prahy, ale upozornila ho na to, že mu nemůže na případná
studia v Praze finančně přispívat – jediné, co pro něj může udělat, že mu vypere prádlo, které si
bude domů posílat.
Eduard se vydal do světa – do Prahy, kde byl přijat na zlatnickou odbornou školu. Zde se
vyučovala kresba, rytectví, cizelování (pozn.: cizelování = zdobení kovu tepáním) a modelování.
Protože byl z chudé rodiny, bral stipendium 10 zlatých měsíčně. Jednou za 7 týdnů přišlo
z domova ze Smiřic vyprané prádlo a v jednom rohu v šátečku byl přibalen čtvrtzlatník na
přilepšenou od matky. Nedostatečná výživa způsobila, že Eduard začal trpět podvýživou
a nakonec velmi vážně onemocněl. Tři měsíce zápasil se smrtí. Nakonec to s ním dobře dopadlo
a jedinou nutností bylo dohnat o prázdninách to, co ve škole zameškal.
Na začátku dalšího školního roku přijel na školu v Praze inspektor až Vídně – pan dvorní a tajný
rada, rytíř Rudolf Eitelberger. Ten byl také ředitelem Rakouského muzea pro umění a průmysl.
Pan inspektor přijel pochopitelně kontrolovat výsledky práce školy. Za oknem zahlédl ve velkém
formátu rytinu do mosazi – od ředitele školy O. Meutzla se dověděl, že jejím autorem je žák školy
Eduard Karel. Karel byl ihned zavolán do ředitelny, kde ho pan inspektor vybídl, aby přešel do
Vídně na umělecko-průmyslovou školu. Upozornil Karla na to, že v Praze by ho nečekaly žádné
dobré vyhlídky. Proto mu nabízel studium ve Vídni u výborného grafika W. Ungera a stipendium
ve stejné výši jako v Praze.
Mladý Karel se hned večer vydal na cestu do Vídně. Ze svých 10 zlatých dal 7 zlatých za lístek na
vlak – zbývaly mu jen tři zlatky. S hrůzou si představoval, co by bylo, kdyby ve Vídni nebyl přijat!
Co by potom dělal?!
S ubohým majetečkem v malém uzlíčku a s výkresy pod paždí se ocitnul na vídeňském nádraží –
Franz Josef Bahn Wien. Dostal se na adresu Stubering Ringstrasse – tam v Rakouském muzeu
odevzdal doporučující dopis panu tajemníkovi Dobravskému. Ten po jeho přečtení vytáhl tiskopis
a dal ho Karlovi podepsat. Zároveň mu předal slíbené stipendium 10 zlatých. Pak ho odvedl do
sousední budovy k malému zrzavému pánovi – k profesorovi W. Ungrovi. Ten si také přečetl
doporučující dopis a prohlédl si jeho výkresy. Karlovi spadl kámen ze srdce, když mu pan profesor
oznámil, že je přijat.
Pak ještě další Karlovou starostí bylo najít ubytování. V tom samém roce přijel do Vídně rytíř
Vojtěch Lanna, který Karla hlavně v začátcích hmotně podporoval.
Ve škole Karel kreslil, leptal a ryl do mědi podle starých klasických mistrů, podle předloh obrazů
a uměleckých kovových předmětů, kopíroval řadu Rembrandtových listů – tím vším se učil
grafickému řemeslu. Později kopíroval podle originálů Franze Halse, Van der Meera, Rubense
a podle francouzských mistrů rytiny a lepty. Pracoval i podle bronzových předmětů z dvorních
sbírek (Schatzkammer) pro dvorního radu Leitnera a do Prahy pro profesora Jana Koulu pro
časopis Památky království českého.
V roce 1885 – to už bylo Karlovi 24 let – přestoupil na speciální školu pro dřevoryt a lept
k profesorovi W. Hechtovi. Zde zároveň působil při vzniku díla korunního prince Rudolfa
„Die Österreichische-Ungarische Monarchie im Wört und Bild“. Do tohoto díla kreslil podle
starých listin a mědirytin a ryl do dřeva přísnou faksimile (pozn.: faksimile = přesná
napodobenina tisku) a tónové dřevo podle originálu.
Do Karlova oboru začala pronikat modernizace, spočívající v používání fotomechanické techniky.
Starší ruční reprodukční technika začínala zanikat, protože cenový poměr mezi leptem a
mědirytím na straně jedné a mezi levnější heliogravurou (pozn.: heliogravura = způsob
fotomechanického přenesení polotónového diapozitivního obrazu na vrstvu na měděné desce =
umělecká forma měditisku) na straně druhé byl značný. Stará ruční technika přestávala být
postupně používána. V sedmdesátých letech 19. století vynalezl v Praze profesor J. Husník
světlotisk, v roce 1879 akademický malíř K. Klíč přišel s heliogravurou a v roce 1883 mnichovský
Meisenbach uvedl do tohoto oboru autotypii. Více než 200 vídeňských školených grafiků zůstalo
bez práce – ze zoufalství si dva Karlovi spolužáci vzali život.
Karel zůstal až do roku 1890 žákem umělecké průmyslové školy i spolupracovníkem na výše
uvedeném díle korunního prince Rudolfa. V té době zemřela Karlova matka – bratr mu měl
vyplatit podíl z dědictví. Protože však neměl dost peněz, nezaplatil mu nic – přesto nakonec bratr
zbankrotoval.
V roce 1890 Karel opustil Vídeň a přešel do Karlových Varů. Získal práci, která vůbec
neodpovídala jeho vzdělání. Pro zdejší porcelánku kreslil a leptal vzorky do oceli. Ač nerad, musel
přistoupit na tvrdé podmínky a přizpůsobit se fotochemografii.
V roce 1894, kdy už byl ženat, odešel z Karlových Varů do Prahy do nového povolání k firmě
Husník a Hausler. V noci kreslil obrázky do kalendářů, ve dne pracoval za malý plat. Proto v roce
1898 znovu změnil místo a odjel do Vídně, kde se uchytil ve světoznámé grafické firmě J. Löwy.
Zde byl za svou práci náležitě vážen i placen. Pro Karla však vyvstal jiný problém. Jeho děti už
chodily do školy – pochopitelně, že se ve Vídni učily v německém jazyku. I když rodiče na ně
mluvili doma česky, děti odpovídaly německy. To se nelíbilo jeho manželce, která chtěla, aby děti
zůstaly Čechy. Proto na manželovi požadovala, aby si našel místo v Čechách.
Začal proto hledat nové místo. Nabízelo se mu místo v Dánsku v Kobenhavenu (hlavní město
Dánska Kodaň) u firmy Eilers – nabízela mu plat 300 zlatých rak. měny měsíčně a k tomu byt,
otop a světlo. S ohledem na rodinu však přijal méně výhodné místo v Praze u začínající grafické
firmy Unie za měsíční plat 150 zlatých, kde nastoupil na místo vedoucího uměleckého oddělení.
Karel už ani nedoufal, že by mohl uplatnit své dovednosti, získané na umělecké škole ve Vídni.
V té době se však v Praze začal projevovat velký zájem o grafiku a hlavně o lept. Tehdejší
význačný krajinář profesor Julius Mařák seznamoval žáky na akademii s leptem. Mařák zemřel
a nebyl zrovna nikdo, kdo by ho mohl nahradit. Profesor K. B. Mádl, s kterým Karel studoval ve
Vídni, si na Karla vzpomněl. Karel se potom ve volných chvílích velmi rád věnoval všem
zájemcům. Nová generace grafiků však už více tvořila, ti starší – mezi ně patřil i Karel – byli
hlavně reprodukčními kopisty. Ke Karlovi začali chodit na poradu později velmi známí umělci.
Nejdříve přišel malíř Josef Bárta, potom Zdenka Braunerová, Joža Úprka, Adolf Kašpar,
Englmüller, K. Špilar, Preisler, Hofbauer, Homoláč, Alfons Mucha. Už těsně před svou smrtí přišel
ke Karlovi i starý mistr Mikoláš Aleš, protože i on si chtěl zkusit tvořit pomocí leptu. Přicházeli
další a další umělci, kteří hledali poučení o grafických technikách – lept, akvatinta, suchá jehla,
mezzotinta (pozn.: mezzotinta = grafická technika, při které se povrch měděné desky zdrsní a pak
vyškrabuje a uhlazuje – na díle potom nepůsobí linie, ale plynulé přechody mezi světlem
a stínem), vermisma i dřevoryt. Karel za své rady nebral žádné honoráře, rád posloužil těm, kteří
projevili zájem.
Do grafické Unie chodíval často i Max Švabinský. Nejprve Karel Švabinského přemlouval pro
grafiku, protože žádný jiný z českých umělců neměl pro ni tak velký talent – ale on stále nechtěl.
Jednou byl Švabinský v dobré náladě, sedl si k měděné desce připravené pro lept a načrtl na ni
hlavu starce. Pak prohlásil, „teď už budu mít od vás pokoj“ a odešel. Po jeho odchodu Karel
desku vyleptal a zhotovil tři otisky a po sluhovi je poslal Švabinskému. Ten přišel hned druhý den
ke Karlovi se slovy „buďte mi mým učitelem a já budu vaším žákem“. Švabinský pak chodíval ke
Karlovi do dílny každý pracovní den. Později naopak Karel chodíval do ateliéru Švabinského
k Prašné bráně. S leptem začal Švabinský v roce 1906 a s dřevorytem o Vánocích roku 1916. Karel
spolupracoval se Švabinským v letech 1906 až 1922 – o nedělích a svátcích k němu chodíval do
jeho ateliéru a sledoval ho, jak graficky tvořil.
Karel v grafické Unii řídil čtyřbarvotisk, heliogravuru a jistou dobu i barevný světlotisk. Pod
Karlovým dozorem a s jeho spoluprací byly vydány: Vyšehradský kodex, Babička Boženy
Němcové ilustrovaná Adolfem Kašparem, Joža Úprka, Hynais, Švajger, Mařák, Myslbek, Mánes,
české a moravské ovoce podle přírody. S Karlovým přispěním bylo vydáno i veledílo Monografie
ruských umělců, které vypracoval podle originálů v Moskvě a Petrohradě. Za ikony, provedené
Karlem, obdržela Unie na světové výstavě v Paříži roku 1925 nejvyšší vyznamenání „Grand Prie“.
V roce 1913 zavedl Karel nejnovější způsob rotačního tisku z hloubky – mimochodem se jednalo
o vynález Čecha Karla Klíče. Klíč držel tuto technologii v tajnosti – Unie pojmenovala tento druh
tisku „neotypií“ .
Přišel rok 1918 – vymanění z rakousko-uherské říše, vznik samostatného Československa. Čeští
umělci se zapojili do tvorby vládních cenin, poštovních známek, papírových peněz a ještě dalších
potřebných tiskovin. Alfons Mucha zhotovil návrh na první československou poštovní známku –
filatelisté určitě vědí, že to byla známka s vyobrazením Hradčan. O rok později Max Švabinský
vytvořil další poštovní známku s portrétem 1. prezidenta T. G. Masaryka. Švabinský svěřil
soukromě rytí známky do oceli Karlovi. Unie se to dověděla – protože to Karel udělal bez jejího
vědomí, dala mu výpověď.
Karlovi bylo tehdy 59 let. Pomyslel hned na rodinu a představoval si, jak těžké by bylo její
vydržování bez místa. Přišel domů zcela zničen a začal si stěžovat manželce. Ta mu však pouze
pověděla, ať jde dál – že má návštěvu. Ta se představila jako profesor František Kysela
z umělecké průmyslové školy – přišel s nabídkou, zda by k nim Karel nechtěl jít učit grafiku. I když
se Karel těšil na to, že si po ztrátě náročného zaměstnání alespoň na chvíli odpočine,
pochopitelně že nové zaměstnání velmi rád přijal. Hned druhý den se představil na Ministerstvu
vyučování a národní osvěty na oddělení sekčního šéfa Dr. Zd. Wirtha. Na škole složil Karel do
rukou rektora Dr. A. Matějíčka slib a už druhý den učil. Ve speciální škole prof. Františka Kysely,
Brunera a Jaroslava Bendy vyučoval tehdy používané grafické techniky: dřevoryt, mědiryt,
akvatintu, suchou jehlu, mezzotintu, lept a uměleckou zinkografii (pozn.: zinkografie =
zhotovování štočků pro tisk leptáním zinkových desek). Když byl na této škole asi 6 týdnů, opět
se ozvala Unie, které se nelíbilo, že byl přijat na tuto školu bez jejího souhlasu.
Na této škole míval Karel 18 až 20 žáků – mezi ně patřili i známí výtvarní umělci: Karel Svolinský,
Cyril Bouda, Švajdler, Kinský, rytec poštovních známek B. Heinz, Vrobl, Z. Majrová a další. Karel se
tak stal prvním učitelem grafiky u nás, naši umělci nemuseli hledat vzdělání v cizině – tito umělci
pak předávali své zkušenosti dalším.
Po večerech a o nedělích docházel Karel do Ukrajinské akademie, kde vyučoval rovněž grafiku.
Přednášky pořádal i v Technologickém ústavu a na Státní fotografické škole na Smíchově. Kromě
toho vykonával Karel dohled nad tiskem československých bankovek.
Ve volných chvílích se Karel věnoval kreslení a leptu podle přírody – vznikly krajiny Hrad Kost,
Hradčany, Karlštejn, Trosky, Pernštejn, podle nástěnné skici v kostele sv. Petra a Pavla na
Vyšehradě vznikl Vyšehrad z roku 1400. Kromě mnoha dalších maličkostí vyryl i podobiznu
prezidenta T. G. Masaryka.
V roce 1928 si vzal Karel zdravotní dovolenou a v roce 1929 (to mu bylo už 68 let) odešel do
důchodu. Podzim svého života strávil Karel v Turnově, kde také 18. října 1950 zemřel.

Nyní ještě k titulní stránce Zpravodaje: 18. prosince 1961 (právě před 40 lety – při příležitosti
100. výročí Karlova narození) vydalo tehdejší Federální ministerstvo spojů ke Dni československé
známky poštovní známku s vyobrazením Eduarda Karla. Touto známkou začala volná emisní řada
poštovních známek, které měly připomenout významné osobnosti české rytecké školy. Známka
byla vytištěna kombinovaným dvoubarevným hlubotiskem v listech po 50 kusech Tiskárnou
spojů v Praze. Autorem výtvarného návrhu pro tuto známku byl význačný umělec v tomto oboru
– a žák Eduarda Karla – Cyril Bouda. Rytina pro tuto známku byla provedena rovněž velmi dobře
známým rytcem Ladislavem Jirkou.
Obálka prvního dne i s příležitostným razítkem byla rovněž dílem obou uvedených umělců –
Cyrila Boudy a Ladislava Jirky.
Neměli bychom zapomínat na lidi, kteří něco dokázali, kteří obohatili naši kulturu a kteří
proslavili naši vlast nebo i naše město – proto máme u nás ve Smiřicích na paměť a pro
vzpomínku na významného rodáka ulici Eduarda Karla. Dobrou příležitostí ke vzpomínce na
Eduarda Karla je také letošní 140. výročí jeho narození v našem městě.
Podle dopisu Eduarda Karla Josefu Zemanovi ze dne 23. dubna 1940 i podle dalších pramenů pro
Zpravodaj připravil
Miroslav Volák
Josef Zeman (1887–1961)
V Palackého ulici na domě čp. 87 je pamětní deska, ze které se můžeme dovědět, že se zde
10. října 1887 narodil Josef Zeman. Po ukončení studií na učitelském ústavu nastoupil na
učitelské místo na obecné dívčí škole v Náchodě. Po 22 letech služby se stal okresním
inspektorem v Chotěboři. Po roce 1918 se stal zemským inspektorem Ministerstva školství
v Praze. Stal se jedním ze zakladatelů školství pro děti vyžadující zvláštní vyučování. Zasadil se
o výstavbu zvláštních škol a ústavů pro postižené děti.
Josef Zeman se podrobně zajímal i o historii Smiřic. Své poznatky pak uveřejnil v mnoha článcích
v časopisech a také v publikaci „Z pamětí města Smiřic N./L.“. Tento spis vyšel v 1. vydání v roce
1910 – v roce 1946 předal Zeman městu rukopis II. upraveného vydání – to však nebylo
publikováno a je uloženo v Pamětní síni. Josef Zeman zemřel v Praze 12. března 1961 – tedy před
40 lety.
Za své zásluhy byl Josef Zeman jmenován Čestným občanem Smiřic. A nyní si můžete uvědomit,
že Zemanova ulice (část hlavní ulice od Opletalových po křižovatku u budovy bývalého
Dřevotvaru) není určitě na počest současného premiéra vlády, ale na památku dalšího
významného smiřického rodáka – Josefa Zemana.
(mv)
Petr Pavel Skořepa (1844–1901)
Petr Pavel Skořepa není smiřickým rodákem – narodil se v rodině kováře 3. ledna 1844 ve
Velkém Vřešťově. Absolvováním dvouročního kurzu pro učitele v Hradci Králové se stal v roce
1861 učitelem. Nejdříve působil krátce na německé škole v Zaloňově u Jaroměře. Odtud přešel
na školu v Holohlavech.
13. října 1866 byl zastupitelstvem Smiřic vybrán za učitele na tehdejší triviální školu ve Smiřicích.
V historii školství ve Smiřicích patřil P. P. Skořepa k velmi dobrým učitelům. Během jeho 35letého
působení na smiřické škole vzrostla škola z původní dvoutřídní na čtyřtřídní v roce 1875, na
pětitřídní v roce 1880 a v roce 1884 už byla zdejší škola šestitřídní. V roce 1893 vznikla 5třídní
obecná škola (současný I. stupeň školy) s pobočkou pro děvčata v páté třídě a 3třídní měšťanská
škola (současný II. stupeň ZŠ).
P. P. Skořepa usiloval o zřizování dalších tříd, aby v nich nemuselo bývat dřívějších až 100 dětí.
Zřejmě i jeho usilováním a přesvědčováním přistoupilo město ke stavbě nové školní budovy –
současné „staré školní budovy“ v Jiráskově ulici, která byla otevřena v roce 1895.
P. P. Skořepa ve snaze o pomoc méně majetným rodičům usiloval dvacet let o zřízení dětské
opatrovny – mateřské školy. S pomocí bohatých přátel města vznikla mateřská škola ve Smiřicích
v roce 1889.
Skořepova učitelská práce byla hodnocena velmi vysoko a získal mnohá ocenění. I proto byl roku
1886 jmenován Čestným občanem Smiřic a současně byl vyznamenám titulem „ředitel“.
Pokud nás překvapují současné nedobré politické poměry, ani dříve nebylo všechno v pořádku.
I tak vynikající a obětavý pracovník musel přemáhat nepřízeň veřejnosti. Poprvé před rokem
1880 pro nedobré politické poměry ve městě a podruhé v posledních dvou letech života. Tehdy
se dění ve městě vyhrotilo natolik, že Skořepa jejich vlivem těžce onemocněl a 13. srpna 1901
teprve 57letý ve svém rodišti zemřel. Letos tedy uplynulo od jeho smrti rovných 100 let.
Na rozdíl od předchozích dvou jubilantů, P. P. Skořepa nemá ve Smiřicích „svou“ ulici. Když
půjdete na hřbitov, zastavte se u jeho hrobu při zadní zdi a věnujte mu také vzpomínku.
(mv)

Životní jubileum sportovce
V pátek 26. října letošního roku oslavil na smiřickém kuželníku krásné 80. narozeniny pan
Zdeněk Runkas
všestranný sportovec a kronikář Tělovýchovné jednoty Sokol Smiřice. V mládí hrával závodně
házenou, kuželky a tenis. Tenis si rád zahraje i nyní. Ještě stále pomáhá s prací ve vedení zdejší
tělovýchovné jednoty.
Do dalších let pevné zdraví, stálý zájem o sportovní dění přeje a za práci vykonanou pro
smiřickou tělovýchovu děkuje
výbor TJ Sokol Smiřice – ing. Milan Plšek, předseda
Co nám prozradí asi 70 roků starý pohled
Asi před 70 lety byla vydána firmou M. Javorovský ze Sadské sada pohledů ze Smiřic. Zachycuje
několik záběrů z různých míst Palackého ulice, pohled na vjezd do zámku, pohledy z věže kostela
a ještě další. Těchto pohledů se asi zachovalo ve smiřických domácnostech větší množství.
Zadívejme se na uveřejněný pohled.
Je na něm zachycen pohled na Palackého ulici z místa před současnou Zvláštní školou (tehdy
ještě Malburgovou vilou). Pomocí lupy se dá přečíst většina vývěsních tabulí a to umožní udělat
si představu o tehdejších živnostech a obchodech. Dá se zjistit, že co dům, to nejméně jeden
krámek – živnost. Prohlédněme si nejdříve pravou stranu, kde toho je vidět mnohem více.
Hned v prvním domě (kde nyní bydlí p. Prostředník) byly: 1. obchod Josefa Slezáka – Kožešiny,
2. Živnostenská záložna – ta nabízela na jedné straně možnost vkladů a inkasa a na druhé straně
poskytovala zálohy a zápůjčky a 3. obchod Josefa Strejčka – zde byly prováděny opravy deštníků
a podle vystaveného zboží před krámkem bylo patrné, že zde byly prodávány věci pro domácnost
i pro hospodářství (vystavena zde byla dřevěná lopata, dřevěný oblouk k pile a tehdy ještě ženám
ke praní prádla nezbytná valcha).
V dalším patrovém domě (nyní prodejna náhradních dílů pro automobily) byl „Módní závod
U Havlů“. Třetí – přízemní domek zde už v dnešní době nestojí. V tomto domku byla prodejna
s obuví firmy Baťa. Po roce 1948 byla tato prodejna zestátněna a označena OKG (obuv, kůže,
guma). Lidová tvořivost si toto označení přehodnotila na: Oběste Klementa Gottwalda nebo Osel
Klement Gottwald (pro mladší čtenáře – to byl tehdejší čs. prezident). Prodejna proto brzy
změnila název postupně na Svit, Snahu, Obuv. Prodejna obuvi zde zmizela, když někdy kolem
roku 1970 byl domek zbourán. Právě v tomto místě je vjezd do panelákového sídliště
gen. Govorova.
Mezi tímto domkem s prodejnou obuvi a dalším velkým domem (postaven r. 1867 – patří
pí Haičmanové) býval poměrně úzký průjezd do podnikatelského areálu, kde bývala sušárna
cikorky a také parní pila.
Další dům patřil podnikateli p. Bartoškovi a jak oznamuje vývěsní tabule, v tomto domě „ve
dvoře“ byl Pohřební ústav. Kromě toho zde nabízel své služby – opravu obuvi – Josef Suchý.
Přízemní domek (nyní je vlastníkem p. Matuška) byl jediným v této řadě, ve kterém nebyl žádný
obchod ani živnost – patřil však rodině stavitele – tedy také podnikatele.
V dalším malém jednopatrovém domku byl také krámek, ve kterém určitou dobu byla k dostání
kola, působil zde puškař, později holič – po r. 1948 zde působil „komunál“ – určitou dobu zde
bylo knihařství p. Joneše. Nyní je tento domek součástí sousedního domu – zdravotního střediska
– v přízemí má zázemí lékárna a v prvním patře je ordinace MUDr. Ševčíka.
Na místě dnešního zdravotního střediska byl ještě před 70 lety jen přízemní domek, ve kterém
byl také krámek – s čím, to z pohledu nelze rozluštit.
Před 70 lety už stál současný rohový dům (nyní patří bance GE Capital, která zde měla určitou
dobu svou pobočku). V něm měl před 70 lety svůj obchod „materialista“ – dnes takovému
obchodu říkáme drogerie. Na vývěsce se nabízela pánská ochrana Primeros gum. Na dalším rohu
byl knihkupecký závod p. Adolfa Mahlera.
Poslední dům, viditelný v této řadě, je velký dům s dnešní restaurací Oáza. Tehdy to byl hotel
Andrejsek – v sále cvičívali sokolové a promítalo se kino – později zde bylo jen to kino – však zde
ještě dodnes zůstalo označení KINO MÁJ.
Na levé straně ulice je toho vidět mnohem méně. Hned vlevo je bývalý domek čp. 12 (o tom už
bylo ve Zpravodaji psáno) – zde ještě vývěsní štít oznamuje, že je zde holičství Edvarda Karpíška.
Holičství se dalo poznat i podle lesklého mosazného kotouče. Další dům patřil podnikateli
Julišovi. V jeho domě čp. 13 býval obchod – mimo jiné zde prodávali tehdy nejmodernější
radiopřijímače – je možné rozeznat logo fy PHILIPS a logo fy TELEFUNKEN. Kromě obchodu zde
byly i sklady. Před zbouráním tohoto domu zde byla prodejna zeleniny a ve dvoře měli své sídlo
vodaři. Další levá část této ulice už není vidět. Byly tam však další krámky i hospoda.
Kousek ulice a co tu působilo podnikatelů! Dnes tu jsou dva pěkné krámky dlouhou dobu
prázdné. Málokdo se chce pustit do podnikatelského rizika – schválně, uměli byste poradit, co by
se zde mohlo ještě prodávat.
Za zmínku stojí i dláždění ulice. Vozovka byla dlážděna obrovskými žulovými kostkami
o rozměrech až 30 x 20 x 20 cm (1 vážila kolem 15 kg! – když byla vozovka rozebrána, hodně
smiřických občanů si s nimi vylepšilo sklep). Vozovka byla hodně vypouklá. Po stranách vozovky
byly rigoly vydlážděné nepravidelnými kostkami. Jízda na kole zde nebyla vůbec příjemná – však
podobné dláždění je na silnici kolem hřbitova – zkuste si tam jet na kole. V době pořízení této
fotografie se jezdívalo hodně na kolech (chodilo se však hlavně pěšky) – proto prakticky před
každým obchodem byl stojan na kola. Na doplnění – tehdy se ještě na silnici podle předpisů
jezdilo vlevo!
(mv)
Předběžné výsledky sčítání lidu, domů a bytů ve Smiřicích
Počty obyvatel Smiřic:
celkem
z toho
dlouhodobý pobyt
10
trvalý pobyt
3178
3182
muži
ženy
1558
1624
Obyvatelé Smiřic podle věku:
celkem
0–14
3182
569
15–59
ženy
1034
muži
1060
muži
199
60 a více
ženy
320
celkem
519
polská
rómská
ostatní,
nezjištěná
9
4
141
z toho dle církve
15–59 čsl. husitská
čs. brat. evang.
60
37 a více 125
ostatní
nezjišť.
65
340
celkem
2094
Obyvatelé Smiřic podle národnosti:
celkem
česká
3182
2921
dle národnosti
15–59
moravská slovenská německá
60 a více
1
104
2
Obyvatelé Smiřic podle náboženského vyznání:
celkem
bez vyznání
římskokatol.
2024
591
3182
Domy a byty ve Smiřicích:
domy
byty
trvale
obydlené
byty
614
1213
1105
neobydlené
byty
108
důvody trvalého neobydlení
užíván
nezpůsobilý
k rekreaci
přechodně
k trv. užívání
37
13
20
Poznámky:
- chyba v druhé části této tabulky nevznikla při opisování údajů vydaných statistikou
- tuto tabulku pro Zpravodaj připravil holohlavský starosta p. Miroslav Hlava
- v Holohlavech a ve Smiřicích je rómský problém vyřešen – podle výsledku posledního sčítání lidu
není v Holohlavech ani jeden Róm a ve Smiřicích – jak je vidět z tabulky – se za Rómy přihlásili
pouze čtyři naší spoluobčané.
Jedno rčení říká, že „statistika je přesný součet nepřesných čísel“. Na to v dotacích doplatily
některé obce, protože jim statistický úřad napočítal méně občanů, než jich ve skutečnosti
v těchto obcích bydlí.
Sčítat se dá cokoliv a někdy mohou vycházet docela zajímavé údaje. Tak třeba:
Zajímalo by vás, kolik lidí bydlí ve Smiřicích v jednotlivých ulicích?
Govorova
Cukrovarská
Palackého
Sídliště (staré)
Nývltova
828
178
174
136
106
Hankova
Lidická
Zahradní
Brigádnická
Mlýnská
60
59
59
53
53
Labská
A. Malé
Nádražní
Zemanova
Hanzova
27
25
23
21
19
Jiráskova
Kršovka
Komenského
nám. Míru
Hradecká
Zámek
Ohrady
101
99
84
75
68
68
65
Ed. Karla
9. května
Kpt. Jaroše
U Stadionu
Husova
Nová
Spořilov
Žižkova
50
45
44
43
38
34
33
33
A. Seligera
Příční
U Elektrárny
Jedličkova
U Vlečky
Krátká
Spojovací
15
14
11
10
9
8
7
Pro úplnost: 166 občanů nemá v adrese uvedenou ulici – to jsou občané z Rodova a z Trotiny
(v Trotině bydlí 17 občanů) .
Věděli jste všichni, že ve Smiřicích je tolik ulic? Víte opravdu všichni, kde ty ulice jsou? Podle
počtu zde bydlících se dá poznat, jak je která ulice dlouhá. Není divu, že na sídlišti gen. Govorova
bydlí tolik lidí – vždyť je to celkem 12 panelových domů.
Zajímalo by vás např. i to, jak jsou obsazena jednotlivá popisná čísla? Ve Smiřicích a v Rodově je
dohromady 481 popisných čísel. Panelové domy mají sice popisná čísla vyšší než 500, ale v řadě
čísel mnohá chybějí.
Nejvíce našich spoluobčanů bydlí v popisném čísle 1 – na zámku – bydlí jich zde 68. Hodně lidí
bydlí v panelových domech – od 22 do 43. V domech na tzv. Starém sídlišti (u sběrny druhotných
surovin) bydlí od 12 do 20 obyvatel.
Nejvíce domů je rodinného typu, obývaných 1 až 2 rodinami. Zde je přehled o obsazení domů:
v 6 domech bydlí 10 obyvatel
v 6 domech bydlí 9 obyvatel
v 10 domech bydlí 8 obyvatel
v 13 domech bydlí 7 obyvatel
v 39 domech bydlí 6 obyvatel
v 43 domech bydlí 5 obyvatel
v 92 domech bydlí 4 obyvatelé
v 64 domech bydlí 3 obyvatelé
v 76 domech bydlí 2 obyvatelé
v 63 domech bydlí pouze 1 občan
Z výše uvedené tabulky statistického úřadu vyplývá, že některé byty jsou neobydlené – tzn. že
v některém rodinném domku nebydlí ani jeden člověk.
(mv)
Ještě něco o ulicích
Smiřickou ulici mají v sousedních Holohlavech, je v Hradci Králové (na Pouchově) a našli bychom
ji i v Praze. V Praze mají i jednu Holohlavskou ulici.
Rodov najdeme v Čechách jen jeden – je to vesnička, která patří ke Smiřicím. O to víc nás může
překvapit, že jen v samotné Praze jsou 4 (čtyři!) Rodovské ulice.
115 let smiřické spořitelny
V polovině letošního roku Česká spořitelna i celá její finanční skupina změnila svou firemní
identitu – zavedly nový firemní design i obchodní názvy a změnily loga společností, které tvoří
skupinu České spořitelny. Tyto vnější změny byly uskutečněny vzhledem k tomu, že Česká
spořitelna patří do rodiny silné finanční skupiny rakouské Erste Bank. Nově používaná loga
vycházejí z modročerveného loga strategického partnera (pro nás by mohlo být příjemné zjištění,
že modrá i červená jsou barvami naší vlajky).
Zatímco bývalá AGROBANKA ve Smiřicích letos svou činnost ukončila, spořitelna (zatím?) zůstala.
Je třeba dodat, že spořitelna ve Smiřicích má už poměrně velmi dlouhou tradici. Zahájila svou
činnost pod názvem Spořitelna Smiřická 1. ledna 1886 – to je před 115 lety.
Vzhled úřadovny smiřické spořitelny z r. 1934
S myšlenkou založení spořitelny ve Smiřicích přišel člen městské rady Vincenc Nievelt – smiřický
lékárník – na schůzi obecního zastupitelstva již v roce 1883. Na schůzi obecního zastupitelstva
15. července 1887 bylo usneseno spořitelnu zřídit. Obec se zavázala převzít záruky za vklady
a jejich pravidelné zúročení. Jako kauce byla pojištěna částka 20 tisíc zlatých na obecním
majetku. Tím byly vytvořeny podmínky pro ustanovení komunálního peněžního ústavu, jehož
účelem bylo „… dáti příležitost méně zámožnému lidu, by své úspory beze vší těžkosti a ztráty
času bezpečně a na úroky uložiti a při každé potřebě vyzvednouti mohl…“
Již v prvním roce měla spořitelna, která sloužila i občanům z okolí, 415 vkladatelů, kteří si ve
spořitelně uložili 122 tisíc zlatých. V roce 1912 využilo služeb spořitelny již 2623 vkladatelů, kteří
zde měli uloženo 3 a půl milionu korun. V roce 1935 bylo již 7100 vkladatelů s celkově uloženou
částkou 30,7 mil. korun.
Většina nás spojuje smiřickou spořitelnou s nynější budovou, ve které je i sídlo městského úřadu.
V této budově však spořitelna sídlí až od 1. dubna 1934. Před postavením této budovy měla svou
úřadovnu v budově čp. 126 – tj. bývalá stará radnice proti budově zámku.
Když už je řeč o spořitelně, ještě také něco o penězích:
Koruna
Název koruna hovoří sám za sebe: měna se jmenuje podle zobrazení odznaku panovnické moci –
královské nebo císařské koruny. Znala ji kdekterá evropská monarchie. Nejstarší byla patrně zlatá
koruna francouzská neboli écu á ta couronne, ražená ve 14. století, v 16. století vznikla anglická
crown a španělská corona, známější jako escudo. Ve Skandinávii je nejstarší korunou dánská,
známá od 17. století, zatímco švédská byla zavedena teprve v 19. století, norská roku 1905
a islandská v roce 1918. V Rakousko-Uhersku se koruna stala měnovou jednotkou v roce 1892;
pro rakouskou a uherskou část monarchie měla odlišnou podobu. Po roce 1918 se u nás
proměnila v korunu československou (Kč) – dnes máme korunu českou.
Přestaneme platit korunami?
Jak dlouho ještě budeme platit korunami?
Koruna, dolar, rubl…
Pojmenování peněz koruna je velmi staré, už v 16. století byla naším platidlem vedle dukátu také
koruna. I v době rakouské monarchie jsme platili korunou, která se pak roku 1900 stala výlučnou
měnou Rakouska. Pojmenování naší měnové jednotky v samostatném Československu nebylo
tak jasné, jak se dnes zdá. Uvažovalo se o různých názvech dalších, např. sokol, říp, nebo podle
tehdejšího ministra financí Rašín.
Název koruna ale zvítězil a máme ho podnes, tak jako různé státy další, např. skandinávské
(Norsko, Dánsko, Švédsko) a také Island. Koruna jako název mince a pak i měnové jednotky má
původ v latinském corona „věnec, vladařský diadém“. Taková koruna byla totiž právě vyražena
jako symbol císařské moci i na rakouských mincích. Naše koruna československá mívala po vzniku
ČSR v roce 1918 zkratku Kč (stejné označení má i v současné době od roku 1993) – proto se jí
lidově říkalo kačka.
Dnes často mluvíme o cizích měnách a devizových kurzech, nejen o evropské měně euro
(skloňuje se jako vzor město), ale též o dolaru, marce, libře aj. Jak vznikly jejich názvy?
Nejzajímavější je přímá souvislost názvu tolaru i dolaru s naším městem Jáchymov (německy
Joachimstal). Tam byly tyto mince poprvé raženy a jmenovaly se tedy joachymstaler, krátce taler
– tolar – pozdější americký a jiný dolar.
Podobný původ má i náš haléř, halíř, ze staroněmeckého Heller, jež připomíná jméno města
Hallu ve Würtembersku, kde se tyto mince razily. Ale půjdeme dál po Evropě. Marky našich
sousedů i Finska mají název přenesený. Ve středověku byla marka „pohraniční území“, původní
význam je však „znamení“ (zvláště znamení hranice); takovým znamením je i známka, německy
Briefmarke; pak i znamení hodnoty platidla; dnes je to měnová jednotka.
Jiné názvy peněz vycházejí z jejich váhové hodnoty. Se samým slovem váha, španělsky peso,
souvisí i název španělské pesety. Anglická libra i italská lira je přibližně půl kila (původně drahého
kovu). Slovo libra je z latiny, ale jeho původ je mnohem starší. Rakouské i anglické šilinky snad
souvisejí s gotským slovem skildus, patrně s významem „tenký řez“ – plátek kovu. Franky
belgické, švýcarské i francouzské mají hodnotu různou, ale název společný, který historicky
pochází z nápisu na minci: Francorum rex (král Franků).
Zajímavé jsou i starobylé názvy peněz jižních zemí. Víme, že u jižních Slovanů se udržel název
dinár, což je obměna slova denár z latinského denarius („desetník“ latinské deni – „podesíti“),
jména stříbrné mince v říši římské, např. za Karla Velikého. V Řecku platíme dodnes drachmou,
která původně označovala minci perskou, tzv. dareikos, a užívána byla i v biblické Palestině.
O penězích a vývoji názvů měnových jednotek by se dalo ještě mnoho říci, ale připomeneme
alespoň starobylý způsob placení. Ve škole jsme se učili, že se platilo plátnem (kus látky býval
ještě v 9.–10. století měnovou jednotkou), a proto mají obě slova společný základ. Jiný způsob
placení byl jakýsi úpis formou vrubů, zářezů do dřeva (srov. pije na sekyru). A ten vrub a sloveso
rubat je dodnes základem jména měnové jednotky ruské – ta je přece jeden rubl.
Jak již jistě všichni víte, několik národních měn bude v Evropské unii nahrazeno jednotnou
měnovou jednotkou euro. Pokud vám doma ještě některé uvedené měny zůstaly, co nejdříve si
je vyměňte.
Papírové peníze
První papírové peníze u nás zavedla císařovna Marie Terezie v roce 1762. Pomohlo jí to
financovat válku s Pruskem. Jenže konec 18. a začátek 19. století byl v celé Evropě ve znamení
vleklých bojů s revoluční a později napoleonskou Francií. Ty vyžadovaly stále víc peněz, a tak
banka vesele tiskla stále nové a nové bankocetle. V roce 1794 jich obíhalo za 32 milionů zlatých,
v roce 1800 už za 141 milionů a o deset let později překročila jejich hodnota miliardu. Výsledek?
15. března 1811 byl vyhlášen státní bankrot. Hodnota peněz rázem klesla o 80 procent. Kdo měl
plnou prkenici, splakal nad výdělkem, kdo vlastnil kus pole či dvůr a k tomu jen pár zlatek, mohl
si pískat – neztratil skoro nic. Tak to vidíte – nejen v dnešní době se tuneluje!!
ZE ŽIVOTA ZÁKLADNÍ ŠKOLY
V minulém čísle Zpravodaje jsme Vás informovali o některých zlepšeních, která jsme provedli ve
třídách. Dnes Vám přinášíme snímek nové odborné učebny výtvarné výchovy, kterou využívají
i členové výtvarného a keramického kroužku, vedeného p. uč. Malinovou.
Žáci školy se zabývají nejen výtvarnou a keramickou činností, ale někteří z nich se snaží o své
první literární krůčky. Tyto básničky napsali žáci prvního stupně – Vojtěch Erbrt ze 2. A a Katka
Mazáková z 5. C.
Vojtěch Erbrt
Katka Mazáková
Prstíčky
Vodní sen
Paleček má bratra,
vidí ho když jede tatra.
Prostředníčka vidí když,
jde okolo myš.
Jde dívka po jezeře
a za ní tak tichý a hebký sen.
Kéž by se na chvilku ponořila
a poznala vodní svět.
A s pomocí vodních pěn
by se dostala zase ven.
Malíček – nejmenší prstíček
to je také bratříček.
Prsteníčka vidíme,
když se dobře vyspíme.
*******************************************************************************
Všem rodičům, žákům a spoluobčanům přejeme krásné a klidné prožití vánočních svátků,
pevné zdraví, hodně štěstí, pohody a klidu v roce 2002.
Petr Rohlena
ředitel školy
Ještě dvě výročí – tentokrát výročí zdejší školy
Před 40 lety byla stará školní budova – do té doby jednopatrová – brigádnickou prací
smiřických občanů v akci „Z“ zvýšena o jedno patro a dostala současný vzhled.
Před 15 lety byl mezi „malou školní budovou“ a hlavní budovou postaven nový učebnový
pavilon. Protože v té době probíhala velká populační vlna, přístavba odvrátila velké směnné
vyučování – do školy chodilo tolik žáků, že i přes rozšíření prostor školy se muselo učit u Labe
v budově střelnice, učilo se v loutkovém divadle a učilo se i v zasedací místnosti národního
výboru.
Víte o tom, že zatímco nezaměstnanost v republice se pohybuje kolem 6 %, ve Smiřicích je
nezaměstnanost 11 % (byla dokonce 12 %). Proto je dobře, že ve městě začnou působit 2 firmy, které
zaměstnají kolem 180 lidí.
Čtenářský ohlas
Chtění může být mravné!
(odpověď na články z minulého čísla Zpravodaje „Vlastní prapor“ a „Jak je to s těmi symboly?“)
Jsem rád, že článek, či spíše úvaha o potřebě symbolů, nalezla odezvu, i když s ní v některých
dílčích názorech nemohu a nechci souhlasit.
Třeba s tím, že vlastník (nemovitosti, obchodu, podniku) by měl mít zájem, aby kolem jeho budov
byl pořádek a čisto. Ten dotyčný by to „čisto“ měl zajistit, případně udělat! Je to jeho
nemovitost, jeho podnik nebo jím provozovaný obchod. Skutečně bychom se mohli chlubit
tehdy, kdyby tu čistotu soustavně udržovali občané, ne město, na své náklady, které jdou z kapes
všech.
Ani s tím, že příležitostí k vyjádření vlastenectví je málo. Jsou státní svátky, které mají hluboký
význam (vzpomínka na den úmrtí Mistra Jana, oslava počátku naší gramotnosti – příchodu
věrozvěstů Cyrila a Metoděje), nějak mi nepřirostl k srdci „Den české státnosti“. Ale den vzniku
samostatné republiky, vybojované i našimi legiemi, 28. říjen 1918, si tu vzpomínku opravdu
zaslouží. Chci říci, že si zaslouží zejména úctu. Ten den i ti, kdo ho připravili!
V našem městě letos byl tento den – a že je to příležitost – vzpomenut na úředních budovách
beze zbytku a na dvou soukromých objektech. Možná někomu křivdím, neviděl jsem Trotinu
a Rodov. Přesto si nějak nedovedu představit dav občanů, mávajících městskými prapory.
Na závěr doufám a věřím, že národ, který přežil třistaletou cizí nadvládu, přežil nacistické
odnárodňování a který přežil i takřka čtyřicetiletou internacionalizaci, přežije bez úhony
i včlenění do Evropské unie. Jen bude muset chtít!
3. 11. 2001
Ing. Lubomír Kupka
O co šlo?
Ve 2. čísle letošního Zpravodaje jsem napsal, že sousední obce nás předběhly. V čem?
Z nejbližšího okolí – Neděliště, Černožice a Předměřice n. L. a trochu dál i Škroupovy Osice –
získaly v té době právo používat vlastní prapor a vlastní znak. Tehdy jsem jen poznamenal, že
Smiřice se honosí již od roku 1659 titulem „město“ a svůj prapor nemají.
Pan ing. Kupka, starosta Smiřic v. v., již podruhé argumentoval tím, že Smiřice prapor
nepotřebují. Nemíním se už pouštět ani do diskuze, ani do obhajování významu praporu pro
město nebo dokonce pro občany, protože je nesporné, že město potřebuje mnoho důležitějších
věcí. Tentokrát k tomuto tématu už jen informaci pro čtenáře:
„Tři obce spojené obecním úřadem – Skalice, Skalička a Číbuz – budou mít právo používat znak
a prapor. Heraldik až z Ostravy vypracoval pro tyto obce nejdříve devět variant znaku a praporu.
Zastupitelstvo těchto obcí pak vybralo podle svého uvážení nejzdařilejší návrh:
Na modrém pozadí štítu budou v dolní části vlnovky, které představují nedaleko tekoucí řeku
Labe. Nad vlnovkami je znázorněno trojvrší, které symbolizuje 3 obce, které jsou obecním
úřadem spojeny. V pravé části znaku je znázorněn zlatou barvou dub, který připomíná
vyvýšeninu nad Labem – mezi Skalicí a Skaličkou – nazývanou odedávna Pardědub (kdysi zde
bývala tvrz, o čemž svědčí zdejší archeologické nálezy). V levé části znaku je umístěna zlatá
knížecí koruna s červeným čepcem a hermelínovým lemem. Knížecí koruna má připomínat
číbuzský kostel, který je zasvěcen svatému Václavu.
A k čemu jim to bude v těchto obcích dobré? Podle pana starosty uvedených tří obcí budou svých
symbolů využívat ve služebním styku, k označování obecních budov a podobně.“
(mv)
Dohrávka tenisového turnaje „Pamětníků“
Příznivé podzimní počasí umožnilo, po několika odkladech, počátkem října dohrát zápasy
o medailová místa v nejmladší věkové kategorii 40–50 let.
V souboji o třetí místo porazil Petr Rohlena Petra Matušku 6:1 a 6:2. Ve vyrovnaném finále
zvítězil L. Jirousek nad R. Baborákem 6:4 a 6:4 – vybojoval tak jubilejní desáté vítězství ve
skupině.
Blahopřeji vítězům, poraženým a tenisu zdar!
Ing. Milan Plšek, předseda TJ
Děti ze Smiřic a Rodova
narozené v období od srpna do listopadu 2001:
srpen – dodatek
Alena Černá
Daniel Kráčmar
říjen
Jáchym Marinica
Monika Čtvrtečková
Nela Kašpárková
září
Pavel Podrábský
Barbora Johanidesová
Nikola Motyčková
Martin Černý
listopad
Jakub Rathauský
Ondřej Rathauský
Údaje ve společenské kronice mohou být uváděny až tehdy, když přijde z Okresního úřadu
v Hradci Králové hlášení změn. Hlášení přichází poměrně hodně opožděně. S ohledem na
ochranu osobních dat nelze uvádět další podrobnosti.
jubilantům ze Smiřic a Rodova,
kteří se v uplynulém období dožili významných životních jubileí:
září
Malíková Marie
říjen
Říhová Marie
listopad
Hronešová Marie
K blíže neurčeným – ale významným – narozeninám přejeme uvedeným spoluobčanům vše
nejlepší a do dalších let hodně zdraví a životní pohody.
Sňatky
uzavřené v obřadní síni Městského úřadu
ve Smiřicích v září až listopadu 2001:
Se snoubenci z Matričního obvodu Smiřice – celkem uzavřeno
5 sňatků
Pro zajímavost uvádíme, že dva sňatky byly uzavřeny s cizincem.
ve Smiřicích a v Rodově
v období od září do listopadu 2001:
Prokeš Vlastimil
Šťastný Bohuslav
Janková Eliška
zemřeli:
7. 9. 2001
25. 9. 2001
27. 9. 2001
Rykl Bohumil
Lelek Bohuslav
Filipová Eva
zemřeli:
9. 10. 2001
18. 10. 2001
24. 10. 2001
Stanislava Klimešová
matrikářka
Blíží se bohatá plesová sezóna
4. ledna
5. ledna
11. ledna
19. ledna
26. ledna
2. února
15. února
16. únor
8. březen
16. březen
I. ples tanečních kurzů
Myslivecký ples (myslivci Smiřice)
Myslivecký ples (myslivci Skalice)
Myslivecký ples (myslivci Smržov)
Ples Obecního úřadu Skalice
Ples Svazu žen Holohlavy
Myslivecký ples (myslivci Hradec Králové)
Hasičský ples (hasiči z Holohlav)
Ples Městského kulturního střediska
Smiřice Ples firmy TEROP
 
10. únor
23. únor
 
 
  
Dětský karneval
Taneční soutěž o pohár města Smiřic
Ludmila Trávníková, ředitelka MěKS
Smiřičtí cyklisté druzí v Evropě
V minulém čísle Zpravodaje byla podrobná zpráva o odjezdu smiřického družstva cyklistů do
Chorvatska, aby zde reprezentovalo Českou republiku v Evropské dopravně výchovné soutěži
AIT. Tehdy jsme našim cyklistům popřáli hodně zdaru – a oni nezklamali.
Družstvo ve složení (odleva): Vladimír Chládek, Markéta Dvořáčková, Martina Mikolášková
a Michal Bartoň obsadilo mezi 21 evropskými družstvy velmi krásné 2. místo. Gratulujeme
a děkujeme!
Zpráva z Domu dětí a mládeže ve Smiřicích
Se začátkem školního roku se naplno rozjela činnost Domu dětí a mládeže ve Smiřicích.
V průběhu září se děti měly možnost přihlásit do 31 zájmových útvarů. Od začátku října jich
začalo pracovat 29. Celkem se do nich přihlásilo 270 dětí. Zájmové útvary pracují díky obětavé
práci našich externích pracovníků. Největší zájem byl o taneční a pohybový kroužek – oba tyto
kroužky vede paní učitelka Ivana Špryňarová. Naopak malý zájem byl o kroužek sálové kopané
a angličtiny pro 1. třídu.
Dům dětí a mládeže pořádá i různé nepravidelné akce. V září se děti zúčastnily okresního kola
dopravní soutěže cyklistů, ve kterém první družstvo ve složení Barbora Hrubešová, Karolína
Dušková, Alice Baumgartnerová, Jan Pazdziora, Patrik Holý a Jan Šlesingr obsadilo 5. místo.
Druhé družstvo ve složení Tereza Svobodová, Radka Chaloupková, Natálie Pašková, Luboš Tuzar,
Tadeáš Novotný a Roman Slíž obsadilo 9. místo. V průběhu října byly v nabídce tyto akce:
Soustředění mladých zdravotníků a Soutěž o zlatou vařečku. Tyto dvě akce se bohužel nekonaly
z důvodu malého počtu přihlášených dětí. Zúčastnili jsme se turnaje ve stolním tenisu v Hradci
Králové, kde Petr a Pavel Šutákovi obsadili první místa ve svých věkových kategoriích.
V listopadu byl uspořádán střelecký den ve spolupráci se Střeleckým klubem a Policií ČR.
Instruktáž o zbraních a zacházení s nimi provedl za Střelecký klub pan Martin Vohnout a za Policii
ČR pan Josef Pavlát. Dále se konal turnaj v kuželkách, výlet na modelářskou výstavu do
Třebechovic a zúčastnili jsme se okresního kola ve vybíjené a stolním tenisu. A stále
připravujeme pro děti i další akce. Ať už to jsou Mikulášská besídka, vánoční turnaj ve stolním
tenisu, dětský Silvestr a jiné.
Dům dětí a mládeže Smiřice
Petr Krejčí
Důchodci na cestách
Klub důchodců Smiřice připravil a uskutečnil pro důchodce ze Smiřic, Černožic, Holohlav,
Sendražic, Skalice a Hubílesa tyto zájezdy:
11. 4.
Nákupní zájezd do polských lázní Kudowa Zdroj
19. 5.
Poznávací zájezd Kladno–Průhonice
- prohlídka skanzenu dolu Mayrau
- prohlídka Památníku v Lidicích
- prohlídka arboreta v Průhonicích
25. 8.
Poznávací zájezd do Polska Otmuchova
- návštěva a prohlídka města Klodzka a městečka Otmuchova
- prohlídka Otmuchovského – Nyského jezera
- prohlídka města Nysy a Stolových hor
24. 9.
Zájezd do Litoměřic na výstavu Zahrada Čech
- prohlídka výstavy Zahrada Čech – jablko roku
18.10.
Nákupní zájezd do polských lázní Kudowa Zdroj
21. 11.
Předvánoční nákupní zájezd do polských lázní Kudowa Zdroj
Z uvedeného přehledu je zřejmé, že pořádané akce svým zaměřením a přiměřenou náročností
určeny především starším spoluobčanům. Různorodostí námětů jim přinášejí potěšení, poznání
a celkovou spokojenost. Nákupní zájezdy jsou určeny všem zájemcům.
I v následujícím roce 2002 budeme pokračovat v zájezdové činnosti. Zároveň připravujeme vstup
do Svazu důchodců České republiky – o tom je bližší informace na jiném místě tohoto
Zpravodaje. Vstup do této organizace by nezměnil nic na způsobu organizace a na výběru našich
zájezdů.
Na závěr dovolte popřát všem účastníkům – ale i všem novým zájemcům o naše zájezdy –
spokojené prožití vánočních a novoročních svátků. Do nového roku 2002 vám všem přeji pevné
zdraví, pohodu a spokojenost. Děkuji vám všem za dosavadní přízeň a těším se s vámi na další
setkání na zájezdech příštího roku.
Ve Smiřicích 30. listopadu 2001
Opletal Vladislav
Účastníci zájezdů děkují touto cestou p. Vladislavu Opletalovi a zároveň i všem dalším
organizátorům těchto pěkných akcí za jejich záslužnou práci. Chtějí věřit, že i v příštím roce jim
bude umožněno uskutečnit společné cesty za poznáním a potěšením.
A ještě jedno jubileum
Nyní je již téměř naprosto jisté, že stavitelem smiřického kostela byl na přelomu 17. a 18. století
významný barokní stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer. Zemřel roku 1751 a letos tedy uplynulo
právě 250 let od jeho úmrtí.
Za zaznamenání stojí, že Česká národní banka k této příležitosti vydala pamětní stříbrnou minci
v hodnotě 200 korun. Mince je vydávána ve dvojím provedení – v běžném a ve špičkovém.
Autorem návrhu mince je Petr Pyciak a minci razila Bižuterie Česká mincovna v Jablonci nad
Nisou. (Tato mincovna razí i ostatní naše kovová platidla).
KLUB SENIORŮ VE SMIŘICÍCH?
Na zdejší městský úřad přijeli zástupci Městské organizace Svazu důchodců České republiky
z Hradce Králové. Účelem jejich návštěvy byla nabídka možnosti založení organizace důchodců –
seniorů i u nás ve Smiřicích.
Svaz důchodců České republiky (dále je SDČR) je nestranickým občanským sdružením s veřejně
prospěšnou činností. Jeho posláním je: 1. ochrana práv a oprávněných zájmů důchodců a starších
občanů bez rozdílu jejich národnosti, rasy, politického přesvědčení a náboženského vyznání
a 2. zajišťování a poskytování sociálních a zdravotně-sociálních i jiných služeb. SDČR vychází ze
Všeobecné deklarace lidských práv. Několik příkladů z činnosti a snah SDČR:
SDČR se zasazuje o to, aby životní úroveň důchodců byla v přiměřené relaci s životní úrovní
ostatních vrstev obyvatelstva (SDČR se např. podařilo prosadit valorizaci důchodů již
v letošním prosinci a zároveň se podařilo prosadit ponechání cenového zvýhodnění
důchodců při používání hromadných dopravních prostředků).
SDČR usiluje o zlepšování sociální a zdravotní péče o důchodce, o zajištění charitativní péče
a o zabezpečení dalších potřebných služeb.
Vyjadřuje své stanovisko a připomínky při tvorbě právních předpisů, které se dotýkají práv
a povinností důchodců.
Členství v SDČR je dobrovolné a členem se může stát každý občan, který souhlasí se
stanovami.
Městská organizace Svazu důchodců České republiky v Hradci Králové pořádá pro své členy
výlety, přednášky se zdravotnickou a jinou tématikou, plesy apod. O akce SDČR je zde velký
zájem. Členy hradecké organizace jsou i důchodci z okolí. Proto je zájem o to, aby kluby seniorů
vznikaly i v místech, jako jsou Smiřice (Třebechovice p. O., Nový Bydžov apod.).
Bylo proto dohodnuto, že v lednu nebo únoru roku 2002 budou pozváni důchodci ze Smiřic na
informativní schůzku, kde by byl zjištěn zájem o zřízení klubu seniorů i u nás ve Smiřicích.

Městská organizace Svazu důchodců ČR ve Smiřicích
Přihlašuji se tímto za člena Svazu důchodců ČR ve Smiřicích.
Jméno a příjmení ................................................
datum narození ......................................
rodné číslo .................................. bydliště ...............................................................................
telefon ...........................................
původní povolání ...........................................................
Souhlasím s ročním členským příspěvkem – 40,– Kč.
Vystavení členského průkazu – 5,– Kč.
............................................
podpis
Vážení senioři ze Smiřic a okolí,
v rámci České republiky pracuje Svaz důchodců České republiky – viz podrobnější článek na
předcházející stránce. Pokud vás tato informace zaujala a vy byste měli zájem stát se členy
městské organizace Svazu důchodců ve Smiřicích, vyplňte přihlášku a odevzdejte ji na Městském
úřadě ve Smiřicích.
PODĚKOVÁNÍ
Loutková scéna Smiřice děkuje touto cestou děkuje Městskému úřadu ve Smiřicích a prodejně
potravin U Brožů za sponzorské dary věnované na zabezpečení mikulášské nadílky.
Za Loutkovou scénu Tomáš Zemek
Zimní přikrmování ptáků
Přikrmování ptáků je důležité zejména v chladném zimním období, kdy jedinci či hejna
jednotlivých druhů ptáků vyhledávají intenzivně potravu. Dochází tak k velkým migracím mezi
jednotlivými biotopy a v důsledku toho vzniká nebezpečí ohrožení jejich života, například přelety
přes frekventované dopravní trasy či zvýšená pravděpodobnost predace krahujcem. Přesto se
velmi často stává, že i příroda při velké sněhové pokrývce nedokáže na malé ploše území
nabídnout dostatek potravy. Jako ptačí jídelna potom slouží krmítka, která poskytují ptákům
základní složky potravy. Přikrmování ptactva pozitivně působí i při hustším osídlení jednotlivými
druhy v dané lokalitě a tím i na důslednější biologickou ochranu rostlinných společenstev.
Čím krmíme ptáky:
Semena bylin, keřů, stromů. Zejména slunečnice, konopné semeno, proso, obilí, sušené jeřabiny,
sušený rybíz, sušený bez, ořechy vlašské a lískové, sušený šípek, jablkové či hruškové křížaly nebo
jablka čerstvá, vařené brambory. Hovězí lůj, vepřové sádlo, mouční červy, hmyz. Syrové sádlo,
případně hovězí lůj, neponechávat na krmítku déle než 3 týdny.
Co do krmítka nepatří:
Solené a smažené potraviny jako ořechy, brambory či drobené pečivo, semena máku, zavařenina
(rybíz, angrešt), různé drobky z domácností (buchty, zbytky). Je důležité nekrmit uzeným
a soleným hovězím lojem nebo vepřovým špekem.
Onemocnění způsobená špatnou stravou mohou mít zejména u malých pěvců za následek smrt.
V lepším případě se jedná o průjmy, zácpu, zavodnění organismu.
Nejčastější návštěvníci krmítek: sýkory (koňadra, modřinka, úhelníček, parukářka, babka, lužní),
vrabci (domácí, polní), zvonek zelený, stehlík obecný, hýl obecný, červenka obecná, brhlík lesní,
strakapoudi (velký, malý, jižní), žluny (šedá, zelená). V okolí krmítka můžeme zastihnout
i predátory: krahujce obecného, v noci puštíka obecného nebo kalouse ušatého.
ČSO, ČSOP – David Stojan, Smiřice 525, tel. 594 1811
Svozový kalendář na rok 2002
Svoz bude prováděn v uvedených týdnech:
měsíc
celoroční
kombinovaný
plný + měs.
poloviční
52x odvoz v roce 41x odvoz v roce 36x odvoz v roce 26x odvoz v r.
1x týdně
1x týdně
pol. + měs.
měsíční
21x odvoz v r. 13x odvoz v r. 7x odvoz v r.
1x za 14 dní
1.
1, 2, 3, 4
1, 2, 3, 4
1, 2, 3, 4
2, 4
2, 4
2
2.
5, 6, 7, 8
5, 6, 7, 8
5, 6, 7, 8
6, 87
6, 87
6
10, 12
10, 12
10
14, 16
14, 16
14
3.
4.
9, 10, 11, 12, 13 9, 10, 11, 12, 13 9, 10, 11, 12, 13
14, 15, 16, 17
14, 15, 16, 17
14, 15, 16, 17
1x za 14 dní
1x za měsíc
dvouměs.
2
10
1x za měsíc
5.
18, 19, 20, 21, 22
18, 20, 22
18, 22
18, 20, 22
18, 22
18, 22
18
6.
23, 24, 25, 26
24, 26
26
24, 26
26
26
26
7.
27, 28, 29, 30
28, 30
30
28, 30
30
30
8.
31, 32, 33, 34, 35
32, 34
34
32, 34
34
34
9.
36, 37, 38, 39, 40
36, 38, 40
38, 40
36, 38, 40
38, 40
38
1x týdně
1x týdně
34
1x za 14 dní
10.
41, 42, 43, 44
41, 42, 43, 44
41, 42, 43, 44
42, 44
42, 44
42
11.
45, 46, 47, 48
45, 46, 47, 48
45, 46, 47, 48
46, 48
46, 48
46
12.
49, 50, 51, 52
49, 50, 51, 52
49, 50, 51, 52
50, 52
50, 52
50
50
ozn. zelené
ozn.černobílé
ozn.bílé+červené
ozn. žluté
ozn.žluté+červ.
ozn.červené
ozn.modré
Svozový den nezměněn
- pátek Smiřice
- středa Rodov a Trotina
42
Restaurace H-Club ve Smiřicích Vás informuje
ČAKS – AŠA Hr. Králové div. sever v moderních šipkách
Pořadí
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
Mužstvo
AZ-Club Smiřice
Old Stars
Neděliště A
Na Hrádku B
Závisláci z Oázy
Fousáči
Rychlé šípy
Výrava 2001
ŠK Beseda
ŠKN Soutok
ŠK Všestary
A.M.ERICA B
H-Club Smiřice
ŠK Kukleny
Rudy Boys
Junior Beseda
Skóre
168:66
148:86
168:66
144:90
137:79
127:107
106:110
120:114
112:122
93:141
95:139
100:134
96:138
94:140
92:142
54:180
Body
26
24
20
19
18
16
13
12
10
10
9
8
7
6
6
0
AZ-Club Smiřice Tomáš Tesař (kp.)
Tomáš Smetana
Tomáš Famfulík
Radek Chvála
Jarda Líbal
Andrea Hudáková
Jiří Volter
H-Club Smiřice
Lukáš Tesař (kp.)
Ruda Kubec
Lukáš Středa
Michal Zelenda
Marek Černý
Milan Vantola
V případě čelního umístění AZ-Club Smiřice je zajištěn postup do 3. ligy v moderních šipkách.
POZOR: Vánoční turnaj v šipkách v restauraci H-Club se koná v sobotu 22.12.2001
Prezentace 10.00–12.30, začátek od 13.00, věcné ceny, finanční prémie (startovné 50,–)
Dne 30.11.01 se konal turnaj ve STOLNÍ KOPANÉ
Vítěz turnaje: H. Koutník
M. Špetla
II. místo:
D. Melichárek
R. Vrabec
III. místo: R. Kubec
M. Černý
Pro velký zájem a dobrou organizaci Vás všechny zveme na další turnaj dvojic
ve stolní kopané, konaný dne 26.12.2001. Prezence do 14.30 u personálu, začátek v 15.00.
Veškeré turnaje v H-Clubu
sponzorují:
Tímto jim zároveň děkujeme
Manželé Hudákovi
III. ročník
Smiřice, restaurace H-Club 7. 12. 2001
Už je to tady! Byl ukončen III. ročník karetního turnaje
v mariáši.
Na pohár vítězů bude nesmrtelně vyryto třetí jméno:
je to, po F. Rejentovi a P. Václavkovi, Roman Prokop.
GRATULUJEME…
Ke gratulaci se připojují sponzoři turnaje Pivovar Trutnov
Krakonoš, Pivovar Budvar České Budějovice a manželé
Hudákovi.
Výsledky letošního ročníku:
1. místo – Roman PROKOP
2. místo – Bedřich RUDOLF
3. místo – Pavel TESAŘ
Kromě putovního poháru a dokladu o umístění obdržel vítěz
rovněž speciální karbanické hodiny, které mu umožní popustit
uzdu své vášni bez konfliktu se svým časovým rozvrhem.
Abecední seznam účastníků:
Ladislav Bejček
Jaroslav Hůlka
Karel Jelínek
Jan Koutník
Jiří Křeček
Ladislav Míl
Roman Prokop
Jan Rapouch
František Rejent
Bedřich Rudolf
Pavel Tesař
Petr Václavek
Před 10 lety se začala měnit síť zdejších prodejen a provozoven. 1. července 1991 se
v 9 hodin v místním kinu uskutečnila dražba na: Lahůdky V Palackého ulici 23, prodejnu
Maso a uzeniny v Palackého ulici 23, Tabák a tisk v Palackého ulici 23 (tyto tři prodejny byly
prodejny a nyní tvoří prodejnu p. Pavla Brože).
Vydražena byla prodejna Drobné zboží na nám. Míru.
Bývalá restaurace LABE a Kovomat v Palackého ulici byly prodány až později.
Vánoce plné pohody, pevné zdraví,
hodně štěstí a spokojenosti v roce 2002
Kancelář Hradec Králové od 3. prosince roku 2001 na nové adrese v ulici
S. K. Neumanna 454
tel. 049/5083911
Příjemné prožití Vánoc a do nového roku zdraví, štěstí a pohodu
přejí pracovníci městského úřadu a zastupitelé města
ZPRAVODAJ Smiřic, Rodova a Holohlav
Vydává Městský úřad ve Smiřicích
Odpovědný redaktor: Miroslav Volák
Příspěvky i vzkazy zasílejte na adresu: Městské kulturní středisko ve Smiřicích
Vychází nepravidelně jednou za čtvrtletí.
Vytiskla: Tiskárna PASEKA Jaroměř, Havlíčkova 30
Ve Smiřicích a Holohlavech předplatitelům donáška až do domu. Prodej v prodejnách tisku.
Uzávěrka příštího čísla do 25. února 2002
Cena jednoho výtisku 8,– Kč. Předplatné na celý rok 28,– Kč.
Náklad 560 výtisků.