ročenka 2012 - Gymnázium FX Šaldy
Transkript
ročenka 2012 - Gymnázium FX Šaldy
ročenka 2012 Gymnázium F. X. Šaldy 2 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Ročenka 2012 Obsah Zazvonil zvonec a… LIDÉ Zaměstnanci školy Školská rada Jak jsem přežila X ministrů školství Klidná plavba neklidnými vodami Projekt „Společně to jde lépe“ Alena Gräfová To byl Jaroslav Otmar Vzpomínky na Ludvu Vzpomínání první Vzpomínání druhé Když Cum decore slaví Ach, radost aneb Lógarské vzpomínky Noví studenti ve školním roce 2011–2012 Maturanti ve školním roce 2011–2012 Výsledky přijímacího řízení Úspěchy žáků školy v soutěžích Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec 11 Partyzánská 530, příspěvková organizace Partyzánská 530/3, 460 01 Liberec 11 ( 482 710 077, 482 429 841 • fax 485 103 880 http://www.gfxs.cz • * [email protected] 5 7 8 10 12 18 20 23 24 25 26 27 28 30 32 33 34 36 UDÁLOSTI 43 Ohlédnutí 2012 49 Ceny Gyta 49 Rachod 2011 50 17. ročník soutěže Eurorebus 51 Expedice Eurorebus 53 Výlet s žáky žitavského gymnázia 54 Cheb55 Literární pozdravy 2011 56 Přírodních věd se nebojíme 57 Výjezdový seminář v tercii 58 Biologicko-chemický seminář 59 Pozorování Venuše 60 Jak jsem vyhrál iPad 61 Exkurze na Ještěd 61 Exkurze do Londýna 62 Prezentace středoškolských seminárních prací na základních školách 63 Grafing64 „Nous avons bien fêté!“ 67 Hnedle několik sešitů 68 Školní výlet tercie 68 Ratab 2012 69 Exkurze do pevnosti Terezín 70 Na návštěvě u sv. Jana Křtitele 72 Nadace ČEZ podpořila výuku fyziky 73 3 4 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy DÍLA Tobiášův příběh Příběh o Tobiášovi Ať si každý vybere! Tajemný spis Ze školníkova deníčku SEMINÁRNÍ PRÁCE Nanovlákna a nanotechnologie Veterinární parazitologie psa Etologie jalovic Porušování zákonů fyziky ve filmu Československá zahraniční armáda během druhé světové války Dvanáct tváří krajiny Ročenka 2012 75 76 79 80 80 82 85 86 89 91 93 96 100 DIE DEUTSCHE ABTEILUNG 103 „Měsíce a léta ubíhají, ale krásný okamžik září po celý život.“ 104 1. N ■ Hainewalde106 2. N ■ Výměna s Wiesentheidem 107 2. N ■ Wiesentheid – vydařená výměna 108 3. N ■ Exkurze na Oybin 110 3. N ■ Výměna s žáky z Hamburku 111 4. N ■ Gastschulaufenthalte in Deutschland 112 4. N ■ Výměna v Aachen 113 4. N ■ Praktikum v Rostocku 115 5. N ■ Exkursion in Hejnice 118 6. N ■ Cesta do Berlína 119 6. N ■ Návštěva velvyslanectví SRN v Praze 123 Živá výuka dějepisu 124 Exkurze do historicko-vojenského muzea v Drážďanech 125 Recept na úspěch německého klubu 126 Mezinárodní debaty mládeže 130 „Debatování přes hranice“ na „via regia“ 132 Burza bez uklouznutí 134 Studienberatung an der TU Freiberg 135 Autoři ilustrací 38 Martin Maschita, kvinta • 54 Markéta Kroisová, 2. B • 77 Jakub Znamenáček, 2. B • 78 Patrik Stehlík, 2. B • 81 Mai Van Duy, sekunda • 118 Markéta Holubcová, 2. A • 129 Vojtěch Bláha, sekunda • 131 Daniel Kounek, sekunda Zazvonil zvonec a… Přede mnou na stole leží hromádka ročenek vydaných od roku 1996. Uvědomuji si, že ta sedmnáctá, kterou právě držíte v ruce, je tou poslední, k níž píši úvodní slovo. Malá kupička útlých brožur je pro mne, a doufám, že i pro vás, velmi důležitá, protože zajímavým způsobem zachycuje jednotlivé školní roky podrobněji než několik stránek ve školní kronice, kterou obětavě píše od školního roku 1993–94 profesorka Lena Černyševská. Ani povinná výroční zpráva za uplynulý školní rok předkládaná každý podzim školské radě a zřizovateli nevystihuje širokou paletu aktivit konaných během školního roku. Když se mne kolegové z jiných gymnázií ptali, jak jsme pravidelné vydávání zabezpečili, odpověděla jsem: „Navázali jsme na tradici z let 1920–1938, kdy vyšlo 19 čísel. Ve školním roce 1994–1995 jsme slavili 75. výročí založení školy, pro které jsem zpracovala historii gymnázia do Almanachu. Právě ročenky byly pro mne velmi důležitým historickým pramenem. A tak jsme se rozhodli navázat na tradici novou řadou začínající v roce 1996. Nutným předpokladem je, že se najdou obětaví učitelé, kteří dají ročenku dohromady nad rámec svých povinností. Jsem ráda, že jsem s takovým týmem spolupracovala.“ Co nového přinesl školní rok 2011–2012? Dočtete se bližší informace o zahájených i ukončených projektech, o nových maturitách, úspěších studentů v soutěžích i například odpověď na otázku, proč Liberecký kraj vyhlásil konkurzy na ředitele středních škol. Byl to rok náročný jak pro žáky, tak pro vyučující. Opět jsme na začátku září neznali přesná pravidla, jak se bude na jaře 2012 maturovat. Ještě doplním Ročenku 2011. Teprve po její uzávěrce MŠMT ČR poprvé vyhodnotilo úspěchy škol ve vybraných soutěžích v krajských, celostátních a mezinárodních kolech. V rámci Libereckého kraje jsme byli mezi gymnázii první, mezi všemi středními školami celé republiky, kterých je víc než tisíc, čtrnáctí. Je to určitě velký úspěch. Přeji Vám příjemné chvíle při čtení této ročenky. Gymnáziu přeji, aby se v něm učili žáci, kteří se chtějí vzdělávat, aby měli radost z poznávání. Nejen učitelé, ale sami žáci mohou velmi ovlivnit atmosféru při výuce. Už J. A. Komenský řekl: „Škola bez kázně je jako mlýn bez vody.“ Profesorům přeji lepší podmínky pro práci, aby jejich finanční ohodnocení (na rozdíl od letošního roku) stoupalo a aby škola mohla koupit nové moderní pomůcky a učebnice. Ať vás neopouští entuziasmus pro práci s mladými lidmi, mezi nimiž je spousta talentů, které je třeba rozvíjet. Děkuji všem přispěvatelům do této ročenky a hlavně redakčnímu týmu, jenž příspěvky sestavil a připravil do tisku. Na závěr vám posílám trochu netradiční zvonění. Irena Přádná 5 LIDÉ 8 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Mgr. Zuzana Kubištová Zaměstnanci školy RNDr. Irena Přádná ředitelka gymnázia Astrid Abraham vedoucí dvojjazyčného oddělení Mgr. Eva Ehlová matematika, fyzika od 25. 1. 2012, předtím mateřská dovolená Mgr. Lubomír Franc Olaf Kuhla Ing. Blanka Pokorná Mgr. Jan Goll Mgr. Karolína Kvasničková RNDr. Irena Přádná PaedDr. Markéta Havrdová Mgr. Eva Laurinová Mgr. Markéta Raabová Kristina Hilgarth Mgr. Adam Lysičan Wesley Neal Raško Mgr. Eva Hlaváčková Mgr. Eva Málková Mgr. Zuzana Reinišová Mgr. Tereza Hriníková Reiner Meissner Mgr. Jana Suchomelová RNDr. Jana Hrnčířová Mgr. Zdeňka Meixnerová Mgr. Vladimír Šída RNDr. Věra Voršilková český jazyk, společenské vědy Astrid Abraham matematika, fyzika Dr. Klaus-Petter Abraham německý jazyk Mgr. Dana Bervicová anglický jazyk Mgr. Ivana Buchalová matematika, zeměpis Mgr. Lena Černyševská český jazyk, anglický jazyk Mgr. Marcela Danajovičová matematika, fyzika Mgr. Blanka Dohnalová anglický jazyk, ruský jazyk, výtvarná výchova Kathrin Eger hudební výchova, sborový zpěv německý jazyk, dějepis německý jazyk, dějepis zeměpis, tělesná výchova matematika, fyzika francouzský jazyk německý jazyk anglický jazyk matematika, zeměpis Mgr. Ivana Podzimková fyzika, chemie dějepis • dějepis, zeměpis Mgr. Jindra Kuglerová Mgr. Marcela Danajovičová zástupkyně ředitelky gymnázia Konrad Petter anglický jazyk, od 14. 4. 2012 mateřská dovolená biologie, chemie zástupkyně ředitelky gymnázia český jazyk, hudební výchova, od 18. 3. 2012 mateřská dovolená Mgr. Petr Hrůza RNDr. Věra Jandíková Mgr. Zuzana Kostincová Mgr. Zuzana Kubelková matematika, fyzika český jazyk, hudební výchova český jazyk zeměpis, biologie český jazyk, společenské vědy dějepis, německý jazyk matematika, fyzika do 31. 1. 2012, od 29. 5. 2012 do 21. 6. 2012 Mgr. Tomáš Minster český jazyk, společenské vědy Mgr. Ivana Ouhelová německý jazyk Mgr. Leoš Pelc tělesná výchova Mgr. Vítězslav Pěnička matematika, fyzika, informatika anglický jazyk chemie zeměpis, tělesná výchova anglický jazyk tělesná výchova matematika, chemie, výchovná poradkyně informatika, deskriptivní geometrie Mgr. Šárka Šimková český jazyk, společenské vědy, zeměpis Mgr. Renata Šípová německý jazyk, výchovná poradkyně Mgr. Vladimír Šorsák výtvarná výchova Mgr. Jitka Šulcová biologie, chemie 9 10 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Mgr. Olga Šulcová Iva Benková Pavel Taibr Renáta Cimrhanzlová Mgr. Radka Tichá Helena Drahoňovská Mgr. Hana Tůmová Irena Jarošová Mgr. Václav Ulvr Tomáš Kopal PhDr. Martina Ulvrová Simona Kopalová Mgr. Jana Vaňková Mgr. Vítězslav Pěnička Mgr. Renata Velecká Eva Stanková MgA. Dagmar Vinšová Mgr. Vladimír Šída Mgr. Věra Vondřičková Kateřina Štěpánková RNDr. Věra Voršilková Markéta Tučková španělský jazyk zeměpis, informatika francouzský jazyk, dějepis, výtvarná výchova německý jazyk, výtvarná výchova dějepis anglický jazyk matematika biologie, chemie hudební výchova český jazyk, dějepis matematika Mgr. Jan Voženílek matematika, fyzika, informatika PhDr. Svatava Zenklová anglický jazyk, německý jazyk • knihovnice uklízečka uklízečka uklízečka školník, topič, zahradník uklízečka správce počítačové sítě mzdová účetní, sekretářka do 21. 2. 2012 správce počítačové sítě účetní od 1. 2. 2012 mzdová účetní, sekretářka od 22. 2. 2012, předtím mateřská dovolená Eva Útratová hospodářka Jiřina Vyskočilová účetní do 31. 1. 2012 Školská rada Ing. Ondřej Červinka Ing. Zbyněk Vavřina Mgr. Tomáš Minster Karolína Víchová Pavel Taibr PaedDr. František Vízek jmenován zřizovatelem školy zvolený pedagog školy, předseda školské rady zvolený pedagog školy zvolený zákonný zástupce žáka zvolená žákyně školy jmenován zřizovatelem školy 11 12 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Jak jsem přežila X ministrů školství Máte-li zájem, pojďte si společně se mnou trochu zavzpomínat na mé působení na gymnáziu. Vlastně je to trochu vývoj našeho školství na konkrétních příkladech. Na naše gymnázium – tehdy SVVŠ – jsem poprvé nastoupila jako žákyně uprostřed září 1965. Než začala výuka, odjely první a druhé ročníky na 14 dnů povinně na chmelovou brigádu nedaleko Litoměřic, kde jsme se také navzájem poznali nejen s budoucími spolužáky, ale i s některými profesory. Dnes, kdy brigády nesmějí být, jezdí žáci alespoň na tři dny na Dny poznávání. Mé druhé působení začalo 1. září 1974, kdy mne ředitelka Jiřina Havlíková přijala jako učitelku chemie a fyziky. Začátek nebyl vůbec jednoduchý, spousta příprav, třídnictví a ještě jsem se připravovala na rigorózní zkoušku. Požádala jsem o pár dní volna, na které jsem měla nárok, ale místo toho jsem musela jezdit se žáky vybírat brambory. Moc mi ze začátku pomohli moji bývalí profesoři, kteří se náhle stali kolegy. To již patří k tradici našeho gymnázia, že asi polovinu učitelského sboru tvoří po vysokoškolském studiu jeho absolventi. Do listopadu 1989 se za tu dobu, co jsem učila, vystřídali jen čtyři ministři školství – Josef Havlín (8. 7. 1971–8. 9. 1975), Milan Vondruška (8. 10. 1975–7. 5. 1987), Karel Juliš (8. 5. 1987–11. 10. 1988), Jana Synková (12. 10. 1988–4. 12. 1989), z nichž se hlavně ministr Vondruška snažil o reformy. V 70. letech to byla „Nová výchovně vzdělávací koncepce“. Možná, že si někdo vzpomene na množinovou matematiku zavedenou na ZŠ, která postupně „vyšuměla“. Na začátku 80. let opět studenti gymnázií měli místo větve humanitní a přírodovědné jednotný učební plán, rozšířený o předmět základy výroby a odborné přípravy, od 3. ročníku si pak volili specializaci mezi základy ekonomiky, programováním nebo strojírenstvím, jejichž součástí byly i odborné praxe. To jsem také zažila jako žákyně již v 60. letech, kdy naše třída chodila v prvním ročníku jeden den v týdnu do Liazu. Tři hodiny jsme pracovali přímo ve výrobě a pak nás čekala ještě hodina teorie. Pokládala jsem hlavně praxi za ztrátu času, který mohl být věnován užitečnějším všeobecně vzdělávacím předmětům. Na druhou stranu musím přiznat, že jsme poznali reálný chod továrny. Pro naši školu nastala velká změna v roce 1986, kdy jsme se přestěhovali z Jeronýmovy ulice do nově postavené budovy v Partyzánské ulici. Chybou bylo, že jsme se tam všichni nevešli, a tak ještě další rok některé třídy byly v Jeronýmově ulici, což při střídání vyučujících bylo velmi komplikované. Ta naše nová budova však potřebovala postupně spoustu oprav a úprav, které si v průběhu let vyžádaly vysoké náklady. Již v roce 1992 proběhla generální oprava střechy, pak plynofikace kotelny. V roce 1996 následovala rekonstrukce kotelny na učebny a její spojení s hlavní budovou, v roce 2000 rekonstrukce asfaltového hřiště, 2005 nové sociální zařízení, 2008 statické podchycení bloku B a C, kdy při stavebních pracích vnitřkem budovy projížděly bagry, 2009 statika kuchyně a jídelny, 2009– 2010 zateplení objektu včetně výměny oken a nové střešní konstrukce. Tak jsem si občas připadala jako stavební dozor. Většina akcí navíc probíhala v době vyučování, což bylo velmi náročné jak pro žáky, tak pro učitele. Čas neuvěřitelně letí. Již 2 roky jsme nic ve škole nepřestavovali. To ale neznamená, že nemáme připravené plány na rekonstrukci laboratoře chemie, že nepotřebujeme opravit blok K a vyměnit kotle z roku 1986, rozšířit školní hřiště, když atletický ovál, který jsme dříve využívali na hřišti Slovanu, se proměnil na trávník určený jen pro fotbalisty. Získat finanční prostředky opět nebude jednoduché. Možná, že pomůže zopakovat citát Tomáše Bati: „Když všichni mluví o nemožnosti, hledej možnosti.“ Mně to pomáhalo. Prvním polistopadovým ministrem školství byl Milan Adam (5. 12. 1989– 28. 6. 1990). Zavedl opět víceletá gymnázia a přidal podzimní a velikonoční prázdniny, což studenti velmi vděčně uvítali. Na jaře 1990 probíhaly na všech školách konkurzy na ředitele škol. Ve funkci ředitele našeho gymnázia jsem vystřídala Miroslava Tichánka (1979–1990) dne 1. července 1990. To již byl ministrem Petr Vopěnka (29. 6. 1990– 2. 7. 1992). Výborný matematik a filosof, jenž ve školství zavedl normativní financování. Škoda, že tak výrazně dával najevo, že si neváží práce učitelů. Naše škola má však na něj i velmi pozitivní vzpomínku. Vrátil jí čestný název Gymnázium F. X. Šaldy, který měla v letech 1946–1953. Ve školním roce 1990–1991 pokračovaly změny v učebních plánech, byly zrušeny předměty odborné přípravy, tedy strojírenství, programování a ekonomika, vrátili jsme se k tradici větve humanitní, přírodovědné a matematické. Ruština přestala být povinným cizím jazykem. Nebylo jednoduché zajistit výuku angličtiny a němčiny dostatkem kvalifikovaných učitelů, a tak pomáhali i cizinci a vysokoškolsky vzdělaní lidé jakéhokoli oboru, avšak se státní zkouškou z jazyka. Od 1. září 1990 nastoupili první primáni k víceletému studiu. Tento tradiční typ vzdělávání z první republiky byl zrušen zákonem v roce 1948. Pokus o jeho obnovení v roce 1968 a 1969 nevyšel. V září 1991 jsme slavnostně otevřeli za podpory MŠMT a SRN první dvojjazyčné třídy s výukou vybraných předmětů v jazyce německém. V roce 1991 školy začaly být řízeny a hlavně financovány na úrovni okresu nově vzniklými školskými úřady, které byly přímo spravovány ministerstvem školství. Škoda, že toto odvětvové řízení bylo na konci roku 2000 v souvislosti se vznikem krajů zrušeno. A tak nyní máme trochu nadneseně řečeno 14 malých „ministerstev školství“, neboť problematika škol je v každém kraji řešena trochu jinak. Významnou změnou v řízení a financování provozu školy bylo získání právní subjektivity od 2. 1. 1992. Normativní financování podle počtu žáků, které funguje dodnes, přineslo „boj o žáky“. V devadesátých letech prudce narůstal počet středních odborných škol na více než dvojnásobek. Pro porovnání uvádím počet gymnázií: Ve školním roce 1989–1990 jich bylo 225 a ve školním roce 1999–2000 jejich počet stoupl na 345; ve stejném období počet SOŠ stoupl z 375 na 836. Začaly přibývat maturitní obory na učilištích. Vznikaly i školy soukromé a církevní. 13 14 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy A tak začal problém s financováním ve školství, který trvá dodnes. Autonomie škol však také přispěla k tomu, že se změnil charakter maturitní zkoušky, která ztratila punc státem garantované zkoušky. Troufám si říci, že to bylo hlavně nárůstem počtu maturantů na SOŠ i na učilištích. Máte představu, kdy vznikl první návrh na nové pojetí maturit? MŠMT s ním přišlo již v roce 1996. Cituji: „Řešení koncepčních změn, které si nesporně vyžádá časové období delší než jeden rok, je v současné době předmětem odborných diskusí i analýz zahraničních zkušeností, aplikovaných v současném společenském kontextu ČR.“ Sondy Maturant se konaly v roce 1998 a 1999, ale vlastní oficiální premiéra, která obsahovala jak společnou („státní“), tak profilovou („školní“) část, byla realizována až na jaře 2011 s řadou výhrad. O finančních nákladech se raději nerozepisuji. V průběhu působení ministra Petra Piťhy (3. 7. 1992–27. 4. 1994) bylo zveřejněno prohlášení vlády ČR „Kvalita a odpovědnost“. Profesor Piťha dokázal výstižně pojmenovat problémy našeho školství hlavně v době, kdy už ministrem nebyl. Jeho nástupce Ivan Pilip (2. 5. 1994–2. 6. 1997) se zasadil o zvýšení vyučovací povinnosti učitelů na středních školách o 2 hodiny týdně a jsou známé jeho tzv. úsporné balíčky, které vedly k výraznému snížení financí na provoz škol. Ačkoliv toto opatření mělo být přechodné, teprve nyní (2012) se finance dostávají v absolutní hodnotě na úroveň roku 1996 a je třeba si uvědomit, jak za tu dobu stouply náklady např. na energie. I platy ve školství klesly v roce 1997 na 92,5 % průměrného platu v ČR. Je to smutné, neboť školství je odvětví, kde je nejvíce vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Situace ani dnes není dobrá. Krátce působil ministr Jiří Gruša (3. 6. 1997–2. 1. 1998), známý spisovatel a překladatel. Navštívil Liberec, když se pokládal základní kámen ke Stavbě smíření Lidé | Ročenka 2012 (Krajská vědecká knihovna), a vedl rozhovor s našimi studenty. Jeho působení vystřídal Jan Sokol (3. 1. 1998–17. 7. 1998), který upo- zorňoval, že našim žákům chybí pracovitost a vytrvalost. Na delší dobu usedl do úřadu Eduard Zeman (22. 7. 1998–12. 7. 2002), což nebylo pro gymnázia dobré, protože měl velké výhrady k víceletým gymnáziím. Za něho vznikla Výzva pro 10 milionů a Bílá kniha, které obsahovaly proměny cílů a obsahu vzdělávání na jednotlivých stupních. Z nich se vyvinula současná kurikulární reforma. Mediálně byl velmi známý projekt INDOŠ – tedy Internet do škol. Protože jsme již počítače na škole měli a připojení k internetu také, byla naše škola označena jako červená. To znamenalo, že žádné počítače nedostaneme. Když jsme viděli, jaké počítače byly do škol dodávány, byli jsme rádi, že se nás tato akce netýká, protože byl velký problém s jejich zapojením do stávajících sítí. Nástupkyně po Eduardu Zemanovi – Petra Buzková (15. 7. 2002–4. 9. 2006) – naopak podporovala všeobecné vzdělávání včetně gymnázií a snažila se o zlepšení platových podmínek učitelů. Za jejího působení byl schválen nový školský zákon, který oficiálně zahájil kurikulární reformu, v níž podle Rámcových vzdělávacích programů každá škola vypracovává svůj školní vzdělávací program (ŠVP). V rámci projektu Pilot G jsme jako jedno z prvních gymnázií v republice vypracovali pod vedením pracovníků Výzkumného ústavu pedagogického náš ŠVP. Výhodou bylo, že jsme získali metodickou i finanční podporu na rozdíl od dalších škol. Již nyní se však ukazuje, že vynaložené práci na tvorbu ŠVP neodpovídají výsledky vzdělávání. Stohy papírů, které školy vytvořily, čte snad jen Česká školní inspekce. Další čtyři ministři se vystřídali v rychlém sledu. Miroslava Kopicová (4. 9. 2006– 8. 1. 2007), Dana Kuchtová (9. 1. 2007– 3. 10. 2007), pak dokonce vedla ministerstvo 1. náměstkyně Eva Bartoňová (4. 10. 2007– 2. 11. 2007), Martin Bursík (2. 11. 2007– 4. 12. 2007). Posledním, který nastoupil v roce 2007, byl Ondřej Liška (5. 12. 2007– 8. 5. 2009). Ten navštívil naše gymnázium 19. září 2008. Krátce pobesedoval se studenty o reformě školství a nejvíce se věnoval problematice vysokých škol. Kdy budou nové maturity, však žákům neřekl. Pak nastoupila opět Miroslava Kopicová (8. 5. 2009–3. 7. 2010). Zabývala se i problematikou dvojjazyčných gymnázií, kterých je v celé republice 16. Naše gymnázium je jediné tohoto typu v Libereckém kraji. U dvojjazyčných tříd je poměrně komplikovaná situace, jak skloubit „nové“ maturity s pravidly, která platí pro maturitní zkoušky podle uzavřených mezinárodních dohod, neboť například naši úspěšní maturanti získají jak české, tak německé maturitní vysvědčení. Stihla také změnit v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia počet maturitních předmětů v profilové zkoušce na 3, což mělo za následek, že naši žáci, kteří byli jako jedni z prvních vzděláváni podle ŠVP, museli mít u nových maturit o jeden předmět víc než na většině gymnázií. Tuto změnu zrušil těsně před podáváním přihlášek k maturitě 2012 její nástupce Josef Dobeš (13. 7. 2010– 31. 3. 2012). Při prvních oficiálních „státních“ maturitách v květnu 2011 navštívil naši školu. Přesvědčil se osobním setkáním s maturanty, že studenti nemají se společnou částí maturit problémy. Ty nastaly pro některé až v roce 2012 u hodnocení písemné práce z češtiny. Také mi přislíbil, že vyřeší problém, který vznikl v roce 2011 tím, že byly odděleny finance na mzdy pedagogů od nepedagogů, jejichž podfinancování není již únosné. Dodnes tento problém však existuje. Jeho nástupce Petr Fiala (2. 5. 2012 až dosud), který se snaží alespoň zlevnit společnou část maturit, ustanovil pracovní skupinu, aby připravila během 2 let návrh kariérního řádu pro pedagogy, o kterém se mluví již minimálně 10 let. Ví, že je nutná změna financování regionálního školství, jejíž návrh byl na jaře 2012 odmítnut většinou institucí. Stále chybí i nový vysokoškolský zákon. Bude mít však čas něco připravit a prosadit? Co potřebují školy? Zjednodušeně řečeno: „Klid na práci a dostatek financí.“ Víte, že v roce 1996 šlo do školství 5,2 % HDP a v roce 2010 už jen 4,3 % HDP? Rozpočtované peníze, tzv. ONIV přímý, určené na učebnice, pomůcky, vzdělávání pracovníků apod., byly v posledních letech výrazně kráceny a navíc se z nich ještě musí platit „nemocenská“ za zaměstnavatele prv- 15 16 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy ních 21 kalendářních dnů, kde první 3 dny jsou neplacené. V současné době se mluví o tom, že je tzv. přeprojektováno. Aby si škola mohla koupit pomůcky, počítače, audiovizuální techniku a podobné, musí vytvořit projekt. I na další vzdělávání pedagogických pracovníků je potřeba napsat projekt. I když jeho tvorba vyžaduje spoustu energie, nemáte jistotu, že bude schválen. Nyní už bez nich není možný rozvoj školy. První projekty začaly již v roce 1992, ale jejich administrativa nebyla tak komplikovaná a časově náročná. A co naše legislativa? Ta moc klidu také nepřidává. Neustálé změny zákonů a vyhlášek. Například školský zákon z roku 1984 platil s několika novelami až do konce roku 2004, než vznikl konečně zákon nový, který byl však od roku 2005 již 31krát novelizován. Nejistotu na školách například vyvolala letos nejednoznačná novela platná od 1. 1. 2012. Na jejím základě některé kraje včetně libereckého vyhlásily plošně konkurzy na ředitele, kteří byli ve funkci déle než 6 let. MŠMT několikrát doporučovalo zřizovatelům škol, aby konkurzy plošně vyhlášeny nebyly. Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Rozhodla jsem se funkci již znovu neobhajovat, protože jsem to za těch 22 let absolvovala několikrát. Mám sice představu, jak by se měla dál škola rozvíjet, kam by měla směřovat, ale přenechám to mladším. Noví ředitelé tak budou mít smlouvu na dobu určitou na 6 let, ale zákoník práce připouští jen na 3 roky. Budou mít ztíženou pozici např. tehdy, když si budou chtít půjčit u banky peníze na koupi bytu, protože pro banku jsou zajímavější pracovníci s pracovní smlouvu na dobu neurčitou. A takových paradoxů je v našich zákonech a vyhláškách hodně. Lidé | Ročenka 2012 A teď (září 2012) se očekává další novela, aby konečně žáci věděli, jak budou na jaře 2013 maturovat, přestože na jiném místě téhož zákona je uvedeno, že by žák měl 3 měsíce před podávání přihlášky ke studiu vědět, z jakých předmětů kromě českého a cizího jazyka bude povinně maturovat ve společné části maturity. Ředitel školy má povinnost zveřejnit, zda se bude povinně maturovat z jednoho z těchto předmětů: matematika, informatika, občanský a společenskovědní základ. Dovedete si představit, že je někdo schopen toto splnit? Vždyť například dnešní primáni by měli mít tyto informace téměř 9 let před maturitou. Tady pomůže jedině křišťálová koule. Máte již představu, kolik ministrů školství jsem za svoji profesní kariéru zažila? Bilance je jednoduchá. Od 1. 9. 1974 do 4. 12. 1989 byli jen 4, těch polistopadových bylo celkem 15, raritou je Miroslava Kopicová, která byla ministryní dvakrát. Každý se snažil po svém ovlivnit školství, řada z nich na to neměla vůbec čas. Než se seznámili s chodem ministerstva a stihli vyměnit náměstky, byli odvoláni. Nejhorší je, že u nás nefunguje zákon o státní službě, že se mění s vedením úřadu i řada úředníků, což ovlivňuje chod ministerstva. To platí i pro jiné orgány státní správy v naší republice. Na úřednických postech by měli být odborníci s patřičným vzděláním. Každé změně ve školství by měla předcházet analýza stávajícího stavu a na ni navazující široká diskuse jak teoretiků, tak odborníků z praxe. Je nutná celospolečensky vyjednaná a napříč politickým spektrem posvěcená dlouhodobá strategie rekonstrukce českého školství. Ta chybí. Naše školství je nutné zefektivnit a zintenzivnit. Co kdybychom zase maturovali po 12 letech školní docházky, a ne po třinácti? Dřív to studenti zvládali, určitě to zvládnou i ti dnešní. Vždyť například intenzita výuky na ZŠ je ve 2. pololetí 9. třídy velmi malá. To přiznávají jak žáci, tak jejich učitelé. I v Německu zkracují studium s maturitou na 12 let školní docházky. Hned bychom ušetřili nějakou tu miliardu. Podívejme se, jak se učí ve státech, které dosahují v mezinárodních srovnáváních např. PISA nebo TIMSS výborných výsledků. Nemusíme chodit pro příklady do Asie (Jižní Korea, Japonsko, Singapur), stačí se poučit od Finska. Tam vsadili především na kvalitu vyučujících, jejich vzdělávání, motivaci, finanční i institucionální podporu. U nás jsme postavení, které jsme měli v těchto výzkumech na počátku 90. let, výrazně ztratili. Jsem však ráda, že náhodně vybraní žáci z našeho gymnázia, kteří vlastně také reprezentovali ČR, dosahovali v těchto šetřeních vždy výborných výsledků. Nejlépe jsem se cítila ve škole při vlastní výuce ve třídě, kdy mne nerušily telefony, nemusela jsem číst spousty mailů, vyplňovat „hlášení pro hlášení“ apod. I když nebylo jednoduché přesvědčit studenty, že chemie není tak těžká, jak na první pohled vypadá. Snad jsem alespoň některé pro ni získala a ti šli studovat chemii, medicínu, farmacii. Těm ostatním jsem se snažila ukázat „chemii ko- lem nás“. Mám velmi dobrý pocit vždy, když se setkám s bývalými studenty, kteří se ke mně hlásí, zvou na setkání pořádaná k výročím jejich maturitní zkoušky a vzpomínají, co jim škola dala. Je příjemné poslouchat, jak rádi na některé profesory vzpomínají. Přiznávají, že výrazně ovlivnili i jejich další studium a kariéru. Současným studentům přeji, aby maximálně využili čas ke vzdělávání, aby každý den poznali něco nového, aby se učili překonávat překážky, aby motivaci pro učení hledali v sobě. Pamatujte si: Každý talent, který se nerozvíjí, zakrní. Děkuji za spolupráci všem pedagogům i nepedagogům školy. Poděkování zvláště patří mým zástupkyním – Marcele Danajovičové a Věře Voršilkové –, které pracovaly s velkým nasazením a bylo na ně vždy spolehnutí, že svěřené úkoly splní kvalitně a včas. Poděkování patří i mé rodině, která mne podporovala. Přeji novému vedení, aby se mu dařilo školu dále rozvíjet. Tradice školy ať je vám oporou i závazkem. Těch 22 let v čele školy bylo pro mne obdobím náročným, ale zároveň příjemným. „Dobře vybudovaný tým může dosáhnout takového úspěchu, o kterém jsme nikdy ani nesnili.“ John C. Maxwell Irena Přádná, říjen 2012 17 18 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Klidná plavba neklidnými vodami RNDr. Irena Přádná řídila Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci v letech 1990–2012. V tomto období škola navázala na letitou tradici kvalitního vzdělávacího ústavu s prioritou vybudovat zkušený pedagogický tým, který připraví studenty na jejich univerzitní studium a následnou profesní dráhu. Výběr do profesorského sboru byl většinově zdařilý. Dokladem umu a obliby pedagogů se staly nejen úspěchy jejich žáků, ale i pravidelné návraty absolventů na půdu své středoškolské „alma mater“ či individuální pedagogická ocenění kantorů. Již na začátku funkčního ředitelského působení musela Irena Přádná zabojovat, když se rozhořel konflikt o to nejcennější, co formálně reprezentuje každou instituci, tedy o „značku“. Vše dopadlo dobře a škole se podařilo roku 1990, resp. 1991 vyzískat zpět čestný název – Gymnázium F. X. Šaldy. K této příležitosti se konalo sympózium, jehož se zúčastnili pedagogové i studenti, aby si připomněli význam našeho gymnázia a Šaldovy osobnosti. Svoboda a otevření hranic daly Ireně Přádné příležitost k velkolepým plánům. Zrodil se nápad zřídit německou sekci gymnázia s výukou rodilých učitelů. Škola roku 1991 otevřela své německé oddělení, a tak zahájila česko-německou spolupráci a získala si v domácích podmínkách status výjimečné vzdělávací instituce i mezinárodní renomé. Absolventi tohoto oddělení získávají stipendia na zahraničních školách a jejich možnost uplatnění se rozšiřuje krom České republiky i na evropské státy. K vytvoření optimálního klimatu ve škole je třeba vyjma schopného vedení, kvalitních pedagogických zaměstnanců a nadaných žáků také základní hmotné zázemí. Nezávisle na finanční situaci resortu školství se nakonec podařilo realizovat jak nezbytnou přístavbu roku 1996, která zajistila, že všichni žáci gymnázia se mohli vzdělávat pod jednou střechou, tak přestavbu z let 2009–2010, jež souvisela se zpevněním základů, výměnou oken, zateplením budov a v neposlední řadě s estetickou úpravou fasády i interiérů. Škola držela a drží krok s moderním vyučováním, a dokonce se zapojila do pedagogických reforem. Gymnázium F. X. Šaldy spolupracovalo s Výzkumným ústavem pedagogickým a podílelo se na vytváření Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia. V souvislosti s projektem Pilot G/GP jsme participovali na tvorbě a ověřování pilotních školních vzdělávacích programů. Učitelé využívají široké spektrum moderních pedagogických pomůcek (interaktivní tabule, dataprojektory, počítačem podporované měření v přírodních vědách) a zavádějí inovativní pedagogické metody do svých hodin (skupinová práce, projektová výuka apod.). Zároveň došlo k přiblížení učitele k žákům a naopak, a to zejména díky různým gymnaziálním projektům, kde obě stěžejní složky pedagogického procesu spolu úzce kooperují (např. muzikál Šachy, projekt Neviditelné oběti komunismu), a tak se podílejí na vytváření kulturních hodnot či se zapojují do vědecké činnosti. K vylepšení pedagogického prostředí, včetně hmotného zázemí, jsme využili a stále využíváme finanční podpory Evropské unie účastí v různých projektech (Společně to jde lépe, Přírodních věd se nebojíme). Vedení se také začalo učit propagovat svou instituci, čemuž nikdo v minulých dobách nebyl zvyklý, ale škola 21. století svou image musí umět „prodat“. Gymnaziální ročenky a Ohlédnutí představují roční práci studentů a učitelů v písemné podobě, resp. v podobě umělecky ztvárněné show, Liberečanům a široké veřejnosti. Pro uchazeče připravujeme jedny z nejkvalitnějších dnů otevřených dveří v Libereckém kraji. Nezbytnou součástí prezentace gymnázia jsou webové stránky. Důležitost a význam tohoto internetového produktu jsme v rámci středního školství pochopili jako jedni z prvních, když provoz www stránek byl u nás zahájen již roku 1995. Během posledních dvou dekád Irena Přádná v Domě kultury Liberec, resp. kongresovém sále Centra Babylon Liberec s absolventy a pedagogy velkolepě oslavila dvě gymnaziální jubilea. U příležitosti 75. výročí založení školy vznikl almanach a videosnímek o historii a současnosti této instituce. K 90. narozeninám gymnázium připravilo publikaci „Rozmluvy G“, v níž studentské týmy zpovídaly významné osobnosti vzešlé z jeho řad. Roku 2012 se Irena Přádná po osmačtyřicetiletém „svazku“ s Gymnáziem F. X. Šaldy, když zde byla nejprve v roli studentky, posléze učitelky fyziky a chemie, výchovné poradkyně a nakonec ředitelky, loučí. Během emotivní rozlučkové řeči se Irena Přádná přirovnala ke „kormidelníkovi“ a Gymnázium F. X. Šaldy k „velké lodi“. Dovolil bych si na závěr vypůjčit tuto terminologii k poděkování. „Jednalo se o dlouhou a převážně klidnou plavbu s příjemnou domácí a mezinárodní posádkou. Občasné negativní povětrnostní podmínky či rozmary počasí v podobě bouřek a krupobití se bez újmy přečkaly. Námořní bitvy byly dovedeny do vítězného konce bez větších šrámů, i když bylo mnohdy zapotřebí použít mohutný arsenál. Přestože se v docích často tvářili, že nejsou finance na opravy, inovace a výstavbu, tak se podařilo sestrojit obrovské plavidlo, jež se zařadilo mezi nejkvalitnější lodi, které na tocích v České republice lze potkat. Dokonce si směle trouflo vplout do evropských řek a tu a tam brázdilo i vody zaoceánské. Ať žije kapitánka lodi Irena Přádná, ať žije Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci!“ Děkujeme. Jan Goll 19 20 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Projekt „Společně to jde lépe“ Na podzim roku 2009 byl naší škole schválen projekt v rámci globálního grantu CZ.1.07/1.3.01 Další vzdělávání pracovníků škol a školských zařízení v Libereckém kraji Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt tvořilo 6 klíčových, vzájemně propojených aktivit, které byly určeny pro všechny zaměstnance školy. Spojujícím motivem bylo efektivní nastavení procesu týmové spolupráce na našem gymnáziu a získání potřebných dovedností. Ve školním roce 2011–2012 jsme vstoupili do závěrečného roku projektu. Absolvovali jsme ještě dvě půldenní školení. V listopadu 2011 to bylo vzdělávání ve vedení rozhovorů – komunikace s veřejností, které bylo velmi prakticky zaměřeno na rozvoj a upevňování potřebných dovedností v oblasti komunikace formou aktivního prožitku. Věnovali jsme se především konfliktním komunikačním situacím s rodiči a žáky. Jako součást tréninku rozhovorů jsme použili videonahrávky a jejich následný rozbor. Poslední seminář celého projektu se uskutečnil 1. února 2012. Měl za úkol propojit oblasti práva a etiky při jednání učitele přímo při řešení problémů ve škole. Seminář probíhal opět ve čtyřech menších (náhodně sestavených) skupinách. Pozornost byla věnována zejména tématu „etika jednání“, dále také oblasti týkající se hodnot pedagogů a žáků. V části semináře jsme se zaměřili ještě na velmi aktuální téma související i s komunikací – konflikty na pracovišti i mimo ně. Nejvíce energie jsme v tomto školním roce věnovali tvorbě Příručky dobré praxe. Příručka obsahuje příklady, které se v rámci projektu objevily v jednotlivých klíčových aktivitách. Nabízí doporučení k nastavení efektivní týmové spolupráce – jak v rámci učitelského a pracovního kolektivu, tak v rámci výuky, kde lze tyto principy apliko- vat. Dále obsahuje články k vedení porad a rozhovorů, shrnuje zásady etické i právní, které jsou užitečné pro naši práci. Příprava na tuto klíčovou aktivitu probíhala již od začátku projektu při jednotlivých seminářích. Ale skutečně intenzivní práce začala na jaře roku 2011, kdy byla ustavena z řad pracovníků školy redakční rada (Irena Přádná, Radka Tichá, Václav Ulvr, Věra Voršilková, Jan Voženílek). Ta měla za úkol rozhodnout o vzhledu celé příručky a organizačně zabezpečit její tvorbu. Společně jsme připravili organizační schéma, podle kterého se příspěvky podávaly v jednotlivých vlnách vždy k danému termínu (červen 2011, září 2011, prosinec 2011 a leden 2012). Příspěvky byly redakční radou zkontrolovány, konzultovány s pracovníky Aperty, případně upraveny. Na podzim 2011 byly připraveny i další technické podmínky pro závěrečné práce na PDP – příprava obálky a technická redakce. Příručka byla doplněna o úvodní články k jednotlivým kapitolám a v březnu 2012 se intenzivně připravovala k tisku. Má celkem 176 stran a obsahuje řadu velmi užitečných postřehů, zkušeností a rad. Každý se může s její elektronickou verzí seznámit na webových stránkách našeho gymnázia; tištěná verze je pro vážné zájemce k dispozici v sekretariátu školy. Celý projekt jsme uzavřeli organizací závěrečné konference, která byla poslední, 6. klíčovou aktivitou. Příprava na ni probíhala od začátku měsíce dubna, do samotné přípravy se zapojilo kromě projektového týmu ještě pět pedagogů školy. Prezentace na konferenci, která se konala 9. května 2012, představily postupně jednotlivé klíčové aktivity projektu, shrnuly zkušenosti a přínosy těchto aktivit a celkově zhodnotily průběh projektu. Přednáška PhDr. Lidmily Pekařové, která se zabývala především komunikací se žáky a rodiči a zvládáním stresových situací, přispěla k pozitivní atmosféře celé konference. Rovněž příspěvek pracovníků Aperty na téma Mapa týmové efektivity ukázal vývoj týmu pracovníků školy v průběhu projektu. Veřejnosti zde byl rovněž představen školní intranetový portál pro podporu vzájemné komunikace pedagogických i nepedagogických zaměstnanců školy pro sdílení dat a pro spolupráci při tvorbě dokumentů. Pozvánky na konferenci byly rozeslány na všechna gymnázia Libereckého kraje a na řadu dalších institucí (KÚ LK, ČŠI, některé ZŠ). Na zajištění průběhu konference se aktivně podíleli i nepedagogičtí pracovníci školy a další členové pedagogického sboru, ba i studenti. Účastníci konference obdrželi tašku s propagačními předměty a Příručku dobré praxe, která byla slavnostně „pokřtěna“ na závěr konference. Celá akce byla důstojným vyvrcholením projektu. V rámci projektu byl nastaven nový interní komunikační systém, který využívá pro- středí Google Apps. Jeho kalendář byl propojen s programem Bakaláři a tím došlo ke zefektivnění předávání informací o akcích. Tento systém umožňuje také pracovníkům školy dostat se prostřednictvím internetu k dokumentům, které dříve měli k dispozici jen na školním intranetu. Také školní elektronickou poštu lze nyní vyřizovat na jakémkoliv počítači s připojením k internetu; není nutno přeposílat pracovní maily na soukromou adresu, což bylo často nepřehledné a nevhodné. Projekt Společně to jde lépe byl tedy ukončen. Velkým přínosem bylo výrazné zlepšení vzájemné komunikace mezi pracovníky, kteří se lépe poznali při různých workshopech a aktivitách bez rozdílu aprobací a pracovního zařazení. Tím se komunikace při řešení konkrétní problematiky školy s využitím nových technik stala otevřenější. Zásady efektivní komunikace využijí v každodenní praxi i při jednání s rodiči nebo se žáky. Výborné bylo zařazení tří výjezdových dvoudenních školení, kde se i ve volných chvílích diskutovalo o problematice a rozvoji školy. Účastníci se také naučili nové techniky pro řešení problémů. Projekt přispěl i ke zefektivnění řešitelských porad, které jsou využívány v menších týmech např. v předmětových komisích. Ukázalo se, jak je důležité věnovat čas právním a etickým problémům. Kvalitní týmová spolupráce zvyšuje efektivitu vzdělávání. I žáci jsou vedeni k týmové spolupráci, proto je nutné, aby ji ovládali jejich vyučující. Věra Voršilková 21 22 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Alena Gräfová Alena Gräfová 1924–2011 Byla mou přítelkyní i rádkyní v praktických záležitostech i v otázkách výuky, díky ní jsem poznala v okolí Liberce mnoho krásných míst, která by mně jinak zůstala skrytá, mohla jsem se na ni spolehnout. Alena Gräfová. Rozloučili jsme se s ní na prahu letošního roku, v srpnu by se dožila 88 let. Prof. Alena Gräfová prožila převážnou část svého kantorského života na Gymnáziu F. X. Šaldy, sídlícím původně v Jeronýmově ulici. Vyučovala ruskému jazyku, jejím druhým oborem byla filosofie, ale tu paní profesorka za starého režimu učit nemohla – nebyla členkou komunistické strany. Svému učitelskému poslání byla Alenka, jak jsme jí říkali, oddána, měla je ráda, i když občas někteří studenti její poctivé snaze proniknout do tajů jazyka a ruské literatury nerozuměli. Ruštinu se studenti museli učit povinně, na úkor jiných jazyků, a to bylo špatné. Příchod ruských vojsk v srpnu 1968 paní profesorku těžce zasáhl, hledala východisko, možnost učit jinému předmětu. Velkorysost a porozumění tehdejšího ředitele Václava Pavlíka jí umožnila vystudovat dálkově na Pedagogické fakultě UK němčinu. Celoživotní láskou prof. Gräfové byla hudba, od dětství hrála na piano, a když jí obtíže s páteří sezení u klavíru nedovolovaly, vynahrazovala si nemožnost provozovat hudbu aktivně jejím všemožným poslechem. Bez prof. Gräfové by snad ani nezačal žádný koncert vážné hudby. A co teprve opera i divadlo! Po listopadu 1989, když svoboda otevřela nejrůznější možnosti, byla Alena Gräfová už v důchodu. Ale s obdivuhodným zájmem se věnovala činnosti vzdělavatelky v Sokole či práci v liberecké Vlastivědě. Dlouhá léta vedla vlastivědné vycházky pro seniory. Jak poctivě a vynalézavě zajímavá méně známá místa vyhledávala, co všechno o nich dokázala povědět, je obdivuhodné. Až do vysokého věku se Alenka věnovala veřejné činnosti, málo myslela na sebe, na své zdraví, nestěžovala si na svou samotu. S prof. Alenou Gräfovou odešla další osobnost, která se podílela na dobrém jménu a tradici Gymnázia F. X. Šaldy. Vlasta Smetánková 23 24 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 To byl Jaroslav Otmar Vzpomínky na Ludvu Po 3 roky jsme ho potkávali na chodbách školy, rozložitého, rozvážně kráčejícího na su clase español. Jindy zase byl nepřehlédnutelným aktérem kantorských posezení – pohodový, usměvavý, vstřícný, vždy připravený zapojit se do debaty na jakékoliv téma. S příslovečným chytrým humorem bavil posluchače v historkách a zážitcích ze svého pestrého života. „To je vo lásce. Já vám to řikám, páč vy víte, co je to láska. Tak to nezpívejte jako inzerát na kropicí konev!“ „Chlapi, vy na to dete, jako když jde nesmělej chlapec poprvé na rande!“ „To je taková oslavná píseň tohleto, ne jako když táhnou z hospody a ještě se nestačili moc napít!“ Takovými a mnohými jinými nezapomenutelnými „hláškami“ kořenil zkoušky svého sboru jeho Velký šéf, taťka sboru, otec zakladatel Ludva. Ludvík Lukuvka se narodil 14. 1. 1935 v Červené Vodě v Orlických horách. Absolvoval Pedagogickou fakultu UK v Praze (obor čeština – hudební výchova) a řadu sbormistrovských kurzů. Učitelská praxe ho v 60.–70. letech přivedla k práci s dívčími a dětskými pěveckými sbory na Děčínsku. Téměř 30 let byl členem orchestrů různého typu (od big bandů po komba) provozujících jazzovou a populární hudbu, v nichž hrál na klávesové nástroje (klavír, varhany, akordeon). Od poloviny 80. let působil jako profesor češtiny, dějepisu, hudební výchovy a latiny na Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci a v roce 1991 zde založil smíšený pěvecký sbor Cum decore. Neopakovatelný zvuk dodával vystoupením sboru také jako jeho klavírista a aranžér většiny jazzových skladeb sborového repertoáru. Ludvík Lukuvka zemřel 22. 12. 2011 v Liberci. Jaroslav Otmar se narodil 8. 2. 1944 v Želechách u Lomnice nad Popelkou, ale jeho dětství a mládí bylo spojeno s Jabloncem nad Nisou. Po maturitě na obchodní akademii absolvoval studia francouzštiny a španělštiny na Filozofické fakultě UK v Praze. Jeho následující profesní životopis byl víc než pestrý: učitelská praxe ho postupně zavedla do několika středních škol v Jablonci nad Nisou a Liberci, 13 let uplatňoval své znalosti francouzštiny, španělštiny, ruštiny a angličtiny v libereckém Skloexportu, 5 let byl vedoucím katedry francouzštiny na Pedagogické fakultě TUL. Jako průvodce turistů mohl v 90. letech holdovat jednomu ze svých velkých koníčků – cestování po Evropě. Knížky, houbaření, zahrádka – to byly další jeho lásky. Patříval k nim i sport, zvláště atletika, ale zdravotní stav ho v posledních letech odkázal jen na sport „televizní“. Láskou největší však pro něj byly jeho dvě dcery. Jaroslav Otmar zemřel 26. 7. 2012 v Liberci. Eva Laurinová Jaroslav Otmar 8. 2. 1944–26. 7. 2012 Eva Laurinová 25 26 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Vzpomínání první Vzpomínání druhé Pamatuji si na první setkání s Ludvou Lukuvkou velmi přesně. Před naší hodinou hudební výchovy se otevřely dveře, vešla hromádka knih či učebnic, pak jakési prostorově významné břicho a nakonec i Ludva sám. Po chvilce sednul za klavír a začal hrát jazz. Sice byl jazzman a nás studenty považoval za „dřeva neodkojená swingem“, za generaci populární hudby, kterou obstarává kapela ve složení „tři kytary a ešus“ – nicméně měl přehled o celém spektru hudby, zpíval s námi třeba Beethovenovu „Ódu na radost“, miloval klasiku a bylo o něm známo, že vede na škole zbrusu nový pěvecký sbor. Ludva se do toho vrhnul s „ajfrem“, jak se u nás pod Jeschkenem hezky říká, a uměl své svěřence strhnout. K tomu psal skvělé úpravy jazzových šlágrů ušitých na míru jeho sboru. Netrval na hudební náročnosti programu, na kterou jsme ani my jako zpěváci tehdy neměli, ale nechal nás zpívat naplno a s potěšením. A jeho Cum decore bylo nejživelnějším gymnaziálním sborem v republice. Koncerty a soustředění bývaly vždy silným emocionálním zážitkem, vládla zde atmosféra velkorysé jazzové improvizace a kolegiální rovnosti. Vzpomínám na Ludvu, jak dirigoval píseň „Jede sedlák do mlejna“ tak, že ve třetí sloce se postupným zrychlováním krouživého pohybu v loktech měnil v podivné dvoumotorové letadlo a přitom mu pravidelně vypadly brýle z náprsní kapsy. Končili jsme tu píseň v tranzu mezi radostí ze zpěvu a šílenými záchvaty smíchu nad komičností té situace. Tahle radost a čirá pohoda, kterou uměl Ludva svým jednáním a humorem garantovat, ve mně zůstane. Právě svým přístupem k hudbě ve stylu velké pohody, improvizace a svěžího humoru mi dal Ludva právě to, co jsem tehdy potřeboval: úplně obyčejnou radost z muzicírování. Ludva byl úžasný člověk, osobnost. Nebyl to jen „klaďas“– byl člověkem mnoha poloh, ale lidi ho pro všechno, co uměl, čím byl a čím je obohacoval (i když ne cíleně), milovali a vážili si ho. Byl výborný učitel, skvělý muzikant, zanícený historik a výjimečný diskutér. O jeho muzikantských schopnostech ať promluví zasvěcení. My, kteří jsme ho zažívali jako kolegové i jako sboristi, jsme ctili jeho práci a jeho urputné odhodlání vymačkat z každého, co se dalo, abychom při soutěžích skončili ve zlatém pásmu. Prioritně mu o to umístění nešlo, ale většinou to právě díky jeho „zabejčenosti“ takhle dopadlo. Dodneška s nostalgií vzpomínám na sborová soustředění, kdy jsme se my „dospěláci“ večer po zkouškách sešli u sklenky vína a chechtali se Ludvovým historkám, které vytahoval z naditého kapsáře svých vzpomínek z mládí. Poslouchali jsme je rádi, i když jsme některé z nich znali už nazpaměť, a znova se smáli krásným, osvobozujícím smíchem, který nechával na chvíli odplavit starosti všedního života. A Ludva ten smích opravdu dokázal vykouzlit. Pro všechny to byl člověk, bez kterého se nemohla obejít žádná akce, kde mělo být dobře. Uměl vytvořit atmosféru, která svedla dohromady lidi, kteří se jinak navzájem moc nevyhledávali. Když Ludva sedl k pianu a začal hrát, hned měl kolem sebe partu lidí, kteří zpívali, radovali se a byli naplněni zvláštním pocitem pohody a sounáležitosti. Jen málokdo si smí říct, že dokázal přinést radost. Ale Ludva jo. Čeněk Svoboda, bývalý student a sborista, současný hlavní sbormistr Cum decore Ludvík Lukuvka 14. 1. 1935–22. 12. 2011 Jitka Jirsáková, bývalá kolegyně a sboristka 27 28 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Když Cum decore slaví aneb Sborové jubileum pohledem organizačního týmu Cum decore 1991–2011: 4 sbormistři, 325 členů (z toho 13 profesorů), cca 210 nastudovaných skladeb, 235 koncertů a vystoupení v ČR i v zahraničí, kolem 150 soustředění, desítky soutěží a festivalů, 3 CD, 1 DVD… Tato úctyhodná bilance 20 let existence sboru Cum decore při Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci si přímo žádala náležitou oslavu. I stalo se… Dvoudenním oslavám sborového jubilea 29.–30. října 2011 předcházela několikaměsíční příprava, která spočívala nejen ve výběru a precizním nastudování programu chystaných koncertů, ale také v zajištění materiálních a finančních „nezbytností“, bez nichž by se celá akce nemohla uskutečnit. Naštěstí Statutární město Liberec bylo myšlence jubilejních oslav sboru příznivě nakloněno a podpořilo je zajímavým příspěvkem ze svého kulturního fondu. Finanční prostředky také poskytli: SRSPŠ při gymnáziu, OV Unie českých pěveckých sborů, Uniqa pojišťovna, a. s., Gea klimatizace, spol. s r. o., a někteří soukromí sponzoři. Doslova mravenčím detektivním pátráním se podařilo soustředit kontakty na velkou část bývalých sboristů a rozeslat jim dopisy s informacemi a pozváním k účasti na oslavách. Ve srovnání s výše uvedenými „problémy“ už ty další měly podobu běžných „brnkaček“ – zajištění prostor k uspořádání akce, její propagace v regionálních médiích, získání expertů na dokumentace všeho druhu, na kompletaci a vydání Jubilejního almanachu atd., atd., atd. Po měsících příprav konečně nadešly dva dny oslav. V sobotu 29. 10. 2011 proběhlo v prostorách gymnázia veselé i dojemné setkání bývalých i současných členů Cum decore s promítáním videohlédnutí za historií sboru a společnými zkouškami na koncerty. Vzpomínkové matiné i podvečerní jubilejní galakoncert v Severočeském muzeu v neděli 30. 10. 2011 byly už plně ve spolehlivých rukách hlavního sbormistra Čeňka Svobody a jeho spolupracovnice Zuzany Kubelkové. V galakoncertu zazněla premiéra náročné skladby Claudia Monteverdiho „Benátské (mariánské) nešpory“. V ní společně vystoupily obě sekce současného Cum decore, bývalí sboristé, část někdejšího libereckého Vokálního oktetu, jako hosté se představili i členové pražského Collegia 419, s nímž Če- něk Svoboda v posledních letech spolupracuje. Sbor doprovodilo 12 hudebníků z instrumentálních souborů Hipocondria ensemble z Prahy a Capella Ornamentata z Dačic svou hrou na autentické dobové hudební nástroje ze začátku 17. stol. (arciloutna, cinky, barokní trombony, cemballo, varhanní pozitiv). Mimořádný ohlas, který koncerty vzbudily, byl zaslouženou odměnou všem, kteří se na přípravě jubilejních oslav podíleli – od sbormistra Čeňka Svobody, který podal tradičně excelentní výkon, Zuzany Kostincové a Pavla Knoblocha, kteří vymysleli a realizovali originální výtvarnou podobu všech doprovodných materiálů, přes zpěváky až po desítky těch, kteří sice stáli v pozadí, ale starali se, aby vše do posledních detailů klapalo. Věřme, že ten pocit sounáležitosti se „svým“ sborem, tak zřetelný nejen během příprav jubilea, je dostatečnou zárukou nové bohaté a úspěšné etapy života Cum decore! Eva Laurinová 29 30 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Ach, radost aneb Lógarské vzpomínky Tak mi napsal Čenda. Jestli by se mi prej nechtělo napsat něco do almanachu. Prohlížím složky v počítači, sborové stránky na internetu – vždyť jsem mu nedávno jeden článek posílal, tak co blbne? „Přečtěte si almanach, který byl vydán k 15. výročí sboru Cum decore,“ stojí tam vedle data 31. 10. 2006. Adoprdele! Pardon, laskavý čtenář zajisté promine. Několikrát jsem se musel vrátit na začátek toho řádku a přečíst si datum znovu. A znovu. A ještě jednou. Pět let! Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Pročítám si řádky, které jsem tenkrát napsal, a přemýšlím, co bych napsal teď. Sedím asi pět tisíc kilometrů od naší liberecké zkušebny, na úpatí Hindúkuše, a sám se sebou se vsázím, kolikrát budu asi muset během psaní těch pár řádků běžet do krytu. Před chvílí jsem telefonoval s jednou ze svých prvních lásek (možná by se mohlo zdát, že to se sborem nemá nic společného, ale opak je pravdou), abych jí popřál vše nejlepší k narozeninám, a hlavně ke zdravému potomku, který se na svět podívá co nevidět. Letí to. Cum decore se nám (taky) změnilo. Přestože se proti některým letům dost výrazně zmenšilo, tak vlastně vyrostlo, dospělo. Dokonce si samo pořídilo potomka – vznikla jakási přípravka, kde nadšení mladí gympláci zpívají pro radost sobě i ostatním, účastní se různých soutěží a reprezentují Liberec, Gymnázium F. X. Šaldy i sami sebe tak, jak jsme to před pár lety dělali my. Pak je tu druhý sbor, složený z nás, většinou o něco dříve narozených, které hudba stále baví, ale nějakým záhadným způsobem se už buď nevejdeme do škatulky gymnazista, anebo nemůžeme, nechceme nebo z jakéhokoli jiného důvodu se nesnažíme z dosahu Čendy Svobody zmizet. V tomhle současném cumde už není moc lidí, kteří by za svůj největší triumf považovali zazpívat Jede sedlák do mlejna tak rychle, až by Ludva při dirigování skoro odletěl, nenaskočí jim nostalgický, ale i přesto zvláštně poťouchlý škleb při vyslovení názvu Je- schkenlied a už vůbec se jim do očí nederou slzy, když si někdo začne pobrukovat Bridge over troubled water nebo jednu z mnoha lidovek, koled, spirituálů… o Count on me nemluvě. Není to špatně nebo dobře, to nelze takto hodnotit. Je to prostě jiné, dospělejší, ale stále skvělé. Nikdy by mě nenapadlo, že by mě někdo donutil byť jen poslouchat starou hudbu. Madrigaly? Pff, děláte si srandu? Copak to někdo normální poslouchá? A vidíte, skladby Monteverdiho a dalších velikánů mi i díky tomu novému cumde už pár let zní v hlavě v různých chvílích a řadím je na pomyslné první příčky své hitparády geniálnosti. Hned vedle Beatles, Pink Floyd, Pearl Jam, Portishead, Faithless… Nikdy by mě taky nenapadlo, že se budu muset účastnit pohřbu svého spolužáka, kamaráda a spoluzpěváka v jedné osobě chvíli po dokončení středoškolské docházky, že úspěšně dostuduji, budu vést cvičení na vysoké škole, nebo třeba že jednou odjedu pracovat do míst, kde se střílí a vybuchují bomby. Et ecce… Život je zvláštní, někdy krutý, ale to asi jen kvůli tomu, abychom si pak víc vážili těch krásných chvil. Třeba chvil, kdy jsme se svými kamarády a děláme něco, co nás baví a dělá (nejen) nám radost. Tedy i zkoušek a následných koncertů s Cum decore. S tím sborem, který i po mnoha letech své existence a různých estetických změnách nepřišel o to hlavní a z mého pohledu nejdůležitější – o zdravé jádro, partu lidí, kamarádů, kteří dokážou ve správnou chvíli táhnout za jeden provaz a na vystoupeních dělat svět krásnějším. Svým umem, zapálením pro věc pod vedením skvělého sbormistra a hlavně chutí do toho zvláštního života, kterou dokážou nakazit i diváky. Letí to. Cum decore, lidé a hudba v něm mi už třináct (!) let pomáhají, když mi zrovna není do zpěvu, a naopak sdílí mou radost, když se něco podaří. Rád bych mu touto cestou poděkoval, popřál krásné výročí a nám všem, abychom se ještě dlouho potkávali na jeho koncertech – ať už jako diváci, nebo účinkující! Martin „Hejroš“ Hejral, t. č. Lógar (Afghánistán, 2011) 31 32 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Noví studenti ve školním roce 2011–2012 Maturanti ve školním roce 2011–2012 Prima, třídní profesorka: RNDr. Věra Jandíková Nikol Benešová, Daniel Brotz, Jakub Bůlfinek, Jakub Čejchan, Adam Čermák, Tereza Čubrdová, Aneta Formanová, Markéta Gajdošová, Adam Horák, Lukáš Jokl, Šimon Knopp, Martin Kozák, Jan Landfeld, Vojtěch Málek, Jakub Marek, Jonáš Maryško, Daniel Mazánek, Jan Mečl, Adam Miklica, Tereza Míšková, Eliška Nevolová, Tereza Nováková, Adéla Pospíšilová, Martin Semerád, Julie Stupková, Kateřina Svobodová, Filip Švec, Petra Václavíková, Vojtěch Waldhauser Oktáva, třídní profesorka: Mgr. Jana Vaňková Adéla Bydžovská, Filip Čihula, Lucie Dlouhá, Huyen Doanová, Lucie Drapáková, Jiří Erhart, Jakub Fejfar, Rastislav Gončár, Vítězslav Havelka, Miroslav Jílek, Kateřina Jonová, Lucie Judová, Nikola Kmoníčková, Petr Kraus, Alena Ledlová, Eliška Medřická, Jiří Moos, Tomáš Novotný, Kateřina Přibilová, Tomáš Rajnoha, Štěpánka Rejnartová, Patrik Rödel, Jan Schier, Daniela Slezáková, Pavel Štok, Karin Tomehová, Lucie Zajíčková, Gabriela Holubová, Soňa Šedlbauerová, Kateřina Kočí, Igor Dostalík, Karolína Skalová 1. N, třídní profesorka: Mgr. Renata Velecká Daniela Akrmanová, Tereza Bartošová, Karolína Brátová, Karolína Brnová, Vojtěch Břenek, Vasil Burak, Jakub Culek, Jiří Culka, Dominika Drbohlavová, Lukáš Ducháček, Jan Fabíni, Anna Františka Fürstová, Tereza Hájková, Kryštof Hána, Kateřina Hrdinová, Karolína Kestlerová, Radka Křížová, Adriana Lejsková, Lukáš Marek, Thanh Binh Nguyen, Monika Nývltová, Vanessa Paskovská, Vendula Pelíšková, Kateřina Rapčanová, Adéla Slavíková, Jan Toth, Zdena Tůmová, Natálie Vojtěchová, Natálie Wetckeová 6. N, třídní profesorka: Mgr. Věra Vondřičková Lucie Čermáková, Tomáš Drozd, Tereza Filingerová, Aneta Finkousová, Martina Foktová, Adam Charvát, Petr Jindra, Veronika Kašičková, Sandra Lubichová, Kateřina Mašková, Karel Matějka, Markéta Mottlová, Radim Nešpor, Lukáš Paur, Filip Pižl, Monika Poláková, Martin Pospíšil, Pavla Sirovátková, Tomáš Staněk, Petr Ševčík, Barbora Šťastná, Adéla Tučková, Jan Všetečka, Kristýna Žáčková 1. A, třídní profesor: Pavel Taibr Veronika Blochová, Jan Brabenec, Monika Čížková, Jan Demel, Marek Fabíni, Lucie Hauserová, Jakub Havel, David Jakubec, Klára Jančíková, Markéta Jančíková, Lucie Jeriová, Tomáš Kalina, Michaela Lenkendörferová, Petra Moravcová, Michal Nguyen, Tereza Nováčková, Veronika Opltová, Dominika Pažoutová, Petra Prokopová, Lenka Pultarová, Petr Rak, Tomáš Strnad, Štěpán Stříteský, Aneta Šámalová, Kateřina Šimková, Eliška Šimonková, Martin Tancoš, Jitka Vlčková, Kateřina Vlková, Nikola Vokáčová 1. B, třídní profesorka: Mgr. Jitka Šulcová Coletta Bitmanová, Nikola Bulířová, Radek Czichon, Vítězslav Duda, Milan Fuchs, Jan Gamba, Kateřina Hájková, Josef Hušek, Tereza Janďurová, Jana Kellerová, Kristina Kindratová, Michal Kolenič, Jan Kolombo, Jan Koňas, Vojtěch Konopa, Alena Krajbichová, Anna Krajbichová, Filip Kratochvíl, Jiří Kratochvíl, Kateřina Kulková, Tereza Oplištilová, Matěj Pavlíček, Patrik Piršel, Michaela Řehánková, Aleš Suchomel, Veronika Šramotová, Michaela Štípková, Karolína Vaňková, Daniel Varnuška 4. A, třídní profesor: Mgr. Tomáš Minster Pavla Beňová, Jonáš Březina, Tomáš Bubák, Tereza Cidlinská, Aneta Dlasková, Zuzana Dostálová, Barbora Eliášová, Michal Hlavatý, Nikola Hnízdová, Kristýna Kordíková, Kristýna Kostelencová, Tereza Kuncová, Veronika Kusková, Blanka Lemfeldová, Eliška Linhartová, Jana Marešová, Ondřej Martínek, Lucie Netrefová, Šárka Nováková, Kristýna Nožičková, Jana Ponerová, Jindřich Roček, Kristýna Sedláčková, Aneta Slabá, Jana Součková, Jaroslava Svobodová, Barbora Szabová, Nicola Timpelová, Lucie Vintrová, Marie Zetová 4. B, třídní profesorky: Mgr. Zdeňka Meixnerová, Mgr. Eva Hlaváčková Jakub Buchta, Renáta Černá, Jan Dědeček, Jan Doležal, Eva Eisenhammerová, Patrik Fiebiger, Karolína Havlínová, Zuzana Hlavatá, Jan Hnělička, Tuan Anh Hoang, Lenka Hoblíková, Šárka Chmelařová, Martina Jaurová, Pavla Kirchhofová, Bronislav Kolář, Ondřej Lukáč, Michaela Neuhäuserová, Jan Novák, Barbora Pavlů, Petr Peřina, Ondřej Přibyl, Pavla Řezníčková, Josef Škoda, David Špetla, Kateřina Vlasáková, Kristýna Žejdlová 33 34 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Výsledky přijímacího řízení České vysoké učení technické v Praze Čísla v tabulce vyjadřují počty přijatých studentů na vysoké školy v České republice a na vysoké školy v zahraničí ve školním roce 2011–2012. Fakulty jsou v tabulce označeny svým oficiálním názvem; proto je pořadí slov v některých názvech různé. 4. A 4. B Oktáva 6. N 0 0 1 0 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta 1. lékařská fakulta 0 0 1 0 2. lékařská fakulta 0 1 1 0 Lékařská fakulta v Hradci Králové 0 1 1 0 Farmaceutická fakulta v Hradci Králové 0 1 0 0 Filozofická fakulta 4 0 2 1 Přírodovědecká fakulta 1 2 1 0 Pedagogická fakulta 2 0 0 1 Matematicko-fyzikální fakulta 0 1 1 0 Fakulta humanitních studií 2 1 0 0 Fakulta strojní 1 1 0 1 Fakulta textilní 1 1 0 0 Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická 3 2 2 1 Ekonomická fakulta 2 1 0 2 Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií 0 0 0 1 Technická univerzita v Liberci Fakulta financí a účetnictví 1 0 3 1 Fakulta mezinárodních vztahů 0 0 1 1 Fakulta podnikohospodářská 0 0 2 1 Fakulta informatiky a statistiky 0 0 0 2 Fakulta národohospodářská 0 0 3 0 0 0 1 1 Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta 0 1 0 0 Filozofická fakulta 1 0 2 0 Fakulta sociálních studií 0 1 0 1 0 1 0 0 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta 1 2 0 0 Fakulta elektrotechnická 0 1 0 0 Fakulta informačních technologií 0 1 3 0 Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská 0 0 1 0 Fakulta dopravní 1 1 0 0 0 1 0 0 Vysoké učení technické v Brně Fakulta podnikatelská Univerzita Pardubice Fakulta chemicko-technologická 1 0 0 0 Fakulta filozofická 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 Filozofická fakulta 1 0 0 0 Právnická fakulta 1 0 0 0 1 0 0 0 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Vysoká škola chemicko-technologická v Praze Fakulta potravinářské a biochemické technologie Univerzita Palackého v Olomouci Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Fakulta informatiky a managementu 0 0 0 1 Filozofická fakulta 1 0 0 0 0 1 0 0 0 2 1 0 Česká zemědělská univerzita v Praze Institut tropů a subtropů Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Vysoká škola ekonomická v Praze Právnická fakulta Fakulta stavební Fakulta veterinárního lékařství Škoda Auto, a. s., VŠ 0 0 1 0 Vysoká škola ekonomie a managementu, o. p. s. 1 0 0 0 University of New York in Prague, s. r. o. 0 0 3 0 0 0 0 10 Zahraniční studium Spolková republika Německo Velká Británie 0 1 0 0 Celkem 27 26 32 25 Renata Šípová 35 36 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Úspěchy žáků školy v soutěžích V přehledu jsou uváděna pouze 1.–3. místa v okresním a krajském kole a všechna místa v celostátním kole. Olympiáda v českém jazyce Jakub Hrůza kvarta Barbora Miklasová septima 2.–3. místo v okresním kole I. kategorie 2. místo v krajském kole I. kategorie postup do celostátního kola 3. místo v okresním kole II. kategorie Přehlídka dětských recitátorů Markéta Gajdošová prima Lukáš Smrkovský sekunda Jakub Hrůza kvarta Kateřina Janoušková kvarta 1. místo v okresním kole III. kategorie 3. místo v krajském kole III. kategorie čestné uznání v okresním kole III. kategorie postup do celostátní přehlídky IV. kategorie čestné uznání v okresním kole IV. kategorie Soutěž v uměleckém přednesu Wolkrův Prostějov Vlastimil Barák septima postup na celostátní přehlídku X. ročník literární soutěže Nadace Škola hrou a Labyrint Bohemia „Řekni mi, co čteš“ Tereza Mišíková prima 8. místo Eliška Procházková sekunda zvláštní cena Karolína Barsová tercie 2. místo Zoe Kubíčková tercie zvláštní cena Angelika Bürger kvarta 5. místo Kateřina Janoušková kvarta 10. místo Děti čtou nevidomým dětem Markéta Gajdošová prima výherkyně konkursu – hlavní role Nisa, řeka, která spojuje Ondřej Kohout kvarta Jana Řepová kvarta 2. místo (pohádka) 2. místo (povídka) Literární soutěž „Příběh středověkého vampýra Tobiáše“ Lucie Hauserová 1. A 1. místo Šimon Trnka kvinta 3. místo Olympiáda v anglickém jazyce Petra Antlová sekunda Ota Kunt septima Jan Bayram kvarta 1. místo v okresním kole kategorie IB 7. místo v okresním kole kategorie III 1. místo v okresním kole kategorie IIB 1. místo v krajském kole kategorie IIB 7. místo v ústředním kole kategorie IIB Lidé | Ročenka 2012 Mezinárodní hláskovací soutěž Franklin 2012 Daniel Procházka kvarta 1. místo v republikovém kole Dominika Drbohlavová 1. N 2. místo v republikovém kole Radek Nišev tercie 4. místo v republikovém kole Soutěž v německém jazyce Pavla Pešatová 2. A Barbora Miklasová septima Samuel Karásek 5. N Zuzana Haberlandová 5. N Lukáš Vaníček 5. N Tereza Mazurová tercie Šimon Otta 2. N Kristýna Miklasová 2. N Song Jia Yi 2. N 1. místo v okresním kole kategorie IIIA 2. místo v krajském kole kategorie IIIA 2. místo v okresním kole kategorie IIIA 4.–5. místo v krajském kole kategorie IIIA 2. místo v krajském kole kategorie IIIB 4.–6. místo v krajském kole kategorie IIIB 8.–9. místo v krajském kole kategorie IIIB 1. místo v krajském kole kategorie IIB 3. místo v ústředním kole IIB 3. místo v krajském kole kategorie IIC 4. místo v krajském kole kategorie IIC 5. místo v krajském kole kategorie IIC Soutěž ve francouzském jazyce Petra Zrůstková 2. A Tereza Žáková 2. A 2. místo v krajském kole kategorie B2 2. místo v krajském kole kategorie B1 Olympiáda ve španělském jazyce Jana Součková 4. A 4. místo v krajském kole kategorie SŠII Konverzační soutěž v ruském jazyce Nikola Hnízdová 4. A 2. místo v krajském kole kategorie II Tereza Cidlinská 4. A 3.–4. místo v krajském kole kategorie II Kristýna Kostelencová 4. A 3.–4. místo v krajském kole kategorie II Matematická olympiáda Nikol Benešová prima Daniel Brotz prima Jakub Bůlfinek prima Eliška Nevolová prima Daniel Mazánek prima Tereza Nováková prima Petra Václavíková prima Martin Kozák prima Adéla Pospíšilová prima Martin Semerád prima Adam Miklica prima Jan Mečl prima Filip Švec prima Lukáš Smrkovský sekunda 1. místo v okresním kole kategorie Z6 1. místo v okresním kole kategorie Z6 1. místo v okresním kole kategorie Z6 1. místo v okresním kole kategorie Z6 2. místo v okresním kole kategorie Z6 3. místo v okresním kole kategorie Z6 3. místo v okresním kole kategorie Z6 4. místo v okresním kole kategorie Z6 4. místo v okresním kole kategorie Z6 4. místo v okresním kole kategorie Z6 5. místo v okresním kole kategorie Z6 6. místo v okresním kole kategorie Z6 6. místo v okresním kole kategorie Z6 1. místo v okresním kole kategorie Z7 37 38 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lidé | Ročenka 2012 Daniel Kounek Zuzana Bayramová Tereza Hájková Samuel Nagy Aleš Suchomel Jiří Erhart Zdeněk Krtouš sekunda sekunda tercie tercie 1. B oktáva 3. B 5. místo v okresním kole kategorie Z7 5. místo v okresním kole kategorie Z7 4. místo v okresním kole kategorie Z8 4. místo v okresním kole kategorie Z8 7. místo v krajském kole kategorie C 1.–2. místo v krajském kole kategorie A 5. místo v krajském kole kategorie A Pythagoriáda Jakub Bůlfinek Eliška Nevolová Martin Semerád Adam Horák Daniel Mazánek Tereza Nováková Nikol Benešová Jakub Čejchan Martin Kozák Šimon Knopp Petra Václavíková Vojtěch Málek Lukáš Smrkovský Lukáš Vencálek Petra Emmerová prima prima prima prima prima prima prima prima prima prima prima prima sekunda sekunda tercie 1. místo v okresním kole kategorie P6 2. místo v okresním kole kategorie P6 2. místo v okresním kole kategorie P6 3. místo v okresním kole kategorie P6 3. místo v okresním kole kategorie P6 3. místo v okresním kole kategorie P6 4. místo v okresním kole kategorie P6 4. místo v okresním kole kategorie P6 4. místo v okresním kole kategorie P6 5. místo v okresním kole kategorie P6 5. místo v okresním kole kategorie P6 6. místo v okresním kole kategorie P6 1. místo v okresním kole kategorie P7 6. místo v okresním kole kategorie P7 3. místo v okresním kole kategorie P8 Matematický klokan Jakub Bůlfinek prima Pavel Jansa septima Tomáš Novotný oktáva 1. místo v okresním kole kategorie Benjamin 2. místo v krajském kole kategorie Benjamin 2. místo v okresním kole kategorie Student 3. místo v okresním kole kategorie Student Matematická soutěž Náboj Jiří Erhart, oktáva; Tomáš Novotný, oktáva; Petr Peřina, 4. B; Zdeněk Krtouš, 3. B; Ota Kunt, septima 16. pořadí (39. místo) v celostátním kole kat. Senioři Jan Erhart, kvinta; Ondřej Jonáš, 2. N; Adam Groma, 2. B; Petr Musil, 2. B; Jan Labský, kvarta 7. pořadí (9. místo) v celostátním kole kategorie Junioři Soutěž v programování a webdesignu Tomáš Rajnoha oktáva 2. místo v okresním kole (programování) Tomáš Novotný oktáva 1. místo v okresním kole (webdesign) Chemická olympiáda Jan Labský kvarta Jan Labský kvarta Petr Peřina 4. B 2. místo v okresním kole kategorie D 1. místo v krajském kole kategorie D 2. místo v krajském kole kategorie A 39 40 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Fyzikální olympiáda Jiří Erhart Ota Kunt Ondřej Kohout Jan Bayram oktáva septima kvarta kvarta Biologická olympiáda Zuzana Bayramová sekunda Tereza Mazurová tercie Rastislav Gončár oktáva Lidé | Ročenka 2012 3. místo v krajském kole kategorie A 3. místo v krajském kole kategorie B 3. místo v okresním kole kategorie E 3–4. místo v krajském kole kategorie E 3. místo v okresním kole kategorie D 2.–3. místo v okresním kole kategorie C 2. místo v krajském kole kategorie C 1. místo v krajském kole kategorie A ZOO Riskuj A. Ansorge, K. Barsová, T. Mazurová N. Benešová, M. Semerád, V. Waldhauser 2. místo (celkové umístění z 58 týmů) 5. místo (celkové umístění z 58 týmů) Středoškolská odborná činnost Barbora Pavlů 4. B Rastislav Gončár oktáva Gabriela Holubová oktáva Jakub Fejfar oktáva Jan Hnělička 4. B 1. místo v krajském kole 2. místo v celostátním kole oboru Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství 2. místo v krajském kole oboru Biologie 3. místo v krajském kole oboru Zdravotnictví 3. místo v krajském kole v oboru Historie 1. místo v krajském kole 2. místo v celostátním kole oboru Historie Zeměpisná olympiáda Nikola Jerinić 2. A Radoslav Vavřina 3. A Michael Tippelt septima Marek Svoboda 2. N Šimon Otta 2. N 3. místo v celostátním kole kategorie D 1. místo v krajském kole kategorie D 1. místo v okresním kole kategorie D 6. místo v krajském kole kategorie D 2. místo v okresním kole kategorie D 5. místo v okresním kole kategorie D 4. místo v okresním kole kategorie C 5. místo v okresním kole kategorie C EUROREBUS – soutěž jednotlivců Vojtěch Waldhauser prima Marek Svoboda 2. N 1. místo v krajském kole kategorie ZŠ01 1. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 4. místo v krajském kole kategorie ZŠ02 16. místo v celostátním kole kategorie ZŠ02 EUROREBUS – soutěž tříd sekunda (Bayramová, Kounek, Mai Van) 2. místo v krajském kole kategorie ZŠ01 39. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 Doprovodná hra Dnešní svět v pohybu s Českou spořitelnou – soutěž jednotlivců Marek Svoboda 2. N 2. místo v celostátním kole kategorie ZŠ02 EUROREBUS – soutěž škol GFXŠ Liberec 39. místo v celostátním kole Přespolní běh družstvo dívek 1. místo v okresním kole 3. místo v krajském kole Florbal družstvo chlapců 2. místo v okresním kole Stolní tenis Marek Fabíni,1. A; Jan Fabíni, 1. N; Petr Šilhán, 2. A; Zdeněk Motyčka, kvinta 1. místo v krajském kole 1. místo v celostátním finále 13. místo na hrách ISF Toto družstvo bylo také vyhodnoceno na 4. místě v soutěži kolektivů – Nejúspěšnější sportovec okresu Liberec pro rok 2011. Olympiáda mládeže v lehké atletice Matouš Fürst kvarta 3. místo (běh 1500 m) Jakub Händl kvarta 2. místo (hod míčkem) Ondřej Mašek sekunda 3. místo ml. (skok daleký) Tomáš Novotný sekunda 3. místo ml. (hod míčkem) Krajský přebor středních škol v šachu Zdeněk Krtouš, 3. B; Aleš Suchomel, 1. B; Tomáš Tůma, kvarta; Adam Horák, prima 1. místo v krajském kole 12. místo v celostátním kole Odbíjená družstvo dívek (Anna Bartoňová, septima; Colleta Bitmanová, 1. B; Kateřina Hájková, 1. B; Petra Charyparová, 3. B; Barbora Svobodová, sexta; Karolína Vaňková, 1. B; Kristýna Žejdlová, 4. B; Vendula Žůrková, 3. B) 1. místo v krajském kole Gymnasia cantant Cum decore I (Potěr) regionální kolo Praha – zlaté pásmo celostátní kolo Brno – stříbrné pásmo zvláštní cena pro nejaktivnější sbor soutěže 41 UDÁLOSTI 44 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy 1. 9. zahájení školního roku | 2. 9. podzimní termín maturitních zkoušek | 5. 9. setkání vedení školy s představiteli studentů | 5. 9. schůzky s rodiči začínajících ročníků | 6. 9. opravné maturitní písemné práce z anglického jazyka | 7. 9. charitativní akce Světlušky | 7.–9. 9. Dny poznávání | 14. 9. Německý klub v Žitavě | 16.–25. 9. sportovně-turistický kurz Chorvatsko – septima, 3. A, 3. B | 20. 9. Středoškolský pohár v atletice | 19.–21. 9. Dny poznávání | 21.– 23. 9. Dny poznávání | 27. 9. Dny německého jazyka | 27. 9. exkurze Drážďany – vybraní studenti posledních ročníků | 27. 9. exkurze Jablonné v Podještědí a zámek Lemberk – prima | 30. 9. Dny německého jazyka / divadlo v ZŠ Husova – kvarta | 30. 9. zeměpisný program Čína v kině Lípa | 3. 10. setkání vedení školy s představiteli studentů | 3. 10. projekt Zelená technice | 3. 10. návštěva velvyslanectví SRN vedením školy | 4.–5. 10. konference VÚP k Pilotu G | 5. 10. slavnostní shromáždění v obřadní síni liberecké radnice – 6. N / Oslava státního svátku Spolkové republiky Německo a 20. výročí založení německého oddělení | 6.– 11. 10. návštěva studentů z Gymnázia ve Wiesentheidu – 2. N | 10. 10. přespolní běh mládeže | 11. 10. Krajská vědecká knihovna – kvinta, 3. N | 12. 10. provozní porada všech vyučujících | 12.–14. 10. Über Grenzen sprechen | 18. 10. Krajská vědecká knihovna – 1. A | 19. 10. Přírodovědný klokan | 20.–22. 10. EDUCA Veletrh pro školy a vzdělávací zařízení | 21.–23. 10. debatní liga | 25. 10. Krajská vědecká knihovna – 1. B | 26.–27. 10. podzimní prázdniny | 29. 10. setkání členů Cum decore / jubileum sboru | 30. 10. koncert Cum decore v Severočeském muzeu | 31. 10. turnaj v pišqworkách | 31. 10.–4. 11. Dny poznávání / Hainewalde – 1. N | 1. 11. setkání vedení školy s představiteli studentů | 2. 11. projekt Společně to jde lépe | 4. 11. divadelní dvoupředstavení The History of England | 5. 11. vepřové hody | 7. 11. projekt Zelená technice | 9.–16. 11. výměnný pobyt Dunkerque – Francie | 11. 11. divadelní představení Dětské divadlo z Ebersbachu – 2. N, 3. N | 11. 11. sportovní turnaj florbal – kvarta | 14. 11. projekt Zittau – kvarta | 14.–15. 11. mistrovství ČR ve stolním tenise žáků / Holice | 15. 11. Krajská vědecká knihovna / Čína – sexta | 18. 11. ředitelské volno | 19.–26. 11. výměnná návštěva v gymnáziu v Hamburku – 3. N | 21. 11. piškworky / turnaj | 22.–24. 11. GIS day | 23. 11. pedagogická rada | 23.–24. 11. historická soutěž v Chebu | 24. 11. třídní schůzky s rodiči | 24. 11. valná hromada SRSPŠ | 25. 11. filmové představení Lidice | 25.–27. 11. Debatní liga / Česká Třebová | 25.–26. 11. Literární pozdravy | 27. 11.–4. 12. výměnná návštěva studentů z Gymnázia v Aachen v Liberci – 4. N | 28.–29. 11. Pythagoriáda | 1. 12. exkurze Krajská vědecká knihovna | 1. 12. přednáška Události | Ročenka 2012 P. Mikla, PřF JU / Důkazy evoluce | 2. 12. setkání vedení školy s představiteli studentů | 2. 12. prezentace Národohospodářské fakulty VŠE | 6. 12. školní kolo MO v kategorii A | 6. 12. přednáška ČEZ – 3. B , 4. B | 6. 12. návštěva velvyslance SRN | 6. 12. školní kolo olympiády v německém jazyce | 7. 12. krajský seminář k MO kategorie C | 8. 12. návštěva Vojenského muzea v Drážďanech – 4. N , 6. N | 9. 12. Jan Costin Wagner / autorské čtení v Krajské vědecké knihovně Liberec – 3. A, 3. B | 9. 12. informace o studiu / Masarykova univerzita v Brně – oktáva , 4. A , 4. B , 6. N | 11.–15. 12. exkurze Londýn, Oxford – sekunda, tercie | 12. 12. školní kolo olympiády v českém jazyce | 13. 12. testy z českého jazyka – kvarta | 13. 12. francouzské divadelní představení Les Misérables / Praha – výběr ze tříd | 14. 12. testy z matematiky – kvarta | 14. 12. testy z anglického jazyka – kvarta | 14. 12. provozní porada všech vyučujících | 14. 12. předvánoční společenský večer | 15. 12. exkurze galerie DOX – žáci semináře dějin výtvarného umění | 19. 12. školní kolo olympiády v anglickém jazyce | 23. 12.–2. 1. vánoční prázdniny | 4. 1. srovnávací písemné práce z matematiky – vybraní studenti z oktávy, 4. A, 4. B | 6. 1. setkání vedení školy se zástupci studentů | 7. 1. maturitní ples tříd oktávy a 6. N | 11. 1. den otevřených dveří | 17. 1. krajské kolo MO v kategorii A | 18. 1. školní kolo recitační soutěže | 21.–28. 1. výměnný studentský pobyt / Aachen – 4. N | 25. 1. pedagogická rada | 25. 1. okresní kolo MO kategorie Z9 | 26.–27. 1. Jugend debatiert Praha | 26. 1. Veletržní palác Praha / projekt pro 3. ročníky dějin výtvarného umění | 26. 1. školní kolo MO v kategorii B, C | 30. 1. Cesta kolem světa / zeměpisná přednáška – sekunda, tercie, 1. N , 2. N | 31. 1. vysvědčení | 31. 1. filmové představení Jana Eyrová, Oliver Twist | 1. 2. setkání vedení školy se zástupci studentů | 1. 2. projekt Společně to jde lépe | 2. 2. soudní přelíčení – 4. N | 6.–10. 2. lyžařský kurz / Jizerské hory – sekunda | 7. 2. veřejné prezentace seminárních prací | 7. 2. biologická přednáška P. Dudy | 7. 2. exkurze Nové Město – 5. N | 7. 2. návštěva Státní opery v Praze / C. M. Weber, G. Mahler: Tři Pintové – kvarta, 2. N | 8. 2. veřejné prezentace seminárních prací | 8. 2. okresní kolo soutěže v německém jazyce v kategorii IIIA | 9. 2. školní kolo biologické olympiády v kategorii C | 9. 2. veřejné prezentace seminárních prací | 13.–15. 2. hudebně-výtvarný kurz / Bílý Potok – 2. A | 14. 2. přebor škol v šachu / krajské kolo, Nový Bor | 15. 2. soutěž ZOO Riskuj / ZOO Liberec – výběr studentů | 15.–17. 2. okresní kolo olympiády v anglickém jazyce | 18. 2. maturitní ples tříd 4. A, 4. B | 19.–24. 2. lyžařský kurz / Jizerské hory – kvinta | 20. 2. maturitní písemná práce z německého jazyka – 6. N | 22. 2. škol- 45 46 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy ní kolo zeměpisné olympiády | 22. 2. maturitní písemná práce z matematiky – 6. N | 23. 2. soudní přelíčení – 2. A | 24. 2. zeměpisné pásmo Vietnam / Krajská vědecká knihovna – sekunda, 1. N | 24. 2. maturitní písemná práce z fyziky a zeměpisu – 6. N | 27. 2.– 2. 3. jarní prázdniny | 5.–7. 3. hudebně-výtvarný kurz / Bílý Potok – 2. B | 5. 3. okresní kolo chemické olympiády v kategorii D | 6. 3. Jugend debattiert – international / Sebnitz | 6. 3. komplexní zkouška z německého jazyka – 2. N | 7. 3. finále soutěže ZOO Riskuj – tercie | 7. 3. krajské kolo soutěže v německém jazyce v kategorii vyšší gymnázium | 8. 3. recitační soutěž / Žitava | 8. 3. krajské kolo soutěže v německém jazyce v kategorii IIB, IIC nižší gymnázium | 9.–10. 3. soustředění Cum decore / Bílý Potok | 9. 3. recitační soutěž / Větrník | 12. 3. přednáška Fauna v Bibli / dr. Krchňák – 2. A, 2. B | 12. 3. výchovný koncert / J. Kryl – sexta, 3. A , 3. B | 13. 3. školní kolo biologické olympiády v kategorii B | 14. 3. okresní kolo zeměpisné olympiády | 14. 3. porada všech vyučujících | 15. 3. matematická olympiáda | 15.–17. 3. okresní kolo recitační soutěže Wolkerův Prostějov | 16. 3. Matematický klokan | 16.–21. 3. projekt Dunkerque – Francie | 18.–23. 3. lyžařský výcvikový kurz – 1. A , 1. B , 3. N | 19. 3. exkurze Chrastava / výchovné zařízení – 2. B | 19.–21. 3. hudebně-výtvarný kurz / Bílý Potok – sexta | 20. 3. okresní kolo olympiády v českém jazyce | 20. 3. festival Jeden svět / film Nový svět – septima, 3. A, 3. B | 20. 3. Cum decore / Gymnasia cantant Praha | 21. 3. krajské kolo MO Z9 | 26. 3. divadelní představení Souhvězdí / Naivní divadlo – prima, sekunda, 1. N | 26. 3. workshop Energie / IQ Park Babylon – kvarta | 26.–28. 3. hudebně-výtvarný kurz / Bílý Potok – 4. N | 26.–30. 3. výměnná návštěva studentů z Grafingu v Liberci | 27. 3. den otevřených dveří / Univerzita Feiberg | 27. 3. krajské kolo olympiády ve španělském jazyce | 28. 3. Jugend debattiert – international | 29.–30. 3. mistrovství republiky v šachu – žáci | 29. 3. testování PISA, výběr studentů | 31. 3.–6. 4. mistrovství světa ve stolním tenisu / Itálie – výběr žáků | 2. 4. setkání vedení školy se zástupci studentů | 2. 4. maturitní písemná práce z českého jazyka – oktáva, 4. A, 4. B | 3. 4. maturitní písemná práce z německého a francouzského jazyka – oktáva, 4. A, 4. B | 4. 4. maturitní písemná práce z anglického jazyka – oktáva, 4. A, 4. B, 6. N | 10. 4. soudní přelíčení – sexta | 10. 4. okresní kolo biologické olympiády v kategorii D | 10. 4. maturitní písemná práce ze španělského a ruského jazyka – 4. A | 11. 4. okresní kolo MO Z6–Z8 | 11. 4. celostátní kolo olympiády v německém jazyce | 11. 4. Eurorebus / krajské kolo Praha | 12.–13. 4. Cum decore / celostátní kolo soutěže Gymnasia cantant Brno | 13. 4. soutěž ve spellingu / anglický jazyk – výběr Události | Ročenka 2012 z tercie, kvarty | 13. 4. krajské kolo biologické olympiády v kategorii B | 16.–20. 4. exkurze Berlín – 6. N | 16.–27. 4. praktikum / Německo – 5. N | 17. 4. krajské kolo MO kategorie B, C | 18. 4. krajské kolo zeměpisné olympiády | 18. 4. prezentiáda | 18. 4. volby do školské rady | 18. 4. pedagogická rada | 18. 4. valná hromada SRSPŠ | 18. 4. volby do školské rady | 18.–22. 4. výměnná návštěva v gymnáziu ve Wiesentheidu – 2. N | 20. 4. Jugend debattiert / celostátní kolo Praha | 21.–28. 4. výměnná návštěva studentů z gymnázia v Hamburku – 3. N | 23. 4. divadelní představení Neklan / Naivní divadlo – sexta, 2. A, 2. B | 23. 4. pedagogická rada pro 6. N | 23.–24. 4. přijímací zkoušky | 23. 4. velkoplošná projekce Putování po Jižní Africe / Václav Špillar | 24. 4. zeměpisná exkurze Lužické hory – 1. A | 25. 4. pedagogická rada pro oktávu, 4. A, 4. B | 25. 4. návštěva velvyslanectví SRN v Praze – 6. N | 27. 4. soutěž ve spellingu / anglický jazyk | 27. 4. vysvědčení oktávy, 4. A, 4. B, 6. N | 27. 4. prezentiáda – celostátní kolo | 30. 4. ředitelské volno | 2. 5. maturitní zkouška / společná část – písemná zkouška z českého jazyka | 2. 5. zeměpisná exkurze – 1. B | 3. 5. maturitní zkouška /společná část – písemná zkouška z anglického jazyka (3 studenti VÚ, 47 studentů ZÚ) | 3. 5. setkání vedení školy se zástupci studentů | 4. 5. maturitní zkouška / společná část – písemná zkouška z matematiky (9 studentů VÚ, 24 studentů ZÚ) | 7. 5. maturitní zkouška / společná část – písemná zkouška z německého jazyka (2 studenti VÚ, 8 studentů ZÚ) | 8. 5. koncert Cum decore v Severočeském muzeu | 9. 5. maturitní zkouška / společná část – písemná zkouška z francouzského jazyka (2 studenti ZÚ) a ruského jazyka (2 studenti ZÚ) | 9. 5. závěrečná konference projektu Společně to jde lépe | 10. 5. maturitní zkouška / společná část – písemná zkouška ze španělského jazyka (1 student ZÚ) | 10. 5. beseda o studiu na VŠ s absolventy | 10. 5. geologická exkurze – 1. N | 14.–18. 5. výjezdové semináře – tercie, septima, 3. A , 3. B | 15. 5. projektový den Zelená technice – sekunda, 1. B | 15. 5. Cum decore, absolventský koncert A. Konvalinkové / Praha | 15. 5. divadelní představení Spící krasavice/ balet Praha – kvarta, 2. N | 17. 5. Krajská vědecká knihovna, autorské čtení v českém a německém jazyce / Josef Haslinger – 2. N | 17. 5. celostátní kolo olympiády v anglickém jazyce / Praha | 18. 5. Krajská vědecká knihovna, soutěž ve spellingu / anglický jazyk | 21. 5. divadelní představení Hledání přítomného času / Malé divadlo | 21.–25. 5. ústní maturitní zkoušky / společná a profilová část – oktáva, 6. N | 22. 5. přednáška Prevence sociálně patologických jevů / drogové závislosti – 1. A, 1. B | 23. 5. přednáška Prevence sociálně patologických jevů / nedrogové závislosti – kvinta, 3. N | 23. 5. celostátní kolo soutěže Jugend 47 48 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy debattiert / Praha | 24. 5. exkurze na TUL / Zelená technice – sekunda, 1. B | 24. 5. přednáška Prevence sociálně patologických jevů / vztahy – 2. A, 2. B | 24. 5. zeměpisná exkurze Jindřichovice pod Smrkem – 3. N | 28. 5.–1. 6. ústní maturitní zkoušky / společná a profilová část – 4. A, 4. B | 29. 5. přednáška Prevence sociálně patologických jevů / vztahy – sexta, 4. N | 29. 5. zeměpisná exkurze Ještěd – 2. N | 30. 5. přednáška Prevence sociálně patologických jevů / drogové závislosti – kvinta, 3. N | 31. 5. soudní přelíčení – tercie | 4.–8. 6. výměnný pobyt, návštěva studentů z Hannoveru v Liberci – kvarta, kvinta | 6. 6. fyzikální pokusy v Malém divadle – 2. B, 3. B | 7. 6. přednáška Prevence sociálně patologických jevů / nedrogové závislosti – 1. A, 1. B | 7. 6. exkurze ZOO Praha – sexta, 2. B | 8. 6. celostátní kolo soutěže Eurorebus v Praze | 10.–16. 6. výměnný pobyt Grafing – výběr z 2. A, 2. B, 3. A, 3. B, septimy | 14. 6. exkurze Oybin – 3. N | 18. 6. ukončení klasifikace | 20. 6. pedagogická rada | 21. 6. Ohlédnutí 2012 / Dům kultury | 21. 6. exkurze z výtvarné výchovy / Frýdlant – tercie | 22. 6. projektový den | 22. 6. exkurze z výtvarné výchovy / Hejnice – sekunda | 25. 6. školní exkurze | 27. 6. školení Chování obyvatel za mimořádných situací | 28. 6. den plný aktivit | 29. 6. vysvědčení /ukončení školního roku Události | Ročenka 2012 Ohlédnutí 2012 Na závěr každého roku se s radostí ohlížíme za celým školním rokem a před prázdninami se s ním, jak se patří, chceme také rozloučit. Tentokrát už šlo o desáté loučení. Celé ohlédnutí se neslo ve znamení konce světa, který byl prorokován údajně podle mayského kalendáře. Toto ohlédnutí bylo také loučením s paní ředitelkou Přádnou a vedoucí německého oddělení paní Abraham, které ve svých funkcích končily. Jako tradičně nechyběla úvodní znělka a hudební vystoupení, které zahájila skupina Aries. Dále vystoupili mimové, tentokrát v roli záchranářů, zazpíval Potěr, slyšeli jsme klavírní čtyřhru, obdivovali orientální tance nebo pěvecké duo Borovcová–Vacíř. Programem provázela moderátorská dvojice Vlastimil Barák a Martina Langrová. Udílení cen Gyta stejně jako v 1. ročníku se ujali Tomáš Minster a Václav Ulvr. Průřez školním rokem nám připomnělo několik sérií kalendárií a celý program byl zakončen velmi populárním klipem s panem školníkem. Celému týmu, který v tomto roce ohlédnutí připravoval, patří dík, především Filipu Ferbrovi, Anně Borovcové, Barboře Miklasové, prof. Kostincové, Danajovičové, Šípové a profesorům Šorsákovi a Knoblochovi. Nyní se těšíme, co nám přinesou další roky, neboť konec světa se odkládá. Adam Fogl Ceny Gyta Vyšší stupeň gymnázia Kategorie vědec Jan Hnělička (4. B) Kategorie umělec Eliška Říhová (4. N) Kategorie sportovec tým stolního tenisu Marek Fabíni (1. A), Jan Fabíni (1. N), Petr Šilhán (2. A) a Zdeněk Motyčka (kvinta) Kategorie osobnost Jiří Erhart (oktáva) Nižší stupeň gymnázia Kategorie vědec Jan Bayram (kvarta) Kategorie umělec Markéta Gajdošová (prima) Kategorie sportovec Šimon Otta (2. N) 49 50 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012 17. ročník soutěže Eurorebus Rachod 2011 Znáte něco lepšího než krásnou podzimní procházku z Ještědu do Prahy, a navíc se skvělou partou lidí? Já tedy ne. Už jedenáct let se každoročně – o víkendu nejblíže svátku sv. Václava – vydávají současní i bývalí studenti libereckých gymnázií na svatováclavský pochod do Prahy, zakončený ratabáckou hymnou na Václavském náměstí. Chtějí si odpočinout od školy, práce a dalších každodenních povinností a trochu si protáhnout nohy ztuhlé od sezení u počítače. Možná si říkáte, co je tak skvělého na nudné dlouhé cestě. Musím vás vyvést z omylu – opravdu se nenudíme. Po celou dobu chůze si povídáme, hrajeme zajímavé slovní hry, bláznivě si zpíváme a pořád je spousta legrace. Letošní ročník Rachodu byl velmi povedený. Zúčastnilo se ho přes čtyřicet lidí a celý víkend bylo krásné počasí, takže se nám šlo opravdu dobře a úspěšně jsme dorazili do cíle. Také náš maskot pochodu – plyšový medvěd Bérák na kolečkách – cestu přežil bez zranění. Tuto akci, podobně jako letní tábory, výukové kursy či víkendové akce, pořádá Občanské sdružení Ratab, o. s., které organizuje volnočasové a rozvojové aktivity pro mladé lidi, zejména pro středoškoláky a pro rodiny s dětmi. Zaměřuje se na práci se skupinami i jednotlivci různými metodami, mezi které patří například pobyt v přírodě, sportovní vyžití, reflexe. Ale hlavně mezi „ratabáky“ poznáte mnoho nových a skvělých kamarádů. Kateřina Rygálová, Podještědské gymnázium Tento školní rok jsme nenechali nic náhodě, a tak byli studenti nových ročníků už v prvních zářijových dnech informováni o vědomostní soutěži Eurorebus. Té se naše škola každoročně úspěšně účastní, letos to bylo již potřinácté. Vlastní soutěž začala koncem září a zapojilo se do ní téměř sto našich studentů z patnácti tříd. Od září až do května průběžně řešili v rámci internetové soutěže spoustu her od korespondenčních a elektronických kol přes bonusovky až po doprovodné hry. Ti, co nasbírali nejvíce bodů, byli na začátku dubna pozváni na krajská kola. Letos, vzhledem ke střetu termínu s okresním kolem matematické olympiády pro primu až tercii, jsme svou účast po dohodě s organizátory soutěže rozdělili. Většina účastníků jela jako vždy hned na první krajské kolo, které se konalo 11. dubna v Praze. Protože se letos poprvé ve velkém zúčastnilo soutěže i gymnázium Jeronýmova, spojili jsme síly a finance a do Prahy jeli společným autobusem. Obavy ze vzájemné nevraživosti se ukázaly jako liché a cesta tam i zpět proběhla v úplné pohodě a ke spokojenosti všech. Tedy, spokojenější byla „Jeronýmka“, neboť jim do celostátního kola postoupilo více účastníků. Nám postoupil v jednotlivcích pouze Marek Svoboda z 2. N, který skončil na pěkném 4. místě. Marek se navíc probojoval i do celostátního finále doprovodné hry Dnešní svět v pohybu s Českou spořitelnou. Ve finále, které se konalo na konci května v Paláci Rytířská v Praze, pak obsadil vynikající 2. místo. Nepopulární nepostupové 6. místo družstva 2. N a 8. místo družstva 3. N také není špatné a je určitě příslibem do budoucích ročníků. Mnohem úspěšnější byla nedělní minivýprava do Ústí nad Labem, kam 22. dubna za třídy vyrazili zástupci sekundy a za jednotlivce Vojtěch Waldhauser z primy. Do Ústí jeli vlakem se svou vyučující Mgr. Danou Bervicovou. Cesta ubíhala celkem rychle, většina soutěžících vzhledem k brzkému odjezdu nabírala síly spánkem či poslechem hudby. Od nádraží prošli pěšky centrum města i přilehlé parky až k budově Univerzity J. E. Purkyně. Pro všechny to byla první zkušenost s touto soutěží, takže před začátkem i během soutěže vládla drobná nervozita. Bylo třeba si zvyknout na neznámé prostředí a hlavně na velké množství soutěžících na jednom místě. Před zahájením soutěže si mohli zahrát některé z her, které pro ně organizátoři připravili. Po jejím zahájení a seznámení se s pravidly byli rozděleni do příslušných kategorií a mohli začít psát soutěžní test. Otázky se netýkaly pouze geografie, nýbrž všech oborů, ale s tím 51 52 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy se počítalo, neboť Eurorebus je soutěž vědomostní, nikoli pouze zeměpisná. Čekání na vyhlášení výsledků bylo stejně jako v Praze vyplněno doprovodnou hrou a dalším zajímavým programem. Naši nejmladší reprezentanti si s danou situací poradili skvěle a rozšířili tak počet postupujících do celostátního finále. Za třídy postoupili zástupci sekundy Daniel Kounek, Zuzana Bayramová a Duy Mai Van, kteří obsadili vynikající 2. místo, a za jednotlivce Vojtěch Waldhauser z primy, který krajské kolo vyhrál! V soutěži tříd skončilo družstvo primy na 6. místě a postup do finále jim o jedno místo unikl, v soutěži jednotlivců Daniel Kounek ze sekundy na 7. místě. Škoda, ale už se těší na příští ročník. Nikol Benešová z primy k tomu dodala: „Podle mě je Eurorebus velmi zajímavá soutěž a jsem ráda, že jsem se jí zúčastnila.“ V pátek 8. června vyrazilo výše jmenované družstvo sekundy a dále jednotlivci Vojta a Marek spolu s paní profesorkou RNDr. Janou Hrnčířovou na celostátní finá- Události | Ročenka 2012 Expedice Eurorebus le. Z pražského Černého Mostu nás čekala ještě skoro hodinová cesta přes celou Prahu metrem a pak ještě narvaným autobusem do chodovského Top Hotelu Praha. Sem se totiž sjela téměř tisícovka finalistů z celé republiky. Opět nás čekala spousta doprovodných akcí, a hlavně těžké soutěžní testy. Čekání na výsledky uběhlo velmi rychle díky velice zajímavému vypravování a prezentaci o české expedici Trabantem napříč Afrikou, které zaujalo a pobavilo úplně všechny. A jak jsme dopadli? Benjamínek výpravy Vojtěch Waldhauser vyhrál svoji kategorii a kromě hodnotných cen jako první reprezentant našeho gymnázia se na podzim zúčastní E.ON Expedice Eurorebus! Gratulujeme! Všem zúčastněným děkuji za reprezentaci školy a v září začínáme „plnoletý“ 18. ročník! Jana Hrnčířová V pondělí 24. září 2012 v 14.15 jsme se shromáždili v budově Českého rozhlasu v Praze. Potom jsme šli na prohlídku zázemí tohoto rádia. Také jsme se svezli v otočném výtahu, takzvaném páternosteru. V půl čtvrté jsme nasedli do autobusu a vyjeli do Českých Budějovic. Jenže v Táboře u benzinové pumpy začal autobus hořet a brzy přijeli hasiči a chvíli potom i fotograf z MF Dnes. My jsme zatím seděli v ,,mekáči“. Asi po hodině přijel další autobus, který nás konečně dovezl do Českých Budějovic, kde jsme se navečeřeli. Potom jsme šli na úžasnou noční prohlídku tohoto středověkého města, na kterém mě zaujalo především obrovské čtvercové náměstí. U zdejšího muzea jsme opět nastoupili do autobusu a vyrazili za dalším poznáním. V úterý ve 4 hodiny ráno nás vzbudila chorvatská policie kvůli kontrole pasů. V sedm hodin jsme konečně dorazili k Plitvickým jezerům. Plitvická jezera jsou zajímavý krasový úkaz, kde je šestnáct jezer a jezírek. Dolní jezera vznikla zatopením propadlých stropů jeskyň. Jezery protéká říčka Korana, a nikoliv říčka Plitvice – na ní leží pouze vodopád Veliki slap. Největší zdejší jezero se jmenuje Kozjak a funguje na něm lodní doprava. Ve středu nás čekala cesta lodí do národního parku Kornati, což je skupina 140 ostrovů, ostrůvků a útesů. Po schůzce s kapitánem lodi jsme dojeli do zadarského přístavu. V osm hodin jsme vyrazili. Celou cestu nás provázela hejna racků. Na ostrově Kornat jsme se vylodili a šli ke slanému jezeru. Pan Kozák tvrdil, že se tam nemusí vůbec plavat, že voda nadnáší. Ale nebyla to pravda. Když jsem to zkoušel, málem jsem se utopil. Potom jsem šel opět hledat ještěrky. Viděl jsem kudlanky, hady štíhlovky žlutozelené, a dokonce jsem chytil ještěrku jadranskou. Čtvrtek: dnes nás čekala návštěva Šibeniku a národního parku Krka. Prohlédli jsme si staré město. Nejznámější památkou je katedrála sv. Jakuba. Chrám má střechu z mramorových destiček. Za jugoslávské války touto střechou prolétl granát a dopadl doprostřed katedrály, ale nevybuchl. V pátek ráno jsme se po snídani rozloučili s mořem a po jadranské magistrále přes Rijeku jsme dojeli k jeskyním Škocjanska jama, kde se nachází největší podzemní kaňon v Evropě s bohatou krápníkovou výzdobou. Jeskyně i kaňon jsme si prošli a vyjeli zpátky na parkoviště lanovkou. I to jsem přežil bez závratí. Zpáteční cesta do Prahy se už obešla bez požáru a evakuace, jediným dobrodružstvím byla dlouhá kolona před Ljubljanou, kvůli které jsme si město ani nestihli pořádně prohlédnout. Expedici jsem si moc užil a doufám, že příští rok pojedu znovu, má to jen jeden malý háček – musím zase vyhrát. Vojtěch Waldhauser, prima 53 54 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012 Výlet s žáky žitavského gymnázia V polovině listopadu se naše třída plná skvělých němčinářů pod starostlivým dohledem paní profesorky Ouhelové a paní profesorky Hlaváčkové vypravila na výlet s žáky Gymnázia Christiana Weise v Žitavě. Již potřetí jsme dostali možnost prověřit si své jazykové dovednosti a blíže rozvinout kamarádské vztahy. Paní profesorky nás rozdělily do menších skupinek, skládajících se z žáků naší třídy a z žáků třídy německé, a my jsme tak konečně mohli začít konverzovat. Moment napětí a pocit dobrodružství nás ale přešel ihned poté, kdy se nám do rukou dostaly pracovní listy s bezpočtem úkolů a otázek, které jsme měli vyřešit po cestě do města Hejnice, známého především díky bazilice Navštívení Panny Marie. Spadané listí, vybarvené podzimem, tvořilo nádherný koberec připomínající pestrou paletu barev. Básnění ale nechme na jindy. Nám se v tu chvíli v hlavě zrodil přímo ďábelskogeniální plán! Zdolávání a zabořování se v cestě pokryté nejmíň půl metrem barev- ného listí! Tohle si asi každý, kdo se účastnil toho výletu, ihned vybaví. Dá se skoro říci, že zrovna listí bylo pojítkem našich vztahů s Němci. Po krátké zastávce na odpočinek a svačinu, na kterou jsme se už tak moc těšili, jsme konečně dorazili do onoho slavného města. Prohlédli jsme si baziliku a dostali jsme na báječnou hodinu rozchod, i když rozchodem se to nazvat nedá, protože většina zamířila do malé kavárničky, která se nacházela právě poblíž baziliky. Čas ubíhal a my znovu stáli u kolejí. Tentokrát v Hejnicích. V hlavním vestibulu libereckého nádraží jsme se s německými žáky, teď už přáteli ze Žitavy, rozloučili a popřáli jim šťastnou cestu domů. Chladné, ale zároveň slunečné počasí nám nebránilo v tom, užít si tento výlet na maximum, zažít nezapomenutelné chvíle, ale také získat nové poznatky z jazyka, který se učíme. Doufáme, že se s našimi kamarády znovu příští rok setkáme, už se nemůžeme dočkat! Angelika Bürger, kvarta Cheb Již každoročně se naše gymnázium účastní dějepisné soutěže studentů gymnázií. Letošní téma jubilejního 20. ročníku – Od válečné pohromy k vrcholům barokní kultury – zahrnovalo sled událostí z let 1618–1740. Soutěže se zúčastnil rekordní počet 75 gymnázií z celé České republiky, a dokonce i ze Slovenska. Naše roční příprava, při které jsme přečetli několik tisíc stránek historické literatury, jež jsme se museli samozřejmě i naučit, měla být zakončena 24. listopadu v aule Ekonomické fakulty Západočeské univerzity v Chebu. 23. listopadu 2011 odjel do tohoto krásného západočeského města tým ve složení Michal Bárta, Michaela Doležalová a Markéta Kostelencová, který byl doprovázen panem profesorem Gollem. Vyrazili jsme již brzy ráno, abychom si mohli v klidu prohlédnout Cheb. Potom, co jsme poobědvali v jedné z místních restaurací, začala naše procházka, kterou jsme ukončili kolem šesté hodiny, kdy byli všichni soutěžící odvezeni do hotelů. My jsme byli ubytováni v lázeňském domě Praha ve Františkových Lázních. Nadopováni čokoládou a energy drinky jsme se celý večer až do dvou hodin ráno pokoušeli společně učit. Nevím, nakolik to pro nás bylo užitečné, ale sama za sebe můžu říct, že jsem usínala s pocitem, že bychom nemuseli skončit tak špatně, jak jsem původně myslela… Ráno 24. listopadu jsme vstávali kolem půl osmé ráno. Po snídani nás autobus odvezl zpět do Chebu, kde se historické klání konalo. Každý účastník soutěže obdržel několik historických publikací a na ty nejlepší čekala hodnotná elektronika a zahraniční zájezdy. Organizátorem celé akce je učitel dějepisu Mgr. Miroslav Stulák, kterému se podařilo od sponzorů získat téměř 1,5 milionu korun. První kolo proběhlo formou testu – 20 minut, 40 otázek a u každé čtyři možnosti odpovědí. Ač jsem se domnívala, že v tomto kole „nahrabeme“ spoustu bodů, opak 55 56 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy se stal pravdou a dá se říct, že to bylo naše nejhorší kolo. Hlavním problémem byl pro nás čas. U dvaadvacáté otázky nás pan Stulák upozornil, že zbývají poslední čtyři minuty, načež jsme samozřejmě začali panikařit. Nakonec se nám podařilo získat 29 bodů ze 40 možných. Z druhého kola jsme měli hned po odevzdání celkem dobrý pocit, ale po oznámení správných odpovědí nás zamrzel fakt, že jsme ze 40 bodů ztratili 14 – na sedm otázek jsme tedy neznali odpověď. Z dalšího, třetího kola jsem měla největší strach, ale nakonec právě ono rozhodlo o našem umístění. Doplňování do textu bylo více než jednoduché, autory slavných děl jsme bezpochyby znali také. Namísto předpokládané „poznávačky“ erbů šlechtických rodů se ve třetím kole objevily znaky měst. Bohužel jsme poznali jen čtyři z devíti. Nicméně toto kolo bylo i přes drobné potíže naše nejúspěšnější. Události | Ročenka 2012 Po tomto kole jsme překvapivě zjistili, že naše konkurenční gymnázium Jeronýmova má o tři body více – mělo tedy rozhodnout poslední kolo, které bezesporu patří k těm nejtěžším a je také náležitě ohodnoceno – za správnou odpověď získává družstvo tři body. Významné osobnosti, ke kterým letos patřil například hokejista Dominik Hašek, pražský arcibiskup Dominik Duka nebo zpěvák Karel Gott, četly úryvky ze starých knih a naším úkolem bylo poznat autora a název díla. Z pěti děl jsme poznali tři, kdežto Jergym jen dvě, takže bylo bodové skóre vyrovnané. O našem konečném umístění rozhodly výsledky třetího kola, v kterém jsme byli bezpochyby lepší. Naše gymnázium skončilo na krásném devátém místě! Zvítězil tým gymnázia z Litoměřic. Upřímně se těšíme na další ročník, v kterém bychom rádi atakovali vyšší příčky. Heslo zní: Hurá do Chebu! Přírodních věd se nebojíme Od 1. ledna 2012 probíhá v naší škole projekt Přírodních věd se nebojíme. Projekt je zaměřen na samostatnou, praktickou práci žáků jak ve školních laboratořích, tak i mimo školu, ve vybraných přírodních lokalitách. Při řešení praktických úkolů se využívají moderní technologie, např. MBL (počítačem řízené laboratoře) či GPS, dále multimediální a informační technologie; stranou však nezůstává ani nácvik manuálních dovedností potřebných pro práci technika či přírodovědce. Projekt nabízí žákům několik aktivit: Ve dnech 25.–26. 11. 2011 se uskutečnil již 9. ročník malého festivalu autorských čte- ní – Literární pozdravy. Zahájen byl v Galerii U Rytíře a svá díla veřejnosti představily Tereza Kuncová a Lucie Vintrová. Páteční večer v Experimentálním studiu patřil básníkovi Milanu Děžinskému a cestovateli, skautovi, theologovi Marku Váchovi. Sobotní program otevíralo odpolední čtení Antonína Ferdana a Vladimíra Stanislava. Festival zakončilo večerní čtení jednoho z nejvýznamnějších prozaiků současnosti Antonína Bajaji. Literární pozdravy 2011 se vydařily a příznivci literatury se mohou těšit na listopad 2012, kdy se uskuteční jubilejní 10. ročník. Tomáš Minster Cvičení v terénu umožňují některé aktivity, které z prostorových či časových důvodů nemohou být zařazeny do výuky v budově školy. Ve fyzikální části projektu je zařazena praktická výuka astronomie (vč. praktického pozorování noční oblohy v přírodě), výuka meteorologie s přesahem k ekologické výchově a praktikum GPS systémů, v biologicko-chemické části je věnována pozornost průzkumu ekosystémů s důrazem na zjištění biodiverzity organismů, zhodnocení ekologických parametrů prostředí a následné detekci ekologických zátěží. Nové volitelné předměty Markéta Kostelencová, 4. N Literární pozdravy 2011 Výjezdové semináře – Praktická cvičení z přírodovědných předmětů v terénu Praktická cvičení z přírodovědných předmětů Cvičení jsou připravena tak, aby studenty vedla k samostatné praktické práci. Tempo a způsob práce si určují studenti. Pro vyučovací předměty oblasti „Člověk a příroda“ je zpracováno celkem 30 dvouhodinových praktických cvičení. První možnou volbou je jednohodinový jednotetý seminář v tercii „fyzika a technika hrou“. Využívá věkem podmíněnou tvořivost a zvídavost žáků, snahu přijít věcem na kloub. Nabízí porozumění řadě zařízení známých z běžného života i z médií. Další možností je ve druhém ročníku, resp. sextě seminář „aplikovaná matematika“, který nabízí řešení praktických a problémových úloh ve středoškolské fyzice a chemii. Na aktuální potřeby odpovídá předmět „ekologie v praxi“, jehož cílem je poskytnout studentům v oblasti ekologie podstatně hlubší znalosti než pouhá „mediální hesla“. Podstatnou částí semináře je praktické pozorování v různých ekosystémech. Věra Jandíková, Renata Velecká, Jan Voženílek 57 58 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012 Výjezdový seminář v tercii Biologicko-chemický seminář Cesta do Oldřichova začala 14. května na nádraží, kde jsme se sešli všichni, až na pana Lysičana, který se vezl v autě. Hned po příjezdu jsme byli nuceni vytáhnout síťky na hmyz, krejčovské metry, poznámky o chromatografii a vyrazili jsme do terénu. Byli jsme rozděleni do skupin, které se střídaly v jednotlivých blocích. Na chemii jsme vytvářeli molekuly, přírodní barviva, dinosaury nebo sopky. Paní profesorka Velecká byla naprosto unešená z hippies sopky mých spolužáků i z našich molekul, které s těmi zadanými měly společného jen to, že se skládaly ze stejných prvků. Ve fyzikálním bloku nás paní profesorka Buchalová přesvědčovala, že objímáním stromů získáme nejen jejich obvod, ale načerpáme Když se člověk na některé věci dívá zpětně, s odstupem času, zapomene na vše špatné a do jisté míry si toho spoustu zidealizuje. Je schopen vytěsnit veškeré úporné úsilí, vypětí sil, stavy agonie, když chemický příklad ne a ne vyjít podle výsledků. Vše, co v hlavě zůstane, jsou euforie z dosažených správných výsledků a poklidné jarní procházky s poznáváním bylin s panem profesorem Francem. Nevím, jak jsou na tom ostatní, ale já jsem biologicko-chemický výjezdový seminář hltal. Nenašel jsem chybu. Obvykle se v psaní souvislých textů postupuje chronologicky, tedy od začátku ke zdárnému konci. Já si takový luxus nemohu dovolit. Píšu tuto zprávu s moc velkým zpožděním, příliš velkým, než abych si vzpomenul na každičký detail. Začnu tedy dneškem. Je konec září, maturant nemá v hlavě nic než budoucnost a na minulost nic než vzpomínku. Vtom se uprostřed jinak poklidného biologického semináře rozčílí pan profesor Franc, neboť mu studenti tím pověření nedodali článek do ročenky. Jak banální zmiňovat se o tom v článku do ročenky! Nicméně pointa je v tom, že si maturant, který nemá v hlavě nic víc než budoucnost, tu náhle vzpomene na poklidný týden ve třeťáku, kdy maturita byla vzdálena a rostliny neznámy. Kdy se sešel se skupinou seminaristů a seminaristek (hlavně seminaristek) na nádraží v Liberci a netušil, jak ho následujících pět dní ovlivní po zbytek života. Dnes již není naivní studentík, který při pohledu na trávník vidí trávu. Dnes již rozeznává tu jílek, tu vikev, tu nejrozličnější druhy lipnic. A to díky bezvadnému profesorskému tandemu: vlídné slečně Šulcové a vševědoucímu panu Francovi. Nu, a pak energii na měření plochy listů. Měření výšky stromů pomocí stínu jsme museli kvůli nepřízni počasí odložit na neurčito. Nejpohodovější byl asi blok pana profesora Lysičana. Jeho nadšení nad ošklivými potvorami, které někdo vytáhl z rybníka, s ním sice nikdo nesdílel, ale pana profesora to nemohlo odradit od dalšího zkoumání vodních ploch. Mimo učení jsme si také hráli. Dívčí část třídy si s našimi profesorkami zahrála přehazovanou bez sítě (opravdu zážitek) a pánové si zatím zakopali při fotbale (také bez branek). Určitě si také budeme pamatovat dvacetikilometrový výlet za deštivého počasí, ze kterého jsme se vrátili úplně vyčerpaní. Určitě jsme si ale „výjezďák“ užili a už se těšíme na další. Karolína Barsová, tercie také díky mně, který měl po celé konání výjezdového semináře na starosti finance. Samozřejmě, že jsem celý seminář nedotoval. Platil jsem vstupy a schraňoval faktury, které nám štědře dotoval projekt „Přírodních věd se nebojíme“. Běžný den, který v podstatě nikdy nenastal, měl následující rysy: ráno jsme se vzbudili do ranního chladna v chatkách v kempu v Mostku, krásné to vesničce mezi Starou Pakou a Dvorem Králové. Naše třída to tam má vcelku ráda. Pan Franc nás tam vozil minulé dva roky na školní výlety. Naučili jsme se tam například vařit. Ano, ačkoliv se tomu všichni bránili. Po snídani, která byla v režii každého z nás, jsme se obvykle vydali prozkoumávat okolí se sešitem v ruce a učili se poznávat rostliny. Často nás odpoledne čekávala exkurze do nějakého zajímavého podniku, jako například do Novopackého pivovaru, kterou uvítala především mužská část, nebo do Farmaceutického muzea na Kuksu či do známé a všemi milované ZOO ve Dvoře Králové. A večer? Na ten se těšil kdejaký chemikář. Pokud mě paměť neklame, počítali jsme příklady až do úmoru. Jednou snad i do dvou do rána. Ano, byli tací, kteří chemické příklady nepočítali vůbec: taková skupinka čtyř, pěti lidí, která nám ve čtvrtek poreferovala o etologii zvířat. Ale upřímně, byli to vyvrhelové chemické společnosti. Tudíž to berte, budoucí třeťáci, jako apel. Jeďte na biologický výjezďák, učte se, užívejte a počítejte, abyste na konci měli krásný pocit, že jste toho za celý týden udělali dost, a až si na to za půl roku vzpomenete, abyste se pousmáli jako já dnes na semináři. Vlastimil Barák, septima 59 60 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012 Jak jsem vyhrál iPad Pozorování Venuše Jednou z neopakovatelných aktivit spojených s projektem „Přírodních věd se nebojíme“ bylo pozorování přechodu Venuše přes sluneční disk. O celé akci zaznamenali účastníci do laboratorních protokolů mj. tato slova: Přechody Venuše patří mezi nejvzácnější předpověditelné astronomické úkazy. Každých 243 let lze pozorovat dvě dvojice přechodů, kdy dva přechody od sebe dělí 8 let, po nichž následují dlouhé pauzy se střídavou délkou 121,5 a 105,5 roku. Poslední dvojice přechodů byla pozorována 8. června 2004 a 6. června 2012. Nejbližší další dvojice přechodů se odehraje v prosinci 2117 a prosinci 2125. Ale teď už k samotnému pozorování. Na místo jsem dorazil kolem páté hodiny ranní, poté se začaly scházet malé skupinky studentů a vše skočilo příchodem pana profesora Voženílka. Začal hon na nejlepší pozici pro pozorování Venuše. Našli jsme. Střecha, ano, to je to nejlepší místo. Pan profesor Voženílek nejprve seznámil příchozí studenty s jevem a také bezpečnost- ními opatřeními, která bylo nutno dodržovat. Samotné pozorování se konalo na střeše našeho gymnázia. Pozorovat Slunce bylo možno pouze přes svářečské sklo, jelikož přímý pohled do Slunce bez svářečského skla by zapříčinil vážné poškození zraku. Také se prováděla projekce Slunce s Venuší skrze dalekohled na bílý papír. Sledovat Slunce přes teleskop bylo zakázané a také nemožné, neboť jen sebemenší pohled by zničil náš zrak. Vzhledem k velikostnímu rozdílu mezi Sluncem a Venuší bylo zřejmé, že Slunce nebude z pohledu ze Země zcela překryto, avšak očekávání studentů, kteří tento jev pozorovali, se též nenaplnila. Ti předpokládali, že Venuše bude „o něco větší“, ale opak byl pravdou. Venuše tvořila pouze nepatrný bod na Slunci. Tento bod byl však stále jasně pozorovatelný. Díky skvělé spolupráci studentů a profesorů se pozorování skvěle vydařilo a je jenom škoda, že tento jev již znovu neuvidíme. –jvk– Všechno to začalo, když nám na hodině angličtiny paní profesorka PhDr. Martina Ulvrová pověděla o soutěži ve spellování – tedy hláskování anglických slov. Tak jsme se já i pár mých spolužáků přihlásili do soutěže. Zhruba dva týdny nato proběhlo školní kolo, ve kterém jsem si ale spletl slova, a tak jsem hned v prvním kole vypadl s tím, že budu popřípadě náhradníkem. Když se konalo první, pokusné kolo soutěže, dostal jsem se do něj díky nemoci jednoho z postupujících. Nabídku jsem tedy přijal a jedno páteční odpoledne jsem strávil v budově sousedící s gymnáziem Jeronýmova. Tam jsme si vyslechli znění pravidel soutěže a poté jsme jen tak nanečisto soutěžili. Slovo, které mi bylo zadáno, jsem neznal, ani po tom, co mi byla řečena definice. Proto jsem se ani nepokoušel a vzdal jsem to. O několik týdnů později se konalo druhé kolo soutěže, které bylo také jen pokusné. Jelikož jsem ale neměl v to páteční odpoledne čas, neúčastnil jsem se ho. A pak to najednou přišlo, velké finále soutěže SpellEvent! Přišli na něj reprezentanti hned několika škol z Libereckého kraje. Nevěřil jsem ve svou výhru. Alespoň se „uleju“ ze školy, říkal jsem si. Atmosféra na místě byla poměrně hektická. Všichni účastníci i účastnice se narychlo snažili naučit anglická slovíčka ze seznamu, který byl ale dlouhý několik desítek stran. Já jsem si ale místo toho povídal se svým spolužákem Jakubem Hrůzou. Nechtěl jsem, aby mě tréma úplně „dostala“. Asi po půl hodině čekání jsme byli seznámeni s porotou a soutěž mohla začít. První kolo bylo velmi drsné, vypadla skoro třetina soutěžících. V druhém kole došlo také k velkému počtu proher z řad účastníků. Mimo jiné vypadl i Kuba. Už jsem nevěřil, že v této soutěži postoupím do dalšího kola. Přesto jsem prošel i třetím, čtvrtým, pátým a šestým vyřazováním. Potom nastalo finále. Pět účastníků, z nichž čtyři reprezentovali Gymnázium F. X. Šaldy, se mělo utkat dle speciálních pravidel. Když vypadne v jednom kole více účastníků, mají pak ještě šanci se zachránit rozstřelem. Já jsem ale na rozdíl od ostatních nepodlehl nervozitě a do ohrožení jsem se nedostal. Najednou jsem zjistil, že už jsme v soutěži zůstali jen poslední dva! Snažil jsem se zachovat klidnou hlavu a nezmatkovat, takhle to šlo po několik kol. A náhle se moje soupeřka spletla a já měl šanci vyhrát. Pomalu, ale jistě jsem si přeříkal hlásku po hlásce, hlavně si nic nesplést na těch anglických názvech! Tak, a je to za mnou, pomyslel jsem si napůl radostně, napůl nevěřícně. Celá místnost začala tleskat. Mně spadl kámen ze srdce. Po chvíli došlo na předávání cen a já jsem převzal diplom, nádhernou skleněnou trofej – a hlavně iPad 2 v hodnotě 300 dolarů. Daniel Procházka, kvarta Exkurze na Ještěd V květnu se naše třída 2. N spolu s paní profesorkou Hrnčířovou a Šulcovou zúčastnila biologicko-zeměpisné exkurze po naučné stezce Ještědské vápence. Exkurze začala v Dolních Pasekách. Dostali jsme papír s otázkami, na které jsme s pomocí informačních panelů odpovídali. Seznámili jsme se s geologií, flórou, faunou a historií Ještědského hřebene. Určovali jsme rostliny a cestou jsme potkali i krávy, které nás zaujaly snad nejvíce. Zastavili jsme se u Hanychovské jeskyně a jeskyně Velká basa. Exkurzi jsme si užili, i když cesta byla chvílemi náročná. I přesto děkujeme za nové zážitky. Radka Caldová, 2. N 61 62 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012 Exkurze do Londýna Do Londýna jsme se vypravili 11. prosince v počtu 22 lidí a ve stejném počtu jsme se také ve zdraví 15. prosince vrátili. Do Anglie jsme vyráželi od školy s paní profesorkou Ehlovou a poněkud upovídanou paní průvodkyní. Na našem prvním společném zahraničním pobytu jsme navštívili nejznámější památky Londýna a okolí. Se spolužáky se asi shodneme, že nejzajímavější byla návštěva největšího sídla královny mimo Londýn (Windsor Castle), míst, kde se natáčel Harry Potter (Oxford), nebo jízda na London Eye. Dále jsme navštívili Tower of London, Tower Bridge, Big Ben, Westminster Abbey, Trafalgar Square i Čínskou čtvrť a další památky. Celý úžasný výlet jsme zakončili jízdou po Temži s výhledem na rozsvícený Londýn. Musím pochválit paní profesorku za skvěle objednané počasí (pršelo jen chvilku v Oxfordu). Velkým zážitkem pro nás byl i pobyt v rodinách. Pro někoho méně příjemná byla cesta trajektem, tu někteří spolužáci strávili u záchodové mísy, kterou pravidelně plnili řízky a chleby z oběda. I tak jsme si ale cestu do Anglie i nazpátek užili a budeme na ni ještě dlouho vzpomínat. Karolína Barsová, tercie Prezentace středoškolských seminárních prací na základních školách Všichni studenti našeho gymnázia si ve třetím ročníku volí témata svých seminárních prací, na kterých poté téměř rok pracují. Již tradičně jsou nejzdařilejší práce představovány na veřejných obhajobách, letos čekalo na autory těchto prací překvapení. Profesor Goll nám dal možnost představit své práce žákům několika libereckých základních škol. Na přelomu měsíců února a března tak bylo navštíveno několik základních škol, kde se trojčlenné týmy prezentujících studentů téměř nostalgicky vrátily na základky. Ředitelé škol nám k prezentaci poskytli jednu vyučovací hodinu, během které byli žáci devátých tříd stručně seznámeni s naším gymnáziem, následně byly představeny práce a poslední minuty byly věnovány všetečným dotazům. Naše družina se dostala také za hranice Liberce, a to až do ZŠ Český Dub, kde byly dvěma třídám představeny fyzikální principy juda, parazitologie psa a projekt Neviditelné oběti komunismu, ten zaujal asi nejvíce posluchačů. Všechny žáky zpestření výuky velmi bavilo a díky této hodině se „deváťáci“ dozvěděli, jak si zvolit téma své odborné práce, mohli si osvojit základní pravidla její tvorby a prezentace a také se zajímali o to, jak vypadá studium na střední škole. A my jsme si odnesli spoustu cenných zkušeností s prezentací své práce před neodborným publikem. Renata Černá, 4. B 63 64 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012 Grafing Při zápisu do německé „výměny“ nikdo z nás netušil, kolik zážitků, vzpomínek a nových přátel si z těch dvou týdnů odnese. Když měli přijet naši „výměnní“ partneři v březnu na nádraží, většina z nás se klepala, nejenom zimou, ale i nervozitou. Kdo přijede? Jací budou? Myslím, že tyto dvě otázky proběhly hlavou každému z nás, a to nejednou. Ihned po převzetí svých „Austauschpartner“ se všichni rozutekli domů. Ukázka toho, jak se žije u nás, naše hosty docela překvapila. Jak jsem se později dozvěděla, mysleli si, že tu žijeme na způsob lidí ze slumu. A když jsme měli další den na programu prohlídku Liberce, byli z toho „paf “. Je zajímavé, že stačí jenom pár set kilometrů a lidé vnímají svět úplně jinak. Poté, co jsme je provedli starým centrem Liberce, uspořádali jsme neoficiální turnaj v bowlingu. Přestože členové naší skupiny obsadili všechny dobré pozice, tu nejcennější získali protivníci. Další den následoval výlet do Prahy. Zpočátku nám počasí moc nepřálo, ale v průběhu dne se vyjasnilo a my jsme mohli navštívit všechny krásy našeho hlavního města. Měli jsme štěstí, protože ve 12 hodin jsme stihli výměnu stráží, kterou jsme za zvuků znělky z filmu Star Wars doprovázeli až do strážnice. Přes vzrůstající únavu jsme zvládli další dny navštívit dominantu Liberce – Ještěd, zajet do skláren v Harrachově a ochutnat místní lahodný mok – čerťák. Ani jsme se nenadáli a týden byl u konce. Po bouřlivém rozloučení nastoupili, teď už naši přátelé, do vlaku a my jsme začali odpočítávat, kolik dní nám zbývá, než je znovu uvidíme. V červnu, po dopsání všech testů na uzavření známek, jsme s klidem odjížděli do města, které mělo být naším bydlištěm v následujícím týdnu. S překvapením jsme zjistili, že nepojedeme vlakem, jak se většina z nás domnívala, ale autobusem, přímou linkou z Prahy do Mnichova. Do Mnichova jsme dojeli okolo 11. večer, ale ještě nás čekala hodinová cesta „S-Bahnem“ do města Grafing, kde si nás opět převzali naši partneři. Další den si všichni z nás zažili tři hodiny na místním gymnáziu. Škola se všem líbila, zejména pekařství v prostorách školy, kde jsme si kupovali čerstvé „Laugenbrezel“. Zbytek dne jsme strávili u jezera. Párkrát jsme zmokli, ale protože vždy znovu vysvitlo sluníčko, nikomu to nevadilo. Příští den na nás čekal výlet na Chiemsee. Náš cíl byl malý ostrov Herreninsel se zámkem, který nechal postavit Ludvík II. Osobně jsem ho přejmenovala na „Versailles po Bavorsku“. Je to menší replika Versailles s nádhernou přírodou a výhledem na okolní ostrůvky. Při prohlídce zámku nám přecházel zrak. Vše se lesklo a třpytilo. Naneštěstí nás cestou k lodi, která nás měla převézt zpátky na břeh, chytil obrovský liják, a tak abychom moc nezmokli, vyzkoušeli jsme místní dopravu v podobě koňského povozu. V průběhu našeho pobytu probíhalo mistrovství Evropy ve fotbale a naší příjemnou povinností bylo fandit českému týmu. Proto jsme se rozhodli, že bychom zašli někam na přímý přenos zápasu Česko–Řecko. Jediný problém byl, že jsme si omylem vybrali řeckou restauraci, kde se už nacházelo pár řeckých fanoušků, kteří nebyli zrovna šťastni z toho, že jim parta Čechů bude kazit atmosféru. Moc tomu nepomohly ani dva góly v prvních šesti minutách. Po skončení pro nás úspěšného zápasu jsme raději v rychlosti (i když se slávou) opustili dané místo. Jelikož další den museli naši němečtí partneři strávit ve škole, vydali jsme se sami do krásného města jménem München. Když už jsme prošli každý kout, a podívali se dokonce do slavného pivovaru Hofbräuhaus, přidala se k nám i německá skupina. Další zastávkou bylo Olympiazentrum, kde se konala tragická olympiáda v roce 1972. Vystoupali jsme až na nejvyšší kopec a před námi se rozprostřel pohled na celý Mnichov. Navečer jsme zůstali v jednom ze stadionů na fotbalový přenos Německo–Nizozemsko. Atmosféra byla úžasná a všichni si to užili. V příštím dni jsme zvládli navštěvu měst Wasserburg a Rosenheim a už jsme se těšili na celodenní výlet do rakouského Salzburgu. Počasí se po týdnu konečně umoudřilo a my jsme měli po celý den slunečné počasí. Procházeli jsme zámeckým parkem, přes most nad řekou Salzach a viděli jsme i rodný dům slavného Mozarta. Dalo by se říci, že tolik lidí, co prošlo tou jednou uličkou, není k vidění ani na „Václaváku“. Každý si nakoupil proslulé Mozartkugeln a spokojen odjížděl zpátky do Grafingu. Poslední rozlučkový večer jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedni šli na narozeninovou párty a druzí do klubu v Mnichově. I když jsme nebyli všichni spolu, poslední večer jsme si náramně užili a ráno jsme odjížděli s pocitem uspokojení domů. Pavla Pešatová, 2. A 65 66 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012 „Nous avons bien fêté!“ V březnu tohoto roku máme již za sebou druhou část výměnného pobytu s „Lycée de l’Europe“ z Dunkerque. Francouzským studentům jsme tím vrátili naši listopadovou návštěvu u nich a pozvali jsme je obdivovat skvosty naší země, a hlavně některé z nich přesvědčit, že Česká republika už není to, co bývala za dob předlistopadových – v očích Francouzů totiž jsme stále ještě chápáni jako „země Východu“. Nám se však povedlo jejich představu změnit k lepšímu, a to hlavně díky pohostinnosti, udržovaným památkám, čistotě ve městech (kdo jste prošel nějaké francouzské centrum, víte, o čem je řeč…), dobrému jídlu a v neposlední řadě také díky legendárnímu českému pivu. Oproti podzimu, kdy jsme studijní pobyt v severní Francii strávili především v interiérech, bylo jarní pokračování sestaveno z četných výletů na Malou Skálu, do Turnova a do Prahy, kde jsme měli připraveno malé exkluzivní překvapení: vojenský ataché Bruno Boucherie nás osobně přivítal v prostorách francouzské ambasády. Zážitek z komentované prohlídky francouzské ambasády, samozřejmě ve francouzštině, konkuroval jen nákupním možnostem v centru Prahy, bohužel. Není snadné sesbírat rozběhlé Francouze v nadnárodních obchodech. Z již „známého“ Liberce jsme pro klidné nedělní odpoledne vybrali botanickou a zoologickou zahradu. Pokračovali jsme v hotelu U Jezírka besedou s panem generálem Stanislavem Hněličkou. Ptali jsme se, a hlavně jsme poslouchali: ve věku o něco málo vyšším, než je ten náš, prošel přes severoafrická bojiště druhé světové války do Velké Británie, odkud se účastnil osvobozování poslední okupované části Francie a samotného města Dunkerque. Když už se nachýlil čas odjezdu, uctili jsme poslední den oběti obou světových válek na vojenském hřbitově v Ruprechticích, jako odkaz na okamžiky společné historie našich měst, na období, kdy se osudy Liberce a Dunkerque vzájemně prolnuly. Došlo mezi námi ke krásnému vzájemnému porozumění, a to jak díky společným momentům našich dějin, tak samozřejmě také díky „národnímu charakteru“, který rád vše dobré a veselé. Prosím, toto není „reklama“, jejímž cílem je nalákat potenciální turisty do naší země, ale svědectví jednoho z našich kamarádů od la Manche: „Opravdu se mi u vás líbilo, protože tento pobyt nás toho hodně naučil o vaší zemi a tak nějak jsem si to u vás oblíbil. Liberec je krásné město plné ještě krásnějších žen, památek a míst. A co se české kuchyně týče, svíčková s knedlíky a české pivo mě nutí se ještě mnohokrát vrátit! Na závěr bych chtěl dodat, že to nejcennější, co jsme si z toho odnesli, jsou právě přátelské vztahy mezi námi, correspondanty.“ Aleš Bartoš, 2. A 67 68 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012 Hnedle několik sešitů Jako každý rok jsme se i my ve třetím ročníku vydali na výjezdové semináře. Jedním z nich byl seminář ze společenských věd a českého jazyka, jehož tématem byla Narace a interpretace. Ubytováni jsme byli v našem oblíbeném a již dobře známém penzionu Krakonoš v Bílém Potoce pod Smrkem. Při tradičním odjezdu z libereckého vlakového nádraží jsme se snažili zjistit, zda budeme opravdu potřebovat ,,hnedle několik sešitů“, jak jsme měli napsáno v pokynech, nebo jestli to byl jen vtip. O spotřebě sešitů jsme se dozvěděli až na místě, kdy jsme poznali, že při vyčerpávající výuce spotřeba papírů na všelijaké zápisky jen roste. Kromě toho, že byla výuka vyčerpávající, byla samozřejmě zajímavá a někdy i zábavná. S profesory Minstrem a Hrůzou jsme probrali snad vše od Červené karkulky přes televizní reklamy až po texty Milana Kundery. Ovšem naše vzdělávání nespočívalo jen v rozebírání textů a ve vášnivých diskusích, také jsme zhlédli film, divadelní představení Hrdý Budžes a sehráli jsme scénky námi interpretovaných pohádek. Poslední večer jsme si sedli k ohni, páni profesoři hráli na kytaru a zpívalo se. Byla to taková hezká tečka za tím naším výjezdovým seminářem. Dominika Plíšková, Petra Šmejdová, 3. A ky Buchalovou a Tichou. Byl o ně největší zájem. Po celý zbytek večera jsme kupodivu pořád ještě měli dost energie na to, abychom i přes nepřízeň počasí pokračovali ve venkovních aktivitách. K ústupu do chatek nás dohnala až tma a paní profesorky. Přesto jsme byli odhodláni vytrvat v zábavě co nejdéle. Únava nás však zmohla a po půlnoci se tábor ponořil do ticha. Ráno bylo chladné a podmračené. To nám ale nezkazilo náladu, vydatně jsme se nasnídali a v půl jedenácté jsme zahájili další část exkurze. Dnešním cílem byl známý hrad Kost. Kost vypadá velice starobyle, ale poněkud překvapivě nestojí na kopci, nýbrž v údolí! Cestou jsme ochutnali již zralé borůvky a v restauraci na hradě hranolky. Loukami a lány obilí jsme došli až do Libošovic na nádraží. Vlakem jsme dojeli do Libuně a po přestupu do Turnova do Liberce. Myslím, že se všichni shodneme v tom, že naše exkurze jsou vždy velkým zážitkem a i ta letošní se vydařila podle našich představ, za což děkujeme sami sobě i našim profesorkám. Tereza Mazurová, tercie Školní výlet tercie Konečně je tu závěr školního roku a s ním i čas školních exkurzí, které většina studentů nepřesně nazývá „školním výletem“. Naše třída vyrazila na exkurzi do Českého ráje 25. června pod vedením naší třídní profesorky Buchalové a paní profesorky Tiché. Sešli jsme se na libereckém nádraží. Nebyli jsme jediní, kdo jel na školní výlet. Naštěstí jsme se po loňských zkušenostech vypravili k vlaku s dostatečným předstihem. Nejenom, že jsme za jízdy nevypadávali na každé zastávce z přeplněného vlaku, dokonce jsme si mohli vybrat místa k sezení. Tak jsme příjemně doputovali do Březiny nad Jizerou. Slunce sice nesvítilo, ale nikomu to nevadilo, protože jsme se i tak zapotili. Paní profesorka nás vytáhla na snad nejvyšší kopec v okolí. Cestou jsme se zchladili v překvapivě studeném Studeném průchodu – skalní puklině, ve které i v nejparnějším létě bývá mrazivo. Naším cílem byly Drábské světničky, Ratab 2012 které, jak známo, leží na skalách vysoko nad okolním krajem a je z nich nádherný výhled. Někteří s nadšením vyšplhali na vyhlídku, jiní ve stínu doplňovali energii a šetřili síly na další cestu. Po pěkné lesní pěšině jsme kolem poledne dorazili na Krásnou vyhlídku. Není to jen vyhlídka, která je odsud opravdu krásná, ale i restaurace. Tady mělo pár holek naší třídy překvapení pro spolužáky – vlastnoručně upečené výborné koláčky s tvarohem a mákem, po kterých se jen zaprášilo, stejně jako po obřím frgálu. Ani jsme nemohli dát ochutnat dvěma pštrosům, kteří nás hladově pozorovali. Zdárně jsme došli cíle – kempu v Drhlenách. Po chutné večeři na všechny čekalo další překvapení od našich ostřílených kuchařek (spolužaček). Byl to dort, celý jedovatě zelený, který měl připomínat zatravněný kopec s dvěma postavičkami z marcipánu na vršku. Nápadně připomínaly paní profesor- Ratab – parta studentů, absolventů a kamarádů – letos připravil spoustu srandy pro účastníky táborů v údolí Sázavy ve Stříbrné Skalici. Druhý týden v srpnu proběhly Pidilidi, kurz pro studenty nižšího stupně gymnázia. Poté následovaly dva kurzy I cesta může být cíl a Ještě víc Ratab pro „předprváky“ a starší studenty. A jak to zpětně ratabáci hodnotí? Jan Petržilka: „Velectěné publikum, tak prosím, račte dál, tohle je náš ansábl a já jsem principál. Za prachy sotva znatelný si užijete show. Akrobatky nádherný a sloni v řadě jdou! Takhle bych shrnul Ratab. Díky moc!“ Vašek Manych: „Letos se mi na Ratab moc jet nechtělo. Ale poté, co jsem dorazil na nádraží, děkoval jsem mamince, že mě donutila jet, jelikož jsem uviděl tu nejlepší partu lidí. I když jsem chvílemi myslel, že umřu, Ratab byl nejlepší zážitek za celé prázdniny.“ Pštrosice: „Můžu říct, že spát pod širákem pár kilometrů od centra Prahy byl opravdu neskutečně velký zážitek. Navíc po přechodu Prahy s Rybou mám teď naprosto nový pohled na toto město, Pražáci nejsou až tak divní lidi, jak se občas na jejich účet říká. Většina her v tábořišti nebyla nějaká patlanina vytvořená během 10 minut, ale měla nějaký nápad a často i hlubší myšlenku.“ Kája Myšková: „Letošní Pidilidi byly moc fajn. S íčkama jsem byla maximálně spokojená a odváděla skvělou práci. A kuchaři také. Nejlepší zážitky: „peťárna“, házení vajíčkem a mouční červi. A taky rybky!“ Více zážitků, fotek, ale i budoucí plánované akce jsou uvedeny na webových stránkách www.ratab.cz nebo na www.facebook.com/osRatab. Benjamin Mlýnek, absolvent 2007 69 70 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012 Exkurze do pevnosti Terezín Terezín je malé pevnostní město ležící na obou březích řeky Ohře, která ho rozděluje na dvě části – Malou a Velkou pevnost Terezín. Pevnost byla založena Josefem II. roku 1780, aby chránila přístupové cesty před nepřátelskými vojsky. Společně s Josefovem reprezentuje ukázkový příklad pevnostní architektury 18. století. Později však sloužila zejména jako vězení. Za první světové války byl v Malé pevnosti vězněn srbský nacionalista Gavrilo Princip, který spáchal v Sarajevu atentát na Františka Ferdinanda d’Este a jeho choť Žofii Chotkovou, což roku 1914 vedlo k vypuknutí první světové války. V době druhé světové války sloužila Velká pevnost jako židovské ghetto a Malá jako věznice pražského gestapa. Malá pevnost zahrnuje čtyři dvory. Prostory byly většinu času předimenzované. Vězni zde trpěli nejen nedostatkem místa, ale i abnormálním pracovním nasazením, obyčejnými i zákeřnými chorobami a brutálním týráním ze strany dozorců. Z Terezína vedla železniční trať, která měla za úkol rozvážet Židy do likvidač- ních táborů, jako byly například Osvětim, Majdanek, Treblinka, Sobibor, Chelmno a mnoho dalších. V současnosti je Malá pevnost Terezín národní kulturní památkou a před ní je vybudován Národní hřbitov. 22. června 2012, na konci školního roku, se v rámci volitelných aktivit konala exkurze do pevnostního městečka Terezín. Na cestu vyrazily dva autobusy s osmdesáti studenty, panem profesorem Gollem, profesorkami Šimkovou a Hriníkovou. Okamžitě po příjezdu se nás ujal erudovaný průvodce, který nám představil pochmurná zákoutí Malé pevnosti. I přes poutavý projev doprovodu v nás více než hodinová „procházka“ zanechala spíše mrazivé pocity. Pevnost jako by konzervovala čas. Stěny temných cel, kde byli vězni týráni, a dvory, v nichž byli někteří umučeni, hovořily samy. Genius loci je mocný! Po prohlídce jsme se vrátili přímo do města a navštívili muzeum, které se nachází v budově bývalé terezínské základní školy. Stálá výstavní expozice je věnována životu Židů v terezínském ghettu. Naše exkurze pokračovala dál. Neopomněli jsme návštěvu blízkých Litomě- řic, středověkého města s nádhernou dobovou zástavbou. Jelikož nastal čas na případný pozdní oběd, mnozí z nás využili povoleného rozchodu k posezení v místních hospůdkách, často lokalizovaných ve středověkých gotických domech. Naší poslední zastávkou, která se nacházela již na cestě do Liberce, byl barokní kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí z přelomu 17. a 18. století. Chrámem jsme byli provedeni a profesor Goll nám o kostelu krátce něco pověděl. Pak už jsme nasedli do autobusů a vyjeli směr Liberec. Do Liberce jsme dorazili okolo půl šesté, obohaceni novou historickou zkušeností. Pocity z exkurze měl asi každý jiné, ale každopádně jsme se blíže seznámili s tématem, ve kterém se plánuje pokračovat i v tomto školním roce, a to mimo jiné i návštěvou polské Osvětimi. Anna Kovářová a Šárka Böhmová, 4. N Gabriela Mártonová: „Terezín, je to jen věznice a přechodný tábor pro pár Židů za druhé světové války. Tam se přece nemohlo dít nic tak strašného… S touto myšlenkou jsem se nadšeně přihlásila na školní exkurzi do Terezína. Moje iluze se však začala rozplývat již ve chvíli, kdy jsme před vchodem do pevnosti spatřili nespočet bílých pomníčků se jmény lidí, kteří Terezínem prošli a nevrátili se. Poté následovala relativně krátká, ale úderná prohlídka. Viděli jsme cely vězňů, samotky, temnice, střelnici a popraviště zároveň, ale i místo, kde se povedl jediný útěk. A co víme o dozorcích? Že rozhodně neměli chuť život vězňům ulehčovat. — Je to nedávná a nepříjemná historie, ale je to naše historie. Neměli bychom zapomínat, co se na našem území dělo. A myslím, že Památník Terezín tomu dosti napomáhá.“ Daniel Procházka: „Uvědomil jsem si, že vězni byli osobnostmi už tím, že dokázali v takových podmínkách přežít a nezešílet. Obzvláště černočerné samotky s malým přísunem jídla. Muselo trpět nejen tělo, ale i mysl. A když je neskolilo ani to, tak zde byly všudypřítomné nemoci.“ Lukáš Havlíček: „Pevnost Terezín je úžasnou stavbou s pohnutou historií. Vrchol tehdejšího stavitelství s použitím nejmodernějších technologií vojenství z doby Josefa II., stavbou, která zažila hrůzy nacistického Německa.“ Lukáš Vik: „Ihned po vstupu na nás dýchla atmosféra utrpení a strachu. Všichni jsme žasli a zároveň zavrhovali důmyslnost tohoto systému věznění. V každé místnosti, ať to byla samotka, anebo hromadný pokoj, nás vyděsily skutečnosti o temných zákoutích lidského vědomí, které se zde až příliš projevovaly.“ 71 72 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012 Na návštěvě u sv. Jana Křtitele Nadace ČEZ podpořila výuku fyziky Po uzavření klasifikace byly na čtvrtek a pátek 21. a 22. června naplánovány projektové dny. Na čtvrtek jsme se rozhodli pro návštěvu kostela svatého Jana Křtitele, který se nachází v liberecké čtvrti Rochlice. V devět hodin se celá naše skupina zdárně sešla a mohli jsme začít. Zvenku kostel nevypadal příliš zachovale, a proto nás příjemně překvapil krásný udržovaný interiér. Co nejpohodlněji jsme se usadili v kostelních lavicích a zaposlouchali jsme se do vypravování pana profesora Voženílka, který nás stručně seznámil s historií kostela. Dozvěděli jsme se, že jeho kořeny sahají až do 16. století – patří k nejstarším kostelům v Liberci vůbec. Nejdříve byl postaven jako dřevěný kostelík, který byl posléze zbořen a namísto něj byl vystavěn nynější kostel ve stylu baroka. Padla i zmínka o zrušeném hřbitově. Poté jsme se rozdělili do čtyř skupin. Každá měla za úkol přiřadit názvy k věcem v kostele: ke stavebním částem, k liturgickému oblečení, k sochám a k předmětům připraveným na stole (tam byl např. misál, kadidelnice, kalich, nádoba na svěcenou vodu, monstrance, palla). U některých označení jsme si nebyli jistí, protože jsme je nikdy předtím neslyšeli, ale díky nápovědě pod každým názvem jsme úkol zdárně zvládli. Až všichni dokončili svůj úkol, představila každá skupina ostatním svůj výsledek, díky čemuž jsme se naučili spoustu nových věcí. Dne 6. 12. 2011 zástupce Nadace ČEZ pan Ing. Pavel Puf, ředitel útvaru strategický nábor, předal zástupcům našeho gymnázia symbolický šek na 199 004 Kč, za které škola nakoupila moderní pomůcky pro výuku fyziky. Finance škola získala za úspěchy žáků v matematické a fyzikální olympiádě v minulém školním roce. Hlavním bodem slavnosti byla přednáška a beseda s Ing. Petrem Závodským, ředitelem útvaru výstavba jaderných elektráren. Toto zajímavé téma vedlo žáky k řadě dotazů. Za podporu výuky i za celou akci velice děkujeme. Martin Lufinka, Dominik Jakubec, septima Vedoucími tohoto projektu byli Jan Voženílek a jeho kolegyně Radka Tichá. Poznali jsme vůni kadidla, rozeznávali jsme různé oděvy pro kněze a jeho pomocníky, rozpoznávali jsme sochy a obrazy. Po malém kvízu, který pro nás profesoři připravili, jsme měli možnost navštívit věž kostela, na kterou vedly špinavé a příkré dřevěné schody, z kterých jsme měli husí kůži. Na věži jsme se pokochali výhledem a po závěrečném rozdělení práce šli domů. Projekt se nám moc líbil, hlavně profesoři byli velice přívětiví a veselí. Z akce jsme si odnesli spoustu nových poznatků a informací. Dominika Pažoutová, Lenka Pultarová, 1. A Nejvíce nás zaujala informace o bývalém hřbitově v okolí kostela. Jeho poněkud tragický osud. Hrobky byly otevřené a rakve vytažené. Z náhrobků se dochoval jenom jeden – socha Krista, která dnes stojí v prostorách kostela. Lucie Hauserová, Jitka Vlčková, 1. A Irena Přádná Z příspěvku nadace ČEZ byly vedle nezbytné multimediální techniky pro učebnu fyziky (počítač, dataprojektor) pořízeny zejména demonstrační fyzikální pomůcky: souprava tvořená laserem s příslušenstvím pro výuku vlnové optiky, sada pomůcek pro demonstraci principu různých druhů motorů, funkční model oka, Dopplerova raketa, a především souprava pro demonstraci elektromagnetických vln na vedení a v prostoru. Tuto jedinečnou soupravu představil studentům i vyučujícím gymnázia při přednášce v učebně fyziky její spoluautor doc. RNDr. Josef Hubeňák, CSc., z katedry fyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové. Jan Voženílek 73 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Události | Ročenka 2012 DÍLA 74 75 76 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Tobiášův příběh Gratský pekař chytil mladého zloděje, který mu chtěl ukrást chleba. Kolem se seběhl dav zvědavců. Jen jediný muž se mladíka zastal. Urostlý, asi padesátiletý cizinec v sametovém plášti. Zpod podivné čapky mu čouhaly černé vlasy. „Pusť ho!“ křikl na pekaře, váženého gratského měšťana. Sotva lidé zahlédli mužovu snědou tvář, zalekli se. Prstem si na něj ukazovali. „To jest on! Ten nekalota Tobiáš!“ zašumělo srocením. „Nedávno se usadil na kraji Gratu a chce jako plevel zakořenit v zemi Koruny české. Čarovným silám vládne. Za bohatství prý upsal duši ďáblu. Proto je tak ožehnutý a kulhá stejnak jako on!“ Mladík ustrašeně prosil o slitování, ale pekař žádal pro zloděje trest podle práva. „Leda by si zaplatil za chleba, co nakoupil za pět prstů,“ navrhl Tobiášovi žertem. Kdo by platil za otrhaného otrapu. K překvapení všech Tobiáš vytáhl měšec a hodil ho pekaři: „To by mělo stačit.“ Pekař lačně chňapl po měšci. „Služebníček, pane.“ Klaněl se, až si málem odřel nos. „Peníze se budou hodit, ale na tebe si dám pozor,“ zahrozil za odcházejícím cizincem Tobiášem. Sotva odešli z rynku, děkoval mladý Štěpán svému zachránci: „Bůh ti žehnej, vzácný pane.“ Tobiáš si mladíka pátravě prohlížel. „Mám jiného Boha než ty.“ Jsou vlastně oba dva stejní chudáci. Oba nejsou v Gratu vítáni. „Pracuj pro mě. Budeš mít kde spát a co jíst. Už nebudeš muset krást.“ Štěpán přikývl, i když v něm nový pán vzbuzoval pochybnosti. Nechtěl znovu skončit kvůli hladu jako zloděj. „Je pravda, co se o něm ve městě povídá?“ vyzvídal Štěpán u Bartoloměje, druhého sluhy. „Že se paktuje s ďáblem, bloudí po nocích, lidem škodí?“ „Moc mluvíš. Je to dobrý pán a nic jiného vědět nepotřebuješ.“ Štěpán si zakrátko zvykl na nový domov i podivného pána. Práce nebyla zlá a hlady také netrpěl. Tobiáš trávil hodně času zavřený ve svém pokoji na konci chodby, kam Štěpán nesměl. Často v noci mizel z domu s tajemným vakem. Kam a proč, to zůstalo Štěpánovi záhadou. „Lidé ve městě mě nemají rádi, ale mé peníze pro ně dost dobré jsou,“ ujistil Tobiáš Štěpána, když ho poslal nakoupit chleba a maso. Pán si nepotrpěl na vepřové, zato si dopřával masa ovcí a koz, stejně jako jejich mléka. Štěpán se ve městě příliš nezdržoval, lidé si na něj ukazovali. Věděli dobře, kým byl a komu nyní slouží. Na rynku zaslechl strašlivou novinu: „Našli tkalcovu ženu. Měla na krku šrám jako od upíra, co má jenom jeden zub! Krev jí z rány tekla, ještě když přiběhl její soused.“ „Kriste pane, ochraňuj nás před tím zlosynem,“ křižovala se švadlena. „Zubů má poskrovnu, a přeci lidem krev sát bude!“ Byla to už druhá podivná smrt, co se stala od cizincova příchodu. Nejdříve koželuh, teď kovářka – a obyvatelé Gratu obviňovali jen jednoho člověka. Tobiáše. Štěpán se hleděl z rynku co nejdříve ztratit. Jednou v noci vzbudilo Štěpána bouchání na dveře. „To se jistě pán vrací ze své noční toulky.“ Hbitě vyskočil z postele a běžel mu otevřít. Překvapeně zůstal stát ve dveřích. Tobiáš svíral v náručí zkrvavené tělo neznámé dívky. „Nestůj jako přikovaný a pomož mi,“ vyzval ho pán příkře. „Našel jsem ji v lese, asi ji potrhalo divoké zvíře.“ „Je bledá jako smrt, vždyť nám tu umře,“ děsil se Štěpán. Pokud ji budou lidé z města hledat a najdou u Tobiáše její mrtvé tělo, nic už je od hněvu měšťanů neuchrání. Všichni špatně skončí. „Postaráme se o ni,“ rozhodl Tobiáš. Poprvé směl Štěpán vejít do tajemného pánova pokoje. Místnost byla temná a obrovská. Vzduch páchl po výparech síry a škrábal v krku. Na trámu u stropu se sušily rozličné byliny. Na policích ležely staré tlusté knihy. „Dones vodu a rozdělej oheň,“ nařídil Tobiáš. DÍLA | Ročenka 2012 Sám vymyl vodou krvavé rány na dívčině těle. Pak nasypal do vroucí vody v kotlíku byliny, aby uvařil hojivý lektvar. Léčení přineslo výsledky. Mariiny rány se pomalu zacelovaly. Tobiáš u ní sedával a povídal si s ní. Připomínala mu Afréme, jeho lásku z rodné země. Stejné vlasy, stejné oči, stejná tvář, jen to jméno je jiné. Marie se Tobiáše nejprve bála. Mluvil se zvláštním přízvukem, tvář měl mírně zkřivenou. V jeho pohledu bylo cosi zvláštního, ale zároveň i přátelského. Dozvěděl se od ní, že pomáhá v hospodě v Gratu. Na cestě do Žitavy za příbuznými ji přepadli lapkové a málem zabili. Marie musela slíbit, že nikomu nepoví, že ji Tobiáš léčil. Na cestu dostala ještě trochu peněz. „Jen ber. Chtěl jsem mít dceru, jako jsi ty. Ale osud mi ji nedopřál.“ „Zajdeš někdy do krčmy, pane?“ „Ne. Věř mi, nebyl bych vítaným hostem.“ Marie se vrátila do Gratu do služby a podle slibu o Tobiášovi pomlčela. Jednou večer nesla plné džbánky ke stolu, u kterého seděli kovář s pekařem, mlynářem a řezníkem, všichni vážení měšťané. „Tolik mrtvých, to není samou sebou,“ mudroval kovář. „V tom má určitě prsty ten cizinec Tobiáš,“ ušklíbl se mlynář. „Jako by nestačili lapkové, co řádí na Záhvozdské stezce. Připravili mě už o pěkných pár grošů. A teď ještě ten čerchmant,“ rozčiloval se řezník. „Určitě nezbohatl poctivě,“ přisadil si mlynář. Jeho slovo mělo v Gratu velkou váhu, protože se znal s panskými úředníky z Grafenštejna. „Třeba má Tobiáš v tom svém podivném domě i tajnou dílnu na ražbu peněz. Proto jich má pořád tolik!“ „Je to sice podivín, ale že by kradl a zabíjel? Vždyť sotva chodí,“ váhal kovář. „Musíme s ním rázně zatočit. Než umřou další,“ ponoukal je dál mlynář. Jen on sám věděl, kdo dává lapkům zprávy a má od nich svůj podíl. Pekař bouchnul rozhodně do stolu: „Ještě dnes obejdu sousedy a ráno po rozbřesku, až už nebudou mít síly pekelné moc, vyrazíme k Tobiášovi zjednat nápravu.“ 77 78 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy DÍLA | Ročenka 2012 Marie chvatně položila prázdné korbele na stůl v kuchyni. Vyběhla z hospody a zamířila ven z města. Musela Tobiáše varovat. Nastal čas, aby splatila svůj dluh. V krátkosti mu vypověděla, co zaslechla v hospodě. „Musíš utéct, pane! Zachránit se!“ žádala ho. „Na to už je pozdě,“ pronesl smířeně Tobiáš. „Jako kupec jsem procestoval kus světa. Naučil jsem se rozumět cizokrajnému koření i léčivým bylinám. Opustil jsem Arbešské království a vydal se na poslední cestu. Chtěl jsem ještě jednou vidět Baltské moře, ale síly mě pomalu opouštějí. Musel jsem zůstat v Gratu, i když mě srdce táhne na sever. Proč utíkat? Jsem starý, jak dlouho bych ještě žil?“ Nechtěl Marii lekat: „Neboj se, nevzdám se dobrovolně. Mám-li jim padnout do rukou, tak jako tělo bez života. Ať mě pak klidně soudí a bijí, neucítím žádné rány. A jestli má anděl smrti tak krásnou tvář jako ty, Marie, tak mu půjdu beze strachu vstříc.“ Vyzval své dva sloužící i Marii, aby se připravili na cestu. Jinak by zloba gratských dostihla i je. „Bartoloměj zná lesní stezky, na kterých vás nenajdou. Moje peníze jsou teď vaše. Začnete jinde nový život, vy ještě můžete, já už ne.“ Usmál se na Marii konejšivě. Pak si sňal z krku zlatý přívěsek. „Ať ti přinese štěstí. A teď už běžte! Není tu pro vás bezpečno.“ Tobiáš s klidem vyčkal svítání na zápraží svého domu. Krátce po rozbřesku uslyšel blížící se hlasy. Naposledy se rozhlédl po krajině. Pohledem pohladil jarní slunce a vrcholky stromů. Smířen se světem, vytáhl z kapsy malou lahvičku a bez váhání ji vypil do dna. Ve chvíli jej svíraly silné křeče. „Živého mě nedostanete!“ Pevně zaťal pěst a zahrozil směrem k blížícím se hlasům. Pak padl mrtev k zemi. Chvíli nato rozrazil bouřlivý dav domovní vrata. Ke svému údivu objevili jen Tobiášovo bezvládné tělo. Složili zbraně. „Alespoň si o toho satanáše neumažeme ruce,“ pronesl nad jeho mrtvolou kovář. Tobiáše pohřbili rychle, bez jakýchkoli okolků. Jako nevěřícímu pohanovi mu připadlo místo za zdí kostela sv. Bartoloměje v nehluboké jámě. Mnozí lidé z něj měli strach i po smrti. Na radu faráře mu k hlavě a patám naskládali kameny, aby nemohl vstát z mrtvých. Zloba v lidských srdcích nevychladla ani po Tobiášově smrti. Přikryli ho jen několika lopatami měkké hlíny. Jeho pevně zaťatou pěst mu však otevřít nedokázali. Do hrobu hodili čtyři stříbrné groše na znamení, že býval padělatel peněz. Vrchnosti nechali poslat zprávu o dopadení jednoho z nebezpečných lapků. Lucie Hauserová, 1. A Příběh o Tobiášovi Tobiáš se narodil v byzantském městě Dyrrhachium, za vlády císaře Andronikose II. Za otce měl zámožného židovského kupce, a tak se Tobiášovi dostalo slušného vzdělání. Jeho otec byl poctivý člověk, zákazníky nešidil, k sousedům byl vždy přátelský. Přesto se k nim jejich spoluobčané chovali hrubě a s viditelnou záští, kdykoliv se poblíž města vyskytla některá ze smrtících chorob, sváděli vše na Tobiášovu rodinu a ostatní Židy. Ubíhal čas a Tobiáš dospěl, už odrostl chlapecké naivitě o dobrotě lidí, dále se však snažil být na okolí stejně milý jako jeho otec. Díky jeho vedení a studiu se z něj stal zkušený obchodník. Často cestoval za obchodem po Byzanci, rád obchodoval v přístavech na jihu a poté dovážel vzácné zboží do středozemí. Časem nabyl slušného jmění, ale jak stárnul, začínal cítit potřebu usadit se a vést pokojný život. Koupil si v Dyrrhachiu rozlehlý dům, oženil se a narodily se mu čtyři děti. Ačkoliv jeho bohatství určitě nedalo spát spoustě nenechavých lapků, kterých se našlo v každém městě víc než dost, byl život v ghettu poklidný a vše se zdálo být v pořádku. To však netušil, co se děje na hranicích říše. Na východ si dělali nárok Turci a na severu se rozšiřovala ambiciózní bulharská říše, která se chystala Dyrrhachium – nebo jak městu říkali oni: Drač – dobýt. Jedné noci Tobiáše probudil křik v ulicích, vyhlédl z okna a viděl pobíhající dav, hořící domy a spoustu vojáků bulharské říše. Okamžitě si k sobě zavolal členy své rodiny, oblékli se, vzali s sebou rodinné cennosti a rozhodli se utéct. Venku je sebral dav a hnal je k nejbližší bráně. Na lidech bylo vidět, že jsou k smrti vyděšení, a nedbali na nic jiného než na to, aby utekli do bezpečí. Náhle Tobiáš zakopl, upadl, a tím byl oddělen od své rodiny, kterou dav unášel dál. Lidé po něm šlapali, jako by tam ani neležel. Musel se odtamtud dostat. S vypětím všech sil se odplazil do tmavé uličky a omdlel. Probudil se a cítil obrovskou bolest po celém těle. Dokonce mu chybělo pár zubů, asi si je vyrazil při pádu. Byl rád, že přežil, ale netušil, kam se dostala jeho rodina. Když se dal dohromady, putoval po okolí a ptal se po svých blízkých, ale nikdo o nich nic nevěděl. Z peněz, se kterými uprchl, si koupil koně a začal putovat po královstvích a říších Evropy s jedinou myšlenkou – najít svou rodinu. Cestoval měsíce, roky, ale stále nic. Jeho odhodlání upadlo a ztratil naději, že svou rodinu kdy spatří. Vrátil se zpět do Dyrrhachia a žil tam z toho mála peněz, které mu zbyly. Trápil se a rozjímal, možná doufal, že se někdo z rodiny třeba vrátí… Přestal o sebe dbát, dokonce mu shnilo i těch pár zubů, stal se apatickým a s nikým se nestýkal. Od té doby, co přišel o svou rodinu, hledal Tobiáš nový smysl života. Cestování mu ho neposkytlo a ani návrat do rodného města Dyrrhachia, a tak se rozhodl odejít a dožít na venkově jako prostý člověk. Čím byl starší, tím víc přemýšlel o práci pastýře. Ta čistá, prostá práce, kde měl člověk blízko ke zvířatům a přírodě. Vydal se hledat místo, kde by mohl být pastýřem; místo bohaté na šťavnaté louky. Na svých nových cestách Evropou projel spoustu míst, ale jedno se mu zalíbilo nejvíce, České království. Putoval na sever, až do malebného města Hrádek. Zde se rozhodl, že se usadí. Cestou vyměnil svou poslední cennost – zlatou skříňku – za groše Jana Lucemburského, a tak měl dost peněz na nákup ovcí a koz, které se mu postaraly o slušné živobytí. Žil tu docela spokojeně, měl rád místní lid a oni měli v oblibě jeho. Jen panu faráři byl trnem v oku, protože jakožto žid nenavštěvoval kostel. Tobiáš mezitím dosáhl poměrně vysokého věku. Po jedné zimě nastalo jaro. Tobiáš podojil kozu a dal její mléko do sklepa, aby mu vychladlo. Bylo teplé dubnové odpoledne. Tobiáš si lehl na trávu, aby si odpočinul, a se vzpomínkou na svou ztracenou rodinu usnul. Už se nikdy více neprobudil. Jeho tělo našli druhého dne lidé ze sousedství. Odnesli ho do města a žádali o jeho řádný pohřeb. Pomocník z místního 79 80 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy DÍLA | Ročenka 2012 katolického kostela mezitím prohledal jeho dům a našel pěknou hromádku grošů. Začaly se rozšiřovat fámy, že byl Tobiáš penězokazec a peníze získával za pomoc ďáblu. A tak byl nakonec ubohý Tobiáš pohřben za kostelní zdí jako nějaký zločinec a byl zatížen kameny, aby nevstal z hrobu a lidi z farnosti za jejich podlé chování nestrašil. Tak skončil život muže, který toho tolik zažil a možná nikdy nikomu ani neublížil. Simon Trnka, kvinta Ať si každý vybere! Skupina studentů z 1. N a 2. N se v rámci projektových dnů rozhodla blíže seznámit s libereckou galerií. Po důkladné prohlídce si každý zvolil obraz, který pro něj byl nejvíce inspirující k sepsání krátkého příběhu. Druhý den ve škole proběhly prezentace týkající se historie a současnosti galerie a čtení jednotlivých prací. Výsledkem projektu byl malý sborník studentských textů. Ukázka je v následujícím článku. Bavilo nás to. Tereza Hájková, 1. N Tajemný spis Někdo klepe. Vím, kdo to je a proč sem přišel, ale i přesto nevstávám spěšně ze židle a nenatahuji teplý kabát s ošoupanými botaskami. Sedím dál na rozvrzané stoličce a bezmyšlenkovitě listuji tenkou knížečkou v rozpadající se vazbě. Po dlouhé námaze se mi podařilo rozluštit její název vytištěný na zašlých deskách. Pod vrstvou prachu se tam skryl krasopisný nápis hlásající: Rádlův synovec. Trochu se zamračím a přemýšlím o tom, zda se maminka nacházela v tomto světě, když mi knížečku při odchodu hodila do náruče se slovy: „To by tě mohlo zajímat.“ Klepání sílí a zní stále naléhavěji. Ospale zamžourám směrem k oknu. Prší… Tato skutečnost v mžiku zahání všechny mé skryté myšlenky na otevření dveří nevítanému hostu. Nasliním si prst a opatrně otáčím na další stránku. Stránka za stránkou, list za listem a kapitola za kapitolou se mi míhají před očima. Písmena jsou již čitelnější, ale nečtu je. Klepání mě začíná pomalu, ale jistě dopalovat. Náhle se ozve poslední zapraskání domovních dveří a už jen ticho. S úlevou se vracím myslí ke stránkám svazečku. Před očima mi vyvstane strašlivý výjev. Obraz! Přes celou stránku se hrozivě rozpíná docela pěkná ilustrace neznámého malíře. Rukama ztuhlýma hněvem zaklapávám knížečku. Zatuchlý vzduch mi ovane obličej a stránky poletují po podlaze. Se skřípotem se zvedám ze stoličky a vzduchem se rozezní můj dusot. Plazím se po zemi a sbírám rozsypanou knížku. Jakmile je svazek opět urovnán, podívám se na něj s vítězným úsměvem a zhluboka oddechuji. Klid však nikdy není věčný a i tentokrát byl rychle narušen. Crrrrrr…! Rozezní se zvonek. Svazeček opět leží na zemi a já se dusím v oblaku prachu z podlahy. Cítím, jak mi rostou vrásky nad mým šklebem, a rychle běžím ke dveřím. Jen ať už to přestane! Sbírám znovu svazeček a strkám jej do kapsy. Urychleně se oblékám pro dnešní nehostinné počasí a už beru za studenou vyřezávanou kliku. Zvonek se tiší a stojím tváří v tvář své rozmazlené a škodolibé pratetě. Z domu je slyšet vrzání ztrouchnivělého nábytku a teta s odporem pozoruje všechno kolem. Znalecky zkouknu její dnešní oděv. Už u klobouku vidím, že cena těchto šatů je nad naše rodinné úspory, a tak dál ani nepokračuji. S povýšeným výrazem se mi zadívá do očí a povzdychne si. Mávne svým růžovým deštníčkem ve směru našeho pochodu. Když se vydávám napřed, ještě zachytávám tetin pohyb hedvábným kapesníčkem k očím a zbědované držení těla. Není to proto, že by mě litovala. Nemám ji ráda a již od malička mi dává najevo, že ten pocit je oboustranný. Po pár minutách chůze přicházíme ke krásné staré budově. Vždy když jdu kolem, to tu obdivuji, ale dnes bych dala cokoliv, abych mohla být kdekoliv jinde na světě. Teta přistupuje ke dveřím a dvakrát ťukne do zvonku. Za skleněnou tabulkou dveří se objevuje vrátný a vítá tetu, nahýbám se také dopředu a z místnosti na mne dýchne teplý ozon přepychu. Zapomínám na tetu a deru se skrz dveře. Na prahu se objevuje jedna z mých zablácených bot a vrátný mě kriticky přejede pohledem, něco tetě zašeptá – a v tu ránu se ocitám na štěrčité cestičce před budovou. Chytám se za hrudník a neslyšně zaúpím. Proč?! Tetička je sice postarší dáma, ale elán jí opravdu nechybí. Její ruka s deštníkem se elegantně vrací do místnosti, jako by to byla jen náhoda, že mně přistála špička toho deštníku na hrudníku, až jsem se rozplácla v parčíku dole pod schody. Zvedám se, ale dveře už tiše klaply a mohu si jen představovat, jak uspokojený obličej teta nyní nosí. Štěrk se mi sype pod nohama a další a další kapky podzimního deště mi dopadají do vlasů. Obcházím kolem galerie a nakonec se usazuji na jednom z parapetů. Kapičky jsou nyní tak husté, že jsem ráda, že mám alespoň takovéto symbolické přístřeší. Koukám se oknem do sálu na všechna ta umělecká díla. Velice staré obrazy dotvářejí galerijní atmosféru, ale já nemám chuť pozorovat věci, které doma vidím naživo. Rozmýšlím se, zda mám brečet, nebo utéct, ale zjišťuji, že jsem příliš otřesená na pláč a příliš smutná na běh. Pomocnou ruku mi podává obraz visící na protější zdi. Je monumentální, obrovský a úžasný. I v mém zoufalství si ihned přitahuje mou pozornost. Kde už jsem ho jen viděla? Najednou před očima nevidím obraz, vidím příběh. Příběh a myšlenky díla přede mnou. V tomto příběhu se neobjevuje teta, galerie, zoufalství a utrpení. Užívám si každou chvilku. Čas stojí a stojí. Do záběru vnikne růžová skvrna a stále se zvětšuje. Začíná mi připomínat pratetu a myšlenky 81 82 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy DÍLA | Ročenka 2012 se mi stočí k faktu, že ona by tento obraz nazvala mazanicí. Po delší době si uvědomuji, že to je opravdu prateta, a chystám se uskočit do bezpečí. Příliš pozdě. Okno se otevírá. Po těle mi přejede proud teplého vzduchu, ozve se tupá rána a mé tělo bezvládně padá do pečlivě udržovaného záhonu s růžemi. Nic víc nevím. Nepamatuji se na cestu domů ani na výraz v tetině tváři po mém pádu. Nic. Probouzím se na něčem měkkém. To určitě nebude květinový záhon. Pomalu otevírám oči. Slyším hlasitě tikat hodiny a rychlé kroky jdoucí kolem. Zamrkám. Obraz před mýma očima se rozjasňuje a já vidím maminčinu tvář sklánějící se nade mnou s laskavým výrazem sobě tak vlastním. Klepe mi na rameno, že mám vstávat. Venku svítí sluníčko. Já se umývám a u srdce se mi ulevilo. Vždyť to vážně vypadalo na skutečnost a v dnešní době si člověk nikdy nemůže být dvakrát jistý. Líbám maminku na čelo, vstávám a začínám se připravovat na tentokrát už opravdový nadcházející den. Tereza Hájková, 1. N Ze školníkova deníčku V letošní ročence vyjímáme z obsáhlého školníkova deníčku několik úryvků k tématu „Alarm“. Škola je prošpikována magnetickými i prostorovými IR čidly – pokud vyvolají poplach, je školník nucen reagovat. Výskyt stavebních dělníků na lešení kolem budovy intenzitu poplachů radikálně zvyšuje: Září V sobotu ráno stavba zahoukala alarmem budíček. Takzvaný „stavbaalarm“. Ředitelka mi vždy v pátek říká, že stavba má klíče, bezpečnostní kód a telefonní číslo na městskou policii, ať si užívám víkendu a o nic se nestarám. Tak jsem to nechal houkat a nestaral se. Paní školníková se dožadovala vypnout houkání. Po pěti minutách houkání nám kdosi ťukal na dveře, na kterých je cedule neťukat. Paní školníková se dožadovala vypnout houkání a otevřít dveře. Tak jsem to nechal houkat a ťukat mi na dveře a paní školníkovou mi nadávat. Po dalších pěti minutách houkání a ťukání mi na dveře a nadávání paní školníkové mi kdosi volal na mobil. Paní školníková se dožadovala vypnout houkání, otevřít dveře a zvednout mobil. Tak jsem to nechal houkat a ťukat mi na dveře a volat mi na mobil… a paní školníkovou mi nadávat. Po dalších pěti minutách houkání, ťukání mi na dveře, volání na mobil… a nadávání paní školníkové se mi dovolala městská policie. A co prý to tu máme za cirkus…? Jestli prý neslyším, že mi to tu houká, že mi někdo klepe na dveře a že mi zvoní mobil… a že mi nadává paní školníková. Tak, že to vše oni slyší až u nich… a že mi sem posílají URNu, hasiče a záchranku. Tak jsem tedy porušil nařízení paní ředitelky užívat si víkendu. Vstal jsem, vypnul houkání, otevřel dveře, zahodil mobil a zastřelil paní školníkovou. Říjen Dnes v dopoledních hodinách jsem dostal ten špatný nápad vlézt si do vany. Když tu náhle co se děje – divný šelest houštím spěje – a nebyla to babička Mary, byl to „STAVBAALARM“. Ano, nám dnes již známý stavbaalarm rozvibroval stařičkou budovu školy. A co teď? Utopit se – bylo první, co mě napadlo. Utopit doktora Mráčka – přemýšlel jsem. Utopit paní ředitelku – není čas. Volá městská policie. Hrabu se z vany. Ručník kolem beder, namydlená hlava – beru, co je po ruce. Mobil, klíče a Honzovu plastovou pistolku. Vypínám alarm a vyrážím do učebny biologie, kde houkalo čidlo „sklo biologie“. Není čas myslet na nařízení paní ředitelky a užívat si víkend. A již stojím v učebně. Koukám, kde je čidlo na skle? Někdo ho ukradl? Panika... Padá mi ručník... Na lešení vidím něčí nohy... Někdo tam stojí a drží v ruce... samopal?!! Mýdlo povolilo a stéká mi do očí. Nic nevidím. Otevírám okno a odjišťuji Honzovu plastovou pistolku. Proudem vody zasahuji zloděje. Ten padá z lešení. „Что ты делаешь? Я тебя убью! Я здесь работаю!“ křičí na mě stavební dělník, hrabe se zpět a hledá svoji vrtačku... „No, ničevo,“ skazal ja jemu... „Rabotaj, malčik...“ (Jak se ve vypjatých chvílích hodí, že člověk zná několik světových jazyků.) Zabouchl jsem okno a šel si omýt hlavu a užívat víkendu... Tomáš Kopal, školník 83 SEMINÁRNÍ PRÁCE 86 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Nanovlákna a nanotechnologie Karin TOMEHOVÁ | Vedoucí práce: Mgr. Lubomír FRANC Faktory ovlivňující hojení ran Hojení rány ovlivňuje mnoho faktorů. Mezi tzv. vnitřní faktory patří především výživa, dostatek kyslíku a živin v hojící se tkáni a věk jedince. Z hlediska stavu výživy může reparaci tkáně negativně ovlivnit například obezita, deficit stopových prvků,6 nedostatek makronutrientů (cukry, tuky, bílkoviny) či nedostatek mikronutrientů (vitamíny, minerály; zejména vitamín A, vitamín C, železo a zinek). Zevními faktory nepříznivě ovlivňujícími hojení tkáně jsou zvláště lokální infekce, mechanické vlivy či vysychání spodiny rány při aplikaci nevhodného krytí na poranění. Výhody nanovlákenné vrstvy Pokročilé obvazové materiály s nanovlákny urychlují hemostázi neboli srážení krve v ráně a mají na pokožce antiadhezní účinky, což snižuje bolest a minimalizuje mechanické poškození již zregenerované tkáně při výměně obvazu. Nanovlákna mají vysokou absorpční kapacitu a jsou schopna tvorby gelu k udržení vlhkého prostředí. Náplasti se tedy nemusí měnit tak často a rána se hojí rychleji. Nanovlákenná vrstva dále propouští kyslík a brání vzniku infekce díky výborné filtraci mikroorganismů a antibakteriálním účinkům materiálu. Nanovlákna tak mohou napomoci kvalitnějšímu ošetření akutních ran (odřeniny, popáleniny, řezné a operační rány, puchýře, opary) a chronických ran (bércové vředy, proleženiny, rány související s nádorovým procesem). Pro zvlákňování byly použity vitamíny B-komplex a C spolu s adekvátními polymery. Metodika práce Praktická část byla provedena za významné podpory a pomoci na katedře netkaných textilií Technické univerzity v Liberci. K výrobě nanovláken byl použit ruční electrospinner neboli tzv. nanokolovrat.7 Jako kolektor byl použit hliníkový podklad. Získané vzorky byly dále identifikovány na katedře chemie Technické univerzity v Liberci a níže předkládané snímky byly posléze pořízeny v Mladé Boleslavi pomocí rastrovacího elektronového mikroskopu TESCAN VEGA II XMU. SEMINÁRNÍ PRÁCE | Ročenka 2012 Karin Tomehová o nanotechnologii | Má seminární práce se zabývá nanotechnologií a jejím uplatněním zejména v oblasti medicíny, jelikož mě toto téma velice zajímá a ráda bych se mu v budoucnosti také více věnovala. Cílem je seznámit čtenáře s revolučními vlastnostmi nanostruktur a objasnit, jaký zlom v medicíně nanotechnologie přináší a ještě přinesou. Základním úkolem praktické části seminární práce na téma aplikace nanotechnologie pro cílený transport léčiv bylo vytvořit nanovlákennou vrstvu z kyseliny askorbové neboli vitaminu C, který blahodárně působí na pleť a podporuje hojení ran, pomocí nanokolovratu (nanospinneru). Tato nanovlákna by se dala nanášet například na různé tkaniny a měla by potenciální využití například ve speciálních náplastech a obvazových materiálech napomáhajících zacelování tkáně. Zvlákňování vitamínu B-komplex Roztok byl připraven smícháním PVA s kapalnou složkou obsahující vitamín B-komplex v poměru 1 : 1. Posléze byla na spodní elektrodu pomocí špejle nanesena kapka blendu9 a pomocí ručního otáčení klikou došlo k energetickému vytažení vlákna z kapky směrem ke kolektoru. Teplota vzduchu při procesu zvlákňování byla 25,5 °C; relativní vlhkost v rozmezí 40–60 %. Zvlákňování vitamínu C Na závěr byl zvlákňován blend vitamínu C s polyethylenoxidem (PEO). Byla připravena směs 3% vodného roztoku PEO a 10% vodného roztoku kyseliny L-askorbové v poměru 3 : 1. Teplota vzduchu při procesu zvlákňování byla 21,2 °C; relativní vlhkost v rozmezí 30–62 %. Léčebné účinky a možná toxicita nanovláken PEO nebo PVA byly testovány v myší laboratoři. Výzkumy ukazují, že oproti hojení tkáně s krytím bez nanovlákenné vrstvy existují určité výhody – rychlejší hojení, snazší výměna obvazu bez poškození zregenerované pokožky aj. Z výsledků testů bylo vyvozeno, že PEO/PVA nanovlákenné vrstvy mohou být brány jako biokompatibilní10 a efektivně napomáhají zacelování tkáně. Dále bylo prokázáno, že nanovlákenná vrstva PEO/PVA nepůsobí na pleť toxicky a neměla by vyvolávat žádné alergické reakce. Zvlákňování PVA Nejprve byl samostatně zvlákňován 12% roztok syntetického polymeru polyvinylaalkoholu (PVA)8 za účelem získání srovnávacího vzorku. Na spodní elektrodu byla pomocí špejle nanesena kapka PVA. Pomocí ručního otáčení klikou rychlostí cca jedno otočení za sekundu dojde k energetickému vytažení vlákna z kapky směrem ke kolektoru. Teplota vzduchu při procesu zvlákňování byla 25,5 °C; relativní vlhkost vzduchu v rozmezí 40–60 %. 6 Např. železo, fluor, jod, hořčík, zinek, selen aj. 7 Viz kapitolu Výroba nanomateriálů. 8 Polyvinylalkohol – bílý prášek krystalického charakteru, rozpustný ve vodě. 9 Blend = směs. 10 Schopnost materiálu existovat v harmonii s biologickým systémem, aniž by vyvolal nežádoucí místní nebo systémové jevy v hostiteli. 87 88 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy SEMINÁRNÍ PRÁCE | Ročenka 2012 Výsledky práce Zvláknění čistého polyvinylacetátu proběhlo v pořádku. Vznikla přibližně shodná nanovlákna o průměru zhruba 200 nm. V případě zvlákňování vitamínu B-komplex s PVA však vznikly komplikace. Na proces elektrostatického zvlákňování má vliv řada faktorů – elektrické napětí, viskozita, vlhkost, teplota atd. Přídavek vitamínu B-komplex do polymeru některé z parametrů pozměnil – byla ovlivněna viskozita a povrchové napětí polymeru. Obecně mohou u elektrostatického zvlákňování nastat dva jevy, vznik jednoho či druhého závisí obzvlášť na viskozitě a povrchovém napětí polymeru. Pokud převládá viskozita nad povrchovým napětím, nastává požadovaný electrospinning, tedy tažení nanovlákna z polymeru. Druhým úkazem, který může nastat, je tzv. perličkový efekt neboli Ruční electrospinner electrospraying. V tomto případě převažuje nad viskozitou povrchové napětí, jež má tendenci vytažená vlákna „sbalovat“ do drobných kapiček. Z kapiček se v průběhu letu ke kolektoru nestihne odpařit veškeré rozpouštědlo a na kolektoru posléze dopadající kapičky rozpustí i případná nanovlákna. Výsledkem je tedy tenký polymerní film. Pro vyladění procesu je třeba zkusit obměnit koncentraci roztoku a další parametry, eventuálně vyzkoušet jiný nosný polymer. Veterinární parazitologie psa Rastislav GONČÁR | Vedoucí práce: Mgr. Adam LYSIČAN 4.2 Sběr vzorků Vzorky trusu jsem sbíral u soukromých majitelů psů po dohodě s nimi. Pro sběr a uchování trusu jsem používal igelitové sáčky ze silnějšího materiálu se zapínací páskou. Každý vzorek nesl štítek s číslem vzorku, datem a místem odběru vzorku a informacemi o zvířeti (plemeno, pohlaví, věk, popř. jméno majitele). Trus byl sbírán v průběhu tří dnů, vzorky jsem proto uchovával v chladničce při teplotě kolem 3–5 °C (trus starší jednoho týdne se pak uchovává v roztoku formalinu). Následně bylo 21 vzorků trusu převezeno do Ústavu patologické morfologie a parazitologie Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně ke koprologickému vyšetření. Po analýze a vyhodnocení vzorků jsem se dotazoval chovatelů, kteří materiál svých psů poskytli, zdali psy nechávají odčervovat, popř. kdy naposledy tak učinili. Rastislav Gončár o své práci | Seminární práce „Veterinární parazitologie psa“ obsahuje zpracování několika písemných dokumentů odborné literatury a zahrnuje i vlastní průzkum. Abych dokázal problematiku parazitárních onemocnění, provedl jsem průzkum, který spočíval ve vyšetřování vzorků trusu psů v lokalitě mého bydliště. Analýza vzorků a jejich vyhodnocování probíhala v laboratořích Ústavu patologické morfologie a parazitologie Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. 89 90 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy SEMINÁRNÍ PRÁCE | Ročenka 2012 4.3 Vyšetření flotační metodou Laboratorní vyšetření trusu bylo provedeno flotací, koprologickou metodou, jež spočívá v principu použití flotačních roztoků k vyplavení parazitárních útvarů na hladinu zkumavky. K flotaci je zapotřebí z laboratorních pomůcek pinzeta, třecí miska s tloučkem, skleněná tyčinka, stojan s uchycenou nálevkou se sítkem nebo gázou, příslušný počet zkumavek, odstředivka, koprologická klička a pomůcky k mikroskopování (podložní a krycí sklíčka, mikroskop). Nejprve si v laboratoři připravíme do zásoby flotační roztok. K vyšetření masožravých živočichů se doporučuje použít tzv. Sheatherův roztok, což je roztok cukru o specifické hmotnosti 1,15 g·cm–3. Toto flotační médium připravíme zahřátím 500 ml vody a 750 g řepného cukru. Získáme tak nasycený roztok sacharosy, který lze uchovávat v ledničce po dlouhou dobu. Potřebné množství potom naředíme vodou, dobře promícháme a současně měříme hustoměrem, abychom docílili oné specifické hmotnosti 1,15 g·cm–3. Do takto připraveného roztoku přidáme fenol (na 100 ml flotačního roztoku 0,7 ml fenolu), abychom zabránili růstu plísní. Následně přelijeme roztok do střičky a můžeme uchovávat při pokojové teplotě nebo v ledničce. Pro vlastní vyšetření flotační metodou jsem používal již předem připravený roztok. Nejprve jsem odebral z trusu (od jednoho zvířete) vzorek o velikosti vlašského ořechu (cca 5 g) a v třecí misce jej rozetřel s vodou do kašovité konzistence. Kaši jsem přecedil přes sítko a zbavil se tak největších nečistot. Nálevkou jsem přeceděný roztok nalil do zkumavky (cca 1 cm pod okraj). Takto naplněné zkumavky (bral jsem vždy 5 zkumavek, každou od jednoho psa, očíslovaných podle vzorků) jsem vložil rovnoměrně do odstředivky (lichý počet jsem vyvážil zkumavkou s vodou) a nechal centrifugovat po dobu cca 2,5 min při 2 000 otáčkách. Po odstředění jsem slil supernatant (kapalnou složku) ze zkumavky a do poloviny přidal flotační roztok. Směs jsem důkladně promíchal tyčinkou a zkumavku doplnil flotačním roztokem (cca 1 cm pod okraj). Opět jsem nechal centrifugovat za stejných podmínek. Odstředěné zkumavky jsem postavil do stojanu, koprologickou kličkou sejmul povrchovou blanku a přenesl na podložní sklíčka. Preparát jsem přikryl krycím sklíčkem a hned mikroskopoval, vzorek by totiž neměl vyschnout. Celý postup byl fotograficky dokumentován. Etologie jalovic Barbora PAVLŮ | Vedoucí práce: RNDr. Jiřina ANDĚLOVÁ, Mgr. Renata VELECKÁ 3.1 Popis pokusné pastviny • Oldřichov v Hájích – lokalita Betlém (souřadnice: 50°50ʹ N, 15°06ʹ E) • Orientace svahu severo-severo západ • Půda – hnědozemě • Dominantní rostlinné druhy – psineček tenký, psárka luční, kostřava červená, bršlice kozí noha, svízel bílý • Varianty pokusu: - Intenzivní pastva (IG) – výška porostu do 5 cm Obr. 1 Letecký snímek experimentální past- Extenzivní pastva (EG) – výška porostu viny (Geodis ©) nad 10 cm Celkem bylo na pastvě dvanáct jalovic strakatého plemene. Mladé krávy byly rozděleny do čtyř ohrad – na dvě extenzivní a dvě intenzivní. Na obou extenzivních pastvinách byly vždy dvě jalovice, na intenzivních pastvinách byly vždy čtyři jalovice. Velikosti ohrazených pastvin byly stejné, rozloha každé z nich byla cca 0,70 ha a byly označeny EG1, IG1 a EG2, IG2 (obr. 1). Barbora Pavlů o etologii | Etologie je nauka zabývající se životními projevy a chováním živočichů. Chování může být vrozené, získané, obranné a rozmnožovací. Na chování působí i celá řada podmínek – vnějších i vnitřních. Mezi vnitřní podmínky je možné řadit plemeno, stáří, zdravotní stav skotu, mezi vnější prostředí, klima, ostatní druhy skotu, pasení atd. V této práci se budu zabývat hlavně chováním skotu na pastvině. Jalovice je označení pro samici skotu, která je starší 6 měsíců. Mladší samice jsou označovány jako jalovičky. Po otelení (porodu) se z jalovice stane kráva. Jalovice nejsou před otelením dojné, k produkci mléka dochází až po narození prvního mláděte. 91 92 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy SEMINÁRNÍ PRÁCE | Ročenka 2012 3.2Experiment 1 Jalovice byly pozorovány celkem 3 dny (17. 8., 19. 8., 23. 8. 2011) vždy od 6 do 21 hodin. Každých 15 minut se zaznamenávaly životní aktivity zvířat. Chování zvířat bylo rozděleno na tyto aktivity – pastva, přežvykování vestoje, přežvykování vleže, odpočinek vestoje, odpočinek vleže a ostatní (kálení, sociální interakce, lízání lisu). Současně byla měřena teplota. Na základě zjištěných hodnot byly vytvořeny grafy v programu Excel od firmy Obr. 6 Detailní průběh životních aktivit IG Microsoft. 17. 8. 2011 3.3Experiment 2 Každých 15 minut se pasoucí jalovice ve všech čtyřech skupinách fotografovaly digitálním fotoaparátem vždy ze stejného místa. Poté se na počítači s pomocí leteckého snímku určil směr pasení (S, SV, V, JV, J, JZ, SZ, Z). 5.1Experimenty provedené dne 17. 8. 2011 5.1.1Experiment 1 Při sledování životních aktivit jalovic byla zjištěna průměrná doba strávená pastvou 7,9 h na IG a 8,4 h na EG; přežvykováním 2,7 h na IG a 2,5 h na EG; odpočinkem 3,9 h na IG a 4,1 h na EG a ostatními aktivitami 0,7 h na IG a 0,3 h na EG. Detailní průběh životních aktivit v jednotlivých pozorováních ukazují Obr. 6, 7. Z těchto etogramů můžeme vidět, že doba pasení byla u varianty IG rozložena zhruba do tří period (obr. 6), a to do dopolední (8–11 h), odpolední (14–15 h) a večerní (18–20 h). U varianty EG byla doba pasení soustředěna zejména do večerní periody (19–21 h). Přežvykování jalovic bylo soustředěno převážně do odpoledních hodin (15–17 h) na obou variantách. Největší podíl odpočinku byl pozorován v dopoledních hodinách. Ostatní aktivity byly nerovnoměrně rozloženy v průběhu dne. Teplota vzduchu na začátku pozorování v 6 h byla 14 °C. Největších hodnot dosahovala mezi 13. až 18. hodinou (okolo 22 °C), poté postupně klesala. Teplota na chování jalovic neměla vliv. 5.1.2 Experiment 2 Jalovice v obou variantách se pásly především jižním, jihovýchodním a jihozápadním směrem. Nejméně se pásly severním směrem (obr. 9). Obr. 9 Orientace pastvy jalovic 17. 8. 2011 IG Porušování zákonů fyziky ve filmu Ondřej LUKÁČ | Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka MEIXNEROVÁ 1.3 Kozoroh 1 (1978) Capricorn One Režie: Scénář: Hrají: Peter Hyams Peter Hyams James Brolin, O. J. Simpson, Sam Waterston, Hal Holbrook a další Popis filmu: Děj filmu reaguje na konspirační teorie okolo přistání na Měsíci. Zde se z technických důvodů neuskuteční lidská výprava na Mars. Nicméně vůdci kosmického programu nakonec spáchají obří podvod, když přistání na Marsu chytře zinscenují na Zemi. Kosmonauti, kteří byli k účasti na podvodu donuceni, jsou jako nepohodlní svědci odsouzeni k smrti. Dávají se však na útěk… Ondřej Lukáč o fyzice ve filmu | Protože rád sleduji filmy a baví mě číst články ze světa stříbrného plátna, rozhodl jsem se, že moje práce se bude týkat kinematografie. Rozhodujícím impulsem pak byl článek, který pojednává o výzvě amerického vědce Sidneyho Perkowitze hollywoodským producentům, aby se ve svých filmech omezili na jedinou závažnou vědeckou chybu v každém snímku. Téma střetu umění a vědy mě velmi zaujalo, a jelikož mě baví fyzika, tak jsem se rozhodl zaměřit se na vědecké nesmysly z její perspektivy. Dal jsem si však za cíl věnovat se pouze těm filmům, které porušují fyzikální zákony nevědomě, tedy ty, ve kterých dochází k fyzikálním chybám bez nějakého vysvětlení (jako je tomu např. ve filmu Matrix, kde se hlavní hrdina Neo na začátku filmu dozví, že Matrix je svět nemající reálné hranice, a je v něm tedy možné téměř vše) či uměleckého záměru (např. surrealistický snímek Byt od Jana Švankmajera, kde se hlavní postava musí vypořádávat s tajemným bytem, kde nic nefunguje tak, jak má). Cílem mé práce je nejen představit škálu rozličných porušení fyziky ze strany filmových tvůrců, ale také se zamyslet, do jaké míry ovlivňují cit pro realitu u běžného diváka. 93 94 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy SEMINÁRNÍ PRÁCE | Ročenka 2012 Popis scény: za nejlepší herecký výkon, což bylo pravděpodobně u komiksových filmů poprvé a naposled. Pomocí počítačů se podaří vědcům dosáhnout toho, že kosmonaut (ve skutečnosti padající ve studiu) padá zpomaleně. Odpovídá však umělé tíhové zrychlení tomu skutečnému na Marsu? Popis scény: Šílený Joker polije peníze benzinem a hodí k nim doutník. Stačí však pouhý plamen z doutníku či cigarety na to, aby se vznítil rozlitý benzin? Výpočet: K měření zrychlení kosmonauta jsem použil program Viana364, kde jsem manuálně (za pomoci myši) změřil dráhu kosmonauta v závislosti na čase a program mi poté sám nabídl nejen tento graf, ale i graf rychlosti a zrychlení (obrázek 6) v závislosti na čase. Jak můžete vidět z grafu, tak křivka se až na drobné výchylky pohybovala okolo hodnoty 5 m·s–2. Závěr: Vysvětlení: Zde jsem s pomocí profesorek Suchomelové a Kuglerové provedl praktický pokus, kdy jsme se s pomocí cigarety (čtenář omluví, že jsme neobětovali doutník) pokoušeli zapálit benzin rozlitý na stole v chemické laboratoři. Obr. 5 Kozoroh 1 – měření; úvodní okno Závěr: Zrychlení na Marsu je ve skutečnosti 3,69 m·s–2. Pohyb kosmonauta (respektive jeho zrychlení) „během přistání“ ve filmu by tedy neodpovídal skutečnému pohybu kosmonauta při přistání. Jak jsme viděli při pokusu, tak žár z cigarety, respektive doutníku opravdu nestačí na zapálení rozlitého benzinu a tato klasická efektní scéna (benzinem mohou být polity peníze, zajatec, budova atd.) je nemožná. Zajímavost: Zajímavost: Heath Ledger se na roli Jokera intenzivně připravoval. Měsíc se izoloval v hotelovém pokoji, studoval komiksy a hlas se snažil přizpůsobit hlasu Alexe z Mechanického pomeranče a zpěváka Sida Viciouse ze Sex pistols. Pro roli byl mj. zvažován i představitel Jokera v jednom ze starších dílů Batmana – Jack Nicholson, ten na Ledgerovu smrt reagoval slovy: „Varoval jsem ho.“ [18] Film se zabývá velmi kontroverzním tématem, a tak se jeho tvůrci nemohli divit, když NASA odmítla jejich prosbu o technickou pomoc při natáčení.[6] Obr. 6 Kozoroh 1 – měření; graf 1.8 Temný rytíř (2008) The Dark Knight Režie: Scénář: Hrají: Pomůcky: benzin, cigareta, sirky Postup: Keramický stůl v chemické laboratoři jsme polili benzinem. Do kaluže benzinu jsme potom vhodili zapálenou a rozkouřenou cigaretu. Christopher Nolan Bob Kane, Christopher Nolan, David S. Goyer, Jonathan Nolan Christian Bale, Heath Ledger, Michael Caine, Gary Oldman, Maggie Gyllenhaal, Morgan Freeman a další Popis filmu: Nolan v roce 2005 oživil ságu o netopýřím muži, ačkoli Batman začíná nebyl dokonalý, tak umožnil Nolanovi další šanci, ve které si už poradil na výbornou. Batman se zde dostane do křížku se svým úhlavním rivalem – Jokerem. Toho životním výkonem ztvárnil Heath Ledger, který bohužel na své vysílení doplatil životem. Do hereckého nebe ho však doprovodila soška 95 96 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Československá zahraniční armáda během druhé světové války Jan HNĚLIČKA | Vedoucí práce: Mgr. Jan GOLL 9.2 „Vypálení Jericha“ Vánoční svátky roku 1942 se naprosto lišily od minulých Vánoc, které vojáci strávili v oblasti Tobruku. Tentokrát byli všichni v hlubokém týlu, kam se nepřítel nemohl dostat, a tak i oslavy byly jiného rázu. Mnoho vojáků využilo dovolených, aby navštívili slavná křesťanská místa, jako byly Betlém, Nazareth či Jeruzalém. Také dárky se na rozdíl od minula dostaly ke svým adresátům. Postaraly se o ně převážně krajanské spolky v Egyptě a Palestině. Každý příslušník jednotky dostal velký sáček pochutinové směsi cukroví, ořechů a sušenek. Všeho bylo dost, i koláče byly, bonbony, čokoláda, sardinky, kalendáře, čepelky i mýdlo; dopisní papír i tužky a množství cigaret.1 Samotné slavení ovšem tak poklidné nebylo, zvláště u příslušníků 501. praporu, kteří zavítali do Jericha, respektive do hotelu Jordan. Strhl se tam totiž jeden z největších bojů Čechoslováků mimo frontu. Podle zápisů v protokolech o této události i výpovědi brigádního generála Hněličky se dle všeho stala roznětkou nadávka od anglické policie směrem k Čechoslovákům, kteří u baru zpívali české koledy. „Přidělený anglický řidič nás upozornil, že dva angličtí policisté v civilu nás urážejí, jelikož se jim nelíbí náš zpěv. Přišel jsem proto k těm Angličanům a zeptal jsem se, co mají za problém. Jeden z nich neodpověděl a loktem mě odstrčil. Na to jsem ho shodil z barové židle a strhla se rvačka. brigádní generál Stanislav Hnělička (*22. 2. 1922) „Angličtí civilisté nás vyprovokovali při zpěvu urážkou ‚Fucking Czechs‘. Jinak nevím přesně, kdo rvačku začal.“ Gustav Nezhyba Takto začala předehra velké bitvy mezi Čechoslováky na jedné straně a Araby s anglickou policií na straně druhé. Jelikož byli českoslovenští vojáci jedna parta, co držela při sobě, další českoslovenští návštěvníci hotelu se zvedli a šli pomoci svým kamarádům k baru. Mezi nimi byl i Karel Štolba, který se v dalším dějství stal hlavní postavou. „Zaslechl jsem hádku a viděl, jak jeden z civilistů uhodil příslušníka naší jednotky, načež povstalo několik vojáků a spěchali napadenému na pomoc. Strhla se rvačka, v které brali účast 2 civilisté a několik našich hochů.“ Jaroslav Kocourek SEMINÁRNÍ PRÁCE | Ročenka 2012 Jan Hnělička o své studii | Odmala mě fascinovala, jako téměř každého kluka, vojenská technika a vše, co je s ní spojeno. Postupem času jsem se začínal zajímat o válečné konflikty v naší historii, přičemž pro mne byla nejzajímavější právě druhá světová válka. Díky svému dědovi brigádnímu generálovi Stanislavu Hněličkovi jsem měl jedinečnou možnost postupně poznávat i historii československého odboje během druhé světové války a také se setkat s mnoha přímými účastníky, kteří se zúčastnili bojů na všech frontách. Právě tato setkání mě utvrdila v tom, že bych se měl zaměřit na československý odboj, který je stále nedostatečně probádaný, a i kvůli tomu jsou mnozí bojovníci za svobodu stále přehlíženi a nedoceněni. Jednou z takto málo probádaných etap československého boje za nezávislou republiku je i působení československé zahraniční armády na Středním východě, ve které působil i generál Hnělička. Zvláště kvůli němu a úctě k jeho spolubojovníkům jsem se rozhodl pro toho téma. „U barového pultu vznikla nějaká tahanice a křik. Šel jsem k pultu, abych zjistil, o co se jedná. Viděl jsem okolo pultu několik našich i anglických vojáků. Nedostal jsem se ještě ani ke skupince, když jsem dostal sklenicí od piva ránu do čela.“ Karel Štolba Rána do čela Karla Štolby byla od arabského majitele baru. Ten vzápětí po tomto „hrdinském“ činu rychle opustil hotel a vyběhl na ulici. Tento útok si Karel Štolba nenechal líbit a vyběhl za Arabem na ulici, aby si to s ním vyřídil. V tu dobu už strkanice přerostla v otevřenou rvačku Čechoslováků, policistů a mnoha Arabů. Následně přišly další policejní posily a rvačku urovnaly. „Přiběhl jsem ke hloučku naše hochy odtáhnout a vše uklidnit. Záhy nato přišla naše policie a likvidovala rvačku.“ Jaroslav Kocourek Během toho se však dále odehrával příběh Karla Štolby a jeho kamarádů, kteří byli venku mimo hotel Jordan. „Vyšel jsem z místnosti a neznámý Arab mi hodil kámen na nohu. Bylo tam asi 50 Arabů, kteří po nás házeli kameny.“ Gustav Nezhyba „Vyběhl jsem za Arabem a potkal jsem vojína Chalupu, jehož jsem se tázal, zda-li tudy neviděl utíkat nějakého Araba. Nedostal jsem odpovědi a viděl svobodníka Chalupu vyběhnout ze dvora na silnici, kde byl okamžitě napaden skupinou Arabů a sražen k zemi. Vběhl jsem mezi Araby, odháněl jsem je a zároveň křísil svobodníka Chalupu, jsoucího v bezvědomí. Jakmile se z bezvědomí probral, vyběhl, mne však Arabi odtlačili na stranu. Dostal jsem ránu do brady a upadl do bezvědomí.“ Karel Štolba „Když jsem slyšel křik, že se naši bijí, vyběhl jsem na dvůr, kde jsem viděl vojína Štolbu a i jiné, jak běželi směrem k vrátkům k silnici. Mezitím přišla anglická policie. Na silnici jsem viděl zkrvaveného svobodníka Chalupu, který křičel, že vojína Štolbu odvezli Arabi.“ Jan Gabriel 97 98 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Od té chvíle byl Karel Štolba nezvěstný a nikdo nevěděl, kam ho Arabové odvedli. Společně s policií se ho českoslovenští vojáci rozhodli najít, avšak bezvýsledně. Teprve Vladimír Chalupa po svém probrání se našel svého ztraceného kamaráda. „Jeden kámen mě zasáhl do hlavy, nato jsem ztratil vědomí. Po určité době mě k vědomí přivedl vojín Štolba. Než jsem se úplně probral, Štolba zmizel. Já jsem šel do hotelu, zavolal jsem vojína Kleina a snažil jsem se najít Štolbu. Když jsme ho nenašli, šli jsme domu. Za Jerichem jsme našli Štolbu v bezvědomí na silnici. Poté jsme ho přivedli k vědomí. V tu dobu přicházeli dva vojíni, které jsem neznal. Žádal jsem je, ať zůstanou u něj, než přijedeme s autem a odvezeme ho do campu.“ Vladimír Chalupa „Štolbu jsme našli ležícího na břiše, asi 100 metrů před mostem přes suché řečiště. Byl v bezvědomí a silně zakrvácený. Snažili jsme se ho vzkřísit, zatímco svobodník Chalupa běžel pro auto.“ Jan Gabriel Vojín Karel Štolba se konečně našel, i když v dosti špatném stavu. Stal se totiž největší obětí této velké bitevní akce na Štědrý den roku 1942. Po převozu do československého kempu přichází nejdůležitější chvíle Karla Štolby, ačkoliv on sám se v ní nijak neangažoval. Šlo o to, že po kempu se rozkřiklo, že Štolba s Chalupou byli napadeni a zraněni. V tu chvíli přichází poslední a největší část bitvy, co se týká účasti i vyzbrojenosti. „Poslal jsem ihned pro lékaře. Zraněnému poskytl první pomoc rotný Klouček a dal ho odvézt do nemocnice. Mezitím přišel svobodník Chalupa a hlásil mi, že v Jerichu Arabové bijí naše vojáky.“ Václav Panoš SEMINÁRNÍ PRÁCE | Ročenka 2012 Rotný Panoš tedy neváhal a v podnapilém stavu se chopil zbraně a zamířil směrem Jericho. Spolu s ním šli i svobodník Chalupa, taktéž ozbrojen, a také vojín Václav Kojzar a svobodník Josef Hafič. Tato parta se vydala na pomoc Čechoslovákům v Jerichu. Během jejich cesty se postupně přidávali další českoslovenští vojáci, taktéž řádně ozbrojeni. Velitelem této mstitelské party se stal rotný Panoš. skutečnosti. Pouze jeden zápis nastiňuje alespoň počáteční vývoj situace v hotelu Jordan. „Vydali jsme se ozbrojeni, já puškou a 50 náboji. Na cestě se k nám přidali i jíní. Před Jerichem na rozcestí jsme potkali svobodníka Dujsíka, který zastavil a upozornil nás, abychom se vrátili, že v Jerichu už nic není. Obrátil motocykl a odjel zpět do města. My jsme šli za ním.“ Václav Kojzar Díky velké palebné síle Čechoslováků, kteří si přinesli pušky, samopaly, kulomet a granáty, se povedlo obsadit hotel Jordan a náležitě vykonat pomstu. O vítězném řádění informuje zápis dozorčího důstojníka praporu, který následně zjišťoval škody. Od arabského hostinského se dozvěděl, že rotný Panoš prohlásil, že bude-li pluk nebo policie kontaktována, tak vypálí celé Jericho. Přičemž bylo namířeno puškou na manželku hostinského, aby nemohla telefonovat. Po této výhružce byl telefonní kabel vytržen ze zdi. Následovala demolice zařízení hotelu, přičemž téměř nic nebylo ušetřeno hněvu československých vojáků. Škody byly sepsány takto: Nálevní stůl proražen pažbou Tommy gunu (rotný Panoš). Sedátka 10 proutěných židlí prokopnuta. Sedm ubrusů ukradeno. V protější budově v prvním poschodí vyraženy dveře pokoje a velký porcelánový džbán nebo umyvadlo bylo rozbito. Vyraženy dveře od spíže a hromada vajec rozbita bodákem. „Večer toho dne jsem viděl hlouček asi 10 vojínů, kteří stáli u dílenské čety. Přišel jsem k nim a tam se dozvěděl, že vojín Štolba a svobodník Chalupa byli zbiti Araby v Jerichu. Přidal jsem se ke třem vojákům odcházejícím směrem Jericho. Měl jsem pušku a 5 nábojů.“ Rudolf Kotlán „Došli jsme do tábora a řekli ostatním, co se stalo. Na to se kluci zvedli s tím, že si to nenecháme líbit. Já jsem si vzal dva granáty, samopal Tommy gun a několik zásobníků. Ostatní si brali pušky a někdo vzal i kulomet. Pak se naše parta vydala zpět do Jericha. Přitom jsme potkali další partu kluků. Ptali jsme se jich, kdo jsou, že my jsme od 6. roty, oni nám řekli, že jsou od 5. roty a mají namířeno na Jericho. Tak jsme šli všichni společně. brigádní generál Stanislav Hnělička Společně s dalšími ozbrojenými posilami přišel čas odplaty. V tuto chvíli už zápisy protokolů jednotlivých účastníků nejdou téměř použít. Ve většině případů totiž účastníci této akce u výslechu lhali nebo zatajovali další „Slyšel jsem, že Arabové telefonicky povolali policii. Postavil jsem se proto s puškou na řemeni ke vchodu do zahrady a chtěl jsem zabránit tímto, aby policie vešla do restaurace, neboť by jistě došlo k roztržkám s našimi vojáky.“ Rudolf Kotlán „Dodnes si pamatuji, jak Vavrečka probodával a projížděl bodákem přes ta vejce.“ brigádní generál Stanislav Hnělička Asi 50 sklenic a pohárů rozbito. Pak byla vypleněna etažera s lahvemi a ukradeno asi 30 lahví s nápoji. Celková škoda byla hostinským vyčíslena na 80 až 100 LP. Velitelem policejní stanice byla vyčíslena na 26 508 LP. Po tomto řádění a vyplenění baru se Čechoslováci spokojeně vrátili do kempu s patřičnou alkoholovou náladou. Mstící akce se zúčastnilo na několik desítek Čechoslováků. „Klapálek byl ten den pozván na štědrovečerní večeři k anglickému veliteli celé oblasti do Jeruzaléma. Tam ho zastihla zpráva o tom, že Čechoslováci přepadli koloniální policii a zabrali nějaké budovy. Anglický velitel na nás chtěl poslat vojsko, ale Klapálek mu to rozmluvil, že nás zná. Až vychladneme, bude pokoj. Kdyby tam poslal vojsko, mohl by z toho vzniknout opravdový konflikt. V Tobruku nám všem poté snížil žold o polovinu a my platili tak dlouho, dokud se celý dluh nesmazal.“ brigádní generál Stanislav Hnělička2 1 Karel Klapálek, Ozvěny bojů, Praha, 1966, s. 131. 2 Pozn. Veškeré citace jsou vytaženy z výslechových protokolů účastníků této akce. Pramen: Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv, fond Čs. vojenská mise na Středním východě, kr. 21. 99 100 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Dvanáct tváří krajiny Zuzana DOSTÁLOVÁ | Vedoucí práce: Mgr. Zuzana KOSTINCOVÁ 3.2.1 Fotografie č. 1 – Abstraktní Tato fotografie, stejně jako všechny ostatní z této série, vznikla na liberecké Harcovské přehradě během měsíce března. Ústředním motivem snímku je působivá obloha, proto zabírá nejvíce prostoru – téměř tři čtvrtiny. Na zbytku je zachycena hráz a rozpraskaná vrstva ledu na hladině přehrady. Jelikož jsem na přehradě fotila k večeru, celá atmosféra snímku je tmavší, ale vynikají zde všechny možné odstíny modré. Už jen na nebi můžeme pozorovat od levého horního rohu po úhlopříčce celou škálu různých modří. Nepoužila jsem zde žádné speciální efekty, co se úpravy týče. Pouze jsem přirozeně upravila kontrasty, aby všechny důležité prvky fotografie byly na první pohled zřejmé. Na tomto snímku je přehradní hráz téměř zcela ponořena do tmy, je dokonce obtížné rozeznat, že se jedná o tak známý pohled na věže. To ale není nijak podstatné. Na této fotografii jde o atmosféru, výrazné mraky ženoucí se kamsi do neznáma a nevědomost toho, co se ve tmě v dolní části kompozice skrývá, naopak to může v pozorovateli vyvolat pocity tajemna a zesílit tak náladu celého snímku. Rozpraskaná vrstva ledu v krajích přehrady připomíná ledovou mozaiku a tak nějak nutí člověka přemýšlet o tom, jakých uměleckých děl je příroda schopna. Zuzana Dostálová o fotografii | Když jsem se rozhodla pro seminární práci o fotografii, bylo naprosto jasné, že by měla obsahovat také část praktickou. V té jsem se ale nechtěla zabývat pouze tím, jak vzniká fotografie a co všechno k tomu člověk potřebuje. Aby tato práce dávala smysl a lépe se mi psala, rozhodla jsem se pro vytvoření vlastní malé série fotografií. Již od doby, kdy se v naší rodině objevil první fotoaparát, platím za rodinného fotografa já. Nevím, jak přesně jsem se k tomuto postu dopracovala, ale jsem za něj ráda. Tak jako na nás ve světě čeká spousta nádherných motivů k fotografování, ani Česká republika nezůstává pozadu. Přestože naše země není nijak exotická ani neleží u moře, poskytuje fotografovi nepřeberné množství zajímavých a originálních témat. Mě shodou okolností nejvíce okouzlila Harcovská přehrada v Liberci. SEMINÁRNÍ PRÁCE | Ročenka 2012 Na mě osobně tato fotografie působí až mysticky. Připadá mi, jako by se mračna stahovala za lepšími, světlejšími časy a nechávala nás tu samotné ve tmě. Snad každý z nás někdy pozoroval oblohu a popouštěl uzdu fantazii při objevování zvířátek v obrysech mraků. Nebe na fotografii působí velmi abstraktně, a jelikož je ústředním motivem snímku, inspirovalo mě také k jeho názvu. Při důkladnějším zkoumání snímku si stále více uvědomuji skutečnost, že příroda se bez nás obejde, a možná daleko lépe než s námi, ale my bez ní nikoli. 101 DIE DEUTSCHE ABTEILUNG 104 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy „Monde und Jahre vergehen, aber ein schöner Moment leuchtet das Leben hindurch.“ Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 „Měsíce a léta ubíhají, ale krásný okamžik září po celý život.“ Franz Grillparzer Franz Grillparzer Liebe Schülerinnen und Schüler, liebe Kolleginnen und Kollegen, liebe Eltern, liebe Freunde, es gibt nicht viele Berufe, an die so widersprüchliche Anforderungen gestellt werden wie an den Beruf des Lehrers: Der Lehrer soll gerecht sein und zugleich freundlich und nachsichtig. Interessant soll er den Unterricht gestalten und taktvoll auf jedes Kind eingehen. Er soll den Lehrplan einhalten, wobei hochbegabte Schüler gleichermaßen zu berücksichtigen sind wie weniger begabte. Mit einem Wort: Der Lehrer hat die Aufgabe, eine Wandergruppe mit Schülern von unterschiedlichsten Begabungen bei Nebel durch unwegsames Gelände in nordsüdlicher Richtung zu führen, und zwar so, dass alle bei bester Laune und möglichst gleichzeitig an drei verschiedenen Zielorten ankommen. Diesen vielfältigen und widersprüchlichen Anforderungen müssen sich die Lehrer mit ihrer ganzen Energie widmen. Und auch ich habe in Liberec am Gymnasium F.X. Saldy versucht, diese Anforderungen zu erfüllen und den Schülerinnen und Schülern die Grundlagen der deutschen Sprache zu vermitteln und dabei nicht an drei verschiedenen, sondern an einem Zielort anzukommen. Das war eine sehr lohnenswerte Aufgabe, die mich beruflich sehr ausgefüllt hat. Milé žákyně a milí žáci, milé kolegyně a milí kolegové, milí rodiče, milí přátelé, není mnoho povolání, na která jsou kladeny tak protichůdné nároky, jako je povolání učitele: Učitel má být spravedlivý a zároveň přátelský a shovívavý. Jeho vyučování má být zajímavé a on má taktně jednat s každým dítětem. Má dodržovat osnovy a brát stejné ohledy na žáky velmi nadané i na ty méně nadané. Stručně řečeno: Učitel má za úkol vést putující skupinu různě nadaných žáků za mlhy neschůdným terénem severojižním směrem, a to tak, že všichni v nejlepší náladě a pokud možno současně dorazí do tří různých cílů. Tyto rozmanité a protikladné požadavky musejí učitelé s veškerou svou energií plnit. Také já jsem se na Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci pokusila dostát těmto nárokům a zprostředkovat žákům základy německého jazyka a přitom dospět ne do tří různých cílů, nýbrž do jednoho. To byl velmi užitečný a přínosný úkol, který mě profesně velmi naplňoval. Přát někomu štěstí, to znamená přát mu do budoucnosti něco, co je krásné a pozitivní. Ale co je „štěstí“? Je to něco, co cítíme ve svém nitru a co nás činí silnými. Člověk musí chvíli spočinout, rozhlédnout se a radovat se. Práce na německém oddělení Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci mi přinesla mnoho hezkých okamžiků sdílené radosti a potěšení. Díky čestnému jednání a otevřenosti žáků, ale Jemandem Glück zu wünschen heißt, für die Zukunft etwas zu wünschen, was schön, was positiv ist. Aber was ist dieses „Glück“? Glück ist etwas, was wir in uns empfinden, was uns stark macht. Dazu muss man innehalten. Aufhören, hingucken und sich freuen. Die Arbeit in der Deutschen Abteilung am Gymnazium F.X.Šaldy in Liberec hatte für mich zahlreiche schöne Momente gemeinsamer Freude, gemeinsamen Genießens. Durch die ehrliche und offene Art der Schülerinnen und Schüler, aber auch aller Kolleginnen und Kollegen habe ich hier sehr schnell Kontakte gefunden und konnte Freundschaften schließen. Ich nehme zahlreiche schöne Erinnerungen mit, die meine Arbeit als stellvertretende Schulleiterin an der Jenaplanschule „Peter Petersen“ in Rostock bereichern werden. Dafür möchte ich mich an dieser Stelle besonders herzlich bedanken. Ich wünsche dem Gymnasium für die Zukunft alles Gute, eine weiterhin sehr erfolgreiche Arbeit und freue mich auf jeden Besuch. Ich werde mit Sicherheit wiederkommen!!! i kolegů jsem rychle navázala kontakty a uzavřela přátelství. Odnáším si s sebou mnoho krásných vzpomínek, které budou obohacovat moji práci zástupkyně ředitele na Jenské škole Petera Petersena v Rostocku. Za to bych chtěla zde obzvlášť srdečně poděkovat. Přeji Gymnáziu F. X. Šaldy do budoucna vše nejlepší, i nadále úspěšnou práci a těším se na každou návštěvu. Určitě se budu vracet! Astrid Abraham Leiterin der Deutschen Abteilung vedoucí německého oddělení Překlad: Marcela Danajovičová 105 106 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 1. N ■ Hainewalde 1. N ■ Hainewalde Unsere erste Klassenfahrt absolvierten wir in dem kleinen Städtchen Hainewalde in der Nähe von Zittau. Eine Jugendherberge, in der wir unseren ganzen Aufenthalt verbrachten, befindet sich in einer interessanten Umgebung, wo Natur, Tiere, viele Spielplätze, Klettergerüste und viele andere Sachen sind. Dort waren wir vom 31. Oktober bis zum 4. November. Das sonnige Wetter war toll, und so waren unsere Ausflüge, Spaziergänge und andere Aktivitäten noch angenehmer. Gleich am ersten Tag, also am Montag, liefen wir zu einer Farm, um Pferde zu sehen. Die Pferde putzten wir und konnten auch reiten. Am anderen Morgen hatten wir Unterricht, der als Spiel stattfand. Nach dem Mittagessen war für uns ein Projekt vorbereitet, wobei einige von uns Nistkästen bauten, andere zur Karasek-Höhle wanderten oder in der Küche „experimentierten“. Alle diese Aktivitäten machten wir mit einer deutschen Klasse, die wir kennenlernen durften. Am Abend grillten wir und spielten Gitarre. Insgesamt war es ein interessanter und abwechslungsreicher Aufenthalt im Zittauer Gebirge. Vielen Dank! Náš první výlet jsme absolvovali v malém městečku Hainewalde poblíž Žitavy. Ubytovna, ve které jsme strávili celý týden, se nachází v místě obklopeném zajímavým okolím s krásnou přírodou, zvířaty, hřišti, prolézačkami a mnoha jinými zajímavými věcmi. Prožili jsme zde týden od 31. října do 4. listopadu. Slunečné počasí bylo skvělé, a tak výlety, procházky a jiné aktivity byly ještě příjemnější. Hned první den jsme se prošli k nedaleké farmě, abychom se podívali na koně. Nakonec jsme si mohli koně i vyhřebelcovat a také se na nich projet. Další dny jsme měli dopoledne i výuku, při které jsme hráli různé hry. Po obědě byl pro nás připraven projekt, asi polovina z nás vyráběla ptačí budky a druhá pak šla ke Karáskově jeskyni, a několik z nás dokonce bylo pověřeno úkoly v kuchyni. Všechny tyto aktivity jsme dělali společně se třídou německých dětí, se kterými jsme se tak mohli lépe seznámit. Večer na zahradě jsme seděli u ohně, grilovali a hráli na kytaru. Takto zajímavě jsme prožili náš týdenní pestrý pobyt v Žitavském pohoří. Děkujeme! Natálie Vojtěchová, 1. N 2. N ■ Austausch mit Wiesentheid 2. N ■ Výměna s Wiesentheidem Am Mittwoch, dem 18. 4. 2012, fuhren wir von Liberec nach Wiesentheid. Nach 6 Stunden kamen wir in Wiesentheid an, aber niemand wartete auf uns – wir waren zu früh... Nachdem unsere Austauschschüler gekommen waren, fuhren wir zu ihnen nach Hause. Am Anfang hatten einige von uns Problem zu verstehen, aber die Familien waren sehr nett und sprachen ganz langsam und deutlich. Ein wichtiger Bestandteil unserer Klassenfahrt war die Arbeit an einem Projekt. Unser Thema waren verschiedenste Arten von Drogen. Am Donnerstag arbeiteten wir an diesen Themen und am Dienstag präsentierten wir unsere Ergebnisse. Außer der Projekte machten wir auch viele Ausflüge. Wir besichtigten das Weingut der Familie Castell und probierten den lokalen Wein. Am Samstag besuchten wir die Stadt Würzburg und ihre Sehenswürdigkeiten. Dabei wurden wir an unsere Hauptstadt Prag erinnert. Und am Montag fuhren wir nach Nürnberg. Auf dem Programm waren ein Rundgang durch die Stadt und die Besichtigung des ehemaligen Reichsparteitagsgeländes. Am Dienstag hatten die deutschen Schüler und ihre Eltern einen Abschiedsabend vorbereitet. Am Mittwoch mussten wir leider zurück nach Tschechien fahren. Der Abschied war sehr traurig und einige Mädchen weinten auch. Die Woche war für uns anstrengend, aber trotzdem war sie toll. Die Familien waren sehr freundlich. Wir möchten gern noch einmal auf diesem Wege unseren Austauchschülern und ihren Eltern dafür danken, dass sie uns freundlich aufnahmen und sich um uns kümmerten. Vielen dank! Ve středu 18. 4. 2012 jsme vyrazili do Wiesentheidu. Nikdo na nás ale nečekal – přijeli jsme moc brzy… Asi po hodině čekání dorazili naši partneři a odvezli si nás s sebou domů. Na začátku jsme měli trochu problém rozumět našim německým kamarádům. Ti ale byli velmi milí a mluvili na nás pomalu a zřetelně. Během celého týdne jsme mj. pracovali na společném projektu. Naše téma znělo: Drogy a jejich účinky. V úterý jsme naše výsledky odprezentovali. Kromě projektu jsme také jezdili na různé výlety a exkurze. Podívali jsme se do vinařství Castell a ochutnali místní víno. V sobotu jsme navštívili město Würzburg. Toto město nám připomnělo naše hlavní město: Prahu. V pondělí jsme si prohlédli Norimberk. A v úterý večer nám naši kamarádi připravili rozlučkovou párty. Náš týden v Německu uběhl hrozně rychle a my jsme se bohužel museli vrátit zpět do Česka. Loučení bylo dlouhé a smutné a někteří z nás i brečeli. Náš pobyt byl velmi namáhavý, ale přesto krásný. A ještě jednou bychom chtěli poděkovat našim partnerům a jejich rodičům za to, že nás k sobě vzali a starali se o nás. Děkujeme! Dominik Klepl, David Vaníček, 2. N 107 108 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy 2. N ■ Wiesentheid – ein gelungener Austausch Nachdem die Schüler aus Wiesentheid im Oktober 2011 in Liberec gewesen waren, fuhren wir im April 2012 zu ihnen nach Deutschland. Am 18. April trafen wir uns vor dem Bus in Liberec. Alle waren aufgeregt und voller Vorfreude. Die Fahrt war lustig, denn der Bus, mit welchem wir fuhren, trug die Werbung des FC Slovan Liberec. Auf der Autobahn sahen sich viele Autofahrer mit offensichtlichem Interesse unser Fahrzeug an. Nach der Ankunft in Wiesentheid wurden wir von unseren Austauschpartnern abgeholt und fuhren dann zu deren Familien – unserer Familie für eine Woche. Am nächsten Tag beschäftigten wir uns mit dem Projekt „Drogen“ und besichtigten wir am frühen Nachmittag die Stadt. Das war toll. Dort besuchten wir die Weinkeller der Familie Castell. Nach der Exkursion blieben einige von uns noch in Wiesentheid und gingen zu einem Jugendhaus. Am Freitag besuchten eine Polizistin und ein Beamter des Sozialamtes die Schule. Sie sprachen über die Drogen und die damit zusammenhängenden Gefahren. Diese Informationen aus erster Hand waren spannend und besonders anschaulich. Mittagessen gab es in der Schule. Das Essen war sehr lecker… Nach dem Mittagessen wurde uns die Gelegenheit geboten, uns im Schwimmbad von Gerolzhofen zu entspannen oder durch die Stadt zu bummeln. Gerolzhofen ist übrigens eine kleine Stadt in der Nähe von Wiesentheid. Im Schwimmbad hatten wir viel Spaß, auch weil es eine Wasserrutsche gab. Am Samstag besichtigten wir Würzburg. Eine tolle Stadt! Man kann auch sagen, es ist „Klein-Prag“. Dort besuchten wir die Burg hoch über der Stadt und hörten einen inte- Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 2. N ■ Wiesentheid – vydařená výměna Po říjnové návštěvě u nás v Liberci na nás čekala výměnná cesta do německého Wiesentheidu, která pro nás byla stejně velkým překvapením, jako když naši výměnní partneři měli přijet k nám. Dne 18. dubna jsme se sešli na libereckém Rybníčku a okolo deváté jsme nasedli do autobusu libereckého týmu FC Slovan Liberec a odjeli k našim výměnným partnerům. Cestou jsme byli atrakcí pro mnohé řidiče, jelikož si nejspíše mysleli, že v autobuse sedí celý fotbalový „manšaft“. Po příjezdu do Wiesentheidu si nás naši partneři rozebrali a odvezli nás k sobě domů. Další den jsme začali projektem na téma Drogy a v odpoledních hodinách jsme se vydali na prohlídku města. Součástí prohlídky města byla i zastávka ve vinném sklípku rodiny Castellů, která má v této lokalitě dlouhou tradici. Po příjezdu ze sklípku se většina z nás rozhodla jít do „Jungendhausu“, což je něco jako herna pro mladistvé. V pátek nás přišla navštívit policistka a sociální úředník, kteří nám vyprávěli o užití a návyku drog. Na oběd jsme šli do školní jídelny, která nás velmi překvapila, jak vzhledem, tak jídlem, které nám nabídla. Bylo velmi chutné. Po obědě jsme měli na výběr: buď návštěva plaveckého bazénu, nebo procházka městem nedaleko Wiesentheidu. Sobota patřila návštěvě Würtzburgu. Tam jsme si poslechli velmi zajímavou přednášku pana profesora Gutsche, který se nám snažil přiblížit historii hradu. Po návštěvě hradu následoval čas na oběd a na nákupy. Rozchod trval něco přes dvě hodiny, přesto jsme se však kvůli kouzlu města nestihli vrátit včas. Další zastávkou byla prohlídka rezidence, která nás uchvátila svým zrcadlovým pokojem, kde jste nenašli nic jiného než zrcadla. Nejlepší den na nás však čekal v neděli, jelikož byla v programu návštěva zábavního ressanten Vortrag eines deutschen Lehrers. Nach dem Besuch der Burg und einem Stadtrundgang gab es auch Zeit für Einkäufe. Am Nachmittag sahen wir in Würzburg noch die Residenz und danach sind wir zurück nach Wiesentheid gefahren. Genial war der Sonntag, weil wir alle im Freizeitland waren. Dort gibt es viele Attraktionen. Die interessanteste Attraktion war die Achterbahn. Am Montag fuhren wir nach Nürnberg. Zunächst bummelten wir entspannt durch die Altstadt. In der Freizeit gingen wir zum Mittagessen. Am Nachmittag besuchten wir das Dokumentationszentrum „Reichsparteitagsgelände“. Die Ergebnisse unseres Projektes stellten wir am Dienstag vor. Und danach wurden wir vom Wiesentheider Bürgermeister empfangen. Der Bürgermeister war sehr lustig. Leider verstanden die tschechischen Schülerinnen und Schüler fast nichts… Er war aber trotzdem nett. Am Abend hatten wir eine Party mit den deutschen Schülern und deren Eltern sowie einigen Lehrern. Wir „kämpften“ uns durch viel Essen, welches die Familien zubereitet hatten. Es war sooooo lecker! Und auf der Party haben die Schüler noch ein paar wunderschöne Momente miteinander verbracht. Am Mittwoch Morgen war die Verabschiedung sehr traurig. Einige haben geweint. Alles in allem: Der Austausch war großartig! Vielen Dank an alle! parku v Geiselwindu. Počasí nám sice moc nepřálo, i přesto jsme sjížděli horskou dráhu jako s větrem o závod. Návštěva Norimberku byla v plánu na pondělí. Město nás zaujalo především svou historií, o které jsme se dozvěděli v tzv. Reichsparteitagsgelände, které obsahovalo dokumentační centrum o druhé světové válce. Poslední den jsme měli velmi nabitý. Dopoledne jsme prezentovali námi připravené projekty o drogách a odpoledne jsme byli přijati na radnici samotným starostou města Wiesentheid. Byl velmi milý, bohužel jsme mu nerozuměli ani slovo. Přesto jsme si návštěvu užili. Ve večerních hodinách byla připravena rozlučková párty s rodiči a sourozenci, na které jsme trávili poslední společné chvíle. Ve středu ráno byl u školy přistaven autobus a nástup do něj celý krásný týden bohužel ukončil. Většinu z nás velmi mrzelo, že se už nejspíš nikdy neuvidíme, ale přesto budeme vzpomínat na nádherný týden, který jsme spolu strávili. Kristýna Klemenetová, Lukáš Song, 2. N 109 110 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 3. N ■ Exkursion auf den Oybin 3. N ■ Exkurze na Oybin 3. N ■ Austausch mit 3. N ■ Výměna s žáky Hamburger Schülern z Hamburku Am 8. Juni 2012 begab sich die Klasse 3. N zusammen mit ihrem Geschichts- und Geographielehrer Herrn Petter und ihrem Physiklehrer Herrn Kuhla auf die Burg- und Klosteranlage des Oybins. Ausgangspunkt war nach einer Fahrt mit der historischen Schmalspurbahn der Bahnhof in Jonsdorf. Von hier aus ging es zu Fuß über die Mühlsteinbrüche, wo die Entstehung des Zittauer Gebirges und des Sandsteins erklärt wurde und wo die Besonderheiten der Herstellung der Jonsdorfer Mühlsteine, die man in der Vergangenheit bis nach Russland exportierte, erläutert wurden, entlang der mittelalterlichen Handelsstraße, der Leipaer Straße, und des Ritterweges auf die Burg Oybin. Dort besichtigten die Schüler nicht nur die Überreste der historischen Gebäude sondern waren auch selbst gefordert auf Entdeckungsreise zu gehen. Hierzu waren zahlreiche Fragen zu beantworten. Eine weitere Besonderheit des Oybins, die camera obscura, konnte wegen des bewölkten Himmels leider nur in der Theorie verstanden aber nicht in der Praxis getestet werden. Trotzdem war es eine angenehme Exkursion mit angenehmen Menschen bei freundlichem Exkursionswetter. Dne 8. června 2012 se naše třída 3. N vydala společně s německými profesory Petterem a Kuhlou na hrad Oybin. Nejprve jsme jeli po historické úzkokolejné trati do Jonsdorfu. Odsud jsme vyrazili na Oybin. Cesta vedla podél lomů mlýnských kamenů, kde nám byl vysvětlen vznik Žitavských hor a pískovce, z kterého jsou tvořeny. Dozvěděli jsme se o zvláštnostech výroby jonsdorfských mlýnských kamenů, které se v minulosti vyvážely až do Ruska. Dále jsme pokračovali po středověké obchodní stezce, která nese název Leipaer Straße, a po cestě rytířů. Ta nás dovedla až na Oybin. Zde jsme si prohlédli pozůstatky historických budov a zjišťovali odpovědi na otázky, které pro nás němečtí profesoři vymysleli. Další ze zajímavostí hradu, cameru obscuru, jsme nemohli vyzkoušet, protože bylo zataženo, a tak jsme si jen teoreticky řekli, jak funguje. Byla to příjemná exkurze s milými lidmi v příznivém počasí. 21.–27. 4. 2012 erfolgte in Liberec der zweite Teil des Austausches zwischen dem Albrecht- Thaer-Gymnasium aus Hamburg und Gymnázium F. X. Šaldy, speziell der 3. N. Für die deutschen Schüler haben wir und Herr Abraham ein interessantes Programm vorbereitet. Der Austausch begann mit der Ankunft der deutschen Gruppe auf den Bahnhof in Liberec. Am Sonntag kümmerten wir uns in den Familien um unsere Gäste. So zeigten einige Familien ihren Gästen unsere schöne Stadt Liberec, andere waren im Babylon oder gingen wandern. Am Montag erfolgte in unserer Schule die Begrüßung durch Frau Abraham. Anschließend war ein Stadtbesuch geplant. Dann sind wir zum Ještěd gegangen, aber wir konnten nicht hinauffahren, weil die Technik (Seilbahn) nicht funktionierte. Der nächste Tag begann mit einer Busfahrt nach Terezín. Durch die interessanten Erklärungen konnten wir uns gut vorstellen, wie schwer das die Menschen hier im Konzentrationslager hatten. Danach fuhren wir nach Mělník, wo wir einen schönen Ausblick auf den Zusammenfluss von Elbe und Moldau hatten. Für den Mittwoch hatten wir eine Stadtralley für unsere deutsche Gäste vorbereitet. Indem sie Antworten auf Fragen über Liberec finden mussten, lernten sie unsere Stadt besser kennen. Am Donnerstag erwartete uns Prag, wo wir die deutsche Botschaft und viele Sehenswürdigkeiten besuchten. Das Wetter war sehr schön. Am letzten Tag waren wir auf der Sommerrodelbahn Javorník. Auch dieser Tag war super. Abends trafen wir uns in der Schule, wo wir eine kleine „Party“ veranstalteten. Anna Štičková, 3. N, Konrad Petter 21.–27. 4. 2012 se v Liberci uskutečnila druhá část výměny mezi Albrecht-Thaer Gymnasium z Hamburku a Gymnáziem F. X. Šaldy, konkrétně třídy 3. N. Pro německé žáky jsme spolu s panem Abrahamem připravili zajímavý program. Výměna začala příjezdem německé skupiny na liberecké nádraží. V neděli jsme se starali v rodinách o své hosty. Některé rodiny ukázaly svým hostům naše krásné město Liberec, jiní byli v Babylonu. V pondělí byli žáci v naší škole přivítáni paní Abrahamovou. Následně byla naplánována návštěva města. Poté jsme se vydali na Ještěd, ale nahoru jsme jet nemohli, neboť technika (lanovka) nefungovala. Další den začal jízdou autobusem do Terezína. Během zajímavého výkladu jsme si mohli dobře představit, jak těžké to lidé v koncentračním táboře měli. Potom jsme jeli do Mělníka, kde jsme měli krásný výhled na soutok Labe a Vltavy. Na středu jsme pro naše německé hosty připravili procházku městem. Při ní museli najít odpovědi na otázky týkajíci se Liberce a také lépe poznali naše město. Ve čtvrtek nás čekala Praha, kde jsme navštívili německé velvyslanectví a spoustu památek. Počasí nám velmi přálo. Poslední den jsme byli na bobové dráze Javorník. Také tento den se vydařil. Navečer jsme se sešli ve škole, kde jsme zorganizovali malou „párty“. Každý přinesl nějakou specialitu z rodinné kuchyně. Sobota byla ve znamení loučení, neboť němečtí žáci odjížděli z Liberce zpátky domů. Všichni jsme si tento týden užili a také si zlepšili znalosti němčiny. Chtěli bychom také poděkovat panu Abrahamovi, bez něhož by výměna neproběhla tak pohodově. Michaela a Kateřina Matoušovy, 3. N 111 112 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Jeder brachte eine kleine Spezialität aus der Küche seiner Familie mit. Der Samstag stand im Vorzeichen des Abschieds, weil die deutschen Schüler wieder nach Hause fuhren. Wir alle genossen diese Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 Woche und verbesserten unsere Deutschkenntnisse. Wir möchten auch Herrn Abraham danken, denn ohne ihn wäre der Austausch nicht so cool. 4. N ■ Gastschulaufenthalte in Deutschland Auch im Schuljahr 2011–2012 hatten wieder 18 Schüler der Klasse 4. N die Möglichkeit, für zwei Wochen am Unterricht in einer deutschen Schule teilzunehmen. Sie wohnten in Gastfamilien und besuchten in der Zeit ihres Aufenthaltes dort ein deutsches Gymnasium. Auch in diesem Schuljahr konnten dank der aktiven Unterstützung des Schulleiters des Christophorus-Gymnasiums Rostock (CJD), Herrn Zimmermann, und der Rostocker Kontaktlehrerin Frau Spohn fünf Schüler nach Rostock reisen. Die aufnehmenden Gastfamilien waren von Bara, Gabi, Jan, Daniel und Lukas begeistert. Vier Schüler reisten an unser Partnergymnasium in Aachen, der dort betreuende Lehrer Herr Weitz hat wiederum mehrere aufnehmende Familien gefunden. Die anderen Schüler hatten sich selbst um Kontakt zu Gymnasien in Bamberg, Dresden, Zittau, Berlin, Wiesentheid oder Pfarrkirchen bemüht. Alle kamen mit vielfältigen Eindrücken und um viele Erfahrungen reicher zurück. Sie vervollkommneten ihre Sprachkenntnisse und lernten die deutsche Kultur und Lebensweise besser kennen. Möglich wurde das durch die Finanzierung des Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds und durch die freundliche Aufnahme der Gymnasien und Gastfamilien in Deutschland. Dafür herzlichen Dank. Klaus-Peter Abraham 4. N ■ Austausch in Aachen 4. N ■ Výměna v Aachen Wir haben uns auf den nächsten Austausch schon seit der 2. N gefreut, als wir den Austausch mit Wiesentheid hatten. Ende November war zwar schon kühl, aber am Samstag haben wir die Studentengruppe aus Aachen auch mit den Lehrern begrüßt. Wir haben unsere Gäste, einige von uns auch zwei Gäste, nach Hause gebracht und das Wochenende individuell verbracht. Einige von uns haben Jeschken besucht, einige sind in die Stadt gegangen und andere sind zu Hause geblieben. Am Montag war die offizielle Begrüßung mit der Direktorin und Frau Abraham. Die ganze Woche war vom Projekt Architektur und Design geprägt. Am Dienstag und Donnerstag sind wir nicht nur in Liberec geblieben, sondern sind nach Prag und Dresden gefahren, wo die Weihnachtsmärkte waren. Beide Ausflüge waren sehr gut, man sollte aber bemerken, dass der Ausflug nach Dresden besonders gelungen war und für manche von uns zum Höhepunkt der Woche wurde. Am Freitag haben wir die Plakate und Präsentationen ausgearbeitet, die eine Zusammenfassung des ganzen Projektes waren. Jede Gruppe (ca. 4 Personen) hat ein interessantes Gebäude ausgesucht, das sie architektonisch interessant gefunden und dazu verschiedene Informationen und Besonderheiten zusammengestellt haben. Am nächsten Tag haben wir uns wieder in der Schule beim Abschlussabend getroffen, wo weder ein reiches Buffet noch unsere Eltern gefehlt haben. Wir haben alle unsere Projekte vorgestellt und die gesamte Woche ausgewertet, die ja sehr gelungen war. Zwei Monate später sind wir mit dem Zug vom Zittauer Bahnhof Richtung Aachen gefahren. Nach einer langen Fahrt, wo wir mehrmals umgestiegen sind, sind wir am Abend doch am Ziel angelangt. Wir haben wieder das restliche Wochenende in den Familien Na další výměnný pobyt jsme se těšili už od 2. N, kdy jsme se účastnili výměny ve Wiesentheidu. Konec listopadu byl sice již chladný, ale v sobotu jsme přivítali skupinu studentů z Aachen i s jejich profesory. Odvezli jsme si každý svého partnera – někdo i dva – domů a strávili víkend individuálně. Někdo se vydal na Ještěd, někdo do města a někdo zůstal doma. V pondělí jsme absolvovali oficiální přivítání paní ředitelky a paní Abraham. Celý týden se nesl v duchu projektu na téma Architektura a design. V úterý a ve čtvrtek jsme nezůstali jen v Liberci a vydali jsme se do Prahy a do Drážďan, kde se náhodou zrovna konaly vánoční trhy. Oba výlety se povedly, ale určitě stojí za poznámku, že ten do Drážďan byl v několika směrech opravdu výjimečný a pro mnohé se stal vrcholem celého týdne. V pátek jsme dodělávali plakáty a prezentace, které byly jakýmsi shrnutím celého projektu. Každá skupina (zpravidla po čtyřech lidech) si vybrala nějakou budovu, která jí přišla architektonicky zajímavá, a zpracovala o ní různé informace a zajímavosti. Další den jsme se sešli opět ve škole na závěrečném večírku, kde nechybělo bohaté občerstvení ani naši rodiče. Odprezentovali jsme každý svůj projekt a také shrnuli uplynulý týden, který jsme si maximálně užili. O dva měsíce později jsme vyrazili vlakem brzo ráno ze žitavského nádraží do Aachen. Po dlouhé jízdě se spoustou přestupování, ale bez nějakých komplikací jsme se ve večerních hodinách dostali do cíle. Opět jsme strávili zbytek víkendu v rodinách. Někteří se vydali do aquaparku, do kina nebo na výlet za holandské hranice. Později jsme všichni povečeřeli společně s profesory v restauraci. V Aachen se k nám přidali i studenti z Lipska a jejich partneři z Piova gymnázia. Všichni jsme se rozdělili do tří workshopů. 113 114 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy verbracht. Einige haben den Aqua Park besucht, sind ins Kino gegangen oder haben einen Ausflug in die Niederlande gemacht. Später am Abend haben wir uns mit den Lehrern in einem Restaurant getroffen. Wir haben in Aachen auch Schüler aus Leipzig und ihre Partner vom Pius-Gymnasium getroffen. Wir haben drei Workshops gebildet. Im ersten wurden Gebäude modelliert und gebaut, im zweiten wurden Videos gedreht, Aufkleber hergestellt, Plätzchen gebacken und im dritten wurde Theater gespielt. Diese Aktivitäten haben wir drei Tage gemacht und wir haben auch an mehreren interessanten Vorträgen zum Thema Architektur und Design teilgenommen. An den restlichen Tagen haben wir Bonn und Köln am Rhein besucht. Die Kathedrale in Aachen hat uns sehr gut gefallen und die Besichtigung des Rathauses, wo uns der Bürgermeister begrüßt hat, auch. Am Freitag haben wir den ganzen Tag unsere Arbeiten präsentiert. Am Samstagmorgen sind wir wieder nach Liberec gefahren. Bei einigen von uns flossen beim Abschied mit unseren neuen Freunden ein paar Tränen. Wir werden lange an dieses Erlebnis denken und wir bedanken uns bei der deutschen Abteilung und dem Gymnasium in Aachen. Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 V prvním se modelovaly návrhy budov, ve druhém se natáčela videa, vyráběly nálepky, pekly sušenky… – a ve třetím se hrálo divadlo. Tyto aktivity jsme absolvovali ve třech dnech, kdy jsme se také účastnili několika zajímavých přednášek na téma Architektura a design. Ve zbylých dnech jsme navštívili Bonn a Kolín nad Rýnem. Velice se nám líbila katedrála v Aachen a prohlídka radnice, na které nás přivítal sám starosta. V pátek jsme celý týden zakončili ukázkou našich prací. V sobotu ráno jsme odjeli zpět do Liberce. Některým z nás ukápla při loučení s novými kamarády nejedna slza. Na tento zážitek budeme asi všichni dlouho vzpomínat. Děkujeme německému oddělení a gymnáziu v Aachen. Lukáš Vaníček, 4. N 4. N ■ Sprachpraktikum in Rostock 4. N ■ Praktikum v Rostocku Jeder Schüler in unserer Klasse 4. N am Gymnázium F. X. Šaldy in Liberec hatte die Möglichkeit, dieses Schuljahr für 2 Wochen an einem Praktikum in Deutschland teilzunehmen. Dieses Angebot wurde finanziell unterstützt, so dass jeder Teilnehmer Taschengeld bekommen hat. Ich bin zusammen mit Dan, Honza, Bára und Gábi nach Rostock mit dem Zug gefahren. Wir haben in Familien gewohnt, meine Familie hieß Schröder und lebt in Lambrechtshagen bei Rostock. Sie waren sehr nett und ich habe von ihnen viel über die Gegend erfahren. Wir haben das CJD Gymnasium Rostock in der Klasse 10C besucht. Unsere Ansprechpartnerin für den Austausch war Frau Spohn, sie lehrt Deutsch und war Klassenlehrerin der Klasse 10C. Wir haben jeden Tag die Schule besucht, am Unterricht teilgenommen und in der Freizeit neue Leute kennengelernt und somit uns unsere Deutschkenntnisse verbessert. Mit unseren neuen deutschen Freunden haben wir viele schöne Ausflüge unternommen, meistens nach Warnemünde. Das Interessanteste war die Ostsee und die Spaziergänge dort. Wir haben oft Backfisch mit Brot gegessen, was sehr gut schmeckte und für uns ganz neu war. Am Wochenende sind wir zusammen mit unseren deutschen Freunden mit dem Zug nach Berlin gefahren, wo wir ein Paar Sehenswürdigkeiten besucht haben und dann auch ein paar Geschäfte. Die Landschaft um Rostock war ungewöhnlich flach. Es war auch immer windig. Das ist in Liberec anders. Ich bin jeden Tag zirka 20 Minuten zur Schule mit dem Fahrrad gefahren und das gefiel mir gut. Wir haben am Gymnasium den „Letzten Schultag“ der Abiturienten in der Turnhal- Každý student naší třídy 4. N měl letos možnost jet na dvoutýdenní jazykové praktikum do Německa. Tento projekt získal finanční podporu, a tak dostal každý účastník nemalé kapesné. Já jsem jel s Danem, Honzou, Bárou a Gábi vlakem do Rostocku. Bydleli jsme v rodinách – ta moje se jmenovala Schröder a bydlela v Lambrechtshagen, což je vesnička u Rostocku. Byli velice milí a hned první den jsem se od nich dozvěděl spoustu zajímavostí o okolí. Přes týden jsme navštěvovali třídu 10C na CJD Gymnasium Rostock. Paní Spohn, která byla naší kontaktní osobou na celý pobyt, byla třídní v 10C a učila německý jazyk a společenské vědy. Každý den jsme „úplně normálně“ chodili do školy a účastnili se vyučování. Volný čas jsme trávili s našimi hostiteli, poznáváním nových lidí a zdokonalováním svých znalostí němčiny. S našimi novými kamarády jsme podnikli spoustu hezkých výletů – většinou do Warnemünde. Nejzajímavější pro nás asi bylo moře a procházky u něho. Často jsme jedli různé ryby, protože nám chutnaly a byly pro nás něčím výjimečným. O víkendu jsme společně s našimi německými kolegy jeli vlakem do Berlína, kde jsme navštívili několik památek a pak šli nakupovat. Krajina kolem Rostocku byla neuvěřitelně rovinatá a také celou dobu dost foukalo, což bylo pro nás vcelku nezvyklé. Jezdil jsem každý den tak 20 minut na kole do školy, což byla určitě dobrá zkušenost. Na gymnáziu jsme zažili poslední zvonění, které pořádali maturanti v tělocvičně. Mezi maturanty jsme se seznámili se spoustou zajímavých lidí, se kterými jsme si dobře rozuměli. Náš pobyt utekl jako voda, ale poznali jsme novou část Německa, naučili se spoustu nových věcí, dost toho zažili a navá- 115 116 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy le erlebt. Unter ihnen haben wir viele interessante Leute getroffen, mit denen wir uns auch gut angefreundet haben. Wir haben in Gesprächen viele gemeinsame Themen gefunden. Die Zeit verging wie im Flug, wir haben viel Neues und Interessantes erlebt und ein neues Stück von Deutschland kennengelernt. Ich freue mich auf unser Betriebspraktikum, das nächstes Schuljahr stattfinden wird. Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 zali nová přátelství. Už se těším na další praktikum, které bude příští rok. Lukáš Vaníček, 4. N 117 118 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 5. N ■ Exkursion in Hejnice Auf der Suche nach einem Betriebspraktikum, fuhren 14 Schüler der Klasse 5. N zusammen mit Ihrer Studien- und Berufsberaterin Frau Hilgarth am 7. Februar nach Hejnice. Eingeladen hatte die deutsche Firma CiS Components Instruments Systems GmbH & Co. KG. Da alle Schüler zur Erreichung der deutschen Hochschulreife im April 2012 ein Sprach- und Betriebspraktikum in einer deutschen Firma absolvieren, genügte diesmal eine kurze Bahnfahrt, um die Produktionsstätten der Krefelder Firma in Tschechien kennen zu lernen. Die Firma CiS gehört zu den leistungsstarken Partnern der führenden Unternehmen im Bereich der Kabelkonfektion, Übertragungs- und Verbindungstechnik wie Bosch und Siemens und wurde 1997 in Tschechien gegründet. Auf der ca. 11000 m² großen Produktions- und Lagerfläche der ehemaligen „Knorr-Bremse-Fabrik“ in Hejnice konnten wir sehen, wie die Mitarbeiter für die verschiedensten Technologiebereiche, wie die Medizintechnik, Telekommunikation oder Luft- und Raumfahrttechnik Kabel aller Art herstellen. So werden in speziellen Anlagen wie Notbeatmungssystemen oftmals viele verschiedene Kabel eingesetzt, die verbunden werden müssen. Wir konnten die Mitarbeiter bei der Qualitätskontrolle beobachten, die mit Mikroskop und Computer kleinste Unregelmäßigkeiten erkennen. Die Firma vertreibt die Kabel weltweit und bildet selbst Industriekaufleute aus. Der Rundgang durch die Produktionsstätten und Lager war sehr interessant. Für den Bereich Einkauf werden zwei Schüler der 5. N im April an Computer und Telefon sitzen und die Aktivitäten der Firma vor allem in Deutschland als „Assistenten“ betreuen. Wir wünschen ihnen viele zufriedene Kunden. Kristina Hilgarth 6. N ■ Studienfahrt nach Berlin 6. N ■ studijní Cesta do Berlína Endlich war es soweit. Montag, der 16. April 2012 war wie jeder andere Tag im April. Es war kalt und regnerisch. Aber das konnte unsere Stimmung nicht verderben. Auf diesen Tag freuten wir, die Schülerinnen und Schüler der Klasse 6. N der Deutschen Abteilung des Gymnázium F. X. Šaldy, uns schon monatelang. Die Berlinfahrt bedeutete für uns nicht nur fünf Tage in der Hauptstadt von Deutschland zu sein, sondern auch die Chance für 24 Leute, die sechs Jahre zusammen gewesen sind, die letzten freien Augenblicke vor dem Abschluss zu genießen. Trotz des regnerischen Wetters trafen wir uns am Morgen um acht Uhr und nichts hinderte uns daran, sich auf den geplanten Weg Liberec – Zittau – Görlitz – Berlin zu machen. Nach Berlin fuhren nämlich nicht nur wir und unsere Lehrer, Frau Eger und Herr Abraham, sondern auch fünf deutsche und sieben polnische Schülerinnen und Schüler. Der Weg lief besser als erwartet, so konnten wir kurz nach 14.00 Uhr in dem Jugendkulturzentrum „Pumpe“ unterkommen. Sehr angenehm überraschte uns alle das Areal, wo sich nicht nur das neu ausgestattete Unterkunftsgebäude befand, sondern auch ein Spielplatz, ein Innenhof mit schönen Bänken und natürlich, für uns sehr wichtig, ein Restaurant, wo wir immer königlich bewirtet wurden und wo auf uns nach dem Auspacken Kaffee, Tee und Kuchen warteten. Als wir uns satt gegessen hatten, begrüßte uns herzlich Herr Ronnie Golz, der unser Führer während der Zeit unseres Aufenthalts in Berlin war und dank dessen allseitigen Wissen wir viel Interessantes nicht nur über die Geschichte lernten. In einem kurzen Seminar stellte er uns die Stadt Berlin vor und gab uns das fünftägige Programm des Projektes „Berlin: gestern – heute – morgen“ Konečně to bylo tu. Pondělí 16. dubna 2012 bylo jako každé jiné aprílové. Bylo deštivé. Ale ani to nám nemohlo zkazit náladu. Na tento den jsme se my, studenti německého oddělení Gymnázia F. X. Šaldy, totiž těšili dlouhé měsíce. Výjezd do Berlína pro nás neznamenal jen pět dní v hlavním městě Německa, ale také možnost pro 24 lidí, kteří šest let vyrůstali vedle sebe, užít si společně poslední volné chvíle před maturitou. I přes deštivé počasí jsme se všichni ráno v osm hodin sešli a nic nám nebránilo vyrazit na plánovanou trasu Liberec – Zittau – Görlitz – Berlin. Do Berlína jsme totiž nejeli jen my a naši dva učitelé, paní Egerová a pan Abraham, ale také pět německých a sedm polských žáků. Cesta probíhala lépe, než se předpokládalo, a tak jsme se už chvíli po 14. hodině mohli ubytovat v Kulturním centru pro mládež „Pumpe“. Velmi mile nás překvapil celý areál centra, kde byla nejen nově vybavená ubytovací budova, ale i hřiště, nádvoří s lavičkami vhodnými k posezení a samozřejmě pro nás velmi důležitá jídelna, kde nás vždy královsky pohostili a kde na nás po krátkém vybalení čekal čaj, káva a koláč. Když jsme se náležitě najedli, přivítal nás pan Ronnie Golz, jenž nám dělal průvodce po celý čas našeho pobytu a díky jehož všestranným znalostem jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí, nejen o historii. V krátkém semináři nám představil Berlín a také celý pětidenní program projektu „Berlín: včera – dnes – zítra“. Následovala průzkumná cesta do centra, které se nacházelo asi jen kilometr od „Pumpe“. Někteří šli objevovat památky, jiní hledat supermarket (někteří snad i úspěšně) a někteří se šli jen podívat, jak že to ten Berlín vlastně vypadá. Večer jsme se pak všichni, více či méně úspěšní, sešli na večeři. Poté už jsme měli kýžené osobní volno, 119 120 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy bekannt. Dann fand unsere erste Erkundungsreise in die Mitte Berlins statt, die sich nur etwa einen Kilometer von der „Pumpe“ entfernt befand. Einige gingen, um Sehenswürdigkeiten zu entdecken, während andere einen Supermarkt suchten (einige vielleicht sogar erfolgreich) und manche gingen nur, um zu sehen, wie Berlin tatsächlich aussieht. Am Abend trafen wir uns, mehr oder weniger erfolgreich, zum Abendessen. Dann hatten wir die erhoffte Freizeit, die die meisten von uns zum Beisammensein und zur Stärkung der freundschaftlichen Beziehungen in der Klasse nutzten. Am nächsten Tag nach einem hervorragenden Frühstück vom Buffet sprangen wir alle in den Bus und begleitet von Herrn Golz machten wir eine vierstündige Rundfahrt zu den Sehenswürdigkeiten von Berlin, was während des windigen Wetters sehr angenehm war. Nach dem Mittagessen folgte eine weitere Rundfahrt, diesmal war es aber eine zweistündige Radtour. Einige freuten sich, andere hatten Angst, aber schließlich war das Wetter günstig, so dass es allen gefiel. Allerdings war unser volles Program noch lange nicht am Ende. Als wir uns am Nachmittag trafen, wartete auf uns noch der Besuch der Gedenkstätte Hohenschönhausen, der ehemaligen Zentrale der Staatssicherheit in Deutschland, wo wir mit unseren Führern das ganze Areal durchgingen und vieles Interessante über die Funktionsweise und die Praktiken der Stasi kennenlernten. Diese Exkursion hinterließ bei uns einen starken Eindruck. Am Mittwoch fuhren wir nach Potsdam, wo wir zuerst das Schloss Cecilienhof besuchten, in dem die berühmte Potsdamer Konferenz im Jahr 1945 stattfand. Anschließend spazierten wir durch den Park des schönen Schlosses Sanssouci, das kühn als Konkurrent des französischen Versailles bezeichnet werden kann. Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 které většina z nás využila k posezení a upevňování přátelských vztahů ve třídě. Následující den jsme po výtečné snídani formou bufetu všichni naskákali do autobusu a za doprovodu pana Golze jsme si udělali čtyřhodinovou okružní jízdu po berlínských pamětihodnostech, což bylo za daného větrného počasí velmi příjemné. Po poledni následovala další okružní jízda, tentokrát však dvouhodinová a na kolech. Někteří se těšili, jiní se báli, ale nakonec nám počasí přálo, a tak se nám všem líbila. Avšak tím náš nabitý program zdaleka nekončil. Když jsme se všichni odpoledne sešli, čekala nás ještě exkurze do památného místa Höhenschönhausen, bývalé centrály státní bezpečnosti, kde jsme si s našimi průvodci prošli celý areál a dozvěděli se mnoho zajímavostí o fungování a praktikách německé Stasi. Tato exkurze na většině z nás zanechala opravdu velký dojem. Ve středu jsme vyrazili do Postupimi, kde jsme nejprve rychle navštívili zámek Cecilienhof, ve kterém se konala slavná Postupimská konference v roce 1945, a poté krásný zámek Sanssouci, který se může směle označovat za konkurenta francouzského Versailles. Nadace Friedricha Naumanna pro svobodu, které vděčíme za možnost zúčastnit se tohoto výjezdu, nás poté pozvala na výtečný oběd do svého hlavního sídla v Postupimi. V Trumanhaus, sídle nadace, proběhly také dvě prezentace o historii a práci nadace a o možnostech získání stipendia pro současné i budoucí studenty německých univerzit. Po návratu do centra Berlína jsme měli možnost jít nakupovat nebo se vrátit na památná místa, která jsme kvůli složité dopravě nemohli navštívit společně, čehož jsme všichni nadšeně využili. Čtvrtek pro nás byl náročnější než předešlé dny, především kvůli krutému brzkému vstávání. Po snídani jsme všichni společně vyrazili směrem na Sachsenhausen, kde se dnes nachází památné místo bývalého kon- Die Friedrich-Naumann-Stiftung für die Freiheit, der wir die Möglichkeit verdanken, auf diesem Projekt teilzunehmen, lud uns danach zum vorzüglichen Mittagessen. Im Trumanhaus, dem Sitz der Stiftung, gab es auch zwei Vorträge über ihre Geschichte und Arbeit und auch über die Möglichkeiten, ein Stipendium für gegenwärtige wie auch zukünftige Studenten der deutschen Universitäten zu gewinnen. Nach der Rückkehr nach Berlin-Mitte hatten wir die Gelegenheit zu shoppen oder zurück zu den Sehenswürdigkeiten zu gehen, die wir aufgrund des komplexen Verkehrs nicht zusammen besuchen konnten. Donnerstag war für uns anspruchsvoller als zuvor, vor allem wegen des harten, frühen Aufstehens. Nach dem Frühstück fuhren wir alle in Richtung Sachsenhausen, wo sich heute eine Gedenkstätte des ehemaligen Konzentrationslagers des zweiten Weltkriegs befindet. Zusammen mit unserem Führer gingen wir durch das ganze Areal und konnten etwas über die Geschichte dieses damals centračního tábora z 2. světové války. Společně s naším průvodcem jsme si prošli celý areál a měli možnost zjistit něco o historii tohoto kdysi strašného místa. Na oběd jsme se stavili v restauraci „Die Nolle“, a i když jsme po předešlé exkurzi nebyli moc vyhládlí, oběd nám přesto velmi chutnal. Následoval návrat do centra Berlína k památníku holocaustu. Muzeum nacházející se pod památníkem nebylo tradičním muzeem, přesto doporučuji všem, aby ho navštívili, protože v nás zanechalo opravdu silné pocity. Návštěva budovy spolkového sněmu byla naplánována na odpoledne. Než nás bezpečnostní služba pustila do nitra této slavné budovy, museli jsme projít zdlouhavou bezpečnostní prohlídkou a následně si půl hodiny prohlížet vstupní halu. Přesto se nakonec ochranka rozhodla, že nebezpeční nejsme, a my tak byli vpuštěni i do jednací místnosti strany FDP, kde jsme se setkali i s jejich lídrem Dr. Martinem Lindnerem. Nakonec jsme se prošli i známou skleněnou kopulí a prohlédli si tak Berlín z ptačí perspektivy. 121 122 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy schrecklichen Ortes kennenlernen. Zum Mittagessen gingen wir ins Restaurant „Die Nolle“, und obwohl wir wegen der vorherigen Exkursion nicht richtig hungrig waren, schmeckte es uns sehr. Danach erfolgte die Rückkehr nach Berlin-Mitte zu dem Denkmal des Holocaust. Das Museum, das sich unter dem Denkmal befindet, ist kein traditionelles Museum, dennoch empfehle ich allen es zu besuchen, weil es auf uns sehr beeindruckend wirkte. Der Besuch des Gebäudes des Bundestages war für den Nachmittag geplant. Bevor der Sicherheitsdienst uns in das Herz dieses berühmten Gebäudes einließ, mussten wir uns einer langwierigen Sicherheitskontrolle unterziehen und die nächste halbe Stunde das Vestibül betrachten. Doch der Sicherheitsdienst beschloss schließlich, dass wir nicht gefährlich sind und so wurden wir in den Sitzungssaal der FDP eingelassen, wo wir uns mit dem Mitglied des Bundestages, Herrn Dr. Martin Lindner, trafen. Schließlich gingen wir durch die berühmte Glaskuppel und besichtigten Berlin auch aus der Vogelperspektive. Das Abschiedsessen wurde in einer wunderschönen Umgebung des Brauhauses Lemke serviert. Freitag war der Tag der Abreise und so hätte man einige Komplikationen erwarten können. Aber wir schafften alles ohne Probleme und als wir uns alle nach dem Frühstück vor der „Pumpe“ mit den Schlüsseln in den Händen trafen, hinderte nichts unsere Abreise zu dem Deutschen Historischen Museum, wo uns die Expositionen zu der ganzen deutschen Geschichte erwarteten. Damit endete das ganze Programm für uns und wir begaben uns auf den Weg zurück in die Heimat, wohin wir auch wieder vorzeitig gegenüber dem Plan ankamen. Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 Rozlučková večeře se podávala v krásném prostředí pivovaru Lemke. Pátek byl dnem odjezdu, a tak by se daly očekávat nějaké ty komplikace. Avšak vše jsme zvládli bez problémů, a když jsme se po snídani všichni sbalení načas sešli před ubytovnou s klíčky v ruce, nic nebránilo našemu odjezdu k Německému historickému muzeu, kde na nás čekaly expozice celé německé historie. Tím pro nás celý program skončil a my se vydali na cestu zpět do vlasti, kam jsme také v pořádku a s předstihem dorazili. Na závěr bych ráda řekla, a myslím, že mluvím za všechny své spolužáky, že tento výjezd naprosto splnil všechna má očekávání a že to bylo perfektní zakončení našeho šestiletého maratonu. 6. N ■ GeschichtsEXkursion in die Deutsche Botschaft 6. N ■ Návštěva velvyslanectví SRN v Praze Ganz am Ende des Geschichtsunterrichts unternahmen die Schüler der Klasse 6. N gemeinsam mit ihrem Lehrer Konrad Petter am 25. 4. 2012 eine Abschlussexkursion in die Deutsche Botschaft nach Prag. Thematisch passend zum Schwerpunkt des letzten Kurshalbjahres – „Die demokrati- V 6. N se chýlila výuka dějepisu ke konci, a jak ji lépe zakončit než exkurzí na německé velvyslanectví v Praze. Proběhla 25. dubna 2012; doprovodem nebyl nikdo jiný než třídní a profesor historie pan Petter. Exkurze byla tematicky založená na látce posledního pololetí: „Demokratické revoluce schen Revolutionen in Mittel- und Osteuropa“ – konnten die Abiturienten ihre Kenntnisse zur Flucht von DDR-Bürgern über die bundesdeutsche Botschaft im Spätsommer/ Herbst 1989 vertiefen. Auch zu dem geschichtsträchtigen Gebäude und zum Denkmal des bekannten tschechischen Künstlers David Cerny im Garten des Botschaftsgeländes wurden uns viele interessante Informationen von der sehr freundlichen Mitarbeiterin der Botschaft, Frau Pacltova, geliefert. Vielen Dank. Somit ging ein erlebnisreicher Geschichtsunterricht an der Deutschen Abteilung nach vier Jahren zu Ende, der neben der Quellenarbeit und Faktenvermittlung im Schulgebäude auch viele Exkursionen, z. B. nach Oybin, Dresden, Berlin beinhaltete. ve střední a východní Evropě“. Studenti získali především jasnou představu o tom, jak vypadala emigrace z NDR přes německé velvyslanectví na podzim roku 1989. Dále nám byla popsána samotná majestátní budova i podivuhodná socha připomínající události roku 1989 – autorem této sochy je umělec David Černý. Za všechny tyto zajímavé informace a příjemnou návštěvu děkujeme paní Pacltové. Tím sice po čtyřech zajímavých letech skončila výuka dějepisu v 6. N, ale zážitky z těchto čtyř let s námi budou napořád, především díky poznávání historie i mimo školní třídu: exkurzím na Oybin, do Drážďan, do Berlína… Lucie Čermáková, 6. N Zum Schluss möchte ich sagen, und ich glaube, dass ich auch für meine Klassenkameraden spreche, dass die Berlinfahrt alle meine Erwartungen völlig erfüllte und dass es ein perfekter Abschluss unseres sechsjährigen Marathons in der Deutschen Abteilung war. Petr Ševčík, 6. N, Konrad Petter 123 124 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Lebendiger Ge schichtsunterricht Je näher das Abitur rückt, umso näher reichen die Themen im Geschichtsunterricht an die Gegenwart heran. Dass ein Thema wie die Wende von 1989 für die 18-jährigen Schüler trotzdem schon „richtig vergangene Geschichte“ ist, wurde in der Zeitzeugenbefragung am 23. 1. 2012 deutlich, zu der der Staatsminister a. D. und aktuelle Präsident der Fernseh Akademie Mitteldeutschland e.V., Herr Heinz Eggert, an unserer Schule zu Gast war. Dabei blieb nach einem kurzen Einblick in sein Leben genügend Zeit für die Schüler, um sie interessierende Aspekte durch Nachfragen zu vertiefen. Besonders die Methoden der Staatsicherheit, aber auch die Aufarbeitung des Erlebten nach der Wende, seine Erfahrungen als sächsischer Innenminister ab 1991 und eine Einschätzung der aktuellen politischen Situation in Deutschland fesselten die Schüler, so dass die reichlich 90 Minuten wie im Fluge vergingen. Dies lag neben dem spannenden Erzählstil sicher auch an den Verbindungen, die Heinz Eggert immer wieder zum tschechischen Nachbarland zog. Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 Živá výuka dějepisu Čím více se blíží maturita, tím více se dějepis blíží současnosti. Téma jako např. převrat roku 1989 je pro osmnáctileté studenty již téměř zašlou minulostí. To se projevilo především na otázkách pro pana Eggerta, které studenti dne 23. ledna 2012 pokládali. Pan Eggert, prezident Mediální akademie, je bývalým státním ministrem – a proto i významným hostem našeho gymnázia. Po krátkém shrnutí jeho života v socialistickém režimu se studenti začínají zajímat o konkrétní okamžiky i o celou dobu. Především metody státní bezpečnosti NDR (Staatssicherheit=Stasi), ale také osvojení si nových možností a příležitostí po převratu. Díky panu Eggertovi jako bývalému ministru vnitra spolkového státu Sasko obdrželi studenti tyto informace doslova z první ruky. Otázky a odpovědi plynuly jako voda a stejně tak i čas – 90 minut uběhlo jako nic. Především díky vztahu pana Eggerta k sousedním Čechám bylo jeho vyprávění opravdu živé, přesvědčivé a pro nás tak i blízké. Exkursion ins militärhistorische Museum Am 8. Dezember 2011 begaben sich die Klassen 4. N und 6. N gemeinsam mit ihren Geschichtslehrern Herrn Dr. Abraham und Herrn Petter zu einer historischen Exkursion nach Dresden. Nachdem sich die Schneestürme gelegt hatten, wanderten die Teilnehmer durch die Dresdner Neustadt bis zu dem durch den jüdischen Stararchitekten Daniel Liebeskind neu gestalteten Gebäude. Exkurze do historickovojenského muzea v Drážďanech Dne 8. prosince 2011 se vydaly třídy 6. N a 4. N společně s profesory dějepisu panem Dr. Abrahamem a panem Petterem do Drážďan, aby okusily minulost. Poté, co se vánice uklidnila, prošli jsme Dresden-Neustadt až k mistrovskému dílu architekta D. Liebeskinda. Konrad Petter, překlad Petr Ševčík, 6. N Dort teilten sich die Gruppen für zwei Führungen auf. Während die 4. N Neuigkeiten zum Thema „Die Revolution von 1848“ erhielt, kamen die Schüler der 6. N in den Genuss einer allgemeinen Führung durch das Haus. Dabei ging es neben der architektonischen Besonderheiten des Gebäudes kaum um das Vorstellen militärischer Technik, sondern vielmehr um das Zusammenspiel von Krieg und Mensch. So wurden beispielsweise Themen wie „Drogen und Militär“, „Tiere im Krieg“ und „Krieg und (Kinder-)Spiele“ angesprochen. Zde pro nás byly připraveny dvě prohlídky. Zatímco třída 4. N se ponořila do revolučního roku 1848 a jeho souvislostí, třída 6. N si užívala celkovou prohlídku budovy a expozic – šlo o představení samotné budovy, vojenské techniky, ale především o vztah lidí a války. Velmi zajímavá byla témata armáda a drogy, zvířata a armáda, zvířata v bitvě, ale také výchova a hry pro děti ve válečném období. Konrad Petter, překlad Petr Ševčík, 6. N 125 126 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 Erfolgsmodell Deutsch-Klub Recept na úspěch německého klubu Alles begann am 23. 2. 2008. Über 200 Besucher aus der ganzen Oberlausitz hatten sich an diesem Samstag nach Liberec auf den Weg gemacht, um die erste vom DeutschKlub organisierte Stadtführung mitzuerleben. Nach ca. dreißig weiteren Führungen könnte man schon von Routine sprechen, doch die wird sich bei diesen Touren wohl nie einstellen. Schließlich wechselten in den letzten vier Jahren nicht nur die im Deutsch-Klub aktiven Schüler immer wieder, da einige inzwischen längst erfolgreich studieren, sondern auch die Themen. Die einzige Konstante ist sein Gründer, der an der Deutschen Abteilung des bilingualen Gymnázium F. X. Šaldy als Geschichts- und Geographielehrer tätige Konrad Petter, der den Deutsch-Klub im Jahr 2007 zusammen mit einem Kollegen ins Leben rief: „Es war eine Schnapsidee,“ berichtet Konrad Petter. „Auf der Suche nach einer Möglichkeit die Sprachkompetenz der Schüler zu verbessern, hatten wir abends beim guten böhmischen Bier den Einfall, dass unsere Schüler das ehemalige Reichenberg, wie Liberec früher hieß, deutschen Gästen in ihrer Sprache näher bringen könnten.“ Dass das Interesse auf deutscher Seite jedoch so groß ist, überraschte damals alle Teilnehmer. Inzwischen haben die Mitglieder des Deutsch-Klubs die Organisation professionalisiert, so dass es handlichere Gruppen sind, denen die Stadt gezeigt wird. Die Einladungen zu den meist am Wochenende stattfindenden Führungen bekommen die Gäste heute per Email und oft kommen durch Mundpropaganda neue Gesichter hinzu. Startpunkt der Touren ist immer der Liberecer Bahnhof, so dass die Gäste bequem mit dem Zug aus dem 30 Minuten entfernten Deutschland anreisen können. Vše začalo 23. 2. 2008. Přes 200 návštěvníků z Horní Lužice vyrazilo v tuto sobotu do Liberce na první prohlídku města organizovanou Německým klubem. Po přibližně třiceti prohlídkách Liberce a jeho okolí by se dalo hovořit o rutině, přesto však nikdy nenastala. Koneckonců i ti nejaktivnější studenti po čtyřech letech v Německém klubu přestali pracovat a pokračovali dál úspěšným studiem na vysokých školách. Nejenom studenti časem přicházeli a odcházeli, ale i témata prohlídek se často obměňovala. Jedinou stálou součástí klubu zůstal jeho zakladatel Konrad Petter, učitel dějepisu a zeměpisu na dvojjazyčném oddělení Gymnázia F. X. Šaldy. V roce 2007 založil Konrad Petter společně s ostatními kolegy Německý klub. „Byl to bláznivý nápad,“ říká. „Jednoho večera u sklenice dobrého českého piva nás napadlo, jak zdokonalovat studenty v německém jazyce. Budeme pořádat prohlídky »po Reichenbergu« pro návštěvníky z Německa. Studenti si tak prakticky procvičí němčinu.“ Již tenkrát veliký zájem překvapil všechny členy. Díky profesionálnímu přístupu všech členů se už po Liberci neprovádějí velké skupiny turistů, ale pouze menší skupinky. Pozvánky na obvykle víkendové prohlídky jsou rozeslány zájemcům, kterých stále přibývá, emailem. Prohlídka vždy začíná na hlavním nádraží v Liberci, aby mohli návštěvníci pohodlně dorazit z 30 minut vzdáleného Německa. Studenti dokážou hosty vždy překvapit různorodou tematikou prohlídek. Mimo klasické prohlídky po významných památkách Liberce můžeme nahlédnout i do skrytých zákoutí, jako je například rodný dům Ferdinanda Porscheho nebo Konráda Henleina. „Církevní“ prohlídky jsou také v oblibě u návštěvníků i studentů. Thematisch sind die Hobbystadtführer sehr flexibel. So gab es neben der ersten, allgemeinen Stadtführung durch das Liberecer Zentrum auch geführte Spaziergänge durch unbekanntere, angrenzende Stadtteile, in denen Persönlichkeiten wie z. B. Ferdinand Porsche oder Konrad Henlein geboren wurden. Auch zum Thema „Glauben und Religion“ gab es in der Stadt viel zu ergründen. Die letzte Führung unter dem Motto „Das unterirdische Liberec“ war bei minus 20 °C die kälteste und eine der längsten in der Geschichte des Deutsch-Klubs und zeigte den Gästen sonst verschlossene Bunkeranlagen aus der Zeit des 2. Weltkrieges, aber auch die ehemaligen Wohnviertel der unteren Bevölkerungsschichten, die seit einigen Jahren Schritt für Schritt liebevoll saniert werden. Trotz der eisigen Temperaturen fand auch dieser Rundgang wie gewohnt in äußerst warmer Atmosphäre statt, da die Gäste, Poslední prohlídkou Německého klubu bylo „podsvětí Liberce“. Při –20 °C doprovázeli studenti otužilé zájemce na vůbec nejdelší a nejchladnější prohlídku jinak nepřístupných bunkrů z 2. světové války. Další zastávkou byly i bývalé obytné čtvrti Liberce, které jsou s láskou renovovány. Přes mrazivé teploty prohlídky panovala mezi turisty příjemná atmosféra. Někteří žili v bývalém Reichenbergu do roku 1945. Další zase přijeli až z Polska, aby jim neunikla tajemství libereckého podsvětí. Jednotlivé zastávky nejsou tvořeny nudným předčítáním letopočtů, ale spíše složeny z různých anekdot. „Hostům vyprávím pouze to, co by zajímalo i mě,“ říká studentka Kateřina Štefelová. Různé příběhy z dějin Liberce hledá Konrad Petter společně se svými studenty ve volném čase. Německý klub není totiž povinností, ale je složen z dobrovolníků z řad 127 128 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy von denen einige bis 1945 ihre Kindheit in Reichenberg verbrachten, andere sogar extra aus Polen anreisen, stets sehr interessiert und aufgeschlossen sind. Die einzelnen Stationen werden nicht als mit Zahlen überfüllte Vorträge gestaltet, sondern vielmehr werden kleine Anekdoten am Rande erzählt. „Nur das, was ich auch selbst interessant und spannend finde, erzähle ich den Zuhörern,“ meint dazu die Schülerin Kateřina Štefelová. Die Geschichten zur Geschichte sucht Konrad Petter gemeinsam mit seinen Schülern in der Freizeit, denn der Deutsch-Klub ist ein fakultatives Zusatzangebot. Warum sich trotzdem immer wieder 15- bis 18-jährige Schülerinnen und Schüler im DeutschKlub engagieren, hat wohl mehrere Gründe. Während Iva Kostelacová auch im Hinblick auf die mündliche Abiturprüfung die Angst vor fremden Menschen frei zu sprechen abbauen will, möchte Anna Štičková den deutschen Gästen auch ein Stück Lebensgefühl im heutigen Liberec vermitteln, was aufgrund der Sprachbarriere sonst nicht so einfach möglich ist. Der Schüler Karel Matějka fasst seine Motivation so zusammen: „Erst weil ich mich im Deutsch-Klub mit der Stadtgeschichte auseinander gesetzt habe, habe ich gemerkt, wie viele reizvolle Geschichten es zu einzelnen Gebäuden und Menschen in meiner Heimatstadt zu entdecken gibt.“ Vielleicht ist es aber auch das von Daniel Roček als positiv hervorgehobene gemeinsame Essen am Ende einer jeden Führung, das die Stadtführergemeinschaft auszeichnet. Die Begegnung der jungen Menschen mit der Kultur und Geschichte ihrer Stadt, die heute noch zahlreiche Spuren deutschen Lebens in sich trägt, mit den deutschen Gästen und in deutscher Sprache ermöglicht vielfältige Lernprozesse bei allen Beteiligten und wird auch im nächsten Schuljahr eine Fortsetzung finden. Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 studentů. Proč studentů ve věku 15–18 let v klubu stále přibývá, má více důvodů. Vzhledem k ústní maturitě z němčiny chce například Iva Kostelacová odbourat poslední strach z mluvení v cizím jazyce před cizími lidmi. Anna Štičková chce zase hostům trochu přiblížit životní styl dnešního Liberce, což není kvůli jazykové bariéře příliš jednoduché. Student Karel Matějka shrnul svoji motivaci takto: „Jedině díky Německému klubu jsem zjistil mnohem víc o svém rodném městě. Člověk si totiž obvykle nevšimne té spousty zajímavých příběhů, které vyprávějí budovy, památky a lidi.“ Možná to je ale i tradičním obědem po každé prohlídce, jak pozitivně vyzdvihl Daniel Roček. Studentům pomůže užití němčiny mimo prostory škol ve zdokonalení jejich jazykových, projevových a organizačních dovedností. Liberec stále skrývá nespočet německých stop, proto se i v příštím školním roce studenti setkají s kulturou a historií svého města v němčině. Konrad Petter, překlad Karel Matějka, 6.N 129 130 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 Jugend debattiert international Mezinárodní debaty mládeže Iva Kostelacová war dieses Schuljahr unsere Vertreterin im Halbfinale von Jugend debattiert international. In mehreren Qualifikationsrunden, in denen sie zahlreiche Debatten zu den unterschiedlichsten Themen führte, konnte sie das Debattieren nach festen Regeln üben und sich unter die besten 8 Debattanten der Tschechischen Republik vorkämpfen. Im Halbfinale, das am 22. 5. 2012 im Prager Goethe-Institut stattfand, debattierte sie mit und gegen sehr starke Konkurrenten zum Thema „Soll in Tschechien das aktive Wahlalter auf 16 Jahre gesenkt werden?“. Überlegen zog sie als Punktbeste ins Finale ein, das einen Tag später in den festlichen Räumlichkeiten des Musikmuseums in Prag stattfand. Das nicht sehr ausgeglichene Finalthema „Soll in Tschechien ‚Nationalstolz‘ in den Iva Kostelacová byla tento rok naší reprezentantkou v semifinále mezinárodní debatní soutěže v německém jazyce Jugend debattiert international (Mezinárodní debaty mládeže). V několika kvalifikačním kolech, ve kterých vedla debaty na různá témata, si mohla nacvičit debatování podle přísných pravidel a probojovat se mezi osm nejlepších debatérů z České republiky. V semifinále, které se konalo 22. 5. 2012 v pražském Goethe-Institutu, debatovala na téma „Mělo by být v České republice aktivní volební právo od šestnácti let?“. S přehledem postoupila jako první bodově nejlepší do finále, které se konalo o den později ve slavnostních prostorách Českého muzea hudby v Praze. Ne úplně vyrovnané finálové téma „Má být v České republice v učebních plánech zahrnuta výchova k národní hrdosti?“ muselo Lehrplänen verankert werden“ musste nun die Entscheidung bringen, wer der beste Debattant der Republik ist. Nach zahlreichen Eröffnungs- und Grußworten, unter anderem des deutschen Botschafters, ging es endlich los. Iva hatte leider Lospech und musste die Pro1-Rolle übernehmen. Trotzdem schlug sie sich hervorragend und versuchte trotz der argumentativen Nachteile zusammen mit ihrer Partnerin die Contra-Seite von „ihrem Vorschlag“ zu überzeugen. Am Ende entschieden die Juroren allerdings, dass die Debattanten der Contra-Seite ganz leicht die Nase vorn hatten und so geht unser aller Glückwunsch dieses Jahr nach Rumburk. Denn der Sieger, Tomas Schwarz, machte seine ersten Schritte gemeinsam mit Iva gleichsam im Gleichschritt bei dem Projekt „Über Grenzen Sprechen“. Ein besonderes Dankeschön geht auch an die Schüler des Deutsch-Klubs, die Iva nach Prag begleiteten und dort unterstützten und natürlich an Iva selbst, die unsere Schule wunderbar vertreten hat. přinést rozhodnutí, kdo je ten nejlepší debatér z České republiky. Po mnohých úvodních proslovech, mimo jiné také z úst německého velvyslance, vše konečně začalo. Iva měla bohužel smůlu a musela zastupovat těžší pozici Pro-1. I přesto bojovala a snažila se i přes argumentativní znevýhodnění společně se svojí partnerkou přesvědčit kontra-stranu o „svém návrhu“. Nicméně na konci rozhodli porotci, že debátéři kontra-strany měli lehce navrch a naše blahopřání tak putuje tento rok do Rumburku. Vítězem se stal Tomáš Schwarz, který – stejně jako Iva – začínal s debatováním v projektu „Hovory přes hranici“, kterého se účastnili společně. Velký dík patří žákům Německého klubu, kteří Ivu do Prahy doprovázeli a podporovali ji, a také Ivě samotné, která naši školu skvěle reprezentovala. Konrad Petter Překlad: Iva Kostelacová, 5. N 131 132 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 „Über Grenzen Sprechen“ auf der „via regia“ „Debatování přes hranice“ na „via regia“ Nachdem der letztjährige Workshop in Bautzen stattfand, trafen sich neue Teilnehmer zu dem inzwischen schon traditionellen, aber nicht alten, 3-tägigen Workshop in Görlitz. Neben Sebnitzer und Rumburger Schülern nahmen auch die Šaldy-Gymnasiasten Nikola, Chi, Lukaš, Michal aus der 4. N, sowie Iva und Kateřina aus der 5. N daran teil. Nach dem ersten Kennenlernen und einigen zum Teil sehr humorvollen Übungen zu den verschiedenen Teilen einer Debatte, stand auch eine kurzweilige, von Herrn Dr. Engelmann geleitete Stadtführung durch die herbstliche, aber sehenswerte Altstadt auf dem Programm. Anschließend versuchten sich die Schüler sehr erfolgreich am aktiven Debattieren zu Fragestellungen wie „Soll an allen Schulen eine Schuluniform eingeführt werden?“ bzw. „Sollen Schüler ihre Lehrer benoten?“ und bekamen von einer fachkundigen Jury hilfreiche Rückmeldungen. Poté, co se minulý workshop uskutečnil ve městě Bautzen, se sešli minulí i noví účastníci na již tradičním třídenním workshopu „Debatování přes hranice“ tentokrát v Görlitz. Vedle žáků ze Sebnitz a Rumburku se setkání zúčastnili také žáci našeho gymnázia Nikola, Chi, Lukáš a Michal ze 4. N a Iva s Kateřinou z 5. N. Po seznámení s ostatními a několika zábavných hrách, které sloužily jako příprava na debatování, byla na řadě krátká prohlídka sice podzimního, ale krásného města s Dr. Engelmannem. Poté přišel na řadu hlavní bod setkání – debatování. Žáci se s velkým úspěchem zapojili do diskuze na téma „Má být na českých školách zavedena školní uniforma?“. Po něm přišlo další jistě zajímavé téma „Mají žáci hodnotit učitele známkami?“. Na veškeré dotazy jak správně mluvit či jak vést diskuzi dostávali žáci rady od odborníků z řad poroty. Am Ende der drei Tage wurden die gemeinsame Freude am produktiven Streiten und neu entstandene Freundschaften das verbindende Band zwischen den Schülern aus verschiedenen Nationen, ähnlich wie es vor Jahrhunderten die Handelsstraße „via regia“ war. Nakonec z radosti nad „produktivním hádáním“ a nad nově vzniklými přátelstvími mezi žáky různých národností vzniklo jakési pouto, podobně jako tomu bylo před stovkami let na obchodní cestě „via regia“. Z této historické události pochází název setkání mádeže a jeho symboliku přenáší do současnosti. Eliška Brzobohatá, 5. N, Konrad Petter 133 134 Ročenka 2012 | Gymnázium F. X. Šaldy Die Deutsche abteilung | JahrbucH 2012 Studienberatung an der TU Freiberg Börsenparkett ohne Ausrutscher Burza bez uklouznutí „Probieren geht über studieren,“ heißt es. Was aber nicht automatisch auch für die Börse gilt. Drei neugierige Schülergruppen unseres Gymnasiums probierten den Umgang mit dem großen Geld aus und nahmen am EU-weiten Wettbewerb „Planspiel Börse“ an der Sparkasse Oberlausitz-Niederschlesien teil. Jedes Team bekam ein fiktives Startkapital von 50 000 € und hatte rund zwei Monate Zeit, um mehr daraus zu machen. Das am Ende „dickste“ Depot gewann. Man musste im Team entscheiden, welche Wertpapiere zu kaufen, zu verkaufen oder zu halten sind – 175 standen zur Verfügung. 40 000 Spielgruppen haben europaweit daran teilgenommen, an der Sparkasse Oberlausitz waren es 59 Gruppen. Das Team aus der 5. N (Adam Hrdý, Daniel Roček und Tomáš Sobota) belegte dabei einen Platz in der Spitzengruppe mit einem Gewinn von 3 522 €, dicht gefolgt vom Team mit Eliška Brzobohatá, Iva Kostelacová, Izabela Melkonyanová und Mirek Linke ebenfalls aus der 5. N. Auch das Team aus der 4. N mit dem Leiter Jakub Horak konnte noch über 1000 € in 2 Monaten erwirtschaften. Die Sparkasse gratulierte allen Teilnehmern zu diesem tollen Erfolg mit Urkunden und Sachpreisen und lädt Neugierige im nächsten Jahr wieder zum sinnvollen Spekulieren mit dem „großen fiktiven Geld“ ein, um sicherer auf dem glatten Börsenparkett zu werden. „Trénink dělá mistra,“ říká se. To ale neplatí automaticky pro burzu. Tři zvědavé skupinky studentů našeho gymnázia si zkusily hospodařit s velkým kapitálem a podílely se na celoevropské soutěži „Planspiel Börse“ (Kapitálový trh) v bance Sparkasse Oberlausitz. Každý tým obdržel fiktivní počáteční kapitál 50 000 € a měl dva měsíce na to, aby něco vydělal. „Nejtučnější“ výdělek nakonec vyhrál. V týmu se muselo rozhodnout, které cenné papíry jsou vhodné k nákupu, prodeji nebo držení – k dispozici jich bylo 175. Do soutěže se zapojilo 40 000 skupin hráčů z celé Evropy, ve zmíněné bance bylo 59 skupin. Tým 5. N (Adam Hrdý, Daniel Roček a Tomáš Sobota) se umístil na vrcholu se ziskem 3 522 €, těsně následován dalším týmem 5. N ve složení Eliška Brzobohatá, Iva Kostelacová, Izabela Melkonyanová a Mirek Linke. Také tým ze 4. N pod vedením Jakuba Horáka dokázal za dva měsíce vydělat přes 1000 €. Sparkasse Oberlausitz ocenila úspěchy účastníků a věnovala jim ceny. Na příští rok zve další zvědavce k smysluplnému nakládání s „velkými fiktivními penězi“, aby se cítili jistěji na půdě burzy. Kristina Hilgarth Překlad: Tomáš Sobota, Miroslav Linke, 5. N Am 27. März besuchten sieben Schüler der Klasse 5. N die Technische Universität in Freiberg. Sie wurde bereits 1765 gegründet und ist eng mit dem Silberbergbau des Erzgebirges verbunden. Uns interessierten vor allem die Studiengänge Angewandte Naturwissenschaften, Chemie, Geowissenschaften, Maschinenbau und Umwelt-Engineering. Von einem tschechischen Studenten, der mittlerweile mit seiner Familie in Freiberg lebt, erfuhren wir, dass die Startbedingungen an der Uni ideal sind. Die internationalen Erstsemestler werden persönlich von einem Mentor betreut und treffen sich regelmäßig zum Austausch in ihrer Freizeit. Das Studium ist eng mit der Forschung und der Industrie gekoppelt und bietet den Absolventen hohe Jobchancen. Wir erfuhren, dass die TU Freiberg als die deutsche Ressourcenuniversität anerkannt wird, da sie vor allem auf den Gebieten alternativer Energietechniken, neuer Werkstoffe und moderner Recyclingverfahren forscht. Sehr interessant war der Rundgang durch die Experimentierräume der ChemieFakultät, wo uns zwei Chemiestudenten und Frau Dr. Clausnitzer die „Laborluft“ schnuppern ließen. An einer Sommeruni in den Ferien können sich alle Interessenten in den unterschiedlichsten Richtungen auf ein Studium an der TU vorbereiten. Zum Abschluss führte uns ein Chemiestudent durch die weltgrößte Mineraliensammlung „terra mineralia“ mit mehr als 5 000 Mineralien, Edelsteinen und Meteoriten aus der „PohlStröher Mineralienstiftung“ im Schloss Freudenstein. Wir waren beeindruckt von den prächtigen kleinen und großformatigen Stufen, die die Chemikerin und Biologin Erika Pohl-Ströher auf fünf Erdteilen zusammengetragen hat. Sie hat sie der TU Freiberg als Dauerleihgabe übergeben, um sie vor allem auch Schülern und Studenten frei zugängig zu machen. Wir bedanken uns vor allem bei den beiden Studienberaterinnen und den Studenten der TU Freiberg für einen sehr interessanten und informativen Tag. Kristina Hilgarth 135 Gymnázium F. X. Šaldy Ročenka 2012 Redaktoři ročenky Radka Tichá a Jan Voženílek Sazba Pavel Knobloch Obálku navrhla Zuzana Kostincová Grafická spolupráce Zuzana Kostincová Jazyková spolupráce Marcela Danajovičová, Eva Laurinová, Alice Chocholoušková Fotografie z archivu školy a archivů autorů Vytiskla tiskárna Geoprint, spol. s r. o., Liberec Vydalo Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci roku 2013 Náklad 1 000 výtisků 1. vydání