č. 61 - Oblastní charita Horažďovice

Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice
Červenec 2016 (61)
Život svatého Jáchyma a svaté Anny a jejich dcery P. Marie.
Jejich ţivotní příběh jsme si v minulých letech podrobně
přiblíţili. Přesto se k němu vrátíme u příleţitosti jejich
zasvěcenému svátku: Jáchym byl knězem jeruzalémského chrámu, ale jejich manţelství bylo
bez dětí, coţ bylo v Izraeli povaţováno za Boţí trest. Pro chrámového kněze se jednalo o
veliké poníţení, proto byl jednoho dne vyhnán. Nakonec z velké lásky a Boţí milosti se jim
narodilo dítko – Panna Maria. Jenomţe Jáchym a Anna byli uţ hodně staří. Jáchym umírá
poměrně brzy po narození své dcery, proto je Maria, coby malá dívka znázorňována většinou se
svojí matkou sv. Annou. Jenomţe ani ona nebyla mladice. Proto se dívka Maria dostává ke své
tetě Alţbětě a k jejímu manţelovi, chrámovému knězi Zachariáši, kteří ji poskytli domov. Je
velice pravděpodobné, ţe díky svých blízkých příbuzných je Marii umoţněn pobyt
v jeruzalémském chrámě, o kterém hovoří apokryfní evangelia. Z těchto starých dějů vyplývá,
jak důleţitá je rodina a jak důleţité jsou příbuzenské vztahy. Pro kaţdé dítě je důleţité
zakotvení ve vzájemné lásce rodičů, aby v tomto prostředí měli svůj domov, aby ve vztazích
lásky mezi matkou a otcem získaly důvěru v ţivot, a aby sami se naučily velikému umění mít
rád a ţít pro druhé. Na příkladu sv. Jáchyma a Anny a
jejich dcery Marie a rovněţ na příkladu její tety Alţběty a
Zachariáše vidíme velikou důleţitost i širší rodiny. Vţdyť
všichni víme, ţe za svojí babičkou, mohu jít kdykoliv a
babičku to potěší. Za strýčkem a tetou mohu téţ přijít bez
jakékoliv domluvy předem. Vţdyť síla a soudrţnost rodu
dává člověku jistotu, ţe kdyţ se něco nepředvídatelného
stane, tak ti mi pomohou., jak tomu bylo v případě Panny
Marie. Prostě dnešní starý svátek nám dává nahlédnout do
osudů P. Marie a ukazuje nám důleţitost rodiny a jasných
příbuzenských vztahů. Dnes bohuţel volné vztahy mezi
mladými lidmi připravují děti o jistotu pravého domova. A
o pevné zakotvení v jasných příbuzenských vztazích, proto
se často místo slova tatínek uţívá křestní jméno. Místo
slova strýček se uţívá rovněţ oslovení jménem. A jakpak
nějaká maminka, která má druhého přítele můţe naučit své
dítko, aby jasně rozlišovalo kdo je kdo, co je dobro a co je
zlo, aby si utvořilo pevná ţivotní pravidla a aby se naučilo
překonávat těţkosti ţivota.
Sv. Jachym a sv. Anna v náručí dcera Maria
Kéţ nás svatý Jáchym a Anna, jejich dcera Maria a sv. Josef, Zachariáš a Alţběta naučí váţit si
rodiny příbuzenských vztahů, toho velikého daru.
(P. Petr Koutský)
Pozdrav z nebe
(foto P.Václav Salák)
Kaple svaté Anny u Horažďovic
Kaple sv. Anny a Jáchyma byla postavena roku 1760 kněţnou Karolínou z Lowensteinu nad
léčivým pramenem vyvěrajícím pod vrchem Slavník. V 18.století zde vznikly díky léčivé vodě
malé lázně, které v dnešní době uţ zanikly. V dnešní době se v kapli pravidelně slouţí poutní
mše svaté.
Rodina sv. Anny (Saint Servacius Maastricht)
Horní řada zleva: Emyu, druhý manžel Anny Kleofáš, první manžel,
sv. Jáchym, sv. Anna, třetí manžel Salomas a Zachariáš.
Dolní řada: Memelie (s turbanem, pod ní syn Servatius), bez vousů Alfeus (Kleofáš)
se synem Judou Tadeášem, Marie Kleofášová se syny, sv. Josef, Marie - dcera Anny
- s Ježíškem, Marie Salome (děti Jan a Jakub Větší), její muž Zebedeus, Alžběta s
jablkem (pod ní sv. Jan Křtitel).
HISTORIE FARNOSTI
Hliněný Újezd – Boţí muka
Vesnička se může pochlubit dlouhou historií. Původně
šlo patrně pouze o dvůr v majetku břevnovského
kláštera, posléze kláštera benediktinů z Nezamyslic.
Nejstarší zmínka pochází z roku 1045, kdy je dnešní
Hliněný Újezd uveden na darovací smlouvě, na základě
které český panovník převádí na břevnovské
benediktiny část Prácheňského újezdu. Ve 14. století
byl Újezd zvaný též jako Újezdec nebo Malý Újezdec
drobným vladyckým statkem. Beneš z Vojenic však roku
1442 prodal část vsi do majetku města Horažďovic,
roku 1456 pak Děpolt z Rýzmberka prodal městu i
zbytek vsi. V majetku Horažďovic se Hliněný Újezd
udržel až do roku 1850. Drobnou vískou ukrytou
zrakům okolí v údolí mezi vrchy Plešivec a Hora
neprochází žádná značená turistická značka, příznivce
kol jsem přivede cyklotrasa označená číslem 2111.
O místní kapli jsme už hovořili v jednom z dřívějších dílů
našeho seriálu, dnes se zastavíme u místních Božích
muk. Ta stojí na křižovatce silniček směřujících do Týnce
(Tejnice), Malého Boru a Malých Hydčic. Jedná se o drobnou církevní barokní památku
datovanou snad někam do první poloviny 18. století. Chráněným objektem pak jsou boží muka
od 7. listopadu 2002. Na zelené, kameny pečlivě obložené terase, stojí boží muka ve tvaru
pilíře s odsazeným soklem, hranolovým dříkem a kaplicovým nástavcem s valbovou střechou.
Jak už víme, Boží muka jsou velmi zajímavým artefaktem české
barokní krajiny. Stavěla se na krajích obcí, na křižovatkách či na
místech tragických i šťastných událostí.
Boží muka, tvořící dominantu okrajové části vsi, dosahují výšky
380 cm, pilíř má rozměry 84 x 80 cm. Nízký soklík je hranolový,
mírně předstupuje před dřík, který je hladký, bez výzdoby,
hranolový a lehce kónický. Na jižní straně je do hmoty dříku
ukotveno kovové očko určené pro květinovou výzdobu. Na
subtilní dřík dosedá hranolová kaplice oddělená kordonovou
římsou a krytá valbovou střechou s bobrovkami, podloženou
korunní římsou. V hřebeni střechy plechový křížek. Na severní a
jižní straně kaplice velké půlkruhové niky – v severní obrázek
svatého Jana Nepomuckého nahrazuje světcovu plastiku, jižní
noku zdobí plastika Madony. V bočních stranách drobnější
prázdné niky totožného tvaru kryté skleněnou tabulkou.
(Roman Vaněk)
ATRIBUTY SVATÝCH A JEJICH VÝZNAM
Svatý JAKUB, syn Zebedeův,
Postavení: apoštol
Patron: poutníků, Španělska, bojovníků, lékárníků
Atributy: poutnícká hůl, brašna, meč, mušle
Svátek slaví: 25. Července
Pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera v Palestině. Jeho
rodiče byli rybář Zebedeus a Marie Salome, která byla dcerou Marie
Kleofášové a sestrou dvou pozdějších apoštolů, Judy Tadeáše a
Jakuba Alfeova (označovaného jako Mladší či Menší). Jméno Jakub
bylo v obou rodinách dáno po Jákobovi, praotci Izraele. Jde o
překlad pořečtěného tvaru Jákobova jména. Jakub Zebedeův je také
nazýván Starší nebo Větší.
Papeţ Benedikt XVI. ve své homilii k tomuto světci prohlásil, ţe se od něj "můžeme naučit mnoha věcem:
pohotovosti přijmout povolání Pána, i když vyžaduje, abychom opustili "loď" svých lidských
jistot - nadšení následovat ho po cestách, které on vytyčí za hranice jakékoliv naší domýšlivosti
i ochotě vydávat mu svědectví s odvahou, je-li nutné až k nejvyšší oběti života."
Svatý Kryštof
Postavení: mučedník
Patron: motoristů, lodníků, námořníků, obchodníků, lékařů
Atributy: dítě – Jeţíš, hůl, většinou zelenající, vypadající jako
poustevník, vodní tok
Svátek slaví: 25. Července
Narodil se asi ve 2. století v Kanaanu či v Lykii na dnešním území
Turecka pohanským rodičům. Z legendy však vyplývá, ţe byl
nositelem Krista, jak ve svém srdci, tak ve sluţbě bliţním. V tom je
vzorem pro nás. Legenda o jeho hledání nejmocnějšího Pána
připomíná ve svém jádru Kristova slova: "Co jste udělali pro
jednoho z mých nejnepatrnějších bratří, pro mne jste udělali." Na
závěr svého ţivota podstoupil v Lykii mučednictví. Byl sťat
mečem.

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ
Modleme se za ctitele milosrdenství Božího
Nejmilosrdnější Jeţíši, jehoţ Srdce je Láska sama, vezmi do svatyně
svého nejmilosrdnějšího Srdce duše, které obzvláště ctí a oslavují
velikost Boţího milosrdenství, zahrň je stále větším milosrdenstvím a
podpírej je milostí vytrvalosti, statečnosti a trpělivosti.
Věčný Otče,pohleď svým milosrdným okem na duše, které obzvláště
oslavují a uctívají tvou největší vlastnost, to je bezedné tvé milosrdenství, jejichţ ústa jsou plna hymnu tvé chvály a ruce plné skutku
milosrdenství k bliţním: pokorně tě prosíme, abys jim především
prokázal stále vetší milosrdenství podle důvěry, kterou v tebe skládají,
na základe tvého slibu, ţe je budeš chránit jako svou cest, vţdycky, a
zvláště v hodinu smrti. Amen.
Stručná kronika křesťanství
R. 1513- 1519 – Při četbě Pavlova Dopisu Římanům pochopil Martin Luther zcela nově,
reformačně, myšlenku Boží spravedlnosti.
Roku 1514 - Vévoda Ulrich Würtemberský porazil selské povstání vedené „chudým
Konrádem“.
Roku 1516 - Erasmus Rotterdamský vydal Nový zákon v původním řeckém znění.
Roku 1517 - v lednu 1517 začal o odpustcích kázat dominikán Jan Tetzl, augustiniánský
mnich Martin Luther zareagoval tím, že na protest přibil na dveře kostela ve
Wittenbergu svých 95 tezí. Začátkem roku 1518 LEV X. nařídil generálnímu
představenému augustiniánské řehole, aby Luthera umlčel. Nařízení bylo bez
úspěchu.
30.X.1517 - Martin Luther poslal svých 95 latinsky psaných tezí proti odpustkům
mohučskému arcibiskupu Albrechtovi.
Roku 1518 – Filip Melanchton přišel jako profesor řečtiny na wittenberskou univerzitu a stal
se Lutherovým nejvýznamnějším spolupracovníkem.
21.IV.1519 – Hernando Cortez se vylodil na poloostrově Yucatan a porazil vojsko mexické
aztécké říše.
27.VI.1519 – Začala slavná Lipská disputace mezi profesory teologie Karlstadtem, Lutherem
a Eckem, v níž se ukázalo, že rozkol mezi Lutherem a středověkou církví už není
řešitelný.
28.VI.1519 – Habsburk Karel (V.) byl ve Frankfurtu jednomyslně zvolen římským králem.
15.VI.1520 – Papež LEV X. podepsal bulu, v niž Martinu Lutherovi vyhrožoval klatbou.
VI.-X.r.1520 – Martin Luther rozvinul svůj reformační program ve třech velkých spisech.
10XII.1520 - Martin Luther se svými studenty spálil před Elsterskou branou ve Wittenbergu
papežskou bulu společně s jinými církevně právními spisy.
3.I.1521 - Papež LEV X. vyhlásil proti Lutherovi klatbu.
18.IV.1521 – Luther na říšském sněmu ve Wormsu odmítl odvolat své učení. Na to byla proti
němu vynesena říšská klatba.
Roku 1522 – HADRIÁN VI. Byl zvolen 218 papežem (pontifikát 9.I.1522 – 14.X. 1523)
1.III.1522 - Po svém útěku na hrad Wartburg se Luther vrátil zpět do Wittenbergu.
Září 1522 - Vyšel Lutherův překlad Nového zákona do němčiny (tzv. (September –
testament).
3.I.1523 - Papež HADRIÁN VI. Nechal svého nuncia přečíst na říšském sněmu v Norimberku
list, v němž přiznal vinu katolické církve na panujících zlořádech.
29.I.1523 - V Curyšském náboženském rozhovoru předložil Zwingli městské radě své
reformační teze.
Roku 1523 – KLEMENT VII. byl zvolen 219 papežem (pontifikát 19.XI.1523 – 25.IX.1534)
Na papežský trůn si přinesl vysokou reputaci pro své politické schopnosti a ve
skutečnosti měl všechny vlastnosti diplomata. Na druhou stranu byl považován
za netečného k tomu, co se kolem něho dělo, včetně pokračující protestantské
reformace.
1524-1525 – V jižním a středním Německu vypukla rolnická povstání.
24.II.1525 – Karel V. zvítězil nad francouzským králem Františkem I. V první ze čtyř
dynastických válek o nadvládu nad Itálií a Burgundskem bitvou u Pavie.
Od jara do pozdního podzimku se lidé vypravují na poutě k význačným místům naši víry a i
chrámům, kostelům a kapličkám zasvěcených Panně Marii, Jeţíši a světcům a světicím. Mezi
nejsvětější místa patří bezesporu Svatá země Izrael, Santiago de Compostela, Lurdy a návštěva
Vatikánu, místo Svatého stolce. Bratranec naší rodiny jáhen Willi Türk ze Znojma se svými
nejbliţšími se vypravil na poutní cestu navštívit Svatého otce Františka do centra katolické
církve – Říma. Přinášíme vám část zápisků a dojmů z jeho poutního deníku.
(Jiří V.)
O pouti malé skupinky znojemských farníků za farnost a naše rodiny do Říma
Ve dnech 26. února aţ 3. března jsme v malé skupince osmi
lidí vykonali pouť do srdce církve, do „Věčného města“
Říma. Ve dnech před odjezdem nás blízcí a známí prosili o
modlitbu ) u Svatých bran a na posvátných poutních místech v
Římě a také přidávali „A pozdravujte Františka!“. A tak jsem
těsně před naším odjezdem do Říma slíbil u sv. Kříţe „Jako
váš jáhen vás všechny povezu na pouť v srdci a budu
pamatovat v modlitbě“ a v kostele u kapucínů jsem k tomu
ještě přidal: „Bude-li k tomu příležitost, poděkuji za nás
všechny papeži Františkovi“. Jsem rád, ţe jsem obojímu
příslibu mohl v plné míře dostát...
Po čtrnáctihodinové noční jízdě vjíţdíme za zpěvu hymnu Svatého roku „Misericordes sicut Pater“ do
Říma. Hlavním cílem našeho poutního pobytu v Římě bylo navštívit čtyři papeţské baziliky se
Svatými branami, zúčastnit se v kaţdé z nich mše sv., navštívit hroby apoštolů Petra a Pavla a setrvat u
nich v modlitbě za všechny, kteří nás o ni ţádali. Mimoto jsme se těšili na dvě hromadná modlitební
setkání s papeţem Františkem na svatopetrském náměstí v neděli v poledne při modlitbě „Anděl Páně“
a ve středu dopoledne při generální audienci a přijmout od něj apoštolské poţehnání. Vše toto a mnohé
další jsme mohli krásně a hluboce proţít. Mimo výše uvedené hlavní body poutního programu jsme v
bazilice Panny Marie Sněţné navštívili k modlitbě na úmysly pouti kapli s milostným mariánským
obrazem zvaným „Spása římského lidu“ a pod papeţským oltářem kapli s relikvií betlémských jesliček
– zde jsme zazpívali známou vánoční píseň „Adéste fidéles“ (někteří z davu poutníků a turistů si s
námi pobrukovali – je známá po celém křesťanském světě). V bazilice sv. Petra jsme mimo hrob sv.
Petra, hroby svatých papeţů Pavla VI. a Jana XXIII. navštívili k modlitbě na úmysly pouti oltář sv.
Václava, kde jsme zazpívali chorál „Svatý Václave“ a krásnou eucharistickou kapli, kde je nepřetrţitý
výstav Nejsvětější svátosti. Mezi mnohé další silné záţitky patří páteční kříţová cesta vedená
pomocným biskupem města Říma v bazilice Nejsvětějšího Spasitele v Lateránu; modlitba u hrobu sv.
Pavla v bazilice nesoucí jeho jméno; téměř čtyřhodinová prohlídka známých a vyhlášených
Vatikánských muzeí, kde jsme si mohli uvědomit, jaké ohromné kulturní bohatství církev shromaţďuje
a uchovává pro lidstvo (a vzorně o ně pečuje!)
Díky známému slovenskému knězi o. Dubinovi, který šest let pracuje v papeţské kurii v oddělení pro
liturgická papeţská slavení mohla naše skupinka navštívit ve Vatikánu „zákulisí papeţské liturgie“,
kde nás otec Dubina provedl neveřejnými prostorami Apoštolského paláce, kanceláří šéfa papeţských
liturgií mons. Quida Mariniho, tzv. Kaplí pláče, kde se nově zvolený papeţ hned po konkláve převléká
do papeţského oděvu, bočními dvířky nás zavedl do Sixtinské kaple, v soukromé papeţské kapli Pavla
III. vyzdobené posledními freskami Michelangela jsme po modlitbě mohli zazpívat hymnus Svatého
roku, prohlédli jsme si stolek z konkláve (s prázdnými hlasovacími lístky, seznamem kandidátů a
řádem konkláve) kardinála Bergolia – nynějšího Františka, kleriky a osobní věci řady papeţů a jiné
mnohé zajímavosti. Skutečnost univerzality církve a letošního Jubilea milosrdenství jsme mohli zaţít
takříkajíc na vlastní kůţi ve chvílích, kdy jsme u Svatých bran v papeţských bazilikách pokaţdé
zpívali čtyřhlasně hymnus Svatého roku a na latinské odpovědi „Misericordes“ a „In aeternum“ se k
naší poutní skupince řada z přítomných poutníků z různých zemí připojovala. Nezapomenutelným
záţitkem byla také návštěva kopule baziliky sv. Petra, kde jsme na horním vnějším ochozu opět
zazpívali hymnus Jubilea a o něco níţe – na střešní terase baziliky – jsme přidali naši českou „Tam,
kde strmí církve skála, jak od časů Petra stála, v přepamátném dávném Římě...“ jako prosbu za
Františka.
Velkým a slovy těţko popsatelným záţitkem pro nás s manţelkou byla účast na soukromé ranní mši
sv. s papeţem Františkem v kapli Domu sv. Marty a následné osobní setkání s ním. Pozvání k této
výjimečné příleţitosti jsme obdrţeli měsíc před odjezdem do Říma dopisem od osobního sekretáře
papeţe mons. Gaida u příleţitosti 25. výročí našeho
manţelství na základě naší písemné ţádosti. Liturgie s
Františkem byla krásná, klidná, hluboká, prostá (beze
zpěvu a hraní, František byl oblečen jako prostý farář bez
papeţských odznaků) a rodinná (celkem nás bylo v kapli
asi 35). Papeţ byl při bohosluţbě zcela pohrouţen do
Kristovy přítomnosti a soustředěný na liturgické slavení.
Po mši vyšel ze sakristie jen v klerice, klekl si mezi
přítomné věřící do lavice, kde bylo zrovna místo k tichému
asi pětiminutovému díkůčinění. Pak odešel do atria před
kaplí, kde postupně všechny účastníky mše sv. osobně
přijal a na kaţdého z nás si udělal čas.
Celou naši sedmidenní pouť v Římě jsme zakončili modlitbou u hrobu sv. Cecílie ve stejnojmenné
bazilice, kde jsem svěřil do přímluvy naší velké patronky naše znojemské chrámové varhaníky a
zpěváky a všechny z Musica sacra, jejímţ vedením mne před šesti lety otec biskup pověřil. Za zpěvu
hymnu Jubilea a s modlitbou na rtech vyjíţdíme z Říma plni dojmů, záţitků a vrchovatě obdarovaní.
(Willi Türk)
Náš host.
WILLI TÜRK – Jáhen ze Znojma
Narozen 7. 1. 1971 v Boskovicích. Po studiu na Konzervatoři Brno (1991)
absolvoval Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Olomouci v oboru
Křesťanská výchova (1999) a rigorózní řízení obhájením doktorské práce
se specializací na liturgiku (2004). Vedoucí scholy u sv. Mikuláše ve
Znojmě, pedagogicky působí na Pedagogické fakultě MU v Brně, Základní
umělecké škole ve Znojmě, vzdělávacích kurzech jednoty Musica sacra a
Katedrálním středisku liturgické hudby a zpěvu v Olomouci. 17. 6. 2006
vysvěcen na jáhna, od roku 2010 pověřen vedením Jednoty na zvelebení
církevní hudby na Moravě Musica sacra. Ţenatý, otec tří dětí.
Jsi Jáhnem a zároveň i sbormistrem scholy. Kde se cítíš líp ? Při oltáři jako koncelebrant, nebo
když při mši svaté řídíš scholu ?
Jako sbormistr vedu pravidelné páteční zkoušky scholy,
vybírám vhodné skladby apod. Naše schola stojí při
liturgii v presbytáři v blízkosti oltáře (jak to ostatně
doporučují liturgické předpisy) a všichni jsou oblečeni v
řádném liturgickém oděvu, tedy v albě (dlouhá bílá říza,
kterou jako základní liturgický oděv pouţívá i kněz s
jáhnem. Není tedy problém, kdyţ si jako jáhen
„odskočím“ od oltáře, udělám dva kroky a se scholou
provedu např. ţalm či jiný liturgický zpěv. To je však
výjimka. O běţných nedělích diriguje scholu naše dcera
a já se plně věnuji sluţbě u oltáře. O slavnostních
liturgiích (vánoce, velikonoce, letnice apod.), kdy schola
mimo běţné liturgické zpěvy (ţalm, ordinárium apod.)
zpívá i vícehlasé skladby s doprovodem nástrojů jsem plně ve schole, mám na albě oblečenou jen štólu,
u oltáře jáhenskou sluţbu při těchto příleţitostech nevykonávám, i tak však většinou pomáhám s
podáváním sv. přijímání a někdy mám i promluvu. Cítím se stejně dobře jak u oltáře tak i jako
sbormistr ve schole – obojí je sluţba Kristu, který je při liturgii mezi námi přítomen...
Co ti v současnosti po revoluci, obrazně řečeno, leží na srdci ?
Myslíš si, že demokracie po roce 1989 naši církvi nějak pomohla?
Demokracie po roce 1989 je podle mne pro společnost i církev velkým darem a zároveň výzvou a
příleţitostí. Takovou míru svobody a klidu, jakou má církev od r. 1989 neměla ve svých dějinách
nikdy! A to ani v oněch příslovečných „starých dobrých časech“, na které někdy s nostalgií snad
někteří lidé tu a tam vzpomínají (např. za katolických panovníků). Církev můţe naprosto svobodně
působit, tedy hlásat evangelium, působit ve školách, sdělovacích prostředcích, vydávat tiskoviny,
máme rádio Proglas a televizi Noe, od r. 1989 naši zem navštívili dva papeţové atd.
Co mi leţí na srdci? Abychom my všichni – tedy církev – byli stále dokonaleji věrohodnými a ryzími
svědky vzkříšeného Krista!
Co si myslíš, které vlastnosti chybí, nebo se vytratily, lidem v českém národě. Nad čím by se měli
zamyslet ?
Nad čím by se lidé v Česku (ale i kdekoli jinde) měli zamyslet? To je těţké krátce definovat. Určitě ale
nad smyslem ţivota – od toho se přece pak vše odvíjí. Nejsem sociolog a nemám patřičný rozhled, ale
připadá mi, ţe se určitá část lidí nechá ohlupovat konzumistickým diktátem doby (honbou za povrchní
zábavou a poţitky) a o nic dalšího se v ţivotě nezajímají a nesnaţí. To je věčná škoda... Pak se také
vytrácí ze ţivota pravá radost a spokojenost.
Je těžké v dnešní době a v našem státě, kterém je církev katolická na okraji zájmu hlásat
evangelium ? (Nakonec apoštolové a sv. Pavel ve své době taky to neměli lehké).
Hlásat evangelium není nikdy lehké – souvisí to totiţ s opravdovostí evangelizátorů. Jako hlasatelé
evangelia nesmíme nikdy zaměňovat evangelizaci za agitaci – to je docela trvalé pokušení. Nesmíme
jen moralizovat, nařizovat, odsuzovat, kárat se zdviţeným prstem – musíme druhé strhávat příkladem
vlastního zápalu a ryzosti. Jestli se nám to bude dařit budou lidé sami přicházet a „... ptát se po
důvodech naší naděje...“ jak píše apoštol (1 Petr, 3, 15). Velice mne oslovuje styl našeho drahého
papeţe Františka...
Děkuji za rozhovor.

K zamyšlení
Putování
Kaţdé putování má svůj cíl. Uţ od pradávna lidstvo putovalo. Ať to
bylo za účelem obţivy, nebo za jiným účelem. V bibli se dočteme o
putování izraelitů pod vedením Mojţíše do země zaslíbené. Tři
mudrcové od východu putovali, aby mohli pozdravit nově
narozeného Jeţíše v Betlémě. Josef s Marií putoval do Egypta, kdyţ
jim Herodes usiloval o ţivot. Apoštol Pavel putoval po zemích, aby
šířil radostnou zvěst a šířil křesťanství. A i
ve středověku se putovalo do zemí a míst,
které
přitahovaly
poutníky
svou
spiritualitou. Do dnes se putuje do těchto
míst, zejména do Svaté země, kde je
kolébka naší víry, svatého města Řím,
stolce nástupců sv. Petra, do Santiaga de
Compostela, Lurd a jiných vzácných míst.
I v místních krajích putují lidé k svatostánkům ke svým světcům.
V současné době jsme svědky velkého exodu putování lidí z třetího
světa před válkou. Nebo za lepšími ţivotními podmínkami. Napadla
mne myšlenka zda-li náš ţivot není vlastně taky takové veliké
putování. Víme ovšem kam putujeme ? Uţ jsi si vytýčil cíl svého
putování ?
(Jiří V.)
Dějiny církevního umění a architektury.
Renesance – 5 část.
Italskou renesanci můţeme dělit do čtyř časových období, a to na duecento – 13. století,
trecento – 14. století, quatrocento – klasická renesance 15. století a conquecento – klasickou
renesanci 16. století. Ale uţ od poloviny 11. století můţeme v oblasti Florencie sledovat vývoj
protorenesance.
Buduje se nový kostel San Minius all Monte. Svatý
Minius je patronem Florencie a politickou identitu města
reprezentuje bohatý Florentský městský stát. Kostel
předjímá něco úplně nového, fasáda vepsaná do čtverce má
jasně uspořádanou strukturu. Celá stavba je dvoupatrová –
přízemí má podobu repliky antického chrámu, v patře tvoří
stěţejní střední osu okno. Důleţitou úlohu tvoří mozaika s
květinovým dekorem a plastika. Mozaika zobrazuje Krista.
Církev řeší vztah vůči politické moci, moc duchovní je
nadřazena světské. Kostel San Minius all Monte je ukázkou
znovuzrození antiky v duchu křesťanství. Při dómu je vystavěné i velmi zajímavé
baptisterium. Obdivovat zajisté můţeme i motiv antického palácového průčelí vestavěného do
antického chrámu. Jde opět o zdůraznění vzájemného vztahu mezi církví a státem. Bronzové
dveře do baptisteria mají ještě středověkou formu – drobné měřítko a hodně reliéfů. Ghiberti při
tvorbě renesanční Zlaté brány uţ pracuje novou formou. Zvětšil formát polí, kde zobrazil
naturalistické výjevy pomocí perspektivy. V perspektivě vykreslil i postavy na doprovodných
pásech.
Další ukázkou protorenesance je i ucelený soubor staveb v městě Pisa – katedrála, baptisterium
a hřbitov – campo santo. Pisa se účastní dlouhých válek se Saracény a na počátku 11. století
vítězí. Z válečné kořisti se také financuje i stavba církevního okrsku. Stavitelé se výrazně
inspirují maurským architektonickým tvaroslovím. V průčelí katedrály se nachází sled galerií.
Pisa buduje novou identitu městského státu,
jde o určitou formu sebe prezentace.
Bazilika má tři lodě, vychází tak z raně
křesťanských vzorů. Pisa se cítí jako nový
Řím. Na štítě baziliky socha Panny Marie,
patronky města, které byla zasvěcená
získaná kořist. Bazilika má spodní partii v
podobě antického palácového průčelí s
byzantskou mozaikou.
(Roman Vaněk)
Církevní řády a kongregace
Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele - Redemptoristé
(Congregatio Sanctissimi Redemptoris; CSsR, C. Ss. R.)
Kongregaci zaloţil 9. listopadu 1732 sv. Alfons z Liguori. Roku 1752 do kongregace vstoupil Gerard
Majella, který jiţ roku 1755 v Materdomini umírá v pověsti svatosti. Roku
1762 je Alfons z Liguori jmenován biskupem v S. Agata dei Goti. Roku
1785 vstupují k redemptoristům první cizinci, Klement Maria Hofbauer a
Tadeáš Hýbl, kteří zakládají první dům kongregace v rakouské monarchii.
Vládnoucí Josef II. však vzápětí kláštery ruší, proto další dům vzniká ve
Varšavě. Odtud Klement Maria Hofbauer zaloţil další domy v Německu,
Švýcarsku a v Bavorsku. Roku 1808 je dům ve Varšavě uzavřen a Hofbauer
se stěhuje do Vídně, odkud je však málem vyhoštěn, dům redemptoristů ve
Vídni je nakonec zaloţen aţ roku 1819. Redemptoristé se na českém území
objevují uţ roku 1855; jejich první dům je zaloţen v Koclířově u Svitav.
Praţská provincie kongregace byla zaloţena roku 1901. Roku 1950 byli komunisty zatčeni dva
význační členové kongregace - P. Ivan Mastiliak a P. Jan Blesík, kteří byli ještě téhoţ roku při
monstrprocesu se členy řádů odsouzeni k mnohaletému ţaláři. Kvůli pronásledování církve a zákazu
společného ţivota v klášterech kongregace zestárla; v roce 1989 měla ještě asi 120 členů, v současné
době je však v ČR méně neţ 30 redemptoristů. Příslušníci kongregace Nejsvětějšího Vykupitele
zaloţené sv. Alfonsem Maria z Liguori v r. 1732 k mravní podpoře a duchovnímu vedení
nejopuštěnějších sociálních skupin. Rozšířili se do celého
světa, ve 20. stol. rozvinuli nové formy - apoštolátu.
Kromě lidových misií, které však zůstávají nadále na
prvním místě, se zabývají také speciální pastorací
(nemocnice, pomoc drogově závislým). V teologické
vědě se r. profilují v oblasti - morální a - pastorální
teologie. V České republice jsou komunity redemptoristů
na poutním místě na Svaté Hoře u Příbrami, ve FrýdkuMístku u poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie a na
jižní Moravě v Tasovicích, v rodišti redemptoristy sv.
Klementa Hofbauera.
Hlásání evangelia konají formou lidových misií, obnov farností, duchovních cvičení, duchovního
vedení a pastorací na poutních místech.
Poutní místo Svatá Hora u Příbrami
Ze ţivota farnosti.
Prožili jsme v květnu a červnu ve foto zkratce.
Kdyţ jsme u těch poutí, nesmíme zapomenout, ţe 21. května se naše farnost se zúčastnila Vikariátní
poutě pro děti a dospělé na Svatou Horu u Příbrami.
29.května jsme proţili v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie slavnost Boţího těla.
5.června – První svaté příjímání v klášterním kostele
Nanebevzetí Panny Marie.
Svátost Těla Páně přijali: Jirka Černý, Veronika Kášová,
Lucie Kotišová a Sophia Simičková

10.června jsme otevřeli pro veřejnost kostel Nanebevzetí Panny
Marie v rámci Noci kostelů. Otec P. Petr Koutský zahájil noční akci
mši svatou. Potom jsme si vyslechli písně duchovních textů světových klasiků v podání pěveckého
sboru Prácheň pod vedením sbormistra Stanislava Smitky, Nakonec nás seznámil s historii Mgr.Vaněk.
Dále jsme měli moţnost vystoupit do věţe, abychom shlédli shůry pohledy na naše městečko. Pohledy
„z nebe“ nám přiblíţil výstavou
svých fotografií P. Václav Salák
instalovaných pro tuto akci
v chrámu.
Touto cestou musíme poděkovat
všem, kteří se podíleli na celé
akci, zejména Janě Kotrbové,
která celou akci zorganizovala a
moc se ji podařila.
POŘAD BOHOSLUŢEB v NAŠÍ FARNOSTI
Přehled poutí v našem farním
obvodu v měsíci červenci.
2.7. – Strašín 16:00
(ke cti sv. Prokopa)
- Pohorsko 18:00 (ke cti sv. Prokopa)
10.7. – Kejnice 11:00 (ke cti Panny Marie
Karmelské)
- Chrášťovice 13:00 (mše sv. na uctění padlých)
- Mladíkov (mše sv. pro skauty – čas bude určen)
13.7. – Lomec 17:00
23.7. – Malý Bor 8:00 (ke cti Marie Magdaleny)
30.7. - Maleč 16:00 (ke cti sv. Anny)
- Svaté Pole 17:30 (ke cti sv. Anny)
31.7.- Domoraz 11:00 (ke cti sv. Anny)
- Břeţany 14:00 (ke cti sv. Anny)
- Horaţďovice (mše sv. – sv. Gorazda)
Oslava XXXI. Světového dne mládeţe bude probíhat od 25. do 31. července 2016 v polském Krakově,
ve městě úzce spojeném se svatým papeţem a zakladatelem světových dnů mládeţe Janem Pavlem II.
Mottem letošního setkání jsou Jeţíšova slova: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou
milosrdenství“ (srov. Mt, 5,7). Připoj se k mladým celého světa! Sni o obnoveném světě míru, jednoty
a přispěj svou účastí k církvi nového tisíciletí, k ţivé církvi! Spolu s ostatními proţij jedinečný záţitek
víry!

Informační list farnosti Horaţďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail: [email protected]
Náklady na výrobu jednoho čísla jsou 8 Kč,
NEPRODEJNÉ