01 Metodika zlepšení podmínek pro výuku praktického vyučování v

Transkript

01 Metodika zlepšení podmínek pro výuku praktického vyučování
v malém hospodářském dvoře u oborů Agropodnikání a Opravář zemědělských strojů
Oldřich Baloun, Ing. Václav Švarc, Tomáš Fiala, Ing. Jarmila Ledvinová, Ing. Petr Libra, Ing. Magda Pavézová, Ing. Jaroslav Vlasák
Dilo vyžaduje ochranu dle autorského zákona.
Projekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
rozpočtem České republiky
Obsah
01.1 Metodika pro organizační, řídící a personální zajištění provozu dvora.......................................... - 3 01.2 Metodika zajištění chovu..............................................................................................................- 18 Pracovní list k 01.2 Metodice zajištění chovu....................................................................................- 117 01.3 Metodika zajištění zdravotního stavu zvířat..............................................................................- 122 PRACOVNÍ LIST K METODICE č.3 SLEDOVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU ZVÍŘAT NA MHD....................- 170 01.4 Metodika pro sledování evidence zvířat ....................................................................................- 175 Pracovní list žáka k metodice č.01.4 Sledování evidence zvířat na MHD...........................................- 198 01.5 Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kompostu .........................- 201 Pracovní list I. 01.5 Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kom......- 207 Pracovní list II. 01.5 Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kom. ...- 210 Pracovní list III. 01.5 Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kom...- 212 01.6. Metodika Využití MHD oborem Opravář zemědělských strojů.................................................- 213 Pracovní list žáka 01.6 Metodiky Využití MHD oborem Opravář zemědělských strojů.....................- 230 01.7. Metodika pro realizaci výrobků ze dvora .................................................................................- 233 Pracovní list k 01.7 Metodice pro realizaci výrobků ze dvora...........................................................- 250 01.8 Metodika zlíhnutí drůbeže a bažantů v líhni .............................................................................- 251 01.8 Pracovní list k 01.8 Metodice zlíhnutí drůbeže a bažantů v líhni..............................................- 259 01.9 Metodika pro práci s koňmi a hipoterapii ve dvoře ...................................................................- 260 Pracovní list žáka I. k 01.9 Metodice pro práci s koňmi a hipoterapii..............................................- 281 Pracovní list žáka II. k 01.9 Metodice pro práci s koňmi a hipoterapii.............................................- 282 01.10 Metodika k ochraně dvora proti škůdcům ..............................................................................- 284 Pracovní list žáka I. k 01.10 Metodice k ochraně proti škůdcům.....................................................- 293 01.11 Metodika k osetí cvičného pozemku a jeho obdělávání ..........................................................- 294 Pracovní list k 01.11 Metodika k osetí cvičného pozemku a jeho obdělávání...................................- 315 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí .........................................................................- 317 Pracovní list I. 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí
............................................- 323 -
Pracovní list II. 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí...............................................- 324 Pracovní list III. 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí..............................................- 325 Pracovní list IV. 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí.............................................- 327 Projekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 1 -]
Pracovní list V. 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí...............................................- 328 01-13 Metodika pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře ...........................................................................- 329 Pracovní list 01.13 Metodika pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře.......................................................- 333 Metodika 01.14 Metodika pro cvičnou inventuru dvora ..................................................................- 334 Pracovní list 01.14 Metodika pro cvičnou inventuru dvora...............................................................- 336 01.15 Metodika ke zpracování cvičného podnik. záměru dvora ........................................................- 337 Pracovní list 01.15 Metodika ke zpracování cvičného podnik. záměru.............................................- 340 01.16 Metodika a manuál pro žáky k provádění zájemců o prohlídku dvora ....................................- 344 01.17 Metodika a real. workshopu na téma podnikání v zem. včetně exkurzí na vybrané farmy ...- 395 Pracovní list 01.17 Metodika a realizace workshopu na téma podnikání v zemědělství...................- 397 01.17. Pracovní list z exkurze v mlékárně Cham............................................................................- 407 -
Další přílohy*










01. 2
01. 3
01.5
01.11
01.12
01.13
01.14
01.14
01.15
01.15
Chov králíků (prezentace ppsx)
Zajištění zdravotního stavu zvířat (prezentace ppsx)
Produkce hnoje, močůvky, výroba kompostu (prezentace ppsx)
Projekt pro úpravy a osetí cvičného pozemku ve dvoře (prezentace ppsx)
Práce s meteorologickou stanicí (prezentace ppsx)
Metodika výroby sýrů (prezentace ppsx)
Inventurni_soupis (tabulka xls)
Inventarizace majetku (prezentace ppsx)
Kalkulace prasata (tabulka xls)
Podnikatelský záměr (prezentace ppsx)
*Přílohy netextového formátu – NEJSOU součástí tohoto dokumentu, jsou uloženy ve
stejné složce.
[- 2 -]
01.1 Metodika pro organizační, řídící a personální zajištění provozu
dvora
Ing. Václav Švarc
1.
2.
3.
4.
Základní údaje (charakteristika MHD, cíle VVP)
Personální zajištění ( náplně práce, úvazky zaměstnanců)
Roční plán IPX (rozpis oborů a žáků)
Evidence žáků a zaměstnanců
a. elektronická TK pro zápis žáků
b. výkazy práce a evidence docházky pro instruktora a učitele
5. Provozní řád MHD
6. Organizace a hodnocení IPX v MHD
7. Metodika k obsluze malotraktoru
a. zadávající učitel ve škole (deník IPX, zadání otázek a vysvětlení manuálu, závěrečné zkoušení)
b. nástup na PX (časový rozvrh dne, oblečení, pomůcky, proškolení učitelem na MHD v BP a PO, zápis do deníku BP)
c. průběh a nácvik dovedností v pracovních dnech (postup dle jednotlivých
metodik a pracovních listů, kontrolní práce učitele)
d. průběh a nácvik dovedností o víkendech a o prázdninách (kontrolní práce instruktora)
e. závěrečné hodnocení PX (učitel na MHD, instruktor na MHD, tabulka zadávajícího učitele ve škole)
1. Základní údaje
Záměr vybudovat na Školním statku v Horšově malý dvůr hospodářských
zvířat má tyto dva důvody. Plnění školních vzdělávacích plánů v oblasti odborných předmětů a praktického vyučování v Oborech Agropodnikání a
Opravář zem. strojů je v současné době ohroženo úzkou specializací Školního statku pouze na skot. Školní statek z ekonomických i jiných důvodů jiné
druhy zvířat nechová. Škola ani ŠS nemohl zajistit adekvátní výukové prostředí pro rozvoj klíčových odborných kompetencí podle požadavků trhu
práce. Druhým důvodem je nedostatečná osobní zodpovědnost a zapojení
žáků při výkonu tradičních praxí na ŠS.
2. Pesonální zajištění
Náplň práce pro učitele (T. Fiala):
1. Vede žáky při praktickém vyučování ve dvoře v těchto činnostech:
[- 3 -]
1. 1 Při ošetřování, kontrole zdravotního stavu a evidenci zvířat,
1. 2 Při příjmu, skladování, výdeji a evidenci krmiv a steliv.
1. 3 Při zpracování živočišných výrobků ze dvora (při porážce drůbeže a králíků,
výrobě sýrů, másla a medu),
1. 4 Při ošetřování a sklizni plodin ze školního pozemku a skleníku,
1. 5 Při výrobě kompostu a produkci statkových hnojiv,
1. 6 Při líhnutí drůbeže a ochraně proti škůdcům,
1. 7 Provádí metodické vedení výuky při práci s koňmi, zajišťuje ukázky hipoterapie,
1. 8 Při práci s meteorologickou stanicí,
1. 9 Při provádění zájemců o prohlídku dvora.
2. Ověřuje při praktickém vyučování spolu s žáky vypracované metodiky, učební
texty a pracovní listy, připomínky a návrhy úprav předává tvůrcům metodik.
2. 1 Metodika pro organizační, řídící a personální zajištění provozu dvora,
2. 2 Metodika, učební texty a pracovní listy pro zajištění chovu zvířat,
2. 3 Metodika, učební texty a pracovní listy pro zajištění zdravotního stavu zvířat
2. 4 Metodika, učební texty a pracovní listy pro sledování a evidenci zvířat,
2. 5 Metodika, učební texty a pracovní listy pro výpočet produkce hnoje, močůvky a
výroby kompostu,
2. 6 Metodika, učební texty a pracovní listy pro využití oboru Opravář zem. strojů
v MHD,
2. 7 Metodika, učební texty a pracovní listy pro realizaci výrobků ve dvoře,
2. 8 Metodika, učební texty a pracovní listy pro líhnutí drůbeže a bažantů,
2. 9 Metodika, učební texty a pracovní listy pro práci s koňmi a hipoterapii,
2.10 Metodika, učební texty a pracovní listy k ochraně dvora proti škůdcům,
2.11 Projekt k osetí cvičného pozemku,
[- 4 -]
2.12 Metodika, učební texty a pracovní listy pro práci s meteorologickou stanicí,
2.13 Metodika, učební texty a pracovní listy pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře,
2.14 Metodika a manuál pro žáky k provádění zájemců o prohlídku dvora.
3.
Spolupracuje s vedoucími praktického vyučování a třídními učiteli při řešení
docházky žáků.
4.
Vede evidenci o praktickém vyučování v třídní knize .
5.
Zajišťuje školení BP a PO u žáků nastupujících na praktické vyučování do
MHD.
6. Shromažďuje od žáků pracovní listy a předává je manažerovi projektu.
7. Zajišťuje otevírání a zavírání objektu MHD. Provádí dozor nad správným používáním zařízení objektu (uzávěrů vody, energetických uzávěrů).
8.
Kontroluje údržbu strojů a zařízení, mytí a čištění prostorů dvora (stájí, chodeb, přípraven, skladů a kanceláře).
9.
Zajišťuje nákup a evidenci vymezeného sortimentu krmiv.
10. Organizačně zajišťuje provoz MHD o víkendech, svátcích a prázdninách. Spolupracuje s instruktorem a předává mu pokyny.
11. Při prodeji ze dvora zajišťuje evidenci tržeb a předávání tržeb do pokladny školy.
Náplň práce pro instruktora (J. Bradu):
1. Zajišťuje metodické vedení žáků při víkendovém a prázdninovém ošetřování a
krmení hospodářských zvířat ve dvoře.
2. V případě potřeby samostatně ošetřuje a krmí zvířata. Zajišťuje pomoc při veterinárních zákrocích.
3. Spolupracuje s učitelem praktického vyučování při víkendovém předávání objektu a plní jeho pokyny.
4. Kontroluje údržbu strojů a zařízení, mytí a čištění prostorů dvora (stájí, chodeb,
přípraven, skladů a kanceláře).
5. Vede víkendovou a prázdninovou evidenci žáků a docházku operativně řeší
s učitelem.
[- 5 -]
3. Roční plán IPX (rozpis oborů a žáků)
Rozpis žáků na MHD – opraváři (ukázka)
Rozpis žáků – agropodnikání (ukázka)
[- 6 -]
4. Evidence žáků a zaměstnanců
Evidence zaměstnanců je vedena na formuláři evidence docházky pro jednotlivé měsíce a je podepsána jednotlivým zaměstnancem a jeho nadřízeným. V případě pana Brady podepsáno p. Fialou – vedoucím učitelem MHD.
Evidence žáků je vedena pro IPX v elektronické třídní knize v poznámce a
zároveň vedoucí MHD na formuláři zpracování protokolů na konci týdne.
Žák si vede denník praxe, který mu podepisuje na konci týdne vedoucí MHD
a vedoucí praxe následující týden kontroluje jeho zápis a hodnotí jej známkou.
5. Provozní řád MHD
PROVOZNÍ ŘÁD
I. Název provozovny
Malý hospodářský dvůr Školní statek Horšov č.1, telefon: 777708430,
e-mail: [email protected],
provozní doba:
Den
Dopolední směna Odpolední směna Odpovědná osoba
Pondělí
8:00 – 14:00
T. Fiala
Úterý
8:00 – 14:00
T. Fiala
Středa
8:00 – 14:00
T. Fiala
Čtvrtek
8:00 – 14:00
T. Fiala
Pátek
8:00 – 14:00
T. Fiala
Sobota
8:00 – 10:00
J. Brada
Neděle
8:00 - 10:00
J. Brada
II. Identifikace provozovatele
Střední odborná škola a Střední odborné učiliště,
Littrowa 122, 34601 Horšovský Týn
IČO:
tel.:
379410051,
fax:
email: [email protected]
III. Odpovědná osoba v provozovně
00376469
379422319
379410071
Učitel: Tomáš Fiala (tel.777708430)
Instruktor: Jaroslav Brada (tel.733324660)
[- 7 -]
IV. Druh a rozsah činnosti
Ve Vzdělávacím centru školy v Horšově (MHD), s kapacitou 1 prasnice, 10 selat,10 prasat, 2 kozy, 3 ovce a beran, 1 poník, 1 osel, 10 králíků, 6 kachen, 10 slepic, 2 včelí úly vykonávají praxi a zajišťují pod vedením učitele nebo instruktora
provoz žáci oborů Agropodnikání a Opraváři zemědělských strojů. Cílem je rozvoj
podnikatelských a odborných dovedností žáků.
Dvůr bude využívat i obor Ekonomika a podnikání v odborných předmětech Marketinga Účetnictví.
V. Údaje o provozovně
Popis prostor provozovny
Základem Malého hospodářského dvora je velká budova ve které je kancelář, sociální zařízení, sklad pomůcek a nářadí, dále přípravna krmiv, sýrárna, stáj pro ovce a
kozy, stáj pro prasnici a stáj pro odchovaná selata a výkrm. V těsném sousedství je
malá stáj na drůbež a králíky, venkovní box na koně s výběhem a skleník s cvičným
pozemkem pro pěstování rostlinných produktů.
V kanceláři, přípravně a sýrárně je umývadlos přívodem tekoucí pitné a teplé vody.
Součástí kamnceláře jsou i skříně na uložení pracovního oděvu. Vytápění přímotopem, Osvětlení ve všech prostorách je zářivkové. Odvod odpadních vod je do jímky u
stáje prasat.
VI. Manipulace s stelivem, krmivem a hnojem
V prostorách dvora žáci používají předepsaný pracovního oděvu a obuvi po celou
provozní dobu. Používání ostatních osobních ochranných pracovních prostředků,
které odpovídají prováděné pracovní činnosti je jen na pokyn učitele nebo instruktora,
K manipulaci s hnojem, slamou a senem žáci používají kolečko, lopaty a vidle.
Slámu a seno přivážejí s přístřešku vedle stáje, Hnůj je odvážen ze stájí – chodbou
na přilehlé hnojiště. Dle pokynu učitele se 1 x za týden hnůj odváží na polní hnojiště školního statku. Slámu a seno navážejí žáci podle pokynu učitele 1 x až 2 x za
týden ze skladů školního statku. Navážení se provádí malotraktorem a frézou Vari.
Koncentrovaná krmiva (obilí a směs) žáci přinášejí ze skladu ve vědrech přímo do
žlabů.
[- 8 -]
Každý den se pod dozorem učitele šrotují a míchají obiloviny pro jednotlivé kategorie dle předepsaných krmných dávek.
VII. Manipulace s živočišným odpadem
Uhynulé kusy velkých zvířat (ovce, koza, prase, kůň) nahlašuje učitel nebo instruktor neprodleně k odvozu do kafilerní stanice Biřkov. Pro tento účel se kádávery
odkládají do kovové skříně na okraji MHD.
Další živočišné odpady (výroba sýrů) se odkládají do speciálního kontejneru u
penzionu.
VIII. Manipulace se zvířaty
Při manipulaci se zvířaty dbají žáci pokynů učitele nebo instruktora. Při práci
s koňmi postupují pod vedením učitele podle předepsané metodiky č. 9
IX. Použití strojů, přístrojů a dalších zařízení v provozovně
Název přístroje
Značka, Typ
Návod k obsluze
Malotraktor
Vega 47HP
kancelář (T. Fiala)
Fréza
Vari
Šrotovník
SK 300
El. automatický hrnec
23 l
Odstředivka
Máselnice
MB -01
Líheň Brinsea OvaEasy
190 Advance EX
Meteorologická stanice
Davis (VantagePRO)
Počítač
Pentium 4
Škubačka karuselová
ZC50
Kultivátor
MS07
Křovinořez Oleo-Mac
420T
Plotové nůžky
BHT 60
[- 9 -]
Všechny přístroje a zařízení se používají podle návodu a zásadně za přítomnosti a dohledu učitele nebo instruktora. Všechny návody jsou uloženy
v kanceláři MHD.
X. Zásady očisty prostředí v provozovně
-
Běžný úklid a čištění všech prostor se provádí denně podle pokynů učitele nebo
instruktora
Generální úklid a dezinfekce stájí se provádí 1 x za rok vždy na konci školního
roku
Nářadí a přístroje se čistí bezprostředně po ukončení pracovního úkonu
Údržba malotraktorů se provádí dle speciální metodiky č. 6, která je uložena
v kanceláři
XI. Podmínky desinfekce v provozovně
Pracovní pomůcky:
Hlavní pracovní pomůckou při dezinfekci jsou gumové holínky a gumové rukavice.
Desinfekční prostředky:
K desinfekci se používají pouze schválené desinfekční prostředky a je dodržován návod k jejich použití stanovený výrobcem.
Žáci jsou na začátku praxe v MHD proškoleni učitelem na zásady používání desinfekčních prostředků – vyjmenovat, rozdělit dle použití – plochy, nástroje, ruce ( koncentrace, expozice )
X. Zásady osobní hyg. žáků
-
-
Žáci pečují o tělesnou čistotu; myjí si ruce v tekoucí teplé vodě s použitím určeného mycího
(případně dezinfekčního) prostředku. K osoušení rukou se používají
ručníky pro jednorázové použití,
Nosí předepsaný pracovní oděv a obuv po celou provozní dobu. Ostatní osobní
ochranné pracovní prostředky, které odpovídají prováděné pracovní činnosti používají jen na příkaz učitele (výroba sýrů).
[- 10 -]
XI. Lékárnička
-
Je vybavena dle charakteru provozovaných činností a je umístěna v kanceláři MHD
-
Každý pracovní úraz žák hlásí učiteli nebo instruktorovi
Provozní řád zpracoval :
Jméno :
Ing. Václav Švarc
Podpis :
Datum : 13. 6. 2013
[- 11 -]
Organizace a hodnocení IPX v MHD
a.
b.
c.
d.
e.
f.
g.
Průběh pracovního týdne žáků
Žák se hlásí v pátek před IPX u zadávajícího učitele (vedoucího praxe)
ve škole (proběhne poučení o IPX, zadání otázek a manuálů, termín
a průběh závěrečného pohovoru)
V pondělí v 7:00 hodin žák nastupuje na IPX a hlásí se u učitele MHD
(učitel proškoluje žáka o časovém rozvrhu dne, oblečení,
pomůckách, BOZP a informuje o zápise do deníku praxe)
V průběhu týdne žák pod vedením učitele MHD nacvičuje jednotlivé dovednosti (postup dle jednotlivých metodik a pracovních listů, kontrolní
práce učitele)
V průběhu víkendů a prázdnin žák nacvičuje dovednosti pod vedením instruktora (kontrolní práce instruktora)
V pátek na konci IPX provádí učitel MHD závěrečné hodnocení praxe
žáka a
zapisuje známku.
V pondělí si učitel MHD ověřuje u instruktora nástup žáků a plnění úkolů
o víkendu. V případě víkendové absence je žák nehodnocen a víkendovou praxi si musí po domluvě nahradit.
V průběhu dalšího týdne (zpravidla ve středu) se žák hlásí ve škole u vedoucího praxe na závěrečný pohovor.
Hodnocení praxe
Každá praxe je hodnocena ve dvou úrovních.
První úroveň tvoří hodnocení praktických dovedností žáka, jeho aktivity včetně
vybavení pracovním oblekem a dodržování BOZP. Toto hodnocení provádí učitel na MHD (T. Fiala) na konci pracovního týdne a stanoví známku, kterou zapisuje do elektronické třídní knihy a do sešitu žáka. Známka se počítá do IPX
(váha 9). U Opravářů zemědělských strojů se známka započítává 50% do OV.
Známky předává na konci pololetí učitelům OV.
Druhou úroveň tvoří u oboru Agropodnikání ústní pohovor u vedoucího praxe
(Ing. Pavézová). Pohovor se provádí v průběhu následujícího týdne dle stanoveného rozpisu. Vyhodnocuje se zápis v deníku praxe, který musí obsahovat:






popis vykonávané činnosti včetně obrázků
pracovní postupy,
použité stroje a nářadí,
záznam o počasí z meteorologické stanice
zásady BOZP
vlastní zhodnocení praxe žákem, jeho návrhy ke zlepšení
[- 12 -]
 hodnocení učitele MHD (známka)
Vedoucí praxe stanovuje jednu známku za pohovor a zápis v deníku praxe.
Známka se počítá do IPX (váha 5). Zároveň stanovuje na konci pololetí celkovou známku za IPX.
6. Metodika k obsluze malotraktoru v MHD
Žáci podle přiložených obrázků sami nastudují jednotlivé ovládací části malotraktoru a pod vedením vedoucího dvora budou provádět připojení valníku
a ovládání jednotlivých zařízení malotraktoru.
Palubní deska
[- 13 -]
2. Řadící páky
páka rychlosti
páka pojezdu a
redukce
3.
Podlaha
ruční brzda
zadní hřídel
uzávěrka diferenciálu
[- 14 -]
4.
Závěs pro přívěs
elektrický kabel
připojení hydraulické hadice
horní táhlo (třetí bod)
samotný závěs
dolní táhla (ramena)
5.
Přední tříbodový závěs
horní táhlo (třetí bod)
přední vývodový hřídel
dolní táhla (ramena)
[- 15 -]
6.
Nafta
Motor a příslušenství
Vzduchový čistič
Hydraulický olej
Baterie
Starter
Olejový filtr
vzduchové potrubí
alternátor
dopravní čerpadlo nafty
výfuk
[- 16 -]
Malotraktor VEGA 30 Hp je naftový, dvouválcový, vzduchem chlazený, čtyřkolový
malotraktor s bezpečnostní kabinou a přední řiditelnou nápravou (pohon všech kol). Je
určen na mechanizační práce do malých a speciálních hospodářství (malé farmy,
zahradnictví, sady, zelinářství, vinařství, školkařství).
7.
Bezpečnostní pokyny
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Na malotraktoru je povolena přeprava pouze 1 osoby - řidiče
Před jízdou zkontrolujte funkčnost světelné signalizace
Při jízdě musí být vždy zařazen příslušný převodový stupeň (rychlost)
Při jízdě vzad je zakázán 4. rychlostní stupeň
Malotraktor se může použít k tažení jiných strojů - ne k tlačení.
Na svahu při stání musí být zajištěn proti samovolnému rozjetí (vypnutý
motor, zabrždění, zařazen 1. převodový stupeň a založená kola klínem)
7. Při jízdě po komunikaci musí být malotraktor vybaven odrazovou deskou
pro pomalá vozidla.
8. Připojení traktoru k návěsu(přívěsu) je provedeno nacouváním traktoru
k závěsnému oku přívěsu(návěsu) a jejich spojení čepem a zajištěním proti
uvolnění. Při připojování musí být traktor zajištěn proti pohybu.
9. Při připojování nesmí být žádná osoba mezi přívěsem a traktorem.
10. Při připojení návěsu nezapomeňte na sklopení opěrné nohy.
11. Při sklápění bočnice stůjte u valníku ze strany, ne proti bočnici.
12. Je zakázáno přepravovat osoby na korbě valníku.
[- 17 -]
01.2 Metodika zajištění chovu
Baloun Oldřich
Úvod
01.2 Metodika zajištění chovu je určena pro žáky konající praxi v Malém hospodářském dvoře v Horšově. Na počátku praxe dostanou od učitele přidělené činnosti pro
dané období. Na počítači prostudují Metodiku a zjistí úkoly, které budou písemně
zpracovávat do pracovních listů v závěru praxe.
Pro úvodní hodiny je připravena prezentace 01. 2 Chov králíků seznamující žáky
s problematikou zajištění chovu v malém hospodářském dvoře.
Učitel povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci s aktivitami
ostatních žáků. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů.
V přestávkách mezi činnostmi umožní žákům zapsání poznámek, případně vytvoření
kopie Metodiky k domácímu studiu. Povinnosti učitele a instruktora viz Metodika 01.1.
Seznámení se zviřaty
Osel domácí
Osel domácí (Equus asinus f. domestica) je společně s koněm jediný domestikovaný
lichokopytník. Byl domestikován dříve než kůň. Zkříží-li se osel s klisnou vznikne neplodná mula podobající se spíše koni. Zkřížením oslice s koněm vznikne mezek, který
se podobá více oslovi. Divokým předkem osla domácího je africký osel núbijský a somálský, jež jsou již skoro vyhubeni. Osel je používán především k nošení břemen,
unese až 300 kg, méně často je používán k tahu, jízdě či chován pro mléko, maso a
kůži. Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě.
Vzhled
Hřebec dosahuje v průměru kolem 122 centimetrů výšky v kohoutku, samice přibližně
115 centimetrů. Osel domácí má šedou srst s černým podélným pruhem uprostřed na
hřbetě a s bílým břichem.
[- 18 -]
Potrava
Osel domácí je býložravec. Kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly
sežere osel domácí všechnu rostlinou potravu, osli dokonce okusují dřevo. Před domestikací se živili často jen různými druhy suchých travin a keřů.
Rozmnožování
Dobou páření jsou poslední dny jara nebo první měsíce léta. Asi po 11 měsících oslice
rodí jedno mládě, dost dobře vyvinuté, už v druhém roce má normální velikost, plnou
sílu má ale až v třetím roce. Když se zkříží osel s klisnou vznikne mula, zkřížením oslice a koně vznikne mezek. Mula je pro svou větší velikost a sílu užitečnější než mezek
a je proto častěji chována.
Význam
Osel domácí je používán zejména jako soumar, tj. k nošení břemen. Velká plemena,
například osel poitouský dokáží unést i 300 kilogramů. Především na Balkáně, v Jižní
Americe, Africe a arabských zemích se osel používá i k jízdě. V některých rozvojových
zemích slouží i k zápřahu do vozů nebo při orbě. Kromě své síly poskytuje člověku i
mléko a maso. Oslí mléko je výživnější než kravské a egyptská panovnice Kleopatra
VII. se v oslím mléku koupala pro udržení hladké pleti. Oslí maso se údajně přidává do
pravého uherského salámu. Z oslí kůže se v minulosti vyráběly některé druhy pergamenu a šagrénu. Užitečnější než osel jsou ale jeho kříženci s koněm, zejména mula.
Mezek se chová méně často, protože bývá menší a výkonností se podobá oslu.
Příbuzné druhy



Osel africký (Equus africanus) - předek osla domácího,
Osel asijský (Equus hemionus),
Kiang (Equus kiang).
Osel durynský
[- 19 -]
Shetlandský pony
Původ
Shetlandský pony je pojmenován po Shetlandských ostrovech vzdálených asi 160 km
na severovýchod od Skotska, ležících na stejné severní délce jako Grónsko. Dostal se
na ostrovy před 2000 roky s norskými osadníky a zde se v drsných podmínkách stal
nejmenším a nejotužilejším poníkem na světě. Později se rozšířil do jiných států.
Povaha a stavba těla
Shetlandský pony je inteligentní, avšak tvrdohlavý. Reaguje na správné vedení, proto
se nehodí pro nezkušeného jezdce (dítě). Dosahuje výšky v kohoutku od 102 cm do
107 cm, do chovu jsou zařazováni jen poníci do 100 cm[1]. Shetlandští poníci jsou
viděni ve všech barvách až na strakáče. Mají malou hlavu s širokým čelem, malýma
ušima a poměrně širokou hubou. Silné a hluboké tělo má krátký hřbet a záď je široká.
Na svou postavu je velmi silný - je to jedno z nejsilnějších a nejodolnějších plemen
vůbec i přes jeho malý vzrůst. Má jisté rovné kroky s vysokou akcí, a to i v hrubém
skalnatému terénu.Kopyta jsou malá a pevná. V zimě shetlandům naroste dvojnásobně hustá srst, která je chrání proti mrazivému podnebí Shetlandských ostrovů. Srst má
ochranou vrstvu, která brání kůži před namočením - odolává jak dešti, tak i sněhu.
Hříva s ocasem je velmi hustá. Tento pony sežere cokoliv, na co přijde; většinou potřebuje rázné zacházení, jinak by se mohlo stát, že bude neovladatelný.
Uplatnění
Tento pony se dříve využíval v anglických dolech - díky jeho výšce se perfektně hodil k
práci v podzemí. Shetlandi se však využívají i dnes v Evropě jako jezdečtí poníci pro
děti, nebo se také chovají v cirkusech[2]. Také je uvidíme v spřeženích nebo v mezinárodních soutěžích.
[- 20 -]
Skudde
Skudde je severská krátkoocasá ovce. Pochází z východního Pruska a pobaltských
států. Dnes zde můžeme nalézt malá stáda těchto ovcí.
Nejcharakterističtějším rysem jsou jejich spirálovitě zatočené rohy. Samice ovcí jsou
buď bez rohů, nebo mají malé pahýly. Plemeno je malé, jejich hmotnost se pohybuje
mezi 25 a 50 kilogramy. Smíšená vlna, se skládá ze spodní kratší srsti, která je překrytá delší svrchní vrstvou. Zbarvení mohou mít bílé, hnědé, černé nebo šedé. Bílé Skudde mívají někdy černé pigmentové skvrny na hlavě. Jehňata mají rezavě zbarvené
skvrny na zátylku a na nohou. Toto zbarvení v dospělostí mizí.
Skudde nejsou, vzhledem k velikosti, chovány pro maso, to je však uznávanou pochoutkou mezi labužníky. Jsou vhodné pro spásání neúrodných oblastí. Jehňata se
rodí v jakékoliv roční době, většinou tři za dva roky. Současné množství chovných zvířat je zhrube 1000 ovcí v Německu, 150 v Rakousku a asi 250 ve Švýcarsku. Tyto
chovy jsou po malých stádech rozšiřovány mezi drobné chovatele. Ve Švedsku populace ovcí Skudde vzrůstá a a jejich druh je zde chráněným, Skudde pro chov jsou zde
pečlivě vybírány, aby se udržely jejich typické chovatelské vlastnosti.
[- 21 -]
Holandské zakrslé kozy
Původ
Plemeno původem pochází z afriky, jehož původní název byl západoafrická zakrslá
koza. Po dovozu do Holandska se později přejmenovala na kozu holandskou zakrslou.
Lidé ji však stále mylně zaměňují s kozou kamerunskou. Ta však oproti holandské zakrslé má zmenšené pouze končetiny, kdežto holandská zakrslá má zmenšený celý
rámec těla a je jemnějších rysů. Často však dochází k jejich vzájemnému křížení,
avšak kamerunská koza má horší povahové vlastnosti než její holandská kolegyně, a
tak kříženci často mohou být problémem v hobby chovech (povaha kříženců se více
podobá kamerunské koze). Kohoutková výška zakrslé kozy holandské je mezi 40 - 45
cm. Váha se pohybuje do 25kg. Čím menší koza, tím obecně vyšší má cenu. Standard
udává kohoutkovou výšku kozy do 55cm, kozla do 60 cm. Plemeno je rohaté, přičemž
rohy jsou výraznější a mohutnější u kozla. Srst je krátká a různorodě zbarvená. Obecně jsou strakatí jedinci oblíbenější než jednobarevní
Užitkovost
Od tohoto plemene nemůžeme očekávat nějakou výraznou užitkovost. Malé množství
mléka, které produkují, pokryje tak akorát potřeby mláděte. Jediné co, bychom mohli
z kozy využít je kůže nebo maso, ale většina chovatelů kozy využívá pro spásání zaplevelených luk nebo velkých zahrad. Malé děti by jistě zajímalo to, že kozy jsou velmi
inteligentní a je možné je naučit různým kouskům, například se naučí přivolat na zavolání, chodit na procházky jako pes nebo skákat přes nízké překážky. Jsou i vhodnými
společníky jiných hospodářských zvířat, především koní, poníků nebo hříbat. Můžeme
se s nimi setkat i při zooterapiích, kde jsou ceněny pro svou mírumilovnou povahu
Ustájení
Kozy je tedy nejlepší chovat celoročně na pastvě, kde bychom jim měli postavit nějaký
přístřešek. Na noc je dobré kozy ustájit ve stáji, kterou se může stát i onen přístřešek.
Kotec, kde budou kozy zavřeny by měl mít rozměry okolo 1 x 2 m pro 1 zvíře. Podestýláme ideálně slámou. Dle mého názoru lze použít i hobliny, i když sláma je jistě
lepší. Zvířata by vždy měla mít přístup k pitné vodě a krmivu. Kozy jsou odolné vůči
chladu a není třeba jim nějak výrazně přitápět. Postačí jim teplota pohybující se o 2-3
°C výš, než je teplota venkovní. Pokud má koza kůzlata, měla by teplota být mírně
vyšší. Kozy hůře snášení vysoké teploty. Oplocení výběhu musí být bezpečné a minimálně 1,20 m vysoké (kozy již nepřekonají), ale kříženci kozy kamerunské jsou lepší
šplhouni a skokani.
[- 22 -]
Krmení
Základem je objemné krmivo - seno, popřípadě tráva. Pokud kozy chováme pastevně,
máme krmení z velké části vyřešené a od jara do podzimu je nemusíme přikrmovat.
Stačí jim poskytnout nějaký minerální liz nebo krmné směsi. Kozy dále dokrmujeme
ovsem nebo speciálními granulemi pro zakrslé kozy, kterými získají všechny potřebné
vitamíny a minerály. Můžeme též zkrmit tvrdé pečivo, mrkve, jablka, a jiné ovoce nebo
zeleninu. Měli bychom ale krmit s rozvahou a ohledem na možné zažívací potíže koz.
Krmivo by mělo být kvalitní bez známek plísně a hniloby. U koz se může vyskytnout
nedostatek jódu. Ten by se měl eliminovat používáním právě oněch speciálních granulí, přesto se přesvědčte, zda tento stopový prvek granule obsahují a pokud ne, požádejte o radu veterináře
Odchov
Koza je březí asi 155 dní a obyčejně má 1 kůzle, výjimečně 2 nebo 3, která se rodí 2x
do roka. Dospělými se stávají v 6 měsících. Časté jsou problémy prvniček
s nedostatečnou laktací a péčí o kůzlata. Pokud k tomu dojde, je nutné kůzlata dokrmovat uměle. To samé platí i o větším počtu potomků, kdy bychom měli hlídat hmotnostní přírůstky mláďat. Mláďata sají po dobu 3 měsíců. Při poskytnutí prostorné pastvy mají kozy dostatek pohybu a tím se snižuje riziko komplikací při porodu
[- 23 -]
Přeštické černostrakaté prase
Přeštické černostrakaté je původní české plemeno prasat, které se odvozuje od původních klapouchých prasat z oblasti západních Čech. Po zušlechtění anglickými i
jinými plemeny prasat došlo ke zlepšení užitkových vlastností tohoto plemene, nicméně nedosahuje takové jatečné hodnoty jako jateční hybridi. Občas se používá jako
mateřské plemeno pro křížení v rámci hybridizačního programu, bylo uznáno jako genetický zdroj a chová se převážně jako genetická rezerva.
Historie
Přeštické prase vzniklo pravděpodobně křížením českého prasete (českého hřebenáče) a švábsko-hallského barevného prasete (bavorského), která se ve druhé polovině
19. století na Přešticku, Klatovsku a Domažlicku chovala. K jeho dalšímu vyšlechtění
bylo využito plemen Berkshire, Yorkshire, Cornwall, Sussex, Linkolnshire, Malgalika,
německého sedlovitého plemene, Mirgorodského i Livenského plemene. Přeštické
černostrakaté bylo dlouhá léta používáno jako plemenné k rozšiřování chovů prasat.
V roce 1952 byl vypracován zootechnickou komisí ČSAZV plán, který po důkladných
předchozích měřeních, váženích a ochutnávkách masa všech plemen prasat v tehdejším Československu, určil jako hlavní plemeno bílé ušlechtilé prase, které mělo celkově lepší parametry než přeštické černostrakaté. Od této doby dochází ke kvantitativnímu útlumu chovu přeštického plemene. i když od roku 1952 do roku 1964 probíhalo
další zušlechťování přeštického černostrakatého plemene prasat. V roce 1964 bylo
přeštické černostrakaté prase uznáno samostatným plemenem. V dalším období se
uskutečňovalo další zušlechťování křížením s plemenem Pietrain (ukončeno 1972) a
anglickým plemenem Saddleback (1980). V roce 1992 bylo přeštické černostrakaté
plemeno prasat uznáno jako genetický zdroj. Jeho podíl na celkové produkci jatečních
prasat je v ČR asi jen 4%. Od roku 1996 je plemeno chováno in situ, jako genetický
zdroj v uzavřené populaci a slouží jako genová rezerva, s populací 330 až 350 prasnic
a 35 až 45 plemenných kanců, ve 12 chovech. Mimo toho je možné jej ještě nalézt v
několika dalších chovech pro tržní potřebu. V roce 2010 je těchto chovů již pouze 5 .
[- 24 -]
Využití
Do 70 kg výborné na šunku, nad 70 kg s vysokou intenzitou přírůstku, dobrým ukládáním sádla a výbornou intenzitou vývoje. Povahově bylo prase skromné, otužilé, odolné
vůči chorobám i stresu. Prasnice byly velmi plodné s 10 až 16 selaty, dobré a opatrné
matky. Největší kusy dosahovaly váhy 200 – 400 kg.
Zajímavosti
Sousoší přeštických černostrakatých prasat, Přeštice
Přeštické černostrakaté zabezpečovalo podle dostupných pramenů od roku 1890 do
60. let 20. století produkci masa v Západních Čechách i ostatních přilehlých krajích.
Tato vynikající práce přeštických zemědělců a plemenářů proslavila přeštické černostrakaté plemeno prasat a tím i město Přeštice a dostala je do všech odborných
zemědělských učebnic po celém světě. Na památku přeštického černostrakatého plemene prasat i k uctění vynikající práce přeštických zemědělců a plemenářů, jsou v
areálu bývalého zemědělského družstva u hlavní cesty z Přeštic do Klatov, umístěny
na podstavci dvě prasata z kameniny od autora Jaroslava Podmola. Už více než 100
let se přeštickým mládencům s posměchem říká „přeštický kanec“. Za všechny přeštické mládence těmto „rejpalům“ odpověděl bývalý pražský herec Jindřich Plachta,
který do Přeštic jezdil na návštěvu příbuzných. V bývalé restauraci u Brčků, naproti
kostelu, po několika sklenkách vína napsal dne 29. 9. 1942 na zadní stranu obrazu:„Jsem rád, že mě počítáte mezi kance“. „Ať jsme kanci, jen když nejsme svi. .„ „Nazdar Váš Jindřich Plachta“.
Březost: 115 dní
[- 25 -]
Jersey
Březost 285 dní
Plemeno jersey pochází ze stejnojmenného ostrova v Lamanšském průlivu u pobřeží
Francie patří k nejstarším dojným plemenům na světě, je známé ze zpráv po šest století. V Anglii bylo známé před rokem 1771 a těšilo se oblibě pro svou mléčnou produkci vhodnou pro výrobu másla. Skot z ostrova Jersey byl běžně označován jako alderney, později pak jen jako jersey. Jde o fyzicky nejmenší dojné plemeno na světě, po
staletí se jeho mléko využívá k výrobě sýrů díky nejvyššímu obsahu tuku a bílkovin ze
všech dojných plemen.
Historie plemene jersey
Po roce 1900 se plemeno rozvíjelo na světě v různých liniích. V USA směřovalo k vysoké a komerční produkci. V Kanadě dávali důraz na zvířata vysoko v typu, Dánsko
a Nový Zéland selektovaly na vysoký obsah tuku a proteinu. V období let 1950 i šedesátých býci Milestone Generator, Chocolate Soldier a Quick Silver ovlivnili plemeno
a vytvořili moderní plemeno a jsou v původech jersey po celém světě. Dcery Quicksilvera jsou velké, hrubé s měkkými spěnkami, s tenkými šlachami a mají vysoký obsah
složek. Po Soldierovi mají vysokou dojivost s nižšími složkami. Po Generatorovi jsou
dlouhé, rovné s vysokou dojivostí a nižšími složkami. Všichni tři se pak nakombinovali
v býkovi Duncan, jeho pokračovatelem je syn Lester podobně jako jeho dánský syn
Lemvig, jehož prověření synové se objevují ve všech zemích, včetně Nového Zélandu,
USA, Dánska, Austrálie či Jihoafrické republiky.
V devadesátých let vynikla Berretta z linie Soldiera, dcery měly vysokou užitkovost.
Z Kanady Imperial a Juno kombinují rámec a velikost se složkami.
[- 26 -]
Základní charakteristika
Jerseyský skot, je specializované mléčné plemeno malého tělesného rámce. Dosahuje
kohoutkové výšky 117 – 125 cm, při živé hmotnosti 350 – 420 kg. Barva je žlutohnědá
s odstíny od světlé po tmavou. Charakteristická je jeho jemná tzv. štičí hlava a ušlechtilá tělesná stavba, obdélníkový tělesný rámec s prostorným hlubokým hrudníkem
a břichem. Utvářením těla představuje výrazný mléčný užitkový typ. Končetiny jsou
suché s pevným a tmavě pigmentovaným paznehtem. Nášlapová plocha paznehtu je
ve vztahu k hmotnosti těla největší ve srovnání s ostatními plemeny skotu. Vemeno
krav je prostorné, žlaznaté, dobře upnuté vpředu i v zadu, přiměřeně hluboké, s výrazným závěsným vazem a pravidelně rozmístěnými struky. Plemeno je vzhledem k vysokému obsahu pevných složek mléka také nazýváno sýrařským plemenem. Obsah
bílkovin v mléce se pohybuje od 4,1 - 4,4 %,obsah tuku 6,2 – 7,5 %. Mléko obsahuje
zvýšené množství karotenu, je žlutě zbarvené. Velké tukové kuličky umožňují jeho
rychlé stloukání na máslo. Vyšší zastoupení BB alely kapa – kaseinu v populaci jerseyského skotu zvyšuje výtěžnost při zpracování mléka na sýry až o 15 %. Plemeno
vyniká pevnou konstitucí, plodností, dlouhověkostí a nejvyšší relativní mléčnou užitkovostí. Větší objem předžaludků o 15 %, umožňuje tomuto plemeni lepší využití objemných krmiv. Jerseyský skot vyžaduje pastvu a pohyb venku po celý rok. Vykrmování
býčků je omezené jejich nižší růstovou schopností.
Růst mladých zvířat
Jerseyský skot vyniká raností a dobrou intenzitou růstu v průběh u odchovu. Jalovice
je možno zapouštět ve věku 14 – 15 měsíců.
Růst plemenných býků v dobrých podmínkách odchovu a výživy umožňuje jejich použití v plemenitbě ve věku 12 – 13 měsíců.
Užitkové vlastnosti
Jerseyský skot je mléčné plemeno s nejvyšším obsahem mléčných složek, bílkovin
a tuku. Mléko je vhodné k přímému konzumu , je technologicky využitelné k výrobě
speciálních mléčných výrobků.
Dosahované průměrné parametry užitkovosti v odpovídajících podmínkách chovu jsou
uvedeny v následující tabulce.
[- 27 -]
Průměrné parametry užitkovosti
kategorie
prvotelky
dospělé
Minim. parametry mléčné užitkovosti za 305 dnů laktace
produkce mléka v kg
5450
6000
obsah tuku v mléce v %
5,4
6,10
obsah bílkovin v mléce v %
3,9
4,1
produkce bílkovin v kg
210
246
Celoživotní produkce mléka
25 000 kg
Ranost
věk při I. otelení
26 měsíců
Reprodukce
délka mezidobí
400 dnů
Chovný cíl pro dalších 10 let lze charakterizovat těmito ukazateli:
ukazatel
prvotelky
dospělé
Dojivost za normovanou laktaci
6 000 kg
6 500 - 6 700 kg
Obsah bílkovin
4,00 %
4,15 % a více
Prům. počet ukončených lakt.
5
Celoživotní užitkovost
32 000 kg
Věk při I. otelení
Mezidobí
Výška v kříži
do 25 měsíců
do 390 dnů
119 - 123 cm 125 - 131 cm
[- 28 -]
Průměrné parametry užitkovosti
Živá hmotnost
380 - 400 kg 430 - 450 kg
[- 29 -]
Husy české
Třída:
Ptáci (Aves)
Řád:
Vrubozobí (Anseriformes)
Čeleď:
Kachnovití (Anatidae)
Podčeleď: Husy (Anserinae)
Druh:
Husy české (Husy české)
Výskyt:
Původ: Česká republika
Hmotnost: Houser až 5,5, husa až 4,5 kg
Potrava:
Obiloviny, zelené krmení, živočišná složka
Původní plemeno hus vzniklé domestikací divoké husy velké na území Čech a Moravy, které zde má tradici již několik století. Jde o lehčí, nenárošné husy silné konstituce,
vhodné zejména pro extenzivní podmínky menších chovů. Velkou předností je vysoká
jatečná výtěžnost a velmi dobrá kvalita masa. Peří má vysokou kvalitu a velký podíl
prachového peří. Pud sedění na vejcích a vodění housat je u velké většiny hus zachován.
Jde o husu menšího tělesného rámce s menší, pěkně zakulacenou hlavou s výraznými lícemi, s kratším silným trupem s výrazně tvarovaným opeřenímm a kratšími růžovými až do červena zbarvenými běháky. Trup je kratší, velmi široký s šířkou větší než
hloubkou, nízko nesený a mírně zvednutě nesený.
Hmotnost je u housera 5 - 5,5 kg a u husy 4 - 4,5 kg.
Chovají se pouze v čistě bílém zbarvení.
Tyto husy jsou naším národním plemenem. Samozřejmě jsou u nás i plemenem nejoblíbenějším pro svou nenáročnost a vysokou výtěžnost .
[- 30 -]
Kachny pekingské
Třída:
Ptáci (Aves)
Řád:
Čeleď:
Druh:
Kachny pekingské (Kachny pekingské)
Výskyt:
Původ: USA
Hmotnost:
Kačer 3,5 kg, kachna 3 kg
Počet vajec: Kolem 170 ks/rok
Potrava:
Plemeno šlechtěné od 70. let 19. století ve Spojených státech amerických z původních
čínských kachen křížením s kachnami elsberskými. Dnes je nejrozšířenějším a hospodářsky nejvýznamnějším plemenen kachen na světě. Vyniká ranností, rychlým růstem,
velmi dobrou zmasilostí a mimořádně dobrým využitím krmiv. Je vhodné i pro chov ve
velkých hejnech. Tyto kachny bohužel nemají zachován pud sezení na vejcích a vodění kachňat.
Jde o kachny velkého tělesného rámce s dlouhým, lehce zvednutým a velmi dobře
zmasilým trupem s poněkud spuštěným břichem. Jejich hlava je delší s nepatrně klenutým čelem, plnými lícemi a delším často lžícovitým žlutým až oranžově žlutým zobákem. Krk mají jen lehce zahnutý, ocas vodorovně necený a běháky jemnější, středně dlouhé sytě oranžové.
Hmotnost se pohybuje u kačera kolem 3,5 kg a u kachny kolem 3 kg. U starších zvířat
je i vyšší.
Tyto kachny se chovají pouze v bílém zbarvení.
[- 31 -]
Kachny pekingské americké se staly součástí všech velkochovů na světě, takže pokud
si dnes koupíte mraženou kachnu v obchodě, vězte, že jde právě o americkou
pekingskou nebo její vylepšenou variantu.
[- 32 -]
Kachny Indičtí běžci
Třída:
Ptáci (Aves)
Řád:
Čeleď:
Druh:
Kachny Indičtí běžci (Indičtí běžci)
Výskyt:
Asie
Hmotnost:
1,5-2 kg
Počet vajec: 320 ks
Potrava:
VLASTNOSTI A CHOV
Kachny indické běžce řadíme mezi lehká, nosná plemena kachen. Mají menší tělesný
rámec a hmotnost standard udává u kačera do jednoho roku věku1,5 - 1,9 kg, minimálně 1,3 a maximálně 2,3 kg, nad jeden rok 1,7 - 2,3 kg, minimálně 1,5 a maximálně
2,6 kg, u kachny do jednoho roku věku 1,3 - 1,7 kg, minimálně 1,1 a maximálně 2,0
kg, nad jeden rok 1,5 - 2,1 kg, minimálně 1,3 a maximálně 2,3 kg. Obecně lze říci, že
kačer váží kolem dvou kilogramů a kachna je asi o 20 - 30 dkg lehčí. Obdivuhodná je
jejich snáška (bylo zaznamenáno i 350 vajec!), i přestože se postupným šlechtěním na
[- 33 -]
exteriér velmi snížila, která v průměru činí sto a více vajec a řadí tak indické běžce asi
na třetí místo na žebříčku snášky kachen. I dnes však najdeme jedince, kteří dosahují
daleko vyšší snášky. Barva skořápky je závislá na zbarvení zvířat a může být od bílé u
světlých barevných rázů, přes nazelenalou až po olivově zelenou u černých na začátku snáškového období. Minimální hmotnost násadových vajec je 65 g.
Stejně jako jsou indičtí běžci jedineční svým zevnějškem, tak i jejich povaha a způsob
života je mezi kachnami zcela ojedinělý. Na rozdíl od ostatních plemen kachen jsou
svým svislým postojem a běháky posunutými do zadní části těla přizpůsobeni ke
snadnému a rychlému pohybu po souši. Toto je předurčuje k mimořádnému temperamentu. Pokud mají možnost být na větším, volném prostranství, dokáží celý den pobíhat z místa na místo a hledat si potravu, takže je nemusíme ani příliš přikrmovat. Vyhledávají nejen rostlinnou stravu, jako jetel, různé trávy a semena, ale především různý hmyz, žížaly a mlže, kvůli kterým prozkoumají každičký kout a zobáky rozvrtají i
měkkou půdu. Pokud pobíhají a shání potravu je na ně opravdu nádherný pohled. Pohybují se v hejnu a změní-li některá směr, ostatní vyrazí za ní. Máte-li na zahradě problém se slimáky, kteří vám ničí úrodu zeleniny, vypusťte tam indické běžce a výpěstky
jsou zachráněny. V některých zemích jsou dokonce chováni jako "likvidátoři slimáků".
Asi nejlepší by bylo obehnat zeleninové zahrady dalším plotem, aby nám zde běžci
sbírali škůdce a přitom neozobávali sladký salát. Kvůli utváření těla vůbec nelétají,
takže k oplocení pozemku, kde jsou chováni, stačí jen nízký plůtek. Mnoho chovatelů
také ocení, že k jejich chovu není zapotřebí vodní plochy, ale běžci se spokojí jen s
malým bazénkem. Já používám hliníkové řeznické lodny, ve kterých se snažím udržovat stále čistou vodu, a myslím, že jsou spokojeni. Pokud jsem jim umožnil přístup do
většího bazénku, radostně se k němu rozběhli, ale nakonec v něm udělali jen "pár
temp", dvakrát zamávali křídli a už zase někam běželi. Temperament je spojen s plachostí, takže se k nim snažme přibližovat v klidu a příliš je nestresovat, hlavně v menších výbězích.
[- 34 -]
Perlička modrá
(Numida meleagris)
Třída:
Ptáci (Aves)
Řád:
Hrabaví (Galliformes)
Čeleď:
Bažantovití (Phasianidae)
Druh:
Perlička modrá (Numida meleagris)
Výskyt:
Afrika
Hmotnost: perlák 1,6 perlička 2,1 kg
Chov perliček
Perlička (předek perličky modré) pochází z Afriky. Mnohdy ji můžeme zahlédnout, nebo slyšet v dokumentech věnujících se životu zeber, lvů a pakoní na savanách jižní a
střední Afriky. Ve své domovině je hojně zastoupená, je známá svou nebojácností ale
zároveň i velkou ostražitostí. Díky svému křiku a obezřetnosti se stala důležitou součástí každodenního života dalších zvířat a varovný pokřik perliček je již instinktivně
vnímám většinou živočichů za signál dát se do pozoru. Bohužel stejnou funkci se snaží perličky plnit i na našem dvorku. (bohužel pro sousedy) ostatní drůbež si velmi brzy
zvykne, že pokud je spuštěn rámus je zapotřebí tomu věnovat alespoň minimální pozornost.
Od leva: perlák, perlák, perlička, perlák, perlička
[- 35 -]
Úspěch perliček spočívá v jejich instinktu žít v hejnu. V jednotě je síla a tak je samotné
chování této drůbeže značně ovlivněno počtem kusů, které máme. V případě jednoho
perláka a 2 perliček je obvykle na dvorku klid. Perličky se začlení mezi slepice. Ale
stačí komando o počtu 5 kusů a perličky se stanou velmi drzé. Alespoň na mém dvorku si vybudovali značný respekt. Přestože byly vypuštěny do osazenstva výběhu jako
poslední, měl z nich strach i dospělý kohout. Snad možná víc než síla je to právě jejich
podivné chování, rychlé výpady s okamžitým úskokem. Čím je počet jedinců v hejnu
větší, tím jsou drzejší a jednotnější. Hromadné pokřiky na sousedy, útěky dále od domova nejsou výjimkou. Zmínil jsem se, že perlička dobře létá, přesto ale dává přednost chůzi po vlastních. Let využívá především jako možnost rychlého útěku. Samci
rádi vylétávají na kůly a kraje střeh, kde před soumrakem vyřvávají a nelze opomenout
i snahu perliček hřadovat na stromech pokud nemají k dispozici vhodný perličník. V
samotném hejnu nejsou pravidla dána striktně. Často se stane, že si ptáci navzájem
pletou své soky a pak dochází ke zmatku a chaosu. Pokud budeme sledovat hejno,
které je v klidu a má odpolední siestu, můžeme vypozorovat znaky
v chování, které
ukazují na dominantní jedince, podřízenost nebo šikanu. Stačí však trochu perličky
postrašit a táhnou za jeden provaz. Z pozorování jsem si všiml ještě jedné situace, kdy
panuje mír a klid. Je to případ, kdy se ptáci čistí a rovnají si peří. Je zvykem, že si navzájem ozobávají nečistoty (a v Africe pravděpodobně i parazity) na holé kůži v okolí
hlavy. Takový jedinec pak natáhne krk, do široka otevře zobák a nechá své kolegy,
aby vyškubali vše, co tam nepatří. Samci, kteří se ještě před chvíli nemohli ani strpět si
najednou dovolí nechat dotýkat navzájem na těchto citlivých místech.
Určení pohlaví
U dospělých jedinců není určení pohlaví až takovým problémem. Perlák se vyznačuje
většími lalůčky, okolí nozder je také pokryto větší vrstvou kůže, přilba bývá větší
a u špičky zkosená. Perlička modrá má mnohdy velmi nevýrazné lalůčky a malou špičatou přilbičku. Tyto rozdíly mezi samcem a samicí lze pozorovat okolo 22 týdne věku.
[- 36 -]
Bohužel ne vždy je odlišnost mezi samicí a samcem tak zřetelná. Mnohdy má samice
lalůčky stejně velké. Pak přichází na řadu vydávané zvuky. Tento zvuk (volání perličky) vydává pouze samička.
Párování a rozmnožování
V přírodě vytvářejí perličky páry. V zajetí může perlák akceptovat i další samice. Pokud je ale perlic hodně (více než 3) klesá oplodněnost vajec. Pokud mám vycházet z
chování mého perláka, pak věrnost není jejich silnou stránkou. V období, kdy perličky
seděly na hnízdě, si nahradil společnost slepicemi. Po vylíhnutí mladých potřeboval 2
týdenní společnou izolaci od slepic, aby znovu přišel na chuť perličkám. Ačkoliv obě
akceptoval, když jedna přestala vodit mladé a začala snášet, napadal druhou perličku
s mladými (perličata mu nevadily). Z počátku jsem tomu věnoval pozornost, ale nyní
beru pouze na vědomí, že perlák opět nenávidí svou partnerku a vybral si jinou a že to
bude za měsíc opět jiné. Zdá se že roky umělé inkubace se již v tomto ohledu na perličkách silně podepsaly. Bude však záležet i na konkrétních jedincích.
Naopak perličky jsou perlákovi věrné. Pokud jsou záměrně odděleny nebo se zatoulají, perláka volají (volání perličky výše). Perlák v hejnu nesnese jiného samce a v omezeném výběhu může druhého samce i smrtelně zranit. Hlavní šarvátky probíhaly
v podvečer. Samice jdou jako první na hřad a samci se hodinku před spánkem předvádějí, vzájemným proháněním a vyřváváním na kůlech plotu.
[- 37 -]
Prostředí pro chov
Perličky preferují prostředí, kde pole nebo louka přecházejí postupně v les. Sami se
zdržují téměř celý den v otevřených prostranstvích, ale jedině pokud je tráva dostatečně vysoká, aby nebyly snadno vidět, ale dostatečně nízká, aby ony samy měly dobrý
rozhled. Na čerstvě posekanou louku nevcházejí. Pokud je tráva příliš vysoká, ztrácejí
orientaci a snaží se pobytu v ní také vyhnout. Během dne pak perličky procházejí louku několikrát a sbírají různý hmyz. Zahraniční zdroje uvádějí, že plochy, kde se pohybují perličky, mají významný pokles výskytu klíšťat. Na druhou stranu perličkám neunikne ani tak užitečný hmyz jako je včela. Nedoporučuje se proto chovat hejna perliček
blízko úlů. Krom hmyzu jsou rovněž aktivní na podzim ve sběru travních semen.
V mém výběhu byly perličky ty poslední, které čekaly a žebraly u ko-ryta, když krmivo
došlo.
Přestávky během dne, určené k popelení a starost o peří, tráví perličky v úkrytu nejlépe v malém křoví. Na noc, pokud není k dispozici kurník, se perličky snaží hřadovat na
stromech
Víc očí víc vidí a perličky jsou obzvláště ostražití ptáci. Čím více je ptáků v hejnu tím
větší je pravděpodobnost, že potencionální nebezpečí bude odhaleno v čas. Po vyplašení odlétají právě do blízkých křovin nebo lesa. Samotný les perličky využívají pouze
v případě, že je řídký. Les, který má husté spodní patro, není perličkami považován za
bezpečný a zdržují se jen na jeho okraji.
[- 38 -]
Přestože má perlička modrá vcelku krátká křídla, budí let dojem lehkosti. Podobný letu
bažantu je pouze v počátečním náběhu a pak doplachtění do úkrytu. Je však mnohem
tišší. Perličky umí velmi dobře létat, ale obvykle neodletí dále než 70-100m a většinou
nízko nad zemí. Nesnaží se nabírat výšku a přelétat ploty. Pokud před sebou vidí překážku, zastaví se obvykle přímo před ní. Dobrým způsobem, jak zabránit perličkám
opouštět stanovený výběh, je výsadba malých křovin v okolí plotu.
Perličky při vyplašení pak instinktivně míří do křoví. V mém výběhu si perličky vybraly
3 místa kam po vyplašení pravidelně zalétaly. Vždy se jednalo o husté křoví.
Odchov
Perličata se líhnou okolo 27 dne. Není to však podmínkou. Záleží pravděpodobně na
stáří vajec. Ze stejného hnízda se mi líhlo perliče až 31 den (už v líhni) a bylo naprosto
v pořádku. Těžko říct, zda je vhodné nechávat tyto kuřata dolíhnout. V přírodě by
v rámci líhnutí v jednom hnízdě neměla šanci. Vylíhlá perličata jsou choulostivá na
vlhko a zimu. Pokud chcete zamezit ztrátám, nepouštějte kvočnu nebo perličku ven
(do neuzavřeného a nekrytého výběhu) dříve než po 14 dnech. Po 3 týdnech jsou perličata při rychlém růstu velmi dobře opeřená a nehrozí jim podchlazení. Není již třeba
podnikat žádné opatření z důvodu změny počasí. Jako rodiče jsou perličky naprosto
unikátní. Chování je podmíněno tolika zachovanými instinkty, že se tomu žádná jiná
drůbež nevyrovná. Nejprve bych se rád věnoval odchovu pod perličkou, protože má
tolik odlišností. Bude pak jasné, jak snadné je odchovávat pod běžnou slepicí. Konkrétní problémy s odchovem perliček naleznete v rubrice články.
Jiné zvláštnosti
Po nákupu perličky určitě zastřihněte. Odstraňte 9 letek na každém křídle způsobem,
jaký je popsán v článku o husách. To zamezí perličkám v útěku a po složení křídel
nebude zákrok vidět. Do roka vše doroste. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ani 2 měsíční uzavření ve výběhu byť s výhledem na okolí nezaručí 100% věrnost. Nejlepší je
nakoupit mladé perličata. Ty si vytvoří během ranného života o mnoho větší vztah k
danému místu a neopouštějí ho na větší vzdálenosti. Perlička modrá se sice naučí,
kdo je jejím chlebodárcem, ale náhlá změna (třeba ve vašem oblečení) může způsobit
snadno paniku.
Zima
Přestože jsou původem z Afriky, jde o odolné ptáky. Stačí nevytápěný perličník, který
je chrání před vlhkem a průvanem. Trochu odlišné chování čekejte při napadnutí hrubší vrstvy sněhu. Perličky se nerady brodí, a proto po vyplašení hledají nejbližší místo
nepokryté sněhem nebo stromy. Jsou-li stromy daleko, poletí perličky mnohem dále
než během léta. V zimě proto perličky nepřistanou v křoví 20m od domu, ale klidně
i na střeše nebo komíně souseda 200m od baráku, 10m vysoko.
[- 39 -]
Charakteristika Šumavanky (ŠU)
Plemeno s kombinovanou užitkovostí vyšlechtěné v Čechách v druhé polovině 20. století ze zbytku původních krajových šumavských slepic, českých slepic zlatých kropenatých, žlutých plymutek, rodajlendek, hempšírek a vyandotek.
Vyniká rychlým růstem, dobrou zmasilostí a rychlým opeřováním. Barva kůže je bílá.
Je živého temperamentu, otužilé a shánlivé a proto je vhodné do tvrdších klimatických
podmínek a větších výběhů.
Snáška je nejméně 180 větších vajec s hnědou skořápkou, minimální hmotnost násadových vajec je 58 g. Kvokavost je nežádoucí.
Plemenný typ
Šumavanka je středně těžkého typu s některými znaky lehkých plemen, spíše menšího tělesného rámce,
s typickými znaky dobré nosnice, s delším, zřetelně zavalitým trupem, s růžicovým
hřebenem, s poměrně dlouhým, středně vysoko neseným ocasem, bohatě opeřená
přilehlým peřím.
Velké vady: převažující znaky lehkých plemen
Velikost používaných kroužků
Kohout - 20mm, Slepice - 18mm
Hmotnost v kg:
kohout 2,6 - 3,1 min. 2,3
max. 3,6
slepice 2,2 - 2,7 min. 1,9
max. 3,2
Do 1 roku
kohout 2,9 - 3,6 min. 2,5
Nad 1 rok
slepice 2,4 - 3,1 min. 2,0
max. 3,6
[- 40 -]
Kalifornský králík (Kal)
Byl vyšlechtěn v USA jako masné plemeno s kvalitní kožkou v roce 1932 Georgem
Westem z Kalifornie křížením činčily, ruského králíka a novozélandského bílého. Poprvé byl vystaven
roku 1929 a o deset
let později byl uznán
jako plemeno. Roku
1958 se dostali do
Anglie.
Do ČR byl dovezen
roku 1965 z Dán-ska.
V knize z roku 1991
jsem našel, že byl
dovezen před patnácti lety - tj. roku
1976 (v knize z roku
1980 je věta: "byl
dovezen před patnácti lety", že by náhoda?) Mezi průkopníky chovu patří chovatelé A. Drlík a K. Fruj.
Jeho kresbě se říká také himalájská. Kresba však není tak výrazná jako u ruského.
Mláďata narozená v zimě mají téměř vždy lepší kresbu než narozená v létě. Právě
narozená mláďata jsou celá bílá a teprve později se začínají vybarvovat. Není bez zajímavosti, že vyholíme-li v zimě kalifornskému králíkovi určité místo naroste na něm
černá srst.
Kdo si chce chov zpestřit, může v rámci čistokrevného chovu spolu s kalifonskými
chovat i kuní velké. Mláďata z těchto chovů
se registrují.
Samci mají být vždy kvalitnější než samice.
Hodí se velmi dobře pro výkrm, mláďata
dosahují rychle jateční váhy, má jemnou
kostru, jsou otužilí, odolní, plodní, králice
jsou dobré matky. Kaliforňani jsou klidná,
veselá a vyrovnaná zvířata. Přestože je to
kresebné plemeno, velmi dobře hodí pro
začátečníky.
[- 41 -]
jednodenní mládě
mladé 4 týdny
mládě 5 týdnů
Měsíční přírůstky hmotnosti:
měsíc
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
kg
0,6
1,3
2,2
2,9
3,1
3,3
3,7
4,0
Vídeňský černý
Zkratka: Vč
Zahraniční názvy: DE: Schwarz Wiener , FR: Noir de Vienne, UK: Vienna Coloured Black, SK: Viedenský zařazení: střední plemena s normální srstí
Hmotnostní Historie a charakteristika: Jedná se o plemeno, pro které je typická
černá barva. Ten vznikal v Německu během dvacátých let z aljašek a vídeňských
modrých a byl vyšlechtěn v roce 1925.
3. Genotyp pro zbarvení: AA BB CC DD gg
[- 42 -]
4. Hmotnostní přírůstky:
Věk (měsíc)
1.
Hmotnost (kg) 0,5
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
1,2
2,2
2,8
3,4
3,8
4,1
4,25
Pozn.: Hmotnostní přírůstky se zpravidla liší v závislosti na chovu a krmení (poněkud
jiné složení krmné dávky v jednotlivých chovech). Vč pravidelně dosahují i vyšších
hmotnostních přírůstků než je výše uvedeno
Bodovací stupnice:
POZICE
MAX. POČET BODŮ
1. HMOTNOST
10,0
2. TVAR
20,0
3. TYP
20,0
4. SRST
15,0
5. BARVA KRYCÍHO CHLUPU, STEJNOMĚRNOST 20,0
6. BARVA PODSADY
7. PÉČE A ZDRAVÍ
CELKEM
10,0
5,0
100
Hodnocení exteriéru provádějí dle standardu na výstavních akcích speciálně vyškolení
posuzovatelé králíků.
Králík domácí (Oryctolagus cuniculus f. domesticus) je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Už staří Římané chovali divoké králíky v tzv. leporáriích a
jejich maso považovali za pochoutku. Od druhé poloviny 16. století pak známe první
barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii. V 17.
století se chov zaměřoval hlavně na králíky chované pro kožešinu, od 19. století se
[- 43 -]
středem pozornosti stala masná produkce. Dnes je uznáváno asi 100 plemen králíků
(65 základních, zbytek jsou rexové a zakrsklá plemena).
Králíci jsou domácím zvířetem, které lze poměrně snadno chovat v malochovech pro
maso, bílé králičí maso obsahuje v porovnání s ostatními domácími zvířaty nejméně
cholesterolu. Zakrslá plemena jsou pak oblíbeným zvířetem chovaným jako společníci,
hlavně v městských bytech.
Chov králíků
Králík domácí
domestikovaný druh
Vědecká klasifikace
Říše:
Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád:
zajícovci (Lagomorpha)
Čeleď: zajícovití (Leporida)
Rod:
Králík (Oryctolagus)
Druh: Králík divoký (O. cuniculus)
V Česku se králík domácí chová v několika typech chovů, v závislosti na účelu jejich
chovu. Pro komerční produkci masa slouží velkochovy masných brojlerů, ve velkochovech se rovněž chovají králíci za účelem produkce kožešiny nebo vlny. Králík domácí
je významné laboratorní zvíře a pro tento účel se chová v akreditovaných laboratorních chovech.
Posledním typem chovu jsou drobnochovy králíků pro maso nebo jako hobby, a individuální chovy zakrslých králíků chovaných ze záliby.
Každý typ chovů má svá specifika, králíci jsou chovaní v různých podmínkách a krmeni odlišným způsobem.
[- 44 -]
Rozmnožování
Králík domácí je zvířetem, které má, podobně jako jeho divoký předek, schopnost
velmi rychle se rozmnožovat. Pohlavně dospívá už ve 3 nebo 4 měsících věku, i když
k nastává až v osmém měsíci věku. Ramlice, samice králíka, mají nepravidelnou říji,
která se opakuje vždy asi po třech týdnech a to hlavně od února do září.
Králík má tzv. provokovanou ovulaci, to znamená, že k vyplavení vajíček dojde až při
dráždění pochvy samcem. To zvyšuje šanci vajíček na oplození. Březost pak trvá 28
až 35 dní.Čím je méně králíčků tím déle trvá březost.
Březí samice si připravuje hnízdo pro vrh mláďat. Toto chování se objevuje i u králic,
které sice byly připuštěny, ale nezabřezly - pak se jedná o březost falešnou.
V jednom vrhu bývá 6 až 11 mláďat, přesný počet závisí na plemeni. Porodní hmotnost se pohybuje kolem 60 g, králíčata jsou holá, slepá a zcela závislá na své matce.
Králice kojí jen jednou denně, její mléko je ale velmi vydatné.
Mladí králíci otvírají oči 9 nebo 10 den a do 20. dne opouštějí hnízdo. Odstavují se do
54.dne od narození.
Zajímavost: Pokud samice příliš ztloustne, přichází přechodně o schopnost mít mláďata. Zhubnutí, které vede k obnovení možnosti březosti, se dosáhne tak, že tlustá samice přejde na dietu, např. v drobnochovech se této samici dává jen voda a seno.
Krmení
Trávící soustava králíků je uzpůsobena pro příjem trávy, bylin a listů, což je potrava s
velkým množstvím vlákniny. Králík je nepřežvýkavý býložravec a jeho trávení je velmi
podobné trávení koně - stejně jako on využívá velkého slepého střeva plného symbiotických mikroorganismů k fermentaci vlákniny a získává tak živiny, které by jinak byly
nedostupné.
Tento způsob získávání živin ale není dokonalý a králík, aby ho co nejlépe využil, proto požírá měkké bobky, které obsahují bílkoviny i vitamíny skupiny B. Toto chování je
naprosto normální.
Hlavní složku krmné dávky králíka by měla tvořit objemná krmiva, v drobnochovech
tedy seno a sláma. Je možno krmit také zelená krmiva (např. bazalka, brokolice, celer,
čekanka, jabloňové listí, jitrocel, kapusta, kokoška pastuší tobolka, kopřiva (zavadlá),
pampeliška, petržel, salát, nejedovaté plevele - pýr, lebeda apod.)
Vhodné jsou také okopaniny, mrkev, krmná řepa, tuřín, topinambury nebo vařené
brambory. Z jadrných krmiv je nejvhodnější oves nebo ječmen, možno zkrmovat také
[- 45 -]
hrách nebo sóju jako zdroj bílkovin, nebo lněné semínko.Králík by měl vždy mít k dispozici vodu!
Typy chovů králíků
Faremní chovy
Ve velkochovech jsou v ČR králíci chovaní hlavně pro maso; spotřeba králičího masa
na obyvatele a rok činí 2,7 – 3,0 kg. Drobnochovatelé chovají pro vlastní potřebu - nabídka králičího masa v obchodech pochází z velkochovů bíle pigmentovaných brojlerových králíků.
Brojleroví králíci jsou hybridi šlechtění speciálně na ranost, výbornou zmasilost a kvalitu masa, důležitá je také intenzita růstu a konverze krmiva. Ve velkochovech jsou králíci chováni v uzavřených klimatizovaných halách, způsob chovu je uzavřený klecový.
Králice jsou intenzivně využívané a dávají 6-8 vrhů za rok. Krmí se výhradně granulovanou krmnou směsí.
Kůže brojlerových králíků se používá k výrobě plsti. Pro produkci kožešin jsou chována rexová plemena králíků, pro produkci vlny pak angorská plemena.
Laboratorní chovy
V laboratorních chovech jsou králíci chováni v klecích a krmeni kompletní krmnou
směsí, která je ale jiného složení než směs k výkrmu brojlerů. Velký důraz je kladen
na zamezení styku s choroboplodnými zárodky.
Drobnochovy
V drobnochovech jsou králíci nejčastěji ustájeni v králíkárnách a krmeni přirozenou
potravou,která sestává převážně z vody,zrní, čerstvé trávy a sena (nesmí být zapařené,můžou se nafouknout a zemřít).
Individuální chovy
Zakrslí králíci chovaní ze záliby jsou oblíbení domácí mazlíčci hlavně v městských bytech. Zpravidla se chovají v klecích, která by měla mít minimální rozměry 50 x 80 cm,
výška aspoň 40 cm. V kleci by měla být podestýlka (např. hobliny) a je nutno si uvědomit, že králík nemůže být jenom v kleci, potřebuje i výběh.
Ideální je chovat kastrovaného samce se samicí - přirozeně žijí ve skupinách. Dva
samce ale společně chovat nelze, i dvě samice můžou být problematické. Králík je
citlivý na hluk, jeho klec by proto měla být v tiché části bytu (ne u televize apod.) a také by neměl přicházet do styku s tabákovým kouřem.
[- 46 -]
V domácnostech se často stává, že králík příliš ztuční - základem krmné dávky by mělo být kvalitní luční seno, v létě přídavek zeleného krmení. Jadrná krmiva jen v malém
množství, jinak tloustne. Jako zdroj vitamínů se hodí ovoce nebo zelenina, nutností
jsou větvičky ovocných stromů nebo tvrdé pečivo na ohryz.
Výběr chovného kmene
Abychom mohli začít s chovem, musíme se tedy poohlédnout a vybrat si správné
chovné kusy - jak samice, tak i samce. Rozhodneme-li se pro chov králíků na výstavní
účely, pořídíme celý chovný kmen stejného plemene a barevného rázu, resp. jednoho
samce a min. dvě samice (značíme 1,2). Samozřejmě takovýchto kmenů můžeme mít
několik, např. 2,4; nebo více samic v kmenu (2,6). Pokud nemáme výstavní ambice a
spokojíme se pouze s chovem na maso, je výběr jednodušší – stačí nám samec a
k němu několik samic. Na jednoho samce se v takovém případě počítá obvykle 6-8
samic, někdy i více.
Říje
Říje je obdobím pohlavního cyklu samice, které se střídá v určitých intervalech (nejčastěji v rozmezí 7-12 dnů), a ve kterém samice s největší pravděpodobností po páření se samcem zabřezne. V takovémto případě bývají vrhy poměrně velké, jelikož samice při klasické říji uvolní dostatek vajíček. Ovšem králice navíc, oproti jiným savcům,
disponuje i tzv. provokovanou říjí, což znamená, že může zabřeznout i mimo klasickou
říji. Samice (spíše její pohlavní ústrojí)
je při páření „vyprovokována“ a automaticky uvolní z vaječníku několik vajíček
stejně, jako při klasické říji, ale v tomto
případě jich je daleko méně. Proto se
nevyplácí samice připouštět mimo říji,
jelikož vrhy bývají o poznání menší.
Říji můžeme rozpoznat dle několika
jevů. Nejnápadnějším a současně nejprokazatelnějším projevem říje je zvětšení, zarudnutí a nadměrné prokrvení pohlavního orgánu samice (na obrázku). Rozhodneme-li se králici připustit, měli bychom si
vždy v prvé řadě všímat tohoto jevu. Je-li pohlavní orgán nadměrně prokrven, samice
po páření s největší pravděpodobností zabřezne. Dalším specifickým příznakem říje je
neklid, agresivita, tření čelisti o nějakou hranu v kotci. Králice je živější, více žere a
hrabe v podestýlce… spíše přímo ryje. Tento jev (hlavně přehrabávání podestýlky) lze
pozorovat jen u některých samic, avšak dostavuje se pravidelně, tudíž jakmile tento
úkaz jednou zpozorujeme, máme do budoucna vyhráno. Může se také stát, že si samice v říji začne stavět hnízdo. Tak také vypadá příznak říje – nejčastěji u nejkvalitnějších matek.
[- 47 -]
Jakmile některé výše uvedené jevy zpozorujete, neváhejte ani chvíli a začněte
s připouštěním u vybraného samce. Říje většinou u samic trvá 2-4 dny (nejčastěji 3).
Nejlepší je samici připustit na samotném vrcholu říje – to je pochva extrémně prokrvená a vajíček je vůbec nejvíce. Sami časem poznáte, kdy jsou Vaše samice ochotny ke
skoku. Nyní se Vám ono rozpoznání může zdát složité a náročně, ale není tomu tak.
Vše chce čas a trpělivost. Nutno také dodat, že říje je sezónní záležitostí. Nejčastěji se
u samic vyskytuje od konce zimy do konce léta. Mimo toto období se prodlužuje doba
mezi jednotlivými cykly, říje není tak nápadná a někdy se ani nedostaví. Je to zapříčiněno zimou a zkracujícím se světelným dnem. Nejčastěji se říje nedostavuje
v podzimních a zimních měsících (říjen-prosinec), kdy je připuštění a následné zabřeznutí samice velice obtížné.
Ale jak je známo, člověk je velice vynalézavý tvor. V dnešní době již umíme (i bez nějakých drahých preparátů) vyvolat říji uměle. „Fíglů“, jak na to, je nespočet. Prvním
nástrojem, jak říji vyvolat či zesílit, je správné krmení, v našem případě předkládání
krmiv s obsahem vitaminu E. Ten se nachází v kořenu i nati celeru a petržele (méně
již v mrkvi), v klíčkách obilí a ovsu. Dalším tipem je prohození samce se samicí v jejich
kotcích, popř. pouze přenesení podestýlky a bobků od samce ke samici. Další velmi
zajímavou, avšak nákladnou variantou je zavedení umělého osvětlení do naší vnitřní
králíkárny. Zvířatům se tak prodlouží světelný den a říje se dostavuje pravidelně. Vyzkoušet můžete i vitamínový přípravek Rabitin, který je podávám právě samicím, které
nechtějí zabřeznout, nebo mývají málo mláďat. Více informací u prodejce. Stane-li se,
že samice ani po tomto podstrojování nechce zabřeznout, můžete vyzkoušet nějaký
přípravek, který se aplikuje jehlou – ty jsou 100%. Avšak existují i samice, které nezabřeznou nikdy, nebo jen výjimečně. Taková zvířata do chovu nepatří a je lepší je vyřadit. Po většinou jde o dědičně založenou vadu.
[- 48 -]
Připouštění
Avšak ještě předtím, než vůbec s připouštěním začnete, musíte vědět, kdy můžete
králíky začít připouštět. Střední plemena se zařazují do chovu ve věku okolo 8.-9. měsíce, velká o měsíc déle, malá o měsíc dříve.
Nyní již k samotnému připouštění, které provedeme v několika krocích. Nejprve zkontrolujeme samičí i samčí pohlavní orgány, abychom se vyvarovali případné pohlavní
nákaze (syfilis), stejně tak znovu zvážíme, zda-li je samice opravdu v říji. Poté můžeme samici přemístit do samcova kotce. Nikdy tak nečiníme naopak! Samice si totiž
brání své teritorium, a proto je ideální přemístění k samci. V opačném případě by mohla být velice agresivní, navíc samec by se dlouho seznamoval s novým prostředím.
Okamžitě po vložení samice do samcova kotce sledujeme chování obou zvířat. Samec
pravděpodobně začne samici očichávat a po chvíli na ní skákat. Králice zalehne
k zemi a nadzvedne pánev s pírkem, aby umožnila samci lepší proniknutí (1. foto).
Samec provede několik velmi rychlých pohybů, kterými samici během několika sekund
oplodní (2. foto). Po aktu se svalí na zem a samice většinou po chvíli odběhne. Samici
bychom měli tehdy odebrat
a vložit k samci zase za pár minut k dalšímu skoku.
Obvykle stačí pouze jeden skok, jistotou jsou však dva, nebo tzv. metoda „dvojskoku“,
kdy jeden či dva skoky proběhnou ráno a další večer.
Nedejte na rady typu: „Čím víc skoků, tím víc mláďat“. Není to pravda – počet mláďat
určuje samice (vajíčka), spermie pouze vajíčka oplodní a jelikož spermií je nepředstavitelné množ-ství, není s oplodněním problém.
[- 49 -]
Byla-li samice v říji, proběhne připouštění právě takto. Pokud jsme ovšem špatně odhadli říji, může samice být vůči samci agresivní, dorážet na něj, kousat ho. V lepším
případě bude jen sténat, zalehne na podlahu a samci nedá příležitost k páření. Staneli se nám takováto situace, samici přemístíme zpět do jejího kotce
a opakujeme připouštění během dalších dnů, kdy kontrolujeme příznaky říje.
Zvláštní metodou připouštění je umístění samce a několika samic (4-6) do společného
prostorného kotce. Samec během této doby obskočí všechny samice, které často zabřeznou,
i když nejsou v říji (důsledek provokované říje). Získáme tak poměrně obstojný počet mláďat, většina samic je připuštěna. Bohužel dochází k velkému vyčerpání samců, v horším případě i k jeho napadení od nějaké agresivní samice. Proto se
raději držte klasického připouštění.
Využití samic v drobnochovech je různé. Při chovu na výstavy se připouští 2-3krát
ročně, v polointenzivních chovech na maso 3 – 4 krát a v chovech, kde se krmí pouze
granulemi, tzn. v intenzivních, 5 – 6 krát za rok.
[- 50 -]
Krůta česká
Krůta česká je plemeno krůt dlouhodobě chované na území Čech a Moravy. Je dobře
přizpůsobené extenzivním podmínkách drobných chovů. Vyniká otužilostí, poměrně
rychlým růstem, velmi dobrou schopností využití pastvy a dobrou zmasilostí. Pud sezení na vejcích je u většiny krůt zachován.
Jde o krůty středně těžkého typu, většího tělesného rámce s poměrně mohutným, protáhlým, širokým a poněkud zvednutým trupem hruškovitého tvaru. Krocani mají na
hrudi černou štětku. Hlava je poměrně mohutná, delší, neopeřená, hustě posázená
masitými bradavicemi modré až blankytně modré barvy, které se při vzrušení zvětšují
a červenají. Na čele je žlábek, ze kterého vyrůstá masitý výrůstek, který se při vzrušení zvětšuje a u krocanů padá na stranu. Zobák je silný a delší, obličej neopeřený
a pod zobákem je volně visící neopeřený kožní záhyb až do poloviny krku. Krk je
středně dlouhý, nesený v mírném oblouku, v horní polovině neopeřený. Ocas je dlouhý, nasazený v linii zad, takže směřuje k zemi. Při vzrušení jej krocani postaví a rozevřou do vějíře. Postoj je široký, nižší až středně vysoký. Běháky jsou kratší až středně
dlouhé, silné, u krocanů s dobře vyvinutými ostruhami.
Hmotnost se pohybuje u dospělých krocanů v rozmezí 11 - 14 kilogramů a u krůt 5,5 7 kilogramů.
Krůta česká se vyskytuje ve zbarvení divokém bíle lemovaném a šedě divokém bíle
lemovaném.
Původ:
Česká republika
Výška:
Až 120 cm
Hmotnost:
Krůta 6, krocan 12 kg
[- 51 -]
Roční snáška:
Kolem 80 ks
Inkubační doba: 28 dnů
Délka života:
12 let
Průměr kroužku: 1.0-27mm 0.1-24mm
Krmivo:
[- 52 -]
Bílá krátkosrstá koza
Koza bílá krátkosrstá patří mezi česká domácí plemena. Plemeno vzniklo křížením
typově nejednotných českých a slovenských koz s kozly sánského plemene. Toto
plemeno se podílelo na zušlechtění plemen, jako jsou bulharská bílá mléčná koza
a rumunská karpatská koza. Kozel dosahuje hmotnosti 70-90kg, koza 50-70kg. Od
roku 1992 je povolený výskyt rohů, zvláště u plemenných kozlů. Do té doby se tomuto
plemenu říkalo bílá krátkosrstá bezrohá. V současnosti se do chovu zařazují rohatí
i bezrozí jedinci. Srst bílá, krátká bez pigmentace, krk poměrně dlouhý a úzký, v krajině hrtanu se vyskytují většinou přívěsky. Kozy jsou odolné, plodné.
kozy jsou rané, plodné a odolné.
živá hmotnost kozlů je 70 - 90 kg
živá hmotnost koz 55 - 70 kg
výška v kohoutku u kozlů 75 - 85 cm
výška v kohoutku u koz 70 - 80 cm
dojivost koz dosahuje až 1000 kg (v průměru 750kg) mléka
tučnost mléka 3,7 %,
obsah bílkovin v mléce 2,7 %,
plodnost u koz dosahuje 180 až 200 %
plemeno patří mezi genové reservy ČR.
[- 53 -]
Rozdělení krmiv
Podle koncentrace živin rozdělujeme krmiva na:
objemná krmiva – krmiva s malou koncentrací živin (pícniny, okopaniny)
jadrná krmiva – krmiva s vyšší koncentrací živin (obiloviny, luskoviny, šrotové směsi)
Podle převahy živin rozdělujeme krmiva na:
sacharidová (jednoduché a složité cukry, škroby) – melasa, řepa cukrovka a polocukrovka, brambory
scharidovo-bílkovinná – obsahují jak vyšší obsah sacharidů, tak i bílkovin - obiloviny, luskoobilné směsky
bílkovinná – luštěniny (hrách, sója, bob aj.), pokrutiny
Statková krmiva (krmiva objemná)
Statková krmiva jsou základem krmné dávky většiny hospodářských zvířat, zejména
pak přežvýkavců. V chovech HZ se nejčastěji jedná o zelenou píci, CCM, LKS, kukuřičnou siláž, jetelotravní siláž, vojtěškovou siláž, seno, slámu, okopaniny (brambory,
řepa) atd.
Zelená píce – šťavnatá krmiva
je základním šťavnatým krmivem, které v podmínkách drobnochovů tvoří základ letní
krmné dávky (skot, ovce, koza, králíci, koně aj.)
je základním šťavnatým krmivem, které v podmínkách drobnochovů tvoří základ letní
krmné dávky (skot, ovce, koza, králíci, koně aj.)
je v letních měsících doplňkovým krmivem pro hrabavou a vodní drůbež, ale i prasata
obsah živin a její stravitelnost je závislá na: *složení (podíl trav a jetelovin, druhová
skladba porostu – jílky, srhy, bojínky aj.) * vegetačním stádiu (mladý porost před květem, kvetoucí porost, odkvetlý porost * obsah živin v půdě * srážkové úhrny a místní
specifické klimatické podmínky * zatížení pastviny (počet zvířat na ha pastviny) apod.
vysoká obsah dusíkatých látek (bílkovin) mají jeteloviny, zejména pak vojtěška a dále
luskoviny, travní porosty a porosty obilovin
kukuřice a slunečnice na zeleno naopak obsahují nižší obsah dusíkatých látek
[- 54 -]
mladá píce má vysoký obsah vody a nižší koncentraci živin, které jsou však velmi
dobře stravitelné
starší píce má v porovnání v mladou pící vyšší obsah sušiny (sušina je vše co zůstane
po odpaření vody z rostliny – cukry, bílkoviny, tuky, minerální látky a vitamíny) a vyšší
množství živin
starší píce obsahuje také více vlákniny,
starší píce má více živin, avšak tyto jsou hůře stravitelné
pícniny pro drůbež a prasata by měly být mladé, zatímco přežvýkavcům nevadí krmiva
mírně starší (nikoliv stará!)
u sklizně píce platí, že s kvantitou klesá kvalita (tedy píce sice nabývá na objemu, ale
je daleko horší kvality a pro zvířata hůře stravitelná)
porosty, které jsou zejména v letních měsících postiženy nedostatkem vody a tedy i do
jisté míry živin, mohou být chudé na vitamíny a minerální látky
porosty, které jsou vystaveny intenzivním srážkám obsahují více vody a realtivně málo
sušiny
nevyšší koncentrace živin (optimální doba sklizně) je v porostech před květem a při
časném kvetení, naopak po odkvětu se zvyšuje zejména obsah vlákniny.
Zásady zkrmování zelené píce
při přechodu ze zimní krmné dávky (siláže, seno, sláma aj.) na zelené krmení je nutný
pozvolný návyk
postupně zařazujeme malé dávky zelené píce, které za několik dní pozvolně zcela
nahradí krmiva předchozí krmné dávky (KD)
mladé porosty obiloviny a luskoobilných směsí obsahují vysoký podíl tzv. vody (mluvíme o tzv. vegetační vodě)
pokud začneme zkrmovat píci nárazově ve velkém množství, vystavujeme se riziku
velmi závažných metabolických potíží u zvířat, které mohou skončit až úhynem zvířete
u mladých porostů je nedostatek minerálních látek, resp. jejich vzájemný poměr není
optimální (nedostatek hořčíku u pastevního porostu a následně v organismu zejména
u přežvýkavců může vyvolat velmi silné křečové stavy, které mohou skončit obrnou
organismu, udušením zvířete a jeho úhynem) – nutnost podávání minerálních lizů
u všech zvířat v průběhu celého roku
[- 55 -]
staré porosty obsahují vysoký obsah ligninu, porost se stává těžko stravitelným, zvířata jej nerada přijímají – je nutné přikrmovat kvalitními krmivy
pícniny bohaté na dusíkaté látky je nutné vyvážit přidáním krmiv s vyšším obsahem
energie (jadrná krmiva) = vyvážená krmná dávka, tedy s vojtěškovým krmivem je
vhodné ještě podávat krmivo bohaté na glycidy.
Jeteloviny
krmíme nejčastěji jetel a vojtěšku,
jsou velmi kvalitním zdrojem dusíkatých látek a energie
obsahují vyšší obsah vápníku, fosforu, hořčíku, beta karotenu apod.
jsou obvykle součástí jetelotravních směsích (optimální je jejich zastoupení z 15 – 20 %)
[- 56 -]
Trávy
jsou součástí pastevních porostů,
druhová skladba ovlivňuje: obsah živin, poměr živin, stravitelnost apod.
nejčastěji jsou v porostech zastoupeny – lipnice, bojínky, kostřavy, srha apod.
jsou obvykle součástí jetelotravních směsích
Krmné luskoviny
jsou velmi bohaté na bílkoviny (bílkovinná krmiva),
jako zelenou píci je využíváme omezeně (luskoviny – spíše jsou pěstovány na zrno),
jsou bohaté na vápník, vitamíny skupiny B,
nejčastěji se pěstují v kombinaci – luskoobilné směsi, kdy luskoviny (bílkoviny) + obiloviny (sacharidy) = vyvážený obsah živin směsi
k pěstovaným luskovinám patří - hrách, peluška, bob či vikev,
některé luskoviny obsahují antinutriční látky (bývají např. hořké a zvířata je nerada
přijímají, proto jejich využití jako krmiv je omezené)
Krmné obiloviny
jde spíše o sacharidové krmivo,
nejčastěji se pěstují jako zelení pice v kombinaci s luskovinami (jejich zařazením se
zlepšuje chutnost, poměr živin a stravitelnost),
podle doby setí máme směsi: jarní, letní a zimní
[- 57 -]
nejčastěji používáme pšenici, ječmen a oves,
Krmné okopaniny
krmné okopaniny mají vysoký obsah vody a jsou výrazně laktogenní (podporují produkci mléka),
krmné okopaniny před zkrmováním řádné očistíme od zeminy,
nahnilé a zaplísněné okopaniny nikdy nezkrmujeme,
krmná řepa je naší nejrozšířenější okopaninou; je vhodná pro většinu hospodářských
zvířat; zkrmujeme jí většinou v zimních měsících; nejčastěji v krouhané formě,
řepné skrojky = chrást (bílkovinné krmivo) + skrojek bulvy (glycidové krmivo),
chrást obsahuje zvýšené množství kyseliny šťavelové = při překrmení riziko průjmů,
krmná mrkev – je velmi kvalitním krmivem s výbornými dietetickými účinky; je vhodná
pro mláďata a pro rodící a kojící matky; je velmi cenným krmivem v drobnochovech,
brambory – mají vysokou energetickou hodnotu; jsou sacharidovým krmivem; nejčastěji se zkrmují prasatům a drůbeži v míchanici (v pařené či hrouhané formě); klíčky,
nazelenalé části rostlin a bramborová nať obsahují alkaloid solanin, který může být
příčinou otrav a úhynů zvířat, proto klíčky vždy odlamujeme, nať nezkrmujeme a vodu
z uvařených brambor vždy vyléváme!
Siláže
jde o konzervovaná krmiva,
nejčastěji silážujeme kukuřici, jetelotrávy, luskoobilné směsi, vojtěšku apod.,
konzervace je na bázi přeměny sacharidů (cukrů) na kyseliny – mléčná, propionová
aj.,
princip je v podstatě stejný jako při domácí výrobě kysaného zelí,
konzervovaná krmiva mají dlouho údržnost,
při kontaktu se vzduchem dochází k jejich kažení, plesnivění a hnití,
důležité je zamezit přístupu vzduchu,
kukuřičná siláž – energetické krmivo, vojtěšková siláž – bílkovinné krmivo, jetelotravní
siláž – energetické a bílkovinné krmivo (2 v 1)
[- 58 -]
Objemná krmiva suchá
Mimo šťavnatých krmiv (krmiv s vysokým obsahem vázané vody) jsou také hospodářských zvířatům předkládána krmiva suchá. K nejčastěji používaným krmivům patří:
seno, sláma a úsušky.
Seno
je nejdůležitější suché objemné krmivo,
kvalita sena a obsah živin v něm obsažený je závislý na: stanovišti, období sklizně, na
vegetační fázi při sklizni, na klimatických podmínkách stanoviště (srážky, teplota), intenzitě hnojení, na druhové skladbě, na průběhu sušení a sklizně, době zrání sušeného sena,
přemoklé seno je velmi nekvalitní,
seno nažloutlé až hnědavé barvy – tzv. spálené seno, sušení namoklého sena, zaplísnění aj.
nejkvalitnější části sušené rostliny jsou její listy, které se však usušením stávají křehké
a vel-mi snadno se drolí (velký problém je u vojtěšky a jetele),
zvířatům zkrmujeme nejčastěji sena: vojtěšková, jetelová a luční.
Seno je základem celoroční krmné dávky pro všechny kategorie přežvýkavců (mimo
mláďata krmená do odstavu startérovou výživou) a býložravce (koňovití a králíci).
Po usušení seno zkrmujeme nejdříve za 6 až 8 týdnů od sklizně
Sláma
sláma se v krmivářství používá pro zvýšení sušiny krmné dávky a zajištění dostatku
vlákniny,
zkrmujeme slámu, která je bez zjevných vad, není namoklá, nahnilá ani zaplísněná,
nejčastěji se zkrmuje sláma ovesná, ječnou a pšeničnou, také luskoobilná sláma je
velmi kvalitním krmivemm je jí nutno však zkrmovat v menších dávkách
sláma, kterou steleme je zvířaty také velmi často přijímána, proto musí být také kvalitní.
[- 59 -]
Zmoklou a nahnilou slámu
nikdy nepoužíváme jako krmivo ani jako stelivo!
Krmná sláma a sláma na
podestýlku musí být bez
zjevných vad (bez hniloby,
zaplíšnění apod.)
Jadrná krmiva
Jadrná krmiva bývají v mnoha literárních pramenech označována také jako krmiva
koncentrovaná či jako krmiva energetická. Je to proto, že tato jsou velmi bohaté na
živiny, zejména pak na složité sacharidy – glycidy. Mezi jadrná krmiva patří krmiva,
která mají malý obsah vody a vysoký obsah sušiny (obsah vody se pohybuje mezi 5
až 15 %). Podle původu rozdělujeme jadrná krmiva na:
Statková – zrna obilovin, luštěnin a olejnin
Průmyslová – produkty potravinářského a krmivářského průmyslu (pokrutiny, mlynárenské odpady, krmné směsi aj.)
Jadrná statková krmiva
Obiloviny
jsou velmi bohaté na živiny, zejména na škrob
[- 60 -]
mají vysokou energetickou hodnotu
jsou základem krmné dávky drůbeže a prasat
jsou přídavkovým krmivem krmné dávky přežvýkavců
jadrné krmivo zkrmujeme u přežvýkavců až po zakrmení senem či slámou (nikdy ne
na lačno)
jadrné krmivo zkrmujeme ve 2 až 3 dílčích denních dávkách
pšenice
je nejčastěji zkrmovanou obilovinou
má vysokou energetickou hodnotu
je vhodná pro všechny druhy hospodářských zvířat
velmi vysoké dávky pšenice v krmné dávce díky lepku mohou negativně působit na
peristaltiku střev a zažívání
při krmení drůbeže či plemenných zvířat pouze pšenicí dochází často k jejich ztučněn
ječmen
je další tradiční obilovinou, která je zkrmována HZ
plucha přirostlá k obilce je zdrojem vlákniny
je vhodný pro všechny druhy a kategorie hospodářských zvířat
má nižší nutriční hodnoty než pšenice
oves
má z krmných obilovin nejnižší energetickou hodnotu
velmi často jej označujeme jako dietní krmivo
je vhodný pro chovná zvířata a mláďata
je tradičním jadrným krmivem koní a králíků
používá se do krmných směsí, mačká se a loupe
[- 61 -]
kukuřice
je energeticky nejbohatší obilovinou
používá se zejména ve výkrmu zvířat
ve výkrmu prasat je nutné množství kukuřice v krmné dávce korigovat (nadměrné dávky – řídnutí sádla, žluté zbarvení), tj. do 30 % objemu
vysoké dávky kukuřice v krmivu slepic má za následek jejich ztučnění a snížení snášky
žito
není zařazováno do krmných směsí ve velkém množství
má nepříznivé dietetické účinky, které při jeho zkrmování ve větších dávkách mohou
vyvolávat poruchy zažívání
při jeho zařazení do krmné dávky je nutné jeho obsah velmi pozvolna zvyšovat
není vhodné jej zkrmovat zejména drůbeži
námelové žito se nesmí zvířatům zkrmovat
obsahuje inhibitor trypsinu
Luštěniny
Jsou bohatým zdrojem kvalitních bílkovin (oproti obilovinám 3 – 4x vyšší). Zrno luštěnin je v porovnání s obilovinami hůře stravitelné a má nadýmavé účinky. Vysoké podíly
v krmné dávce negativně působí na zažívání zvířat. Některé luštěniny obsahují antinutriční látky, které limitují jejich použitelnost v krmných směsích. Např. peluška a vikev
jsou luštěniny nahořklé chuti. K velmi kvalitním a hodnotným luštěninám patří zejména
bob a hrách. Jednou z nejrozšířenějších a nejvíce používaných luštěnin je sója. Sója
obsahuje velmi kvalitní bílkoviny a zároveň má až 17 % tuku. Nejčastěji je do krmných
směsí zařazována v podobě extrahovaného sójového šrotu.
Průmyslová krmiva
Ve většině případů se jedná o vedlejší produkty, které vznikají při zpracování zemědělských produktů a při průmyslové činnosti (pivovarnictví, lihovarnictví, cukrovarnictví,
[- 62 -]
olejářského průmyslu apod.). Mezi vedlejší produkty patří: cukrovarnické řízky, melasa, krmné mouky, otruby, obilné klíčky, pokrutiny, extrahované šroty apod.
Otruby
jsou povrchové vrstvy zrn pšenice a žita, které vznikají při výrobě mouky
jsou bohaté na minerální látky, vitamíny a vlákninu
pšeničné otruby jsou velmi kvalitním krmivem s dietetickým účinkem a vhodným obsahem vlákniny
pšeničné otruby lze spařit horkou vodou a podávat je v podobě nápoje nemocným zvířatům a zvířatům rodícím nebo těm, která jsou bezprostředně po porodu
žitné otruby jsou zvířaty hůře přijímány a nejsou vhodné zejména pro mláďata
pšeničné otruby velmi dobře stimulují laktaci koz, ovcí, krav a prasnice
Krmné mouky a klíčky
obsahují v porovnání s otrubami více škrobu
krmné mouky jsou velmi energetické
krmné klíčky jsou odpadem při zpracování pšenice a žita (mají vyšší obsah vitamínů
B, D a E). Pšeničné kíčky jsou vhodné zejména pro mláďata.
Pivovarské mláto
je zbytek po vyluhovaném sladu
mláto obsahuje velké množství vody a je nutné jej proto rychle zkrmovat zvířatům
je vhodné pro výkrm prasat a v malochovech, pro dojnice a kozy
Cukrovarnické řízky
jsou zbytky po vyluhování cukrovkových řízků v cukrovaru
řízky jsou v podstatě vylisovanou krouhankou
zbytkový cukr umožňuje silážování - přežvýkavci
sušené jsou vhodné pro skot, prasata, kozy
[- 63 -]
Zásady krmení dojnic:
Krmnou dávku nikdy neměnit ze dne na den.
Obsah živin a zvláště energie přizpůsobit užitkovosti.
Převod ze zeleného krmení na krmení směsnou krmnou dávkou by měl trvat minimálně 1 týden.
Nezkrmovat zaplíšněná ani jinak znehodnocená krmiva.
Snažit se krmit tzv. TMR směsnou krmnou dávkou.
Potenciace laktace je možná jaderným krmením pouze tehdy, je-li zachováno 16 %
hrubé vlákniny v krmné dávce.
Přesná dávkování jadrného krmiva dle užitkovosti.
Nedávat více jak 3 kg jadrného krmiva na jedno nakrmení.
Jadrné krmivo dojnicím předkládat tak, aby nedošlo k destabilizaci bachorové mikroflory.
Dostatek kvalitní vody, která hraje v příjmu krmiva významnou roli.
Kondice krav při otelení a jejich vztah k porodu
Optimální kondice (BSC) by měla být u krav před porodem 3,5 – 3,75 bodů (vyšší ani
nižší kondice není žádoucí). Kráva nesmí být v žádném případě přetučnělá aní podvyživená.
Při nadměrné kondici - BSC nad 3,5 dochází k:
možnost rozvoje negativní energetické bilance.
možnost komplikovaného porodu – nedostatek energie a vyčerpání.
možnost projevů poporodních komplikací – poporodní paréza, zadržení lůžka aj.
nedostatečná životaschopnost telete.
podlehnutí organismu matky infekčním tlakům – celková onemocnění organismu (trávicí trakt, končetiny atd.).
Orientační dávky jednotlivých krmiv u dojnic, s uvedenými denními maximy
Kukuřičná siláž – 10 – 25 kg.
Silážované cukrovarské řízky – do 15 kg.
[- 64 -]
Ovesná senáž – 10 – 15 kg.
Jetelotravní senáž – 6 – 15 kg.
Sena – 2 – 6 kg
Sláma 1 – 3 kg.
Melasa – 1 – 2 kg.
Zelená píce - 40 - 60 kg
Techniky krmení dojnic
Individuální způsob krmení – spočívá se společné krmné dávce (dávka koncipována
na průměrnou hmotnost a průměrnou užitkovost nejčastěji 12 – 14 kg mléka) a individuálních přídavcích produkční směsi (podle skutečné dojivosti dojnice). Na jeden kg
mléka nad základní užitkovost, tj. nad 12 – 14 kg se podává 0,45 – 0,5 kg produkční
směsi.
Skupinové krmení – dojnice jsou rozděleny do skupin o přibližně stejné potřebě živin.
Rozdělení do skupin uskutečňujeme podle fáze laktace. V rámci každé skupiny mohou
být vytvořeny ještě podskupiny dojnic, s rozdílnou užitkovostí. Nejčastěji jsou tyto skupiny dojnice. 0 – 120 dní laktace, 120 – 200 dní laktace, a 200 – 305 dní laktace.
U této skupiny je ještě zvláštním obdobím 0 – 50 dní po porodu, kdy dochází
k rozdojování a stimulaci laktace.
Krmení směsnou krmnou dávkou (TMR) – zahrnuje v sobě jadrná a objemná krmiva.
Vzhledem k jednotnosti dávky u některých zvířat může dojít k překrmování a u některých zase k živinové nedostatečnosti. Nutností je sestavovat skupiny s minimálními
[- 65 -]
rozdíly v užitkovosti. Přídavek krmiva, který zohledňuje vyšší užitkovost je poté každé
dojnici dávkován individuálně
Jednou z metod hodnocení kvality směsné krmné dávky je hodnocení počtu přežvykujících krav, a to cca. 2 - 3 hodiny po podojení a zakrmení.
KRMENÍ KOZ
V následujících bodech budou stručně popsána jednotlivá krmiva, která je možné využít při sestavování krmné dávky pro kozy:
zelená píce - pastevní porost - je nejkvalitnější vždy před kvetením trav a bylin, proto
seno a otavy děláme vždy před jejich kvetením - metáním. Koza přijme při pastvě
v průměru 6 až 10 kg zelené píce za den. Při předkládání pokosené píce, nesmí tato
být zapařená nebo mokrá (po dešti). Protože zelená píce obvykle obsahuje vyšší
množství draslíku, je vhodné, aby kozy měly přístup k minerálnímu lizu - doplnění sodíku (pro organismus je důležité aby poměr draslík:sodík byl optimální).
seno - seno by mělo být přežvýkavcům přístupné celoročně, a to i v letních měsících
(v případě nízkých výnosů zelené píce, deštivé období, podzimní, zimní a časné jarní
měsíce). Seno by mělo být typické barvy, nemělo by být nažloutlé barvy, ani prašné.
Mělo by obsahovat nejen stvoly, ale také lístky, které mají obvykle nejvyšší výživnou
hodnotu (např. u vojtěšky jsou lístky nejcennější částí celé rostliny). Optimální je, pokud jsou v seně zastoupeny nejen traviny, ale také jeteloviny a další byliny. Kozám se
seno předkládá v denní dávce cca 2 až 3,5 kg. Seno se zkrmuje nejdříve po 6 až 8
týdnech od usušení, aby se tzv. "vydýchalo", jinak hrozí poruchy zažívání.
roční potřeba sena se pohybuje okolo 0,6 až 0,7 tuny na kozu a rok
konzervovaná krmiva - především siláže - kukuřičná, vojtěšková, jetelotravní apod.
Konzervovaná krmiva jsou obvykle užívána ve velkochovech. Siláže se zkrmují nenamrzlé (riziko průjmu), charakteristické vůně a barvy (načernalé krmivo, atypické zahnívající vůně se nezkrmují - metabolické poruchy). Denní dávka siláží se pohybuje mezi
1 až 2 kg za den. Siláže je možné rozdělit: bílkovinné a polobílkovinné - vojtěškové,
jetelotravní aj., a glycidové - kukuřičné aj.
roční potřeba např. kukuřičné siláže se pohybuje okolo 0,4 až 0,5 tuny na kozu a rok
jadrná krmiva - jadrná krmiva se používají jako zdroje zejména energie (oves, ječmen, pšenice, kukuřice) nebo bílkovin (sója, extrahované sojové šroty, hrách apod.).
Žito se pro obsah antinutričních látek obvykle nezkrmuje. U jádra platí pravidlo, že celkovou dávku vždy rozdělujeme do několika dílčích dávek. Tedy, pokud zkrmujeme
kozám např. 1 kg jádra, je vhodné dávku rozdělit do 3 dílčích dávek (ranní, polední,
[- 66 -]
večerní). U dojených koz se dávka jádra obvykle zkrmuje při dojení. Velmi vhodné je
kozám podávat upravená jadrná krmiva - mačkané, šrotované. Na trhu jsou prodávány
komerční krmné směsi složené např. z ječmene, pšenice, otrub, sóji a obvykle jsou do
směsi přidávány i minerální látky, případně cukrovarnické řízky, melasa, lněné semínko apod. Dávky jadrného krmiva se řídí: reprodukcí koz, tělesnou kondicí (BCS) a fází
laktace.
roční potřeba jadrných krmiv se pohybuje okolo 0,3 až 0,6 tuny na kozu a rok, a to
podle dávkování a dojivosti
okopaniny - jak jsem již napsal v mnoha dříve publikovaných příspěvcích, jsou okopaniny velmi dobrým doplňkem krmné dávky. Ty podporují nejen produkci mléka, ale v
zimních měsících jsou také dobrým doplňkovým zdrojem vody (pozor! nelze okopaninami nikdy nahrazovat napájecí vodu - ta musí být za jakéhokoliv počasí vždy kozám
podávána). Okopaniny patří mezi glycidová krmiva (hlavní složkou jsou sacharidy).
Okopaniny musí být před zkrmováním prohlédnuty, musí být čisté (vyprané), bez
známek hniloby, zaplísnění a nesmí být zmrzlá. Ke zkrmování se používají: mrkev (v
dávce 1,5 až 3 kg), řepa (klasická krmná 2 až 5 kg dle laktace, polocukrovka do 2,5
kg), brambory syrové (v dávce 0,5 až 0,7 kg), brambory pařené (v dávce
1 až 2 kg).
Některé okopaniny byly i dříve v drobnochovech silážovány (brambory, řepa).
roční potřeba krmné řepy se pohybuje okolo 0,5 až 0,6 tuny na kozu a rok, a to opět
podle dávkování a dojivosti
sláma - sláma je přežvýkavcům podávána pro tzv. dosycení. Podstatné je její kvalita,
proto zaplísněnou slámu s netypickou barvou kozám nezkrmujte, ani u laktujících koz
nepoužívejte k podestýlání (riziko zánětu vemene). Pro účely zkrmování se používá
obvykle sláma ovesná, z jarního ječmene nebo pšeničná. Použít lze okrajově i slámu
hrachovou (pozor nezkrmujte hrachovou slámu, která vznikla při sklizni hrachu na zrno, protože porost hrachu mohl být před sklizní ošetřen desikačními prostředky - ty
způsobují schnutí porostu, který se následně lépe sklízí).
letnina - letnina je výrazem, který se používá pro doplňková rostlinná krmiva, která
jsou kozám zkrmovány v zimních měsících. Již naši předci např. sušili větvičky s listy a
tyto zkrmovaly kozám jako pamlsek - velmi často šlo o sušené kopřivy, které byly podávány i prasatům a drůbeži. Obvykle je možné doplňkově kozám zkrmovat mladé
větvičky s listím z ovocných stromů, akátové listí, listí lískových ořechů, břízy, olše aj.
ale také například smrkové větve. U smrkových větví ale platí, že jejich množství musí
být malé, protože zvláště mladé výhony obsahují velké množství pryskyřic, které mohou způsobovat dietetické poruchy (tedy malé množství jehličnatých větviček v odstupu 2 až 3 týdnů). Pozor na jedovaté druhy stromů a keřů, otrava koz může být nasnadě. Dále lze kozám zkrmovat i listí rybízu, maliníku a ostružiníku, a to opět jako pamlsek.
[- 67 -]
"odpady" našich zahrádek - kozám lze opět "přilepšit" i výpěstky z našich zahrad,
případně přebytky. Zkrmovat lze saláty, kapustu, zelí, mrkev, celer, petržel (nejen kořeny, ale také natě), kedluben, okurky aj. U zeleniny, která je tvrdší nebo kulatějšího
tvaru je vhodné tuto nakrájet na menší kousky. Opět by zelenina měla být praná
a nenahnilá. Zkrmovat lze i padané ovoce, nejčastěji jablka, která také nesmí být nahnilá. Jablka podáváme krájená, nebo krouhaná (menší jablka by mohla uvíznout
v jícnu a mohla by jej ucpat - zde pak hrozí nebezpečí nadmutí, protože plyny nemohou být kozou vykrkávány).
Skladování krmiv - suché, dobře větrané prostory (např. pro skladování 0,6 tuny sena je potřeba v případě volně loženého sena 8 m 3 prostoru, u balíkovaného pak
5 m3 prostoru).
Pro skladování steliové slámy (potřeba cca 0,3 až 0,4 tuny/kozu/rok) 4 až 5 m3 volného prostoru, u balíkovaného pak 2 až 2,5 m3 prostoru.
PASTVA KOZ
Pastva koz, resp. pobyt koz na pastvině je obvykle v našich podmínkách praktikován
sezónně. Celoroční chov koz na pastvině se u nás nepraktikuje téměř vůbec a kozy
jsou v období vegetačního klidu ustájeny v kozincích (stáje, chlévy, zateplené přístřešky).
Na rozdíl od ovcí koza uplatňuje tzv. selektivní způsob pastvy. Má ráda okusování keřů, stromků, vybírá si některé druhy travin a bylin (opravdu trochu platí rčení - mlsný
jako koza). Chovatelé v historii (domkaři aj.) pásávali kozy na obecních cestách, příkopech v okolí cest, ale také i v hájcích a lesících, což však bylo přísně zakázáno
a hlídáno polesnými. V současnosti se v některých vybraných chráněných lokalitách
využívá koz k likvidaci náletových listnatých stromů v lesích.
[- 68 -]
Pár poznámek k pastvě koz:
Pastviny resp. pozemky by měly být vždy ohrazeny (ploty síťové, elektrické ohradníky,
dřevěné ploty aj.), aby bylo zabráněno úniku koz a případnému napadení koz jinými
zvířaty, ostnatý drát se k ohrazení pastviny nepoužívá!
Výška plotu by měla být 1,3 až 1,5 m (v závislosti na typu pletiva - koza umí velmi
dobře šplhat),
spotřeba píce v průběhu pastvy se u koz pohybuje mezi 5 až 10 kg za den,
kozy jsou obvykle vyháněny na pastvu ráno a večer jsou opět tyto zavírány do stájí,
u dojených plemen se kozy vyhánějí na pastvinu po ranním dojení a v odpoledních
hodinách jsou tyto opět přiháněny do hospodářství k večernímu dojení (interval mezi
dojeními by měl být optimálně 12 hodin),
každá pastvina, která neumožňuje přístup zvířat v průběhu dne do stáje by měla být
opatřena přístřeškem, který umožní ochranu před větrem, srážkami (pozor na riziko
zmoknutí a podchlazení!) a intenzivním slunečním zářením,
přístřešky jsou obvykle jednoduchého konstrukčního řešení (plné tři boční stěny +
střecha), dobré je mít i zpevněnou podlahu (suché místo k odpočinku),
koza musí mít celodenní přístup k hygienicky nezávadné vodě,
v případě nepříznivých klimatických podmínek, např. intenzivní srážky, kozy na pastvu
nevyháníme,
každý chovatel si musí odpovědět, zda-li bude praktikovat sezónní chov (pastevní výkrm s porážkou koz na konci pastevního období - jarní nákup kůzlat s porážkou na
podzim), nebo bude praktikovat celoroční chov (pastevní areál, zahrada bude současně sloužit jako pastvina a současně na těchto plochách bude chovatel získávat
krmiva pro zimní období - tomu je potřeba přizpůsobit management pastvy - oplůtky,
dávková pastva apod.),
platí pravidlo, že není pastvina jako pastvina, proto je potřeba věnovat pozornost druhům trav a bylin, které na ní rostou (jedovat rostliny, jedovaté keře apod. je nutné předem odstranit),
pozornost je potřeba celoročně věnovat péči o porost - sekání nedopasků, hnojení
dusíkatými a draselnými hnojivy, vápnění, vláčení, případně válení, dosevu apod., aby
nedocházelo k znehodnocování pastevního porostu (pokles výnosu píce, zaplevelení,
zamoření parazity apod.) - více je tato problematika popsána v knihách, které jsou věnovány pícninářství a pastvinářství,
[- 69 -]
zatížení pastviny - zatížením pastviny se rozumí počet zvířat na jednotku plochu, kdy
při nadměrném zatížení dochází k poškození pastevního porostu, tj. plochy pro pastvu
jsou pak spíše jen výběhy (obvykle je doporučováno nepřesahovat 5 až 7 koz na hektar) a kozy mohou trpět i podvýživou,
úživnost pastviny - často nezáleží ani na tom, jak velkou máte pastevní plochu, případně zahradu, ale na tom, jaká je její druhová skladba. Pouze porost s dobrým zastoupením kvalitních trav a jetelovin může zajistit kozám dostatek živin.
také je potřeba zmínit, že nejvyšší kvality a stravitelnosti dosahují porosty VŽDY před
kvetením (pokud budete sušit seno, pak porosty sečte před květem trav), po odkvětu
se stravitelnost porostu a využití živin totiž výrazně snižuje (v píci se zvyšuje podíl méně stravitelných složek),
je dobré mít v zásobě suchou píci - seno, a to pro případy, kdy v letních měsících nebude dostatek srážek a zelené píce budou mít kozy málo. To samé platí pro dny s nepříznivým počasím (deště), kdy kozy raději necháme ve stáji,
kozy by měly mít na pastvě přístup k minerálnímu lizu. Liz je potřeba chránit před intenzivním sluncem a srážkami,
zlaté kozařské pravidlo - na pastevní porost po zimních měsících kozy navykáme postupně. Dobré je začít k zimní krmné dávce (obvykle seno, sláma, senáže) přidávat
velmi malé dávky zelené píce (navykací období by mělo trvat min. týden, aby došlo
k pozvolnému návyku bachorové mikroflóry a mikrofauny na pastevní porost. V případě velmi rychlého přechodu hrozí riziko vzniku metabolických poruch - průjmy, nadmutí apod.),
kozy před vyhnáním na pastvu ošetřete antiparazitárními prostředky – poraďte se
s veterinářem na schématu odčervení, vakcinace, a to podle výsledků předchozího
rozboru výkalů,
u dojených koz, od kterých získáváte mléko je potřeba dbát na důkladnou prohlídku
vemene – hledání klíšťat a jejich odstranění.
častým nedostatkem je nedostatečná péče o paznehty - je potřeba paznehty prohlížet
a případně tyto i upravit - zejména rohovinu vnějšího chodidla, které se může kroutit
směrem pod chodidlo, rohovina může přerůstat - platí zde pravidlo, že méně je lépe, a
to i při korekci paznehtu - používají se čisté a desinfikované zahradní nůžky (koukáme
se také do meziprstí - mohou zde být zánětlivé infekce = porada s veterinářem a přeléčení koz).
[- 70 -]
Výživa koz, stejně jako výživa dojnic má některé společné znaky. Po porodu není koza
schopna krýt živinové nároky, které jsou nutné k produkci zvýšeného množství mléka,
proto dochází i u nich k odbourávání tělesných tukových reserv (toto označujeme jako
NEB – negativní energetická bilance).
Velmi podstatné je proto zabezpečit kozám před porodem alespoň jeden měsíc tzv.
doby stání na sucho. Doba stání na sucho představuje období, ve kterém koza neprodukuje žádné mléko, v děloze dochází k intenzivnímu růstu plodu, mléčná žláza se
připravuje na další laktaci a dochází k tvorbě tukových reserv. Pokud chceme, aby
koza zaprahla, pak z její krmné dávky vyřadíme šťavnatá krmiva a okopaniny (mají
laktogenní účinek – podporují tvorbu mléka v mléčné žláze), dále také jadrná krmiva a
krmnou dávku postavíme na kvalitním senu a krmné slámě. Voda by neměla být zvířatům nikdy omezována. Jednou z technik jak dosáhnout úspěšného zaprahnutí je také
prodlužování intervalů mezi dojeními až do jejich úplného zastavení.
Krmná dávka u koz v první polovině gravidity je založena na produkční dávce (v této
době koza ještě dojí). V druhé polovině gravidity kozám nezkrmujeme silážovaná krmiva. V době porodu napájíme kozu slizovým odvarem, který vyrobíme z 50 až 60 g
lněného semene, 5 – 10 g soli a otrub, které společně rozmícháme ve 2 až 4 litrech
vlažné až teplé vody. Koze po porodu předložíme ihned kvalitní seno.
[- 71 -]
Vybrané krmné dávky pro kozy v malochovu v kg
Krmná dávka pro kozu v první polovině březosti
Krmivo
Kg
Luční seno
1,5 až 2,0
Krmná řepa
1,5 až 2,2
Jadrná směs
0 až 0,15
Krmná dávka pro kozu druhé polovině březosti
Luční seno
1,5 až 1,8
Krmné okopaniny
1,8 až 2,0
Jadrná směs
0,2 až 0,4
Krmná mrkev
0,4 až 0,7
Krmná dávka pro kozu s produkcí 4 kg - období pastvy
Luční seno nebo zelené krmení
2,0 až 2,5 nebo 4,5 až 5 ,0
Jadrná směs
0,7 až 1,5
[- 72 -]
Při chovu v dostatečně prostorné stáji a se zkrmováním zelené píce je její denní dávka
pro kozu mezi 6 až 8 kg. Píce musí být nezapařená a lze ji zkrmovat v podobě domácí
míchanice, kdy se do zelené píce přidá nařezaná sláma, případně se udělá krouhanka
z krmných bulevnin (řepa, mrkev, pařené brambory), nebo se dají udělat i směsi
s kopřivami a malým přídavkem šrotu.
Dávky výše uvedené a jsou orientační. Je důležité pamatovat, že koza je velmi vybíravá a preferuje krmiva podle chutnosti. Dávkování zejména jadrných krmiv musí vycházet z výživného stavu a kondice dané kozy. Jakékoliv překrmování, nebo naopak nedostatek živin je hrubým prohřeškem chovatele. Vysokoprodukční koza s produkcí 5kg
mléka je jako dojnice s užitkovostí 7 500 kg mléka, proto je nutné zajistit velmi kvalitní
výživu a kvalitní krmiva. V případě vysokoužitkových koz je možné zkrmovat jadrnou
vysokoprodukční krmnou směs pro dojnice (skot).
[- 73 -]
VÝŽIVA KOZ
Cíl: udržet jedince v optimální kondici a respektovat změny nároků na živiny (říje, gravidita, růst mláďat, laktace aj.). Velmi důležité je zabránit extrémům, zejména pak překrmování ve snaze zvířeti „dopřát maximum“.
Velmi důležité je respektování biologie koz, zejména: hmotnost koz, věk, fáze laktace
(denní produkce mléka), plemeno, ustájení, kvalita a dostupnost krmiv, zdravotní stav,
fáze reprodukce aj.
Nejpřirozenějším zdrojem výživy je stejně jako v případě ovcí pastva. Pro pastvu koz
volíme spíše sušší pastevní stanoviště (zamokřené pastviny představují pro pasoucí
se zvířata riziko nakažení se parazity – např. tasemnice, motolice apod.). Koza velmi
ráda okusuje mladé listnaté stromky, které bývají součástí řady pastvin.
KRMIVA
Základem krmné dávky by měla být kvalitní objemná krmiva (seno, zelená píce, siláže,
senáže, sláma). K vyvážení a doplnění krmné dávky dále používáme: jadrná krmiva
(oves, ječmen, pšenice, kukuřice, šroty, otruby, šroty aj.), okopaniny (krmnou řepu,
brambory, jablka, mrkev aj.).
Z jadrných krmiv je pro kozy vhodné využívat hrubě šrotovaných, nebo mačkaných
šrotů, zejména pak ovsa. Oves je vhodný zejména pro laktující kozy a plemenné kozly. Zvýšené dávky jadrných krmiv jsou velmi důležité v připouštěcím období a jsou stimulanty plodnosti jak koz, tak i kozlů. Při zkrmování pšenice, ječmene a kukuřice je
vhodné zkrmovat v mačkané, nebo šrotované podobě. Vhodné jsou také extrahované
šroty, otruby, odpady mlynárenského průmyslu. Jadrné krmivo se dávkuje opatrně.
Pokud je krmná dávka složená z objemného krmiva, např. jetelotravního sena a chovatel přidává okopaniny, např. řepu, mrkev apod. pak jsou dávky jadrného krmiva
menší. Jiná je situace, pokud je základem zimní dávky pouze seno. Zde je již přídavek
malého množství jádra opodstatněný. Přídavek jádra se podává od 5 měsíce březosti.
Přídavek je pozvolný, aby se zabránilo metabolickým poruchám. Velké dávky jádra
mohou způsobovat acidozu.
Doplňování minerálních látek je vhodné zajistit pomocí minerálního lizu (např. BIOSAXON, MILLAPHOS, aj.). jako další možnost je použití minerální směsi pro ovce, kozy
a spárkatou zvěř, kdy se dávka pohybuje u koz mezi 8 – 20 g směsi na ks a den.
Směs se zamíchává většinou do jadrného krmiva. Minerálních doplňků je veliká škála
a tyto vyrábí řada českých podniků za velmi příznivé ceny. Při výběru minerálního lizu
by se mělo vycházet z rozboru krmiv, které má chovatel k dispozici. i u minerálních
látek je nutno se řídit heslem "všeho s mírou" a zabránit tak možným otravám z nadProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 74 -]
bytku, nebo nedostatku. Podávání krmného vápence je v dávce do 8 g na dospělou
kozu a den.
[- 75 -]
Orientační dávky vybraných krmiv (kg/den)
seno
2-3
zelená píce
3-7
siláž
2-3
krmná řepa
2-4
mrkev
1 - 2,5
brambory
do 1
Orientační dávky jadrných krmiv v kg/kus/den
konec laktace - 4. měsíc gra0 - 300
vidity
5. měsíc gravidity
350 - 600
1. a 2. měsíc laktace
0,7 - 1,5 kg u vysokoprodukční
kozy
3. měsíc laktace - konec lakta600 - 0
ce
Techniku krmení musí chovatel přizpůsobovat zejména reprodukčnímu cyklu,
kdy rozlišujeme:
Zimní krmnou dávku – pro toto období je charakteristické – zapouštění koz, gravidita,
porod a zahájení laktace. V této době dochází k přípravě kozy na následnou laktaci.
Je nutné pamatovat na nutnost regenerace mléčné žlázy. V této době musí být krmná
dávka vyvážená a kvalitní (nezkrmovat zaplísněné a jinak znehodnocené krmivo). Základem krmné dávky je seno, okopaniny (krmná řepa, mrkev, jablka, pařené brambory
aj.), jadrná krmiva a minerální doplňky. Jadrná krmiva zkrmujeme opatrně.
Letní krmná dávka – pro toto období je charakteristické – porod koz, laktace, odstav
a odchov kůzlat. Přechod ze zimní krmné dávky na letní musí být pozvolný, nikdy ne
skokový. Při zahájení zkrmování zelené píce, je nutné předkrmovat kozy před vlastní
pastvou senem. Důvodem je postupný návyk a úprava skladby bachorové mikroflóry,
která je pro přežvýkavce nezastupitelná. Nerespektování této zásady může vyústit ve
velmi vážné zažívací potíže (akutní nadmutí, průjmy aj.). Píce při zakrmování musí být
vždy čerstvá, nezapařená, nemokrá a bez příměsí a zjevných vad. Mezi vhodná doProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 76 -]
plňková krmiva lze využít ořezky zeleniny, padané ovoce, větve stromů (ořezy), slámu
a jadrná krmiva.
Koza je ve výživě náročnější než ovce!
[- 77 -]
VÝŽIVA PRASAT V PŘEDVÝKRMU A VÝKRMU
PŘEDVÝKRM A VÝKRM PRASAT
Předvýkrm
Kategorie předvýkrmu, tedy odchovu běhounů úzce navazuje na mléčnou výživu selat.
Produkce mléka prasnice – mléčnost dosahuje v průběhu odchovu selat 70 až 72,5 kg
mléka na prasnici. V průběhu mléčné výživy jsou telata postupně navykána na příjem
pevných krmiv. Zpočátku jsou selata krmena tzv. starterovým krmivem. Odstav selat je
zákonným předpisem stanoven min. na 28 dní s tím, že výjimkou je odstav v 21 dnech
(musí být splněny stanovené požadavky). Odstav selat je uskutečněn nárazově. Tedy
prasnici den před odstavem již nekrmíme, ráno jí vystájíme (oddělíme od selat)
z porodního boxu. Poté jsou obvykle z porodny za několik hodin přesouvána i selata
do předvýkrmu.
V předvýkrmu jsou selata krmena kompletní krmnou směsí ČOS 2, kde se průměrná
spotřeba u selete pohybuje v průběhu odchovu okolo 0,75 kg/ks a den do hmotnosti
17 až 18 kg. Poté je selatům zkrmována kompletní krmná směs A 1, která se zkrmuje
do hmotnosti až 35 kg. Průměrná spotřeba krmiva se pohybuje mezi 1,5 kg/sele
a den.
Výkrm
Výkrm prasat je zahájen po převodu běhounů do výkrmny, tj. od hmotnosti cca 30 až
35 kg. Výkrm bývá realizován obvykle odděleně podle pohlaví, tj. výkrm vepříků a výkrm prasniček. V některých chovech kastrace kanečků není, avšak jejich výkrm je do
nižší porážkové hmotnosti, a to z důvodu kvality masa - kančího zápachu. Prasat jsou
v průběhu výkrmu krmena dvěma směsmi, tedy A 2 a CDP. Krmná směs A 2 je zkrmována adlibitně, a to do hmotnosti 65 kg. Spotřeba krmné směsi A 2 dosahuje 2,2
kg/ks a den. CDP – cereální dieta prasat je také zkrmována adlibitně, to v závěru výkrmu. Průměrná denní spotřeba CDP se pohybuje okolo 3,2 kg/ks a den.
VÝKRM PRASAT
Výkrm prasat v malochovu má velmi bohatou tradici. Ze starých knih (např. Celý rok)
se můžeme dočíst, že pro zástavová selata často cestovala celá rodina, případně byla
selata nebo běhouni nakupování od pastevců prasat. Před např. sto padesáti lety totiž
byly z dnešního území Maďarska hnána velká stáda až do Polska s tím, že vesničané
si kupovali běhouny nebo selata. Někteří za hotové, někteří na dluh. Výkrm prasete byl
pro rodinu velkou událostí, často se členové rodiny omezovali i ve vlastní výživě.
Kravské, ale i kozí mléko bylo přednostně dáváno prasatům (pokud měl hospodář kráProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 78 -]
vu, pak máslo se prodávalo překupnicím, které jej prodávaly ve městech). Hospodyně
se těšila na čas zabíjačky, kdy první, co jí zajímalo byla výška hřbetního sádla (tuk byl
před moha desítkami let cennější než maso - maštění placek, polévky aj.). Výšku sádla si hospodyně měřila tzv. na prsty a buď byla spokojená nebo ne. Sádlo byl hlavní
živočišný produkt, protože maso rychle podléhalo zkáze (pokud nebylo uzeno, později
bylo maso zavařováno).
Výběr selete k výkrmu:
vybíráme si selata z prověřeného chovu s dobrými chovnými podmínkami,
je dobré znát jak věk, tak i hmotnost selete (nákup obvykle 20 až 25 kg selat),
ptáme se na zdravotní situaci, vakcinaci, případné odčervení selat,
ptáme se čím byla selata krmena,
rozmyslíme si, jestli koupíme selata standardní nebo nestandardní (prasata s kýlou existuje zde riziko úhynu, dalších zdravotních problémů).
Pokud již vybíráte selete do výkrmu, pak by jste měli vidět celý vrh a vybrat si sele silné, zdravé a bez zjevných vad (tj. kýla, otoky kloubů, úzké v hrudí - tzv. zaškrcené,
sele naježené a nevzhledné). Pokud vybíráte dvě selata, která budou následně spolu
ustájena, pak vždy o stejné hmotnosti, jinak silnější sele nedovolí slabšímu přijímat
potravu a toto je silně odstrkováno (rozhodující je také délka koryta).
Výkrm prasat v drobnochovu:
prasata se obvykle vykrmují do hmotnosti 105 až 115 kg, což je optimální porážková
hmotnost z pohledu cena/výtěžnost masa (obvykle hybridní kombinace prasat)
výkrm prasat do vyšší porážkové hmotnosti - u vyšší porážkové hmotnosti narůstá podíl zejména sádla (výkrm prasat do 150 kg), pro výkrm do vyšší porážkové hmotnosti
je vhodné například přeštické černostrakaté prase.
Krmiva
Jadrná krmiva
Jadrná krmiva mají ve výživě prasat nezastupitelnou úlohu. Obvykle je prasatům zkrmována pšenice a ječmen. U mladých chovných prasat může být zkrmován i oves.
Žito se dávkuje prasatům velmi omezeně, protože nepříznivě působí na zažívání. Také kukuřice je sice velmi dobrým krmivem, na druhou stranu, pokud se zkrmuje ve velkých dávkách a do konce výkrmu, může se chovatel dočkat sádla horší kvality (nažloutlé, řídké). Tedy základem krmné dávky je šrotovaný ječmen a pšenice. Dále je
vhodné do krmné směsi (ječmen a pšenice) přidávat malé dávky např., hrachu, příProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 79 -]
padně pokrutin. Pokud krmíme pouze jadrnými krmivy, pak orientačně počítáme se
spotřebovaným množstvím 220 až 250 kg jadrného krmiva na prase za výkrm (na začátku zkrmujeme cca 1,2 kg/ks/den s postupujícím výkrmem se dávka zvyšuje až na
3,0 kg/ks/den). Pokud k jadrným krmivům dáváme prasatům i bram-bory, pak se denní
dávka pohybuje mezi 1 kg (začátek výkrmu) až 2,5 kg (konec výkrmu). Tedy potřeba
jadrné směsi je pak 140 až 170 kg jadrného krmiva za výkrm.
Brambory
Brambory byly a stále ještě jsou v řadě malochovů součástí krmné dávky vykrmovaných prasat. Brambory jsou zkrmovány často v nestandardní kvalitě (malé brambory,
nakopnuté apod.). Vyloučeny z krmení musí být brambory nahnilé, zaplísněné a nazelenalé. U nazelenalých brambor v syrovém stavu je nebezpečný solanin. Brambory se
zkrmují vařené případně je lze silážovat (uvaří se velké množství brambor, které se
následně rozšrotují a tyto se dávají do čistého plastového sudu nebo pytlů, někdy se
brambory trochu prosolí - nádoby se uzavřou, aby dovnitř nemohl vzduch). Obvykle se
z nich připravuje polévka, hanlivě nazývaná "šlichta". Uvařené brambory se buď rozemelou, rozmačkají nebo nastrouhají
a přelejí se teplou vodou (voda z brambor se
vylévá!). Poté se do této polévky přidává jadrná směs, nařezaná kopřivy, případně jiná
píce a polévka se může obohatit minerálně vitamínovým doplňkem (plastin, roboran
aj.). Polévky jsou významné tam, kde nemají prasat přístup k napájecí vodě. Obvykle
se zkrmují 3x denně, méně vhodné je 2x denní krmení. V případě přístupu prasete k
vodě je 2x denní krmení vyhovující. V případě podávaní kaše (tj. na díl pevného krmiva se dávají 3 díly vody), je nutné do koryta dát za cca 20 minut vodu (pokud není
součástí ustájení napáječka).
Další krmiva
Ke krmení prasat lze využívat i odpady z kuchyně. Opět zde platí zásada "prase není
popelnice". Krmiva musí být hygienicky nezávadná (neplesnivá, nehnijící) a nesmí se
zkrmovat ve velkém množství. Často se prasatům zkrmuje tvrdé pečivo (namáčí se do
teplé vody, kterou se zalévají následně i brambory), slupky z ovoce a zeleniny, výpěstky (chrásty - nařezané), u jablek je nutné je alespoň rozčtvrtit, jinak může hrozit
riziko udušení prasete. Vyvarovat se chovatel musí zbytkům z kuchyně typu - omastek, kořeněná jídla, solená jídla apod. Trávicí trakt prasete je velmi podobný lidskému!
I prase může mít trávicí potíže včetně vředových chorob žaludku.
Velmi dobré je zkrmování dalších bílkovinných krmiv, např. kozího nebo kravského
mléka. Dávka je obvykle 1 až 2 l na prase a den.
Prasata lze v případě dobrého oplocení také na omezenou dobu vypouštět na zahradu
(tady ovšem pozor, protože prase je tvor velmi živého temperamentu). Pozor také na
drůbež (z vlastní zkušenosti vím, že prase nepohrdne kuřaty, slepicí apod. - je všeProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 80 -]
žravcem). Má velmi rádo padané ovoce. Např. v USA jsou v některých oblastech prasata vypouštěna do sadů, kde požírají padané ovoce a tím eliminují škůdce, kteří napadají ovoce. Ovšem i zde je nutné mít vše pod dozorem - možnost uvíznutí ovoce
a udušení. Pokud tedy pastva, pak pouze pod dozorem (a mimo produkční zahrádku).
V zimních měsících můžete praseti dávat do kotce malé dávky sena (vojtěškové, jetelotravní, luční) nebo sušených kopřiv.
Na závěr je důležité upozornit na zásady zoohygieny. Veškeré nádoby na krmiva je
potřeba udržovat v náležité čistotě (platí to i pro koryta, misky apod.). Dostatek pitné
vody by měl být také samozřejmostí, a to zvláště tehdy, pokud se rozhodnete pro krmení suchou kompletní krmnou směsí.
tabulka: příklad možného výkrmu prasat s použitím brambor, doplňkové krmné směsi
a mléka (případně jiného zdroje živočišné bílkoviny).
hmotnost
(kg)
prasete vařené
(kg)
brambory
krmná směs (kg)*
do 40
3,0
1,2
40 až 50
3,5
1,3
50 až 60
4,0
1,5
60 až 70
4,5
1,7
70 až 80
5,2
1,9
80 až 90
6,0
2,0
90 až 100
6,5
2,0
100 až 110
6,8
2,2
mléko, syrovátka
1 až 1,5 l
*) jde o doplňkovou krmnou směs (v případě vlastního šrotu - vždy min, ze dvou zrnin pšenice, ječmen, oves - je dobré přidávat do míchanice nebo polévky také minerálněvitamínový doplňěk).
[- 81 -]
VÝŽIVA PRASNIC
VÝŽIVA PRASNIC RODÍCÍCH, KOJÍCÍCH, BŘEZÍCH A JALOVÝCH
Kompletní krmná směs musí zajistit dostatek živin pro produkci, reprodukci a záchovu.
V chovu prasnic jsou krmné směsi zkrmovány podle stádia březosti. Jde o kompletní
krmné směsi pro prasnice březí a kojící. Přechod z krmné směsi pro prasnice březí na
krmnou směs pro prasnice kojící je vhodné uskutečnit 10 až 14 dní před plánovaným
termínem oprasení. Kompletní směs pro prasnice kojící (KPK) se v období před oprasením zkrmuje v množství 2,8 kg/prasnici a den. Přibližně 5 až 7 dní před oprasením
se dávka směsi KPK sníží na 2,5 kg/prasnici a den. Důvodem částečné restrikce před
oprasením je minimalizovat riziko vzniku zažívacích problému, problémům při prasení,
případně vzniku zánětu mléčné žlázy – mastitidy. V den porodu se obvykle krmná
směs oprasené prasnici nezkrmuje. Od druhého dne se krmná směs opět zkrmuje.
Dávka se pozvolna zvyšuje, a to až na původní dávku s přídavkem na každé narozené
sele (přídavek 0,3 až 0,4 kg/na každé sele). Tedy dávku lze stanovit takto: prasnice,
13 narozených selat = 2,4 + 0,4 x 13 = 7,6 kg. Je nutné zdůraznit, že množství krmiva
se řídí schopnosti prasnice takovéto množství přijmout. Prasnice, která mají nízký příjem krmiva je nutné nechat prohlédnout veterinárním lékařem (záněty dělohy, jiná
onemocnění).
Tabulka: doporučený krmný plán pro prasnice zdravé a problematické dle
www.lfl.bayern.de
Starší prasnice – bez zdravotních problémů
Prvnička, starší prasnice – s problémy
1 den 2,5 kg KPK
1. den 2,5 kg KPK
2 den 3,0 kg KPK
2. den 2,8 kg KPK
3 den 3,5 kg KPK
3. den 3,1 kg KPK
4 den 4,0 kg KPK
4. den 3,4 kg KPK
5 den 4,5 kg KPK
5. den 3,8 kg KPK
6 den 5,0 kg KPK
6. den 4,2 kg KPK
7 den 5,5 kg KPK
7. den 4,6 kg KPK
8 den 6,0 kg KPK
8. den 5,1 kg KPK
Od 9 dne – ad libitum
9. den 5,6 kg KPK
10. den 6,1 kg KPK
11. den 6,6 kg KPK
Od 12. dne – ad libitum
[- 82 -]
Prasnice jalové a prasnice v eros centru
Výživa prasnic jalových je uskutečňována po odstavu selat a převodu do eros centra.
Jde o specifickou část výživy prasnic, která má za cíl zajistit dostatek živin pro správnou funkci reprodukčního aparátu prasnice. Při plánovém odstavu je poslední krmení
prasnice uskutečněno večer před odstavem. V den odstavu má prasnice hladovku.
Následující den je prasnici zkrmována kompletní směs pro prasnice březí. Výživou lze
v tomto období výrazně ovlivnit průběh říje. Využíváme tedy tzv. flushingového efektu.
Krmná dávka se pohybuje okolo 2,2 až 2,5 kg/prasnici a den. U starších prasnic
s BCS – tělesnou kondicí pod 3,5 (optimum u starších prasnic je 3,5 až 4 body)
a prasniček pod 4 je vhodné, aby krmná dávka byla navýšena na 3 až 3,3 kg na prasnici. Krmná dávka bývá obvykle rozdělena do dvou až tří dílčích dávek.
Prasnice březí
V období březosti je cílem chovatele zajistit dostatek krmiva v odpovídající kvalitě, který zabezpečí vývoj vyvíjejících se plodů. Mimo to je nutné poznamenat, že krmná dávka musí splňovat také požadavky na záchovu, u prasniček pak je zde nutný přídavek
na dokončení růstu. Krmení březích prasnic lze rozdělit na období první poloviny
a druhé poloviny gestace. V prvních dvou třetinách březosti jsou prasnice krmeny restringovaně, tedy krmná dávka se pohybuje v rozmezí 2,1 až 2,5 kg/prasnici a den.
Cílem tohoto opatření je eliminovat případnou embryonální mortalitu, potratovost.
V poslední třetině se krmná dávky zvyšuje v závislosti na kondici prasnice o 10 až 20
%. Tedy průměrná krmná dávka se pohybuje okolo 2,4 kg/prasnici a den. Překrmování
v období březosti je nežádoucí a má vliv na zdravotní stav prasnice.
MLÉČNOST PRASNICE
Mléčností nazýváme produkci mléka samice, která slouží pouze pro potřeby selat.
Mléčnost je důležitou užitkovou vlastností, protože produkce mléka a jeho kvalita rozhoduje o úspěchu odchovu selat. Mléčnost ovlivňuje růst, vývoj a vývin selat.
Z pohledu genetiky je mléčnost nízce dědivá (to znamená, že množství mléka je ovlivněno faktory chovu - výživou, ustájením, ošetřováním!).
Mléčnost se obecně zjišťuje (u prasat, jehňat. králíků apod.) vážením zvířat v určitých
časových intervalech, u selat např. v 21 - 28 dnech. Na 1 kg přírůstku u selat je potřeba 3 až 4 kg mléka prasnice, takže aby sele zdvojnásobilo svou váhu, je potřeba intervalu 10 až 14 dní.
[- 83 -]
Mléko prasnice se od kravského mléka liší. Jde o mléko albuminové (kravské mléko je
kaseinové). Složení mléka prasnice je následující: sušina až 21 %, bílkoviny 4,5 až 6,8
%, tuk 5,8 až 8,7 %, laktóza 4,2 až 4,8 %, minerální látky do 1 %.
Stejně jako pro mláďata přežvýkavců (jehňata, kůzlata, telata) je i pro selata nezbytné,
aby po narození co nejdříve přijala první mléko - mlezivo. Mlezivo obsahuje imunoglobuliny, které jsou nezbytné pro zajištění pasivní imunity. Bez příjmu těchto protilátek
dochází do 24 až 48 hod. k úhynu. Důvodem proč mláďata jak přežvýkavců, tak i selata nemají při narození v krvi protilátky je typ placenty a počet bariér mezi krví mláděte
a krví matky (vrstvy placenty, děloha apod.).
Aby produkce mléka byla pro selata dostačující a zároveň nedocházelo k neúměrně velkým ztrátám živé hmotnosti prasnice, je nutné mít perfektně zvládnutou výživu. Nedostatečná výživa má za následek nízkou produkci mléka a velkou rivalitu mezi selaty (boje o mléko).
Na produkci mléka přímo působí:
věk prasnice a pořadí laktace (produkce mléka na první laktaci je až o 38 % nižší než
u pozdějších vrhů),
výživa matky v době březosti a po porodu,
kvalita krmné dávky (obsah energie, bílkovin, kvalita krmných komponentů aj.),
počet struků,
obsazenost struků selaty (méně obsazované struky při dalším porodu obvykle produkují méně mléka) aj.
Práce ošetřovatele, chovatele:
kontrola počtu struků a jejích utváření při koupi prasničky (v katalozích se uvádí například 5/6 tj, počet struků na levé a na pravé straně), ideálně 7/7,
čistota vemene po porodu prasnice - očištění, důkladné nastlání kotce v případě malochovu,
u slabších selat jejich předkládání ke strukům,
kvalitní výživa, a to nejlépe kompletními krmnými směsmi - pro prasnice po porodu se
používá směs KPK - Kompletní směs pro prasnice kojící (KPK), zatímco KPB je směs
pro prasnice březí.
[- 84 -]
Kotec pro prasnici se selaty
[- 85 -]
ZAŘAZOVÁNÍ PRASNIČEK DO CHOVU
Zařazování prasniček do chovu je klíčové pro rentabilitu chovu. Ve větších chovech je
nutné doplnit do chovu minimálně takový počet prasniček, kolik prasnic je v průběhu
roku z chovu vyřazeno. Vyřazení z chovu se zootechnicky označuje jako brakování
a je vyjádřeno v %. Protože se ale nikdy nezařazují všechny narozené prasničky do
chovu, je nutné počítat také s reservou cca +20 až +30 %.
Do chovu se zařazují prasničky, které prošly základním výběrem a které mají plnohodnotný pohlavní cyklus. Při výběru prasničky je dobré vědět, kdy tyto dosahují pohlavní dospělosti, která se u současných plemen a kříženek pohybuje okolo 7. měsíce
věku. To odpovídá hmotnosti 85 až 90 kg.
Prasničky zařazujeme do plemenitby
zapouštíme (přirozené, inseminace) ve věku do 9 měsíců (mezi 7,5 až 8,5 měsícem).
rozhodující než věk je vždy živá hmotnost, která by se měla pohybovat mezi 130 až
140 kg. Zapouštíme prasničky na 2 až 5 říji.
Proč se nezapouští ihned na první říji? Je prokázáno, že se zvyšujícím se počtem říjí
se zvyšuje počet ovulovaných vajíček a šance vícečetného vrhu roste. Důležité je ale
zmínit, že zbytečné oddalování zapouštění má efekt opačný a znamená také ekonomickou ztrátu.
Jakými metodami lze ovlivnit říji a tedy i vyšší počet selat ve vrhu?
Kvalitní výživou, která bude vyvážená (bílkoviny, sacharidy, minerální látky, vitamíny). Překrmování plemenic má negativní efekt a reprodukci tedy zhoršuje, proto i zde
platí pravidlo přiměřenosti.
[- 86 -]
Zavedením flushingu - nárazová výživa, kdy po době krátkého půstu se prasničkám
i prasnicím zvýší dávka krmiv, která příznivě ovlivní říji, počet a kvalitu ovulovaných
vajíček.
Voděním kanečka nebo kance mezi prasničky - není zapotřebí přímý kontakt
s kancem, ale aby jej prasnička či prasnice viděla a hlavně cítila (specifické feromony obdoba lidských parfémů je vylučována kanci ve slinách - ti v přítomnosti prasniček či
prasnic intenzivně "mlaskají a slintají") tomu říkáme tzv. kančí efekt.
Skupinovým chovem – skupinový chov prasniček či prasnic nástup říje urychluje.
Výběhem – pohyb a možnost pobytu zvířete na slunci je jedním z faktorů, který působí příznivě na zdravotní stav prasniček a prasnic (pozor ale na tepelný stres a přehřátí
organismu - zajištění stínu je nutností).
Jaké prasničky si do chovu vybrat a čím se orientačně řídit?
prasničky (ale i kanečky a vepříky) si nakupujeme z chovů, o kterých víme jaký zdravotní statut mají - známe zoohygienickou úroveň chovu,
hmotností, která by měla odpovídat i věku prasničky,
počtem struků - počet struků je pro budoucí využití prasničky rozhodující, a to z hlediska produkce mléka pro selata (7/7 – tj. 7 struků v levé mléčné liště a 7 v pravé
mléčné liště), proto počet struků například 4/4 je zcela nedostačující.
pohledem na zvíře – nenakupujeme zvířata s průjmem, horečkou, s nahrbeným postojem, s vadami postoje - křivice aj.
prasničky, které nemají pravidelné a silné říje.
Nejčastěji jsou prasničky nakupovány z rozmnožovacích chovů.
KRMNÉ SMĚSI V CHOVU PRASAT
KRMIVA V CHOVU PRASAT
Krmení prasat v malochovu je možné uskutečnit několika způsoby. Jednou z nejsnazších a současně i nejefektivnějších je zkrmování KKS, tedy kompletních krmných
směsí. Tyto kom-pletní krmné směsi jsou míchány ve specializovaných míchárnách
(obvykle ZZN nebo v mí-chárnách soukromých společností) a jejich výhodou je sestavení směsi, která odpovídá věkové a hmotnostní kategorii prasat (u selat např. s přídavkem sušeného mléka apod.).
[- 87 -]
Krmné směsi se dělí na:
1) kompletní krmné směsi
ČOS - časný odstav selat , obvykle směs s označením I. a II.
A - směs pro předvýkrm a výkrm, opět označení I. a II.
CDP - cereální dieta prasat - závěr výkrmu (eliminuje tvorbu sádla)
název směsi ČOS 1
kategorie
prasat
ČOS 2
A1
A2
selata
selata odpod praspředvýkrm výkrm
stavená
nicí
CDP
výkrm
hmotnost
od 65,1 do
od 2 do od 8,5 do od 20,1 do od 35,1
zvířat od porážky
8,5
20,0
35,0
do 65,0
do v kg
115,0
KA - směs pro kance
PCH - směs pro prasničky chovné
KPK - kompletní směs pro prasnice kojící
KPB - kompletní směs pro prasnice březí
OKAŠ - odchov kanečků - šlechtitelské chovy
2) doplňkov krmné směsi
jde o směsi, které se přidávájí k jiným krmivům - např. ke krmným bramborám, pastevnímu porostu,kozímu mléku apod.
obvykle jsou také označovány zkratkami, např. DPK , DPB (doplňková směs pro prasnice kojící, pro prasnice březí apod.). Součástí každého balení je i štítek se složením
a případným dávkováním směsi prasatům.
[- 88 -]
CHARAKTERISTIKY CHOVU PRASAT
CHOV PRASAT
Prase se od jiných druhů hospodářských zvířat liší v mnoha charakteristikách. Z pohledu konvenčního zemědělství jsou hlavními charakteristikami:
- vysoká plodnost (více jak 2 vrhy selat za rok, a to s ohledem na specifika daného
zemědělského podniku resp. faremní organizace chovu prasat) a relativně krátká doba
gravidity 115 dní (tj. 3 měsíce, 3 týdny, 3 dny),
- vysoký počet selat ve vrhu (až 14 selat, v závislosti na plemeni a mnoha dalších
faktorech - stáří plemenice, plodnosti, výživě, ustájení apod.),
- ranost intenzivně chovaných plemen prasat - relativně brzké zařazení jak kanečků, tak i prasniček do reprodukce (kanečci od 8 měsíce, prasničky v závislosti na
hmotnosti, nejčastěji mezi 6 až 7 měsícem), divoká prasata jsou oproti domácím
pozdnější
- relativně brzké ukončení závislosti selat na mléce a rychlý návyk a přechod na
krmné směsi,
- dosažení porážkové hmotnosti mezi 5 až 7 měsícem, a to s ohledem na konečnou porážkovou hmotnost a konečným využití jatečně opracovaného těla (5 měsíc šunkové typy, 6 měsíc - dosažení standardní porážkové hmotnosti tj. mezi 107 - 115
kg, 7 měsíc a později - lidový výkrm prasat s cílem dosažení vyššího podílu tukové
tkáně - sádla),
- vysoká jatečná výtěžnost dosahuje až 80 %, která je velmi variabilní mezi plemeny
a jejich liniemi,
- z pohledu výživy jsou prasata nejčastěji krmena krmnou směsí, kdy obsah živin
a podíl jednotlivých komponent je závislý na věkové kategorii, fázi produkce a reprodukce, kdy tyto označujeme např. ČOS (časný odstav selat), A1, A2 (směs pro
předvýkrm a výkrm), CPD (cereální dieta prasat), KPK (kompletní krmná směs pro
prasnice kojící), KPB (kompletní krmná směs pro prasnice březí), OKAŠ (odchov kanečku ve šlechtitelském chovu) apod.
[- 89 -]
Kotec pro selata
INSEMINACE A PLODNOST KRAV
SPECIFIKA REPRODUKCE SKOTU
Skot je jedním z našich nejčastěji chovaných HZ. Plemenice jsou ve většině případů
jednorodé. Výskyt dvojčat a trojčat je ve
výrazné minoritě. Reprodukce u tohoto druhu dosahuje daleko horších parametrů než
u jiných druhů HZ: Poruchy plodnosti jsou ve stádech diagnostikovány z více než 20
%. Lidský faktor se také výraznou měrou podílí na těchto problémech. Důvodem je
nedodržování zásady 2x – 3x denní kontroly ve stájích v době klidu po dobu ½ - ¾
hodiny. Je dohadováno, že více jak polovina přeběhnutých krav či jalovic je v důsledku
selhání lidského faktoru. Cílem každého chovatele je mít od jedné krávy za jeden rok
jedno tele.
[- 90 -]
Na plodnosti se mimo lidského faktoru podílí také mikroklima, výživa, technologie ustájení aj. V současné době, kdy dochází ke změnám klimatu je možno v letních měsících
pozorovat výraznější problémy s reprodukcí. To je zapříčiněno poruchami plodnosti v
důsledku působení vysokých teplot na organismus krávy. Je nutné si uvědomit, že
dojnice je stresována, pokud teplota prostředí převýší již 23 oC. Důvodů proč tomu tak
bývá jsou tyto fakta: a) dojnice nemá dobře vyvinuty potní žlázy a nedokáže proto tak
snadno regulovat svou tělesnou teplotu, b) při produkci mléka (syntéze v mléčné žláze) a při trávení potravy zejména v bachoru dochází k produkci velikého množství tepla, které musí být z těla odváděno, c) možnosti odvodu tohoto přebytečného tepla
jsou: pocení (minimální odvod tepla), respirace (zvýšená frekvence dýchání) kdy je
možno pozorovat velmi silnou salivaci (dojnice slintá). Moderní metody řízení stáda již
dnes skýtají možnosti jak tomuto stresu předcházet, či ho eliminovat – např. úprava
krmné dávky či sprchování (evaporační ochlazování) , které je velmi účinné. Pokud
srovnáme výsledky zapouštění jalovic a krav, tak nám jednoznačně lépe vycházejí
výsledky u jalovic. Důvod je prostý – organismus jalovic není zatížen produkcí mléka a
také nepřijímá vyšší dávky krmiva jako krávy. Dalším velmi častým problémem, který
se bezprostředně dotýká reprodukce skotu je výskyt tichých říjí. Ty nám značně komplikují vyhledávání a následnou inseminaci.
K odhalení a označení říjících plemenic se zaměřujeme především na tyto příznaky:
Psychická erotizace viz. obrázek – označujeme jím jev, kdy dvě krávy či jalovice na
sebe navzájem naskakují. Plemenice, která na sebe nechá naskakovat je již v té době
v estru a je nutné jí inseminovat. Plemenice, která na druhou naskakuje se do pravého
estru teprve dostane. Zvíře si řádně označíme a každý den ho kontrolujeme. Mimo
naskakování na sebe je možno pozorovat vzájemné olizování, bučení, pokles užitkovosti či mírné zvýšení teploty plemenice.
[- 91 -]
Změny na pohlavních orgánech – jde především o sledování vytékajícího poševního
hlenu, který je na začátku říje a v jejím průběhu čirý, až na konci se mění v hlen krvavý. Také vulvu pozorujeme v říjí zarudlou a mírně oteklou.
Změny tonusu cervixu (pulzace krčku děložního) – v období říje je možno pozorovat zvýšenou pulsaci děložního krčku. Ostatní pohlavní orgány jsou také více prokrvené. Tento jev je důsledkem působení pohlavních orgánů.
Otevírání děložního krčku – děložní krček se otevírá pouze ve dvou stavech. Prvním z nich je říje a tím druhým je porod. Jinak bývá po většinu doby uzavřen a zaplněn
krčkovým hlenem (zátkou), která utěsňuje krček a tím dochází k zamezení průniku
patogenů do dělohy. Při otvírání krčku v době říje vytéká následně z pochvy průhledný, lepkavý hlen
Obr: otok vulvy a výtok hlenu
Graafův folikul – vývoj folikulu a určení stádi,a ve kterém se plemenice nachází je
jednou z nejvíce objektivních metod. V tomto případě nás konkrétně zajímá v jaké fázi
se nachází vývoj tohoto folikulu, potažmo chceme vědět, kdy dojde k jeho prasknutí a
vyplavení vajíčka z něj. Vyšetření se uskutečňuje přes rektum. Výkon realizuje buď
inseminační technik, nebo veterinární lékař.
INSEMINACE KRAV
V chovech skotu nejen v naší republice, ale i v zahraničí je používáno několika odlišných způsobů inseminace. Jde především o tyto:
Rektální metoda – je na našem území nejrozšířenější metodou používanou u skotu.
Spočívá ve rozevření stydkých pysků dojnice, kdy do pochvy zasouváme pomalu katetr (pipetu se spermatem). Je nutno pipetu zavádět pod úhlem 45otak, aby nedošlo
k zavedení do močové trubice či močového měchýře plemenice. Po zavedení pipety
do pochvy v hloubce cca 10 – 15 cm se druhá ruka zavede do konečníku, ze kterého
je potřeba odstranit nadbytečnou tráveninu tak, aby ruka měla prostor k vyšetření poProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 92 -]
hlavních orgánů, které jsou pod konečníkem a tlustým střevem uloženy. Inseminační
technik, či veterinární lékař důkladně vyšetří pohlavní orgány (symetrii děložních rohů,
pulsaci dělohy a děložního krčku aj.), zejména pak vaječníky. Po vyšetření následuje
masáž dělohy, čímž podpoříme její následnou
nasávací schopnost. Inseminační technik či lékař následně jemně uchopí děložní krček a ten nasuneme na pipetu, která je zavedená již v pochvě a se kterou nijak nepohybujeme. Kajete zasunujeme 3 – 5 cm hluboko do děložního krčku. Poté semeno
deponujeme a katetr z krčku společně s rukou v rektu pomalými pohyby vytahujeme.
Po uskutečněné inseminaci krávu uchopíme za kožní řasu na hřbetě a současně tlačíme na krajinu bederní. Tímto krokem eliminujeme vytlačování semen krávou.
vaginorektální metoda – je v principu stejná metoda jako výše pospaná, pouze s tím
rozdílem, že je do pochvy zaváděna ruka opatřená sterilní rukavicí. Po zavedení dlaně
do pochvy dosáhneme jejího sevřením v otvor, do kterého zasuneme katetr. Ruku zavedeme do poloviny délky pochvy a dále již nepokračujeme. Katetr dále zavádíme až
k děložnímu krčku a poté následuje proces vložení ruky do recta dle předchozího postupu.
metoda pro praktikanty – je modifikací předchozího postupu s tím rozdílem, že ruka
je v pochvě zaváděna až ke krčku děložnímu, kde technik uchopí čípek děložního krčku a vpraví katetr 2 – 3 cm hluboko. Poté následuje postup uvedený u rektální metody.
inseminace s použitím poševního zrcadla – je metodou dříve používanou u skotu.
Její uplatnění je zejména u malých přežvýkavců (ovce, koza). Principem je zavedení
sterilního poševního zrcadla do pochvy. Po zavedení následuje otočení zrcadla rukojetí dolů a jeho následné rozevření. Při rozevření pochvy zkontrolujeme její stav a posoudíme také stav čípku děložního krčku. Poté následuje inseminace do krčku dělož-
[- 93 -]
ního. Pipetu v tomto případě ani v předchozí metodě nemá přijít do kontaktu s pochvou.
Albrechtsenovy kleště – italská metoda – principem je uchopení krčku děložního
pomocí těchto kleští a jeho přitáhnutí směrem k technikovi či lékaři. Jakmile je krček
vtažen do poševní předsíně následuje inseminace do krčku. Vzhledem k práci s kleštěmi je nutno dbát zvýšené opatrnosti. Metoda není v ČR prakticky používána.
V chovu skotu se velmi často využívá stejně jako i u ostatních zvířat tzv. reinseminace
(RE), která následuje za 8 – 12 hodin po první inseminaci. Platí všeobecně známě
pravidlo. Plemenice inseminované ráno jsou RE večer a plemenice inseminované večer jsou RE ráno. Semeno je možno při inseminaci vpravovat i na jiné místo než je
děložní krček. Jde například o vpravování semene do dělohy nebo děložního rohu.
Tyto jsou však realizovány pouze experimentálně v důsledku dodržení perfektní hygieny. Velikost inseminační dávky je následující:
pejety – sperma je uchováno v dutinkách o V = 0,25 – 0,5 cm3
pelety – sperma v podobě kuličky, které je o V = 0,1 cm3
Životnost spermií v pohlavním ústrojí je do 22 hodin u mraženého semene a do 40
hodin u čerstvého semene. Oplozovací schopnost vajíčka trvá max. cca 4 – 7 hodin.
Jak je možno pozorovat je nutno volit optimální dobu inseminace s rozvahou a hlavně
včas. Dalším omezujícím faktorem může také být nutnost KAPACITACE (jakési dozrání spermií v pohlavním ústrojí plemenice), kdy spermie se stávají hyperaktivnějšími
a z fáze klidu se dostávají do fáze progrese. Požadujeme, aby v ejakulátu tedy bylo co
nejvíce spermií se schopností progresivního pohybu vpřed za hlavičkou. Jedině ten
nám zajistí, aby se spermie dostaly včas do horní 1/3 vejcovodu, kde dochází k oplození vajíčka.
[- 94 -]
DIAGNOSTIKA BŘEZOSTI KRAV
Březostí všeobecně rozumíme časový úsek od inseminace do vypuzení plodu z těla
matky (porodu). Aby došlo k dodržení pravidla jedno tele od jedné krávy za rok, musí
si chovatel hlídat inseminovaná zvířata, zda-li u nich došlo k zabřeznutí.
K odhalování nezabřezlých plemenic a potvrzení gravidních plemenic využíváme následujících metod:
Nepřeběhnutí – chovatel po cca 19 – 21 dnech po vlastní inseminaci zkontroluje, zdali plemenice se tzv. nepřebíhá (je jalová).
Rektální vyšetření – je vůbec jedním z nejrozšířenějších metod využívaných k diagnostice gravidity. Vyšetření uskutečňuje jak inseminační technik, tak i veterinární lékař. Cílem je po zavedení ruky do recta vyšetřit děložní rohy, kdy v případě zabřeznutí
je znatelně hmatatelné jejich zvětšení. Uvádí se, že velikost obřezlého děložního rohu
je ve 3. měsíci po inseminaci velikosti bochníku chleba. Tuto metodu lze také využít v
daleko dříve, a to již 5 – 6 týdnech, kdy u krav volíme vyšetření v 6 týdnech a u jalovic
v 5 týdnech. Rozpoznávacím znakem je tzv. fenomén dvojité stěny a zjištění obsahu
plodových vod v obřezlém děložním rohu.
Sonografické vyšetření – principem je zavedení ruky se sondou do recta a dle odrazů se určí, zdali je či není plemenice březí. Tato metoda umožňuje v případě nezabřeznutí velmi dobrou diagnostiku příčiny poruchy plodnosti. Jedná se o vůbec neprogresivnější metodu využívanou při vyšetření gravidity. Tuto metodu používáme mezi
15 – 30 dnem po inseminaci.
Progesteronový test – progesteron je všeobecně označován za hormon chránící
březost. Jeho stoupající koncentraci v krevním séru či v mléce je možno snadno detekovat. Test nám vypovídá o tom, zda-li je či není plemenice březí
Test nepřeběhlých – NRT – non retur test – je všeobecně velmi ceněným ukazatelem
hodnocení výsledku plodnosti u krav. Je užíván ve státech, kde je rektální palpační
vyšetření zakázáno. Udává procento zabřezlých plemenic v 30., 60., 90. a někdy i 120
dnech po první inseminaci. Hodnoty u krav ve 30 dnech by měly dosahovat 70 % a u
[- 95 -]
jalovic 80 %. Pokud hodnota nedosáhne ani 60 % je nutno zjistit příčiny tohoto nevyhovujícího stavu.
NRT = POČET NEPŘEB. PLEMENIC x 100%
POČET PRVNÍCH INSEMINACÍ
PARAMETR
HODNOTA
délka říje
14 až 30 hodin
ovulace vajíčka po skonza 8 až 12 hodin
čení říje
nejvhodnější doba k zapo 12 až 15 hodinách po začátku říje, nebo v její druhé
puštění
polovině
oplodňovací
vajíčka
schopnost
oplodňovací
spermií
schopnost
12 až 21 hodin po ovulaci
20 až 28 hodin po inseminaci
ID inseminační dávka
musí obsahovat alespoň 10 miliónů aktivních spermií
odběr semene od býka
1 odběr = až 150 vyrobených inseminačních dávek
první říje po porodu (po 30 až 45 den po porodu v závislosti na užitkovosti plemeotelení)
nice
první inseminace po po- 60 až 90 den po porodu v závislosti na zdravotním stavu,
rodu
kondici a projevech říje
doba involuce dělohy po
do 30 dne po porodu
porodu
zabřezávání krav
38 - 60 %
zabřezávání jalovic
60 - 70 %
říje
opakuje se v 20 až 21 denních cyklech
[- 96 -]
CO JE TO NORMÁLNÍ POROD, JAKÉ JSOU PŘÍZNAKY BLÍŽÍCHO SE PORODU U
JALOVIC A KRAV?
NORMÁLNÍ POROD
Termín normální porod používáme, pokud je plod krávou vypuzen porodními cestami
zralý a životaschopný. Z pohledu časového je pak plod krávou vypuzen obvykle mezi
270. až 300. dnem březosti.
O předčasném porodu mluvíme, pokud je plod vypuzen před 268. dnem březosti a naopak o opožděném porodu po 300. dnu březosti. Předčasně narozená telata (před 8.
měsícem) mají obecně sníženou životaschopnost a četnost úhynů je u nich vyšší. Také prodloužení doby březosti snižuje životaschopnost telat, navíc je nezbytné situaci
včas a řádně konzultovat s veterinárním lékařem, protože riziko komplikovaného porodu je zde vysoké, a to v důsledku výraznějšího nárůstu hmotnosti telete - velká telata
(přírůstek hmotnosti telete v posledním měsíci vývoje dosahuje 0,6 až 0,85 kg za den).
OBECNÉ PŘÍZNAKY BLÍŽÍCÍHO SE PORODU
V průběhu březosti dochází u jalovic a krav ke změnám jak vnějším, tak i vnitřním.
Z vnitřních jsou významné změny ve velikosti dělohy v důsledku růstu plodu a zvětšování plodových obalů, resp. zvyšování jejich objemu. Děložní krček rovněž prodělává
změny, a to jak do tloušťky, tak i do délky. V průběhu březosti je děložní krček uzavřen
hustou hlenovou zátkou, která brání průniku patogenů do dělohy. Změny, které u plemenic nastávají v souvislosti s blížícím se termínem telení, jsou:
4 týdny před otelením:









dochází k zvětšování stydkých pysků, které ochabují,
vemeno se začíná zřetelně zvětšovat, a to zejména v důsledku vývoje a růstu
žlaznatého parenchymu vemene a intersticiální tkáně,
ocasní řasy nad pochvou jsou mělké a protáhlé.
2 až 1týden před otelením
dochází k ochabování napnutých pánevních vazů, které se prodlužují až o 25
%,
ochabují také svaly a vazy břišních stěn, viditelné jsou obrysy posledních žeber
a výběžků bederních obratlů.
48 až 24 hodin před otelením
stydké pysky výrazně otékají a zvětšují se až 6násobně, příčné řasy jsou často i
vyhlazené,
podélné řasy na mléčném zrcadle jsou hladké vlivem silného „nalévání“ – otoku
vemene,
[- 97 -]








pánevní vazy jsou plně ochablé,
konec ocasu před otelením je zcela uvolněný v důsledku ochabnutí meziobratlových vazů (jeden z praktických indikátorů blížícího se porodu),
tvar břicha při pohledu zezadu se mění ze sudovitého na hruškovitý,
tělesná teplota u krav a jalovic před porodem bývá nižší až o 1 °C s nástupem
porodu teplota opět dosahuje fyziologických hodnot (37,5 až 39,5 °C).
24 hodin před otelením
dochází k výtoku čirého krčkového hlenu, který v průběhu několika hodin nechává na zádi a končetinách krav hnědé zaschlé stopy,
z vemene začíná odkapávat mlezivo,
kráva je velmi neklidná, často uléhá a vstává, močí, ohlíží se po břichu, někdo
do břicha v důsledku zintenzivňujících se porodních bolestí kope apod.
FÁZE PORODU, ANEB CO SE V JEJICH PRŮBĚHU DĚJE
FÁZE PORODU
Ze zootechnického hlediska jsou fáze porodu rozdělovány následovně:




přípravné stádium,
otevírací stádium,
vypuzovací stádium,
poporodní stádium.
SPECIFIKA OTEVÍRACÍHO STÁDIA
Pro toto stádium jsou charakteristické:
počínající stahy břišního lisu
zesilující kontrakce dělohy,
tele zaujímá v děloze porodní polohu (otáčí se kolem podélné osy) a je společně
s plodovými obaly natlačováno do porodních cest.
Tato fáze je ukončena prasknutím plodových obalů a odtokem plodových vod. Děložní
krček se otevírá nejen vlivem tlaku plodu na něj, ale také na základě fyziologických
změn stěny děložního krčku. Průnik plodových obalů do krčku, které jej roztahují, je
ukončen jejich prasknutím. Jako první praská alantochorion ze kterého vytéká světle
hnědá vodnatá tekutina. Plodové vody mají nezastupitelnou úlohu, protože díky nim
dochází nejen k vyčištění porodních cest, ale také k jejich zvlhčení. Předčasné protrProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 98 -]
žení plodových obalů a odtok plodových vod může být jednou z příčin ztíženého porodu. Délka této porodní fáze se obvykle pohybuje mezi 6 až 10 hodinami.
SPECIFIKA VYPUZOVACÍHO STÁDIA
Jak již název napovídá, v této fázi porodu dochází k vypuzení plodu z porodních cest.
Kontrakce dělohy jsou nyní již velmi intenzivní a interval mezi nimi se zkracuje. Do
průběhu porodu se významně zapojuje také břišní lis. Kráva nebo jalovice v tento
okamžik již většinou leží na boku a vzpínají se končetinami. S pokračujícím porodem
se v porodních cestách objevuje amnionový vak, který je průhledný a skrz něj je možné obvykle vidět paznehty předních nebo zadních končetin telete, případně hlavu obvykle s vyplazeným jazykem. Porodní stahy jsou již velmi intenzivní a kráva při vypuzování intenzivně tlačí, na chvíli zadržuje i dech a poté se opět hluboce nadechne. Při
intenzivním tlačení kráva vydává hluboký dunivý zvuk. Nejvyšší intenzity tlaku je dosahováno v době, kdy hlava tele prochází pochvou a vulvou. Délka této porodní fáze
dosahuje obvykle 40 až 90 minut s tím, že může trvat i delší dobu (až 5 hodin) u jalovic, kde je i průběh porodu těžší v porovnání s již zkušenými krávami.
SPECIFIKA POPORODNÍHO STÁDIA
Po vypuzení telete matkou nastává období poporodní. Dochází k postupnému uvolnění lůžka a jeho vypuzování dělohou. Kontrakce dělohy jsou nyní již méně intenzivní,
ale dostačující k tomu, aby bylo vypuzení zbytků plodových obalů a lůžka účinné. Kráva brzo po telení vstává a začíná pečovat o narozené tele, přijímá vodu a někdy i
krmivo. Po poporodním stádiu nastává tzv. „zčišťovací“ období, tedy v podstatě „šestinedělí“, kdy se děloha regeneruje a odchází tzv. očistky – lochie. V jeho průběhu je
doporučeno kontrolovat zdravotní stav krávy (měřením teploty – u prvotelek do 39 °C,
krav do 39,5 °C, kontrolou zčišťování, zánětu vemene, metabolických problémů
apod.).
POMOC CHOVATELE PŘI TELENÍ - ZÁSADY
ZÁSADY ASISTENCE PŘI PORODU - ŘÍZENÝ TAH
S pomocí resp. vedením porodu je potřeba mít dostatečné zkušenosti a vždy je lepší
pravidelně telící se krávu sledovat, než předčasně zasahovat do porodu. Při asistenci
platí tato obecná pravidla:
pokud se v pochvě objeví plodové obaly, čekáme až tyto samovolně prasknou,
po odtoku plodových vod se opatrně přesvědčíme, zda-li poloha, postaven a držení plodu je fyziologické (rozpoznání přední polohy od zadní – ohyby dvou za sebou
jdoucích kloubů stejným směrem, kontrola chodidlových ploch končetin),
[- 99 -]
ověření životaschopnosti telete – reakci telete je možné vyzkoušet: rozevřením
meziprstí paznehtu, tlakem na oko, zasunutím prstů do úst (sací reflex), tlakem na
nosní přepážku,
nasazení porodních provázků – porodní provázky se nasazují na končetiny až
poté co se přesvědčíme, že jsou obě hrudní nebo pánevní, a utahují se nad spěnkou
tak, aby uzlíky provázků směrovaly do středu (mezi končetiny) a nedocházelo tak
k poškození rodidel,
řízený tah musí být uskutečňovat současně s probíhajícími kontrakcemi dělohy
a břišního lisu,
za provázky opatřené dřevěnými táhly (kolíky) se tahá střídavě, tedy nejdříve tah
jedné končetiny, poté tah druhé končetiny (pokud je provázek uvázán ještě kolem hlavy, pak je tak ve směru končetina hlava končetina),
pro usnadnění tahu a s ohledem na tvar pánve krávy, připomínající písmeno O, je
při tahu doporučeno mírně pootočit plod, a to o cca 30 až 40 °, čímž, se usnadní vybavení telete,
při tahu je dobré nevybavovat tele rovným tahem, ale našikmo, ve směru
k podlaze,
porodní páku používat pouze v případech ztíženého porodu, kdy vybavování telete předcházelo vyšetření za účelem vyloučení možné komplikace ze strany matky (nedostatečné otevření porodních cest, velmi úzké porodní cesty, torze dělohy, jejich dostatečná kluzkost aj.) a plodu (nepravidelné polohy, velký plod aj.).
Je zcela vyloučené používat jakékoliv jiné prostředky a pomůcky než porodní provázky
či řetízky a porodní páku. Existují případy, kdy jsou telata vybavována v praxi pomocí
nepřiměřené síly (oběžné shrnovače mrvy, traktory apod.). Takovéto postupy jsou vyloučené a v rozporu se zákonnými požadavky, ale i v rozporu s porodnickými zásadami! V případě byť jen podezření na obtížný porod je potřebné ihned kontaktovat veterinárního lékaře.
PORODNÍ POLOHA TELETE
Porodní poloha telete se sestává ze tří základních ukazatelů:
polohy plodu – hodnotíme jak je podélná osa telete postavena k podélné ose
matky. Rozeznáváme podélnou polohu přední a zadní (podélná přední – vstup předních končetin do porodních cest, podélná zadní – vstup zadních končetin do porodních
cest), které jsou fyziologické. Nefyziologické polohy označujeme jako kozelce.
[- 100 -]
postavení plodu – je charakterizováno směrem, ke kterému směřuje páteř telete
a v této souvislosti rozeznáváme fyziologické postavení – tzv. horní (páteř telete je
v ose s páteří matky) a nefyziologické (boční nebo dolní), kdy je nutná repozice veterinárním lékařem, technikem nebo zkušeným porodníkem.
držení plodu – je charakterizováno uložením hlavy mezi přední končetiny, což je
typické pro podélnou přední polohu. Fyziologické je, pokud hlava je uložena mezi
předními končetinami. Naopak uložení obou pánevních končetin je charakteristické
pro podélnou zadní polohu. K nefyziologickému držení patří: hlava na bok nebo dolů
svržená, částečně nebo zcela podložená přední nebo zadní končetina aj.
KOMPLIKOVANÝ A ZTÍŽENÝ POROD
CO JE TO ZTÍŽENÝ POROD?
Období telení může při nezvládnutém managementu skončit těžkými porody krav a vysokou četností mrtvě narozených telat. Ztížený porod je takovým kdy plod nemůže být
z mnoha příčin vypuzen z dělohy, případně nemůže projít porodními cestami. Četnost
ztížených porodů se v chovech dojeného skotu pohybuje mezi 4 až 10 %.
K nejčastějším příčinám patří u matek:
stres v průběhu porodu,
 hormonální abnormality (nedostatečné nebo příliš silné kontrakce),
 úzké porodní cesty,
 torze dělohy,
 úzké porodní cesty aj.
u plodu je ztížený porod nejčastěji zapříčiněn:



velkým plodem, deformitami,
nepravidelnými polohami telat aj.
CO JE TO KOMPLIKOVANÝ POROD?
K příznakům komplikovaného porodu patří:





výrazný neklid krávy delší než 5 až 6 hodin (chůze po boxu, neklid, močení
apod.), bez viditelného posunu v přípravě na porod,
aktivní nápinky krávy trvající déle než 40 minut, a to bez viditelného posunu
v porodu,
uplynutí více než 90minut od doby, kdy se v porodních cestách objevily porodní
obaly,
končetiny telete, které mají chodidlovou část paznehtu směrem nahoru,
hlava nebo ocas bez končetin v porodních cestách,
[- 101 -]

nahmatání obou končetin, kdy ale každá z nich se ohýbá jiným směrem apod.
VYBAVENÍ PORODNÍKA - NUTNÉ POMŮCKY
PORODNICKÉ POMŮCKY












alespoň 4 řádně vyvařené a vydesinfikované porodnické provázky,
porodnické provázky je nejlepší skladovat v desinfekčním roztoku,
dvě porodnické hůlky - silná, zakulacená dřívka o délce alespoň 50 cm - násada ma hrábě, lopaty, topůrka..
mýdlo a desinfekční prostředek pro osobní hygienu porodníka,
čisté oblečení, případně čistou a řádně vydesinfikovanou porodnickou zástěru,
dostatečné množství řádně vypraných a suchých utěrek na otření mláděte,
sterilizované a desinfikované nůžky či emaskulátor k přetětí pupeční šňůry,
čistou sterilní vazelínu (lze zakoupit v lékárně - bílá vazelína), kterou používáme pokud potřebujeme vyšetřit rodidla zvířete,
parafínový olej - slouží ke zvýšení kluzkosti porodních cest u plemenic, u kterých došlo k předčasnému odtoku plodových vod a jejichž rodidla jsou suchá,
desinfekční spray k ošetření drobných ranek a oděrek na rodidlech plemenice,
desinfekční přípravek k ošetření pupku mláděte (jódová tinktura s obsahem jodu 8 - 10 % a s obsahem alkoholu pro lepší vysušení pupku, 10 % Ajatin, 2 %
brilantová zeleň, ), pupek namáčet, nesprayovat!
pupečníkové svorky pro případ silného krvácení ) podvázání pupečního provazce - v případě nutnosti se dá použít v desinfekci namočený tkaloun, dostatek teplé vody v několika čistých vědrech.
[- 102 -]
Narozené tele
[- 103 -]
PŘIROZENÁ PLEMENITBA, INSEMINACE PRASAT
PLEMENITBA
Plemenitba je cíleným základních chovatelským nástrojem, který umožní od předem
vybraného rodičovského páru (výběr plemenice a plemeníka) získat potomstvo. Výsledky reprodukce jsou především otázkou kvalitního managementu chovu. Chovatel,
resp. ošetřovatel by proto měl mít dostatečné znalosti o tom, jaká zvířata, kdy a jak
využívat v plemenitbě a jakou techniku zvolit.
Velmi podstatné pro úspěšnou reprodukci jsou tyto zásady:
rozhodujícím pro zařazení prasničky do plemenitby bývá její vhodná hmotnost, která
by se měla pohybovat mezi 130 až 150 kg. Této hmotnosti bývá nejčastěji dosahována okolo 7 až 8 měsíce prasničky, a to v závislosti na její výživě a úrovni chovu,
předčasné zapouštění prasniček má negativní vliv na jejich zdravotní stav a životaschopnost selat (prasnička není anatomicky ani fyziologicky připravená na graviditu),
nejméně vyrovnané vrhy co do počtu, ale i co do hmotnostního rozmezí selat, bývají
u prvniček (prasniček), nebo plemenic nemocných
nejvyššího počtu selat bývá dosahováno na 3 až 5 oprasení (oprasení - odborný
termín pro porod prasnic),
také vhodný interval mezidobí hraje významnou roli, nejčastěji tato hodnota bývá
Kojící prasnice
v intenzivních chovech mezi 150 až 160 dny (mezidobí, tj. od porodu do následného
porodu), tedy v intenzivních chovech bývá ročně dosahováno až 2,2 vrhu na
prasnici a rok. Tento ukazatel je ovlivněn dobou ve které jsou selata odstavena. Po
odstavu se v několika dalších dnech u prasnice objevuje nová říje. Pohlavní cyklus je
stejně jako u ostatních hospodářských zvířat +/- 21 denní (21 denní cyklus říjí),
[- 104 -]
říje prasniček bývají velmi často méně zřetelné než u starších prasnic (prasnička
- plemenice, která ještě neměla selata, prasnice - plemenice po prvním porodu),
v přirozené plemenitbě, ale i při inseminaci se využívá zkoušek říjí pomocí kance
prubíře - jde o působení na nervová centra prasnice, kdy tato je silně erotizovaná přítomností kance, zejména pak jeho specifickým kančím pachem (feromonální stimulace),
u silně erotizovaných prasniček či prasnic dochází k projevům reflexu nehybnosti,
kdy prasnice najednou ustrne a nevnímá své okolí, pevně stojí a je svolná k páření.
Chovatel či ošetřovatel v této chvíli zkusí sílu reflex nehybnosti - mírný tlak na záď, kdy
prasnice stojí a neutíká před chovatelem, případně mírným nadzvednutím kožní řasy
slabin apod. V tomto momentu je prasnice svolná k páření či k inseminaci.
v přirozené plemenitbě je nutné volit vhodného kance pro prasničky a prasnice,
a to s ohledem na jejich hmotnost a tělesný rámec. Mladí kanci někdy mohou při
skoku na prasnici mít problém se zasunutím pyje, starší a těžcí kanci naopak mohou
způsobit zranění a pády prasniček při páření (překrmovaní kanci mohou mít velké potíže se zadními končetinami).
inseminace je většinou zajišťována
formou dodávky spermatu v plastových flakonech (plastový obal - tuba). Chovatel v dostatečném časovém
předstihu telefonicky objedná na nejbližší
inseminační stanici kanců příslušný počet
dávek na konkrétní den. Tyto jsou chlazené dovezeny přímo plemenářskou firmou s možností okamžité inseminace,
nebo jsou tyto uchovány v chladničce pro následné použití. Zde musím zdůraznit, že
ne každý den se kanci na inseminační stanici odebírají, proto je vhodné si veškeré
informace předem zjistit. Inseminaci smí uskutečňovat pouze osoba, která má za
sebou úspěšně absolvovaný odborný kurz (u ostatních hospodářských zvířat platí
ta samá pravidla). Kurzy inseminace například pořádá Výzkumný ústav živočišné výroby - Kostelec nad Orlicí
prasnice po páření či inseminace potřebuje klid, protože pokud je tato chována ve
skupině, bývá velmi často rušena ostatními prasnicemi (pach spermatu přitahuje prasnice v předříjí). Prvních několik dní je velmi kritických pro úspěšné oplodnění a pro
zdárné zahnízdění zárodků do děložní sliznice. Pokud je prasnice rušena, špatně krmena či stresována, pak dochází k velké embryonální mortalitě (některé zárodky jsou
odumřelé a resorbovány děložní sliznicí),
[- 105 -]
úspěchem reprodukce je také prevence před některými chorobami, čímž se zabrání správnou zoohygienou v chovu (desinfekce kotců, hygiena inseminace a přirozené plemenitby) a vhodným vakcinačních programem.
vhodná výživa se významně podílí na reprodukci. Zejména tzv. flushing - nárazová výživa plemenic v období před zapuštěním výrazně ovlivňuje počet a kvalitu ovulovaných vajíček. Překrmování prasniček a prasnic vede k jejich ztučnění = horší parametry reprodukce.
PLODNOST PRASAT
PLODNOST
Plodnost je obecně nejdůležitější vlastností chovu hospodářských zvířat. Na její úrovni
a intenzitě závisí osud celého chovu. Plodnost je vlastností nízce dědivou (koeficient
heritability je do 0,2), proto rozhodující vliv na ni mají faktory vnějšího prostředí.
Plodnost prasniček a prasnic je nejčastěji ovlivněna:
- plemenem (např. některá asijská plemena mají vyšší počet selat ve vrhu než většina
evropských plemen prasat),
- věkem (vrhy prvniček bývají méně početné a více nevyrovnané - vyšší rozdíly v porodních hmotnostech, vyšší frekvence mrtvě narozených selat), naopak nejpočetnější
jsou 4 až 6 vrhy, poté dochází opět k poklesu počtu narozených selat ve vrhu,
- výživou - jak na kvalitu a počet ovulovaných vajíček, tak i jejich kvalitu má zásadní
vliv výživa, kdy tzv. nárazovou výživou - flushingem (energetický náraz – např. vyšší
dávkou krmiva či krmnými doplňky) dosahujeme lepší a výraznější říje u prasnice. Naopak špatná výživa (např. zaplísněné krmivo, nutričně nekvalitní suroviny) se projevují
u kanců horší plodností (menší počet spermií s progresivním pohybem vpřed za hlavičkou, vyšší podíl defektních či mrtvých spermií apod.). Zde je nutné poznamenat, že
tato chyba se neprojevuje ihned, ale až za několik týdnů, protože k ejakulaci spermie
dochází až za několik týdnů od jejího vzniku ve varleti,
- chovným prostředím a intenzivní ošetřovatelskou péčí - nejkritičtějším prvkem
jakéhokoliv procesu je vždy a jen člověk, protože ten utváří chovné prostředí, navrhuje
kubaturu a dispoziční uspořádání stájí, ventilaci, režimy krmení a napájení, ošetřování
zvířat, plemenitbu atd.,
- zdravím zvířat - zdraví je základní podmínkou efektivní reprodukce,
- managementem farmy - organizace chovu, zoohygiena farmy, turnusy, využití stimulace plemenic kanci - kančí pach a erotizace prasnic či prasniček apod.
[- 106 -]
Plodnost kanců je ovlivněna:
výživou, věkem kdy je zařazen do plemenitby,
zdravím (zejména končetin a pohlavních orgánů),
frekvencí využívání v plemenitbě (počtem skoků za dané období, kdy velkou chybou
bývá zejména přetěžování mladých kanců) apod.
PLODNOST
a) potencionální - je schopnost plemenice ovulovat dostatečné množství oplození
schopných vajíček. Prasnice ovuluje až 23 vajíček, avšak jen poměrná část z nich se
vyvine v životaschopné zárodky. Plodnost kanců je dána schopností produkovat dostatečné množství kvalitního ejakulátu.
b) skutečná - je vyjádřena skutečným počten živě narozených selat ve vrhu. Nežádoucí je jak vysoký, tak i nízký počet selat ve vrhu (vysoký počet selat ve vrhu totiž
většinou doprovází i nízká porodní hmotnost selat, což se negativně projevuje v jejich
[- 107 -]
přežitelnosti - selata bývají velmi slabá). Počet živě narozených selat je nižší oproti
počtu ovulovaných vajíček, protože: některá vajíčka nejsou oplodněna (životnost vajíčka, resp. jeho oplození schopnost je cca do 5 až 7 hodin, zatímco spermií až 24 hodin), u části dochází ve fázi embrya k mortalitě, u některých plodů může dojít k je-jich
odumření v průběhu jejich vývinu v děloze.
Jaké ukazatele reprodukce v chovu prasat evidujeme a hodnotíme?
datum připouštění, číslo plemenice, státním registrem připouštěného plemeníka,
datum porodu - oprasení,
počet všech selat, živě narozených, mrtvě narozených,
počet selat odchovaných, a to ve věku 21 dní, vhodné je také zvířata zvážit , a to pro
zjištění mléčnosti prasnice,
pohlaví narozených selat a počet struků v levé a pravé mléčné liště .
[- 108 -]
kyny pro učitele
Příprava zvířete na výstavu
Tato metodika je určena jak pro učitele, tak i pro žáky.
Příprava zvířete
na(červenec
výstavu , srpen)
Prázdninová
praxe
Zklidnění zvířete a učení chodit
Délka pracovní doby: dle ročníku
Cílem přípravy je vyzdvihnout kladné exteriérové znaky. Optimální prezentace
Žáci
nepíší
pracovní
listy hodnocení zvířete. Uvádí se, že rozdíl v ceně na aukci
přináší
i lepší
výsledky
u nepřipraveného a připraveného zvířete je až 50 – 100 euro.
Žáci se nehlásí vedoucímu praxe
Zvíře před ostříháním s vysoko zvednutou hlavou
Žáci píší Deník praxe, vypracovávají připravené úkoly
Zvíře vybrané na výstavu, denně vyvazujeme na jednu hodinu, popřípadě u neklidnějších zvířat i déle, s hlavou vysoko zdviženou. Důvodem je naučit zvíře držet hlavu vysoko, což při předvádění působí elegantnějším dojmem a dojde také k vyrovnání horní
linie těla. Zároveň se zvíře také zklidní, protože při zvednuté hlavě má nižší zorný úhel
a kráčí proto pomaleji.
Malé kroky zvířete také působí lépe a nedají vyniknout případnému více zaúhlenému
postoji.
ProStejná
toto vyvazování
se nejlépe
hodí speciální
které umožňují
kráva o několik
hodin později.
Působíohlávky,
elegantnějším
dojmem.vyvazovat
Přivykla sihlavu
zvířete
z obou
stran.zdviženou.
V případě, že nejsou tyto ohlávky k dispozici, je tředržetrovnoměrně
hlavu elegantně
vysokio
ba vyvazovat hlavu z obou stran současně, aby se zvíře naučilo držet hlavu rovně.
Speciální ohlávka pro vyvazování hlavy zvířete
[- 109 -]
Je třeba také navázat vztah mezi zvířetem a jeho vodičem, proto by měl k přivázanému zvířeti vodič přistupovat, mluvit na něho a získat jeho důvěru a respekt. U zvířete,
které si již zvykne držet hlavu samo zdviženou může vodič pomalu uvolnit uvázání
a co nejpomaleji s hlavou vysokou zdviženou začít se zvířetem chodit. Vodič jde před
zvířetem, čím mu zmenšuje zorný úhel pohledu a zvíře tak nemá tendenci utéct. Pohyb by měl vyházet jenom na základě táhnutí za ohlávku dopředu. Není vhodné zvíře
ze zadu popohánět. Nepoužíváme klacek. Pokud zvíře chceme zpomalit, otevřenou
dlaní ruky poklepáme na mulec zvířete. Zvíře také zvykáme na
pohyb v kruhu, zastavení a správný postoj, stejně jako na možné rušivé zvuky – rádio,
přejezd mechanizace, další lidé atd. Pro nácvik je třeba si nechat dostatek času, aby
při vlastní prezentaci bylo zvíře klidné, ovladatelné a vychozené.
První provedení zvířete. Vodič jde před zvířetem, čímž mu omezuje zorný úhel.
Pro zpomalení zvířete používá poklepávání otevřenou dlaní na mulec.
2. Stříhání
Před začátkem stříhání je důležité zvíře dobře umýt. Pokud jsou na zvířeti zaschlé
čistoty, je potřeba je odmočit. Rozhodně se nesmí kaštany otrhávat, ani uřezávat
nec ocasu, protože by to narušilo celkový vzhled zvířete. K umytí zvířete můžeme
užít vapku. V zimě by se měla použít voda o teplotě 30 oC a zvíře po umytí přikrýt
kou, je možné použít koňskou přikrývku.
nekopode-
[- 110 -]
Koňskou přikrývku nebo deku je třeba použít na umyté zvířata v zimě.
Teprve když je zvíře zcela čisté a zase suché, může se začít se stříháním. Umytí zvířete zrychluje stříhání a šetří nože stříhacího strojku. Zvíře ostříháme maximálně čtyři
týdny před výstavou, vhodnější je ale kratší doba, většinou tak tři týdny. Záleží také na
vzhledu zvířete.
Dojnější typy zvířat je stříháme dříve (3 – 4 týdny) před výstavou, aby nově narůstající
srst zakryla nedostatek osvalení. Typy zvířat s lepším osvalením stačí stříhat kratší
dobu před výstavou. Vlastnímu stříhaní předchází volba správného stříhacího strojku a
vhodných stříhacích nožů. Na trhu existuje velký výběr různě kvalitních produktů. Aby
se zvýraznily všechny tělesné partie, je potřeba využít kombinaci různých nožů, aby se
docílilo různých délek srsti. Tělo, hlava, krk, končetiny, ocas a vemeno se stříhají různými noži stříhacího strojku, popřípadě pokud není více strojků k dispozici, v jiném
čase (některé dříve, jiné
později). Tělo zvířete by mělo být stříháno noži, které ostříhají srst na délku 3 – 4 mm.
Pro vemeno existuje speciální nástavec, který srst ostříhá na velmi krátko – téměř vyholí (0,25 mm), který se používá také na vnitřní stranu uší. Zadní končetiny od hlezna
dolů a kořen ocasu se stříhá na délku 1,5 mm, čímž dají vyniknout detailům a končetiny vypadají sušší a jemnější. Je ale lepší striktně nedodržovat linii hlezeního kloubu,
ale vhodnější je, pokud je to možné, pro ukončení jemného střihu využít barevných
přechodů na končetinách. Jen tak dosáhneme požadovaného výsledku. Obecně platí,
že se stříhá proti směru růstu srsti. Na místech, kde se setkávají různé délky srsti, se
musí přechody vystříhat, aby obrys těchto „hran“ působil zploštělým dojmem.
[- 111 -]
Na fotografii jsou znázorněny ideální přechody, kterých bychom si měli během stříhání
zvlášť všímat.
Po ostříhání zvíře umyjeme speciálním odmašťovacím šampónem (např. Orvus http://www.showequip.com/), který zbaví srst veškeré nečistoty a tuku a srst se po
umytí postaví kolmo ke kůži. Tento šampón nesmí však použít víc než 2 – 3 x, aby
nedošlo k přílišnému odmaštění kůže.
V případě možnosti je dobré oddělit krmnou dávku pro předváděná zvířata 4 – 5 týdnů
před výstavou. Vhodné je krmit je 6 – 8 kg sena a až 15 kg jádra, což způsobí, že zvíře vypadá kapacitnější, dojde k odvodnění kloubů, které pak vypadají sušší a jemnější
a stejné krmivo se můžeme vzít i na výstavu. Vhodný je také přídavek lnu, který podpoří růst kvalitní srsti. Po příchodu z výstavy musíme pozvolna zvíře převáděn na
krmnou dávku ve stáji.
3. Předvýstavní příprava
Předváděné zvíře je potřeba náležitě umýt a poté vysušit. K tomu je možné použít i
fén.
Potom následují drobné kosmetické úpravy, které výsledný dojem ze zvířete jen
umocní.
• Použijte pudr (bílý prášek) na hlezna, aby zbělela a skryly se vady nebo případně
příliš prosvítající růžová barva kůže. Stejně tak ho použijte na kolena předních končetin. Na menší plochy můžete použít speciální bílý sprej na kůži.
[- 112 -]
• Vyleštěte také paznehty. K tomu můžete použít silikonový olej ve spreji nebo
u tmavých paznehtů.
• Vetřeme-li dětský olejíček na krátce vystříhané vemeno, čímž se podpoří proudění
krve a mléčné žíly budou výraznější.
• Očistěte mulec, zkontrolujte, jestli je ohlávka nasazena správně.
• Upravte ocas – kartáčem ocas rozčešte do hustého, bohatého tvaru, který potom
zafixujte lakem, případně pomůže i bílá barva ve spreji, kterou použijte pro obarvení
tmavších částí ocasu.
• Zvláště při předvádění v prostorách s umělým osvětlením je velmi elegantní použití
na tělo zvířete třpytek ve spreji
Rozčesání ocasu do požadovaného tvaru mu přidá na bohatosti a mohutnosti.
4. Příprava na fotografování
Dojde-li po všech přípravách na samotné fotografování, asistují fotografovi minimálně
další 4 osoby. První z nich je vodič, který zvíře drží a dbá na správný pohled zvířete
(1. natočení hlavy – oči, 2. „ostražitost“ – uši), další má na starosti zadní nohy a zbývající dva se starají každý o jednu přední končetinu. Na první pohled se tento počet může zdát trochu vysoký. Kdo už ale byl fotografování skotu přítomen, rychle rozpozná,
že je to nutné proto, aby se plynule a bez nějakých komplikací dosáhlo dobrého výsledku – kvalitní a profesionální fotografie.
Fotografování plemenného skotu je především o ochotě spolupracovat a znamená
určitou časovou investici všech zúčastněných. Časově náročná je nejenom příprava
zvířete, ale i samotné fotografování, které mnohdy trvá hodinu až hodinu a půl.
[- 113 -]
Kromě toho všeho se musí i správně zvolit a připravit místo na focení, instruovat pomocníky a připravený skot se musí na zvolené místo dopravit. Vlastní foto může trvat
10 minut, ale i 2 hodiny. Je-li fotograf i jeho pomocníci už zběhlý ve tvorbě fotografií
skotu i vlastní přípravě, časová náročnost se tím samozřejmě snižuje a výsledek stojí
za to!
Řádně připravená a naučená zvířata je radost fotografovat
[- 114 -]
Zdroje:
Rudloff, K.: BioLib.cz – Osel durynský; On line: 16. 9.2013;
http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id215670/
Příprava zvířete na výstavu; On line: 8.11.2014;
http://www.cestr.cz/files/ke_stazeni/priprava_zvirete_na_vystavu.pdf
Staněk, A.: Chov prasat - Krmné směsi v chovu prasat; On line 6.5.2013;
http://whttp://www.zootechnika.cz/clanky/chov-prasat/chov-prasat-obecne/krmnesmesi-v-chovu-prasat
Chov zvířat.cz: Krůta česká; On line 6.5.2013; http://www.chovzvirat.cz/zvire/823kruta-ceska/
Brahma chicken; On line 6.5.2013;
http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Brahma_(chicken)#/media/File:Brahma_(r
asa_kur)_078.jpg
Řeháček, F.: Klub chovatelů drůbeže Šumavanek; On line 6.7.2013;
Dani: Charakteristika Šumavanky (ŠU); On line 6.7.2013;
http://www.nasamotebezlesa.cz/standard_s.html
Klub chovatelů Českých strakáčů; On line 6.7.2013;
http://www.klubceskystrakac.estranky.cz/clanky/standard-plemene.html
Driml – napáječky.cz; On line 6.7.2013; http://www.drimlnapajecky.cz/cz/prasata/napajecky-526/napajecka-kolikova-celonerezova-1-2sestihran-ok-27-pro-vykrm-a-prasnice-11943.html
Staněk, A.: Zootechnika.cz – Reprodukce prasat – Plodnost prasat; On line 6.7.2013;
http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-prasat/reprodukce-prasat/plodnost-prasat.html
Staněk, A.: Zootechnika.cz – Porody krav – Telení; On line 9.7.2013;
http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-skotu/dojnice/porody-krav --- teleni/
Staněk, A.: Zootechnika.cz – Chov prasat – Plodnost prasat; On line 9.7.2013;
http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-prasat/
Staněk, A.: Zootechnika.cz – Chov ovcí – Plodnost prasat; On line 11.7.2013;
http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-ovci/
Králíkář.cz; On line 12.9.2013; http://www.kralikar.cz/
[- 115 -]
Český svaz chovatelů; Směrnice pro novošlechtění a regenerační křížení králíků; On
line 12.9.2013; http://www.cschdz.eu/odbornosti/kralici/smernice-novoslechtenirk.aspx
[- 116 -]
Pracovní list k 01.2 Metodice zajištění chovu
Jméno:
Datum:
Třída:
1/Co vznikne křížením oslice s koněm?
2/Jaké bylo využití Shetlandského ponyho?
3/Jaký užitek nám poskytuje plemeno SKUDDE?
4/Jak vzniklo prase PŘEŠTICKÉ černostrakaté?
5/Jaké je využití PC?
6/Charakterizuj plemeno Husa česká:
7/Čím vyniká kachna pekingská?
8/Jakou může dosahovat snášku indický běžec?
9/Kolik % tuku může obsahovat mléko Jerseyky?
10/Má husa česká zachován pud sezení?
11/Jak rozeznáme perláka od perličky?
12/Charakterizuj plemeno slepic Šumavanka?
[- 117 -]
13/Jakou hmotnost by měl mít králík Vč v osmi měsících stáří?
14/Patří králík do řádu hlodavci?
15/Jaký užitek nám dávají králíci?
16/Jaký druh obilovin je nejvhodnější pro králíky?
17/Napiš průměrnou dobu březosti u těchto zvířat:
-prasnice –
-bahnice –
-koza –
-králík –
-oslice –
-klisna –
-kráva –
18/Napiš jaké nářadí používáš při kydání hnoje:
19/Jak je vyřešeno na MHD napájení zvířat? (typy napaječek)
20/Zjisti krmnou dávku u všech chovaných zvířat na MHD a proveď její zhodnocení
[- 118 -]
21/Napiš charakteristiku plemene Jersey:
22/Jaký je šlechtitelský cíl u plemene Jersey?
23/Jakou hmotnost by měl mít kalifornský králík ve čtyřech měsících?
24/Jaké hmotnosti dosahuje plemeno ČESKÁ KRŮTA?
25/Jakou dojivost dosahuje koza bílá krátkosrstá?
26/Jak rozdělujeme krmiva podle koncentrace živin? Uveď příklady
27/Jaká krmiva jsou základem krmné dávky u většiny hospodářských zvířat?
28/Zdrojem jakých látek jsou jetel a vojtěška?
[- 119 -]
29/Jaké trávy by měly být zastoupeny v travním porostu?
30/Pro jakou kategorii zvířat je vhodná krmná mrkev?
31/Na čem závisí kvalita sena?
32/Jaký zdroj nám zajišťuje sláma v krmné dávce?
33/Napiš, jaké znáš jadrná krmiva a pro jaké HZ se používají?
34/Co znamená zkratka TMR v technice krmení dojnic?
35/Které ze zvířat je náročnější na výživu, koza nebo ovce?
36/Jaké kompletní krmné směsi krmíme selatům : porodna PředvýkrmVýkrm37/Jaké KKS krmíme prasnicím?
38/Kolik kg KPK dostane denně prasnice, jestliže kojí 13 selat?
39/Co je to mléčnost?
40/Kdy zařazujeme prasničky do plemenitby?
[- 120 -]
41/Jaké jsou příznaky říje u krávy?
42/Jaká metoda je nejrozšířenější u inseminace skotu?
43/Které znáš metody u zjišťování březosti skotu?
44/Jak dlouho trvá říje u krávy?
45/Za jak dlouho se opakuje?
46/Jaké jsou příznaky u krávy 24 hodin před porodem?
47/Jaké jsou fáze porodu?
48/Co je to reflex nehybnosti?
49/Jakou říji má samice králíka?
50/Napiš postup přípravy skotu na výstavu
[- 121 -]
01.3 Metodika zajištění zdravotního stavu zvířat
Tomáš Fiala
Pokyny pro učitele
Tato metodika je určena jak pro učitele, tak i pro žáky. Pro úvodní hodiny praxe i pro
potřeby teoretické výuky je připravena v příloze metodiky prezentace 01. 3 Zajištění
zdravotního stavu zvířat sloužící k doplnění a zopakování teoretických vědomostí před
prací se zvířaty.
Prázdninová praxe (červenec , srpen)
Žáci nepíší pracovní listy
Organizace praxe je popsána v kapitole 01.1.
Metodika pro žáky
Úvod
Pro žáky pracující v Malém hospodářském dvoře v Horšově vznikla pro aktivitu 01.3
Zajištění zdravotní stavu zvířat metodika, kterou budou číst na počítači na pracovišti.
Na počátku praxe dostanou žáci od učitele přidělené činnosti pro dané období. Po vykonání praxe zpracují Pracovní listy, které odevzdají učiteli praxe. V době prázdnin
pracovní listy nezpracovávají.
Učitel bude žákovi při praxi pomáhat s řešením problémů, bude upozorňovat žáka na
potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnostních a hygienických předpisů Učitel povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci
s aktivitami ostatních žáků. V přestávkách mezi činnostmi umožní žákům zapsání poznámek, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Povinnosti učitele
a instruktora viz Metodika 01.1.
[- 122 -]
Metodika pro žáky


















Jedině od zdravých zvířat získáme zdravé potomstvo
Zdravotní stav sledujeme každý den, nejlépe při krmení, kydání
Čím dříve zjistíme na zvířeti změny chování, tím dříve můžeme zjednat nápravu
Změnami rozumíme například: nechutenství, naježená srst (peří), apatie, jiná
konzistence výkalů
Z těchto zjištěných příznaků můžeme vyvodit příslušnou anamnézu
Anamnéza: předchorobí, dokázat popsat příznaky, čas od kdy trvají, znát stáří
a pohlaví zvířete
Snažit se dodržovat zoohygienu chovu
Zoohygiena: význam a úkoly zoohygieny
Zoohygiena je nauka o komplexním působení činitelů vnějšího prostředí na organismus zvířat.
Na základě jejích poznatků může chovatel tyto činitele ovlivňovat a usměrňovat.
Pro udržení pevného zdraví a odpovídající užitkovosti zvířat je nutné zabezpečit
kvalitní podmínky prostředí
Zoohygienu dělíme na:
Hygienu ovzduší
Hygienu půdy
Hygienu vody
Hygienu krmiv
Hygienu pastvin
Hygienu stájí a ostatních prostorů, přepravy zvířata
Výživa je vůbec nejvýznamnější faktor vnějšího prostředí, ovlivňuje jak zdraví,
tak užitkovost zvířat.
Stájové mikroklima zahrnuje:






Teplotu
Relativní vlhkost
Obsahy škodlivých plynů
Prašnost prostředí
Osvětlení stáje
Proudění vzduchu
Poruchy zdraví v důsledku nedostatku ve výživě jsou zapříčiněny zejména:
1, nedostatkem nebo nadbytkem základních živin a vody
2, nesprávným poměrem a množstvím minerálních látek, nedostatkem vitamínů
3, nevhodnou krmnou technikou
[- 123 -]
4, nedostatky v jakosti krmiv (kontaminace jedy, plísněmi, zapařená, nahnilá nebo
namrzlá krmiva)
VLIV ZÁKLADNÍCH ŽIVIN
Základními složkami krmiv hosp. zvířat jsou dusíkaté látky, zejména bílkoviny, dále
tuky, glycidy, minerálie, vitamíny a voda. Nadměrný přívod některé složky, případně
její nedostatek nebo nevyvážený poměr jednotlivých živin (zejména minerálních látek)
má za následek zdravotní problémy vznikající poruchami metabolismu. Tyto zdravotní
problémy nazýváme metabolické poruchy. Nabývají na významu zejména u vysokoprodukčních zvířat.
Nedostatek bílkovin a esenciálních aminokyselin způsobuje:
− snížení růstu
− snížení produkce mléka
− snížení přírůstku ve výkrmu
− snížení odolnosti vůči infekčním a parazitárním chorobám
Výrazně se uvedené poruchy projevují u mláďat, u samic v průběhu gravidity a u
vysoko- produkčních zvířat
Zvýšený přívod bílkovin ( nevybilancovaná KD) způsobuje:
− poruchy nervové a pohlavní činnosti
− poruch pohybové soustavy
Vliv minerálních látek:
Pro udržení stálého zdraví a dobré užitkovosti je nutné v krmivu nebo prostřednictvím
minerálních přísad ( premixů) minerálie dodávat. Pro metabolismus minerálních látek
není však zdaleka rozhodující jen jejich množství, ale i jejich vzájemný poměr (např.
Ca:P= 2:1)
Nedostatek některých min. látek způsobuje závažné zdravotní poruchy, jako příklady
uvedeme:
Na - sterilitu, nervové poruchy
Ca, P rachitidu
Mg - poruchy nervosvalové dráždivosti - křeče svalstva
J - poruchy funkce štítné žlázy
Fe – anémii (chudokrevnost)
Vliv vitamínů:
[- 124 -]
Současné poznatky ukazují, že zejména vysokoprodukční zvířata vykazují značné nároky na dodávání vitamínů v krmné dávce.
Vitaminy jsou velmi důležité:
− pro udržení užitkovosti
− pro zabezpečení obranyschopnosti organismu
− pro zabezpečení metabolismu, zejména minerálií
Avitaminózy se v praxi nevyskytují téměř vůbec, pokud, tak jako následek hrubého
porušení zákona na ochranu zvířat, a to v oblasti krmení a ustájení zvířete.
Hypervitaminózy se vyskytují vzácněji, zpravidla jako důsledek neodborného zacházení( předávkování) s vitamínovými přípravky. Škodlivé jsou zejména vysoké dávky
vit. A, D, E.
Hypovitaminózy - částečný nedostatek vitamínů se vyskytují častěji a jsou z hospodářského hlediska velmi nebezpečné protože:
− většinou probíhají dlouhodobě a z počátku skrytě
− snižují produkční schopnosti ( mléčnost, dojivost, plodnost, přírůstky)
− snižují odolnost vůči chorobám ( nedostatek vit. A - infekce, vit. C - virové nákazy)
-zhoršuje se konverze živin
VETERINÁRNÍ ASANACE
Jedná se o souhrn opatření prováděných na zařízeních, stájových prostorách a okolním prostředí, v němž zvířata žijí nebo s nímž přicházejí do styku. Asanace znamená
doslova ozdravění, tj. vytvoření zdravotně nezávadného prostoru pro život zvířete.
Vet. asanace v nejširším slova smyslu zahrnuje opatření prováděná na zařízeních,
stavbách a prostředí, tj. práce úklidové (mech. očista), dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, ale i stavební úpravy, odstraňování škodlivin a kadaverů (zdechlin), odchyt toulavých zvířat.
ASANAČNÍ OPATŘENÍ ZAHRNUJÍ:
- dezinfekci – (des – ne – tj. neinfekci) – ničení či potlačování choroboplodných zárodků mimo tělo jedince (stáje, ošetřovny, půda, voda, vzduch, nástroje atd.)
- dezinsekci – (insecta – hmyz) – tj. hubení obtížného hmyzu a členovců – parazitů
v okolním prostředí
- deratizaci – (ratus – krysa) – tj. hubení škodlivých hlodavců, kteří ničí značné množství zeměděl. produktů a roznáší na svém povrchu těla zárodky infekčních chorob
[- 125 -]
- odstraňování kadaverů a infekčního materiálu – tj. svoz zvířat uhynulých, nepoživatelných živočišných produktů, tělních tekutin, materiálů z vet. nemocnic, ústavů a jatek.
IMUNITA je fyziologický stav organismu umožňující jeho odolnost proti infekci. Proti
vniknutí patogenů do organismu staví tělo tzv. bariéry – celý systém obranných mechanismů.
1. Kůže – důležitá je její celistvost, pH a baktericidní účinky kožního mazu.
2. Sliznice – jako obrana zde působí hlen, epitelové řasinky, žaludeční šťáva, v dutině
tlamní sliny a v pochvě poševní sekret.
3. Tělesná teplota – jakmile vnikne do organismu škodlivina (viry, bakterie) a rozšíří
se v krvi, organismus zareaguje zvýšením tělesné teploty. Tato teplota je nevhodná
pro množení škodlivých mikroorganismů. Jako horečku označujeme teplotu vyšší než
udává fyziologická norma – obecně nad 38,5 – 42 oC. Horečka vlastně pomáhá imunitnímu systému tím, že zastaví množení patogenů a usnadní tak proces fagocytózy
škodliviny bílými krvinkami.
4. Mízní a retikuloendoteliální systém – v případě lymfogenního přenosu škodlivin –
patogenů – (přenos mízou) dochází k likvidaci této škodliviny v mízních uzlinách.
Imuninizace
Imunizace je umělá provokace tvorby protilátek a použ. se k preventivní ochraně zvířat, ale i člověka před nákazami. Technika imunizace je zpravidla injekční – očkování
a rozlišujeme aktivní a pasivní imunizaci.
Aktivní imunizace
Používáme ji preventivně, imunita nastupuje po určité delší době a provádí se:
- živou, plně virulentní vakcínou (značně nebezpečné)
- živou oslabenou vakcínou
- usmrcenými zárodky, (např. tyfus, mor, cholera)
Aktivní imunizace se v praxi nazývá vakcinace, tj. vpravení vakcíny do organismu,
který si
pak protilátky tvoří sám.
[- 126 -]
Pasivní imunizace
Použ. se zpravidla léčebně, v době propuknutí onemocnění, neboť se jedná o přímé
vpravení hotových protilátek (séra) do organismu. Pasivní imunizace se tedy nazývá
sérování a její účinek je okamžitý, neboť organismus dostává hotové protilátky
. Imunizace může být dále prováděna jako tzv. simultánní vakcinace, kdy se kombinuje aktivní a pasivní složka, anebo jako polyvalentní vakcinace, kdy vakcína obsahuje
zárodky více chorob, (např. vakcinace proti psince a infekčnímu zánětu jater u psů).
Zdraví ovlivňují:
- dědičné dispozice
- odolnost organismu vnitřní podmínky organismu
- užitkovost
- konstituce
- výživa a krmení
- technologie ustájení
- zoohygiena vnější podmínky
- mikroklima
- ošetřovatelská péče
Choroby se navenek (klinicky) projevují tzv. příznaky (symptomy). Tyto příznaky můžeme dělit na:
a) všeobecné (podle nich nelze rozhodnout o jakou nemoc se jedná) zvíře je skleslé,
malátné, nežere, straní se stáda, má zježený tělní pokryv, málo nebo naopak mnoho
pije, má zvýšenou tělesnou teplotu
b) specifické (typické pro určitou chorobu umožňující stanovit diagnózu) jde např.
o výtoky z tělních otvorů, průjmy, kulhání, křeče, záškuby svalstva apod.
Jako nemocné zvíře tedy můžeme označit to, které vykazuje klinické příznaky nemoci.
Je ovšem nutné upozornit na fakt, že některé choroby probíhají skrytě (latentně) - zvíře je nemocné, ale přesto nejeví klinické příznaky nemoci.
Nemoci můžeme dělit ze dvou hledisek:
PERAKUTNÍ NEMOCI:
Trvají jen několik minut až hodin a jsou charakteristické rychlým nebo vůbec žádným
rozvojem příznaků. Jde např. o srdeční a mozkové příhody, anafylaktický šok nebo
zásah bleskem.
[- 127 -]
AKUTNÍ NEMOCI:
Trvají několik hodin až 3 týdny, rychle se objevují a taktéž rychle zanikají. Relativně
dobře se léčí. Většinou jde o infekční choroby.
SUBAKUTNÍ NEMOCI:
Délka trvání 3 – 6 týdnů.
SUBCHRONICKÉ A CHRONICKÉ NEMOCI:
Trvají déle než 6 týdnů, probíhají pomalu a zpravidla nemají výrazné příznaky. Mohou
vznikat z akutních nemocí v případě jejich špatného léčení nebo neléčení, nebo jsou
od počátku chronické.
NENAKAŽLIVÉ CHOROBY - traumata (úrazy, popálení, poleptání žíravinami, omrzliny)
- orgánové nemoci (úžeh, úpal, zánět dělohy, plic, žaludku, mrtvice)
- metabolické poruchy (avitaminózy, křivice, poporodní obrny,
pastevní tetanie)
- otravy (dusitany, kumariny ap.)
NAKAŽLIVÉ CHOROBY - virové (mor prasat, drůbeže, králíků, IBR-IPV, septické
bronchopneumonie telat, chřipka prasat, vzteklina, psinka ap.)
- bakteriální (záněty mléčné žlázy, kolibacilóza telat a selat, záněty
pupku, salmonelóza, tuberkulóza, sněť slezinná- plísňové (záněty pohl.
org. a kůže, trichofytóza telat)
Pro virové a bakteriální nemoci se užívá společný název choroby infekční. Jejich základní charakteristikou bývá sdělnost, tj. mohou se přenášet z jednoho jedince na druhého (určitou výjimku tvoří klostridiové infekce, např. tetanus, neboť jde o infekční
onemocnění, ale nejsou zdělné – zvíře se nakazí pouze po poranění, infekce se
tedy nepřenáší z jednoho zvířete na druhé).
- parazitární (invazní)
a) endoparazitózy (tasemnice, škrkavčitost, motoličnatost,
svalovčitost prasat, plicní červivost) - jsou způsobovány parazity
sídlícimi uvnitř organismu (v jednotlivých orgánech)
b) ektoparazitózy (zavšivení, blechy svrab, střečkovitost) - jsou
způsobovány parazity sídlícimy na povrchu těla nebo v kůži.
Z hlediska zoologického zatřídění parazitů můžeme hovořit o onemocněních způsobených parazitickými prvoky, červi nebo členovci.
[- 128 -]
POSTUP DIAGNOSTIKY
V procesu zjišťování příčiny onemocnění vystupuje chovatel, veterinární lékař a samozřjemě pacient - nemocné zvíře. Úkolem chovatele je zejména poskytnutí anamnézy předchorobní. Čím je anamnéza přesňější, tím lépe. Anamnéza zahrnuje:
a) obecné údaje (chovatel zvířete, druh zvířete, pohlaví, věk a u samic fázi reprodukčního cyklu.
b) prodělané nemoci a očkování, případně současná léčba.
c) první příznaky nemoci (proč je veterinář volán)
Za tímto účelem si všímat zejména:
- změn v chování (apatie)
- změn v přijímání krmiva (nadměrná žravost, nechutenství)
- změn v přijímání tekutin (nadměrná žíznivost, nepřijímání tekutin)
- změn ve vylučování a) moči (málo, často, bolestivost při močení, změna barvy)
b) výkalů (konzistence, barva, intervaly)
- změn tělního pokryvu - naježení srsti nebo peří, vzhled, línání
- změn v pohybu (kulhání, obtíže při uléhání, vstávání ap.).
Další postup diagnostiky je úkolem veterinárního lékaře. K určení nemoci podle jednotlivých příznaků nelze dost dobře vypracovat jednotné schéma, neboť rozdílnost projevů téže nemoci je značná. Závisí na příčině, odolnosti pacienta, komplikacích, stádiu
nemoci ap. Dále uvedený postup diagnostiky je proto jen orientační:
- posouzení chování zvířete, temperament, výživný stav
- trias - dech, tep, teplot
- vyš. kůže a sliznic
- posouzení viditelných sliznic, vzhledu tělních otvorů
- vyš. povrchových hmatných mízních uzlin
- vyš. jednotlivých orgánových soustav zaměřené dle anamnézy.
VYŠETŘENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU HZ
Pomůcky: teploměry, olej, provázek, hodinky, sešit, tužka, des. Roztok, hygienické
pomůcky, igelit. pleny, fonendoskopy.
A) Trias – tj. zkontrolování tělesné teploty, tepu, dechu se provádějí vždy při vyšetřování zdravotního stavu hospodářských zvířat, neboť jsou rovněž projevem
dobrého či pozměněného zdravotního stavu.
[- 129 -]
1) Vyšetření teploty
Hosp. zvířata patří mezi zvířata stál. tepelné, to znamená, že jejich teplota se
udržuje v určitém rozmezí.
Druh zvířat
Skot
Kůň
Prase
Ovce
Koza
Slepice
Průměrná
teplota
39 (39)
38 (38,5)
39,5 (39)
39 (40)
39 (40)
41 (42)
Rozmezí
teplotní O
38,5
38
39,2
39,5
39,5
41,1
Zjištěné údaje u kontrol. Zvířat
Teplota
Dech
Tep
37,8 – 39,1 10 – 30
40–80
37,8 – 38,5 8 – 16
32 – 44
38,9 – 39,4 8 – 18
60 – 80
38,9 – 40
12 –20
70 – 80
38,9 - 40
12 –20
70 – 80
41,1
15 –30
200 – 400
Teplota se zjišťuje v konečníku pomocí lékařského nebo veter. Teploměru.
Sklepnutý a navlhčený nebo naolejovaný teploměr zavedeme krouživým pohybem za mírného tlaku do konečníku zvířete a ponecháme asi po dobu 3 minut.
Na teploměr uvážeme tkaničku nebo provázek, za který teploměr držíme a tímto způsobem jej chráníme před rozbitím při prudkém vytlačování teploměru
z konečníku zvířete. Skutečně zjištěnou teplotu žáci zapíší do tabulky a porovnají s normální průměrnou teplotou uvedenou rovněž v tabulce.
U hosp. zvířat, jak vyplývá z tabulky, dochází ke kolísání teploty. Toto kolísání
je ovlivněno: - druhem
Plemenou příslušností – u prim. zvíř. Je teplota vyšší než u
plemen kultur.
- Velikostí – malá zvířata mají vyšší teplotu než velká zvířata
- Stářím zvíř. – mladší mají vyšší teplotu než dospělá
Pohlavím – plemenice mají vyšší teplotu o 0,5 – 1oC než samci
- Říjí, březostí, porodem – teplota vždy vyšší
- Zaměstnáním zvířete – namáhavou prací se zvyšuje
- Příjmem potravy – zvyšuje se
- Denní dobou – nejnižší je v časných ranních hodinách, mezi
1-3 hod. a nejvyšší večer mezi 17. -19. Hodinou
- Okolní teplotou – při vysoké teplotě prostředí se zvyšuje
- Chorobou – u nemocných zvířat dochází buď ke snížení –
zimnice nebo ke zvýšení – k horečce
-
-
[- 130 -]
Vyšetření dechu
U hosp. zvířat se vyskytuje několik typů dýchání. Je to dýchání typu břišního – při
tomto typu se pohybuje bránice a stěny břišní (skot), dále typu žeberního – pohybují
se žebra (kůň) a dýchání smíšeného. Lze tedy u zvířete, které je v klidu, sledovat
dýchání podle pohybu žeber a břicha, nelze však od sebe zřetelně odlišit pohyby při
vdechu a výdechu a proto je výhodnější sledovat intenzitu dýchání podle pohybu
chřápí u koně nebo podle proudu vdechovaného vzduchu u skotu a prasete tak, že
nastavíme před mulec nebo rypák ruku nebo zrcátko. Zvlášť zřetelné je to v zimě. Jinak lze ještě dýchací pohyby zjistit poslechem na hrudníku a u slepic podle pohybu
boků nebo rovněž poslechem na hrudníku.
Intenzitou dýchání se rozumí počet dechů za minutu. Intenzita dýchání je ovlivněna :
-
Plemennou příslušností zvířete
Stáří zvířete
Velikostí, druhem, konstitucí, výživným stavem, březostí,
prací, vnější teplotou a vlhkostí.
2) Vyšetření tepu
Srdeční tep se skládá ze systoly a diastoly. Při systole dochází ke smrštění srdce
a tím je krev vypuzena do srdečnice a plícnice. Při diastole srdce ochabuje a plní se
krví. Tep se vyšetřuje nejlépe pohmatem tepen povrchově uložených na tvrdém podkladě – u koní a skotu na vnější tepně čelistní (arterie maxibarie exttarma),
v podocasní řase nebo na mediální stěně stehna (u ovcí). Hmatáme tři prsty najednou.
Tep počítáme 15 sec. A převedeme na minutovou frekvenci, tepovou frekvenci ověříme poslechem (fonendoskopem) v krajině srdeční. (Levá přední končetina předkročena). U skotu lze též vyhmatat tep na ocasní tepně na vnitřní ploše holé části ocasu.
Udává se počet pulsů (tepů) za 1 minutu.
Jak vyplývá z tabulky, dochází ke kolísání v počtu tepů, toto kolísání je ovlivněno:
-
Druhem
Plemeno příslušností – u prim. Zvíř. vyšší
Velikostí – malá zvířata mají vyšší
Pohlavím – plemenice mají vyšší
Březostí – březí mají vyšší
Zaměstnáním zvířete – při rychlejším pohybu vyšší tep
Okolní teplotou – při vysoké teplotě vyšší tep
[- 131 -]
-
Chorobou – zvýšený tep při zvýšené teplotě a při horečce a
při infekčním onemocnění, snížený tep je při otravách, žloutence a při onemocnění mozku.
3) Vyšetření zažívacího ústrojí
- zootechnik (ošetřovatel) zná, jakou má vyšetřovaný kus chuť k žrádlu
- ví, kdy přestal žrát a jaká byla skladba krmné dávky
- vyšetřující posoudí výkaly (řídké, tuhé, normální)
Přímým poslechem (auskultací) odpočítáš nebo nepřímým poslechem (fonendoskopem) zjistíš počet bachorových stahů (rotací) na levé straně v hladové jamce.
Doba poslechu 2,5 min. (5 min. max.) – má být slyšet 4 – 5 hřmění (tj. normální stav).
Bude-li méně znamená to, že činnost zažívacího traktu je spomalená, buď nesprávným krmením nebo je to příznak onemocnění (zvlášť doprovází-li tento stav zvýšená
teplota i zrychlený dech).
Při nepřímém poslechu – polož na hladovou jamku igelitovou plenu, uchem posloucháš a při tom ti pomocník fixuje kus u hlavy.
4) Vyšetření mízních uzlin – podčelistní, podlopatkové, nadvemenná.
5) Vyšetření mléčné žlázy
Pro správné posouzení mléčné žlázy slouží kromě vlastního vyšetření především
anamnéza, která se vztahuje na:
a) Období posledního otelení, zaprahnutí, průběh porodu a období po
otelení
b) Stav organizmu před otelením a po otelení
c) Dojivost krávy zejména v poslední laktaci
d) Jakost mléka, jeho barvu, chuť, změny při vaření
e) Složení krmné dávky a způsob krmení
f) Onemocnění vemene, které se vyskytlo v předcházejících obdobích
Vlastní klinické vyšetření mléčné žlázy se uskutečňuje:
I.
Vnější obhlídkou – (velikost vemene i struků, velikost jednotl. čtvrtí a jejich symetričnost). Posoudit z pravé i levé strany a ze zadu. U struků porovnáváme délku,
[- 132 -]
sílu, postavení. Všímáme si zbarvení a povrchu kůže (výběžek) na vemeni a strucích.
Prohmatáním každé čtvrti se přesvědčíme:
a) O struktuře a konzistenci mléčné žlázy
b) O kvalitě kůže a podkožního vaziva
c) Dále o citlivosti
d) Teplotě
e) Stavu nadvemenních mízních uzlin (velikost asi vlašského ořechu).
II.
Kůže na vemeni má být jemná a lehce odtažitelná. Parenchym. mléčné žlázy se při
palpaci jeví jako pružná laločnatá tkáň (lalůčky jsou málo zřetelné, když je vemeno
přeplněno mlékem). Zdravý mlékojem (cisterna) se jeví jako váček jehož stěny jsou na
pohmat měkké, nebolestivé, dají se lehce stlačit (prázdné po vydojení, plné před dojením). Struk prohmatáme od jeho základny v mléčné cisterně až na dolní konec. Přitom
sledujeme strukový kanálek, který se jeví jako tužší provázek procházející středem
struku.
III.
Zkouškou dojení – se přesvědčíme o stavu svěrače strukového kanálku. (Zjišťujeme odpor pociťovaný rukou při vydojování struku, i podle síly střiku zjišťujeme
poruchy ve strukovém kanálku).
IV.
Vyšetřením mléka smyslově (chemicky, mikroskopicky)
Omytí vemene, struku (rukou)
Odstříknutí prvních střiků do oddojovací nádoby
Posouzení vzhledu a nezávadnosti mléka (přítomnost vloček, sraženin, hnisu)
-
DOMÁCÍ MÍRY LÉKŮ
Prášky:
Na špičku nože 0,5 – 1 g
Kávová lžička rovná 2 – 4 g
Kávová lžička vrchovatá 6 – 10 g
Polévková lžíce rovná 6 – 10 g
Polévková lžíce vrchovatá 20 – 30 g
Hrst 40 – 100 g
[- 133 -]
Tekutiny:
Kávová lžička 5 ml
Polévková lžíce 15 ml
Šálek na kávu 120 – 250 ml
Sklenice na vodu 100 – 250 ml
Kapky:
20 – 25 kapek vodného roztoku = 1 ml = 1 g
40 – 45 kapek olejovité kapaliny = 1 ml
50 – 60 kapek tinktur a lihových roztoků = 1 ml
Uvedené domácí míry léků lze použít jen orientačně, neboť velmi závisí na specifické
hmotnosti podávané látky.
APLIKACE LÉČIV
ZEVNÍ APLIKACE
- na kůži, na snadno přístupné sliznice, na kopyta a paznehty – použ. se prášky, zásypy, koupele, masti a pasty, mazání, spreje a obvazový materiál. Technika aplikace je
velmi snadná, postižené místo se buď potírá, nebo zasypává (pomocí tamponů, chomáčků vaty apod.), nebo se určitá část těla, popř. celý orgán v roztoku koupe. Nejjednodušší zevní aplikace je aplikace sprejů
VNITŘNÍ APLIKACE
A/ do zaživadel (parenterální aplikace)
- perorální aplikace (do dutiny tlamní) – aplikují se prášky, pilulky, dražé, tablety, sousta, roztoky, lektvary, sirupy, čaje extrakty a kapky
- aplikace per rectum (do konečníku) – aplikují se tak čípky a klyzmata
B/ mimo zaživadla (inaparenterální aplikace)
a) injekční – provádí se do tkání a tělních dutin, použ. se látky sterilní upravené
k vstříknutí sterilní jehlou – roztoky, emulse, suspenze, prášky, které se těsně před
aplikací rozpustí buď ve vodě (aqua pro injectone), nebo ve fyziologickém roztoku.
Podle techniky provedení injekční aplikace rozeznáváme aplikaci:
- subkutánní (SC) – podkožní, vpich vedeme do kožní řasy, a to buď za lopatku u E,
B, O, C, nebo na krku u E, B, a nebo za ucho u S, popř. na prsou u Ga
- intramuskulární (IM) – vpich je veden přímo do svalů, a to buď hýžďových, prsních,
nebo krčních
- intravenózní (IV) – aplikace je náročná a je oprávněn ji provádět pouze vet. lékař,
popř. vet. technik. Vpich je veden přímo do žíly a je nutné dávat pozor, abychom zároveň s aplikovanou látkou nedostali vzduch do krevního oběhu. IV aplikace se běžně
provádí do vena jugularis (krční žíla), do vena auricularis (ušní žíla) a nebo u psů do
[- 134 -]
vena saphena (na pánevní končetině). Pomocí IV aplikace se vpravují do krevního
oběhu tzv. infuze (lidov ě kapačky)
b) aplikace do různých orgánů
- do dělohy (masti, tablety, čípky, pěny)
- do vemene (roztoky, pěny)
- do plic (plyny, páry – inhalace)
MASTITIDA
Mastitida, nebo-li zánět mléčné žlázy je jedním z velmi významným a ekonomicky velice závažným produkčním onemocněním ovcí, krav a koz. Jde o plolyfaktoriální onemocnění s interakcí - jedinec x prostředí x patogen. Toto celosvětově masivně rozšířené onemocnění způsobuje:





předčasné vyřazení laktujících plemenic ze stáda,
nižší intenzitu selekce u jalovic, které jsou nutné k nahrazení brakovaných krav,
horší zpeněžení mléka - snížení tržnosti mléka, zhoršení ceny,
zvýšené náklady na veterinární služby a léčiva,
pokles dlouhověkosti stáda a pokles rentability farmy
V chovatelské praxi se rozlišují tyto dvě základní formy mastitid:
1. klinická mastitida - pro tuto formu mastitidy je typická její rychlost, rozsah
a změny na mléčné žláze. Jedním ze základních charakteristických znaků proto
je: otok vemene, zarudnutí vemene, vemeno je horké na dotek - zvýšená teplota, která signalizuje zánětlivou reakci v mléčné žláze. Vemeno je na dotek pro
plemenici velmi bolestivý. Mléko získané dojením obsahuje znančné množstí
vločkovitého sedimentu. V případech velmi prudké infekce je možné pozorovat
také sekrety, které jsou mléku nepodobné (nažloutlé, s příměsí krve apod.). I
přes zvýšenou bolestivost je nutné z vemene oddojovat infikované mléko a zahájit antibiotickou léčbu.
2. subklinická mastitida - není charakteristická tak rychlým průběhem a příznaky
jako u výše popsané formy. Je charakteristická svou plíživostí a nenápadností.
V řadě případů je tato forma pozůstatkem neléčené či neefektivně léčené klinické mastitidy. U subklinické mastitidy mohou zárodky přežívat mnoho měsíců
v mléčné žláze. K identifikaci této formy dochází na základě pravidelných laboratorních rozborů mléka.
K infekci mléčné žlázy může dojít několika způsoby: v důsledku jiného onemocnění zvířete (záněty dělohy, onemocnění končetin, orgánová onemocnění), poraněnou
[- 135 -]
kůží vemene, nedostatečnost uzavírání se strukového kanálku, nekvalitní výživou,
stresem (tepelný, chladový, psychický), managementem chovu (špatná hygiena chovu, ošetřovatelů aj., neodborný zásah do dojicího zařízení atd.). Také metabolické poruchy hrají významnou roli , zejména u nespecifických mastitid (bachorová alkalóza,
bachorová acidóza, metabolická acidóza a alkalóza, ketóza, poruchy minerálního
a vitamínového metabolismu apod.). Podle zdroje nákazy se proto klasifikují mastitidy
takto:


mastitidy z prostředí - nejčastějším původcem mastitidy prostředí je velmi
rozšířená fekální bakterie Esch. coli. Její vniknutí do organismu bývá nejčastěji
u plemenic, které nemají dostatečně ošetřené vemeno po dojení - absence desinfekce struků. K vniknutí infekce dochází díky nedokonale uzavřenému strukovému svěrači, a to prostřednictvím kontaminované podestýlky, nebo přisunutím
zakálené končetiny k vemeni, či ležením ve výkalech, zejména pak v letních
měsících v obdobích tepelného stresu. E. coli většinou způsobuje rychlou závažnou klinickou infekci. Základem prevence je: pravidelná asanace chovného
prostředí, stlaní kvalitní podestýlkou (nevozit podestýlku v prostředcích, která
předtím odvážela mrvu či hnůj, nepoužívat zaplísněnou a namoklou podestýlku
apod.), pravidelná asanace stájového prostředí aj. V letních měsících představuje riziko tepelný stres, kdy zvířata, zejména pak vysokoužitkové dojnice mají
tendenci se ochlazovat ležením v hnojné chodbě, které je infekčně riziková.
mastitidy z dojení - jde o mastitidy, které vznikají většinou jako důsledek velmi
špatné úrovně hygieny dojení. K nejčastějším původcům patří tyto bakterie:
Staphylococcus aureus, Streptococcus agalactiae, dysgalactiae, uberis aj. K jejich přenosu dochází většinou vlivem člověka. Velmi rizikové je z tohoto pohledu například sahání ošetřovatele na vemeno plemenice v případě, kdy jeho ruce mají záděry či jiná hnisavá poranění. Tzv. mokrá hygiena - hadřík, vědro a
špinavá voda je bohužel v mnoha chovech realitou. Pro hygienu mléčné žlázy
před dojením je proto vodnější tzv. suchá hygiena - vlhčená jednorázová útěrka, kdy 1 útěrka je pouze pro jedno zvíře - prevence šíření mastitidy. Dalším
možným reservoárem je neuskutečnění průběžné osobní hygieny dojiče v průběhu procesu dojení.
K dalším původcům mastitidy patří např.: Micrococcus, Staphylococcus epidermis,
Enterococcus faecium a faecalis, plísně, kvasinky, řasy aj.
Jak poznat mastitidu? Mastitidu, zejména pak její subklinickou formu. Pravidelné
laboratorní rozbory mléka mimo stanovení složek umožňují i stanovit tzv. počet somatických buněk. Somatické buňky jsou bílé krvinky, které se ve zvýšeném množství
objevují tam, kde se nachází infekce. V 1 ml zdravého mléka by proto mělo být obsaženo okolo 100 000 somatických buněk PSB, zatímco v mléce nemocného zvířete je
[- 136 -]
tato hodnota vyšší než 300 000 PSB na ml. Tzv. "milionářky", tedy krávy s 1 000 000
PSB v ml, není efektivní léčit a je vhodné je ze stáda vyřadit.
Prevence ve stádech dojeného skotu (ale i jakéhokoliv jiného dojeného druhu):












hygiena prostředí je základním pilířem produkce kvalitního mléka (pravidelná výměna podestýlky, v případě matrací jejich mechanická očista a min. 2x roční očista vodou pod tlakem s aplikací desinfekce, jako prevence používání jemně mlětého vápence, hygiena dopravních prostředků, které pracují s mrvou a podestýlkou),
řádná osobní hygiena dojičů, v průběhu procesu dojení - průběžné omytí rukou,
pokud má dojič záděry, je vhodné používat jednorázové gumové rukavice,
používání jednorázových vlhčených utěrek - uskutečnit hygienu a ubrousek vyhodit,
používání hadříků je možné pokud: bude mít každé zvíře svou čistou (vypranou vyvařenou utěrku) a tato bude po očistě vemene opět vyprána,
pouhé sprchování vemene je velmi problematické - s vodou stékají i zkapalněné
fekálie a je reálné riziko kontaminace mléka,
oddojování prvních střiků do nádob či pomůcek k tomu určeným, v žádném případě není přípustné oddojování mléka na podlahu dojícího stání,
u ¨zvířat podezřelých na možnou mastitidu uskutečnit - NK test,
pravidelná kontrola podtlaku dojicího zařízení, kontrola poškození gumových hadic
a hadiček, kontrola opotřebování gumových strukových návleček - zhodnocení jejich životnosti - výměna,
zabránit předojování, nezasahovat do procesu dojení (pokládání rukou na dojicí
zařízení) - vhodný je automatický snímač dojicího zařízení,
hygiena dojírny - pravidelná denním týdenní a měsíční asanace a úklidy,
používání - namáčení struků do desinfekčního roztoku má vždy přednost před jejich sprayováním,
[- 137 -]










struk je při dojení namáhán a u některých zvířat je patrné vysušení pokožky po dojení - proto je vhodné používat desinfekční prostředek s hydratační složkou (např.
alantoin),
je vhodné střídat desinfekční roztoky a tyto pravidelně měnit,
barevné spektrum umožňuje hodnotit práci dojičů a jejich pečlivost - každý týden
jiná barva desinfekčního roztoku - zootechnik může denně vidět a zhodnotit, kolika
dojnicím byly ošetřeny struky a kolika nikoliv,
kontrola zdravotního stavu mléčné žlázy před dojením - důležité je zde osvětlení
místa styku ruky s vemenem - doporučovaná úroveň 300 luxů a více.
kontrola zdravotního stavu struku - prevence poranění, hyperkeratóz apod. - zde
hraje také podstatnou roli osvětlení struku,
kosmetická péče o vemeno - balzámy, léčivé a hojivé krémy apod.
vyhýbat se jakémukoliv stresu - tepelný stres (prevence - zakrmování krmiva
v ranních a večerních hodinách, evaporační ochlazování - sprchování, ventilace zejména v dojírnách a čekárnách, dostatek hygienicky nezávadné v létě chladné
v zimě temperované vody,
dojit v tomto pořadí - zdravé prvotelky, zdravé dojnice, plemenice v mlezivové periodě, plemenice léčené, dojnice nově podezřelé a s příznaky mastitid,
technická zařízení a pomůcky, které přijdou do styku s mastitidním mlékem je nutné řádně omýt (nejdříve studenou vodou, poté teplou vodou s mycím prostředkem) a poté je případně desinfikovat,
mastitidní mléko nelze v žádném případě doporučit jako krmivo mláďatům (možné
riziko vzniku rezistence na antibiotika, zátěž organismu patog. zárodky).
[- 138 -]
Léčba mastitid je vždy velkým otazníkem. Základním problémem je fakt, že vemeno
jako takové je tuková žlaznatá tkáň, kde řada zárodků se tzv. zapouzdří, a proto mnoho běžných antibiotik není schopno projít přes tukovou tkáň a původce infekce zasáhnout. Je tedy nutné podávat tzv. antibiotika lipofilní (antibiotika, která prochází tukovou
tkání). Antibiotická léčba je efektivní u akutní formy mastitidy (aplikace do vemene tzv. intramammární antibiotika, u těžších stavů - se přistupuje k tzv. antibiotické cloně
- aplikace do svalu zadní končetiny). Léčba subklinické mastitidy, zejména pak u tzv.
krav "milionářek" (Počet somatických buněk přesahuje hodnotu milionu na ml mléka)
bývá neefektivní, proto je vhodné tyto ze stáda vyřazovat.
Z pohledu prevence je nutné zdůraznit včasné, důsledné a kvalitní zaprahování plemenic. V praxi se osvědčila metoda zaprahnutí s aplikací antibiotického medikamentu
při posledním dojení. Důvodem pro podávání antibiotik je fakt, že i po posledním dojení dochází k tvorbě mléka ve vemeni a vzhledem k tomu, že toto není nadále již oddojováno, hrozí zde riziko masivního pomnožení patogenních mikroorganismů, které mohou vyvolávat těžké záněty. Prevence, důsledná hygiena dojení a ustájení je
základem kalitního antimastitidního managementu stáda.
Z 90% vznikají špatným postupem a hygienou dojení!!!
Typy mastitid dle původce:
a)
Stafylokokové mastitidy – jedná se o akutní až chronické mastitidy, které
špatně reagují na léčbu. Původcem onemocnění je STAPHYLOCOCUS AUREUS.
Léčba se provádí většinou celková – antibiotika, v lehčích případech lokální léčba
– intramamární (aplikace strukovým kanálkem do vemene) aplikace antibiotik.
Před začátkem terapie je vhodné dojnici zasušit.
b)
Streptokokové mastitidy – původcem je STREPTOCOCUS AGALACTIAE –
přežívá pouze v mléčné žláze a v sekretu – mléce. Nákaza pouze při nehygienickém dojení. Neproniká do parenchymu. Vzniká fibróza (zmnožení) tkáně a náProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 139 -]
sledně postupný zánik (involuce) lalůčků – ztráta či pokles sekrece. Léčba se provádí antibiotiky. Důležitá je dezinfekce struků po dojení! Dalšími původci mohou
být STREPTOCOCUS UBERIS a STREPTOCOCUS DYSGALAKTIAE, kteří mohou prostupovat do struku i přes jeho kůži.
c)
Koliformní mastitidy – původcem je ESCHERICHIA COLI, ESCHERICHIA
BACTER a ostatní střevní bakterie. K přenosu dochází kontaktem struku
s exkrety, nakaženou podestýlkou nebo s nedostatečně dezinfikovaným dojícím
strojem. Predispozicí je nedostatečně uzavřený strukový kanálek – z tohoto důvodu je vhodné krmit při dojení – vracející se krávy jdou ke žlabu a stojí – dostatečný
čas k uzavření strukového kanálku a zaschnutí dezinfekce před ulehnutím do boxu. U akutních a perakutních případů je mléko změněno na hnědavý vodnatý sekret. Terapie se provádí antibiotiky, jak lokálně tak i celkově, v závislosti na míře
postižení. Po úspěšné léčbě se vše vrací do normálního stavu.
d) Pseudomonas aermginosa – jedná se většinou o dlouhodobou infekci se střídavým průběhem. Obvykle vyvolává akutní až subakutní mastitidy. Nakažené dojnice se obvykle neléčí a vyřadí se z chovu.
e)
Actinomyces pyogenes – vyvolává záněty mléčné žlázy většinou při zranění
struku – sekundární infekce. Mléko je změněno na hnisavý, zapáchající exudát.
Možný přenos infekce je hmyzem. I přes vyléčení dochází většinou ke ztrátě produkce mléka. Léčba se neprovádí.
Všeobecně: vhodné je dojnici zasušit, pokud je to možné. Pokud nelze tak je potřeba ji totálně vydojit - pomocí oxytocinu a poté aplikujeme do vemene (intramamárně) antibiotika. Vhodné je častější a šetrnější vydojení. U akutních případů
dáme celková antibiotika.
ONEMOCNĚNÍ PŘEDŽALUDKŮ
Funkce předžaludků:
1.
2.
3.
4.
umožňují v krátké době přijímat velké množství potravy a posléze přežvykovat,
potrava v nich podléhá fyzikálním změnám,
potrava je natrávena pomocí mikroorganismů,
při trávení vznikají esenciální (nepostradatelné) živiny pro přežvýkavce.
Bachor (rumen) – objem až 120 litrů u skotu, u ovcí 20 litrů. Vyplňuje celou levou
polovinu břišní dutiny a je rozdělen do několika vaků. Bachor je vystlán více vrstevnatým dlaždicovým epitelem, který má metabolickou i ochranou funkci. Plochu sliznice
zvětšují bachorové papily (sídlí na nich mikroorganismy. Stěna je tvořena hlavně hladkou svalovinou.
Čepec (reticulum) - leží v oblasti mečové chrupavky, hned za bránicí ( možno nahmatat – například při pozření cizích těles). Sliznice čepce je pokryta šestibokými čepcovými komůrkami.
[- 140 -]
Kniha (omasum) –leží v pravé polovině brániční kopule a dotýká se jater. Nedá se
nahmatat. Sliznice knihy vytváří takzvané listy, které slouží k drcení potravy. Listy oddělují od sebe tzv. mezi listové štěrbiny – drcení potravy na jemnější strukturu.
Chemické trávení v předžaludcích – Enzymy vyprodukované mikroorganismy – především nálevníci, tvoří 10% z celkového objemu bachoru. Důležité jsou především
celulytické bakterie – rozklad celulozy na glukózu, acetát, propionát atd. – vstřebávají
se v bachoru. Proteolytické bakterie – štěpí bílkoviny na peptidy, glycerol a mastné
kyseliny. Bakterie syntetizující vitamíny – tvoří především vitamín K, thiamin, riboflavin,
kyselinu listovou, cholin a kobalamin.
Akutní acidóza bachorového obsahu
Charakteristika: Akutní acidóza bachorového obsahu vzniká při náhlém příjmu velkého množství lehce rozložitelných sacharidů. Jedná se většinou o melasu, cukrovou
řepu či obilné šroty.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): dochází k pomnožení bakterií v bachorové tekutině (streptokoky a laktobacily). Roste produkce kyseliny mléčné při čemž dochází
k poklesu pH až na 3,8, což vede k vymizení nálevníků a tudíž i k poklesu tvorby
mastných kyselin, které produkují. Nakonec dochází k zástavě bachorové motoriky.
Příznaky: k nástupu příznaků dochazí za 12 – 24 hodin po nadbytečném příjmu sacharidů. Nechutenství, roste TRIAS (počet dechů dvojnásobný, tělní teplota vzroste
o 1°C. zvýší se tep). VÝRAZNĚ KLESÁ TUČNOST MLÉKA! Zástava rotací bachoru,
apatie, třes, kolikové bolesti – skřípání zubů, průjem, dehydratace, akutní zánět
paznehtu (laminitida), zánět bachoru, nekoordinovaná chůze a ulehnutí.
Diagnostika: na základě klinického vyšetření a anamnézy. Vyšetření bachorové tekutiny – mléčně šedá, Ph 3,8 – 5, bez nálevníků, kyselý zápach. Vyšetření krve
a moči – kyselé pH.
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): poporodní paréza,
syndrom ulehnutí, toxémie, alkalóza, hniloba bachorového obsahu.
Terapie: lehčí forma – dieta – krmit pouze senem, 24 hodin bez vody. Intraruminálně
(do bachoru) aplikovat roztok bikarbonátu sodného (jedlá soda) v kombinaci
s bachorovou tekutinou od zdravé krávy. Antibiotika do bachoru.
Těžká forma – aplikace bikarbonátu sodného s vápníkem přím do žíly (intravenózně).
Opakovaný výplach bachoru, bachorová tekutina od zdravé krávy, dehydratace, ( kapačky ), kofein na podporu srdce, celková aplikace antibiotik + ochranná léčba jater –
nitrožilní aplikace roztoku aminokyselin, vitamínů a glukózy – šetří práci jater.
[- 141 -]
Prevence: pozvolný přechod na krmiva s vysokým obsahem cukrů. Při zkrmování většího počtu těchto krmiv přidáváme v malém množství bikarbonát sodný (jedlou sodu)
na neutralizaci bachorové pH hodnoty.
Alkalóza bachorového obsahu
Alkalóza bachorového obsahu je způsobena:
a)
ny),
podáním krmiva s vysokým obsahem dusíkatých látek (např. močoviny, protei-
b)
při nedostatku sacharidů a nadbytku dusíkatých látek,
c)
vysokém obsahu dusitanů a dusičnanů v krmné dávce,
d)
otravě močovinou,
e)
kontaminaci krmiva hlínou – například špinavé brambory, nebo
f)
přidáním velkého množství alkalizujících (zásadotvorných) látek.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoká produkce čpavku a jeho snížené využití
v bachoru, vysoká hodnota pH vedoucí k poklesu počtu bachorových nálevníků. Snížená koncentrace ionizovaného vápníku.
Příznaky: nechutenství, hypersalivace (nadměrné slinění) – snaha o okyselení bachoru, klesá motorika bachoru a přežvykování, dochází k poruchám reprodukce, třesy až
tetanické křeče, poruchy trávení, pokles užitkovosti. Při těžké formě dochází
k ulehnutí.
Diagnostika: na základě anamnézy, klinického vyšetření a vyšetření bachorové tekutiny – tmavě hnědozelená, pH 7,2 – 8. V mléce klesá obsah bílkovin a laktózy. Vysoké je i pH moči.
Terapie: u lehčí formy podáme roztok octa či kyseliny mléčné (možno naředit) do
bachoru, bachorová tekutina od zdravé krávy (sondou do bachoru), heřmánkový čaj,
prodigestran – probiotika. Možno podat i melasu či šrot na neutralizaci pH. U těžké
formy provedeme výplach bachoru, do bachoru vpravíme roztok octa a podáme bachorovou tekutinu od zdravé krávy. Nitrožilně můžeme aplikovat přípravky s vápníkem
a hořčíkem v případě křečí. Nitrožilně se podává také 20% roztok glukózy a 0,9% rostok chloridu sodného.
Prevence: vylepšení (vyvážení) krmné dávky, podávání kvalitních krmiv, postupný
návyk na nově zkrmovaná krmiva.
[- 142 -]
Hniloba bachorového obsahu
Hniloba bachorového obsahu vzniká při zkrmování nahnilých a zaplísněných krmiv,
popřípadě krmiv silně znečištěných hlínou či vodou, která je kontaminovaná močovinou (nadměrné množství dusíkatých látek v krmivu). Velmi často navazuje na bachorovou alkalózu.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoká hodnota pH bachoru, zvyšuje se podíl
hnilobných mikroorganismů v bachoru + se tvoří jejich toxiny.
Příznaky: nechutenství, apatie, pokles užitkovosti, zástava bachorové motoriky, poškození jater – bolestivost, poruchy trávení – střídavé průjmy, paréza – ochrnutí.
Diagnostika: na základě klinických příznaků a anamnézy + vyšetření bachorové tekutiny – kašovitá s hnilobným zápachem a vysokou hodnotou pH, vysoká koncentrace
amoniaku. Může dojít až k selhání jater.
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): ketóza, ostatní bachorové dysfunkce.
Terapie: výplach bachoru, inokulace (přenos) bachorové tekutiny od zdravé dojnice.
Antibiotika – intraruminálně (do bachoru), melasa na snížení hodnoty pH, propyonát –
kyselina propyonová.
Prevence: Dodržovat základní zoohygienecké podmínky – zkrmovat pouze kvalitní
krmiva!
Akutní tympanie- nadmutí
Charakteristika: náhlé, životu nebezpečné onemocnění se zřetelným nahromaděním
plynu v bachoru. Má tyto dvě formy:
a)
plynová tympanie,
b)
pěnová tympanie.
Jednoduchá plynová tympanie – vzniká po přijetí velkého množství krmiva při současným ztížením erkutace (krkání – odvod plynu z bachoru). Ztížená erkutace vzniká
při ucpání jícnu, onemocnění nervového systému, nebo po požití rostlinných toxinů.
Dochází k rozšíření bachoru vlivem plynu, což vede ke stlačení cév a plic – klesá podíl
kyslíku v krvi a roste podíl oxidu uhličitého. Dále dochází k výraznému rozkladu bílkovin v bachoru, což vede ke zvýšení koncentrace amoniaku a zástavě bachorové motoriky.
Pěnová tympanie – vzniká po požití krmiva, které má nedostatečnou dráždící schopnost na bachor – například najemno nařezaná tráva s nedostatkem vlákniny – nedoProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 143 -]
statečné dráždění bachorové sliznice – zástava motoriky bachoru. Dále může vznikat
po pozření krmiva bohatého na lehce stravitelné sacharidy a bílkoviny, napojením
ihned po pastvě, nebo při tzv. mokré pastvě (pozřením pastevního porostu, který je
mokrý – ranní rosa apod.). Pěnová tympanie může doprovázet i jiná onemocnění.
V bachoru dochází k tvorbě pěny vlivem nízkého povrchového napětí obsahu bachoru
a jeho vysoké viskozitě. Přítomny jsou také bakterie tvořící hlen. Predispoziční faktor
pro vznik pěnové tympanie je také přítomnost saponinů, proteinů
a polysacharidů
v bachoru.
Diagnostika:
a)
plynová tympanie – v horní části bachoru je patrný při poklepu tympanický
zvuk (podobný zvuku při úderu na hrnec), při sondáži je patrný snadný únik plynu
z bachoru.
b)
pěnová tympanie – krátký, tupý poklepový zvuk po celém bachoru, při sondáži
odchází z bachoru pěna – obtížný odchod.
Terapie:
a)
plynová tympanie – sondáž skrz dutinu ústní a masáž bachoru, polévání zvířete studenou vodou, u akutních případů použití trokaru – propíchnutí bachoru.
b)
pěnová tympanie – rozrušení pěny redukcí enzymatické aktivity mikroorganismů pomocí polymerizovaného silikonu, který zvýší povrchové napětí. Existuje přípravek Pretympan!
Traumatická onemocnění předžaludků
Charakteristika: jedná se zejména o poranění čepce u mléčného skotu, při kterém
dochází k zánětu pobřišnice, pohrudnice či osrdečníku.
Etiologie (původce onemocnění): kovové předměty, které zvíře pozře s krmivem či
při pastvě. Tyto předměty putují přímo do čepce, nebo jsou chvíli v bachoru a poté
putují do čepce – je to dáno anatomickým uložením čepco bachorového otvoru, který
je uložen níže než otvor čepcoknihový – uvíznutí těžšího předmětu – čepec se stahuje
a dochází k poranění jeho sliznice až k perforaci – protrhnutí. Dochází k tomu, že obsah čepce teče do břišní dutiny nebo projde bránicí a kontaminuje dutinu hrudní.
Příznaky: v akutních případech dochází k zánětu pobřišnice, poškození jater či sleziny
– například hřebík či drát, v případě proniknutí cizího tělesa do hrudi dochází k zánětu
osrdečníku a pohrudnice. Může dojít i k perforaci srdce – zabodnutí cizího tělesa do
srdce. Bolest při dýchání, velké množství tekutiny v dutině břišní či hrudní, nahrbený
postoj, nechce chodit, ulehá, roste dech, tep a teplota (trias). Při perforaci srdce může
dojít k náhlému úhynu. Chronické případy se vyskytují pouze při proniknutí cizího těleProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 144 -]
sa do dutiny břišní, kde může dojít po proběhnutí zánětu k opouzdření předmětu a příznaky mizí.
Diagnostika: na základě anamnézy, klinických příznaků popřípadě rentgenového či
ultarasonografického vyšetření. Prohmatání dutiny břišní.
Terapie: léčba se provádí konzervativně – antibiotika proti zánětu, či aplikace magnetu do předžaludku (bachoru). Chirurgická terapie se provádí pouze u geneticky cenných zvířat – finančně náročná – rumenotomie – otevření bachoru a vytažení cizího
tělesa. Nejčastěji jde však zvíře utraceno.
Prevence: zavádění magnetů do čepce (finančně náročné), zabránění kontaminace
krmiva cizími předměty.
PORUCHY METABOLISMU
Ketóza
Příčina onemocnění:
a)
nedostatek energie v krmné dávce především první 2 měsíce po porodu,
b)
při nevyrovnané krmné dávce s nadbytkem dusíkatých látek,
c)
při překrmování plemenic v době zabřeznutí,
d)
při deficitu (nedostatku) fosforu, hořčíku a vápníku,
e)
při nedostatku vitamínů (hlavně vit. B12) a pohybu.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): zvíře se dostává do negativní energetické bilance – příjem energie je menší než výdej (především u dojných krav v 1. fázi
laktace). Dochází k mobilizaci rezerv – odbourávání tuků a bílkovin z těla –
v játrech je produkováno velké množství glukózy a dochází tak k hromadění ketolátek v organismu což vede k tukové degeneraci jater, nevyrovnané tvorbě mastných kyselin – převládá kyselina máselná – pokles produkce mléka a vitality telat.
Příznaky:
a)
Digestivní forma – vzniká u dojnic do 6. týdne po otelení, projevuje se postupným poklesem příjmu krmiva, poruchou motoriky bachoru, acetonovým zápachem
vydechovaného vzduchu, bolestivostí jater při pohmatu, hubnutím a malátností.
Onemocnění nezřídka končí ulehnutím a následným úhynem.
[- 145 -]
b)
Nervová forma – nastává většinou velmi rychle po porodu – do 2 hodin. Příznaky se opakují po 12 – 24 hodinách. Zvíře je neklidné, podrážděné, manéžovitý
pohyb – naráží do překážek, strnulá chůze, křeče, třesy, nechutenství, ulehnutí,
koma končící úhynem.
c)
Subklinická forma – projevuje se nejčastěji 2 – 8 týden po porodu, probíhá
téměř bez příznaků. Dochází zde často k poruchám plodnosti!
Diagnostika:
a)
b)
c)
Anamnéza – datum otelení
Klinické vyšetření – pohmatem vyšetřit játra, vydechovaný vzduch zapáchá po
acetonu, vyšetření moči, mléka a krve na přítomnost ketolátek. U subklinické formy je hladina ketolátek zvýšena pouze mírně.
Pitva – játra jsou zvětšená, žlutá a křehká.
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): dyslokace slezu,
acidóza, alkalóza, hniloba bachorového obsahu, traumata, zánět mléčné žlázy,
zánět dělohy, vyhublost, BSE, hypomagnesemie – nedostatek hořčíku.
Terapie: infuze 40% glukózy nitrožilně, úprava krmné dávky přidáním šrotu, cukrové
řepy či melasy. Do krmiva lze přidat propylenglykol, propylenglycerol či prodigestran.
Podání bachorové tekutiny od zdravé krávy. Glukokortikoidy. Přidání kobaltu, vápníku,
hořčíku a fosforu do krmné dávky. Odvar z lněného semínka.
Prevence: optimalizace krmné dávky v období porodu a před porodem, pozvolné přidávání sacharidů do krmné dávky před porodem, propylenglykol těsně před a po porodu, dostatek pohybu, u krav po porodu provádět preventivní vyšetření moči na přítomnost ketolátek.
Poporodní paréza
Příčinou poporodní parézy je nejčastěji:
a)
překrmování vápníkem v době stání na sucho,
b)
nesprávný poměr vápníku a fosforu v krmné dávce (1,2 Ca x 1 P, 1,5 Ca x 1 P
– dobré),
c)
porucha regulačních mechanismů.
[- 146 -]
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): snížená činnost příštítné žlázy v době krátce před
porodem a po porodu – díky překrmování vápníkem – vzniká nedostatečná mobilizace
vápníku ze skeletu (kostry) a jeho snížená absorbce ze střeva. Důvodem proč se
paréza vyskytuje u krav brzy po porodu je, že velká část vápníku jde do mléka – vzniká nedostatek vápníku (hypokalcémie), narušení motoriky a paréza respektive ochrnutí.
Příznaky: projevují se obvykle do 24 hodin po porodu. V 1. stádiu dochází k excitaci
(vzrušivost), svalovým třesům, nekoordinovaným pohybům a slabosti. V 2. stádiu pak
dochází k ulehnutí, paréze (ochrnutí) začínající od zadních končetin – nemůže vstát,
hlava je stočená na bok, zastavena je motorika trávícího traktu. 3. stádium se projevuje jako koma, ochablost svalů, nehmatný puls, slabé srdeční ozvy a zpomalený
dech.
Diagnostika: na základě anamnézy a klinického vyšetření + vyšetření krevní plasmy na
koncentraci vápníku (nízká).
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): obecně nemoci
s nervovými příznaky – BSE, ketóza, alkaloza, tympanie, tetanus, hypomagnesemie,
hypoglykemie (nedostatek krevního cukru).
Terapie: nitrožilní podání roztoku vápníku – postupně!, roztok s obsahem fosforu.
Ústní podání chloridu vápenatého. Přípravky s hořčíkem proti křečím.
Hypomagnesemie - pastevní tetanie
Příčina:
a)
b)
snížené vstřebávání hořčíku v důsledku nesprávné krmné dávky – vysoký obsah
dusičnanů a bílkovin,
nedostatek hořčíku v krmné dávce,
c)
náhlé převedení zvířat na jarní pastvu – nedostatek vlákniny a velké množství
dusíkatých látek,
d)
může vzniknout také při alkalóze bachorového obsahu nebo při silných průjmech.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoký obsah proteinů, dusíkatých látek, draslíku a vápníku v krmné dávce snižuje absorbci hořčíku v trávicím ústrojí – klesá jeho
množství v krevní plazmě, což vede ke zvýšení neuromuskulární (nervově – svalové)
dráždivosti a vznikají tak tetanické křeče.
[- 147 -]
Příznaky:
Akutní forma – svalový třes, strnulá chůze, upadnutí, ulehnutí, tetanické křeče, opistotonus (pozice těla s obloukovitým prohnutím dozadu - do „mostu“, které je způsobeno křečí zádového svalstva), klonické křeče (křeče celého těla), přemrštěná reakce na
zvukové podměty, intenzivní srdeční ozvy, úhyn v důsledku udušení – křeče.
Subakutní forma – nechutenství, pokles dojivosti, podrážděnost, svalové třesy, strnulá chůze, tetanie pánevních končetin, opistotonus.
Subklinická forma – bez klinických příznaků, pokles užitkovosti.
Diagnostika: na základě anamnézy, klinických příznaků, vyšetření krevní plazmy na
přítomnost hořčíku, vyšetření moči.
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): ketóza, tetanus, metabolická alkalóza, otrava močovinou, BSE, otrava organofosfáty a olovem, zánět
mozkových blan (encefalitida).
Terapie: 20% roztok síranu hořečnatého – intramuskulárně (do svalu) či subcutálně
(do podkoží) nebo 30% roztok chloridu hořečnatého nitrožilně. Prevencí je dostupnost
minerálních lizů (nikoliv pouze základních solných lizů).
[- 148 -]
Rachitis - křivice
Charakteristika: jedná se o onemocnění kostry u rostoucích mláďat. Jiný název pro
křivici je také osteomalácie.
Příznaky: pokles užitkovosti (růstu), lízavka – olizování například zdí – snaha o zisk
minerálů, nechutenství, hubnutí, bolestivý postoj, přešlapování, při pohmatu bolestivost kostí, polehávání a špatné vstávání – dlouho klečí na karpálních kloubech než
vstane, zduření karpálních a tarzálních kloubů – kosti se začínají deformovat – vzniklý
typický rachitický růženec na žebrech (přechod chrupavčité části v kostní je značně
zduřelý), časté poranění vykloubením kostí či zlomeninami, u masných plemen skotu a
těžších zvířat se roztahuje mezi paznehtní štěrbina vlivem povolení šlach.
Příčina onemocnění:
a)
nedostatek vápníku, fosforu a hořčíku v krmné dávce nebo jejich špatné vstřebávání ve střevě – například při zánětu střeva nebo při působení parazitů,
b)
při nedostatečné syntéze vitamínu D (především u zvířat ve špatně osvětlených
stájích) – vliv na ukládání vápníku do kostí,
c)
odchod minerálních látek ve výkalech a moči – při silných průjmech (nestačí se
vstřebat ve střevě),
d)
při nadměrném odvápnění kostí při acidóze.
Predispozicí pro vznik tohoto onemocnění je špatné ustájení (nedostatek světla a pohybu), vysoká užitkovost, předčasné zabřeznutí (zapouštět v chovatelské dospělosti!).
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): díky úbytku vápníku, fosforu a hořčíku v krevní
plasmě dochází k narušení jejich metabolismu, což vede k demineralizaci skeletu nebo k poklesu jejich ukládání do kostí.
Diagnostika: na základě anamnézy a klinického vyšetření + biopsie kosti (odběr) –
určuje se množství minerálních látek. Při rentgenovém vyšetření jsou kosti našedlé –
nízká hustota – deformace kosti.
Terapie: úprava krmné dávky – přidání minerálů (vápník a fosfor). Injekční aplikace
vápníku a fosforu + vitamín D. Úprava acidobazické rovnováhy v bachoru.
Prevence: krmná dávka vyvážená na minerály, dostatečné osvětlení stájí, preventivní
aplikace vitamínu D, nebo pastva.
[- 149 -]
Levostranná dislokace slezu - tzv. přesunutí slezu
Levostranná dislokace slezu – dochází ke sníženému tonusu (napětí) slezu způsobeného nedostatkem vlákniny a nadbytkem šrotu v krmné dávce. Možná je i genetická
predispozice, především u vysoko užitkových dojných plemen skotu.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): dochází ke zvýšené tvorbě plynu ve slezu –
dilatace (rozšíření) slezu – přesun slezu až do levé hladové jámy.
Příznaky: vyskytuje se nejčastěji u krav do osmého týdne po otelení. Projevuje se nechutenstvím, sníženou motorikou bachoru, poklesem užitkovosti, cinkavými šelesty
nad přesunutým slezem (z levé strany), dehydratací a hubnutím.
Diagnostika: na základě anamnézy a klinického vyšetření, vyšetření moči a mléka na
přítomnost ketolátek, vyšetření slezového obsahu, vyšetření krve – alkalóza, vyšetření
bachorové mikroflóry.
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): ketóza, bachorové
dysfunkce, pravostranná dislokace slezu, zánět pobřišnice, zauzlení střev.
Terapie: chirurgicky – laparotomie (otevření dutiny břišní) v pravé straně (oblast hladové jámy). Vypuštění plynu ze slezu. Glukózová infuze 40% nitrožilně, rehydratace,
bachorová tekutina od zdravé krávy – sondou do bachoru.
PRIONOVÉ CHOROBY
obr. porovnání zdravé a poškozené mozkové tkáně v důsledku působení prionu.
Původcem tohoto velmi skloňovaného onemocnění je bílkovinná částice, kterou označujeme jako PRION. Prion je proteinová částice, která je velmi odolná. Samotná částice je velmi těžko detekovatelná u živých zvířat. Místem, kde se prion manifestuje je
[- 150 -]
CNS (centrální nervová soustava). U zvířat dochází velmi často k projevům: nekoordinovanosti pohybu, poruchám pohybu - velmi časté upadání na zem, někdy agresivnímu chování, křečovým stavům, projevům zvrácených chutí aj. Mozek postiženého
jedince pórovatí a vytváří strukturu houby (spongiformní). Nemoc je neléčitelná a její
přenos (z matky na plod) je dosud nejasný a ne zcela objasněný. Jedinou a účinnou
ochranou ve smyslu ochrany zdraví obyvatel je testování a vyšetřování porážených
kusů (skot aj.).
KLUSAVKA, SCARPIE - ovce, koza
BSE - skot
BORNANSKÁ CHOROBA – kůň
BAKTERIÁLNÍ ONEMOCNĚNÍ
Tuberkulóza
Charakteristika: chronické bakteriální onemocnění, které způsobuje změny hlavně u
přežvýkavců, ptáků a lidí. Je to zoonóza – nemoc přenosná ze zvířete na člověka.
Etiologie(původce onemocnění): MYCOBACTERIUM TUBERCULOSIS – u člověka
a skotu, MYCOBACTERIUM BOVIS – u skotu a člověka, MYCOBACTERIUM AVIUM ptáci, skot a v menší míře i u člověka. Je to bakterie odolná vůči kyselému prostředí
(acidorezistentní).
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci):nákaza probíhá v 80% skrz dýchací cesty, dále
pak přes ústní dutinu – především u mláďat sáním mléka od nakažené matky. Nitroděložně a při pohlavním styku – méně častý přenos. Bakterie se dostává do plic, kde ji
pohltí makrofágy (pohlcují škodliviny a mikroorganismy). V makrofázích jsou částečně
bakterie zlikvidovány, některé se šíří dále po těle a množí se v makrofázích – vzniká
tzv. PRIMÁRNÍ AFEKT – dochází k úplnému rozpadu makrofágu – uprostřed vzniká
nekróza a kalcifikace – kalcifikát (viditelný na RTG) – v okolí se tvoří granulační tkáň a
celé se to obalí fibrinózním obalem a vzniká tzv. TUBERKUL neboli PRIMÁRNÍ KOMPLEX. Poté může dojít ke dvěma věcem. V prvním případě dojde k vyhojení.
V druhém pak k šíření infekce po celém těle krví a lymfou a vzniká tzv. AKUTNÍ FORMA TBC. Miliární TBC = pokud se to nešíří krví a lymfou – CHRONICKÁ TBC (vznikají
lokalizované léze – změny).
Příznaky: chřadnutí, dávivý kašel, letargie a slabost, anorhexie, zápal plic a průdušek,
dušnost, zduřelé superficiální (povrchové) mízní uzliny – jen v některých případech.
[- 151 -]
Diagnostika: Provádí se pomocí tzv. TUBERKULINACE – na krku se vystříhá čtverec
do kterého se aplikuje intradermálním (do kůže) vpichem tuberkulin. V případě pozitivní reakce se v místě vpichu objeví změny jako zarudnutí apod. – v praxi se měří
tloušťka kůže (centimetrem) před aplikací a 72 hodin po aplikaci. Není 100% přesná.
Bakterie rostou velmi pomalu – kultivace 4 – 8 týdnů.
Prevence: v ČR se provádí preventivní vyšetření na TBC. U pozitivních kusů se provede opakovaná zkouška na rozlišení druhu TBC. Je to finančně náročné.
Terapie: většinou neúspěšná – utracení. Dříve nákaza člověka od skotu díky nepasterizovanému mléku.
Nekrobacilóza – nakažlivá choroba paznehtů
Charkteristika: specifické onemocnění ovcí rozšířené po celém světě způsobující
značné ekonomické ztráty. Predispoziční faktory ke vzniku tohoto onemocnění jsou
vlhko, bahno a špatná zoohygiena.
Etiologie(původce onemocnění): DICHELOBACTER NODOSUS, FUSOBACTERIUM NECROPHORUM. Rezervoárem (udržovatelem) infekce jsou nemocná zvířata,
respektive jejich paznehty – původce tam může přežívat až několik let. Toto onemocnění může postihnout mimo ovcí i kozy.
Příznaky: především povrchový, hnisavý zánět škáry paznehtní. Tento zánět začíná
v mezi paznehtní štěrbině a šíří se na chodidlovou část a na patky. Nejdříve vzniká
serózní exudát (výpotek) projevující se zduřením škáry paznehtní a následně vzniká
hnisavý exudát (výpotek), který vzniká mezi paznehtním pouzdrem a škárou. Postupně dojde k vyzutí (exungulaci) paznehtu projevující se extrémní bolestivostí (neochota
vstávat) a kulháním. Typickým příznakem u ovcí je, že nakažená ovce chodí po karpálních kloubech za stádem. U chronických (vleklých) případů dochází k hubnutí a
ulehnutí.
Diagnostika: na základě klinických příznaků a vyšetření na přítomnost bakterie.
Terapie: důležité je léčit komplexně celé stádo – Penicilin G. + úprava paznehtů a jejich dezinfekce v roztoku modré skalice.
Prevence: koupele paznehtů v 5% roztoku formalínu či modré skalice.
[- 152 -]
Tetanus
Charakteristika: toxemie (otrava jedem) vyvolaná neurotoxinem, který tvoří Clostridium tetani v nekrotických (odumírajících) tkáních. Vnímavá jsou téměř všechna teplokrevná zvířata, především pak savci. Toto onemocnění je celosvětově rozšířené.
Etiologie(původce onemocnění): CLOSTRIDIUM TETANI – respektive neurotoxin,
který je produkován bakterií. Je grampozitivní a anaerobní (přežívá a množí se bez
přístupu kyslíku). Vyskytuje se v půdě, výkalech a střevech zvířat a lidí.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): do organismu se bakterie dostává přes poranění – nejlépe při hlubokých ranách. Poté se pomnoží a dochází k autolýze (rozkladu)při kterém dojde k uvolnění neurotoxinu, který na sebe váže zinek. Po těle se šíří
přes nervy (neurogenně), což způsobuje smasmy (křeče). Podél nervových vláken se
šíří až do mozku.
Příznaky: inkubační doba je 10 – 14 dní – nejprve se bakterie musí pomnožit. Poté
dochází u skotu ke ztuhnutí žvýkacích svalů, krku, zadních končetin a místa vstupu
infekce. Následně dochází ke ztuhnutí celého organismu, zvíře ulehá a dochází
k silným křečím celého těla končícím smrtí na vysílení popř. na udušení. Ovce a kozy
padají k zemi a křečují. Vědomí není postiženo. Mortalita je cca 80%. Rekonvalescence trvá zpravidla 3 – 6 týdnů.
Diagnostika: na základě příznaků. Popřípadě vyšetřením krevního séra na přítomnost
toxinu.
Terapie: protitetanové sérum. Intravenózní (nitrožilní) podání penicilinu.
Prevence: toxoidová vakcína proti tetanu.
[- 153 -]
VIROVÁ ONEMOCNĚNÍ
Slintavka a kulhavka - SLAK
Charakteristika: vysoce infekční virové onemocnění skotu, prasat, ovcí, koz a volně
žijících sudokopytníků – nebezpečná nákaza.
Etiologie (původce onemocnění): původcem je APHTOVIRUS čeledi PICORNAVIRIDAE, tento virus má 7 serotypů (A, O, C, SAT 1, SAT 2, SAT 3 a ASIA 1. Inaktivace
viru možná při pH pod 6 či pH nad 9, dále pak vyschnutím či teplotou nad 60°C.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): přenos- kontaktem nebo aerogenně, často
z matky na mládě, orálně. Exkrety i sekrety obsahují virus! Dospělá zvířata, kteráý nákazu přežijí jsou 2,5 roku nosiči viru! Virus se replikuje primárně v dýchacích cestách,
odtud se dostává do mízních uzlin a poté do krve. Napadá epiteliální vrstvy dutiny ústní, mulce, kuži vemene a nohou. Na napadeném místě vznikají puchýřky – vesiculy
(do 48 hodin). Puchýřky praskají a virus se dostává do prostředí.
Příznaky: inkubační doba 2 – 14 dní. Nejvýraznější příznaky jsou u dojnic – horečka
až 41 °C, zvýšené slinění, nervózně přešlapují – puchýře v mezipaznehtí (v extrémních případech až vyzutí rohového pouzdra), dutině ústní, na mulci a strucích. U telat
virus postihuje myokard – perakutní průběh onemocnění zakončený smrtí.
V chronických případech nastává snížení produkce, kondice a růstu.
Terapie: není známa
Prevence: při výskytu jsou všechna zvířata utracena, a to i zvířata, která jsou
v kontaktu s nakaženými. Je vytvořeno ohnisko nákazy - omezí se pohyb zvířat. Kadávery musí být spáleny nebo zahrabány – ohnisková 3D – kyselé či zásadité prostředky do jam. Existují státy kde se vakcinuje! V EU se vakcinace neprovádí.
Neštovice ovcí a koz
Charakteristika: vážné, často smrtelné onemocnění postihující ovce a kozy charakterizované rozšířením kožních erupcí (změn). Vyskytuje se především v Asii, Africe a jihovýchodní Evropě.
Etiologie (původce onemocnění): POXVIRY, CAPRIPOXVIRY
Příznaky: inkubační doba u ovcí 4 – 8 dní, u koz 5 – 14 dní. Jedná se především
o systémové příznaky tzn. Že postižena může být jakákoliv orgánová soustava a od ní
se odvíjejí příznaky. Vždy se jedná o onemocnění doprovázené horečkou. Oteklá víčProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 154 -]
ka. Hnisavý výtok z nozder. Rozsáhlé kožní léze (změny) především na málo osrstěných místech.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): Zpočátku se jedná pouze o zarudnutí kůže,
poté puchýřky s překrvenými okraji (hyperplazie epitelu), lokální edém, zánět. Následuje hojení puchýřku, při kterém může vznikat nekróza kůže, doprovázená vznikem
specifických hvězdicovitých jizev. U těžkých případů se tyto puchýřky a jizvy mohou
tvořit i v plicích. Většinou se vyhojí, pokud nedojde k sekundární infekci jinými viry či
bakteriemi. V případě sekundární infekce hrozí celková otrava organismu (sepse)
a smrt. Přenos viru je možný vzduchem, kontaktem nakažených zvířat a hmyzem.
Terapie: neprovádí se, léčí se pouze případné sekundární infekce – antibiotika. Po
překonání onemocnění dochází k celoživotní imunitě.
Slizniční choroba - BVD
Charakteristika: celosvětově rozšířené onemocnění všech věkových kategorií skotu.
Vyskytuje se v určitých lokalitách (enzoocie).
Etiologie(původce onemocnění): FLAVIVIRUS – rod Pestivirus- způsobuje mimo
jiné i morové onemocnění skotu – může napadnout většinu sudokopytníků. Rezervoárem nemoci může být perzistentně (stále) infikovaný skot, který se s infekcí již narodil
a nemá žádné vnější příznaky onemocnění – vektor (přenašeč).
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): nejvnímavější k onemocnění jsou telata ve věku od 3 do 6 měsíců věku. Klinické příznaky se projevují především u zvířat nakažených přes dutinu ústní. U telat nakažených transplacentární cestou ( přes placentu
matky) dochází často k perzistentní infekci. V sekretech a exkretech nakažených zvířat je vylučováno velké množství viru, který přenáší krev sající hmyz. Možná je i cesta
přenosu kontaktem mezi zvířaty.
Příznaky: inkubační doba přibližně 7 – 14 dní. Jedná se o akutní onemocnění, pro
které je typické dvoufázové zvýšení teploty. Deprese, pokles užitkovosti, zrychlení dechu, průjem a slzení.
Akutní forma: klinické příznaky se projevují 3 dny, poté dochází k uzdravení a tvorbě
protilátek. U nitroděložní nákazy v druhé polovině březosti dochází k resorpci embrií
nebo potratům. Může však docházet i ke špatnému vývoji plodu a vznikají různé malformace plodu (zrůdy) a mumifikace plodu popřípadě předčasné porody.
Slizniční forma (BVD): vředy v dutině ústní, eroze (odumírání tkáně) v mezi paznehtí,
průjmy, postižení trávicího traktu (GIT) – eroze trávícího traktu a pokles krevních buněk.
[- 155 -]
Chronická forma: střídavá horečka, ztráty užitkovosti. Nekončí smrtí.
Diagnostika: ELISA – serologické vyšetření, PCR – virologické vyšetření, pitva
Terapie: specifickým antisérem u akutního onemocnění, jinak se provádí pouze léčba
symptomatická – tzn. léčba momentálních příznaků a sekundárních infekcí.
Prevence: důležitá je karanténa, eliminace perzistentně nakažených zvířat z chovu.
Eliminaci kombinujeme s vakcinací zdravých a nebřezích zvířat – březí zvířata se nesmí vakcinovat – potraty, popřípadě nakažení plodu!
IBR - IPV
Infekční virová rhinotracheitida (zánět horních cest dýchacích),
infekční pustulární vulvovaginitida (hnisavý zánět pochvy a dělohy)
infekční pustulární balanopostitida (hnisavý zánět předkožky)
Charakteristika: virové, horečnaté onemocnění skotu a divoce žijících přežvýkavců.
Projevující se postižením dýchacího a pohlavního aparátu.
Etiologie(původce onemocnění): HERPESVIRUS
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vstup přes spojivku, sliznici nosu a pohlavních
cest. Může přetrvávat v buňkách mozkových ganglií a projevit se až při poklesu odolnosti organismu (pokles imunosuprese) – celoživotní přenos viru u zvířete, které nemá
klinické příznaky nákazy.
Příznaky: 4 formy:
1. oculorespirační forma (postihuje dýchací cesty a oči). Inkubační doba 2 – 6 dní.
Postižena jsou především mláďata do 6 měsíců věku. Vysoká teplota, nechutenství, kašel, výtok z mulce, zánět spojivek, dušnost, Spontánní uzdravení za
cca 5 dní.
2. vulvovaginitis a balanopostitis (zánět pohlavních orgánů)- genitální forma. Inkubační doba 2 – 6, někdy až 14 dní. Postihuje dospělé jedince. Časté močení,
vaginální výtok, otok vulvy, krvavé tečky (petechie) na sliznicích. U březích
plemenic potraty. Většinou se uzdraví sami z a14 dní. Při výskytu sekundární
infekce může dojít k dočasné či trvalé neplodnosti.
[- 156 -]
3. generalizovaná forma – projevuje se u čerstvě narozených a mladých zvířat. Inkubační doba je 2 – 6 dní. Horečka až 42°C, malátnost, slinění, průjmy, výtok
z očí a nosu, zakalení rohovky. Má i nervové příznaky. Často končí smrtí.
4. nervová forma – zánět mozku a mozkových plen. Inkubační doba 2 – 6 dní. Horečka, křeče, nechutenství, excitace (podrážděnost). Velmi zřídka se vyskytuje
samostatně, většinou z součástí generalizované formy. Většinou končí smrtí.
Terapie: pouze symptomatická - léky na srážení horečky, utišující léky, v případě
sekundárního onemocnění léčba antibiotiky.
Prevence: plošná vakcinace. IBR prosté chovy – nově nakoupená zvířata musí projít
karanténou. IBR pozitivní chovy – eradikace, postupné vyřazení nakažených jedinců
z chovu.
Nemoci prasat
Klasický mor prasat
Klasický mor prasat je vysoce nakažlivé virové onemocnění prasat (domácích i divokých) s vysokou morbiditou i mortalitou. Onemocnění se manifestuje horečkou, hemoragickou diatézou, postižením centrálního nervového systému, potraty, či atypickou
formou bez příznaků.
Původcem je RNA virus rodu Pestivirus z čeledi Flaviviridae. Virus měří 40 nm, je
antigenně jednotný a je velmi podobný příbuznému pestiviru způsobující slizniční chorobu skotu.
Tečkovité krváceniny na ledninách prasat infikovaných KMP
* Perakutní forma – prasata hynou hromadně bez příznaků, až 100 % mortalita.

Akutní forma – horečka až 42 °C, překrvení sliznic, krváceniny na všech sliznicích i na kůži, nechutenství, zácpa , průjem, dušnost, nervové příznaky: křeče,
ochrnutí končetin, kapří hřbet (= vyhrbení páteře nahoru), plovací pohyby (pra-
[- 157 -]


sata leží na boku a kopou končetinami, což připomíná pohyby při plavání); zmetání.
Chronická forma – méně výrazné klinické příznaky, poruchy dýchacího a trávicího traktu, vyhublost, úhyn.
Atypická forma – mírný zdlouhavý průběh bez podezření na mor, průjmy, dýchací potíže, poruchy CNS.
Diagnostika
V ČR je národní referenční laboratoř pro klasický mor prasat na Státním veterinárním
ústavu v Jihlavě, kam se zasílají vzorky na vyšetření (konkrétně celé prase do hmotnosti 50 kg nebo vzorek z mandlí, plicní mízní uzliny, sleziny, ledviny, mozku a kosti).
Metody diagnostiky:
Terapie a prevence
Terapie se neprovádí (vyhlášení ohniska a utracení všech zvířat v ohnisku, viz níže).
Ve všech zemích EU a většině dalších zemích je očkování zakázáno. Prevence spočívá v ochraně státu před zavlečením a důsledných hygienických opatřeních v chovech prasat. Při výskytu moru prasat se označí pozitivní chov jako ohnisko nákazy,
vymezí se 3 km ochranné pásmo (obvykle území celé obce) a pásmo surviellence (10
km) . Všechna zvířata v zasaženém chovu se musí utratit, ve vymezených pásmech
platí daná pravidla dle zákona 166/1999 Sb.a příslušných vyhlášek. Při výskytu moru
u divokých prasat se vymezuje tzv. pásmo zamoření (katastr obce, kde byl pozitivní
jedinec odloven či nalezen uhynulý) a pásmo ochranné (dle migrační vzdálenosti divokých prasat: 30-40 km).
Červenka (erysipeloid)
Červenka (též erysipeloid) je infekční bakteriální onemocnění prasat (pro něž končí
často smrtí) a ryb. Je přenosné i na člověka (antropozoonóza); nakažení hrozí zejména u osob, které přijdou do přímého kontaktu s kontaminovaným masem (řezníci, kuchaři apod.), nakazit se je možné ale i jeho konzumací. Jeho původcem je bakterie
Erysipelothrix rhusiopathiae (dříve označovaná jako E. incidiosa).
Název onemocnění vznikl podle jednoho z příznaků, červeného exantému na kůži.
Léčí se antibiotiky, očkování je možné. Inkubační doba činí 1 – 7 dnů, průměrně 3 – 4
dny. Rozlišujeme čtyři klinické formy červenky:

Akutní – teplota zvýšená (více než 42 °C), inapetence, apatie, druhý den se objeví kopřivkové skvrny, tmavnou, splývají, úhyn za 3 – 4 dny.
[- 158 -]



Kopřivková forma – příznaky stejné, celkové narušení zdravotního stavu chybí
nebo je mírnější, tmavočervené skvrny za 7 – 8 dní vymizí – uzdravení nebo
přechod do chronické formy.
Chronická forma – vzniká přechodem z akutní nebo kopřivkové formy, změny
na srdci (výrůstky na chlopních, poruchy krevního oběhu), změny na kloubech
(arthritis chronica), změny na kůži (nekróza kůže hřbetu, uší, ocasu).
Bílá forma – silně virulentní kmeny – nedojde ke zčervenání kůže.
[- 159 -]
Nemoci králíků
Kokcidióza
Postižené zvíře sedí v rohu kotce, má naježenou srst, nafouklé břicho, je slyšet jeho
skřípání zubů, při pohlazení je nápadná vystouplá páteř, dalším poznávacím znakem
je specifický zápach, který vychází z kotce s postiženým králíkem (trus nemocných
králíků je průjmovitý a dost intenzívně zapáchá). Nemocní králíci téměř nežerou a po
několika dnech umírají. Při pitvě jsou charakteristické bílé flíčky na játrech, případně
malé bělavé uzlíčky na střevech.
Onemocnění způsobují prvoci kokcidií, kteří přirozeně žijí ve střevech králíka. Trusem
jsou vylučováni, v podestýlce se dále namnoží a králík je kontaktem s podestýlkou dál
přijímá. Tak dojde k přemnožení kokcidií v těle králíka a jeho následnému onemocnění. Nejnáchylnější skupinou k onemocnění jsou mladí králíci ve věku 2 - 5 měsíců, kritická je zejména doba kolem odstavu, kdy mladí králíci přestanou dostávat protilátky
z mateřského mléka.
Proti kokcidióze nelze očkovat, léčení napadených kusů nebývá příliš úspěšné. Nejdůležitější v boji proti kokcidióze je prevence. Onemocnění jde předejít už tím, jak se
o králíky staráme - pravidelným čištěním kotců (pro rozvoj kokcidií je ideální teplé
a vlhké prostředí dlouho neměněné podestýlky) a také minimalizování styku krmiva
s podestýlkou (nedá se zcela vyloučit, ale omezí ho vhodná krmítka na obilí a jesličky
na seno). Nesmí se zapomínat ani na preventivní přeléčení králíků v době odstavu
některým z přípravků proti kokcidióze (ESB3, Sulfadimidin aj.). Tyto přípravky je vhodné časem střídat, aby si na ně kokcidie neutvořily imunitu.
[- 160 -]
Myxomatoza
Je to onemocnění virového původu, které decimuje chovy zejména v té části roku, kdy
létají komáři (jaro - podzim). Nemoc je přenášena bodavým hmyzem, zejména komáry.
Příznaky myxomatózy jsou zánět spojivek a silně oteklá oční víčka, které často doprovází i hnisavý výtok. Na hlavě, uších, a také v okolí pohlavního a řitního otvoru se mohou tvořit zduřeliny. Průběh nemoci provází vysoké horečky. Protože nemocné králíky
léčit nelze a nákaza "umí" zlikvidovat celý chov, je velmi důležitá prevence - očkování. Jedině očkování zajistí spolehlivou ochranu před touto závažnou nemocí. Většinou stačí očkovat jednou za rok, a to na jaře všechny chovné kusy a mladé králíky
vždy v době odstavu. V místech silného výskytu komárů je vhodné králíky očkovat 2x
za rok. Použití vakcín MYXOREN, PESTORIN, MORMYX . Kromě vakcinace, kterou
je nutno provést u všech zvířat (chovných i výkrmových), je možné znesnadnit viru
cestu ke králíkům např. pomocí sítí proti hmyzu nebo pěstováním rostlin, které odpuzují hmyz (ořešák).
[- 161 -]
Příznaky myxomatózy
[- 162 -]
Mor králíků
I toto onemocnění je virového původu. Způsob, jakým se zvířata nakazí, není přesně
znám. Protože viry jsou miniaturní částice, mohou být přenášeny vzduchem, stejně
jako mohou ulpět na oděvu, případně na krmivu, přenašečem může být i hmyz (komáři, mouchy). Nemoc se tedy do chovu dostane velmi snadno.
Příznaky moru jsou popisovány jako nepřirozené chování zvířat (malátnost, špatná
koordinace pohybů až obrna), zrychlené dýchání a krvavý výtok z nosu. Pitvou lze odhalit krvácení v plicích a ledvinách, zduřelou slezinu a zpomalenou srážlivost krve.
Nástup nemoci ale může být tak rychlý, že ani žádné příznaky nezpozorujete. Jednoduše jdete ráno nakrmit, celý chov je v pořádku a večer už jen sčítáte mrtvé kusy.
[- 163 -]
Mor králíků
Nemocná zvířata léčit nelze, úmrtnost dosahuje až 100%. Jedinou spolehlivou
ochranu představuje očkování. Vakcinace se provádí jednou ročně u chovných kusů,
u králíčat v době odstavu. Většina chovatelů spojí očkování proti moru i s očkováním
proti MXT do stejného termínu - vakcíny se vzájemně nepotlačují. Proti moru jsou používány tyto vakcíny: CASTOMOR, PESTORIN a PESTORIN MORMYX. Opět je nutné očkovat všechna zvířata, nejen chovná, ale i ta výkrmová. V případě výskytu moru
nebo myxomatózy je chovatel povinen to nahlásit (stačí zvednout telefon a zavolat to
veterinářovi). Králíky uhynulé na infekční nemoci (mor, mxt, pasteurelóza aj.) v žádném případě nezakopávat na zahradě ani nikde jinde. Mrtvá zvířata spálit.. Žádná
z těchto nemocí není přenosná na člověka.
[- 164 -]
Nemoci drůbeže
Newcastleská nemoc
Newcastleská nemoc (dříve též pseudomor drůbeže) je celosvětově rozšířené,
velmi nakažlivé, virové onemocnění hrabavé drůbeže všech věkových kategorií, s velkým hospodářským i ekologickým významem. Způsobuje ji virus Newcastleské nemoci
(NDV). Infekce je přenosná i na člověka a probíhá za příznaků chřipky. Stejně jako
vysoce patogenní aviární influenza (HPAI) je považována za velmi nebezpečnou nákazu a podléhá podle zákona o veterinární péči č. 166/1999 Sb. povinnému hlášení
Evropské komisi a členským státům EU. Na rozdíl od relativně zřídka se vyskytující
HPAI je ND enzooticky rozšířena v mnoha zemích světa. Trvalým zdrojem nákazy jsou
drobné chovy drůbež v Asii, Africe, střední a jižní Americe. V zemích s rozvinutým
drůbežnictvím se provádí ochranné očkování.
Markova nemoc
Markova nemoc (angl. Marek´s disease, MD)Přestože jen část infikované drůbeže
klinicky onemocní, představuje MD ve všech drůbežnicky vyspělých státech ekonomicky nejzávažnější infekční onemocnění za posledních 50 let, a to i přes úspěšně
prováděnou imunoprofylaxi. Kromě schopnosti neoplastické transformace lymfocytů
byl u MDV prokázán i aterogenní potenciál, projevující se proliferativními změnami
v buňkách hladké svaloviny artérií jako následek poruch metabolismu tuků. Markova
nemoc je první nádorové onemocnění u živočichů, proti které byla vyvinuta účinná
vakcína. Slouží také jako experimentální model ve srovnávací onkologii a při studiu
patogeneze aterosklerózy.
[- 165 -]
Markova nemoc, na jatečně opracovaných brojlerech
Histomonóza krůt
Histomonóza je protozoární onemocnění hrabavé drůbeže, zejména krůt, charakterizované změnami na slepých střevech a játrech. Bez ohledu na preventivní podávání
antihistomonadik v krmných směsích zůstává histomonóza trvalým problémem v chovech krůt na celém světě.
Původcem onemocnění je prvok bičivka krocaní. Jako predispoziční faktory se mohou
uplatňovat poruchy ve výživě, nedostatek vitamínu A, kokcidióza, chladné a vlhké počasí, vysoká koncentrace zvířat v halách, nedostatečný nebo nevhodný způsob odstraňování trusu, společný chov kura domácího a krůt nebo různých věkových skupin
krůt. Inkubační doba u krůt se pohybuje mezi 7-12 dny.
Klinické příznaky histomonózy nejsou typické, průběh může být akutní až chronický.
Mortalita krůt po přirozené infekce obvykle vrcholí kolem 17. dne po infekci (PI) a postupně klesá a končí asi za 4 týdny. Kur domácí je odolnější k onemocnění, spíše
slouží jako rezervoár infekce pro krůty.
Prvními příznaky onemocnění jsou žlutý zapáchající pěnivý průjem, špinavé neupravené peří, shlukování, ospalost, zavřené oči, svěšená křídla, toporná chůze, hlava přitažená k tělu nebo založená pod křídlem, anorexie. Snížený příjem krmiva zhoršuje
u rostoucích krůťat hmotnostní přírůstky. U starších ptáků se pozoruje spíše chronický
průběh, vyhublost a někdy v konečném stadiu onemocnění cyanóza kůže hlavy (onemocnění chovatelé někde označují jako „černá hlava“) a kožních přívěsů v důsledku
poruch krevního oběhu. Reakce krůťat na infekci je variabilní, v závislosti na způsobu
infekce a množství histomonád.
[- 166 -]
Pulorová nákaza
Pulorová nákaza (lidově „bílá úplavice kuřat“) je hospodářsky velmi závažné onemocnění hrabavé drůbeže vyvolávané bakterií Salmonella pullorum. U mladé hrabavé
drůbeže obvykle probíhá ve formě akutní systémové infekce doprovázené průjmy
a hynutím a u dospělé drůbeže spíše jako lokalizovaná infekce s chronickým průběhem.Dnes je její výskyt ve většině drůbežářsky vyspělých států spíše ojedinělý. Současný ekonomický význam vyplývá zejména z nákladů na kontrolu jejího výskytu
(zdravotní zkoušky). Ojedinělou možnost přenosu infekce na člověka nelze vyloučit,
ale zdravotní význam pulorová nákaza nemá.
Ptačí tuberkulóza
Ptačí tuberkulóza je nakažlivé onemocnění ptáků vyvolané bakterií Mycobacterium
avium subsp. avium. U kura domácího se projevuje chronickým průběhem, dlouhodobou perzistencí v hejnu, snížením hmotnostních přírůstků a snášky, zvýšeným úhynem a konfiskací na porážce. Kromě domácí drůbeže se tuberkulóza vyskytuje
i v chovech exotických ptáků, u ptáků držených v zoologických zahradách i divoce
žijících. Infikovaní jedinci jsou zdrojem nákazy pro ostatní ptáky, hospodářská zvířata
(prase, skot) i jiné druhy savců a v ojedinělých případech i pro člověka (zoonóza).
Léčba tuberkulózy se u ptáků z epizootologických důvodů neprovádí.
Kokcidióza domácí drůbeže
Kokcidióza domácí drůbeže je střevní onemocnění způsobované jednobuněčnými
parazity (prvoky) – kokcidiemi z rodu Eimeria (výjimkou je kokcidie Eimeria truncata,
která parazituje v ledvinách hus). Vzhledem k ubikvitárnímu výskytu těchto kokcidií
v populaci drůbeže, jejich krátkému životnímu cyklu a vysokému reprodukčnímu poProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 167 -]
tenciálu, představuje kokcidióza celosvětový a velmi závažný hospodářský problém
v drůbežnictví a to i přes značný pokrok v oblastech genetiky, výživy, chemoterapie
i managementu. Obecné používání účinných antikokcidik v průběhu odchovu i výkrmu
sice pomohlo omezit akutní letální výskyty kokcidiózy domácí drůbeže, ale i subklinické infekce způsobují nadále vysoké ekonomické ztráty v drůbežnictví, zejména v chovech kura domácího. Kokcidie se rozmnožují ve sliznici střevního traktu, porušují její
funkčnost a narušují tak resorbci živin, způsobují dehydrataci organismu, ztrátu krve,
zvýšenou vnímavost k jiným patogenům a při těžkých infekcích také úhyn.
Parazité u drůbeže
blechy a vši – sají krev slepicím a způsobují svědění.
čmelíci – ve dne se skrývají v skulinách v kurníku a v noci sají krev hřadujícím slepicím. Mohou přenášet různé smrtelné nemoci.
perožrouti, peříši, zápeřníci – paraziti živící se peřím slepic
vápenka – u slepic poměrně běžná choroba, která se projevuje šedavými otoky mezi
šupinami na nohou. Šupiny se někdy odchlipují a noha vypadá jako “zvápenatěná”,
jako kdyby se na ni vytvořily krystalky.
namrzlý hřebínek a krční lalůčky – pokud je mráz a současně vlhko, může se vlhkost usazovat na lalůčcích a hřebínkách, které pak, zvláště pokud jsou velké, mohou
namrznout. Tomuto je možné předejít dobrým větráním kurníku, lze též ohrožené části
preventivně namazat čistou vazelínou.
škrkavky – červi způsobující průjem a hubnutí slepic. Slepice se často nakazí červy
při styku s volně žijícím ptactvem. Je vhodné slepice odčervovat preventivně, každých
6 měsíců.
Užité zdroje informací:
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Nemoci ptáků [online]. c2014 [citováno 13.9.2013].
Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nemoci_pt%C3%A1k%C5%AF&oldid=1198
7333>
Pet Club.eu – Myxomatóza králíků; On line 13.9. 2013;
http://cs.petclub.eu/graphics/articles/101/images/full/myxo2.jpg
[- 168 -]
Doležal: Mastitidy; On line 13.9. 2013; http://www.zootechnika.cz/clanky/zakladychovatelstvi/zoohygiena-a-choroby-hospodarskych-zvirat/chorobyprezvykavcu/mastitidy.html
Vlček, M.: Zoohygiena a Choroby skotzu; On line 13.9. 2013;
http://www.zootechnika.cz/clanky/zaklady-chovatelstvi/zoohygiena-a-chorobyhospodarskych-zvirat/
Český svaz chovatelů: Český svaz chovatelů.eu; On line 22.9. 2013;
http://www.cschdz.eu
Staněk, S.: Zootechnika; On line 22.9.2013; http://www.zootechnika.cz
[- 169 -]
PRACOVNÍ LIST K METODICE č.3 SLEDOVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU ZVÍŘAT
NA MHD
Jméno:……………………………..Třída:…………
Datum: ……………………………
1/ Co způsobuje nedostatek bílkovin v krmné dávce?
2/ Na MHD proveď vyšetření zvířete a zjištěné hodnoty porovnej s fyziologickou hranicí
Zvíře:………………..teplota………..dech………tep……..
Porovnej……………………………………………………..
Ostatní vyšetření
[- 170 -]
3/ Napiš postup diagnostiky nemoci u zvířete
4/ Jak rozdělujeme nakažlivé choroby zvířat?
5/ Jak se nazývá aktivní imunizace v praxi?
6/ Co znamenají pojmy: dezinfekce, deratizace, dezinsekce
7/ Nedostatek některých minerálních látek způsobuje zdravotní problémy. Napiš, o
jaké ML jde a jaké zdravotní problémy způsobují.
8/ Jaké znáš způsoby aplikace léčiv?
9/ Jaké činitele ovlivňují zdraví zvířat?
[- 171 -]
10/ Jaké znáš nemoci u:
Prasat:
Králíků:
Drůbeže:
11/ Napiš co je to zoohygiena a vysvětli její význam a úkoly.
12/ Jaká je doporučená vakcinace proti chorobám u králíků?
13/Proč je důležité dodávání vitaminů v krmné dávce?
14/Co je to TRIAS?
[- 172 -]
15/Co je mastitida?
16/Co jsou somatické buňky?
17/Jaký je rozdíl mezi klinickou a subklinickou mastitidou?
18/Jaké znáš mastitidy podle původce?
19/Jaké jsou funkce předžaludků?
20/Při jakém onemocnění dojnic výrazně klesne tučnost mléka?
21/Jaká je léčba při plynové tympanii?
22/Jaké jsou příčiny u nemoci ketóza?
23/Jaké jsou příznaky u akutní formy pastevní tetanie?
[- 173 -]
24/U jakých dojnic především dochází k dislokaci slezu?
25/Co znamenají zkratky TBC a SLAK?
26/Charakterizuj onemocnění IBR:
27/Jaká je léčba při onemocnění morem prasat?
28/Jaké jsou formy u nemoci červenka prasat?
29/Jaké přípravky použiješ proti kokcidióze králíků?
30/Jakým způsobem je přenášena myxomatóza králíků?
31/Jaká je prevence proti králičímu moru?
32/Jaké jsou příznaky u vápenky slepic?
33/Jaké znáš onemocnění krůt?
34/Jak se dělí parazitární nemoci?
35/Co je to KADÁVER?
[- 174 -]
01.4 Metodika pro sledování evidence zvířat
Tomáš Fiala
Pokyny pro učitele
Tato metodika je určena jak pro učitele, tak i pro žáky.
Prázdninová praxe (červenec, srpen, prázdniny)
Žáci nepíší pracovní listy
Organizace praxe viz Metodika 01.1
Metodika pro žáky
Označování zvířat
Označování zvířat má za cíl snadno rozpoznat zvířata, evidovat jejich vlastnosti a mít
možnost rychle určit dané zvíře ve stádě ostatních zvířat. U hospodářských zvířat se
musí označovat na základě zákona číslo 154/2000 Sb. o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat; u zvířat domácích tak určují vyhlášky některých měst
a obcí. U zvířat, která nejsou v uvedeném zákoně uvedeny se nemusí označování ani
evidence, provádět. Existují-li však organizace a svazy chovatelů daného druhu, většinou se o to pokoušejí, což zlepšuje podmínky chovatelské praxe.
Způsoby označování


dočasné - takovéto označení nevydrží po celou dobu života zvířete, nebo je
odstranitelné.
o označení barvou
o vystříhání značky do srsti
o obojek
o ušní visačky
o nožní kroužky
trvalé - označení vydrží celý život zvířete a je bez poškození celistvosti zvířete
neodstranitelné.
[- 175 -]
tetování - provádí se tetovací pistolí nebo kleštěmi u zvířat se světlou
kůží (provádí se v Evropě v chovu prasat a koní).
o výžeh - provádí se žhavou, nebo podchlazenou kovovou značkou. Od
tohoto způsobu se v Evropě ustupuje, protože dochází k poškození celistvosti zvířete. V rozvojových zemích nejrozšířenější metoda označování zvířat.
o vrubování - metoda pro označování prasat, kdy se speciálními kleštěmi
vytvoří do uší prasat zářezy, které tvoří speciální číselnou kombinaci.
elektronické označení - se zavádí do oblasti ucha či krku v podobě mikročipu
v intaktní skleněné ampuli implantační pistolí. Pokud se zvíře přiblíží čipem ke
čtecímu zařízení, toto zařízení je po interakci s mikročipem schopno určit dané
zvíře, podle údajů, které jsou k němu uloženy v počítačové databázi. Toto
označování se používá k identifikaci psů ve městech, nebo hospodářských zvířat při krmení.
o

[- 176 -]
Označování skotu
- každé zvíře musí být označeno dvěma ušními známkami
-narozená telata musí být trvale označena do 72 hodin od narození
Známky jsou barevně odlišené podle pohlaví; známka pro jalovice a krávy je žluté
barvy, pro býky a voly červené barvy.
Elektronická ušní známka
[- 177 -]
Způsob označování skotu

Zavěšování ušní známky

Údaje na ušní známce
Ušní visačka dojnice
CZ – Česká republika
603 – kraj, 107446 – identifikační číslo zvířete, Mze – logo Ministerstva zemědělství
Kleště na aplikaci ušní známky
[- 178 -]
Každý chovatel skotu ( již od 1 ks zvířete) je povinen se registrovat u ČMSCH,
a.s.
Prvním krokem začínajícího chovatele je vyplnění registračního lístku a jeho zaslání
do ÚE. Na základě registračního lístku bude chovateli přiděleno tzv. číslo provozovny
a zasláno potvrzení o registraci a formuláře týkající se daného druhu zvířat. Po přidělení čísla provozovny a obdržení výše zmíněných formulářů může chovatel přesunout
(živá) zvířata na svou provozovnu. Datum přesunu zvířat MUSÍ být vyšší (pozdější)
než datum registrace provozovny.
Pravidla registrace a přesunu zvířat
přesun zvířat je povinen nahlásit do ústřední evidence prodávající i nakupující
zvířata musí být označena při přesunu ušními známkami ( v obou uších).
původní chovatel musí ve chvíli nákupu předat následnému chovateli průvodní list
skotu nebo telete do 28 dnů věku
jalovičky, krávy – list A (slouží jako inseminační karta) + list B
býci – list B
Upozornění:
Je zakázáno přesouvat zvířata neoznačená a bez průvodního listu skotu. Pokud již
živá zvířata vlastníte, máte povinnost se co nejdříve zaregistrovat, jakožto chovatel
u ČMSCH, a.s a zvířata případně nahlásit do ÚE.
Registrační lístek se skládá ze dvou stran:
strany A (vyplňují se údaje o chovateli + údaje kontaktní osoby – i v případě, že jsou
shodné s údaji chovatele, nikdy nezapomeňte uvést své tel. číslo, mobil nebo
e-mailovou adresu)
strany B (vyplňuje se adresa provozovny, druh (y) chovaných zvířat
Registrační lístek MUSÍ chovatel podepsat.
Registrační lístek je možné zaslat poštou, oskenovaný e-mailem.
Vyplněný a podepsaný registrační lístek zašlete na některé z regionálních pracovišť ÚE nebo přímo na ČMSCH, a.s. Hradišťsko.
[- 179 -]
Vedení ústřední evidence - skot
Pro vedení ústřední evidence se používá formulář Hlášení o narození zvířat, jejich
úhynu, ztrátě a přemístění, který slouží pro zapsání/nahlášení všech změn (narození,
přemístění, úhyn, ztráta, jatky…) týkajících se chovaných zvířat do databáze ÚE.
Hlášení může chovatel zaslat:
písemně
elektronicky
Hlášení o změnách je povinen chovatel zaslat do 7mi dnů od nastalé události.
Datové soubory pro ústřední evidenci skotu zasílejte na e-mailovou adresu:
[email protected]
Hlášení doplnění původu /používá se ve vyjímečných případech/ slouží pro opravu
nebo doplnění původu zvířete v ÚE. Vypisuje se vždy UZ zvířete a pouze údaj, který
chce chovatel změnit či doplnit.
Formulář Hlášení o působnosti býka v přirozené plemenitbě slouží pro zařazení či zrušení působnosti býka ve stádě.
Označování ovcí a koz
Každá ovce nebo koza musí být nejpozději do 6 měsíců od narození, vždy však před
tím, než opustí hospodářství, kde se narodila, označena trvalou ušní známkou.
Pro označení ovcí a koz se používají ušní známky, čipy a známky na spěnce.
Kromě elektronického označení je zvíře dále povinně označeno plastovou ušní známkou nebo značkou na spěnce. Ušní známky pro ovce a kozy existují, stejně jako u skotu, v provedení typu A a typu B, od sebe se liší velikostí a tvarem. Pravidla pro použití
známek typu A a B jsou obdobná jako u skotu.
Pokud nemá chovatel v plánu se zvířaty obchodovat v rámci EU, může použít stejné
značení, nebo jednu plastovou ušní známkou v kombinaci s druhou plastovou ušní
známkou nebo značkou na spěnce nebo elektronickým identifikátorem ve formě elektronické značky na spěnce.
Pokud jsou jehňata nebo kůzlata určena k přímé dodávce na jatky v zemi původu do
12 měsíců stáří, označují se jednou plastovou ušní známkou. Ovce a kozy bez ušních
[- 180 -]
boltců nebo s velmi krátkými ušními boltci, které nejsou určené pro obchodování
v rámci EU, se označují na spodní srstí neobrostlé části ocasu tetováním, které obsahuje identifikační číslo zvířete bez označení země původu (CZ) a bez posledního trojčíslí.
Povinné údaje na ušní známce a známce na spěnce zahrnují:
Identifikační číslo zvířete
kód úřadu odpovědného za označování zvířat – Ministerstvo zemědělství
Vzor plastové známky u ovcí a koz
Způsoby označování ocí a koz
Každý chovatel ovcí, koz( již od 1 ks zvířete) je povinen se registrovat u ČMSCH,
a.s.
(živá) zvířata na svou provozovnu.
Pravidla registrace a přesunu zvířat
přesun zvířat je povinen nahlásit do ústřední evidence prodávající i nakupující
po přidělení čísla provozovny a obdržení výše zmíněných formulářů může chovatel
přesunout (živá) zvířata na svou provozovnu.
[- 181 -]
datum přesunu zvířat MUSÍ být vyšší (pozdější) než datum registrace provozovny
Označování prasat
Každé prase, jehož označování je chovatel povinen podle § 22 zákona zajistit, musí
být označeno tetováním do levého ucha nebo tetováním na levou stranu těla anebo
ušní známkou do levého ucha, a to před odstavením.
V případě přemístění prasnice se selaty na jiné hospodářství se sele označuje před
opuštěním hospodářství, ve kterém se narodilo.
Tetování prasat
Tetování prasat musí obsahovat alfanumerický kód, který bude přidělen zároveň
s registračním číslem provozovny. Výška tetování musí být nejméně 6 mm.
Ušní známky používané pro označování prasat
Pro označování prasat se používají plastové ušní známky, které musí být vysoké nejméně 25 mm, široké nejméně 25 mm a výška na nich uvedených alfanumerických
znaků musí být nejméně 5 mm.
Vrubování
Vruby po obvodu ušních boltců, pro pigmentovaná plemena (nebylo by vidět tetování)
Typy ušních známek
[- 182 -]
Tetování bílých plemen
Vubovací kleště – vruby jsou po obbvodu ušních boltců
Tvary prostřihu:
1. zakulacený
2. šípový
3. střechový
Tetování se umisťuje vždy na levé ucho nebo plošně na levou stranu
Ušní známky se umisťují do levého ucha
[- 183 -]
Umístění označení prasat
[- 184 -]
Vrubovací klíč
Každý chovatel prasat (od 2 ks zvířat) je povinen se registrovat u ČMSCH, a.s.
(živá) zvířata na svou provozovnu.
Vedení ústřední evidence - prasata
Hlášení je chovatel povinen poslat v případě změny stavu zvířat, nejpozději k 10.dni v
měsíci. Zpracování hlášení probíhá vždy 1x měsíčně k 20.dni v měsíci.
Označování koní, oslů a jejich kříženců
Koně, osly a jejich křížence lze označit různými způsoby, dle jejich plemenné příslušnosti. Základem označení je u všech lichokopytníků slovní a grafický popis, který je
zaznamenán v Průkazu koně.
Plemenní koně se označují v souladu s řádem plemenných knih a to:
slovním popisem
grafickým popisem
elektronickým identifikátorem
výžehem
[- 185 -]
Koně neregistrovaní v plemenné knize, osli a jejich kříženci se označují:
slovním popisem
grafickým popisem
elektronickým identifikátorem
Slovní i grafický popis je nutné v průběhu života jedince aktualizovat. Každé hříbě koně, osla a jejich kříženců se označuje před odstavem tak, aby byl vydán průkaz koně
po označení, nejpozději do 31. prosince roku narození daného koně, nebo během
6 měsíců od data narození podle toho, který z těchto termínů nastane později. Pověřená osoba má povinnost označit koně, osla nebo jejich křížence do 28 dnů ode dne,
kdy k tomu byla majitelem vyzvána. Elektronický odpovídač se implantuje parenterálně
za aseptických podmínek mezi temenem a kohoutkem uprostřed šíje v krajině šíjového vazu. Při prohlídce postmortem musí být vždy provedena kontrola toho, zda byl čip
vyjmut při stažení kůže, nebo nevyjmutý čip odstranit.
Evidence koní
Průkaz koně je obdobný dokument jako průvodní list skotu. Doprovází zvíře celý život
a musí být pravidelně aktualizován. Obsahuje základní údaje o koni, provedených
vakcinacích, léčeních apod.
Součástí průkazu koně jsou:
identifikace koně – druh, jméno, rodokmen, třída plemenné knihy a číslo čipu
majitel
záznam o kontrole totožnosti
záznam o očkování
zdravotní vyšetření provedená laboratořemi
platnost dokladu pro účely přesunu
podávání veterinárních léčivých přípravků
Součástí průkazu koně jsou potvrzení veterinárního lékaře o zdravotním stavu a nákazové situaci v chovu a potvrzení příslušného orgánu veterinární správy o nákazové
situaci v kraji. Z hlediska veterinární prohlídky je důležité vždy ověřit, zda majitel, chovatel anebo aktuální držitel koně, případně veterinární lékař souhlasí s tím, že kůň
[- 186 -]
může být poražen pro lidskou spotřebu. Vyloučení tohoto využití je vyznačeno
ti II. oddílu IX. Průkazu koně.
v čás-
Průkaz koně vydává pověřená osoba do 28 dnů ode dne doručení čtvrtého připouštěcího lístku nebo ode dne doručení hlášení o registraci koně anebo ode dne doručení
hlášení o trvalém dovozu koně. Změní-li se majitel koně, předá původní majitel koně
průkaz koně spolu s koněm novému majiteli. Při přemístění koně na jatka předá původní majitel spolu s koněm Průkaz koně. Majitel koně zajistí zaznamenání preventivních zkoušek, vyšetření nebo kastrace, které potvrdí veterinární lékař, na stranách
průkazu koně k tomu určených. Každou změnu majitele koně v průkazu koně si nový
majitel koně nechá potvrdit u uznaného chovatelského sdružení, které vede příslušnou
plemennou knihu, případně u pověřené osoby, které průkaz koně neprodleně vrátí
majiteli. Dojde-li ke ztrátě průkazu koně a nelze-li totožnost koně zjistit, požádá majitel
pověřenou osobu o náhradní identifikační doklad.
Grafický popis
[- 187 -]
Výžeh
Označování králíků
- umožňuje jednoznačnou identifikaci zvířete
- dává jasnou informaci o rodičích zvířete
- udává rok, měsíc a místo narození
Registrace
Registrace je zaznamenání informací o králíkovi do rodokmenu a přidělení identifikačních značek. K tomu, aby králík mohl být registrován, je zapotřebí, aby jeho chovatel
byl členem základní organizace a vyplnil jeden rodokmen pro každé zvíře a 2 připouštěcí potvrzení pro každý vrh. Tyto údaje se předávají registrátorovi.
Možnosti registrace:
- okresní registrace: probíhá automaticky v základních organizacích.
- klubová registrace: probíhá v klubech specializovaných na určité plemeno. Je nutné, aby se chovatel stal členem takového klubu. V některých klubech je zavedena liniová registrace, která znamená, že potomci mají v uchu číslo otcovy linie.
plemenný chov: probíhá ve specializovaných klubech, nebo centrálně (pokud není
pro plemeno ustaven klub). Žadatel o plemenný chov musí vystavovat na národních
výstavách, kde se o udělení těchto chovů rozhoduje.
[- 188 -]
- výzkumný chov: se povoluje pro šlechtění nových plemen a barevných rázů a regeneraci plemen a barevných rázů uznaných. Registrace probíhá ústředně
Králík, který má tetování v levém uchu C 1-5 znamená, že se narodil v ČR, v lednu
2015
Do pravého ucha se tetuje číslo okresu a pořadové číslo králíka daného plemene.
Králík s tetováním 31-9 znamená, že pochází z okresu Domažlice a je devátým narozeným králíkem daného plemene na okresu Domažlice.
Kleště na tetování králíků
[- 189 -]
Tetovací barva
[- 190 -]
Označování drůbeže
Pro trvalé označování čistokrevné drůbeže, které má zamezit jakékoli záměně jedinců,
se u nás používají nožní kroužky uznaného chovatelského sdružení (ČSCH). U dovezených zvířat se uznávají kroužky chovatelských svazů registrovaných v EE, případně
chovatelských svazů jiných zemí (přebírá se označení na jejich kroužku). Nekroužkovaná nebo neodpovídajícím kroužkem označená drůbež, nebo drůbež s poškozeným
kroužkem (praskl ý, nečitelný) nepatří na výstavu a nemůže být posouzena.
Při kroužkování navlékáme kroužek přes přední prsty sevřené ve špetku, pak šroubovitým pohybem přes kloub, zadní prst přitlačíme dozadu k běháku.
[- 191 -]
Kroužky u hrabavé drůbeže navlékáme na pravý běhák a to tak, aby čísla směřovala
základnou k trupu zvířete.
Kroužek obsahuje: ochrannou známku uznaného chovatelského sdružení(1), kód země – CZ(2), číslo velikosti kroužku(3), ročník líhnutí(4), identifikační číslo zvířete(5).
Neurčuje čistokrevnost, ale pouze ročník líhnutí.
ČSCH
CZ
20
11
2345
[- 192 -]
Kdysi byly kroužky hliníkové, dnes jsou plastové nebo se u větších velikostí materiály
kombinují. Barvy kroužků jsou určeny jednotně v rámci členských států EE, a to takto:
2011
žlutá
2012
modrá
2013
zelená
2014
šedá
2015
bílá
2016
černá
Barvy se v dalších letech opakují.
[- 193 -]
Kuřice a kohoutky kroužkujeme v 10. až 12. týdnech stáří registračními kroužky předepsané velikosti (viz tabulka „Nánožní kroužky pro drůbež“).
Vodní drůbež se kroužkuje už od pátého týdne.
Kroužky u hrabavé drůbeže navlékáme na pravý běhák, a to tak, aby čísla směřovala
základnou k trupu zvířete. Při kroužkování navlékáme kroužek přes přední prsty sevřené ve špetku, pak šroubovitým pohybem přes kloub, zadní prst přitlačíme dozadu k
běháku (viz obrázek). Můžeme si pomoci nanesením malého množství krému (indulona) nebo stolního oleje. Kroužek nesmíme navlékat násilím, abychom neporanili kloub.
Pokud by mohlo dojít ke ztrátě kroužku, kroužkujeme o 1 až 2 týdny později. Naopak,
u některých plemen – především pětiprstých nebo těch, která mají rousy – je třeba
kroužkovat dříve.
Kohouti musí mít kroužek nad ostruhou – je třeba sledovat její vývoj a kroužek včas
přetáhnout. Pokud kroužek zůstane mezi zadním prstem a ostruhou, může kohoutovi
znesnadňovat pojímání, popř. i chůzi.
Je-li některý jedinec opatřen kroužkem nesprávné velikosti, také se neposuzuje –
s
výjimkou kroužků o jednu velikost větší nebo menší, než je předepsáno, pokud se
kroužek nezařezává do běháku nebo jej nelze stáhnout. Neposuzují se také zvířata s
kroužky poškozenými nebo neuznanými. Setkáváme se i se zvířaty, která mají dva,
popř. více registračních kroužků – to je také nepřípustné. Správný chovatel by neměl
před výstavou zapomenout kroužky očistit, aby byla čísla čitelná. U křepelek můžeme
použít i holubí kroužky.
Značkování dospělé drůbeže
Pro snazší orientaci v chovu, např. pokud individuálně kontrolujeme snášku, používáme ještě další označování. Křídelní známky se upevňují do přední létací blány. Místo
vpichu i známku je potřeba dezinfikovat. Křídelní známky jsou kovové nebo
z umělé
hmoty. Čísla na nich bývají buď vylisována, nebo napsána nesmazatelnou tuší. Další
možností značení jsou barevné snímatelné plastové kroužky. Vyrábějí se dnes v
mnoha provedeních, velikostech i barvách. Metodou používanou u vodní drůbeže je
perforace plovacích blan výřezy a otvory podle speciálního klíče.
[- 194 -]
Nánožní kroužky pro hrabavou drůbež
1,0* 0,1* Plemena
27
brahmánky, kočinky, krůty naraganset, české a některé stan24 dardní (bronzové, černokřídlé, bílé, černé, červené běloocasé)
27
22 bojovnice indické
24
bojovnice šamo, malajky, mechelenky, žerzejští obři, krůty
22 standardní červené, měděné, černobílé, modré, žluté, okrové
22
dorkinky, faverolky německé, langšanky německé, orlovky,
orpingtonky, plymutky, rodajlendky, hempšírky, maransky,
20 sasexky, amroksky, australky, oravky, bílefeldské slepice, dolnorýnské slepice, pávi
20
asilky, barneveldky, hudánky, minorky, holokrčky, velsumky,
laflešky, vranohlavky, drážďanky, šumavanky, vyandotky, bo18 jovnice novoanglické, bergští kokrháči, sulmtálky, bredy, bojovnice staroanglické, drážďanky, forverky, španělky
18
15 z. bojovnice indické
18
andalusky, araukany, brakelky, bojovnice jamato, brabantky,
české slepice, holandské chocholaté slepice, fénixky, joko16 hamky, leghornky, paduánky, vlašky, východofríští rackové,
sumatránky,
13
japonky, z. andalusky, z. hamburčanky, z. holanďanky, z.
vlašky, z. české slepice, z. holokrčky, německé zakrslé, z. pa11 duánky, z. fénixky, z. bernští kokrháči, z. brabantky, bojovnice
ko šamo, z. araukany, basetky, z. bojovnice staroanglické,
ohiki
11
z. novoanglické bojovnice, bantamky, sebritky, antverpští vou9 sáči, holandské zakrslé, z. holandské chocholaté slepice,
mosetky
16
15
hamburčanky, zakrslé kočinky, z. faverolky, z. malajky, hedvábničky, z. langšanky, rousné zakrslé, apencelští chocholáči,
[- 195 -]
Nánožní kroužky pro hrabavou drůbež
araukany, bojovnice tuzo, z. bredy, drentské slepice, kenfeldky
15
z. vyandotky, z. barnevedky, z. velsumky, z. plymutky, z. ro13 dajlendky, z. sasexky, z. amroksky, z. australky, z. minorky, z.
orpingtonky, z. dolnorýnské, z. asilky
7
7
křepelky japonské masného i nosného typu
*čísla v prvním a druhém sloupci udávají průměr kroužků v milimetrech
1,0 = samec, 0,1 = samice, z. = zdrobnělé
Velikosti nánožních kroužků na drůbež
Husa česká – obě pohlaví č.24
Kachna pekingská – obě pohlaví č.18
Indický běžec – obě pohlaví č.13
ELEKTRONICKÁ EVIDENCE ZVÍŘAT
Portál Farmáře je zpřístupnění aplikací registrů Ministerstva zemědělství, a to jak pro
přihlášené (mají možnost editace svých dat v jednotlivých registrech), tak pro nepřihlášené uživatele - http://eagri.cz.
Registr zvířat na portálu Farmáře obsahuje přímo pořízená data ústřední evidence
pověřenou osobou ČMSCH a nedochází tedy ke kopírování údajů ze systému ČMSCH do registru zvířat Mze.
Umožňuje prohlížení dat i aktivní podávat změnových hlášení.
Registr zvířat obsahuje:
Základní informace o chovateli a jeho provozovnách s možností prokliku do detailů
 Přehled komunikace s pověřenou osobou v jednotlivých oblastech


Vyhledávání a sestavy zvířat včetně zobrazení detailních informací o evidovaných zvířatech
 Elektronická hlášení pohybů individuálně a skupinově evidovaných zvířat

[- 196 -]
Zadávání objednávek ušních známek obdobným způsobem jako platební příkazy v internetovém bankovnictví.
 Stahování dat z ústřední evidence p ro účely vedení stájových registrů v zemědělském software.
 Registr zvířat slouží k ulehčení komunikace mezi chovateli a pověřenou osobou
(ČMSCH, a.s.).

Použité zdroje dat:
Farmapo – Vše pro vaši firmu: On line 9. 7. 2013; http://www.farmapo.cz
Farmapo – Vše pro vaši firmu: On line 9. 7. 2013;
http://www.farmapo.cz/user/shop/big/445%282%29.jpg
Ústav hygieny a technologie masa: Označování a evidence zvířat; On line On line 9. 7.
2013; http://cit.vfu.cz/ivbp/inovovana-vyuka/predmet/prohlidka-jatecnych-zvirat-amasa/prohlidka-jatecnich-zvirat-a-masa1/oznacovani-a-evidence-zvirat/
Ústav hygieny a technologie masa: Označování a evidence zvířat; On line On line 9. 7.
2013ů2013https://vefis.vfu.cz/dokumenty/vfu/FVHE/Ústav%20hygieny%20a%20techn
ologie%20masa%20(2350)/web/OZNAČOVÁNÍ%20A%20EVIDENCE%20ZVÍŘAT/foto_2
2_prukaz_kone.jpg
Wikipedie; Chov koní; On line 9. 7. 2013;
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Cattle_branding_(Grabill_1888).jpg
Farmapo, Vše pro vaši farmu - Ostatní; On line 16.7.2013;
http://www.farmapo.cz/user/shop/big/445(2).jpg
Portál farmáře Eagri: On line: 15. 6. 2013; http://eagri.cz.
Český svaz chovatelů: Český svaz chovatelů.eu; On line: 15.6.2013;
http://www.cschdz.eu
Českomoravská splo. Chovatelů a.s.: Označování zvířat; On line: 15.6.2013;
http://www.cmsch.cz/oznacovani-zvirat/
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Označování zvířat [online]. c2013 [citováno 9.7.2013]. Dostupný
z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ozna%C4%8Dov%C3%A1n%C3%AD_zv%C3%AD%C5%99at
&oldid=11049994>
Označování zvířat; On line 15.6.2013; http://cit.vfu.cz/vetleg/CD/temata/oznacovani.htm
ČSCH: Tetovací kleště; On line 17.7.2013; http://www.chovvb.wz.cz/C_tetovani%20kraliku.html
[- 197 -]
Pracovní list žáka k metodice č.01.4 Sledování evidence zvířat na MHD
Jméno:
Třída:
Datum:
1/Z jakého důvodu se zvířata označují?
2/Jaké znáš způsoby označování zvířat? (vypiš)
3/ Jaké pomůcky použiješ při tetování selat?
4/ Jaké barvy ušních známek se používají při označování skotu?
5/ Jaké znáš způsoby označování ovcí a koz?
6/Do kdy musí být označena selata?
7/ Jakým způsobem se označují koně a osli?
[- 198 -]
8/ Jaký zákon určuje označování zvířat?
9/Jaké údaje jsou na ušní známce skotu?
10/Jaký alfakód mají na ušní známce prasata z našeho chovu?
11/ Kdy se narodil králík, když má v levém uchu tyto údaje: C 2-5
12/ Na kroužku u drůbeže jsou tyto údaje: ČSCH CZ 20
11
2345
Napiš, co znamenají
13/ V kolika týdnech kroužkujeme drůbež – hrabavou:
- vodní:
[- 199 -]
14/ Jaké jsou velikosti kroužků chované drůbeže na MHD?
15/ Zjisti na MHD u všech zvířat, která jsou označena způsob označení
16/ Jakým způsobem můžeme zasílat hlášení do centrální evidence zvířat?
17/ Zjisti u vypsaných zvířat čísla označení a porovnej, zda souhlasí s údaji zanesené
do centrální evidence.
Jersey
Ovce
Prasnice
Kozy
18/Jakými způsoby se může označovat dospělá drůbež?
[- 200 -]
01.5 Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby
kompostu
Ing. Magda Pavézová
Úvod
01.5 Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kompostu je
určena žákům. Žák, který bude během své praxe sledovat produkci a následné zpracovávání hnoje a močůvky. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe
v aktuálních podmínkách provozu MHD. Na počítači na pracovišti prostuduje metodiku
a podle ní bude postupovat dále. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list
a učiteli praxí i Deník praxí.
V prázdninovém režimu se pracovní listy učiteli neodevzdávají.
Učitel ve dvoře povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci
s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel
žákům dopsání poznámek z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu
studiu. Metodika je přístupná i na webových stránkách projektu:
http://www.sos-souhtyn.cz/index.php?page=mhd .
Pokyny pro učitele
Učitel seznámí žáky konající individuální praxi s problematikou statkových hnojiv prostřednictvím prezentace 01.5 Produkce hnoje, močůvky, výroba kompostu v příloze
metodiky. Ta souvisí zejména s tématem Výživa a hnojení rostlin ve 2. ročníku v předmětech: Pěstování rostlin a zpracování zemědělských produktů, Praktická cvičení
z pěstování rostlin a zpracování zemědělských produktů.
Dále žákům předá metodický postup, kde je podrobně popsán způsob výpočtu produkce hnoje, močůvky a výroba kompostu.
Seznámení se a pochopení dané tématiky žáci prokáží vypracováním jednoho ze tří
pracovních listů. Přínos této činnosti pro žáky spočívá v tom, že si v konkrétních podmínkách ověří teoretické předpoklady. Budou pracovat samostatně.
Učitel zkontroluje správnost vypracování pracovního listu. V případě chybného zpracování upozorní žáka na nedostatky a poradí, jak správně úkol vyřešit.
V průběhu prázdnin žáci pracovní listy nebudou zpracovávat.
[- 201 -]
Zkušenosti z realizace – orientace v problematice výpočtu množství hnoje a močůvky
a výroby kompostu nečiní dle vedoucího MHD žákům problémy.
METODIKA PRO ŽÁKY
Základní pojmy: dobytčí jednotka, koeficient přepočtu na dobytčí jednotky, roční průměrná produkce hnoje a močůvky na dobytčí jednotku, kategorie hospodářských zvířat
Vlastní text:
Zjistíme počty jedinců jednotlivých kategorií chovaných druhů zvířat.
Vypočteme počty dobytčích jednotek vynásobením počtu kusů příslušné kategorie
koeficientem přepočtu na dobytčí jednotky.
(Dobytčí jednotka je 500 kg živé hmotnosti zvířat. Koeficient přepočtu je možno vypočítat jako poměr hmotnosti zvířete a 500kg.)
Druhy a kategorie hospodářských Přepočítávací koeficient na
zvířat
dobytčí jednotky
prasnice
0,3000
sele
0,0200
mladé chovné prase, prase na výkrm
0,1200
prasnice s dochovem selat
0,0450
ostatní prasata
0,2000
pštrosi
0,2000
krůty
0,0060
nosnice
0,0030
kuřice
0,0014
brojleři
0,0016
kachny
0,0040
husy
0,0096
jehně
0,1000
[- 202 -]
Druhy a kategorie hospodářských Přepočítávací koeficient na
zvířat
dobytčí jednotky
bahnice, beran
0,2000
kůzle
0,1000
kozel, koza
0,2000
Kůň, osel do 3 let (poník – polovina)
0,7500
Kůň, osel nad 3 roky (poník – polovina)
1,3000
krávy v I. laktaci
1,0000
krávy ve II. a další laktaci
1,2000
krávy s velkým tělesným rámcem
1,4000
telata v mléčné
3. měsíce věku
výživě
do
konce
0,1500
telata v rostl. výživě od 4. do konce 8.
0,2800
měsíce věku
telata celkem od narození do konce 6.
0,2200
měsíce
jalovice 7 – 18 měsíců věku
0,5600
jalovice 19 – 24 měsíců věku
0,8500
jalovice celkem 7 – 24 měsíců věku
0,6200
býci ve výkrmu
0,7300
býci chovní a voli
1,6000
králíci
0,0060
Vypočtené počty dobytčích jednotek vynásobíme průměrnou roční produkcí statkového hnojiva.
[- 203 -]
Druh, kategorie zvířat
Produkce
hnoje Produkce močůvv t/rok v přepočtu na ky v t/rok
1 dobytčí jednotku
v přepočtu na dobytčí jednotku
telata
9,8
8,7
jalovice, býci
8,0
6,1
krávy
8,1
5,2
skot
8.1
5,7
prasnice
5,7
8,7
výkrm
6,6
8,2
prasničky
7,3
8,2
dochov
13,4
12,3
prasata
6,9
9,5
ovce, kozy
7,8
-
Koně, osli
7,2
-
drůbež
11,9
-
králíci
9,2
-
Získaná dílčí čísla sečteme a získáme celkové roční množství vyrobeného hnoje
celkové roční množství vyrobené močůvky v tunách.
a
[- 204 -]
Metodický postup výroby kompostu – statkového hnoje
Základní pojmy: kompost, minerální část, organická část, nasávací materiál, provzdušňování, zvlhčování, struktura
Vlastní text:
Na určené místo vrstvíme suroviny pro výrobu kompostu (organické a minerální složky). První vrstvu zespodu vytvoříme z nasávacího materiálu – slámy. Výška vrstvy je
20 – 30cm.
Organickou část kompostu tvoří znehodnocené seno, sláma, tráva, zbytky zeleniny,
plevel před odkvětem, listí, chlévská mrva…
Minerální část je půda, usazeniny z cest, příkopů, vápenec, mleté fosfáty,… Poměr
organické a minerální složky má být zhruba 8 – 10 : 1).
Navrstvený materiál kvůli rozkladným procesům v průběhu zrání provzdušňujeme –
přehazováním nebo překopáváním (podle podmínek jednou za měsíc) a v případě
sucha zvlhčujeme močůvkou nebo vodou.
Zrání statkového kompostu z běžných hmot trvá přibližně 3 – 5 měsíců.
Jakost kompostu posoudíme dle následujících kritérií:
Homogenita
dost)
(stejnoro- - nesmějí být rozeznatelné suroviny, z nichž
byl kompost vyráběn
- kompost nesmí sestávat z jednotlivých vrstev vzájemně odlišných
Struktura
-kompost musí být snadno rozpadavý
s částicemi do 2 cm, tvrdé částice se mohou
vyskytovat jen výjimečně
Zápach
- má připomínat vůni zahradní půdy – hnilobný a kyselý zápach a zápach po čpavku
svědčí o horší jakosti
Konzistence
nost)
(soudrž- - kyprá – znak velmi dobré kvality
- syká – průměrná kvalita
- mazlavá – špatná kvalita
[- 205 -]
Stupeň rozložení
- vyzrálý kompost má tmavou barvu a je
snadno rozpadavý, v nevyzrálém kompostu
jsou patrny nerozložené složky
Kompost využijeme ke hnojení. Aplikujeme ho na podzim před orbou nebo k přihnojení
rostlin v průběhu vegetačního období (nemusí se zapravit). Velmi vhodný je na vylepšení skleníkových substrátů.
Zdroje informací:
DOC. ING. S.TESAŘ, CSc, Prof. Ing. V. Vaněk. CSc a kol. Výživa rostlin a hnojení.
Praha: VŠZ Praha a nakladatelství a vydavatelství HxH Jinočany, 1992. ISBN 8085467-99-2.
Ministerstvo zemědělství a výživy: Rozcestník dokumentů - Odstavec předpisu
274/1998 Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu
používání hnojiv; On line: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisymze/tematicky-prehled/100047544.html; 5. 8. 2013
[- 206 -]
Pracovní list I. 01.5 Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močův-
ky, výroby kompostu
Jméno:
Datum:
Úkoly:
Zjistěte a zaznamenejte do tabulky:
počty jedinců jednotlivých kategorií chovaných druhů zvířat
příslušné koeficienty přepočtů na dobytčí jednotky
průměrnou roční produkci statkových hnojiv.
Vypočtěte a zapište roční produkci hnoje a močůvky pro jednotlivé kategorie zvířat.
Spočítejte roční produkci hnoje celkem za rok od všech chovaných zvířat a roční produkci močůvky celkem za rok od všech chovaných zvířat.
Kategorie hospodářských
zvířat – počet
kusů
Přepočítávací
koeficient na
dobytčí jednotky
Průměrná
roční
produkce hnoje
na 1 DJ v
tunách
Průměrná
roční
produkce
močůvky na 1
DJ v tunách
Průměrná roční
produkce hnoje
na DJ příslušné
kategorie v tunách
Průměrná roční
produkce
močůvky na DJ
příslušné kategorie v tunách
[- 207 -]
Kategorie hospodářských
zvířat – počet
kusů
Přepočítávací
koeficient na
dobytčí jednotky
Průměrná
roční
produkce hnoje
na 1 DJ v
tunách
Roční produkce hnoje celkem:
Průměrná
roční
produkce
močůvky na 1
DJ v tunách
Průměrná roční
produkce hnoje
na DJ příslušné
kategorie v tunách
Průměrná roční
produkce
močůvky na DJ
příslušné kategorie v tunách
t
Roční produkce močůvky celkem:
t
Jak je nakládáno s vyprodukovaným hnojem a močůvkou?
Posuďte stav materiálu pro vyráběný - případně zralý kompost a zaznamenejte poznatky:
Ukazatel
Stav
Homogenita - stejnorodost
Srtuktura
Zápach
[- 208 -]
Ukazatel
Konzistence
soudržnost
Stav
–
Stupeň rozložení
[- 209 -]
Pracovní list II. 01.5 Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močův-
ky, výroby kompostu
Jméno:
Datum:
Úkoly:
Zakroužkujte materiálové složky nevhodné do kompostu:
posečená tráva
zbytky znehodnocených krmiv
uhynulá drůbež
chemicky ošetřené slupky z ovoce
rozdrcené větvičky ovocných dřevin
mletý vápenec
mrva hospodářských zvířat
Jaké materiály je možno požít k ohrazení kompostu a jaké výhody a nevýhody jednotlivé materiály mají?
1.
klady
2.
zápory
klady
3.
zápory
klady
4.
zápory
klady
zápory
[- 210 -]
Vypočtěte roční produkci hnoje od chovaných zvířat:
Kategorie hos- Přepočítávací
Průměrná ročpodářských
koeficient na do- ní
produkce
zvířat
bytčí jednotky
hnoje na 1 DJ
v tunách
Roční produkce hnoje celkem:
Průměrná
roční
produkce hnoje na
DJ příslušné kategorie v tunách
t
[- 211 -]
Pracovní list III. 01.5 Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a mo-
čůvky, výroby kompostu
Jméno:
Datum:
Úkoly:
Zjistěte kolik kusů kulatiny je potřeba na zhotovení ohrady pro výrobu kompostu, má-li
kulatina průměr 8cm a délku 3m. Prostor ke kompostování bude mít délku 9m, šířku
3m a výšku 9Ocm.
Kolik m3 kompostu se do kompostovacího prostoru vejde, bude-li zaplněn celý a jaká
bude jeho přibližná hmotnost.
Jaké množství kompostu využijeme do skleníku, naplníme-li ho do hloubky 50cm
kompostem?
Které procesy probíhají při zrání kompostu?
Vypočtěte roční produkci hnoje na MHD a zjistěte, kolik hektarů krmné řepy by bylo
možno tímto množstvím vyhnojit, bude-li dávka na 1ha dávkou 40t?
[- 212 -]
01.6. Metodika Využití MHD oborem Opravář zemědělských strojů
Oldřich Baloun
Metodika pro učitele
Učitel na pracovišti MHD zadá žákům pokyn ke kontrole malotraktoru před uvrdením
do provozu a předá žákovi klíčky o vozidla. Malotraktor můžer řídit poze osoba starší
18 let vlastnící řidičský průkaz sk. B. Mladší žáci se pouze seznamují s traktorem
a učí se využití malotraktoru v MHD.
V době prázdnin žáci nezpracovávají pracovní listy.
Cílem praxe je naučit žáky pracovat s manuály, návody k obsluze strojů a dodržovat
bezpečnostní předpisy.
Metodika pro žáky
Žáci na praxi nastupují v pracovním oděvu a v pracovní obuvi, včetně pokrývky hlavy.
Pokud žáci nesplňují požadované podmínky, smí vozidlo užívat pouze s odpovědnou
osobou. Vozidlo nesmí být nastartované v uzavřených prostorech. Před nastartováním
vozidla se musí provést kontrola vozidla. To znamená provést kontrolu veškerých provozních kapalin, osvětlení vozidla a šroubových spojů rámu. Taktéž je nutné věnovat
pozornost úniku provozních kapalin a to vizuálním pohledem pod a v okolí stroje. Při
používání stroje je nutné, aby se v jeho okolí nevyskytovali žádné osoby a nemohlo
dojít k jejich ohrožení. Jedině dokonalé seznámení a řádné ovládání může zaručit
bezpečné používání malotraktoru v provozu. Jakékoliv selhání, popřípadě nevědomost
v ovládání, může mít za následek poškození zdraví.
V následujících přílohách je řádně popsané schéma vozidla a jeho důležitých částí,
které jsou nezbytné znát. A to včetně ovládacích prvků v kabině i mimo kabinu, popřípadě návěsu, které jsou důležitou součástí bezpečného provozu. Bez těchto znalostí
nelze vozidlo využívat. Dále pak je třeba věnovat pozornost schématu a popisu zapojování malotraktoru do soupravy s návěsem. Je dokázáno, že při tomto úkonu, při nedodržení bezpečnostních pokynů výrobce, které jsou v metodice popsány, dochází
k vážným úrazům, které mohou mít za následek i smrt. Dále bych chtěl upozornit na
jízdu ve svahovém terénu. Svahová dostupnost stroje nesmí být vyšší než 12 °. Jestliže stroj bude používán v těchto podmínkách, je nutno ho dovybavit bezpečnostním
rámem.
Rád bych se ještě vrátil k tématu zapojení traktoru do soupravy. Na toto bych chtěl
zvláště upozornit, protože bývá v podvědomí žáků, popřípadě i učitelů zafixován běžný
postup připojení návěsu nebo přívěsu za tažné vozidlo. Zákonem je jasně stanoveno,
že připojení přívěsu nebo návěsu k tažnému vozidlu určuje výhradně výrobce tažného
vozidla a nelze tak činit jinak, než dle pokynů výrobce. Jakékoliv jiné připojení je neProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 213 -]
správné, tudíž nebezpečné. Dále bych chtěl ještě zmínit, že vozidlo je třeba udržovat
v řádném technickém stavu a očištěné. V metodice jsem se nezmínil o přepravě nákladu na ložné ploše návěsu či přívěsu. Náklad musí být vždy řádně upevněn a uložen, tak aby splňoval podmínky pro přepravu nákladů. Za bezpečné uložení nákladu
zodpovídá řidič. Je dokázáno, že špatrné uložení nákladu může způsobit i smrtelné
zranění. V tomto případě chci upozornit na sklápění materiálu na určené místo. I tady
často dochází k vážným úrazům. Při jízdě řádně nezajištěná korby, svorníky může
způsobit nehodu. Možná, že se budu opakovat, ale důkladné ovládání a znalost vozidla není dominantou profesionálů, ale každého uživatele, který chce maximálně využívat vozidlo. Z toho také vyplývá, že pracovní listy k této metodice jsou směrovány tak,
aby žáci dostali maximální množství informací o bezpečném provozu vozidla. A to jak
po stránce provozní, tak i po stránce technické. V metodice jsou použity výhradně materiály dodané výrobcem vozidla. Z těchto materiálů jsou čerpané obrázky a jejich popisy. Myslím si, že z této metodiky budou žáci dostatečně připraveny na to, aby mohli
vozidlo používat v běžném provozu.
[- 214 -]
MANUÁL OVLÁDÁNÍ MALOTRAKTORU
Sloupek řízení
1- řadící páka
2- páka reverzace pojezdu (vpřed/vzad) a redukce vpřed
Páka zapínání předního vývodového hřídele
Stropní panel
1- spínač osvětlení kabiny
2- ovladač pracovních světlometů
3- ovladač stěračů
4- ovladač chodu ventilátoru, přívod čerstvého
vzduchu 5- nastavení klapky teploty přiváděného vzduchu od vodního topení
6- spínač/vypínač majáku
7- stavitelné přívody čerstvého vzduchu
[- 215 -]
Podlaha
1- pedál spojky
2- pedál provozní brzdy
3- pedál plynu
4- táhlo ovládání chodu zadního vývodového hřídele
5- pedál uzávěrky diferenciálu
Parkovací brzda a sedačka
Parkovací brzda je vedle sedačky řidiče a je
aktivována zatažením za páku/ráčnu do horní
polohy. Uvolnění ruční brzdy je jejím nadzvednutím se současným stlačením pojistky v jejím
konci a následním uvolněním páky. Sedadlo je
odpružené se seřiditelným sklonem opěrky
zad. Tuhost odpružení lze nastavit. Nastavit
lze podélně vzdálenost od ovládacích prvků.
1- páčka pro podélné nastaveni
2- páka pro nastavení tuhosti odpružení sedáku
3- nastavení sklonu opěrky zad
4- parkovací brzda
Otvírání dveří
Dveře lze otvírat z venku i zevnitř. Pro otvírání z venku je tlačítko na madlu kliky, které
stlačte a mírným tahem otevřete. Z vnitřku se otvírá kličkou. Kromě klasického otevření
lze ponechat dveře pootevřené na vzpěře (je nutné ruční navedení vzpěry do zámku
dveří).
Při nastavování vzpěry si počínejte opatrně, ať nepoškodíte skleněnou výplň dveří!
Při užití vzpěry přenastavte zpětné zrcátko, po použití vzpěry vraťte zrcátko do
původní polohy!
[- 216 -]
POPIS MALOTRAKTORU VEGA
(z technické dokumentace dodávané výrobcem)
Upozornění: Při práci na svahu s většinou nářadí v podmínkách stacionárního provozu
(např. se zavlaž. čerpadlem, míchačkou betonu apod.) je nutno zvýšit hladinu oleje na
horní kontrol. otvor, nebo doplněním cca ½ l převodového oleje (může zůstat trvale)!
[- 217 -]
Kontrola vzduchového čističe
Vzduchový čistič obsahuje suchou vložku, která se čisí oklepáním a vyfoukáním, případně výměnou při zanesení jemným prachem. Přístup
k vložce je po sejmutí celého obalu nádobypo uvolnění upevňující pásky.
Při zpětném vkládání vložky je nutné řádně zasadit vložku do drážky
v dolním víku.
Vzduchový čistič motoru LDW2204
Příprava motoru

zkontrolovat napnutí klínového řemene náhonu ventilátoru. Mezi řemenicemi
se může řemen prohnout pod tlakem prstu o 10 – 15 mm. Při větším prohnuhnutí řemen napnout.

Zkontrolovat celé olejové
a naftové potrubí na těsnost. Přitáhnout všechny
šrouby a přípojky potrubí.
Pokud dojde k zavzdušnění palivového okruhu,
povolte
odvzdušňovací
šrouby na palivovém filtru
a vstřikovacím čerpadle
a čerpejte naftu ručně dopravním čerpadlem, až z jednotlivých odvzduš. šroubů začne vyté-

kat čirá nafta a postupně odvzuš. šrouby dotahujte. Po odvzdušnění a dotažení šroubů
ještě několikrát zmáčkněte na páčku dopravního čerpadla, aby došlo k dokonalému
vytlačení vzduchových bublin. Startovací dávka i při studeném motoru se nastavuje
automaticky při nastavení ručního plynu do max. polohy. Vypínání chodu motoru se
provádí po snížení otáček a povytažení klíčku ze spínací skříňky.
[- 218 -]
Spuštění motoru
Startování motoru je možné po vložení klíčku do spínací skříňky, jeho zatlačení do
dolní polohy a následné stlačení tlačítka start. Provádějte max. po dobu 20 sec.
Pokd motor naskočí, okamžitě tlačítko uvolněte.
UPOZORNĚNÍ: Před prvním startem je
nutno použít žhavení pro start motoru.
V zimním období používejte žhavení
i po opakovaných startech, pokud motor vychladne pod 50°C.
Páku pro ruční nastavení plynu dejte do
polohy zvýšených otáček. Interval mezi
dvěma starty je min. 30 s, v zimě 1 min. Po nastartování snižte otáčky a ponechte
motor prohřát. Je-li el. obvod v pořádku, zhasnou kontrolky mazání a nabíjení. Před
startem musí být zařazen neutrál, sešlápnut spojkový pedál a traktor zabrzděn.
Musí být vypnut pohon nářadí. Při startu nesmí nikdo stát v blízkosti traktoru ani se
ho dotýkat. Pokud byl motor delší dobu v klidu, načerpejtu naftu dopravním čerpadlem. Stiskněte několikrát trojúhelníkovou páčku (viz šipka).
Páčka pro čerpání nafty je pod tělesem dopravního čerpadla na pravé straně motoru





Před spuštěním motoru se seznamte se způsobem startování a vypnutí motor!
Nestartujte v uzavřených a nevětraných či nedostatečně větraných prostorách!
Výfukové plyny jsou jedovaté – mohou poškodit zdraví nebo způsobit smrt.
Motor nesmí být startován v prostorách se zápalnými, materiály, hořlavými či
výbušnými prachy/aerosoly/plyny!
Před nastartováním doplňte palivo!
Před startováním odstraňte všechny volné části, nářadí, součásti, které by
mohly po nastartování způsobit problém!
[- 219 -]
Vypouštěcí otvor motorového
oleje
Vyrovnávací přetlaková nádržka
kapaliny je součástí chladiče
Překontrolujte množství oleje v převodových skříních a koncových převodech!
Dle potřeby doplňte PP7! Do koncových převodů se plní jednorázově 0,3 l PP7.
Plnící otvor převodovky
Plnící šroub koncového převodu
Vypouštěcí otvor převodovky
Motorové oleje v ČR
z produkce AGIP
M7ADX II (celoroční provoz)
DIESEL SIGMA S SAE 30 – 40 (MIL-L.2104C)
ESSOLUBE D3 (MIL-L.2104D)
UNIFARM (MIL-L.2104C)
Hydraulické oleje ČR
ost. státy Hydrokomol
OH HM 46
P 20
Boxol 140
Převodové oleje všeobecně
PP7 převodové oleje SAE 85
[- 220 -]
Provozní náplně
Palivovou nádrž naplnit motorovou naftou dle ročního období, dbejte na čistotu,
používejte nálevku. Plňte opatrně, ať nepotřísníte okolí kapoty. Ponechte min.
4 cm pod horní okraj hrdla. Pozor na přeplnění nádrže! Při přechodu z letní na
zimní naftu není potřeba zbytek vyčerpávat – obě nafty se mohou mísit.
Hydraulický olej – plňte asi do ¾ nádržky olejem
OH HM 46. Nikdy neplňte až po okraj. Olej vlivem zahřátí zvětšuje svůj objem.
Platí opouze pro vodou chlazené motory
Do chladiče doplňte chladící kapalinu G11.
Koncentraci volte vzhledem k pracovním podmínkám, k nejchladnějšímu období. Řiďte se pokyny na etiketě přípravku. Od výrobce je dodávána zimní nápklň do – 20°C.
Nikdy neotvírejte chladič okamžitě po vypnutí motoru – pokud je chl. kapalina horká!
Kontrolujte pouze za klidu motoru! Při plnění do prázdného okruhu je možné
uvolnit šroub na chladiči z důvodu úniku vzduchu. Po naplnění řádně dotáhnout!
Kapalinu plňte 2 cm nad chladící žebra v chladiči. Udržujte chladič v čistotě!
Platí pro vzduchem chlazené motory
Chladící žebra udržujte v čistotě! Krycí plechy musí být kompletní! Zkontrolujte
stav oleje v motoru (traktor musí stát na rovině)! Vytáhněte měrku na pravém
straně motoru – hladina musí být mezi ryskami v dolní části měrky.
Měrka oleje motoru
Plnící hrdlo motorového oleje
[- 221 -]
Vega 30HP
Motor Lombardini
Výkon kW/HP
Model: 9LD 625.2
22/30
Otáčky motoru
maximální ot/min-1
2 800
Objem válců cm3
1 248
Kroutící moment
[email protected].
Chlazení
Počet válců
Převodová skříň
Počet rychlostí
76/2000
vzduchem
2
mechanická
4 vpřed / 4 vzad
[- 222 -]
Rozsah rychlostí km/hod při 2 200 ot/min-1
Standardní varianta:
vpřed: 1,92 – 18,16
vzad: 1,98 – 14
Pomalá varianta:
vpřed: 1,44 – 13,95
vzad: 1,49 – 10,5
Pneu přední – standard
7,50 – 16
Pneu zadní – standard
7,50 – 16
Tříbodý závěs přední
ISO 730 / 1N
Tříbodý závěs zadní
ISO 730 / 1
Ot. vývodového hřídele
přední
1000 ot/min-1
Ot. vývodového hřídele
zadní
Zvedací síla zadní závěs
540 - 1 000 ot/min-1
6 200 N
Brzdy mechanické
4× Kotoučové suché
Diferenciál přední
Přední uzávěrka diferenciálu
Diferenciál zadní
Zadní uzávěrka diferenciálu
Řízení Hydraulické
Hydraulické
Výkon hydraulického
čerpadla
17 l/min-1
Provozní tlak hydrauliky
8 MPa
[- 223 -]
Měrná spotřeba paliva
Topení
235 g.kWh ±10%
Nezávislé topení Brzze 2 000W
Objem palivové nádrže
19 L
Poloměr otáčení
3,6 m
Hmotnost
1 150 kg
[- 224 -]
Rozměry
10x75x15,3
DOPLŇKY
Typ
Název
PUD-01
přední uzávěrka diferenciálu
Brezze 2000W
nezávislé topení
VM-01
výstražný maják
DRZ-103
trojúhelníkový rychlozávěs
[- 225 -]
zadní rámový závěs 07940
Lišta 52780
Návěs třístranně sklápěcí ANS-2800
Jednonápravový traktorový sklápěcí návěs je určen pro dopravu různých druhů materiálů na veřejných komunikacích, v zemědělství, lesním hospodářství, zahradnictví,
zelinářství,
stavebnictví a místní dopravě. Používá se především k přepravě sypkého i kusového
materiálu. Korba návěsu je sklápěna do tří stran pomocí hydraulického čtyřstupňového
teleskopického zvedáku ovládaného přímo z místa řidiče. Korba návěsu je v provedení
se sklopnými bočnicemi. Objem ložného prostoru je možno zvětšit montáží nádstavby
korby.
[- 226 -]
Brzdy jsou mechanické ovládané nájezdovou brzdou s couvací automatikou což zajišťuje bezpečnou a bezporuchovou jízdu i v extrémních podmínkách. Návěs je vyráběn
ve třech barvách modrá, zelná a červená. Návěs je vhodný pro všechny typy malotraktorů. Schválen pro provoz na pozemních komunikacích.
Technické údaje
Šířka
1 560 mm
Hmotnost návěsu
550 kg
Ložná plocha
3,75 m2
Objem korby
1,95 m3
Rozchod kol
1 270 mm
Užitečný náklad
2 200 kg
Průměr oka
40 mm
Sklopný úhel korby 45°
[- 227 -]
[- 228 -]
Prázdninový provoz v MHD
Provoz malotraktoru o prázdninách a svátcích je zúžen pouze pro nejnutnější provoz
hodpodářského dvora. Jedná se převážně o dovoz krmení a odvoz statkového hnojiva
na skládku. Traktor používá vedoucí hospodářského dvora, popřípadě žáci určeni pro
praxi na hospodářském dvoře. Každé použití malotraktoru je evidováno knihou jízd,
která je uložena u mistra praxe na hospodářském dvoře.
Použité zdroje:
Technická dokumentace k malotraktoru Vega dodávaná výrobcem
Agroservis Prostějov: Vega 30HP – Standard; On line: 17.6.2013;
http://www.agroservispv.cz/malotraktory/s-kabinou/vega-30hp
Agroservis Prostějov Šálek: Návěs tří stranně sklápěcí ANS-2800; On line: 17.6.2013;
http://www.agroservispv.cz/pracovni-naradi/doprava/naves-sklapeci-ans-2800
Agrowest a.s.: Zemědělská technika; odkaz na snímek „lišta“ On line: 17.6.2013;
http://www.agrowest.com/AGROWEST.cz/repository/Image/Komunalni_a_lesni_techni
ka/komunalni_technika/malotraktory/136.jpg
Agrowest a.s.: Zemědělská technika; odkaz na snímek „zadní rámový závěs “ On
line: 17.6.2013;
Agrowest a.s.: Zemědělská technika; odkaz na snímek „trojúhelníkový rychlozávěs“
On line: 17.6.2013;
[- 229 -]
Pracovní list žáka 01.6 Metodiky Využití MHD oborem Opravář zemědělských strojů
………………………………………
Datum:………………………………
Otázky:
Kolik má malotraktor VEGA 30 HP převodových stupňů vpřed i vzad?
Jaké pedály má VEGA 30 HP na podlaze?
Jaký druh motoru má malotraktor VEGA 30 HP?
Umístění vývodové hřídele na malotraktoru VEGA 30 HP?
Co musíme udělat před startem motoru malotraktoru, pokud byl delší dobu v klidu?
[- 230 -]
Kolik ovladačů můžeme najít na stropním panelu?
Pokud dojde k zavzdušnění palivového okruhu, jak provedeme jeho odvzdušnění?
Kde najdeme ovládání vnějšího okruhu hydrauliky?
Kdy používáme v zimním a letním období žhavení?
[- 231 -]
Celý projekt byl průběžně konzultován s učitelem na Malém hospodářském dvoře
v Horšově a běžel ve zkušebním provozu. Všechny námitky a připomínky byly projednávány a byla provedena jejich úprava metodiky, popřípadě doplnění. Informace jsou
čerpány z technické dokumentace a z technických dat udávaných výrobcem malotraktoru Vega.
[- 232 -]
01.7. Metodika pro realizaci výrobků ze dvora
Ing. Václav Švarc
Úvod
01.7 Metodika pro realizaci výrobků ze dvora je zpracována pro žáky. Žák se bude
učit ekologicky zpracovávat produkty malého hospodářského dvora. Bude postupovat
podle pokynů učitele (instruktora) praxe v aktuálních podmínkách provozu MHD. Na
počítači na pracovišti prostuduje metodiku a podle ní bude postupovat dále. Na konci
praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí.
http://www.sos-souhtyn.cz/index.php?page=mhd. Náplň práce učitele a instruktora
praxe ve dvoře je popsána v kapitole 01.1.
[- 233 -]
METODIKA PRO ŽÁKY
Králičí maso
Králičí maso je pro vynikající výživnou a dietetickou hodnotou velice oblíbené. Obsahuje 70% vody, 21% bílkovin a 8% tuků. Je chutné, málo kalorické, lehce stravitelné,
vhodné při onemocnění trávicího traktu, cukrovce a podobně. Spotřeba králičího masa v naší populaci je poměrně rozdílná. V průměru každý Čech za rok zkonzumuje
2,5 kg králičího masa. Jeho nabídka v běžných obchodech s potravinami je minimální.
Nejvíce je k dostání na venkově, kde stále působí drobní chovatelé.
Metodika zabíjení králíků
Účelem této metodiky je naučit se zabíjet a stahovat králíky, upravovat kožky králíků
po stažení a seznámit se se zpeněžováním kožek a masa.
Vybere králíka, kterého chce zabít a den před samotným aktem ho přestane krmit,
avšak pitnou vodu musí mít králík k dispozici stále. V případě, že jste krmíli granulovanou směsí s léčivy, nebo podali králíkovi nějaké jiné léky, musíte brát v úvahu ochrannou lhůtu těchto léků. Před jejím vypršením nesmíte králíka zabít a konzumovat (možné zdravotní komplikace).
Samotné zabití je velmi jednoduché. Stačí králíka uchopit za zadní nohy, upažit s ním
před sebe a obratnější rukou ho udeřit „za uši“ nějakým tupým předmětem či hranou
ruky. Nejlepší je topůrko ze sekerky, jelikož udeření rukou nemusí být vždy příjemné.
Úder směřujte co nejvíce od těla králíka – prakticky ho stačí jen „líznout“ po čele. Udeříte-li ho blízko ke krku, udělá se na místě podlitina. Po úderu králíkovi většinou začne
z nosu a tlamy téci krev. Navíc mu ještě podřízneme krční tepnu, aby došlo k co nejkvalitnějšímu vykrvení!
Králíka necháme v klidu vykrvit a asi po dvou minutách ho – již mrtvého – přivážeme
opět za zadní nohy na provázky. Poté již můžeme začít se stahováním kůže. Nejprve
obřežeme kůži za patou, kde je králík přichycen na provázky. Pozor dáváme hlavně na
to, abychom nepřeřízli šlachy (kůže by se z končetin špatně stahovala). Následuje
dlouhý řez od tohoto obřezání až ke konečníku. Kůži opatrně stáhneme k tomuto místu. V této době máme staženy zadní končetiny. Poté uchopíme králíka za pírko a přeřežeme ho společně s kůží co nejtěsněji u trupu. Celá kůže se nám tak uvolní a můžeme ji opatrně stáhnout, jak se říká „do pytle“. Pozor dáváme zejména při začátku
stahování u břicha, kde musíme pohlavní orgán, vazy a kůži obřezávat, abychom nestáhli i maso.
[- 234 -]
Jakmile kůži stáhneme až k hlavě, obřežeme konce předních končetin a zlomíme kosti. Oddělíme tak tlapky od staženého trupu. Chceme-li upotřebit i hlavu, dále táhneme
za kůži směrem dolů a obřezáváme uši, oči a následně i čumák. Po kompletním stažení uřežeme ještě víčka, pysky u tlamy a vydloubneme oči. Kdo hlavu nechce, uřízne
ji za krkem. Hlava zůstane uvnitř pytle z kůže.
Nakonec musíme králíka vyvrhnout. Nejprve rozřízneme tzv. „zámek“, což je kost
u konečníku. Po jejím rozříznutí můžeme stehna od sebe trošku roztáhnout. Následně
provedeme dlouhý řez, při kterém rozřízneme břicho až k hrudnímu koši. Od konečníku začneme vytrhávat pohlavní orgány, střeva a močový měchýř (často v těchto místech pevně drží). Následuje vyvrhnutí celého provazce střed, žaludku, zkrátka celého
trávicího ústrojí, vyjma ledvin. Vyřízneme i játra, ze kterých opatrně odstraníme žlučový váček. Nakonec vyndáme srdce a plíce, z krku vyřízneme jícen a máme prakticky
hotovo. Pouze již králíka opláchneme, zbavíme sražené krve a nečistot. Vnitřnosti zahrabeme do kompostu,
Králíka následně i s ledvinami (ty většinou zůstanou v trupu, ale můžeme je vyjmout)
a játry namočíme alespoň na 12 hodin do vody. Poté již můžeme králíka odblanit, naporcovat a začít s kuchyňskou úpravou.
Všichni žáci si králíka před i po porážce zváží a spočítají si tak jatečnou výtěžnost,
která udává, kolik králík poskytl masa (ovšem i s kostmi). Vzoreček je následovný (vyjde v procentech) = (zabitý králík s hlavou a poživatelnými vnitřnostmi v kg / králík před
porážkou v kg) * 100.
Tento vzoreček se vyplatí počítat zejména při křížení, kdy můžeme najít co nejefektivnější kombinaci. Běžně se u králíků setkáváme ve věku kolem 180 dní s výtěžností
cca 65%.
[- 235 -]
Držení králíka: 1 – špatně, 2 – správně
Zabíjení králíka:
1 – zabíjení
7 – stažení do vaku přes hlavu
2 – vykrvení
8 – odříznutí předních běhů
3 – zavěšení
9 – vyloupnutí očí
4 – naříznutí kůže
10 – rozříznutí pánevní spony
5 – odříznutí podkož. vaziva
11 – vyvrhnutí králíka
6 – odříznutí ocásku
12 – otevření hrudníku králíka
[- 236 -]
¨
[- 237 -]
[- 238 -]
Stahování kůží
Zásady bezpečnosti práce:
POUŽÍVEJTE OCHRANNÉ POMŮCKY, BRÝLE A GUMOVÉ RUKAVICE!
Pracujete s žíravinami. Použité chemikálie odvažujte s přesností na 0,5 g.
Základní způsoby stahování jsou:
a/
přes hlavu (do tzv. pytle)
b/
rozříznutím středem břicha a vnitřní strany nohou
První způsob je nejčastější u králíků zajíců a malých kožešinových zvířat. Stahování
rozříznutím se používá hlavně u zvířat větších. Kožky se stahují ihned po usmrcení
zvířete, dokud je tělo ještě teplé. Zvířata usmrcené jedem (např. lišky) se nechávají
zchladnout, aby se krev měla čas srazit. Při stahování se snažíme zabránit zakrvácení
kožešiny. Kožky se stahují celé tj. s hlavou nohami a ocasem. U lovné zvěře se povoluje uřezávání hlav pro trofejní účely. Postup u králíka: Nešťastníka pověsíme za zadní
nohy, nejlépe za šlachy, nohy jsou roztažené od sebe. Kožka se nařízne u řitního
a močového otvoru. Postupně, po naříznutí zadních nohou, se kožka stahuje silou za
pomoci ručníku do pytle až k předním nohám, ty se stáhnou v celku a zlomí za packou. Postupně se dostaneme k hlavě, kde je třeba pomocí nože kůži odříznout. Pouze
tehdy, když nelze tahem kůži stahovat, používáme ostrý nůž. Je třeba být opatrní, neboť snadno dojde buď k proříznutí kůže, nebo naopak k zaříznutí do masa a to
v pozdější fázi též vadí. Rozříznutím se kůže stahují lépe. Řez se vede středem břicha
a vnitřní stranou noh až do kolenního kloubu, kde se noha buď odlomí u malých zvířat,
nebo uřízne u velkých. Postupně se kůře odtrhuje (pokud síla stačí) nebo odřezává od
těla směrem ke hřbetní části a hlavě.
Konzervování kůží
V podstatě se jedná o zamezení hnilobných procesů, které nastupují velmi brzo po
porážce zvířete. Takto poškozené kůže již nejsou schopné udržet chlup na líci (líc je
strana s chlupem)b a pro další použití jsou pouze na usně a to ještě s výhradami ke
kvalitě. Známe tyto:
a/ sušením
b/ solením suchou solí, suchosolení, a solením v láku.
c/ kvašením
[- 239 -]
Sušení
V dnešní době používané nejčastěji u kožešinových zvířat.
Sušením musíme snížit vlhkost kůže na 10 – 15% . Sušení se provádí na vzdušném
a stinném místě .
Musí se zamezit sálavému účinku slunečních paprsků, které způsobuje zklihovatění
kožního kolagenu.
Tato závada je vadou a nejde již odstranit. Teplota se udržuje na 20 – 30°C.
Solení suchou solí
Po očištění, se kůže natírají suchou solí po rubové straně kůže (to je ta strana od masa) a skládají rubem k sobě. Poslední kůže na hromadě se posype vrstvou 2 – 3 cm
vysokou. Na váhu čerstvých kůží se počítá v zimě 25% a v létě 30% soli. Za 6 – 10 dní
se považují kůže za nasolené. Mají-li se kůže skladovat déle, dávají se do skladiště
s teplotou 4 – 5°C. Je třeba si uvědomit, že toto je v podstatě krátkodobý způsob, neboť již při 18°C se tyto kůže kazí po 2 – 3 měsících.
Suchosolení
Používá se při vysoké teplotě exteriéru, nad 18°C . Kůže se nejprve solí natíráním
a pak se suší. Dává se dle teploty 10 – 15% soli na váhu čerstvých kůží. Po nasolení,
které trvá několik hodin (4-5), se kůže suší, jak shora uvedeno.
Solení v solném láku
Provádí se namočením kůží do solného láku koncentrace 26%. Tohoto láku se dává
na 10 Kg kožek 40 l. Teplota se udržuje na teplotě 5 - 20°C (optimum je v 10 – 015°C).
Namočení trvá 24hod.Po vyjmutí a okapání se prostříknou po rubové straně solí
a ukládají na hromadách.
Kvašenim koží
Při kvašení se používá hrubě mleté ovesné mouky (lze použít též rozemleté ovesné
vločky). Tento postup je velmi starý a pro naše účely dosti nevhodný a v literatuře je
popsán pouze postup na zpracování jehněčí kožky. Na jehnětinu se počítá 400g mouky a 200g soli /NaCl/. Vody se dá tak, aby byla kůže ponořena. Pokud je jich více tak
se kožky skládají chlupem k sobě. Kvašení probíhá podle teploty 8-12 dní. Velká teplota kvašení urychluje ale je rizikovější. To, že teplota kvasící břečky může dosáhnout
v létě až 40°C je bohužel na závadu. Proces je ukončen, když na rubu kožka zbělí
a vazivo zřídne. Hlavním znakem je však uvolnění chlupu. A v tom je ten kámen úrazu, pokud to přeženeme, tak nám chlup z kůže odpadne a my máme tzv. holinu. To je
[- 240 -]
u kožešiny problém a nejde odstranit. Takto vykvašená kůže se po usušení ořeže
a vyčistí od břečky promytím vodou. Mikrostruktura škáry (střední část kůže) se tímto
značně změní, svazky kožních vláken se dělí na vlákna a vlákénka tím získáme měkký a plastický řemen (obecné označení kůže). Kvašením se kožky částečně i vyčiní.
Nevýhody převažují. Nelze dost dobře v našich podmínkách odhadnout kdy skončit,
vše záleží na odborném odhadu koželuha a to my nejsme. Proto ze shora uvedeného,
je pro nás nejvhodnější konzervace sušením případně suchosolením.
VYDĚLÁVÁNÍ KOŽEŠIN
Předběžné práce před vlastním činěním.
Námok
Jeho účelem je:
a/ přiblížit se strukturou kůže a její vlhkostí čerstvě stažené kůži
b/ odstranit z kůže nečistoty
c/ odstranit z kůže co nejvíce rozpustných bílkovin (albuminy a globuliny).
Teplota námokové břečky je důležitá, má vliv na délku námoku a kvalitu výsledné kožešiny. Množství vody přijaté konzervovanou kožkou je při vysoké teplotě nižší a naopak, teplota dále způsobuje zplihlost a hadrovitost, v neposlední řadě se zvyšuje nebezpečí pouštění chlupu. Praxe ukázala, že nejvhodnější teplota je 18-20°C. Poměr
vody k suché nebo suchosolené kožce se pohybuje v rozmezí od 8 : 1 až do 10 : 1, na
váhu kožky. Poměr pro čerstvě stažené kožky je menší 5 – 6 : 1. Voda případně roztok, se vyměňuje nejprve 2x po 5 hod , později 3x po 8 hod. Doba se liší, u čerstvých
kožek je 5 – 8 hod., u suchých je 15 – 30 hod. Během námoku suchých kožek je potřeba tyto tzv. mízdřit u čerstvých méně(ovšem u čerstvé záleží na tom, jak jsme byli
pečliví při stahování a zdali je bez mázder a tuku).
Prostředky urychlující námok.
Mají především splnit tyto požadavky:
- zlepšit smáčivost kůže
- slabě zbobtnat kůži (zlepší se nasycení vodou)
- urychlit vyloužení rozpustných bílkovin
- emulgovat tuky obsažené v kožce
[- 241 -]
- používá se roztoku sulfonovaného solarového oleje v množství do 5 g /l vody a zároveň se přidá 0,7 g /l vody kalcinované sody (soda na praní).
Mízdření
Kožky se během námoku ( čerstvé méně, suché více) mízdří dělá se to na“ koželužském špalku“ „kožešnickou kosou“. Špalek si můžeme představit jako kládu o průměru cca 40 cm přeříznutou podél na polovinu, z nichž jednu použijeme. Umístíme ji obloukem nahoru, skloněnou pod úhlem cca 30° směrem dolů od nás, přičemž vrchní
konec je ve výši našeho pasu. Tento špalek je samozřejmě na nohách (stačí přibít latě). Délka kolísá podle velikostí kožešiny do 1 m až do 1,5 m. Povrch oblé části je samozřejmě vyhlazen aby nepoškodil kožešinu. Na tento špalek se nahodí kožka rubem
nahoru a “kožešnickou kosou“ se odstraňují z rubu řemene podkožní vaziva tuk blány
apod. Kožku přitlačujeme břichem k vrchní čelní části špalku a pohybem od sebe sdíráme řemen kosou . Kosu si můžeme velmi dobře představit jako truhlářský poříz,
který má rukojeti v ose pořízu a ne jak je obvyklé kolmo. Proti pořízu je pouze vybavena dalším ostřím na opačné straně. Toto ostří je tupé. Při mízdření nejprve používáme
ostré ostří a teprve když hrozí proříznutí kožky, tupé.
Odtučňování kožešin
Kožešiny po vyždímání odtučňujeme v roztoku mýdla 5g/l vody a prací sody 5-10g /l
vody. Poměr váhy vyždímané kožky a roztoku je stejný jako u námoku. Kožku udržujeme ve stálém pohybu mačkáním. Odmaštění má být skončeno za 15-45 min. Delším
časem se poškozují vlasové cibulky a mohlo by dojít k vypadávání vlasu. Potom vyždímáme a vypereme v 25°C teplé vodě a to nejméně 3x. Po těchto procedurách má
být kožka na rubu vyrovnaná čistá hladká a tažná. Na líci se vlas vlní je hebký a lesklý,
má v kůži přiměřeně držet. Kožka musí být absolutně bez zápachu.
ČINĚNÍ KOŽEŠIN
Činění piklováním
Nazývá se též „lipský čin“, je v podstatě proces, který stačí na vyčinění kožešin pro
dekorační účely. Ale pro zpracování kožešin pro použití jinde, než na podlahu k posteli
a nebo na zeď je nevhodný. S úspěchem se používá jako předstupeň pro vlastní činění solemi chromu a nebo formaldehydem. Já jsem ho použil též a mohu doporučit.
Na stránkách se objevil předpis na činění metodou „ocet a sůl“, je to v podstatě stejný
způsob jen vyčiňující složkou je kyselina octová, která je ve své podstatě slabá(8%
ocet). Uvedené nevýhody zůstávají. Kožka se po odtučnění ponoří do lázně ze soli a
kyseliny sírové nebo mravenčí. Vyčiňovací složkou je zde kyselina a sůl pouze zabraňuje bobtnání kožky. Piklovací břečka se skládá z 60-100g soli/ l vody a 8-25g /l vody
[- 242 -]
koncentrované kyseliny sírové. Lázeň má 15-25°C doba po kterou piklování probíhá je
16-48 hod. S kožkou musíme míchat, na začátku 5min. každou hodinu 5x a později
5min. každé 3 hod. V noci lze míchání vynechat. Váha piklovací lázně má být v poměru lázně ke kožce 5 – 6 :1. Čím déle trvá piklování tím tažnější se kožešina stává,
ovšem u jemných kožešin se zároveň zhoršuje pevnost řemene. V praxi se pozná
konec činění piklem, podle průřezu řemene.
Na kraji řemene (ve slabinách) uřízneme proužek. Řez má být vzhledu bílého porcelánu a uříznutý proužek má mít po přetržení vláknitou strukturu. Nebo přitiskneme nehet
na rub a táhneme, má vzniknout bílá rýha.
Vyčiněná kožka se vyjme a odstředí nebo alespoň vyždímá. Kožku necháme 1-2 dny
odležet rozprostřenou na ploše chlupem navrch. Kožka se po odležení (nesmí být úplně suchá, ale vlhká).
Useň nebo kožešina je po intenzivním mazání ještě dodatečně vyčiněna tukem obsaženým v mazací emulzi. Tuk se totiž částečně spojí s kožní tkání a ustálí vyčinění
účinkem kyseliny. Ačkoliv je tato metoda jednoduchá na práci i na chemikálie, je takto
vyčiněná kožka málo trvanlivá a její odolnost proti vlhkosti nebo přímo vodě malá. Vymytím soli z kožky, začnou totiž zbytky kyseliny spojené s kožním vláknem, kožku rozkládat a ta v krátké době zhadrovatí a rozpadne se. Vhodné pouze pro dekorační účely a do interiéru. Máme-li získat kožku odolnou i proti vlhkosti a používání v exteriéru,
musíme použít dodatečné činění solemi chromu nebo formaldehydem. Toto činění
vhodně doplňuje činění piklováním nebo zákvasem a získaná kožešina nebo useň je
velmi kvalitní. V tomto případě kožku usušíme do doby dočiňování a nemažeme tukem.
Poznámka: Vždy je třeba připravit roztok nejdříve soli pak do něj dát kyselinu a po
zamíchání teprve kožku. Opačný postup tj. nejdříve kyselina pak kožka a teprve sůl
vede k rozpadu kožky.
Činění zákvasem.
-za sucha natíráním
-činění v lázni
Tyto procesy jsou v podstatě vyčiňování pomocí kyseliny (piklování). Organické kyseliny jsou ale slabé, vznikají totiž kvašením uhlohydrátů z používané mouky. Kysličník
uhličitý( CO2), vznikající při kvašení, dále pomáhá rozdělovat jednotlivá kožní vlákna
a enzymy uvolňují peptidy, čímž se kožka ještě více zkypřuje. Zákvasy se připravují ze
žitných nebo pšeničných otrub, nebo ze směsi otrub a mouky přelité teplou vodou do
hustoty řidší kaše. Po 16-24 hod na teplém místě je zákvas připraven k použití. Ke
[- 243 -]
kvasící kaši se potom přidá sůl jak je uvedeno v předpisu a po zamíchání použije na
kožku.
Činění zákvasem za sucha natíráním
Připraví se zákvas z 0,4 kg mouky a otrub (s úspěchem lze použít celozrnnou mouku
koupenou v obchodě a přidat otruby na krmení zvířat nebo i bez otrub) zalijeme 1 l
vody a necháme 16 hod stát v teple (do rozkvašení) občas zamícháme. Potom přidáme 3 – 5 dkg kuchyňské soli a necháme do 24 hod celkem. Rozkvašená břečka se
natírá ve vrstvě cca 0,5 cm na rub kůží. Máme-li jednu tak ji přeložíme natřenou stranou k sobě Při větším množství se kůže skládají natřenou stranou navrch. Kůže se
vloží do nádoby přiměřeného obsahu a ještě zalijí do úrovně kůží 3-5% roztokem kuchyňské soli ve vodě. Slabší kožky 3% roztokem silnější 5%. Kožky se nechají 6-10
dní a během této doby se několikrát překládají a zároveň se kontroluje teplota má být
20-23°C (nesmí se prudce zvednout), v tomto případě se překládá častěji. Při překládání se případně kožky ještě donatírají kvasící břečkou. Musí se jí udělat více asi o ½
než je potřeba na první natření.
Činění zákvasem v lázni
K vyčiňování kožek se připraví kaše jako shora, celozrnná mouka s otrubami v množství 8% tj 320 g se naředí 4 l vody nechá se zakvasit a přidá se 3 – 5% kuch. soli
u slabších kožek méně u silnějších více. Kožky se do lázně ponoří a občas zamíchají,
ostatní je stejné jako shora.
Činění solemi chromu
Tohoto činění lze s úspěchem použít na výrobu kvalitních usní a kožešin.
Řemen takto činěných kožek je však řidší méně tažný a tužší. Těmto nevýhodám se
vyhneme, když použijeme před vlastním činěním chromem, piklování a nebo zákvas.
Tímto kombinovaným způsobem dostaneme kožešinu a nebo useň té nejvyšší kvality.
Chromočinění se provádí buď v lázni nebo natíráním kartáčem po rubu kožky. Výchozí
chemikálie jsou k dispozici buď v dobře zásobené drogerii a nebo prodejnách laboratorních potřeb.Jedná se o kamenec chromitodraselný nebo dvojchroman draselný nebo sodný. Uvedené chemikálie jsou asi nejdražší ze všech použitých. Jejich kvalita
stačí buď „chemicky čistá“ nebo“ technická“, ta je nejlevnější. K přípravě roztoku nestačí pouze chromitou sůl rozpustit a touto činit kožku, ale je též potřeba redukce na
trojmocný chrom a posléze upravit alkalitu sodou na pH 3,5-4. Redukce se provádí
sacharidy v našem případě používáme cukr, neboť škrobový sirup nebo melasa (při
redukci ohavně páchne).
[- 244 -]
Příprava činícího roztoku z kamence chromitodraselného nebo chromitoamonného (objem 100 litrů).
V 1,5 l vody se za horka rozpustí 1kg kamence. Současně rozpustíme ve zvláštní nádobě za horka v 1l vody 110 g kalcinované sody. Po ochlazení roztoků se soda leje
tenký praménkem do roztoku kamence ( pozor na rychlost přilévání má být taková,
aby roztok nevzkypěl) při reakci vznikající kysl. uhličitý (pění). Obvykle se reakce dělá
v nádobě min. 5x větší než je výsledný roztok a doba se pohybuje okolo15-30 min. Po
skončení reakce necháme roztok již nyní zvaný břečka 2 dny odpočívat. Potom zředíme na objem 100 l vodou. Připravená břečka obsahuje cca 0,5-0,8 % koncentraci , ke
které přidáme 3 kg kuch. soli. Po rozpuštění je břečka připravena k použití.
Příprava činícího roztoku z dvojchromanu draselného nebo sodného (objem
150litrů)
V 1,5 l vody se za horka rozpustí 0,5 kg dvojchromanu po zchladnutí se pomalu tenkým proudem přilije 0,5 kg koncentrované kyseliny sírové. Ve zvláštní nádobě se připraví redukční roztok:
V 0,25 l vody teplé 50°C se rozpustí 125 g cukru nebo škrobového sirupu nebo 200 g
melasy.
Po zchladnutí se cukr lije tenkým proudem s přestávkami do roztoku dvojchromanu
a kyseliny.
Doporučuji cukr, nevzniká zápach rozkládajícími se látkami bílkovinné povahy, při melase a škrobu.
Redukce probíhá minimálně 30 min. Provádíme v nádobě 5x větší. Dobře provedená
redukce nám dá břečku sytě zelené barvy. Soda není v tomto případě potřeba, protože při použití stejného množství dvojchromanu a kyseliny je výsledná alkalita 33°Sch a
to vyhovuje. Břečku zředíme na objem 150 l vodou a přidáme 4,5 kg kuch. soli. Po
rozpuštění lze břečku používat. Obsah chr. solí je cca 0,3-0,35%, což se považuje
v praxi za nejvýhodnější. Protože pro domácí použití jsou uvedená množství příliš velká a též všichni nejsou ochotni předpis přepočítat na menší množství, tak jsem si dovolil to udělat za vás. Následující předpisy jsou na objem 12 litrů činící břečky, který
stačí na vyčinění kožešiny o váze 1 kg v suchém stavu.
[- 245 -]
Činění kamencovou břečkou,
objem 12 l roztoku na 1 kg kožešiny v suchém stavu (předpis).
Prošla-li kožka všemi předcházejícími operacemi včetně piklování ponoříme ji do následujícího roztoku: odvážíme 120 g kamence, sodu v množství nejprve 13,5 g, pak
2g a 1 g a 360g kuchyňské soli.
Kamenec se rozpustí za horka v 250 ml vody. Zvlášť se rozpustí 13,5 g sody v 150 ml
vody. Po ochlazení se do roztoku kamence nalije roztok sody načež se směs nechá 2
dny v klidu dozrát. Potom přidáme vodu do objemu 12 litrů a 360 g soli, po rozpuštění
je roztok hotov. Koncentrace kamence je v roztoku cca 0,8%.Kůže, která byla vyždímána nebo odstředěna po piklování (může být též usušená) se ponoří do břečky za
pravidelného (každé 0,5 hod) promíchávání na 2 hod Potom se vyjme a do břečky se
přidá roztok 2 g sody. Zamícháme a kožku vložíme zpět. Po dalších dvou hodinách
uděláme totéž s 1 g sody. Kožka zůstane v břečce za občasného promíchání do
ukončení činění, které se pozná na odříznutém proužku kožky tak, že je v celé hloubce řezu stejnoměrně zelený. Obvyklá doba činění je 5-10 hod. Kožku vyjmeme, vyždímáme a necháme dva dny proschnout na vzdušném a stinném místě na ploše
chlupem nahoru. Následují„ dokončující zpracování kožešin“ viz. dále)
Činění dvojchromanovou břečkou
Objem 12 l roztoku na 1 kg kožešiny v suchém stavu
Tento postup je v podstatě stejný jako předcházející, pouze koncentrace je 0,3%. Odvážíme 36 g dvojchromanu draselného nebo sodného, 36g koncentrované kyseliny
sírové nebo 110 g kyseliny pro akumulátory s hustotou 28 Bé, 9 g cukru, dvě dávky
sody po 2 g a 1 g a 360 g soli.
Ve 150 ml vody za horka rozpustíme dvojchroman a do roztoku se přidá koncentrovaná kys. sírová. Použijeme-li kyseliny pro akumulátory rozpustíme dvojchroman přímo
v kyselině. Zvlášť rozpustíme v malém množství vody 9 g cukru a roztok pomalu vléváme do směsi dvojchromanu a kyseliny (za stálého míchání). Pozor reakce je prudká
a kapalina může i vzkypět nebo se tzv. spálit (rychlé smíchání kapalin). Spálení se
pozná podle šedé barvy roztoku. Ta má být jako u všech chromitých břeček čistě zelená. Redukce se provádí jako u všech předpisů v nádobě několikrát větších než je
objem spojovaných kapalin. Po ukončení redukce se nechá roztok 2 dny uzrát. Zředíme na objem 12 litrů roztoku. Dále přidáme 360 g kuch. soli a rozpustíme. Piklovanou
kožku vyždímáme a dáme do břečky. Necháme za občasného míchání činit 2 hod.
potom se kožka vyjme a přidá roztok 2 g sody. Břečku zamícháme a vložíme kožku.
Za další 2 hod. provedeme totéž s roztokem 1 g sody, dále postupujeme jako
v předešlém předpisu.
[- 246 -]
Chromočinění natíráním kartáčem, objem cca 2,5 l
Připraví se roztok značně koncentrovanější než při činění v lázni (viz. předcházející
dva předpisy). Tento předpis se zvláště osvědčil u piklovaných ovčích kožek, protože
eliminuje nebezpečí (je malé), kdy dochází k slabému zabarvení chlupu do žluta. Roztok z kamence chromitodraselného má obsahovat 5 % chr. solí a z dvoj-chromanu 1,5
%. Obsah kuch. soli je jako u všech břeček 30 g /l roztoku. Piklovaná kožka se roztáhne na stůl rubem nahoru a natírá se roztokem pomocí kartáče.
Na jednu ovčí kůži se spotřebuje cca 0,5 l roztoku. Natřená kožka se nechá přes noc
a ráno se postup opakuje. Po uležení přes další noc se kožka odstředí a následuje
(“ dokončující zpracování kožešin“).
Činění formaldehydem, objem 12 l na 1kg kožešiny v suchém stavu
Činění formaldehydem se provádí jako dodatečné činění kožek, které byly předčiněny
solemi hliníku (činění solemi hliníku není zde popsáno neboť se jedná o činění jirchářské a rukavičkářské a není předmětem této práce)nebo jsou předčiněny piklováním
a nebo zákvasem. Používá se tam, kde je zapotřebí nezměněná barva řemene.
Formaldehyd zamezuje při tomto postupu bobtnání kožek a jejich rozkladu. Navážíme
24-36 g formaldehydu a 360 g kuch. soli a dvě dávky po 1g kal. sody.
Odměříme 12 l vody, do ní nalejeme formaldehyd a rozpustíme sůl. Piklovanou kožku
ponoříme do břečky, po 2 hod. se kožka vytáhne a přidá roztok 1 g sody, potom vložíme kožku, po dalších 2 hod. to zopakujeme s druhým 1 g sody. Dle literatury se začne s činěním ráno, přes den se míchá každou hodinu 5 min. přes noc se nemíchá
a ráno se kožka z břečky vyndá a vyždímá.
DOKONČUJÍCÍ ZPRACOVÁNÍ KOŽEŠIN
Vyčiněná kožešina není ještě hotová. Aby získala vlastnosti hotového výrobku, musí
se ještě mazat, sušit a mechanicky upravovat. Kromě toho se v některých případech
i barví.
Mazání.
Mazání dodává kožešině měkkosti a zvyšuje její tažnost. K mazání se používá vaječných žloutků, rybího tuku, řepkového oleje, sulfatovaných olejů apod. Mazací roztoky
se zpravidla připravují jako emulze. Jsou to směsi tuku, vody a emulgátoru.
Mazání kožešin vaječnou emulzí
3 ks vaječných žloutků se rozšlehají v 1 l vody na stálou emulzi. Natírá se rub kožešiny rozprostřené na stole až do nasycení.
[- 247 -]
Mazání kožešin emulzí z rybího tuku.
Mazací emulze se připravuje ze stejného množství rybího tuku, sulfatovaného rybího
tuku a degrasu. Smíchané tuky se zalkalizují 10% váhy násady čpavkem, koncentrace
25%. Tato směs se zředí vodou . Ve stejném množství odpovídající váze násady. Potom směs rozšleháme do emulze. Natíráme kožešinu položenou na stole po rubové
straně. Na králičí a kozí kožky se používá větší množství emulze na ovčí méně a
nejméně se mažou jehněčiny. Množství se pohybuje od 150 ml emulze až po 50 ml na
1 ks kožky.
Mazání kožešin emulzí z řepkového oleje
Velmi dobrá a dostupná mazací emulze se připraví dle tohoto předpisu:
20% řepkového oleje 20% vaječných žloutků a 60%vody smícháme a zalkalizujeme
5% čpavku koncentrace 25%. Rozšleháme na emulzi. Hotová mazací směs se ještě
ředí vodou v takovém množství, aby na jehněčí a ovčí kožky obsahovala 10% mazacích látek a na králičí a kozí až 25% mazacích látek.
Na 1 l koncentrované mazací emulze se naváží:
-200 ml řepkového oleje (používal jsem ten koupený v obchodě na vaření)
-200 ml vaječných žloutků
-600 ml vody
-50 ml 25% čpavku
Směs rozšleháme a na koncentraci 10% mazacích látek přidáme ještě 3 l vody. Pro
koncentraci 25% se směs naředí pouze necelým 1 l vody.
Sušení
Mazaná kožka je po vyčinění ještě vlhká neměla by před mazáním úplně vyschnout
(i když i toto je možné, jen to později dá více práce při rozvolňování řemene na „kose“). Při mazání se ještě zvlhčí emulzí, protože tato obsahuje vodu. Proto se po namazání kožky rozvěsí přes laťky chlupem navrch. Ne na prádelní šňůru, tam dojde
k prověšení a tato deformace se po usušení obtížně napravuje. Při dobrém větrání
a překládání (tak aby místa na laťce nezplesnivěla), by kožky měly uschnout ve stínu
do 24 hod. Sušení zároveň ustálí účinky činění a mazání.
Mechanická úprava kožky
Vysušená kožešina je tuhá a neohebná musí se proto změkčit, kromě toho se mají
z vlasu odstranit nečistoty a vlas se musí ještě vyleštit. Po vysušení proto kožešinu
[- 248 -]
dáme na 2 dny do sklepa nebo jakékoliv vlhké místnosti. Potom kožešinu vytřeme vlhkými pilinami z tvrdého dřeva (piliny z jehličnatých stromů obsahují pryskyřici a ta by
slepila vlas) a piliny odstraníme vytřepáním. Potom kožešinu změkčujeme. Nejlépe se
k tomu hodí“ kožešnická kosa“ obrácená tupým ostřím vzhůru upnutá ve svěráku. Nebo použijeme jiný předmět s tupým ostřím např. ocelovou pásovinu. Přes toto ostří
přetahujeme kožešinu v různých směrech tak dlouho až dosáhneme žádané měkkosti
kožešiny (je snad samozřejmé, že ostří přijde na rub kožky). Potom se nerovnosti
a zářezy na rubu obrušují smirkovým papírem upnutým na špalíku dřeva (vzhledem
k tomu, že jsem se u této práce dost zapotil, napadlo mě zda-li by dnes nešlo použít
kmitavou ruční brusku se smirkovým papírem, nezkoušel jsem). Zjistí-li se, že je kožešina příliš přemazaná, hadrovitá, lze ji odmastit technickým benzínem, ve kterém se
vymačká a nechá uschnout. Vlas je dále potřeba odmastit vyleštit a nakypřit. Toho
dosáhneme opětovným vytřením tvrdými pilinami tentokrát napuštěných lihem (stačí
ten na pálení z drogerie). Po vysušení a vytřepání pilin se vlas ještě vykartáčuje nebo
vyčeše. Poslední úkon je ořezání kožešiny ve slabinách tak aby místa bez vlasu (většinou na břiše) na ní nezůstala. Barvení vlasu je úkon pro nás složitý a potřebné chemikálie nejsou běžně dostupné.
Použité materiály:
Ing. Josef Berkovec: Praktického cvičení z Živočišné výroby, Zabíjení a stahování
králíků, Vydalo SZN Praha 1972, str. 402
[- 249 -]
Pracovní list k 01.7 Metodice pro realizaci výrobků ze dvora
Jméno:
Datum:
1. Proč je králičí maso zdravé?
2. Kdy je nejvýhodnější zabíjet králíky?
3. Zjistěte na internetu, kolik je výkupní cena králičí kožky?
4. Zjistěte pomocí metodického listu a váhy - jatečnou výtěžnost zabíjeného králíka.
5. Poznejte plemena králíků
[- 250 -]
01.8 Metodika zlíhnutí drůbeže a bažantů v líhni
Ing. Jaroslav Vlasák
Úvod
01.8 Metodika zlíhnutí drůbeže a bažantů v líhni byla vytvořena pro žáky. Žák se bude
učit obsluhovat automatickou skříňovou líheň Brinsea OvaEasy 190 Advance
v provozu malého hospodářského dvora a ošetřovat vylíhnutá mláďata. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe a Metodiky 01.8 dostupné v počítači ve
dvoře. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí.
V hospodářském dvoře bude líhnuta drůbež v líhni. Bude se jednat o slepice, husy,
kachny, krůty, křepelky a bažanty.
1. Popis líhně Brinsea OvaEasy 190 Advance
Automatická skříňová líheň s integrovanou dolíhní a automatickým chlazením.
Líheň má digitální ovládání.
Líheň měří teplotu, vlhkost vzduchu, provádí automatické otáčení vajec
v nastaveném intervalu a má teplotní alarmy.
Líheň má automatické chlazeníKapacita líhně je 190 slepičích vajec.
Líheň má ocelovou konstrukci a izolované laminované stěny. Průhledné dveře
zajišťují dobrou izolaci a zároveň umožňují vizuální kontrolu nasazených vajec.
[- 251 -]
2. Obecné zásady líhnutí drůbeže v líhni
Sběr vajec
Vajíčka by měla být sesbírána od zdravých, dobře krmených a pohlavně dospělých
jedinců. Pohlavně zralá je drůbež ve věku: křepelka 2 měsíce, slepice 6-8 měsíců,
koroptev 10-12 měsíců, bažant 6-7 měsíců, kachna 8 měsíců, krůta 7 měsíců a husa 8
měsíců. Je nutné zabránit křížení příbuzných zvířat.
Nejplodnější období je únor – září. Nejvhodnější teplota v rozmezí 14-23°C a vlhkost
55% – 75%. Je třeba zabránit kladení vajec přímo na sluneční svit nebo na horká
místa, protože by se ve vejcích začala vyvíjet embrya a tím by se přerušila nutná konzervační doba před vlastní inkubací. V zájmu plynulého vývoje inkubace, se vyžaduje
chránit snesená vejce od nepřízně počasí, přímého slunečního záření, nadměrné teploty nebo vlhkosti. Za tímto účelem se doporučuje provádět sběr několikrát denně. Vybraná vajíčka by měla být umístěna špičkou dolů a ponechána alespoň 3 dny v místnosti se stálou teplotou v rozmezí od 15°C – 18°C se stálou vlhkostí mezi 70% – 75%.
Pokud je teplota příliš nízká nebo vysoká, měly by se vajíčka sbírat každou hodinu.
Přes noc neponecháváme vejce v hnízdě. Večer se přístup k hnízdům uzavře a znovu
je otevřen časně ráno před novou snáškou. Při sběru s vejci netřepeme a neklepáme
o sebe. Vajíčka rozdělíme podle velikosti, tvaru, váhy a uložíme tak, aby se navzájem
nedotýkaly. Vajíčka by měly být střední velikosti. Vajíčka deformovaná, kulatá, nebo
s příliš tenkou skořápkou vyřadíme. Všechna vajíčka by měla vypadat stejně, měla by
být očištěná a uchráněna kontaktu s vodou.
Vejce neuchováváme před nasazením déle než 10 dnů.
Líhnutí
Před začátkem líhnutí v líhni se podrobně seznámíme s funkcemi líhně a s návodem
na obsluhu líhně.
Vejce vkládáme do vydesinfikované a předehřáté líhně. Inkubační doba začíná vložením vajec do líhně a končí 2 – 3 dny před vylíhnutím. Líheň musí zajistit vhodné podmínky pro vývoj zárodků, tj. zejména teplotu a cirkulaci vzduchu. Líheň je dobré zapnout alespoň 24 hodin před nasazením vajec a seřídit.
Vlastní líhnutí můžeme rozdělit na:
1. nasazování vajec do předlíhní
2. líhnutí v předlíhních s obracením vajec, prosvěcování vajec
3. líhnutí v dolíhni a klubání
[- 252 -]
V předlíhni jsou vejce většinou ukládána špičkou dolů. Odchylka o 0,2 °C od požadovaných teplot nemá na líhnutí vliv. Pokles o 1 °C a více má za následek zpomalený
vývoj a zhoršenou líhnivost kuřat. Při teplotách pod 34 °C zárodky odumřou. Vyšší
teplota má zejména ve druhé fázi líhnutí horší následky. Odumření zárodků může
způsobit už teplota o 1,5 °C vyšší než maximální pro jednotlivé druhy drůbeže. Smrtelná teplota je nad 42°C. Důležité je obracení vajec, intervaly obracení jsou různé
podle typu líhně, důležitá je jejich pravidelnost. Mezi vejcem a jeho okolím dochází
k nepřetržité výměně tepla. Vejce neustále vydává teplo, které vzniká při látkové výměně uvnitř. Ta je intenzivnější ve druhé části inkubace, proto je potřebné chlazení
vajec, zejména těch od vodní drůbeže. Při líhnutí se řídíme návodem výrobce líhně.
Vlhkost a větrání: Krátké změny vlhkosti nejsou pro zárodek nebezpečné. Průměrná
vlhkost v průběhu líhnutí by měla být co nejbližší ideálním podmínkám. Důležitá je
zvýšená vlhkost poslední 2-3 dny před vylíhnutím.
Obecně se doporučují tyto hodnoty:
Během líhnutí
Drůbež
Vodní ptáci
40 – 50%
45 – 55%
Klubání
Všechny druhy
60% nebo více
Prosvětlováním vajec se zjišťují vejce neoplodněná nebo s odumřelými zárodky.
Slepičí vejce s bílou skořápkou se poprvé prosvětlují 5.–6. den, s hnědou skořápkou
7.–9. den. Zjišťují se neoplozená vejce. U vajec s vyvíjejícím se zárodkem je vidět tzv.
pavouček – vyvinutá síť vlásečnic, tato vejce mají zvětšenou vzduchovou komůrku na
8–10 mm. Obsah prázdných vajec se jeví světlý, stejnorodý. Vejce s odumřelým zárodkem mají krevní oběh stažený do prstence nebo skvrny. Z líhně je vyřadíme, po
uvaření je můžeme použít ke krmení.
Při druhém prosvětlování – vyřazujeme vejce s odumřelými zárodky. Odumřelé zárodky jsou zřetelně světlejší než živé, barva se nemění. Tato vejce mimo líheň velmi
rychle chladnou.
[- 253 -]
Otáčení vajec: Otáčením vajec se zajistí stejnoměrné prohřívání a postupné prorůstání zárodku do celého objemu vajíčka. Doporučuje se využít funkce automatického
otáčení vajec líhní.
Chlazení vajec během líhnutí: chlazení je zcela přirozený proces, protože většina
ptáků opouští hnízdo alespoň jednou denně. Doporučuje se tedy od sedmého dne líhnutí až po 2 dny před vylíhnutím chladit vejce každý den 2 hodiny. U větších druhů
ptáků jako jsou husy a kachny můžeme chladit 3 hodiny denně.
Líhnutí v dolíhni – vejce se do dolíhňových lísek pokládají naležato, neměla by se
dotýkat a neotáčejí se.
Teplota vzduchu je obecně nižší oproti předlíhni, vlhkost vzduchu je zvýšená podle
druhu drůbeže. Mláďata by se měla proklovávat na tupém konci, vlastní klubání by
mělo být dokončeno do 24 hodin. Z dolíhní vyjímáme teprve dobře oschlá mláďata.
Čištění líhně: Po každém líhnutí líheň důkladně vyčistíme, umyjeme a vydezinfikujeme. Před každým čištěním líheň nejprve odpojíme ze zásuvky. Jednotlivé podložky
a klubací lísku opláchneme ve slabém roztoku desinfekce. Poté otřeme všechny vnitřní části líhně utěrkou namočenou v desinfekci. ventilátor očistíme kartáčkem nebo štětečkem. Před uskladněním líhně ji omyjeme a vysušíme.
[- 254 -]
Líhnutí jednotlivých druhů drůbeže
Líhnutí kuřat
Do lísek líhně vkládáme vejce, která odpovídají požadavkům kladeným na násadová
vejce. Vejce se musí od okamžiku vložení do líhně až do 19. dne každé dvě hodiny
obracet o 180°. Jako pomůcku při obracení si můžeme vejce označit na jedné straně
obyčejnou měkkou tužkou. Teplota v líhni se má pohybovat od 37,6 do 37,8 °C. Do 19,
dne musí být relativní vlhkost při líhnutí 60 - 75 %, po přeložení do dolíhně se zvyšuje
na 75 - 80 %. V dolíhni se vejce již neobracejí. Aby se vyvíjející zárodek nepřehřál
a abychom zajistili lepší výměnu plynů mezi vejcem a prostředím, vejce chladíme.
Kromě toho je chladíme krátkodobě 1x denně - u stolových líhní otevřením horního
víka, u skříňových líhní pootevřením dveří asi na 5 minut. U některých stolových líhní,
kde není zajištěna požadovaná relativní vlhkost se vejce 3x denně ručním rozprašovačem.
Vejce se poprvé prosvětlují 5. - 6. den od vložené do líhně - zjišťuje se tím oplozenost;
podruhé 18. - 19. den od vložení do líhně - tímto prosvícením zjistíme odumřelé zárodky. Kuřata se začínají klubat 20. den a líhnout 21. den od vložení vajec do líhně.
Z dolíhně se kuřata odeberou až po osušení, přičemž se současně odstraní skořápky
z vajec.
Líhnutí krůťat
Vývoj krůťat ve vejci trvá 28 dnů. Krůtí vejce se musí obracet až do 26. dne. Krůťata
se začínají klubat 27. den. Požadavky na teplotu, ochlazování a relativní vlhkost jsou
při líhnutí krůťat podobné jako při líhnutí kuřat.
Líhnutí perliček
Líhnutí perliček má v porovnání s líhnutím kuřat několik zvláštností. Vývoj perličat ve
vejci trvá 26 dnů. Vejce se začínají ochlazovat už 6. dne - perliččí vejce mají silnější
skořápku a méně pórů. Od 6. dne do 23. dne inkubace se musí chladit dvakrát denně
10 minut a obracet každou hodinu. Po přeložení do dolíhně, nebo od 23. dne inkubace, se musí chladit kropením vodou třikrát denně, čímž se současně zvyšuje relativní
vlhkost prostředí potřebná pro dobrý průběh klubání. Relativní vlhkost v předlíhni má
být 60 %, v dolíhni 80 %. Teplota v předlíhni i dolíhni má být 38 °C. Po přeložení do
dolíhně se vejce přestávají obracet.
[- 255 -]
Líhnutí bažantů
Vývoj bažantích kuřat ve vejci je různý podle druhu; u většiny druhů trvá 23 - 25 dnů.
Líhnutí bažantích kuřat má tyto zvláštnosti: teplota v prvních třech dnech má být
37,7 °C a relativní vlhkost prostředí 60 - 65 %. Čtvrtého dne se teplota upraví na 37,5
°C a relativní vlhkost na 55 -60 %. Při líhnutí kuřat, jejichž inkubace trvá 23 - 24 dnů,
se ponechá teplota 37,5 °C do 16. dne líhnutí, u kuřat s delší dobou inkubace se působení teploty 37,5 °C prodlužuje o počet dnů, převyšujících 24. V této době až do
přeložení do dolíhně se teplota upravuje na 37,3°C.
Bažantí vejce se v líhni obracejí dvakrát denně a chladí se jednou denně větráním po
dobu 15 minut. Po přeložení do dolíhně se přestávají obracet. Při klubání se kropí vodou.
Při klubání je potřebná teplota 37,4 °C a relativní vlhkost 70 - 75 %. Vejce se prosvěcují poprvé 6. - 7. den po vložení do líhně, podruhé před začátkem klubání. Po vylíhnutí se nechávají kuřata v líhni 24 hodin dosušit.
[- 256 -]
Líhnutí kachňat
Kachňata pižmovky se líhnou 35 dnů, kachňata ostatních plemen 28 dnů. Teplota potřebná pro líhnutí kachňat je až do 24. dne (pižmovky 30. dne) 37,7 °C, relativní vlhkost je v této době 70 %, po 24. dnu se teplota sníží na 37,3 °C a relativní vlhkost se
zvýší na 85 %. Kachní vejce se od 12. dne inkubace chladí jednou denně vzduchem
a od 13. dne se třikrát denně kropí vlažnou vodou.
V dolíhni se vejce po 24. dnu kropí šestkrát denně a nesmí se už obracet. Do 24. dne
se vejce obracejí automaticky každé dvě hodiny a ručně minimálně jednou denně.
Prosvěcují se 6. a 24. den. Při prvním prosvícení se vyřadí neoplozená vejce, při druhém prosvícení vejce s odumřelým zárodkem. Vylíhnutá kachňata se nechají v dolíhni
24 hodin usušit.
Líhnutí housat
Líheň musí být 24 hodin před vložením husích vajec vyhřátá na teplotu 37,7 - 37,8 °C
s nastavenou relativní vlhkostí 60 %. Vejce se obracejí o 180° každé dvě hodiny, nebo
při ručním otáčení třikrát denně. Ochlazovat se začínají 8. den po dobu pěti minut;
každý další den se ochlazování prodlužuje o 1,5 - 2 minuty až do 14. dne, kdy ochlazování trvá 45 minut. Vejce se během ochlazování vyjmou z líhně a pokropí vodou 35
°C teplou. Poprvé se prosvěcují 10. den, podruhé 27. den, kdy se přestávají obracet.
Teplota se 27. den sníží na 37,5 °C a relativní vlhkost zvýší na 70 - 75 %. Líhnutí nastává 30. den od vložení vajec do líhně.
3. Důvody neúspěšného líhnutí
Neoplozená vejce.
Vejce skladovaná dlouhou dobu před nasazením (více než 10 dnů).
Špatné nastavení líhně (teploty a vlhkosti).
Výpadek elektrické energie na delší dobu.
Uhynulý zárodek ve vejci – pravděpodobně příliš vysoká vlhkost.
Mláďata se líhnou v různou dobu – různá délka skladování a výkyvy v teplotě.
[- 257 -]
4. Zdroje
Farmička Šťastné slepice, On line: www.chov-slepic.cz; 27.1.2015
Intencio s s.r.o., lihne.cz: Líhně pro drůbež, plazy, papoušky a ostatní ptáky; On line:
www.Brinsea.com; 26.1.2015
[- 258 -]
01.8 Pracovní list k 01.8 Metodice zlíhnutí drůbeže a bažantů v líhni
Jméno:
Datum:
1. V jakém věku nastává pohlavní dospělost drůbeže?
2. Při jaké teplotě skladujeme vejce určená k nasazení do líhně?
3. Popište líheň a její funkce.
4. Jaký typ líhně máme k dispozici v hospodářském dvoře a jakou má kapacitu
slepičích vajec?
5. Jak dlouho skladujeme vejce před nasazením do líhně?
6. Jaké vejce nevkládáme do líhně?
7. Jak vkládáme vejce do líhně?
8. Proč vejce v líhni otáčíme?
9. Proč nasazená vejce chladíme?
10. Čím se prosvětlují vejce?
11. Kdy poprvé prosvětlujeme slepičí vejce?
12. Jak při prvním prosvětlování vypadají vejce s vyvíjejícím se zárodkem?
13. Kdy podruhé prosvětlujeme slepičí vejce?
14. Jaká má být teplota v líhni při líhnutí kuřat?
15. Jaká má být vlhkost vzduchu v líhni při líhnutí kuřat?
16. Jaká je doba inkubace slepic, husí, kachen, krůt, perliček a kachen pižmovek?
17. Jaké jsou důvody neúspěšného líhnutí?
[- 259 -]
01.9 Metodika pro práci s koňmi a hipoterapii ve dvoře
Oldřich Baloun
Úvod
01.9 Metodika pro práci s koňmi a hipoterapii ve dvoře byla napsána pro žáky. Žák se
bude učit ošetřovat koně, pracovat s nimi a využívcat je při hipoterapii v provozu malého hospodářského dvora. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe
a Metodiky 01.9 dostupné v počítači ve dvoře. Na konci praxe odevzdá vypracovaný
pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí.
Metodika pro žáky
Kůň
Kůň domácí (Equus caballus) nebo pouze kůň je domestikované zvíře patřící mezi
lichokopytníky. V minulosti se koně používali především na přepravu. Od 20. století se
na nich jezdí hlavně rekreačně.
Slovo kůň označuje obecně jak samce, tak i samici koně. Samice je klisna, kobyla či
hřebice. Samice v říji se říjí nebo se říjná. Gravidní samice se označuje pojmem březí.
Samice, která porodila se ohřebila. Samec je hřebec, vykastrovaný pak valach. Mládě
koně se nazývá hříbě. Věda zabývající se koňmi je hipologie.
[- 260 -]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen:
obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď:koňovití (Equidae)
Rod: kůň (Equus)
Binomické jméno
Equus caballus f. caballus
Evoluce koně
Historie tohoto druhu je stará již více než milion let, předci dnešního koně jsou zařazeni do období před 60 miliony let. Kůň se vyvíjel v Severní Americe, potom přecházel
přes tzv. pevninské mosty do dnešní Asie. Před několika tisíci lety kůň v Severní Americe z neznámého důvodu zcela vyhynul. Znovu se sem koně vrátili až v 16. století
spolu s osadníky z Evropy; proto v Americe nejsou koně divoké, ale zdivočelé. Dobu
ledovou přežili dva předkové koně – kůň Přewalského, který přežívá, a Tarpan, který
byl pak lidmi vyhuben.
Vliv podnebí na vývoj koně
Horké podnebí dávalo podnět k vývoji lehčích koní, vyšších s užšími kopyty (typickým
příkladem je achatelkinský kůň a arabský plnokrevník). Naproti tomu v horských či
chladnějších oblastech žili koně menší a robustnější (především ponyové). V suchých
oblastech se vyvíjeli lehčí koně, ve vlhčích s bohatou pastvou koně těžcí (chladnokrevní).
[- 261 -]
Kůň v minulosti
Koně byli pro člověka vždy velmi důležití. Už v pravěku mu sloužili jako potrava. Později člověk koně domestikoval a začal ho využívat k tahu a jízdě na něm. Koně sloužili
v dopravě, zemědělství, nezbytní byli ve vojenství, ale poskytovali lidem i zábavu při
lovech, různých soutěžích a dostizích. Koňské žíně byly využívány i pro výrobu matrací.
Koňská dráha
[- 262 -]
Kůň v současnosti
V současnosti se ve vyspělých zemích využívá kůň převážně pro zábavu a v podstatně menší míře než tomu bývalo minulosti i pro práci: například pro stahování dřeva v
lesích (zvlášť při kalamitních situacích, v obtížném terénu apod.), nebo pro provoz turistických povozů (fiakr,drožka) v centrech historických měst nebo při slavnostních příležitostech. Ve východní a jihovýchodní Evropě je kůň na venkově stále běžným tažným zvířetem. Setkat se s nimi lze i v cirkusech. Koně se využívali a využívají i ve
zdravotnictví – jednak k výrobě očkovacích látek a sér a dále také k hipoterapii. Největší využití koní je ale stále ve sportu.
Sport
Čím dál víc roste sportovní využití koní - existuje velké množství jezdeckých i vozatajských disciplín.
Nejdůležitějšími soutěžemi v jezdeckém sportu jsou:
Drezúra je sportovní disciplina postavená na vzájemné harmonii a souhře koně a jezdce. Cílem drezúry je co nejvíce zdokonalit pohyb koně, připravit (přijezdit) koně tak,
aby byl schopen nést svého jezdce lehce, aby byl pružný, vyvážený, správně osvalený
a reagoval na i na ty nejmenší respektive nejjemnější pobídky svého jezdce. Pro závody jsou vypsány drezurní úlohy rozdělené do několika stupňů obtížnosti. Drezurní
úloha je soubor cviků, které musí jezdec s koněm postupně udělat co nejpřesněji
v určeném pořadí. Je to olympijská sportovní disciplina. Jeden z nejtěžších cviků je
piaffa.
Parkur je velmi oblíbené jezdecké odvětví, při němž kůň překonává překážky. Ty se
rozdělují na překážky výškové (např. kolmý skok), šířkové (např. vodní příkop) a výškově-šířkové (např. oxer). Rozlišují se také do jednotlivých úrovní nejjednodušší ZM,
Z, ZL, L, SM, S, ST, T, nejtěžší TT). Jedná se o olympijskou sportovní disciplínu.
Soutěž jezdecké všestrannosti neboli military, jedná se o třídenní soutěž skládající se
z drezury, terénní jízdy a parkuru. Je to olympijská sportovní disciplína a pro koně i
jezdce je velice náročná. Parkur se dělí také jako drezura do různých stupňů obtížnosti.
Dostihy se dělí na rovinové dostihy, překážkové dostihy a klusácké dostihy. Ve své
podstatě se u dostihů nejedná o sport, ale o výkonnostní zkoušku, jejímž výsledkem
na konci kariéry je tzv. generální handicap - GH.[zdroj?] Dostihy nejsou a nebyly nikdy
řízeny tělovýchovnými organizacemi, řídí je Ministerstvo zemědělství, např. prostřednictvím Jockey clubu. Výše GH určuje vlastně kvalitu koně. Čím vyšší, tím větší předpoklady kvalitního potomstva.
[- 263 -]
Při rovinných dostizích běží kůň po dráze bez překážek (nejznámější jsou Derby a St.
Leger).
Při překážkových dostizích kůň překonává proutěné, nebo pevné překážky, příkopy či
vodní skoky: (Grand National (Velká národní) a Velká Pardubická).
Při klusáckých dostizích kůň táhne jezdce na lehkém vozíku zvaném sulka. Méně obvyklé jsou klusácké dostihy pod sedlem. Kůň zde musí pouze klusat (nesmí cválat).
Klusácké dostihy jsou velmi oblíbené v Americe a Francii.
Cross-country je jízda terénem. Kůň musí skákat překážky a přitom mít nejlepší čas.
Cross-country je něco mezi Parkurem a Dostihem.
Existují i další sportovní odvětví a zvláštní soutěže provozované s koňmi:
Kočárové soutěže resp. vozatajské soutěže jsou specializovaným sportovní odvětvím,
kdy soutěžící - vozatajové - nejedou přímo na koni, ale vezou se (na povozu) ve speciálním vozidle taženým koňmi (tedy jedou v kočáru). Obvykle se jedná o soutěže, kdy
se testuje vozatajská zručnost na vymezené dráze. Vůz musí překonávat různé umělé
překážky a speciální vozatajské branky.
Koňské pólo je kolektivní sportovní hra s míčkem na branky, kterou hrají dvě skupiny
jezdců na koních, u nás jen málo známá, v mnoha zemích světa (například v celé
Americe, v jižní Asii a v některých západoevropských zemích) je velice oblíbena.
Kovbojské hry (rodeo), v Americe se jedná o velice rozšířenou a oblíbenou skupinu
různých sportovních disciplín, kde kromě speciálních jezdeckých soutěží probíhají i
další dovednostní soutěže v lasování, krocení býků, svazování telat apod.
Na konci sezóny se pořádá tak zvaná Hubertova jízda. Slaví se konec sezóny.Jezdec
musí chytit pírko. Musí být nejrychlejší a v terénu skákat překážky např. ze dřeva.
[- 264 -]
Koňský postroj
Je nastavitelná konstrukce vyrobená z kůže, díky které může kůň táhnout i těžký náklad. Velice důležité je, aby byl postroj zcela přizpůsoben koňskému tělu. Špatně padnoucí postroj totiž může koni nejen ztěžovat pohyb, pravidelné dýchání či působit
oděrky, ale také ho zbytečně znervózňovat, což může být pro posádku vozu nejen nepříjemné, ale i nebezpečné.
Jezdecká výstroj
Sedlo rozkládá jezdcovu váhu po koňském hřbetu. Různá sedla se používají k různým
účelům (Univerzální sedlo, skokové sedlo, dostihové sedlo, drezurní sedlo, westernové sedlo). Pod sedlo se většinou umisťuje sedlová poduška. Podbřišník sedlo udržuje
na hřbetu koně, probíhá za předníma nohama koně. Třmeny jsou připevněny k sedlu,
zvyšují stabilitu jezdce a pomáhají při tzv. lehkých sedech v různých krocích. Uzdečka
se připevňuje na hlavu koně a pomáhá jezdci nad koněm udržet kontrolu. Skládá se
z nátylníku, podhrdelníku, čelenky, lícnic, otěží, nánosníku a udidla. Možno připojit
i martingal. Uzda se používá při přehlídkách a drezurách, na rozdíl od uzdečky, která
je využívána mnohem častěji, má navíc jednu lícnici k dalšímu udidlu (uzdečka má
udidlo jen jedno, uzda dvě). Udidlo se umisťuje do huby koně, existuje jich několik
druhů (jednou, dvakrát lomené udítko, rovné udítko…). Existují i varianty bez udidel,
kdy se kůň ovládá tlakem na nos. Někdy se používají i martingaly, které koni brání ve
zdvihání hlavy, jsou upevněny nad kohoutkem (kolem krku), k podbřišníku a k otěžím.
Kamaše se používají k ochraně nohou koně při práci, skákání i přepravě.
[- 265 -]
Součásti postroje:
ohlávka s udidlem, opratě, náhřbetník
chomout, ojky, podpínka
náhřivník, náojní očko
poprsnice, nákrčník s kroužky pro opratě
postraňky, podocasník
nákřižník
Zdraví koně
Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi o 1 °C vyšší), klidová
frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).
Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení
kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, …), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek,
natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, …), nemoci očí
(zákal, zánět spojivek, …), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci
zubů, …), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová
onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, …), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem,
otrava, …), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, …), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD,
kašel, vozhřivka, …), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, …);
závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět
i alergiemi.
Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice,
roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.
Zlozvyky koní jsou poruchy chování, které se opakují, i když k tomu kůň nemá důvod.
Nejčastěji je to klkání, hodinaření, vzpurnost, útočnost, drbání ocasu, lechtivost, vyplazování jazyka, neochota, trhání dek a ohlávek, skřípání zubů, …
[- 266 -]
Vzhled a stavba těla
Špatná nebo nedostatečně vyvinutá stavba těla (sražená záď, jelení krk, úzká kopyta,
kravský postoj…) způsobují zdravotní problémy a snižují pohyblivost. Nohy by měly
být rovné, ani vypoulené ani klenuté k sobě. Příklad klabonosého (římského) nosu:
Hlava
Hlava by měla být přiměřená velikosti těla koně, měla by mít správný úhel připojení
krku kvůli funkci dýchání a pohyblivosti. Nozdry jsou velké a široké. Podle profilu se
rozlišuje hlava rovná, klabonosá (vypouklá, například u starokladrubských koní), štičí
(konkávní, s miskovitým profilem, u arabských koní), volská, babská a klínovitá. Uši
jsou důležité nejen pro sluch koně, ale jejich pozice slouží i ke komunikaci. Např. uši
sklopené dozadu znamenají, že kůň je podrážděn. Oči jsou velké a jasné, posazeny
jsou daleko od sebe. Zrakové pole pokrývá asi 320°. Žuchvy neboli ganaše jsou tvořeny hlavně žvýkacími svaly.
Krk
Základem krku je, stejně jako u všech ostatních savců, 7 krčních obratlů. Délka a tvar
krku mají značný vliv na pohyb koně.
Přední končetiny
Přední noha se skládá z:
plec – skládá se z lopatky, která by měla svírat asi 45° se zemí, a z ramenní kosti
předloktí – tvoří ho kost loketní a vřetenní, které jsou vzadu srostlé. Mělo by být dobře
osvalené.
zápěstí (carpus) – kloub ze sedmi malých kůstek, má být na ose přední končetiny.
záprstí
spěnka – má svírat asi 45° se zemí, základem je spěnková kost a kosti sezamské
[- 267 -]
korunka – základem je kost korunková
kopyto – je kožním derivátem, jehož základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto chrání rohové pouzdro. Kopyto dělíme na část chodidlovou, stěnovou, střelovou a větve na které dosedá kopytní chrupavka. Mělo by svírat
asi 55° s horizontálou. Kopyta se před opotřebováním chrání podkovami.
Kostra koně
Zadní končetiny
Zadní noha se skládá z:
stehno – stehenní kost, stehenní sval
bérec – holenní a lýtková kost. Bérce mají být dlouhé a svalnaté
hlezenní kloub – jeden z nejdůležitějších kloubů, skládá se z 6 kostí, měl by být pod
hrbolem sedací kosti
nárt – je delší než záprstí, čím je delší, tím rychleji se může kůň pohybovat
spěnka – má svírat asi 45° se zemí, základem je spěnková kost
korunka – základem je kost korunková
[- 268 -]
kopyto – základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto
chrání rohové pouzdro. Mělo by svírat asi 45° s horizontálou. Kopyta se před opotřebováním chrání podkovami.
Hřbet a hrudník
Hřbet tvoří 18 obratlů, k nim se upíná 18 párů žeber, z nich je 10 párů nepravých.
V přední části hřbetu se nachází kohoutek. Čím je hrudník prostornější, tím vyšší výkony může kůň podávat.
Bedra
Základem je 6 bederních obratlů, u arabských koní jich bývá jen 5. Mají být široká
a pevná.
Záď
Tvoří ji pánev a svalstvo, připojuje se k ní ohon, který slouží k odhánění hmyzu. Základem je 17 – 19 ocasních obratlů a je porostlý žíněmi. Pokud je ocas svěšený mezi
zadníma nohama, bývá to známka onemocnění nebo jiných stresových podmínek.
Srst
Srst se skládá z krycích a podsadových chlupů. Podsadové chlupy jsou duté a slouží k
tepelné izolaci, narůstají na zimu. Hříbata se rodí s podsadovými chlupy, krycí jim začínají růst až po asi 3 měsících. Výměna chlupů se nazývá línání. Kůň má i ochranné
chlupy – žíně a rousy. Jsou hrubší, dlouhé a pevněji zapuštěné do škáry, tvoří kštici,
hřívu a rousy. Vysoce citlivé jsou hmatové chlupy na pyscích a nad očima.
Chlupové víry jsou důležité pro identifikaci, vznikají různým napětím podkožních svalů.
Vyskytují se například na čele, krku, prsou, ve slabinách.
Barva srsti spolu s barvou kůže určuje barvu koní. Čím víc vzduchu je v dřeni chlupu,
tím světleji srst působí.
Zbarvení
Existuje mnoho barev koní. Ty nejzákladnější jsou: Hnědák – od červenohnědé až po
zlatou, vždy má černou hřívu, ocas a dolní část nohou. Vraník je celý černý, občas se
objevují tzv. letní vraníci s hnědočernou srstí v zimě a černou v létě. Bělouš vybělující
má jako hříbě většinou hnědou nebo černou srst, ta se věkem vyběluje směrem od
hlavy až po úplně bílou barvu. Bělouš nevybělující má bílou srst smíšenou s nějakou
další barvou. Pak vzniká červený bělouš - jablečňák, hnědý bělouš, šedý bělouš mourek… Nevybělující bělouši mají vždy hlavu tmavší, než zbytek těla. Albín má úplně
bílou, někdy krémovější barvu, oči jsou často červené. Albín má kůži pod srstí růžovou, bělouš černou. Ryzák – srst v různých odstínech zlaté, stejnou barvu, světlejší,
nebo tmavší má i hříva a ocas. Ale nikdy nejsou černé. Plavák má barvu do žluta či
[- 269 -]
šeda, tmavou hřívu, ocas i nohy. Má vždy tzv. úhoří pruh a zebrování na nohou. Pokud nemá úhoří pruh, uvádí se to jako odchylka. Koně mají velice často vrozené odznaky (na hlavě např. hvězdu nebo lysinu, či nohou např. bílou korunku) a různé barvy
kopyt. Existují i tzv. získané odznaky, mezi které patří například bílé skvrny po zranění, jizvy, výžehy nebo tetování. Ty vytvořené lidmi slouží k identifikaci jedinců.
Plemena koní
Základní dělení plemen je podle stupně prošlechtění, a to na:
primitivní plemena - zachovávají si původní způsob života, mají tvrdou konstituci,
dospívají později, ale jsou dlouhověká, obvykle mívají menší vzrůst a bývají velmi přizpůsobivá
kulturní plemena - jsou dlouhodobě šlechtěna podle chovných cílů
Podle původu se koně dají rozdělit do čtyř skupin:
Skupina koní mongolských (stepních) – jejich předkem je kůň Převalského, patří
sem např. kirgizský kůň, baškirský kůň, sibiřský kůň, kazašský kůň, kabardinský kůň,
altajský kůň, …
Skupina koní východních (orientálních) - jejich předkem je tarpan
podskupina koní íránských - achatelkinský kůň, jomutský kůň, lokajský kůň, karabašský kůň, perský arab,
podskupina koní tarpani - konik, hucul, …
podskupina koní arabského typu - arabský plnokrevník, berberský kůň, Shagya
arab, těrský kůň, španělský kůň, andaluský kůň, lipicán, starokladrubský kůň, orlovský
klusák, quarter horse, pinto, appaloosa, criollo, passo fino, francouzský jezdecký kůň,
trakénský kůň, norfolk, yorkshirský kůň, hunter, morgan, švédský teplokrevník, brumby,…
podskupina koní anglického typu - anglický plnokrevník, angloarab, český teplokrevník, hannoverský kůň,
Skupina koní západních - jejich předkem je kůň západního typu (již vyhynul), patří
sem např. norik, hafling, belgický kůň, peršeron, clydesdalský kůň, shirský kůň, torijský
kůň, bitjug, …
Skupina koní severských (nordických) - např. fjordský kůň, shetlandský pony, dartmoorský pony, exmoorský pony, velšský pony, connemara,
[- 270 -]
KONĚ VE VÝBĚHU
[- 271 -]
Ustájení
Koně jako prapůvodní obyvatele stepí a lesostepí byli od středověku ustájeni ve stájích, většinou v boxech nebo stáních. Box je nejvhodnější ze stájových typů ustájení.
Každý kůň má svůj vyhrazený prostor, v boxu by mělo být místo pro lehání a vstávání
a volný pohyb. Umístění ve stáních není tak pohodlné jako v boxech, ale z etologického hlediska šetří psychické zdraví koní, protože jsou blíž u sebe, vidí na sebe a slyší
se (to je ale možné i u boxového typu). Frekvence stájových zlozvyků je však ve vazném ustájení větší než v ustájení boxovém. Koně jsou většinou hlavou ke zdi, po většinu času jsou přivázáni. Stání není tak prostorově náročné jako boxy a ušetří se práce a podestýlka, ale trpí tu aparát koně (od pohybového, až po trávicí) díky nedostatku
svévolného pohybu. Podestýlka je většinou sláma, hobliny, výjimečně i rašelina, krouhaný papír či piliny. Pak následuje ve výčtu venkovní ustájení, kdy se kůň pustí do výběhu, ale aby nastal stav welfare, musí kůň být venku 24/7 celý rok. Mnoho lidí se bojí,
že koně nastydnou a podobně, ale kůň je také zvíře chytré a „přírodní“ pokud je na
pastvině každý celý den, automaticky se k podzimu přesrstí na zimní období. Proto, že
kůň je zvíře žijící ve stepích, viz výše, tudíž za normálních životních podmínek by musel každý den nachodit mnoho kilometrů (za vodou, potravou, závětřím...). Jeho tělo je
stavěné na velké množství každodenního pohybu a nepravidelný přísun potravy. Ve
stájích je kůň převážně uvázán/zavřen, tudíž se nemůže dostatečně pohybovat (jeden
trénink denně ho opravdu nevytrhne) a je mu pravidelně dodáváno krmení přímo pod
nos, což je pro něj v podstatě taky nepřirozené. Ve výběhu by měl být i přístřešek, nejlépe se zpevněnou podlahou. V zimě a v dešti ale kůň obvykle do přístřešku nezaleze,
ukrývá se nejvíce před horkem.
Hříbě
[- 272 -]
Čištění koně
Koně je třeba čistit vícekrát denně, především před ježděním a po něm. Čistění má
většinou několik fází: obvykle se začíná hrubým očištěním rýžákem či hřbílkem, pokračuje se měkkým kartáčem, a dokončuje vyčesáním hřívy a ocasu či natřením kopyt
olejem.
Čištění se zahajuje hřbílkem (tvrdá umělá hmota s výstupky). Tímto nástrojem se pohybuje v kruzích i proti směru růstu srsti. Začíná se od krku a pravidelnými kruhovými
pohyby se postupuje k ocasu. Hřbílkem by se nemělo přejíždět přes klouby končetin
a kohoutek (pokud je zde nečistota, stačí ji jen jemně pomocí hřbílka odrolit).
Následuje čištění hrubým kartáčem (rýžákem). Při tom se postupuje od krku koně
k ocasu, včetně kloubů končetin a kohoutku a břicha koně, vždy po směru růstu srsti
a vždy od shora dolů. Jedinou výjimku z tohoto pravidla tvoří místo nad slabinami koně, kde srst tvoří hvězdicovitý útvar – zde se čistí srst ve všech směrech a na nástroj
se netlačí, neboť se jedná o citlivé místo a mohlo by dojít k poplašení zvířete. Tahy
rýžákem by měly být dlouhé, pohyby vedené celou paží rytmicky, plynule a silně. Po
několika tazích se rýžák vždy vyčistí o připravené kovové hřbílko. Hlava se rýžákem
nečistí; v břišní oblasti mezi zadními končetinami je třeba čistit opatrně.
Dalším v pořadí je měkký kartáč. S ním se začíná od hlavy, opět ve směru růstu srsti.
Kolem očí se čistí opatrně, nozdry se vynechávají. Od hlavy se pokračuje k ocasu koně, přičemž tahy tímto kartáčem jsou krátké s vytočením zápěstí. Vždy se postupuje
zepředu dozadu a shora dolů, aby nečistota a prach nepadaly na již vyčištěné plochy.
Měkký kartáč se čistí o kovové hřbílko častěji.
Když je kůň takto vyčištěn, použije se ještě hadřík na vytření nozder a jiný na podocasní část. Následně se rozčeše hřebenem hříva a ocas a na závěr kopytním háčkem
pročistí kopyta. Při jeho používání se kopíruje tvar podkovy a práci se provádí velmi
opatrně, aby se při ní kůň nezranil. Musí se při tom dávat pozor na střelku, protože zde
je kůň velmi citlivý.
Pro úplný lesk lze na závěr koně přetřít hadříkem a vazelínou nebo olejem natřít kopyta.
Chody a ježdění
Anglický styl ježdění používá anglické sedlo, chody jsou krok, klus, cval . Westernový
styl je využívaný hlavně v Americe, používá se westernové sedlo, chody jsou krok, jog
a lope. Otěže se drží jednou rukou, třmeny jsou delší než u anglického ježdění.
Základní chody koně jsou krok, klus, cval; vedlejší chod: trysk
[- 273 -]
Krok
Krok má čtyřdobý takt.
Tento pohyb se nazývá raterální, což znamená, že následující obě stejnostranné končetiny jdou po sobě. Kůň má vždy nejméně dvě končetiny v kontaktu s podložkou. Jeho krok je dlouhý, krk má uvolněný.
Nohosled: LZ, LP, PZ, PP
Rychlost koně je v kroku 6–8 km/hod.
Klus
Klus je chod koně v dvoudobém taktu.
Pohyb je diagonální s krátkou fází vnosu.
Klusající kůň dosahuje maximální rovnováhy a současně vykonává nejdelší možný
krok.
Nohosled: LZ+PP, PZ+LP
Rychlost koně v klusu je 4 m/s (15 km/h). Klusáci jsou schopni vyvinout 42–50 km/h
na kratší vzdálenosti.
Jsou dva druhy klusu: lehký a pracovní. V lehkém klusu se vysedává a v pracovním se
sedí pevně v sedle.
Cval rozpoznáváme na levou nebo na pravou ruku. Na jízdárně se cválá tzv. na vnitřní
nohu, tj. že vedoucí je vnitřní přední noha. První nacválá vždy zadní vnější noha. Nohosled: LZ,LP+PZ,PP (na pravou ruku) a PZ,PP+LZ,LP (na levou ruku) rychlost v terénu je až 30 km/h. Plnokrevníci na dráze běží rychlostí až 60 km/h (na kratší úsek).
Trysk: je čtyřdobý chod koně, nejrychlejším chodem. Přechod mezi cvalem a tryskem
nazýváme rychlý cval neboli galop.
[- 274 -]
Nemoci koní
Zdraví koně je soubor mnoha znaků, z nichž jsou pro nás nejpatrnější přijímání potravy, hladká a zdravá srst, pravidelné vyměšování výkalů. Aby se dále klidně choval ve
stáji, projev radosti pod jezdcem i ve výběhu. Pokud se kůň začne chovat jinak a nepřirozeně, tak to znamená pro chovatele podnět k tomu, že s ním není něco v pořádku. Nejčastější chorobou jsou poruchy trávení doprovázené bolestí v dutině břišní.
Tento jev se nazývá kolika.
Kolika začíná běžným nechutenstvím nebo neklidem koně, tzn., že nepřijímá potravu
a válí se v boxu. Často se potí, kope zadníma nohama, a je celkově neklidný. Při kolice se kůň snaží zaujmout pozici sedícího psa, aby ulevil tlaku zvětšeného žaludku na
bránici a plíce.
Při zácpové kolice jsou méně slyšet zvuky charakteristické pro střevní činnost. Kontrolujeme ji přiložením ucha na břišní stěnu koně.
Při plynové kolice kůň trpí prudkými bolestmi střev.
Při močové kolice se přeplňuje močový měchýř, např. ucpáním močových trubic kamínky nebo pískem. Vše je doprovázeno křečí v hladké svalovině střeva. Křeč se stále
stupňuje a bolest, která vzniká zatěžuje ústřední nervový systém. Ve střevě při křeči
dochází k uzávěru, zplodiny pak prosakují na pobřišnici koně, která se může zanítit a
vést tak až k zatížení srdeční svaloviny, což může znamenat smrt koně. Žádnou koliku
nesmíme brát na lehkou váhu, a proto ihned při takovýchto obtíží voláme veterinárního
lékaře.
Schvácení kopyt je svérázná forma nehnisavého zánětu škáry kopytní. Takovéto
onemocnění vzniká bezprostředně po velké námaze na nichž kůň nebyl připraven.
Postihuje i koně, kteří dostali i nevhodné krmivo, např. žito, nevypařený ječmen, plesnivé seno.
Nemocný kůň
Velice nebezpečnou chorobou je černá zástava moče. Nejčastěji vzniká po dni klidu,
když se krmivo podává v normálních dávkách. Po několika minutách po námaze se
objeví strnulý chod, koni ztuhnou svaly na zádech, vláčí také zadní nohy po zemi až
upadne. Je nutný okamžitý zákrok. Musí se vycévkovat a snížit zásobu bílkovin
a uhlohydrátů v organismu vydatným odběrem krve a injekcí inzulínu. Kůň se musí
zakrýt, aby se mu prohřály svaly.
Dalším vážným onemocněním jsou záněty šlach. Během kratší doby lze vyléčit pouze
lehčí případy zánětu šlach. Těžší případy se léčí i celé měsíce. Náhle vzniklý zánět s
příznaky bolestivosti, otoků, kulhání, přejde většinou během několika dnů v zánět vlekProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 275 -]
lý. Otok se sice zmenší, avšak zatvrdne, šlacha nehřeje, je vlažná. Později nahmatáme tvrdá zduření. Kůň v tomto období zpravidla nekulhá. U menších zánětů šlach vystačíme s ultrazvukem. U těch silných používáme ostré masti, které jsou kombinovány
s pálením. Každý zánět je vážné onemocnění a o léčbě se musíme poradit s lékařem.
Nejdůležitější pro našeho miláčka je mu ulehčit od bolesti např. studeným obkladem.
Mezi další častá onemocnění patří otlaky, které jsou způsobené sedlem. Vznikají na
místech, kde dochází k tření kůže koně s postrojem. Je to způsobeno např. sedlovou
rozsochou na kohoutku nebo ztvrdlou plstěnkou. Poznáme to tak, že v místě, kde dochází k tření, jsou sedřené chlupy. Kůň reaguje na dotek přecitlivělostí místa.
Zánět kosti střelkové patří především mezi profesionální choroby sportovních koní,
zejména skokany. Projevuje se to kulháním, které začíná pomalu, ale stále se zhoršuje.
Kopytní absces je dalším z onemocnění kopyt, které je často způsobeno vniknutím
cizího tělesa (např.: hřebík, ostrý kamínek) do kopyta.
Rakovina kopyt je nebezpečným onemocněním, projevující se na rohovém chodidle
změnou celistvosti a pružnosti. Rohovina se rozpadá a při seříznutí silně krvácí.
K hromadným nemocem patří choroby způsobené cizopasníky, buď ústrojí, kůže
a nebo krve. V zažívacím ústrojí jsou to larvy škrkavek a strongylií, kteří působí různé
zdravotní poruchy a mohou být dokonce i původci už zmiňovaného kolikového onemocnění. Výskyt škrkavek se projeví špatnou kondicí, nelesklou srstí a zvětšeným objemem břicha.
Přenosnou kožní chorobou je svrab. Každý druh obratlovců má svůj zvláštní druh.
Koňská chřipka je další lehce přenosné onemocnění doprovázené horečkami, záněty
očních spojivek a dutiny ústní.
Nakažlivý zánět plic hříbat se projevuje do jednoho roku. Proti této chorobě je možná
vakcinace.
Opar lysivý je kožní onemocnění způsobené plísněmi. Tvoří ho stroupky o velikosti
v průměru 2 - 3 cm, z kterých se po čase ztrácejí chlupy. Toto onemocnění se šíří dotykem, zejména při půjčování svého čištění jinému chovateli. Ve svém vlastním zájmu
nepůjčujte své pomůcky lidem, u kterých nevíte, jestli jsou jejich koně bezprostředně
zdrávy.
Při ošetřování ran koní si musíme uvědomit nebezpečí vzniku různých zárodků. Nejnebezpečnější jsou zárodky tetanu, které žijí v koňském trusu. Většina zárodků se
usmrcuje pomocí volného kyslíku. Každá rána se má proto ošetřit tří procentním roztokem H2O2. U velké rány je potřeba zavolat veterináře, aby koni podal protitetanové
[- 276 -]
sérum. Rána se také vyplachuje slabým roztokem hypermanganu, chloraminu, ajatinu,
dále výluhem heřmánku a někdy i lihovým nápojem nebo jodovou tinkturou. Zbytečně
koně nedráždíme prohmatáváním.
Nebezpečné krvácení zastavíme tlakovým obvazem a vyčkáme příchodu veterináře.
Při péči o zraněného či nemocného koně se projevuje vztah člověka k jeho mazlíčkovi.
Zanedbávání koně nesvědčí o majiteli nic dobrého. Je to přece jen živá bytost, která si
zaslouží naši pozornost a lásku.
Kontrola kopyt
[- 277 -]
Hipoterapie
Hipoterapie je metoda fyzioterapie využívající přirozený pohyb koně v kroku jako stimul a rehabilitační prvek. Krok koně se promítá do trojrozměrného pohybu koňského
hřbetu, který se stává pro terapii jedinečnou balanční plochou. Disciplína hiporehabilitace.
Princip a působení hipoterapie
Hipoterapie je léčebná metoda, která působí na klienta prostřednictvím pohybových
impulzů, vznikajících při koňské chůzi. Přenosem těchto impulzů přes koňský hřbet na
klienta, který na koni sedí či zaujímá jinou, jeho možnostem odpovídající polohu (vleže
na břiše, s oporou o předloktí atd.), dochází k oslovení centrálního nervového systému
– mozku. Ten musí nejen zpracovat vjemy o změ-nách, které nastávají při kontaktu s
pohybujícím se koňským hřbetem, ale i vyslat adekvátní rozkazy k tomu, aby organizmus reagoval správně a v rámci rovnovážných reakcí. Díky tomu, že kůň má velice
podobný pohybový stereotyp chůze jako člověk, nutíme tak centrální nervový systém
pohybově znevýhodněného člověka zpracovávat a vysílat vjemy a příkazy, které by za
normálních okolností vysílal při lidské chůzi. Je tak možno docílit pokroků právě v rehabilitaci pohybu u dětí i dospělých tam, kde je postižena koordinace, rovnováha a vývoj vzpřimování.
Hipoterapie může také působit preventivně tam, kde z důvodu onemocnění dochází
k degeneraci či přerušení nervových drah, řídících pohyb. Čím déle je možnost organizmu připomínat jeho správnou funkci, tím více se oddálí negativní vliv degenerativních onemocnění či následků úrazu na hybnost člověka. Zároveň se připravují vhodné
podmínky pro aplikaci klasických fyzioterapeutických metod (např. Vojtova metoda),
kterými má být vždy kvalitní hipoterapie doplněna.
Nesmírná výhoda metody spočívá v cyklickém opakování pohybového vzorce
a v realizaci celé stimulace v prostoru. Jiný podobný prostředek, který by umožňoval
klientovi po dobu terapie stimulaci zdravého pohybu na bázi bipedální lokomoce (tj.
chůze) ve fyzioterapii v současnosti, není k dispozici. Je-li bráno v úvahu navíc kladné působení přírodního prostředí a pozitivní ladění psychiky klienta při terapii s koněm,
[- 278 -]
k dispozici je metoda, která umožňuje dosáhnout velmi kvalitního léčebného efektu za
téměř vždy nadšené spolupráce klienta.
Indikace a kontraindikace pro hipoterapii
Hipoterapie se může aplikovat již od věku 6 měsíců, horní hranice není neurčena.
Hipoterapií se dá ovlivnit jakákoli pohybová a posturální porucha – nejčastější indikace
jsou z neurologie a ortopedie.
Mezi hlavní kontraindikace k hipoterapii patří nepřekonatelný strach z koně, luxace
kyčlí, alergie na koňskou srst a prostředí, jakékoli akutní zdravotní stavy a otevřené
rány.
Bezpečnost při hipoterapii
Základem je dobře připravený kůň a tým zkušených odborníků
Kvalitní vybavení střediska – bezbariérové prostředí, nasedací rampa, postroje pro
koně
Klient by měl používat bezpečnostní jezdeckou helmu a být očkovaný proti tetanu
Tým provádějící hipoterapii
Odborný lékař – indikuje a doporučuje hipoterapii.
Fyzioterapeut nebo ergoterapeut se specializačním kurzem hiporehabilitace – provádí
a vede vlastní hipoterapii. Vybírá koně pro klienta tzv. na míru, určuje polohou na koni,
tempo kráčejícího koně a délku terapie i celé intervence. Musí být přítomen při každé
hipoterapii.
Asistent – proškolená osoba, která asistuje klientovi a jistí ho ze strany koně během
hipoterapie.
Cvičitel koní pro hiporehabilitaci - odpovídá za výběr koně a jeho výcvik.
Vodič koně – vede koně během hipoterapie.
Hiporehabilitační kůň – speciálně vybraný a vycvičený kůň pro hiporehabilitační účely.
Je vycvičen tak, aby reagoval jen na pokyny vodiče. Normálně koně reagují na určité
pokyny nohou, ale tento kůň nemůže, musí si zvyknout, že tyto pokyny nejsou platné.
Například pohybově omezení lidé totiž nohy necítí a do koně kopou.
Struktura terapeutické jednotky
Pouze v individuální formě, tzn. s každým klientem pracuje jeden terapeut.
[- 279 -]
Terapeutická jednotka hipoterapie obvykle trvá 15–20 minut ve frekvenci 2krát týdně,
záleží na zdravotním stavu klienta a terapeutickém cíli.
Celkové trvání by mělo být minimálně 3 měsíce. U některých diagnóz (např. dětská
mozková obrna) hipoterapie se může aplikovat až několik let.
Stavba těla koně
Použité materiály:
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Kůň [online]. c2015 [citováno 18. 03. 2015]. Dostupný
z
WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=K%C5%AF%C5%88&oldid=12333594>
Stable.cz, s.r.o.: Konicci.cz; On line: www.konicci.cz; 7.8.2013
Dušek, J. a kol.: Chov koní; Brázda Praha 2011, 3. Vydání, ISBN: 80-209-0282-1; 400
s.
Dobeš, J.: Jízda na koni; Cesty 1., vydání 2. 1997, ISBN 80-7181-169-6; 200 s.
[- 280 -]
Pracovní list žáka I. k 01.9 Metodice pro práci s koňmi a hipoterapii
Jméno a příjmení: ………………………………………………………………………….
Datum: ………………………….
OTÁZKY:
Co je drezúra –
Co je parkur –
Součásti postroje –
Součásti jezdecké výstroje –
Kde má kůň spěnku –
Co je kopyto –
Základní dělení plemen –
K čemu se používá hřbílek a co to je –
[- 281 -]
Pracovní list žáka II. k 01.9 Metodice pro práci s koňmi a hipoterapii
Jméno a příjmení ………………………………………………………….
Základní chody koně –
Co je hipoterapie –
Od jakého věku se může aplikovat hipoterapie –
Kdo může indikovat hipoterapii –
Jaký by měl být hiporehabilitační kůň –
[- 282 -]
Tento materiál slouží jako učební pomůcka pro žáky v oboru Agropodnikání. Obsah
byl konzultován s mistrem odborného výcviku na malém hospodářském dvoře, poté
byl upraven a doplněn o připomínky. Informace byly čerpány z knižních zdrojů, od
chovatelů a z výše uvedených webových stránek.
[- 283 -]
01.10 Metodika k ochraně dvora proti škůdcům
Ing. Jaroslav Vlasák
Úvod
01.10 Metodika k ochraně dvora proti škůdcům je v rámci projektu určena pro žáky.
Žák se bude učit prevenci, příznaky a první pomoc při výskytu onemocnění chovaných
zvířat chovaných ve stájích malého hospodářského dvora. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe v aktuálních podmínkách provozu MHD, dodržovat
zásady bezpečnosti práce a osobní hygieny při ošetřování zvířat. Na počítači na pracovišti prostuduje metodiku a podle ní bude postupovat dále. Na konci praxe odevzdá
vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí.
Náplň práce učitele a instruktora praxe ve dvoře je popsána v kapitole 01.1.
[- 284 -]
METODIKA PRO ŽÁKY
1. Úvod do problematiky.
Zvířatům chovaným v hospodářském dvoře hrozí nebezpečí napadení dravými ptáky
nebo volně žijícími savci. Nebezpečí může hrozit i od toulavých domácích koček nebo
psů.
2. Ohrožená zvířata v hospodářském dvoře dravými ptáky.
Nejzranitelnější je menší drůbež (slepice), mláďata drůbeže nebo její vývojová stadia
(vejce). Vzrostlé stromy v areálu hospodářského dvora umožňují dravcům sedět na
stromě, čekat na kořist a nečekaně na chovanou drůbež zaútočit.
2.1.
Nejčastější druhy dravých ptáků od kterých hrozí nebezpečí chovaným hospodářským zvířatům.
Nejčastější škůdci drůbeže jsou: jestřáb lesní, káně lesní, výr velký, krkavec velký
a straka obecná
Jestřáb lesní
Způsob lovu jestřába lesního: denní útoky z kroužení (letu) nebo čekáním na vysokém
místě (stromě)
Jestřáb lesní sedící a v letu
Káně lesní
[- 285 -]
Způsob lovu káněte lesního: denní útoky z kroužení (letu) nebo čekáním na vysokém
místě (stromě)
Káně lesní sedící a v letu
Výr velký
Způsob lovu výra velkého: noční útoky čekáním na vysokém místě (stromě)
[- 286 -]
Krkavec velký
Způsob lovu krkavce velkého: denní útoky z čekání na vysokém místě (stromě)
Straka obecná
Straka obecná má rozmanitou potravu a může se živit vejci nebo i drobnými mláďaty
drůbeže.
K ochraně před strakami postačí plašení a zabránění hnízdění drůbeže ve venkovních
prostorách. Protože straka obecná je zvěří a má stanovenou dobu lovu (od 1.7. do
konce února), můžeme v případě zjištění škod na vejcích nebo mláďatech drůbeže
požádat uživatele honitby o odlov strak odstřelem.
Z důvodu legislativní ochrany není možné (kromě straky obecné)výše uvedené ptáky
lovit, chytat nebo zraňovat.
Taktéž není povoleno ničit jejich hnízda.
2.2. Způsoby ochrany zvířat v hospodářském dvoře proti dravým ptákům.
-
Chov drůbeže v uzavřených voliérách.
-
V případě volného výběhu zavírat drůbež před západem slunce a vypouštět až
po východu slunce.
[- 287 -]
-
Neponechávat volně ležet kadávéry uhynulé drůbeže v hospodářském dvoře
nebo jeho blízkosti.
-
V případě přítomnosti ptáků poblíž dvora provést jejich plašení (postačí pohyb
nebo práce osob mimo budovy objektu hospodářského dvora).
3. Ohrožená zvířata v hospodářském dvoře volně žijícími savci.
Nejzranitelnější je menší drůbež, mláďata drůbeže nebo její vývojová stadia
(vejce). Umístění hospodářského dvora za hospodářskými budovami ve volné
krajině poblíž keřovitého obrostu oborní zdi umožňuje volně žijícím zvířatům
skrytý přístup až k hospodářskému dvoru. Nebezpečí pro větší zvířata může
hrozit od psů toulavých nebo od psů návštěvníků. Zvířata se mohou splašit nebo být štvána psy. Může dojít přímo k potrhání zvířete nebo ve snaze uniknout
k jeho zranění. Splašené zvíře může zranit osoby.
3.1.
Nejčastější druhy savců, od kterých hrozí nebezpečí zvířatům chovaným v hospodářském dvoře.
Nejčastějšími škůdci drůbeže mohou být: liška obecná, kuna skalní, potkan
domácí. Také musíme sledovat výskyt myši domácí. Ochranu je nutno směřovat i proti toulavým domácím kočkám nebo psům.
Liška obecná
Způsob lovu lišky obecné.
Lišky vychází za potravou brzy ráno před východem slunce nebo za soumraku. Nejvyšší nebezpečí hrozí od lišek v období krmení mláďat, což je v období květen – červen. Protože liška obecná je zvěří a má stanovenou dobu lovu (od 1.1. do 31.12.),
můžeme v případě zjištění škod na vejcích nebo drůbeži požádat uživatele honitby
o odlov lišek odstřelem.
Kuna skalní
Způsob lovu kuny skalní.
Kuna skalní má noční aktivitu.
[- 288 -]
Protože kuna skalní je zvěří a má stanovenou dobu lovu (od 1.1 do 18.2.), můžeme
v případě zjištění škod na vejcích nebo drůbeži požádat uživatele honitby o odlov kun
odstřelem.
Potkan obecný
Potkani jsou aktivní v noci, hlavně po soumraku a před rozedněním. Do objektů se
mohou stěhovat hlavně na podzim, kdy hledají teplo a potravu.
Myš domácí
Myš domácí nepředstavuje pro chovaná zvířata přímé riziko, přesto musíme její výskyt
sledovat a v případě zjištění výskytu zahájit jejich hubení. Myši mohou znehodnotit
uskladněné krmivo znečištěním trusem a močí. Taktéž jsou přenašeči nemocí přenosProjekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
[- 289 -]
ných na člověka – salmonelózy, leptospirózy nebo střevní parazitů. V žádném případě
nesmíme připustit výskyt myší v prostorách s potravinami. Myš domácí je také technickým škůdcem. Dokáže rozkousat obaly nebo technické vybavení budov – kabeláž.
Největší invaze myší bývá na podzim, kdy se stahují z polí.
3.2.
Způsoby ochrany zvířat v hospodářském dvoře proti savcům.
-
Areál hospodářského dvora chránit oplocením.
-
Pod oplocení umístit protipodhrabové desky
-
Chov drůbeže v uzavřených voliérách.
-
V případě volného výběhu zavírat drůbež před západem slunce a vypouštět až
po východu slunce.
-
Neponechávat volně ležet kadávéry uhynulé drůbeže v hospodářském dvoře
nebo jeho blízkosti.
-
V případě výskytu lišky obecné je možné požádat uživatele honitby o její odlov.
-
V případě výskytu kuny skalní je možné požádat uživatele honitby o její odlov.
Kuna skalní má dobu lovu od 1.11. do 28.2. (Vyhl. č. 480/2002 Sb.)
-
Ochrana proti potkanům a myším spočívá hlavně v prevenci. To znamená neposkytovat jim potravní příležitost. Krmivo pro hospodářská zvířata skladovat
v plechových nebo plastových uzavíratelných nádobách. Uklízet rozsypané krmivo, odstraňovat z výběhů drůbeže nebo zvířat nespotřebované krmivo. Neponechávat krmivo nebo potraviny volně přístupné pro hlodavce.
-
V případě podezření na přítomnost potkanů nebo myší (trus, okousané krmivo,
stopy po hrabání, zápach po moči myší) provést deratizaci.
-
Deratizace se provádí hlavně na podzim po stažení myší z polí. Deratizace
provedeme přípravkem, který je uveden v Seznamu povolených přípravků
a dalších prostředků na ochranu rostlin publikovaném ve Věstníku Státní rostlinolékařské správy. Podrobnosti použití konkrétního přípravku jsou uvedeny na
[- 290 -]
etiketě přípravku. Vždy se s nimi před zahájením prací seznámíme. Jedová nástraha se pokládá na místo nejvyššího výskytu hlodavců. Nástraha se pokládá
na podložku nebo do jedových staniček. Ošetřené plochy označíme nápisy.
Nástrahy musí být kladeny takovým způsobem, aby nemohly být zneužity, neohrožovaly domácí nebo hospodářská zvířata a nemohly kontaminovat potraviny
nebo krmiva. Uhynulé hlodavce zakopeme na vyhrazeném místě. Bezpečnost
a ochrana zdraví při práci – pracovat v ochranných rukavicích. Při práci nejíst,
nepít a nekouřit. Po práci si umýt ruce. Přípravky na hubení škodlivých hlodavců: Lanirat PG, Ratimor, Norat ATG.
-
Nepovolit přístup do objektu hospodářského dvora psům návštěvníků. To ani na
vodítku.
-
Neponechávat otevřená vstupní vrátka otevřená – zabránění vniknutí toulavým
psům.
4. Zdroje:
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Jestřáb lesní [online]. c2015 [citováno
26. 02. 2015]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jest%C5%99%C3%A1b_lesn%C3%A
D&oldid=12291804
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Káně lesní [online]. c2015 [citováno
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=K%C3%A1n%C4%9B_lesn%C3%AD
&oldid=12291704>
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Výr velký [online]. c2015 [citováno
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=V%C3%BDr_velk%C3%BD&oldid=12
306281>
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Krkavec velký [online]. c2015 [citováno
13.1. 2015]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Krkavec_velk%C3%BD&oldid=122919
48>
[- 291 -]
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Straka obecná [online]. c2015 [citováno
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Straka_obecn%C3%A1&oldid=123109
01>
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Liška obecná (šelma) [online]. c2015 [citováno 24. 02. 2015]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Li%C5%A1ka_obecn%C3%A1_(%C5
%A1elma)&oldid=12305886>
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Kuna skalní [online]. c2014 [citováno
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kuna_skaln%C3%AD&oldid=1164244
7>
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Potkan [online]. c2015 [citováno
23. 02. 2015; Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Potkan&oldid=12304753>
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Myš domácí [online]. c2015 [citováno
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=My%C5%A1_dom%C3%A1c%C3%A
D&oldid=12122546>
Vyhláška č. 480/2002 Sb. Seznam povolených přípravků a dalších prostředků
na ochranu rostlin, zveřejněném ve Věstníku Státní rostlinolékařské správy
[- 292 -]
Pracovní list žáka I. k 01.10 Metodice k ochraně proti škůdcům
Jméno a příjmení ………………………………………………………………………….
1. Od kterých druhů ptáků a savců hrozí zvířatům v hospodářském dvoře nebezpečí?
2. Je oplocení objektu v pořádku?
3. Nejsou pod pletivem oplocení vyhrabané díry?
4. Jsou všechny voliéry neporušené?
5. Jsou vchodová vrátka uzavřená?
6. Jsou ve skladech krmiva pobytové stopy po hlodavcích (trus, okousané krmivo,
hrabání, zápach po moči hlodavců)?
7. Nepohybují se v blízkosti hospodářského dvora draví ptáci? Pokud ano, jací?
8. Nepohybují se v blízkosti hospodářského dvora volně pobíhající psi?
9. Je před večerním zavřením drůbeže a zvířat odklizeno nespotřebované krmivo?
10. Jsou před odchodem osob uzavřeny všechny výběhy, dveře a okna?
11. Kdy provedeme deratizaci? Jakým přípravkem?
12. Jaká je bezpečnost a ochrana zdraví při práci s přípravky na hubení hlodavců.

Zpět na Obsah
[- 293 -]
01.11 Metodika k osetí cvičného pozemku a jeho obdělávání
Úvod
01.11 Metodika k osetí cvičného pozemku a jeho obdělávání je určena pro žáky.
Žák se bude učit ekologicky pěstovat, poznávat a ošetřovat porosty zemědělských
rostlin v podmínkách dvora. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora)
praxe v aktuálních podmínkách provozu MHD. Na počítači na pracovišti prostuduje
metodiku a podle ní bude postupovat dále. Na konci praxe odevzdá vypracovaný
pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí.
s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V úvodních hodinách praxe
zopakuje teoretické základy pomocí prezentace 01.11 Projekt pro úpravy a osetí
cvičného pozemku ve dvoře, která bude nadále přístupná žákům na počítači
v malém hospodářském dvoře. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na
potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel žákům dopsání
poznámek z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Metodika je přístupná i na webových stránkách projektu:
[- 294 -]
METODIKA PRO ŽÁKY
Základní pojmy: sadba, substrát, skleník, spon, výsev, výsadba, ochranná lhůta,
škodlivé organismy, zdravotní stav, zralost, sklizeň
Skleník

V časném jaru navezeme do skleníku čerstvý hnůj – nejlépe koňský. Na něj
dáme substrát.

Skleník osázíme (obvykle začátkem března) sadbou salátu, kedlubnů (spon
20cm x 25cm), květáku k rychlení, vysejeme ředkvičky. Dodržujeme doporučené vzdálenosti. Zároveň skleník využíváme k předpěstování sadby rostlin vysazovaných později ven. Kontrolujeme výskyt škodlivých organismů – zejména
plžů a případně aplikujeme moluskocidy.

Porosty udržujeme v bezplevelném stavu, zaléváme, můžeme přihnojit průmyslovými hnojivy.

Po dosažení požadovaného vzrůstu postupně sklízíme probírkou a nahrazujeme sklizené dalšími plodinami.

Vysazujeme předpěstované sazenice okurek, rajčat a paprik do doporučených
sponů (např.: rajčata 80cm x 30cm, papriky 50cm x 40cm, okurky 60cm x
80cm). Při hrozbě mrazíků výsadby překryjeme netkanou textilií.

Rajčata vedeme na 1 výhon a průběžně vylamujeme zálistky. Tyčková rajčata
vyvazujeme k opoře nebo je vedeme ne kroucených železných tyčkách. Vhodné jsou roubované hadovky na tykev fíkolistou. Ta zajistí rostlině větší kořenový
systém a vyšší odolnost proti patogenům. Vyvazujeme též okurky, vyštipujeme
je a vedeme je též na 1 výhon. Vedeme je obvykle na motouzu nebo síti. Oporu zajistíme i paprikám, které by se mohly vyvracet.

Opět porosty udržujeme v bezplevelném stavu, zaléváme (spodní zálivka), můžeme přihnojit průmyslovými hnojivy.

Provádíme kontrolu zdravotního stavu – hlídáme výskyt škůdců – mšice, molice, svilušky,… a houbových chorob. Při zjištění závad volíme vhodnou ochranu.
Po aplikaci přípravků je třeba dodržovat ochranné lhůty vyznačené na etiketě.
[- 295 -]

Pozornost věnujeme větrání skleníku. Přehřátí a zapaření rostlin vede
k vyššímu výskytu chorob, hlavně houbových.

Postupně sklízíme plody v konečné velikosti a odrůdově vybarvené.

Po odplození rostliny vytrháme, skleník před zimou vyčistíme a vyvezeme vyčerpaný substrát.
Ozimé zemědělské plodiny

Pšenice obecná ozimá, ječmen setý ozimý, žito seté, řepka olejka, tritikale příp.
vikev huňatá a panonská.

Nejprve se budeme věnovat přípravě půdy. Pozemek určený k osetí ozimy nejprve zpracujeme orbou a provedeme předseťovou přípravu za pomoci vhodné
techniky (pluh, kombinátor, ruční nářadí – hrábě, rýče, lopaty,…).

Nejprve vyséváme řepku ozimou do 25. 8. Poté ječmen ozimý do poloviny září,
žito do konce září, triticale a pšenici dokonce října. Hnojení před setím a podzimní ochrana porostů obvykle není nutná. Respektujeme doporučené výsevky
jednotlivých odrůd. Řádky volíme obvykle 10,5cm – 12, 5cm. Hloubka setí řepky je 2 – 3cm a na podzim setých obilovin 3 – 5cm.

Na podzim věnujeme pozornost výskytu plevelů, které likvidujeme mechanicky
– pletím, nebo chemicky výběrem vhodných herbicidů.

Jarní ošetření spočívá
o v několikanásobném přihnojení dusíkatými hnojivy – řepky velmi časně
zjara a ve fázi žlutých poupat, obilovin časně na jaře a na konci odnožování
o v odplevelování
o v ochranných opatřeních - aplikace vhodných fungicidů a insekticidů

Odebereme vzorky, které budou sloužit ve výuce praktických cvičení. Sklizeň
provedeme sečením v letních měsících a produkce bude sloužit k výživě chovaných zvířat.
[- 296 -]
ozimé žito
ozimé tritikale
[- 297 -]
Jarní zemědělské plodiny

Na cvičném pozemku lze z jarních zemědělských plodin pěstovat následující
zástupce:
o jarní obiloviny: jarní ječmen, pšenice jarní, oves setý, kukuřice setá, proso
ječmen jarní
pšenice jarní
[- 298 -]
oves setý
kukuřice setá
o jarní luskoviny: hrách setý, bob obecný, fazol obecný, čočka jedlá, peluška, vikev setá, lupina bílá a úzkolistá
[- 299 -]
hrách setý
bob obecný
[- 300 -]
peluška
o jarní olejniny: řepka jarní, slunečnice roční, hořčice bílá, mák setý
mák setý
[- 301 -]
slunečnice roční
o okopaniny – brambory, krmná řepa, cukrovka
brambory
o přadné rostliny – len setý
[- 302 -]
len setý
o jeteloviny – vojtěška setá, jetel luční, jetel plazivý, jetel inkarnát
vojtěška setá
o trávy – bojínek luční, jílek vytrvalý a mnohokvětý, kostřava červená, luční
a rákosovitá, psárka luční, ovsík vyvýšený, trojštět žlutavý, srha laločnatá, psineček výběžkatý,…
[- 303 -]
Agrotechnika jarních plodin
Jarní obiloviny
-
na podzim provedeme střední orbu se zapravením P a K
-
časně na jaře pozemek uvláčíme a sejeme v pořadí pšenice, ječmen,
oves do hloubky 2 – 3cm a řádků 10 – 15 cm
-
kukuřici pak při teplotě půdy 8 - 9˚C do hloubky 6 – 8 cm do řádků 70
cm širokých
-
respektujeme dávky živin na 1t produktu dle Klíra jsou:
plodina
kg N
kg P
kg K
pšenice
22,4
3,9
13
ječmen
20,1
4,1
11,1
oves
25,1
5,6
24,6
kukuřice
25,9
4,7
22,1
-
N aplikujeme děleně před setím a na list
-
hlídáme výskyt chorob pat stébel, listových a klasových chorob, třásněnek, mšic, kohoutků a plevelů, v případě nutnosti zasáhneme pesticidy
-
porosty sklízíme v plné zralosti
Jarní luskoviny
-
provedeme základní a předseťovou přípravu půdy
-
časně zjara vyséváme hrách, bob, pelušku, vikev setou,pak pokračujeme čočkou a lupinou, naposled vyséváme sóju (zač. května) a fazol
(pol. května)
[- 304 -]
plodina
Hrách
polní
Výsevek
1m2
setý 90 - 100
na Šířka řádků v Hloubka
cm
v cm
12,5 - 15
5–6
Peluška
100 - 120
15 - 25
4–6
Bob obecný
50
15 - 25
6 – 10
Vikev setá
150 - 180
15 - 30
3–5
Čočka
200 _ 300
15 – 25
3–4
Lupina
40 - 80
12,5 - 30
3–5
Sója
60 - 80
25 – 45
4–5
Fazol
35 - 60
30 - 50
3–5
setí
- v průběhu vegetace odplevelujeme as případně zasahujeme proti
škůdcům
- sklízíme v plné zralosti
Jarní olejniny – Slunečnice roční – Helianthus annuus
-
nejlepší zařazení do osevního postupu je po plodině hnojené hnojem
(lze ji i hnojit)
-
při jarní předseťové přípravě půdy zapravíme 2/3 dávky N
v průmyslových hnojivech
-
spon volíme 70 x 22 až 27cm a hloubku setí 3 – 5cm na těžké půdě,
5 – 7cm na půdách lehkých
-
výsevek je 55 – 65 tisíc nažek na hektar (4,5 – 6kg/ha)
-
termín setí má být při teplotě půdy min. 8°C (v období druhé dekády
dubna)
[- 305 -]
-
celková dávka N se pohybuje v rozmezí 40 – 80kg/ha (1/3 dávky se
hnojí na list při výšce rostlin cca 30cm)
-
regulujeme plevele a sledujeme výskyt hlízenky a plísně šedé, případně ošetřujeme fungicidy
Jarní olejniny – Mák setý – Papaver somniferum
-
specifika setí jsou: 50 – 70 rostlin/m2 tj. 0,8 – 1,2kg osiva/ m2, řádky
7,5 – 25 cm a hloubka setí 0,5 – 1 cm
-
dávka N je podobná jako u slunečnice
Přadné rostliny - Len setý – Linum usitatissimum
-
plodina pěstovaná ve formě přadné v bramborářském výrobním
typu nebo formě olejné v kukuřičné nebo řepařské oblasti
-
příprava spočívá v podzimní orbě do 20 cm se zapravením P
a K hnojiv
-
jarní příprava zahrnuje smykování, vláčení se zapravením N hnojiv
-
vyséváme na jaře do hloubky 2 – 3 cm, výsevek volíme 25
MKS/ha, šířku řádků 7,5 cm
-
v průběhu růstu odplevelujeme a volíme ochranu případě výskytu
dřepčíků a třásněnek
Jeteloviny - Vojtěška setá – Medicago sativa
-
víceletá pícnina vhodná do kukuřičné, řepařské a teplejší bramborářské oblasti pěstovaná nejčastěji na 3 - 4 užitkové roky
-
do osevního postupu řadíme nejčastěji po obilovinách
-
podzimní příprava půdy spočívá v hlubší orbě – 25 až 30 cm
-
na jaře srovnáme pozemek (smyky, brány)
[- 306 -]
-
vyžaduje starou půdní sílu, na 1t sena potřebuje dle J. Klíra (Rámcová metodika výživy rostlin a hnojení 2008): 23,6 kg N, 2,3 kg P, 18,2 kg K
-
porost zakládáme jako čistý výsev s výsevkem 6 – 7 MKS/ha tj. 12 – 14
kg/ha nebo dáváme vojtěšku do podsevu krycí plodiny (oves, hrách, j. ječmen) s výsevkem 7,5 – 8 MKS/ha tj. 15 – 16 kg/ha
-
hloubka setí se pohybuje od 1,5 cm na těžších půdách do 3 cm na lehčích
půdách
-
vojtěšku sejeme v březnu a dubnu (lze využít i letní výsevy tak, aby vzešla
do poloviny srpna)
-
šířku řádků volíme od 7,5 do 15 cm
-
ošetřování spočívá v odplevelování, lze vláčet z důvodu odhalení krčku
a lepšího obrůstání
-
poskytuje obvykle 3 – 4 seče za rok (1. seč začínáme při žloutnutí dolních
lístků, odstup mezi předposlední a poslední sečí má být 8 – 9 týdnů
z důvodu hromadění zásobních látek v kořenech a lepšího přezimování)
-
podobná agrotechnika se užívá i pro následující jeteloviny s některými specifiky
Jeteloviny - Jetel luční – Trifolium pretense
-
víceletá pícnina bramborářských, podhorských
v řepařských oblastech s těžšími půdami
-
pěstuje se obvykle na 2 – 3 užitkové roky a porosty jsou 2 – 3 sečné
-
agrotechnika je shodná s vojtěškou s výjimkou vláčení, které zaměňujeme
za válení, které přitlačí krček rostlin do půdy
-
odběr živin 1t sena je: 20,6 kg N, 2 kg P, 17,8 kg K
-
N si rostliny bobovitých rostlin obstarávají prostřednictvím nitrogenních bakterií fixací ze vzduchu
oblastí
a
pozemků
[- 307 -]
Jeteloviny - Jetel plazivý – Trifolium repens
-
komponent do JTS pro dočasné a trvalé louky a pastviny (snáší sešlapávání)
-
1 – 3 kg osiva/ha dáváme do směsek, v čistém výsevu jsou výsevky 4 – 6
kg/ha
Jeteloviny - Jetel inkarnát – Trifolium incarnatum
-
přezimující jetelovina, součást Landsberské směsky (s jílkem mnohokvětým
a ozimou vikví)
-
v čistém výsevu se seje v srpnu s výsevkem 25kg/ha
-
trávy vyséváme na jaře (v případě dostatku srážek i v létě) v čistém výsevu
nebo do podsevu jarní pšenice nebo ovsa
-
volíme kvalitní předseťovou přípravu
-
hloubka výsevu je od 0,5 do 3cm v závislosti na velikosti semen (nejmělčeji
lipnice, psinečky, bojínky, nejhlouběji jílky, kostřavy, ovsík)
-
šířku řádků volíme 20 - 30cm, výsevek dle velikosti semen 20 – 35 kg
-
hnojení P a K zajistíme na podzim, N děleně na jaře (odběr 1t sena je: 21,7
kg N, 2,6 kg P, 20,8 kg K)
-
v průběhu vegetace odplevelujeme
-
důležitým úkonem na podzim do druhé poloviny října je třeba porost posekat, vyhrabat a odvézt hmotu – fytosanitární účinek
-
sklízenou hmotu využíváme ke krmným účelům
Trávy
2. Byliny a okrasné rostliny
-
ozdobné zahradní rostliny s cennými vlastnostmi použitelné v kuchyni, kosmetice a pro léčebné využití, medonosné
[- 308 -]
-
pěstují se buď samostatně na bylinkových záhonech, nebo v řádcích na zeleninových záhonech
Pažitka
–
trsnatá vytrvalá bylina s dutými listy a růžovo-fialovými květy
-
pěstujeme ze semen nebo dělíme trsy
Kopr
–
jednoletá rostlina se zelenožlutými okolíky a modrozelenými listy s niťovými
úkrojky
-
pěstujeme ze semen setých na jaře nebo začátkem léta
Křen
-
vytrvalá rostlina s velkými hrubými listy, bílými květy a dužnatým kořenem
-
množíme dělením nebo kořenovými řízky
Estragon
-
vytrvalá bylina s přímými lodyhami a lesklými úzkými listy
-
množíme oddenkovými oddělky na jaře nebo vrcholovými řízky v létě
Měsíček
-
letnička keříčkovitého vzrůstu s oranžovými květy
-
sejeme na podzim nebo na jaře, sama se vysemeňuje
Kmín
-
dvouletka s 2 – 3x zpeřenými listy a plochými okolíky bílých květů
-
množíme semeny na podzim
Fenykl
-
vytrvalá bylina s jemnými niťovitými úkrojky listů a žlutými okolíky květů
-
sejeme na jaře, trsy rozdělujeme na podzim
[- 309 -]
Yzop
-
otužilý polokeř s klasy tmavě fialově modrých květů
-
množíme semeny, dělením trsů nebo řízky na jaře
Levandule
-
stálezelený keřík s šedozelenými listy a klasy nafialovělých květů
-
množíme semeny nebo polovyzrálými řízky z nekvetoucích výhonů v létě
Libeček
-
vytrvalá bylina se zpeřenými listy a okolíky světlezelených květů
-
množíme oddělky na jaře a na podzim, semeny ihned po dozrání v létě
Meduňka
-
vytrvalá bylina s oválnými zubatými listy s citrónovou vůní
-
vyséváme na jaře nebo na jaře a na podzim dělíme trsy
Máta
-
vytrvalá bylina s fialovými květy
-
množíme stonkovými řízky nebo dělením
Bazalka
-
jednoletka se zubatými zašpičatěle oválnými listy
-
množíme semeny na jaře (chce teplo)
Dobromysl
-
vytrvalá bylina s bílými až fialovými květy
-
semena sejeme na jaře, lze množit stonkovými nebo kořenovými řízky, nebo
dělením trsů
Šalvěj
-
stálezelený polokeř se šedozelenými listy a modrými květy
[- 310 -]
-
množíme semeny, v létě měkkými řízky, na podzim polovyzrálými řízky
s patkou
Saturejka
-
stálezelený polokeř s drobnými bílými až růžovými květy
-
množíme semeny na jaře, dělením trsů, měkkými řízky odebranými od konce jara do začátku léta
Tymián
-
stálezelený polokeř s fialovými květy
-
množíme semeny nebo dělením trsů na jaře, hřížením nebo polovyzrálými
řízky s patkou začátkem léta
Byliny ve správném prostředí obvykle dobře prospívají. Některé je třeba seřezávat, odstraňovat odkvetlá květenství, prořezávat keříčkovité byliny. Rostliny,
které jsou dobře zakořeněné a chtějí vlhčí půdu mulčujeme.
3. Dřeviny
Živý plot z habrů
Nakupujeme prostokořenné sazenice v období vegetačního klidu (podzim,
předjaří), kdy je vyšší pravděpodobnost následného ujmutí. Vykopeme sadební
jámu dostatečně hlubokou a širokou, aby se v ní kořeny mohly dostatečně rozprostřít. Rozteč jamek je doporučována 45 - 80 cm. Odstřihneme poškozené
kořeny. Vykopanou půdu smícháme s kompostem a zasypáváme kořeny. Přitom potřásáme kmínkem, aby se půda dostala ke všem kořínkům a opatrně přišlapáváme. Po výsadbě provedeme důkladnou zálivku.
V dalších 2 – 3 letech zaléváme v suchých obdobích. Hnojíme např. kompostem a minerálními hnojivy.
Střiháme 2 krát ročně na jaře a v polovině až koncem léta a tím docilujeme požadovaného tvaru. Používáme velké nůžky nebo lišty - plotostřihy.
[- 311 -]
Další dřeviny
Živý plot je možno doplnit o kvetoucí keře – tavolníky, ptačí zob, zlatici, jasmín
bílý, mahónii cesmínolistou a mnoho dalších ozdobných například listem (dřišťál, hlošina), plody (hlohyně)… Dodají okolí MHD na různorodosti a budou plnit i
ekologickou funkci – hnízdiště ptáků, potrava včel, útočiště rozmanitého hmyzu.
Péče o ně bude spočívat taktéž v zálivce, přihnojení a střihu.
Ptačí zob
Hlošina
Zlatice
Dřišťál
[- 312 -]
Kdoulovec
Mahónie
Tavolníky
4. Trávník
Trávníky mají mnoho podob. Při volbě směsí je třeba zohlednit stanovištní
podmínky (půdní typ, druh, sucho, mokro, slunce, stín,…) a využití trávníku –
produkční plocha, rekreace, sport,…
Před založením je třeba na pozemku vyhubit vytrvalé plevele, prokypřit, vyhnojit
a urovnat plochu. Pak se plocha zhutní a uhrabe. Dále se vysévá směs buď
ručně, nebo secím strojem.
Ošetřování spočívá v roce založení ve válení, zálivce a sečení. Kromě těchto
činností se provádí i další úkony: přihnojování, posypávání substrátem, provzdušňování, ochrana proti mechu, plevelům, chorobám a škůdcům.
Pokud bude travní porost sloužit jako pastvina, je na něm třeba ještě rozhrnovat
výkaly (smykovat), sekat nedopasky.
[- 313 -]
Použité zdroje informací:
-
Obrázky z vlastních zdrojů
-
KLÍR, Jan. A KOLEKTIV. Rámcová metodika výživy rostlin a hnojení: metodika pro praxi. VÚRV: Praha, 2007. ISBN 978-80-87011-14-0.
KUCHTÍK, František, Milan TEKSL a Jaroslav VALEŠ. Speciální pěstování
rostlin. Praha: Credit, 2002. ISBN 80-86392-00-7
-
Mladá fronta: Abeceda zahrady.cz – Vypěstujte si sazenice rychlené zeleniny; On line: 6. 8. 2013; http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/vypestujte-sisazenice-rychlene-zeleniny

Projekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem
a státním
Zpět na Obsah
[- 314 -]
Pracovní list k 01.11 Metodika k osetí cvičného pozemku a jeho obdělávání
Jméno:
Datum:
Úkoly:
Skleník
1. Zjistěte rozměry osevní plochy skleníku v MHD a načrtněte schéma.
2. Spočítejte, kolik sazenic je třeba na osázení poloviny skleníku rajčaty a poloviny
paprikami při běžném sponu.
3. Z jakého důvodu je třeba vyštipovat u rajčat zálistky.
Ozimé zemědělské plodiny
1. Zjistěte, jaké množství osiva je třeba zajistit k osetí pokusné plochy 1 x 2m řepkou ozimou, budou-li řádky 12,5cm a požadovaný počet rostlin bude 50ks/m²,
HTS 5g.
[- 315 -]
2. Jaké množství ledku amonného s vápencem (27%) bude třeba k přihnojení této
plochy průměrnou dávkou 40kg N/ha?
Trávník
1. Jaké množství travní směsi je nutno obstarat na zatravnění plochy tvaru pravoúhlého trojúhelníku o základně 35m a výšce 50m v případě, že doporučovaná
dávka osiva na 1ha je 35 kg travní směsi.
2. S jakým výnosem zelené hmoty v první seči z této plochy je možno počítat,
jestliže průměrně vyroste 1,2 kg trávy /m2
3. Jaká bude výše sklizně z 1. seče v senu?
4. Jaká bude celková roční sklizeň sena z této plochy, jestliže 2. seč bude o polovinu menší než seč první?
5. Na jak dlouho by vystačilo seno sklizené z této plochy jednomu králíkovi ve výkrmu?
Zpět na Obsah[- 316 -]

01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí
Úvod
01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí je zpracována pro žáky. Žák
se bude učit zacházet s meteorologckou stanicí ve dvoře a využívat jejích údajů
pro krátkodobé předpovědi počasí a využití archivace meterologických dat. Bude
postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe v aktuálních podmínkách provozu MHD. Na počítači na pracovišti prostuduje metodiku a podle ní bude postupovat dále. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí.
s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V úvodních hodinách seznámí žáky na praxi s meteorologickou stanicí ve dvoře – viz prezentace 01.12
Práce s meteorologickou stanicí. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na
potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel žákům dopsání
poznámek z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Metodika s přílohou je přístupná na PC v malém hospodářském dvoře i na webových
stránkách projektu:
[- 317 -]
METODIKA PRO ŽÁKY
a) Základní pojmy:
aktuální rychlost větru, průměrná rychlost větru, aktuální směr větru, teplota, relativní vlhkost, pocitové teploty, rosný bod, atmosférický tlak, intenzita srážek,
množství srážek, solární radiace, výpar.
b) Vlastní text:
Zobrazování veličin

Pro zjištění aktuální rychlosti větru krátce stiskněte tlačítko WIND a údaj se
zobrazí uprostřed větrné růžice. Veličina se zobrazuje v mílích za hodinu
(MPH), kilometrech za hodinu (KPH), metrech za sekundu (m/s) a uzlech
(KNOTS). Požadované jednotky nastavíte krátkým stiskem tlačítka 2 ND a poté tlačítka UNITS. Desetiminutová průměrná rychlost větru se zobrazí na
spodním řádku displeje.

Aktuální směr větru zobrazuje plná šipka na okraji větrné růžice. Prázdné
šipky zobrazují desetiminutové průměry směru větru za posledních 60 minut. Po krátkém stlačení tlačítka WIND se zobrazí aktuální směr větru ve
stupních.
[- 318 -]

Venkovní teplotu (TEMP OUT) zobrazíte krátkým stlačením tlačítka TEMP.
Přepnutí ºC a ºF se provede pomocí 2ND a UNITS. Po opětovném zmačknutí
tlačítka TEMP se zobrazí vnitřní teplota (TEMP IN). U obou veličin se zároveň zobrazují ikonky grafů.

Stisknutím tlačítka HUM se zobrazí aktuální venkovní relativní vlhkost (HUM
OUT) a po opětném stlačení tohoto tlačítka aktuální vnitřní relativní vlhkost
(HUM IN).

Krátkým stisknutím 2ND a poté CHILL znázorníme pocitovou teplotu nazvanou chlad větru (WIND CHILL). Přepnutí ºC a ºF se provede pomocí 2ND a
UNITS.

Rosný bod (DEW PT) znázorníme po zmačknutí tlačítek 2ND a DEW. Přepnutí ºC a ºF se provede pomocí 2ND a UNITS.

Stisknutím tlačítka BAR zobrazíte aktuální atmosférický tlak. Může být
zobrazován v milibarech (MB), hektopascalech (hPa) nebo výškou rtuťového sloupce v milimetrech (mm) nebo palcích (IN). U hodnoty tlaku se
zobrazuje pěti šipkami trend atmosférického tlaku. Trend se měří automaticky za poslední 3 hodiny. Změna tlaku se označuje ∆p a udává se
v hPa.

Indexy horka - Head Index znázorníme zmačknutím 2ND a poté HEAT.
Opakovaným zmáčknutím získáme Index THSW. Přepnutí ºC a ºF se
provede pomocí 2ND a UNITS.
[- 319 -]

Zmáčknutím tlačítka RAIN YR zobrazíme intenzitu právě probíhajících
srážek (RAIN RATE). Je měřena v palcích za hodinu (IN/HR) nebo milimetrech za hodinu (MM/HR). Opětným zmačknutím RAIN YR zobrazíme
srážky za kalendářní měsíc (RAIN MO) a dále za probíhající období
dešťů. Stisknutím tlačítka RAIN DAY se zobrazí denní srážky (DAILY
RAIN) – počítáno od půlnoci. Dalším stlačením zobrazíme celkové srážky za poslední dešťovou událost RAIN STORM – nedošlo při něm
k přerušení srážek na víc než 24 hodin. Přepnutí z palců na milimetry
pomocí 2ND a UNITS.

Solární radiaci znázorníme tlačítkem 2ND a SOLAR. Jednotky jsou W/m2.

Výpar ET se zobrazí tlačítkem 2ND a poté ET. Udáván je v milimetrech
za poslední hodinu. Opakovaným stisknutím sekvence kláves získáme
výpar za měsíc ET MO a od 1. ledna ET YEAR v milimetrech.

Před započetím práce s počítačem, nebudou-li informace zjišťovány přímo z konzoly, je třeba aktualizovat propojení konzoly a počítače druhou
ikonou zleva!
c) Informace k tématu: Manuál konzoly Vantage Pro 2
Předpovídání jarních mrazíků

jedná se o krátkodobou předpověď (12 – 24 hodin) noční a zejména ranní teploty před východem Slunce

významná je v jarním nebo podzimním období, kdy teplota při zemi může klesnout pod 0˚C
[- 320 -]

využívá se rosného bodu R, což je teplota, při které je vzduch nasycen vodními
parami
r = (e:E).100
r…relativní vlhkost vzduchu (%)
e…absolutní vlhkost vzduchu – skutečné množství páry ve vzduchu (g/m3)
E…maximální vlhkost vzduchu – množství vodních par, které může vzduch
při dané teplotě udržet
Př. Teplota vzduchu je 10˚C a relativní vlhkost vzduchu 35%
absolutní vlhkost vzduchu e = (E.r):100
Hodnotu E najdeme pro teplotu 10˚C v následující tabulce:
Teplota
(˚C)
E (Pa)
Teplota (˚C)
E (Pa)
-15
186
3
760
-14
213
4
813
-13
226
5
866
-12
240
6
933
-11
266
7
1000
-10
293
8
1066
-9
306
9
1146
-8
333
10
1226
-7
360
11
1306
-6
386
12
1400
-5
426
13
1493
-4
453
14
1600
-3
493
15
1706
-2
533
16
1813
[- 321 -]
Teplota
(˚C)
E (Pa)
Teplota (˚C)
E (Pa)
-1
673
17
1933
0
613
18
2066
1
653
19
2200
2
707
20
2333
E = 1226 Pa
E = (1226.35):100 = 429 Pa
V tabulce najdeme, které teplotě odpovídá napětí nasycení par.
Jde zhruba o -5˚C, což je hodnota rosného bodu.
Jestliže je hodnota pod 0˚C, je při jasném bezvětrném počasí nebezpečí nočního a
ranního mrazu zjara a na podzim. Může dojít k poškození přízemními mrazíky.
Zdroj:
TEKSL a kol. Praktická cvičení z rostlinné výroby I.; Praha: SZN, 1981, ISBN NEUDÁNO.
[- 322 -]
Pracovní list I. 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí
Jméno:
Datum:
Čas:
Úkoly:
1. Zjistěte a zaznamenejte aktuální směr větru v úhlových stupních a mezinárodní
zkratkou. Určete aktuální rychlost větru v m/s a tento údaj zhodnoťte dle Beaufortovy stupnice.
aktuální směr větru
… stupňů
zkratka …
aktuální rychlost větru
… m/s
síla větru (slovně) - …
2. Za pomoci počítačové aplikace průběhu teploty vzduchu z předešlého dne zjistěte průměrnou teplotu vzduchu podle vzorce:
Tprůměrná denní = (T7hod. + T14hod. + 2.T21hod.):4
T7hod.(ºC) …
T14hod. .(ºC) …
T21hod. .(ºC) …
Tprůměrná
…
denní.(ºC)
3. Určete a zapište aktuální venkovní teplotu vzduchu ve ºC a pocitovou teplotu –
chlad vzduchu WIND CHILL.
aktuální teplota vzduchu
…ºC
aktuální chlad vzduchu
… ºC
4. Zjistěte množství srážek za tento měsíc v mm
měsíc: …
… mm
5. Stručně popište předpověď na dalších 12 hodin.
[- 323 -]
Pracovní list II. 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí
Jméno:
Datum:
Čas:
Úkoly:
1. Zjistěte aktuální venkovní relativní vlhkost (HUM OUT)
Venkovní relativní vlhkost vzduchu
.......%
2. Zjistěte hodnotu rosného bodu a uveďte jeho význam pro předpovídání jarních
přízemních mrazíků:
Rosný bod
. . . . . . . . ˚C
Předpovídání přízemních mrazíků
3. Změřte aktuální atmosférický tlak a zjistěte jeho trend
Tlak v hPa:
Trend:
4. V případě deště zjistěte intenzitu právě probíhajících srážek (RAIN RATE).
Intenzita srážek
. . . . . . . . mm/hod.
5. Zkuste vypočítat, kolik m3 by napršelo na 1 hektar plochy, pršelo – li by 5 hodin
stejnou intenzitou.
m3/ha plochy za 5 hodin
........
[- 324 -]
Pracovní list III. 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí
Jméno:
Datum:
Čas:
Úkoly:
1. Zjistěte množství srážek za uplynulý den z výstupu meteostanice a porovnejte
jej s údajem zjištěným měřením na mechanickém srážkoměru.
mm srážek zjištěné meteostanicí:
mm srážek změřené na srážkoměru:
2. Změřte aktuální atmosférický tlak, zjistěte jeho trend a odhadněte z něho výhled počasí v následujícím období.
Tlak v hPa:
Trend:
Výhled počasí:
3. Z údajů naměřených meteostanicí zjistěte množství srážek v jednotlivých měsících a roční úhrn uplynulého roku a zaznamenejte je do grafu:
Měsíční mm srážek roku 20..
Leden:
Červenec:
Únor:
Srpen:
Březen:
Září:
Duben:
Říjen:
Květen:
Listopad:
Červen:
Prosinec:
Roční úhrn v mm:
[- 325 -]
mm srážek
měsíc
[- 326 -]
Pracovní list IV. 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí
Jméno:
Datum:
Čas:
Úkoly:
1. Zjistěte a zaznamenejte aktuální směr větru v úhlových stupních a mezinárodní
zkratkou. Určete aktuální rychlost větru v m/s a tento údaj zhodnoťte dle Beaufortovy stupnice.
aktuální směr větru
...... stupňů
zkratka .........
aktuální rychlost větru
...... m/s
síla větru (slovně) - ............
2. Uveďte, jakým způsobem ovlivňuje rychlost větru pěstované rostliny:
......... ......... ......... ......... ......... ......... ......... ......... ......... ......... ......... .........
......... ......... ......... .........
3. Jak se nazývá odnos půdních částic větrem ......... ......... ..........
4. Jakými způsoby může ovlivnit zemědělec tento negativní proces
......... ......... ......... ......... ......... ......... ......... ......... ......... ......... ......... .........
......... ......... ......... .........
5. Vytvořte graf průběhu teploty vzduchu vybraného dne
teplota ve ˚C
hodiny
[- 327 -]
Pracovní list V. 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí
Jméno:
Datum:
Čas:
Úkoly:
1. Zjistěte aktuální směr větru ve stupních:
2. Zapište aktuální teplotu ve ˚C
a. Vnitřní:
b. Venkovní:
3. Zjistěte momentální atmosférický tlak vzduchu v hPa a jeho tendenci:
4. Uveďte aktuální relativní vlhkost vzduchu v %
a. Venkovní
b. Vnitřní
5. V případě deště zjistěte
a. Intenzitu srážek v mm/hod:
b. Denní srážky v mm:
c. Množství srážek za měsíc v mm:
[- 328 -]
01-13 Metodika pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře
Ing. Václav Švarc
Úvod
01.12 Metodika pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře je vytvořena pro žáky. Žák se
bude učit zpracovávat mléko vyrobené v malém hospodářském dvoře na sýrařské
výrobky. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe v aktuálních
podmínkách provozu MHD. Na počítači na pracovišti prostuduje metodiku a podle
ní bude postupovat dále. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí.
s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V případě potřeby žáka
upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V úvodních hodinách doplní a zopakuje vědomosti žáků pomocí prezentace 01.13 Metodika výroby sýrů (PC ve
dvoře). V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel žákům dopsání poznámek
z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Metodika je přístupná i na webových stránkách projektu:
http://www.sos-souhtyn.cz/index.php?page=mhd. Náplň práce učitele a instruktora
praxí ve dvoře je zpracována v kapitole 01.1.
[- 329 -]
METODIKA PRO ŽÁKY
Základní pojmy: pasterace, sýření, kyselost mléka,
lisování, solení
a) Vlastní text
1. Nadojené mléko dopravíme v přenosné nerez konvi
z mléčnice kravína do výrobny sýrů.
2. Mléko pasterizujeme v sýrařském kotli do teploty 620 C a to asi po dobu dvaceti
minut. (při vyšší teplotě se mění vlastnosti mléka a přestává fungovat syřidlo –
z mléka již neuděláme sýr, který potřebujeme)
3. Pasterované mléko necháme vychladnout na teplotu 35 0 C a použijeme
připravený zákys , který je důležitý pro správnou kyselost mléka a pro jeho
následné lepší zrání.
4. Po zaočkování zákysem necháme sýřeninu stát 20 – 30 minut a zkontrolujeme
teplotu. Budeme totiž šýřit. Mléko pro tento sýr sýříme při teplotě 36 0C. Pokud
tedy mléko tuto teplotu již nemá, přihřejeme ho.
5. Poté zasýříme – to znamená, že si nalijeme do hrnečku správné množství
syřidla LAKTOCHYM. 1 ml syřidla rozmícháme v 5 ml vody (poměr 1: 5).
[- 330 -]
6. Syřidlo rozmíchané s vodou nalijeme do mléka a řádně zamícháme. Mícháme
zhruba minutu. Pak opačným pohybem míchání mléko uklidníme a hrnec přikryjeme.
7. Po 15 minutách opakujeme míchání. Po 30 minutách má sýřenina konzistenci
pudingu a dotekem prstem se již nerozdělí (prst neprojede mlékem, ale zůstane
na sýřenině a sýřenina se vrací zpět).
8. Vezmeme sýrařskou harfu a sýřeninu pokrájíme na drobné kostky a opět necháme na 5 minut stát.
9. Opět přijde na řadu přihřívání za stálého míchání na teplotu 40 0C. Kousky sýřeniny velikosti lískového ořechu musí být jemně gumové a po zmáčknutí se vracejí zpět. Již nepřihříváme a necháme stát.
10. Do dřezu se připravíme plastové kadové formy na sýr a sýřeninu do ní vlijeme.
Formu vložíme do lisu a necháme 30 minut lisovat. Poté sýr otočíme a opět hodinu lisujeme. Opět otočíme a lisujeme 12 hodin.
11. Po 12 hodinách sýr vyndáme a vložíme do solné lázně. Solná lázeň je voda se
solí v poměru 20% soli. Na litr vody tedy dáme 200 g soli. Sýr v lázni necháme
2 – 3 hodiny podle velikosti sýra. (1 kg = 2 hodiny)
[- 331 -]
12. Sýr po vyndání ze solné lázně vložíme na děrovanou podložku a každý den obracíme. První čtyři dny jej potíráme slanou vodou. Po 14 dnech sýr potíráme
olejem. Je uložen v teplotě kolem 8 – 100 C. Zpočátku je bílý, ale postupně
žloutne od kraje ke středu. Sýr zraje 2 měsíce.
Použité zdroje:
Klára: Domácí sýr polotvrdý ; On line 21.3.2014: http://conovehonakopci.cz/?p=68 ;
Co nového na kopci; On line 16. 7. 2013; http://conovehonakopci.cz/?p=3706
[- 332 -]
Pracovní list 01.13 Metodika pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře
Jméno a příjmení: ……………………………………….
ÚKOL č. 1
Zjistěte množství mléka v chladícím tanku v mléčnici a zapište jeho teplotu.
Zjistěte hmotnost odebraného mléka před pasterací.
Množství mléka v nádrži
litrů
Teplota mléka v nádrži
0
Hmotnost
mléka
kg
C
odebraného
ÚKOL č. 2
Zapište teplotu pasterovaného mléka a vychlazeného před přípravou zákysu a změř-te
jeho kyselost
pasterovaného
0
Teplota mléka před přípravou zákysu
0
Kyselost mléka před přípravou zákysu
0
Teplota
mléka
C
C
C
ÚKOL č. 3
Zapište teplotu sýřeniny.
Zvažte množství sýra po lisování a po vyndání ze solné lázně. Spočítejte výtěžnost
sýra.
Teplota sýřeniny
0
Hmotnost sýra po lisování
kg
Hmotnost sýra po solení
kg
C
Výtěžnost sýra (poměr množství sýra: množství použitého mléka)
[- 333 -]
Metodika 01.14 Metodika pro cvičnou inventuru dvora
Ing. Petr Libra
Pokyny pro učitele:
Ověřování dovedností probíhá v rámci odborné praxe. Učitel rozdá žákům metodické
pokyny a pracovní listy a zajistí, aby žáci pracovali ve dvojicích. Žáci postupují podle
metodického pokynu a podle zadání v pracovním listu plní jednotlivé úkoly. Na konci
hodiny žáci odevzdají vyplněné pracovní listy. Učitel provede kontrolu vypracovaných
úkolů a probere s žáky zjištěné nedostatky.
Příloha 01.14 Inventarizace majetku (prezentace ppsx) slouží jako učební text pro
žáky, se kterým následně žáci dle Metodiky pracují.
Metodický postup – pro žáky:
A. Zopakujte si základní pojmy týkající se inventarizace:
Inventarizace
= metoda zjištění skutečného stavu majetku a závazků a ověření zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu účetnímu
Inventura
= etapa inventarizace, při které se zjišťuje skutečný stav majetku a závazků
Podoba inventury:
 fyzická
 dokladová
Inventarizační komise
= komise provádějící inventuru majetku a závazků
Inventurní soupis
= účetní záznam obsahující soupis majetku a závazků zjištěného inventarizační
komisí při inventuře
Inventární karta
= karta sloužící k vedení evidence dlouhodobého majetku
[- 334 -]
Skladní (skladová karta)
= karta sloužící k vedení evidence zásob ve skladu
Inventární číslo
= číslo sloužící k jednoznačné identifikace příslušného majetku
B. Proveďte inventarizaci majetku v MHD
1) Pracujte ve dvojicích.
2) Vyzvedněte si u učitele pracovní listy a inventurní soupisy pro příslušnou kategorii majetku.
3) Proveďte fyzickou inventuru majetku (zvířata a krmiva).
4) Vyzvedněte si u učitele přehled o účetním stavu majetku dle skladové evidence
vedené v MHD v Horšově.
5) Porovnejte skutečný a účetní stav, vyčíslete inventarizační rozdíly a vyplňte inventurní soupisy a pracovní list.
C. Odevzdejte podepsaný pracovní list a inventurní soupisy
[- 335 -]
Pracovní list 01.14 Metodika pro cvičnou inventuru dvora
Jméno a příjmení žáka: ……………………………………………………………….
Datum: …………………………
Úkol č. 1:
Proveďte inventuru majetku nacházejícího se v MHD. Do inventurních soupisů zaznamenejte skutečný stav majetku dle jednotlivých druhů (zvířata, krmiva).
Do inventurního soupisu zapisujte pořadové číslo majetku, inventární číslo (je-li), měrnou jednotku a zjištěný počet měrných jednotek. Jednotlivé listy číslujte, vyplňte čas
zahájení a ukončení inventury, datum provádění inventury. Rovněž vyplňte jména
osob, které prováděly inventuru a jejich podpisy. Dbejte na úplnost a čitelnost záznamů.
Úkol č. 2:
Porovnejte skutečný stav majetku zjištěný inventurou se skladovou evidencí vedenou
v MHD (účetní stav zjištěný z evidence programu GS Úpravy). Vyčíslete inventarizační
rozdíly.
Úkol č. 3:
Na základě zjištěných výsledků navrhněte nápravná opatření a doporučení do budoucnosti s cílem zlepšení fungování MHD a zamezení opakování chyb.
Návrh nápravných opatření, popř. doporučení do budoucnosti:
Příloha: Vyplněné inventurní soupisy
[- 336 -]
01.15 Metodika ke zpracování cvičného podnik. záměru dvora
Ing. Petr Libra
Pokyny pro učitele:
Ověřování dovedností probíhá v rámci odborné praxe. Učitel rozdá žákům metodické
pokyny a pracovní listy a zajistí, aby žáci pracovali samostatně. Žáci postupují podle
metodického pokynu a podle zadání v pracovním listu plní jednotlivé úkoly. Na konci
hodiny žáci odevzdají vyplněné pracovní listy. Učitel provede kontrolu vypracovaných
úkolů a probere s žáky zjištěné nedostatky.
Příloha 01.15 Podnikatelský záměr (prezentace ppsx) slouží jako učební text pro
žáky, se kterým následně žáci dle Metodiky pracují.
Metodický postup – pro žáky:
D. Zopakujte si základní pojmy týkající se podnikatelského záměru:
Podnikatelský záměr
= plán podnikatele zahrnující popis vlastního podnikatelského záměru, průzkum trhu, SWOT analýzu a ekonomický propočet
Popis podnikatelského záměru
Popis podnikatelského záměru zahrnuje základní charakteristiky podnikatelského
plánu:
 cíl podnikání a způsob jeho dosažení
 oblast a předmět podnikání
 požadavky na majetek a finanční zdroje
 časový harmonogram realizace záměru
Průzkum trhu
Cílem průzkumu trhu je zjistit jaké potřeby a přání mají zákazníci a jaká je konkurence v dané oblasti podnikání (počet a velikost konkurentů, jejich sortiment, ceny
a nabízené služby).
SWOT analýza
= analýza:
 silných a slabých stránek podnikatele
 příležitostí a hrozeb na trhu
[- 337 -]
Ekonomický propočet
Slouží k posouzení reálnosti podnikatelského záměru. Zahrnuje propočet nákladů,
tržeb, cash flow a zajištění financování případných investic.
Kalkulace
Propočet ceny nabízeného výrobku či služby. Zahrnuje přímé, nepřímé náklady
a zisk.
E. Zopakujte si postup při tvorbě podnikatelského záměru:
6) Popis záměru
Jedná se o úvodní část podnikatelského záměru, ve které podnikatel sděluje
případným investorům a bankovním institucím, jaké má cíle, v jaké oblasti bude
podnikat, čeho chce dosáhnout a jak toho chce dosáhnout.
Při vytváření popisu záměru si podnikatel ujasňuje a definuje cíle svého podnikání a způsob jakým chce těchto cílů dosáhnout. Současně si ujasňuje jaký majetek a jaké finanční zdroje ke svému podnikání bude potřebovat a jakým způsobem je získá.
Popis záměru by měl být formulován stručně, srozumitelně a konkrétně. Měl by
zahrnovat jasně definované reálné cíle.
7) Průzkum trhu
Cílem průzkumu trhu je porovnat konkrétní podnikatelský záměr s reálným tržním prostředím, ve kterém podnikatel působí.
Průzkum se zaměřuje na poznání potřeb a přání zákazníků. Pro tento účel lze
využít šetření pomocí dotazníku.
Charakteristiky správně sestaveného dotazníku:
 ne příliš dlouhý (do 15 otázek)
 srozumitelné a jednoznačné otázky
 zajímavější otázky na začátku
 převaha otázek s uzavřeným koncem nad otázkami s otevřeným koncem
Důležité je zvolit vhodný způsob kontaktování (e-mailem, telefonem, osobně,
poštou, apod.) a oslovit dostatečný počet respondentů.
Průzkum se rovněž zaměřuje na poznání jednotlivých konkurentů a jejich nabídky. Pro tento účel lze využít informace prezentované konkurenty v médiích
(zejména na internetu, ale i v novinách, časopisech, rozhlase, televizi apod.)
nebo sbírat informace přímo v terénu.
Velmi důležité je získané informace vyhodnotit a vyvodit z nich závěry a konkrétní doporučení pro náš podnikatelský záměr formou jednoduché a přehledné
prezentace (tabulky, grafy).
[- 338 -]
8) SWOT analýza
SWOT analýza je metoda posouzení silných a slabých stránek podnikatele
a příležitostí a hrozeb, které mohou pozitivně či negativně ovlivnit jeho podnikatelský záměr a podnikání v konkrétním tržním prostředí.
Smyslem SWOT analýzy je uvědomit si:
 silné stránky, na kterých lze při podnikání stavět,
 slabé stránky, které je nutné zlepšit,
 příležitosti, které lze při podnikání využít,
 hrozby, na které je nutné se připravit.
Silné a slabé stránky se týkají přímo podnikatele a příležitosti a hrozby se týkají
tržního prostředí, ve kterém se podnikatel pohybuje.
9) Ekonomický propočet
a) propočet nákladů
Provedeme kalkulaci ceny pro každý nabízený produkt. Nejprve vyčíslíme:
a. přímé náklady – přímo vstupují do produktu, lze je k produktu jednoznačně přiřadit (např. spotřebované krmivo)
b. nepřímé (režijní) náklady – nelze přímo přiřadit k danému produktu, ale
je nutné je rozpočítat podle určitého zvoleného kritéria (např. náklady na
energie, dopravu, apod.)
c. požadovaný zisk
Výsledkem kalkulace je cena produktu. Takto získanou cenu je nutné porovnat s konkurenčními cenami.
Vyčíslíme celkové náklady (přímé i nepřímé) s ohledem na plánovanou výši
produkce.
b) propočet tržeb
Předpokládané tržby zjistíme jako součin kalkulované ceny a předpokládaného množství prodané produkce.
F. Vypracujte úkoly v pracovním listu
1) Pracujte samostatně.
2) Odevzdejte podepsané pracovní listy.
[- 339 -]
Pracovní list 01.15 Metodika ke zpracování cvičného podnik. záměru
Jméno a příjmení žáka: ……………………………………………………………….
Datum: …………………………
Úkol č. 1:
Vaším úkolem je vytvořit podnikatelský záměr pro provozování MHD v Horšově. Objekt bude provozovat škola. Vy budete mít tento projekt na starosti. Projekt bude mít
své využití i při výuce žáků. Z ekonomického hlediska by měl být provoz MHD vyrovnaný nebo mírně ziskový. Popište svůj podnikatelský záměr. Popis musí obsahovat ,
jaké máte cíle, v jaké oblasti budete podnikat, čeho chcete dosáhnout a jak toho chcete dosáhnout.
Zpracování úkolu č. 1:
[- 340 -]
Úkol č. 2:
Vytvořte jednoduchý dotazník (cca 6 otázek) pomocí, kterého zjistíte od návštěvníků
MHD, jakým způsobem by bylo možné zlepšit fungování MHD.
Úkol č. 3:
Vytvořte jednoduchou SWOT analýzu jakou součást podnikatelského záměru provozování MHD v Horšově.
[- 341 -]
Úkol č. 4:
Proveďte kalkulaci ceny prasat na základě skutečných nákladů v rámci provozu MHD
v Horšově. Cenu kalkulujte na 1 kg živé váhy.
Podklady pro výpočet:
V MHD v Horšově je jedna prasnice, která se narodilo 7 selat.
SELE (celkem 180 dní, půl roku)
a) Sele na porodně
- od narození do 40. dne (váha od 0 do 15 kg)
- krmení – prestarter, cena 15,- Kč/kg
- krmná dávka – 0,5 kg/den
b) Sele – předvýkrm
- od 41. dne do 100. dne (váha od 15 do 35 kg)
- krmení – 15 dní - ČOS, cena 13 Kč/kg
45 dní – A1, cena 12 Kč/kg
- krmná dávka
- 1 kg ČOS/den,
- 1,75 kg A1/den
c) Sele – výkrm
- od 101. dne do 180. dne (váha od 35 do 110 kg)
- krmení – CDP, cena 7,- Kč/kg
- krmná dávka – 3,25 kg/den
PRASNICE (celkem 180 dní, půl roku)
a) Prasnice
- od porodu do odstavu (40 dní)
- narozeno 7 selat
- krmení - KPB, KPK, cena 7,- Kč/kg
- krmná dávka – základní dávka 2,5 kg/den + 0,4 kg/den na každé sele
b) Prasnice
- od 41. dne do 65. dne (od odstavu do dalšího zapuštění)
- krmná dávka – základní dávka 2,5 kg/den
c) Prasnice
- od 66. dne do180. dne (115 dní, od zapuštění do porodu)
[- 342 -]
- krmná dávka – prvních 80 dní 2,5 kg/den, dalších 35 dní 3,5 kg/den
OSTATNÍ PROVOZNÍ NÁKLADY (za rok v Kč)
-
elektrická energie
voda (rozbory + chemie)
odpisy
revize
běžná údržba
software – služby
veterinář
materiál, nářadí
60 000
5 000
48 000
12 000
10 000
5 000
18 000
18 000
Výše uvedené ostatní provozní náklady jsou na provoz celého MHD v Horšově, do
nákladů na prasata zahrnujte 30% těchto nákladů.
[- 343 -]
01.16 Metodika a manuál pro žáky k provádění zájemců o prohlídku
dvora
Ing. Jarmila Ledvinová
Žáci – průvodci si průvodcovskou činností ověřují a zdokonalují nejen odbornou připravenost, ale i svoje předpoklady pro další pracovní i osobní uplatnění.
Při této činnosti žáci rozvíjejí svoje organizační schopnosti, smysl pro pořádek, paměť,
logické a rychlé myšlení, rozlišování podstatného a nepodstatného, schopnost umět
zajímavě hovořit a zdokonalovat vlastní chování a vystupování.
Žáci používají při provádění manuály, které obsahují informace o zvířatech ale i otázky, kterými se snaží návštěvníky aktivizovat.
Manuály jsou vytvořeny pro dvě kategorie návštěvníků – malé a mladší děti (MŠ a 1.
třída) a ostatní. Liší se náročností informací a úkolů.
Pro děti jsou k dispozici omalovánky, které mají ověřit jejich pozorovací schopnosti.
Před nástupem na praxi mají žáci manuály k dispozici a podrobně se s nimi seznámí.
Při praxi chodí vhodně upraveni a svým vystupováním reprezentují školu.
[- 344 -]
Průvodce pro žáky základních a středních škol
a pro veřejnost
[- 345 -]
Osel domácí


Osel domácí (Equus asinus f. domestica) je společně s koněm jediný domestikovaný lichokopytník.
Byl domestikován dříve než kůň.
Co znamená slovo „domestikovaný“?





Osel je používán především k nošení břemen, unese až 300 kg, méně často je
používán k tahu, jízdě či chován pro mléko, maso a kůži.
Především na Balkáně, v Jižní Americe, Africe a arabských zemích se osel používá i k jízdě. V některých rozvojových zemích slouží i k zápřahu do vozů nebo
při orbě.
Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě.
Hřebec dosahuje v průměru kolem 122 centimetrů výšky v kohoutku, samice
přibližně 115 centimetrů.
Osel domácí má šedou srst s černým podélným pruhem uprostřed na hřbetě
a s bílým břichem.
Čím se osel živí?





Osel domácí je býložravec.
Kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly sežere osel domácí
všechnu rostlinou potravu, osli dokonce okusují dřevo.
Oslí stoličky mají vysoké korunky, které se rychle opotřebovávají, proto dorůstají po celou délku života oslího jedince.
Před domestikací se živili často jen různými druhy suchých travin a keřů.
Dobou páření jsou poslední dny jara nebo první měsíce léta.
Odhadni, jak dlouho je oslice březí.

Asi po 11 měsících oslice rodí jedno mládě, dost dobře vyvinuté, už v druhém
roce má normální velikost, plnou sílu má ale až v třetím roce.
Jsou oslové samotáři?





Osli jsou společenská zvířata.
Žijí ve stádech o počtu 2 až 30 jedinců, někdy i více.
Osli žijí na savanách i v křovinatých oblastech východní Afriky směrem na jih.
Vedoucím zvířetem ve stádu oslů je vždy samec, avšak veškeré denní činnosti
má na starosti vůdčí klisna, která si udržuje odstup od podřízených klisen.
Vedoucí oslí klisna vede skupinu při přesunech a za ní následují ostatní klisny
podle svého postavení.
[- 346 -]





Poslední jde obvykle hřebec.
Klání oslích samců je tvrdým soubojem.
Osel dobře vidí ve tmě, a proto se velmi často pase s oblibou i v noci.
Osli se dožívají v přírodě průměrného věku 15 let, v zajetí při dobrém zacházení až 40 let.
Divocí afričtí osli, předkové osla domácího, jsou už dnes ve volné přírodě velmi vzácní.
Co vznikne zkřížením osla s klisnou?
Co vznikne zkřížením oslice s koněm?
Neplodná mula podobající se spíše koni.
Mezek, který se podobá více oslovi.
Zajímavosti






Ve starém Egyptě osla spojovali s postavou boha Setha.
Hieroglyf osla, vyřezaný nožem do ramene, měl svého nositele chránit před
zlým osudem.
Řekové zpodobňovali boha příjemností Dyonýza jezdícího na oslu.
Římané v oslovi viděli symbol plodnosti.
Osel asijský dokáže běžet rychlostí až 70 km/h.
Oslí mléko je výživnější nežli kravské, a starověké ženy ho považovaly za nenahraditelný kosmetický prostředek ke zkrášlení pleti – používala jej i egyptská
panovnice Kleopatra VII., která se v něm koupala.
[- 347 -]
Shetlandský pony












Shetlandský pony je druh koně původem ze Shetlandských ostrovů, vzdálených asi 160 km na severovýchod od Skotska, ležících na stejné severní délce
jako Grónsko.
Nepříznivé podmínky na severu a nekvalitní pastva dali vzniknout velmi odolnému plemenu.
Je menší než všechna britská plemena.
Postavou je malý, ale velmi silný - asi se dá říct, že je jeden z nejsilnějších
koní světa vzhledem ke své velikosti (unese v sedle klidně i dospělého muže).
Ceněnou ochranou proti nepřízni počasí je jeho bohatá hříva, ohon a také
srst, která v zimě narůstá dvojnásobně hustá.
Srst má ochranou vrstvu, která brání kůži před namočením - odolává jak dešti,
tak i sněhu.
Tento koník se vyváží do celého světa.
Využívá se i ke křížení.
V Severní Americe ovlivnil společně s hackney ponym vznik amerického
shetlanda, a s appaloosou zase vývoj amerického ponyho. V Argentině se
shetland podílel na vzniku miniaturního plemene falabella.
Shetlandský pony je inteligentní, avšak tvrdohlavý.
Dosahuje výšky v kohoutku od 102 cm do 107 cm, do chovu jsou zařazováni
jen poníci do 100 cm.
Shetlandští poníci jsou viděni ve všech barvách až na strakáče.
Myslíš, že je výcvik a výchova tohoto ponyho snadná?

Většinou potřebuje rázné zacházení, jinak by se mohlo stát, že bude neovladatelný.
Na jakou práci mohl být shetlandský pony využíván v minulosti?



Tento pony se dříve využíval v anglických dolech - díky jeho výšce se perfektně hodil k práci v podzemí.
Shetlandi se však využívají i dnes v Evropě jako jezdečtí poníci pro děti, nebo
se také chovají v cirkusech.
Také je uvidíme v spřeženích nebo v mezinárodních soutěžích.
[- 348 -]
Zajímavosti

Poptávka po těchto ponících vzrostla zejména po roce 1847, kdy byla výnosem
zakázána práce žen a dětí v uhelných dolech (Shetlandi se tak začali využívat
jako důlní koně, speciálně pro tyto účely se začali šlechtit, vedle normálního typu, i koně větší a hrubší).
[- 349 -]
Koza zakrslá holandského typu












Chov kozy zakrslé holandského typu, běžně mezi chovateli a laiky nazývané
původním zažitým pojmoslovím holandská zakrslá koza, nazývané též holandská minikozička, zakrslá koza, ap., zažívá v posledních letech nebývalého rozmachu.
Ještě před několika desítkami let byly chovány pouze v zoologických zahradách
spolu s kozami kamerunskými, které, zejména pro pamětníky, byly hlavním
představitelem zakrslé kozy.
Povahové rysy této kozy jsou mimořádně příznivé.
Je to velice přítulné zvíře s milou povahou, které někteří chovatelé přirovnávají
ke psovi.
Jako pejsek Vás bude doprovázet a sledovat každý Váš pohyb, motat se mezi
nohama, domáhat se pohlazení, pamlsku nebo rovnou chování v náruči.
Nedostává-li se jí pozornosti netrkne, ale opatrným tlakem čela hlavy a rohů na
nohy vás upozorní, že ji zanedbáváte.
Je to velice kontaktní zvíře, které nechce být samo.
Nároky na chov nejsou nijak vysoké.
Základem je vždy od jara do podzimu pastva nebo seno v zimním období, čistá
voda, minerální líz, trochu jádra a samozřejmě pamlsky - jablko, zelenina,
ovesné vločky či tvrdé, nejlépe bílé pečivo.
Kozičky snáší zimy v našem mírném klimatickém pásmu velmi dobře.
Chladno a sucho jim nevadí, na zimu se zásobí tukem a obrostou delší srstí
s hustou podsadou.
Kozy se dožívají i 10 - 14 let.
Kozy jsou nejúčinější jako „živá sekačka“, co si pod tímto pojmem představíš?

S ekonomickým přínosem příliš nepočítejte - dají se ale využít jako "živá sekačka"
nejen na zahradě, ale i na nepřístupných místech, kde spolehlivě zlikvidují veškeré náletové dřeviny. Bohužel zásadně
nerozlišují mezi náletovou dředřevinou a krásnou vzrostlou
tůjí.
[- 350 -]
Ovce Skudde







Plemeno pochází z Východního Pruska a Pobaltí.
Bylo nazýváno taky jako ovcí Vikingů.
Skudde je řazeno do zájmových - málopočetných plemen s kombinovanou užitkovostí.
Typické je svou otužilostí a pevnou konstitucí, což umožňuje celoroční extenzivní pastevní chov především v méně příznivých oblastech, kde se může
stát významným krajinotvorným činitelem.
Berani mají kohoutkovou výšku 61 cm a 35-50 kg, ovečky mají 56 cm a 25-40
kg.
Berani mají velké šnekovitě utvářené rohy a na spodní části krku mívají hřívu.
Maso má výbornou kvalitu, chutí připomíná zvěřinu.
[- 351 -]
Prase přeštické černostrakaté







Přeštické černostrakaté je původní české plemeno prasat, které se odvozuje
od původních klapouchých prasat z oblasti západních Čech.
Po zušlechtění anglickými i jinými plemeny prasat došlo ke zlepšení užitkových
vlastností tohoto plemene, nicméně nedosahuje takové jatečné hodnoty jako jateční hybridi.
Bylo uznáno jako genetický zdroj a chová se převážně jako genetická rezerva.
Do 70 kg výborné na šunku, nad 70 kg s vysokou intenzitou přírůstku, dobrým
ukládáním sádla a výbornou intenzitou vývoje.
Povahově je prase skromné, otužilé, odolné vůči chorobám i stresu.
Prasnice jsou velmi plodné s 10 až 16 selaty, dobré a opatrné matky.
Největší kusy dosahují váhy 200 – 400 kg.
Zajímavost

Už více než 100 let se přeštickým mládencům s posměchem říká „přeštický kanec“. Za všechny přeštické mládence těmto „rejpalům“ odpověděl bývalý pražský herec Jindřich Plachta, který do Přeštic jezdil na návštěvu příbuzných.
V bývalé restauraci u Brčků, naproti kostelu, po několika sklenkách vína napsal
dne 29. 9. 1942 na zadní stranu obrazu: „Jsem rád, že mě počítáte mezi kance.
Ať jsme kanci, jen když nejsme svině.“
[- 352 -]
Husa česká


Vznikla z divoké husy velké.
V porovnání s ostatními plemeny je poměrně malá, má však silnější konstituci a oválný, kratší trup, dozadu se prohlubující.
Jakou barvu mají oči husy české?














Má poměrně malou hlavu, modré oči, silný, rovný, oranžově zbarvený zobák
s narůžovělým nehtem.
Má dosti silné, krátké holeně, běháky růžové barvy zaujímají široký postoj.
Peří je bílé, jemné, husté a pružné.
Prachového peří je více než u jiných plemen hus.
Je otužilá, odolná, nenáročná na chovatelské prostředí.
Pohlavní dospělost nastává okolo 218 dnů věku.
Charakteristická je její dlouhověkost, dožívá se 15 i více let.
Česká husa patří mezi plemena masného typu - má výborné jatečné vlastnosti.
Maso je vynikající kvality, oproti ostatním plemenům nejsou tak sádelné.
Její živá hmotnost je u houserů 5-6 kg, u hus 4-5 kg.
Snáška dosahuje ve dvou snáškových cyklech 15-40 vajec o průměrné
hmotnosti 130 gramů.
Vysedí dvoje mláďata za rok.
Plodnost si zachovává po poměrně dlouhou dobu, 10 a více let.
Počet housat od 1 husy činí cca 8-10.
[- 353 -]
Šumavanka














Dnešní šumavanka je středně těžké plemeno s kombinovanou užitkovostí vyšlechtěné v Čechách v druhé polovině 20. století ze zbytku původních krajových šumavských slepic.
Vyznačuje se velmi živým temperamentem, je plachá, ostražitá, nenáročná
na krmení a chov, odolná, otužilá a velmi shánlivá.
Vyniká rychlým růstem, dobrou zmasilostí a rychlým opeřováním.
Hřeben je růžicový, proto nenamrzá, a tak je šumavanka vhodná také do tvrdších klimatických podmínek.
Díky těmto vlastnostem je to vhodné plemeno pro polodivoké chovy nebo chov
ve velkých výbězích, kde si může spoustu potravy najít sama.
Hmotnost kohouta je 2,9 - 3,6 kg, slepice 2,4 - 3,1 kg.
Slepice jsou dobré nosnice - snáší přes 180 vajec.
Hmotnost vejce je 58 g.
Barva vaječné skořápky je hnědá.
Maso má vynikající kvalitu, je šťavnaté a jemné.
Slepice mají potlačený mateřský pud.
Na rozdíl od jiných plemen šumavanky vynikají i zimní snáškou.
Kvokavost je nežádoucí, ale občas se vyskytne, zejména u zdrobnělých šumavanek.
Jsou daleko klidnější než české slepice, dají se chovat i v menších prostorech
a také snadno ochočit.
[- 354 -]
Králík vídeňský černý













Vídeňský králík je v chovu velmi ceněný.
Oblíbili si ho nejen drobní chovatelé, ale také děti, které ho navzdory jeho
hmotnosti, není to žádný drobeček, chovají jako domácího mazlíčka.
Chovatelé si jej zase cení pro vysokou užitkovost, plodnost, vzornou starost
matek o mladé (ve vrhu mívají i jedenáct králíčat, ale v průměru jich rodí osm).
Jak název plemene naznačuje, původem je vídeňský králík z Rakouska.
Vyšlechtěn byl ale v Německu, kde je také nejvíce chován.
Vídeňáci patří do kategorie středních, masných plemen a v dospělosti dosahují čtyř až pěti kilogramů.
Poměrně rychle dorůstají a mají kvalitní měkké, krátké a šťavnaté maso.
Mají robustní tělo.
Hřbet, ramena a zadní končetiny jsou plné a široké.
Hlava je široká a dobře vyvinutá.
Uši mají mít podle českého vzorníku délku 12,5 cm, jsou otevřené se zakulacenou špičkou a dobře osrstěné.
Naši chovatelé si vídeňské králíky pro chov přivážejí zpravidla z Německa
a z Rakouska.
Protože je to módní a populární plemeno, jsou poměrně drazí – mladý kus
stojí kolem 50 eur.
[- 355 -]
Kachna – Indický běžec














Kachna jménem indický běžec umí sprintovat a má i dalších pozoruhodné
vlastnosti.
Miluje slimáky a aktivně je vyhledává.
Chová se nejen pro dietní maso, ale i pro pomoc na zahradě i potěšení.
Indický běžec je nenáročná kachna, která se dokáže o sebe postarat.
Je velmi temperamentní a k životu nepotřebuje velkou vodní plochu.
Stačí větší nádoba na vykoupání, údržbu peří.
Pokud je totiž indický běžec chován na velké vodní ploše, ztrácí svůj charakteristický vzpřímený postoj.
Kvůli nebezpečí přenosu salmonel veterinární předpisy nedovolují kachní vejce
konzumovat.
Chov je směrován pouze na produkci dietního masa, které obsahuje, na rozdíl
od běžných kachen domácích, minimální podíl tuku.
Ostatní produkty se běžně nevyužívají.
Hmotnost kačera se pohybuje od 1,5 -2 kg a kachny 1,3 - 1,7 kg.
Vzorník plemen uvádí snášku 80-100 vajec.
I když vejce nelze využít v kuchyni, všechny kachna vysedět nezvládne.
Někteří chovatelé je proto používají alespoň do vaječných míchanic pro exotické ptactvo, dávají je kuřatům, štěňatům a podobně.
Zajímavost



Například v Německu tyto kachny běžně využívají například na hřbitovech
k hubení různého hmyzu a především slimáků. Jedna kachna nasbírá za
den v průměru osmdesát dekagramů plžů. Není zapotřebí žádných chemických postřiků, kachny ani neničí květiny, keře ani stromy. Výhody tohoto ojedinělého druhu kachny začínají využívat i naši zahrádkáři, především v boji proti
stále sílící invazi plzáků španělských.
V literatuře se lze dočíst, že existovala indická kachní rekordmanka, která dokonce snesla 298 vajec za rok.
Oproti jiným plemenům kachen na nízké noze mají také odlišný krevní oběh.
Když například dlouho sedí a pak vyskočí, tak trochu kulhají, protože běhák není dostatečně prokrvený. Není to nemoc, ale souvisí to s rychlým vývinem kostry.
[- 356 -]
Kachna pekingská














V 18. a 19. století byly v Evropě kachny šlechtěny především na rychlou produkci masa, protože poptávka po něm se rychle zvyšovala.
Kachny pekingské jsou určeny pro produkci masa.
Znamená to, že jde o rychle rostoucí ranné kachny s dobrou zmasilostí.
Při intenzívním výkrmu dosahují jatečné hmotnosti již v šestém až osmém
týdnu věku.
Chováme-li je skutečně pro produkci masa, je vhodné je v této době porazit,
i když nedosahují hmotnosti ani 3 kg.
Nezanedbatelná je však i jejich snáška.
Ta se u kachen pekingských kolmých pohybuje kolem 50 vajec s bílou až nažloutlou skořápkou a u amerických dosahuje až neuvěřitelných 120 vajec také
s bílou až nažloutlou skořápkou.
Přestože u nás nejsme zvyklí kachní vejce konzumovat kvůli zvýšenému riziku
výskytu salmonel, připomeňme si, že kachní vejce obsahují více proteinů,
vápníku a mnoho vitamínů oproti vejci slepičímu.
Obsahují však také více tuků a cholesterolu.
Kachní vejce našich pekingských kachen se chutí a strukturou velmi podobají
slepičím vejcím.
Dalším produktem, především z pekingských kolmých kachen, je peří, které
však v dnešní době ztratilo na významu.
Kvůli své vysoké hmotnosti ztratily pekingské kachny schopnost letu, takže
k oplocení výběhu postačí jen nízký plůtek.
Přestože jde o těžké kachny, žijí v hejnech a jsou poměrně aktivní a shánčivé.
Kachny pekingské zcela ztratily pud sedění na vejcích.
[- 357 -]
Krůta bronzová

Krůta je po pštrosech největší domestikovaný pták.
Kdy se dostal krocan do Evropy?




Do Evropy byli poprvé přivezeni Španěly kolem roku 1519, tedy krátce po objevení Ameriky.
Moderní plemena krůt jsou výrazně větší než jejich divocí předkové a většina
komerčně chovaných krůt má bílé peří, ačkoli existují plemena s peřím bronzovým a černým.
Krůta domácí je chována zvláště pro maso, které má vysoký podíl bílkovin ve
svalovině a naopak méně tuku.
Krůta domácí se vyznačuje výrazným pohlavním dimorfismem, který je závislý na typu plemene.
Vysvětli pojem „pohlavní dimorfismus“.





Samec, nazývaný krocan, je větší a na hlavě barevnější.
Samec se výrazně liší od samice nápadnými kožními výrůstky na hlavě a krku, jedná se zejména o dlouhý lalok pod krkem a na horní části zobáku.
Samice má pod krkem pouze tenký lalok připomínající spíše blánu, zobák je
špičatý bez výrostků.
Krocaní kohouti jsou velmi bojovní a často spolu zápasí tak, že jeden ze soků
zaplatí souboj životem.
Mladí krocani se živí různým hmyzem, drobnými měkkýši, obecně se tedy dá
shrnout, že se živí potravou smíšenou.
[- 358 -]
Jerseyský skot









Jerseyský skot, též jersey, je malé dojné plemeno charakteristické jemnou
štičí hlavou, ušlechtilou tělesnou stavbou a vysokým obsahem bílkoviny a tuku
v mléce.
Je to druhé nejrozšířenější plemeno mléčného skotu na světě.
Pochází z ostrova Jerseyv průlivu La Manche a společně s příbuzným plemenem guernseyského skotu se označuje jako kanálové plemeno.
Je to plemeno, které má nejvyšší relativní mléčnou užitkovost v poměru
k tělesné hmotnosti, mléko má vysoký obsah bílkovin, od 4,1-4,4 % a velmi
vysoký obsah tuku, 6,2–7,5 %.
Tukové kapénky jsou velké a usnadňují stloukání na máslo, vysoký obsah pevných složek též předurčuje toto mléko k výrobě sýrů.
Díky velkému obsahu beta-karotenu je žlutě zbarvené.
V současnosti je průměrná užitkovost českých jerseyských krav 6000 kg mléka
za laktaci u starších krav a 5450 kg mléka u prvotelek.
Masná užitkovost je jen velmi malá: jatečná výtěžnost vyřazených krav je velice
nízká, lůj starších zvířat je navíc sytě žlutě zbarvený.
Mladá zvířata se nedají vykrmit do vyšší hmotnosti a porážejí se už
při hmotnosti 200-250 kg.
[- 359 -]
Kočka domácí





Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která
je již po tisíciletí průvodcem člověka.
Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny.
Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.
Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti
se uplatňuje také jako společník člověka.
Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.
Zajímavosti
Nejcitlivějším místem na těle kočky je jazyk, dále čenich a tlapky. Na tlapkách jsou
citlivé receptory vnímající vibrace, díky kterým může kočka zaznamenat i nepatrné
chvění. Schopnost koček předpovídat zemětřesení je zřejmě dána právě touto citlivostí. Kočka domácí má dále na hrudních končetinách a na obličeji citlivé hmatové
vousy, které ji umožňují orientaci i v naprosté tmě. Kočka je do značné míry necitlivá vůči vysokým teplotám – povrch rozehřátý na 44 °C již člověku připadá jako horký a dotyk vnímá jako bolest, kočka teplotu povrchu vnímá jako nepříjemnou až při
52 °C.
V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka
domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i
na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.
[- 360 -]
Výroba sýra
Co myslíš, od jakého zvířete pochází mléko, ze kterého se zde vyrábí sýr?
1. Mléko pasterizujeme v sýrařském kotli do teploty 620 C a to asi po dobu dvaceti
minut.
Věděl bys, co znamená slovo „pasterizace“?
Pasterizace je jednou z metod konzervace potravin, kterou vyvinul v polovině 19. století francouzský vědec Louis Pasteur. Původně byla pasterace vyvinuta na objednávku
francouzského válečného loďstva pro zamezení octovatění vína. Brzy se rychle ujala
i u dalších komodit. Podstatou pasterace je krátkodobé zvýšení teploty, které způsobí
zničení patogenních mikroorganismů. Na rozdíl od převaření výrazněji nemění kvalitu
potraviny.
2. Pasterované mléko necháme vychladnout na teplotu 35 0 C a použijeme připravený
zákys, který je důležitý pro správnou kyselost mléka a pro jeho následné lepší
zrání.
3. Po zaočkování zákysem necháme sýřeninu stát 20 – 30 minut a zkontrolujeme
teplotu. Budeme totiž sýřit. Mléko pro tento sýr sýříme při teplotě 360C.
4. Poté zasýříme – to znamená, že si nalijeme do hrnečku syřidlo.
5. Syřidlo rozmíchané s vodou nalijeme do mléka a řádně zamícháme.
6. Po 30 minutách má sýřenina konzistenci pudingu.
7. Sýřeninu pokrájíme na drobné kostky.
8. Opět přijde na řadu přihřívání za stálého míchání na teplotu 40 0C. Kousky sýřeniny
velikosti lískového ořechu musí být jemně gumové a po zmáčknutí se vracejí zpět.
9. Do dřezu se připravíme plastové káďové formy na sýr a sýřeninu do ní vlijeme.
Formu vložíme do lisu a necháme 30 minut lisovat. Poté sýr otočíme a opět hodinu lisujeme. Opět otočíme a lisujeme 12 hodin.
10. Po 12 hodinách sýr vyndáme a vložíme do solné lázně. Solná lázeň je voda se
solí v poměru 20% soli. Na litr vody tedy dáme 200 g soli. Sýr v lázni necháme
2 – 3 hodiny podle velikosti sýra. (1 kg = 2 hodiny).
11. Sýr po vyndání ze solné lázně vložíme na děrovanou podložku a každý den obracíme. První čtyři dny jej potíráme slanou vodou. Po 14 dnech sýr potíráme olejem.
Jak dlouho myslíš, že sýr zraje?
Je uložen v teplotě kolem 8 – 100 C. Zpočátku je bílý, ale postupně žloutne od kraje ke
středu. Sýr zraje 2 měsíce.
[- 361 -]
Skleník
Věděl bys, jaké plodiny se pěstují v našem skleníku?



Rajče jedlé, též lilek rajče (Solanum lycopersicum L., 1753) je trvalka bylinného
charakteru pěstované jako jednoletka.
Patří do čeledi lilkovitých. Pochází ze Střední a Jižní Ameriky.
Plodem je bobule, rajské jablko neboli rajčátko, zkráceně rajče.
Zajímavosti
Přesto v roce 1893 rozhodoval Nejvyšší soud Spojených států ve sporu Nix vs. Hedden, o tom, zda je rajče ovoce nebo zelenina. Problém zdánlivě banální, měl své ekonomické opodstatnění. Na ovoce se tehdy nevztahovala dovozní cla, kdežto na zeleninu ano. Soud vynesl verdikt, že rajče je zelenina. Rajče bylo ustanoveno státní zeleninou v New Jersey, zato v Arkansasu je zároveň státním ovocem i zeleninou. Z hlediska botanického však v té době bylo rajče (stejně jako obyčejné jablko) považováno
za ovoce.
Ze zahradnického hlediska jsou jako ovoce označovány jedlé plody kulturních víceletých rostlin.
Mezi ovoce jasně nepatří nedužnaté plodiny s přesnějším zařazením (obilniny – suchý
plod, a luštěniny), – jsou pěstovány pro semeno. U ovocných druhů je přetrvání rostliny zajištěno opakováním produkce plodů. Rajče je běžně pěstováno jako jednoletka a
tak je zařazeno mezi zeleninu.
Zavádějící je nejen název "rajské jablko", kdy jablko je na rozdíl od rajčete řazeno
k ovoci, ale i v překladech anglické slovo fruit, které znamená nejen ovoce ale i plod.





Paprika (Capsicum) je rod rostlin z čeledi lilkovitých (Solanaceae).
Pochází ze Střední Ameriky, kde byla tisíce let pěstována v tropech.
Dnes se pěstuje po celém světě.
Někteří zástupci rodu paprika se používají jako zelenina, jiné
ko koření nebo lék.
Pálivá forma papriky se označuje jako chilli paprička, nepálivá jako kapie.
ja-
Zajímavost
Paprika není nijak příbuzná s pepřem černým, který obsahuje zcela jiné pálivé látky,
například piperin.


Okurka setá (Cucumis sativus) je rostlina z čeledi tykvovité.
Pochází z vlhkých a teplých krajů Indie a Číny.
[- 362 -]


Její tmavě zelený plod je nazýván okurka, mezi základní druhy patří okurka
polní a okurka salátová.
Okurky polní jsou s oblibou nakládány do sladkokyselého nálevu.
Zajímavosti
Jejich kladem je, že obsahují značné množství draslíku, takže dokáží zcela přirozeným
způsobem odvodňovat organismus. Jsou velmi vhodnou zeleninou pro osoby trpící dnou nebo revmatismem. Dobře působí na krevní oběh. Navíc okurky jsou nízkoenergetické, což lze využít při léčbě obezity.
[- 363 -]
Průvodce pro žáky mateřských škol
Osel domácí
Děti si osla nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce.
Jaké zvuky osel vydává? (Děti napodobují zvuky.)
Kolik má osel nohou?
Jakou má barvu?
Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by osel mohl jíst.








Osel je používán především k nošení břemen, unese až 300 kg, méně často
je používán k tahu, jízdě či chován pro mléko, maso a kůži.
Především na Balkáně, v Jižní Americe, Africe a arabských zemích se osel používá i k jízdě.
V některých rozvojových zemích slouží i k zápřahu do vozů nebo při orbě.
Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě.
Osel domácí je býložravec.
Kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly sežere osel domácí
všechnu rostlinou potravu, osli dokonce okusují dřevo.
Osli jsou společenská zvířata.
Žijí ve stádech o počtu 2 až 30 jedinců, někdy i více.
[- 364 -]
Shetlandský pony
Děti si ponyho nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce.
Jaké zvuky pony vydává? (Děti napodobují zvuky.)
Kolik má pony nohou?
Jakou má barvu?
Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by pony mohl jíst.







Velmi odolné plemeno.
Postavou je malý, ale velmi silný - asi se dá říct, že je jeden z nejsilnějších
koní světa vzhledem ke své velikosti (unese v sedle klidně i dospělého muže).
Ceněnou ochranou proti nepřízni počasí je jeho bohatá hříva, ohon a také
srst, která v zimě narůstá dvojnásobně hustá.
Srst má ochrannou vrstvu, která brání kůži před namočením - odolává jak dešti,
tak i sněhu.
Shetlandský pony je inteligentní, avšak tvrdohlavý.
Tento pony se dříve využíval v anglických dolech - díky jeho výšce se perfektně hodil k práci v podzemí.
Shetlandi se však využívají i dnes v Evropě jako jezdečtí poníci pro děti, nebo
se také chovají v cirkusech.
[- 365 -]
Koza zakrslá holandského typu
Děti si kozy nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce.
Jaké zvuky kozy vydává? (Děti napodobují zvuky.)
Kolik má kozy nohou?
Jakou má barvu?
Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by koza mohl jíst.










Chov kozy zakrslé holandského typu, běžně mezi chovateli a laiky nazývané
původním zažitým pojmoslovím holandská zakrslá koza, nazývané též holandská minikozička, zakrslá koza, ap., zažívá v posledních letech nebývalého rozmachu.
Ještě před několika desítkami let byly chovány pouze v zoologických zahradách
spolu s kozami kamerunskými, které, zejména pro pamětníky, byly hlavním
představitelem zakrslé kozy.
Povahové rysy této kozy jsou mimořádně příznivé.
Je to velice přítulné zvíře s milou povahou, které někteří chovatelé přirovnávají
ke psovi.
Jako pejsek Vás bude doprovázet a sledovat každý Váš pohyb, motat se mezi
nohama, domáhat se pohlazení, pamlsku nebo rovnou chování v náruči.
Nedostává-li se jí pozornosti netrkne, ale opatrným tlakem čela hlavy a rohů na
nohy vás upozorní, že ji zanedbáváte.
Je to velice kontaktní zvíře, které nechce být samo.
Základem je vždy od jara do podzimu pastva nebo seno v zimním období, čistá
voda, minerální líz, trochu jádra a samozřejmě pamlsky - jablko, zelenina,
ovesné vločky či tvrdé, nejlépe bílé pečivo.
Kozy se dožívají i 10 - 14 let.
Dají se ale využít jako "živá sekačka" nejen na zahradě, ale i na nepřístupných
místech, kde spolehlivě zlikvidují veškeré náletové dřeviny.
[- 366 -]
Ovce Skudde
Děti si ovečky nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce.
Jaké zvuky ovce vydává? (Děti napodobují zvuky.)
Kolik má ovce nohou?
Jakou má barvu?
Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by ovce mohl jíst.




Bylo nazýváno taky jako ovcí Vikingů.
Typické je svou otužilostí a pevnou konstitucí, což umožňuje celoroční extenzivní pastevní chov především v méně příznivých oblastech, kde se může
stát významným krajinotvorným činitelem.
Berani mají velké šnekovitě utvářené rohy a na spodní části krku mívají hřívu.
Maso má výbornou kvalitu, chutí připomíná zvěřinu.
[- 367 -]
Prase přeštické černostrakaté
Děti si prase nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce.
Jaké zvuky prase vydává? (Děti napodobují zvuky.)
Kolik má prase nohou?
Jakou má barvu?
Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by prase mohlo jíst.




Přeštické černostrakaté je původní české plemeno prasat.
Povahově je prase skromné, otužilé, odolné vůči chorobám i stresu.
Prasnice jsou velmi plodné s 10 až 16 selaty, dobré a opatrné matky.
Největší kusy dosahují váhy 200 – 400 kg.
[- 368 -]
Husa česká
Děti si husy nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce.
Jaké zvuky husa vydává? (Děti napodobují zvuky.)
Kolik má prase nohou?
Jakou má barvu?
Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by husa mohla jíst.






Vznikla z divoké husy velké.
Má poměrně malou hlavu, modré oči, silný, rovný, oranžově zbarvený zobák s
narůžovělým nehtem.
Má dosti silné, krátké holeně, běháky růžové barvy zaujímají široký postoj.
Charakteristická je její dlouhověkost, dožívá se 15 i více let.
Vysedí dvoje mláďata za rok.
Počet housat od 1 husy činí cca 8-10.
[- 369 -]
Šumavanka
Děti si slepice nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce.
Jaké zvuky slepice vydává? (Děti napodobují zvuky.)
Kolik má slepice nohou?
Jakou má barvu?
Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by slepice mohla jíst.






Vyznačuje se velmi živým temperamentem, je plachá, ostražitá, nenáročná
na krmení a chov, odolná, otužilá a velmi shánlivá.
Vyniká rychlým růstem, dobrou zmasilostí a rychlým opeřováním.
Díky těmto vlastnostem je to vhodné plemeno pro polodivoké chovy nebo chov
ve velkých výbězích, kde si může spoustu potravy najít sama.
Barva vaječné skořápky je hnědá.
Maso má vynikající kvalitu, je šťavnaté a jemné.
Slepice mají potlačený mateřský pud.
[- 370 -]
Králík vídeňský černý
Děti si králíky nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce.
Kolik má králík nohou?
Jakou má barvu?
Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by králík mohl jíst.






Oblíbili si ho nejen drobní chovatelé, ale také děti, které ho navzdory jeho
hmotnosti, není to žádný drobeček, chovají jako domácího mazlíčka.
Chovatelé si jej zase cení pro vysokou užitkovost, plodnost, vzornou starost
matek o mladé (ve vrhu mívají i jedenáct králíčat, ale v průměru jich rodí osm).
Jak název plemene naznačuje, původem je vídeňský králík z Rakouska.
V dospělosti dosahují čtyř až pěti kilogramů.
Poměrně rychle dorůstají a mají kvalitní měkké, krátké a šťavnaté maso.
Mají robustní tělo.
[- 371 -]
Kachna – Indický běžec
Děti si kachny nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce.
Jaké zvuky kachna vydává? (Děti napodobují zvuky.)
Kolik má kachna nohou?
Jakou má barvu?
Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by kachna mohla jíst.





Kachna jménem indický běžec umí sprintovat a má i dalších pozoruhodné
vlastnosti.
Miluje slimáky a aktivně je vyhledává.
Chová se nejen pro dietní maso, ale i pro pomoc na zahradě i potěšení.
I když vejce nelze využít v kuchyni, všechny kachna vysedět nezvládne.
Někteří chovatelé je proto používají alespoň do vaječných míchanic pro exotické ptactvo, dávají je kuřatům, štěňatům a podobně.
[- 372 -]
Krůta bronzová
Děti si krůty nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce.
Jaké zvuky krůta vydává? (Děti napodobují zvuky.)
Kolik má krůta nohou?
Jakou má barvu?
Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by krůta mohla jíst.








Do Evropy byli poprvé přivezeni Španěly kolem roku 1519, tedy krátce po objevení Ameriky.
Moderní plemena krůt jsou výrazně větší než jejich divocí předkové a většina
komerčně chovaných krůt má bílé peří, ačkoli existují plemena s peřím bronzovým a černým.
Krůta domácí je chována zvláště pro maso, které má vysoký podíl bílkovin ve
svalovině a naopak méně tuku.
Samec, nazývaný krocan, je větší a na hlavě barevnější.
Samec se výrazně liší od samice nápadnými kožními výrůstky na hlavě a krku, jedná se zejména o dlouhý lalok pod krkem a na horní části zobáku.
Samice má pod krkem pouze tenký lalok připomínající spíše blánu, zobák je
špičatý bez výrostků.
Krocaní kohouti jsou velmi bojovní a často spolu zápasí tak, že jeden ze soků
zaplatí souboj životem.
Mladí krocani se živí různým hmyzem, drobnými měkkýši, obecně se tedy dá
shrnout, že se živí potravou smíšenou.
Děti po prohlídce dostanou omalovánky zvířat, které budou vymalovávat buď po
prohlídce, nebo ve školce. Umí říct, jak se zvířata na obrázcích jmenují.
[- 373 -]
Anglická verze průvodce
Donkey






Donkeys were supposedly domesticated around 5000 years ago in the north
east of Africa from the Somali wild ass.
The domestication if donkeys soon spread across the globe, with people mainly
using the donkeys to help carry heavy loads and transport goods long
distances.
They are anatomically normal and show normal breeding behavior, so hybrids
should be gelded as early as possible to avoid studdy behavior.
The majority of donkeys today still do the same burdening tasks that the donkeys did thousands of years ago, in a similar way to the pack-mules in the Asian mountains that transport burdening goods through the mountain passes.
Donkeys vary considerably in size, depending on breed and management.
The height at the withers ranges from 7.3 hands (31 inches, 79 cm) to
15.3 hands (63 inches, 160 cm), and the weight from 80 to 480 kg (180 to
1,060 lb).
Donkeys are said to have a relatively stubborn temperament but once the owner of
the donkey has gained the donkeys trust, the donkey is extremely loyal and a good
friend. Donkeys are not truly stubborn; they are very good at taking care of themselves. Their self preservation instincts are strong. They will refuse to proceed if they
sense danger or if they are overburdened. They pass this valuable trait on to the mule.
Donkeys are also thought to have a calming affect over distressed horses and donkeys are often put into fields with hor-ses as they make great companions for them.
[- 374 -]
Duck






Duck is the common name for a large number of species in
the Anatidae family of birds, which also includes swans andgeese.
The ducks are divided among several subfamilies in the Anatidae family; they
do not represent a monophyletic group (the group of all descendants of a single
common ancestral species) but a form taxon, since swans and geese are not
considered ducks.
Ducks are mostly aquatic birds, mostly smaller than the swans and geese, and
may be found in both fresh water and sea water.
Ducks are sometimes confused with several types of unrelated water birds with
similar forms, such as loons or divers, grebes, gallinules, and coots.
Ducks have many economic uses, being farmed for their meat, eggs, feathers,
(particularly their down).
They are also kept and bred by aviculturists and often displayed in zoos.
In many areas, wild ducks of various species (including ducks farmed and released
into the wild) are hunted for food or sport, by shooting, or formerly by decoys. Because
an idle floating duck or a duck squatting on land cannot react to fly or move quickly, "a
sitting duck" has come to mean "an easy target".
[- 375 -]
Duck Foot Facts





Ducks have webbed feet which allows them to paddle and swim in the water
more smoothly.
When ducks swim, they push out their feet back in a kicking motion so that the
webbing catches the water and pushing it behind the duck.
On the return stroke, the webbing on the foot of the duck closes up which allows the duck to have less water resistance and to travel faster.
Ducks have a have complex structure of capillaries on their feet which help to
regulate the blood flow and stops their feet from getting cold.
The webbed feet of the duck means that the duck cannot walk smoothly on land
and instead move around in a waddling motion.
Duck Teeth Facts





Like other species of bird, ducks do not have teeth but instead uses their beaks
to catch their food.
Ducks have rows of thin bristles in their mouths that enable them to filer nutrient
particles out of the water.
Ducks use their strong beaks to catch their food and then swallow them whole,
using their gizzard to help to digest their food.
The beak of a duck is comprised of an upper and lower jaw that are strong as
they are made out of bone.
The duck uses its beak both to feed, and to groom itself as the duck picks the
dirt out of its feathers.
[- 376 -]
Goat









Goats originated from the mountainous areas of west Asia and eastern Europe,
grazing on hillsides and plains.
Modern day common goats are known as domesticated goats and are thought
to be very closely related to a sheep.
For thousands of years goats have been used for their meat, hair, milk and
skins.
In some countries goats are also used to help with carrying heavy loads.
Most species of male goats naturally have two horns on the top of their head.
The horns of the goat are made out of the substance keratin, from which human fingernails are also made.
The male goats mainly use their horns to defend themselves from other dominant male goats and from unwanted predators.
Some species of goat also have females that have two horns on the tops of
their heads.
The goat is most closely related to the sheep and there are many similarities
between the two species as well as a number of differences which include the
tail length of the goat which is noticeably longer than the tail of the sheep.
Activity – „healthy animal“
Take a good look at the goat you are considering. Does it look thrifty! By thrifty I mean
does its coat look smooth and shiny? Does the goat look clean or does it have runny
eyes, nose or a messy rear? Always select a goat that looks thrifty.
Notice that your thrifty, healthy animals are generally moving about with their tails up!
I always use the tail position as strong indicator of how the goat is feeling. A goat that
is not feeling well, many times will have its tail down. When goats are not feeling well
they will look a little scruffy and their tail will be down. Now don't take that bit of advice
to the extreme. When we let our goats on to a fresh pasture, many times they are full
of briars for a few days, thats ok! As long as the goat has bright eyes, a shiny coat and
no discharges.
Up close, pull the eye lid down just a bit. The lining of the eye should be a healthy
pink. Pull the lip down and look at the gums. The gums should also be pink. Grey or
very light coloring in the eyelids or gums may indicate an advanced case of anemia.
Stear Clear!
Take a look at the hooves. We try to buy goats that stand good on their feet. We have
found that trimming can be kept to a minimum if you select them for good hooves! If
the hoof is overgrown have the seller trim them before you take them away! Hoof
[- 377 -]
trimming is not usually a real fun task, so have them show you first hand how they
handle the animal.
One last thing, when we were first looking at goats, we didn't even know how to tell the
sexes apart. (Seems pretty silly now, but...) The easiest way to tell is that a female
squats to urinate and a male urinates from the belly.
Does the goat look thrifty?












Check the eyes, by pulling the lower lid down gently.
Check the gums, by pulling the lower lip down. The gums should look healthy
and pink... not grey or light.
Make sure the goat does not have a runny nose or eyes.
Look for signs of scours (messy rear)
Is the goat chewing its cud? This is a good sign.
Does the goat look skinny? You should be able to pinch and feel the muscle at
the nape of the neck and in the hip areas. You should not see a prominent back
bone.
Find out how long the owner has had the goat
Find out when the goat was last wormed and with what
Find out if the goat has had any shots (if not thats ok but something you will
probably want to take care of)
Ask a lot of questions, is the goat an escape artist? Some are and they can be
tough to keep!
If you are thinking to have a herd someday, be sure you know the difference between a doe, buck and a wether!
Buy a little bit of feed from the seller. Contrary to popular opinion goats do not
adjust well to abrupt changes in feed. Try to keep the goat on the same feed for
the first week and then (if desired) change them slowly by mixing in the feed of
your choice.
[- 378 -]
Rabbit









Rabbits are small mammals found naturally in Europe, South Africa, Sumatra
and Japan.
Rabbits are also often found in the desert regions of the Middle East where the
rabbits inhabit the greener parts of the deserts where there is enough food and
water for the rabbits to survive.
Rabbits are herbivores that feed on mainly on grass, but rabbits also eat nuts
and berries and often fruit and vegetables.
Rabbits dig burrows into the ground where the rabbit hides and stores food, and
also gives birth to and raises the baby rabbits.
Today, the rabbit is a popular pet particularly with young children due to the rabbits calm and quiet nature.
The average rabbit lives to about 8 years old when kept as a pet, but many
wild rabbits do not live as long due to the fact that the rabbit is prey to many predators including cats, dogs and humans.
Rabbits are also prone to myxomatosis, a disease that causes the rabbit to rapidly develop tumors which quickly results in death.
Today their are more than 50 different species of rabbit and the number continues to increase as the selective breeding of pet rabbits becomes more popular.
The smallest species of domestic rabbit is the mini lop which weighs around 5
lbs, and the largest species of domestic rabbits is the flemish giant rabbit which
weighs between 5 kg and 9kg and is the largest species of rabbit in the world.
The Californian breed of rabbit







The Californian breed of domestic rabbit was developed in the early 1920s by
George West in Southern California.
He crossed Himalayan breeds and the Standard Chinchilla rabbit breed and
then crossed the offspring with New Zealand Whites.
The purpose of this breed was to have a good meat breed that also had a good
quality pelt.
The breed did not become popular for at least 15 years after development.
Today, the Californian rabbit is the second most popular meat-producing breed
in the world after the New Zealand rabbit.
The fur quality allows this rabbit to also be classified as a fancy breed.
The Californian rabbit has big ears (although not as large as the ears of Flemish
Giants) and is large in size, weighing around 7 to 12 pounds (3.5 to 4.75 kilograms).
[- 379 -]
As with other rabbits, Californians do not do well in high or low temperatures. They are
prone to hairball obstructions and matted coats if not cared for properly. When the rabbit is molting, dead hair can be removed with a slicker brush. Other health concerns
include ear mites, Pasteurella, respiratory disease, dental problems, urinary bladder
stones and fractured backs. Be quick to notice any changes in diet or litter box habits
and contact a rabbit veterinarian immediately. The average life span of a breeding Californian rabbit is 5 to 10 years.
The Vienna breed of rabbit







The Vienna is an old breed that originated in Austria and has only recently made its presence felt in the UK.
The Vienna has soft, silky fur that is accepted in white, agouti and a deep slate
blue that lightens to a paler grey on the underside.
The Vienna generally weighs between 8-12lbs.
The Vienna is a medium sized rabbit with a cylindrical body that’s well muscled.
The chest is deep and the back follows a line from the base of the neck to
a rounded rump.
The legs are of medium bone and the head is prominent and bold.
The white variety of Vienna has blue eyes, while the blue or coloured type has
black or hazel eyes.
Vienna Temperament
The temperament of any rabbit depends very much on how it has been raised and
handled, and also on its lines. Any reputable breeder will ensure their kits are well
handled, placid and used to humans and possibly cats and dogs too.
[- 380 -]
Despite a tendency to be laid back and generally docile, because it’s a reasonably large rabbit the Vienna is not a good choice for first time or inexperienced handlers. Because of their size they must be handled and picked up with care and as they carry
a lot of weight at the rear end, the hind quarters and rump must be adequately supported during carriage or spinal injuries can occur.
Rabbits are not keen on being picked up anyway, and if he’s picked up incorrectly he
can struggle. Rabbits are much stronger than they look and one that panics can cause
damage to both itself and the handler.
What does Vienna marked mean on the rabbit?
Vienna, or sport marks, are mismarks that usually occur on the noses, feet, and tails of
blue eyed white rabbits. They are genetic, so don't breed a vienna marked rabbit.
Vienna marks are disqualifications in shows, but they are very cute!
[- 381 -]
Bronze turkey











The turkey is a large bird that is closely related to other game birds such
as pheasants, chickens and quails.
The turkey has become famous across the western world as being a special
meal on large family occasions including Christmas and Thanksgiving.
Despite their large size, turkeys are surprisingly adept fliers and can be seen
flying beneath the forest canopy looking for somewhere to perch.
Although turkeys do nest in the trees, they are most commonly found in open
forests, woodlands and grasslands.
The turkey is an omnivorous animal meaning that it eats both plants and plant
matter, and other animals.
The turkey primarily eats nuts, seeds, fruits, berries and insects which is often
finds whilst scratching around on the forest floor.
The turkey also eats small reptiles, amphibians and even rodents should it get
the chance.
During the mating season, male turkeys make gobbling noises in order to try
and attract a female turkey to mate with.
The female turkey finds somewhere safe to make her nest and lays between 6
and 12 eggs which hatch after an incubation period of about a month.
Today, the turkey is one of the most popular meats to eat on festive occasions
and is farmed in large numbers across the western world.
It is thought that over 250 million turkeys are farmed in the United States every
year!
[- 382 -]
Skudde

















The Skudde is a nordic, short-tailed heather sheep.
Its original homeland was East Prussia and the Baltic States.
Today a few small herds can be found in these areas.
The most noticeable feature of the Skudde buck is the imposing snail horn.
The ewes are hornless or carry horn stumps.
In individual cases it occurs that ewes carry chamois-like “hornlets.”
The animals are slender, the weight of the bucks lies between 35 and 50 kg,
that of the ewes from 25 to 40 kg.
The wool mixture typical of this breed consists of fine wool fibers, dispersed with short hairs and course cover hair.
The colors are white, brown, black and gray.
White Skuddes have nowadays small pigment spots on the head. Lambs have
a rust-colored marking in the nape of the neck and on the legs.
This coloring disappears in adults.
Skuddes are not kept for their meat.
They are suited for pasturing more barren areas.
The meat is held to be a delicacy in circles of connoisseures.
Skuddes come into heat aseasonally.
Lambs are born at any time of the year.
As a rule three lambings are possible in two years.
Sheep are a target prey for many large carnivorous animals such as dogs, wolves and
wild cats. In order to try to protect themselves, sheep keep close together in a flock to
make it harder for predators to kill a lone, unsuspecting sheep. In areas where sheep
have no natural predators, the sheep are known to not display the flocking characteristics so strongly.
Most sheep species only
breed once a year. Like
other herd animals, a number of ewes (female sheep)
will mate with just one ram
(male sheep). Sheep tend to
give birth to their lambs in
the springtime so that the
lambs have a long period of
time to grow before the cold
[- 383 -]
winter sets in. Female sheep tend to give birth to one lamb and sometimes twin. Some
species of sheep are known to give birth to larger litters and other species of sheep
will also breed all year round rather than just once a year.
Sheep play an important part in the agricultural economy around the world. Sheep
were one of the first animals to be domesticated by humans and sheep are still vital in
producing both wool to keep us warm and meat to feed us.
[- 384 -]
Guinea fowl







The guinea fowl is a large wild bird that is natively found inhabiting a variety
of habitats across the African continent.
Today, the guinea fowl has been introduced to various countries around the
world as it is farmed by humans.
The guinea fowl is a ground-nesting bird and spends much of its time scratching
around on the ground in search for something to eat.
The guinea fowl often has long, dark coloured feathers and a bald neck and head which makes the guinea fowl a very distinctive bird.
The female guinea fowl builds a nest out of twigs and leaves on the ground, often somewhere where it is more sheltered.
The female guinea fowl lays between 8 and 15 small eggs which hatch after an
incubation period of around a month.
The guinea fowl chicks, known as keets, remain with their mother until they are
big enough to fend for themselves.
[- 385 -]
Chicken










The chicken was thought to be domesticated more than 10,000 years ago where the Indians and later the Vietnamese bred chickens for meat, feathers and
eggs.
The domestication of chickens is thought to have then spread rapidly
across Asia and into Europe and Africa resulting in the chicken being the most
widely farmed animal today.
There are thought to be at least 25 billion chickens worldwide, which is the
highest population of any bird in the world.
The chicken usually gets to about 40 cm tall and surprisingly, the chicken is one
of the species of bird that is not very successful as far as flying is concerned.
The longest recorded flight of a chicken is 13 seconds and the longest recorded
distance is 301.5 feet.
Chickens can live for up to 4 or 5 years in the wild but many commercially farmed chickens usually do not exceed the age of one.
Many chickens have been known to live for longer and the oldest recorded
chicken was said to live until it was 16 years old.
Chickens are omnivorous animals meaning that they eat a mixture of plant and
animal matter.
Although chickens are commonly seen scratching on the ground in search of
seeds, berries and insects, chickens have also been known to eat larger animals such as lizards and even small mice.
Chickens are kept by humans for their meat and eggs.
Breeders tend to keep different types of chicken for these different purposes and meat
chickens will often only reach 3 months old before they are killed, which is why it is
crucial that chicken eaters
ensure that the chicken
they are eating has had
the best existence possible in it's few months of
life. The same principle
applies to the egg laying
chickens with the typical
commercial hen laying
around 300 eggs in one
year. After that, the hens
tend to start laying fewer
[- 386 -]
eggs and are generally killed by their breeder.
Chicken is one of the most wdes-pread meats in the world with numerous cultures having their own special ways to prepare and eat chickens. The UK's most common dish
is roast chicken, the USA's most common dish is fried chicken and in China they use
every part of the chicken including their feet which are commonly found in soup.
[- 387 -]
Pig











The pig was allegedly domesticated as early as 9,000 BC from the wild boar,
which is found in the forests of Asia and Europe.
The pig was used for meat, leather and the pig hair was often used to make
brushes.
The domestic pig is farmed by the million around the world and produces a surprising amount of meat, with bacon, sausages, ham and chops all coming from
the same animal (much to the disbelief of Homer Simpson)!
The pig is a quiet and relatively clean animal when kept in the right conditions.
Pigs are also known as hogs and swine.
A pig has a snout for a nose, small eyes, and a small tail, which may be curly,
kinked, or straight.
It has a thick body, short legs, and coarse hair.
There are four toes on each foot, with the two large middle toes used by the pig
for walking.
Pigs are omnivores meaning that they eat both plants and animals.
Pigs are scavengers by nature and will eat nearly anything that they come
across from plants and fruit to dead insects and tree bark.
In the wild, pigs tend to look for berries and shoots as these contain lots of nutrients and are important for a healthy pig.
Pig Foot Facts





Pigs have four feet that are known as trotters that are eaten as a delicacy in
some parts of the world.
The pig has four toes on each foot that are pointed downwards as the pig walks
on the tips of its toes rather than its whole foot.
Despite the fact that the pig has four toes, it only actually walks on two of its
toes as the outer toes as used for balance and will rarely touch the ground.
The four toes of the pig end in hooves to enable the pig to have tougher feet
when walking or running on harder ground.
The middle two toes of the pig that it walks on are often slightly webbed to give
the pig more balance and stability when running and walking on muddy ground.
[- 388 -]
Pig Teeth Facts





Some species of pig, such as wild pigs, have tusks and large front teeth that the
pig uses for defending itself and for digging roots out of the ground.
Baby pigs have 28 teeth which fall out when the piglet is around 12 months old
and are replaced with the stronger 44 teeth that adult pigs have.
All pigs have tusk teeth which are their sharper canine teeth and the pigs use
these teeth for digging but must grind them down on harder objects so that they
do not get too long.
Much like human teeth, the teeth of the pig have an enamel coating which makes the teeth of the pig stronger and less exposed to disease.
Pigs are one of the few wild animals that properly chew their food as pigs have
a digestive system that is similar to that of the human and therefore cannot digest unchewed food easily.
Přeštice black pied pig
[- 389 -]
Shetland pony












The Shetland pony is a breed of pony originating in the Shetland Isles.
Shetlands range in size from a minimum height of approximately 28 inches
(71 cm) to an official maximum height of 11 hands high (107 cm) at
the withers (11.2 hands for American Shetlands).
Shetland ponies have heavy coats, short legs and are considered quite intelligent.
They are a very strong breed of pony, used for riding, driving, and pack purposes.
Shetlands can be almost every colour, including skewbald and piebald (caled
pinto in the United States).
Shetland ponies are generally gentle, good-tempered, and very intelligent by
nature.
They make good children's ponies, and are sometimes noted for having a "brave" character, but can be very opinionated or "cheeky", and can be impatient,
snappy, and sometimes become uncooperative.
Due in part to their intelligence and size, they are easily spoiled and can be very
headstrong if not well-trained.
Many ponies are long-lived, it is not unusual for a Shetland pony to live more
than 30 years.
Conversely, their small size also predisposes some individuals to a greater probability of heart problems than in larger animals, on occasion leading to early
death.
Shetland ponies, like many hardy small horse and pony breeds, can easily develop laminitis if on a diet high in non-structural carbohydrates.
Therefore owners must pay careful attention to nutrition, being careful to regulate feed quantity and type.
[- 390 -]
Goose








A goose is a medium to large sized bird found in Europe, Asia and North America.
There are around 29 known species of geese around the world including Canadian geese and Snowy geese.
Geese are omnivorous birds but mainly feed on insects, grubs, small fish and
plankton in the water.
Geese spend a great deal of time on the water and have special adaptations
such as webbed feet which make their aquatic life easier.
Geese are strong and hardy birds and are known to get to old ages, even in the
wild.
he average lifespan of a goose is between 20 and 30 years but a number of
geese individuals have been known to live for much longer.
Geese are known to have extremely strong wings as they migrate long distances every year to the warmer climates.
Due to the fact that the wingspan of a goose is so large (normally one and half
times the size of the goose's body), and the wings of the goose are so strong, a
goose is known to be able to inflict severe damage to humans should it become
threatened or annoyed!
The term geese is normally used to refer to these birds in general, but more particularly a female. The term gander is generally used to refer to a male. The baby geese are
referred to as goslings and a group of geese on the ground is called a gaggle with
geese flying in formation being called a wedge or a skein.
[- 391 -]
Jersey cow










Jersey cattle are a small breed of dairy cattle.
Originally bred in the Channel Island of Jersey, the breed is popular for the
high butterfat content of its milk and the lower maintenance costs attending its
lower bodyweight, as well as its genial disposition.
The Jersey cow is quite small.
The main factor contributing to the popularity of the breed has been their greater economy of production, due to:
The ability to carry a larger number of effective milking cows per unit area due
to lower body weight, hence lower maintenance requirements, and superior
grazing ability.
Jerseys are adaptable to hot climates and are bred in the hottest parts of Brazil.
Jerseys come in all shades of brown, from light tan to almost black.
They are frequently fawn in color.
They are calm and docile animals, but tend to be a bit more nervous than other
dairy cow breeds.
They are also highly recommended cows for first time owners and marginal
pasture.
[- 392 -]
Užité zdroje informací:
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Osel domácí [online]. c2013 [citováno citováno
3.8.2013]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Osel_dom%C3%A1c%C3%AD&oldid=1231
0448>
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Shetlandský pony [online]. c2013 [citováno citováno 3.8.2013]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Shetlandsk%C3%BD_pony&oldid=1234836
9>
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Přeštické černostrakaté prase [online]. c2013 [citováno 3.8.2013]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=P%C5%99e%C5%A1tick%C3%A9_%C4%8
Dernostrakat%C3%A9_prase&oldid=12339244>
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Česká husa [online]. c2013 [citováno 3.8.2013].
Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=%C4%8Cesk%C3%A1_husa&oldid=110527
02>
Šumavanka; [online]. c2008-2015 [citováno 3.8.2013]. Dostupný z WWW:
http://www.ceske-slepice.eu/cs/sumavanka/
Chov zvířat.cz: Krůta česká; On line 3.8.2013; http://www.chovzvirat.cz/zvire/823kruta-ceska/
Brahma chicken; On line 3.8.2013;
http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Brahma_(chicken)#/media/File:Brahma_(r
asa_kur)_078.jpg
Dani: Charakteristika Šumavanky (ŠU); On line 3.8.2013;
http://www.nasamotebezlesa.cz/standard_s.html
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Indický běžec [online]. c2013 [citováno 3.8.2013].
Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Indick%C3%BD_b%C4%9B%C5%BEec&ol
did=10270685>
Řeháček, F.: Klub chovatelů drůbeže Šumavanek; On line 3.8.2013;
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Jerseyský skot [online]. c2013 [citováno 3.8.2013].
Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jerseysk%C3%BD_skot&oldid=12191123>
[- 393 -]
Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Kočka domácí [online]. c2011 [citováno 3.8.2013].
Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ko%C4%8Dka_dom%C3%A1c%C3%AD&ol
did=12430376>
Omalovánky K – Osel.jpg; On line 3.8.2013;
http://omalovankyprodeti.webnode.cz/album/zvirata/zviratka-osel-jpg/
Králíci omalovánky; On line 3.8.2013; http://www.icreative.cz/2012/03/13/kralici-omalovanky/
Omalovánky k vytisknutí, Domácí zvířátka; On line 3.8.2013;
http://www.omalovankykvytisknuti.info/tag/kun
http://www.omalovankykvytisknuti.info/wpcontent/gallery/Domaci%20zvirata/domaci-zvirata-1.gif
http://www.omalovankykvytisknuti.info/wpcontent/gallery/Domaci%20zvirata/domaci-zvirata-13.gif
Omalovánky K – Koza.jpg; On line 3.8.2013;
http://omalovankyprodeti.webnode.cz/album/zvirata/zviratka-koza-jpg/
Omalovánka k vytisknutí – Omalovanka.cz; On line 3.8.2013;
http://omalovanka.cz/picture.php?/16
Ambrožová, E.; Bartošová, T.: Předškoláci.cz – Omalovánky; On line 3.8.2013;
http://www.predskolaci.cz/zviratka/6788
Omalovánky.eu – Štítek Kachna; On line 3.8.2013; http://xn--omalovnky51a.eu/%C5%A1t%C3%ADtky/kachna
Omalovánky K – Zviratka Kohout.jpg; On line 3.8.2013;
http://omalovankyprodeti.webnode.cz/album/zvirata/zviratka-kohout-jpg/
[- 394 -]
01.17 Metodika a realizace workshopu na téma podnikání
v zemědělství včetně exkurzí na vybrané farmy
Ing. Václav Švarc
EXKURZE č. 1 Mlékárna Cham , farma Josefa Bösla v Döferingu
Specializovaný praktický program pro střední školy „Výroba sýrů „
Výklad průvodce pomocí dálkových sluchátek, zadávání aktivizujících otázek,
zopakování správných odpovědí přímo u linky v provozu
Exkurze na farmě v Döferingu. Prohlídka farmy s výkladem majitele, řešení
odborných otázek přímo u technologických linek, strojů a zařízení.
Délka: 3 hodiny, Cena: autobus, Počet žáků: 35, Termín: červen 2014
EXKURZE č. 2 VÚŽV Praha – hospodářský dvůr, Zemědělské muzeum Praha
Specializovaný program zaměřený na chov a krmení hospodářských zvířat. Odborná
prezentace v učebně s navazující prohlídkou stájí a nových technologií. Otázky a odpovědi přímo u technologických linek a zařízení. Prohlídka zemědělského muzea
s výkladem.
Délka: 2 hodiny, Cena: autobus, Počet žáků 35, Termín: říjen 2014
[- 395 -]
EXKURZE č. 3 Farma Horní Staňkov okr. Klatovy (Jiří Zelený), Malá faremní
mlékárna JOMA Dolní Lhota okr. Klatovy (rodina Martínkova)
Exkurze na farmu s holštýnským skotem s volným ustájením a dojícím robotem, prodej
specializovaného hovězího masa ze dvora, seznámení s agroturistikou provozovanou
farmářem.
Další část exkurze na rodinnou farmu pana Martínka, kde převážná část produkce
mléka je zpracována rodinou na sýry, tvaroh a jogurty. Prohlídka a výklad majitele
přímo při zpracování produktů. Kladení otázek a zapisování odpovědí. Srovnávání
s vlastní výrobou v MHD.
Délka: 4 hodiny, Cena: autobus, Počet žáků: 35, Termín: listopad 2014
EXKURZE č. 4 Země živitelka České Budějovice
Obnova a rozvoj venkova, rostlinná a živočišná výroba, zemědělská technika, potravinářská výroba, lesní a vodní hospodářství, zahradnictví a pěstitelství, služby pro zemědělství, ostatní.
Volná prohlídka s vyhledáním strojů, zvířat,zařízení a technologií, které mají žáci
v otázkách.
Délka: 1 den, Cena 25,- Kč/žáka + autobus, Počet žáků: 40, Termín: září 2013
[- 396 -]
Pracovní list 01.17 Metodika a realizace workshopu na téma podnikání
v zemědělství
Tvary prostřihu
• zakulacený,
pravoúhlý, šípový, střechový
NÁZEV PLEMENE:
SUFFOLK
PŮVOD PLEMENE:
Anglie
UŽITKOVOST:
Masná
NÁZEV PLEMENE:
OXVORD DOWN
PŮVOD PLEMENE:
Anglie
UŽITKOVOST:
Masná
NÁZEV
NÁZEV PLEMENE:
PLEMENE:CHA-CHAROLAIS
ROLLAIS
PŮVOD PLEMENE:
Francie
UŽITKOVOST:
Masná
[- 397 -]
NÁZEV PLEMENE: ROMANOVSKÁ
NÁZEV PLEMENE:
ZWARBLES
PŮVOD PLEMENE:
Holandsko
UŽITKOVOST:
Kombinovaná
PŮVOD PLEMENE:
Rusko
UŽITKOVOST:
Plodné
CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY:
bílá lysinka a punčošky, hnědé rouno
Datum: ………………………………………
[- 398 -]
Pracovní list 01.17 Metodika a realizace workshopu na téma podnikání
v zemědělství – VÚ ŽV Praha Uřiněves a Zemědělské muzeum
Jméno a třída žáka:
……………………………………………………………………………………….
Která plemena skotu chovají ve VÚ ŽV?
Jaké průměrné roční užitkovosti na dojnici dosahují?
Která masná plemena skotu považují ve VÚ ŽV za nejvhodnější pro naši republiku?
Jaké zvýšení užitkovosti lze očekávat po instalování automatického přihrnovače krmiva ke krmnému stolu?
Které zaniklé staré české plemeno se podařilo ve VÚ ŽV obnovit?
Které technologie odchovu telat používají ve VÚ ŽV?
CO vás nejvíce zaujalo v zemědělském muzeu a proč (nebo čím)?
[- 399 -]
NÁZEV PLEMENE: DUROC
PŮVOD PLEMENE:
UKAZATEL
ZJIŠTĚNÉ HODNOTY
průměrný denní přírůstek (g)
900
(D)
USA
SPRÁVNOST
do 2,7 kg
spotřeba směsi na 1 kg přírůstku
podíl libové svaloviny (%)
55 - 60
NÁZEV PLEMENE: HAMPSHIRE
náchylnost na stres
odolný
PŮVOD PLEMENE:
protučnění ve vyšší hmotnosti
nízké
UKAZATEL
ZJIŠTĚNÉ HODNOTY
800
(H)
Anglie
SPRÁVNOST
spotřeba směsi na 1 kg přírůst- do 2,7
ku
60 - 65
zvláštnost v osvalení
prase 4 šunek
temperament plemene
nervózní
[- 400 -]
NÁZEV PLEMENE: PIETRAIN (PN)
PŮVOD PLEMENE:
UKAZATEL
ZJIŠTĚNÉ HODNOTY
900
Belgie
SPRÁVNOST
spotřeba směsi na 1 kg přírůst- do 2,7 kg
ku
55 - 60
postavení uší
vzpřímené
[- 401 -]
Název a použití přípravku:
NEPOREX 2 SG - insekticid, larvicid k hubení larev
much
Způsob aplikace:
rozhozením, postřikem, kropením
Název a použití zařízení:
Držák na minerální liz
Název a použití nástroje:
Nůžky ruční na ovce. Pérové
Název a použití zařízení:
Kurník pro slepice
Název a použití nástroje:
Tetovací kleště na selata a králíky
[- 402 -]
Jaký význam má značka „Regionální potravina“?
Uveďte alespoň 2 výrobky a jejich výrobce označené tímto logem.
Uveďte, k jakému účelu slouží tento
stroj.
Které firmy na výstavě předvádějí samojízdné postřikovače?
Jaký je největší záběr ramen u vystavovaných postřikovačů a o jaký typ stroje jde?
[- 403 -]
01.17. Protokol z exkurze Vodňany
JMÉNO: ………………………………
1. Zjisti, jaký stroj se skrývá pod označením TOP 422 a HIT 6,61
2. Zjisti název tohoto stroje na obrázku ?
[- 404 -]
3. Jaký mléčný výrobek firmy JOMA je na obrázku? Který z nich vyhrál v soutěži
Regionální potravina Plzeňského kraje? (zaškrtni)
[- 405 -]
4. Jaký mléčný skot chovají na farmě a jak se nazývají plemena na obrázku?
[- 406 -]
01.17. Pracovní list z exkurze v mlékárně Cham
Jméno:
1.
Jaké množství mléka z celkového vykupovaného (v %) odebírá mlékárna Cham
z českých zemědělských podniků ?
2.
Kolik korun platí mlékárna českým podnikům za 1 litr vykoupeného mléka ?
3.
Jaké základní podmínky obsahuje kupní smlouva na dodávku mléka mezi zemědělcem a mlékárnou ?
4.
Podle jakých vlastností mléka dostávají zemědělci zaplaceno ?
Jaký je rozdíl mezi těmito sýry:
- mozarella
- mascarpone
- ricotta
6. Co Tě v mlékárně nejvíce zaujalo ?
[- 407 -]
Použité zdroje:
Schmakerl - FARMA HOLŠTÝN, Mini Mlékárna JOMA; On line 16.5.2013;
http://www.direktvermarkter-cham.de/?gto=klattau&vmarkt=24
Staněk,S.: Plemena ovcí; On line 15.6.2013; http://www.zootechnika.cz/clanky/chovovci/plemena-ovci/plemena-ovci.html
Staněk,S.: Plemena prasat – otcovská pozice; On line 15.6.2013;
http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-prasat/plemena-prasat/plemena-prasat--otcovska-pozice.html
Staněk,S.: Mléčná plemena skotu; On line 19.6.2013;
http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-skotu/plemena-skotu/dojena-plemenaskotu.html
Staněk,S.: Kombinovaná plemena skotu; On line 19.6.2013;
http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-skotu/plemena-skotu/kombinovana-plemenaskotu.html
Podařilová – Havlíčková, P,: Značka Regionální potravina oceňuje ty nejlepší výrobky
z každého kraje; On line 10.6.2013; http://eagri.cz/public/web/regionalni-potraviny/oprojektu/
MGM a.s.: Samojízdné postřikovače; On line 8.6.2013;
http://www.mgm.cz/Samojizdne-postrikovace/
Agrozet: Diskový žací stroj NOVADISC 730; On line 8.6.2013;
http://www.agrozetshop.cz/diskovy-zaci-stroj-novadisc-730/d-76222-c-968/
Agrozet: Svinovací lis s pevnou komorou ROLLPROFI 3200; On line 8.6.2013;
http://www.agrozetshop.cz/svinovaci-lis-s-pevnou-komorou-rollprofi-3200-lsc/d-77154/
ZV Agro s.r.o.: Obraceč píce PÖTTINGER HIT- čtyřrotorové; On line 8.6.2013;
http://www.zvagro.cz/katalog-zemedelske-techniky/obracec-pice-pottinger-hitctyrrotorove.php
Selko prodej potřeb pro chovatele - Neporex 2SG; On line 8.6.2013;
http://www.selko.cz/foto/stredni/1300a.jpg
[- 408 -]
M&S s.r.o.: e-shop zemědělské potřeby - Nůžky na stříhání ovcí 27 cm ruční srdcovky;
On line 8.6.2013; http://www.eshop-zemedelske-potreby.cz/fotocache/mid/nuzky-naovce-standard-v.jpg
Pöttinger: TOP Einkreiselschwader; On line 8.6.2013;
http://www.poettinger.at/de_at/Produkte/Detail/150/top-einkreiselschwader
Selko prodej potřeb pro chovatele: Kurník Duck Town pro slepice, husy a kachny; On
line 8.6.2013; http://www.selko.cz/foto/stredni/52103.jpg
Selko prodej potřeb pro chovatele: Tetovací kleště pro označování selat a králíků;
On line 8.6.2013; http://www.selko.cz/foto/stredni/0634.jpg
[- 409 -]

01 Metodika zlepšení podmínek pro výuku praktického vyučování v

Transkript

Podobné dokumenty

Jaro 2010 - Gardenia.cz

Stáhnout materiál reprodukce

brozura_academy (2231584)

1 Agropodnikání - Vyšší odborná škola a Střední zemědělská škola

Výroční zpráva - Genetické zdroje

Vliv regionálního značení potravin na regionální rozvoj v Kraji

Český jazyk - Základní škola Cheb

Katalog zvířat - Genoservis, a.s.

Matematika - Základní škola Cheb

zde - čsch bohdalov

Vyhodnoceni_zakladnich_ projevu_koni_web

bakalářská práce - Český svaz chovatelů

Katalog OSIV 2015

OvaEasy Advance

Jak prezentovat referát