Korzáři pod Britskou korunou: Dobití Santo Dominga

Korzáři pod Britskou korunou: Dobití Santo
Dominga
Klid. Klid a ticho. Byl večer oslav svatého Silvestra a starý městský guvernér Dominic
Hermandréz nervózně pokuřoval dýmku ve své pracovně. Vyčkával. Vyčkával toho hrozného
netvora, který przní čest španělské Armady již desítku let. „Dneska se uvidí! Dneska tě utopím,
bastardo pésimo.“ zaklel na účet korzárův, přisypal si tabáku do dýmky a zaposlouchal se
otevřeným oknem do ruchu nočního města. Ticho, které vládlo městu, bylo velmi nepříjemné a
hlavně nezvyklé. Běžně v Santu Domingu na silvestra probíhaly oslavy, lidé se radovali ze
života a hodovalo jak za mlada. Tento večer byl jiný. Dnes všichni čekali na útok. Na útok od
moře.
Najednou rána. Další. Dominic se rychle zvedl a zamířil ke svým vojákům. Děla již
bombardovala město. „Mi senor, el Draque está aquí.“ vyhrkl na něj vojín s katalánským
přízvukem. Kapitán se usmíval, avšak jeho radost přešla do vyděšené grimasy po další
vojákově větě: „Přichází z pevniny!“ Tohle nečekal. Tohle NIKDO nečekal. Dalo by se říct, že
zklamal celé Santo Domingo, to by ale nebyla pravda. On zklamal celou španělskou říši, pro
niž toto město představovalo nezpochybnitelnou vládu na Amerikou! Všechny obranné síly
přesunul do přístavu, tudíž ty anglické krysy vešli do města jakoby jim již patřilo. „Přikaž
vojákům, aby se stáhli z doků! Ať mašírují k severní bráně města! Mueve!“ vydal rozkazy
zoufalství.
Než-li stačili Španělé něco podniknout, korzáři drancovali město. Nic neuniklo jejich
zájmu. Ani ženy. Pálili kostely, domy, hospody i bordely. Prostě všechno, co jim přišlo pod
ruku. Nakonec se dostali až k pevnosti. Zmatení obránci nedokázali nic podniknout a tak se
pevnost brzy zřítila náporem dělových koulí.
Dominic, sic muž nebojácný, zatím zůstával v pozadí potyček a vysílal další rozkazy.
„Mi senor, Angličané věší vlajky s pohanou Španělska! Ellos son unos cerdos!“ Nyní konečně
poznal, že všechna jeho snaha byla již dávno marná. Město ztratil. Rozhodl, že se s posledním
zbytkem zdravých vojáků vydá vzdorovat, aby prchajícím zajistil nějaký čas.
Vyšli. Procházeli kolem hořících domů, mrtvých těl a spálených zvířat. Puch byl tak
silný, že si všichni obvazovali nos. Dominic, pozorujíc ty hrůzy, nevšiml si, že vede své může
do pasti. Nyní, když došli na náměstí, sklapla. „Přišli jste si pro olovo?“ zeptal se ironicky
jeden z dvoustovek mužů, jenž obklíčili bezmocné Španěly. Na tuto narážku se ozval bouřlivý
smích. „Jen do nich, chlapi!“ zavelel Angličan. Proti dvojnásobné přesile neměli šanci.
Dominic Hermandréz byl střelen do ramene a následně také do lýtka.
Ti vojáci a vesničané, kteří měli to štěstí a nebyli zmasakrováni na náměstí nebo v
předchozích bitkách, avšak měli tu smůlu, že se jim nepodařilo uniknout dříve, se dále
nedokázali bránit a město padlo ve čtyři hodiny ráno na nový rok do rukou korzárů pod
britskou vlajkou vlající po celém městě.
Vesničané odevzdávali své zlato a drahocennosti v přístavu, kde jej korzáři naložili.
„Toto je má pomsta za San Juan!“ zakřičel na všechny přítomné bohatě vystrojený muž, který
právě vkročil na palubu. Luskl prsty a dva námořníci přivlekli zmučeného Dominica, postavíce
ho vedle kapitána. Ten se na něj podíval a pošeptal mu: „Vystopoval jsem tě Martínezi!“ I přes
své hluboké sečné rány a díru v rameni, pevným a odhodlaným hlasem odpověděl: „Aby tě
úplavice chytla, Francisi Drakeu!“ El Draque se jen pousmál a poslal malou olověnou mršku
skrze hlavu španělského kapitána. Na to se otočil na zvolal přísně na posádku: „Vyrážíme!
Směr Outer Banks! Pohněte si vy prašivé psiska!“ Rozloučil se pohledem se Santo Domingem,
městem, jež mu přineslo v budoucnu značnou slávu.