Mezinárodní setkání „Vzájemná komunikace=lepší

Mezinárodní setkání „Vzájemná komunikace=lepší integrace“
Pořadatel: o.s. Slovo 21
Kdy: 17. 3. – 19. 3. 2010,
Kde: Radniční klub Staroměstské radnice, Staroměstské nám. 3/1, Praha 1 – Staré Město
Mezinárodního setkání se vedle zástupců českého nevládního sektoru, státní správy a
samosprávy zúčastnili zástupci z několika evropských zemí, a to Německa, Španělska,
Maďarska a Itálie. Cílem setkání byla výměna zkušeností a příkladů dobré praxe, jež
vyplynula z projektů realizovaných jednotlivými organizacemi.
Mezinárodní setkání bylo třídenní, přičemž první den byl věnován českým aktivitám státního
i nestátního sektoru, druhý den prezentovali své aktivity zahraniční hosté, den třetí účastníci
navštívili vietnamskou tržnici Sapa, kde třídenní setkání zakončili pracovním jednáním.
První blok mezinárodního setkání byl věnován Aktuální situaci v oblasti integrace cizinců v ČR
na úrovni státní správy a samosprávy, ve kterém vystoupili Tomáš Haišman (ředitel odboru
azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra), Jiří Vesecký (vedoucí Odboru centra na
podporu integrace cizinců Správy uprchlických zařízení) a Ilona Baklíková (vedoucí Centra na
podporu integrace cizinců – Pardubický kraj), Pavla Jedličková (předsedkyně Výboru pro
multikulturní soužití Zastupitelstva městské části Praha–Libuš), Zuzana Slezáková (projektový
manažer, garant sekce Služby pro cizince, Odbor sociálních služeb, Magistrát města Plzně),
Tomáš Hermann (uvolněný člen rady města Havlíčkův Brod) a David Beňák (vedoucí odboru
sociálních věcí a zdravotnictví, Úřad městské části Prahy 14).
Tomáš Hajšman přítomné informoval o diskusi, která probíhá v rámci Evropské unie k
akčnímu plánu Stockholmského programu. Dále hovořil o nutnosti přenosu integrace cizinců
především na lokální úroveň, zmínil již probíhající tzv. emergentní projekty, které mají
motivovat města k řešení problémů na lokální úrovni. Tyto emergentní projekty budou i
nadále pokračovat. Tomáš Hajšman také zmínil zřizování integračních center v jednotlivých
krajích. Následně vystoupil Jiří Vesecký, který představil aktivity integračních center. Správa
uprchlických zařízení má již nyní integrační centra v 8 krajích, přičemž počet jejich klientů
neustále vzrůstá. Ilona Baklíková informovala o konkrétních aktivitách Centra na podporu
integrace cizinců zřízeného v Pardubickém kraji.
V návaznosti na úvodní příspěvky, představili účastníci jednotlivé emergentní projekty. Pavla
Jedličková ve svém příspěvku hovořila o problémech soužití, mezi majoritou a Vietnamci
v městské části Praha Libuš, kde se nachází vietnamská tržnice Sapa. Zuzana Slezáková ve
svém příspěvku hovořila o projektu na řešení problematiky osob migrujících za prací na
území města Plzně. Projekt zahrnoval nejprve monitoring týkající se aktuálních počtů cizinců
na území města Plzně, národnostní a věkové složení, typ pobytového oprávnění atp., počet
personálních agentur a počty jejich zaměstnanců, monitoring ubytovacích zařízení a také
Analýzu sociální situace a potřeb cizinců žijících na území města Plzně. Přímá práce následně
zahrnuje kontaktní centrum pro cizince, které poskytuje asistenční služby cizincům terénní
služby, dále programy pro rodiny s dětmi. V rámci projektu jsou také realizovány kurzy
českého jazyka, vzdělávací kurzy pro cizince či workshopy pro úředníky a příslušníky policie.
Tomáš Hermann hovořil o situaci v Havlíčkově Brodě (rasistické projevy, problémy s
dorozumíváním ve školách), která vedla k podání žádosti o dotaci z Ministerstva vnitra ČR,
odboru azylové a imigrační politiky. Od září 2009 začali projekt realizovat a uskutečnili
několik aktivit zaměřených zejména na školní děti, případně jejich rodiče. Dále zdůraznil
nutnost spolupráce se všemi účastníky na poli integrace ve městě a nutnost pomoci
magistrátu při vytváření finančních záloh na první měsíce roku tak, aby projekt kontinuálně
probíhal po celý rok. David Beňák představil emergentní projekt realizovaný Prahou 14.
V rámci projektu se podařilo zaktivizovat školy a sblížit děti místních obyvatel a cizinců, a
také zvýšit odborné kompetence učitelů. Z jeho pohledu pak vzbudilo neočekávaný zájem
poskytování psychologického poradenství pro vztahy dětí a rodičů.
Druhý blok byl také věnován Aktuální situaci v oblasti integrace cizinců v ČR, avšak tentokrát
z pohledu mezivládního a nevládního sektoru. Účast v tomto bloku přijali Lucie Sládková
(IOM Praha), Jiří Kocourek a Nguyen Thi Minh Trang (Klub Hanoi, o. s.), Elšan Nazarov
(Sdružení AZER-ČECH, o. s.), Vasilij Stahniv (Ukrajinská iniciativa v ČR) a Batbajar Gongoržav
(Svaz Mongolů v Havlíčkově Brodě).
Lucie Sládková představila IOM, následně hovořila o otázkách integrace cizinců z hlediska
jazykového vybavení, vzdělávání, sociálních indikátorů a zdravotnictví, významu práce pro
migranty. Zdůraznila také nutnost příchodu migrantů do České republiky vzhledem ke
stárnoucí české společnosti a potřebě udržitelnosti solidárního penzijního systému v České
republice. Zdůraznila také politický aspekt a dosud neřešenou otázku politických práv
migrantů. Migranti žijící v České republice nemají volební právo ani v komunálních volbách, a
přestože zde žijí dlouhé roky, nezískají-li české občanství, nemohou se ani na lokální úrovni
voleb účastnit. Zmínila také ztížené podmínky migrantů při vstupu na trh s byty. V neposlední
řadě hovořila i o problému, kdy v České republice navštěvují školu děti neregulérních
migrantů a zůstává zde zcela neřešená otázka, zda jsou tyto děti integrovány či ne.
Jiří Kocourek upozornil na problémy související s integrací příslušníků ze třetích zemí,
problémy, které si majorita a úřady obvykle ani neuvědomují, jako příklad uvedl povinnost
mít zdravotní pojištění, které cizinci nerozumí, neboť ji v zemi původu neměli. Podle něj také
nejsou reálně dostupné pro všechny Vietnamce žijící v ČR kurzy češtiny pro cizince. Nguyen
Thi Minh Trang má zkušenosti s poskytováním poradenství na SAPĚ. Podle jejích zkušeností
mají i podnikatelé žijící v ČR delší dobu problémy s jazykovou bariérou. Navíc
zprostředkovatelský servis v rámci vietnamské komunity je nabízen za přemrštěné poplatky.
Vasilij Stachniv naopak hovořil o tom, že kurzy češtiny nejsou pro ukrajinské migranty tak
důležité. Podle něj je potřeba zlepšit přístup státu vůči příslušníkům třetích zemí, neboť je
velmi těžké se integrovat v zemi, když neví, zda jim bude každoročně prodlouženo povolení
k pobytu. Následně se také připojil k Lucii Sládkové, sám žije České republice již 14 let a
nemůže volit ani v komunálních volbách. Elšan Nazarov a Batbajar Gongoržav hovořili o jejich
zkušenosti s integrací v ČR a o zkušenosti ázerbájdžánských a mongolských migrantů v ČR.
Druhý den mezinárodního setkání dostali prostor prezentovat své aktivity a projekty
organizace zabývající se problematikou cizinců ve vybraných členských státech EU Anaitze
Agirre, Mikel Mazkiaran - MUGAK/SOS Rasismo (Španělsko), Claudia Tscheliessnig - Austrian
Integration Fund (Rakousko), Yvonne Schmiedeberg – OASE Berlin (Německo), Stefano Bini Tuscany Region Institution (Itálie), Silvia Roscini - ENFAP (Itálie), Emöke Takács - MENEDEK
(Maďarsko).
MUGAK poskytuje právní poradenství cizincům, pomáhá nezletilým bez doprovodu. Vede
informační databázi o projevech rasismu v médiích (články o cizincích od roku 2004) a
provádí analýzu, která umožňuje poskytovat poradenství novinářům o tom jak o cizincích
psát pozitivně. MUGAK vytvořila soupis expertů, kteří se problematikou integrace cizinců
zabývají a na které se mohou novináři obrátit. To má pomoci vzájemné aktuální komunikaci
mezi experty, nevládními organizacemi a novináři. Dále MUGAK spolupracuje se sportovními
federacemi a s odbory.
Austrian Integration Fund, které působí s podporou rakouského ministerstva vnitra
a UNHCR, se věnuje uprchlíkům, cizincům i majoritě. Mimo jiné pořádá schůzky všech
zainteresovaných o principech integrace. Zástupce IOM informoval o tom, že na Slovensku
čerpá mimo jiné také prostředky z EIF, a to na financování Poradenského centra pre
migrantov, které má pobočky v Bratislavě a Košicích. IOM podporuje zástupce cizineckých
komunit, kteří získávají mandát jako tzv. kulturní mediatóři komunit a organizují kulturní
život komunit a setkávají se IOM a dalšími aktéry v oblasti integrace. IOM komunikuje
s velkými zaměstnavateli, provádí průzkum veřejného mínění o migrantech atd. OASE Berlin
poskytuje péči mladým uprchlíkům žijícími v Berlíně bez ohledu na udělení azylu. Na
pražském setkání promítli dokumentární film, který mladí uprchlíci natočili sami o sobě (co
mají rádi, co dělají v Německu, vzájemné vztahy, veřejný průzkum o postojích Němců
k cizincům).
Zástupce Tuscany region institution hovořil o prosazování integrace prostřednictvím práce
(„ekonomické občanství“), Itálie proto uděluje pobytové povolení v souvislosti s podnikáním.
Největších výdělků dosahuje čínská komunita. V rámci společného projektu italských,
britských a francouzských organizací EBBE (Ethnic Beauty Business Exchange) došlo
k transferu inovací s cílem podpořit podnikání žen cizinek (21% z celkového počtu
podnikajících cizinců). ENFAP Toscana je regionální agenturou Trade Union UIL a provádí
mimo jiné projekty MEDEA a SCEGLI. Projekt MEDEA zahrnuje práci s migranty zaměřenou
na pomoc cizincům v souvislosti se zdravím, diskriminací v práci, ve věznicích. Projekt SCEGLI
zahrnuje kulturní aktivity, slučování rodin, pobyt, občanství, přístup ke službám atd.
V závěru vystoupila zástupkyně maďarské organizace MENEDEK, která poskytuje poradenství
uprchlíkům, organizuje pro ně tvůrčí akce (malování, film), učí samotné uprchlíky jak
připravit a vytvořit projekt, trénuje média v oblasti migrace a integrace atd.
Třetí den setkání se konal ve vietnamské tržnici SAPA v městské části Praha Libuš, a to za
účasti zástupců českých NNO (Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva, SOZE, META a
Slovo 21) a zahraničních hostů setkání (MUGAK/SOS Rasismo-Španělsko), (Austrian
Integration Fund-Rakousko), (OASE Berlin-Německo), (Tuscany Region InstitutionItálie),(ENFAP-Itálie), (MENEDEK-Maďarsko).
Účastníci měli možnost si prohlédnout tržnici a seznámit se se službami, které jsou v rámci
tržnice pracujícím migrantům poskytovány (např. jesle pro vietnamské děti). Následně se
účastníci setkání vzájemně seznámili s aktivitami, které jejich jednotlivé organizace realizují a
dostali prostor pro výměnu zkušeností a konkrétních aktivit a hledání styčných bodů pro
navázání budoucí spolupráce a případně i konkrétních projektů.
Pracovní cesta do Budapešti, Maďarsko
Kdy: 29. - 30. dubna 2010
Kde: Budapešť, Maďarsko
Hostitelská organizace: MENEDEK - Maďarské sdružení pro migranty
Účastníci: Martina Štěpánková (Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva), Bulgan O.
Rico (Slovo 21), Lída Matásková (Slovo 21), Monika Kutilová (META), Martin Bažant (Centrum
na podporu integrace cizinců, Pardubice)
Dne 29. 4. 2010 v dopoledních hodinách proběhlo v prostorách organizace Menedek
v Budapešti setkání představitelů maďarských neziskových organizací Reform Church’s
Mission for Refugees a Hungarian Interchurch Aid a českého občasného sdružení META Sdružení pro příležitosti mladých migrantů. Organizace si vzájemně představily své aktivity a
oblasti své působnosti. Následně si organizace vyměnily zkušenosti a dále hovořily o
příkladech dobré praxe. Obě maďarské organizace popsaly způsob svého fungování,
financování, práci s cílovými skupinami a také problémy, se kterými se organizace pracující
s migranty v Maďarsku potýkají.
Vzhledem k tomu, že pracovníci Reform Church’s Mission for Refugees již českou organizaci
META v minulosti navštívili, seznámila je zástupkyně této organizace především
s nejnovějšími aktivitami organizace. Pracovníky Reform Church’s Mission for Refugees
nejvíce zaujaly kurzy pro pedagogické pracovníky a internetový portál pro pedagogy, který
má pomáhat učitelům při práci se žáky-cizinci. Velký prostor byl věnován způsobu výuky
češtiny/maďarštiny jako cizích jazyků, práce s dětmi-cizinci na státních školách atd. Na konci
tohoto inspirativního setkání proběhla ještě výměna kontaktů. Představitelé Reform Church
přislíbili zaslat organizaci META zprávu o jejich cestě po Evropě, kde sbírali inspiraci a
příklady dobré praxe u rozličných neziskových organizací pracujících s migranty.
Ve stejném termínu proběhla také schůzka s ředitelem organizace MENEDEK – Maďarské
sdružení pro migranty Kovátsem Andrasem. Zástupkyně Slova 21 mu představila projekt
Rodina Odvedle realizovaný od roku 2004 touto organizací. Obě organizace projednávaly
možnost uskutečnit projekt Rodina Odvedle také v Maďarsku. V závěru setkání bylo
dohodnuto, že se v roce 2011 organizace Menedek připojí k projektu Rodina odvedle a
uskuteční aktivity projektu v Maďarsku, a to ve spolupráci s organizací Slovo 21.
Dne 29. 4. 2010 v odpoledních hodinách proběhlo v prostorách organizace Menedek setkání
zástupkyně Poradny pro občanství/Občanská a lidská práva a zástupci Centra na podporu
integrace cizinců se zástupci státní správy a to se zástupcem Ředitelství pro uprchlíky z Úřadu
pro migraci a se zástupkyní Odboru pro sociální věci z Obvodního úřadu 11. distriktu
v Budapešti. Účastníci hovořili o podmínkách pro integraci cizinců v České republice a
v Maďarsku, o sociální práci zaměřené na cizince ze třetích zemí, zejména poradenství, a
také o různých možnostech jejího financování.
Dne 30. 4. 2010 v dopoledních hodinách proběhlo v prostorách organizace Menedek setkání
pracovníků této organizace se všemi zástupci zúčastněných českých organizací. Zástupci
jednotlivých organizací stručně představily své aktivity, následně proběhla diskuse o
postavení migrantů v České republice a Maďarsku, o pracovních podmínkách migrantů v ČR
(zejména migrantů z Vietnamu a Mongolska). Zároveň diskutovali o vlivu ekonomické krize
na postavení migrantů v obou zemích a také o extremismu a jeho narůstající tendenci, která
je obzvláště silně patrná v Maďarsku.
Zpráva k pracovní cestě do Toskánska
Kdy: 5. – 8. května 2010
Kde: Florencie, Toskánsko (Itálie)
Hostitelská organizace: ENFAP – Toscana
Účastníci: Jelena Silajdžid, Bulgan O. Rico, Lída Matásková (všichni Slovo 21), Helena Černá
(specialistka národnostních menšin MHMP), Martin Rozumek (OPU), Miroslav Dvořák
(Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva).
Všeobecná informace k migrační situaci v Itálii a ve městě Florencie
Počet obyvatel Itálie přesáhl již v roce 2008 cifru 60 milionů (k 31.12.2009 tak v Itálii žilo na
60 340 328 obyvatel). Podíl cizinců na celkové populaci činil na konci roku 2009 rovných 7%.
Státní příslušníci ze třetích zemí představují podíl ve výši 46,4% na celkové cizinecké populaci
žijící v Itálii. Podle údajů Národního statistického ústav ISTAT (www.istat.it) k 31.12.2008 byli
vedle dnes již komunitárních rumunských státních příslušníků (20,5% - 796.477 osob) druhou
nejpočetnější komunitou občané Albánie (11,3% - 441.396 osob), dále následují Maroko
(10,4% - 403.592 osob), Čína (4,4% - 170.265 osob), Ukrajina (4% - 153.988 osob), Filipíny
(2,9% - 113.684 osob) a Tunisko (2,6% - 100 112 osob). Typickou migrantskou skupinou
s výraznou převahou žen jsou příslušníci/e Ukrajiny (79,9% v rámci této skupiny tvoří ženy),
Polsko (70% ž), Moldávie (66,4% ž), Peru (60,2% ž) a Filipíny (58% ž).
Ve florentské provincii představují cizinci 9,5% populace (tj. 94 038 osob), v samotném
hlavním městě provincie – Florencii pak jejich podíl k celkové populaci ještě roste na 11,2%
(40.890 osob) z celkových 365.655 obyvatel Florencie (všechny údaje jsou k 31.12.2008). Ve
městě, které bylo hlavním cílem naší návštěvy, v zastoupení převažují Albánci (14,3%),
Rumuni (11,4%), Číňané (9%) – tito jsou koncentrováni především na předměstí Prato,
Maročané (8,9%) a Filipínci (7,9%). V první pětici tak ve Florencii zcela chybí státní příslušníci
Ukrajiny, kteří jsou jinak 5. nejsilnější cizineckou komunitou v Itálii, ale tito směřují téměř
výlučně do 3 velkých měst : Říma, Milána a Neapole.
Hlavní nástroj integrační politiky města Florencie – Integrační centrum pro cizince
(Sportello Unico Comunale d´ Immigrazione)
Sportello (v českém překladu doslova „okénková přepážka“) bylo zřízeno ve Florencii po
sedmiletém nátlaku neziskových organizací teprve v roce 2007. Sportello funguje jako
regionální informační centrum pro cizince ve všech záležitostech jejich denního života : vedle
pomoci s doklady (platnost víz, prodlužování pobytu, změna údajů v žádostech, pomoc při
zajišťování slučování rodin – on-line komunikace s italským ministerstvem vnitra), pomáhá
při sjednávání zaměstnání (on-line propojení na úřady práce a obchodní komoru florentské
provincie), bydlení (má on-line komunikaci s místními ubytovnami – Centri di accoglienza),
zajišťování lékařské péče a pestré nabídky kurzů italského jazyka pro děti i dospělé. Současně
poskytuje důležité informace poskytovatelům místních sociálních služeb a identifikuje a
„objednává“ konkrétní zakázky. Centrum funguje prozatím se 7 zaměstnanci, kteří pracují ve
dvousměnném provozu; je financováno dílem z prostředků EU a italské vlády.
Vedle tohoto městského centra existuje jen v samotné Florencii na dalších několik desítek
informační center pro cizince založených odbory, sdružením florentských advokátů,
nevládními organizacemi a ostatními asociacemi. Jejich kapacita je mnohdy nezřídka větší
než u městského sportella, ale logicky postrádají ono propojení na státní instituce, které
nabízí městské informační centrum, což je současně jeho zásadní komparativní výhodou.
Jejich vztahy však nejsou konkurenční, ale partnerské.
Nejvýznamnější florentské NNO v oblasti integrace cizinců
Organizace PerMicro (www.permicro.it)
-
-
mimobankovní úvěry pro cizince, kteří z důvodu nedostatku v zajištění a vlastní
bankovní historie nedosáhnou na standardní bankovní úvěr;
úvěry je možné poskytnout na základě předloženého byznys plánu až do výše 15000
€, zejména pak na zisk nejrůznější licencí a povolení (sloužících k pozdější výdělečné
činnosti), ale i na opravu bytu, karavanu či např. zřízení přípojky pitné vody;
úvěr je rovněž možné použít na nákup nového vozu nebo pro účely výkonu náročnější
lékařské operace pro rodinné příslušníky;
PerMicro poskytuje klientům rovněž pomoc při tvorbě jejich byznys plánů, zajišťuje
přijetí klientů u zástupců místních obchodních komor a veškerý právně-poradenský
servis před sjednáním úvěru i po dobu jeho trvání (včetně dluhového poradenství)
-
úvěry se klientům poskytují za srovnatelných podmínek jako pro italské státní
příslušníky u komerčních bank.
Organizace Progetto Arcobaleno (www.progettoarcobaleno.it)
1)
2)
3)
4)
5)
6)
jedna z největších florentských asociací pro práci s cizinci poskytující své služby v 6
oblastech :
Přijímací centrum (Centro di accoglienza) – organizace má k dispozici vlastní prostory
v nichž nabízí vždy na období 3-6 měsíců řádově desítky míst pro osoby bez přístřeší
z řad cizinecké komunity;
Právní servis – organizace poskytuje od roku 1986 bezplatné právní služby pro osoby
socioekonomicky a kulturně znevýhodněné; poskytování tohoto právního servisu je
založeno na dobrovolné participaci ze strany florentských advokátů (organizace
poskytne ročně na 500 právních konzultací);
Vzdělávání v základních dovednostech – od roku 1989 organizace poskytuje ročně
400 migrantům základní kurzy italského jazyka, psaní a základů italské kultury. Tyto
kurzy jsou prakticky výlučně určeny zletilým cizincům ze třetích zemí.
Pomoc ženám – organizace se zaměřuje na problematiku marginalizace a
(ne)zaměstnanosti žen a to jak v migrantských komunitách, tak i v samotné italské
společnosti. Progetto Arcobaleno je od roku 1995 zakladatelem a součásti italské sítě
CIP (Collegamento Interventi Prostituzione), která ve spolupráci s jednotlivými
italskými městy poskytuje pouličním prostitutkám základní zdravotní poradenství
(prevence přenosu pohlavních chorob), doprovod do zdravotnických zařízení a
anonymizované zázemí a ochranu pro případ, kdy se klientka rozhodne skoncovat
s dosavadní profesí.
Studijní centrum – soustavně sleduje nejrůznější postoje většinové italské společnosti
a proměny fenoménu vnímání znevýhodnění v Itálii. Vydává ročně několik studií a
časopis.
Vzdělávací akreditované centrum – od roku 2002 poskytuje Progetto Arcobaleno
vzdělávání v oblasti aktivizace znevýhodněných rodin, pracovního poradenství
cizincům, jazykové a interkulturní výchovy pro cizince, sociokulturní kurzy pro
azylanty a přípravné kurzy pro nejrůznější povolání.
Evaluace a zápis z pracovní cesty do Španělska
Kdy: 5. – 9. Června 2010
Kde: San Sebastián, Baskicko
Hostitelská organizace: MUGAK: Centro de Estudios y Documentación sobre racismo y
xenofobia de SOS Racismo (www.mugak.eu)
Účastníci: Jelena Silajdžid, Džemil Silajdžid, Bulgan O. Rico, Lída Matásková (všichni Slovo 21),
Zuzana Slezáková (odbor sociálních služeb magistrátu města Plzně), Miroslav Dvořák
(Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva)
Španělsko je regionálním státem tvořeným 19 autonomními oblastmi, z nichž vlády
některých tzv. historických autonomních oblastí (zejména Katalánsko, Baskicko a Andalusie)
mají specifické pravomoci v oblasti cizinecké agendy : především co do sociálního
zabezpečení cizinců a co do pobytových povolovacích režimů. Proto hostitelská organizace
rozdělila program mezinárodního setkání do 3 oblastí : I) migrační situace ve Španělsku, II)
regionální situace v autonomní oblasti Baskicko a integrační programy a zkušenosti na úrovni
municipalit (příklad Getxa).
I. Stručný popis migrační situace ve Španělsku
(zpracováno zejména na základě příspěvku Mikela Mazkiarana, MUGAK)
Hovoříme-li o problematice migrace ve Španělsku, je třeba mít neustále na paměti, že se
jedná v historickém kontextu této země o relativně nový a moderní fenomén.
Nezapomínejme, že Španělsko – ostatně jako ostatní středomořské státy, bylo dlouho
především vystěhovaleckou zemí. Teprve až od 90. let 20. století se dá hovořit o Španělsku
jako o zemi imigrantů (dále jen “cizinců”); migrační proud je od tohoto období
nezastavitelný. Podle zprávy OSN bylo Španělsko v roce 2005 na desátém místě na světě
mezi zeměmi s největším počtem cizinců; přírůstek počtu cizinců za období (1990-2005)
vyjádřený v absolutních číslech řadil Španělsko na třetí místo na světě (za USA a Německo), v
relativním vyjádření pak Španělsko tomuto žebříčku dominovalo. Abychom lépe ilustrovali
toto pořadí, zmiňme, že jen mezi lednem 1998 a lednem 2007 se počet cizinců ve Španělsku
zvýšil téměř sedminásobně (z 637.000 k téměř 4,5 milionu). Podíl cizinců k celkové populaci
se za posledních deset let zvýšil ze 2% na 12%. Podle údajů Ministerstva práce Španělského
království k 31. 12. 2009 se na území státu nacházelo celkem 4.791.232 cizinců s určitým
typem povolení k pobytu. Největší zastoupení mají státní příslušníci Maroka (767.784),
Rumunska (751.688), Ekvádoru (440.304), Kolumbie (287.205) a Spojeného království
(222.039) – blíže viz tabulka:
Maroko
767.784
Rumunsko
751.688
Ekvádor
440.304
Kolumbie
287.205
Spojené království
222.039
Čína
151.547
Itálie
150.667
Bulharsko
147.080
Peru
144.620
Portugalsko
126.928
Bolívie
117.106
Německo
109.438
Argentina
103.171
Dominikánská republika
87.201
Polsko
86.314
Ostatní země
1.089.897
Z hlediska teritoriálního zastoupení cizinců ve Španělsku lze konstatovat, že 65,47 % všech
cizinců se nachází pouze ve 4 autonomních oblastech1 : v Katalánsku, Madridu, Valencijské
oblasti a Andaluzii. Podíváme-li se na rozložení podle provincií2, pak nalezneme tradičně
největší zastoupení cizinců v obou španělských nejlidnatějších provinciích : v Madridu
(880.613) a v Barceloně (714.604)3, které následují pobřežní středomořské provincie
Alicante, Valencie, Murcia, Málaga a Baleárské ostrovy (v každé z těchto provincií je vždy
přítomno nejméně 200.000 cizinců).
Podle typu povolení k pobytu lze uvést následující : 18,57 % (889.536) cizinců obdrželo
přechodné povolení k pobytu za účelem zaměstnání; 11,70% (560.432) cizinců obdrželo
přechodný pobyt z jiného účelu než je zaměstnání; 23,21 % (1.112.064) cizinců obdrželo od
španělských orgánů trvalý pobyt (a mohou tak pracovat za zcela rovných podmínek jako
španělští občané) a 46,53% (2.229.200) jsou komunitární cizinci nebo jejich rodinní
příslušníci. Lze tak celkově shrnout, že téměř 70% všech cizinců pobývajících legálně ve
Španělsku, má buď trvalý pobyt anebo průkaz/kartu komunitárního rezidenta (tarjeta de
residente comunitario); obojí jim zaručuje pobyt na území Španělského království na
neurčito.
II. Baskický regionální institucionální rámec v oblasti integrace cizinců
V roce 2009 se v baskické autonomní oblasti (provincie Araba, Bizkaia, Gipuzkoa) nacházelo
na 132 189 cizinců (6,1% obyvatel Baskicka). K 30. září 2009 mělo více jak 60% z těchto
cizinců povolen dlouhodobý pobyt, který není podmíněn periodickým prokazováním
existence výdělečné činnosti. Baskický parlament přijal první národní plán v oblasti integrace
cizinců v roce 2003, ten druhý pak v roce 2007. Jedním z nejdůležitějších přínosů těchto
přijatých koncepčních materiálů bylo i zřízení 4 baskických institucí pro oblast inkluzivní
migrační politiky :
Vznik celobaskické sítě poboček poskytujících sociálně-právní poradenství v rámci programu
HELDU pro cizince nacházejících se na území Baskicka bez platného povolení k pobytu (musí
však prokázat registraci v tzv. padrónu4 zřízeného při jakékoli baskické obci). Síť HELDU
1
Španělsko je vysoce decentralizovaná země složená ze 19 autonomních oblastí (včetně 2 afrických exklávautonomních měst (Ceuta a Melilla). Každá autonomní oblast (Comunidad Autónoma) disponuje vlastní vládou,
parlamentem a v taxativně vymezených oblastech i rozdílnou zákonnou úpravou ; některé autonomie mají
vlastní soudní systém nebo bezpečnostní policejní sbory (Baskicko a Katalánsko).
2
Španělsko je administrativně rozděleno do 50 provincií + 2 africká města Ceuta a Melilla, které můžeme z
hlediska správního uspořádání chápat jako obdobu českých okresů.
3
V obou těchto provinciích žije téměř 12 milionů obyvatel, což je cca čtvrtina španělské populace. Madrid je
současně provincií i jednou ze 19 autonomních španělských oblastí; Barcelona je nejlidnatější ze 4 provincií,
které společně tvoří autonomní oblasti Katalánsko.
4
Jedná se o administrativní registr občanů v jednotlivých španělských obcích. Evidují se v něm občané dle
pohlaví, věku, státní příslušnosti, faktického pobytu a místa narození. Nelegální pobyt není překážkou registrace
poskytuje svou právní pomoc i některým vybraným ohroženým skupinám s platným
povolením k pobytu (nezletilí bez doprovodu, zneužívané nebo jinak pronásledované ženy,
drogově závislí cizinci s omezenou právní způsobilostí).
Vznik baskického střediska pro integraci a mezikulturní soužití Biltzen – cílem střediska je
napomoci dialogu mezi jednotlivými kulturními skupinami zastoupenými v Baskicku, jakož i
mezi nimi a baskickými úřady. V Biltzenu pracuje mimo jiné i na 20 vyškolených a
certifikovaných mediátorů.
Vznik baskického sociologického a výzkumného střediska pro záležitosti cizinců Ikuspegi
(http://www.ikuspegi.org/)
Vznik Baskického fóra pro participaci cizinců (Foro Vasco de participación de inmigrantes)
jako neformální poradního orgánu baskické autonomní vlády pro řešení problematiky
migrace a integrace cizinců v této autonomní oblasti.
III. Zkušenosti na úrovni municipalit: případ Getxa
(zejména na základě příspěvku Ekaina Larrinagy, městský úřad Getxo)
Getxo je přímořským residenčním předměstím největšího baskického města Bilbaa. Podíl
migrantů ze třetích zemí se v Getxu za posledních 10 let zvýšil pětinásobně, dnes tvoří 7%
populace. Z hlediska věkové a genderové struktury migrantů dominuje skupina 25-44 let
(53%) a ženy (59%). 65% všech migrantů v Getxu pochází ze zemí Latinské Ameriky s převahů
státních příslušníků Bolívie. Předpokládaný percentuální rozsah nelegální migrace se v této
lokalitě odhaduje na 28% (Paraguay, Bolívie), 29% cizinců nemá práci a 34% cizinců je klienty
sociálních služeb (tj. z 66% tyto služby využívají v Getxu Španělé).
Z hlediska nástrojů, které město Getxo využívá v rámci vlastních integračních politik se jedná
především o:
Již vytvořenou přijímací síť pro cizince ve vybraných baskických municipalitách (Red de
Acogida Municipal a Personas Extranjeras), kterou je město Getxo součástí; součástí této sítě
jsou profesionální pracovníci vyškolení pro kontakt s cizinci ze třetích zemí, kteří působí na
úrovni zasíťovaných členských měst a obcí; finanční personální náklady související se vznikem
a existencí těchto pozic nese baskická autonomní vláda.
v padrónu, ba naopak – v případech, kdy se nelegálně pobývající cizinec zaregistruje v padrónu nastupují
sociální povinnosti obce nebo autonomní oblasti (zajištění bydlení, vzdělávání pro nezletilé děti, výplata
základní renty - v Baskicku ve výši cca 650€/měsíčně, a přístup ke zdravotní péči). Neodůvodněný přístup
policejních orgánů do padrónu je vyloučen; policie smí tento registr používat jen ve velice specifických situacích
za splnění podmínek organického zákona č. 4/2000, o právech a svobodách cizinců ve Spanělsku a jejich sociální
integraci.
Speciální tým pro záležitosti migrantů a interkulturního soužití (Unidad de Inmigración e
Interculturalidad), který vedle pomoci konkrétním migrantům je jakýmsi koordinačním
bodem na úrovni radnice v oblasti tvorby lokálních inkluzivních politik; současně dbá na to,
aby plány města Getxo pro jednotlivé oblasti nacházející se v jeho kompetenci (výstavba
bytů, základní vzdělávání atd.) reflektovaly přítomnost a nesnáze cizinecké komunity žijící ve
městě.
Existující městský plán pro roky 2008 – 2011 v oblasti integrace cizinců (přijatý
zastupitelstvem města Getxo), jenž v sobě zahrnuje následující priority: podpora solidarity a
mírového soužití mezi autoktonní populací a migranty; rozvoj volnočasových kulturních i
sportovních aktivit; podpora a rozvoj ekonomické soběstačnosti migrantů; prosazování
generové rovnosti a podpora výuky baskičtiny, podpora informačního městského portálu pro
cizince (http://www.getxo.net/kaixo/).
Stručná evaluace :
Existence obecního padrónu (padrón municipal) je institutem, který zásadně odlišuje
Španělsko od zbytku kontinentu. Rovněž tak zákonná limitovaná dispozice v přístupu k těmto
údajům mimo orgány obcí/měst a národního statistického ústavu INE (www.ine.es),
několikrát potvrzená judikaturou španělských soudů zejména ve vztahu k možnostem
policejních složek, činí z padrónu mimořádný zdroj detailních informací o rozsahu cizinecké
populace nacházející se v intravilánech jednotlivých obcí/měst. Vzhledem k tomu, že cizinec
ze třetích zemí, i přes svoji případnou pobytovou nelegalitu, se zapsáním do padrónu
bezprostředně nevystavuje riziku „kontaktu“ s policejními orgány, a na straně druhé, jeho
registrací v padrónu mu vzniká např. nárok na některé sociální dávky (tzv. základní renta) a
bezplatnou lékařskou péči, jen absolutní minimum cizinců zůstává mimo padrón. Díky
existenci tohoto institutu má tak Španělsko (prostřednictvím údajů zveřejňovaných INE) ve
srovnání s většinou ostatních států EU-27, detailní přehled o stavu legální i nelegální migrace
na svém území. Státní moc tak může na základě existence těchto (jinde nedostupných) údajů
aktualizovat svoji migrační a pobytovou politiku, včetně plánování programů regularizace.
Regionalizace Španělska provedená demokratickou ústavou z roku 1978, která nakonec
postupně vedla k rozčlenění země do 19 autonomních oblastí s vysokou mírou transferu
kompetencí a vznikem jednotlivých autonomních vlád a parlamentů, měla zásadní vliv i na
vertikální systém španělských integračních politik. Španělská legislativa až do počátku 21.
století termín „integrace cizinců“ neznala, této iniciativy se naopak chopily některé migrací
„zasažené“ regiony (autonomní oblasti) jako např. Katalánsko a Andalusie a již koncem 90.
let zde byly přijaty první regionální plány pro integraci cizinců; od roku 2001 začínají tyto
plány přijímat i ostatní regiony. V případě španělského Baskicka, které bylo předmětem naší
služební cesty, se integrační politika koordinuje již na úrovni baskické autonomní vlády.
Personálně tuto agendu řídí vládní delegát baskické autonomní vlády a finanční realizace
baskického integračního plánu je garantována prostředky z rozpočtu Baskicka. Finanční
prostředky na systém bezplatného právního servisu (HELDU) pro cizince plynou ze 100%
z baskického rozpočtu, totéž se děje i v případě mediačního centra (BILTZEN). Místní
nevládní organizace, na rozdíl od České republiky, tak v Baskicku nenahrazují nedostatek
regionálních politik, ale pouze doplňují a vhodně naplňují systém již existujících regionálních
a obecních integračních plánů. Jejich aktivity jsou především koncentrovány do přípravných
jazykových kurzů pro děti i dospělé, volnočasových aktivit (nejrůznější dílny řemesel, sport a
kultura) a odborných vzdělávacích kurzů pro profese, po nichž je na pracovním trhu
poptávka. Jiná situace je ale například v Katalánsku, kde existují některé nevládní organizace,
které se věnují legislativním lobbingu a právnímu zastupování vybraných klientů. Nicméně
například metoda situačního testingu (díky níž bylo právníky Poradny pro
občanství/Občanská a lidská práva dosaženo 80% všech rozsudků na diskriminaci v ČR) pro
úspěšné prokázání rasové diskriminace v přístupu např. ke službám či bydlení, je ve
Španělsku zcela neznámá, přestože organizace MUGAK monitoruje desítky takovýchto
incidentů na celém území Španělska. Obecně lze situaci baskických nevládních organizací
pracujících v oblasti integrace cizinců označit za stabilní (díky štědrému systému financování
zejména z regionálního, ale i obecních rozpočtů), na straně druhé je jejich náplň práce
převážně v „soft aktivitách“ a dosahování systémových změn se pokouší realizovat převážně
skrze svoji účast v poradních orgánech nejrůznějších státních institucí (skrze iniciativu) a
litigaci případů se věnují jen zcela výjimečně.