lehke_a_jeste_lehci

Lehké a ještě lehčí
Na stále větší poptávku po jednotkách schopných rychlého nasazení
v různých částech světa musejí reagovat výrobci zbraňových systémů.
Ani dělostřelectvo není výjimkou. Již dnes se vyvíjejí nebo jsou k dispozici typy, které lze vzhledem k rozměrům a hmotnosti bez větších
problémů přepravovat v současnosti nejrozšířenějšími transportními
letouny C-130 HERCULES nebo na kratší vzdálenost i těžkými vrtulníky.
S
íly rychlého nasazení, jejichž základ by měly tvořit lehké pěchotní nebo aeromobilní
jednotky, sice bude možné rychle rozmístit,
ale na druhou stranu budou vzhledem ke svému
charakteru disponovat omezeným množstvím
těžké výzbroje. To neznamená, že by se bez ní
mohly obejít. Budou ale využívat odlišnější typy
než standardní „těžké“ brigády či divize. Protože
hlavňové dělostřelectvo stále představuje jeden
z nejúčinnějších prostředků palebné podpory
pozemních jednotek na krátkou a střední vzdálenost, začíná se pro síly rychlého nasazení hledat
vhodná výzbroj i v této kategorii.
Dnes aeromobilní a lehké vysoce mobilní pozemní jednotky využívají tažené typy především
v ráži 105 mm. Typickým představitelem je dnes
již legendární italská 105mm houfnice M56, jejíž
výroba přesáhla hranici 2500 kusů. Za několik
let „oslaví“ 50. výročí svého vzniku a stále zůstává v operačním nasazení. Je to dáno jednak
20
Jihoafrický experimentální typ LEO ráže 105 mm
tím, že má hmotnost jen 1290 kg, ale především
ji lze poměrně rychle rozložit na 11 kusů, z nichž
nejtěžší má hmotnost 122 kg. Nevýhodou je
na dnešní podmínky nedostatečný maximální dostřel 10 500 m. Tento parametr ale není až tak zásadní například u horských jednotek nebo útvarů
specializovaných na boj v džungli, a proto tyto
síly dnes houfnici stále s oblibou využívají.
Typičtějším představitelem současné lehké
tažené zbraně pro vysoce mobilní jednotky je
britský 105mm kanon příznačně nazvaný LIGHT
GUN. Ačkoli ani on není nejnovější, britským
Prvním uživatelem systému MOBAT se stává Jordánsko.
zbrojařům se před třiceti lety podařila tak zdařilá konstrukce, že tuto zbraň například použily
i britské a americké jednotky v poslední válce
v Iráku.
Podstatně mladší a ještě o trochu lehčí než
LIGHT GUN je francouzský typ LG1 stejné ráže.
Za svým britským protějškem však výrazně zaostává z komerčního hlediska. Zatímco LIGHT GUN
byl vyroben ve více než 1000kusové sérii, počet
prodaných LG1 se pohybuje okolo 125 kusů.
Tažené kanony ráže 105 mm sice mají příznivou
hmotnost, ale za jejich nedostatek lze kromě
nižšího účinku v cíli (v porovnání s nejběžnější ráží
155 mm) považovat hlavně dostřel pod hranicí
18 km. Ale i to by se mohlo rychle změnit. Mnohé
naznačuje pokusný typ LEO (Light Experimental
Ordnance) jihoafrické firmy Denel, poprvé veřejně představený v roce 2001. Díky hlavni
dlouhé 52 ráží (se započítáním speciální úsťové
brzdy dokonce 57 ráží) má LEO se standardní
municí dostřel 24 km, s projektily opatřenými
dnovou dutinou s pomalu hořící složí dokonce
30 km, což je parametr dosahovaný 155mm typy
s hlavněmi dlouhými 39 ráží. Výrobce nyní inten-
zivně pracuje na snížení hmotnosti z dnešních
3,8 t na přibližně 2,8 t a jeho typ ve světě nezůstává bez povšimnutí.
Jen o málo těžší než LEO je v současnosti nepochybně nejmodernější tažená kanonová houfnice M777. Její unikátnost spočívá v tom, že se
hmotnost podařilo „stlačit“ až na hranici 4000 kg
a přitom se jedná o typ ráže 155 mm.
Nejnovější 155mm kanonová houfnice M777
21
Samozřejmě na nové kvalitativní i výkonové úrovni.
Na upravené korbě osvědčeného středního nákladního automobilu UNIMOG 6 x 6 je umístěna výkonná
kanonová houfnice ráže 155 mm. Systém je známý
pod zkratkou CAESAR (CAmion Equipe ď un Systeme
ď Artillerie) a má bojovou hmotnost okolo 17,5 t.
Ještě lehčí je nizozemský typ MOBAT (MOBile
ArTillery). Ten však z hlediska bojových možností nemůže s francouzským protějškem soutěžit. Využívá
Britský lehký kanon L118 LIGHT GUN
Návrh lehkého samohybného obrněného dělostřeleckého systému LWSP
Staronová koncepce
znovu na světě
Popsané zbraně mají stejně jako veškeré tažené
typy několik nevýhod. Vyžadují tažné vozidlo, obsluha není chráněna a celý proces zaujetí nebo
opuštění palebného postavení je neúměrně dlouhý.
Právě prvně a posledně zmíněný fakt představuje
v dnešní době citelný problém. Dělo v závěsu za vozidlem zabírá značný prostor v kabině transportního letounu a manipulace s taženou zbraní před
i po skončení palby vyžaduje v době moderních
a rychlých průzkumných systémů více času, než
může být zdrávo. Objevuje se vcelku jednoduché řešení. Umístit dělo nikoli za, ale na vozidlo. Například
za 2. světové války využívala německá armáda polní
děla namontovaná na pásové podvozky, dnes však
přicházejí ke slovu střední terénní nákladní automobily.
Je tomu právě deset let, co byl ve Francii dokončen prototyp zbraně, která po dlouhé době
obnovila v minulosti využívanou koncepci.
Francouzský typ LG1 MkII má ve výzbroji i thajská armáda.
22
totiž sice modernizovanou, ale letitou americkou
105mm houfnici M101 s hlavní dlouhou 33 ráží. Tuto
taženou zbraň však stále ještě používá řada zemí.
Především na ně se zaměřuje výrobce MOBATu, který
nabízí integraci M101 prakticky na libovolný pětitunový nákladní automobil 4 x 4 nebo 6 x 6. Zatím se podařilo získat prvního zákazníka.
Zmíněné dva typy určitě nezůstanou osamoceny. Objevují se stále nové návrhy. Jeden příklad
za všechny: Koncept známý pod zkratkou LWSP
(Lightweight Wheeled Self Propelled) britské firmy
BAE Systems navrhuje integraci 155mm kanonové
houfnice M777 s hlavní dlouhou 52 ráží a plně automatizovaným nabíjecím systémem se zásobou
42 kusů munice na upravené obrněné vozidlo 8 x 8
s tříčlennou posádkou plně ukrytou pod pancířem.
Studie počítá s nasazením LWSP v rámci sil rychlé
reakce, protože by jej vzhledem k hmotnosti do 20 t
bylo možné přepravovat transportními letouny.
Základní charakteristiky
vybraných lehkých
dělostřeleckých systémů
■ M777
Letos by měla být do výzbroje amerických
ozbrojených sil zavedena tažená 155mm kanonová houfnice nové generace M777 s hlavní
dlouhou 39 ráží. Byla vyvinuta britskými firmami. Nejprve ji obdrží americká námořní pěchota (USMC) a krátce nato i pozemní vojsko
(US Army). Nový typ u USMC nahradí 155mm kanonové houfnice M198 a 105mm houfnice M101.
U této složky se pak stane jedinou taženou dělostřeleckou zbraní. V porovnání se standardním
typem M198 má M777 téměř dvojnásobně nižší
hmotnost, což zlepšuje její mobilitu – především
vzduchem. Na nízké hmotnosti se kromě promyšlené konstrukce podílí i široké použití hliníkových
a titanových slitin. Přitom má M777 prakticky
identický dostřel jako M198 – tedy až 30 km
se střelou s pomocným raketovým pohonem,
resp. 24,7 km se standardní municí. V současné
době je objednána téměř stovka těchto nejmodernějších dělostřeleckých prostředků, přičemž
postupně by USMC mohla dostat téměř 380 kusů
a US Army nejméně 270 dalších.
Základní TTD typu M777
Bojová hmotnost:
4080 kg
Délka:
9,5 m¹)
Šířka:
2,8 m
Výška:
2,45 m
Max. dostřel:
24,7 km/30 km²)
Max. rychlost palby:
5 ran/min.
Pozn.: ¹) Rozměry jsou udávány v přepravní konfiguraci
²) První údaj je se standardní municí, druhý
platí pro projektil s dnovou dutinou a pomalu hořící složí.
Francouzský systém CAESAR
■ CAESAR
Typ vyvinutý francouzskou firmou GIAT, při
jehož návrhu byl položen hlavní důraz na co
nejnižší hmotnost a tedy i na snadnou přepravitelnost vzduchem (hmotnost bez užitečného
zatížení 15,8 t). Lehce pancéřovaná kabina poskytuje obsluze ochranu pouze za přesunu.
K dispozici je moderní systém řízení palby, navigační systém a mechanizované nabíjecí zařízení, které umožňuje vypálit první tři rány během
15 sekund, a pak pokračovat ustálenou kadencí 6 ran/min. Nábojové schránky vozidla
pojmou 18 kusů munice, náměr je možný v rozsahu –3° až +66°, odměr 17° vpravo nebo
vlevo od podélné osy vozidla. Motor o výkonu
177 kW umožňuje na silnici dosáhnout rychlost
až 100 km/h. Francouzské Ministerstvo obrany
zatím objednalo 5 kusů pro výzbroj jedné baterie,
avšak do budoucna není vyloučeno, že by tímto
typem francouzská armáda nahradila část svých
tažených zbraní stejné ráže.
Základní TTD typu CAESAR
Bojová hmotnost:
17 400 kg
Délka:
10 m
Šířka:
2,55 m
Výška:
3,65 m
Max. dostřel:
35 km/42 km²)
Rychlost palby:
6 ran/min.
■ LIGHT GUN
Kanon poprvé zavedený do výzbroje britské armády v roce 1974 dnes používá ještě 18 dalších
zemí, přičemž ve Spojených státech i Austrálii
se vyráběl v licenci. K dispozici jsou dvě verze.
Provedení L118 používá britská armáda i většina dalších zemí, americká armáda má mírně
modifikovaný typ M119. Jak britská, tak i americká armáda své kanony modernizují. Američané
se soustřeďují především na novou munici zvyšující dostřel z původních 11 až na 19 km. Britové
vedle munice s dostřelem delším až o 50 %
a větším ničivým účinkem navíc postupně opatří
všechny své kanony novým inerciálním navigačním systémem, který umožňuje určovat rychle
a přesně postavení zbraně za všech povětrnostních i světelných podmínek.
Základní TTD typu L118
Bojová hmotnost:
Délka:
Šířka:
Výška:
Max. dostřel:
Max. rychlost palby:
1860 kg
6,6 m
1,8 m
1,4 m
17,8 km
12 ran/min.
■ LG1
Francouzskou firmou GIAT především pro export určený 105mm typ s hlavní dlouhou
30 ráží byl vyvinut pro jednotky rychlého nasazení a s ohledem na použití v obtížném terénu. Prvním uživatelem se počátkem 90. let
stal Singapur, k dalším zákazníkům patří Thajsko
a Indonésie. Menší počet těchto zbraní používá
i Belgie a Kanada, přičemž vojáci z posledně
jmenované země měli tento kanon k dispozici
v Bosně. Výrobci se pěti jmenovaným zemím podařilo prodat celkem 125 kanonů hlavně v mírně
vylepšené verze LG1 MkII s kvalitnějším vnitřním
povrchem hlavně.
Základní TTD typu LG1 MkII
Bojová hmotnost:
1520 kg
Délka:
6,6 m
Šířka:
1,97 m
Výška:
1,34 m
Max. dostřel:
14,8 km/18,5 km²)
Max. rychlost palby:
12 ran/min.
Foto: autor, BAE Systems, Denel, Giat
23