Prevence a ošetřování pooperačních komplikací ranných, plicních

Prevence a ošetřování pooperačních komplikací ranných, plicních, gastrointestinálních, kardiovaskulárních, močových.
Prevence ošetřování dekubitů.
Pooperační komplikace:
Časné poruchy:
selhání dýchání a oběhu
poškození CNS
krvácení
zv. teplota
podchlazení
chrapot, bolesti v krku
Pozdní komplikace:
hnisání v operační ráně
rozpad laparotomie
dekubity
zápal plic
kardiovaskulární komplikace
komplikace na trávicím ústrojí
retence močová
záněty močových cest
selhání ledvin
Komplikace ranné
- mohou se stát i díky technické chybě při operaci
- vznikají nejčastěji v prvním týdnu po operaci
- krvácení = život ohrožující stav, rána může krvácet dovnitř – hematom – utlačuje – infikuje se – absces (nejčastěji se vyvíjí asi 4.
den, na absces upozorní rostoucí TT, hematom – flegmóna)
- anaerobní mikroby – plicní sněť
- může se vyvinout kýla
- dehyscence = rozpad rány - týká se všech vrstev (Parciální - týká se části rány, pokud se týká 1, nebo 2 vrstev – nechá se být)
- dekubitus
na dýchacím ústrojí:
zástava dýchání: příčiny – neodeznění dekurarizace
plicní komplikace vznikají nejčastěji cca 2 – 3 den po operaci
po operaci:
- dyspnoické poruchy
- chrapot, kašel, bolest v krku
- infekce – pneumonie
- akutní zánět průdušek ( bronchitis ) - bronchitis přechází do dolních partií – pneumonie
- atelektáza – nevzdušnost plíce (kolaps plicních sklípků)
- aspirační pneumonie
- může se vyskytnout ARDS
- při extubaci vdechnutí žaludečního obsahu – plicní abscesy
Zánětlivá onemocnění
K nejčastějším zánětlivým onem. patří akutní respirační onem., které postihují HDC i DDC jako například: rinitis,
pharingitis, tonsilitis, laryngitis, tracheitis, akutní bronchitis, pneumonie
Příčiny: respirační viry, bakterie, kvasinky, plísně, prach,…
Příznaky: kašel, expektorace, TT, zimnice, bolest na hrudi, únava, bolesti kloubů, cyanóza, stridor,
povlaky,…
Léčba: klid na lůžku ve zvýšené poloze, antipyretika, antitusika, mukolytika, expectorancia, vitamíny
Oše. plán: klidný pokoj, Faulerova poloha, klid na lůžku, sledujeme FF, hygiena – dle soběstačnosti, správná
výživa, hydratace, doplnění vitamínů, RHB, dechová cvičení, …
Embolie plic
- je vniknutí embolu do plicní tepny nebo jejich větví, kde vede k přerušení krevního proudu s hemodynamickými a
ventilačními důsledky. Embolem je nejčastěji trombus nebo jeho části, nejtěžší formy končí náhlou smrtí, převládá těžká
dušnost, bolesti na hrudi, úzkost, neklid, diagnóza a někdy i šok kardiogenního typu, hemoptýza, tachykardie, pokles
TK, někdy synkopy.
- K prováděným vyšetřením patří: RTG, ekg, plicní arteriografie, scintigrafie, CT
Nemocného hospitalizujeme na JIP, nebo ARO, zajistíme přísun O2, zklidníme, sledujeme všechny funkce,
monitorujeme, nemocný má režimovou známku A.
Selhání plic
- dochází k němu většinou v důsledku nějakého onemocnění.
P je dušný, úzkostlivý, dusí se, cyanotický, po určité době může dojít k zástavě oběhu, P upadá do bezvědomí.
P je umístěn na ARO odd. a napojen na ventilátor. Dle potřeby je zaintubován, nebo má udělanou tracheostomii..
Oše proces je stejný jako u N v bezvědomí nebo plicní embolií.
na běhovém ústrojí:
šok - bývá s hypovolemií
koronární nedostatečnost = insuficience
infarkt myokardu ( při špatném zásobení kyslíkem ), nepravidelný rytmus,
- všeobecné příznaky ICHS: krutá bolest za hrudní kostí která se šíří do LHK, krku a mezi
lopatky. N se potí, je bledý, může zvracet, neklidnost, poruchy srdečního rytmu, může dojít až k šoku a smrti.
Zvyšuje se FW a enzymy. P hospitalizujeme na koronární jednotku, JIP nebo ARO
Oše plán:změřit ekg, O2, Fowlerova poloha, bandáže DK, sledovat TK P, zajištění žilního vstupu, odebíráme krev
na KO, enzymy,hygienická péče, dále podle režimu. Ze začátku se dává režim A později B. sledujeme
vyprazdňování, zajistíme správnou dietu, dbáme na úpravu lůžka,…. Léčba: klid na lůžku, O2, tlumení bolesti,
Dolsin, Fentanyl, Diazepam, koronarodilatancia, nitráty, trombolytická léčba, streptokináza, inhybitory ACE,
kardiotonika, diuretika, Pomocné léčebné metody: kardioverze, defibrilace, kardiostimulace, PTCA, By-passe, …
edém plic = otok - při selhání
projev: dušnost, pokašlávání,… je způsobený přetížením levé komory při velké hydrataci pacienta – velké množství
karboxihemoglobinu – cyanosa, příznaky: dušnost, vlhké chropy na plicích,
podáváme: diuretika – O2, morfin – tlumí dechové centrum,….
flebotrombóza = srážení krve v hlubokém žilním systému, krev stagnuje, vytváří se tromby
embolie ( plicnice ) - při utržení trombu – ucpání, infarkt plic. Projevy: tachykardie, úzkost, bolest, dá se zjistit na
RTG plic – hlízovité zastínění plic, léčba: plná heparinizace, sledujeme APTT, známky na EKG – corpulmonále
(léčba také trombolýzou = rozpuštění, embolektomie - chirurgické odstranění sraženiny)
na trávicím traktu
Zvracení – může být vyvoláno léky, anestezií (při plném vědomí - jde o závažný příznak)
Škytavka – singultus - příznak kolekce tekutiny bráničního prostoru ( podbrániční absces ) – nevysušená podbrániční
dutina po operaci (podáváme Plegomazín – i.v., i.m.)
Akutní dilatace žaludku – roztažení - pilorus se zúží, nepustí dále tekutinu, svalovina ochabne, žaludek se naplní
množstvím tekutiny (léčba: operativně, odsát tekutinu, při neodsání dochází ke ztrátě iontů, trávicích
enzymů, …. Nastává metabolický rozpad) - ztráty se musí ihned nahradit
Paralytický ileus = ochabnutí, střevní neprůchodnost v důsledku špatné inervace ( střeva nemají peristaltiku )
v důsledku operačního traumatu, v důsledku nahromadění sekretu (nesmí se zaměnit s strangulačním ileem–
překážka - pokud jsou přítomné větry, nejde o paralytický ileus)
Athese – srůst – střeva srostou = strangulační ileus – léčí se operativně
Moučnivka = soor, vzniká nejčastěji v ústech, léčba: hygiena, ATB (postihuje oslabené a vyčerpané pacienty)
Zánět příušní žlázy = parotitida, u zchátralých lidí v těžkém stavu, léčba: bonbony, žvýkačka, ATB
na močovém ústrojí
Retence – zadržení moči ( nejvíce u starých mužů), léčba: cévkování, psychická podpora (vzniká často jako důsledek
pooperační bolesti), pokud není možné vycévkování = epicystostomie
Infekce močových cest
Cystystýda - diuretické obtíže, léčba: Biseptol, spazmoanalgetika, Algifen
Zánět pánvičky ledvin = pyelonefritida, v akutní fázi 40st. horečky šok
Anurie = zástava močení, nemocný vymočí do 100ml/24 hod, Projevuje se u dehydratace a selhání ledvin
při nedokrvování, ICHS
Dekubity, prevence
Proleženina = dekubit – je odumření tkáně v místě, kde působil tlak. Jedná se o jakékoliv poškození kůže, nebo tkání způsobené
přímým tlakem, event. třením. Poškození může být v rozsahu od erythemu až k nekrotické ulceraci. Poškození se může projevit jak na
svalech, šlachách, tak i na kostech. Na jejich vzniku se podílí řada činitelů zevních (vlhké prostředí, nedostatečná hygiena) i
vnitřních (poruchy centrální nervové soustavy, srdečního systému, atd.) Dekubit vzniká nejprve na kůži, a postupuje-li proces dále,
zasáhne podkoží i hlouběji uložené tkáně. Ještě před zevním projevem dekubitu si pacient stěžuje na bolest určitého, přesně
vymezeného místa. Nedojde-li k odlehčení tlaku, dostaví se viditelné změny: místo je světlejší, přesně ohraničené, vzápětí sytě
zčervená, objeví se puchýře, a po jejich prasknutí obnažená spodina s rychle postupujícími známkami odumírání. Podle polohy, jakou
pacient zaujímá, lze předvídat, které oblasti mohou být vznikem dekubitů nejsnáze ohroženy. Jsou to místa vystavená intenzivnímu
tlaku, s minimální tukovou vrstvou, kde je kost nejblíže povrchu kůže. Normální kapilární tlak je 32 mm rtuťového sloupce. Jakékoliv
vnější tlaky překračující tuto hranici (lůžko, sádra, sondy,…) způsobují kapilární poruchy. Pokud je pacient ve špatném zdravotním
stavu, může dojít k poškození už za dvě hodiny.
Komprese kapilár: zbavuje tkáň kyslíku, hromadí se metabolický odpad, dochází k ischémii – odumření tkáně. Fyziologickou
odpovědí na stlačení kapilár je překrvení = hyperémie (zčervenání). Znamená dilataci kapilár. Při delším trvání tohoto stavu dochází
k nezvratným patologickým změnám – nekrózy.
Ve vývoji dekubitů hrají roly:
1) Dlouhodobí tlak
2) Tření
3) Nepohyblivost
4) Inkontinence
5) Cévní faktory
6) Tělesná hmotnost
7) Zdravotní stav
8) Imunosuprese
9) Věk
10) Další faktory
Místa výskytu dekubitů:
Predilekční místa vznikají tam, kde mezi kostí a kůží je malá vrstva podkožního tuku a svalstva a kde je soustředěn tlak těla na
podložku.
V poloze na zádech:
- nad kostí křížovou
- paty
- hýždě
- hřebeny lopatek
- okolí hrbolu kosti týlní
- nad trnem 7. krčního obratle
- lokty
V poloze na boku:
- ramenní kloub
- spánková krajina
- lokty
- hřeben kosti kyčelní
- oblasti kyčelního kloubu
- zevní strana kolen
- kotníky
Poloha na břiše:
- kolena
- špičky nohou
- čelo
Klasifikace dekubitů:
1) Erytém – zčervenání = porucha mikrocirkulace. Mohou se objevit povrchové vřídky.
2) Proces utváření vředů – postupuje přes pokožku do podkožní tkáně.
3) Vřed se šíří do podkožního tuku, níže uložený sval je zduřelý, zanícený.
4) Infikovaná nekróza proniká hluboko do svalu – rozpad svalů, poškození kosti
Léčba:
1) snaha o maximální odlehčení postiženého
2) masáže, bráníme ischémii kůže a podkoží
3) zabraňujeme infekci
4) odstranění nekrotických tkání
Prevence:
1) snížení tlaku: polohování, dobře upravené lůžko, používání pomůcek snižujících tlak, polohování.
2) Ochrana proti vlhku a znečištění kůže.
3) Zvýšení odolnosti kůže.
4) Správná výživa
5) Ovlivnění celkového stavu organismu.
Pomůcky:
Molitan, podložky z měkkých porézních hmot, syntetické ovčí rouno, antidekubitní podložky, vzduchem, nebo vodou plnění lehátka,
atd… Jejich význam spočívá především v rovnoměrném rozložení tlaku. Pomocný význam v prevenci mají také masáže.
Vzhledem k složitosti příčin, které vedou k dekubitu, nemůže sestra jejich vzniku pokaždé zabránit. Perfektní prací a důsledným
dodržováním individuálního a preventivního ošetřování však může jejich výskyt omezit na minimum. Dalším předpokladem úspěšné
prevence dekubitů je bezvadný stav kůže. Cíleně zaměřeným a nejúčinnějším preventivním postupem je změna polohy a polohování
nemocného. Polohováním dosáhneme odlehčení tlaku, vydatnějšího prokrvení tkání a přístupu vzduchu a světla ke kůži. Polohuje se
pravidelně dle potřeby. Pro polohování je vhodné, je-li lůžko vybaveno antidekubitní matrací.
Faktory prodlužující hojení:
1) infekce
2) nekróza
3) přílišná suchost pokožky
4) přílišné horko, nebo chlad
5) destrukce kůže
6) nedostatečná výživa
7) psychický stav