formáte pdf.

FAKULTA TELESNEJ VÝCHOVY A ŠPORTU
UNIVERZITY KOMENSKÉHO
KATEDRA GYMNASTIKY
NÁRODNÉ ŠPORTOVÉ CENTRUM
PRÍNOS ÚPOLOVÝCH AKTIVÍT
NA ROZVOJ OSOBNOSTI LOVEKA
Zborník príspevkov
pri príležitosti vedeckej konferencie konanej
da 21. 05. 2008
Bratislava 2008
Historie aikibudó v ýeské republice
Michal Vít
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita, Brno
Úpoly se vyvíjely z loveckých þinností již od poþátku vzniku lidstva jako druhu a sloužily pro
vlastní ochranu, obranu svých blízkých a majetku. Institucionalizaci úpolových systémĤ na
našem území mĤžeme pozorovat od období stĜedovČku. Evropská rytíĜská tradice septem
probitates zahrnující bojové þinnosti se uchovala v rytíĜských akademiích v 17. – 18. století a
ve filantropiích. Na tradici rytíĜského hnutí navázaly rĤzné šermíĜské spolky, napĜ. ýeský
šermíĜský klub (založen 1886). V ýechách i na Slovensku jsme pokraþovateli sokolské
tradice, která chápe úpoly jako výchovný systém (Reguli, 2004). Vedle evropské tradice
boxu, šermu a zápasu zakoĜenily v ýechách i asijské úpolové systémy. Na poþátku 20. století
to bylo japonské džúdžucu, pozdČji džúdó a na pĜelomu 60. a 70. let se rychle rozvíjelo karate
(Reguli, 2005). Skuteþný rozkvČt bojových umČní a úpolových sportĤ v našem státČ však
nastal teprve po revoluþním roce 1989.
V 90. letech 20. století se v ýeské republice zaþaly rychle rozvíjet desítky úpolových systémĤ,
které byly do té doby zdejšímu svČtu zcela neznámé. Dlouholetý nedostatek informací a
pĜíležitostí k tréninku bojových umČní vedl zpoþátku zájemce o úpoly k þasto naivnímu a
nekritickému pĜíjímání všech uþitelĤ a stylĤ, které v té dobČ zaþaly pĜicházet ze zahraniþí.
NezĜídka se jednalo o systémy kombinující úpoly s esoterickými naukami a náboženstvím na
nepĜíliš vysoké technické a didaktické úrovni. S vývojem spoleþnosti a stále vyšším zájmem o
úpoly došlo k racionálnČjšímu hodnocení a tĜíbení stylĤ, svou roli zaþala hrát kvalita.
Rozmanitost potĜeb spoleþnosti pĜináší i rozmanitost rĤzných stylĤ bojových umČní a druhĤ
úpolových sportĤ.. Zatímco nastupující generace žákĤ základních škol vnímá úpoly jako
atraktivní pohybovou aktivitu a je schopná vyjmenovat více než deset rĤzných úpolových
systémĤ, jejich uþitelé se þasto omezí pouze na tĜi až pČt (Reguli, Ćurech, Vít, 2007). V ýeské
republice se vyuþuje Ĝada bojových umČní pocházejících z Brazílie, ýíny, Filipín, Japonska,
Korey nebo Ruska. Cizí úpolové systémy s sebou pĜinášejí i kulturu své zemČ a þasto
významnČ ovlivĖují životní styl a kulturu naši. Jejich historie a souþasný stav na našem území
nejsou doposud dostateþnČ zmapovány. Jedním z bojových umČní, které v ýeské republice
zakoĜenilo pĜed 17 lety je japonské aikibudó.
Definice aikibudó
Aikibudó je komplexnČ rozvíjející bojové umČní a nesoutČžní úpolový sport využívající
kontakt þástmi tČla a zbranČmi. Mezi technické prostĜedky aikibudó patĜí techniky beze zbraní
jako hody, znehybnČní, kopy, údery, strhy, odvádČcí techniky, škrcení apod. a také zbraĖový
systém katori šintó rjú, ve kterém se využívají japonské zbranČ jako dlouhý a krátký meþ,
dlouhá hĤl, halapartna, kopí apod. Aikibudó patĜí mezi tzv. složená bojová umČní (jap. sógó
budó), které vzniklo jako pedagogická syntéza tĜech pĤvodních japonských bojových umČní:
joseikan aikidó, daitó rjú aikidžúdžucu a katori šintó rjú. Stalo se tak v 80. letech 20. století po
dohodČ japonského uþitele bojového umČní joseikan aikidó se svým francouzským žákem
Alainem Floquetem. PĜestože se zakladatelem nového úpolového systému aikibudó stal
vlastnČ evropan, technické prostĜedky, strategie a filozofie aikibudó jsou zcela nositeli
japonské kulturní tradice (Vít, 2005a).
Poþátky aikibudó v ýeské republice
Poþátkem roku 1991 byla v BrnČ JiĜím Matoškou a Ladislavem Petrášem založena Asociace
bojových a duchovních umČní (ABDU). Cílem této organizace bylo sdružit zájemce o
nesportovní bojová a duchovní umČní, pČstovaná pro rozvoj osobnosti. ABDU zastĜešovala
þinnost jednotlivých federací rĤzných umČní (džúdžucu, wušu, iaidó, aikidó, kobudó,
karatedó, taiþi, þikung, jóga, šiacu). JiĜí Matoška byl v ABDU þinný jako trenér džúdžucu.
V roce 1991 se v BrnČ seznámil s uþitelem francouzštiny Serge Le Clercqem, který se mimo
jiné vČnoval i bojovým umČním tai þi a aikidó. Díky nČmu se JiĜí Matoška dovČdČl o systému
aikibudó a následnČ zahájil korespondenci s Alainem Floquetem. Již v roce 1991 pĜijel do
Brna francouzský trenér Laurent Chagneau, v té dobČ držitel 4. danu. Pod jeho vedením a
záštitou ABDU byla zorganizována první stáž aikibudó v ýeské republice. Po této stáži
vznikla skupina zájemcĤ o aikibudó vedená JiĜím Matoškou v rámci oddílu džúdžucu v hale
Moravské Slávie na ulici Vojtova v BrnČ.
V roce 1992 se první þeští aikibudisté zúþastnili letní stáže ve francouzském La Rochelle.
V prĤbČhu stáže byla mimo jiné založena Mezinárodní federace aikibudó (FIAB) a 14. srpna
1992 Jaromír Pokorný podepsal dokument o vstupu ABDU do FIAB. Po návratu stážistĤ do
ýeska byla založena samostatná Federace aikibudó, jako jeden z þlenĤ ABDU. Tento krok
sice pĜispČl k rozvoji aikibudó u nás, technická a didaktická úroveĖ brnČnského oddílu se však
stále omezovala na nevelké množství informací získaných v zahraniþí. Pro další rozvoj
aikibudó u nás mČla vČtší význam stáž v La Rochelle v roce 1993. Zde se þeští aikibudisté
nauþili kromČ technik aikibudó beze zbranČ i základĤm bojového systému tenšin šóden katori
šintó rjú pod vedením mistra Goro Hatakejami. Od roku 1991 se však zmČnila sestava
trenérské skupiny. Jaromír Pokorný se aikibudó nadále aktivnČ nevČnoval. David Bláha
rovnČž této þinnosti zanechal a v dalších letech pokraþoval v tréninku aikidó. KromČ JiĜího
Matošky se stáže zúþastnili také Petr Vašíþek, Ludvík Májek a Petr Podroužek.
V následujících letech se aikibudó v ýesku vyvíjelo jen velmi pomalu. Po odjezdu prezidenta
ABDU Jaromíra Pokorného do zahraniþí v roce 1994 pĜevzal vedení asociace JiĜí Matoška.
ZároveĖ pĜedal vedení Federace aikibudó do rukou Ludvíka Májka a Petra Vašíþka a
v rozvoji aikibudó v ýeské republice nadále aktivnČ nepĤsobil. Ve roce 1994 vznikl také oddíl
pro dČti, vedený Barborou Matoškovou a další oddíl aikibudó v Líšni, vedený Ludvíkem
Májkem. V roce 1995 podnikl JiĜí Matoška cestu do PaĜíže, kde trénoval i se svou dcerou
Barborou Matoškovou. Po návratu do Brna oznámil ostatním trenérĤm, že technickým
Ĝeditelem pro ýeskou republiku byl Alainem Floquetem jmenován Daniel Bensimhon.
Za organizaþní podpory JiĜího Matošky a Ludvíka Májka se v dubnu roku 1995 v BrnČ
uskuteþnil první semináĜ aikibudó pod vedením Daniela Bensimhona, v té dobČ držitele 4.
danu aikibudó. Stáž probíhala v hale na MendlovČ námČstí 2a v BrnČ. Tato událost pĜispČla
k dalšímu rozvoji aikibudó a þinnosti trenérského týmu, který tehdy tvoĜil JiĜí Matoška,
Ludvík Májek, Petr Vašíþek, PĜemysl Svoboda, Petr Kopeþek, Barbora Matošková a Kamil
Horák. JeštČ v þervnu téhož roku odjel Ludvík Májek a Petr Vašíþek do Francie, kde jim byly
udČleny první technické stupnČ aikibudó v ýeské republice. Ludvík Májek složil technické
zkoušky na 1. kjú a Petr Vašíþek na 1. dan.
Vedoucí osobou Federace aikibudó se stal Ludvík Májek, za jehož pĜispČní se v dubnu roku
1996 uskuteþnila v BrnČ druhá stáž pod vedením Daniela Bensimhona. V té dobČ se
tréninková þinnost provozovala v tČlocviþnČ na MendlovČ nám 2a. Ludvíku Májkovi
asistovali pĜi vedení tréninkĤ PĜemysl Svoboda a Petr Kopeþek.
Na podzim 1996 odjel Ludvík Májek na pracovní školení a oddíl na MendlovČ námČstí proto
pĜedal PĜemyslu Svobodovi a Petru Kopeþkovi. ýinnost oddílu v Líšni tím byla natrvalo
ukonþena. Po svém návratu v roce 1997 pĜenechal Ludvík Májek svým asistentĤm vedení
skupiny pokroþilých cviþencĤ a sám se vČnoval zaþáteþníkĤm.
V roce 1997 ukonþila Barbora Matošková þinnost oddílu pro dČti, þímž se vytvoĜil nový
prostor v tČlocviþnČ na MendlovČ námČstí. Petr Kopeþek zde založil oddíl, který se vČnoval
pouze škole šermu katori šintó rjú. V témže roce navštívili Francii Petr Kopeþek, PĜemysl
Svoboda, Karin Hustáková a Richard Bouda. Po návratu došlo k rozporu mezi Petrem
Kopeþkem a Ludvíkem Májkem a jejich spolupráce tím skonþila.
Od ledna 1998 zmČnil Petr Kopeþek náplĖ výuky svého oddílu katori šintó rjú a zapoþal i
s výukou aikibudó. Ve vedení tohoto oddílu mu asistoval PĜemysl Svoboda. V té dobČ tedy
vyvíjely svou þinnost dva oddíly aikibudó, Ludvíka Májka a Petra Kopeþka, které navzájem
nespolupracovaly. V únoru 1998 založili Petr Kopeþek, PĜemysl Svoboda a Karin Hustáková
Spoleþnost pro studium japonských bojových a tradiþních umČní. Tím se stali nezávislými na
dosavadní Federaci aikibudó, která byla souþástí ABDU. V rámci svého obþanského sdružení
rozvíjeli umČní aikibudó i katori šintó rjú. Na letní stáži roku 1998 byly ve Francii udČleny
další technické stupnČ aikibudó a to Petru Kopeþekovi 1. dan, PĜemyslu Svobodovi 1. dan,
Karin Hustákové 1. kjú.
Ludvík Májek nadále pokraþoval ve své trenérské þinnosti a vedení oddílu mu pomáhal
Robert Roman. V roce 1998 Ludvík Májek ukonþil z rodinných dĤvodĤ svou práci trenéra a
jeho oddíl zanikl. NČkteĜí cviþenci Ludvíka Májka však pokraþovali v tréninku aikibudó ve
Spoleþnosti pro studium japonských bojových a tradiþních umČní pod vedením Petra
Kopeþka. Byli to zejména Robert Roman a Lenka Ondrová, kteĜí se i dnes aktivnČ podílejí na
rozvoji aikibudó v ýeské republice a oba jsou nositeli 2. danu. Rozvoj aikibudó v ýeské
republice od té doby zajišĢovala pouze Spoleþnost pro studium japonských bojových a
tradiþních umČní pod vedením Petra Kopeþka, za asistence PĜemysla Svobody a Karin
Hustákové. Karin Hustáková pozdČji dosáhla úrovnČ 1. danu, v souþasné dobČ se však
aikibudó aktivnČ nevČnuje. Petr Kopeþek nadále rozvíjel aikibudó spoleþnČ s PĜemyslem
Svobodou až do roku 2002. V þervnu 2002 Petr Kopeþek ukonþil svou tréninkovou a
organizaþní þinnost v aikibudó, vedení oddílu pĜedal PĜemyslu Svobodovi a nadále se vČnuje
pouze rozvoji tenšin šóden katori šintó rjú v samostatné organizaci. Tréninky aikibudó
probíhaly nadále pod vedením PĜemysla Svobody na MendlovČ námČstí 2a. a zároveĖ byl
Richardem Boudou založen druhý oddíl aikibudó v BrnČ Líšni. V záĜí roku 2002 založil
Robert Roman tĜetí oddíl pĜi Vysokoškolském sportovním klubu (VSK) Masarykovy
Univerzity. Oddíl je v souþasné dobČ veden Michalem Vítem a Martinem ěehĤĜkem. V roce
2004 byla založena Federace þeského aikibudó (FýA). PĜedsedou FýA byl jmenován PĜemysl
Svoboda, 3. dan (Vít, 2005b)
Federace þeského aikibudó (FýA)
FýA je oficiální organizací, která zodpovídá za rozvoj bojového umČní aikibudó v ýeské
republice. Náplní þinnosti FýA je propagace a rozvoj aikibudó v ýeské republice a jeho
mezinárodní prezentace. FýA zastupuje zájmy svých þlenĤ ve FIAB a CERA (Cercle d´Etude
et de Recherche en aiki et Kobudo) (FýA, 2004). O zásadních otázkách FýA (názvu,
symbolice, stanovách a ostatních záležitostech) rozhoduje výkonný výbor. ýleny výkonného
výboru FýA jsou následující osoby: PĜemysl Svoboda, Richard Bouda, Martin ěehĤĜek,
Robert Roman, Michal Vít, Lenka Ondrová a ŠtČpánka Jakešová. Instruktory FýA jsou dle
jejích stanov osoby starší 18 let, kteĜí jsou držitelé minimálnČ technického stupnČ 1. dan.
V souþasné dobČ to jsou PĜemysl Svoboda 3. dan, Richard Bouda 3. dan, Martin ěehĤĜek 2.
dan, Robert Roman 2. dan a Michal Vít 2. dan.
Všichni instruktoĜi tvoĜí Technickou komisi a podílejí se na organizaci a vedení akcí
poĜádaných FýA. Úkolem technické komise je sestavovat, popĜípadČ mČnit technický Ĝád pro
žákovské stupnČ kjú, a to zejména v závislosti na mezinárodních požadavcích CERA. Dále
také dbát o správný technický rozvoj aikibudó v ýeské republice a nejménČ jednou roþnČ
vypisovat termíny pro zkoušky na žákovské technické stupnČ kjú.
Souþasný stav aikibudó v ýeské republice
Od založení FýA v roce 2004 je vyvíjena pravidelná tréninková þinnost poĜádáním tréninkĤ a
semináĜĤ na národní úrovni a stáží na úrovni mezinárodní pod vedením Daniela Bensimhona
a jeho asistenta Xaviera Fleuryho. V roce 2006 se konala první stáž v ýeské republice pod
vedením zakladatele systému Alaina Floqueta za úþasti 50 aikibudistĤ z ýeska, BČloruska,
Francie a Polska. InstruktoĜi FýA se nadále úþastní pravidelných zahraniþních stáží aikibudó
pod vedením rĤzných uþitelĤ, vþetnČ samotného Alaina Floqueta.
V roce 2004 byl PĜemyslu Svobodovi udČlen 3. dan aikibudó a souþasnČ byl jmenován
technickým komisaĜem aikibudó pro ýeskou republiku. Na poslední þlenské schĤzi FýA bylo
odsouhlaseno vytvoĜení systému vzdČlávání trenérĤ a zahájení jejich odborných školení.
Cílem je zvýšení teoretické i praktické úrovnČ aikibudó v ýeské republice.
FýA nyní sdružuje tĜi oddíly v BrnČ, jejímiž vedoucími jsou Richard Bouda, PĜemysl
Svoboda a Michal Vít. Díky systematickému tréninku a práci trenérĤ mĤžeme konstatovat
rostoucí technickou úroveĖ þeského aikibudó, což potvrzuje stále vyšší poþet získaných
technických stupĖĤ. V ýeské republice je pĜibližnČ 50 registrovaných aktivních cviþencĤ
aikibudó z toho 12 držitelĤ technických stupĖĤ dan. Seznam všech držitelĤ technických
stupĖĤ dan získaných v historii aikibudó v ýeské republice uvádí Tabulka 1. Seznam
technických stupĖĤ dan v katori šintó rjĤ se týká pouze souþasných nebo bývalých aikibudistĤ
nikoliv cviþencĤ katori šintó rjĤ v jiné organizaci.
Tab. 1. Seznam získaných technických stupĖĤ dan v historii aikibudó v ýR
PĜíjmení
Bouda
Drášil
Fišera
Hustáková
Kopeþek
Korecký
Kuþera
Novák
Ondrová
Robert
ěehĤĜek
Svoboda
Manhnguyen
Simandel
Vašíþek
Vít
Jméno
Richard
Pavel
Ota
Karin
Petr
ZdenČk
Petr
Vladimír
Lenka
Roman
Martin
PĜemysl
Thanh
Evžen
Petr
Michal
aikibudó
3.
2.
1.
1.
2.
1.
1.
1.
2.
2.
2.
3.
1.
1.
2.
2.
katori šintó rjú
2.
3.
2.
2.
2.
3.
ZávČr
Aikibudó je komplexnČ rozvíjející bojové umČní a nesoutČžní úpolový sport, který si v ýeské
republice našel své místo mezi bohatou nabídkou ostatních úpolových disciplín. Po 17 let
vývoje je tento úpolový systém zastoupen stabilní organizací Federace þeského aikibudó,
která nabízí zajímavou sportovní aktivitu široké veĜejnosti a dále pracuje na rozvoji aikibudó
v ýeské republice.
Literatura:
FýA. Stanovy obþanského sdružení Federace þeského Aikibudo. 2004.
Reguli, Z. Systematika úpolov. Rigorózní práce. Brno : FSpS MU, 2004.
Reguli, Z. Úpolové sporty. Brno : FSpS MU, 2005. ISBN 80-210-3700-8
Reguli, Z., urech, M., Vít, M. Teorie a didaktika úpolĤ ve školní tČlesné výchovČ. Brno :
Masarykova univerzita, 2007. 88 s. ISBN 978-80-210-4318.
Vít, M. Aikibudó: Bojová umní jako sportovní aktivita dtí a mládeže. In Sport a kvalita
života. Brno : FSpS MU, 2005a. ISBN 80-210-3863-2
Vít, M. Podstata, vývoj a souþasný stav aikibudó. Diplomová práce. Brno : FSpS MU, 2005b.