Co má mít a umět budoucí prvňák, na co se musí rodiče připravit.

Co potřebuji do 1. třídy?















aktovku
pouzdro/penál
tužku (č.2)
ořezávátko
gumu
pastelky + fixy
nůžky
lepidlo na papír
přezůvky / bačkory ( ! ne pantofle)
do tělocvičny : cvičky s bílou podrážkou) a cvičební úbor (tepláky, tričko)
na hřiště: boty/botasky,tepláky, mikina
složku na písmenka
stírací tabulku s fixem a hadřík
na výtvarnou výchovu: vodové a temperové barvy, štětec kulatý a plochý- velký a
malý, modelína, hadřík, kelímek na vodu, zástěra nebo stará košile s dlouhým
rukávem, igelit na lavici
do družiny: tepláky, mikina, boty na ven, pláštěnka, gumovky, svačina
Budoucí prvňáčci by měli zvládat
následující:





rychle se obouvat, zouvat, zašněrovat si boty
oblékat se a svlékat a svlečené věci skládat uspořádaně na hromádku ,uklízet do
skříňky v šatně, udržovat ve své skříňce pořádek
rozepínat a zapínat knoflíčky u košilek a svetrů
zapínat a na záda navlékat aktovku
znát adresu svého bydliště
1. září jdu do 1. třídy
„Tak to už jsem velký/á. Ze školy vyjdu, až budu dospělý/á jako máma a táta. Bude se
mi tam líbit? Říkají, že je to někdy nuda a jsou tam úkoly. Co to je, úkoly? Teta říkala,
že si tam jen a jen hrají, že je to hrůza. Pavel už ale o Vánocích četl Madle pohádku, tak
nevím. A taky jsou tam jen učitelky, to si ani nezahrajeme v tělocviku fotbal. Máma vzdychá a
táta říká, jen počkej, už ti to skončí.“
Kdo ví, co všechno se honí hlavou rodičům a jejich dětem před vstupem do školy. Jsou to
myšlenky každého jednoho. Lidé jsou ovlivněni médii, reklamou, sousedkou, vlastní
vzpomínkou. Jak by si pak neměli vytvářet představy či domněnky o škole, učitelce, a vůbec
o celém vzdělávání.
Zda jsou tyto myšlenky na místě, nevím. Avšak jedno vím jistě, že škola se nástupem dítěte
do ní stane centrem všeho.
Když jde malý školáček poprvé do školy, jistě se cítí podobně jako rodiče. Jsou vzájemně
propojeni a tak, jak vnímá školu maminka, bude ji vnímat i školáček. Pro klidné a radostné
zvládání dnů ve škole, je důležité se těšit. Těšit se na každý maličký kousek chvíle.
A nejen chvíle, ale hlavně se mu musí líbit paní učitelka. Ta je pro dítě anděl, protože má …,
voní…, nosí…, povídá…, zpívá a hraje na klavír…, cvičí, prostě umí všechno. Paní učitelka
to musí umět ve třídě vždy dobře namíchat tak, aby bylo dítěti ve škole příjemně. Máma
s tátou jsou chvíli na druhém místě, protože paní učitelka řekla…
Milí rodiče, nevěste ale proto hlavu, v podstatě jste stále první, ovšem nyní je důležité, aby
vaše dítě bylo šťastné, proto ho dobře poslouchejte, co vám říká.
A co bude říkat?
Až přijde domů ze školy, sedněte si do křesla a nechte prvňáčka všechno vám ukázat. „Četli
jsme tady, to si mám vybarvit, kolik máme na okně květin? Mami, upečeme dnes švestkový
koláč, já ti budu pomáhat.“
Nezapomeňte, že nejprve si musí trochu odpočinout a uvolnit se. Nové dojmy i rytmus života
jsou pro něj nápor. „Nejdříve se tedy projedu na kole.“
Pak se teprve můžete vrhnout na přípravu pomůcek a úkoly, aby byly na druhý den splněny,
tužky ořezány a aktovka byly připravena k rannímu odchodu. Zpočátku je třeba dítěti pomoct.
Končit bychom měli s tím, že jste na nic nezapomněli, jen dáte ráno do aktovky svačinu a pití.
Po Večerníčku ještě nezapomeňte přečíst pohádku. Dítě ji chce raději poslouchat, než na ni
jen koukat. Pak už je velmi unaven.
Ovečky jste spočítali, pasáček je zahnal a kohout již zakokrhal. Prvňáček má těžké vstávání,
proto ho vzbuďte včas, ať se může protáhnout.
„Paní učitelka říkala, že si mám čistit zuby, dokud nedozní v rádiu (ne v televizi) jedna
písnička. A taky mám snídat. Já, ale nemohu. Tak se to budu po kousíčkách učit. Hm, dnes
bude dobrá svačina. Chléb se sýrem, kousek mrkve, perníček a hlavně čaj. Snídat i svačit
bych měl, aby bylo tělo zdravé.“
Maminka nebo tatínek by měli prvňáčka do školy chvíli vodit, aby si zapamatoval cestu. Měli
by počkat u šatny, až se přezuje a pak ho nechat jít do třídy do třídy, kde už by měla čekat
naše paní učitelka. „Mami, do třídy už se mnou nechoď, trefím, vždyť už tady chodím týden.“
„Alenka však chodí do školy brzy ráno. Říkala, že si tam povídá s kamarády a chvíli si může
pohrát. Po vyučování se jde na oběd. Po obědě se jde do družiny, kde si hrají nebo jdou ven,
něco vyrábějí a pak si pro ni přijde maminka nebo táta. Je to tam príma, jsou tam i starší
děti.“
Když přijde ráno prvňáček do třídy, vybalí si věci pod lavici a paní učitelka by měla dětem
říct, co si mají z aktovky připravit na lavici. Paní učitelka by měla být alespoň v prvních
dnech stále ve třídě, aby se jí děti mohly na vše zeptat. „Mami, neboj se, nepočůrám se,
protože ve škole máme taky záchody a paní učitelka nás pustí vždy, když máme potřebu.“
„Pak už si jen hrajeme. Ty tomu říkáš učení, my jsme dnes psali do písku písmena, počítali
jsme aktovky, hráli fotbal, pak jsme malovali obrázek a teď už jsem doma.“
Nezapomeňte si s dítětem popovídat. „Vidíš, vidíš, vše jsem ti pověděl, ukázal a trvalo nám to
jen kousek hodin. Čtvrt koláče.“
Nezapomeňte kontrolovat pracovničku. „Mami, máme nové sešitky a paní učitelka tam něco
píše. Měla bys ho číst každý den. To je ale tvůj úkol. Víš, co? Úkoly si budeme připomínat.
Ukážu ti doma ve Slabikáři, co už umím číst.“
Pokud se dítěti cokoliv stane a nemůže chodit do školy, obraťte se na třídní učitelku, aby se
s vámi domluvila na domácí přípravě dětí.
„Nezapomeňte dítě vhodně obléct. Ve třídě je docela teplo, stačí tričko s krátkým rukávem a
mikina.
Doufejme, že se bude dětem ve škole líbit a budou v ní spokojené.