joanna, gwizdek, arena

Příště:
středa 29. 4. 2015 | 19:30 | filmový sál | Diletant
Letošní přehlídka Diletant opět představí tvorbu absolventů Katedry divadelních
a filmových a studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Událost
dlouhodobě sleduje autory a jejich tvůrčí vývoj, který se postupně
profesionalizuje a etabluje v různých oblastech. Promítneme úspěšný videoklip
skupiny DVA z dílny Marka Partyše, nebo nové snímky Jana Haluzy, Marka
Čermáka a Lukáše Masnera. Projekce proběhne za přítomnos všech
jmenovaných autorů.
středa 6. 5. 2015 | 20:00 | šapitó | Perný den
Projekce probíhá v rámci Majálesu Univerzity Palackého.
Pas che Filmz, z.s. představuje kulturní pla ormu usilující o širokou nabídku
audiovizuálních projektů a událos . Náš program zahrnuje kromě pravidelných
projekcí hraných, dokumentárních a krátkometrážních snímků také pohyblivý
obraz, videoklipovou tvorbu, výstavní a instalační činnost či literární večery.
Filmový sál: Umělecké centrum UP, (3. patro), Univerzitní 3, Olomouc
email: info@pas chefilmz.org
web: www.pas chefilmz.org
www.facebook.com/pas chefilmz
www.twi er.com/Pas cheFilmz
JOANNA, GWIZDEK, ARENA
22/4/2015
JOANNA, GWIZDEK, ARENA
Joanna | Polsko | 2013 | 45 min.
režie: Aneta Kopacz | scénář: Aneta Kopacz | kamera: Lukasz Zal
Gwizdek | Polsko | 2012 | 16 min.
režie: Grzegorz Zariczny | scénář: Grzegorz Zariczny
Arena | Polsko | 2013 | 23 min.
režie: Mar n Rath | scénář: Mar n Rath | kamera: Bartosz Swiniarski
Na přelomu druhého sícile nastoupila v České republice nová generace
dokumentárních filmařů, která si získala dnes již stabilní zájem publika. Po
boku etablovaných tvůrců jako jsou Vít Klusák, Filip Remunda, Jan Gogola
ml. či Mar n Mareček stanuli v uplynulých letech také například Bohdan
Bláhovec, Mar n Dušek či Petr Hátle. Jejich filmy sklízí úspěchy na
fes valové půdě, sbírají kladné kri ky a o nejnovější Duškův
dokumentární počin K oblakům vzhlížíme projevila zájem dokonce i jedna
z nejslavnějších světových galerií MoMA v New Yorku. Opomenout nelze
rovněž dokumentární cyklus České televize Český žurnál či aktuálně
vysílanou televizní adaptaci knihy o městských subkulturách, Kmeny.
Dokument u nás v poslední době vystupuje z ghe a jihlavského fes valu a
otevírá se širší veřejnos , což je dobře. Jeho kvalita je v porovnání se
současným českým hraným filmem znatelně vyšší (ačkoli existují
výjimky). Je takovýto stav kinematografie ve středoevropském měřítku
unikátní, anebo lze nají u našich sousedů paralely?
Když Poláci něčemu nerozumí, sáhnou občas po frazeologismu
„český film“ (obdobě naší „španělské vesnice“). Ten vznikl na základě
divácké zkušenos se zamotaným dějem snímku Josefa Macha Nikdo nic
neví z roku 1947. Přestože se v následujících dekádách Poláci seznámili s
Českou novou vlnou a našli oblibu např. v tvorbě Petra Zelenky, poměrně
dehonestující slovní spojení „český film“ jim zůstalo. Nicméně o naši
kulturu obecně jeví značný zájem; oblíbili si spisovatele, jako jsou Jaroslav
Hašek, Bohumil Hrabal či Milan Kundera. Nedávný bestseller polského
reportéra Mariusze Szczygiela Go land slavil úspěch na obou stranách
hranice. Za zmínku stojí fakt, že na jeho filmové adaptaci z loňského roku
se nepodíleli tuzemš tvůrci filmů hraných, ale právě nová generace
českých dokumentaristů.
Zeptáte‐li se však svých známých, nakolik znají polskou kulturu a
její zástupce, patrně vám odpoví stručně. Když si z posledního udílení cen
americké Akademie filmového umění a věd odnesl zlatou sošku za snímek
Ida režisér Paweł Pawlikowski, posteskli si u nás někteří, jak málo se o
polskou kinematografii potažmo celou jejich kulturu, zajímáme. Ida to ž
není jediným filmovým úspěchem našich severovýchodních sousedů za
poslední dobu. Přízni fes valových porot se těší také současná polská
dokumentární tvorba.
Snad nejúspěšnějším takovým počinem je snímek Joanna z roku
2013 režisérky Anety Kopacz. Získal již řadu cen z mezinárodních
filmov ých fes valů a je nominován na Oscara v kategorii
krátkometrážních dokumentů. Gwizdek (2013) režiséra Gregorze
Zaricznego zase prorazil na jednom z největších fes valů nezávislého
filmu, na Sundance. Zvítězil zde v kategorii krátkometrážních filmů, tedy i
v hrané konkurenci. Další polský snímek Obiekt (2015) Pauliny Skibińske si
odtud letos odnesl speciální cenu poroty za svou vizuální poe ku. Co se
ocenění týče, předčívá současná polská dokumentární produkce zcela
jasně tu českou. Je tedy poněkud škoda, že se s ní u nás příliš často
nesetkáváme. A to zvláště z toho důvodu, že polš tvůrci mnohdy
zastávají tvůrčí přístup, jež je u nás momentálně upozaďován (výjimkou
budiž Velká noc Petra Hátleho): dávají přednost vizuální stránce díla před
tou dějovou.
Robert Jaworek