PJ Kriminologie

Krimilonogie (from Latin crīmen, "zloč in"; and Greek -logia, zde ve smyslu „uč ení“
Pojem: vě da o kriminalitě
Termínu kriminologie poprvé použil v roce 1885 italský profesor prá va Raffaele Garofalo, v
roce 1887 pak francouzský antropolog Paul Topinard.
Poprvé v literatuře: O šest let pozdě ji se tento vý raz objevil i v ná zvu Garofalovy knihy
"Criminologia". Jako samostatný vě dní obor se kriminologie konstituovala ve druhé polovině
19. stoletív Itá lii, ovšem jejímu vzniku předchá zela celá řada prací předních svě tový ch
myslitelů, kteříse otá zkou zloč inu zabý vali.
Positivisté
Kriminalita je způsobena externími a interními faktory, které jsou mimo ovlá dá ní jedince.
Cesare Lombroso, italský vě zeňský lékař, pozdní 19. století, ně kdy považová n za otce
kriminologie.
„atavistické kriminá lní tendence“ , přístup ovlivně ný frenologií (lebkozpyt) a Darwinem.
O typech zloč inný ch
Alfonse Bertillon (1853-1914), francouzský prá vník, vymyslel antropometrii, což je nauka o
vý stavbě lidského tě la. první vě decký systém, který policie využila k odhalení pachatelů.
Pozdě ji se antropometrii zač alo říkat „bertillionáž “ .
Francouz Alexandre Lacassagne z Lyonu, konkurence Lombrosa, odmítl jeho teorii a
upozornil na souvztažnost mezi kriminalitou a sociá lními faktory.
Hans Eysenck řekl, že neurotici, psychotici a extroverti jsou více inklinová ní k pá chá ní
trestný ch č inů. Zdůraznil důležitost vý voje dítě te v rodině .
Sociá lnípositivismus tvrdí, že chudoba, příslušnost k subkultuře č i nízké vzdě lá ní může
predisponovat jedince k pá chá ní TČ .
20. léta 19. stol. Chicagská š
kola, sociologie mě sta, Burgessův model mě sta (concentric ring
model, concentric zones), oblasti se zvý šenou kriminalitou. Vztah oblasti a typem a č etností
zloč inu.
Teoretické pohledy v kriminologii zahrnují smě ry jako marxismus, psychoanalý za,
funkcionalismus nebo systémové teorie.