zde - Střední škola uměleckoprůmyslová Ústí nad Orlicí

zde - Střední škola uměleckoprůmyslová Ústí nad Orlicí

HLAV. sTR
08/
2012
1
VOD
+ OBSAH
Ú
2
NOVINKY PANA HOLINKY (3)
121. ŠKOLNÍ ROK (4 – 5)
OSPALÝM POHLEDEM PETRA KNOLLA (6)
SLOVO ŠÉFREDAKTORA (7)
JAK SE ŽIJE PRVÁKŮM? (8)
ROZVRHY (9 – 10)
FACES (11 – 12)
KULTURNÍ TÝPÍ (13)
VERNISÁŽ POD RADNICÍ (14 – 15)
ANKETA (16)
FAGI (17)
TIP NA TRIP (18)
MATURITNÍ SERIÁL (19)
ROZHOVOR (20 – 22)
ARTIS PICTUS (23 – 24)
FILMOTÉKA (25 – 26)
ČASOPIS STŘEDNÍ ŠKOLY
UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ V ÚSTÍ NAD ORLICÍ
UMAG 08/2012
ŠÉFREDAKTOR: MGR. JAN J. POKORNÝ
GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: JAKUB BACHORÍK,
ANNA CHRTKOVÁ ML.
REDAKCE: LUCIE PODSEDNÍKOVÁ, IVA
MOUTELÍKOVÁ, ANNA CHRTKOVÁ ST., PAVEL
KRAJÍČEK, MONIKA MÁZOROVÁ, LUKÁŠ
VACEK, OLDŘICH HOLINKA, MICHAELA
BERGOVÁ, DENISA SMOLOVÁ, PETR BŘENEK,
PETR KNOLL, PETR MOTL
FOTOGRAFIE: MGR. BOHUSLAV ŠPAČEK,
ZDENĚK ROSÁK, AKAD. MAL. JAROSLAV
HABRMAN, MGR. JAN J. POKORNÝ, CYRIL
HOLAS, ARCHIV ŠKOLY
KOREKTURY: MGR. BOHUSLAV ŠPAČEK,
MGR. JAN J. POKORNÝ
NOVINKY PANA HOLINKY
JEDNOOKÝ FOTBALISTA MAREK KULHAVÝ ZÍSKAL CENU
ANTONÍNA PANENKY.
BEZRUKÝ PŘEBORNÍK V HOSPODSKÝCH TURNAJÍCH PÁKY
OBHÁJIL SVŮJ TITUL.
PADL „DRAČÍ REKORD“ – VOZÍČKÁŘI JEZDILI A LÉTALI ZA
POMOCI DRAKŮ, NOVÝ NEJDELŠÍ DOLET JE 53,5 METRU,
KTERÝ ZALETĚL MICHAL LEHKÝ.
JEDOVATÝ RUM BYL ČLOVĚKU, KTERÝ POTÉ SKVĚLE ZAPADL
DO SLEPECKÉ KOMUNITY, PRODÁN NA PARKOVIŠTI.
MUŽ SI NATÁHL BUDÍK, V NOCI VZAL KLADIVO A ŠEL VRAŽDIT.
SOUD HO POSLAL DO VĚZENÍ NA 8 LET. BYL MENTÁLNĚ LABILNÍ, ZABIL ČLOVĚKA, KTERÝ HO NECHÁVAL BYDLET ZADARMO.
V HOSPODÁCH PO CELÉ REPUBLICE PROBÍHÁ AKCE „KOLIK
CHYBÍ KONČETIN, TOLIK PIV ZDARMA“, BEZDOMOVCI ŘEŽOU
RUCE VE VELKÉM.
V BUDAPEŠTI SE BUDOU RUŠIT AUTOMATY. DOMOVY SENIORŮ
V CENTRU ČASTO POSTRÁDALY SVÉ STAŘÍKY. HRÁLI
V HERNÁCH A DO DOMOVA SE ČASTO VRACELI BEZ CELÉHO
DŮCHODU.
MUŽ Z ROZHOŘČENÍ ZE ZPRÁVY, ŽE HO SOUD POSLAL NA
LÉČENÍ, ZAÚTOČIL NA SVOU SOUSEDKU SENDVIČEM.
V SOUČASNÉ DOBĚ SE NACHÁZÍ VE ZMIŇOVANÉM ÚSTAVU.
3
ZAČÍNÁME
121. ŠKOLNÍ ROK!
Ústí n. O. – Dvouměsíční prázdninový odpočinek je minulostí a úderem pondělní osmé hodiny
ranní se rozběhl nový školní rok. Na Střední škole uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí, dříve
textilní škole, je v pořadí již sto dvacátým prvním. Žáci i pedagogický sbor se jako tradičně sešli
na slavnostním zahájení ve sportovní hale, náležející k hlavnímu areálu v Zahradní ulici.
REKONSTRUKCE ŠATEN SPOLKLA
MILION
O novinkách, které školu potkaly během
července a srpna, informoval přítomné ve
svém projevu ředitel „umprumky“ Zdeněk
Rössler. Upozornil zejména na zásadní
přeměnu prostoru šaten, která v objemu
cca jeden milion korun zahrnuje kompletní
rekonstrukci prostor včetně nákupu části
nových skříněk a oprav stávajících. Výrazně
si polepšily také dvě učebny výpočetní techniky. „V rámci projektu se je podařilo vybavit
pětatřiceti novými počítači. Kromě toho
přibyly další dva datové projektory,“ zmínil
ředitel další z investic, jež zpříjemní práci
pedagogickým pracovníkům i studentům.
A neskončilo pouze u ní: v hlavní budově
školy jsou nainstalovány nové a výkonné
barevné kopírky, umělecko průmyslová
škola navíc velmi výhodně pořídila zbrusu
nový tiskový stroj, schopný produkce téměř
v ofsetové kvalitě. „Díky němu budou moci
naši žáci prezentovat na patřičné úrovni své
práce,“ vidí přínosy dalšího ze zásadních
nákupů Zdeněk Rössler.
JAN J. POKORNÝ
4
TRADICE ZAVAZUJE
Více jak čtyřem stům žáků uměleckých
a průmyslových oborů byla již v pondělí představena také aktualizovaná podoba školního
řádu, novinka v podobě výhradně elektronické třídní knihy, během úvodního setkání
došlo také na problematiku státních maturit,
jejichž nejasná podoba české střední školy
již delší dobu trápí. Letos se zdá, že dojde
k zachování modelu s volbou matematiky
či cizího jazyka, slohové práce z češtiny se
po neúspěšném pokusu v uplynulém školním roce budou opravovat opět ve školách.
„Musíme doufat, že bude vzdělávací systém
konečně dořešen tak, aby nedocházelo k jeho
neustálým obměnám a aby každý věděl,
z čeho a za jakých podmínek bude maturitní
zkoušky skládat,“ dotkl se palčivého tématu
ředitel Zdeněk Rössler.
Na závěr vyjádřil své přesvědčení, že škola
dokáže navázat na více jak stodvacetiletou
tradici, udržet si vysoký standard, a dodal:
„Mým přáním je, aby tento školní rok pro nás
všechny byl úspěšným, zejména aby
maturanty dovedl k úspěšnému zakončení
studia. Studentům chci popřát lehké učení
a dobré výsledky, pedagogům vnímavé žáky,
kteří chtějí studovat a chtějí se v budoucnu
dobře uplatnit.“
5
OSPALÝM POHLEDEM
PETRA KNOLLA
PONDĚLÍ
Svět může být občas kruté místo, na tom se shodne skoro každý.
A pro pondělní rána to platí dvojnásob. Je to totiž právě v pondělí
ráno, kdy vám skoro pokaždé prolítne hlavou něco jako: „Možná,
že peklo opravdu existuje.“ Probudíte se a chvíli vám trvá, než si
uvědomíte, co je za den. Po tom hrozivém zjištění se jako zombie
z béčkového filmu dobelháte ke konvici a pokoušeje se na nic nemyslet, sypete si do hrnku jednu lžičku kávy za druhou, dávku někdy
hraničící se smrtelnou. Po pravidelném obnovení hladiny kofeinu
v krvi, bez kterého již dnes běžný člen společnosti ráno nenastartuje,
začnete teprve trochu přicházet k sobě a napadají vás různé lákavé
myšlenky. „Má to smysl? Co kdybych dnes.. Svět se přeci nezbortí.“
Přesto nakonec obléknete ten nejlepší úsměv, co umíte, a „s chutí“
do toho. Jak pozitivní způsob vkročení do nového týdne.
Často mě napadá, že pondělní rána jsou jakýmsi trestem za naše
prohřešky z víkendu. Dávalo by to docela smysl. Vždyť proč by se
něco tak strašného dělo někomu, kdo přes víkend dokáže potlačit
své bohémské sklony? Ale pravdou je, že nic nezabrání onomu
následnému vtažení zpátky do reality v podobě studené sprchy, je
pondělí. A tak nám všem nezbývá nic jiného, než do sebe dostat
spoustu podpůrných látek (každý si najde ty své) a s myšlenkami
rozuteklými na kilometry daleko tuto rutinu přetrpět.
Ale nevěšte hlavu, vždyť na vás čeká úterý…
6
ABY NÁM ELÁN
Uprostřed vládních krizí, (m)ethanolových šíleností a maturitních kotrmelců
vstupujeme do nového školního roku. A světe div se, pro naši uprumku, jíž se
dříve po Oustí neřeklo jinak než textilka, je již 121. v pořadí. To by stálo aspoň za
krátké úvodní zamyšlení, nemyslíte?
Chápu, že mé nadšení pro historii asi plně nesdílíte (blbej a naivní dějepisář,
řeknete si) a žijete nejvíce přítomností, o to intenzivnější. Já však čas od času
musím myslet na studenty a kantory, kteří po schodištích, vyhrazených pouze pro
přezuté (úsměv), chodili v předešlých desetiletích. Jací asi byli, co je bavilo, jak
spolu oba „znepřátelené tábory“ vycházely?
Opájeje se těmito myšlenkami, mohu popustit naplno uzdu fantaziié… přeci
jen jsem ve škole krátce, nespočet generací bývalých žáků a učitelů v podstatě
neznám, mohu si je představovat a upravovat k obrazu svému… po svém. Děsně
mne to baví.
Se současným osazenstvem SŠUP je vše jinak… jsou to lidé z masa a kostí,
potkáváme se v podstatě denně. Tu v dobrém, jindy méně čí více na kordy, jak už
to tak chodí, prožíváme společně slasti i strasti. Dobrý den si na chodbách, kde
jsem se loni opatrně rozkoukával, vyměňujeme i letos. Nemohu se ovšem ubránit
dojmu, že trošku jinak…
Hřeje mne pocit, že ten letošní začátek podzimu vyznívá pozitivně. Potkávám
hromadu rozesmátých „mlaďáků“ s dobrou náladou, v hodinách to žije,
o přestávkách v kabinetě jeden fór střídá druhý, moji druháci jsou po prázdninách jako vyměnění (snad jim to vydrží!), už jsem dokonce potkal pár lidí
s knížkou v ruce a říkal si, jestli náhodou nemám nějaké češtinářské halucinace.
Tedy?!Možná jde jen o subjektivní pocit, krátkodobé nadšení, po čase vystřídané
vystřízlivěním. Jako už tolikrát v životě. Ale zatím doufám, že si poprázdninový
elán nenalhávám, že ještě nějaký den, týden či měsíc vydrží. Nám vyučujícím
i vám, kteří nás vlastně taky vyučujete a víc, než byste si pomyslili…
Do školního roku 2012–2013 Vám přeji jménem svým i zbytku redakce školního
časopisu UMAG vše dobré!
VYDRŽEL…
7
JAK SE ŽIJE PRVÁKŮM?
JAK SE ŽIJE PRVÁKŮM?
Tuto anketu jsem si zkusil pojmout trochu
jiným způsobem. A to tak, že jsem ani lidi
neoslovoval, ale poslouchal, protože člověk
se nejvíce dozví z toho, co jiný prohodí mezi
prostou řeči. Proto jsem také rád, že jsem
neslýchal žádné negativní řeči.
„Tahle škola je prostě skvělá!“ hlásají první,
kterých jsem se opatrně poptával a poslouchal jejich názory. Prý tu skvěle vaří, učitelé jsou
milí a škola je skvělá. Je vidět, že můj názor se
opravdu v jistých detailech liší, avšak
s převážnou částí souhlasím (úsměv).
Objevují se čím dál tím nadšenější generace
lidí z chození do školy. Jejich úsměvné tváře
přímo kypí nadšením, a tak si troufám říci, že
naše milé učitele čekají velmi pěkné časy s tak
zapálenými žáky.
My starší už zjevně nesdílíme takové pocity,
nadšení spíše střídá strach z pomalu blížící
se maturity a více jak úsměv se snažíme
do školy nosit píli. Tím však nechci prváky
strašit (úsměv). Z mého celkového průzkumu
odcházím s příjemným pocitem a úsměvem
na tváři, tahle škola byla prostě obohacená
skvělými lidmi, a tak jim přeji, aby se jim
úsměv nevytratil z tváří, až pohodu nahradí
povinnosti.
8
PETR BŘENEK
LETOŠNÍ ROZVRHY…
JAK VZNIKALY, PANE
NAGY?
NA ZAČÁTKU KAŽDÉHO ŠKOLNÍHO ROKU
PATŘÍ ROZVRHY MEZI ČASTO PROBÍRANÁ
TÉMATA. NEJINAK JE TOMU LETOS MEZI
VÍCE ČI MÉNĚ SPOKOJENÝMI UČITELI
I STUDENTY. TVORBU ROZVRHŮ, KTERÁ
S TROCHOU NADSÁZKY PŘIPOMÍNÁ
HLAVOLAM, PŘÍPADNĚ ŠACHOVOU PARTII
PLNOU PROBLÉMŮ, MÁ Z PEDAGOGICKÉHO
SBORU NA STAROST ING. JÁN NAGY.
NÁSLEDUJÍCÍ ROZHOVOR SE TOČIL PRÁVĚ
KOLEM ZMÍNĚNÉ PROBLEMATIKY.
Že není tvorba rozvrhu žádná legrace, je
všeobecně známé. Jak dlouho ti trvala
tvorba toho letošního?
Těžko přesně říct, některý den jsem rozvrh
tvořil pár hodin, jiný víc. V červenci pochopitelně trochu méně, v srpnu s končící dovolenou daleko víc. Letos jsem měl obavu, že
rozvrh vůbec nezvládnu. Kdybych měl jeho
tvorbu přepočítat na hodiny, tak odhaduju tak
minimálně sto, možná i sto padesát.
Dá se říct, že je tvorba rozvrhu v porovnání
s předchozími lety obtížnější? A pokud ano,
z jakých důvodů?
Je rozhodně obtížnější, důvody jsou jednoduché. Dostali jsme se na horní hranici obtížnosti tím, že máme už i ve čtvrtém ročníku
tříoborovou třídu. Nyní máme v každém jednu
tříoborovou, jednu dvouoborovou uměleckou
9
třídu, v prvních dvou ročnících dvouoborové
reklamní služby s mechaniky. Komplikace
souvisí právě s tímto.
Je předpoklad, že se současným rozvrhem
se bude ještě nějak dramaticky hýbat?
Stále se s ním hýbá, ale pohyb je více méně
symbolický, mění se umístění učeben.
Jak to vypadá s jejich využitím, je jich na
jednotlivé předměty dostatek?
Problém je dostat se na počítačovou učebnu,
protože s „ešvépéčky“ výrazně vzrostl počet
vyučovaných hodin odborných předmětů
přes počítače. I umělecké obory najednou
mají bitmapovou a vektorovou grafiku,
některé typografii, webové stránky, případně „proóčko“, takže nárůst je značný. Když
se podíváme na rozvrh učeben výpočetní
techniky ve škole, celkem najdeme možná
takových patnáct volných hodin.
S jakými reakcemi na nový rozvrh ses setkal
u kolegů, případně studentů? Mám pocit,
že „haló“ bylo letos docela značné.
Odezva byla z mého pohledu minimální, čekal
jsem to horší. Pomohlo mi vyjádření pana
ředitele, že s rozvrhem se dá těžko něco dělat.
Příliš mnoho lidí za mnou tedy nepřišlo skrz
to, že se jim rozvrh nelíbí. Maximálně chtěli
jinou učebnu kvůli tabuli a podobně. A třídy,
které učím, kupodivu nikterak nereagovaly.
Ostatní roky mívali nějaké výhrady.
Takže spíš to bude taková klasická „šuškanda“. Slyšel jsem nepříliš kladné reakce na
prodloužené páteční vyučování.
Ano, páteční se muselo natáhnout. Naštěstí
to postihlo jenom jednu třetinu žáků třetích
reklam, kde mají do dvou hodin, a jednu
polovinu interiérového designu v prvním
ročníku.
10
Nicméně už se hovořilo o tom, že příští
rok bude běžné páteční vyučování do tří.
Můžeš odhadnout další vývoj, troufneš si na
prognózu?
(smích) Těžko vidět nějaký předpoklad, mohu
jen odhadovat. Skutečnost bude záviset na
mnoha okolnostech. Jednak na tom, zda
budeme mít kantory stálé, kterým mohu dát
úvazek, jak se hodí mně, nikoliv jim. Problém
je u externistů. Já když začnu jejich požadavky, které mají přesně stanovené, a založím
je jako neměnné, tak mám z rozvrhu hotových
dvacet procent. Ten zbytek kantorů se vlastně
přizpůsobuje.
S tímhle nejde nijak pohnout?
Problém ještě doplním u uměleckých tříd, kde
učí hodně externistů. Docela by pomohlo,
kdyby se předem domluvili mezi sebou, které
dny mohou. Když si v jedné třídě stanoví učitel
designu oděvů čtvrtek, v druhé skupině na
obaly úterý a další u fotografů pondělí, tak
všeobecné předměty nemám pomalu kam dát.
Pak je problém také u němčinářů. Těch je
u nás jako šafránu, spojujeme němčiny přes
několik tříd, to taky rozvrhu nepřidá.
Celé to připomíná partičku šachu s řadou
těžko řešitelných problémů, nezdá se ti?
To připomíná. (úsměv) Ohledně prognózy do
dalších let: nechal jsem se slyšet už na začátku
školního roku, že kdybych mohl v pátek udělat
rozvrh až do tří, vypadal by celkově líp. Jen do
dvou hodin to pro mě nemá žádný smysl.
Z jakého důvodu?
Když nepřidám další hodinu, mohu v pátek
udělat sedm hodin od nulté do šesté. Pokud
bych chtěl použít variantu do dvou hodin,
musím zařadit pauzu na oběd. Vyjde to
nastejno, počet vyučovacích hodin zůstane
neměnný.
Díky za rozhovor...
JAN POKORNÝ
FACES
FACES
Výstava probíhala v pražské Galerii Rudolfinum
od 21. 6. do 16. 9. 2012. Šlo o výstavu, která
není jen tak někde k vidění – týkala se videoartu. Každopádně si myslím, že kdo tam byl, tak
určitě nelitoval. Bylo zde k vidění 18 děl
z počátku 60. let až do 21. století.
Vystavovali zde například Douglas Gordon,
Peter Campus, Freya Hattenberger, Bill Viola.
Na jejich videoinstalacích je zobrazena, jak už
z názvu vypovídá, lidská tvář. Zachycují její
výraz a pohyby tváře. Každý den je vídáme, ale
zamysleli jste se někdy nad jejich dokonalostí?
Snad každý se nejdříve podívá na ni a poté až
na zbytek těla. Představuje značnou část naší
osobnosti.
Videa byla většinou pouštěna ve starých televizích nebo promítána na plátně. U všech byl
zvuk a k některým jsem si mohla sednout do
fatboye a vzít sluchátka, která k televizím byla
napojena, a poslouchat anglicky mluvený text.
U všech expozic ale sluchátka nebyla, a tak
zvuk, který se mísil v místnosti, na mě zněl
trochu depresivně. Ještě k tomu, když byla
všude tma. Jestli tam někdo z vás o prázdninách
byl, tak by mě zajímalo, jaký měl z této výstavy
pocit? Mně vadily paní, co tam vždycky chodí
a pozorují Vás, jako kdybyste chtěli něco zničit
nebo ukrást. Přece jen při pozorování něčeho
tak obdivuhodného to chce trochu soukromí.
Doufám, že si to nemyslím jen já. I přesto bych
na tuto výstavu šla klidně znovu, protože jsem
nikdy předtím nic takového neviděla a líbilo se
mi to.
FACES
FACES
MICHAELA BERGOVÁ
11
12
TÝPÍ
Současný španělský design můžete poznat
zase ve výstavě s názvem BRAVOS. Uvidíte
zde soubornou přehlídku nejtalentovanějších
španělských produktových designérů. Design
autorů se různí, od minimalismu, přes ekodesign
až po neobaroko.
2. 10. – 25. 11. 2012, Uměleckoprůmyslové
muzeum v Praze
Událostí měsíce v pražských galeriích bude ale
podle mě výstava MĚSTEM POSEDLÍ, v níž se
nám představí špička české a světové streetartové
kultury. V klasickém galerijním prostoru bude
málo uznávané umění působit ještě kontroverzněji. A nepůjde jen o klasické písmové graffiti,
instalovány budou i velkoformátové obrazy,
projekce, instalace a objekty. Máme se tedy na co
těšit.
10. 10. – 13. 1. 2013, Praha, Městská knihovna
Výborné výstavy se nekonají jenom v Praze.
V Brně můžete navštívit třeba výstavu DAR
(ANEB HUSÁK TRÁVU NEKOUŘIL), v níž
můžete shlédnout expozici českých hudebních
plakátů od šedesátých let až do současnosti.
Obsáhlá sbírka plakátů obsahuje různé druhy
propagačních materiálů hudby, koncertů festivalů, ale i jednotlivých kapel.
21. 6. – 30. 12. 2012, Moravská galerie v Brně
DOKUMENT
Současná britská malba se vám představí ve
výstavě s názvem BEYOND REALITY. Jde
o tvorbu dvanácti současných autorů střední
generace. Autoři se nám představí v klasické
malbě převážně figurální, ale jejich motivy jsou
různé.
4. 10. – 30. 12. 2012, Galerie Rudolfinum
24. 10. Na Malé scéně v Ústí nad Orlicí máte
možnost shlédnout dokument s názvem
Architekt odpadu. Jde o portrét amerického
architekta Michaela Reynoldse, který se proslavil
stavbami z odpadů. Architekt staví své snové
budovy z tak obyčejných věcí jako jsou skleněné
a plastové lahve, plechovky, staré pneumatiky
nebo igelitové tašky.
KAM NA KULTURU
VÝSTAVY
KULTURNÍ
Už vás nebaví koncerty ve vyhlášených klubech
a na festivalech, máte už dost komerčních filmů
a profesionální divadlo? Zkuste ALTERNATIVU! Program těchto podniků je různý, od
divadla přes tanec, koncerty až po filmy a dokumenty. Alternativní divadla či kluby jsou mimo
zajímavý program spjaté i s kavárnou, která je
většinou přímo budově. Takže po kulturním
zážitku můžete ještě příjemně posedět a prodiskutovat vše, co jste viděli.
A KDE V OKOLÍ TYHLE PODNIKY JSOU?
ÚSTÍ NAD ORLICÍ – MALÁ SCÉNA
WWW.MSUO.CZ
ČESKÁ TŘEBOVÁ – MODRÝ TRPASLÍK
WWW.MODRYTRPASLIK.INFO
SVITAVY – ALTERNATIVNÍ KLUB TYJÁTR
WWW.TYJATRKLUB.CZ
PARDUBICE – DIVADLO 29
WWW.DIVADLO29.CZ
ANNA CHRTKOVÁ ST.
13
VERNISÁŽ ZABODOVALA,
PŘÍCHOZÍ NEŠETŘILI CHVÁLOU
Ústí n. O. – Venku pošmourno, uvnitř festival
barev. Přibližně takto si museli připadat příznivci
umění nejen z Ústí, kteří ve čtvrtek od sedmnácti
hodin zavítali do Galerie pod radnicí a nenechali
si ujít vernisáž Umprumka vystavuje. Ta znovu
představila nejlepší studentské práce, jež vznikly
za uplynulý rok na půdě zdejší uměleckoprůmyslové školy. Ohlas měla i letos výrazný.
„Jsme perspektivní,“ zaznělo na úvod
Zcela zaplněná Galerie pod radnicí, v níž ještě
hodinu po zahájení nebylo k hnutí, byla svědkem
vydařeného kulturního podniku. V jeho úvodu
zazněl projev ředitele školy Zdeňka Rösslera,
jenž se zaměřil především na současné postavení
školy v systému vzdělávání. „Dost často se
setkávám s dotazy, jestli tolik uměleckých oborů
na naší škole je potřeba, zda jsou pro společnost
přínosné. Odpovídám, že jsou v současné době
posledními studijními obory, které vedou žáky
k řemeslu. Učí je vztahu k technickým disciplínám. Jde o tvorbu, ale také jde o to, že každý
absolvent musí umět svůj návrh vyrobit. Právě
v tom jsme perspektivní“ zmínil přínos všech
pěti oborů.
Představení samotné výstavy se poté ujal vedoucí
umělecké sekce školy, akademický malíř Jaroslav Habrman. Ten přiznal, že se do výstavních
prostor nevešlo zdaleka vše, co by si pedagogové
přáli.
w„K vidění je průřez tvorby všech oborů
14
a snažili jsme se toho představit co nejvíce, nicméně kapacita galerie je omezená. Zastoupeny
jsou zejména třetí a čtvrté ročníky, jejich
klauzurní a maturitní práce. Nechybí ani díla
oceněná na republikových a mezinárodních
soutěžích,“ uvedl mimo jiné.
Starosta vidí možnosti spolupráce
Za hudebního doprovodu Zdeňka Rosáka
mladšího, dalšího z pedagogů, si vystavené artefakty prohlédly desítky pravidelných návštěvníků.
Mezi nimi i starosta města Petr Hájek. Jeho
komentář je pro mladé umělce lichotivý: „Práce
mě ohromně překvapily vysokou úrovní a různorodostí. Škola je rok od roku výš, na vystavených
pracích je to vidět,“ podotkl starosta a ohledně širší
spolupráce města a školy, po níž se již delší dobu
volá, dodal: „Jednou z možností je otázka využití
parku pod Roškotovým divadlem a opuštěné
budovy bývalého domu dětí. Druhý nápad se týká
využití Perly 01. Už delší dobu mám pocit, že městu
chybí plnohodnotná galerie, jež by mohla být právě
zde,“ domnívá se Petr Hájek.
Že jde „umprumka“ nahoru si podobně jako on
myslí také Bohuslav Špaček, vyučující uměleckých
předmětů a jeden z koordinátorů výstavy. „Díky
několika výběrům zde už nekvalitní věci neuvidíte.
Těší mne, že má naše škola pevnou pozici, její kvalita nestagnuje, zlepšuje se i její vybavení a možnosti,“ hodnotil krátce po zahájení.
Pravidelní návštěvníci chválili
Rovněž kulturní „fajnšmekři“,
kteří nechválí z povinnosti, hodnotili výtvory středoškoláků vysoko.
Důkazem budiž slova Erwina
Kukuczky, duchovního a umělce
v jedné osobě, který na zahájení
rovněž nechyběl: „Oproti loňsku je
kvalita o sto procent vyšší. Prostě
zírám v dobrém slova smyslu.
Hlavně designové návrhy mají
šťávu, přinášejí něco nového,“
přidal svůj pohled a pokračoval: „Je
vidět, jak důležitý je obor obalové
techniky. Protože dnes nekupujeme
ani podle obsahu, ale podle obalu,
vzhledu.“
O design obalů a grafický design se
na čtvrteční vernisáži zajímala také
absolventka multimediálních studií
Gabriela Jakubcová. I ona si podle
svých slov přišla na své. „Vybírám
si práce, které mne zaujmou propracováním, neotřelým nápadem,
svěží estetikou, a ty zde určitě jsou.
Inspiraci tady nacházím,“ svěřila
se mladá umělkyně.
A v dobré náladě byli pochopitelně
i vystavující studenti, kteří pod radnici přišli ve velkém počtu. Jednou
z maturantek, které se na výstavě
prezentují, je oděvní návrhářka
Anna Chrtková starší. Jak hodnotí
ona? „Jsem určitě ráda, že tady
svá díla mám. Vystavené práce
mají vysokou kvalitu, udělené ceny
jsou toho důkazem,“ domnívá se
studentka, která svou školu již
úspěšně reprezentovala na mezinárodních soutěžích.
15
NÁŠ NOVÝ REDAKTOR PETR MOTL
VYRAZIL MEZI NÁVŠTĚVNÍKY
VERNISÁŽE S OTÁZKOU:
JAK SE VÁM NAŠE VÝSTAVA LÍBÍ?
CO NA NI ŘÍKÁTE?
Paní Kočová: „Nesmírně se mi výstava
líbí a hlavně první místnost, ta menší
s modely oděvů a jinými pracemi. Dále
se mi také líbí práce žákyň Markové
a Chrtkové, na které jsem se podívala již
třikrát. Opravdu chválím.
(Paní Kočová mi ještě dodatečně
vyřídila pochvalu za druhou výstavní
místnost.)
Paní Růžena: „Jo jako pěkný. Zrovna
jsem šla náhodou kolem a je to tu
opravdu zajímavé. Velice se mi líbí ty
polštáře a je to tu opravdu velmi pěkné.“
Paní Marišová: „Já mám ráda takovéto
výstavy. Dokonce jsem na této škole
odmaturovala v padesátém devátém
a opravdu ji mám ráda, i učitele. Je mi
líto přehlídek, které se dříve konaly, ale
nyní se už bohužel nekonají. Také tu
studuje moje vnučka a můj vnuk, tedy už
jen on a zrovna letos maturuje.“
Paní Filipová: „Je to velmi pěkné.
Já jsem na této střední škole sama
absolvovala. Nyní mám obchod
s kostýmy, které jsem i navrhovala.“
Pan Švec: „Velmi se mi líbí tato mladá
tvorba, ovšem jsem už starší a nic moc
mi to neříká. Je tu spousta zajímavých
věcí. Mně samému je fotografování
blízké, jelikož se jím živím, ovšem
například oděvy už mi toho tolik
neříkají.“
16
ZNÁTE UŽ
FAGI?
Fagi je třináctiletá dospělá holka, která
se se světem nepáře. Ven nevychází
a vyjít s ní je těžké.
Vymyslel a nakreslil ji český herec,
dramatik, zpěvák a inovátor Jiří Jelínek.
Má také vlastní divadelní představení.
Chcete ji někdy vidět naživo? Stačí si ji
přidat do přátel na facebooku
a budete vědět o každém kroku v jejím
zapráskaném světě.
Kdo má problém? Vy máte problém!
Fagi je váš problém!
17
TIP NA TRIP
NOVÝ
ZÁMEK U
LANŠKROUNA
Pro okolí známý spíš pod názvem
,,Zámeček“, ležící mezi Lanškrounem
a Rudolticemi. Jedná se o zbytky, tedy
spíše pravou přední věž bývalého
barokního zámku, jehož stavba byla
dokončena roku 1714. Je spolu se základy
a sklepením jediné, co po tolika letech zbylo. Stavba zámku byla započata roku 1698.
Domenico Martinelli je architektem již
pozůstatku Zámečku. V roce 1714 zámek
poprvé vyhořel, následovaly další dva
požáry: v roce 1719 následkem zásahu
blesku a v roce 1756 opět vyhořel a byl
zbořen rodem pánů z Lichtenštejna.
Zbytek zámku byl v roce 1802 přestavěn
na hostinec. Zámeček dlouhou dobu patřil
k lanškrounským pivovarům. Od roku
1945 byl převeden do vlastnictví státu
a využíván jako zemědělská usedlost ostatně jako mnoho dalších a historicky
významných staveb. Od roku 1969 byl
ve vlastnictví města Lanškroun. Nyní
je Zámeček v majetku lanškrounského
architekta a od roku 2004 probíhá rekonstrukce věže. Dne 7. 7. 2007 byla věž
zpřístupněna i veřejnosti. Dnes se ve věži
nachází expozice knoflíků, s rekordem
největšího knoflíkového návleku a na
18
dalším rekordu v podobě nejvíce knoflíků
na jednom místě se stále ještě ,,pracuje“.
K vidění jsou i jiná díla z knoflíků, ale
i z jiných materiálů. Je zde umístěna
i historie zámku, historické pohlednice
Lanškrouna a fotografie z charitativních
akcí konaných na Zámečku. Natáčel se zde
i videoklip kapely Michael a v nadzemních
a sklepních prostorech je umístěna putovní
výstava fotografií ze soutěže ,,Podívej se na
Pardubický kraj svým objektivem“. Věž
i sklepení obývají strašidýlka a zhruba
deset netopýrů. Nedostatek peněz však
brání dalším opravám věže, a to i vybudování bezbariérového přístupu do
věže a sklepení. Kastelánka, která vás
ráda provede věží i sklepením za opravdu
symbolické vstupné, ráda zodpoví všechny
otázky a vše, co se jí podařilo zjistit z historie Zámečku. Je vidět, že se o toto místo
velmi zajímá. Ve věži jsou umístěny malby
postiženého Tomáše, malujícího hlavou.
Nejen místo samotné, ale i jeho okolí,
prostě ta atmosféra stojí za návštěvu. Po
prohlídce Zámečku a jeho okolí je možnost
využít kavárnu v přízemí věže.
DENISA SMOLOVÁ
SERIÁL
MATURITNÍ
Měla bych napsat zase něco nového ke státním maturitám, ale vlastně se mi do toho ani moc nechce, protože
si nemohu být zcela jistá, zda se zase něco nezmění
dřív, než tohle číslo UMAGu výjde. Dalo by se říci, že
skoro vše, co jsem v minulých číslech UMAGu o státní
maturitě napsala, již dnes neplatí nebo je trochu jinak.
Pokusím se tedy o nové shrnutí toho, jak to v letošním
školním roce bude a jak by to mělo být v letech dalších.
Změny stanovené pro maturity 2013 a možná i 2014:
Bude už pouze jedna úroveň zkoušek, avšak jaká to
bude, to nikdo neví… Jestli na úrovni té základní nebo
něco mezi základní a vyšší… O tom můžeme jen spekulovat.
Další změnou je, že si letos a příští rok budeme
moci ještě volit mezi angličtinou a matematikou.
Připomínám, že angličtina měla být povinná
a volit se mělo mezi matematikou, informatikou
a společensko-vědním základem. Poslední dva předměty se tedy prozatím zcela ruší, což mě osobně velice
těší.
Opravdu jako velký plus vidím, že se písemné práce
budou hodnotit na školách. Všichni si určitě ještě
celkem živě pamatujeme na aféry se slohy. Těm bychom
se tedy v následujících dvou letech mohli vyhnout.
Menší změna bude pak pro maturující z matematiky,
jejichž didaktický test má obsahovat více otevřených
úloh.
A posledním velikým plusem je, že nebudeme muset
čekat měsíc na maturitní vysvědčení, ale dostaneme je
okamžitě po úspěšném dokončení poslední zkoušky.
Abych to shrnula… Skoro to působí, že nad tím někdo
i zapřemýšlel , a i když si myslím, že se neodehrají letošní maturitní zkoušky bez problémů, nemuselo by to
být tak zlé, jako loni.
LUCIE PODSEDNÍKOVÁ
19
ZUZANA PROCHÁZKOVÁ
HO
VOR
ROZ
„MATEMATIKA PŘINÁŠÍ VELKOU SATISFAKCI,“ TVRDÍ NOVÁ POSILA
NA UMPRUMKU PŘIŠLA NOVÁ „RŮŽE
PRÉRIE“, COŽ ZAREGISTROVALI
PŘEDEVŠÍM ŽÁCI NIŽŠÍCH ROČNÍKŮ,
KTERÉ ZUZKA PROCHÁZKOVÁ VYUČUJE MATEMATIKU. K NÍ ABSOLVOVALA
NA KRÁLOVÉHRADECKÉ PEDAGOGICKÉ
FAKULTĚ VÝTVARNOU VÝCHOVU
A V SOUČASNOSTI FINIŠUJE JEŠTĚ
STUDIEM UČITELSTVÍ ČESKÉHO JAZYKA.
ROZHOVOR, KTERÝ JSME POŘÍDILI HNED
PO PŘÍJEZDU ZUZČINA RANNÍHO
RYCHLÍKU Z HRADCE KRÁLOVÉ, SE
OBEŠEL BEZ ZDVOŘILOSTNÍHO TYKÁNÍ.
NA HRADECKÉM PAJDÁKU JSME TOTIŽ
KRÁTKÝ ČAS CHODILI DO JEDNÉ TŘÍDY.
Sedíme u kafe v sedm ráno a tys, hádám,
musela vstávat ještě před pátou. Jak se
cítí mladá učitelka v časných hodinách?
Teď to jde, větší problém je ve tři
odpoledne, to už únava nastupuje.
nemusím, diplomku mám rozepsanou
a čekám, až se můj vedoucí vyjádří. Měsíc
a půl mu to trvá.
Jenom u učitelů, nebo i u dětí?
I u nich, ale děti jsou někdy unavené i ráno.
(úsměv)
Když ses dozvěděla, že budeš učit v Ústí,
tedy dost daleko od Hradce, co sis v první
chvíli říkala? Věděla jsi o svém novém
působišti něco?
Byla jsem tu dvakrát na vodě, znám
akorát nádraží a první jez. (smích) Orlice
je krásná řeka, je tady málo vodáků, je to
takový vodácký underground.
Od září jsi k nám nastoupila coby nová
matikářka, ale co vím, tak ještě studuješ
učitelství českého jazyka. Dá se takový
dvojboj zvládat?
Momentálně ano, na přednášky už chodit
20
Výtvarnou výchovu a matematiku máš
ale už zdárně za sebou, dalo s takovou
aprobací, blbě řečeno, velkou práci najít
práci?
Zaměstnání jsem hledala od února všude
možně, sháněla jsem práci odpovídající
tomu, co jsem vystudovala, tedy na střední
škole. Myslela jsem, že seženu něco trošku
blíž Hradce, což se nepovedlo. Ale tady mi
to vyhovuje.
Takže už z tvého pohledu neplatí stokrát
omleté, že pro učitele práce vždycky
bude?
Tento společenský mustr zcela padl, už
vůbec nefunguje. I když s matematikou
a češtinou bych teoreticky měla sehnat
práci kdekoliv.
Z vody za katedru. Jaká byla tvoje vůbec
první hodina? Hodně učitelů na ni vzpomíná a nikdy nezapomenou.
Měla jsem ji připravenou, ale ne zcela. Fixy
jsem si s sebou nevzala, protože jsem netušila,
že nebudou ve třídě. Takže jsem nemohla nic
napsat na tabuli. (úsměv) Říká se, že se má
jít učitel nejprve podívat, kde bude učit… což
jsem samozřejmě neudělala.
A co první dojem ze študáků?
Tvářili se za začátku sympaticky, než zjistili, že
budou muset něco dělat. Na první otázku, kdo
z vás má rád matematiku… né, blé, matematika nejhorší předmět.
Tak to není žádné překvapení, počítání se
mezi žáky netěší velké oblibě. V čem to vězí,
kde hledat příčinu?
Nevím, kde to vzniká, vždyť matika je předmět,
který přináší velkou satisfakci.
Jejda, v čem?
Tak když někdo vyjmenuje pět Přemyslových
manželek… teda pět jich měl Karel IV. Čtyři…
Pardon, čtyři. Prostě se je naučí nazpaměť,
vyjmenuje a je to. Ale když dopočítá rovnici
a vyjde mu, to je přece aha moment. Mně to
vyšlo, já jsem to dokázal!
Na druhou stranu, když takhle ztroskotá
jednou, dvakrát třikrát, znechucení bude
výrazně větší, než když se naučí aspoň dvě
manželky a já ho nechám projít.
Ale když dopočítá alespoň tu nejjednodušší
rovnici, tak já taky. (úsměv) Myslím, že takové
příklady zvládne opravdu každý.
Dost bylo duelu dějepis versus matika. Za
chvilku ukrojíš první měsíc ze své pedagogické kariéry, neodradil tě?
Zatím ne. Ale ráno ve vlaku se mi vždycky
nechce vstávat, raději bych zůstala v posteli
nebo dojela do Třebové.
Není se co divit, vstáváš denně brzy.
Ve čtyři čtyřicet! Máš nějaký osvědčený
životabudič, recept na bezbolestné
vstávání? Studenou sprchu, rozcvičku,
kafe?
Bezbolestně to nejde. Ráno nic nestíhám, spím
vlastně ještě ve vlaku. Rozcvička je cesta podél
řeky, ta se mi nejvíce líbí. Po cestě postupně
pookřávám.
A když přijdeš do kabinetu, obvyklé
učitelské kafe musí být?
Jasně, dvě kafe denně základní norma, když je
nejhůř, tak ještě jedno.
Když vypiješ to první ranní a rozhlédneš se
po škole, kam tě to táhne? Není to třeba na
ateliéry, kde zatím nepůsobíš, přestože jsi
vystudovala výtvarnou výchovu?
Že neučím výtvarku, mi rozhodně chybí, takhle mám možnost uplatnit jenom analytickou
a teoreticky-systematickou část.Už mi jde
z těch matematických pojmů hlava kolem.
Potřebovala bych uplatnit i svou druhou,
tvořivou část, i proto jsem šla studovat zdánlivě nekombinovatelné obory. Navíc výtvarná
činnost je odpočinkovější, člověk má příležitost navázat se studenty bližší vztah, trochu si
popovídat.
V matice není šance dostat se k druhému blíž.
Uvažovala jsi někdy o jiném než učitelském
povolání? Kluci většinou sní o popelářovi
a kosmonautovi, holky třeba princezně.
Někdy ve třetí třídě jsem nakreslila obrázek, že
chci být zpěvačkou. Vzhledem k mému hlasu
to nebyl úplně nejlepší nápad. Oba moji rodiče
jsou učitelé, takže jsem klasicky poznamenaná
prostředím. (smích)
Takže typická vzorná dcera, plnící přání
svých rodičů?
Naopak, nechtěli mě pustit, protestovali, chtěli, abych šla na něco jiného. Já jsem se hlásila
ještě na dějiny umění, techniku. Nakonec jsem
si do toho nenechala mluvit.
Měla jsi nějaký svůj učitelský vzor, který tě
ke studiu motivoval?
Měla jsem na střední škole moc dobrého
učitele na matiku. A také učitelku na výtvarnou
výchovu, dodnes se spolu stýkáme, hodně mne
ovlivnila.
Neodrazuje tě malá prestiž, jíž se kantorská
profese v současnosti těší? Smířila ses s tím,
že budeš v očích mnohých tím docela dobře
placeným, kdo má hodně volna a jen remcá?
Slýchám to od malička, nijak mne to nepřek-
21
vapuje, počítala jsem s tím. Částečně si ale za
malou prestiž mohou učitelé sami, když pořád
nadávají. Ono to žehrání nepřináší úplně
pozitivní obraz.
A kdybychom přeci jen měli na české školství na chvilku žehrat, kde ho nejvíce tlačí
pata?
Těžká otázka, já vlastně nevím. Problém je asi
v tom, že neexistuje žádná jednotná koncepce,
dvě jdou proti sobě. První je ve smyslu
stanovíme standardy, omezíme učitele, aby se
všude učilo to samé a profil žáka byl jednotný,
čemuž odpovídá státní maturita. Druhá naopak poskytuje učitelům svobodu, viz rámcové
vzdělávací programy.
Když už jsme zavadili o státní maturity, byla
bys pro povinnou zkoušku z matematiky?
Nepřimlouvala bych se za ni, i když hodně
matematikářů ji prosazuje.
Momentálně učíš v Ústí, žiješ v Hradci a
pocházíš z Jičína, pokud se nepletu. Kde je
tvůj „home sweet home“?
Bydlím v Hradci, ale nijak zvlášť na něm
nelpím. Nejvíc doma se cítím v Rovensku, kde
mám trvalé bydliště, přestože jsem vyrostla
v Jičíně a chodila tam do školy. Ale do Českého
ráje bych se chtěla vracet.
Pamatuji si tě z Hradce coby zapálenou
divadelnici. Co zbylo nyní z prken, která
znamenají svět? A co z dalších koníčků?
Já jsem sportovala, hrála florbal, tady není
s kým. Závodně už ale nechci, podepsalo se
na to mých zádech. Co se týká divadla, zrovna
teď o víkendu máme s loutkovým soustředění.
Činohru jsem už opustila, časově to bylo hodně náročné. Navíc mám zvláštní gestiku a jsem
pohybový antitalent na tanec.
Takže na školním plese tě na walz nevyzvu?
Už jsem se zlepšila, loni jsem chodila do
tanečních, už to se mnou není tak hrozný!
(smích) Ale tanečnice ze mě nikdy nebude.
Na závěr pár oddychových otázek: uspokojuje tvůj apetit, coby alergika, nabídka ve
školní jídelně?
Jsem alergická na mléko, což znamená vyřadit
22
všechny smetanové omáčky, polévky, ale taky
třeba špenát, knedlíky. Třeba dnes si nemám
v podstatě co dát. Jinak je to spíš rýžová dieta
čtyřikrát týdně.
To musí trošku zkazit život, ne?
Ale ne, není to tak hrozné.
Když už máš možnost vařit, co je tvou specialitou?
Já ráda brambory s tvarohem. Chce to spoustu
tvarohu a másla, ne jako v jižních Čechách,
kde dělají brambory na sádle.
Co se k tomu pije?
Můj přítel k tomu pije podmáslí, ale to by mě
zničilo. K prostému jídlu se hodí voda, ale
nějakému alkoholickému nápoji, pivu nebo
vínu, se nebráním.
Bílé, červené? V čase prohibice je nám
vinařům hej.
Raději bílé, suché, takže žádný muškát. Tedy
nejlépe ryzlink.
A co oblíbená barva mladé výtvarkářky?
Nemám! Jakékoliv syté odstíny. Nemám ráda
pastelové barvy.
Oblíbený film?
Nějaký, který bych si vyloženě pustila, nemám.
Spíš koukám na seriály v angličtině, Big Bang
Theory a podobně.
Co hudba?
Jsem hudební analfabet, ale kupodivu z toho,
cos v kabinetě zatím pouštěl, neznám asi
dvě kapely. Takže to se mnou v tomto ohledu
možná nebude až tak hrozné.
Dobře jsi mi nahrála na závěrečnou smeč:
jak ses popasovala se svéráznou společností
v kabinetu číslo šedesát?
Hudební kulisa je příjemná, gastronomická
také. Všichni se o mne starají a radí mi, kam
se mám podepsat a kam donést jaký papír. Je
toho hodně, musela jsem si napsat, co mám
každý týden stihnout. Jinak bych zapomněla.
OPĚT S NAŠÍ ÚČASTÍ!
ARTIS PICTUS
Celkem 402 studentů uměleckých škol se
v pondělí 24. září sešlo na pražském náměstí
Republiky, aby zde namalovali svoje obrazy na
jednotné téma, jehož název letos zněl Souznění barev. Již hotové obrazy posléze hodnotí
odborná porota a veřejnost, z celé akce tedy
vzejdou dva vítězové.
Výprava od nás ze školy čítala 14 odvážlivců.
Ano, píšu odvážlivců, protože my všichni
jsme se přihlásili sami, a když jsme přišli na
místo konání, zjistili jsme, že to nebude zas
taková legrace. Představte si asi 150 studentů
rozestavěných mezi stojany, mezi nimi volně
procházející lidé, jež nemají problém s vyjádřením svého (ať už negativního nebo pozitivního) názoru. Do toho stálé hlášení o tom,
kolik ještě zbývá minut do konce časového limitu. A do toho zmatku jsme přišli my, obhlédnout si své potenciální soupeře. Přihlášených
bylo totiž více než stojanů, takže se malovalo
na směny a SŠUP byla přidělena směna druhá.
Měli jsme tedy možnost srovnávání. Někomu
z nás to pomohlo, někomu zase ne. Kvalita
prací byla dost kolísavá, mnohdy nás až zarazila forma té či oné práce.
Nicméně začátek naší směny se blížil a my postupně domýšleli, co že to vlastně vytvoříme. Já
osobně jsem propadala lehké panice, protože
jsem se nad tématem svého obrazu dokázala
rozhodnout, až když jsem měla před sebou bílé
plátno. A vlastně doteď nevím, jestli jsem zvolila správně. Buď jak buď, stalo se. Šlo vlastně
stejně hlavně o radost ze samotné malby
a o atmosféru práce na rušném pražském
náměstí. A to vše se povedlo na výbornou.
SŠUP se dle mého názoru mohla nakonec
chlubit kvalitou všech našich prací. Z mých úst
to může znít trochu samolibě, zeptejte se raději
tedy pana učitele Habrmana, jenž na nás celou
dobu dohlížel a mnohdy i radil a psychicky nám
pomáhal.
Anebo si na naše díla můžete udělat obrázek
sami, stačí kliknout na www.artispictus.cz
Zde nás můžete do 31. října i podpořit svým
hlasováním.
ANNA CHRTKOVÁ ST.
23
24
AŽ VYJDE MĚSÍC
(MOONRISE KINGDOM)
KOMEDIE, DRAMA, ROMANTICKÝ
Moonrise Kingdom je odvážná komedie, situovaná do šedesátých let minulého
století a odehrávající se u pobřeží letní Nové Anglie. Hlavními postavami jsou
dvě dvanáctileté děti – mladý skaut, co je právě na táboře a dívka – žijící
s rodinou, kterou nesnáší. Ti dva se podle svých slov do sebe zamilovali na
první pohled a po ročním dopisování se rozhodují pro společný útěk. Setkávají
se na jednom poli blízko dívčina domu a utíkají k lesům a pobřežím, po pár
hodinách po nich začíná pátrat skautský oddíl a místní šerif, kterého hraje
Bruce Willis. Ten ve skutečnosti není jedinou hvězdou, která tu hraje křoví
dvěma dětem, dalšími ze slavných herců jsou Edward Norton (Iluzionista,
Diktátor) či Bill Murray (Fantastický pan Lišák, Kafe a cigára).
Dětský svět byl zaznamenán brilantně a režisér zde rozjel hru s diváky, ukazuje
děti, které se chovají jako dospělí, a člověk získává pocit, že ty nevinné děti
opravdu nic nepotřebují a umí se o sebe dobře postarat, jsou šťastnější než
doma.
Ve filmu vyniká pozvolná plynulá kamera. Je třeba ocenit skvělou práci
s kompozicí jak v interiéru, tak exteriéru. Záběry jsou vypiplané do posledních
detailů a jednoduše řečeno má tenhle film svůj vlastní styl, a to zejména na
vizuálním a audiovizuálním poli.
Snímek byl promítán na zahájení posledního filmového festivalu v Cannes.
25
TIPY NA ŘÍJNOVÉ A LISTOPADOVÉ
PREMIÉRY 7 psychopatů (Seven Psychopaths)
– krimi/komedie, v hl. roli scénárista
(Colin Farrell)
Atlas mraků (Cloud Atlas) – film z různých
časových pásem a míst, dospívající až
k postapokalyptické době
Praho, má lásko – povídka o našem
hlavním městě, pohledem několika
studentů režie z FAMU
George Harrison: Living in the Material
World – dokument o kytaristovi Beatles
Kozí příběh se sýrem - animovaná pohádka volně navazující na předchozí díl
Arktida 3D – dokumentární film
Looper – americký akční, sci-fi thriller
o nájemných zabijácích
Hasta La Vista! – komedie a road movie
o postižených kamarádech, jež mají za cíl
zbavit se panictví
Ministr (Exercice de l’État, L’)
– francouzské drama
26
IVA MOUTELÍKOVÁ