prosinec 2015 farnosti sv. Anežky Č eské na Spo ř ilov ě r o č ník XVII

Transkript

farnosti sv. Anežky České na Spořilově
prosinec 2 0 1 5
noviny
ročník XVII
M
ilí farníci a přátelé zeleného údolí (nebo spíš zeleného vrchu) při kostele sv. Anežky!
Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, na
svatého Mikuláše zima už je celá naše. Uvidíme, jestli
se stará pranostika naplní. Svátek sv. Ondřeje už máme
za sebou a spíš pršelo, to se první část splnila. Na Mikuláše
teď uvidíme, jestli bude zima opravdu naše. V aktuálních
klimatických podmínkách je však možné, že zima naše nebude, že to bude zase takové nijaké
cosi. To na Moravě to mají lepší. Tam kromě nejisté zimy mají v některých krajích naše ještě
– někdy v průběhu roku – hody. Slýchával jsem jako dítě při těchto veselicích charakteristický
křik: Čí só hode?? Naše!!! To my tady nemáme. Navrhoval bych tedy, abychom si dočasně
přivlastnili aspoň advent. Čí je advent? Náš!! Toto volání se sice asi neujme, ale bude stačit,
když si toho budeme vědomi a bude to prokvétat do našeho života. Má to ale nejméně jednu
podmínku. Vzpomínám si, jak mi kdysi stařičká františkánka sestra Radima říkala takový obraz,
že před Vánocemi si ďáblík, který má na starosti pokušitelství kláštera sestřiček, může pěkně
sednout u kláštera na zeď nebo na nějaký plot a jen plandat nohama a pozorovat, jak se sestry
pachtí a honí s úklidem, a v předvánočním čase, kdy je potřeba nachystat mnoho věcí, zachvátí
celou komunitu napětí a nervozita. Ďáblík může šetřit síly, protože sestry si vystačí samy. To
budiž varování i pro naše prožívání adventu. V takovém případě náš nebude!
Budeme také rádi, pod dojmem událostí posledních týdnů a měsíců v církvi a ve světě, když
si vezmete v rámci možností za to naše i modlitbu desátku růžence někdy během dne, při
níž bychom se spojili a vyprošovali požehnání rodinám farnosti a světu pokoj a ochranu před
zlem. Skvěle lze tuto modlitbu propojit i s pátečním postem. Marná sláva, společná modlitba
prolamuje nebesa. Tento náš návrh je myšlen dlouhodobě, nejen v této předvánoční době.
Ale ke startu nám právě advent může pomoci. Takže ještě jednou: Čí je advent? Náš!!
bratr Regalát
B O H O S L U Ž B Y
24.12. čtvrtek
25.12. pátek
26.12. sobota
27.12. neděle
30.12. středa
31.12. čtvrtek
1.1. pátek
3.1. neděle
10.1. neděle
O
V Á N O C Í C H
16.00 (pro rodiny s dětmi) a 24.00 (půlnoční)
8.30 a 10.30
10.30
8.30 a 10.30
18.00
17.00 (děkovná za celý rok)
Matky Boží Panny Marie 10.30 a 18.00
Slavnost Zjevení Páně 8.30 a 10.30
Křtu Páně 8.30 a 10.30
farní noviny prosinec 2015
Ticho. Očekávání.
Ano, Boha jsme nevystrašili.
I přes naše války, naše výkřiky, náš zbytečný povyk jsme Boha
nevystrašili.
Přes plýtvání, skandály a technokracii jsme Boha nevystrašili.
Přes hlad, nevědomost, nedostatečnost našeho chudého lidství jsme
Boha nevystrašili.
Ale jsi si tím jist?
Ano, přestože si člověk zvykl na všechno, dokonce i na sebe sama,
Boha jsme nevystrašili.
Znovu se otvírá noc času, znovu On neodmítá, aby se učinil malým, aby
se rozlámal, a tak nás mohl doprovázet, znovu, na těch roztříštěných
cestách, jež jsme zaminovali, na nichž se sami ztrácíme, na těch cestách,
jež s námahou brázdíme v stoupání.
Díky, Pane, za to, že jsi jednota, která nám tolik chybí, a to i tento rok.
Ať se pohlazení věčnosti z celého srdce usmívá na tvůj čas.
Duchovní text
2. strana
Luca Peyron
Panno Zvěstování,
dej, prosíme, ať jsme šťastni nadějí.
Nauč nás bdělosti srdce,
dej nám starostlivou lásku nevěsty,
vytrvalost v čekání, pevnost kříže.
Rozšiř našeho ducha,
abychom v obavách z konečného setkání
našli odvahu zříci se svých malých obzorů,
ať v sobě i v druhých uspíšíme
něžnou a niternou blízkost Bohu.
Vypros nám, Matko, radost z křičení
celým naším životem:
„Přijď, Pane Ježíši, přijď, Pane vzkříšený,
přijď ve svůj den bez soumraku
a ukaž nám konečně a navždy svou tvář.“
Carlo Maria Martini
Připravil bratr Regalát
strana 3
Tříkrálová sbírka
pro Farní charitu Chodov
Vážení přátelé,
právě jsme vstoupili do nového církevního roku a prožíváme
dobu adventní. Pro nás pracovníky Charity je tato doba tradičně
spojena s přípravou Tříkrálové sbírky, v roce 2016 proběhne
v celé republice již 15. ročník. Sbírka bude v Praze probíhat
v termínu od 2. do 10. ledna 2016.
Trikralova
sbirka
Výtěžek sbírky je každoročně rozdělován: 65% vybraných finanč-ních prostředků
zůstává ve farnosti nebo charitě, která jejich vybírání organizovala a je možné je využít
na podporu sociálního nebo humanitárního projektu. Naše charita tyto finance využívá
na podporu služeb přímé péče. 5% vybraných prostředků je využito na provozní náklady
sbírky a 30% získává Arcidiecézní charita Praha, která z výtěžku sbírky 2016 podpoří
následující projekty:
 pomoc migrantům a uprchlíkům,
 stacionář pro seniory a charitní centrum v Příbrami,
 pomoc běloruským dětem ze sociálně slabých rodin.
Moji synové v loňském roce vyzkoušeli tradiční koledování po domech. Obešli s kamarády
ze skautského oddílu Utahové velkou část starého Spořilova. Kluci se potom shodli, že
tento způsob koledování je poměrně příjemný a v roce 2016 vyrazí na Spořilov znovu. Je
možné, že zazvoní zrovna u vašich dveří, poznáte je podle perníčků. Kdybyste se k nám
chtěli při koledování přidat, budeme jen rádi. Stačí jít i jen na malou chvíli. Můžete se
hlásit na telefonu 737 322 569, 272 941 972 nebo emailu [email protected].
Vybavení pro koledníky bude k dispozici v kanceláři Farní charity Praha 4 – Chodov
v suterénu KCMT od pondělí 21. 12. 2014. Mezi svátky bude v kanceláři moje asistentka Jana
Špinarová, která vás může potřebami na koledování také vybavit. Janu zastihnete v pracovní
době na pevné lince. Rádi vám potřeby ke koledování přivezeme, kam bude potřeba.
Naši koledníci už mnoho let rozdávají vyjma tradičních cukrů a kalendářů také perníčky.
Letos nám znovu pomohly „naše charitní babičky“, které v rámci rehabilitace perníčky
upekly. Zaměstnanci je postupně zdobí v odpoledních hodinách v naší kanceláři. Pokud
byste nám chtěli další perníčky věnovat, určitě je využijeme.
Všechny, kteří se Tříkrálové sbírky zúčastní, (vč. rodičů dětí, které budou koledovat)
zveme 3. ledna 2016 ve 14 hodin na Tříkrálovou bohoslužbu slova v kostele sv. Tomáše,
Josefská ulice, Praha 1. Bohoslužbu povede kardinál Dominik Duka, který koledníkům
požehná, následuje průvod tří králů na velbloudech (od kostela sv. Tomáše přes Karlův
most na Staroměstské náměstí).
Připomínám všem našim dárcům, aby na nás nezapomněli. Finanční dary můžete posílat
na náš účet 7450400257/0100 nebo přinést do naší kanceláře. Se všemi dárci bychom
rádi uzavřeli darovací smlouvu. Smlouvy připravíme a rozešleme na přelomu roku
a začátkem ledna. Děkujeme za vaši pomoc.
Přeji vám všem požehnaný začátek nového církevního roku a krásné, klidné a pokojné
prožití doby adventní.
Eva Černá
4. strana
strana 5
Vánoční vzpomínka
O pouti do Říma
Sněhový advent prosil „Rosu dejte nebesa“, ale venku nic nenasvědčovalo blízkosti betlémského chléva, vonícího teplem a slámou. Koník pana Hraběte prošlapával
zmrzlou cestu ke Krčskému lesu. Pan Hrabě byl povozníkem zchátralého statku
v Dolních Roztylech. Měl jednoho koníka valacha. Vozil obilí, řípu a zeleninu z polí
zahradnictví rodiny Kozmanových od Záběhlic po Michli a Chodov. Tehdy nestálo
spořilovské sídliště, nebyla dálnice ani metro. Zahradní město Spořilov bylo obklopeno poli, loukami a sady. Pan Hrabě vypadal jako kočí hraběte Lobkovice. Byl to
statný sedlák v habsburském kožichu a v kožené beranici. Když jsem mu podával
ruku, cítil jsem vůni chléva. Pokládal jsem to za přednost.
Už v pořadí druhé „promítání“ a povídání o putování bratra v Kristu Jana Pospíšila,
tentokrát do Říma (přes Umbrii, po stopách svatého Františka), bylo opět
nabité neuvěřitelnou energií, zvlášť obdivuhodnou vzhledem k jeho dlouhodobé
nevyléčitelné nemoci.
Do Krčského lesa vedly dvě cesty. Polosilnice z Michle kolem tenisových kurtů,
druhá ulicí Boční I k bývalému transformátoru a podél statku na Horních Roztylech.
Obě cesty se křížily u hájovny pana Hluhého, hajného a myslivce lesů Michelského
a Krčského. Pan Hrabě dojel s povozem lesní cestou až k hájovně. Už zdálky
slyšel hlas spořilovského faráře Cyrila Kadlece, jak se dohaduje s hajným o pětimetrových smrcích pro oltář sv. Anežky. Za každý pokácený strom vysazoval
z lesní školky už vzrostlejší stromečky. „Musíme jet asi půl kilometru nahoru,
kde je les hustší,“ pokynul pan Hluchý. Na vrcholku u úzké cestičky byl položen
pětimetrový smrk. Viděl jsem na očích otce Cyrila úlevu a úsměch. Asi si vzpomněl
na františkánský klášter ve Schwazu v Tyrolsku. Tam o Vánocích zdobily alpské
velikány nejkrásnější Františkův klášter v Rakousku.
Volba doprovodných písní i čtení slov svatého Františka panem Alfrédem
Strejčkem nám určitě pomáhala k hlubším prožitkům, než by zprostředkovaly jen
samotné promítané obrázky. Nejvíc mě oslovil způsob projevu bratra Jana a jeho
pokora, když přiznal, že posledních 50 km před Římem už nebyl schopen jít,
a tak do Říma dojel. Nekonal se žádný triumf, byla jen hluboká vděčnost Pánu
za možnost být tam, kam celou dobu směřoval. Také proto bych bratrovi Janovi
přála, aby se dostal i na místo nejposvátnější – do Jeruzaléma. Eva Petrusová
Nakládání tří stromů bylo poněkud obtížné. Patky smrků ležely na korbě valníku.
Pan Hrabě pěšmo držel opratě. Konce větviček byly svázány k tyči, aby nevlály
k zemi. Z kopce lesní cestou se koníku šlo celkem lehce. Horší to bylo na umrzlé
rovině kolem Spořilova. Valach musel napnout všechny síly a několikrát si musel
odpočinout. Ve vstupních dveřích kostela už byli připraveni starší ministranti,
kteří se stromů ujali. Mezi původním oltářem a čelní stěnou byl metrový odstup.
Za Anežčinu sochu se vešel čtyřmetrový strom. Po obou stranách oltáře stály
pětimetrové smrky, jejich spodní větve trochu bránily knězi při mytí rukou. Ještě
téhož dne se rozmisťovaly elektrické svíčky na obou krajních stromech. Pan farář
stál uprostřed kostela a určoval estetické rozmístění světélek.
Druhý den byl Štědrým dnem. Při půlnoční mši byl kostel plný překvapených lidí
hledících na betlémský lesní oltář. Všichni radostně zpívali „Narodil se Kristus
Pán“. Moje radost nebyla tak dokonalá. Myslel jsem na koníka, který zahříval svým
teplem v chudobě narozené betlémské dítě v chlévě.
„Pane, koníkovi jsi dal sílu a napnuté svaly, aby převezl stromy k sváteční znovu
zrozené eucharistii a on to nepokazil. Ale co já, hříšný člověk.“
Pavel Roček
Co všechno nás oslovilo? Zobrazená památná místa z pouti Praha – Řím, přírodní
krásy a úkazy svědčící o Boží přítomnosti, prostá znamení kříže vytvořená ze dvou
zkřížených větví a žehnající tomu kterému místu a člověku, spolupoutníci, kteří
se k putujícímu Janovi připojili jen na pár kilometrů. I svědectví o tom, že někteří
spolupoutníci, trpící stejnou chorobou jako bratr Jan, již zemřeli.
O misii v Indii
Sdílení Terezie Kudrnové o její misii v Indii bylo opět plné nových zkušeností. Vždy
obdivujeme energii přednášející, její osobní zaujetí pro indické chudé (zejména
děti) a postižené (děti samotné i jejich rodiny, resp. babičky dětí či jejich matky), ale
i snahu obstát ve složitých podmínkách. Je to i svědectví o Terezčině maximální
snaze pomoci, a to s vědomím, že taková pomoc by měla být soustavná, ne-li trvalá.
Tedy aby situaci (např. mentálně a fyzicky retardovaných) skutečně ohrožených
dětí opravdu řešila.
Nás ale zaujaly i věci, které jen vyplývaly z promítaných fotek a o kterých se
vysloveně nemluvilo. Indické ženy a děti jsou družné, shromažďují se ve školkách,
školách, před domky, případně v kostele, ale i ve frontách na vodu. Nejspíš spolu
také hovoří, určitě víc než je zvykem v Čechách. Zda si i vzájemně pomáhají, není
jasné. Možná jen v rámci rodiny. Možná i jako sousedé. Možná vůbec ne. Nejvíc
rozšířená náboženství to nepodporují (hinduismus, budhismus). V tom je poselství
křesťanství o dost jiné. Což bychom si měli uvědomit i my zde a teď.
Indie je pro nás jiný svět. Zjevně se tam nepodařilo kolportovat „západní civilizaci“
se vším všudy. Máme to dělat? Ano, když nás k tomu vede víra, tedy Bůh, tedy
Kristus. Když jde o nezištnou pomoc. Vděční posluchači přednášky
Eva a Jiří Petrusovi
6. strana
V
ětšina z nás ve farnosti vnímá
pana doktora Václava Roubala
jako „dědečka s vnučkou“. Tento
neobyčejně aktivní muž – právník, podnikatel, zakladatel Sdružení křesťanských
seniorů, terciář v příštím roce oslaví neuvěřitelné devadesáté narozeniny.
KOLEM
NÁS
FARNÍCI
Kam sahají vaše rodinné kořeny?
Mám-li připomenout své rodinné kořeny,
uvádím, že jsem se narodil v zemědělské
usedlosti v Pošumaví v obci Velké Hydčice
v katastru památné Práchně. Až později
ROZHOVOR
S VÁCLAVEM ROUBALEM
jsem se dozvěděl, proč na mě děti volají
Venca Borků, když mé příjmení bylo Roubal.
Název U Borků byl dán tím, že můj pradědeček Jakub Roubal se před rokem 1848 přiženil do této usedlosti rodiny Borků. Od té doby
tam rod Roubalů hospodařil až do nucené
kolektivizace zemědělství v padesátých
letech dvacátého století.
Když si vzpomenete na své dětství, jak
jste prožívali advent a Vánoce?
Když dnes hodnotím své dětství a dar víry,
který se mi dostal, musím vzpomenout
na důležitou okolnost, totiž to, že v každé
i docela malé vísce byla na návsi kaplička,
v níž se třikrát denně zvonilo k modlitbě Anděl
Páně. To už nás maminka poučila, že ráno,
v poledne a večer při tomto zvonění se máme
uklidnit ve své činnosti a pomodlit se. Daleko
později mi došla pravdivost lidových moudrostí „Modlitba bez práce je málo, práce bez
modlitby není nic“ a „Bez Božího požehnání,
marné lidské namáhání“. Jako děti (byli jsme
čtyři sourozenci) jsme se chystali na Vánoce
přípravou betlému, ozdob na vánoční stromek, nakupováním čokoládových figurek.
Malá poznámka: adventní roráty jsem prožíval až teprve za svých studií v Praze, zato
v prostředí Svatováclavské kaple u sv. Víta,
neboť od září 1945 jsem bydlel na Hradčanském náměstí v kanovnickém domě vedle
Arcibiskupského paláce. Tato pobožnost
začínala v šest hodin ráno a má účast byla
díky mým starším spolubydlícím (bývalí
důstojníci západní armády, kteří končili svá
válkou přerušená studia) jsem mohl jít s nimi.
Samotné vánoční svátky jsme prožívali
s rodiči u vánočního stromku z našeho
lesa, čerstvě uříznutého na Štědrý den tak,
abychom ho mohli ještě do večera ozdobit
a připravit betlém. Náš farní kostel sv. Petra
a Pavla v Horažďovicích byl vzdálen více než
čtyři kilometry, takže na půlnoční jsme nechodili – zato na Boží hod vánoční a na Štěpána,
stejně jako každou neděli, jsme chodívali.
Rád vzpomínám, jak každoročně v době
velikonoční jsme převzali službu zastupující
zvoníka v naší kapličce – když „zvony odletěly do Říma“ skupina chlapců se vždy ráno,
v poledne a večer sešla u kapličky na návsi,
aby řehtačkami vyzvala k modlitbě Anděl
Páně. Bohužel během války byl zvonek
v kapličce o váze 18 kilogramů rekvírován
ve prospěch vítězství Říše. Tím ustalo vyzvánění a z života obce se vytratilo něco velmi
podstatného pro člověka – výzva k denní
modlitbě. (Motto k Písni o zvonu Fridricha
Schillera: „Živé svolávám – mrtvé oplakávám
– blesky lámu.“)
Právnickou fakultu jste dostudoval po
Únoru 48, jak se pak ubírala Vaše profesní
cesta vzhledem např. k Vašemu členství
ve výboru České ligy akademické?
Po absolvování reálného gymnázia v Sušici
v letech 1939 až 1945 jsem další studentská
léta prožíval od roku 1945 až do roku 1950
na právnické fakultě, a to ve velmi podnětném prostředí. Podnětným bylo nejen místo
pobytu – kanovnický dům na Hradčanském
náměstí – ale především, jak již uvedeno, že
jsem byl nejmladším kolegou svých tří spolubydlících s velkou životní zkušeností a především s velkým darem víry v Boha. I to mě
přivedlo ke členství a k pozdějšímu zapojení se do činnosti České ligy akademické
– katolického spolku, který vznikl již v roce
1906 – a měl téměř 800 členů. Je třeba
uvést, že vysokoškolští studenti měli velkou společenskou prestiž, díky jejich postoji
ze 17. listopadu 1939. To se projevovalo
i prakticky, že jakkoliv poválečné poměry
byly ekonomicky obtížné, studium na vysokých školách bylo umožněno i studentům,
jejichž rodiče by si nemohli dovolit udržovat
je na studiích, kdyby nebylo ze strany státu
velkorysé podpory, např. formou dostačujících stipendií, rychlým uvolněním studentských kolejí, které byly za války zabrány pro
válečné účely apod.
Byl jste pro svou angažovanost perzekvován?
V době likvidace angažovanosti, která
nebyla ve jménu marx-leninismu, nebylo
divu, že byly likvidovány křesťanské spolky
a společenství. Při tzv. studijních prověrkách začátkem roku 1949 jsem nebyl prověřen k dalšímu studiu, aniž bych obdržel
jakékoliv písemné oznámení. Proti ústnímu
rozhodnutí prověrkové komise jsem podal
odvolání se žádostí, aby rozhodnutí o mém
vyloučení bylo revokováno, neboť se jednalo o „studijní prověrky“ a já jsem studijní
strana 7
nároky splňoval. Na toto odvolání jsem
nedostal žádnou odpověď. Když jsem se
po třech měsících dozvěděl od kolegů, že
neprověřeným vydávají index na požádání,
hned jsem si ho na děkanství fakulty vyzvedl
a zjistil, že obsahuje záznam „dodatečně
prověřen“. To mi umožnilo dokončení studií.
Získat zaměstnání v právním oboru v době,
kdy byly ve flóru právníci se šestiměsíčním
kurzem po vyučení, však nebylo reálné.
Nastoupil jsem proto v provozní účtárně
podniku Autorenova Praha, kde jsem pak
působil od roku 1950 do roku 1958, tj.
do období dalších „prověrek“. V té době byl
otec ve vězení v Plzni na Borech s označením buřič a šiřitel nepravdivých zpráv. (Šlo
tehdy o známý pokus učinit střední Evropu
neutrálním prostorem. Příslušná konference
přinesla ovšem jen dílčí výsledek, tj. uvolnění Rakouska, nikoliv však Československa a dalších států, ze sovětského vlivu.
Objektivně tedy nešlo o žádné poplašné
zprávy). Po negativním výsledku prověrky
v roce 1958 jsem tedy nastoupil do výroby
jako učeň – brusič kovů v provozovně Autorenovy Praha. Tam dělnickou třídu tvořila
většina neprověřených pracovníků – ekonomové, právníci, výtvarníci, ženy z domác-
8. strana
nosti apod. Při tomto zaměstnání jsem využil
nabídky studia na večerní průmyslové škole
s maturitou. To mi pak umožnilo vykonávat
činnost nákupčího v oboru výroby náhradních dílů pro automobily. V období pražského jara jsem se pak vrátil k právnické
profesi, když mě můj kamarád ze studií
nabídl práci právníka ve Sdružení mezinárodních silničních automobilových dopravců.
V této činnosti jsem setrval až do roku 1991,
kdy jsem se osamostatnil a založil vlastní
poradenskou firmu.
Od roku 1963 žijete na Spořilově. Chodili
jste s rodinou tady do kostela? Ovlivnilo
to Vaše tři děti?
Spořilovský kostel byl naším farním společenstvím, kam jsme chodili s dětmi. Oceňoval jsem, že naše tři děti mohly chodit
na náboženství, které na ZŠ Jižní vyučoval otec Řehoř. Jistě dostaly dobré základy,
které mohly rozvíjet ve svém praktickém
životě. Dcera Monika (s jejíž dcerou Janičkou mě můžete v kostele vídat) zpívala
ve sboru, syn Tomáš při zaměstnání absolvoval magisterské studium teologie na Katolické teologické fakultě UK, syn Ivan, který je
také právníkem, se stal právě letos na svátek Všech svatých dědečkem. Těšíme se
na křtiny malé Alžběty.
Jste františkánským terciářem. Co to pro
Vás znamená? Jak byste vaše společenství charakterizoval?
Od roku 2002 se zúčastňuji františkánského
společenství. Vážím si toho, že je toto společenství vedeno zkušenými osobnostmi.
Předchozí vedoucí tohoto společenství
Dr. František Reichel byl ministrem a místopředsedou vlády v prvním polistopadovém
kabinetu a současný vedoucí našeho společenství Mgr. Jiří Zajíc je známým katolickým publicistou a významným činovníkem
v katolickém skautském hnutí. Jsem velmi
vděčen za to, že všichni účastníci tohoto
společenství usilují vnášet spiritualitu sv.
Františka do života nás i společnosti.
Stál jste v roce 2001 u založení Sdružení křesťanských seniorů a jste dosud
jeho předsedou. Co zahrnuje jeho činnost, schází se na Spořilově místní klub,
na jakou nejbližší akci byste nás mohl
pozvat?
Sdružení křesťanských seniorů (SKS) usiluje
svými aktivitami pozitivně ovlivňovat společnost v duchu křesťanských hodnot. Zastává
názor, že senioři nemají jen usilovat o své
sociální zajištění (jakkoliv je to jistě také
důležité), ale mají současně také aktivně
dávat k dispozici a nabízet své zkušenosti
v zájmu potřebné mezigenerační spolupráce
a součinnosti. O to se SKS snaží např. svou
činností v Radě seniorů ČR a v Evropské
unii seniorů (ESU), v nichž má své zástupce.
V sousedství Spořilova v Komunitním centru Matky Terezy na Jižním městě klub SKS
např. pořádá přednášky a besedy se zajímavými osobnostmi k tématům víry i k aktuálním tématům společenského života. Z příspěvků našich členů k zajímavým námětům
společenského života i politiky připomínám
např. texty našeho člena Dr. Josefa Plocka
na www.krestanstiseniori.cz.
Jak vnímáte advent v dnešní době a jak
budete Vánoce trávit?
Myslím si, že letošní adventní doba by pro
nás křesťany měla být zvlášť podnětná
v situaci, kdy jsme jako věřící křesťané konfrontováni s pojetím Boha, jak jej vyznávají
muslimové. Je na nás, abychom advent,
tj. očekávání vstupu Boha do naší lidské
situace prožívali jako projev Boží lásky
k člověku. Tuto současnou situaci považuji
za velkou výzvu pro křesťany a prožívání
této adventní doby je vhodnou příležitosti
k reflexi vlastní víry.
Připravila Michaela Tučková
strana 9
Zpráva o sedmém setkání pastorační rady
Pastorační rada se ve čtvrtek 26. listopadu 2015 na svém prvním povolebním jednání sešla
ve složení Jakub Sadílek OFM, Regalát Beneš OFM, Klára Kudrnová, Tomáš Holas, Irena
Karlová, Radim Koběrský, Klára Konvalinová, František Kudrna, Magdaléna Martinovská,
Jiří Mataj, Marie Myslilová a Michaela Tučková. Hostem byl otec Miroslav Fiala OPraem.
Na počátku se rada věnovala přípravám na adventní období a na slavení Vánoc. Podrobnosti ohledně bohoslužeb, duchovních a kulturních akcí se vždy včas objeví v nedělních
ohláškách, ve farních novinách, na internetových stránkách a na facebookovém profilu.
Dalším bodem jednání pastorační rady byla debata ohledně forem pomoci, kterou farnost chce poskytnout uprchlíkům. Koordinátorem pomoci je Jiří Mataj, který také poskytne
podrobné informace. Katechetka Klára Kudrnová informovala radu o přípravě dětí na první
svaté přijímání a také na svátost křtu. O ekonomické situaci farnosti informoval Radim
Koběrský a o situaci ohledně vlastnictví fary hovořil JUDr. Tomáš Holas, který za farnost
vede jednání s magistrátem. Podrobnosti jsou součástí zápisu z jednání rady.
Další jednání proběhne pravděpodobně v únoru, přesnější termín bude stanoven po Novém
roce. Pastorační rada přeje vám všem požehnané Vánoce a Boží blízkost v celém novém
roce 2016.
Klára Konvalinová, kontakt: [email protected]
Čekáme na křesťanskou upr chlickou r odinu z Iráku
Naši kněží Jakub s Regalátem v srpnu 2015 rozhodli o tom, že se naše farnost zapojí do přesídlení křesťanských uprchlíků z Iráku ohrožených na životě terorem islámistů. Ve spolupráci
s nadací Gen21 (http://www.gen21.cz), kterou dlouhodobě sledoval náš farník Josef Bauer,
jsme se již v říjnu na základě zájmu farníků zavázali k přijetí jedné křesťanské uprchlické
rodiny přímo k nám do farnosti.
Bez zapojení dobrovolníků z řad farníků přímo z místa, kam bude rodina přijatá, není možná
efektivní pomoc. Integrace vždy stojí a padá na ochotě „obyčejných“ lidí pomáhat druhým
a nelze ji delegovat pouze do rukou placených profesionálů, to by byl kontraproduktivní
alibismus. Proto jsme moc rádi, že se zatím v naší farnosti k pomoci uprchlíkům předběžně
přihlásilo 37 jednotlivců nebo rodin. Naše farnost se stala vzorem pro farnost žižkovskou,
kde nyní také probíhá přihlašování dobrovolníků. Pokud máte chuť se zapojit do pomoci
uprchlíkům, vyplňte formulář umístěný na stolku vzadu v našem kostele a vhoďte jej do krabice. Formulář je dostupný také online na http://farnost-sporilov.cz. I hodina týdně, kterou
byste mohli uprchlické rodině nebo jejich dětem věnovat, hraje roli. Pokud nás bude dost,
přijmeme rodiny dvě i více.
Nadace Gen21 chce do ČR přemístit celkem 153 křesťanů, pro mnoho z nich se stále hledá
vhodné místo, kde by je lidé byli ochotní přijmout a všestranně podpořit. Podobný projekt
se nyní se souhlasem vlády povedl uskutečnit na Slovensku (přesídlení 149 křesťanských
uprchlíků, kteří by do SR měli dorazit ještě před Vánoci). Bohužel ke dni 2. 12. 2015 ještě
nemáme žádnou zprávu o plánovaném projednávání přesídlení vládou ČR, ke kterému mělo
dojít dnes na návrh ministerstva vnitra. Pravděpodobný příchod uprchlické rodiny do naší
farnosti je stanoven nadací Gen21 nejdříve na leden 2016.
Za naši farnost koordinují pomoc manželé Matajovi, tel. 723 223 614
Jiří Mataj
10. strana
3. ledna oslaví Šnečci 21. narozeniny
Oddíl Šnečci si klade za cíl být dobrým
kamarádem a naučit se porozumět přírodě.
Máme mezi sebou velké kamarády vedoucí
a neméně důležité „malé“ kamarády děti. My
vedoucí se snažíme, abychom děti nezklamali.
Vymýšlíme pestré programy se spoustou
her, rukodělných tvoření, výletů do přírody,
za kulturou či za sportem, zpíváme písničky
a sehráli jsme společně již mnoho divadel. Děti
se schází každý čtvrtek v našich klubovničkách
v suterénních prostorách kostela. Nejmladší
družinka: Mravenečci, děti 3–4,5let, starší děti
4,5–9let jsou rozděleny na předškoláky a školáky.
Vyvrcholením celého roku je (květnový) minitábor a letní (červencový) týdenní tábor, kde si
každý přijde na své!
Tak jako před dvaceti lety se budeme i v lednu těšit na naše staré i nové kamarády.
„Pošmourná místnost v prostorách pod kostelem se proměnila v útulnou klubovničku.
Na stěnách visí nástěnky. Skříňka je plná hraček, míčků, uzlovaček, pastelek a ještě spousty
dalších zvláštních věcí. Nyní jsou čtyři hodiny odpoledne a v klubovně je pusto a prázdno, až
na tři vedoucí, kteří nemluví, postupně mění barvu (ze zelené na bílou a zpět) a přešlapují
na místě. V hlavě se jim honí jediná myšlenka: „Přijde někdo na první schůzku?“
Crrrr! A opět, crrr! Tváře Veroniky, Radka a Martina se náhle proměnily ve tři rozjasněné
tvářičky. A zase crrrr! Do klubovny vstupují děti. A tak v oddíle máme Kristýnku, Martina
a Terezku, Honzíka, Péťu a Jakuba, Michala, Josífka, Markétu a podle podoby její sestřičku
Káču, Janu a Lenku, Anežku, Mařenku a jejího bratříčka Jeníčka. Zahráli jsme si soustu her,
nasmáli se, zazpívali písničku a vyrobili první společný erb. Snad největší úspěch měla hra
elektrika-boj o klíče. A to už jsme se museli rozloučit s hlasitým zvoláním Tak ahoj na příští
schůzce!“
z kroniky oddílu
Tak jako před lety se scházíme i dnes!
A nyní zveme všechny na Mikulášskou
nadílku v sále pod kostelem v neděli 6.12. od 15 hodin, všichni budou
odměněni Mikulášem a jeho anděly.
Součástí odpoledne budou rukodělné
dílničky, dětský bazárek. Během odpoledne bude možnost přispět na rekvalifikační kurzy pro migranty, podporované charitou.
Veronika Koběrská, www.snecci.cz
s t r a n a 11
10. prosince vánoční koncert Cantus Amici a sólisté
I v a R y z o v á a O n d ř e j Va l e n t a
Srdečně zveme na vánoční koncert 10. prosince v 19 hodin v kostele sv. Anežky. Sólo
soprán – Iva Ryzová, varhany – Ondřej Valenta, diriguje – Lukáš Dobrodinský. Koncert je
zajímavě koncipován z německé, české a francouzské hudby.
Na programu: Hans Leo Hassler – Cantate Domino, Johann Sebastian Bach – Duchovní
píseň č. 1, Johann Sebastian Bach – Toccata a fuga d moll – sólo varhany,George Friedrich
Handel – Rinaldo – Lascia ch´io pianga – soprán sólo, František Xaver Brixi – Motteto pastorale, František Gregora – Velká pastorální mše česká, Kyrie, Credo a Agnus dei, Jaromír
Hruška – Aj tichounkou nocí – soprán sólo, Ave Maria – soprán sólo, Jiří Strejc – Sanctus,
Benedictus a Agnus dei z Missy Lux et origo, Théodore Dubois – Toccata G dur – sólo varhany, Camille Saint-Saens – Tolitte hostias
11. a 12. prosince adventní farní duchovní obnova
V pátek a sobotu 12. a 13.12. proběhne adventní duchovní obnova farnosti na téma Jak
přinášet naději, kterou povede bratr Marek Drábek OPraem.
P. Marek Drábek, bratr premonstrát, působí jako nemocniční kaplan v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Mnoho let pracoval v hospici v Olomouci
a i ve své nynější praxi se setkává s nemocnými lidmi a jejich odchodem z tohoto světa.
Z filozoficko-teologického a etického pohledu se zamýšlí nad širšími souvislostmi umělého
oplodnění a nad otázkami „adopce embryí“, pro zodpovídání otázek bude prostor v diskuzi
po společném obědě.
Program: Pátek – mše svatá, úvod, adorace; sobota – 8.45 úvodní modlitba, 9.00 první
přednáška, adorace, zpovídání, občerstvení, 11.00 druhá přednáška, adorace, zpovídání,
12.15 mše svatá, 13.00 společný oběd a následná diskuze.
V á n o č n í p o h l e d n i c e p r o Ta r t u
S dětmi jsme připravili vánoční pohlednice, které jsou během adventu k zakoupení v kostele,
výtěžek z prodeje pošleme do katolické školy v estonském Tartu. Pohlednice, které zůstanou, rozdáme po Spořilově jako vánoční přání od dětí z farnosti.
Podskupina sekulárních františkánů ve farnosti
Nedávno vznikla při místním společenství sekulárních františkánů na Spořilově podskupina,
která se schází dvakrát měsíčně, zatím je to v pátky. Bude klást větší akcent na propojení
s farností a na vzájemné sdílení, nevyjímaje ovšem „osvětu“. Od ledna proto zřejmě vždy
jednou měsíčně bude v učebně setkání otevřené všem na nějaké souvislejší téma, rýsuje se
třeba tématika biblické Písně písní apod. Kontakty: Marie Myslilová, Zuzana Holasová nebo
Regalát.
bratr Regalát
Tříkrálové setkání sekulárních františkánů
9. ledna od 14.30 se koná v kostele sv. Anežky Tříkrálové setkání sekulárních františkánů
z pražské arcidiecéze, které začne mší svatou, kterou bude sloužit duchovní asistent otec
Michal Pometlo OFS. Následovat bude hostina Agapé v sále pod kostelem a neformální
povídání terciářů o životě asi do 19 hodin.
12. strana
Roráty se zpívají po celý advent
v týdnu (středa, čtvrtek pátek)
v 18 hodin a v neděli v 8.30.
STANE
SE
Možnost svátosti smíření po celý
advent vždy půl hodiny před každou mší,
během farní duchovní obnovy v sobotu
dopoledne 12.12. a 17.–19.12. od 16–18
hodin.
6.12. dětská kytarová mše pod vedením
R. Koběrského, zkouška v 9.30 v sále pod
kostelem
6.12. v 15 hodin se bude konat Mikulášská
besídka v sále pod kostelem a tvořivé dílny
pro děti. Benefice na podporu rekvalifikačních
kurzů pro migranty.
21.12. od 18 hodin v kostele sv.
Anežky vánoční koncert gymnázia
E. Krásnohorské. Výtěžek pro Domov
na půl cesty MAJÁK.
24.12. tradiční zpívání na kůru při dětské mši
svaté na Štědrý den v 16 hodin. Nácvik proběhne v neděli 20.12. od 9.30, na Štědrý den
v 15.15 v sále. O zaslání not a infonahrávek
si můžete napsat na adresu: josefbauer.cz@
gmail.com
24.12. Pozvání pro osamělé na štědrovečerní
večeři po mši svaté na faru. Kontaktujte bratry Jakuba a Regaláta, případně upozorněte
na osamělé, kteří nemohou opustit svůj domov.
8.12. v 18 hodin v sále kostela představení
dětí ze ZŠ Jižní Živý betlém, za dobrovolné
vstupné s příspěvkem na kostel
25.12. pěvecký sbor mládeže zve na kůr
na Boží hod vánoční. Zkouška v pátek 18.12.
od 17.30 v sále pod kostelem. Generální
zkouška v neděli 25.12. od 9 hodin. vilma.
[email protected]
10.12. v 19 hodin koncert Ivy Ryzové a sboru
Cantus Amici.
25.12. tradiční zpívání s malými dětmi.
Zkouška v 10 hodin pod kostelem.
11.–12.12. adventní farní duchovní obnova
vedená bratrem Markem Drábkem OPraem
2. 1. v 18 hodin vánoční mše s posezením
v Petýrkově ulici u vozíčkářů
13.12. modlitba Taizé od 18 hodin v kostele
14.12 v 18 hodin adventní mše v Petýrkově
ulici u vozíčkářů
3.1. dětská kytarová mše pod vedením
R. Koběrského, zkouška v 9.30 v sále pod
kostelem
15.12. dopoledne setkání kněží našeho vikariátu v kostele a pod kostelem
6. 1. v 19 hodin vánoční koncert smíšeného
pěveckého sboru Byzantion.
16.12. místo hodiny náboženství od 16 hodin
svátost smíření pro děti a jejich rodiče
7.1. v 17.30 tichá adorace v kostele
16.–18.12. od 16 do 18 hodin možnost
zpovídání před počátkem Vánoc.
16.12. v 18.30 v Salónu Ljuby Fuchs –
Pohádkové předvánoční setkání s loutkami
a jejich tvůrci. Hlavními hosty večera budou
manželé Pavla a Slávek Kuschmitzovi. Era
svět, Jungmannovo náměstí 767/6.
18.12. v 16.30 v sále kostela vernisáž
výstavy prací žáků výtvarného oboru ZUŠ
Dunická, představení tanečního souboru ZUŠ
Vrbina. Výstava potrvá do 29. 1. 2016.
18. 12. od 17 hodin ministrantská
schůzka
8.1. setkání františkánských terciářů v 16.30
v místnosti pod presbytářem kostela
9.1. cyklus Biblických hodin vedených
prof. Jozefem Nagyem v 9.30 v učebně pod
kostelem
9.1. od 14.30 se koná v kostele sv. Anežky
Tříkrálové setkání sekulárních františkánů
10.1. Tříkrálová sbírka v našem kostele
po obou mších svatých. Koledníci budou
vybírat do kasiček již tradičně pro farní
charitu Chodov.
Pravidelný úklid kostela v pátek v 8 hodin,
tentokrát pátek 11.12., úterý 22.12.
a v pátek 8.1. 2016.
stránky farnosti http://www.farnost-sporilov.cz/, číslo účtu farnosti 68349399/0800
Náklad na výtisk: 12 Kč. Číslo vyšlo 6. 12. 2015. Redakce: Michaela Tučková – [email protected],
Magdalena Martinovská – [email protected]

prosinec 2015 farnosti sv. Anežky Č eské na Spo ř ilov ě r o č ník XVII

Transkript

Podobné dokumenty

Foto: Martin Novák

Test kunnskapene dine 11.

Adaptační kurz primy A