Výhody a nevýhody zimy Symboly zimy

Výhody a nevýhody zimy
Pro: můžeme bobovat, sáňkovat,
můžeme stavět sněhuláka, můžeme
bruslit
Proti: býváme často nemocní, můžeme
někde uvíznout s autem
zimu nemám rád, protože je venku
zima a nemůžu hrát fotbal, jezdit na
kole a koupat se v bazénu.
Placarová 6.C
Na zimě je dobré, že se můžeme
koulovat a dělat blbiny. A blbé je, že je
pořád zima. A dobré je, že má babička
v zimě zamrzlé brýle.
Zimu mám rád jenom proto, že můžu
bobovat, sáňkovat a lyžovat. Jinak
Dominik Štefek 6.C
Sára Zahradníková 6.C
Symboly zimy
Lavina se chová jako dítě na skluzavce. Často ji způsobují nepozorní nebo
freerideroví jezdci na lyžích nebo na boardu. Velká vrstva sněhu, hlavně prašanu,
napadne rychle na zmrzlý svah. Když někdo jede na lavinový svah, naruší tím
stabilitu napadaného sněhu, z vrchu se urve lavina a smete vše, co jí přijde do
cesty, od lidí po stromy. Lavina nebývá vždy pouze sněhová, občas bývá
i kamenná, a ta je mnohem horší. To je jako tlaková vlna atomové bomby. Před
lavinou se nedá utéct. Na horách se můžeme informovat u horské služby, zda hrozí
nějaká lavina.
Jan Steklík 9.C
Sněhové vločky padají z mraků na obloze. Většinou z nich
padají, když nastane poslední roční období - zima. Sněhové
vločky jsou malé a když se jich spojí dostatečné množství,
vznikne sněhová vrstva. Sněhová vločka má vždy 6 úhlů,
tj. šestiúhelník. Tyto vločky jsou studené a měkké, takže
když vám spadnou na hlavu, většinou to ani neucítíte.
A i když jo, tak vám rozhodně několik tisíc samostatně
padajících sněhových vloček nerozdrtí lebku. Jsou
neškodné, když padají z mraků. Jsou složeny v převážné
většině z vody a malá část je ledová. Když vám vločka
spadne do oka, rozpustí se tam, takže se o ni nemusíte
starat a vytahovat ji. Když ji sníte, ucítíte jenom studenou
vodu. Z jedné vločky moc vody ale není. Každá vločka je
jedinečná. Všechny je spojuje pouze 6 úhlů a složení.
Michal Vo 9.C
Rampouch je asi největší ozdobou rýn v zimě na domech. Vzniká kapáním vody
z rýn a tím postupně zamrzá do špičatého rampouchu. Na některých místech jsou
i megarampouchy. Třeba ze školní střechy kouká jeden na nás do třídy. Je zralý na
spadnutí a usmrcení nějaké osoby. Všichni vyhlížíme hasiče, kteří nám každoročně
nakukují do třídy a je to pak strašná sranda. Ale nic, pořád nejdou a nejdou. Ale
oni přijdou… snad!!!
Nerada bych, aby se mi náš velký rampouch zabodl do hlavy a zapsalo se to jako
nešťastná náhoda.
Monika Niklasová 9.C
Sněhulák
Sněhulák se staví ze sněhu, ale sníh musí držet
pohromadě. Uděláme kuličku a válíme po sněhu, dokud
není velká koule. Potom to uděláme s ostatníma dvěma,
ale každá koule musí být jinak veliká. Dáme koule od
největší po nejmenší, ale ještě přidáme ruce a tělo je
hotové. Na hlavu mu dáme hrnec nebo čepici, potom
vezmeme uhlí na oči a pusu. Ještě mu dáme mrkev jako
nos. Do ruky dáme koště. Na tělo dáme uhlí jako
knoflíky. Sněhuláka staví především děti, ale i dospělí.
Jak se oteplí, sněhulák pomalu taje, přijde období jara
a po sněhulákovi na zahradě zůstane uhlí, koště, hrnec
a mrkev.
Hanka Parmová 9.C
Rampouch
Rampouch má kuželovitý tvar a je ze zmrzlého ledu. Tvoří se tím, že voda, která
pomalu kape, začne zamrzat. Rampouch může vyrůst skoro všude venku, nejvíc ho
je asi na střechách domů. Děti mají velkou radost, protože je můžou shazovat
a lízat. Chutnají lépe než sníh anebo klasický led. Když ale děti shazují rampouchy,
můžou na někoho spadnout a to může skončit velkým zraněním nebo dokonce
i smrtí.
Lukáš Huvar 9.C
Rozhovor s Neptunem
? Dobrý den, pane Neptune, jak dlouho už tady takto „obnažen“ stojíte?
! Dobrý den, no přesně to nevím, ale asi tak od roku 1840, takže tímto rokem je to
169 let. No taky mě už pořádně bolí nohy.
? Jak jste se sem dostal?
! Jednou jsem se šel podívat na stavbu kašny, vylezl jsem na ten stupínek a už jsem
neslezl dolů.
? Nebolí vás nohy z toho stání?
! O nohách mi tu ani nemluvte. Bolí mě jak prase a nikdo mi je ani nenamaže
fastumgelem.
? Jak jste přišel k tomu trojzubci a nebolí vás z něj ruce?
! Já jsem s ním zrovna házel hnůj, když přišel
jeden sochař a hledal předlohu pro sochu
na kašně. Ruce mě z něj nebolí, protože jsem si ho
nechal vyrobit na zakázku z hliníku.
? Proč je ta ryba vedle vás?
! Má naznačovat sílu a moc, kterou má trojzubec.
Ten dokáže rozbouřit moře ioceán, může přinést
bouřku tak velkou, jakou svět ještě neviděl.
? Proč zabíjíte tu rybu trojzubcem?
! Protože mě ta mrcha kousla a ujely mi nervy.
? Když držíte tak mocnou věc v rukách, nebojíte
se, že byste mohl udělat něco špatně?
! Ne. To se mi zdá nemožné, mám vše v hlavě, kdy
má pršet, kdy má přijít bouře a tak. Jsem rád, že
mám takovou moc, ani jeden by netušil, co ten trojzubec dokáže.
? Není vám v zimě zima?
! Je mi velká zima, ale vždycky vím, že někdy ta zima přejít musí a přijde teplo
a zase mi bude teplo. Když je v létě teplo, tak se koupu v kašně, ale v zimě mě sníh
hrozně studí a já se klepu, ale nikdo se na mě v zimě nedívá.
? Nevadí vám, že v zimě na vás rostou rampouchy?
! Už jsem si zvykl, ale lidi jsou tak lakomí, že mi ani bundu nedají.
? Byl jste někdy něčím pohoršen?
! Ano, jednou, to bylo, počkejte, podívám se do deníčku… Aha, už vím, vylezlo na
mě malé dítě a tahalo mě za vousy.
? Když kolem vás chodí holky, co si myslíte, že si o vás myslí?
! Podle mě si myslí, že jsem nějaké pako, které je nahaté, ale kdyby věděli, co se
mi stalo, tak si myslí něco jiného.
? Líbí se vám nějaké holky, které chodí kolem vás?
! Jasně. Nejraději se dívám na holky, které mají minisukně a krátká trička.
? Proč jste se neholil?
! Když jsem se holil naposled, tak jsem se pořezal a málem si vypíchl oko a zlomil
jsem si žiletku!
? Promiňte, ale musím se zeptat – co to máte místo slipů?
! No teda, vy začínáte být čím dál víc drzá! Ale řeknu vám to. Je to list z jednoho
stromu, je to fakt pohodlnější než slipy a vypadá to líp, no ne?
? A nevadí vám trochu, že vás lidé tak očumují?
! No příjemné mi to opravdu není, ale co mám dělat, když se nemohu pohnout? Ale
když se na mě dívají ženy, tak mi to nevadí, není se přece zač stydět, no ne?
? Tak to je asi vše, na co jsme se chtěli zeptat. Děkujeme za odpovědi.
! Nemáte zač a jsem velmi rád, že se mě někdo na něco zeptal po tak dlouhé době.
Však když půjdete kolem, zastavte se na kus řeči. Budu rád.
Ptali se žáci 7.A a 7. B třídy z dějepisného praktika
K čemu jsou nám kamarádi??
Možná už si každý z vás jednou kladl otázku - k čemu jsou nám kamarádi? Ale
taky určitě našel odpověď, protože umíte si představit život bez kamarádů? Já tedy
ne a vím, že vy také ne. S kým byste si pak povídali, komu byste se svěřovali,
s kým byste chodili ven… Prostě kdybyste neměli kamarády, tak by byla nuda
a nebyl by život tak krásný, jaký je. Tak si svých přátel važte a držte se citátem:
Přátelé jsou jako hvězdy - nevidíš je, ale přesto víš, že existují…
Sabina Tománková 9.C
Proč je můj kamarád mým kamarádem (první třída)
je milý, hodný, rozumíme si spolu,
půjčujeme si hračky, hrajeme si spolu,
někdy i na honěnou
je hodná, že si se mnou hraje,
půjčuje mi věci, které třeba zapomenu,
chodí se mnou na oběd a půjčuje mi
strouhátko
rozumíme si spolu, hrajeme si spolu,
ale bydlí teď v Německu, vidím ji
málokdy a moc se mi po ni stýská… je
hodná, milá a dál už nevím…
půjčujeme si hračky, hrajeme si na
tajné agenty, rozumíme si, že se spolu
hezky pereme
hraji si s ní, někdy přijede na
návštěvu, vypadá jak miminko, protože
to je miminko
můžu se na něho spolehnout, půjčuje
mi věci, máme společný koníček –
fotbal
znám ho od školky, byl jsem u něho
doma na narozeninách, chodíme na
společné výlety
je hodná, můžu si s ní hrát, je moc
pěkná
umí krásně malovat, pomáhá mi,
půjčuje věci
hraji si s ním i po škole, vyměňuji
Pokemony, je hodný, pomáhá mi
mám dva kamarády, jsou slušní,
můžu se na ně spolehnout, jsou to
přátelští kluci a jde jim to od ruky
Proč je můj kamarád mým kamarádem (šestá třída)
je s ní nejvíc srandy. Sice se někdy pohádáme a potom se zase spolu
kamarádíme. Všechno jí půjčím a vždy si rozumíme.
věříme si, pomáháme si, společně šetříme peníze, respektujeme se, chodíme
spolu ven, když mně někdo nadává nebo jí, tak se mě zastává nebo já jí
mojí kamarádkou je proto, že si hodně rozumíme, nasmějeme se spolu a nikdy
mě nezradila (nepomlouvala ani nevyzradila moje tajemství)
mojí kamarádkou je proto,
že se s ní nasměju, rozumíme si a máme stejný problém, máme přibližně stejné
koníčky
zastává se mne, radí mi při důležitých i nedůležitých věcech, nekřičí po mně
a neuráží se, známe se od narození, je z rodiny, není sprostá, nelže a všechno mi
řekne na rovinu
jak jsem byl ve školce, tak se mezi
prvními skamarádil. Je nejblíž našemu
baráku a kamarádíme se proto, že mu
půjčuju věci.
mého kamaráda jsem si vybral proto,
že máme společné zájmy a rozumíme
si, máme si o čem povídat
můžu jí věřit, že mě nebonzne, když
něco udělám. Pak když jsem spadla, tak
mi pomohla domů.
znám ji od narození, naši rodiče se
znají, je ochotná jít se mnou třeba na
bazén nebo nakupovat vánoční dárky.
Můžu u ní být na noc, říká mi svá
tajemství, když jí něco tajného řeknu,
tak to nevyzradí.
je zábavná/ý, nechová se jako
mimino. Má na mě čas a máme
společné zájmy. Známe se 9 let a má
pochopení.
je mou nej kamarádkou, protože se
známe už od narození. Jezdíme spolu
na dovolenou, trávíme spolu skoro celý
čas. Jsme jako dvojčata, aji jsme si
podobné. A letos spolu jedeme na
dovolenou zase.
chodili jsme spolu do 1., 2., 3., 4.
třídy a je s ním sranda a je dobrý, chová
se dobře
kamarádím s ní už 9 let (3 roky ve
školce, 6 let ve škole). Když jsem
společně s ní vycházel školku, podařilo
se to, že s ní chodím do stejné třídy.
U ní jsem neměl žádné požadavky,
protože se z ničeho nic stala mojí
kámoškou.
protože má slušný kompl a má karty
Magic a nevadí mu, když prohraje a má
špajz prázdný. Asi se se mnou
skamarádil už ve školce a už to
přetrvalo až dodnes. Ale nevím, proč se
mnou kamarádí, když jsem blázen a je
špek.
rozumí mi, podpoří mě, pomůže
a poradí, vždy mi říká pravdu
mojí kamarádce je už 23, ale to
nevadí. Bydlí v Irsku, jezdí sem co půl
roku, vždycky mi přiveze čokoládu
nebo něco. Vybrala jsem si ji proto, že
se s ní znám už od narození. Její
mamka je tátova kamarádka.
Proč je můj kamarád mým kamarádem (osmá třída)
dříve jsem se s ním téměř vůbec nebavil, ale postupně mi začal být sympatický.
Je s ním legrace a vždy pomůže.
protože ho mám ráda. A nerada jsem sama, protože je to nuda. Ráda jsem
s lidmi, tak proto je moje kamarádka nebo kamarád mým kamarádem nebo
kamarádkou.
protože je to človíček, který vždycky pomůže a vždycky rozesměje a nikomu
neřekne naše tajemství
protože se s ním dobře kecá
je mým kamarádem, protože máme hodně společných zálib, oba hrajeme airsoft,
florbal, oba máme rádi čtení knih, oba máme společnou třídu a oba máme
společnou lavici. Hodně spolu diskutujeme o věcech kolem nás.
protože jedině jemu můžu říct cokoli kdykoli a vím, že mne vyslechne a podrží
a pochopí. Jsou jako moji sourozenci. Když se s ním znáte dlouho, jinak to ani říct
nejde. Prostě bratr a sestra.
protože když chodím s někým do třídy 8 let, chodím s ním každý den do školy,
je vtipná, bláznivá a dokáže podržet, když se mám zrovna nejhůř. Jak s problémy
ve škole, doma nebo když se jedná o kluky. Jen ona mi rozumí a dokáže mi
pomoci. Nechci ji nikdy ztratit, protože s ní mám nejvíce úžasných zážitků.
je hodný, je s ním sranda a je chytrý. Když se ho na něco zeptám, tak mi dokáže
poradit. Je lepidlo na ženské. Je to prostě kámoš.
můj kamarád je mým kamarádem, protože spolu trávíme spoustu času a to
i mimo školu (žádný vedlejší význam). Hodněkrát mi pomohl z maléru a vždy,
když si nevím rady, poradí. Nikdy nezklame.
vybírám si kamarády podle toho, jestli mají smysl pro humor
s mým kamarádem jsme kamarádi, protože se díváme na stejný seriál a máme
stejné názory na určité věci
protože jsme měli hodně společného, hlavně teda smích, zájmy, bydlíme blízko
sebe i společně chodíme na koně
můj kamarád je mým kamarádem, protože jsme se potkali na narozeninové
oslavě a moje mamka se zná s jeho mamkou, a tak jsme si jednou hráli a od té
doby jsme kamarádi dodnes. A také jsme kamarádi, protože jsme měli podobné
zájmy (hry, počítače atd.?).
Beseda Adolfa Dudka očima našich redaktorek
Ve čtvrtek k nám do školy
zavítal
ilustrátor
Adolf
Dudek. Na začátku říkal
dětem, co vlastně k malování
potřebuje (hlavně počítač).
Potom co vůbec musel
udělat, aby byl ilustrátor.
Nejdříve musel na malířskou
školu, kde se učil kreslit
různé portréty atd. Některé
nám taky ukázal. Děti byly
velmi spokojené, protože si
pan Adolf Dudek našel
vždycky něco, co děti
rozesmálo. Ukázal nám pár knížek, které ilustroval. Ilustroval jich asi sto a prodaly
se jich 3 000 000 (tři miliony) a získal tak titul nejprodávanější ilustrátor dětských
knih. Děti se hlásily a říkaly, jakou knížku mají a nemají doma a která se jim líbí.
Pak se zeptal, jestli je tady někdo, komu se zdá, že neumí kreslit? Přihlásil se jeden
chlapec - Honza. „Tak pojď ke mně a k mojí tabuli a já tě přesvědčím, že kreslit
umíš,“ řekl Adolf Dudek. Nakreslil na tabuli čtyři tvary (čtverec, trojúhelník, kruh
a obdélník). A jak to nakreslil, řekl, že jestli všichni umí tyto tvary, tak dokáží
nakreslit vše. I Honza se podivil. Honza začal kreslit to, co on a pak zjistil, že to
doopravdy dokáže. A tím si všechny děti uvědomily, že umí kreslit. A pak
prozradil, že všechny ilustrace jsou udělány přes počítač (to jsem se divila i já).
Vždy si to nejdřív nakreslí tužkou a potom to nakreslí přes počítač… a pak stačí
jen vybarvit a dát do knížky. Potom s dětmi kreslil na tabuli různé obrázky,
potvůrky a vše možné. Děti se smály, div že to nešlo slyšet až do dalších tříd. Jak
však zazvonilo, my se musely rozloučit a jít. Ale pan Dudek ve třídě ještě zůstal.
Byla to dobrá hodina.
Kamila Skurková 6.A
Dnes, když bylo pololetní vysvědčení,
byl u dětí z prvního stupně ilustrátor
Adolf Dudek. Sotva přišel do třídy, už
se děti smály. Nejdříve dětem ukázal
knihy, které ilustroval a pár čísel
časopisu Sluníčko, v kterých měl
obrázky na titulní straně. Taky nám
prozradil, že na hlavní stránku Sluníčka
nakreslil svého pejska. Pak dětem hrdě
představil své kresby ze školy. Nikdy
nešetřil humorem. Poté se dětí ptal, kdo
neumí malovat. Přihlásil se malý kluk
a hned šel k tabuli. Adolf Dudek mu
vysvětloval, že stačí, když umí čtyři
základní tvary - kruh, čtverec,
trojúhelník a obdélník. Z těchto tvarů
namalovali krásnou kočičku. Pak děti
dostaly podpisy a byl konec. Velmi mě
překvapilo, že se děti ani na minutku
nepřestaly smát. Byla to jedna velká
poučná show.
Lucie Stupavská 6.A.
Pamatujete, jak nedávno chodily po škole děti z prvního stupně s pomalovaným
obličejem? To se tady totiž konala beseda a já jsem měla to štěstí, že jsem se mohla
společně s kamarádkami jít podívat na představení Adolfa Dudka. Pro ty z vás, kdo
jste o něm neslyšeli, je to slavný malíř dětských knížek, ilustroval třeba knížku
Halí belí, Skákal pes, Perličky. Nemaluje ale jen do knížek, ale i do časopisu
Sluníčko. Na představení jsem se dozvěděla, jak bych měla umět kreslit, kdybych
se náhodou někdy chtěla stát malířem. Víte o tom, že se dá z čísla jedna úplně
v pohodě udělat ptáček nebo ze čtyřky motýlek? To je potom daleko lepší říct
doma rodičům, že jsem dostal z písemky motýlka než čtyřku. Abychom se naučili
malovat, potřebujeme umět nakreslit jen čtyři základní tvary: kruh, trojúhelník,
čtverec a obdélník. Podle těchto tvarů taky pan malíř naučil kreslit jednoho kluka,
co si myslel, že kreslit neumí. A zajímavost na konec: pan Adolf Dudek ilustroval
už sto knížek a prodal asi tři milióny kusů knih
Žaneta Weberová 6.A
Jaké vlastně máme IQ?
Do naší školy přišla nabídka na IQ testy. Já jsem na nich byla a jsem velmi
zvědavá na výsledky. Psalo se to v úterý 9. února ve školní jídelně a protože bylo
hodně zájemců o testování, rozdělili nás do tří skupin. Když paní zástupkyně
ohlásila v rozhlase, že máme přijít, hned jsme se vydali do jídelny. Usadili jsme se
tak, že u jednoho stolu mohli být jen dva lidé a nemohli sedět proti sobě. Nejdříve
ta paní, která IQ testy vedla, nám říkala, co a jak máme dělat. Až skončila, rozdala
nám papíry, na které jsme měli uvést jméno, příjmení, datum narození, bydliště
atd. Potom nám dala sešity ve velikosti A4. Bylo tam 60 otázek a měli jsme na ně
40 minut. Tři rébusy jsme si udělali společně a potom jsme pracovali samostatně.
Vždycky tam bylo kolem osmi různých znaků a my jsme měli ten devátý znak
doplnit. Pod obrázkem bylo dalších šest znaků a měli jsme vybrat, jaký tam patří
a potom to zapsat na papír. Až uplynulo 40 minut, paní si to všechno vzala a my
mohli jít do vyučování. Výsledky prý přijdou poštou. Bylo to velmi zajímavé.
Kamila Skurková 6.A
Jak dopadly IQ testy?
V únoru letošního roku proběhlo ve škole pod dohledem zástupců Mensy ČR
testování IQ našich žáků. Testování se mohl zúčastnit každý žák 1. i 2. stupně se
souhlasem svého zákonného zástupce. Výsledky testů jsou anonymní a obdrží je do
vlastních rukou zákonní zástupci žáků. Škola obdržela statistiku provedeného
testování IQ s následujícími výsledky: ze 100 testovaných žáků spadá do oblasti
podprůměru (IQ 89 a méně) 2 žáci, do oblasti průměru (IQ 90 - 109) 23 žáků, do
oblasti nadprůměru (IQ 110 - 119) 28 žáků, do oblasti vysokého nadprůměru (IQ
120 - 129) 27 žáků a do oblasti velmi vysokého nadprůměru (IQ 130 a více, 2%
populace) 20 žáků.
Zdeňka Murasová, ředitelka školy
Byli jsme v divadle
Osmé a deváté třídy měly v pátek 12. února příležitost zhlédnout představení
divadelního souboru Zvon z Astry, který měl připravenou hru O ševci, který rád pil
slivovici. Na začátku jsme jako bonus zhlédli taneční vystoupení TK-style a pak
začal švec.
Švec bydlel na vesnici se svou Apolenkou a pořád se hádali, protože Apolenka
nechtěla, aby tolik pil! Ale on ji neposlouchal a pořád jen zadarmo spravoval boty
sousedům a pil slivovici. Jednou Apolenka běhala po vesnici tak jako ostatní
sousedé a hledala nějaké cizince. Ovšem švec nic nevěděl, tak seděl doma
a spravoval boty. Najednou někdo přišel. Byla to Panna Marie a anděl. Nabídl jim
kofolu a lívance. Anděl byl mile překvapen a přimluvil se u Marie, aby mu splnila
tři přání, když k nim byl tak laskav. Marie mu řekla, ať si něco přeje, ale jen
rozumného a švec byl nadšený, tak hned spustil: „Chci, aby má láhev byla pořád
plná, abychom neměli s Apolenkou nouzi v domě a každý, kdo si sedne na mou
ševcovskou židli, ať se přilepí!“ Šťastlivý švec měl všecko, si přál, ale když to
zjistila Apolenka, tak z jeho přání nebyla moc nadšená. A švec řekl: „Čert aby to
všechno vzal!“ Zjevili se čerti, už ho cpali do pytle, ale přilepili se na židli a museli
mu slíbit, že když je pustí, už ho navždy nechají. Pak se s Apolenkou rozhodli
vydat do nebe. Ovšem tam je nikdo nechtěl, tak i Pannu Marii přilepili k židli a ta
je chudinka musela pustit do nebe, jinak by se už nikdy neodlepila. Podle velkého
potlesku, který představení sklidilo, můžu říct, že se divákům velmi líbilo. A určitě
se těší na případná další představení.
Květa Pustějovská 9.C
Olympiáda v Liberci
Začátkem jarních prázdnin proběhla v Liberci
Olympiáda dětí a mládeže České republiky. Je to
vlastně soutěž krajských reprezentací pro mladší
a starší žáky, které se letos zúčastnilo téměř 1200
soutěžících, mezi nimiž nechyběli ani dva žáci naší
školy – Jan Lavička (běh na lyžích) a Michaela
Rajnochová (skok na lyžích). Celá olympiáda začala
nástupem soutěžících, vlajku Moravskoslezského
kraje nesl olympijský vítěz ve skoku na lyžích
z Grenoble 1968 Jiří Raška. Honza Lavička může být se svým vystoupením
spokojen – skončil 12. a 20. z 28 závodníků z celé republiky. Jak se dařilo Míši
Rajnochové, si můžete přečíst v následujícím článku.
Využili jsme jedné velké přestávky a pozvali Michaelu Rajnochovou ze 7.A na
tiskovou minikonferenci do druhého patra mezi redaktory Druhého patra.
Dozvěděli jsme se, že:
Míša se svým úvodním vystoupením nebyla moc
spokojena, protože skončila na třetím místě.
V další soutěži se jí ale dařilo víc a zvítězila –
stala se olympijskou vítězkou! Pocit prý to byl
takový dobrý, ale nic mimořádného… Dovezla si
pěknou medaili, ale už je pomalu nemá kam
dávat, protože šuplík ve stole začíná být hodně
plný. Zlatá medaile udělala velkou radost nejen
trenérovi, ale i rodičům. Pokud zrovna závodnice
nebojovaly o medaile, trénovaly nebo chodily
povzbuzovat kluky na severskou kombinaci.
Míša se svými soupeřkami prý vychází velmi
dobře, našly i chvilku, aby poklábosily
a zhodnotily kluky (hokejisté prý byli pěkní).
Nejbližším velkým závodem bude Mistrovství České republiky, které se uskuteční
v Harrachově. Míši ale tamější můstek moc nesedí, takže ve výhodě budou její
soupeřky z Libereckého kraje, které porazila na Olympiádě. Chtěla by se zúčastnit
i Mistrovství světa, které se uskuteční příští nebo přespříští rok. Už si skočila
i z velkého můstku na Horečkách, ale krásné okolí si moc neprohlížela (když vyjdu
na můstek, nedívám se kolem, myslím jen na sport).
Blahopřejeme Míši k jejímu velkému úspěchu (ziskem dvou medailí pomohla
tomu, že sportovci Moravskoslezského kraje skončili v počtu medailí druzí za
vítězným Libereckým krajem) a přejeme ještě hodně podařených skoků.
Karneval na ledě
Všichni jsme se těšili na čtvrtek,
protože byl karneval. Každý mluvil
o tom, jakou bude mít masku. Já měla
být kovboj, ale byla jsem něco jako
motýl. Čtvrtek byl kouzelný den.
Cestou na kluziště každý uklouzl na
chodníku pokrytém ledem. Ještě ve
škole jsem ošidila paní učitelku, když kontrolovala rukavice. Jak? Já jediná
nezvedla ruce a učitelka si toho nevšimla. Přišli jsme na kluzák a měla jsem
problém s maskou. Učitelka řekla, že nemůžu být bez bundy. Tak jsem si ji oblékla
a šup na led. Spadla jsem jen jednou. Když byla promenáda kostýmů, strašně jsem
se styděla. Pak jsem dostala třetí místo v soutěži o nejkrásnější masku. Žádnou
zábavnou soutěž jsem nestihla, protože jsem čekala ve frontě na párek v rohlíku.
Když jsme šli zpátky do školy, Julča a Verča uklouzly na ledě. Verča a Julča byly
za dvojčata a když spadly stejně, asi opravdu budou dvojčata.
Adriana Kušnírová 5.A
Už den před karnevalem jsem se docela těšil. Ve čtvrtek jsme měli sraz v 8 hodin,
ale já jsem tam byl už v 7:40. Dokonce jsem nebyl ani první. Jak došlo na určených
8 hodin, vyšli jsme. Za pár minut jsme byli na kluzišti. Hned jsme si šli obout
brusle. Potom jsme se mohli pár minut rozbruslit a já spadl na prdel a celou dobu
mne bolela… Potom nám řekli, abychom se seřadili za takzvanými Hosteskami.
Byla to přehlídka a někdo jezdil za nějaký chuchvalec, po chvíli jsem zjistil, že je
to moje spolužačka a vysvětlila všem, že je to "Hejkal", který se používá na airsoft.
Čekal jsem, že vyhraje a taky se stalo… Potom tam byly různé soutěže, které byly
nudné, ale bonbony byly dobré… Nakonec jsme se šli převléct a šli zpátky do
školy… Ach jo.
Jiří Houšťava 5.A
Včera byl karneval na
ledě, byl to moc hezký
karneval. Před začátkem
jsme měli sraz před
školou. V 8 hodin jsme
vyšli. Když jsme přišli na
karneval, začalo obrovské
převlíkání a přezouvání. Já
jsem měla masku Hejkala
a spolužačka mi říkala
Nudláku. Ale nakonec
jsem vyhrála 1. místo za
nejlepší masku z 5.A. Po
vyhodnocování
masek
byly soutěže.
A na závěr - rychlostní soutěž vyhráli Monika a Luboš. Byl to moc hezký karneval.
Eliška Káňová 5.A
Proč má únor 28 dní?
protože ze všech synů, kteří se narodili jedné ženě, byl nejhloupější a nejmenší.
Postupně se stával chytřejším, ale už bylo pozdě.
protože má rok 365 dní. A únor byl jako poslední, u kterého se měly vybrat dny
a zbylo už jen 28 dní. Takže únoru zůstalo jen 28 dní. Tak proto.
protože je to druhý měsíc v novém roce a protože je druhý, tak musí mít sudý
počet dní
no protože si z každého dělal fórky, a tak se na něj naštvali a ty dny mu vzali
a dali si je pro sebe, místo třiceti 31 dnů. Je to ale pech pro únor.
protože už jenom z názvu, únor znamená, že písmenko ú znamená spinkaný, tím
pádem často zaspával a nepřihlásil se, že chce o den více
spadl a zapomněl čísla, tím pádem se znova naučil do 29, ale i to pak někdy
zapomene a tak má většinou 28 dní
protože únor si to nezaslouží, je protivný a nudný, tak proto je jenom 28 dní.
Každý se už těší na jaro, tak proto je krátký.
protože v tomto měsíci vrcholí zima a nechce se mu dlouho mrznout a snášet
narážky
musel asi hodně zlobit a být hodně hloupý, tak proto mu dali jenom 28 dní. Ve
škole asi hodně propadal.
protože je pozadu ve vývinu. Ostatní už jsou vyvinutější, ale už je nikdy
nedožene. Chudák únor.
třeba ty měsíce měly svobodnou volbu. Někteří se po sobě opičili, a proto má
většina měsíců 30 a 31 dní. Únor je jiný. Únor se osamostatnil a dal svou volbu.
Rok mu to schválil.
aby bylo dřív jaro, tak proto
únor má 28 dní asi kvůli tomu, že zvířátkům v zimě byla zima, a tak se ostatní
měsíce domluvily, že zima bude kratší a los padl na únor, a tak mu ukradli dva
dny. A tak zima končí dříve. Ale únoru to hrozně vadilo, a tak se měsíce slitovaly
a jednou za 4 roky dostává o jeden den navíc.
8.A
Můj portrét
O mně
Jmenuji se Zdenek,
uši mám jak fenek,
mám dvě starší sestřičky
a nerad chodím do školičky.
Chtěl bys mě poznat víc?
A nedělat u toho nic?
Sedni si a slyš,
ať něco o mně víš.
Mám zelené oči jak tráva,
na které se pase kráva.
Pod nosem mi raší knír
po večeři dám si sýr.
Už to bude 15 let,
co uviděl jsem tento svět.
Který mě hned začal bavit
a dali mi jméno David.
Nejsem hloupý, nemám strach,
to říkám bez debat.
Jsem nesmělý, avšak odvahu mám
v každé situaci si poradím sám.
Nevyrostl jsem sám,
doma starší sestru mám.
Je modrooká, veliká,
jmenuje se Monika.
Jsem knihou zaujat,
Foglara mám hrozně rád.
Baví mě počítač,
potom nevím, co jsem zač.
Naši chtěli, abych na něco hrál,
mě spíš lákal fotbal.
Do míče kopu silou sloní,
myšlenky o gólu se mi hlavou honí.
Sport mi nic neříká,
mé tělo naříká.
Mám rád Šimka a Grossmana
a nemám rád politika Zemana.
Baroš, Messi, Droga, ty já znám.
Nejraději Ronalda mám.
Chtěl bych být s ním v jednom týmu
a pozval bych ho na zmrzlinu.
Zdenek Rajnoch 8.B
David Drozd 8.B
Jak se recitovalo
Úterý 16. února bylo ve znamení básniček, básní a mladých recitátorů –
uskutečnilo se školní kolo recitační soutěže. V porovnání s předchozími roky bylo
sice méně účastníků, ale přesto to neměly paní učitelky při vybírání vítězů vůbec
snadné. Nakonec po dlouhém rozhodování zvítězili mezi nejmladšími Hanka
Bialková, Jiří Hanik, Eliška Uvírová a Šimon Hauser. V kategorii 6. až 9. tříd byly
oceněny Andrea Jílková, Veronika Hrubišová a Lucie Stavárková. Vítězové
postoupili do okrskového kola, které se uskutečnilo 23. února v Astře. Zde to naši
zástupci neměli lehké, protože přijeli
Můj portrét
i soutěžící
z jiných škol. Boje byly
Jmenuji se Deniška,
vyrovnané, protože recitátoři byli skvěle
říkají mi Eliška.
připraveni. Ale i přesto jsme se dočkali
Někdy jsem hodná, někdy zlá,
skvělých úspěchů. Do okresního kola
ale lidi mě mají rádi za to,
postoupili Hanka Bialková, Jiří Hanik, Eliška
že jsem svá.
Uvírová a Lucie Stavárková. Držme všem
vítězům palce, ať se jim daří stejně dobře jako
Na dobrotách ulítám,
v okrskovém kole.
proto si je vychutnám.
Veronika Hrubišová 8.C
Mám ráda čokoládu
a co vidím, to popadnu.
Jak se mi vydařilo první pololetí?
Ráda tancuji,
to prostě miluji.
Ráda i lenoším,
tím všechny potěším.
Učení mě nebaví,
maminka mě nechválí.
Tatínek to neřeší,
také ho to netěší.
Jsem holka na pohodu,
usmívám se v rozhovoru.
Také hodně vtip mám ráda,
když nedělá se z kamaráda.
Jsem zlatovláska,
ale žádná kráska.
Tohle o mě všechno je,
doufám, že to uspěje.
Denisa Chladná 8.B
v prvním pololetím se mi celkem dařilo, až
na pár malých věcí. Třeba jako ČJ, ale
vyznamenání mám. Takže fajn. Lucie
tohle pololetí se mi docela podařilo. Čekala
jsem asi čtyři dvojky, dostanu asi jen dvě. No
a ve třídě se kluci neperou. Markéta
můj pocit s vysvědčení je celkem dobrý až
na fyziku, z které mám za tři, proto mi uteklo
vyznamenání. Marek
s pololetím jsem celkem spokojený. Na
vysvědčení budu mít asi tři dvojky. Myslím,
že dvojky budu mít v zeměpise, výtvarce
a fyzice. Jakub
1. pololetí bylo vcelku dobré. První
pololetí na druhém stupni. Sice jsme se ve
třídě hádali, ale urovnalo se to, protože u nás
byla psycholožka. Kristýna
první pololetí bylo docela dobré. Akorát by
se mohli zlepšit kluci!! Kamila
myslím si, že se mi první pololetí celkem
podařilo. Čekala jsem totiž tři dvojky a mám
jenom jednu. Taky jsme ve třídě neřešili
nijaké obrovské neshody, hádky nebo rvačky. Doufám, že se mi další pololetí také
tak podaří. Adéla
s tímto pololetím jsem spokojená, protože si myslím, že si některé dvojky
nezasloužím. Třeba ze zeměpisu mám dvojku, ale já si myslím, že bych měla mít
trojku, protože mám víc trojek a dvojek než jedniček. Jinak jsem šťastná, že mám
aspoň ty dvojky. Lenka
jak jsem ho zvládla? Na začátku to pro nás bylo náročné si zvyknout, co po nás
který učitel požaduje. Ale už jsme si zvykli. Jsem zvědavá na druhé pololetí…
Anna
s mými známkami jsem spokojená, ale překvapilo mě, že z českého jazyka budu
mít dvojku. Učitelé jsou super, i s nimi jsem spokojená, ale druhé pololetí chci mít
lepší. Petra
s tímto pololetím jsem spokojená, kolektiv je super až na kluky, kteří dělají
blbosti. Už se těším na další školní rok! Sára
jsem spokojený s prvním pololetím, se známkami trochu ne. S učitelkami
a učiteli jsem taky spokojený, ale chtěl bych mít jinou učitelku na zeměpis. Martin
s prvním pololetím jsem spokojený. Známky jsou podle mého předpokladu. Sice
jedna trojka a pár jedniček. Vojta
se svým pololetím jsem spokojený. Vše proběhlo v klidu. Učitelé jsou super
a vysvědčení dopadlo docela v poho, až na nějakou trojku. Také jsem velmi
spokojen. Petr
6.A
Jak doma přivítali moje vysvědčení?
Doma mi řekli, že
nemuselo tam být
a babička mi řekla,
a dostala jsem 3 stovky.
je dobré, ale
tolik dvojek
že je dobré
Lucie
dostala velkou odměnu. Od rodičů jsem
dostala 20€, to je asi 600 korun a od
babičky jsem dostala 500 korun.
Žaneta
Pololetí se mi povedlo. Myslela jsem,
že dostanu více trojek, ale byla jenom
jedna. Za ty známky, co nosím! Rodiče
byli překvapeni! Viktorie
Já jsem nedostala žádné kárání. A co
jsem vlastně dostala? Dostala jsem
práci na celý týden. Anh
Doma mi říkali, že se mám trošku víc
snažit, abych stáhla tu 3 z matiky. Od
babičky jsem dostala 200,- a od dědy
taky 200,- a od mamky kapesné.
Rodičům, babičkám a dědovi se moje
vysvědčení moc líbilo a taky jsem
Když jsem přišla domů, mamka už na
mě čekala a nemohla se dočkat. Tak
jsem jí vysvědčení ukázala a štěstím jí
až začaly téct slzy. Taťka přisedl
a neuvěřil mi, že tam není žádná trojka.
Tak mi dal 500 Kč a řekl, ať se obleču
a šli jsme na pizzu. Eliška
6.B
Jaké byly jarní prázdniny uprostřed zimy?
Prázdniny byly výborné, protože jsme skoro každý den byli
lyžovat, taky sáňkovat a bruslit. Taky jsem byl někdy i na
počítači na předposlední den jsem stavěl iglú. A nakonec
jsme byli u babičky v Novém Jičíně. Lukáš
Byla to nuda, protože jsem byla u taťky a tam mě pořád
mlátil můj nevlastní bratr, ale já jsem ho taky mlátila. Nikola
No jistě prázdniny, to jsem bobovala a málem jsem se zabila.
Naštěstí mi pomohla kamarádka, takže jsem neskončila
v rakvi. Ale podle mě by z toho někteří měli radost. Anh
Byla jsem v Itálii, Rakousku a ve Slovinsku. Bylo tam taky 19 lidí, když počítám
taky nás. Byli jsme ubytováni v penzionu Gostišče pri Žerjavu. Moc dobře tam
vařili a já si každý den na snídani dávala míchaná vajíčka a na večeři maso se
smetanou a zmrzlinou. Obědy jsme měli na sjezdovce. Po večeři se vždy všechny
děti odebraly do pokojů a hráli jsme
spoustu her. Každý den ráno jsme měli
rozcvičku a pak jsme jeli lyžovat do
Alp. Tak to bylo každý den. Na zpáteční
cestě byla bouřka a vánice. Já zrovna
spala a najednou mě vzbudila rána do
hlavy. Probudila jsem se a zjistila jsem,
že jsme nabourali do třech aut. Bylo to
hrozné, ale naštěstí jsme jeli první
a ostatní lidi jeli za námi, takže na nás
počkali na pumpě. Nás na ni musela
odtáhnout odtahová služba. Nakonec
jsme se museli rozdělit. Sestra jela
domů s rodinou Kulišťáků já s Pítrama
a moje mamka se Zrůstama. Taťka
zůstal na pumpě a všechno vyřizoval,
ještě že uměl německy, takže se tam domluvil, ta nehoda se stala v Rakousku.
Taťka přijel domů až druhý den ve 12:00. Hrozné prázdniny. Žaneta
O prázdninách jsem celé dny přemlouvala bratra, ať mi nainstaluje jednu hru, takže
hnus. A nakonec jsem to vzdala a četla HARRYHO POTERRA A OHNIVÝ
POHÁR. PS: Už jsem na 4. Kapitole. Simona
6.B
Planeta 3000 uvádí: Indie – královna orientu
Co mě v tomto pořadu zaujalo?
- Indie je 2. na světě v pěstování rýže
- prodávají všechno možné na ulicích
- svatba stojí kolem 160 000 Kč, - mnozí lidé spí na ulicích, čistí si zuby
průměrný plat je 5000 Kč (v přepočtu)
klacíkem
- krysy považují za posvátné, kdyby ji - pěstují čajové keříčky, některé jsou
někdo zašlápl a zemřela by, musel by staré až 150 let
dotyčný člověk za náhradu donést - rodiče vybírají svým dětem ženu nebo
zlatou krysu
manžela
- kráva byla také posvátná
- protože neměli moc dřeva, házeli
Indie
patří
k nejchudším polospálená nebo mrtvá těla do řeky
a nejšpinavějším zemím
Ganga
- Indie je 40x větší než naše republika
- Indie je 2. nejlidnatější stát na světě
- největší drama pro mě byla svatba. - panovník postavil své ženě nádhernou
Budoucí manželé se vůbec neznají.
budovu (zemřela při porodu 14. dítěte)
- opice může skočit až 13 metrů do - jedno jídlo na ulici stálo v přepočtu
dálky
asi 30 korun
- po silnicích si každý jezdí, jak chce, - nejvíce mě zaujaly dvě krabice
nemají žádný systém
popcornu, které jsem si koupil.
6.A
Karneval školní družiny
V úterý 9. února proběhl v naší družině karneval. Zúčastnila se ho spousta dětí
v různých maskách. Paní vychovatelky byly v maskách klaunů a moc jim to
slušelo.
Aktivní pozorovatel Zdeněk Kundrát 2.C
Byla to velká zábava. Bylo tam hodně dětí a rodičů. Byly tam zábavné soutěže
a sladké odměny. Všechny masky byly nádherné. Byl to maškarní ples plný barev,
zábavy a radosti. Měla jsem tam hodně kamarádů. Všechny paní vychovatelky
měly kostýmy klauna, bylo to skvělé. Moc jsem si přála, aby ta zábava neskončila.
Bavilo mě, jak jsme tancovaly. Byl to nejlepší maškarní ples na světě. Kéž by ten
maškarní byl každý den.
Helena Greineckerová 3.B
Ten karneval se mi moc líbil, protože jsme tam měli dobré hry a soutěže a bylo by
Tomáš Chladný 3.B
dobré, kdyby byl i příští rok také a nic bych nezměnil.
Bludiště
dne 17. února se naše škola zúčastnila natáčení Bludiště. Ráno jsem nemohla
dospat. Ze začátku jsme byli plní energie, očekávání. Překvapilo mě, že jedna
scéna se může točit i 5 – 6x a furt dokola, dokud to není dokonalé.
v televizi to je velké, ale když jsme tam byli, tak to bylo strašně malé, ale útulné
bylo to velice zajímavé. Jeden díl, který trvá 30 minut, se natáčí 3 – 4 hodiny.
Moderátor byl příjemný a jeden kameraman taky. Zjistili jsme, že jedna kamera
stojí kolem dvou milionů.
nejvíce mě pobavilo, když jsme s moderátorem točili diváckou soutěž. Už proto,
že jsme to točili nejmíň desetkrát, náš moderátor totiž vždycky prohodil nějakou
perličku a většina lidí nezadržela smích.
9.B
Natáčení medailónku o Frenštátě a škole pro Bludiště
V pátek 12. února 2010 nás, čtyři reprezentanty ZŠ a pana učitele Grófa, čekalo
natáčení medailónku, ve kterém jsme měli celé České republice představit naše
město a naši školu (pokud by je snad někdo neznal…).
Vrhli jsme se na to hned ráno, takže jsme se vyhnuli obávané písemce z fyziky.
Byli jsme nadšení. Když jsme spatřili pana učitele s kamerou, nadšení trochu
opadlo a dostavila se
nervozita.
Úvod jsme natočili v teple,
zdůrazňuji v teple, ve škole.
Potom jsme se přesunuli na
náměstí.
Počasí
nám
nepřálo… foukalo a mrzlo.
Ještě než jsme na náměstí
došli, už jsme měli nosy jako
při rýmě a uši oteklé jako při
zánětu. A to nás čekalo
natáčení
do
televize.
Zbytečně jsme se ale
nestresovali, snažili jsme se soustředit. Natáčelo se skvěle, až na ,,nákupní
horečku“ starší generace. S taškami v ruce se zastavovali a zvědavě pokoukávali.
Když už bylo konečně ticho, spustil se záznam. Jeden z nás měl krátký vstup.
Jenomže vtom se zpoza rohu ozvalo jednou kašlání, podruhé smrkání… a tak se
mazalo a točilo znovu. Vymrzlí jsme se přesunuli k muzeu, kde nás čekal jeden
z posledních vstupů. Tam nám to ovšem zpestřil jeden starší pán, který si buď přál
být v televizi, nebo se chtěl pochlubit svými znalostmi. Jinak si to nedokážeme
vysvětlit.
Celých 15 minut nám vykládal o Masarykovi, Čeladné, muzeu a dalších… my jen
obraceli oči v sloup. Pokoušeli jsme se mu slušně vysvětlit, že bohužel nemáme
čas, ale to ho zjevně vůbec nezajímalo. Po několikáté jsme mu to důrazně
zopakovali a on nakonec odešel. Uuuf… Vymrzlí až na kost jsme natočili jeden
z posledních vstupů a vrátili se do školy.
Do této doby jsme neměli ani tušení, jak je obtížné (hlavně časově) natočit 510min. video.
Nesmíme zapomenout poděkovat panu učiteli za trpělivost, kterou s námi při
natáčení měl.
Kapitánka Denisa Wilczková
s celým družstvem (IX. A)
Bludiště očima soutěžících
Štve vás, že jste si nemohli nechat
zlatého bludišťáka?
Jirka: Jo, štve. Chtěli jsme si ho
vystavit ve třídě.
Byly těžké otázky v kvízu?
Lenka: Některé určitě, naštěstí jsme
měli báječný tým, který skoro všechno
věděl.
Jak jste se cítili ráno před odjezdem?
Byli jste nervózní?
Lenka: Ráno jsme myslím nebyli vůbec
nervózní. Nervozita začala spíš až ve
studiu. Čím déle jsme tam ale byli
a čím víckrát jsme některé scény
natáčeli, tím jsme byli míň nervózní.
Kromě skvělého pocitu z vítězství, jaký
byl další nejlepší pocit/okamžik
z celého dne?
Lenka: Myslím, že pro nás byl skvělý
celý den, který jsme si strašně užili.
Jaký jste měli pocit, když jste viděli, že
soupeři mají náskok na laně?
Denisa: Soupeři měli náskok na laně?
Toho jsem si ani nevšimla, nesledovala
jsem druhé družstvo. Sledovala jsem
jen Jirku a doufala, že se mu to podaří.
A podařilo! Byl šikovný a všichni
ostatní samozřejmě taky.
Zaskočila vás některá otázka?
Prokop: Určitě, ta na tu operu. Ani teď
bych neznal odpověď.
Pomáhala vám podpora publika při
natáčení?
Denisa: Pomáhala. Publikum hodně
fandilo. Byl to skvělý pocit slyšet, jak
nám ostatní spolužáci, paní učitelky
a paní ředitelka fandí.
Jak je možné se na natáčení připravit?
Prokop: Asi nijak. Buď člověk ty věci
ví nebo umí… a pokud ne, tak má
smůlu.
Byli jste rádi, že škola vybrala ze všech
tříd právě vás?
Jirka: To určitě. Jsme rádi, že jsme se
mohli zúčastnit a reprezentovat tak
školu.
Ze začátku jste vypadali dost vyděšeně,
co jste si mysleli o protihráčích?
Jirka: Myslím, že to bylo jiným
prostředím… No a taky jsme nevěděli
přesně, co nás čeká.
Pohádali jste se někdy – třeba kvůli
taktice?
Denisa: Nepohádali! Navzájem jsme si
věřili a pokaždé se shodli. Nikdy
nenastala chvíle, že by byl někdo na
druhého naštvaný nebo by se dokonce
pohádal.
Uvidíte se rádi v televizi?
Jirka: No abych pravdu řekl, tak se toho
spíše děsím… Ale tak snad to nebude
vypadat nejhůře.
Pro Prokopa – rozčilovalo tě, když se
ten záběr, kde jsi řekl „Brno“, točil
několikrát?
Prokop: Samozřejmě, a jak. Už jsem
nevěděl, jak to říct.
Myslíte, že vás po odvysílání pořadu
osloví někdo na ulici a řekne, že vás
viděl v televizi?
Denisa: Zajímavá otázka. Zase tak
slavní, myslím, nebudeme. Možná se
najdou někteří spolužáci, kteří se
zmíní… (nebo budou chtít podpis?)…
ale kromě obrovských pochval
a telefonátů od babiček, dědečků
a dalších z rodiny nečekám, že by mě
někdo na ulici oslovil.
Otázky vymýšleli žáci 9.B
Bludiště očima soutěžících učitelek
Soutěžila jsem v přesypávání rýže z mísy do úzké láhve. Na první pohled
jednoduchý úkol, ale nutné bylo vymyslet správnou techniku. Po mnoha pokusech
jsem dospěla k nejrychlejšímu způsobu a podařilo se. V samotné soutěži jsem
prodala to, co jsem natrénovala a pro družstvo získala 10 bodů.
Taťána Gráfová
Při zadání úkolu - projet na
kole
3m koridorem co
nejpomaleji, se mi tak trochu
roztřepala kolena. Z kola
zkušenosti mám, ale ve studiu
je to opravdu docela jiné
a navíc stál proti mně chlap.
Nenechala jsem nic náhodě a v
šatně poctivě trénovala. Bylo
mi jasné, že vše bude záležet
na tom, jak se rozjedu. A to se
povedlo. Po metru jsem byla
vítěz s dobrým pocitem, že jsem družstvu aspoň trošku přispěla k vítězství.
Alena Lavičková
Dobré ráno všem zapáleným Tyršovákům,
vítám vás do nového dne radostnou zprávou, kterou jsme včera přivezli z Ostravy.
Jistě víte, že se naše škola zúčastnila televizní soutěže Bludiště, kterou pro
kolektivy 8. a 9. tříd připravuje již
10. rokem Česká televize.
Soutěž je částečně vědomostní,
částečně
sportovně
zaměřená
a může se do ní přihlásit kterákoli
škola v ČR.
Domácí soutěžní tým tvořili čtyři
žáci třídy 9.A. A jak jsme v této
soutěži obstáli?
Naše družstvo ve složení Denisa
Wilczková, Lenka Friedlová, Jirka
Dobiáš a Prokop Chovanec zvítězilo v obou soutěžních kolech a postupuje do
třetího, posledního a zároveň nejvyššího kola. Naši žáci předvedli při soutěži
skvělé výsledky jak ve znalostní části, tak také při sportovním zápolení. Ukázali,
že jsou velcí bojovníci a soupeři nedají nic zadarmo. Za jejich pěkné výsledky
a bojovnost jim patří velké poděkování.
Pochvalu si zaslouží také paní učitelky Gráfová a Lavičková, které žáky
doprovázely a rovněž své soutěžní úkoly zvládly na výbornou. Pomohly tak svým
výkonem našemu družstvu k dvojitému vítězství.
Nezapomínám ani na nezbytnou podporu z řad přihlížejících diváků. Třídy 9.A
a 9.B vytvořily v hledišti skvělou atmosféru, která byla našim soutěžícím podporou
i povzbuzením.
A kdy budete moci tyto soutěžní přenosy sledovat? Rezervujte si u televizních
obrazovek pátky 30. 4. a 7. 5.
My budeme našim soutěžícím držet palce samozřejmě i ve třetím kole, které se
bude natáčet v Ostravě 29. 3.
Závěrem si můžeme přát, ať se našim sportovcům na olympiádě daří stejně úspěšně
jako našim žákům v Bludišti!
Jste dobří!
(Mohli jste si přečíst poděkování paní ředitelky, které zaznělo ve školním rozhlase)
Sledujete Zimní olympijské hry?
já se na olympiádu moc ani nedívám. Ale jak vyhrála Sáblíková, tak docela to
potěší, když je z České republiky.
Andrea
olympiádu moc nežeru, ale určitě občas sleduji výsledky. Nejvíce se mi asi líbí
sjezdové lyžování. Olympiáda je určitě skvělá a musí být super se tam jednou
ocitnout.
Jiří
já sleduji každou olympiádu. Nesmí mi nic důležitého ujít, dívám se do večera
a někdy u olympiády i ponocuji v křesle. Když je to důležité, tak mi nevadí, že se
nevyspím…
Markéta
já se na olympiádu dívám každý den. Můj nejoblíbenější sportovec je Mikel
Novotný, který jezdí cross snowboardnig. Jezdí moc dobře a myslím, že se
kvalifikoval do tabulky, kde je 24 závodníků. Máme aspoň ještě dvě medaile
a ještě fandím českému hokejovému týmu, který vyhrál zatím na této olympiádě
svůj první zápas nad Slovenskem.
Josef
já olympiádu nějak moc extra neprožívám, ale když se dívám na olympiádu
a jsou tam Češi, tak to úplně mění situaci a to rapidně. To se ze mne stane
vlastenec do morku kosti. Čechy podporuji, co to jde a na jejich soupeře posílám
kletby a smůlu. Když Češi vyhrají, tak jsem samozřejmě velmi šťasten. A řvu
a tleskám a jsem rád, že to natřeli těm žabařům, co si mysleli, že na Čechy mají.
Když prohrají, tak to prostě nešlo a Češi se snažili, co to šlo. Ale myslím, že toho
pozitivního na olympiádě je mnohem více než negativního.
Honza
já se moc nedívám, na olympiádu někdy, když mám čas. Nejraději se dívám na
hokej a snowboarding cross. Fandím České republice a někdy USA a Kanadě.
Petr
na olympiádu se dívám často a rád, dívám se hlavně na Sáblíkovou i Bauera.
Jsou to mí dva oblíbení sportovci. Teď začal i lední hokej, takže je to super. Mrzí
mě to, že sporty jsou tak pozdě (např. 1:15 večer). Ale když se chci na něco
opravdu dívat, tak vstanu a jdu se dívat. Olympiáda je jednou za 4 roky a fanoušci
se na ni těší. Je to velká show, ale i radost, ale i smutek: mám rád to napětí
(vzrušení) při hře. Nikdy nevíte, co se může stát. David H.
olympiádu sleduji v TV, ale nikdy bych nechtěl nikde soutěžit. Držím palce
všem českým sportovcům. Snažím se sledovat co nejvíce přímých přenosů, někdy
i záznamů. Mrzelo mě, že jsem se nedíval na Martinu Sáblíkovou, která získala
zlato. Snad příště. Ale díval jsem se na Lukáše Bauera, který získal bronz.
David Š.
Ptali jsme se v 8.A
Základní kámen ke zvoničce
Ve čtvrtek 18. února se náměstí ve Frenštátě zaplnilo lidmi, kteří se přišli podívat
na ministra životního prostředí Jana Dusíka a také na to, jak poklepe základní
kámen zvoničky na Horečkách – strážkyně Beskyd. Zvonička bude symbolicky
zvonit umíráček dolu Frenštát. Případná těžba uhlí by se dotkla nás všech, proto se
deváťáci zamýšleli nad tím, čím je tato krajina bohatá a krásná.
Bohatství této země je v její kráse
Na tomto území se rozkládá mnoho pohoří, kopců a lesů. Země by bez hor, lesů
a všelijakých kopců nebyla krásná jako teď. Bylo by škoda ničit to, co příroda
vybudovala. Lidé by si měli krajiny více vážit a nerozkopávat zbytečně zemi.
Všelijaké společnosti by chtěly rozkopat celou zemi jen kvůli tomu, aby získali co
nejvíce pokladu, který je schován hluboko pod zemí.
Marek Kahánek 9.C.
Na území Beskyd se rozkládá mnoho hor, kopců, kopečků a skal. Je to krása, která
Beskydy tvoří. Rozsáhlé lesy a lesíky se rozpínají po celém tomto území. Je to
krásná krajina, na kterou je radost pohledět. Ale tyto kopce nejsou jen hrboly na
tváři Beskyd, je v nich ukryto obrovské bohatství, na které si dělají nárok bohatství
chtiví lidé, které nezajímá krásná příroda kolem, nýbrž jen to bohatství a to jen
proto, že na něm mohou vydělat. Rozkopali by tyto hory do hlubokého nitra, aby
vytěžili uhlí a mohli na něm slušně zbohatnout. Co se stane, až na tohle dojde?
Kopce se propadnou, krásná krajina se změní
v nicnerostoucí pustinu a bohatství, které se drželo pod
zemí miliony let, bude vytěženo a rozprodáno. Krajina
z tohoto obchodu nezíská nic dobrého. Musíme se
snažit uchránit naše bohatství a krásu Beskyd. Zabránit
tomu asi nemůžeme, ale můžeme se to snažit oddálit,
aby aspoň další generace mohly poznat tu krásu, kterou
naše krajina nabízí.
Radmil Geryk 9.C
Město Frenštát a celé jeho okolí i příroda jsou krásné. Tady v tomto městě žije naše
rodina už několik generací a já bych byla ráda, aby tomu bylo tak i nadále. Mám
moc ráda toto město i krajinu. Kdyby se tady otevřely doly, byla by to katastrofa.
Lidé žijící ve starších domech, to znamená i moje babička, by se třeba museli
vystěhovat. To by se asi nikomu nelíbilo, obzvláště starší lidé mají problém
zvyknout si na cizí prostředí. Město se dá postavit znova. Ale krajinu a tu
nádhernou přírodu, ve které žiju a přála bych si, aby tu vyrůstaly i mé děti, tu už
nikdo a nic nenahradí.
Kamila Přadková 9.C
Co předáme našim dětem – hrst zlaťáků a zničenou zemi, nebo
krajinu s pokladem pod zemí?
Těžko říci, co pro ně bude lepší. Jestli budou rádi za každou korunku, nebo jich
budou mít dost a budou víc toužit po krajině, ve které by si mohli odpočinout od
každodenního spěchu a práce. Myslím
si, že teď naše krajina vypadá docela
hezky. Je udržovaná a turistů je v ní
taky dost. Pokud by se zde jednou
začalo těžit uhlí, určitě by to krajinu
zasáhlo. Nikdo nemůže zaručit, jestli se
z toho ještě někdy vzpamatuje. Peníze si
můžou vydělat kdykoliv, kdekoliv. Ale krajinu, která tady byla a už není, nikdy
nezískají zpátky.
Tereza Šlechtová 9.C
Náš cestopis
Cesta tajemným sklepem
Jsme v místnosti, za kterou se nachází tajemný sklep. Na stropě je spousta různých
tyček – malé, velké, široké, tenké, tlusté…
Na stropě je také svítidlo ve tvaru létajícího talíře.
nějaká tajná cesta „nenápadně“ ukrytá.
V podlaze je asi
„Skříííp,“ dveře se zavřely
a dobrodružství začíná! Procházíme dlouhou chodbou,
kde jsou odbočky vlevo i vpravo. Do jedné právě vcházíme…
Nacházejí se tam obrovské klece, kde se pravděpodobně zvířata vyvlekla ze staré
kůže – takže klece = odkladovna starých kůží.
Zase jdeme po tzv. dlouhé chodbě. Najednou vidíme obyvatele tajemného
sklepení. Byl v modrém „hábitu“. Něco čmáral na teď takovou
hůlkou,
na konci to vypadalo jako kus nějakých vlasů. Najednou rychlými kroky zmizel za
rohem. Na stropě se opět nacházejí ty prazvláštní tyčky. Je jich tu mnohem víc. A
najednou vidíme, že na tyčkách na stropě vyrostly železné květiny.
Taky jsme už několikrát viděli divné značky na stěnách. Docházíme až na konec
chodby, ta však pokračuje vpravo ještě dál. Za rohem jsou takové zvláštní bedýnky
nepravidelně uspořádány vedle sebe. Myslím, že slouží k uschování potravin. Jsou
asi o dvě hlavy vyšší než já.
Nedaleko se nacházejí další bedny, tentokrát pevnější a leží na zemi. Dá se po nich
běhat, chodit, skákat – prostě se jim nic nestane.
Vidíme světlo a všem je nám jasné, že naše cesta do tajemného sklepa končí.
Anna Balcárková 6.A
Návštěva doteď neobjeveného sklepa
Vyrazili jsme dveře a teď stojíme v temné páchnoucí místnosti. Na stropě jsou tlusté tyče
zapletené do sebe. Uprostřed stropu je zářivá placatá koule v kleci. Jdeme rovně do zatuchlé
chodbičky s malými okny u stropu. Všude kolem nás jsou prazvláštní klece, ve kterých je
mnoho barevných dek neznámého původu. Klece (vězení) jsou pravděpodobně určené pro
trestance. Poznali jsme to z toho, že jsou malé a v katastrofálním stavu. Na každé kleci je
cedulka, na které je něco napsáno. Zdejší písmo zatím není rozluštěno, ale domníváme se, že
je to varovná cedulka. Po stěně na chodbách (asi do čtvrtky) jsou obdélníčky. Drží tam
pevně. Na největší chodbě je domorodec. Podle všeho je velmi pracovitý. Takoví jsou asi
všichni zdejší. Jsou v modrém oděvu a mají chlupy (znatelně viditelné) na bradě. Před očima
mají skleněné placky k sobě spojené drátkem. Netušíme, jak se mezi sebou domlouvají. Na
jakési černé desce je zvláštním písmem něco napsáno (nevíme co) a jsou tam přikreslená
ústa. Zdejší lidé jsou dokonce umělci!
Jdeme dál po chodbě. Na konci jsou zavřené dveře. Všude po stropech jsou zmrzlí nebo
ztuhlí bazilišci. Zatáčíme. Jsou tu další klece, ale tentokrát s klikou. Zřejmě jsou pro
trestance 1. třídy. Vedle (po levé ruce) jsou … ehm…, nevím, jak bych to popsala. Je to
hrozně zničené. Vlastně je toho víc. Něco mezi lednicí, kadibudkou a čtvercovou
plechovkou. Mezi nimi jsou lavičky. Jdeme po výstupcích nahoru… konec… konečně!!
Kristýna Martináková 6.A
Kvůli tréninku na další kolo …
… tabulky ze dveří …
Bludiště jsme sundali …
… ne, tady není WC!!!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové
redakční rady kroužku Počítače a psaní.
Obrázky kreslil: Lada Chromelová, Anh Tranová
Komiks: Jan Tesař
e-mail: [email protected]
http://www.zstyrfren.cz
Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R.
http://www.druhepatro.ic.cz
ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm
Vydáno 25.2. 2010