theatre cz/sk festival československý divadelní festival zlín 22.–24. 5

theatre cz/sk festival československý divadelní festival zlín 22.–24. 5

ČTENÍ KE KAFE
02/PÁTEK
THEATRE CZ/SK FESTIVAL
ČESKOSLOVENSKÝ DIVADELNÍ FESTIVAL
ZLÍN
22.–24. 5. 2014
PROGRAM NA PÁTEK 23. 5. 2014
HLAVNÍ PROGRAM
9.00
Studio Z
R.U.R.
Divadlo Tramtarie Olomouc
„Ale já nevím,“ řekl autor, „jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to
nějak papírové.“ „Tak jim řekni roboti,“ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál.
10.00
Velký sál
O PEJSKOVI A KOČIČCE
Městské divadlo Zlín
Čtěné šlečni - v Nimbuce - Dě kujeme vám zavaše psa ní a o znám u jemevám žesepří do bremz dravý vína
trefujeme. Totéš jdou fámeiu vas – fuctě - k očička a pejsek.
11.30
SPIKNUTÍ
Činoherní studio Ústí nad Labem
Studio Z
VEČER ČESKOSLOVENSKÉHO
TANCE
Taneční Divadlo MAXIMVS Brno, Bralen
Bratislava
Dílna
PĚŠKY DO NEBE
Městské divadlo Zlín
Montovna
Život je čudo
14.00
Zadejte se…
15.15
Karlova hláška: „Měřili mi tlak – měl jsem ten spodní vyšší než ten vrchní.“
16.30
Malá scéna
ILÚZIE
Slovenské národné divadlo Bratislava
Iluze je mylný smyslový vjem. Iluze vždy vychází ze skutečného podnětu, který je smyslovými receptory
chybně interpretován. Odtud v přeneseném smyslu klamné očekávání, mylná naděje.
18.30
Velký sál
ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ
Městské divadlo Zlín
„A kdy už bude nějaká knížka o Bohyních??“
22.00
Šatna orchestru HUGO HAAS SE VRACÍ
Divadlo Plyšového medvídka
Poslední rolí Hugo Haase před válkou byla postava Busmana v R.U.R.
22.30
Studio Z
PROCES PROCESU PROCESOM Divadlo SkRat Bratislava
„Nikdy nenačerpáš vodu z téhle studny.“ - „Jakou vodu? Z jaké studně?“ - „Kdo se ptá?“ - Ticho. - „Jaké
ticho?“ (F. Kafka)
OFF PROGRAM
9.00
Parking
PÍSKOROZCVIČKA
projekt členů Kašpárka v rohlíku
10.30
Šatna orchestru
JÚL
Dominika Modrovičová
16.30
Studio Z
JUKEBOX
Služebníci lorda Alfréda
17.45
Dílna
KUCA PACA
Divadlo bez domova
18.00
Schody
CHUPACABRA
Los Perdidos unplugged
20.00
Dílna
KOČÉBROVÁNÍ
21.00
Parking
VRBOVSKÍ VÍŤAZI
Promítání dokumentu o kočovném divadle
+ beseda s Víťou Větrovcem
slovenský průmyslový folk
23.00
Parking
LOS PERDIDOS
koncert
23.30
Parking
MACBETH 14
Divadlo DNO Jiří Jelínek, Tomáš Sýkora
2
NA ÚVOD
Vůně kávy nad tím vším...
Už téměř legendární jsou naše rozpravy s panem ředitelem ohledně kávy ve druhém patře, toho nápojového maskota festivalu Setkání-Stretnutie. Linula se – skutečně téměř hmotně se vinula – všemi patry přízemím počínaje. Nešlo se jí vyhnout, nešlo jí odolat. Kafe z umělohmotné konvice si už
ve druhém patře nenalijete – nicméně možnosti máte jiné. Letos si můžete vybrat z několika druhů
v pojízdné Kafekáře. Možná ji tam upíjí sám Tracyho tygr a vždy se nenápadně schová v kašně, když
jej začne hledat ochutnávač káv Thomas. Tento černý pražený mok jistě popíjel také F. M. Dostojevskij, když psal své Běsy – a možná si s ním dáme šálek kávy v Café Dostoyevski v sobotní večer. Ať již
při čtení těchto řádek pijete své první ranní kafe... nebo je to večerní šálek na povzbuzení, přejeme
krásný páteční den...
Iva Mikulová
Dramatizované adaptování
ÚVAHA NAD PÁTEČNÍM PROGRAMEM
Přestože každá dramaturgická volba je svým způsobem částečně dílem náhody, lze z ní přece jen
vyvodit jisté zákonitosti. Při zběžném pohledu na tituly dramatických her letošního ročníku festivalu je na první pohled zřejmé, že převládajícím inscenačním trendem jsou adaptace literárních
textů, autorské texty, fragmenty, inscenovaná čtení... Skutečně původní dramatický text zastupuje
snad Čapkovo drama R. U. R. v podání divadla Tramtarie Olomouc. V ostatních případech se jedná
o dramatizace klasických prozaických textů (Škola malého stromu, Ostře sledované vlaky, Idiot),
adaptace prozaických textů (Proces, Den opričníka) a nebo inscenovaná čtení. A ať už vnímáme hranice mezi dramatizacemi, adaptacemi, úpravami kdekoli, jasné je, že dramatický text s členěním na
text hlavní a vedlejší pomalu ale jistě ustupuje do divadelního propadliště.
!! ZMĚNA V PROGRAMU! INSCENOVANÉ ČTENÍ PĚŠKY DO NEBE ZAČÍNÁ UŽ V 15.15H !!
3
RECENZE ČTVRTEČNÍCH INSCENACÍ
CESTA MALÉHO STROMU
Ne, nespletla jsem si název inscenace. Prvním představením letošního ročníku byl od devíti ráno
příběh chlapce z rodu Čerokiů Škola malého chlapce. Touto školou můžeme rozumět onu pomyslnou
„školu života“ či přesněji životní cestu, kterou chlapci s jménem Malý strom ukazují jeho prarodiče,
ke kterým je svěřen po úmrtí svých rodičů. Pro Čerokie nebyla 30. léta 20. století, ve kterých se děj
odehrává, snadnou dobou – byli zneuznanou pohanskou minoritou, která byla většinovou společností odsunuta na okraj společnosti. Jejich vnitřní duchovní svět se ovšem zničit nepodařilo.
Autorkou dramatizace knihy Forresta Cartera je Iveta Dušková, která v inscenaci ztvárňuje nespočet
osob. Indiánského chlapce hraje čistě, bez snahy o přehnaně dětskou a klučičí stylizaci Petra Bílková. Obě ženy si vystačí s naprosto minimalistickou scénografií, která spočívá v dřevěném prkně
opřeném na jedné straně o žebřík a na druhé o stoličku. Prkno se proměňuje tu v loďku, skaliska,
přehozením lana přes stříšku žebříku v telátko. Dušková nepotřebuje ke změně postav žádné vnější
prostředky, nedochází ani ke kostýmové změně nebo použití masky (výjimečně použije klobouk).
Některé ze stylizovaných postav vycházejí lépe, chvílemi je sled různých postav až téměř na úkor
jejich propracovanosti.
Široké spektrum postav souvisí s dramaturgickým výběrem motivů a událostí příběhu, který by bylo
možné ještě zkrátit – adekvátně tomu by se snížila i délka něco přes hodinu a půl trvající inscenace.
Dětské publikum se chvílemi ošívalo, zejména u delších, převážně textových scén bez jevištní akce.
Pro některé z menších diváků mohla být náročná až téměř coelhovsky filozofická povídání o duši
člověka, jeho poslání a směřování.
Na úvod festivalu se každopádně jednalo o příjemné představení, u něhož je potřeba ocenit především práci s divadelní znakovostí, náznakem a imaginárním zpodobněním.
Iva Mikulová
4
OSTŘE NAHLÉDNUTÝ HRABALŮV SVĚT
Letos 28. března, v den stého výročí narození Bohumila Hrabala, premiérovalo plzeňské Divadlo
Alfa inscenaci podle jeho novely, která se - jistě i díky oscarovému filmu Jiřího Menzela - stala snad
nejznámější položkou spisovatelovy bohaté bibliografie: Ostře sledované vlaky. Hrabalovo dílo od
počátku jeho soustavného zveřejňování v 60. letech přitahovalo pozornost filmařů a divadelníků
(vzpomeňme jen slavné a dodnes hrané provázkovské Rozvzpomínání z roku 1985), dalo se tedy
očekávat, že rok autorova století přinese jistou hrabalovskou konjunkturu. Vznikly tak - vedle třeba
kabaretu – nové činoherní inscenace, a hned zkraje roku právě Ostře sledované vlaky v brněnském
Národním divadle. I když této inscenaci Iva Krobota nelze přes citelnou statičnost (danou zejména
faktem, že mnoho motivů příběhu postavy pouze odvyprávějí) upřít zájem o podstatný, byť poněkud ornamentálně naroubovaný, motiv vykoupení, je po zhlédnutí plzeňských Vlaků zřejmé, že jeho
tvůrci (scénář Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček) dokázali z vícevrstevnaté předlohy vytěžit hlubší a
především celistvější výpověď.
Světlomodrá uniforma eléva Miloše Hrmy se od úborů ostatních liší na první pohled jen odstínem,
ale i ten o lecčems vypovídá: jednou by ji tak jako oni mohl také mít ztmavlou, umolousanou a všeličím zaneřáděnou, ba zcela černou, ale to, že (zatím) nemá, lze číst jako znak naděje. Povšechné
vetchosti kostýmů odpovídá stav nádraží, k němuž byl elév přidělen: jeho omšelá rozpadávající se
budova je patrnou metaforou času, v němž se příběh odehrává, světa v posledních záškubech války,
jež má sílu smést jej sebou do pekel a nikdo nemá moc ten valivý tok účinně ovlivnit. Proto jsou také
všechny postavy trvale přítomny v mikrokosmu nádraží jako jeho obyvatelé či možná spíš vězni,
kteří mohou své bolesti vykřičet leda tak do otvoru holubníku (přednosta stanice) nebo komentovat
ohlášený, avšak nikdy neuskutečněný příjezd vlaku lakonickým konstatováním, že „zpoždění je na
dráze běžná věc“, výrokem, jehož refrénovitý návrat se (i s podobným motivem opakovaného hledání průvodcovských kleští) stává symbolem existenciálního uvíznutí v soukolí malých (osobních)
a velkých dějin. Ty se v příběhu elévovy erotické iniciace chápané právě jako přechod z malého do
„velkého“ světa dospělých prolnou fatálně, avšak se silným katarzním účinkem: výbuchem nálože
není zničen jen muniční vlak, ale také rozvaleny zdi onoho nádraží/světa.
Připočteme-li rafinované vytlačení některých scén mimo zorný úhel diváka (u obligátního razítkování zadnice postačí obecně známá asociace s filmem), nápadité užití rekvizit (hravé v případě
nádražní plácačky/lízátka, symbolicky výmluvné v práci s lahví sektu), výklad některých figur (Viktoria Freie zřejmě též jako personifikovaná Smrt, uctivé vložení postavy Bohumila Hrabala do děje),
dostalo se festivalovému divákovi hned na úvod přehlídky vytříbeného divadelního zážitku.
Marcel Sladkowski
„Nejsem svině, jen
praktický člověk.“
5
MŮJ PŘÍTEL IDIOT
Večer na úvodním zahájení celého festivalu zazněla věta o rozmanitosti Zlínského kraje a také rozmanitosti, ke které divadlo svým festivalem přispívá. A nejen že rozšiřuje vnějškově spektrum různých aktivit, ale rozmanitost dominuje především interně jeho dramaturgii a skladbě titulů. Jak
jinak totiž definovat tak ostrý střih divadelních poetik, než když divák přebíhá (volným krokem
přechází) z vrcholně minimalistického, soustředěného a intimního příběhu o knížeti Myškinovi v
podání divadla Astorka Korzo ´90 v režii Miroslava Krobota na rozjuchanou, estrádní zábavu pod
vedením Stanislava Štepky a Radošinského naivného divadla?
Miroslav Krobot se k Dostojevského románu vrací již potřetí – má za sebou nastudování s Dejvickým
divadlem a se studenty DAMU. Ve srovnání s dejvickou inscenací jako by se Krobot ve svém náhledu
na Idiota posunul ještě dále – z fragmentálních motivů pražské inscenace překročil/pokročil k ucelené formě, kde jednotlivé vztahové i motivické roviny kauzálně navazují a gradují ke konci. Rodinu
Ivolginových zasadil do prostředí hotelové recepce s barem (dané ukotvení upomíná na televizní
sitcom Čtvrtá hvězda), kam v úvodní scéně přijíždí kníže Myškin ze Švýcar. Jaké má krásné písmo,
Varja (Anna Šišková) rozpozná z jeho zápisu do knihy hostů. Podobných interpretačních posunů,
které odlehčují psychologickou temnost, je v inscenaci bezpočet – nejsou prováděny bezúčelně, ale
naopak drží celkovou koncepci výkladu.
Idiot Mariána Miezga svou stylizací lehce připomíná seriálovou postavu Monka – člověka s minimální mimikou, minimálními gesty, který po většinu inscenace udrží na tváři lehoulinký úsměv, něco
mezi potutelností ve smyslu „mám vás tady všechny přečteny“ a dobráctvím ve smyslu „nejsem zlý
člověk jako vy všichni tady“. Pro Nastasju Filippovnu (Rebeka Poláková) se stane krátkodobou záchranou a pokusem o spořádaný život – tolik korespondující s jeho usedlým domácky spořádaným
svetrem, který má na sobě. Nastasja po dobu, kterou tráví s Myškinem, sundá svou paruku (černou,
později rezavou), která z ní dělá jiného člověka – běsnou a vnitřně rozháranou ženu, hrající si s Rogožinem i se sebou samou. Přestože má Lukáš Latinák svou fyziognomií předpoklady pro ztvárnění
zlého a bezohledného Rogožina, mnohem zákeřněji v Krobotově interpretaci vychází Pticyn Róberta
Jakaba. Zatímco Rogožin jedná čistě pudově, vášnivě a zuřivě, Pticyn je promyšlenou chladnokrevnou sviní schovanou za vnější spořádaný vzhled soudního úředníka. Ponižuje Varju, zákeřně manipuluje s osudem jejího otce, upírem Ivolginem (Boris Farkaš). Teprve v závěrečné scéně projeví – po
téměř neudržitelné scéně váhání – lidskost, když zachrání knížete Myškina v epileptickém záchvatu.
Žádná z rovin Krobotovy inscenace není vedlejší a vydaly by jistě na pregnantnější analýzu než je
festivalová recenze (ponižovaný a potupu přijímající Gaňa Mariána Labudy ml., umírající Ippolit
Juraje Kemky nebo až marfušovsky stylizovaná prostitutka Marfa Zuzany Konečné). Příběh o knížeti
Myškinovi funguje zejména jako celek, ze kterého sympaticky nevyčnívá postava Idiota, ale základem jsou tragikomické a místy bezvýchodné životní situace všech postav.
Iva Mikulová
„Co to je milovat?
To je velmi těžké
téma.“
6
POD STROMEČKEM HUMORNÝ JÁNOŠÍK
K téměř neochvějným stálicím festivalu Setkání-Stretnutie patří po celou dobu jeho existence Radošinské naivní divadlo, jemuž se v dobách, kdy se festival profiloval jako přehlídka dramatických novinek, dařilo díky plodnému principálovi Stanislavu Štepkovi každoročně přicházet s novým kusem
ze svého repertoáru. Populární slovenské autorské divadlo s léta neměnnou a i v českých zemích
stále vyhledávanou poetikou uvedlo letos ve Zlíně inscenaci, která novinkou je i není.
Hra Jááánošííík představuje i na poměry oblíbené scény výjimečný fenomén: její inscenace zaznamenala od premiéry v roce 1970 přes pět set repríz, v roce 2000 byla obnovena poprvé a vloni, u
příležitosti kulatého výročí popravy slavného zbojníka (1713), podruhé, a to s upraveným názvem
Jááánošííík po 300 rokoch alebo Štedrý jánošíkovský večer. Tyto informace se divák dozví, i když si
nezakoupí program, neboť je publiku v jakémsi prologu inscenace sdělí sám Stanislav Štepka. Tato
sebeprezentace, kterou kromě principálova proslovu zajišťuje i reklamní billboard divadla umístěný po celý večer v zadním plánu scény, vzbuzuje spíš rozpaky. Radošinské naivní divadlo (potažmo
Jááánošííík) představuje přece dostatečně významný kulturní fenomén na to, aby cítilo potřebu stavět si pomník při vlastním představení.
Zmíněný billboard ovšem zapadá do nepříliš vkusně upravené scény, jíž dominují velká polystyrenová písmena, z nichž lze složit jméno titulního hrdiny a jejichž přeskupování a přesouvání slouží
jakés takés jevištní akci. Tu ovšem inscenaci nijak zvlášť nepotřebuje, dění má obvyklé schéma, v
němž se střídají písničky (ve Zlíně tentokrát přezvučené, často nebylo rozumět textům) s víceméně kabaretními skeči dialogické či monologické formy. Apokryfně traktovaný Jánošíkův příběh je
tu druhořadý, do popředí vystupuje značně rozbíhavý sled scének, v nichž i divák setkávající se s
legendárním dílem poprvé snadno rozpozná, která patří k původní verzi a která je novinkou: k nejvděčnějším i nejzdařilejším bezesporu náleží velký Uhorčíkův monolog ve druhé půli.
Zkrátka a dobře: Jááánošííík po 300 rokoch alebo Štedrý jánošíkovský večer je daleko víc než divadlem volným sledem písní a komických variací na dané téma. Některé potěší více, jiné méně. Ostatně tak to o Štědrém večeru s dárky obvykle bývá.
Marcel Sladkowski
7
PŘIDALI JSTE SE K NÁM!
ryža,
a
n
d
Je
yže,
r
e
v
D
e...
ž
y
r
i
r
t
......
ť rýž!
a
s
e
D
K
(SKD any)
lč
Topo
PŘIDEJTE SE K NÁM I VY!
Líbilo se vám představení? Chcete nám k němu něco pěkného, pochvalného, kritického, negativního napsat? Na nádvoří divadla najdete velký papírový strom na vaše názory, příspěvky, postřehy a
vzkazy.
Zapojte také vaše děti! Můžou namalovat svůj zážitek, oblíbenou postavu z pohádky, kterou zhlédly,
cokoli, o co se s vámi a námi budou chtít podělit. Zveřejníme i obrázky!
8
HUKOT KAPEL A VIZUÁLNÍ HUCOT
Včera odpoledne to na jevišti na nádvoří pořádně rozjely rockové kapely zlínských základních uměleckých škol – známé hity duněly celým nádvořím, přehlušily i ruch ze silnice, žel se bohužel nechtěně podařilo, že přehlušily i některé z replik Dostojevského Idiota ve Studiu Z. (v kombinaci s jedoucí
klimatizací vznikal nervy a pozornost beroucí koncert).
Divadelníci položili své proužky, hlasy a hudební tóny na mramor před divadelním vchodem při zapadajícím slunci před zahájením festivalu.
Tomáš David, jeden z proužků, se večer pořádně zakousl do jablka Golden Delicious a s celou kapelou vytvořili rozparáděnou show, během které získali poměrně slušnou fanynkovskou základnu.
Rozdivočelí a rozskákaní koncertníci se poté přesunuli před divadlo, kde seskupení Hucot připravilo
spolu se studenty vošek a konzervatoří vizuální show – jen škoda, že některé projekce, například na
letící múzu, nedosáhly zamýšleného efektu. Nicméně i pohled z druhé strany – tedy na dvě ulice v
obležení sledujících diváků – měl své festivalové kouzlo.
9
SLOVENŠTÍ HOSTÉ U NÁS JAKO DOMA
Jakub Nvota
Tulák po divadlech.
Cestující se svým Túlavým divadlem, které v roce 1996
založil. (k vidění na festivalu v sobotu v deset večer s inscenací Café Dostoyevski)
Autor textů na náměty klasických her – Hamlet, Macbeth,
Romeo a Julie, Cyrano… (například Hamlet alebo nález
lebky).
Režijně spolupracoval s Radošinským naivním divadlem
(bylo k vidění včera), Studiem L+S, Městským divadlem
Zlín.
Rozpětí zlínských inscenací zasahuje jak komediální tituly (Sluha dvou pánů, Hrabě Monte Carlo), tak poetické
,melancholické hry (Kočičí hra, Romance pro křídlovku)
Je také autorem divadelních her (Komedie o svaté Dorotě), rozhlasového kabaretního cyklu (Show ve fraku) a
také textů písní pro divadelní inscenace.
Jak již zaznělo v příspěvku o hostujících slovenských režisérech, slovenština je na chodbách divadla, v zákulisí i v klubu k zaslechnutí poměrně často.
Vybavuji si jednu situaci ze zkoušení Žítkovských bohyní v generálkovém týdnu, kdy stoupá napětí,
vypětí a intenzita zkoušení na maximum. Režisér Dodo Gombár zastavil scénu, dal připomínky a
poté znovu rozjel. Jako pomoc nahodil z půlky hlediště Hance Briešťanské její repliku: Tuto ten zväzok... A Hanka naprosto automaticky začala: Tuto ten zvazok... Což zaznělo s takovou přirozeností,
že nebýt vzápětné opravy do češtiny, vlastně bych nepoznala, že to znělo jinak...
DOBŘE UTAJENÁ PADESÁTKA
Ten, který opakovaně a od samotného počátku podporuje to, aby se v rámci festivalu
Setkání Stretnutie konala také setkávání studentů konzervatoří a vyšších odborných
škol, je pedagog Janáčkovy konzervatoře Ostrava Václav Klemens. Již od prvního ročníku těchto studentských setkávání přijíždí Václav Klemens se svými ovečkami a díky
jeho entuziasmu nadchne je pro náš festival.
Moc se neví, že Václav Klemens na festival přijíždí takřka pravidelně slavit své vlastní narozeniny, protože ty vycházejí na 23. května a nám se festival v tomto termínu
docela často podaří organizovat. To je myslím velmi krásné datum na narozeniny, v
kalendáři má totiž svátek Vladimír.
Letos to ovšem nejsou narozeniny ledajaké. Václav Klemens dnešním dnem nakoukne
do druhého půlstoletí. Když mu včera v krčku budovy přáli jeho studenti, měl velké vyplašené, ale zároveň
zvídavé oči toho, který otevírá dveře do nových prostor. Ale zároveň to byly oči dojaté z toho, jak pěkný
dárek mu jeho studenti připravili. Václav je nejen pedagogem, ale také režisérem. A v současné době uměleckým šéfem Divadla loutek v Ostravě. Přejeme mu za celou redakci, aby rozžíval dřevo dřevěných herců,
aby dokázal rozžívat herecká dřeva, aby dřevo živé v jeho zahradě (je vášnivým zahrádkářem) šlo krásně do
květu a dávalo sladké a chutné plody.
Václave, všechno nejlepší!!!!!
Vláďa
10
MOMENTKY
11
PROGRAM NA SOBOTU 24. 5. 2014
HLAVNÍ PROGRAM
OFF PROGRAM
14.00 Malá
scéna
DEN
OPRIČNÍKA
Studio Hrdinů
Praha
od
10.00
Parking
16.00 Dílna
ŠKODA 1981
Divadlo Bufet
9.00
BOBŘI OD
BOBŘÍ ŘEKY
Parking KDO
ZACHRÁNÍ
ISABELU?
Parking CIRKUS
PRDÍTKO
Šatna or- Z TAJNÉHO
chestru
DENÍKU
SMOLÍČKA PÉ
Parking PÍSNIČKY
KLUKA BOMBARĎÁKA
16.00 Studio Z WWW.NARODNYCINTORIN.SK
19.00 Velký
LABUTÍ
sál
JEZERO
20.00 Dílna
GAGARIN!
22.30 Studio Z CAFÉ DOSTOYEVSKI
Komorné divadlo Martin
Klicperovo divadlo Hradec
Králové
Športniki
10.00
11.30
13.00
Túlavé divadlo
14.30
Parking
„Marfo, já s tebou soucítím, ale
tobě je to na nic.“
15.30 - Sklepy
17.00 divadla
18.00 Schody
22.00
23.00
MENU V DÍLNĚ NA PÁTEK
Frankfurtská s bramborem
Vepřový řízek s bramborovým salátem bez majonézy
Kuřecí maso po sečuánsku s hranolkami
Zeleninové lasagne
Rýžový nákyp se švestkami a ovocným přelivem
Divadlo plyšového medvídka
Divadlo Polárka
Divadlo Dobré
kávy
Studio Damúza
Jiří Jelínek a
spol.
POLARIS
17.00
„Mezi chlapy si nevybereš, všichni
jsou nihilisti.“
OPEN AIR PIKNIK -
Parking
Parking
koncert Divadlo Polárka
DIVADLO
zážitkové proPOD ZEMÍ
hlídky divadla
PODVEČERNÍ koncert
SETKÁNÍ U
KLAVÍRU
DUNAJ V NÁS Elledanse
LESNÍ ZVĚŘ
koncert
HUCOT
audiovizuální
performance,
ukončení festivalu
OCHUTNEJTE!
MENU NA NÁDVOŘÍ DIVADLA
Francouzské palačinky - plněné sladce i slaně. Připravené přímo před zákazníkem, čerstvé a teplé!
KulinArt - slovenské speciality, tradiční pokrmy
i kulinářské speciality!
Festivalový zpravodaj vydává Městské divadlo Zlín, příspěvková organizace
tř. T. Bati 4091/32, Zlín 761 87
tel 577 636 111
www.divadlozlin.cz www.setkanizlin.cz
Redakce festivalového zpravodaje:
Iva Mikulová, Marcel Sladkowski, Vladimír Fekar a v průběhu se k nám přidají Jana Posníková, Eliška
Poláčková a případně i další.
Sazba: Pavla Klára Urbášková