Aktualni trendy vyssi nadmorska vyska korekce dovalil leden

SOU ASNÉ TRENDY TRÉNINKU VE VYŠŠÍ NADMO SKÉ VÝŠCE
JI Í SUCHÝ, JOSEF DOVALIL, TOMÁŠ PERI
Fakulta t lesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze
Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky sportu, odd lení didaktiky sportu
Souhrn
Trénink ve vyšší nadmo ské výšce je v sou asné dob nedílnou sou ástí p ípravy ady
sportovc , nejen ve vytrvalostních sportech. Tento zp sob p ípravy sportovci využívají jako
jednu z dalších možností rozvoje limitní výkonnosti. Sportovní výkonnost ve výšce klade na
sportovce i trenéry nepom rn v tší nároky, než trénink za b žných podmínek v nížin . Extrémní
nároky vyplývají z odlišných fyzikálních a klimatických podmínek vysokohorského prost edí.
lánek uvádí p ehled hlavních používaných tréninkových metod a shrnuje n které aktuální
tendence, které s tréninkem ve vyšší nadmo ské výšce souvisí.
Klí ová slova: sportovní trénink, vyšší nadmo ská výška, specifika tréninku ve výšce
Úvod
Využívání nižšího parciálního tlaku vzduchu je v sou asnosti jednou z nej ast ji
diskutovaných legálních možností ovliv ování sportovní výkonnosti. Nižší parciální tlak vzduchu
m že být navozen p irozen (tj. pobytem ve vyšší nadmo ské výšce), nebo um le (tj. pobytem ve
speciálních stanech a barokomorách). Nároky pobytu a tréninku ve vyšší nadmo ské výšce
vyplývají z fyzikálních a klimatických podmínek, které jsou významn odlišné od b žných v
nížinách a st edoho í. Tento typ tréninku je b žnou sou ástí p ípravy zvlášt vrcholových
sportovc a je považován za jeden ze základních metodických faktor rozvoje sportovní
výkonnosti. D vodem, pro se mu v sou asnosti (p es r zné obtíže) p ikládá zna ný význam, je
hledání dalších cest ke zvýšení ú innosti tréninkových podn t , b žn aplikovaných v normální
nadmo ské výšce.
P es pom rnou etnost a obsažnost dnešních znalostí nejsou všechny otázky tréninku z za
využití nižšího parciálního tlaku vzduchu zdaleka vy ešeny. Shoda existuje v posuzování
významu p ípravy za nižšího parciálního tlaku vzduchu ve dvou nazna ených sm rech:
• p íprava na sout že, které se budou konat ve vyšších výškách,
• využívání vysokohorské p ípravy na sout že v b žné nadmo ské výšce.
Z hlediska obsahu m že tento specifický typ trénink napl ovat jak zám ry kondi ního
tréninku tak speciální p ípravy (tzn. p íprava na závody ve vyšší nadmo ské výšce), ale také
funkci zdravotn -profylaktickou.
P i klasifikaci nadmo ské výšky v posledních deseti letech došlo ke konsenzu škálování
nadmo ské výšky z pohledu sportovního tréninku (Dovalil, 1999; Suchý a Dovalil, 2005; Wilber,
2004):
• od hladiny mo e do 800 metr nad mo em (dále jen m.n.m.) za „nízkou“
• do 1 500 m.n.m. za „st ední“
• v rozmezí 1 500 – 3 000 m.n.m. za „vyšší“
• pro výšky nad 3 000 m.n.m. se užívá „vysoká“
• výška nad 5 800 m.n.m. je ozna ována jako „extrémní“, nad touto hranicí je úsp šná
aklimatizace obtížná a trvalý pobyt vylou en.
Pro sportovce narozené a trvale žijící ve výškách do 1 500 m.n.m. nemá z hlediska
aklimatizace pobyt ve st ední výšce žádný význam. Existuje v tšinová shoda (nap . Dovalil,
1999; Gore a kol., 2001; Stray-Gundersen, 2001), že nejvýhodn jší nadmo skou výškou pro
p ípravu sportovc s vysokou výkonností je výška okolo 2 200 m.n.m. (2 100 až 2 500 m). Pokud
to podmínky umož ují, pak se doporu uje postupné zvyšování výšky (Lychatz, 1990). Postupné
zvyšování „nadmo ské“ výšky lze využít p edevším p i aplikaci kyslíkových stan a barokomor.
1
Nadmo ské výšky nad 3 000 m.n.m. nemají pro sportovní p ípravu praktický význam. V
této výšce jsou podmínky již takové, že nelze realizovat delší pot ebné zatížení a dochází ke
snižování specifických svalových schopností (Lenzi a Conconi 1984; Pootmans 1984 aj.).
Netrénovaný jedinec poci uje p i dosažení této nadmo ské výšky adu z ejmých subjektivních
potíží. To samoz ejm neznamená, že n které biologické projevy se neobjevují podstatn d íve,
jde proto spíše o léka skou než fyzikální definici. Aklimatizace na výšky nad 5 800 m.n.m. je
extrémn obtížná a trvalý pobyt vylou en.
V sou asné dob jsou k dispozici mnohé zkušenosti s využitím nižšího parciálního tlaku
vzduchu pro zlepšování sportovní výkonnosti, také v tomto sm ru existují bohaté zahrani ní
literární prameny v etn monografií (Jokl, 1968; Bouscou a kol., 1987; Maryno a Réga, 1989;
Fuchs a Reiss, 1990; Wilber, 2004). Již adu let vydává nakladatelství Mary Ann Liebert, Inc.
asopis High Altitude Medicine & Biology, který je ale orientován p edevším na medicínské
aspekty výšky.
V R ( SSR) byly k této problematice také publikovány n které studie a informace
(Choutka a Urbánek, 1968; Van k, 1968; Fibinger a Novák, 1986; Dovalil a kol, 1999). O
pozornosti, kterou výkonu a trénink ve vyšší nadmo ské výšce p itahuje, sv d í i dv konference
konané v roce 2008: The effect of chronic hypoxia on diseases at high altitude (La Paz Bolívie) a
I. sympozium of altitude trainig v Granad (Pardo, 2008). V roce 2009 se v Kanad (Whistler)
koná již pátý ro ník Medicín with Altitude.
Podn tem k realizaci tohoto lánku jsou p edevším nové poznatky a sou asné trendy
v oblasti tréninku ve vyšší nadmo ské výšce, které podle dostupných informací zatím nebyly
v eské republice publikovány. Druhým, nemén d ležitým podn tem k napsání tohoto textu, je
zna ná publicita v novaná v poslední této sou ásti sportovního tréninku, p edevším pak
problematice využití tzv. kyslíkových stan .
Pro pot eby naší práce jsme zvolili rešerši dostupné literatury a dále interpretaci
aktuálních informací získaných v roce 2008 na mezinárodních sympóziu k této problematice
v Granad (Pardo, 2008). V neposlední ad text také prezentuje osobní zkušenosti a výstupy
z mnoha diskusí s trenéry a odborníky zabývajícími se touto tématikou. Svým dílem p isp ly
k realizaci tohoto lánku také seminá e v rámci výuky na UK FTVS.
Historie zkoumání vlivu vyšší nadmo ské výšky na sportovní trénink
D vody nižší výkonnosti organismu ve vyšší nadmo ské výšce jsou známy již od roku
1878, kdy Francouz Bert p inesl první d kazy o vlivu nižšího parciálního tlaku na pokles
výkonnosti u neadaptovaných jedinc (Bert, 1878). Systemati t jší výzkum vlivu nadmo ské
výšky za al v padesátých letech minulého století, kdy se poprvé ukázalo, že tzv. zdraví obyvatelé
vysokohorských oblastí peruánských And mají zvláštní nálezy - ur itý stupe plicní hypertenze a
také hypertrofie pravé komory srde ní. To bylo pozd ji potvrzeno u stálých obyvatel Himalájí a
vysokých hor v USA. U populací trvale žijících ve vysokých nadmo ských výškách se pozoruje
významn snížený výskyt infarktu myokardu (Jokl, 1968).
Systematické studium vlivu vyšší nadmo ské výšky na sportovní výkony a problémy
tréninku v takových výškách bylo zahájeno v souvislosti s p ípravou na XIX. olympijské hry
1968 v Mexiku, které se konaly ve výšce okolo 2 200 m.n.m. etné studie (nap .: Buskirk, 1967;
Choutka a Urbánek, 1968; Horák a Komadel, 1967; Pugh, 1967; Van k, 1968) i zkušenosti
p inesly adu poznatk , jak se p ipravovat na sout že ve vyšší nadmo ské výšce. Pozd ji byl
zkoumán vliv vysokohorské p ípravy také na sportovní výkony v b žných výškách. V obou
p ípadech se jedná o adaptaci na zm n né podmínky a o vliv zat žování na zm ny v organismu,
které jsou p íznivé pro výkonnost ve vyšších nadmo ských výškách a které p etrvávají také
ur itou dobu po návratu do nížiny.
Jako první za ali tento typ tréninku ve v tší mí e používat trené i z tehdejší N mecké
demokratické republiky (NDR), kte í jako první presentovali model „21 dní pobytu a tréninku ve
2 000 m.n.m.“ (nap . Lenert, 1967) ov ený z ejm p edevším u plavání a veslování. Trené i i
2
metodici v NDR byli p esv d eni, ale bez opory ve v decky ov ených výzkumech, že trénink ve
výšce má zna ný podíl na úsp chu jejich sv enc , protože po t chto soust ed ních atleti obvykle
dosahovali velmi dobrých výsledk (Wilber, 2004).
V pr b hu posledních t iceti let minulého století pr b žn docházelo k rozši ování po tu
tréninkových dn strávených v rámci p ípravy ve vyšší nadmo ské výšce p edevším u
vrcholových sportovc . Z t chto d vod se zlepšovalo i vybavení vysokohorských tréninkových
st edisek. V po átcích byla pro tréninkové kempy ve vyšší nadmo ské výšce využívána b žná
lyža ská st ediska, která nenabízela žádné speciální služby a sportovišt . V sou asné dob jsou na
ad míst ve sv t vybudovány rozsáhlé horské dob e vybavené sportovní areály (viz. tab. 1.),
které se svým zázemím vyrovnají st edisk m vybudovaným v nížin .
Tabulka 1
Vysokohorská sportovní centra (Dovalil a kol., 1999)
místo
Belmeken
Cakadzor
Font Romeau
St. Moritz
Sestriere
Pyatra Arsa
Issyk-Kull
Zetersfeld
Addis Ababa
Nairobi
Ifran
Kunming
Mexico City
Toluca
Colorado Springs
zem
nadm. v. (m)
Bulharsko
2000
Arménie
1970
Francie
1895
Švýcarsko
1820
Itálie
2035
Rumunsko
1950
Kirgizsko
1600
Rakousko
1950
Etiopie
2400
Ke a
1840
Maroko
1820
ína
1895
Mexiko
2200
Mexiko
2700
USA
2194
místo
Keystone
Flagstaff
Bogota
Boulder
La Paz
Quito
Davos
Pontresina
Crans Montana
Kaprun
Silvreta
Medeo
Kesenoy-Am
Przevalsk
Tamga
zem
nadm. v. (m)
USA
2835
USA
2300
Columbie
2500
USA
2000
Bolívie
3100
Ekvádor
2218
Švýcarsk;o
1560
Švýcarsko
1900
Švýcarsko
1500
Rakousko
1800
Rakousko
1800
Kazachstán
1691
Rusko
2000
Kirgizsko
1800
Kirgizsko
1700
Význam znalostí o vlivu vyšší nadmo ské výšky a sportovní p ípravy ve vyšších
polohách se znovu stal aktuální v souvislosti se zimními olympijskými hrami v letech 2002 a
2006, kde se ada sout ží konala ve vyšších výškách (viz. tab. 2.).
Tabulka 2
Nadmo ská výška sportoviš p i OH v Turínu (zpracováno podle Dovalil a kol., 2006)
sportovní odv tví
nadmo ská výška
Lední hokej
Turín
Krasobruslení
Turín
Rychlobruslení, short track
Turín
Curling
376 m. n. m.
San , skeleton, boby
1569 m. n.m.
Skoky na lyžích
1535 m. n. m.
Biatlon
1618 m. n. m
B h, severská kombinace
1524 m. n. m.
Skokani - akrobati, jízda v boulích
1524 m. n. m.
U-rampa, par. ob í slalom, boardercross
1312 m. n.m.
Ob í slalom, slalom speciál
2035 m n. m.
Sjezd, kombinace (ženy a muži)
1738 a 2035 m n. m.
V rámci p ípravy na olympijské hry v Sydney 2000 a Aténách 2004 došlo k výraznému navýšení
po tu p ípravných kemp ve vyšší nadmo ské výšce. Tento trend dokumentuje na p íkladu
japonských plavc tab. 3.
3
Tabulka 3
Zastoupení p ípravných kemp ve vyšší nadmo ské výšce u japonských plavc - ú astník LOH
(Iwahara, 2008)
LOH
medailisté finalisté
Sydney (2000)
1/3
5/14
Atény (2004)
5/7
9/14
Pozn.: údaje nezahrnují štafetové závody
týmy celkov
9/21 (45%)
14/20 (70%)
Fyzikální aspekty vyšší nadmo ské výšky
Po et molekul kyslíku, dusíku a oxidu uhli itého na jednotku objemu vzduchu je na
úrovni mo e podstatn v tší než v horách. Barometrický tlak, který je na koncentraci molekul
závislý, se stoupající nadmo skou výškou klesá p ibližn o 12 % na 1000 m.n.m. Nap íklad
v Mexico City (OH 1968, 2 240 m.n.m.) je tlak vzduchu oproti úrovni mo e o tvrtinu nižší. Ve
výškách od 2 000 m.n.m. závisí rovn ž na zem pisné ší ce a kolísá s ro ním obdobím. Nap . na
vrcholu Mount Everestu je uprost ed léta asi o 11 mm Hg vyšší než uprost ed zimy. Rovn ž
hustota vzduchu se snižuje p ibližn o 8 % na 1 000 m nadmo ské výšky. P i hladin mo e
dosahuje 1,22 kg. m-3 a ve 2000 m.n.m. 1,01 kg. m-3 (Jokl, 1968).
S poklesem barometrického tlaku p i stoupající nadmo ské výšce progresivn klesá
parciální tlak kyslíku. Na hladin mo e je barometrický tlak 760 mm Hg a parciální tlak kyslíku
ve vzduchu tvo í 20, 93 % této hodnoty, tj. 159 mm Hg, ve výšce kolem 3 000 m se již jedná asi
o 50 mm Hg. P i pr chodu dýchacími cestami je vzduch sycen vodními parami (47 mm Hg),
takže parciální tlak kyslíku ve vdechovaném vzduchu je 20, 93 % z 760 – 47 mm Hg, což je 149
mm Hg (Schmidt, 2002).
Teplota vzduchu se stoupající výškou klesá a to p ibližn o 1° C na každých 150 m,
nezávisle na zem pisné ší ce, ta však výrazn ovliv uje sezónní a denní kolísání teploty. Tento
pokles m že být ješt umocn n rychlostí v tru. P i hodnocení reálné teploty je nutné brát v úvahu
výrazné rozdíly na slunci a ve stínu a zna nou úlohu v tru. Horský studený vzduch má snížený
tlak vodních par, tato hodnota je úm rná poklesu teploty p i stoupající nadmo ské výšce. Tlak
vodních par klesá p ibližn o 25 % na každých 1 000 m, výdej vody ze sliznic pr dušek se proto
p i dýchání znásobuje. Absolutní vlhkost je proto ve vysokých výškách extrémn nízká, ztráta
vody stoupá dále pocením p i t lesné námaze. Kombinace nízké teploty a nízké relativní vlhkosti
m že být subjektivn velmi nep íjemná (Sherry a Wilson, 1998).
Tenká vrstva atmosféry absorbuje podstatn mén slune ního zá ení, speciáln dlouhých
vlnových délek. Ultrafialové zá ení se tak zvyšuje o 20 – 30 % na 1 000 m výšky. Suchý vzduch
navíc brání p irozené ochran pomocí vodních par. Dalšími faktory, které podporují intenzitu
slune ního zá ení, jsou istota horského vzduchu a odraz od sn hu. Vysoká intenzita
ultrafialového zá ení má adu nežádoucích ú ink , p edevším na k ži a o i. Ve vysokých
nadmo ských výškách stoupá rovn ž intenzita kosmického zá ení.
Fyziologické aspekty vyšší nadmo ské výšky
B hem a po ukon ení pohybové innosti ve výšce p ed nástupem adapta ních zm n m že
být srde ní odezva a tepová frekvence p i zatížení st ední intenzity o 20 až 30 % vyšší než v
nížin . Úrove maximální spot eby kyslíku (VO2max) se u neadaptovaných jedinc snižuje ve
výšce 1 200 m.n.m. p ibližn o 5 až 10 % a od 1 600 m.n.m. p ipadá na každých 1 000 m pokles
asi o 9 až 11% VO2max. (Robergs, 1998).
Peronnet a kol. (1991) publikovali rovnici, na jejímž základ je možné teoreticky vy íslit
individuální pokles VO2max v porovnání s jeho hodnotou u hladiny mo e:
%SL VO2max = a0 +a1PB + (a2PB2) + a3(PB3)
Kde a0 = -174,1448622, a1=1,0899959, a2 = -1,5119 x 10-3, a3 = 0,72674 x 10-6.
P vodn byla rovnice spo ítána pro rozdíl mezi výškami 0 a 4 000 m.n.m. Tento p íklad upravil
Wilber (2004) pro výšku 2 000 m.n.m. (PB = cca 600 torr). P i praktické aplikaci výpo tu je
4
nutné respektovat individuální variabilitu poklesu VO2max, která je p edevším u vytrvalostn
velmi dob e trénovaných jedinc významn vyšší, než u málo vytrvalostn trénovaných jedinc
(Koistinen, 1995)
Je všeobecn známou skute ností, že v prvních dnech tréninku ve vyšší nadmo ské výšce
jsou hodnoty tepové frekvence i koncentrace laktátu v krvi u neadaptovaných jedinc p i stejné
intenzit zatížení jako v nížin významn vyšší. P i ízení tréninku musí trené i také po ítat
(p edevším v prvních deseti dnech pobytu ve vyšší nadmo ské výšce) s neobvyklým pr b hem
koncentrace laktátu v krvi. P ed nástupem aklimatiza ních proces jsou hodnoty laktátu v krvi p i
stejné intenzit zatížení vyšší, než po nástupu aklimatiza ních proces . Tento jev odborná
literatura obvykle nazývá tzv. „laktátovým paradoxem“. Reeves (1992) popisuje laktátový
paradox jako fyziologickou reakci koncentrace laktátu u stejných submaximálních a maximálních
zát ží, která dosahuje vyšších hodnot u neaklimatizovaných, než u aklimatizovaných jedinc .
Fáze adaptace na vyšší nadmo skou výšku
Adaptace na vyšší nadmo skou výšku trvá jako komplexní proces p ibližn 21 dn .
Obvykle se rozeznávají t i základní fáze adaptace:
Fáze akomodace – krátkodobá bezprost ední reakce organizmu na hypoxickou zát ž, je
charakteristická pro první ást celého adapta ního (aklimatiza ního) pr b hu. Tato fáze trvá 3 až
8 dn a projevuje se výrazn jším poklesem výkonnosti organismu. V pr b hu 1. a 2. dne
p evažují v reakcích organismu vagotonní tendence. Pozd ji nastává p evaha sympatikotonie.
Fázi akomodace charakterizuje p íjezdová reakce, která m že p etrvávat i v po átcích fáze
adaptace. Projevuje se v po áte ních pocitech celkové únavy, slabosti, p edrážd ní, nespavostmi,
poruchami vym šování, nechutenstvím ap.
Fáze adaptace – je charakterizována zm nami v organizmu, p i kterých dochází již ke
specifickým metabolickým, p evážn humorálním reakcím na zát ž. V této fázi (asi 8 dní) se
výkonnost zvyšuje, dostává se tém na úrove v normálním stavu. Ve fázi adaptace obvykle
p íjezdovou únavu st ídá do asná euforie, projevující se zvýšeným optimizmem, sebed v rou,
veselostí apod. Tato euforická fáze je ovšem pouze krátkodobá.
Fáze aklimatizace - má charakter komplexního p izp sobení organizmu, zahrnuje funk ní
i organické zm ny na déletrvající hypoxickou zát ž. Za íná p ibližn kolem 16. dne pobytu,
v tyto dny m že ješt dojít v d sledku možné krize k p echodnému krátkodobému poklesu
výkonnosti. Plná výkonnost, p im ená výkonnosti v nížin , se dostavuje až ve 4. týdnu pobytu
ve výšce.
Pro sporty s mén výrazn jšími vytrvalostními komponentami lze po ítat i s pon kud
kratším trváním výše uvedených fází. Trénink ve vyšší nadmo ské výšce mohou výhodn využít i
sportovní odv tví, u nichž doba závodního výkonu p esahuje 90 sekund.
Pozitivn ovliv uje aklimatiza ní procesy také úrove trénovanosti a p edchozí
zkušenosti, které mohou ovlivnit p ípadné zkrácení procesu aklimatizace.
Trendy sportovního tréninku v oblasti využití hypoxického prost edí
K dosažení podmínek nižšího parciálního tlaku vzduchu lze využít následující základní
možnosti:
• tradi ní tréninkové kempy a pobyty ve vyšších nadmo ských výškách
• využívání um lého hypoxického prost edí, které je navozené pomocí speciálních
p ístroj , (kyslíkové stany a barokomory)
• kombinace obou uvedených alternativ.
Ú inek je v zásad obdobný. Liší se však v možnostech provád t vlastní pohybovou
innost, dále pak v asových, ekonomických, organiza ních nárocích a v psychickém vlivu
p írodního i um le navozeného prost edí.
Zcela p irozen dochází ke hledání nejvíce vyhovujících a ú inných postup a jejich
kombinací. K porovnání jednotlivých alternativ je nezbytné vzít v úvahu:
5
•
•
•
ú innost a ov enost dosavadních výsledk a zkušeností
dosažitelnost
náro nost asovou, ekonomickou, organiza ní a psychickou.
Stavba tréninku ve výšce (tréninkový kemp v horách)
P i stavb tréninku ve vyšší nadmo ské výšce musí být v nována maximální pozornost
zotavným proces m. V p ípad pot eby je vhodné za adit i neplánový odpo inkový den, obvykle
v kritických dnech aklimatizace. S ohledem na pr b h aklimatizace se všeobecn považuje za
vhodnou délku pobytu ve vyšší nadmo ské výšce 21 až 28 dn (21 dn minimum). Po 21 dni již
efekt vyšší nadmo ské výšky pro zlepšení výkonnosti není tak výrazný.
Na za átku pobytu (1. až 6. den) musí trénink zohlednit možné obtíže prvních dn ve
výšce. Tato fáze by nem la být nikdy vynechána, p i opakovaných pobytech m že být ale
zkrácena. Trénink by m l probíhat sníženou intenzitou zatížení (do 75 % maxima) v porovnání s
normoxií. Objem by m l dosahovat nejvýše 60 % z nížin. Zvláštní opatrnost je na míst t etí den,
kdy po áte ní únava bývá vyst ídána subjektivním pocitem euforie a sebed v ry, celkovým
optimismem. V tomto stavu je lepší trénink mírnit. Vysoce intenzivní trénink prvních dn m že
pr b h aklimatizace a ú inek tréninku spíše narušit a vést až k p ep tí.
P ibližn pátý den pobytu je d ležité redefinovat aktuální hodnoty jednotlivých intenzit
zatížení, které se výrazn liší od údaj v normoxii. Verifikace t chto intenzit zatížení má
podstatn v tší význam než v nížin .
Uprost ed pobytu (7. až 12. den) se doporu uje postupné zvyšování zatížení formou dvou
až t ífázových trénink v náro n jším aerobním režimu, je nutné pe liv kontrolovat postupn
rostoucí intenzitu. Pro udržení rychlostních schopností se pr b žn a pravideln za azuje v
nevelkém objemu ATP-CP zatížení. K zachování pohybového rytmu, frekvence a rychlosti
pohybu by nem ly vymizet podn ty takové neuromuskulární povahy. Ke konci je možný i mén
náro ný laktátový trénink.
Intervaly odpo inku se oproti nížin p i všech typech zát ží zpo átku více a postupn
mén prodlužují. P i volb metod se od po áte ního spíše souvislého zatížení (fartleková a
st ídavá metoda) p echází k intervalovému tréninku.
V pr b hu t etího týdne mikrocyklu ve vyšší nadmo ské výšce lze postupn p echázet k
tréninku obvyklému v nížin , v etn úsek v závodním tempu. Osv d uje se zakon it tuto fázi
tréninkovou jednotkou ve form testu: dv zát že kratší než je obvyklá délka závodu plánovanou
závodní intenzitou s dostate n dlouhým vloženým odpo inkem.
V pr b hu pobytu ve vyšší nadmo ské výšce nastávají obvykle t i základní kritická
období:
• 2. den po p íjezdu v d sledku p íjezdové reakce, tato krize je vyst ídána euforií od t etího
dne výše.
• 9. den po p íjezdu se dostavuje druhá subjektivní krize, doznívající až 13. dne pobytu.
Tato krize je mén výrazná a bývá zna n individuální.
• 15. den po p íjezdu se objevuje t etí krize, která m že být i hlubší. Mívá podobu akutní
deprese a postupn se vyrovnává až do 19. dne pobytu. Po tomto období se již
aklimatiza ní stavy stabilizují.
Záv r pobytu ve výšce je nutné p izp sobit p edpokládaným aktivitám. Plánuje-li se
návrat do nížin, pak se z d vod optimální reaklimatizace doporu uje b hem posledních 2 až 3
dn op tovné mírné snížení intenzity. Zatížení v aerobním pásmu by p edevším m lo sledovat
uvoln ní a regeneraci, v malém objemu lze p ipustit rychlostní stimuly. Plánuje-li se následný
závod ve vyšších polohách, doporu uje se obvyklý vyla ovací mikrocyklus.
K ivka výkonnosti (obr. 1.) p i reaklimatizaci má vlnovitý pr b h a výkonnost není
stabilní (nap . Fuchs a Reiss, 1990). Bezprost edn po návratu (2. až 4. den) do normoxie je
vhodné se orientovat na leh í zatížení s d razem na regeneraci. Podle ady autor (nap . Bischon,
1983; Marajo a Rega, 1989; Popov, 1994; Riche, 1992; Suslov, 1994) lze bezprost edn po
6
návratu (2. až 4. den) startovat s jistým rizikem v mén d ležitých utkáních nebo závodech
(zvlášt na kratších tratích než je obvyklá délka závodu). 4. až 10. den je považován (v d sledku
reaklimatiza ních proces ) za fázi výkonnostní deprese. Od 10. dne výkonnost v tšinou stoupá a
optimum výkonnosti se dá o ekávat v rozmezí 3 až 4 dn okolo 21. dne. Pozitivní efekty
pozvolna mizí po 5-6 týdnech normoxie.
Obrázek 1
Fáze výkonnosti b hem reaklimatizace
Úrove výkonnosti
Zvýšená
výkonnost
Bischon 1983
Riche 1992
Snížená
výkonnost
Marajo, Rega 1989
Popov 1994
Suslov 1994
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Dny
Kyslíkové stany, specifika ízení tréninku p i jejich využívání
Kyslíkový stan je plachtou uzav ený prostor, do kterého speciální p ístroj vhání vzduch,
jehož koncentrace odpovídá nadmo ské výšce, na kterou jsou agregáty nastaveny. Malé rozm ry
kyslíkových stan neumož ují uvnit provád t žádnou pohybovou aktivitu, ale jen pasivní pobyt.
Základní a nej ast ji používanou formou pasivního pobytu se považuje spánek v nadmo ské
výšce v rozmezí 2 200 až 2 600 m.n.m. po celou noc. N kte í sportovci mají problémy s usínáním
ve vyšší nadmo ské výšce, dalším vadí hluk vydávaný p ístrojem upravujícím vzduch. Spánek za
hypoxických podmínek významn zpomaluje regeneraci, ale po p ibližn 4-6 týdnech
pravidelného pobytu (spánku) ve stanu v rozsahu alespo 10 až 12 hodin denn dochází ke
zvýšení po tu ervených krvinek. Nejvhodn jší pro tvorbu ervených krvinek je pobyt ve stanu
v rozsahu 16 hodin denn . Další variantou jsou krátké pobyty v délce trvání 1 až 2 hodiny
n kolikrát denn . Pokud má trenér k dispozici dostate n velký stan s dostate n výkonným
agregátem, lze absolvovat ásti tréninkového zatížení na trenažérech (nap . vesla ském,
cyklistickém nebo b žeckém) také za nižšího parciálního tlaku kyslíku.
Pobyty v kyslíkových stanech zcela zásadním zp sobem ovliv ují trénink, nebo
významn zpomalují regenera ní procesy! Pokud má být využití kyslíkových stan p ínosné,
m li by p edevším trené i a sportovci, kte í s využíváním kyslíkového stanu nemají takové
zkušenosti pravideln kontrolovat vybrané parametry krve za pomoci speciálních fotometr .
Sportovci, kte í mají s využíváním hypoxie zkušenosti, mohou podstupovat pobyty
v kyslíkových stanech se zvýšenou opatrností bez pravidelných analýz krve, ale v okamžiku
subjektivních pocit nep im ené únavy je nezbytné subjektivní pocity ihned verifikovat pomocí
fotometru. Klí ový problém kyslíkového stanu v porovnání s pobytem ve vyšší nadmo ské výšce
je skute nost, že sportovec p edevším v po átcích jeho využívání nepoci uje p i tréninku žádné
akutní p íznaky únavy a je schopen absolvovat stejné tréninkové zát že, jako kdyby standardn
regeneroval v normoxii. Z uvedených d vod m že dojít v výrazn rychlejšímu nástupu
p etížení a p etrénování v porovnání s pobytem ve vyšší nadmo ské výšce.
Barokomory
innost systému spo ívá v tom, že pomocí kompresoru je do filtr , kterými projde pouze
ást kyslíku, vhán n vzduch a ten je p evád n do prostor, ve kterých je požadovaná nadmo ská
výška pomocí elektronické regulace simulována.
7
Barokomory mají v porovnání s kyslíkovými stany výrazn širší uplatn ní, protože
umož ují tréninkové zám ry s využitím
specializovaných trenažér . Jedni z prvních
tzv. Alpské domy zkoušeli finští b žci na
lyžích, kte í postavili nap . ve Vuokatti d m
s ložnicemi i malou posilovnou. Severské
státy nemají žádné vysoké hory a dlouhodobé
pobyty na Alpských ledovcích vedly v mnoha
p ípadech k sociálním problém m. V Kataru
mají v provozu atletickou halu ASPIRE, ve
které je nižší parciální tlak vzduchu
(www.altitudetraining.com).
Na trhu v sou asné dob p sobí t i
hlavní firmy, které se zabývají výrobou
kyslíkových stan a barokomor: holandská spole nost Hypoxico (www.hypoxico.com),
australská b-Cat B.V. (www.b-cat.nl/high_altitude.htm), pr kopníkem komer ního využití byla
firma CAT – Colorado Altitude training (www.altitudetraining.com), která vychází ze zkušeností
získaných Národním olympijským centrem v Colorado springs (USA).
V sou asné dob ada vrcholových sportovc obvykle kombinuje trénink v p irozené
vyšší nadmo ské výšce se spánkem v kyslíkových stanech/barokomorách (v n kterých p ípadech
dopl ovaných omezeným tréninkem za využití trenažer v barokomorách) a tréninkem
v normoxii (Suchý a Dovalil, 2005).
Nezbytnou sou ástí (nejen tréninku za hypoxických podmínek) jsou pravidelné analýzy
krve, které ostatn využívá v tšina vrcholových sportovc i p i tréninku v normoxii. D vodem
pot eby v novat zvýšenou pozornost identifikaci aktuálního stavu organismu je podstatné
zpomalení regenera ních proces ve vyšší nadmo ské výšce a naopak výrazné urychlení nástupu
únavy, p etížení a p ípadného p etrénování.
Nezbytné je sledovat p edevším parametry, které jsou výškou bezprost edn ovliv ovány
(Sherry a Wilson 1998; Weineck 1998). Z biochemických prom nných se využívá p edevším:
saturace kyslíku v krvi, úrove hemoglobinu (p edevším oxyhemoglobinu), hladina železa
v krevním séru, saturace kyslíku, parciálního tlaku kyslíku. Dále pak prom nné charakterizující
acidozu, jako jsou koncentrace LA, pH, Base exces po zatížení. adu velmi cenných informací o
pr b hu aklimatizace lze získat z hodnocení pr b hu zotavení, hlavn pak z rychlosti návratu
funk ních parametr ke klidovým hodnotám. Z ady funk ních laboratorních ukazatel , je v
terénu použitelná tepová frekvence a ortostatický reflex.
Bydlet naho e a trénovat dole, nebo bydlet dole a trénovat naho e?
Tyto dv alternativy jsou asto diskutovány. N kte í auto i se kloní k první, jiní ke druhé
možnosti. Není ale d ležité, kdo co preferuje, ale to, k jakým adapta ním zm nám dochází a jaké
p edpoklady pro výkon jsou vytvá eny. Pobyt (spánek) ve vyšší nadmo ské výšce a trénink
v nížin vede p edevším k adapta ním zm nám vedoucím ke zlepšení výkon podávaných
v nížin . P i pobytu ve výšce p sobí specifické prost edí v klidovém (a zotavovacím) režimu.
Vyšší nadmo ská výška sice zpomaluje zotavné procesy, ale zárove pozitivn p sobí na zvýšení
po tu ervených krvinek a hemoglobinu a p i dostate n dlouhém pobytu pravd podobn
pozitivn ovlivní i hustotu kapilár ve svalu a obsah myoglobinu. Sou asn trénink v nížin
umož uje p ípravu bez snižování objemu nebo intenzity zat žování. Tato varianta rovn ž
umož uje lépe trénink individualizovat (Madsen, 2000).
Trénink ve vyšší nadmo ské výšce a pobyt v nížin vedou k adapta ním zm nám, které
mají v tší vliv na r st sportovní výkonnosti ve vyšší nadmo ské výšce. Pobyt v nížin napomáhá
rychlejšímu zotavování, za ízení mívají lepší technologické zázemí (regenerace, výbavu pro
dopl ková cvi ení atd.). Trénink ve vyšší nadmo ské výšce kombinovaný s pobytem v nížin
8
vede p edevším k takovým adapta ním zm nám, které jsou p edpokladem pro r st sportovní
výkonnosti ve vyšší nadmo ské výšce. Adapta ní mechanismy jsou v tom, že zat žování ve výšce
se musí pln pod ídit specifickému prost edí v etn energetického zabezpe ování, zachování
technického provedení a psychologických obtíží. Pobyt v nižší poloze potom napomáhá
rychlejšímu zotavování, za ízení mívají i v tší možnosti regenerace a ješt vybavení pro
dopl ková cvi ení. Hypoxie vyšších výšek inhibuje obnovu bílkovin, která je naopak v nižších
výškách ú inn jší (Terrados, 1995).
P erušovaný hypoxický trénink
V posledních p ti letech za ínají n kte í trené i a sportovci využívat p erušovaný
hypoxický trénink (p eklad anglického názvu intermittent hypoxic training - IHT), který spo ívá
v opakované n kolikaminutové intenzivní inhalaci vzduchu odpovídajícího vysoké nadmo ské
výšce v klidu. IHT se používá p edevším k usnadn ní fáze akomodace, tedy urychlení procesu
aklimatizace v pr b hu prvních n kolika dn tréninkového kempu ve vyšší nadmo ské výšce.
IHT za inhalace vzduchu odpovídajícímu normoxii je vhodné využívat jako prost edek urychlení
regenerace ve vyšší nadmo ské výšce.
IHT trvá obvykle 60 až 90 min, v pr b hu se 6 až 10 st ídá intenzivní dýchání v délce
trvání p ti minut za hypoxických podmínek (ekvivalent nadmo ská výšky okolo 4 500 až 5 000
m.n.m.) s p ti minutami odpo inku (dýchání b žného vzduchu v nížin ). Doporu ená frekvence
je cca 5 x týdn .
Dufour a kol. (2006) prokázal podstatné zlepšení v aerobní oblasti po p ti týdnech IHT
min. Studie Schmidta (2002) ukazuje vliv IHT na zvýšené uvol ování EPA do organismu.
Aplikace IHT n kolik týdn p ed tréninkovým kempem ve vyšší nadmo ské výšce vede ke
zlepšení p edevším v pr b hu prvních 7 dn aklimatizace (Powel a Garcia, 2000). Hamlin a
Helleman (2007) uvád jí, že po 5 až 6 týdnech aplikace IHT dochází ke zlepšení výkonnosti.
Studie Truijense a kol. (2007) a Levina (2002) potvrdily vliv IHT aplikovaného n kolikrát b hem
tréninkového zatížení na zlepšení tréninkového stimulu.
Obecn IHT musí být do tréninkového kontextu za azován opatrn – v podstat by m l
být ozna en jako další výrazný tréninkový podn t. Pro inhalaci vysoké nadmo ské výšky je
možné využít b žná za ízení firem vyráb jících kyslíkové stany a místnosti s nižší koncentrací
kyslíku, nebo speciální za ízení „Altipower“ firmy Biomedtech Australia PTY ltd.
(www.altipower.com).
Trénink s hypoxickými p ístroji
Jedná se o v praxi okrajov využívaný zp sob tréninku, kdy sportovec p i tréninku
v b žné nadmo ské výšce dýchá prost ednictvím obli ejové masky vzduch s nižším parciálním
obsahem kyslíku, ze speciálního p ístroje. Nevýhodou je velikost p ístroje, který produkuje
vdechovaný vzduch a zna ný diskomfort masky upevn né na obli eji. Touto problematikou se u
nás zabývali nap . Fibinger a Novák (1986). Z uvedených d vod nedošlo k b žnému uplatn ní
kyslíkových masek v praxi.
Výživa a pitný režim
D íve byly p i tréninku ve vyšší nadmo ské výšce doporu ovány 3 až 4 litry tekutin
denn , nyní n kte í auto i doporu ují dokonce 4 až 5 litr . D vodem je skute nost, že organismus
v tší množství tekutin než v nížin spot ebuje na podporu standardního pr b hu dýchacích
proces . Mawson a kol. (2000) zjistili, že ve výšce 1 900 m.n.m. dochází u žen ke ztrát o cca
500ml více tekutin na podporu dýchání, ve srovnání normoxií. P í inou tohoto jevu je nižší
vlhkost vzduchu ve výšce, kdy lidské t lo pro bezproblémové využití suššího vzduchu dodává do
plic v tší množství tekutin (ve srovnání s nížinou). Z hlediska pitného režimu je tento jev
problematický, protože neadaptovaný organismus není schopen obvykle schopen tento druh
ztráty tekutin indikovat, na rozdíl nap íklad od tekutin ztracených pocením.
9
Ve výživ je doporu ováno ve vyšší nadmo ské výšce zachovávat stejné složení a kvalitu
stravy, jako za b žných podmínek v nížin . Pro organismus je samotné hypoxické prost edí tak
velkou zát ží, že není vhodné ho vystavovat dalším podn t m. V p ípad tréninkových kemp
v oblastech, kde panují odlišné stravovací návyky, m že snížit riziko potenciálních st evních
komplikací p ítomnost vlastního kucha e, nebo alespo konzumace b žn používaných potravin.
Plánování hypoxické p ípravy
Koncepce rozložení hypoxického tréninku v rámci ro ního tréninkového cyklu musí
odpovídat základním poznatk m o aklimatizaci. První pobyt je nejvhodn jší realizovat v první
ásti p ípravného období. P ed prvním pobytem je nezbytné absolvovat základní trénink v nížin
(sportovci s plánovaným vrcholem sezóny v lét nap .: listopad - prosinec, tréninkové úkoly:
všeobecná kondice, ovlivnit aerobní procesy, obnova pohybových dovedností.). Druhý pobyt je
vhodné sm ovat do druhé ásti p ípravného období (b ezen, duben, tréninkové úkoly: speciální
kondice, ovlivn ní aerobních proces (hrani ní, ANP), precizování pohybových dovedností.).
T etí pobyt m že mít dv základní varianty:
• po átek 3 až 4 týdny p ed hlavní sout ží, se kterou se po ítá ve vysoké nadmo ské
výšce - sout že navazují na vysokohorský pobyt
• tréninkový kemp v délce trvání t í týdn ukon it cca 20 dn p ed hlavními závody
v nížin
P edevším lyža i – b žci využívají zkrácených pobyt , ale za azují je ast ji ve vyšších
po tech. Mezi kempy se pro udržení hladiny erytropoethyn používají kyslíkové stany.
Vliv genetiky
Jedinci, kte í se narodili a trvale žijí v nadmo ských výškách nad p ibližn 3 500 m.n.m.
(nap . Tib ané, Nepálci a obyvatelé And), mají vyšší odpor v plicním ob hu provázený
hypertrofiíí pravé komory srde ní. Tato fyziologická zm na se u nich nem ní ani po návratu do
nížiny, protože z ejm vzniká již v pr b hu nitrod ložním a dotvá í se o kojenc (Moore, 2002).
Nejznám jším p íkladem takto geneticky disponovaných sportovc jsou Ke ané. V tšina
úsp šných ke ských atlet je z kmene Nandi, kte í všichni po dlouhé generace žijí na náhorní
plošin Rift Valley. Je zajímavé, že mnoho z nich z nich zde trénuje pod stejnými trenéry a ke
kmenu Nandi se hlásí jen cca 3% ke ské populace.
Pro jedince narozené a trvale žijící ve výškách nad 3 500 m.n.m. informace uvád né
v tomto lánku neplatí. Zkoumání genetických dispozic, jejich možného ovlivn ní (nejen
v oblasti zlepšení sportovní výkonnosti ve vyšší nadmo ské výšce), o ekáváme v následujících
letech zna ný nár st poznatk a v deckých studií.
N které otev ené otázky tréninku ve vyšší nadmo ské výšce
P ínos pobytu a tréninku ve vyšší nadmo ské výšce se souhrnn spat uje ve zlepšení
oxidativního energetického metabolismu (zlepšení složek transportu kyslíku - zvýšení po tu
ervených krvinek a hemoglobinu, pravd podobn i hustoty kapilár ve svalu a obsahu
myoglobinu apod.).
Za mén pr kazný efekt je považováno zlepšení anaerobní kapacity, za p íznivé se to
pokládá zvlášt v p ípad vylou ení interference se zatíženími jiného metabolického typu
(Terrados, 1995). Po delší dob však m že dojít i poklesu svalové hmoty a v d sledku toho i
poklesu svalových dispozic (Fulco a kol., 1998).
N které studie však p inášejí i rozporuplné záv ry o efektivit tréninku ve vyšších
nadmo ských výškách (Friedmann a Burtsch, 1997). Mimo rozsáhlé diskuse o modelech „žít
naho e a trénovat dole“ nebo naopak „žít dole a trénovat naho e“ (nap . Liu a kol., 1998) se
poukazuje na to, že ani vliv suplementace železa na nár st celkového hemoglobinu ve vyšší
nadmo ské výšce není pr kazný (Friedmann, 1999). Zvýšení kapilární hustoty m že být dáno
nejen proliferací, ale také m že souviset se zten ením svalových vláken ve vyšších výškách
10
(Terrados, 1995). Hypoxií navozená hyperventilace by mohla mít pozitivní efekt, ale protože
ventilace není limitujícím faktorem p íjmu kyslíku, p etrvávající zatížení plicního svalstva m že
mít spíše negativní efekt (Bailey a Davies, 1997; Bailey, 1998). P i pobytu ve vyšší nadmo ské
výšce dochází k vyššímu energetickému využití tuk , vzestup stresových hormon
(katecholamin ) vede k vyšší depleci glykogenu, což limituje vytrvalostní výkonnost.
V sou asnosti také nejsou k dispozici v rohodné údaje, které by sv d ily o tom, že by bylo
možné vysokohorským tréninkem zlepšit metabolismus amoniaku a tím by se urychlil proces
odstra ování únavy.
Negativní aspekty pobytu a tréninku ve vyšších nadmo ských výškách se týkají také
omezených možností intenzivn jšího tréninku, p ípadného poklesu svalové hmoty a úbytku
plasmatického objemu (Surks a kol., 1996), zhoršení vým ny dýchacích plyn a poklesu
systolického objemu (Liu a kol., 1998). Navíc tolerance k prost edí vyšší nadmo ské výšky není u
všech stejná, má výraznou individuální podobu (Chapman a kol., 1998). P ipomínají se také
zhoršené podmínky regenerace a odstra ování únavy, nelze vylou it i výrazn jší pokles
obranyschopnosti organismu za hypoxie (Bailey a Davies, 1997) v etn zvýšeného rizika infekcí
dýchacích cest a zažívacího traktu b hem pobytu ve vyšších nadmo ských výškách i rizika
oxida ního stresu (Vasankari a kol., 1997).
Výše uvád né studie uvádíme p edevším z toho d vodu, že plánování tréninku za využití
hypoxického prost edí je nutné pe liv zvažovat a nep istupovat k této problematice v žádném
p ípad mechanicky. Vždy se vyplácí využívat nových poznatk a p ihlížet k individuálním
odlišnostem.
IHT je trendem posledních n kolika let a zatím k n mu nebylo zve ejn no dostate né
množství seriózních studií, protože v tšina publikovaných výsledk m že mít úzkou vazbu na
výrobce p íslušných p ístroj . N které studie dokonce nepotvrzují pozitivní vliv IHT, nap íklad
Koehle a kol. (2008) nezjistili žádný rozdíl mezi inhalací placeba a vysokohorského vzduchu.
Domníváme se, že je vhodné IHT využívat p ed odjezdem na soust ed ní ve výšce pro usnadn ní
aklimatiza ních proces a také po návratu pro prodloužení pozitivních vliv hypoxie.
V rámci tréninkových kemp ve vyšší nadmo ské výšce bývá odborníky diskutována
suplementace koncentrovaným kyslíkem ke krátkodobé simulaci normoxie p í zatížení ve vyšší
nadmo ské výšce („opa ný“ IHT). Praktické využití se p edpokládá p edevším p i závodech, kdy
inhalace m že vést ke krátkodobé lepší saturaci pracujících sval a tím ke krátkodobému zlepšení
výkonnosti. Vliv krátkodobé inhalace koncentrovaného kyslíku na opakovaný krátkodobý výkon
maximální intenzity byl v nížin prokázán (Suchý a kol., 2008), ale nepoda ilo se nám nalézt
žádné v rohodné publikované studie zam ené na jeho využití ve vyšší nadmo ské výšce.
Domníváme se, že vysoké hodnoty hematokritu u n kterých sportovc , obvykle t sn pod
hranicí povolenou p íslušnou sportovní federací, nemusí být vždy d sledkem precizn
zvládnutého ízení pobytu v hypoxickém prost edí. Tuto domn nku potvrzuje Saltin (2006),
který na výro ní konferenci skandinávské odborné spole nosti „Medicína a v da ve sportu“
prezentoval historii hodnot hematokritu p ed a po zavedení analýz EPA. Vzáp tí po zavedení této
antidopingové kontroly došlo k poklesu zjišt ných hodnot. P ed zavedením test hodnoty
hematokritu u stejných sportovc výrazn kolísaly a po zavedení test se jejich hodnoty
stabilizovaly v pr b hu celé sezóny t sn pod povolenou hranicí.
V eské republice mají podle našich zkušeností v sou asné s p ípravou ve vyšší
nadmo ské výšce nejvíce zkušeností lyža i – b žci, atleti – vytrvalci, vesla i a triatlonisté, kte í
využívají jak tréninkových kemp ve vyšší nadmo ské výšce, tak pobytu v um le navozeném
hypoxickém prost edí.
Nedílnou sou ástí rozši ování poznatk k problematice využití hypoxického prost edí pro
rozvoj sportovní výkonnosti jsou jeho etické aspekty. Na p elomu století se vedly diskuse o
etických aspektech využívání kyslíkových stan a barokomor. P ikláníme se k názoru, že
využívání p írodní nadmo ské výšky i um le navozeného hypoxického prost edí není v rozporu
s etickými aspekty sportu, protože v tšina sv tových federací má stanoveny limity pro hodnoty
11
hematokritu, které by již mohly poškodit zdraví sportovc využívajících tohoto zp sobu p ípravy.
Testy na hodnoty hematokritu jsou dnes b žnou sou ástí kontrol na vrcholných sout žích.
WADA (World Anti-Doping Agency) v sou asné dob nepovažuje používání barokomor a
kyslíkových stan za nelegální.
Liší se názory na vhodnost p ípravy v tomto prost edí pro mládež. N kte í odborníci ji
nedoporu ují, jiní soudí, že taková p íprava je možná a vhodná. V této souvislosti bývá obvykle
citována práce Pahuda (1986), který zjiš oval snášenlivost nadmo ské výšky v závislosti na v ku
u t ch mladistvých, kte í žijí ve výšce pod 1 000 m a došel k následujícím záv r m: pro v k 10
let – 2 000 m, pro 14 let – 2 500 m, pro 16 let – 3 000 m a pro 18 let – 4 000 m. Domníváme se,
že využívání p ípravy ve vyšší nadmo ské výšce u mládeže je primárn p edevším zbyte né,
protože se jedná sou ást tréninku vrcholových sportovc . Pokud bude vyšší nadmo ská výška
za azena jako sou ást p ípravy již u mládeže, jaké další postupy pro potenciální další zlepšování
výkonnosti ve v ku dosp losti u nich lze využít ?
Záv r
Trénink za využití hypoxického prost edí, které je navozeno p irozenou (pobyt ve vyšší
nadmo ské výšce) nebo um lou cestou (kyslíkové stany, barokomory), se v posledních letech stal
nedílnou sou ástí sportovního tréninku p edevším u vrcholových sportovc . Shoda v p ínosu je
spat ována jak p i p íprav na sout že ve vyšších nadmo ských výškách, tak na sout že v nížin .
Dlouhodob jší p sobení vyšší nadmo ské výšky vyvolává adapta ní zm ny v podob :
udržení acidobazické rovnováhy, zvýšení tvorby hemoglobinu a ervených krvinek, zm ny
v bun ných funkcích a metabolismu. P í iny t chto jev spo ívají v odlišných fyzikálních i
klimatických podmínkách vyšší nadmo ské výšky (barometrický tlak, parciální tlak kyslíku,
chlad, nižší vlhkost a zá ení). P sobení se projevuje krátkodobými reaktivními zm nami
v innosti organismu (hyperventilace, vegetativní zm ny, vyšší kardiovasklulární odezva, ztráty
tekutin). Shoda existuje i v názoru na vhodnou výšku: v rozmezí 1 800 až 2 600 m.n.m. Úplná
aklimatizace vyžaduje minimáln t i týdny, p i opakovaných pobytech bývá kratší, p es
individuální odlišnosti má zákonitý fázový pr b h. Výška nad 3 000 m.n.m. nemá pro pot eby
sportovního tréninku žádný význam.
Odborníci a publikované výsledky ady studií se neshodují na p ístupu ke kombinaci
„trénovat dole – bydlet naho e“, nebo „trénovat naho e – bydlet dole“.
Vysokohorský trénink musí respektovat pr b h aklimatizace, její fáze a krizové dny
(okolo 3., 10. a 15. dne pobytu). Jeho znakem je plánovité po áte ní snížení velikosti zatížení a
jeho následný postupný vzr st. Mimo ádná pozornost musí výt v nována také zotavným
proces m, výživ a pitnému režimu. Trénink po návratu do nížin musí brát v úvahu pr b h
reaklimatizace: 2. - 4. den lze startovat s jistým rizikem v mén významných sout žích, 6. - 10.
den obvykle následuje výkonnostní deprese, 11. - 28. den p edpoklad zvýšené výkonnosti.
Pr b h aklimatizace musí být kontrolován, p edevším u sportovc kte í nemají zkušenosti
s tréninkem v tomto prost edí. Vhodné jsou p i tom p edevším ukazatele funk ní reakce na
zm ny intenzity pobytu a pr b hu zotavení, klidové hodnoty funkcí a reakce na standardní
zatížení. Využívají se ukazatele biochemické a funk ní, v tšina m ení vyžaduje spolupráci
odborník na biomedicínu. Vhodné je rovn ž posuzování p esnosti motoriky.
Trénink ve vyšší nadmo ské výšce je v sou asné dob nedílnou sou ástí tréninku ady
vrcholových sportovc , nejen ve vytrvalostních sportech. S ohledem na stále se zvyšující nároky
na výkonnost sportovc lze o ekávat stále vyšší zastoupení hypoxické p ípravy v plánech
p edevším vrcholových sportovc .
Literatura
1. BAILEY, D.M. a kol.: Implications of moderate altitude training for sea-level endurance in
elite distance runners. Eur. J Appl. Physiol. 78, 1998, 360-368.
12
2. BAILEY, D.M., DAVIS, B.: Physiological implications of altitude training for endurance
performance at sea level: a review. Br. J Sports Med. 31, 1997, 183-190.
3. BERT, P.: La pression baramétrique, recherches de physiologie experimentace, Paris,
Libraire de L´Academie de Medicín , 1878.
4. BISCHON: H.: L´entraînement en altitude (Interní materiál). Fort Romeau. 1983.
5. BUSKIRK, E.R. a kol.: Maximal performance at altitude and on return from altitude in
conditioned runners. J Appl Physiol., 1967, 259-266.
6. CHAPMAN, R.F. a kol.: Individual variation in response to altitude training. J Appl. Physiol.
85, 1998, 4, 1448-1456.
7. CHOUTKA, M., URBÁNEK, J.: Zásady p edolympijské p ípravy eskoslovenských
sportovc na olympijské hry v Mexiku. Teor. praxe. t l. vých. 15, 1967, 552-554.
8. DOVALIL, J., DVO ÁK, F., HRDINA, J.: Zimní olympijské hry Turín 2006, T l. vých.
sport mlád. 1, 2006, 2-8.
9. DOVALIL, J. a kol.: Sportovní výkon a trénink ve vyšší nadmo ské výšce. Praha, OV, 1999.
10. FIBINGER, I., NOVÁK, J.: Hypoxie jako tréninkový prost edek ve sportovní p íprav . ÚV
STV prost ednictvím Olympia, Praha, 1986.
11. FRIEDMANN, B. a kol.: Effects of iron supplementation on total body hemoglobine during
endurance training at moderate altitude. Int. J Sports Med. 20, 1999, 78-85.
12. FRIEDMANN, B., BURTSCH, P.: High altitude training: sense, nonsense, trends.
Orthopaede 26, 1997, 987-992.
13. FUCHS, U., REISS, M.: Höhentraining: das Erfolgskonzept der Ausdauersportarten
(Trainerbibliothek 27). Münster, Philippka, 1990.
14. FULCO, C.S., ROCK, P.B., CYMERMAN, A.: Maximal and submaximal exercise
performance at altitude. Aviat. Space Environ. Med. 69, 1998, 793-801.
15. GORE, C.J. a kol.: Live high: train low increases muscle buffer kapacity and submaximal
cycling efficienty. Acta Physiologica Scandinavica 173, 2001, 102-112.
16. HORÁK, J., KOMADEL, L.: Složení a úkoly
eskoslovenské výpravy p i II.
p edolympijském týdnu a zdravotní stav ú astník b hem pobytu v Mexiku v r. 1966. Teor.
praxe t l. vých. 15, 1967, 555-560.
17. CHOUTKA, M. – URBÁNEK, J.: Zásady p edolympijské p ípravy eskoslovenských
sportovc na olympijské hry v Mexiku. Teor. praxe. t l. vých. 15, 1967, 552-554.
18. IWAHARA, F.: Endeavor of Japan national swim team, In Ist International Symposium of
Altitude Training, Faculty of Physical Activity and Sport Science Granada, 2008.
19. JOKL, E. (editor): Medicine and Sport: Exercise and altitude, S.K. Karger AG, Basel, 1968.
20. KOEHLE M.S. a kol.: The Effect of Two Different Intermittent Hypoxia Protocols on
Ventilatory Responses to Hypoxia and Carbon Dioxide at Rest, Adv Exp Med Biol. 605, 2008,
218-23.
21. KOISTINEN, P.T. a kol.: Aerobic fitness influences the response of maxima oxygen uptake
and lactate treshold in acute hypobaric hypoxia. Int. J of Sports Medicine 26, 1995.
22. LENERT, A.: Metodické aspekty tréninku v horách a bezprost ední p íprava k závod m
v Mexiku. Teor. praxe t l. vých. 15, 1967, 545-547.
23. LENZI, G. , CONCONI, F.: Amélioration des capacités aérobiques chez un groupe de
coureurs et de marcheurs un mois entraînement en altitude. Rev. Amic. Entraîn. Franc.
Athlet. Paris, 1984, 15-17.
24. LIU, Y. a kol.: Effects of„living high-training low“ on the cardiac functions at sea level. Int. J
Sports Med., 1998, 380-384.
25. LYCHATZ, S.: Tendenzen der trainingsmethodische Entwicklung in der Ausdauersportarten
im Olympiazyklus 1985 bis 1988. Leistungssport 20, Münster, 1990, 45-47.
26. MADSEN, O.: Hypoxia – the „magic pill“ to enhance performance in endurance sports int the
21st century. In Proceedings of the Second Annual International Altitude Training
sympozium, Flagstaff, 1999.
13
27. MARAJO, J. , RÉGA, CH.: L´entraînement en altitude. INSEP, Paris 1989.
28. MAWSON J.T. a ko.: Women at altitude: energy reguirment at 4300 m, J Appl. Physiol. 88,
2000, 272-281.
29. MOORE, L.G. a kol.: Analysis of the myoglobin gene in Tibetans Living at high altitude.
High Altitude Medicine and Biology 2, 2002, 39-47.
30. PAHUD, F.: Training at altitude: general principles and personal experience. In New Studies
in Athletics 3, 1986, 53-57.
31. PARDO, R.O.: I. International symposium of altitude training, Granada University
(Lectures), Faculty of Physical Activity and Sport Science, Granada, 2008.
32. PERONNET, F.G. a kol.: A theoretical analysis of the effect of altitude on running
performance. J of Appl. Physiology 70, 1991.
33. POPOV, I.: The pros and cons of altitude training. In New Studies in Athletics, IAAF, 1994,
2, 15-21.
34. POWEL, F.L., GARCIA, N.: Physiological effects on intermittent hypoxia. Altitude Medicine
and Biology 1, 2000.
35. PUGH, L.G.C.E.: Athletes at altitude. J of Physiology 192, 1967, 619-646.
36. REEVES, J.T. a kol.: Oxygen transport dutiny exercise at high altitude and the lactate
paradox. In Exercise and sport science reviews, 1992. 257-296
37. SALTIN, B.: Blood manipulation (in cross-country skiing) – can it be stoped? In The 8th
Scandinavian congress of the Medicine and Science in Sports, Vierumaki, Finland, 2006.
38. SCHMIDT, W.: Effects of intermittent exposure to high altitude on blood volume and
erythropoietic aktivity. Altitude Medicine and Biology 1, 2002.
39. SHERRY, E., WILSON, S. F.: Oxford handbook of sports medicine. Oxford University Press,
1998, Oxford.
40. ŠPRINGLOVÁ, M.: Vliv vysokohorského prost edí na adapta ní zm ny v organizmu b žce
na st ední a dlouhé trati (záv. práce trenérské školy), UK FTVS, Praha, 1999.
41. STRAY-GUNDERSEN, J. a kol.: „Live in high training low“ altitude training improves sea
level performance in male and female elite runners. J of Appl. Physiology 91, 2001, 11131120.
42. SUCHÝ, J., DOVALIL, J.: Adaptace a problematika tréninku v hypoxickém prost edí, NŠC
revue 1, Bratislava, 2005, 19-22.
43. SUCHÝ, J., HELLER, J., VODI KA, P., PECHA, J.: Vliv inhalace 99,5% kyslíku na
opakovaný krátkodobý výkon maximální intenzity. eská kinantropologie 12, Praha, 2008,
15-24.
44. SURKS, M. I., CHINN, K. S., MATHOUSH, L. R.: Alteration in body composition in man
after acute exposure to high altitude. J. Appl. Physiol. 21, 1996, 1741-1746.
45. SUSLOV, F. P.: Basic principles of training at high altitude. In New Studies in Athletics,
IAAF 1994, 2, 45-49.
46. TERRADOS, C. N.: allenamento in altitudine. Scuola dello Sport 14, 1995, 14-22.
47. VAN K, M.: Vliv nadmo ské výšky Mexico City na psychickou složku sportovní
výkonnosti. Teor. praxe. T l. Vých. 16, 1968, 501-408.
48. VASANKARI, T. J., a kol.: The effect of endurance exercise at moderate altitude on serum
lipid peroxidation and antioxidant functions in humans. Eur. J Appl. Physiol. 75, 1997, 396399.
49. WEINECK, J.: Optimales Training. Spitta Verlag GmbH, Balingen, 1997.
50. WILBER, L.,R.: Altitude training and Athletic perfomance. Champaign, Human Kinetics,
2004.
www.altitudetraining.com [on line, 10. listopadu 2008]
www.b-cat.nl/high_altitude.htm [on line, 10. listopadu 2008]
www.go2altitude.com [on line, 10. listopadu 2008]
www.hypoxico.com [on line, 10. listopadu 2008]
14
www.altipower.com [on line, 15. listopadu 2008]
CURRENT TRENDS IN ALTITUDE TRAINING
Training at high altitudes is an integral part of the preparations of many athletes today, not
just in endurance sports. Performance at higher altitudes puts disproportionally higher demands
on both athletes and trainers compared to training under normal conditions at sea level. These
extreme demands are due to the different physical and climatic conditions of the alpine
environment. The article's introduction briefly summarises the commonly used training methods
and the body summarises some current trends that have to do with high altitude training.
Keywords: sports training, high altitudes, specifics of altitude training
PhDr. Ji í Suchý, Ph.D.
UK FTVS, José Martino 31, 162 52, Praha – 6, Veleslavín
[email protected], www.jirisuchy.cz
15